Miroslav Fišmeister PIETER VAN DEN HOOGENBAND
Miroslav Fišmeister
PIETER VAN DEN HOOGENBAND
1
Slovo ke čtenáři této knihy Psaní básní není až zas tak obtížnou činností – pokud k tomu ovšem máte jakési cosi, že? – to se to píše, máte-li – ale stát se čtenářem poezie snadné není, chce to hodně představivosti, intuice, trpělivosti a především odhodlanosti k hledání neveřejných, tajných pravidel. Čtenáři poezie tvoří spolek zasvěcenců. Ivan Wernisch
2
H _ALUZE
literárně kulturní časopis
1
Miroslav Fišmeister Pieter van den Hoogenband aneb Uspávač Maorů
Občanské sdružení H_aluze, 2010 Text © Miroslav Fišmeister 2010 Ilustrace © Tereza Záchová 2010 ISBN 978-80-904473-4-9
2
3
Zuzce and to my dear friends Daniel Koziarski Daniel Robinson Karl P. N. Shuker Pavel Švejnar Türkay Yıldız
4
5
Hippies zařazují dvojku zeleně.
6
Když si krajina nasadí cukr a mosty vlněné vestičky, uvědomíme si, že písek v sekané nejvíc ocení člověk se zuby. Attické sloupy.
7
Oviječi skvrnití (Paradoxurus hermaphroditus) pohánění peruánským vtipem.
8
Sanice se ve mně mísí s listy topolů v šeď, která jednou procitne. Vidím to vcházení jako dvě místa současně. Pes není tak příčetný.
9
Ze stojatých plamenů axolotlů vyrůstá zvuk zámku skleněných dveří, do minulosti i budoucnosti plný kovově černých vycpanin, kdosi nacvičují do bruslení trojitého jezuitu, já jediný nemontérkový v těch ránech, z papírového moře chytající biblické jméno, vědoucí, že ač nůž jídelny může být tupý, ostří se zjevují kdekoliv. A žebřík dosvědčuje tvou přítomnost. Před dobou příslibu korku prchal jsem lesem, jak tehdy, tak potom, tak teď vytěsňuje vzpomínku na nicneznamenající dotek úst.
10
Má stříbročerné uši. Když dojde na akvadukty v zemi Bójů, je přísný, i kdyby byl třeba až v Římě. Jen kosům důvěřuje.
11
Texty v moči. Oranžové vížky, traktorné. Oranžové vížky, beztraktorné. Únikovičník zubatý, rostoucí v pustých strouhách, cvrčivě suchých.
12
13
Ňadra kláves klavíru ti umožní sedět na mokré lavičce jako by byla suchá. Jsou to i její sny, které tě vedou přes pastviska k žluti vyráběné za obzorem plešatým moudrým, hadoznalcem ještě nerozvážným a závěsy na dvířkách ohrady, o nichž nevíš zda jsou ze slaniny, když svině, kterou hlídají, je tak rudozlatě důležitá.
14
Jejich dítě poslouchá rady němých kovových úst – ale kdo jsou „oni“? (Lunami krmená?) ryba má prašivinu; orchestříšť.
15
ANI ORANŽOVOČERVENÁ PŘEDVÍDAVOST... Očima, z nichž nikdy neuprchnou hvězdy, očima v tlustých ponožkách proti zimě, které nepomáhají proti smutku, mlze mezi stromy, za nimiž se ve stínu leskne střecha, očima, kterým dva ostré vrcholky střechy umožní vyhrát bez problémů, když zakřivení kraluje modři a žluť schovává pro noci slz.
16
Lidé se pozamykali a tiskli si na tváře houslisty. Ty ryby v jejích očích –
17
Zavírám skóre zápasu. Vlaječka políbená třenovým zubem.
18
19
Hráče vyplňuje síť. Přijíždí auto, žena nasedá, auto rychle odjíždí a žena zůstává na místě.
20
Je za deset minut půl desáté, a všude jsou čtverce. Už deset minut je za deset minut půl desáté, a něžný oranžový vorvaň vysezený Elysejským palácem z podkladku myslí na živé dřevce, které ve dvou hradech z modrého mramoru natahují hodiny, stále, stále. Už šachovou figurku je za deset minut půl desáté, a býložravý gepard se žene za antilopami tvých ňader. Už Ganyméda je za deset minut půl desáté.
21
Čtyři bílá žebra medovníku. Někteří sedlají si kraby, já si vždy sedlám krabochodný sen.
22
V mých dýních je neexistující kocour. V mých dvou kamenech je neexistující kocour. Po nocích vyrábí drobné houpací sítě pro knihy. Los si prohlíží pecku; je z mála těch, kdo ví, zda z ní vzejde kámen, střecha nebo strom.
23
Čaj se zachvěl. Stín se dotkl tětivy.
24
Pod modře rozpřaženým skokem kříž v bublinách vody. V pavoučí síti s vlákny z křídy, síti bílé a vráčivé, vypráví moucha o stromech. Pavouk se živí kostmi dlaždic z přesunutých tramvajových zastávek. A les k nim mluví bílou krví.
25
Třešňové-podzimní boty samozvaného anarchisty Mrholení souchromého času
26
27
Majce Březová kůra vzpomínek na jezero je téměř celá pokrytá zuby. Zuby se sypou z lamp a sypou se z polních cest. Zelený katapult na parapet přemísťuje háčky zponad „g“, a na každý se nepřítomný rozhodčí bílého kachnodromu snaží chytit došek z území mezi dvěma setkáními.
28
Jsou různé ohně v zimách stovek hadů, ––––– jen slunce je stále stejné.
29
Smutné jako alexandrijský orchestr, jedinečné jako usnutí – zmodrání světla.
30
První stěna. Hlína. Druhá stěna. Utěrky. : pavouk.
31
Krása hrnku je v kapce, která nám nesteče do úst.
32
33
Pakoňům nastavují zrcadlo, lok trnů na jeho zadní straně vzplane jak gepardí slzy navečer. Plešaté vlasy v oko-vité kybernetice. Červená černá bílá. Láskou zprůhlednělý dům. Červená černá bílá. Ne antilopí touha.
34
Dvě oranžové věže vysoké jako čmeláci. Bojuje ve triu, ona dva, spolu s volskými chlupy.
35
Od prostředka. Žlutě kráčí vodou jako zuby bagrů smutku. Od začátku. Kapr vyklovává vránám oči. Vždyť racčí let je ryba, vždyť zlomený kmen stromu je ryba. Některé chodby nejsou na šílenství stavěné. Žluť. Modř. Od konce k začátku a od začátku ke konci.
36
Dvě žluté pilulky soumraku. Jedna bílá pilulka modři. Jíl zeleně. Matka soli.
37
A ve stromě bydlí tři profesoři, zastánci samoplození, u třímetrové sýpky postavené lvy, protože antuka těžkne jen tmou, nikoliv vláhou.
38
Vítr a roztržitost mi vrací míč. Hruď mi řeže zubatý led. Ani barva tvých kroků mi zatím nevrátila žirafy.
39
V úterý se jmenuji Gastier, což je jméno začínající na C. Ve středu jsem vejce. Lidé jsou většinou bílozelení a mlčí.
40
41
Jako by los, nekorunovaný král odlišného světa, byl požádán (skupinou zlodějů převlečených za kustody, myslíte-li v barvách) ať oželí sopku. Slané strniště zavařených sladkých kukuřic.
42
Sestupujíce do hor otáčejí gramofonovými deskami Někdo nalepil šachovým figurkám kníry Obzvláště královnin slaměný a králův hliněný blýskají očima jak drůbeží stůl v kostce Mnoho se vzpomíná v červené a zelené zemi Mnoho Mé zelené nohy
43
Nafialovělé pahýly kamínku na žluté pustině Žlutá je pustina času Čas je papoušek Je papoušek příliš mnoho věcí? Kotoul voliéry se stromem.
44
Kdosi. Dělí se doleva. Ve snu se zceluji. Motýli. Motýly. Bolest. Otvíráš ve mně bílou trhlinu.
45
V té vesnici byl starší než stromy. Přemýšlel odvážně jak střecha z tašek. A pak, švih rukou, a všechno se změní v modré trojúhelníčky loděk.
46
47
Žlutý obrys labutě. Kuchyň, dvouprázdná. Šílenství má bílé zuby. Černý obrys labutě. Klavírní akord ve světle borovic.
48
Tři vrstvy šatu. Složitost kaluže.
49
Dětství na obnaženém dně přehrady. Je to zebra pod nehtem
50
Za mostem je jen půl čtvrti. Druhá část je za městem, kde je mramorový most. Oči ti vypadávají z důlků a od hladiny mramorové řeky se odrážejí zpět, na svá místa se vrací plné neviditelného prachu. Natáhneš se na dřevěnou řeku, aby sis odpočal. Okolo – lež. Kanáři se chystají otevřít své stánky – brzy bude ráno.
51
V kopřivách leží střepy koně. Kaluže, vytrhané ze země. Jak sklápíš oči, žluté světlo se mění v mrtvé ryby.
52
53
Děkuju mamince. Děkuju přátelům.
Děkuju Ti, Zuzko.
54
55
obsah:
Hippies zařazují dvojku zeleně�������������������������������������������6 Když si krajina nasadí cukr������������������������������������������������7 Oviječi skvrnití (Paradoxurus hermaphroditus)���������������������8 Sanice se ve mně mísí s listy topolů������������������������������������9 Ze stojatých plamenů axolotlů�����������������������������������������10 Má stříbročerné uši ��������������������������������������������������������11 Texty v moči�������������������������������������������������������������������13 Ňadra kláves klavíru ti umožní�����������������������������������������14 Jejich dítě poslouchá rady němých kovových úst����������������15 ANI ORANŽOVOČERVENÁ PŘEDVÍDAVOST... �����������������������16 Lidé se pozamykali����������������������������������������������������������17 Zavírám skóre zápasu ����������������������������������������������������18 Hráče vyplňuje síť ����������������������������������������������������������20 Je za deset minut půl desáté �������������������������������������������21 Čtyři bílá žebra medovníku����������������������������������������������22 V mých dýních je neexistující kocour ��������������������������������23 Čaj se zachvěl����������������������������������������������������������������24 Pod modře rozpřaženým skokem �������������������������������������25 Třešňové-podzimní boty samozvaného anarchisty��������������27 Březová kůra vzpomínek na jezero�����������������������������������28 Jsou různé ohně v zimách stovek hadů �����������������������������29
56
Smutné jako alexandrijský orchestr����������������������������������30 První stěna��������������������������������������������������������������������31 Krása hrnku je v kapce����������������������������������������������������32 Pakoňům nastavují zrcadlo����������������������������������������������34 Dvě oranžové věže ��������������������������������������������������������35 Od prostředka����������������������������������������������������������������36 Dvě žluté pilulky soumraku����������������������������������������������37 A ve stromě bydlí tři profesoři �����������������������������������������38 Vítr a roztržitost mi vrací míč�������������������������������������������39 V úterý se jmenuji Gastier�����������������������������������������������41 Jako by los ��������������������������������������������������������������������42 Sestupujíce do hor����������������������������������������������������������43 Nafialovělé pahýly kamínku ��������������������������������������������44 Kdosi ����������������������������������������������������������������������������45 V té vesnici byl starší než stromy�������������������������������������46 Žlutý obrys labutě����������������������������������������������������������48 Tři vrstvy šatu����������������������������������������������������������������49 Dětství na obnaženém dně přehrady��������������������������������50 Za mostem je jen půl čtvrti����������������������������������������������51 V kopřivách leží střepy koně��������������������������������������������52
57
edice H_aluze řídí Tomáš Suk www.h-aluze.cz
[email protected]
Miroslav Fišmeister PIETER VAN DEN HOOGENBAND ANEB USPÁVAČ MAORŮ Ilustrace Tereza Záchová Obálka a sazba Miloš Makovský Odpovědný redaktor Tomáš Čada Jazyková redakce Tomáš Čada Tisk a knihařské zpracování PRINTIA, s. r. o. Počet stran 60 Samostatně neprodejná příloha Literárně-kulturního časopisu H_aluze č. 13
Tato edice je součástí projektu Vzděláním k multikulturalitě www.vzdelanimkmultikulturalite.cz Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Vydání první Občanské sdružení H_aluze, 2010
58
59
foto: Eduard Stuchlík
Miroslav Fišmeister (*1976, Brno) Amatérský přírodovědec. Vydal knihy: Ten stolek je nízký! (Petrov, 2005) To okno je malé! (Carpe diem, 2006) Aspoň že postel je pohodlná... (Carpe diem, 2007) Pískoviště (Pavel Mervart, 2007) Z (Větrné mlýny, 2009)
[email protected] www.fismeister.eu
60
61
62
H _ALUZE
literárně kulturní časopis