MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ Staroměstské nám. 6 110 15 Praha 1
Adresáti: dle rozdělovníku Č.j. MMR-39558/2015-83/2973 V Praze dne 11. ledna 2016
ROZHODNUTÍ
Ministerstvo pro místní rozvoj, jako správní orgán příslušný podle § 14 odst. 1 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 92a písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů, ve věci odvolání Pavla Pagáče, nar. 3. 9. 1975, Mírová 2018/13, 350 02 Cheb, a spolku ARNIKA - Program Toxické látky a odpady, IČ 70947805, Chlumova 221/17, 130 00 Praha 3, účastníků řízení o umístění stavby „Výstavba závodu na energetické využívání odpadu ZEVO Cheb, Švédský vrch, p.p.č. 1548/42, k.ú. Cheb“ vedeného k žádosti TEREA Cheb, s.r.o., IČ 63507871, Májová 588/33, 350 48 Cheb, proti usnesení Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru stavební úřad, č.j. 108/SÚ/15-10 ze dne 28. 5. 2015, jímž byl podle § 131 odst. 4 správního řádu projednáním a rozhodnutím věci „Výstavba závodu na energetické využívání odpadu ZEVO Cheb, Švédský vrch, p.p.č. 1548/42, k.ú. Cheb“, místo dosud věc projednávajícího správního orgánu, Městského úřadu Františkovy Lázně, odboru stavebního a životního prostředí, pověřeného na základě usnesení krajského úřadu č.j. 112/SÚ/15-3 ze dne 2. 2. 2015, pověřen ve vazbě na Čl. VI bod 4. zákona č. 39/2015 Sb., kterým došlo k novele zákona č. 100/2001Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a některých souvisejících zákonů, a § 13 odst. 8 zákona č. 183/2006Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), projednáním a rozhodnutím ve věci Městský úřad Aš, odbor stavební úřad a úřad územního plánování, rozhodlo dle § 90 odst. 5 správního řádu takto: Odvolání Pavla Pagáče, nar. 3. 9. 1975, Mírová 2018/13, 350 02 Cheb, a spolku ARNIKA - Program Toxické látky a odpady, IČ 70947805, Chlumova 221/17, 130 00 Praha 3, proti usnesení Krajského úřadu Karlovarského kraje, odbor stavební úřad, č.j. 108/SÚ/15-10 ze dne 28. 5. 2015 se zamítají a usnesení Krajského úřadu Karlovarského kraje, odbor stavební úřad, č.j. 108/SÚ/15-10 ze dne 28. 5. 2015 se potvrzuje.
1/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
Odůvodnění: Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor stavební úřad (dále také „krajský úřad“), poté, co usnesením č.j. 108/SÚ/15-3 ze dne 2. 2. 2015 (v právní moci dne 19. 2. 2015) na základě námitky podjatosti vznesené pobočným spolkem ARNIKA - Program Toxické látky a odpady, IČ 70947805, Chlumova 221/17, 130 00 Praha 3, vyloučil dle § 14 odst. 2 správního řádu Ing. Petra Navrátila, starostu města Chebu, z projednávání a rozhodování ve věci vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Výstavba závodu na energetické využívání odpadu ZEVO Cheb, Švédský vrch, p. p. č. 1548/42, k.ú. Cheb“ (dále také „ZEVO Cheb“), vedeného k žádosti společnosti TEREA Cheb, s.r.o., IČ 63507871, Májová 588/33, 350 02 Cheb (dále jen „TEREA Cheb, s.r.o.“), podané dne 12. 11. 2014, usnesením č.j. 112/SÚ/15 - 3 ze dne 2. 2. 2015 (v právní moci dne 4. 3. 2015), vydaným dle § 131 odst. 4 správního řádu, pověřil projednáváním a rozhodováním ve věci Městský úřad Františkovy Lázně, odbor stavební a životního prostředí, neboť ve smyslu § 14 odst. 4 správního řádu nebylo v rámci Městského úřadu Cheb možné určit jinou úřední osobu, která by nebyla k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Dne 1. 4. 2015 vstoupil v účinnost zákon č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí“), který v Čl. VI. Přechodná ustanovení, bodu 4 stanoví, že správní řízení neukončená rozhodnutím, k jejichž vedení je příslušný podle § 13 odst. 8 stavebního zákona, ve znění účinném po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, obecní úřad obce s rozšířenou působností, se přerušují dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a stavební úřad příslušný podle stavebního zákona, účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, bezodkladně postoupí celý spis příslušnému stavebnímu úřadu podle § 13 odst. 8 stavebního zákona, ve znění účinném po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Novelou zákona o posuzování vlivů na životní prostředí došlo k novele § 13 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), do kterého byl vložen odst. 8, dle něhož k vedení řízení dle stavebního zákona, které je navazujícím řízením podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, je v prvním stupni příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Ustanovení odst. 2 není dotčeno. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává rovněž pravomoc podle § 120, 122, 123 a 124 (stavebního zákona). Na základě uvedené změny legislativy Městský úřad Františkovy Lázně, odbor stavební a životního prostředí, sdělil dne 18. 5. 2015 krajskému úřadu, že postoupenou věc nemůže projednávat a rozhodovat, neboť není úřadem obce s rozšířenou působností. Krajský úřad proto usnesením č.j. 108/SÚ/15-10 ze dne 28. 5. 2015 pověřil projednáváním a rozhodováním ve věci vydání územního rozhodnutí o umístění stavby ZEVO Cheb Městský úřad Aš, odbor stavební úřad a úřad územního plánování. Toto usnesení bylo dle dokladů o doručení oznámeno účastníkům řízení, Městskému úřadu Aš, Městskému úřadu Cheb a Městskému úřadu Františkovy Lázně. Proti citovanému usnesení krajského úřadu ze dne 28. 5. 2015 podal dne 15. 6. 2015 odvolání Pavel Pagáč, nar. 3. 9. 1975, Mírová 2018/13, 350 02 Cheb (dále jen „Pavel Pagáč“). A dále pobočný spolek ARNIKA - Program Toxické látky a odpady, IČ 70947805, Chlumova 221/17, 130 00 Praha 3 (dále jen „ARNIKA - Program Toxické látky a odpady“), který odvolání předal dne 16. 6. 2015 k přepravě držiteli poštovní licence. Krajskému úřadu bylo doručeno dne 18. 6. 2016.
2/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
Odvolatel Pavel Pagáč v odvolání zejména uvádí, že poté, co vstoupila v účinnost novela zákona č. 39/2015 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, byli účastníci řízení informováni dopisem představeného úřední osoby Ing. Petra Navrátila ze dne č.j.108/SÚ/156 ze dne 22. 4. 2015 o jejím znění, účinnosti a o tom, že krajský úřad musí v souvislosti s tím postoupit spis příslušnému úřadu, který má společnou hranici obvodu s nezpůsobilým správním orgánem, a to Městskému úřadu Sokolov s tím, že byli současně požádáni o vyjádření se k této věci nejpozději do 10 dnů. Odvolatel dále uvádí, že krajský úřad obdržel vyjádření TEREA Cheb, s.r.o., a starosty města Chebu. Odvolatel v odvolání dále cituje zkrácený text jejich vyjádření, tak jak byl uveden krajským úřadem v odůvodnění napadeného usnesení. Odvolatel dále uvádí, že krajský úřad s ohledem na vyjádření uvedených, kteří vyslovili obavy z možné podjatosti Městského úřadu Sokolov, neboť Město Sokolov je akcionářem Komunální odpadové společnosti, a.s., jejíž projekt zajištění svozu a likvidace komunálního odpadu je považován za konkurenční projekt k ZEVO Cheb, shledal námitky jako oprávněné a projednáním a rozhodnutím věci pověřil Městský úřad Aš, jako příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností, která není akcionářem Komunální odpadové společnosti, a.s. Odvolatel dále vyjadřuje své přesvědčení, že krajský úřad pochybil, pokud nepostupoval ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu a neumožnil ostatním účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, tedy novým skutečnostem sděleným TEREA Cheb, s.r.o., (dne 2. 5. 2015) a starostou města Chebu (dne 5. 5. 2015). V dalším odvolatel cituje znění § 36 odst. 3 správního řádu a konstatuje, že z citovaného ustanovení vyplývá povinnost správního orgánu dát účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, a to před vydáním rozhodnutí ve věci v okamžiku, kdy bylo ukončeno obstarávání podkladů rozhodnutí, neboť se jedná se o jednu ze základních zásad správního řízení, základní procesní právo vyplývající z Listiny základních práv a svobod, která obecně zakotvuje v čl. 38 odst. 2 právo na spravedlivý proces. Dále odvolatel konstatuje, že správní orgán je povinen vyzvat účastníky řízení, aby se vyjádřili k podkladům rozhodnutí, a rozvíjí úvahy, jakým způsobem tak může či musí správní orgán učinit. Odvolatel Pavel Pagáč zároveň spatřuje nesprávný úřední postup krajského úřadu ve skutečnosti, že po vyhodnocení námitek TEREA Cheb, s.r.o., a starosty Města Chebu neseznámil účastníky řízení s návrhem přidělit rozhodování ve věci Městskému úřadu Aš, čímž nepostupoval v souladu s § 4 odst. 3 a 4 správního řádu, které stanoví, že správní orgán s dostatečným předstihem uvědomí dotčené osoby o úkonu, který učiní, je-li potřebné k hájení jejich práv a neohrozí-li to účel úkonu a umožní dotčeným osobám uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy. V další části odvolání Pavel Pagáč namítá, že pokud krajský úřad shledal obavy o možné podjatosti Městského úřadu Sokolov, vyslovené účastníky řízení, za oprávněné, měl by si být vědom vlastní podjatosti, neboť z dostupných veřejných rejstříků je zřejmé, že Karlovarský kraj zastoupený hejtmanem je jedním ze zakládajících členů korporace Komunální odpadová společnost, a.s., a to s největším podílem akcií 46,25 %. Postup krajského úřadu tak lze považovat za nezákonný, neboť měly být činěny pouze takové úkony, které nesnesou odkladu. Odvolatel dále odkazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 89/2010-119 ze dne 20. 11. 2012 k problematice „systémového rizika podjatosti“. Zároveň namítá systémovou podjatost i v případě Města Aš, resp. Městského úřadu Aš. Dále uvádí, že pokud je předpoklad na ovlivnění ze strany Městského úřadu v Sokolově z důvodu, že Město Sokolov je jedním ze zakládajících subjektů obchodní korporace Komunální odpadová společnost, a.s., a Město Aš nikoliv, je dle jeho názoru namístě zvažovat z jakého důvodu město Aš akcionářem této společnosti není. Odvolatel dovozuje, že pro Město Aš bude z hlediska přepravních vzdáleností ekonomičtější využít likvidaci komunálních odpadů ZEVO Cheb než likvidovat odpad na konkurenčním projektu a poukazuje na propojenost vedoucích představitelů Města Aš, konkrétně Mgr. Dalibora Blažka, starosty města, který je zároveň členem Rady Karlovarského kraje a jeho střetu zájmů při hájení potřeb nakládání
3/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
s komunálním odpadem ve Městě Aši a hájení zájmů Komunální odpadové společnosti, a.s., jako člena Rady Karlovarského kraje. Odvolatel konstatuje, že zástupci TEREA Cheb, s.r.o., budou mít zájem na naplnění kapacity ZEVO Cheb a v této záležitosti budou, jak se vyjádřili na jednání, s jednotlivými obcemi jednat. Odvolatel dovozuje, že pokud zástupci Města Sokolova mají zájem na tom, aby se ZEVO Cheb nerealizovalo, zástupci Města Aš budou mít velký zájem na realizaci této stavby. Proto vznáší námitku „systémového rizika podjatosti“ v případě Města Aš. Závěrem navrhuje, aby ministerstvo napadené usnesení zrušilo a věc vrátilo k novému projednání, a to správnímu orgánu zcela mimo Karlovarský kraj. Odvolatel spolek ARNIKA – program Toxické látky a odpady v odvolání uvedl, že krajský úřad se zabývá pověřením projednání a rozhodnutí ve věci předmětného záměru ZEVO Cheb od začátku letošního roku (pozn. 2015). Dále konstatoval, že nepovažuje za důležité popisovat v odvolání celý proces, který je podrobně rozveden v odůvodnění napadeného usnesení, ale za zásadní považuje zmíněné odůvodnění analyzovat a na něm vystavět předložené odvolání. Odvolatel uvádí, že krajský úřad účastníky řízení seznámil se změnou legislativy, na jejímž základě nebude možné, aby ve věci jednal a rozhodoval stavební úřad Františkovy Lázně, a informoval je o tom, že vedením předmětného řízení pověří Městský úřad Sokolov, přičemž dal účastníkům řízení možnost vyjádřit se k této skutečnosti. Této možnosti využil investor TEREA Cheb, s.r.o., a Město Cheb prostřednictvím starosty města, kteří se dle názoru odvolatele ve svých námitkách obávali konkurence, jež by mohla mít zájem v Sokolově zmařit záměr ZEVO Cheb. Odvolatel konstatoval, že krajský úřad námitkám investorské firmy TEREA Cheb, s.r.o., a polovičního vlastníka této firmy Města Cheb vyhověl a územní řízení předal Městskému úřadu Aš. Uznání této argumentace dle odvolatele nutně zakládá podezření z podjatosti samotného Karlovarského kraje resp. hejtmana Karlovarského kraje, jako představeného Krajského úřadu. Odvolatel dále uvádí, že Krajský úřad Karlovarského kraje je ve zmíněné komunální odpadové společnosti největším akcionářem a odvolatel tedy vyslovuje námitku podjatosti hejtmana Karlovarského kraje, a tím i celého jeho úřadu, ve věci rozhodování o předání územního řízení záměru ZEVO Cheb, která se opírá o logický rámec stanovený usnesením č.j. 108/SÚ/15-10, vydaným krajským úřadem podezřelým z podjatosti v této věci. Odvolatel proto požaduje, aby bylo další rozhodování ve věci územního řízení pro předmětný záměr ZEVO Cheb předáno nadřízenému orgánu, tedy Ministerstvu pro místní rozvoj, které buď rozhodne, nebo pověří rozhodováním jiný nepodjatý krajský úřad. Odvolatel dále uvádí, že logický rámec, který sledoval krajský úřad vydáním namítaného usnesení, zakládá námitku podjatosti Městského úřadu Aš. Odvolatel uvádí, že Město Aš, Město Cheb a německá firma s vazbou na firmu TEREA Cheb, s.r.o., jsou např. akcionáři firmy CHEVAK, a.s., Cheb. Tento fakt ohrožuje objektivní posouzení a vedení územního řízení projektu ZEVO Cheb Městským úřadem Aš, jelikož existuje úzká vazba mezi vlastníkem investorské firmy TEREA Cheb, s.r.o., a příslušným úřadem Aš, který může mít zájem na neobjektivním posouzení záměru ZEVO Cheb. Na základě tohoto předpokladu odvolatel vyslovuje námitku podjatosti Městského úřadu Aš, respektive starosty města Aš a vedoucího stavebního úřadu Aš. Přípisem č.j. 108/SÚ/15-15 ze dne 29. 6. 2015 krajský úřad předal odvolání spolu se správním spisem a svým stanoviskem ministerstvu, jako příslušnému odvolacímu orgánu, které je obdrželo dne 2. 7. 2015. Dne 3. 7. 2015 ministerstvo obdrželo podání Pavla Pagáče datované dne 2. 7. 2015 a označené jako „Upřesnění a doplnění odvolání proti Usnesení č.j. 108/SÚ/15-10 ze dne 28. 5. 2015“. V reakci na obsah stanoviska krajského úřadu se Pavel Pagáč ohradil proti zde uvedenému tvrzení, že v odvolání nenamítl podjatost ředitele krajského úřadu a sdělil, že v jeho odvolání byla zmiňována podjatost systémová vůči krajskému úřadu jako celku, tj. všech úředních osob odboru stavební úřad, vedoucího odboru stavební úřad, ředitele krajského úřadu a hejtmana Karlovarského kraje, jejímž důvodem je
4/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
zájem Karlovarského kraje na řešení konkurenčního projektu jako hlavního akcionáře obchodní korporace Komunální odpadová společnost, a.s., (viz zdůvodnění podjatosti města Sokolov). Dle názoru odvolatele krajský úřad tak zúžil výklad jím podaného odvolání a uplatněné podjatosti a proto odvolání zpřesňuje. Odvolatel dále uvedl, že hejtman plní vůči řediteli obdobné úkoly jako statutární orgán zaměstnavatele podle zvláštních předpisů a ředitel podle zákona o krajích plní úkoly uložené mu zastupitelstvem, radou a hejtmanem. K argumentaci krajského úřadu, že rozhodoval pouze v procesní záležitosti, odvolatel Pavel Pagáč uvádí, že lze předpokládat rozhodování krajským úřadem ve věci, při případném odvolání proti územnímu rozhodnutí. Ministerstvo se seznámilo s obsahem podaných odvolání a příslušným správním spisem a zjistilo, že krajský úřad nepostupoval dle § 86 odst. 2 správního řádu, tj. nevyrozuměl ostatní účastníky řízení o podaných odvoláních a neumožnil jim se k nim vyjádřit, přičemž tento postup odůvodnil odkazem na tvrzení o podjatosti krajského úřadu vyslovenou oběma odvolateli v podaných odvoláních. Ministerstvo shledalo, že obsah odvolání nezaložil nemožnost provedení úkonu dle § 86 odst. 2 správního řádu ze strany krajského úřadu. Ministerstvo proto opatřením č.j. MMR24359/2015-83/1738 ze dne 1. 9. 2015 věc včetně podání Pavla Pagáče ze dne 2. 7. 2015 vrátilo krajskému úřadu k zajištění nápravy zjištěného nedostatku v procesním postupu spočívajícího v neprovedení úkonu dle § 86 odst. 2 správního řádu a následnému předání kompletního spisového materiálu. Krajský úřad nejprve odvolatele vyzval k odstranění nedostatků podaných odvolání spočívajících v nedoložení potřebného počtu stejnopisů odvolání ve smyslu § 82 odst. 2 správního řádu. Následně dne 13. 10. 2015 pod č.j. 108/SÚ/15-22 vyrozuměl dle § 86 odst. 2 správního řádu o podaných odvoláních ostatní účastníky řízení a vyzval je, aby se ve lhůtě 6 dnů ode dne doručení výzvy vyjádřili k jeho obsahu. Dne 19. 10. 2015 krajský úřad obdržel vyjádření společnosti TEREA Cheb, s.r.o., která uvedla, že nevidí v postupu krajského úřadu podjatost vůči jejich společnosti ani vůči předmětu její žádosti, neboť krajský úřad nerozhodoval o předmětu jejich žádosti, ani se k němu nijak nevyjadřoval, to měl učinit až krajským úřadem pověřený stavební úřad. Dne 23. 10. 2015 bylo krajskému úřadu doručeno podání Karla Vokáče, Šimáčkova 2482/26, 350 02 Cheb ze dne 21. 10. 2015 (k poštovní přepravě podané dne 22. 10. 2015 ve lhůtě stanovené krajským úřadem), ve kterém uvedl, že se plně ztotožňuje s obsahem odvolání obou odvolatelů, připojuje se k nim a vznáší námitku podjatosti všech zúčastněných úřadů resp. úředníků a požaduje, aby kompetentní orgán projednávané usnesení zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu zcela mimo Karlovarský kraj. Dne 22. 10. 2015 krajský úřad obdržel vyjádření Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, kterému výzvu zaslal na vědomí. Tento správní orgán se ve vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, ze kterého vyplývá, že krajský úřad shledal opodstatněnou námitku možné podjatosti Městského úřadu Sokolov, o jehož určení nejprve uvažoval, z důvodu účasti Města Sokolova v korporaci Komunální odpadová společnost, a.s., a jejím konkurenčním projektu vůči projektu ZEVO. Městský úřad Aš, odbor stavební úřad a úřad územního plánování, spatřuje jednoznačnou analogii v posuzování možné systémové podjatosti a to především na základě veřejně deklarovaného zájmu představitelů Města Aš, vztahujícího se k využívání spalovny ZEVO v rámci svého odpadového hospodářství, a tím souvisejícího nakládání s komunálním odpadem. Dle jeho názoru pokud krajský úřad konstatoval, že zástupci Města Sokolova mohou mít zájem na tom, aby se ZEVO Cheb nerealizovalo, lze dovodit, že zástupci Města Aš budou mít zájem právě na realizaci stavby ZEVO Cheb. Městský úřad Aš se proto ztotožňuje s částí obsahů přiložených odvolání, kde jsou vzneseny námitky o možném systémovém riziku jeho podjatosti.
5/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
Opatřením č.j. 108/SÚ/15-28 ze dne 9. 11. 2015 krajský úřad předal podaná odvolání spolu se svým stanoviskem a kompletním správním spisem ministerstvu, které je obdrželo dne 11. 11. 2015. Ministerstvo nejprve posoudilo podaná odvolání z hlediska jejich přípustnosti a včasnosti podle § 76 odst. 1 a § 83 odst. 1 správního řádu, z nichž vyplývá, že proti usnesení se může odvolat účastník, jemuž se usnesení oznamuje, a že odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení usnesení. Nejprve se ministerstvo zabývalo posouzením odvolání spolku ARNIKA – program Toxické látky a odpady. Tento je účastníkem řízení o umístění předmětné stavby ZEVO Cheb dle § 85 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, kterému se usnesení o změně příslušnosti vydané dle § 131 odst. 4 správního řádu oznamuje a jeho odvolání je proto dle § 76 odst. 1 správního řádu přípustné. Napadené usnesení bylo spolku ARNIKA – program Toxické látky a odpady oznámeno dne 2. 6. 2015, odvolání bylo podáno držiteli poštovní licence k přepravě dne 16. 6. 2015, tj. předposlední den 15 denní odvolací lhůty stanovené v § 83 odst. 1 správního řádu. Jedná se proto o odvolání včasné. Ministerstvo se dále zabývalo posouzením odvolání Pavla Pagáče. Pavel Pagáč se jako účastník řízení do územního řízení o umístění stavby ZEVO Cheb přihlásil podáním datovaným dne 25. 11. 2014 a Městskému úřadu Cheb, odboru stavebnímu a životního prostředí, doručeným dne 26. 11. 2014. Stavební úřad usnesením č.j. MUCH 95539/2014/Deg ze dne 4. 12. 2014 rozhodl dle § 28 odst. 1 správního řádu, že Pavel Pagáč není účastníkem předmětného územního řízení. Krajský úřad jako příslušný odvolací orgán toto usnesení rozhodnutím č.j. 82/SÚ/15-7 ze dne 24. 2. 2015 jako nezákonné zrušil s tím, že se poté, co byl z projednávání a rozhodování ve věci vyloučen Ing. Petr Navrátil, starosta města Chebu a tudíž na Městském úřadě Cheb nebylo možné určit jinou úřední osobu, která není k vyloučenému ve vztahu podřízenosti, se bude účastenstvím Pavla Pagáče v předmětném řízení zabývat příslušný prvoinstanční správní orgán pověřený usnesením krajského úřadu. Dle § 28 odst. 1 správního řádu je za účastníka řízení v pochybnostech považován i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem řízení, dokud se neprokáže opak. Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí, nebylo rozhodnuto, že Pavel Pagáč není účastníkem řízení v předmětné věci, považuje ministerstvo ve smyslu ust. § 28 odst. 1 správního řádu Pavla Pagáče za účastníka řízení, kterému bylo usnesení o změně příslušnosti vydané dle § 131 odst. 4 správního řádu oznámeno a jeho odvolání je proto dle ust. § 76 odst. 1 správního řádu přípustné. Napadené usnesení bylo Pavlu Pagáčovi doručeno dne 12. 6. 2015, odvolání bylo podáno dne 15. 6. 2015, tj. v zákonné 15 denní lhůtě stanovené v § 83 odst. 1 správního řádu a jedná se proto o odvolání včasné. Ministerstvo k uvedenému dodává, že okruh účastníků územního řízení je vymezen v § 85 stavebního zákona; bude na řízením pověřeném stavebním úřadu, aby posoudil, zda osoba Pavla Pagáče splňuje podmínky pro účastenství v řízení stanovené v uvedeném ustanovení. Ministerstvo přezkoumalo odvoláními napadené usnesení krajského úřadu v rozsahu dle § 89 odst. 2 správního řádu, tj. jeho soulad s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v odvolání. K tomu ministerstvo zdůrazňuje, že předmětem přezkoumávání ministerstva bylo a mohlo být toliko usnesení krajského úřadu o pověření Městského úřadu Aš, odboru stavební úřad a úřad územního plánování, k vedení řízení a vydání rozhodnutí ve věci umístění stavby ZEVO Cheb, ze dne 28. 5. 2015. Ministerstvo v obecné rovině uvádí, že dle zákona č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Čl. VI Přechodná ustanovení, bod 4., platí, že správní řízení neukončená rozhodnutím, k jejichž vedení je příslušný podle § 13 odst. 8 stavebního 6/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
zákona, ve znění účinném po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, obecní úřad obce s rozšířenou působností, se přerušují dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a stavební úřad příslušný podle stavebního zákona, účinného přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, bezodkladně postoupí celý spis příslušnému stavebnímu úřadu podle § 13 odst. 8 stavebního zákona, ve znění účinném po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Dle § 13 odst. 8 stavebního zákona ve znění změny provedené zákonem č. 39/2015 Sb., platí, že k vedení řízení podle stavebního zákona, které je navazujícím řízením podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, je v prvním stupni příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Ustanovení § 13 odst. 2 stavebního zákona není dotčeno. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává rovněž pravomoc dle § 120, 122, 123 a 124 (stavebního zákona). Podle § 131 odst. 4 správního řádu nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a rozhodnutí ve věci jiný věcně příslušný podřízený správní orgán ve svém správním obvodu, jestliže podřízený správní orgán není z důvodu vyloučení všech úředních osob tohoto orgánu (§ 14 správního řádu) způsobilý věc projednat a rozhodnout. Toto ustanovení ukládá nadřízenému správnímu orgánu (v daném případě krajskému úřadu) v případě vyloučení všech úředních osob povinnost (nikoliv jen možnost) delegovat pravomoc jinému věcně příslušnému stavebnímu úřadu, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu. Při výběru pověřeného správního orgánu ze správních orgánů, jejichž správní obvody sousedí se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu, musí nadřízený správní orgán dbát podle § 131 odst. 6 správního řádu na to, aby řízení pokud možno nezatěžovalo účastníky více, než kdyby ke změně příslušnosti nedošlo. Toto ustanovení vychází ze základní zásady činnosti správních orgánů upravené v § 6 odst. 2 správního řádu, podle něhož správní orgán postupuje tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžuje. Usnesení o změně příslušnosti podle § 131 odst. 4 správního řádu lze oznámit podle téhož ustanovení odst. 7 veřejnou vyhláškou, považuje-li to správní orgán za účelné. Pokud správní orgán nevyužije k oznámení usnesení o změně příslušnosti veřejnou vyhlášku, oznamuje usnesení o změně příslušnosti způsobem vyplývajícím z § 76 správního řádu, tj. doručením stejnopisu písemného vyhotovení všem účastníkům (§ 72 téhož zákona). Podle § 76 odst. 5 správního řádu se proti usnesení může odvolat účastník, jemuž se usnesení oznamuje, odvolání nemá odkladný účinek. Podle § 76 odst. 4 téhož zákona se usnesení, která se týkají příslušnosti správních orgánů, oznamují též všem správním orgánům, kterých se dotýkají. Při postupu dle § 131 odst. 4 správního řádu bylo povinností krajského úřadu jako nadřízeného správního orgánu poté, co shledal, že Městský úřad Františkovy Lázně, odbor stavební a životního prostředí, pověřený usnesením krajského úřadu č.j. 112/SÚ/15-3 ze dne 2. 2. 2015 namísto Městského úřadu Cheb, není dle § 13 odst. 8 stavebního zákona způsobilý projednávat a rozhodovat ve věci územního řízení o umístění stavby ZEVO Cheb, neboť není obecním úřadem obce s rozšířenou působností, jemuž přísluší v prvním stupni vést řízení, které je navazujícím řízením podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, zjistit dle § 3 správního řádu stav věci a to v rozsahu, který byl nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2 správního řádu, přičemž byl současně povinen zjistit všechny okolnosti důležité k zajištění minimálního zatěžování dotčených osob ze strany správního orgánu. Krajský úřad nejprve opatřením č.j. 108/SÚ/15-6 ze dne 22. 4. 2015 označeným jako Informace účastníkům řízení o umístění stavby „Výstavba závodu na energetické využívání odpadu ZEVO Cheb, Švédský vrch, p.p.č. 1548/42, k.ú. Cheb“ účastníkům řízení sdělil, že ve věci není příslušný rozhodovat Městský úřad Františkovy Lázně a informoval je, že při respektování § 131 odst. 4 správního řádu, tj. dodržení společné hranice správního obvodu mezi nezpůsobilým správním orgánem a nově rozhodujícím, může v dané věci rozhodnout Městský úřad Sokolov. Zároveň je vyzval, aby se ve lhůtě 10 dnů k věci vyjádřili. K tomu
7/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
ministerstvo uvádí, že tento procesní postup krajského úřadu nebyl platnou právní úpravou požadován, neboť změna příslušnosti správního orgánu k vedení řízení a vydání usnesení dle § 131 odst. 4 správního řádu je úkonem činěným z moci úřední, který není v dispozici účastníka řízení, přičemž povinnost správního orgánu umožnit účastníkům řízení před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k jeho podkladům stanovená § 36 odst. 3 správního řádu se vztahuje k vydání rozhodnutí ve věci, tj. rozhodnutí meritorního, nikoli k rozhodování o procesní otázce jakou je vydání usnesení dle § 131 odst. 4 správního řádu o delegaci. Krajský úřad při rozhodování o nutné delegaci zohlednil stanoviska společnosti TEREA Cheb, s.r.o., a Města Cheb, zastoupeného starostou Ing. Petrem Navrátilem, uplatněná k opatření ze dne 22. 4. 2015, dle nichž Město Sokolov drží akcie Komunální odpadové společnosti, a.s., jejíž projekt na likvidaci odpadů by mohl být považován za konkurenční k ZEVO Cheb. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, krajský úřad zjistil, že pouze 2 obce s rozšířenou působností nejsou akcionáři Komunální odpadové společnosti, a.s., a to Město Aš a Město Mariánské Lázně. Za nastalé situace krajský úřad pověřil projednáním a rozhodováním ve věci rozhodnutí o umístění stavby ZEVO Cheb Městský úřad Aš, odboru stavební úřad a úřad územního plánování, přičemž základním vodítkem bylo, že Městský úřad Aš svým správním obvodem bezprostředně sousedí se správním obvodem Městského úřadu Františkovy Lázně, jako původně pověřeným úřadem. Ministerstvo při posuzování věci vycházelo ze skutečnosti, že s ohledem na shora uvedený zákon č. 39/2015 Sb., Čl. VI bod 4. ve spojení s § 13 odst. 8 stavebního zákona, přísluší vedení předmětného územního řízení o žádosti o umístění stavby ZEVO Cheb toliko úřadu obce s rozšířenou působností. Dnem nabytí účinnosti zákona č. 39/2015 Sb., tj. dnem 1. 4. 2015, bylo předmětné řízení přerušeno a stavebnímu úřadu Františkovy Lázně vznikla povinnost předat řízení úřadu obce s rozšířenou působností. Správní obvod Městského úřadu Františkovy Lázně náleží do správního obvodu Městského úřadu Cheb, jako úřadu obce s rozšířenou působností; Městský úřad Cheb jako místně příslušný správní orgán byl však z projednávání a rozhodování v předmětné věci vyloučen, neboť vyloučením Ing. Petra Navrátila, starosty města Chebu z projednávání a rozhodování ve věci umístění předmětné stavby ZEVO Cheb (viz. usnesení krajského úřadu č.j. 108/SÚ/15-3 ze dne 2. 2. 2015, v právní moci dnem 19. 2. 2015), nebylo dle § 14 odst. 4 správního řádu v rámci Městského úřadu Cheb možné určit jinou úřední osobu, která by nebyla k vyloučenému ve vztahu podřízenosti. Krajskému úřadu jako nadřízenému správnímu orgánu tedy ve smyslu § 131 odst. 4 správního řádu příslušelo pověřit projednáváním a rozhodováním ve věci jiný správní orgán dle § 13 odst. 8 stavebního zákona, tj. správní orgán jiné obce s rozšířenou působností. Pověřením Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, k projednávání a rozhodování v předmětném řízení tak krajský úřad splnil podmínku danou v § 131 odst. 4 správního řádu, který mu ukládá pověřit správní orgán, jehož správní obvod sousedí se správním obvodem nezpůsobilého správního orgánu, neboť správní obvod Městského úřadu Aš jako úřadu obce s rozšířenou působností sousedí se správním obvodem Městského úřadu Cheb, jako nezpůsobilého úřadu obce s rozšířenou působností ve smyslu § 14 odst. 4 správního řádu. Ministerstvo dále ověřilo, že postupem krajského úřadu byla splněna rovněž podmínka stanovená v § 131 odst. 6 správního řádu, dle které je správní orgán povinen dbát na to, aby řízení pokud možno nezatěžovalo účastníky řízení více, než kdyby ke změně nedošlo. Ministerstvo ověřilo, že Městský úřad Aš je z místa stavby dostatečně dopravně dostupný, ať již hromadnou či individuální dopravou, přičemž vzdálenost pověřeného stavebního úřadu Městského úřadu Aš od místa stavby je kratší, nežli vzdálenost místa stavby od Městského úřadu Mariánské Lázně, který jako další správní orgán pro případné pověření připadal v úvahu poté, co krajský úřad nepřistoupil k pověření Městského úřadu Sokolov. Ministerstvo ověřilo, že Městský úřad Aš, odbor stavební úřad a úřad
8/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
územního rozhodování, je k vedení předmětného řízení dostatečně personálně vybaven. Ministerstvo proto dospělo k závěru, že krajský úřad pověřil Městský úřad Aš, odbor stavební úřad a úřad územního plánování, k projednání a rozhodnutí věci v souladu s § 131 odst. 4 správního řádu. Ministerstvo se dále zabývalo námitkami uvedenými odvolateli. Ministerstvo předesílá, že nelze zaměňovat rozhodnutí ve věci s usnesením vydaným dle § 131 odst. 4 správního řádu, kterým je nadřízeným správním orgánem pověřen k projednání a rozhodováním ve věci jiný věcně příslušný správní orgán z důvodu, že místně příslušný správní orgán není z důvodu vyloučení všech úředních osob způsobilý věc projednat a rozhodnout. Odvoláním napadeným usnesením bylo rozhodnuto o delegaci věci, nikoli o věci samé. V této souvislosti ministerstvo odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1As 24/2013-28 ze dne 6. 6. 2013, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „delegací se nezakládají, nemění ani neruší práva či povinnosti ani se závazně nedeklarují, viz § 67 odst. 1 správního řádu“. K tvrzení odvolatelů o podjatosti Karlovarského kraje a jeho hejtmana, a tím i celého krajského úřadu z důvodu zájmu na výsledku územního řízení o žádosti o umístění předmětné stavby, dovozovaná z majetkové účasti kraje v korporaci Komunální odpadová společnost, a.s., která je dle mínění obou odvolatelů konkurenčním projektem vůči ZEVO Cheb, vzneseným v odvoláních, ministerstvo uvádí následující: Dle judikatury Nejvyššího správního soudu „vznesení námitky podjatosti způsobuje, že v řízení o věci samé nesmí být pracovníkem správního orgánu, proti němuž byla námitka podjatosti vznesena, činěny žádné úkony, vyjma úkonů neodkladných. Má-li mít procesní rozhodnutí o tom, zda je pracovník správního orgánu vyloučen, smysl, musí předcházet rozhodnutí o věci samé. Je-li tedy námitka podjatosti vznesena, je pracovník, jemuž jinak projednávání a rozhodnutí ve věci přísluší, povinen vyčkat až do rozhodnutí o vznesené námitce. Rozhodovat o této námitce dodatečně zákon neumožňuje“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 7 A 192/2000-76 ze dne 11. 3. 2004). S ohledem na shora uvedený právní názor Nejvyššího správního soudu ministerstvo dospělo k závěru, že tvrzení o podjatosti krajského úřadu, uplatněná shora odvolateli v polemických vyjádřeních k právnímu názoru vyjádřenému krajským úřadem v odůvodnění napadeného usnesení, uplatněná v řádném opravném prostředku, nemohla být předmětem „dodatečného“ usnesení dle § 14 odst. 2 správního řádu. Problematika vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci je upravena v § 14 správního řádu. Dle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně podílející se na výkonu pravomoci správního orgánu (dále též „úřední osoba“), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit. Podle § 14 odst. 2 správního řádu účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby, jakmile se o ní dozví. K námitce se nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu řízení prokazatelně věděl, ale bez zbytečného odkladu námitku neuplatnil. O námitce rozhodne bezodkladně usnesením služebně nadřízený úřední osoby nebo ten, kdo má obdobné postavení. Ministerstvo v návaznosti na výše uvedené považuje za nezbytné vyjádřit se k pojmu věci používanému v § 14 odst. 1 správního řádu, respektive k nutnosti rozlišování věci ve smyslu předmětu řízení definovaného obsahem žádosti o vydání rozhodnutí a předmětu posuzování dílčí procesní otázky, rozhodování o námitce podjatosti podle § 14 odst. 2 správního řádu. Ministerstvo odkazuje na právní názor obsažený v rozhodnutí ministryně pro 9/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
místní rozvoj č.j. 35251/2013-31-4 ze dne 10. 4. 2014, dle kterého „Podjatost podle tohoto ustanovení pak nelze namítat v případě toho, kdo o podjatosti jiné úřední osoby sám rozhoduje, tzn. nelze namítat podjatost ve vztahu k rozhodování o podjatosti, neboť podjatost se podle ust. § 14 odst. 1 správního řádu může vázat jen k věci, která je předmětem řízení (což je v daném případě umístění a povolení předmětné stavby), k účastníkům řízení (v tomto případě účastníkům územního a stavebního řízení) nebo k jejich zástupcům. Rozhodování o podjatosti je však jen rozhodováním o procesní otázce v rámci probíhajícího správního řízení, tato (ani jiná) procesní otázka však není onou věcí, o které mluví § 14 odst. 1 správního řádu (tou je v daném případě umístění a povolení předmětné stavby) ve vztahu k níž lze jedině posuzovat otázku podjatosti úřední osoby. Řízení o otázce podjatosti, které je součástí řízení ve věci, v daném případě řízení územního a stavebního, není řízením, o kterém mluví § 14 odst. 1 správního řádu a ředitel krajského úřadu tak není vyloučen z rozhodování o podjatosti jemu podřízených úředních osob. Rozhodnutí o námitce podjatosti nelze pokládat za úkon, při jehož provádění by bylo možné ovlivnit výsledek řízení. Pokud by tomu tak být mělo, znamenalo by to, že osoba stojící v čele správního orgánu by nikdy nemohla rozhodovat o podjatosti podřízených úředních osob. Vždy by šlo totiž proti tomu namítnout, že rozhodnutím o jejich nepodjatosti by mohla ovlivnit výsledek řízení.“ S odkazem výše na citovaný právní názor ministerstvo uvádí, že jako „rozhodování v jiné procesní otázce“, tzn. i v jiné „věci“ je třeba posoudit i rozhodování dle § 131 odst. 4 správního řádu. K obsahu námitek samých, tedy k tvrzení o možné podjatosti krajského úřadu, ministerstvo konstatuje, že předmětem přezkoumání dle § 89 odst. 2 správního řádu v tomto odvolacím řízení bylo a mohlo být pouze usnesení krajského úřadu o delegaci pravomoci, tedy usnesení upravující průběh řízení dle § 131 odst. 4 správního řádu. Ministerstvu tudíž nezbylo, s ohledem na předmět rozhodování v tomto řízení, nežli s odkazem na shora uvedený právní názor obsažený v rozhodnutí ministryně pro místní rozvoj č.j. 35251/2013-31-4 ze dne 10. 4. 2014 a rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 1As 24/2013-28 ze dne 6. 6. 2013, konstatovat, že tvrzení odvolatelů o možné existenci majetkového zájmu krajského úřadu na výsledku meritorního rozhodnutí, tj. územního rozhodnutí o umístění stavby ZEVO Cheb, nezakládají pochybnost o jeho podjatosti při rozhodování o dané procesní otázce. Ministerstvo neshledalo, že by odvoláním napadené usnesení krajského úřadu ze dne 28. 5. 2015 bylo zatíženo vadou resp., že by krajský úřad byl ve vztahu k rozhodování o otázce dle § 131 odst. 4 správního řádu podjatý. K problematice tvrzené podjatosti hejtmana Karlovarského kraje ministerstvo považuje za vhodné uvést, že správním orgánem příslušným k vedení řízení, resp. učinění úkonu v řízení byl krajský úřad. Krajský úřad dle § 68 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „krajské zřízení“), tvoří ředitel, který stojí v jeho čele a zaměstnanci kraje zařazení do krajského úřadu. Hejtman není ve smyslu § 68 odst. 1 krajského zřízení součástí krajského úřadu; v předmětném řízení nemá a nemůže mít postavení úřední osoby dle § 14 odst. 1 správního řádu. Postup dle ustanovení § 14 správního řádu ve vztahu k osobě hejtmana kraje je proto vyloučen. K odvolateli vyslovené námitce podjatosti starosty Města Aš a Městského úřadu Aš ministerstvo uvádí, že mu nepříslušelo v tomto řízení o odvolání o tvrzené podjatosti těchto subjektů rozhodovat. Krajský úřad při rozhodování věci vycházel z obsahu správního spisu, který nesvědčí tomu, že by starosta města Aš či úřední osoby Městského úřadu Aš byly vyloučeny z projednávání a rozhodování věci dle § 14 správního řádu.
10/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
K požadavku odvolatelů na pověření jiného správního orgánu mimo působnost Krajského úřadu Karlovarského kraje ministerstvo konstatuje, že předmětem jeho přezkoumávání bylo konkrétní usnesení dle § 131 odst. 4 správního řádu, přičemž právní úprava tohoto ustanovení neumožňuje příslušnému nadřízenému správnímu úřadu (v daném případě krajskému úřadu) pověřit k projednání a rozhodování věci správní orgán nespadající do jeho působnosti. K námitce odvolatele Pavla Pagáče, ve které vyjadřuje přesvědčení, že krajský úřad pochybil, pokud nepostupoval ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu a neumožnil ostatním účastníkům řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, tedy k novým skutečnostem sděleným dne 2. 5. 2015 společností TEREA Cheb, s.r.o., a dne 5. 5. 2015 Ing. Navrátilem, starostou města Chebu, a tím porušil čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který zakotvuje právo na spravedlivý proces a k námitce, dle níž spatřuje nesprávný úřední postup krajského úřadu v tom, že po vyhodnocení sdělení výše uvedených subjektů neseznámil účastníky řízení s návrhem přidělit rozhodování ve věci Městskému úřadu Aš, čímž dle jeho názoru nepostupoval v souladu s § 4 odst. 3 a 4 správního řádu ministerstvo uvádí, že krajský úřad nepochybil, pokud v daném případě nepostupoval dle § 36 odst. 3 správního řádu a nedal účastníkům řízení možnost vyjádřit se k podkladům usnesení před jeho vydáním, neboť § 36 odst. 3 správního řádu tuto povinnost správnímu orgánu ukládá toliko před vydáním rozhodnutí ve věci tj. rozhodnutí meritorního. Usnesením o pověření správního orgánu příslušného k projednávání a rozhodování ve věci územního rozhodnutí o umístění stavby ZEVO Cheb, vydaným dle § 131 odst. 4 správního řádu dne 28. 5. 2015, rozhodoval o otázce procesní povahy. Ministerstvo k uvedenému odkazuje na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 52A 107/2015-67 ze dne 4. 1. 2016, z něhož lze dovodit, že rozhodnutí dle § 131 odst. 4 správního řádu nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva a povinnosti účastníků řízení, když je jím pouze účastníkům řízení sdělena informace o změně příslušnosti prvoinstančního správního orgánu a do práv a povinností účastníků může být zasaženo až teprve rozhodnutím ve věci samé, když rozhodnutí o delegaci věci nemá žádný dopad do hmotněprávní sféry účastníků. K námitce neseznámení účastníků řízení s tím, jak vyhodnotil sdělení společnosti TEREA Cheb, s.r.o., a Města Cheb, a.s., ministerstvo nadto dodává, že změna příslušnosti správního orgánu k vedení řízení a vydání meritorního rozhodnutí je úkonem činěným z moci úřední, který není v dispozici účastníka řízení. Námitky proti krajským úřadem zvolenému řešení měli účastníci řízení možnost uplatnit v odvolání, což učinili. K vyjádření účastníka řízení Karla Vokáče, Šimáčkova 2482/26, 350 02 Cheb ze dne 21. 10. 2015 k podaným odvoláním, dle něhož se ztotožňuje s jejich obsahem a připojuje se k nim, zároveň vznáší námitku podjatosti všech zúčastněných úřadů resp. úředníků a požaduje, aby kompetentní orgán projednávané usnesení zrušil a věc vrátil k novému projednání správnímu orgánu zcela mimo Karlovarský kraj, ministerstvo uvádí, že se jedná toliko o vyjádření účastníka řízení učiněné v jeho průběhu, nikoli o odvolání, přičemž k problematice podjatosti a možnosti pověřit projednáním a rozhodnutím ve věci správní orgán mimo Karlovarský kraj, ministerstvo zaujalo stanovisko shora v textu tohoto odůvodnění. K vyjádření Městského úřadu Aš, stavebního úřadu a úřadu územního plánování, které krajský úřad obdržel dne 22. 10. 2015 poté, co tomuto správnímu orgánu zaslal na vědomí výzvu ze dne 13. 10. 2015 učiněnou dle § 86 odst. 2 správního řádu, ministerstvo uvádí, že právo vyjádřit se v přiměřené lhůtě k obsahu podaného odvolání svědčí dle § 86 odst. 2 správního řádu toliko účastníkům řízení nikoli správnímu orgánu. Dále ministerstvo uvádí, že vydání usnesení o delegaci dle § 131 odst. 4 správního řádu není podmíněno předchozím souhlasem správního orgánu, jemuž má být věc postoupena.
11/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
Ministerstvo též považuje za nezbytné poukázat na skutečnost, že institucionální rámec rozhodování ve správním řízení, je předučen spojeným modelem státní správy a samosprávy. Je přitom nepochybné, že nestrannost rozhodovacího procesu sice náleží mezi základní podmínky pro spravedlnost takového procesu, avšak není podmínkou jedinou, která by před dalšími podmínkami (zejména legality, zákazu zneužití pravomoci, ochrany dobré víry a zároveň veřejného zájmu, proporcionality či procesní ekonomie) měla absolutní přednost. K tomu lze odkázat na část odůvodnění usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 89/2010-119 ze dne 20.11.2012, cit.: „Podobně vedle nestrannosti rozhodování jsou legitimními cíli, k jejichž dosahování může uspořádání systému orgánů veřejné moci a v rámci něho orgánů veřejné správy směřovat, hospodárnost takového uspořádání, zajištění patřičné odbornosti i s ohledem na očekávanou typovou obtížnost, typový charakter a počet případů, jež budou rozhodovány, schopnost projevit místní znalost a docílit únosné míry administrativní náročnosti rozhodovacího procesu. Uvedené cíle jsou či mohou být ve střetu s přísným, bezvýjimečným pojetím systémové podjatosti, neboť v případě, že by ve všech takovýchto případech byly příslušné úřední osoby bez dalšího vyloučeny, bylo by nezbytné velký počet věcí vyřizovat v řízení před jinými orgány než těmi, které jsou k tomu podle obecných pravidel příslušné. To by dosahování výše popsaných cílů ve významné míře znemožnilo“. Pojetí, že by úředníci samosprávného celku byli automaticky, bez dalšího, vyloučeni z rozhodování ve věcech, které mají dopad na tento celek, rozšířený senát Nejvyššího správního odmítl. Ministerstvo shledalo, že krajský úřad v řízení postupoval v souladu s § 3 správního řádu a odvoláním napadené usnesení č.j. 108/SÚ/15-10 ze dne 28. 5. 2015 vydal na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Odůvodnění usnesení splňuje požadavky ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu, obsahuje důvody výroku usnesení, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se krajský úřad řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů. Ministerstvo neshledalo ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu takový rozpor odvoláním napadeného usnesení s právními předpisy, který by odůvodňoval zrušení či změnu usnesení, a proto dle § 90 odst. 5 správního řádu rozhodlo, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Dle § 69 odst. 2 správního řádu je povinen správní orgán v písemném vyhotovení rozhodnutí uvést jména a příjmení všech účastníků řízení. Účastníky řízení jsou: TEREA Cheb, s.r.o.; ARNIKA – Program Toxické látky a odpady; Pavel Pagáč; Karel Vokáč; Děti Země, Klub za udržitelnou dopravu; 4. ZO ČSOP Cheb; SELLERS AZ, s.r.o.; ČD Telematika, a.s.; České dráhy, a.s.; České dráhy, a.s., Regionální správa majetku Ústí nad Labem; ČEZ Distribuce, a.s.; Holz Schiller, s.r.o.; CHETES, s.r.o.; CHEVAK Cheb, a.s.; Karlovarský kraj; Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje; Město Cheb; RWE Distribuční služby, s.r.o.; Telefónica Czech Republic, a.s. Poučení účastníků: Proti tomuto rozhodnutí odvolacího správního orgánu se podle § 91 odst. 1 (ve spojení s § 152 odst. 4) správního řádu nelze dále odvolat (podat rozklad).
otisk úředního razítka Mgr. Miloš Franc vedoucí oddělení územně a stavebně správního III v odboru územně a stavebně správním
12/13
č.j. MMR-39558/2015-83/2973
Rozdělovník: I. Rozhodnutí obdrží účastník řízení do vlastních rukou: 1. TEREA Cheb, s.r.o., IDDS: tiw6wjn Sídlo: Májová 588/33, 350 02 Cheb 2 2. ARNIKA – Program Toxické látky a odpady, Chlumova 221/17, 130 00 Praha 3 Žižkov 3. Pavel Pagáč, Mírová 2018/13, 350 02 Cheb 2 4. Karel Vokáč, Šimáčkova 2482/26, 350 02 Cheb 5. Děti Země, Klub za udržitelnou dopravu, Cejl 157/50, Zábrdovice, 602 00 Brno 2 6. 4. ZO ČSOP Cheb, Blanická 166/20, 350 02 Cheb 2 7. SELLERS AZ, s.r.o. IDDS: kpryq47 Sídlo: Dr. Kocourka 4, 356 01 Sokolov 1 8. ČD Telematika, a.s., IDDS: dgzdjrp Sídlo: Pernerova 2819/2a, 130 00 Praha 3 – Žižkov 9. České dráhy, a.s., IDDS: e52cdsf Sídlo: nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, Nové Město, 110 00 Praha 1 10. České dráhy, a.s., Regionální správa majetku Ústí Nad Labem, IDDS: e52cdsf Sídlo: K Můstku 1451/2, 400 01 Ústí nad Labem 1 11. ČEZ Distribuce, a.s., IDDS: v95uqfy Sídlo: Teplická 874/8, Děčín IV – Podmokly, 405 02 Děčín 2 12. Holz Schiller, s.r.o., IDDS: ykxajr4 Sídlo: Koldinova 799, 339 01 Klatovy 13. CHETES, s.r.o., IDDS: jdzcdjb Sídlo: Pelhřimovská 2268/1, 350 02 Cheb 2 14. CHEVAK Cheb, a.s., IDDS: t7acdj5 Sídlo: Tršnická 4/11, Hradiště, 350 02 Cheb 15. Karlovarský kraj, IDDS: siqbxt2 Sídlo: Závodní 353/88, Dvory, 360 06 Karlovy Vary 6 16. Krajská správa a údržba silnic Karlovarského kraje, IDDS: 2kdkk64 Sídlo: Chebská 282, 356 01 Sokolov 17. Město Cheb, IDDS:a8gbnyc Sídlo: nám. Krále Jiřího z Poděbrad 1/14, 350 02 Cheb 2 18. RWE Distribuční služby, s.r.o., IDDS: jnnyjs6 Sídlo: Plynárenská 499/1, Zábrdovice, 602 00 Brno 2 19. Telefónica Czech Republic, a.s., IDDS: d79ch2h Sídlo: Za Brumlovkou 266/2, 140 00 Praha 4 – Michle II. Na vědomí: 20. Městský úřad Aš, stavební úřad a úřad územního plánování, IDDS: 5nubqy8 Sídlo: Kamenná 473/52, 352 01 Aš 1 21. Městský úřad Cheb, odbor stavební a životního prostředí, IDDS: a8gbnyc Sídlo: nám. Jiřího z Poděbrad 1/14, 350 02 Cheb 2 22. Městský úřad Františkovy Lázně, odbor stavební a životního prostředí, IDDS: 4sqbzzr Sídlo: Nádražní 208/5, 351 01 Františkovy Lázně 23. Krajský úřad Karlovarského kraje, odbor stavební úřad, IDDS: siqbxt2 Sídlo: Závodní 353/88, Dvory, 360 06 Karlovy Vary 6 (s tím, že správní spisy budou vráceny po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí)
Mgr. Miloš Franc 13/13
Digitally signed by Mgr. Miloš Franc Date: 2016.01.12 09:35:10 +01'00'
