Ročník III Díl III
2013
Miloš Frydrych: Stříbrná brož s jaspisem zhotovená v r. 1999 Na přední straně:
Gemmma Augustea Kráľovná medzi kameami (SR) V roku 1591 bola vydražená jedna z najvýznamnejších glyptických prác. Bola to kamei Gemma Augustea. Za neuveriteľnú cenu 12 000 dukátov ju vtedy dal kupit pre svoju zbierku cisár Rudolf II. Do prahy ju doviezol jeho obchodný agent Jakub de Bruss. Vteďajšia cesta bola bez problémov. O desať rokov neskor bol tento cisárov obchodník nedaleko Ríma prepadnutý a zavraždený. Gemma Augustea je vyrytá do dvojvrstvého sardonyxu. Je to umelecké dielo rytca Dioskoridesa. Vyrezal ju v Alexandrii k oslave svojho vládcu rímského cisára Augustusa. Toto majstrovské dielo tvorí dva pásy bielych figúr (je ich celkom osemnásť) vystupjúcich z tmavého podkladu. Troniaci Augustus s bohyňou Romou prizierajú triumfu mladého Tiberia. Ten, rovnako jako otec, v tóge a s vavrínovým vencom, práve zostupuje z triunfálneho vozu. Na ceremonii je prítomný tiež Augustov druhý syn Germanikus, ktorý po návrate z ťaženia ešte nevyzliekol výstroj. V dolnom páse rímski legionári, obklopení porazenými Germánmi, stavajú výťazný stľp tropaion. Gemu Augusteu obdivovali na dvore cisára Rudolfa II. všetci významní rytci do drahokamov od Ottavia Miseroniho, ktorý viedol cisársku brusiareň v Prahe Bubenči. Išlo bezpochyby o jeden z najhodnotnejších predmetov v cisárskej zbierke. Význam postáv a dej odohrávajúci sa na ploche kamee 19 x 22 cm, bol vysvetlený až v 19. storočí. Dovtedy bol výjav prezentovaný jako záležitosť bohov. V súčasnej dobe je tento skvost uložený v Prírodovednom múzeu vo Viedni. (I. T.)
Šperkař 3/2013 Regionální odborný zlatnický časopis Libereckého kraje pro zlatníky a příbuzná řemesla. Liberec, Jablonec n/N, Železný Brod, Turnov Obsah:
str.
Tomáš Procházka – šperk
2
85. výročí nedožitých narozenin J. V. Scheybala
3
Galerie Granát – Turnov
4
Předplatitelé časopisu
7
Zlatnické techniky
8
Bakalářské zkoušky a maturity
12
Časopis KORÁLKI
16
Djó moissanit
16
Český granát na světových výstavách
17
Slavnostní výroční schůze DUV Granát
20
Drotári a stříbrné šperky
20
Výstava Severočeského muzea: Pravěký a současný šperk 22
Výstava glyptičky Evy Mrákotové
23
Evropský projekt Comenius v Turnově
25
A. Karč: Příručka pro zlatníky (pokračování)
19
ŠPERKAŘ vydává Atelier PEGA Turnov redakce RNDr. I. Turnovec, DRAHOKAM Turnov, Ing. M. Frydrych a kol., Atelier PEGA Turnov, foto Aleš Bartoš Turnov schváleno MK ČR 20569 ročenka 2013 díl 3
1
Šperkař 3/2013 TOMÁŠ PROCHÁZKA – ŠPERK Tomáš Procházka se narodil 27. 1. 1972 v Českých Budějovicích. V roce 1991-1994 vystudoval SOU v Turnově. Tam také v dalších letech 1994-1996 absolvoval nástavbové studium zakončené maturitou. Svoje znalosti a dovednosti si zdokonalil na mistrovské škole UŘ v Praze. Svoji ateliérovou tvorbu pravidelně vystavuje na společných i samostatných výstavách v ČR. Věnuje se individuální tvorbě šperků. Jeho oblíbeným materiálem je stříbro, v kterém se může plně rozvinout do fantazijních tvarů konstruktivistického rázu. Používá techniku lití, kterou kombinuje s montovanou technikou. Nejdříve spolupracoval s Jiřím Urbanem. Později se však vydal svojí vlastní výtvarnou cestou. Je jeho následníkem v nové zlatnické generaci, kterou svojí tvorbou reprezentuje. V tomto roce vystavoval své individuální šperky v Galerii CREARS v Hostýně pod Radhoštěm a v Galerii KONÍRNA v Lipníku nad Bečvou. (FRY)
Ilustrační obrázky tvorby Tomáše Procházky
2
Šperkař 3/2013 85. výročí nedožitých narozenin JOSEFA VÁCLAVA SCHEYBALA Významný kreslíř, výtvarný teoretik a národopisec PhDr. J. V. Scheybal se narodil v Kristiánově v Jizerských horách. Po zabrání Sudet v r. 1938 odešel s rodiči do Turnova. Zajímaly jej staré roubené domy v Českém ráji. Velkou inspirací mu byly národopisné kresby Jana Prouska a také dřevoryty Karla Vika. Jejich tvorba v něm zanechala hluboký dojem. Po studiích v roce 1952 se vrátil do Turnova na blízký zámek Sychrov. S manželkou se přestěhovali do Jablonce n. Nisou. Podílel se na budování sbírkových fondů Severočeského muzea v Liberci. Pro náš obor je významné dílo manželů Scheybalových kreré zveřejnili v knize „Krajem skla a bižuterie“ kde dokumentují sklářskou a bižuterní výrobu v oblasti Jizerských hor a Pojizeří. Na svých kresbách znázorňuje staré objekty sklářských hutí a výrobny bižuterie, které musely ustoupit nové výstavbě.
Dům Scheybalových Jablonci n. N. Nyní informační středisko s otevřenou expozicí J. V. Scheybala v prvním patře Dokumentuje výrobu bižuterie. Ze svého pohledu zachycuje starou šperkařskou výrobu v Jablonci nad Nisou a jeho okolí. PhDr. Josef Václav Scheybal se národopisu věnoval 50 let. V tomto smyslu byl neocenitelnou osobností (FRY)
3
Šperkař 3/2013 GALERIE GRANÁT – TURNOV Vystavování umění, různých výrobků a dalších výsledků lidské činnosti je velmi staré. Muzeum nebo výstavy o regionu, oboru nebo výrobku, najdete dnes v každém zapadlém regionu. Každý kraj má svá zajímavá specifika. Spojení těchto dvou ingrediencí, kde se skloubí historie a současnost, nám poskytne nedaleké muzeum Škoda AUTO v Mladé Boleslavi, kde může příchozí vidět zcela nové vozy, prohlédnout si historii značky, kde jsou její kořeny a získat řadu zajímavých informací. Na turnovsku patří k jednomu z fenoménů kraje zpracování drahých kamenů a šperkařství. Velké množství informací o oboru nám poskytne obsáhlá expozice Muzea českého ráje v Turnově, nebo prohlídka nedaleké Šperkařské školy. Nejednoho návštěvníka zaujmou vystavené granátové šperky – typické pro tento kraj. V muzeu vidíme historickou i současnou produkci, symposijní umělecké šperky s tímto drahokamem. Ale najdeme pokračovatele této tradice, jako tomu je v Mladé Boleslavi? U drobných řemeslníků a firem takovéto prostory nenajdeme, protože obchodují přímo se zákazníkem, nebo dodávají do větších závodů. U velkých firem, které měly svoje firemní domy, už můžeme najít prvopočátky síně tradic. Zpravidla jsou zde vystaveny zajímavé exponáty a současné výrobky. Sbírky drahých kamenů z Kozákova atd... Někde to byly jen reprezentační prostory pro zákazníky, kde byly prezentovány nejlepší výrobky, které firma vyráběla, nebo které získaly ocenění z mezinárodních výstav. Bohužel, co přestálo válku a znova se rozvíjelo, zastavilo postupné znárodňování a zrušení živností, a předznamenalo jejich postupný zánik. Přetržením všech pout s tradicí se ztratila i chuť něco prezentovat a všechny připomínky staré doby byly zlikvidovány. Jedním ze zajímavých pokusů o oživení této tradice ve zlatnických i kamenářských domech je veřejnosti otevřená expozice družstva Granát, které v Turnově vyrábí granátové šperky. Nutno podotknout, že ani tato první vlašťovka nebyla realizována jednoduše a na první pokus, ale vedla k tomu dlouhá cesta. Mezi jeden z prvních pokusů o obnovu můžeme počítat záměr prezentace družstevní kolekce pro obchodní partnery a zlepšení kultury
4
Šperkař 3/2013 prodeje pro zahraniční zákazníky. Bohužel se tento zajímavý záměr nezdařilo realizovat, a pro technické problémy jej představenstvo družstva zamítlo. Tato změna se měla uskutečnit k 35. výročí založení družstva. Zajímavým záměrem byla i připravovaná odborná knihovna. Zde měly být na jednom místě shromážděny doklady o turnovských firmách. Bohužel, tento zajímavý nápad se nepodařilo realizovat z důvodu odstoupení jednoho z partnerů projektu. Po dlouhé odmlce bylo impulzem na oživení tohoto záměru až zakoupení domu na turnovském náměstí, kde mělo družstvo prodejnu. Po rekonstrukci domu, zde byla zřízena galerie a místo pro setkání s obchodními partnery, ovšem bez stálé výstavy šperků. Od roku 1996 byla galerie místem setkávání při výstavách regionálních umělců. Šperky zde byly vystaveny jen u příležitosti 45. výročí od založení družstva, kdy byla vytvořena malá výstava přístupná veřejnosti ve dvou místnostech. Vystaveny byly kamenářské stoly „verštaty“ a zařízení dílny. Otisky granátových štěrků z dolů družstva ve Vestřevu a drahé kameny z regionu. Ve třech vitrínách byly zde vystaveny hlavně klasické šperky, jako ukázka staré produkce. Podruhé do galerie šperky zavítaly při příležitosti výročí založení místní Střední uměleckoprůmyslové školy. V Galerii byl vystaven průřez uměleckých oborů této školy. Po skončení výstavy byla na družstvu diskutována myšlenka, že kdyby se podařilo nashromáždit výstavní materiál, byla by škoda zrušit výstavu bez dalšího využití. Po několika letech občasného využívání s prezentací pro zahraniční obchodní partnery, nebyla expozice využívána a veřejnosti nebyla přístupná. Několik let nečinnosti prolomila až adaptace nových prostor v podkroví domu na komponovanou expozici šperků. Byly vyrobeny nové vytríny, které byly naplněny granátovými šperky seřazenými podle časového období jejich vzniku. Novinkou bylo doplnění o sympozijní šperky vznikající v počátku těchto setkávání v Turnově, které se konaly v prostorách družstva. Zúčastňovali se jich významné osobnosti – výtvarníci šperkaři. Později expozici doplnila funkční zlatnická dílna. Dva roky zde probíhaly letní zlatnické dílny. Ty trvaly 10 až 14 dní a ukazovaly výrobu granátových šperků. Během roku byl prostor občas využíván bez ukázek. Po nástupu Mgr. Václava Kolomba do funkce ředitele tuzemského obchodu, byla znovu
5
Šperkař 3/2013 diskutována myšlenka využití expozice k propagaci družstva a návštěvníkům Turnova poskytnutí možnosti uvidět více z řemeslné tradice kraje. Během roku 2003 vznikla spolupráce mezi družstvem Granát a městem Turnov. Ve spolupráci s pí. Ing. Gruberovou vznikly kamenářské slavnosti Kámen a šperk . Zde byly v Galerii poprvé komentované ukázky obou řemesel – broušení a zlatnictví. Ukázky zajišťovali tři vybraní pracovníci družstva. Galerie byla otevřena tři týdny a po skončení akce byla zaznamenána dobrá odezva veřejnosti. Obchodní ředitel následně navázal spolupráci s organizacemi v cestovním ruchu. Během zimy začaly přijíždět občasné skupiny turistů. Postupně se skupiny turistů stávaly početnější a přijížděly pravidelně v určitých obdobích. Pracovníci, kteří pracovali v běžném provozu na dílně, zajišťovali ještě provoz galerie. Tento způsob se ukázal jako nevyhovující. Z důvodu zvyšující se poptávky ze strany cestovního ruchu a počtu konaných akcí, bylo rozhodnuto o využití tohoto místa na trhu. V průběhu roku 2005 se začalo uvažovat o změně současného stavu Galerie. Rozhodnutí o zřízení trvalého provozu Galerie se zrodilo počátkem roku 2006. Změnu urychlila volba Mgr. V. Kolomba do funkce předsedy představenstva družstva. Centrum Galerie, které mělo vzniknout v podkroví, bylo přemístěno nad prodejny Granátu do prvního patra a obrazová galerie byla zrušena. Po rekonstrukci prostoru vznikla nová rozšířená expozice granátového šperku. Přemístěna byla i dílna do samostatného prostoru. Byl vybrán vedoucí galerie, který zajišťuje každodenní provoz centra a tým pracovníků pro zajištění akcí většího rozsahu. Galerie Granát v této podobě se poprvé otevřela veřejnosti v červenci 2006. Je dobré, že se nejedná o klasickou muzejní expozici. Život do ní přináší zajímavosti z oboru i výstavy uměleckých řemesel. Spolupráce mezi Galerií, Muzeem Českého ráje a Střední uměleckou školou v Turnově přinesla několik zajímavých výstav. Za zmínku stojí projekt G 55 přínášející v pěti samostatných výstavách přehled vývoje šperků mezi lety 1884-1953. Pozornost zaujala i výstava mikrofotografií inkluzí minerálů. Výstava Slovenský obsidián a obsidiánový šperk přinesla ukázku minerálů od historického po moderní zpracování. Autorem byl externista univerzity Konstantina filozofa v Nitře (SR) RNDr. I. Turnovec, který výstavu zahájil. Z výstav obrazů a grafiky jsou zastoupena hlavně regionální jména
6
Šperkař 3/2013 – V. Matoušová, K. Janák, skupina umělců „ZARYTÍ“, Josef Suk a další. Milovníci granátového šperku a tradičních řemesel mohou shlédnout zajímavou expozici a dozvědět se od pracovníků Galerie z komentované prohlídky mnoho zajímavého. Pro výlet na turnovsko je to zajímavá možnost zpestření programu cesty. Nezbývá než popřát této ušlechtilé myšlence a vedení družstva Granát mnoho zdaru v naplňování a realizaci odkazu umělecké tradice předků, kteří dosáhli mezinárodního uznání a věhlasu turnovského zlatnictví a kamenářství. Pro zajímavost je potřeba se zmínit o zajímavém počinu Muzea Českého ráje, města Turnova a města Idaru Obersteinu, kteří obnovily Kamenářský dům (typický dřevěný městský domek, původně situovaný na Havlíčkově náměstí v areálu Telekomu) na zahradě muzea. Expozice je zaměřena na turnovské kamenářství a kamenářství v Idaru. Kamenářský dům je obohacen o výstavní projekty a dílny. V současné době je zde expozice věnována dílu národopisce Josefa Václava Scheybala. (redakce)
Předplatitelé časopisu Šperkař v roce 2013
Milan Mlejnek – Bělá u Turnova, Jiří Urban – Turnov, Tomáš Procházka – Turnov, Miroslav Čada – Františkovy Lázně, Jiří Mašek – Železný Brod, Ladislav Vele – Turnov, Miroslav Palič – Volavec u Turnova, ak. sochař Michael Bílek – Ústí n/L.
Předplatné a poštovné je celkem 180,– Kč ročně.
7
Šperkař 3/2013 Zlatnické techniky Ing. Miloslav Frydrych MONTOVANÁ TECHNIKA
Montovaná technika má mezi zlatnickými technikami jako jsou: filigrán, granulace, niello, smalt nezvyklé postavení. Smyslem montáže ve všeobecném pojetí je sestavování odpovídajících dílů do uceleného funkčního celku. Lisováním, litím, vyřezáváním a tvarováním se tvoří díly k sestavení daného tvaru šperků – broží, prstenů, náušnic… Zvláštní částí jsou technické díly – komponenty k uchycení na oděv (jehlice broží, kravatových jehlic a pod.) nebo přímo na tělo (kroužky u prstenů, háčky u náušnic, zapínání řetízků a náramků). Montovaná technika je mezioborová – na zhotovování dílů se podílejí nástrojaři, při zhotovování jemných dílů a technických komponentů. Komponenty se vyrábějí i ručně, například uzávěry k náramkům, některé další komponenty které se zhotovují „na míru“. Montovaná technika vznikla současně s nejstaršími technikami – kováním, tepáním, cizelováním a litím. Počátek montované techniky je v pravěku. Na přírodní vlákna se přece navlékaly a sestavovaly „montovaly“ různé druhy přírodnin rostlinného a živočišného původu. Po poznání a užití kovů bylo prováděné montování za studena – nýtováním a spojováním dílků šperků drátky (z drátků se tvořily řetízky a náhrdelníky). Později, využitím různých bodů tání kovů, jejich slitin a použitím přísad zabraňující oxidaci kovů v ohni, byly díly ke šperkům svařovány a po objevení pájek s nižším bodem tání a použitím přísad zabraňující oxidaci, letovány. Důkazem toho je císařská koruna Svaté říše Římské (kolem r. 950), která je spojovaná za studena a některé díly jsou svařované. Svatováclavská koruna, která byla zhotovena v pozdější době, má drobné díly letované a je spojována za „studena“ (nýtováním a falcováním). Montovaná technika je vedle kování, tepání a odlévání technika základní. Techniky, které se neobejdou bez pevného podkladu, jsou techniky zdobné (dekorativní). Jsou to techniky: granulace, smalt, niello, fotoleptání a galvanoplastika,
8
Šperkař 3/2013 které nemohou existovat bez pevného podkladu. Dále jsou to techniky povrchových úprav šperků jako je oxidace stříbra, zlacení, stříbření, rhodiování, pískování, posalux, chemické barvení zlata a další zušlechťování povrchu šperků. Zvláštní postavení ve zlatnických technikách má filigrán, který může být nosný a současně i dekorativní. Základem montované techniky jsou úchyty kamenů – mají několik názvů, podle tradice a zvyklosti: obruby, cargle, dychty, fasuňky, kotlíky. Jsou určeny pro uchycování jednotlivých kamenů (solitérů). Pro hromadné zasazování drobných drahokamů slouží granátové techniky a technika pro zasazování drobných briliantů, přírodních drobných safírů a rubínů – technika juwel. Zasazování soliterních drahokamů podle tvaru. Soliterní kameny se zasazují do různých typů obrub, které dělíme podle tvaru na: kulaté oválné ,,kárečka“ (stejnostranné čtverce), obdélné, šestihranné osmihranné a mnohostranné. Podle sklonu stran: kolmé konické obráceně konické Podle druhu zasazení: zatepávané na hladko na krapny odkrývané do korunky Podle zhotovení: lisované vytloukané: na vřetenu ve vytloukači zhotovované ručně Podle usazení kamene: na hladko s amfurou (vnitřní vložkou). Praktické provedení. Nejjednodušší je zhotovování kulatých a oválných tvarů se zasazováním „na hladko“. Kontura vysoká podle výšky kamene se vyměří tak, aby
9
Šperkař 3/2013 obruba byla nepatrně větší než kámen. Vytluče se na malém ocelovém kónickém vřetenu daného tvaru. Kámen se zasadí tím způsobem, že se tzv. justýrovacím rydlem vytvoří vnitřní usazení kamene, který se usadí a převyšující materiál se přehne přes okraje kamene. Tím se kámen upevní – zasadí. U muglí a kabošonů z poloprůhledných kamenů s rovným spodkem se kontury vyměří tak, aby do nich zapadl kámen. Obruba se usadí na plech, ke kterému se připájí. Přebytečný plech se ostříhá a opiluje tak, aby tvar kontury lícoval se spodním plechem. Je dobré do spodního plechu vyřezat odsazený otvor, kopírující tvar obruby. Je to z toho důvodu, aby při opravě šperku šel kámen lépe vyjmout . Obruby s amfurovou vložkou. Starší zlatníci označují vnitřní obrubu jako amfuru, správněji pak jako vložku (pro usazení kamene). Tato vložka se používá při vyšších obrubách, aby kámen ve vysoké obrubě nebyl „utopený“. Vložka se používá i u obrub čtverhranných a vícehraných. Pokud se tyto amfury do obrub montují ručně, je nutné dát pozor, aby se vzlínáním pájky nevyplnily rohy. Pokud se tak stane, musí být rohy obruby vyčištěny rydlem, jinak se při zasazování vyštipují rohy u kamenů. Dělení obrub podle sklonu stran: Obruby s rovnými stranami. Jejich zhotovování již bylo v textu popsáno. U obrub se čtyřmi a více hranami se používá jedno i více ocelových kružítek. Záleží to od toho, kolik rozdílných délek mají jednotlivé strany obruby. Kružidlem se vyměří jednotlivé strany. Na kontuře se vyznačí kolmo a naříznou se opatrně pilkou. Zářezy se propilují podle síly kontury buď trojhranným, nebo čtyřhranným pilníčkem. Strany se potom zohýbají do daného čtyřhranu a rohy se vyletují. Do této obruby lze vložit podobně zhotovenou amfuru jen z nižší kontury. Amfura se opatrně zaletuje, aby se nezalily rohy obruby. Při zasazování je nutné opatrně zasazovat rohy obruby. Při použití většího tlaku může dojít totiž k vyštípnutí kamene. Proto se někdy rohy vypilují do tvaru V, a potom se kámen zasadí. Záleží na zvyklostech dílen. U masivních litých prstenů se kameny zatepávají pomocí čekanů.
10
Šperkař 3/2013 Kónické obruby. Z důvodu vyniknutí drahokamu a potlačení kovové složky šperků se používá kónických obrub. Vyměřují se, obdobně jako rovné obruby, ocelovými kružidly. Kontura se však na naznačených místech vypilovává šikmo do tvaru „V“ trojhranným, pokud budeme chtít větší sklon, tak čtyřhranným pilníčkem. Strany se k sobě sesadí a zaletují. Občas se používají kónické obruby obráceně. Takové obruby se používaly v období gotiky, kde se zdůrazňovala výška šperku a výjimečnost kamene. Zasazování kamenů do obrub s krapnami (s plochými konturkami). V této technice zasazování se používají silnější rovné, výjimečně kónické obruby, ke kterým se přiletují konturky ze stejného materiálu tak, aby nahoře přečnívaly přes okraj obruby. Přihnutím krapen na konci zaoblených a upravených tak, aby nezadrhávaly za látku. Drahokam, který lícuje s obrubou, se zasadí přihnutím krapen ke kameni. Toto zasazování se používá proto, aby velikost kamene co nejvíce vynikla. Zasazování do konických obrub. Teoreticky se strany obruby vyměřují na do půlkruhu bočně stočené kontury. Strany se paprskovitě od středu kružnice narýsují a naříznou pilkou, napilují se trojhranným pilníčkem a složí se do kónické obruby. Strany jsou prohnuté a musí se na rovném pilníku srovnat do roviny. Prakticky se kónické obruby stáčejí jako rovné a vytloukají se v kónickém ocelovém vytloukači, který může být trojhranný, čtverhranný a více hranný. K tomu musí být příslušný ocelový vytloukač. Zasazování do korunky. Používá se u kónických kulatých obrub pro soliterní drahokamy. Plná kónická obruba, většinou okrouhlá, se kulatým pilníkem vypiluje do tvaru tří, nebo čtyřcípé korunky, do které se zasadí kulatý soliterní drahokam. Zasazování do abdekové obruby. Rovná obruba s amfurou se vyřeže do tvaru zubatého cimbuří. Do této obruby se zasazují kameny štěpné, aby nedocházelo k jejich poškození. Zhotovování kónických obrub bez vytloukače. Dalším zhotovováním hranatých konických obrub je jejich ruční stáčení.
11
Šperkař 3/2013 Používá se pro jednotlivé soliterní kameny. Pro svoji pracnost se nehodí pro sériovou zlatnickou výrobu. Na kontuře se kružidly vyznačí délky stran obruby. Podle strmosti sklonu se vypilují zářezy do kontury šikmo k vrchu kontury trojhranným, nebo čtyřhranným pilníčkem. Obruba se složí a zaletuje. Tím vznikne kónická obruba. Zhotovování rovných obrub vytloukáním hran. Kružidlem se vyznačí délky stran obruby. Na dané rysce se přiloží rovné kleště a kontura se přes hranu kleští ohne a vytluče se kladívkem tak, aby se materiál nerozkoval a hrana byla ostrá. Styčné strany se přistřihnou, připasují a zaletují. V montované technice je nutné si osvojit práci s materiálem pájení jednotlivých dílů k sobě. To vše si vyžaduje preciznost a trpělivost při zhotovování šperků.
Bakalářské zkoušky a maturity Ing. Miloslav Frydrych
Školní rok 2012/2013 již skončil. Absolventi – šperkaři středních uměleckých škol po maturitě odcházejí do praxe. Nyní je jen na nich, co si osvojili ve školních lavicích a jak se dokáží v životě prosadit. VYŠŠÍ ODBORNÁ ŠKOLA v Turnově. Obor restaurování kovů. Celkem 10 studentů, aspirantů na bakalářský titul v měsíci dubnu odevzdalo své nálezové restaurátorské práce. Ústní zkoušky budou absolvovat na Vysoké škole chemicko technologické v měsíci červenci.
12
Šperkař 3/2013 STŘEDNÍ UMĚLECKOPRŮMYSLOVÁ ŠKOLA v Turnově. Obory: zlatník a stříbrník, brusič drahokamů, rytec kovů, umělecký kovář a umělecké lití kovů. V měsících květnu a červnu proběhly maturitní zkoušky, skládající se z dílenských prací, písemek a z ústních obhajob. Z oboru zlatnictví maturovalo celkem 16 žáků. Den otevřených dveří školy byl ve dnech 25 – 26 května. Škola se připojila k akci
„TÝDEN UMĚLECKÉHO VZDĚLÁVÁNÍ A AMATÉRSKÉ TVORBY“. Den otevřených dveří byl nově koncipován. Ve škole se konaly módní přehlídky šperků,
ukázky dílenské praxe v dílnách. Ukázky plenérové malby. Kovářské práce v polní kovárně a ukázky šermířského klání. Kovaný železný přívěšek
13
Šperkař 3/2013 Vyšší odborná škola uspořádala řadu přednášek na téma Platnéřství a zbraně 14. – 15. století. Zajímavé byly práce zlatníků a rytců kovů. Osobně mně upoutaly maturitní práce z oboru uměleckého odlévání, hlavně m at u r i t ní práce Jitky Hlaváčo vé „Malá princezna a Václava Šedivého „Fénix“. Účast veřejnosti na Dnu otevřených dveří spojených s Burzou minerálů byla značná s velmi příznivou odezvou. STŘEDNÍ UMĚLĚCKOPRŮMYSLOVÁ ŠKOLA SKLÁŘSKÁ v Železném Brodě) Obory: Tvarování, plastické vybrušování a malování skla, skleněné figurky, design skla, bižuterní skleněné šperky a technické sklářské obory.
14
Šperkař 3/2013 Ve škole byly 26. dubna 2013 ukončeny maturitní klausulní práce. Písemné zkoušky byly od 2. do 7. května, kterých se zúčastnilo 24 studentů. Železnobrodská škola se rovněž může pochlubit i velmi dobrou mimoškolní aktivitou. V letošním roce získala cenu GRAD PRIX za klausulní práci „ŽABÍ MÍSY“ Adéla Oborníková v celostátní soutěži STUDENTSKÝ DESIGN. Tuto náročnou klausuli po technické i výtvarné stránce zhotovila pod vedením prof. Jany Makalové a výtvarníka Mgr. Jana Háska.
15
Šperkař 3/2013 Časopis „KORÁLKI“ Pro milovníky korálkování, skleněných korálků, šitých korálků a korálkových šperků vychází dvouměsíčník „KORÁLKI“. Časopis obsahuje návody na složité korálkové vzory a módní doplňky. Časopis lze objednat a předplatit u společnosti SEND (pro ČR) na adrese: www.send.cz Roční předplatné časopisu je 310,- Kč.
DJÓ MOISSANIT ! Nerost moissanit byl objeven roku 1893 Dr. Henrym Moissanem v meteoritu. Nerost po něm dostal pojmenování moissanit. Za objev moissanitu Dr. Henry Moissan získal Nonelovu cenu. V přírodě je moissanit, jehož chemické složení je SiC – karbid křemíku velice vzácný, více než diamant, kterému se velice podobá tvrdostí. Předčí jej
však po vybroušení brilancí. Více než po sto letech (v roce 1998) se podařilo moissanit vyrobit uměle. Jde tedy o syntetický drahokam. JE VŠAK NEBEZPEČNÁ ZÁMĚNA DIAMANTU A MOISSANITU VE ŠPERKU. Tester, který
16
Šperkař 3/2013 k tomu není vybaven naměří hodnotu diamantu ! Proto kupujte diamantové šperky s certifikátem pravosti. Cena moissanitu je desetina nebo 1/15 ceny pravého diamantu. Porovnání moissanitu a diamantu je v tabulce: drahokam
index lomu
rozklad světla
lesk
tvrdost
odolnost
Moissanite
2,65-2,69
0,104
20,4%
9,25
výborná
Diamant
2,42
0,044
7,2%
10,00
výborná
VÝSTAVA MUZEA ČESKÉHO RÁJE Český granát na světových výstavách V Klenotnici turnovského byla otevřena výstava dokumentující expozice granátových šperků ze světových výstav v Bruselu, Montrealu a Ósace. Jde o unikáty, které byly zhotoveny ve spolupráci našich špičkových výtvarníků a DUV GRANÁT. Jsou zde soustředěny unikáty granátových šperků ze SUPŠ v Turnově, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně a DUV GRANÁT Turnov.
Výstava byla otevřena ve čtvrtek 16. 5. 2013 vernisáží, kterou zahájil autor výstavy PhDr. Miroslav Cogan.
17
Šperkař 3/2013
18
Šperkař 3/2013 Náhrdelník navržený Františkem Valešem měl být s dalšími šperky ve školní kolekci SUPŚ v Turnově na světové výstavě v New Yorku 1939. Československou účast tehdy překazila nacistická okupace.
Masivní strukturalistický náhrdelník navrhla Libuše Hančarová a zhotovila Soluna Praha pro EXPO 67 v Montrealu. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, foto B. Jakoubě
Záběr z výstavy s náhrdelníkem zhotoveným v DUV Granát Turnov (V. Mencl) podle návrhu Jozefa Soukupa pro EXPO 67 v Montrealu. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, foto M. Cogan
19
Šperkař 3/2013 Slavnostní výroční schůze Družstva umělecké výroby GRANÁT V Kulturním domě Střelnice v Turnově se v pátek 17. 5. 2013 konala výroční schůze družstva. Schůze se zúčastnilo kolem 270 členů družstva. Jako zástupce kraje se výroční schůze zúčastnila za Liberecký kraj zástupkyně hejtmana PhDr. Hana Maierová, za ČMVD v Praze JUDr. Rostislav Dvořák a bývalí předsedové družstva Libuše Adamičková a Ing. Zděněk Hlubuček. Starosta Turnova p. Hocke se pro zaneprázdnění omluvil. Po slavnostním projevu předsedy představenstva Ing. Milana Šorejse k 60. výročí založení družstva a projevech zástupců města a Libereckého kraje, po krátké přestávce, začala pracovní část výroční schůze. Zde bylo kladně zhodnoceno hospodaření družstva a přijato usnesení, které bude realizováno v roce 2013 – 2014. Schůze skončila po diskusi členů v odpoledních hodinách. Následoval kulturní program s módní přehlídkou a volná zábava členů družstva. (Fry)
Drotári a stříbrný šperk Ing. Miloslav Frydrych
Drátovaná brož, stříbro, korál
Drátenické řemeslo má svůj původ na severozápadním Slovensku. Drátenictví bylo řemeslem, které se zabývalo nejprve opravami hliněných
20
Šperkař 3/2013 prasklých nádob, které dráteníci umně ovázali drátem, a tím je zpevnili. Později dráteníci, vedle oprav kuchyňského nádobí, začali zhotovovat užitkové předměty, jako jsou věšáčky na šaty, mísy na ovoce, stojánky pod žehličky, stojánky na pohlednice, závěsné květináče, podložky pod hrnce, soupravy na čištění dýmek, ptačí klícky, pastičky na myši. Dráteníci byli žádaní pro opravy nádob a jejich výrobků, a tak s typickou krosnou s nářadím a materiálem se rozešli do světa. Do Čech, Polska, Německa, Ruska a dále do Evropy, Ameriky i Asie. Takřka po celém světě vznikaly dílny, zakládané slovenskými dráteníky. Zpracovávali, vedle černého drátu, také pozinkovaný drát. Byl objeven i nový materiál – plech. Za vzestup drátenického umění lze označit konec 19. a počátek 20. století. Drátenická dílna ve Varšavě, kterou založil Jozef Holánik – Bakel, se zůčastnila svými výrobky světové výstavy v Římě v roce 1911. Porota ocenila výrobky hlavní cenou a zlatou medailí, kterou ocenila luxusní postříbřené a pozlacené výrobky – vázy, soupravy pro kuřáky, dózy, košíčky a patrové mísy na ovoce. Počátkem 40. let minulého století obohacují drátenici – amatérští výtvarníci – mistři svého oboru – Pavel Švábek, Jozef Kaprálik a Jozef Keram, svoje řemeslo o figurální tvorbu z drátu. Pavlu Švabekovi a Jozefu Kaprálikovi učarovaly technické vymoženosti – parník, lokomotiva, letadlo, vzducholoď. Jozef Kerak vytvořil figurální plastiky. Ve skutečné velikosti zpodobnil „Dráteníka a džarka“ (drátenického učně), vytvořil pohádkové bytosti – princeznu, draka, čarodějnici s kocourem a sovou na rameni. Vytvořil také řadu plastik zvířat a ptáků. Svoje plastiky lakovali nebo barvili olejovými barvami. Drátenické výrobky včetně historie tohoto řemesla jsou uloženy v Považském múzeu v Žilině. Ve 40. letech minulého století dochází k postupnému útlumu drátenictví. Vytlačuje jej výroba užitkových předmětů z plastů a hliníku. Keramika je nahrazována smaltovaným nebo glazovaným kovovým nádobím. Drátenictví však nezaniklo. Transformovalo se do oblasti drobné plastiky a šperku. Drátování, ve spojení s polodrahokamy a perlami, jsou v tvorbě Marty Filovej, Blaženy Krivákovej, Lenky Čisárikovej a dalších
21
Šperkař 3/2013 výtvarníků. Slovenská drobná plastika a šperk čerpá i z tradice drátenictví. Vzniká tak nová dimenze šperku.
VÝSTAVA SEVEROČESKÉHO MUZEA V LIBERCI Pravěký a současný šperk Výstava byla zahájena 15. 5. 2013 ve výstavní síni muzea. Výstavu charakterizuje dovětek názvu „….a výroba šperků inspirovaného pravěkem“.
Tato výstava nejenom dokumentuje pravěký šperk ve svých etapách, ale také jako zdroj inspirace v tvorbě současného moderního šperku. To posouvá výstavu z pouhého výčtu zdobných artefaktů pravěku na živý inspirační zdroj soudobých výtvarníků – šperkařů. Výstava zdůrazňuje „módní“ prehistorické doplňky oděvů. V době kamenné (1,5 mil let – 3.tis. př.n.l.) jsou to magické náhrdelníky a náramky ze zubů ulovených zvířat, kamenné nebo kostěné nátepní destičky. V době bronzové jsou to jehlice ke spínání šatů, spirálové náramky a ploché náramky. Doba laténská přináší sponu – fibuli ke spojování oděvu, švartnový náramek, opasek, nánožníky. Doba římská (konec 1.stol př.n.l. – 6.století n.l.) přináší módu kostěných hřebenů do vlasů, stříbrné spony, stříbrné nákrčníky. Hradištní doba (2. polovina 6. stol. n.l. – 1200 n.l.) přináší jako ozdoby záušnice, hrozničkové náušnice, skleněné náhrdelníky a nápažníky. Těmito prehistorickými šperky, které byly nalezeny v různých oblastech Čech, se inspirují nejen žáci UP škol, jako jsou SUPŠ v Jablonci n/N, SUPŠ
22
Šperkař 3/2013 v Turnově, VŠUP v Praze, ale také jednotliví výtvarníci, jmenovitě a.s. V. Karel Novák, Zdena Roztočilová, Vladimír Komňacký, Jiří Belda, Zděnka Laštovičková, prof. Jan Nušl, Lucie Nepasická, Andrej Šumbera, Markéta Šílená, Lenka Beranová, dále pak Ivo Burian, Alžběta Dvořáková, Jaroslav Prášil a další výtvarníci. Výstava je moderně pojata jako inspirace a pobídka k tvůrčí práci návštěvníků (pracovní stůl s možností si zhotovit vlastní šperk z korálků a lýka a jiných materiálů). Výstava byla ukončena 26. května 2013.
Muzeum Českého ráje: 4. července – 5. září 2013 Výstava glyptičky Evy Mrákotové-Víškové:
Kameny mého srdce Glyptika, jako rytí do drahých kamenů, patří k nejnáročnějším druhům umění. Nejstarší doklady výjimečné techniky zpracování drahých kamenů se dochovaly až z třetího tisíciletí před n. l. z Egypta a Sumeru. Další díla pocházejí ze starověkého Řecka. Umění řezby do drahého kamene bylo rozšířené i v období římského císařství v prvních stoletích našeho letopočtu. Gemy tvoří drahé kameny zdobené plastickou rytinou. Obvykle mají na malé ploše řezaný reliéf, který vytváří portréty nebo mytologické scény. Ve středověku byly dovednosti rytců do kamene zapomenuty. Rytiny do kamene se staly znovu módou až v renesanci a pak v 18. a 19. století.
23
Šperkař 3/2013 Kameje mají vystouplý reliéf. Jejich zhotovování představuje náročnou práci ve vrstevnatých různobarevných materiálech, jako jsou např. acháty. Při rytí portrétu slouží světlejší vrstvičky k vytvoření obličeje a tmavší se využívají ke znázornění vlasů. Intaglie jsou rytiny do hloubky v průhledném materiálu např. v křišťálu. Vybrušování se provádí na spodní strany kamene a zrcadlově obráceně. Znalosti kresby, modelování, vytváření reliéfu a harmonie odstupňovaných ploch, tvoří základní předpoklady pro vytvoření dobré rytiny do kamene. Glyptik vlastně pracuje jako kreslíř, který má tužku připevněnou ve stěně, a při kresbě by pohybuje celým sešitem. Práce si vyžaduje řemeslnou virtuozitu a mnoho času. Naši tvůrci, kteří navazují na slavné tradice z dob císaře Rudolfa II., přispěli v 18. a 19. století k rozkvětu evropské glyptiky. Nejvýznačnější díla jsou spojena se jmény Jan Ignác Burda, František a Karel Zappovi. Císařskokrálovská odborná škola pro úpravu drahokamů v Turnově (nynější SUPŠ) otevřela samostatný obor rytí do drahokamů ve školním roce 1887 – 88. Její absolventi nacházejí uplatnění ve Vídni, Drážďanech, Amsterodamu. V průběhu 20. století řady glyptiků prořídly. Uspěchaná doba nevytváří vhodné klima pro umění, které vyžaduje léta systematické přípravy, hluboké znalosti materiálu, sochařské práce a velkou představivost a preciznost. V období stagnace glyptiky vznikla zásluhou Josefa Drahoňovského a jeho žáků, zejména Ladislava Přenosila, Karla Tučka a Ladislava Havlase, díla, která obohatila pokladnici světového umění. Česká glyptická škola se stala významným nositelem této tradice v Evropě. Jedním z jejich reprezantantů je právě Eva Víšková, která úspěšně oživila staré umělecké řemeslo. Přední evropská glyptička staví své dílo ve kterém ovládla všechny speciální techniky rytí do kamene, jako jsou intaglie, kameje, stírané rytiny i plastické broušení, ale také dokonalé znalosti drahého materiálu. Zpracovávala gemy pro exklusivní šperky, dobové monogramy, erby, pečetidla s heraldickými motivy a portréty. Známé jsou její glyptické práce pro Lyru Pragensis. Dále to jsou heraldické motivy, plastické květy a portréty. Osobité jsou dívčí akty, hlavičky i torza ve vltavínu. Eva Víšková se věnuje také restaurování děl z ozdobných kamenů. Významná je její
24
Šperkař 3/2013 pedagogická práce na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově. Výstava Evy Víškové je otevřena ve výstavním sále Muzea Českého ráje v Turnově. Tomáš Řídkošil
Evropský projekt Comenius v Turnově
Muzeum Českého ráje v Turnově připravilo pro návštěvníky na letní sezonu 2013 nevšední zážitek. Z města Antverp přiveze na konci června výstavu objektů zhotovených studenty jedenácti evropských šperkařských škol. Zajímavé šperky vznikly v rámci evropského programu Comenius, pro které muzeum vytváří zázemí již třetím rokem. Projekt „To není šperk“ vychází z díla belgického surrealistického malíře R. Magritta, a jeho prohlášení „To není dýmka“ René Francois Gislain Magritte (nar.21. 11. 1898 v Lessines, zemřel 15.8.1967 v Bruselu) se dočkal uznání v 60. Letech 20. Století. Margittovy obrazy často vycházejí z rozporu mezi předmětem a jeho zobrazením. Příkladem je obraz dýmky, pod kterým je nápis: „To není dýmka. Mohlo by se zdát, že nápis a obraz si protiřečí. Malba je však pouhým obrazem dýmky, a proto se nejedná o dýmku jako skutečný předmět. Takové je zadání i projektu Comenius, na kterém spolupracovalo jedenáct uměleckých škol z devíti evropských zemí. Studenti pracovali se znaky, symboly a pomocí alternativních a netradičních materiálů vytvořili šperky. Výsledky tvůrčí práce se již představily v muzeích a galeriích ve Francii. Belgii, Dánsku, Portugalsku, Řecku, Slovensku a Španělsku. Práce studentů Střední uměleckoprůmyslové školy v Turnově výrazně reprezentují Českou republiku v Evropě. Svými díly se tady prezentují umělečtí kováři, brusiči drahokamů i rytci kovů. V Turnově se výsledky spolupráce představí od 4. července do 5. záři v Muzeu Českého ráje v Turnově. Tomáš Řídkošil
25
Šperkař 3/2013 ANTONÍN KARČ
PŘÍRUČKA PRO ZLATNÍKY, BRUSIČE DRAHOKAMŮ, RYTCE A CIZELÉRY 1922 Odborná škola v Turnově
(POKRAČOVÁNÍ Z MINULÉHO ČÍSLA)
Jak teprve zmíněno, provádějí se práce podle výkresu, modelu nebo jiných vhodných vzorů; aby se však práce zdařila, musí se pracovník hned před početím práce samé vybaviti v mysli vlastní představu hotového předmětu, ady si mohl stanoviti vhodný způsob práce a její postup až ke konečnému dohotovení. Aby takového vybavování představ byl schopný, má sám uměti kresliti a modelovati; dovede-li to, bývá rychle rozhodnut, kterou část jest nutno nejprve vzíti do práce. Obyče jně začne s tzv. kostrou, ke které se připojují pak další části, třebas i výškově (plasticky) rozvrstvené, nakonec pak podrobnosti (detaily), ozdoby apod. Snaží se, aby přední část šperku, klenotu atd. měla lepý vzhled i technicky dokonalé a ladné provedení při zachování umělecky nebo slohově určených tvarů, linií atd. Zadní strana pak s obvyklými pomůckami k zavěšování, spínání, atd. aby nebyla nevzhledná, nýbrž aby všecka ta zařízení byla umístěna nenápadně a důmyslně. Zhotoviv všecky k celku potřebné součásti a ozdoby, přikročí zlatník teprve k dobře rozmyšlenému spojování v celky spájením, nýtováním, též pomoci stěžeje (šanýrů), k zasazování drahokamů a ke konečné úpravě (leštění apod.). „Proválení“ potřebné žesti (plechu) nebo „vytažení“ drátu skrývá v sobě řadu mnohdy i velice složitých pochodův. Nužíváť se např. vždy drátu jenom jednoduchého, jaký se slovem tím obyčejně rozumí, ale zakroucením (kordelováním) dvou tří atd. jednotlivých pramenů se dosahuje přerůzných vzorů ozdobných, jichž se při práci dále užívá. Sestrojování „kostry“ a dalších součástí nazývají odborníci“ montováním“; jest to děj výhradně rukodělný. Při hotovení většího množství stejných předmětů, zvláště příborů, prstenů, řetízků, knoflíků aj. spojuje se rukodělná práce s ději mechanickými,
26
Šperkař 3/2013 aby se práce usnadnila a zlevnila. Ručně se zhotovují prsteny tvarů zvláštních, prsteny jiných druhů, např. prsteny lité se formují a odlívají do tzv. oassa sepie nebo do forem z písku a jiných hmot, někdy i do forem kovových. Podle způsobu práce se třídí prsteny na plné (masivní), poloduté, dýnkované nebo částečně ze stěžejek tažené aj. Výroba tzv. tuctová volí k usnadnění zdlouhavých rukodělných pochodů a k zlevnění děje mechanicko-technické, z nichž přichází v úvahu zvláště ražení neb lisování pomocí ocelových razidel. Prsteny výhradně rukodělně zhotovené se znovu ve stylu odborně-obchodním „montovanými“.
Ukázky prací zlatnických a zasazování drahokamů
Vede ražení a lisování prstenů nebo jednotlivých částí šperku (skvostů) apod. počíná se zvláště pro dekorativní druhy ujímati způsob válení (válcování). Aby bylo ušetřeno nákladné cizelování každého jednotlivého kusu, pořídí se jemě vypracovaný model, podle kterého provede rytec 2 válce v oceli. Jeden z nich je většího průměru s rozvinutým tvarem prstenu i s ozdobou vyrytou do hloubky, druhý jest o menším průměru s celým tvarem prstenu i s ozdobou ve skutečné velikosti, ale
27
Šperkař 3/2013
Ukázky prací zlatnických a zasazování drahokamů
vypouklou (plastickou). Válením možno pak získati libovolné množství polohotových prstenů nebo jiných šperkových a stříbrnických částí ozdobných. Velkovýrobny knoflíků pánských, i náušnic atd. volí dobré umělecké vzory i modely, podle nihž rytec zhotoví razidla, jimiž získávají se rovněž polovýrobky. Jsou-li ty dutě raženy nebo lisovány, opatřují se dále dýnkem s příslušnou mechanickou uzavírku nebo připojením řetízků a tzv. lodiček, jež usnadňují provlékání knoflíkovou dírkou. Některé dílny i továrny se zabývají výlučně hotovením řetízků z drahých kovů a užívají k tomu různých přístrojů, strojův i jiných technických pomůcek, zhotovených často podle vlastních poznatků a praktických zkušeností. Řetízky se hotoví jednak z článků plných (masivních) nebo z dutých stěžejek různě zohýbaných a stáčených nebo zkroucených. Zlaté a stříbrné stěžejky se připravují tak, že se povlak z drahého kovu navlékne na tzv. jádro t.j. drát z některého ze vhodných kovů obecných. Toto jádro se odstraní kyselinami (vyleptá po konečné úpravě článků). Též se pracují řetízky tzv. kombinované, při nichž se střídají ozdobné články s jednoduchými aj. Jako zvláštní odborné dílny a závody jmenovati sluší ty, které se zabývají výhradně výrobou pérových kroužků, karabin nebo polohotových různých tvarů pro zasazování drahokamů a vůbec tzv. apretur pro zlatníky stříbrníky. Pokračování příště
28
Zlatnický časopis Šperkař lze zakoupit: v Turnově: Knihkupectví – antikvariát, ul. 5. května 704 Kniha Českého ráje, Hluboká ulice 280 Trafika „U Vildy“, Skálova ulice č. 66 Kniha u Jizery, Palackého 440 Galerie Granát, Nám. Českého ráje 4 Muzeum Českého ráje, Skálova 71 Informační středisko, Nám. Českého ráje 26 Trafika „Hrabal“, Hluboká ulice 145 Infostředisko Na střelnici, Jičínská ulice Kiosek suvenýrů ve vestibulu vlakového nádraží v Turnově
v Železném Brodě: Městské muzeum, Nám. 3. května – Informační středisko Kiosek na autobusovém nádraží v Železném Brodě
v Jablonci nad Nisou: House of beads & Jewellery, Nádražní 6 (u prodejny Soliteru)
v Liberci: Opravy a prodej šperků Ateliér PEGA Nákladní 456
Časopis je vydáván na internetových stránkách: http://gemologie.turnovec.cz/2013/04/02/rocenka-sperkar-2013
Atelier Tomáše Procházky: Stříbrný přívěšek s granáty a adulárem
cena výtisku: 35,- Kč
