5
MOTTO: „…člověk se hned, jakž se tělo a duše jeho v něm začne, formovati musí, jestliže ušlechtile…zformován býti má.“ Jan Ámos Komenský, Informatorium školy mateřské, Kapitola čtvrtá. (1632)1
ÚVOD
Jako učitel odborného výcviku pracuji již desátým rokem. Za tuto dobu jsem prošel celou řadou jak výchovných, tak odborných problémů, zažil spoustu zklamání i úspěchů, ale čím jsem starší, více a více si uvědomuji, že mám svoji práci rád a že bych ji za nic jiného nevyměnil. Zabývám se se svými žáky převážně svařováním, zámečnickými pracemi, základními úpravami dřeva, ale také kovářstvím. Právě kovářství, je předmětem této práce. Jelikož žáci I.ročníku prochází tématem „Základy kovářských prací“, na jehož absolvování je vcelku málo času a studijní materiály jsou bud velmi zastaralé, nebo až mnoho obsáhlé, přišel jsem na myšlenku vytvořit stručný a výstižný učební text, zaměřený právě na toto téma. Ke zpracování tohoto textu jsem převážně vycházel nejen ze zkušeností svých, ale hlavně z bohaté praxe
mistrů kovářského řemesla, taktéž z množství studijních
materiálů. Výsledný zpracovaný text, je podstatnou páteří mé bakalářské práce. Další nedílnou součástí je také zmínka o prostředí, kde pracuji a oborech, jež se zde vyučují a konečně pedagogický průzkum, kterým bych chtěl mezi žáky zjistit, zda moje snažení ve formě tvorby učebního textu mělo smysl, nebo ne. Pevně doufám, že se mi můj záměr povede a samotný výukový text bude vhodnou pomůckou jak pro žáky, tak i učitele, což je mým hlavním cílem.
1
ŠRÁMEK, R., PedagogikaI.Brno:MZLU, 1999, 1.vydání, s.12.
6
1. Pracovní prostředí
1.1. Historie školy
Stávající objekty, kde je umístěno SOU, byly postaveny na počátku 19. století německým továrníkem Felbingerem. Sloužily jako konzervárny ovoce a zeleniny až do roku 1920. V tomto roce odkoupili celou konzervárnu bratři Adamcovi, kteří byli rovněž německé národnosti a zaměřili se také na zpracování ovoce a zeleniny. V roce 1929 tato výroba zanikla a objekty zůstaly po několik roků prázdné. Kolem roku 1931 sloužily některé místnosti jako sklad materiálu, jídelna, kuchyně, zahradní domek a učebny české měšťanské školy. Obec Želešice byla převážně německá. Postavením nové české školy v roce 1932, byly objekty opět prázdné až do roku 1939, kdy v okupaci byly používány říšskoněmeckou firmou Frusé a spol. jako opravny stavebních strojů pro stavbu dálnice. Po okupaci naší vlasti, tj. v roce 1945, přešel celý majetek do národní správy a objekty sloužily znovu jako opravny stavebních strojů. Po zrušení národní správy převzal veškerý majetek národní podnik Zličín – závod Želešice. V roce 1951 se přestěhoval tento podnik do nově postaveného závodu v Brně – Přízřenicích a objekty v Želešicích sloužily jako středisko dorostu pro výuku učňů. Vyučovaly se obory zámečník pro opravy stavebních a průmyslových mechanismů a soustružník, jen pro národní podnik Zličín. Prvním ředitelem tohoto střediska byl ing. Forman. Tehdejší rozmístění střediska bylo takové, že ředitelství bylo v Želešicích, dílny rovněž v Želešicích, škola v Brně, Cejl 61, internát v Brně – Komárově. Zaměstnanci střediska, mimo učitelů, byli všichni v pracovním poměru u podniku Stavební stroje v Brně – Přízřenicích. Středisko pracovního dorostu zaniklo v roce 1953, kdy bylo převzato Ministerstvem pracovních sil, s oblastní správou v Brně. Tak vzniklo učiliště SPZ č.30 v Želešicích. V součastné době je situace taková, že k 1.9.2005 se SOU Želešice sloučilo z SZŠ a SOU Rajhrad a SZŠ Brno – Bohunice. Vzniklo nové ředitelství, se sídlem v Rajhradě. Obor, který byl typický pro SOU Želešice, tedy „Opravář zemědělských strojů“, byl zachován a pokračuje ve stejných podmínkách dále. 2
2
Kronika SOU Želešice
7
1.2. Učební obory vyučované na SOŠ a SOU Rajhrad (Želešice)
Předmětem činnosti SZŠ a SOU Rajhrad (odloučeného pracoviště Želešice) je v souladu se zřizovací listinou příprava mládeže na budoucí povolání. V současné době je skladba oborů na tomto pracovišti následující : 1. Učební obory / tříleté, zakončené výučním listem/ - Opravář zemědělských strojů
45-74-2
41-55-H/003
2. Nástavbové studium /pro absolventy tříletých učebních oborů/ - Podnikání v oborech
Vše formou denního studia.
45-97-401
41-41-L/007
8
2. Učební obor
Učební obor Opravář zemědělských strojů – základní údaje
Ve své práci se budu zabývat tvorbou učebního textu na téma „Základy kovářství“, jež se vyučuje u oboru Opravář zemědělských strojů. Zde uvádím nejdůležitější specifika oboru a dále tématický plán prvního ročníku tohoto oboru, jež vyučuji. Dále se zmíním o základních didaktických metodách, mezipředmětových vztazích, didaktických zásadách a hodnocení žáků v OV.
Opravář zemědělských strojů(41-55-H/003) Učební obor Opravář zemědělských strojů je určen pouze pro chlapce. Během studia žáci získají znalosti a dovednosti z ručního zpracování kovů, základů obrábění (soustružení, frézování), kovářských,klempířských prací a prácí se dřevem. Dále se teoreticky i prakticky seznámí s montáží, demontáží a opravami zemědělských strojů, přívěsů, traktorů, osobních a nákladních automobilů. Součástí výuky je i bezplatné získání svářečských osvědčení na základě absolvování základního kurzu svařování na plamen a el.oblouk a řidičské oprávnění skupin B,T,C. a) Výhody •
bezplatné získání svářečských osvědčení na plamen a el.oblouk
•
získání svářečského oprávnění na svařování v ochranné atmosféře za režijní náklady.
•
získání řidičských oprávnění (viz.výše).
•
možnost získání dalších oprávnění ( pájení mědi, získání řidičského oprávnění na kombajn, návěz)
•
celkově široké uplatnění absolventů v praxi.
b) Uplatnění absolventů Absolventi tohoto oboru mají široké uplatnění jak v zemědělském opravárenství tak i v autoservisech při opravách osobních a nákladních automobilů. Dále mohou pracovat jako zámečníci, svářeči, obráběči kovů, kováři, klempíři, topenáři, řidiči apod.
9
c) Učební plán – Opravář zemědělských strojů předmět
1. ročník 2. ročník 3. ročník
Český jazyk
2
2
2
Anglický / německý jazyk
2
-
-
Občanská nauka
1
1
1
Matematika
2
1
1
Fyzika
1
1
1
Tělesná výchova
2
2
2
Základy ekologie
1 + 0,5
-
-
Základy automatizace
2
-
-
Technické kreslení
2
-
-
Strojnictví
1,5
-
-
Strojírenská technika
1,5
-
-
Technologie
1
-
-
Technologie oprav
-
2,5
2,5
Motorová vozidla
-
2
3
Zemědělské stroje a zařízení -
3
3
Ekonomika
-
-
2
Základy zemědělské výroby -
2
-
d) Podmínky pro přijetí Na 3-leté učební obory se přijímací zkoušky nekonají. O pořadí uchazečů rozhoduje prospěch ze základní školy. Bodován je průměrný prospěch a prospěch z matematiky, fyziky a českého jazyka z obou pololetí 8.třídy a první pololetí 9.třídy základní školy.
10
Tématický plán učebního oboru „Opravář zemědělských strojů“ – I.ročník. TÉMATICKÝ PLÁN 3 Odborný výcvik I.ročník OZS – 15 hodin týdně Měsíc
Číslo
Září 1. 2. 3. 4.
Říjen
1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. 4. 1. 2.
Listopad 1. 2. 3. 4. 1. 2. 3. Prosinec 1. 2.
Leden
1. 2. 3. 1. 2. 3. 4.
Únor
1. 2. 3.
Téma I.Základy zámečnických prací 1.1. Plošné měření a orýsování součástí Seznámení s druhy měřidel (posuvné měřítko, metr) Ukázky použití a procvičování práce s měřidly Orýsování součástí Souborné práce 1.2. Dělení materiálu Sekání Probíjení Stříhání ručními nůžkami Souborné práce 1.3. Pilování Seznámení se základními druhy pilníků Základy pilování rovinných ploch Základy pilování spojených ploch Souborné práce 1.4. Řezání kovů Základní druhy řezání Souborné práce 1.5. Ohýbání kovů za studena Seznámení s problematikou Ohýbání ruční Ohýbání strojní Souborné práce 1.6. Vrtání kovů Druhy vrtáků a jejich ostření Druhy vrtaček Souborné práce 1.7. Lícování součástí Základy lícování Souborné práce 1.8. Zahlubování a vystružování Zahlubování Vystružování Souborné práce 1.9. Řezání závitů Řezání závitů metrických – vnějších Řezání závitů metrických – vnitřních Řezání trubkových závitů Souborné práce 1.10. Nýtování Seznámení s problematikou Druhý nýtů a jejich použití Souborné práce
Počet hodin
312 48 12 6 12 18 36 3 3 12 18 30 6 3 3 18 30 6 24 36 6 6 6 18 30 6 6 18 12 6 6 18 6 6 6 36 6 6 6 18 24 6 6 12
Pokračování tématického plánu na další straně 3
Učební dokumenty učebního oboru 41-55-H/003 Opravář ZEMĚDĚLSKÝCSTROJŮ
Poznámka
11
Březen 1. 2. 3. Duben
Květen Červen
1. 2. 3. 1. 2. 3. 4. 5. 1. 2.
1.11. Sekání drážek 1.12. Vinutí pružin
6 6
II. Základy soustružnických prací Upínání obrobků a nástrojů Soustružení vnějších ploch Soustružení vnitřních ploch a řezání závitů III. Základy tepelného zpracování kovů,kovář.práce Základy tepelného zpracování ocelí Kalení, popouštění Základní kovářské práce IV. Montážní a zámečnické práce Rozebrání a sestava zařízení Práce s plechy Broušení Povrchové úpravy Pájení na měkko a na tvrdo V. Základní úpravy dřeva a jeho zpracování Nauka o dřevě Základy zpracování dřeva
84 6 39 39 57 6 6 45 57 21 12 12 6 6 20 6 14
2.3. Mezipředmětové vztahy
Jsou to vztahy mezi vyučovacími předměty a to zejména v oblasti prvků učiva, ale i metod, které dané vědy využívají k získávání nových poznatků, učebních pomůcek využívaných při výuce určitých témat ve dvou a více předmětech. V centru pozornosti je zejména „příbuznost učiva“. „Význam využívání mezipředmětových vztahů je v tom, že dochází ke spojování dílčích poznatků získaných při výuce více předmětů v ucelenou strukturu. V ní se nové poznatky dobře zapamatují a jsou připravené k aplikacím. Podmínky realizace mezipředmětových vztahů jsou vymezené v učebních plánech. Dále učebními osnovami jednotlivých předmětů a uspořádáním učiva v učebnicích. Významnou úlohu při realizaci mezipředmětových vztahů má učitel (UOV). V rozpisu tématického plánu může upravit sled témat tak, aby mohl navazovat na poznatky z jiných předmětů. Stejný cíl může sledovat výběrem učiva a jeho výukou v jednotlivých vyučovacích jednotkách. Hlavní články při realizaci mezipředmětových vztahů metodické
orgány
školy
(předmětové
komise).
-
Učitel
jsou zejména řídicí a má
při
realizaci
mezipředmětových vztahů výsadní postavení. Odpovídá za jejich realizaci na úrovni plánování výuky i na úrovni její realizace. Od učitele se tedy očekává : -
Znalost osnov příbuzných vyučovacích předmětů.
12
-
Získávání poznatků z oblasti souvislostí učiva různých vyučovacích předmětů například formou hospitací ve výuce příbuzných vyučovacích předmětů, výměnou zkušeností s učiteli příbuzných vyučovacích předmětů.“4
U učebního oboru Opravář zemědělských strojů (41-55-H/003) mají na odborný výcvik návaznost odborné předměty MOTOROVÁ VOZIDLA, STROJE A ZAŘÍZENÍ a TECHNOLOGIE OPRAV, STROJNICTVÍ a STROJÍRENSKÁ TECHNOLOGIE.
-Cílem vyučovacího předmětu MOTOROVÁ VOZIDLA v učebním oboru opravář zemědělských strojů,
je seznámit žáky se základním konstrukčním provedením
silničních vozidel, zejména motorových. -Úkolem vyučovacího předmětu MOTOROVÁ VOZIDLA
je naučit žáky znát
konstrukci, konstrukční prvky a agregáty silničních motorových vozidel, popř. možnosti konstrukčních úprav jednotlivých typů silničních vozidel s přihlédnutím k jejich bezpečnosti, hospodárnosti provozu a modernizaci. Žáci musí získat přehled o směrech vývoje konstrukce silničních motorových vozidel a jejich jednotlivých konstrukčních částí a mít znalosti o vlivech a parametrech, které ovlivňují bezpečnost a hospodárnost provozu silničních motorových vozidel. Vyučující dbá na maximální návaznost s ostatními odbornými vyučovacími předměty a spolupracuje i s učiteli odborné výchovy.
-Cílem vyučovacího předmětu STROJE A ZAŘÍZENÍ je dát žákům přehled o strojích a strojních zařízeních a o využití těchto zařízení v opravárenství. praxi a o pracovních postupech užívaných při opravách vozidel, strojů, jejich agregátů a částí. -Úkolem vyučovacího předmětu STROJE A ZAŘÍZENÍ je naučit žáky volit vhodná zařízení a účelně je používat při opravě vozidel, strojů a zařízení, znát technologie. Vyučující se zaměří na základní druhy strojů a zařízení, upozorní žáky na zvláštnosti technologie oprav dalších druhů a značek vozidel. Dále se zaměří především na stroje a zařízení, které žáci opravují v odborném výcviku, přičemž využívá znalostí, souvisejících s novými trendy v opravárenství. Vyučující seznamuje žáky s aspekty hospodárnosti při provádění oprav i s prvky a postupy, které zhospodárňují údržbu a provoz silničních motorových vozidel, strojů a jiných zařízení.
4
OURODA, S., Oborová didaktika. Brno: MZLU, 2000, 1 vydání, s.27-28.
13
-Cílem vyučovacího předmětu TECHNOLOGIE OPRAV, je dát žákům základní znalosti při opravách a renovacích strojů a jejich součástí. -Úkolem vyučovacího předmětu TECHNOLOGIE OPRAV je naučit, žáky především zpracovávat a tvářet materiál, naučit základům svařování a dalších operací, vedoucích k zvládnutí montážního postupu.
-Cílem vyučovacího předmětu STROJNICTVÍ, je dát žákům znalosti, které se týkají základních strojních součástí a jejich použití v praxi. -Úkolem vyučovacího předmětu STROJNICTVÍ, je naučit žáky především rozlišovat základní strojnické součásti, spojování materiálů (rozebiratelné, nerozebiratelné…).
-Cílem vyučovacího předmětu STROJÍRENSKÁ TECHNOLOGIE, je dát žákům základní znalosti o způsobu zpracování materiálů a jejich následném použití v praktické části. -Úkolem vyučovacího předmětu STROJÍRENSKÁ TECHNOLOGIE,je naučit žáky rozlišovat základní způsoby výroby materiálů a jejich použití v praxi. Jejich tepelné zpracování a další způsoby použití.
Vyučující dbá na maximální návaznost výuky s ostatními odbornými předměty a úzce spolupracuje s učiteli odborné výchovy. Otázky bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci jsou neoddělitelnou součástí každého odborného vyučovacího předmětu i odborného výcviku dle učebního plánu, a proto se jimi vyučující i učitel odborného výcviku musí zabývat, zejména v souvislosti s technologickými postupy a činnostmi vyskytujícími se při provádění oprav vozidel.
2.4. Didaktické zásady v odborném výcviku
Pravidla, kterými se musí pedagogičtí pracovníci řídit na všech stupních výchovy, ve všech vyučovacích předmětech se nazývají vyučovací zásady, nebo také didaktické zásady. Jsou to obecné požadavky, které určují charakter vyučování na odborném výcviku. „Jan Ámos Komenský vytvořil soustavu takových požadavků – didaktických zásad. Ve své Didaktice například uvádí : -
Přistupuj k učení jen tehdy, byla – li u žáka silně podnícena chuť k učení.
14
-
Přistupuj k učení jen tehdy, je-li žák k němu vyzbrojen.
-
Žáku přísluší učení, učiteli práce.
-
Učiteli náleží předvést ukázku, vysvětlovat a ukazovat napodobení. Žáku náleží dávat pozor, chápat a napodobovat.
-
Bez příkladů, poučení a cvičení se ničemu nevyučuje, ani neučí, leda nesprávně.
-
Všemu se vyučuje a učí příklady, ukázkami a cvičeními.
-
Ukázka nechť vždy předchází, poučení ať vždy následuje.
-
Příklady se snadněji učíme než poučkami.
Komenského požadavky, zásady jsou platné dodnes. Vyplynuly z praktických zkušeností a jsou těmito zkušenostmi zdůvodněny. Všeobecně je známo jeho tzv. „zlaté pravidlo“ – „Předkládej žákům, co je k vidění zraku, slyšení sluchu, hmatatelné hmatu, čichatelné čichu“. Celý odborný výcvik je svou povahou založen na využití těchto uvedených zásad. Didaktické zásady, z nichž se musí vycházet při vedení odborného výcviku, určují obsah, organizační formy, prostředky a metody výcviku, a to v souladu s cíli výchovy a vzdělávání i v souladu se zákonitostmi procesu utváření odborných dovedností a návyků. Při hodnocení vlastní práce by se měli pedagogičtí pracovníci vždy zamyslet nad tím, zda při jeho vedení v průběhu dne využívají didaktické zásady. V odborném výcviku jsou na prvních místech tyto didaktické zásady : -
Zásada uvědomělosti a aktivity žáků.
-
Zásada vědeckosti ve výuce.
-
Zásada spojení teorie a praxe ve výuce.
-
Zásada trvalosti.
-
Zásada názornosti.
-
Zásada přiměřenosti.
-
Zásada výchovy na základě produktivní práce.
-
Zásada spojeni teorie a praxe v odborném výcviku.
Využití didaktických zásad učitelem OV, je součástí přípravy na vyučovací den. UOV při promýšlení individuálního odborného výcviku, nebo výcviku zajišťovaného formou skupinového výcviku v družstvech a své přípravy, musí mít na mysli i realizaci těchto zásad, kterých pro dokonalé zvládnutí dovedností musí účinně využít. Všechny
15
jsou stejně důležité. Vše je závislé na konkrétních podmínkách, která ze zásad bude při probírání příslušného tématu prioritní. Správné použití didaktických zásad musí UOV zvážit s přihlédnutím k individualitě každého žáka, jeho schopnostem, fyzickým a psychickým předpokladům. Je to základní činnost UOV dávající záruku úspěchu jeho práce.
2.5. Výukové metody
Dalším a jistě neméně důležitým prvkem výuky je volba metod výuky. „Metodické jednání učitele vyrůstá z určité koncepce výuky, podílí se na organizaci výukového procesu a zajišťuje optimální vztah mezi všemi působícími činiteli. Nejadekvátnějším operativním nástrojem učitelovy vzdělávací kompetence je výuková metoda, neboť právě metoda zprostředkovává a zajišťuje dosažení edukačních cílů.“5 Pro pedagogickou činnost učitele OV, je nejadekvátnější použití metody instruktáže. „Instruktáž
je
výuková
metoda,
která
zprostředkovává
žákům
vizuální,
audiovizuální, auditivní, hmatové a podobné podněty k jejich praktické činnosti. Patří mezi
osvědčené
a
ve
školní
praxi
hojně
využívané
názorně-demonstrační
metody.Uplatňuje se zejména při vytváření různých druhů dovedností, hlavně pohybových, pracovních, technických, laboratorních, ale také dovedností sociálních.“6 K tradičním druhům instruktáže patří slovní instruktáž a metoda instruktáže praktické ukázky činnosti, neboli demonstrace, což
„je metoda přímé zkušenosti, při které žák
pozoruje
pohybů
ukázky
postojů,
hmatů
a
učitele.Většinou
je
spojována
s vysvětlováním požadavků na uváděné činnosti a s nácvikem pozorovaných činností.“7 „Instruktáž lze rozdělit: 1). Úvodní instruktáž – která předchází vlastní práci žáků obsahuje: •
Prověrku teoretických znalostí žáků
•
Motivaci k výcviku – objasnění cíle
•
Názorné předvedení činnosti učitelem (postoje, úkony, operace). Doporučuje se předvedení vcelku a v běžném tempu. Potom členit činnosti na části a provádět je ve zpomaleném tempu, aby žáci mohli dobře vnímat. Předváděnou činnost
5
MAŇÁK, J., ŠVEC, V., Výukové metody. Brno:Paido, 2003, s.21. MAŇÁK, J., ŠVEC, V., Výukové metody. Brno:Paido, 2003, s.93. 7 OURODA, S., Oborová didaktika. Brno: MZLU, 2000, 1 vydání, s.47. 6
16
vhodně komentovat.Konečně v závěru předváděné činnosti zvolit běžné pracovní tempo a činnost předvést v celku. •
Motorickou instruktáž je tedy potřebné spojovat s instruktáží verbální, aby žáci získali o činnosti potřebné představy.
•
K ověření správnosti jejich představ, je proto nezbytné vyzvat několik (2-3) žáků, aby předvedenou činnost napodobili. Podle výsledků této imitace učitel, buď opakuje úvodní instruktáž, nebo zahájí samostatnou práci.
•
Vždy po správném postupu má učitel předvést i nesprávné úkony, chyby v činnosti a uvést jejich důsledky, aby se jich žáci vyvarovali.
2). Průběžná instruktáž – je v části samostatného nácviku žáky. Následuje po organizačních přípravách k této činnosti (stanovení cílů, pomůcek, pracovních míst…). Může být doplňková, nebo korekční (opravná). Doplňková instruktáž se zařazuje když žáci předváděnou činnost dobře zvládli. Pak je možné zvýšit pracovní tempo, nové úkony apod. Korekční instruktáž(opravná)je využita v případech nesprávných činností žáků. Může být individuální (u jednoho žáka), nebo kolektivní, dopustí li se chyb více žáků.Učitel v tomto případě přeruší další nácvik, analyzuje chybné úkony, chyby opraví a doporučí, jak jim předcházet. V případě ohrožení zdraví, zastaví nácvik žáků okamžitě. SHRNUTÍ PRVKŮ INSTRUKTKÁŽE: •
Popis a vysvětlení činnosti
•
Demonstrace učitele
•
Imitace činnosti několika žáky
•
Výcvik žáků.“8
2.6. Příprava učitele odborné výchovy na učební den
Pro úspěšné splnění cílů odborného výcviku je třeba, aby učitel OV dodržel několik důležitých zásad ohledně své přípravy na učební den, jak dále popisuje K.Forman 9 : „Příprava učitele odborné výchovy na učební den zahrnuje:
8
OURODA, S., Oborová didaktika. Brno: MZLU, 2000, 1 vydání, s.47. FORMAN, K., Úvod do didaktiky odborného výcviku pro mistry odborné výchovy. Olomouc:Univerzita Palackého, 1995, 1.vydání, s.31.
9
17
•
Učebně – výrobní přípravu – tj.rozpracování cíle učebního dne. Provedení technologického rozboru učebně – výrobních prací, stanovení otázek k ověření vědomostí žáků z teoretických předmětů a stanovení cílů výchovné práce s učni.
•
Materiálně – technickou přípravu materiálu, nářadí, výrobních pomůcek, technologické a bezpečnostní dokumentace, názorných pomůcek a prověření pracovišť a vybavení žáků z hlediska technologických a bezpečnostních podmínek.
•
Osobní přípravu – tj.prostudování literatury k tématu a vyzkoušení prací před instruktáží.
•
Metodickou přípravu – tj.výběr nejvhodnějších metod práce s učebně-výrobní skupinou.
•
Organizační přípravu – tj.organizaci uspořádání a časové rozplánování učebního dne.
Obsah přípravy učitele odborné výchovy na učební den ovlivňuje stanovený typ učebního dne, tj.zda se jedná o zahájení, pokračování, ukončení tématu, nebo o soubornou práci.“
2.7. Hodnocení žáka
Hodnocení žáků při odborném výcviku je nedílnou součástí pedagogického procesu. „Je to vyhodnocení projevů a vlastností jednotlivců dle určitého kritéria“, jak uvádí Linhartová10 a dále pokračuje – „hodnoceno je žákovo chování, jeho projevy, vlastnosti a výkon – osvojené vědomosti, dovednosti a návyky. Kritériem při hodnocení žáka jsou požadavky na výkony (normy výkonů), požadavky na chování a vlastnosti žáka. Tyto jsou formulovány ve výchovně vzdělávacích cílech, v učebních osnovách, učebnicích a zvláštních školských předpisech (školní řád, klasifikační řád). Úskalím při hodnocení žáka se jeví skutečnost, že kritéria hodnocení jsou většinou formulována velmi obecně (ne v konkrétních výkonech žáka) a uplatňují se při něm individuální kritéria pozorovatele. Ta většinou vyplývají z jeho osobnostních psychických vlastností a ze vztahu, který vzniká mezi hodnotícím a hodnoceným.“
10
LINHARTOVÁ, D., Psychologie pro učitele.Brno: MZLU, 2000, 1.vydání, s.137.
18
Nedílnou součástí hodnocení žáka, je hodnocení z hlediska kvality jeho odvedené práce, ať v části teoretické, či odborného výcviku. Kritéria jsou dána především výkresovou a technologickou dokumentací daného výrobku, činnosti či postupu.
19
3. Učební text – „Základy ručního kování“ Z historie Práce kovářů byla vždy spojena s prací zemědělců. První kovová motyka byla výrobkem kováře. „Kovářské řemeslo je jedno z nejstarších řemesel na světě – trvá bez přestávky asi 5000 let. Kováři pracovali již ve starém Egyptě a Mezopotámii (dnešní Irák, Řecku…).“11 Je tedy nesporné, že kovářství je jedno z řemesel, na kterém si čas nevybral svoji daň – ba naopak.
MOTTO: „Co je tedy čas? Když se mě na to nikdo neptá, pak to vím. Ale, když to mám někomu vysvětlit, pak to nevím. Přesto však pln sebedůvěry tvrdím, že vím, že by nebyla žádná minulost, kdyby neplynul čas a žádná budoucnost, kdyby se nic neblížilo, a žádná přítomnost, kdyby nic nebylo přítomné.“(Augustin,Conf.XI,14)“12
11 12
FROLEC, I., Kovářství.Praha: Grada, 2003, 1.vydání, s.13. ANZENBACHER,A., Úvod do filozofie.Praha: SPN, 1990,1.vydání, s.108.
20
Kování Kování – je tváření kovů úderem nebo tlakem a lze jím zpracovávat kovy s dostatečnou tvárností ( = schopnost materiálu změnit tvar přizpůsobením vnější síly, trvale bez porušení soudržnosti jeho částic). Kovy jsou většinou dobře tvárné za tepla, snesou však i do velké míry tváření v studenem stavu. Tvárné kovy jsou zejména – ocel, měď, hliník, olovo, stříbro a zlato. Mosaz je tvárná pouze,když obsahuje mnoho mědi, naproti tomu slitiny hliníku jsou tvárné jen, když obsahují málo mědi a hořčíku. Temperovaná litina je kujná jen do určité hloubky (zpravidla do 30mm). Vůbec nelze kovat litinu.Tvárnost kovů se zvětší, ohřevem na vyšší teplotu, kdy klesne pevnost materiálu. Působíme-li na ohřátý kov úderem, jde v tomto případě o práci, jež nazýváme kování. „Co se děje v kovu při kování? Úderem kladiva se pod místem dopadu pěchují částice kovu – zrna, která se zeslabují a prodlužují – (viz.obr.1 na str.21). Současně se zrna k sobě přibližují , čímž se kov zhutňuje. Zhutněný (tj.prokovaný) kov má větší pevnost a houževnatost, než před kováním (při původní struktuře). Zrna kovu při kování se také přemisťují, či uhýbají. Změny struktury při kování oceli jsou příčinou vzniku vnitřního pnutí! Překročí-li vnitřní pnutí pevnost oceli, vznikají trhliny. Vnitřní pnutí je zvláště nebezpečné u složitějších výkovků. Proto se vnitřní pnutí snižuje žíháním některých výkovků, při žíhací teplotě ke snížení vnitřního pnutí – tj.500 až 600° C (u běžné oceli)“13 (Pozn.viz také přílohy č. 2,3,4).
13
GOLASOVSKÝ,M.,VOKÁL, V., Technologie oprav. Praha: Institut výchovy a vzdělávání
Ministerstva zemědělství ČR, 1994, 1.vydání, s.71,77.
21
Obrázek 1 : Zrna oceli - a) před kováním b) po kování
Kalení, popouštění - také patří mezi důležité a potřebné kovářské práce a dovednosti. Jedná se vlastně o zušlechtění ocelí na požadované mechanické hodnoty. „Kalení (překrystalizační tepelné zpracování) se uskutečňuje rychlým ochlazením z teploty 80°C nad Ac³ na mezioperační teplotu 20 - 150ºC, ze které se ocel ohřívá na popouštěcí teplotu (pod překrystalizační teplotu). Výsledkem rychlého ochlazení ve vhodném prostředí (voda, olej) z kalící teploty,jsou struktury tvrdé,ale křehké(martenzit). Popouštění slouží ke snížení napjatosti a tvrdosti vzniklé po kalení.“14
Jaký je význam kování? Můžeme hovořit zejména o těchto nesporných výhodách kování: •
Úspora na materiálu, který by se musel při obrábění s vynaložením velké energie obrábět a měnit v třísky.
•
Velké zlepšení mechanických vlastností materiálu (pevnost, houževnatost).
•
Kováním je možné materiál rozšířit, prodloužit, pěchovat, zakulacovat, ohýbat, sekat, děrovat.
14
BARTÁK,J.,KOVAŘÍK,R.,PILOUS,V.,Učební texty pro evropské svářečské specialisty,praktiky a inspektory.Ostrava:Zeross, 2002, 1.vydání, s.42-43.
22
3.3. Vybavení kovářské dílny 3.3.1. Kovárna – tímto slovem označujeme zpravidla dílnu, místo pro kování. Pokud budujeme novou kovářskou dílnu, musíme mít na zřeteli, aby v ní bylo dostatek místa, musí mít dobré větrání a zejména osvětlení a musí splňovat základní bezpečnostní předpisy (hluk, teplota, čistota prostředí). 3.3.2. Výheň – je místo, kde se ocel nahřívá na kovací teplotu. Výhně v kovárnách mají většinou kovovou nebo zděnou
jímku pro ohniště, v němž se spaluje palivo, za
vydatného přívodu vzduchu, který je vháněn pomocí ventilátoru. Množství přívodu vzduchu se reguluje ventilem. Dým z paliva se zachytí do dymníku a odtud putuje do komína. Do zařízení výhně také patří - zásobník paliva a nádoba s vodou (k tlumení ohně)
Obrázek 1 – Výheň 15
K dobré obsluze ohně ve výhni je nutné toto nářadí: a) lopatka na uhlí (přikládá se jí uhlí a pěchuje), b) jehla (propichuje škváru, která ucpává přístup vzduchu, c) háček(odstraňuje škváru), d) věcht (tlumí příliš velký plamen, namočením do vody) – viz.obr.3 na str.23 15
OUTRATA, J., Technologie ručního zpracování kovů. Praha: SNTL, 1982, 3.vydání, s.179.
23
Obrázek 2-Nářadí pro obsluhu výhně 16
Postup obsluhy výhně -
Z jímky odstraníme škváru a profoukneme vzduchem (zbaví se tím zbytků škváry a popela)
-
V ohništi zapálíme papír a třísky
-
Když začne hořet, přidáme uhlí(černé nebo koks) a souběžně vháníme vzduch
-
Nové uhlí přiložíme mokré na kraj ohně, aby nedošlo ke kontaktu s ohřívaným materiálem = ten by z uhlí přijal síru a fosfor = způsobení křehkosti materiálu za studena (fosfor), nebo za tepla (síra). Na střed ohniště přihrnujeme pouze prohřáté uhlí! Množství vháněného vzduchu regulujeme tím způsobem, aby nevznikl velký žár,části uhlí nesmí létat vzhůru.
Obrázek 3 – Ohniště
3.3.3. Ohřev materiálu ve výhni Ohřívaný materiál vložíme do výhně až po perfektním rozhoření ohně! Materiál musí být obklopen žhavým uhlím. Materiál se nejrychleji ohřeje vespod výhně. 16
OUTRATA, J., Technologie ručního zpracování kovů. Praha: SNTL, 1982, 3.vydání, s.180.
24
Silnější kusy musíme po čase otáčet spodní plochou nahoru a na chvíli zastavíme ventilátor a počkáme – kus se lépe a rovnoměrněji prohřeje. Plochou ocel umístíme ze strany. Po vyjmutí ohřátého kusu zavřeme přívod vzduchu, aby uhlí nehořelo žárem a můžeme vypnout ventilátor, čímž ušetříme velké množství energie. Vhodná kovací teplota je mezi horní kovací teplotou (1200°C) a spodní kovací teplotou (850°C). Pamatujte, že ohřevem oceli stoupá tvárnost, ale klesá pevnost a teplota se blíží k tzv.zápalné teplotě oceli – z oceli srší jiskry. Kovací teploty ocelí Ocel (dleČSN
Horní kovací
Spodní kovací
teplota (°C)
teplota (°C)
0,1
1250
850
11 420,12 020
0,2
1200
850
11 600, 12 040
0,4
1150
825
42 0002) 10 731, 11 341, 12 021
Obsah uhlíku (%)
Barevné rozlišení teplot u ocelí pro kování 17 Teplota oceli (°C)
17
Barva oceli
580-650
hnědočervená
650-750
tmavě červená
750-780
třešňově tmavě červená
780-800
třešňově červená
800-830
světle třešňově červená
830-880
světle červená
880-1050
žlutočervená
1050-1150
tmavě žlutá
1150-1250
světle žlutá
1250-1350
bílá
BOTHE, O., Strojírenská technologie I. Praha: SNTL, 1981, 2.vydání, s.158
25
Druhy ohřáté oceli „a) Nedohřátá ocel – je ohřátá pouze pod dolní kovací teplotu. Vzniká při velmi rychlém ohřevu tlusté oceli, kdy na povrchu je správná teplota, ale uvnitř je teplota nižší. b) Přehřátá ocel – vzniká ohřevem na vyšší teplotu, než je horní mezní teplota, nebo udržováním na této teplotě. Zvětší se tím krystaly oceli a materiál má hrubou strukturu a malou houževnatost. Lze zlepšit překováním při správné teplotě. c) Spálená ocel – nám vznikne ohřevem na příliš vysokou teplotu. Kyslík ze vzduchu pronikne mezi zrna oceli a spálí se tím částečky uhlíku a železa. Zplodiny hoření se usadí mezi zrny a poruší jejich soudržnost. Ze spálené oceli srší jiskry – bílý žár.“18
Obrázek 4 - Ohřev materiálu ve výhni
Obrázek 5 - Kovářské uhlí - Palivo pro výheň - Ve výhni se topí kovářským uhlím, což je drobné černé uhlí. Lze použít také dřevěné uhlí, které neobsahuje síru, čímž se hodí k nahřívání nástrojových ocelí
18
GOLASOVSKÝ, M., VOKÁL, V., Technologie oprav. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1994, 1.vydání, s.80
26
3.3.4. Nářadí a zařízení pro ruční kování A) Kovadliny – jsou velké ocelové odlitky, mající různý tvar, velikost a hmotnost (50 -300kg). Obdélníková horní plocha se nazývá dráha,je hladká a tvrdá (kalená). Kovadlina má dále jeden roh plochý, druhý kuželový. Přední postraní šikmá plocha se jmenuje prsa. Do čtyřhranného (popř.kulatého) otvoru v dráze kovadliny se vkládají pomocné nástroje (např. utínka, vlček…). Kovadlina se ustavuje na velkém (ocelovém,dubovém) špalku, do něhož se zapustí. Musí se také pojistit proti posunutí do stran. Je vhodné, aby byla postavena na takovém místě, aby na ni příliš nesvítilo slunce, což muže mít nepříznivý dopad na správný odhad teploty podle barvy materiálu.
Obrázek 6 - Kovadlina (z boku)
Obrázek 8 – Kovadlina (z vrchu)
B) Kladiva – mají různé tvary, jsou různě těžká a používají se na různé práce. Vyrábějí se z nástrojové oceli a jejich ploska i nos jsou kaleny. Podle toho, zda se s nimi pracuje jednou či oběma rukama, rozeznáváme kladiva jednoruční , které mohou vážit nejvíce do cca 5kg, a kladiva dvouruční, jež váží cca 5 – 15kg. Při stejné síle uderu, prokove těžší kladivo materiál lépe, než kladivo lehčí. Proto se
27
větším kladivem dosáhne většího zpevnění a zhuštění materiálu. Násady kovářských kladiv se vyrábějí z jasanového dřeva (dubové není příliš vhodné,protože „pálí“ v rukách).Dvouruční kladiva drží oběma rukama pomocník kováře (viz.obr.9 + 10).
Obrázek 9 –Správné uchopení kladiva
Obrázek 10 –Práce s dvouručním kladivem
Kladiva můžeme rozdělit na tyto základní druhy: a) přitloukací
Obrázek 11 – Přitloukací kladivo
b) perlík – nemá nos, má plosky na obou stranách
Obrázek 12 – Perlík
28
c) křížové – nos má rovnoběžný s násadou, do kříže s nosem obyčejného kladiva
Obrázek 13 – Křížové kladivo
C) Pomocná kladiva – pro jejich funkci, je třeba tlouci na ně kladivem. Mezi nejpoužívanější pomocná kladiva patří zejména: a) Hladící sedlík
Obrázek 14 – Hladící sedlík
b) Oblík – oblé osazovací kladivo
Obrázek 15 – Oblík
29
c) Sekáč za tepla
Obrázek 16 – Sekáč za tepla
Obrázek 17 – Sekáč za tepla(ze předu)
d) Průbojník za tepla
e) Zápustka (vršek a spodek)
Obrázek 18 – Průbojník za tepla
Obrázek 19 – Vršek a spodek zápustky
D) Kleště – slouží pro přidržování ohřátého materiálu a některých pomocných nástrojů (průbojníků, nýtovacích nástrojů apod.). Jsou to obvykle dvouramenné páky, s dlouhými držadly, aby ruka kováře zůstala pokud možno co nejdále od ohřátého materiálu.Drží se za rukojeti tak, aby kleštinami svíraly pevně materiál. Pokud nechce kovář svírat kleště příliš velkou silou, lze na konec kleští navléknout tzv. svírací kroužek – viz obr.č.20
Obrázek 20 – Svírací kroužek kleště
30
Kovářské kleště jsou obvykle rozlišovány podle profilu, tedy toho, jaký materiál se jimi svírá, čemuž jsou přizpůsobeny tvarem kleštiny. V žádné kovářské dílně by neměly chybět tyto kleště, viz obrázky: a) Kleště na plochý materiál
b) Kleště na kulatiny do 13mm.
Obrázek 21 – Na plochý materiál
Obrázek 22 – Na kulatiny do 13mm
c) Kleště na větší kulatiny
d) Kleště pěchovací
Obrázek 23- Kleště na větší kulatiny
d) Kleště na čtyřhranný materiál
Obrázek 25 –Kleště na čtyřhranný materiál
Obrázek 24-Kleště pěchovací
e) Kleště hákové
Obrázek 26 – Kleště hákové
31
E) Uložení kladiv, kleští a pomocných nástrojů v kovárně – Kladiva, kleště a pomocné nástroje by měly být uloženy v kovářské dílně tak, aby nepřekážely. Nástroje, jež jsou používány nejčastěji, lze umístit v bezprostřední blízkosti kovářské výhně. Méně často používané nářadí, v jiné a hlavně nikoho neohrožující části kovárny.
Obrázek 27 –Uložení nářadí u bucharu
Obrázek 28 – Uložení nářadí v kovárně
F) Zápustkové a probíjecí desky – bývají vyrobeny z lité oceli. Na svém obvodu mají výřezy, které se používají jako spodku zápustky (s příslušným vrškem), při kování čtyřhranných, šestihranných a kruhových průřezů. Na velké ploše bývají čtyřhranné a šestihranné díry, kruhové a obdélníkové díry různých velikostí, ty se používají k děrování, pomocí příslušných průbojníků. Lze je využít i k ohýbání, za předpokladu použití vhodných trnů.
Obrázek 29 – Děrovací a zápustková deska
32
G) Upínání materiálu – lze použít klasických zámečnických svěráků, ale pro kovářské práce je lepe využít tzv.kovářského svěráku, protože tyto snesou daleko větší údery, velkou teplotu a mají vykované čelisti, nikoliv kalené jako zámečnický svěrák.
Obrázek 30 – Kovářský svěrák
Obrázek 31 –Kovářský svěrák na probíjecí.desce
H) Buchary – velice nepostradatelnou součástí každé kovárny jsou buchary. Jsou to stroje, jež snižují námahu kováře a velmi zvýší jeho produktivitu, na rozdíl od ručního kování, které je pomalejší. Nejznámější a nejpoužívanější buchary jsou – Pružinové buchary, jež bývají poháněny od elektromotoru třecím převodem na setrvačník a od klikového hřídele pákami na beran.
Obrázek 32 – Buchar
33
3.3.5. Základy bezpečnosti práce při kování Tak jako při každé činnosti, je třeba i při provádění kovářských prací dbát ve velké míře na bezpečnost práce jak svoji, tak i případných spolupracovníků. Hlavní zásady bezpečnosti můžeme shrnout do několika bodů: „Základním předpisem, který řeší otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práce, je Zákoník práce. Důležitý úkol v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zastává i odborová organizace, která má za úkol výchovně působit na pracovníky a zároveň vykonávat společenskou kontrolu. Do řešení otázek ochrany zdraví a bezpečnosti při práci se musí zapojit i učni a žáci, kteří se v průběhu výuky a při odborném výcviku seznamují se základními bezpečnostními a hygienickými předpisy. Dodržování těchto předpisů musí být pro učně jak ve škole, tak na pracovišti závazné“.19 •
Před prací se řádně ustrojte do pracovního oděvu a koženě pracovní obuvi.
•
Používejte koženou zástěru, jež chrání kováře před velkým teplem.
•
Upínejte oděv co nejvíce ke krku – za nedostatečně upnutý oděv mohou padat žhavé jiskry, jež mohou popálit kováře.
•
Pozorně hlídejte žhavé jiskry, okuje a teplý materiál – mohou popálit ruce nebo oči.
•
Kladiva a jiné nástroje upevněné na násadě, často kontrolujte, zda jsou dobře upevněny.
•
Případné otřepy na sekáčích vždy obruste, aby nedošlo k ulomení části nástroje.
•
Materiál, který kováte, přikládejte ke kovadlině tak, aby dobře dosedal na její dráhu, jinak hrozí vymrštění při úderu kladiva.
•
Hotové výrobky odkládejte stranou. Mohou způsobit zranění buď popálením, či například.zakopnutím atd.
•
Vždy sledujte místo, kam vedete úder kladivem. Pokud kladivo dopadne jinam, než na materiál, který jsme chtěli kovat, např.dráhu kovadliny, může se odrazit a způsobit zranění.
19
ŠVAGR, J., VOJTÍK, J., Technologie ručního zpracování kovů pro 1.ročník středních odborných
učilišť. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR,2000, s.7
34
•
Pokud držíte v kleštích materiál, držte ho tak, aby čelisti dosedaly celou svou plochou na materiál. Pokud není materiál držen po celé ploše, může se uvolnit z kleští a vypadnout ven, což může vést k zranění sebe, nebo jiného.
•
Máte- li vyhrnuté rukávy, tak jedině dovnitř. V opačném případě mohou žhavé jiskry zapadnout za ohyb oděvu a způsobit popálení.
•
Mějte vždy kolem sebe dostatek volného a nezastavěného prostoru – čím větší je nepořádek na pracovišti, tím více se zvyšuje riziko úrazu.
•
Pokud se v kovářské dílně vyskytují také svářečská zařízení (plamen, el.oblouk…), umisťujte je vždy tak, aby byly v dostatečné vzdálenosti od otevřeného ohně (viz. normy ČSN). PAMATUJTE – dodržováním základních zásad BOZP předejdete závažným úrazům a situacím, které mohou mít dalekosáhlé následky!
35
3.4. Základní kovářské techniky Pokud chceme docílit dobrého výsledku při výrobě různých kovářských výrobků, je třeba znát několik základních kovářských technik, jež nám pomohou vstoupit do problematiky kovářských prací. Pokud si osvojíme tyto metody, lze jimi vytvořit výkovky různých tvarů a velikostí. Základní kovářské techniky můžeme rozdělit na : a) Prodlužování (vytahování) – je práce, při které ohřátý materiál prodlužujeme údery kladiva a součastně ho ztenčujeme. Pomocí této techniky lze provádět různé renovace součástí, nebo výrobu některých kovářských výrobků – např.hřebíky. Prodlužování se provádí buď přes hranu kovadliny (obr. 33A), nebo přes její roh (obr.33B). Přitloukáním se materiál prodlouží (obr.33C) - začínáme vždy od středu a postupujeme směrem ke konci. Poté se přitloukáním materiálu sedlíkem zahladí (zakovají) vruby (obr.33D). Při prodlužování musíme pamatovat na to, že ocel velmi rychle chladne. Pokud přejde teplota do tmavě červené-třešňové barvy, přerušíme kování a opět materiál nahřejeme.
Obrázek 33 – Prodlužování
20
Kování klínovitých tvarů provádíme na dráze kovadliny. Jako první úkon se provede přiostření (obr.č34), aby nedošlo k velkému rozšíření (obr.č 35), břit nesmíme
20
BOTHE, O., Strojírenská technologie II. Praha: SNTL, 1984, 3.vydání, s.73
36
kovat za tmavočerveného žáru – hrozí popraskání. Po dalším ohřevu klín orovnáme na potřebnou výšku a uhladíme (obr.36). (Pozn.: obrázky č.34,35,36 - 21 )
Obrázek 34 – Přiostření
Obrázek 35 – Příliš velké rozšíření klínu
Obrázek 36 – Orovnání klínu
b) Osazování – je prací, při níž je výsledkem osazení, což je zúžení části výkovku. Osazení můžeme mít na konci, nebo i uprostřed. Můžeme osazovat z jedné strany, z protějších i ze všech. Od obrábění se tento typ osazování liší tím, že při obrábění materiál ubývá v místě osazení, kdežto při osazování pouze se přemisťují částice materiálu. Je důležité si zapamatovat, že ostré hrany u osazení ze všech stran se vytvoří naražením do díry v hřebově (obr.37). Rovné plochy osazení se zarovnají dle potřeby sedlíkem.
Obrázek 37 – Hřebovny
21
OUTRATA, J., Technologie ručního zpracování kovů. Praha: SNTL, 1982, 3.vydání, s.183
37
Obr. 38 - a)jednostranné b)dvoustranné osazení
22
c) Pěchování – nazýváme práce, kde dochází k zesílení polotovaru. Při pěchování vedeme údery ve směru osy tyče, tzn.nedochází k prodloužení materiálu, ale zkrácení jeho délky a zvětšení průřezu. Tímto způsobem se například vyrábí konce tyčí, nýtování. Pěchovat lze krátké kusy – na dráze kovadliny, nebo delší kusy ve vodorovné poloze, nebo tyč zapustíme do podlahy či položené zápustkové desky. Dopadem se konec pěchuje vlastní silou. Velmi dobře se dá pěchovat měkká uhlíková ocel – tvrdší ocel může praskat. Ocel se nahřeje na horní kovací teplotu, pouze ovšem ta část, která se bude pěchovat.
Obrázek 39 – Pěchování
23
d) Ohýbání - tímto způsobem měníme směr části tyče, nebo jiného materiálu (plech, pásnice …). Můžeme ohýbat do různých úhlů, oblouků, do kruhu… K ostrým ohybům se využívá hrany kovadliny (obr. 40a). Jelikož se polotovar v místě ohybu zeslabí, musí se před ohýbáním napěchovat (obr. 40a ), aby měl správný průřez v místě ohybu. Polotovary menších průřezů se zakrouží na vlčku (růžku) vloženém do kovadliny, nebo na rohu kovadliny (obr. 40b). Vetší profily se zakružují nejlépe přes roh kovadliny (obr.
22 23
BOTHE, O., Strojírenská technologie II. Praha: SNTL, 1984, 3.vydání, s.73 BOTHE, O., Strojírenská technologie II. Praha: SNTL, 1984, 3.vydání, s.74
38
40b) a dokončí se pomocí trnu na dráze kovadliny (obr.40c).Ohýbání menších poloměrů, menších úhlů, lze docílit dobře pomocí zápustky (obr.40d).
Obrázek 40 – Ohýbání
24
e) Utínání ( sekání) – Výkovky se kovají většinou z tyčí, tím se vyhneme menším odpadům. Po vykování se výkovek usekne pomocí vhodného sekáče na utínce vložené do díry v kovadlině (obr.41). Nejdříve se materiál nasekne u jedné strany, pak opatrně z druhé a nakonec se oddělí.
Obrázek 41 – Utínání (sekání)
24
BOTHE, O., Strojírenská technologie II. Praha: SNTL, 1984, 3.vydání, s.74
39
f) Děrování – Je proražení kruhového, oválného a pravoúhlého průřezu pomocí průbojníku. Postup práce je takový, že průbojníkem prorazíme materiál z jedné strany a potom se jím z druhé strany vyrazí zbytek materiálu (blána). Používá se otvorů v kovadlině nebo probíjecí desce. Proražené otvory lze kalibrovat trnem.
Obrázek 42 – Děrování
25
g) Rozšiřování – Tímto způsobem se zvětšuje šířka materiálu, ale zároveň se zmenšuje jeho tloušťka. Použití například při renovaci čepelí pluhů, výrobě rýčů, seker apod. Používají se při něm stejné nástroje jako při prodlužování – tzn. Dvou a jedno ruční kladiva, oblá osazovací kladiva, sedlíky, podložky. Dbáme na to, abychom kovali rychle (materiál rychle chladne). Nesmíme rozšiřovat od kraje, jsou většinou velmi tenké a při ohřevu se mohou spálit = čím tenčí výkovek vyrobíme, tím opatrněji nahříváme.
Obrázek 43 – Rozšiřování
25 26
26
OUTRATA, J., Technologie ručního zpracování kovů. Praha: SNTL, 1982, 3.vydání, s.185 FROLEC, I., Kovářství.Praha: Grada, 2003, 1.vydání, s.87
40
h) Rovnání
-
je nejjednodušší kovářská metoda. Rovnáním obnovujeme tvar
deformované části. Deformované místo se ohřeje ve výhni. Podmínkou je pomalý ohřev. Materiál musíme prohřát rovnoměrně v celém průřezu. Posléze rovnáme ohřátou součást úderem nebo tlakem na vnější stranu ohybu. Lze také upnout do svěráku. Kontrolu vyrovnaného materiálu provedeme pohledem oka (jedním). Takto kontrolujeme např.tyče, páky… Hřídelem otáčíme například v soustruhu nebo dvou prizmatických podložkách. ch) Rozštěpování – je technika, jež se používá u konců některých výrobků (např.vidlice, háky, brány..) aby se mohly ohýbat do různých směrů, nebo upevnit do zárubní (dveře, brány..).Provádí se za tepla podobnými nástroji jako sekání.
Obrázek 44 – Rozštěpování
27
i) Kovářské svařování – Je jedním z nejstarších způsobů spojování oceli.Na kováře klade největší nároky ze všech kovářských technik!Vyžaduje velké zkušenosti, zručnost a rychlost. V současné době je již ovšem pomalu nahrazování progresivnějšími metodami (svařování plamenem, elektrickým obloukem, v ochranných atmosférách…). Kovářské svařování je nejlepší provést na jedno ohřátí. Nejvhodnější materiál ke svařování je konstrukční ocel s obsahem uhlíku cca 0,12% C. Svařovat lze natupo(asi do průměru tyče kolem 15mm), nebo přeplátováním. Pracovní postup při kovářském svařování je následující:
27
•
napěchovat konce a vykovat šikmé plochy
•
ohřát pomalu na světle červený žár a rychle na bílý (cca 1300°C)
FROLEC, I., Kovářství.Praha: Grada, 2003, 1.vydání, s.91
41
•
Na ohřívané konce nasypat borax v okamžiku, kdy ohřívané části začínají jiskřit (borax pomůže vytvořit strusku, která ochrání materiál před velkým oduhličením).
•
Když ohřívaný materiál začne opět jiskřit, vyděláme ho z ohně, oklepeme o kovadlinu(opadne struska) a přeložíme přes sebe.
•
Intenzivními údery spojíme oba konce a pak je prokoveme perlíkem, přičemž počneme od prostřed svaru a postupujeme ke kraji.
•
Následuje poslední úkon, což je vykování místa svaru na tloušťku materiálu.
j) Kování pomocí bucharu – Jak již bylo zmíněno v kapitole 3.3.4., kování pod bucharem je rychlejší a požaduje menší fyzickou námahu kováře, který pouze drží materiál v kleštích a reguluje údery beranu pomocí pedálu ovládaného nášlapem. Lze provádět stejné kovářské techniky, jako při ručním kování na kovadlině, ale je zapotřebí dalšího nářadí a pomůcek. Mezi nejdůležitější patří: zejména – kovadla, což jsou základní úderné nástroje pro kování.Upevňují se pomocí klínu a rybiny na buchar (obr.č 45), kovátka, používaná u bucharů na osazování nebo kulacení a dokončování výkovků(obr.č46), strojní sekáče, na vysekávání výkovků(obr.č47), průbojníky, používané na děrování(obr.č48). Pozn.obr.č45-48 28
Obrázek 45 – Kovadla – a) ploché, b) zaoblené, c) tvarové
Obrázek 46 – Kovátka – a) kruhové,b) čtvercové,c) kombinované
28
BOTHE, O., Strojírenská technologie II. Praha: SNTL, 1984, 3.vydání, s.76
42
Obrázek 47 – Strojní sekáče – a) dvoustranný,b) jednostranný,c) tvarový
Obrázek 48 – Průbojníky –a) válcový,b) kuželový,c) klínový,d) dutý
43
3.5. Technologický postup kování jednoduchých výrobků Kování je rychlejší než obrábění řezným způsobem, proto je i hospodárnější, protože zde nevznikají žádné třísky, pouze malý odpad ve formě opálených povrchových částí materiálu (tzv.opal). Výkovky jsou pevnější a houževnatější než obrobky či odlitky. Výkovky lze zhotovit nejen z oceli, ale také použitím jiných, houževnatých materiálů (mosaz, měď…). Materiál pro výkovky volíme podle požadovaných pevností. Tvar i velikost polotovaru bychom měli zvolit podle toho, abychom nemuseli přetvořit příliš velký objem materiálu, protože čím více kovu přetváříme, tím více času vynaložíme a tím vyšší bude výsledná cena výrobku! a) Kování hřebu do bran •
Osadíme na čtyřhran (obr.49a)
•
Upravíme sedlo hřebu naražením do hřebovny
•
Zakulatíme konec osazení v zápustce (obr.49b)
•
Vykováme klín na druhém konci (obr.49c)
•
Srazíme hranu osazení a řežeme závit (obr.49c)
Obrázek 49 – Výroba hřebu do bran
b) Kování kleští •
Osadíme jednu stranu na tloušťku čelistí na hraně kovadliny (obr.50a)
•
Otočíme doleva o 90° a posuneme nad přední hranu a osadíme jednu stranu až k čelisti – pro držátko (obr.50b)
•
Otočíme podruhé doleva o 90° a osadíme jednu stranu opět na přední hraně (ve vzdálenosti výšky kloubu dále od čelisti obr.50c)
44
•
Upravíme zaoblení na kloubu (obr.50d)
•
Probijeme otvor
•
Vyrovnáme a zakulatíme držadlo a upravíme tvar čelisti. Vytvoříme dále záseky na činné ploše čelisti – křížovým způsobem.
•
Stejným způsobem postupujeme i při výrobě druhé části kleští.
•
Obě poloviny na konec snýtujeme.
Obrázek 50 – Výroba kleští29
c) Kování špice •
Napěchujeme konec
•
Vykováme naplocho napěchovaný konec (obr.51a)
•
Probijeme díru (obr.51b),
•
Vykováme hrot (obr.51c)
Obrázek 51 – Výroba špice
29
GOLASOVSKÝ, M., VOKÁL, V., Technologie oprav. Praha: Institut výchovy a vzdělávání Ministerstva zemědělství ČR, 1994, 1.vydání, s.102.
45
3.6. Kovářství v praxi Následující obrázky jsou ukázkou některých kovářských prací a výrobků kovářů.
Obrázek 52 – Hřebíky
Obrázek 53 – Držadlo krbového nářadí
Obrázek 54+ Obr.55 – Plotové části (p.Černý)
Obrázek 57 – Stojan na víno (p.Bednařík)
Obrázek 56 – Svícen (p.Černý)
Obrázek 58 – Spona
46
Obrázek 59
Plotové segmenty
Obrázek 61 – Svářečské kladívko
Obrázek 60
47
4. Výzkumné šetření – analýza současného stavu a budoucnosti „černých řemesel“ . VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKU Dotazník se skládá z 21 otázek, jež jsem vymyslel sám a o kterých jsem si myslel, že budou stěžejní pro můj výzkum. Celkem jsem rozdal 80 kusů dotazníků a to studentům na těchto školách: SOŠ a SOU Rajhrad (odloučené pracoviště Želešice), SPŠ Sokolská Brno, SOU strojírenské a Učiliště Žďár nad Sázavou a Střední škola řemesel Třebíč, což jsou všechno školská zařízení, kde se tepelnému zpracování ocelí a dalším příbuzným oborům vyučuje. Vrátilo se mi následně 76 dotazníků, které jsem vyhodnotil.Vzor dotazníku je k nahlédnutí v příloze. Zde předkládám výsledky získané z dotazníků: Otázka č. 1. měla za hlavní úkol zjistit, jaký podíl mají na šetření studenti SŠ a SOU.A následně jak se liší odpovědi mezi těmito dvěma kategoriemi. Po prozkoumání a vyhodnocení dotazníků, jsem zjistil, rozdíl v odpovědích mezi studenty SŠ a SOU není takřka žádný. Většinou to byly podobné odpovědi. Původně jsem zamýšlel rozdat celkem 80 dotazníků, z nichž 40 bude dáno na SOU a dalších 40 na SŠ. Což se sice stalo,ale 4 dotazníky (ze SŠ) se mi nevrátily, tudíž celkový vzorek dotázaných dopal takto: 40 dotazovaných z řad studentů SOU (což je v procentech 52%) a 36 studentů SŠ (47%).
Otázka č. 1 - Jste student : SOU nebo SŠ ? 40 40
36
35 30 25 sou 20
sš
15 10 5
53%
47%
0 1
2
Otázkou č. 2 jsem chtěl zjistit, zda dotazované respondenty učební / studijní obor zajímá, baví. Byl jsem velmi mile překvapen odpověďmi, protože jsem čekal spíše
48
nezájem. Odpověď a) ano si vybralo 55 (72%) dotazovaných, b) ne 10 (13%) a za c) odpověď, že obor je jejich nutné zlo poznamenalo 11 (14%) lidí. Co si o tom myslet? Je pravdou, že v současné době chuť mladých lidí absolvovat obor zabývající se tzv.černým řemeslem, není příliš velká, ale v poslední době je vidět, že i zde svítá na lepší časy – např.firmy mají požadavky kvalifikovaných zaměstnanců, různé výhody…atd. I podle svých zkušeností vlastních mohu tuto zlepšující se tendenci potvrdit.
Otázka č. 2 - Studijní obor, který jste si zvolil, Vás baví?
60
55
50 40 30 20 11
10 10 72%
14%
13%
0 ano
Otázka č.3
ne
nutné zlo
- Kdo, nebo co Vás při volbě studijního oboru nejvíce ovlivnil /
ovlivnilo,byla položena za účelem zjištění rozhodujících impulsů o volbě studia. Celkové zjištění může vést k motivační snaze ovlivnit mladé uchazeče o obor. Ve výsledku je patrno, že stále hodně mladých lidí, uvažujících o volbě budoucího povolání ovlivní a) rodinné prostředí 63 (83%), až pak následují b) kamarádi 10 (13%) a za nakonec c) jiné důvody 3 (4%). To mluví za vše, rodina dle výsledků, je stále tím prvotním impulsem, pro volbu povolání.
Otázka č. 3 - Kdo, nebo co Vás při volbě studijního oboru nejvíce ovlivnil / ovlivnilo?
70
63
60 50 40 30 20 10
10 83%
13%
3
0 rodinné prostředí
kamarádí
jiné
4%
49
Otázka č. 4 - Chtěl by jsi po ukončení studia pracovat v oboru? , mě zajímala hlavně z důvodu toho, že mnoho absolventů pokračuje po ukončení studia v zcela jiném oboru, čímž se někdy nedostává kvalifikovaných odborníků v praxi. 45 dotázaných (59%) je si jisto, že bude pracovat v oboru, kterému se učí a označilo možnost a). 23 dotázaných (30%) ještě neví a označilo možnost b). Pouhých 8 respondentů (11%) je si jisto, že v oboru pracovat nebude – označili možnost c).
Otázka č.4 - Chtěl by jsi po ukončení studia pracovat v oboru? 45 45 40 35 30 23
25 20 15
8
10 5
59%
30%
11%
0 ano
nevím
ne
Otázka č. 5 – Zaujala Vás problematika kovářství? V této otázce se snažím zjistit, jak na studenty zapůsobilo téma kovářství / tepelné zpracování ocelí. Je potěšující, že velké množství studentů tato výuka zaujala – ano) 69 (91%), jen 4 (5%) zmíněné téma vůbec nezaujalo a 3 (4%) neví. Tím se mi dostalo odpovědi na moji otázku, zdá má tato problematika co říci i mladým lidem.
Otázka č.5 - Zaujala Vás problem atika kovářství? 69 70 60 50 40 30 20 10
91%
4
5%
3
0 ano
ne
nevím
4%
50
Otázka č. 6 – Jak by jste charakterizoval místo kde bydlíte? Touto otázkou, sleduji záměr, zjistit, z jakého prostředí respondenti pochází. Důvodem je otázka, zda má toto prostředí vliv na vnímání oboru a chápání všech souvislostí se studiem. Čekal jsem opravdu větší množství studentů z vesnického prostředí, jelikož jsem byl přesvědčen, že právě tito si budou vybírat studijní / učební obor se zaměřením na tepelné zpracování ocelí / kovářství. Výsledek byl opravdu překvapující, studentů z vesnice bylo sice více, ale nepřevládali zvláště velkou převahou.
Otázka č. 6 - Jak by jste charakterizoval místo kde bydlíte? 38
40 35 30 25
23
20
15
15 10 5
30%
50%
20%
0 velké město
malé město
vesnice
Otázka č. 7 – Myslíte si, že má zpracování železa tradičním způsobem vliv na ekologii? V podstatě je zpracování železa jistou ekologickou zátěží, ovšem je faktem, že návrat k tradičním řemeslům tuto negativní skutečnost
zmenšuje.Jelikož se touto otázkou
zabývám i já,zajímalo mně, jaký mají studenti názor na tento problém, na který jistě nelze nazírat jen z jednoho úhlu pohledu. Drtivá většina 74 (97%) respondentů tvrdí, že ano. Zbytek 2 (3%) tvrdí opak. Myslím, že i zde není co dodávat a je vidět, že i mladí lidé o této problematice přemýšlí.
Otázka č. 7 - Myslíte si, že má zpracování železa tradičním způsobem vliv na ekologii?
74
80 70 60 50
ne
40
ano
30 20 10
2
3%
0 1
2
97%
51
Otázka č. 8 - Jaký je Váš názor na toto tvrzení : „V budoucnu jiný materiál nahradí ocel“? Tato otázka byla položena hlavně pro to, zda studenti věří budoucnosti oborů, které se zabývají zpracováním železných materiálů. Zde si všech 76 (100%) respondentů vybralo odpověď b) nesouhlasím, a dali jasně najevo, svůj názor, že i v budoucnu se neobejdeme bez výše zmíněných materiálů. V současné době se sice vyskytují nové materiály, ale těžko si lze představit některé obory, bez použití ocelových materiálů.
Otázka č. 8 - Jaký je Váš nazor na toto tvrzení:"V budoucnu jiný materiál nahradí ocel"?
76 80 70 60 50 souhlasím 40
nesouhlasím
30 20 10
0
0%
100%
0 1
2
Otázka č. 9 – Považujete kovářství za uměleckou činnost? Tato otázka má zjistit, zda je dle názoru respondentů kovářství považováno za uměleckou činnost, nebo jen jako prostředek k výrobě výrobků pro denní užití. Možnost a) ano zvolilo 49 (64%) dotázaných, možnost b) ne 7 (9%) a možnost c) nevím 20 (26%) dotázaných. Z výsledku je patrno, že většina má přehled o tom, že kovářství je možno nazývat uměleckou činností, početná skupina o tom zřejmě nepřemýšlí a poslední skupina tvrdí že ne.
Otázka č. 9 - Považujete kovářství za uměleckou činnost? 49 50 45 40 35 30 25
20
20 15 7
10 5
64%
26%
9%
0 ano
ne
nevím
52
Otázka č. 10 – Dokázal by jste si vzpomenout na některé výrobky, činnosti, předměty…které se i v současné době neobejdou bez kovářů? Zde měli respondenti možnost sami napsat, zda existují dle jejich názoru i v současnosti předměty, činnosti které se neobejdou bez kovářské práce.Pouze 10 respondentů neuvedlo nic, zbytek vyplnil možnosti a zde mohu uvést jejich nejčastější možnosti: •
Podkovářství
•
Umělecká činnost
•
Restaurátorská činnost
•
Šperkařství
•
Výrova kovářských výrobků (ploty, brány, krbové nářadí, svícny…)
•
Některé zámečnické práce spojené s kovářstvím.
Z odpovědí je patrné, že většina studentů má povědomost o tom, co a jak se všechno dá pomocí kovářské činnosti vyrobit. To je opravdu potěšující, že neberou tento obor jako bezvýznamný i pro současného člověka. S předchozí otázkou úzce souvisí i další otázka č. 11 , dotazující se na to, zda si respondenti myslí, že je klasické kovářství přežitek. Opět velmi potěšující zjištění, že všech 76 (100%) dotazovaných je názoru, že ne.
Otázka č.11 - Myslíte si, že je klasické kovářství přežitek?
76 80 70 60 50
ano
40
ne
30 20 10
0
0%
100%
0 1
2
Otázka č. 12 – Co Vás při výuce tématu „Základy kovářských prací“ zaujalo? Zde mě zaujala možnost se studentů zeptat, co si myslí o výuce, jež jim měla přiblížit základy kovářství a zda je něco zaujalo. Opět měli možnost vepsat do dotazníku své odpovědi a mohu říci, že až na 9 studentů, kteří neodpověděli, většina spatřovala proběhlou výuku za pozitivní. Zde uvádím jejich nejčastější odpovědi:
53
•
Zajímavé téma
•
Možnost si sám zkusit tvářet materiál
•
Osoba učitele, který svoji práci ovládá
•
Možnost vyrobit si sám některé výrobky (nejčastěji se objevovaly: svícny, stojánky, krbové nářadí, podložky, těžítka, skoby, háky…)
•
Možnost poznat, že je to těžká, ale pěkná a poctivá práce, kde je za člověkem vidět výsledek.
•
Fascinující až strhující proces tepelného zpracování kovů.
•
Teplo v kovárně (hodně často uváděný klad ☺)
•
Impuls k tomu, že si dotazovaný pořídí kovárnu, či alespoň se bude věnovat této práci.
Opět je z vedených odpovědí patrno, že studenti o své práci přemýšleli a spatřují v tepelném zpracování ocelí / kovářství pěknou práci, což spatřuji za cíl pedagogické činnosti, donutit studenty o práci přemýšlet do detailu a snažit se jim poskytnout základ použitelný potom v praxi. Otázka č. 13 – Co Vás při výuce tématu „Základy kovářských prací“ tížilo, či způsobovalo problémy? Otázka směřující k zjištění, s čím měli při výuce tématu žáci problémy. Zase doplňovali své odpovědi. Počet neodpověděvších byl stejný jako v předešlé otázce, tedy 9 respondentů. A co se objevovalo za negativa v odpovědích žáků? Zde jsou ty nejčastější: •
Málo času stráveného v kovárně
•
Těžké začátky, než člověk pochopí kovářské zákonitosti a souvislosti
•
Mnoho teorie, málo praxe
•
Těžké nářadí
•
Nemožnost si z finančního hlediska pořídit vlastní kovárnu Z odpovědí je patrné,že studenti spatřují hlavní nedostatky v tom, že strávili málo
času v kovárně, měli více teorie než praxe – což v obou případech je apel na zodpovědné pracovníky o nápravu, protože my učitelé, musíme hlavně své studenty naučit pracovat manuálně, než je zatěžovat teoretickými poučkami, mnohdy i pro praxi nepotřebnými. Pozitivní je také to, že jak bylo uvedeno výše, že někteří
54
uvažují o možnosti pracovat v kovářství, či dokonce si pořídit vlastní dílnu.Je třeba najít vhodný poměr teorie a praxe! Otázka č. 14 – Studovalo se Vám dobře z předložených učebních materiálů? Jelikož svoji Bc.práci jsem zaměřil na tvorbu učebního textu pro téma „Základy kovářských prací“, tak tato otázka se zabývá tím zda mou osobou vytvořené studijní materiály plnily svůj účel, či ne. Bylo pro mě milým zjištěním, že možnost a) ano zvolilo 74 (97%) studentů, možnost b) ne vybrali pouze 2 (3%). Myslím, že touto otázkou se podařilo odpovědět
na
dotaz,
zda
tato
práce
měla
smysl
či
ne.
Otázka č. 14 - Studovalo se Vám dobře z předložených učebních materiálů?
74
80 70 60 50
ano
40
ne
30 20 2
10
97%
3%
0 1
2
Otázka č. 15 – Myslíte si, že informace, které jste získali během výuky o kovářství, se Vám mohou hodit i v jiném oboru? Výsledek na tuto otázku byl: a) ano 59 (78%) dotazovaných, b) ne 10 (13%) dotazovaných a za c) nevím, což označilo 7 (9%) dotazovaných. Z výsledku je vidět, že studenti spatřují význam získaných poznatku o problematice kovářství i v jiných, příbuzných oborech. Mým očekáváním bylo, aby si uvědomili spojitosti mezi tepelným zpracováním ocelí / kovářství Otázka č. 15 - Myslíte si, že inform ace které jste získali během výuky o kovářství, se Vám m ohu hodit i v jiném oboru?
příbuznými zámečnické
obory
a
(např. práce,
automobilní 59
průmysl,strojírenská
60 50
výroba).
40 30 20 10 10
78%
7 9%
13%
0 ano
ne
nevím
55
Otázka č. 16 – Na otázku Vidíte vývoj oboru kovářství do budoucna: odpovědělo za a) pozitivně 63 (83%) respondentů, b) negativně 0 respondentů a za c) nepřemýšlím o tom 13 (17%) respondentů. Jediným cílem bylo zjistit, zda se máme obávat v budoucnosti stagnujícího vývoje, či progresivního vývoje oboru kovářství.
Otázka č. 16 - Vidíte vývoj oboru kovářství:
70
63
60 50 40 30 20
13
10 83%
0
17%
0%
0 pozitivně
negativně
nepřemýšlel jsem o tom
Otázka č. 17 – Myslíte si, že mají mladí lidé zájem o práci v tzv.černých řemeslech (kovářství,opravárenství,zámečnické práce…) ? Zde jsem si pokládal otázku, jak problematiku zaměstnanosti v oborech vidí sami studenti těchto oborů. Výsledky odpovídají, dle mého soudu, realitě – málo mladých lidí má opravdový zájem a chuť pracovat v těchto oborech. Je opravdu na celé naší společnosti, aby opět platilo, okřídlené „řemeslo má zlaté dno“. Pevně doufám, že se již některým lidem z vedení našeho státu „rozsvítilo“ a nedopustí degradaci řemesla jako takovou. Možnost a) ano zvolilo pouhých 7 (9%) studentů, možnost b) ne zvolilo drtivých 69 (91%) studentů, možnost c) jiné nezvolil nikdo.
Otázka č. 17 - Myslíte si, že mají mladí lidé zájem o práci v tzv.černých řemeslech (kovářství, zámečnické práce, opravárenství..)? 69 70 60 50 40 30 20 10
7 91%
9%
0
0 ano
ne
jiné
0%
56
Otázka č. 18 – Pomýšlíte po ukončení studia na SOU / SŠ, dále studovat (SŠ, Vysoká škola)?
Touto otázkou jsem se dostal k problematice pokračujícího
sebevzdělávání u absolventů škol. Po vyhodnocení jsem zjistil, že i zde se rozdíly v odpovědích žáků SOU i SŠ takřka nelišily a vykazovaly shodné parametry. Většina studentů - 61 (80%) zvolila možnost b) tedy nepokračovat v navazujícím studiu, 14 (18%) studentu zvolila možnost a) což byla možnost ano, tedy jsou si jisti tím, že by chtěli pokračovat ve studiu. Pouze 1 (1%) student není rozhodnut. Osobně považuji za velmi pozitivní, když chce někdo pokračovat v dalším studiu, ale také je jasné, že ne opravdu každý má ty schopnosti studovat dále a raději volí možnost po skončení studia na stávající škola se věnovat praxi.
Otázka č. 18 - Pomýšlíte po ukončení SOU / SŠ dále studovat (SŠ, Vysoká škola...)?
70
61
60 50 40 30 20
14
10
80%
18%
1
1%
0 ano
ne
ještě nevím
Otázka č. 19 – Navštívil jste někdy výrobní provoz, podnik, zabývající se zpracováním oceli?
Zde měli studenti zavzpomínat zda někdy navštívili výše
zmíněný podnik. Myslím, že z hlediska nových poznatků a zkušenosti je dobré pořádat účelové exkurze, zaměřené na probíranou problematiku ve škole. 49 (64%) studentů již někdy navštívili provoz a odpověděli ano, zbytek, tedy 27 (36%) tu možnost zatím neměl (Pozn.graf na str.57)
57
Otázka č. 19 - Navštívil jste někdy výrobní provoz, podnik zabývající se zpracováním oceli? 49 50 45 40 35
27
30
ano
25
ne
20 15 10 64%
5
36%
0 1
2
Otázka č. 20 – Znáte ve svém okolí nějakého člověka, který se zabývá kovářstvím? Zde měli studenti možnost napsat, zda ve svém bezprostředním okolí, znají někoho, kdo se profesionálně živí kovářstvím. Zde studenti potvrdili, že většina tu možnost nemá 54 (71%), zbytek tj.22 (29%) naopak ano. Pokud je možné, že student má možnost navštívit někoho kdo, se kovářstvím zabývá, je pak možné od něj získat potřebné informace a třeba i chuť pokračovat někdy v této práci. To považuji za jednoznačně pozitivní. Nebylo v tomto případě rozhodující, zda je student z vesnice či města, protože v jedné i druhé skupině se vyskytli jedinci, kteří možnost měli,nebo naopak neměli.
Otázka č. 20 - Znáte ve svém okolí nějakého člověka, který se zabývá kovářstvím?
54
60 50 40
ano 30
22
ne
20 10
29%
71%
0 1
2
Otázka č. 21 – Zněla – ohodnoťte známkou od 1 do 5 Vám předložený učební text a měla za úkol zhodnotit, zda studenti byli spokojeni s předloženým učebním textem a oznámkovat jeho kvalitu po celkové stránce. Pro mě, jako tvůrce textu, je potěšující, že vyloženě nikdo nenapsal, že je na známku 5. Viz graf níže.
58
Otázka č. 21 - Ohodnoťte známkou od 1 do 5 Vám předložený učební text. 40
38
35 30 26 25 20 15
12
10 5 1
50%
0 1
4
3
2
34% 2
16% 3
5 2 4
3%
0 0% 5
59
4.1. Závěrečné zhodnocení výzkumného šetření Po zjištění výše uvedených výsledků, mohu konstatovat, že prvotní úmysl, tedy vytvořit pro studenty jednoduchou a stručnou učební pomůcku, byl splněn a já budu rád, když ji použijí i další pedagogové, zabývající se oborem kovářství. Dalším úkolem v rámci průzkumu bylo položit dotazovaným otázky, zaměřující se na téma, zda máji tzv.černá řemesla budoucnost, či ne a zda chtějí, nebo v budoucnu by chtěli pokračovat v tradici kovářské. Příjemným zjištěním bylo, že převážná část dotázaných (76%) v celkovém kontextu si myslí, že tato, sice těžká, ale pěkná práce má smysl a chtěli by se jí věnovat i v budoucnu. To myslím hovoří za vše a já mohu konstatovat, že o další pokračovatele tradičního „černého“ řemesla nemusíme mít obavy a má práce tímto splnila svůj účel. Celou svoji práci bych zde rád uzavřel citátem, který plně vystihuje to, čemu se my učitelé (dle mého soudu) musíme snažit dostát : „Učit se znamená objevovat to, co už víš. Konat znamená demonstrovat, že to víš. Učit druhé znamená připomínat jim, že to vědí stejně dobře jako ty. Všichni jsme totiž žáci, praktikanti a učitelé. Tvojí jedinou povinností v kterémkoliv životě, je být pravdivý sám k sobě, být pravdivý ke komukoliv jinému, je nemožné,ale také známkou falešného proroka“ 30
30
BACH, R., Iluze.Praha: Synergie, 1996, 2.vydání, s. 53.
nejen
60
Příloha č.1 Ukázka použitých dotazníků při výzkumu na téma: „Analýza současného stavu a budoucnosti černých řemesel“ (pozn. na straně 61 + 62)
61
DOTAZNÍK NA TÉMA : KOVÁŘSTVÍ –analýza současného stavu a budoucnosti černých řemesel (Dotazník je anonymní, odpovídají žáci) Dotazník se zabývá snahou zjistit, jaký mají studenti SOU / SŠ názor na problematiku „ Kovářství“ a zda mohou při svém studiu uplatnit předložený učební text. V každé otázce zakroužkujte jednu odpověď, popřípadě doplňte možnost jinou. …………………………………………………………………………………………… 1. Jste student: a) SOU 2.
Studijní obor, který jste si zvolil, Vás baví? a) ano b) ne
b) SŠ
c) nutné zlo
3. Kdo, nebo co vás při volbě studijního oboru nejvíce ovlivnil/ovlivnilo? a) rodinné prostředí b) kamarádi c) jiné – kdo/co? ………………………………………………………………………… 1. Chtěl by jste po ukončení studia pracovat v oboru? a) ano b) nevím c) ne 2. Zaujala vás problematika kovářství? a) ano b) ne c) nevím 3. a) b) c)
Jak by jste charakterizoval místo kde bydlíte? velké město malé město vesnice
4. Myslíte si, že má zpracování železa tradičním způsobem vliv na ekologii? a) ne b) ano 5. Jaký je váš názor na toto tvrzení: „V budoucnu jiný materiál nahradí ocel“. a) souhlasím b) nesouhlasím 6. Považujete kovářství za uměleckou činnost? a) ano b) ne c) nevím 7. Dokázal by jste si vzpomenout na některé výrobky, činnosti, předměty…které se i v současnosti neobejdou bez kovářů? …………………………………………………………………………………………… (Pozn.:dotazník pokračuje na další stránce)
62
8. Myslíte si,že je klasické kovářství přežitek? a) ano b) ne 12. Co vás při výuce předmětu „Základy kovářských prací“ zaujalo: ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ………… 13. Co vás při výuce předmětu „Základy kovářských prací“ tížilo, způsobovalo problémy….. ………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………….. 14. Studovalo se vám dobře z předložených učebních materiálů? a) ano (proč) ne) (proč) ……………………………………………………………………................................. 15. Myslíte si, že informace,které jste získali během výuky o kovářství ,se vám mohou hodit i v jiném oboru? a) ano b) ne c) nevím 16. Vidíte vývoj oboru kovářství do budoucna : a) pozitivně b) negativně
c) nepřemýšlím o tom
17. Myslíte si, že mají mladí lidé zájem o práci v tzv. černých řemeslech? (kovářství, zámečnictví, opravy strojů a zařízení, soustružení…) a) ano b) ne c) jiné………………………….
18. Pomýšlíte po ukončení SOU /SŠ dále studovat (střední škola, vysoká škola…)? a) ano ne) c) ještě nevím 19. Navštívil jste někdy výrobní provoz, podnik, zabývající se zpracováním oceli? a) ano b) ne 20. Znáte ve svém okolí nějakého člověka, který se zabývá kovářstvím? a) ano b) ne 21. a) b) c) d) e)
Ohodnoťte známkou od 1 do 5 Vám předložený učební text. 1 2 3 4 5
63
Příloha č. 2 Rozdělení ocelí do tříd – význam prvního dvojčíslí
Tabulka č. 1 – rozdělení ocelí do tříd 31
31
LEINVEBER,J., ŘASA, J.,VÁVRA,P.,Strojnické tabulky.Praha: Scientia, 1999, 3.vydání, s.205.
64
Příloha č. 3 Rovnovážný diagram Fe³ – C (pozn.obr.č. 62 32)
Obrázek č. 62 – Rovnovážný diagram Fe³ – C s vyznačenými pásmy teplot pro (viz.obr.): 1. 2. 3. 4. 5.
32
tváření za tepla normalizační žíhání kalení žíhání na měkko žíhání ke snížení pnutí
LEINVEBER,J., ŘASA, J.,VÁVRA,P.,Strojnické tabulky.Praha: Scientia, 1999, 3.vydání, s.233.
65
Příloha č. 4 Číselné označování ocelí ke tváření dle ČSN 42 0002
Obrázek č. 63 – Číselné označování ocelí ke tváření 33
33
SUCHÁNEK, J., Svařování plamenem a tepelné dělení kyslíkem.Praha:VÚM, 1984,1.vydání, s.21.
66
Závěr
Tato bakalářská práce se zabývá tvorbou učebního textu pro žáky studujícím obor kovářství a výzkumem na téma – „Základy kovářských prací – tvorba učebního textu a výzkum na dané téma“.
Závěrečná práce je členěna do několika stěžejních kapitol, přičemž v první části jde zejména o specifikaci učebního oboru, pro který hlavně je učební text tvořen. Nedílnou součástí první části je také zmínka o pedagogických metodách, didaktických zásadách při výuce a také formulace cílů a úkolů při výuce žáku učebního oboru OPRAVÁŘ ZEMĚDLĚSKÝCH STROJŮ ( 41-55-H/003 ), kde vyučuji. V další části závěrečné práce se zabývám tvorbou výukového textu, zabývajícího se základními poznatky z oboru „Kovářství“. Důvodem, proč jsem tento učební text vytvořil, bylo to, že v současné době sice existuje několik dobrých publikací zabývajících se tímto tématem, ale jsou zpravidla buď velmi obsáhle a tím pádem pro žáky, kteří mají malou hodinovou dotaci na praktické zvládnutí tématického celku, málo vhodné pro svoji náročnost, anebo jsou velmi zastaralé. Po nastudování vhodné literatury, praktických zkušenostech svých i kovářských mistrů, se mi, pevně doufám, podařilo sestavit jednoduchý, ale účelný studijní text, jež může být dobrým vodítkem pro všechny, kteří chtějí získat základní informace o problematice kovářství. Poslední částí mé závěrečné práce, byl výzkum na výše uvedené téma, který měl za cíl získat od respondentů informace, jež poté posloužily k zhodnocení stávajícího i možného budoucího vývoje tradičních řemesel. Myslím,že i zde mohu spokojeně konstatovat, že cíl byl splněn.
67
Summary
This bachelor thesis deals with forming of the instruction text for blacksmith trade apprentices and research the theme of which was “The Basis of smith works – makin of exercise texts and research on given theme“.
The bachelor thesis is divided into several pivotal chapters, while the first part mainly specifies the vocational training subject for which the instruction text is formed most of all. The first part's integral elements are the survey of pedagogical methods, didactic principles during training as well as the formulation of targets and tasks in my AGRICULTURAL MACHINIST subject training lessons (41-55-H/003). The next part of my bachelor thesis deals with forming of the instruction text inquiring into basic knowledge of the “blacksmith trade”. The reason why I have formed this instruction text is that although at present time there are several good publications on this subject, as a rule they are either quite extensive and therefore too demanding for students who are to master foundations of this subject practically in only small number of lessons, or they are quite out-of-date. I hope that studies of professional literature and my own practical experience, as well as experience of blacksmith foremen, have helped me to form simple and effective instruction text which can be a good guide for those who wish to get basic information concerning the subject of blacksmith trade. The last part of my bachelor thesis consists in the research of the above mentioned theme, the aim of which was to evaluate both present and possible future development of traditional crafts by means of information I got from respondents. I think that also in this field I can say the aim was fulfilled.
68
Literatura ANZENBACHER, A., Úvod do filozofie. Praha:SPN, 1990, 1.vydání.304s. ISBN 80-04-26038-1 BACH, R., Iluze.Praha: Synergie,1996, 2.nezměněné vydání.152 s.ISBN 80-901797-5-4 BOTHE, O.,Strojírenská technologie I.-pro strojírenské učební obory.Praha:SNTL,1981,2.nezměněné vydání.176 s. ISBN-. BOTHE,O.,Strojírenská technologie II. – pro strojírenské učební obory.Praha:SNTL,3.nezměněné vydání.164s. ISBN-. BARTÁK,J.,KOVAŘÍK,R.,PILOUS,V.,Učební texty pro evropské svářečské specialisty, praktiky a inspektory.Ostrava:Zeross,2002, 1.vydání. 418 s.ISBN 8085771-97-7. FORMAN,K., Úvod do didaktiky odborného výcviku pro mistry odborné výchovy.Olomouc:Univerzita Palackého,1995,1.vydání.42 s. ISBN 80-7067-5276. FROLEC, I., Kovářství.Praha:Grada, 1.vydání.156 s.ISBN 80-247-0611-3. GOLASOVSKÝ, K.,VOKÁL,V.,Technologie oprav.Praha:Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR,1994,1.vydání.192 s. ISBN 80-7105-088-1. HOLAKOVSKÝ,M.,KONEČNÝ,M.,KRÝZOVÁ,D.,TRUNEČEK,V.,Učební text pedagogického minima pro instruktory žáků.Praha:Institut vzdělávání Mze ČR,1999,2.upravené vydání.108 s. ISBN 80-7105-184-5. LEINVEBER,J.,ŘASA,J.,VÁVRA,P.,Strojnické tabulky.Praha:Scientia,1999, 3.vydání.984 s. ISBN 80-7183-164-6. LINHARTOVÁ,D.,Psychologie pro učitele.Brno:MZLU,2000,1.vydání. 257s. ISBN 80-7157-476-7. MAŇÁK,J.,ŠVEC,V.,Výukové metody.Brno:Paido,2003,1.vydání.219 s. ISBN 80-7315-039-5. Organizační řád SZŠ a SOU Rajhrad 2008/2009 OUTRATA,J.,Technologie ručního zpracování kovů.Praha:SNTL,1982, 3.rozšířené vydání.185 s.ISBN-. OURODA,S.,Oborová didaktika.Brno:MZLU,2000,1.vydání.118 s. ISBN 80-7157-477-5. SUCHÁNEK, J., Svařování plamenem a tepelné dělení kyslíkem.Praha:VÚM,1984,1.vydání.103s. ISBN - ?
69
ŠRÁMEK,R., Pedagogika I.Brno:MZLU,1999,1.vydání.190 s. ISBN 80-7157-414-7 ŠVAGR,J.,VOJTÍK,J.,Technologie ručního zpracování kovů pro 1.ročník středních odborných učilišť.Praha:Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR,2000,3.vydání.ISBN 807105-214-0. Učební dokumenty učebního oboru 41-55-H/003 OPRAVÁŘ ZEMĚDĚLSKÝCH STROJŮ,Praha:MŠMT ČR, 1992,č.j.27- 276/1992 – 21
70
71
72
73
74
75
