.---/./.../-/.//.---/.//.---/.-/.-./---//.-/.-.././/--../.-//-././-.-/---/.-../../-.-//-../-./..//-/..-// -.../..-/-.././/.-.././-/---/// .-//-/.-/-.-//-/..-//--/.-/--/.//..//.-.././-/-./..//-.-./../.../.-../---// ....-/..-/// -.-././-.-/.-//...-/.-/...//...-//-././--//.../.--./---/..-/.../-/.-//..-/-.-/.-./..-/-/-./.// --../.-/.---/../--/.-/...-/-.--/----//...-/./-.-./../// -/.-././-.../.-//-././-.-/---/.-../../-.-// .--./.-./../--/.-//.../.-../---/..../---/...-/./-.-//.-//.--./---/...-/../-.././-.-//-/../.--./-.--//-./.-// .--./.-./.-/--../-../-./../-./-.--//.-//-/.-/-.-/-.--//./-..-/-.-/.-../..-/--../../...-/-./..// .-./---/--../..../---/...-/---/.-.//...//.-././-../.-/-.-/-.--/../// --/.-/-/.//-./.-//-.-./---//.../.// -/./.../../-///
--../.-//-.-././.-../---/..-//.-././-../.-/-.-/-.-./..//....-/..-//...-/.-/--//.--./.-././.---/..// .--./.-./../.---/./--/-././/.--./---/-.-./-/./-./../-.-./-.-/---//.-//.-../..-/-..-/..-/.../-./..// .-.././-/-./..//.--./.-./.-/--../-../-./../-./-.--/// -.-/---/..-/-../../-./.-///
Milí čtenáři a případní posluchači, vydal jsem se do tříd, do ulic a do hospod, abych se lidí zeptal na dvě jednoduché anketní otázky, a čekal jsem, co z nich vypadne. První z oněch otázek zněla „Kouříte?“ a druhá v pořadí „Proč nekouříte?“ nebo „Proč kouříte?“. Řekněme si, vcelku jasné otázky. S tou první by neměl být problém… Avšak našel se jeden jedinec, který prostě odpověděl „Nevim.“. Většina odpovědí na druhou otázku zapadaly do šedivého průměru. A věřte mi, že jich byla dobrá půlka. Já se s vámi ale chci podělit o ty zajímavější, a někdy až nepochopitelné odpovědi (A na mou duši přísahám, že jsem si je nevymyslel.). Vezmu to nejdříve od nekuřáků. První dva, ve věku 17 a 20, mi odpověděli naprosto shodně „Nekouřím, poněvadž nemám potřebu a vůbec mě to neláká.“. Čtyři nekuřáci nebyli s to udělat nic jiného, než že pokrčit rameny. Další odpověděli, že jim kouř nevoní, popřípadě smrdí. Jeden respondent odpověděl následující: „Ne… Vždyť víš, co si myslím o kouření… Já bych všem kuřákům narval ty jejich cigarety narval...“. Zřejmě tušíte jak to pokračuje… A jako nejpodivnější odpověď jsem uslyšel tuhle prostinkou větu „Rodiče mě to prostě nenaučili.“ Po nekuřácích přišli na řadu i milovníci dutinek s tabákem. Víc než polovina se nevěřícně koukala, na co že se jich to ptám, a jen bezradně krčila rameny. Jedna z dotázaných mi odpověděla „Vždyť víš, že kouřím, napiš tam něco sám, určitě něco vymyslíš.“. 2 osoby z asi 25 dotázaných pět minut líčily, že začaly kouřit v čase, kdy měly problémy, a teď prostě nedokázaly přestat. Poté přišlo velké překvapení… Zeptal jsem se jedné známé, silné kuřačky, proč kouří… Odpověď mě překvapila – prý už měsíc a půl nekouřila. Další v řadě mi odpověděla, že kouří takříkajíc rekreačně, a to proto, že jí to chutná… Inu, krabička denně je lepší rekreace než den u vody… Největší překvapení přišlo nakonec. Jeden můj známý, jenž očividně nepochopil, nač se ho ptám, mi odpověděl „Protože mám rád kluky.“. Teprve po vysvětlení, že jsem měl na mysli cigarety, mi odpověděl: „Tak to máš říct rovnou…. No prostě proto, že mi to chutná.“ Jediná odpověď, nad kterou jeden dotázaný, mimochodem ve věku 31-let nejstarší ze všech, dlouze přemýšlel, zněla takhle: „No, víš, já kouřím kvůli tomu, že každá ta cigareta ti dá pět minut času, kdy se nesoustředíš na nic jiného a můžeš si jen tak v klidu přemýšlet. Ale to většinou lidi nechápou a kouří prostě proto, že nedokážou přestat a ládujou do sebe jednu za druhou….“ To bylo to poslední, co jsem si vyslechl. A došel jsem k závěru, že většina lidí kouří a neví proč… Prostě kouří… Jestli taky kouříte, zkuste se nad tím zamyslet. Děkuji vám za pozornost a hezký zbytek dne. Petr Jirásko
UŽITEČNÉ FRÁZE Má se k světu – He has himself to the world Sbíhaj se mi sliny – My spits are converging Odešel mi mobil – My cell phone walked away Jdi do háje – Go to the grove Hodil si mašli – He threw himslef a ribbon Roztrhl se s nimi pytel – A bag has split with them Je tam pečená vařená – She´s baked and cooked there Přestaň mi plést hlavu – Stop knitting my head Vycucám si to z prstu – I will suck it from my finger SLOVNÍ SPOJENÍ nezvratná pravda – unvomitable thruth kabelová televize – hand-bag TV spodní prádlo – from-under-her laundry trávicí ústrojí – poisoning mechanism výběrové řízení – selective driving vinné sklepy – guilty basements párek milenců – sausage of lovers mistr světa v tancích na ledě – world champion in tanks on ice
1) Kdyby tě o prázdninách v moři mělo něco kousnout, co by to bylo? Žralok, medúza nebo Ariela? 2) Jaká písnička pro tebe symbolizuje léto? 3) Po jakém profesorovi se ti bude o prázdninách nejvíce stýskat? Míša Pártlová 1) Žralok. 2) Asi Prší, prší. 3) Po paní profesorce Doležalové. Štěpánka Kloudová 1) Tak o tom jsem nikdy nepřemýšlela. Po chvíli p.prof. Gutvirthová radí: „Bezzubé mimino!“ 2) Nějaká trampská... asi Nohavica. 3) S jistotou můžu říct, že po žádném. Annonym 1) Ariela kouše? A kam? Ano, seriózní časopis J.. 2) Summer lover. 3) ..přemýšlí doteď.. Týnka Lhotková 1) Přítel. 2) Ty jo.. I feel good. 3) Po mamince.. Ne, to bude trapný... Napiš tam radši po Vejsadovi a Svobodovi. Matouš Turinský 1) Žralok. 2) Indy&Wich – Léto. 3) Co potřebuju zlepšit? Po Pustinovej... David Hartman 1) Žralok. 2) In the summer time. 3) Mně? Po profesorovi? Tak tam napiš pana Maška. Michael Bouzekri 1) Ariela. 2) Hm.. nevim. 3) Ty vole, to sou otázky.. asi po Vejsim. Eva Škopková 1) Ariela. 2) Asi Yesterday. 3) Po Tumové. Milan Kopp 1) Žralok... do nohy. 2) To fakt nevim. 3) Po Ondřichový.
Úspěšní Patrik Červák Vítěz národního kola klavírní soutěže Jak dlouho už hraješ na klavír? „Jó, tak teď to bude devátým rokem, ale začal jsem už ve čtyřech letech.“ Cvičíš denně? „Ano.“ Kolik hodin? „No takhle, můj hlavní program trvá něco okolo hodiny a půl, ale celkově hraju furt když se nudím.“ Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Od příštího roku nastupuješ na konzervatoř… „Až odmaturuju na ČAGu (počítám se samými jedničkami), tak budu ve čtvrťáku na konzervatoři, takže přestoupím na pražskou konzervatoř a budu ji studovat zároveň s Karlovou univerzitou. Po dvou letech (až odmaturuji na konzervatoři) hodlám jít do Anglie na Oxford studovat historii a literaturu.“
Štěpán Beneš Hokejista v týmu, který se stal mistrem republiky Kdo tě přivedl k hokeji? „Táta.“ Kdo je Tvůj vzor? „Ovečkin.“ Jaký post hraješ? „Centr.“ Jaký máš pocit z mistrovství republiky? „Jo, je bomba, že jsme se to vyhráli.“ Preferuješ bílé nebo černé ponožky? „Co to je za otázky? Černý!“
Petr Jirásko Soutěží snad ve všech přírodovědeckých soutěžích, olympiáda v NJ, hlásil se na střední školu v Itálii Kde na všechno to soutěžení bereš čas? „Kde beru na to všechno čas? Všude... Člověk má ohromnou spoustu času, jen ji většina lidí promrhá. Já ji snad i trochu využiju.“ A co tvoje italské plány, jak to vypadá? „Moje italské plány jsou bohužel zatím na mrtvém bodě... Vyřídil jsem všechnu potřebnou administrativu a teď je úkol na italské straně, která se, zatím, bohužel neozývá.“ Co všechno jsi musel zařídit, aby jsi se tam dostal? „Celé to vyžadovalo poměrně složité martyrium, neboť jsem musel projít dvěma výběrovými koly národní UWC Comettee a porazit osmdesát dalších lidí, abych se v konečném důsledku dostal mezi osm nejlepších, ze kterých se vybíralo šest šťastlivců, kteří dostali stipendia. Já byl bohužel sedmý, a tak jsem využil alespoň možnosti zažádat o fyzikální stipendium na italské UWCAd. Mimochodem, já se tam ještě nedostal, jenom jsem k tomu poměrně blízko... Jaký máš názor na jahodovou zmrzlinu? „Jahodovou moc nemusím, mám radši čokoládovou.“ Pozn.redakce: Petr se bohužel na UWCAd nedostal.:(
THE
Read the following questionnaire and answer the questions as honestly as you can. 1. You are spending the weekend at a friend's house. While you are doing the washing up, you accidentally crack what was clearly an expensive wine glass. Would you A) hide the glass in the dustbin and hope that no one noticed? B) explain what had happened and perhaps offer to buy a new one? C) put the glass in the cupboard and not mention it? D) say that someone else had broken it? 2. You are with a small group of people on holiday. Someone expresses some strong political views on a subject, which you disagree with violently. Would you A) say that you thought they were right? B) tell them quite bluntly that you thought they were talking rubbish? C) suggest tactfully that there were other ways of looking at the question? D) diplomatically try and change the subject? 3. You are a member of a team playing a tennis match. At an important point, your opponent hit the ball and it lands near the line, he/she asks you if the ball was in. You saw clearly that the ball was in. Would you A) play fair and say the ball was in and give your opponent the point? B) cheat and say the ball was out and take the point yourself? C) say it would be best to play the point again? 4. You and your boyfriend/ girlfriend have been invited to a party, but you know your partner doesn't really want to go. You want to go because you also know that someone you are very attracted to will be there. Would you A) try and discourage your partner from going with you? B) tell your partner openly why you really want to go? C) not go to the party at all? D) leave your partner to decide by himself/ herself whether or not to go with you? 5. You work in a dress shop and you get paid commission on the dresses you sell. A woman is interested in a dress which does not suit her and asks you what you think of it. Would you A) say it looks lovely but that you have seen something that might look even nicer? B) say that you have seen another dress that might suit her more? C) tell her bluntly that her legs are much too fat for such a short dress? D) tell her that it looks very nice and is an excellent choice?
6. You have just found out that the boyfriend/ girlfriend of a very close friend of yours has been seeing someone else. Your friend, who suspects something, asks you if you know anything. Would you A) beat about the bush and say that you weren't sure either way? B) be frank and tell them what you have heard? C) deny that you know anything? D) suggest that he/she should talk to their partner about it because it might be true? 7. You are selling your car because it has been very unreliable and has been very difficult to start, especially in the mornings. Someone from a town a long way away wants to buy it and has just asked you if it is reliable when starting. Would you A) say you never had any serious problems with it? B) say that you are selling it because it is so bad at starting? C) try and cheat them by saying it was particularly good at starting? D) say that it has been giving you a bit or trouble recently but that the problem can be fixed easily? 8. Some people you know but who you find a bit dull have invited you to dinner at their house. Would you A) say that you didn't want to go and why? B) accept and say you were looking forward to it? C) say that you would rather not go because you were going to be busy? D) say you'd love to go, and not turn up? 9. A friend of yours at school took a teacher's motorbike for fun, but had a crash and damaged the bike before returning it. The teacher has just asked you if you know anything about it. Would you A) tell the teacher you think someone completely different did it? B) say you know nothing about it? C) tell the teacher that your friend was responsible? D) tell a white lie and then try and persuade your friend to tell the teacher himself? 10. Someone you know has had her hair done. She looks awful, but the haircut cost a lot of money. Would you A) not mention her haircut at all? B) tell her it suits her wonderfully? C) say it will take a bit of getting used to? D) ask her if she has had a fight with a hair-dryer?
Now see the last page...
Postřehy z hodin:
Znáte to. Jeden je dokonalý, bezchybný. Má svůj život plně ve svých rukách, všechno, do čeho se pustí, se vydaří, odhodlaně a neomylně jde za svým cílem. Ten druhý má hromadu chybiček - lenošení zvládá s přehledem, pěkně kleje, neodolá sladkosti nebo mu třeba nejdou cizí jazyky. Bezstarostně si životem jen tak proplouvá. Jeho světlá stránka skrze takové věci moc zřejmá není, ale je tam. Toleruje nepřesnosti druhých, soucítí, radosti a lásky je plný. Tihle dva si říkají, že s tím druhým by nikdy v životě být nemohli, že tak by se žít nedalo, vždyť je ten druhý jen ukrutně rozčiluje už svou přítomností, že na něm není nic zajímavého, je divný, divně se obléká atd atd atd...
Ale co čert nechce, jednou se potkají ve správný čas na správném místě a je z toho láska nebeská. A o zábavu není nouze. Čelí spolu všemu zlému, co jim život přichystá. Dokonalý člověk ale chyby nedělá, ten za nic nemůže, takže vinu za všechny problémy jejich společného života nese vždy lehkomyslná polovička. Ale co nás tedy přitahuje na protikladech nás samých? Vždyť je to o nervy, s někým takovým žít. Zřejmě to tak prostě chodí, vypadá to, že tak asi hříšník schová svůj líc a perfekcionista svůj rub. Říká se, že člověk touží nejvíce po tom, co nemá. Co když každý z nás hledá to, co nemá? Své temné, popřípadě světlé dvojče, abychom tak nalezli úplnost, naplnění, dokonalost, abychom měli po boku to, co my sami nemáme.
Na konci matematiky: Studentka: „Pane profesore, já už musím jít, já mám angličtinu ve čtvrt.“ P.prof. Vejsada: „Jo jo, jen běž.“ Studentka: „Tak večer*).“ P.prof. Vejsada: „Jo, jo.“ *)
Pozn. redakce: Jedná se o večerní matematiku extra.
P.prof. Ondřichová učí biologii: „Apendix. To je ta příloha tady, která se občas zanítí.“ Hodina fyziky: P.prof. Ondřichová. „Víte, jaký je rozdíl mezi pedofilem a pedagogem? Pedofil má ty děti rád.“ Proč mají studenti špatné známky? Při písemce z angličtiny: „Ale paní profesorko, tohle jsme nebrali.“ P.prof. Kloudová: „Přece vám tam nedám všechno, co jsme brali!“ P.prof. Vejsada: „Dužby, jdi na FAMU, zahraj údiv!“
Koudina O pláči na hodině biologie: Student: „Náš pes brečí, když nejde ven.“ P.prof. Šafarčíková: „To se pak spíš počůrá, ne?“ P.prof. Klier při dějáku: ,,A tam pak byly pouště, do kterých se nikdo nepouštěl.“ Třída se rozesměje. P.prof. Klier:,,To nevíte, že já si takhle básním?“
What do they do? V sekundě jsme dostali za úkol charakterizovat slovesy dané skupiny. Takhle to dopadlo:
cry sleep eat soft food play wear nappies
smoke drink alcohol make mass play computer games fall in love sleep in class laugh
work cook take care of children drive
work only in a garden are ill die... Koudina
Divnej pocit Divnej pocit-vědět, že se mám za malou chvíli narodit jako člověk. Sem plnej očekávání jaký to asi bude. Jednou ze mě málem byla slepice, ale nakonec sem skončil eggsem v hemenexu. Eště teďka slyšim hlas nějaký ženský jak se ptá: chceš ho na měkko, nebo na tvrdo? V minulym životě sem byl stromem. Byl sem takovej vysokánskéj dub na kraji lesa. Na první pohled sem vypadal opuštěně, mrtvě, ale v mejch větvích a v mým kmenu pulzoval život- mí nesčetný podnájemníci měli pré. Ptáci v podkroví při svých namlouvacích rituálech každoročně málem vypustili duši. V apartmánu mýho kmenu se jednou zabydlely veverky. Natahaly tam hory ořechů, a pak už se nikdy nevrátily… Do garáže mých kořenů zaparkoval jezevec. S pohonem na přední kola mě každou noc oblažoval rytmickým dup dup dup dup. Znělo to podobně jako tlukot lidského srdce. Lstivej podzim a jeho věrnej sluha vítr mě rok co rok okrádaly o mý bohatství. Ptáci odletěli na letní byt a jezevec, línej přezout letní gumy, usnul. Byl sem sám. Vítr mi, jako zručnej kadeřník, jemně pročesával korunu, a když jsem uvěřil jeho dobrým úmyslům a povolil listy, začal mě nelítostně o můj poklad obírat. Nepřestal, dokud jsem tam nestál úplně obnaženej. A pak se to stalo. Ostrý zuby se do mě zakously a nepustily. Zařezávaly se mi hloubějc a hloubějc. Byly dva, jeden v plný síle a druhej scvrklej jako pár mejch zbylejch listů, který sem ochraňoval, jako tu největší svátost. Porazili mě. Tenkrát sem si myslel, že můj úděl bejt stromem končí, že se mnou zatopí, ale mejlil sem se. Vyřezali do mě spoustu hlubokejch šublat a postavili mě na čtyři křivý nohy do kanceláře nějakého úředníčka. A tam sem si uvědomil, že chci bejt člověk. Kéž by se to splnilo! V tý zatuchlý kanceláři se totiž rodily úplně nový plány. V nový době, která příde, přežijou jenom ty nejsilnější. Z těch pak vznikne úplně novej člověk. Silnej a neporazitelnej. Ten bude s jinejma stejně silnejma lidma tvořit stát. Já budu se stejně silnejma lidma tvořit stát. Německej stát. Jenom lusknu prstama a celej svět se mi pokloní. Já budu něco víc. Bude to absolutně úžasný. Už úplně cejtim tu sílu. Proudí mi žilama. Všichni, všichni se přede mnou skloní! Nikdo mi nebude odporovat. Stál sem v tý kanceláři asi dva měsíce, pak mě spálili. A já sem rád, že mě spálili. Museli mě spálit, abych se znovu narodil. Abych se konečně narodil. Jako člověk! *** Tak, je to chlapec, maminko. Měří 56 cm a váží 3 kila. Narozen v půl druhé, pátého srpna 1938 v Berlíně!!! Paní Kohnová se šťastně usmála… Bob
„Stůj co stůj se musíme pokusit najít cestu k sobě.“ (Antoine de Saint-Exupéry)
Musíme se pokusit „Když musíš, tak musíš!“ „Musíme si pomáhat!“ „Musíme zvítězit!“ Musíme… Člověku by se z toho až zatočila hlava, tolik povinností, nesčetně exklamací, ale když se nedostaví výsledek, nezjistí člověk, že ve skutečnosti nemusel? V tomhle dle mého tkví řada překvapení, příjemných i nehezkých. Co je tedy nutné? Jeden řečený „moudrý pán“ kdysi pravil, že se musíme pokusit najít si cestu k sobě. Klíčové slovo „pokusit se“. Jaká další? Cestu? K sobě? Podle mne nikoliv. Čím déle to zvažuji, tím jasněji mi z toho vyplývá, že podstatou tohoto citátu jsou bariéry, zdi, mezery a vše, co tvoří překážky. V tomto bodě docházím k závěru, že právě tato myšlenka skutečné podstaty „musíme“, činí citát A. de Saint-Exuperyho jedinečným, nadčasovým. Hledí dál, než na první plán. Nevidět cíl, zřít cestu. Co nám tedy vyplynulo? Člověk samotný jen zřídka dokáže posoudit, kdy nezbývá více než 1 řešení. Vždy se dá nalézt druhá cesta. Myslím, že právě na tuto druhou cestu se pan A. de SaintExupéry snaží upozornit. Navíc k tomu vložil ideu překážek. Nutné je tedy jedině hledat. Co, koho, jestli sebe, Boha nebo milovanou, to už si musíme každý určit sám. Pro mne „Stůj co stůj se musíme pokusit najít cestu k sobě“ znamená jednoduše žít, protože celý život je nekonečné pátrání a hledání. Petr Linka
Životní cesta Již staří filosofové se začali zamýšlet nad otázkami naší existence. Prvně si položili otázku, kdo vlastně jsme a kde jsme se tu vzali. To samozřejmě ale tyto velké myslitele, jako byli Platón či Aristoteles, neuspokojilo, a proto se začali ptát také na naši podstatu, tedy jací jsme. Každý z nás je podle mého názoru alespoň někdy takovým malým filosofem usilujícím o nalezení cesty k sobě a pochopení vlastního já. Musí ale každý z nás tuto cestu podniknout k tomu, aby mohl v životě dosáhnout svých cílů a třeba i štěstí a uspokojení? Náš svět je velmi komplexní, kosmopolitní a různorodé místo. Žijí zde lidé různého charakteru, myšlení, zážitků i zázemí. Přesto mezi sebou musíme komunikovat a snažit se si navzájem porozumět, abychom mohli dospět ke společnému kompromisu či výsledku. Chceme-li, aby tento svět žil v míru, tolerance, komunikace a pochopení se stávají základními hodnotami. Pokud ovšem chceme najít cestu k ostatním lidem, měli bychom se nejdříve snažit porozumět sami sobě. Vždy, když popojdeme krůček a odhalíme další stránku naší povahy, dokážeme si daleko jednodušeji ujasnit, co od života a ostatních očekáváme a svět začneme odhalovat z větší perspektivy. Přehodnotíme i náš vztah k ostatním lidem a věcem a docílíme většího porozumění a respektu. Cesta k vlastnímu já je pravděpodobně trnitá a plná překážek, ale měla by se stát hlavní cestou, kterou v životě podnikneme. Myslím, že dojít až k úplnému poznání se nepovede každému, ale i cesta může být cíl. Říká se, že to, co je nám nejblíže, známe ze všeho nejméně, a to by se mělo v tomto případě změnit. Šárka Dillingerová
Patříte také mezi ty, kteří mají problém si k sobě najít cestu? Já ne. Zato znám veliké množství lidí, kteří v dnešním světě stále hledají své místo, místo po boku člověka, kterému lze věřit. Ale kolik lidí se dá poznat natolik, abychom s jistotou věděli, že je to on? V přepočtu na letošní rozvodovost jich pravděpodobně bude jen nezbytné minimum. Možnost bezproblémového rozvodu nás nutí uzavírat nerozhodné závazky a činit nejistá rozhodnutí. Kapku optimismu ve mně vyvolává tušení, že děti rozvedených rodičů budou snad myslet více na své potomky, než na kolísající stav uvedený v jejich „ÓPé“. A proč je vlastně nutné stůj co stůj hledat tu správnou cestu? Odcizená doba? Důraz na individualitu? Materiální hodnoty? Důležitost vzdělání? Pracovní pozice, životní úrovně, asertivita, charakter… To všechno a touha vyšplhat se až nad rámec svých možností a říci si: „Ano, zvládl jsem to. Mohu být pyšný!“. Zaměstnává nás a ubírá čas i síly. O to větší v sobě máme potlačenou touhu nalézt oporu a pomoc. Nalézt někoho, kdo nám řekne: jdi dál, až nám nezbude síla se za tím vším honit. Ale kde ten čas k hledání nalézt? Holi
T he st ory (Do you remember Carrie Rabel?) There was an old woman, who lived in a shoe. She had so many children, she didn’t know what to do. So she fed them some broth, without any bread. And she hit them all soundly, and set them to bed.
Ja k p ra cují p ře kla dač e???!! ! Anglická předloha:
Pines are evergreen and resinous. The bark of most pines is thick and scaly, but some species have thin, flaking bark. The branches are produced in regular "pseudowhorls", actually a very tight spiral but appearing like a ring of branches arising from the same point. Many pines are uninodal, producing just one such whorl of branches each year, from buds at the tip of the year's new shoot, but others are multinodal, producing two or more whorls of branches per year. The spiral growth of branches, needles and cone scales are arranged in Fibonacci number ratios. The new spring shoots are sometimes called "candles"; they are light-colored and point upward at first, then later darken and spread outward. These "candles" offer foresters a means to evaluate fertility of the soil and vigour of the trees. Takhle to dopadne, když to přeloží překladač:
Borovice jsou jehličnatý strom a pryskyřičný. kůra nejvíce stýká po Větve jsou produkovány v pravidelný “pseudowhorls”, vlastně velmi těsná spirála ale se objevit jako kruh polí, která vzniká od stejného bodu. Mnoho borovic je uninodal, produkovat spravedlivý taková závitnice větví každý rok, od pupenů u špička roku je nové natáčení, ale jiní jsou multinodal, produkovat dva nebo více závitnic větví na rok. Spirálový nárůst větví, jehly a váhy kužele jsou uspořádáni v Fibonacci číselných poměrech. Nová jarní natáčení jsou někdy nazývána “svíčkami”; oni jsou lehcí-barevný a bod nahoru nejprve, pak pozdější ztmavnout a se rozšířit vnější. Tyto “svíčky” nabídnou lesníky chce ocenit úrodnost půdy a/nebo ráznost stromů.
Poezie k čaji Vím, že nejsi Vím, že nejsi, už nechceš tam být, byl to jen pouhý klam, jen jiskra z očí, chce se mi klít, po jediném slovu pátrám, po jediné slze cítím, jak sama v sobě chátrám, dívám se z okna, vidím jen suché větve, vidím jen pár květů seschlých, můj hlas říkal veď mě, bylo to několik dnů lesklých, pak přišlo prázdné ,,Mě nech“, bylo to horší,než do zad nůž, mně zastavil se dech, nechci tě vidět ani znát už! Pidižvík Poupě V keři trnitém poupě vyráží růžové, čmelák si ho vyhlíží, létá kolem, čeká, až se změní. Touží po něm, snad vykoukne z trní. Zázrak se stal, květ, ale v pichlácích, bláznivý čmeláček ve dne v nocích létá jinam. Však růžové snění, touží po něm, snad vykoukne z trní. Ach ne, vprostřed trní vadne růže. Odletí, zradí květ, to nemůže. Poletí naň, zraní se čmeláček, umře i květ, zvoní umíráček. Koudina Láska je Láska je srdce v porcelánu, štěstí, motýl bez křídel. Smůla je víra bez elánu, bolest, hra bez pravidel. Každý tohle zažít musí, když za lásku svou bojuje. Srdce si přitom hodně zkusí, Ale ví, že miluje Pidižvík
Obilí Obilí nám dává obživu Udrží nás dva dny na živu Bouře ho jen málo skolí Lány svítí do okolí Kosu musíme mít ostrou Jinak ji najdou s naší kostrou Plevele obilí dusí Přec do výše růsti musí Obilí, obilí, obilí Jakub Vaith
Lazar Vážně nevím kde jsem našel Ten otravný černý kašel Musím na něj bráti prášky A nenosit těžké tašky Protože na moje záda Byla by to těžká kláda Potom také nesmím cvičit Svoje tělo moh´ bych si zničit Nesmím chodit do kina I když je to blbina Už nemám chuť dál se štvát Tak už půjdu radši spát Lucie Bohoňková Šárka Bohoňková Karolína Lhotková Týna Lhotková Pozn.autorek: Psáno před mnoha lety!
Monology II.
Jahodové pláně…navždy (věnováno mému úžasnému bráškovi)
Potkat tě, to vzácný dar bojím
Má kytara něžně pláče mezitím Co mi říkáš moudrá slova Jai guru deva om A já vím, že poletím Přes celý vesmír znova Když kos zpívá na sklonku noci My chceme žít Možná že jsme cvoci Tak to nech být Je to snadné Když jsi na dně All you need is love
První pohled vděčím prvnímu tanci potkat tě dal mi šanci vděčím číslu patnáct zůstat sama nebyla slast vděčím Kvetoucí louka Láska plane v očích tvých
Strawberry fields…forever (dedicated to my loving bro)
V očích tvých záhada, snad zvláštní světlo, snad zpráva. V očích tvých něco záhadné Záhadná síla ve tvých očích Ve tvých očích žár. Do tvých očí hledět ve tvých dlaních ležet Do tvých pronikavých očí pohledět do tvých dlaní se položit Koudina
While my guitar gently weeps You whisper words of wisdom Jai guru deva om I know, I´ll fly in my dreams Across the universe Blackbird singing in the dead of night You got the guts To stand up and fight Yeah, we are nuts It´s easy Let it be Don´t let me down Každej ví, že všechno Co potřebuješ je láska vk
Žába Sedí žába uvnitř v poli, jouvej, jouvej, nožky bolí. Sedne si do zákoutí, nožičkama zakroutí. Přiletí k ní UFO, utrhne jí ucho. Přiletí k ní ufonek, daruje jí balónek. Balónek jí uletí, žába začne buleti. Pak uvidí ufonka, doprosí se balónka.
Přiváže ho kolem pasu, potom letí super trasu. Balónek se zatočí, a žába se vytočí. Když doletí na měsíc, vytočí se ještě víc. Měsíčany uvidí, velice jim závidí. Žijou si tak na Měsíci, mají tam velkou legraci. Když doletí k Marsu, zdá se jí moc mrazu.
Vyhledává kožíšek, najde jenom oříšek. Rozlouskne si oříšek, vypadne z něj kožíšek. Oblékne si kožíšek, pusinkuje oříšek. Uschová si oříšek, pod svůj nový kožíšek. Lucie Bohoňková Šárka Bohoňková Karolína Lhotková Týna Lhotková Pozn.autorek: Psáno před mnoha lety!
vk Má tvoje přezdívka nějakou skrytou symboliku? „Podle toho, kterou myslíš. Jackie podle vlasů Jacka Blacka.“ Jaký by byl tvůj ideální partner? „Ty bláho, vlasatej, vysokej kloboučkář, nevadilo by mi pár dredů, hippísák, muzikant, poeta, člověk co ví, že měsíc není jenom šutr, s kytarou na zádech. Hodnej, milej, věrnej a strašně fajn.“
Jak se budou jmenovat tvoje děti? „Ty bláho… Kluk Jack nebo James nebo Noah nebo Gabriel. Holka…nějaký indiánský jméno, třeba Neha, N´čoči nebo RybanaJ.“ Víš, na kterém uchu máš pihu? „Na pravým, ale řekla bych, že na obou. A ne jednu.“ Máš nějakou nadpřirozenou schopnost? „Ano, umím číst myšlenky a levitovat a taky vrhat ohnivý koule.“ Jaké tři lidi by sis vzala s sebou na opuštěný ostrov? „(po 20 minutách) A musím jenom lidi? To néé, jen 3 to nejde. Vzala bych si s sebou tebe (Lucinku Bohoňků), protože seš zálesák a umíš rozdělat oheň. Vzala bych si bráchu, protože by hrál na kytaru. A asi bych si vzala maminku, protože by mě zachránila před všema krokodýlama.“
Hermi Jaký typ hudby rád posloucháš? „R-{vážná}“
Kdyby ses mohla narodit jako zvíře, jaké by to bylo? A proč? „Lev nebo chameleon, anebo komár, abych všem pila krev (to piju už i teď). Chameleon, protože má skvělou kůži a mění barvu. Byla bych neviditelná, kdybych chtěla. Lev, protože je nejmajestátnější zvíře na světě a vyzařuje klid.“
Jaká je tvoje nejoblíbenější knížka? „Nejoblíbenější knížka? Noční klub od Jiřího Kulhánka.“ Jakou knihu jsi četl naposledy? „Jazyk matematiky.“ Co rád děláš ve svém volném čase? „(Smích) Já myslím, že sedím u počítače.“ Jaká je tvoje nejoblíbenější barva? „Černá.“
Lucinka bohoňků Jak velké máš nohy? „Hodně. Velikost 38 a jinak hrozně dlouhý.“ Šmoulová nebo vanilková zmrzlina? „Vanilková.“ Kolik hodin denně trávíš u počítače? „Nula.“ Kolik oken máš ve svém pokoji? „Jenom jedno a ještě k tomu na sever.“ Jakou barvu očí má tvoje mamka? „Modrošedou.“ Cukr či sůl? „Cukr.“
Pidižvík Jak bys zhodnotila tvé stávající působení v redakci 4U? „Dobrý.“ Co říkáš na neustálé změny ve vedení školy? „Tady nějaký probíhaj?!“ Jak plánuješ strávit prázdniny? „S rodinou na Moravě.“ Těšíš se v září do školy? „Ne.“
Koudina Proč sis vybrala právě altový saxofon? „Altový saxofon je neodlučitelná část jazzové kapely a má nádherný zvuk, ale nakonec jsem se rozhodla pro příčnou flétnu...“ Kde bereš inspiraci pro svoje skautské děti? „Já žádný skautský děti nemám (vyděšeným tónem).“ Proč ti chutná právě černá čokoláda? „Já mám ráda bílou.“
Jak dlouho ti trvá cesta do školy? A ze školy? „Dvacet minut v obou směrech.“ Jaká je derivace 3e^(x+2)? „To nevim.“
Co si myslíš o molekulové stavbě? „Je cool!“ Těšíš se na Garden Party? „Ukrutně, hodně moc!“
Co ti evokuje slovo „kytarista“? „Bluegrass.“
Co si myslíš o Měsíci? „Únor je dobrej...“
Amerika nebo Anglie? „Amerika – v Anglii jsem už byla.“
Máš ráda hippís? „Líbí se mi jejich filozofie.“
Fríský kůň Friesian Výška:150 cm Barva: Fríský kůň je vždy uhelně černý vraník. Bílé odznaky a jiné barvy srsti chovatelský svaz nedovoluje. Pouze malá hvězda se může tolerovat. Původ: Nizozemsko Exteriér: Fríský kůň je velmi elegantní vraník s bohatou hřívou a ocasem. Ocas i hříva jsou přirozeně vlnité. Má jemnou hlavu, dlouhý, vzpřímený a klenutý krk, nevýrazný kohoutek. Nohy jsou kratší, ale pevné s bohatým rousem na spěnkách. Kopyto je tmavé s namodralým nádechem. Nápadné je hrdé držení těla. Možnost využití: Fríští koně jsou známí z tradičních show, kde jsou zapřaženi do dvoukolových vozíků. Také pod sedlem je fríský kůň spolehlivý přítel. Má dokonce talent pro drezurní výcvik a je známý jako kůň vhodný pro vysokou drezurní školu.
Něco o plemeni: O fríském koni se předpokládá, že to je potomek primitivního lesního koně. Vznikl v oblasti Fríska v Nizozemsku. O fríském koni se historie zmiňovala často a tyto koně jedoucí s rytířem do bitvy často malovali i staří holandští mistři. Fríský kůň byl oblíbený jezdecký kůň rytířů - koně mají výjimečně výraznou, pyšnou a vysokou karpální akci a svou poměrně malou velikost, jsou to zvířata velmi silná. Během španělské okupace Nizozemí v letech 1568 -1648 toto plemeno pravděpodobně podléhalo vlivu španělské krve, jejíž použití dodalo frískému koni jemnost. Po celá staletí prokazovali fríští koně své schopnosti a používali se pro mnoho různých účelů včetně práce v zemědělství, zápřahu, ježdění, drezúry, jako vojenští koně, pro klusácké dostihy a pro zlepšování kvality jiných plemen. Má se za to, že fríští ovlivnili především britská plemena fellských a daleských poníků,
která vykazují jasnou podobnost se zvířaty plemene Friesian. Fríští koně byli také použiti během vývoje plemene OLD BLACK HORSE z oblasti Midlands a shirského koně. Jejich vliv lze vidět na koních plemene DOLE GUDBRANDSAL z Norska a také se používali jako základní plemenná zvířata v německém hřebčíně v Marbachu kde přispěli k počátkům vývoje Wurttem-berských a Oldenburských koní. Během 15. a 16. století byli fríští koně používáni ve francouzské a španělské jezdecké škole, kde prováděli ty nejobtížnější cviky vysoké školy jezdectví. Zvířata mají výjimečně poslušnou a laskavou povahu, a pokud jde o krmení jsou velmi hospodárná. Během 19.století byli tito koně hodně používáni pro klusácké závody, což vedlo chovatele ke snaze o produkci zvířat s lehčí tělesnou stavbou, než původně měla. Plemeno je dnes proto značně lehčí.
Andaluský kůň Andalusian Výška: 150-160cm Barvy: bílý, šedý-ale může být i tmavohnědý, černý, ryzý, sv.ryzý. Původ: Španělsko
Exteriér: Andaluský kůň vypadá velmi elegantně a je atraktivní kůň. Hlava je delší a často mívá lehký klabonos. Veliké oči jsou plné výrazu. Další nápadné znaky jsou: hustá dlouhá hříva, malé uši, výrazné osvalení. Kohoutek (nejvyšší bod koňského hřbetu. Nachází se ve spodní části krku v místě kde se spojují lopatky) je nízký a kulatý tak jako záď. Ohon bývá nízko nasazený. Končetiny jsou silné s kratší holení a spěnkou. Žíně ocasu i hřívy jsou hedvábně jemné. Možnost využití: Andalusian je lehčí jezdecký kůň a výborný drezurní kůň. S příměsí krve anglického plnokrevníka nebo angloaraba je to také dobrý skokan. Populární je také jako cirkusový kůň.
Něco o plemeni: Jedno z nejslavnější španělských plemen koní má svou historii zahalenou záhadou. Existují tři vysvětlení původu andaluského koně, ale ať již budete věřit kterémukoli z nich, není pochyb o tom, že jde o plemeno velmi staré. První vysvětlení, a to je nejpravděpodobnější, říká že se během maurské invaze v 8.století n. l. berberští a arabští koně patřící Maurům křížili s původními španělskými zvířaty, aby se získal andaluský kůň. Existuje také teorie, že plemeno Andalusian je potomek 2000 numidských klisen, které byly zaslány do Španělska kartaginským generálem Hasdrubalem. Nakonec je zde debata o tom, zda plemeno Andalusian je či není odvozeno od plemene Eguus ibericus, které také ovlivnilo vývoj berberského koně. Ať již si vyberete cokoli a budete tomu věřit, není pochyb o tom jaký vliv měli na ohromný počet plemen. V Evropě je jeho vliv vidět na koních holštýnských, kladrubských… V Americe je to pak Quarter Horse a Criollo.
Plemeno běžně označované jako Andalusian se nyní podle organizace SPANISH BREEDERS ASOCIATION jmenuje PURA RAZA ESPAŇOLA, což znamená čistokrevné španělské plemeno. Pod označením IBERSKÝ KŮŇ lze zařadit celou řadu plemen včetně Alterreala, Lusitana, Peninsulara, Zapatera a Andalusiana, protože jsou všechna blízce spřízněna a mají stejné rysy. Pidižvík
Nedávno se na ČAGu konalo školní kolo literární soutěže v angličtině na téma „DREAMS THAT MAY COME TRUE“. Tohle je vítězná povídka:
AN EMPTY SEWING KIT BOX “Where should I put this empty sewing kit box, honey?“ A young man asked his wife, who was standing on the chair, taking down an old door sign that used to belong to her departed mother. It was saying, “Mary Goldfinger, THE DRESSMAKER. Knock twice, please.“ The woman replied, “I´m not sure yet. Just put it wherever for now.“ A harsh grab made the box shake tremendously. Actually, there was something inside. A sharp needle stubbed in the lid woke up with a twitch. Almost immediately, she made an enchanting and, to be honest, quite arrogant smile and looked down on the bottom of the box. There lay a coiled, dust-covered measuring-tape that only muttered and then started snoring again. In the corner, a tiny little yellow button opened his eyes. These eyes, or holes if you want, were too small and too narrow for any needle to pass through. Because of that, this tiny button never got the chance to decorate a woolen yellow sweatshirt beside his six yellow brothers. “Did he really say ´empty´?“, he asked himself as he pensively looked at the measuring-tape, which, after another forceful quake, stretched lazily and yawned. The button was trying to figure out what was going on and what was all the sudden noise supposed to mean. However, a high-pitched voice interrupted his thoughts. “Oh, finally! I´ve been waiting for this moment for ages! Do I look right?“, the needle cried out and started to groom herself smugly and to arrange a small piece of a red thread that was stuck in her hole. “Of course I do,“ she answered to herself. “I knew it would come. See, you good-for-nothing? Now, they are coming for me and I´ll be famous at last! I´ll be the star!“ Not careing, whether anyone was listening to her, she began the monologue, “I´ve always knew I must become famous and important and the most brisk and the most beautiful and just the best needle in the world! Because I am the best one indeed, you know?“ “And with the sharpest tongue, indeed,“ the button thought. “Oh, how I wish I could sew the most gorgeous red princess dress that everyone would admire. I was born for sewing the most admirable dresses in the world! Do you remember that time, when Mary and I made the silk dress for that blond lady? Wasn´t it the most beautiful thing?“ The little button replied in his thoughts, “Well, and do you remember the blond lady coming back in two days bringing the dress back? She really saw red that day. Most of the stitches were crooked since you, beauty, had only cared for whether you looked nice while sewing. “ The conceited needle went on, “If this Mary hadn´t been such a butter finger, the dress could have been perfect!“ “What are you talking about?!“ the button asked angrily in his thoughts. “How could you forget about Mary´s fingers that were always all stabbed and bleeding because of your irritability.“ He didn´t say a word, though. “Aww, Mary was never able to appreciate my abilities. But whatever, everything is about to change now. I´ve always dreamt about my dazzling future. Something is going on. This shaking is happening in honour of mine...“ She continued with her vanity and self-applause for another while and then turned to the measuring-tape. “Hey you, lazybone! Get up, aren´you excited? Have the last look at me. I´ll be far away soon… Making the red dress for some princess or presidentess. And what about you,“ she started to needle him. The measuring-tape stretched delightfully and yawned, “I don´t care. My own future is waiting for me. And yes, maybe it´s finally coming to me. Maybe, the most glamorous blond model, whom I´ve been always dreaming about, is going to take me out.
Aaah…,“he sighed. “This is my destiny and this is my dream. I´m going to get into the hands of the most famous designer and for the rest of my life I´m going to measure the skinniest and prettiest models in the world. Like the one who once came into Mary´s house. She really looked like a million dollars!“ The measuring-tape closed his eyes for a minute and the tiny button who was listening to him, shaking his little head in disagreement, thought, “Yeah, you seriously pleased this lady. Mary got her measures almost two times bigger than they actually were! And it was all because of your unbelievable laziness and self-indulgence. You weren´t even able to tighten properly.“ However, he didn´t say anything aloud. “I´m going to be in a luxury salon and I´m going to measure and measure and….,“ the measuring-tape got lost in dreams for a moment and then yawned again, “That´s what is going to happen. But by that time, I´m going to sleep and wait…“ He grumbled something and fell asleep. The needle stopped to occupy herself with her gorgeousness and started to mock the little button, “And what about you? Why are you staring at me with these ridiculous eyes? Do I attract you? Of course I do. Come on, say something. You don´t have any aims at all? You don´t want to achieve anything? Well, you know what? You don´t need to say anything. You wouldn´t be able to achieve anything anyway. Your colour is disguisting. Plus, you´re as thick as a plank and all you can do is to stare… And keep silent. You´re a sad creature… Why are you not red by the way?“ The button kept silent again. Trying to explain anything to these two would be like talking to a brick wall. And, in fact, he liked them both in some ways. They were his only friends. “Friends?“ he thought. Then maybe he should do something. Maybe, they were right and something great was coming. Maybe, he should finally say something. He hesitated for a moment and then whispered, “ Friends, maybe, we should try to take some action. We should find out what is really going on with us. You should do something to approach your future.“ He trembled with excitement for he finally managed to find the courage and speak up. His “friends“; however, didn´t seem really interested in this challenge. “Why would I go anywhere?“ the needle asked crossly. “Someone like me only has to accept, or refuse offers.“ The measuring-tape opened one eye and yawned, “ I already said, I would wait here. My fortune is definitely going to find me. And nooooow…Leave me alone…uaaaaaaah…“ and he fell asleep again. The button felt blue for a couple of minutes, but then he decided he didn´t have anything to lose. He cautiously climbed up and got out of the box. It was as silent as a grave around. With his tiny eyes, he couldn´t see well and he got scared. Then he rubbed his eyes and looked around. But what a surprise! There were no glamorous supermodels, no princesses and no luxury salon. The hopes he felt some minute ago were gone. He was in the middle of an old, spooky attic and all around were only useless, junk things. However, on the other end of this gloomy room, there was a gangway ladder. The button hesitated . “No, I can´t get back now. I can´t tell them…“ He turned his head and looked at the dustcovered box. He was thinking. “It is not empty, “ he finally said to himself. “It is full of empty words.“ And of something that might have come true… The tiny yellow button closed his little eyes and rolled towards the ladder. Barbora Nováková
A tohle je další povídka na stejné téma:
JADE I was sitting on a bench in this filthy park, oblivious to people passing by and to the rest of the birds that were still getting ready for the imminent winter. Out of the blue, Amy has just decided to break up with me, not even being able to clearly say why. I knew there must be someone else who was playing this game besides me. Ironicly, I suddenly found three years spent with her just a waste of time. My throat narrowed and I felt not being able to say out a single word. We were just up to head down to the coast and spend there some time together. I had been looking forward to that for months. I looked at her and it was obvious that she was still talking to me, but there was no need to listen to her anymore. It was actually kind of funny to watch her lips moving up and down in an urgent effort to explain the situation and not to have a clue what message she is trying to convey. I looked at her closely for the last time and then closed my eyes. After I opened them again, she was gone and I realized I was completely alone in the whole park. A long, sleepless night lay ahead and I tried to find a comfortable position to lie down on the bench. I calmed down and started thinking about the misquieting events of past few weeks. Nothing positive seemed to happen those days. First, I was expelled from this prestigious private school because of „mediocre studying performance“, which expectedly resulted in father’s doubts of my ability to take up his business plus cutting down my pocket money. As if that was not enough, I ended up in hospital after some guy behind the steering wheel prefered to pay attention to some long, thin legs walking down the street rather to the traffic lights ahead. Two broken ribs and a concussion of the brain did not really help me to get out of this pickle either. Everything basicly collapsed and I started to believe that the only one who truly was responsible for all this mess was myself. People around have always thought that I am useless and not even capable to finish the high school and that I just wander through my life without any purpose or goals, and this really must have been the last straw for those who still believed I am not damned. Immersed in a deep feeling of rejection, I practically gave up on any attempts to achieve what I had always been thought to – finish the school, find a job, establish a family and so on. Until then I had at least tried to keep my head up and to look somehow proud and respectable, but now I knew that all the remaining fragments of my dignity are gone since I lost my home, friends and even my messiah, Amy. My world shrank into a small park and a bench I was just lying on. What a man in my position ought to do? Exhausted, nearly frozen and yet experiencing a brain tempest, I fell asleep. Finally, I felt home again. All the troubles and displeasures were gone instantly. My world suddenly became way bigger than a mere park; it was actually immense! I felt a huge relief in my muscles and my heart was pulsating slowly while my lungs were dispersing the oxygen through my entire body. I did not have to care about school or money anymore, because none of that mattered in here. I have always found only joy and satisfaction in this place; a place where I go every night. Everything around was pure white and perfectly clean. Then I spotted something indistinct in the far distance, but there was no need to worry about it at the moment - nothing could possibly threaten me in my own world. I took a deep breath and started to look closer at the blurry object in the distance. I was so not willing to focus my eyes on the object so it simply looked like a stain or a maybe some kind of a rare species of a deep-sea octopus, which the world has failed to discover yet. It became obvious that the object was approaching, but I still could not make out what it was. Eventually, it did not seem to be an object anymore. After few seconds of an intense concentration, I assumed I was looking at a real person. It was a little, blond haired girl in a red dress. Everything suddenly made perfect sense to me. „ Of course! How could I have forgotten? I have a guest coming over! How nice of you, Jade. That is your name is, like that shiny stone, isn’t it? I have been expecting you. Would you like a cup of tea? Would you like to sit down?“, I demanded without even letting her respond.
„We can watch a movie if you desire. Or we can go for a walk. We can even travel down to the coast! I will do whatever you want. Just do not leave. There is so much fun ahead of us! Trust me, you will get kick out of it.“, I added with a certain deal of despair in my voice. She smiled gently and sat down next to me. Her long, wavy blond hair lay over the half of her forehead and sometimes she frowned her eyebrows while listening to me. She had a perfect, smooth skin and luscious cheeks. Her eyes glared like two bright diamonds. I had no idea where I had seen her before, but for some reason I was sure I have known her for ages. That must have also been the reason why I felt so natural and peaceful while sitting next to her. „You do not feel like talking today, right? That is all right, Jade. You can stay as long as you want. You are safe here.“, I ensured her. She smiled and hesitantly, but gently took my hand. Then she stroked in her hair until she reached her cute ribbon with a purple butterfly on it, put it in my palm and slowly closed my fist with her silky fingers. „Is that a gift for me?“, I asked. She nodded her head with an apparent expression of curiosity of what I am going to do next. I was touched. „Nobody has given me a gift in years! How generous of you, Jade!“ I leant over to kiss her on a cheek but something stroke me furiously in the whole body. I withdrew and Jade stood up quickly, glanced at me and finally said: „I have to go now, and you too. Do not worry, I will see you again. Trust me.“ I stood up and wanted to run after her, but my legs did not listen to me at all. I no longer saw her clearly again. I was struggling to stand still but eventually fell on the ground without feeling any pain at all. I looked up and found myself surrounded by a group of people in snow white uniforms, who I had definitely never seen before. I knew, however, who exactly they were and also why they came for me. The angels. I woke up and had absolutely no idea where I was at first. After a while, a man entered the room and noticed I am awake. „Oh, so you have had a good sleep, right? You are lucky that you are still alive. We kind of found you at the eleventh hour. You were nearly frozen to death!“ I did not know much about what he was talking about until I realized my whole body was completely stiff. „So I reckon all the birds are probably gone for good already…“, I uttered bitterly. „I do think so, yes. I will bring you something to drink.“, the doctor replied with a smile and left the room. As I was lying on the bed and looking out of the window, a picture from my dream crossed my mind. The angels. I started laughing. Dreams are truly unpredictable in many ways, I thought. You never know what will come. I have always cheerished my dreams because they are one of very little things other people cannot alter. While trying to stretch my neck, I realized I have something small in the pocket. After exerting great effort to make my frozen fingers do what I want, I pulled the object out of the pocket. In that moment, it would have been pointless to start explaining what it was or how it got into my pocket. None of you would have believed me anyways. As I said, there are just some things you cannot alter. Jade was right, she will be with me, because anytime I look at this ribbon, I will know she is going to come soon… Pavel Dvořák
20.06.-22.06. – Okolo Třeboně 20.06.-21.06. – Blatenský fest 2008 (zimní stadion Blatná) Horkýže slíže, Xavier Baumaxa, Tam-Tam Orchestra, Dark Gamballe, Šanov, Locomotive, Mordors Gang, První hoře, The Gang Nails, Timudej, NVÚ, Ticho de Pre Cupé Band
20.06.-21.06. - Vebřezí Kovářov 2008 (Kovářov u Milevska) Mňága a Žďorp, Blue Effect, Airfare, Status Praesents, Insania, Medvěd 009, J. Hutka, Záviš, Freak Parade, Possibilní explikace, Hodně podně, Dětské nápady, Nežfaleš, Sputnik, Suicide
04.07.-06.07. - Noise Party vol. I. (Velbloud, České Budějovice) Napalmed, the Pooh, h.USA, Petting ZOO, Bugmen, Lick Your Eyeball, Transwaggon, Kaspar von Urbach, La prosperité, Zkouška sirén, Děti deště, Deverova chyva, Kombucha
05.07.-05.07. - Veselský muzicírování (pískovny u Veselí nad Lužnicí) Lenka Dusilová & trio, Xavier Baumaxa, Airfare, Jiří Schmitzer, Bez peří, Martina Piras, Please The Trees, Smutný Karel, Boomerang, Dětské nápady
10.07.-12.07. - Folková růže (Jinřichův Hradec) Spiritual kvintet, Jablkoň, Cop, Žalman a spol., Vlasta Redl, Oskar Petr a Fabrika Acustika, Hradišťan, Slávek Janoušek, Jaroslav Samson Lenk, Ginevra, Bezefšeho, Blue Effect unplugged
11.07.-12.07. - Open Air Musicfest Přeštěnice (Přeštěnice u Milevska) Karamelo Santo (Arg.), Vypsaná Fixa, Wohnout, Kryštof, ZNC, Tleskač, UDG, Sunshine, Les Ejectés (Fr.), Bankrupt (Hu), Green Frog Feet (D), Xadria (D), Exilia (It.), Sto zvířat
12.07.-12.07. - Vidovské léto (Vidov u Českých Budějovic) Jana Uriel Kratochvílová & Illuminatica, ZZ Top revival, Helium Head, Jerusalem, TUNE´LL, NeoClan, Noise Boutique
18.07.-20.07. - Mighty Sounds (Olší u Tábora) Dennis Alcapone (Jam.), Mad Caddies (USA), Citizen Fish (UK), Dr. Ring Ding (D), Mr.T-Bone & The Young Lions (Ir), Yellow Umbrella (D), Paprika Korps (Pl), The Toasters, The Real McKenzies (Can.)
18.07.-20.07. - Summer Session 4 (Žďákovský most) Mario Ranieri (AT), Chris Sadler, Agent, Pavel Krejdl, The Keeper, Golpe, Home, Franke, Steen, Body bass, Legend Bee, le Pneumatiq, Rulu Rulez, Milo Moretti, Efendy
19.07.-19.07. - Šumava Rocks (ostrov Santos, Sušice) Banana Zeros, The Cell, Slávek Janda Banda, Scissorhands, Stability, Autopilote, Monkey Business, Green Frog Feet (D), Orchestra
25.07.-27.07. - Lipno Fest 2008 (Černá v Pošumaví) -123 min., Barevný nátěr, Boss People, Dub-O-Net, Gang ala Basta, Pub Animals, Wohnout, Xavier Baumaxa
16.08.-16.08. - Stodola Michala Tučného (Hoštice u Volyně) Cop, Druhá tráva s Robertem Křesťanem, Václav Koubek, MIG 21, Taxmeni, Hamleti, Semtex, Michal Hrůza & Kapela Hrůzy, Richard Tesařík, Honza Vyčítal, Dasha
Prázdninový horoskop KOZOROH Přejezte se zmrzliny, vypijte litry limonády a plácněte sebou do trávy.
RAK Jupiter si očividně nepřeje abychom zde rozebírali Váš horoskop.
VODNÁŘ Ale ano, procházejte se po duze a hledejte vzdušné zámky, ale vezměte s sebou svého pejska.
LEV Letošní prázdniny budete králem všech večírků. Vezměte přátele do víru velkoměsta a proflámujte noc.
RYBY Máte možnost ukázat všem kolem, co ve Vás skutečně dřímá. Vypněte svůj počítač, odpojte mobil a užívejte si slunka. BERAN Až se budete o prázdninách koupat s delfíny, dávejte si pozor na jejich ostré zoubky.
BÝK Pláž, horký písek a slečny v bikinách... Na to rychle zapomeňte. Mars říká, že Vás stihne nepříjemný atopický exém.
BLÍŽENCI Kvůli ozonové díře a globálnímu oteplování by Vás ze slunce mohla nepříjemně bolet hlava. Raději si za pár šupů kupte slušivou čepičku.
PANNA Koupání na Adama Vám na plážích v Karibiku moc nedoporučuji. Kdejaký paparazzi by mohl vyfotit Váš holý zadek. VÁHY Nevíte, zda jet do Itálie nebo do Španělska? Merkur a Venuše říkají, že je to jedno. Šlohnout peněženku Vám můžou všude. ŠTÍR Přestože Vám na dovolené bude pršet a do nohou si zapíchnete pár mořských ježků, nezoufejte. Poslední týden v srpnu se na Vás usměje štěstí v podobě konce prázdnin. STŘELEC Celý červenec Vám nad hlavou popluje černý mráček. Dělejte, že ho nevidíte.
Koudina (šéfredaktor, grafika, Lucie Těsnohlídková) vk (Veronika Krninská) Pidižvík (Veronika Šromová) Lucie Bohoňková (grafika) Hermi (technická podpora, Pavel Herrmann)
Danušce Lhotkové Štěpánce Kloudové Všem, co přispěli svým dílem (i těm, co nám pomohli a ani o tom neví) Kanceláři školy
The Honesty Questionnaire Work out your score and see what it tells you about yourself. 1) A-2 B-4 C-3 D-1 2) A-1 B-4 C-3 D-2 3) A-4 B-1 C-2 4) A-1 B-4 C-3 D-2 5) A-2 B-3 C-4 D-1 6) A-2 B-4 C-1 D-3 7) A-2 B-4 C-1 D-3 8) A-4 B-2 C-3 D-1 9) A-1 B-2 C-4 D-3 10) A-2 B-1 C-3 D-4 Now read about how honest you are: Score 10-16. You are not really the sort of person who would make a good friend. You lie, cheat and deceive people (including yourself all the time. At times your dishonesty could almost be criminal. You had better learn to tell the truth, because you will never have any real friends if you carry on like this. 17-27. You don't tell the truth all the time, do you? You perhaps try to tell yourself that you lie to protect other people's feelings, but there is a little more to it than that. You are secretive, unreliable, and a little untrustworthy. Try and be a little more open with your friends and the people you love, and don't try and avoid serious problems by lying. 28-35. You would be a good person to have as a friend. You can be trusted and don't delight in making people feel bad for no reason. You are the sort of person who keeps their promises and doesn't run away from problems that need to be talked about. The only real lies you would tell are white lie as you are tactful and caring. 36-40. You must be very difficult to live with. You say exactly what you think. You like to think you are straight and honest, but you are often very blunt and rude, and hurt people's feelings for no reason. You are extremely open, and when someone asks you for an opinion, they know they will get the truth. But are you sure that the absolute truth is really what they always want to hear?
