Co uděláme s tím horkem? Píše se rok 2012 a je počátek léta. Na školní zahradě ZŠ Tyršova se buduje bazén o délce 50x30x1,5m. Všichni žáci pomáhají stavět, aby se mohli co nejdříve vykoupat. Žáci jsou do práce tak zabráni, že zapomněli, že je konec školního roku. Paní ředitelka se na to už nemůže dívat! Skoro všichni žáci propadají alespoň ze dvou předmětů!! A proto musí co nejdříve zasáhnout a kdy je nejlepší chvíle, než zrovna teď?? O půl hodiny už všichni žáci sedí v lavicích a dohánějí zameškané učivo. Ale co bazén?? O ten se postarali specializovaní dělníci. Skoro za týden už je bazén postaven! Dokonce je v něm zabudováno umělé vlnobití a veliký točitý tobogán. Ale něco tam stále chybí… Ale co??? No jasně! Není v něm voda! Ale kdo ji tam napustí?? Žáci jsou unaveni z celodenního učení, dělníci už dávno odjeli tak kdo??? No přece učitelé!! Když je vše na svém místě a bazén je plný vody, paní ředitelka prohlásí bazén za nově otevřený a je to!! Žáci si konečně odpočinou! Můžou jezdit na tobogánu nebo dovádět ve vlnách anebo jen plavat a opalovat se. A co učitelé? Ti míchají drinky a podávají je hezky chlazené svým žákům. Martina Vachalová
Výlet do minulosti – do které doby bych se vypravil(a) Asi do minulosti – do středověku. Ráda bych se podívala, jak to tam chodilo, chtěla bych vidět všechny ty obyčejné domy a hezkou krajinu bez panelových domů, továren a všeho toho ruchu. Chtěla bych si zkusit žít bez elektroniky, zkusit lovit zvěř a chodit spát se slepicemi. Přišla bych jako dívka z budoucnosti, která by lidi ze středověku třeba něco přiučila. Myslím, že by to nebylo na škodu, kdyby jel každý na prázdniny do středověku nebo do některé z dřívějších dob. Začali bychom si více vážit toho, co máme a nesmutnili nad tím, co nám ještě schází. Denisa Galková Chtěla bych žít v době tak před 20 lety. Povídala bych si se svojí prababičkou o věcech, které prožila, protože jsem si o tom s ní nestihla vyprávět. I kdyby mi to vyprávěla, stejně bych to nepochopila, protože jsem byla hodně malá. Chtěla bych se vrátit do doby asi před 20 nebo 25 lety. Možná ještě dřív protože by mě bavilo dívat se na druhou světovou válku a třeba pomoct lidem, kterým ublížili anebo rozmluvit Hitlerovi válku, protože by se mohl území zmocnit i jinou cestou, než všude poslat svoje vojska. Barbora Jurková Chtěl bych se vrátit do doby mého dědy, do 30. – 40. let, kdy jezdilo málo aut a krajina byla ještě krásná a zachovalá. Žít bez počítače a televize. Do školy jenom s trochou učení a jen na pár předmětů, ne jako teď, 40 předmětů, 20 učitelů a sedět přes půl dne na židli. Být celý den venku a hrát si s kluky nebo chodit na brigády sbírat bylinky nebo žabí stehýnka, chytat pstruhy v potoku, kde jich jsou plné splavy a ne jak teď, že jsou vybetonovaná koryta a ryby v potocích jsou jen zřídka. Václav Blažek
To je hodně těžké téma. Mohla bych si vybrat tisíc různých dob, ve kterých by mě bavilo strávit jedno léto a vyzkoušet si, jaké bylo v té době žít. Hodně mě láká doba romantismu. zašla bych za Máchou a poprosila ho, aby mi něco napsal. Zajela bych si do Brixenu, kde ve vyhnanství žil Karel Havlíček Borovský. Nebo bych si prostě jen zkusila žít jako každá obyčejná 15letá holka v té době. Asi bych se hodně ptala lidí kolem, jaké to pro ně je, žít v této době. Nebo bych je mohla strávit v pravěku! To by také mohla být sranda. Žít v jeskyni, pochopit život tehdejších lidí... zajímavé by také mohly být prázdniny strávené na zámku jako princezna... Žít si jako dcera nějakého slavného krále, vyzkoušet si všechny ty bohaté šaty, procházet se v nádherných zahradách, to by mě asi bavilo... Stejně to ale nemění nic na tom, že přítomnost je nejlepší a ze všeho nejvíc se těším na prázdniny, které začnou v nedaleké budoucnosti. Kristýna Kampová
Pověsti do Novojičínského deníku Za devatero horami a devatero řekami bylo jedno město, jmenovalo se Frenštát pod Radhoštěm. Stála v něm kouzelná kašna. V ní žili pohádkoví skřítkové. Denně chodili na procházky. Jednou si vyšli až na Horečky, kde dnes stojí nejeden skokanský můstek. Tam za nimi přišel bůh Radegast. Spřátelil se s nimi. Zavedl je až na horu Radhošť. Skřítkům se tato procházka velmi líbila a za odměnu mu nechali zhotovit dvě sochy. Jedna stojí na radnici ve Frenštátě pod Radhoštěm a tu druhou poslali do zoo v Praze. Za to, že byli tak laskaví a milí, objevila se na kašně na náměstí socha pána vod Neptuna. Patrik Šmahlík, Filip Marek, Jan Kuča, Adam Bocián, Jakub Juřík 4. B Blízko nás ve Frenštátě pod Radhoštěm je hora Radhošť. Na ní bydlel kdysi bůh Radegast. Nelíbilo se mu tak žít, proto si otevřel restauraci. V ní čepoval lidem pivo. Radegastovo pivo bylo tak dobré, že k němu chodili všichni lidé z okolí. Jednou to ale Radegasta přestalo taky bavit. Rozhodl se, že půjde prozkoumat město. Šel a šel, až narazil na skokanský můstek. Díval se na něho a rozhodl se, že zkusí štěstí. Koupil si lyže a sjel poprvé. To se ví, že spadl. O skákání už nechtěl ani slyšet. Šel dál a dostal se až na náměstí. Uviděl kašnu. Viděl na ní sochu Neptuna. Tolik se mu líbila, že se na ni díval celý den. Potom vešel do radnice. Tam se mu líbilo nejvíce a už tam zůstal navždy. A co bylo s jeho restaurací? Ta na hoře Radhošť samozřejmě zchátrala. Takže se lidé museli poohlédnout po jiné hoře s jinou restaurací. Žádná jiná se ale té první už nevyrovnala. Filip Offenbartl, Daniel Slovák, Václav Steklík 4. B Na hoře Radhošť žil bůh Radegast. Byl dobrým bojovníkem a vyhrál mnoho bojů. Nedaleko hory tekly dvě řeky, které se jednoho dne spojily a vytvořily jezero. O dva roky později se z jezera vynořila krásná dívka Kněhyně. Radegast se do ní okamžitě zamiloval. Byla svatba, narodili se jim dva synové. Ti se ale stále velmi hádali, a proto je Radegast uvěznil každého
do jedné řeky. Za mnoho let se soutok řek proměnil na kašnu a kolem ní vzniklo náměstí. Dodnes je v našem městě vidíme. Bůh ještě vytvořil za městem skokanské můstky. Jsou slavné, proslavil je skokan Jan Raška. Patricie Formánková, Karolína Blablová 4. B Žil byl jeden bůh a ten se jmenoval Radegast. Všichni lidé si ho vážili. Když zemřel, lidé si ho jako boha taky považovali. Postavili mu proto na hoře Radhošť sochu. Na náměstí kašna naše je, Neptun si v ní libuje. Stojí si tam celý den, jeho ryba prská vodu ven. I náš můstek dobrý je, každý na něm lyžuje. Lyže dneska hodně frčí, skokanský můstek tam proto stále trčí. Beáta Dobiášová, Denisa Oprštěná, Saskie Střelecká, Tina Šelepová, Karolína Šindlerová 4. B
Byla jednou jedna hora a jmenovala se Radhošť. Na ní bydlil pohanský bůh Radegast. Jednou šel na procházku do města Frenštát pod Radhoštěm. Vydal se na náměstí Míru ke starému kamarádovi Neptunovi. Na náměstí stála kašna a v té právě Neptun bydlel. Měl u sebe zakletou dceru Arielu. Byla začarovaná v rybu. Bůh zavolal na Neptuna silným hlasem, aby ho probudil. Oba se pak společně vypravili na radnici probudit své další dva kamarády, Cyrila a Metoděje. Všichni se vydali na skokanské můstky. Byla totiž právě zima. Neodolali a pořádně si zaskákali. Po veselém dni si zašli na dobré pivo do restaurace Radegastovna za vodou. Pak si zase stoupli na své místo, kde je vidíme dodnes. David Kuřec, Agáta Rybářová, Viktorie Štefková, Ladislav Michna 4. B Bůh Radegast právě odpočíval v lóži královském na Radhošti, když vtom uviděl velikou vlnu. Už věděl, že je to Neptun z městské kašny. Viděl a slyšel ho říkat, že tady skončil. Že je na čase, aby se vlády ujal ten silnější. Radegast to nevzdal, a protože je bohem piva, hned si jedno dal. Získal tak obrovskou sílu a Neptuna porazil. Neptun se zlobil a proto se o půlnoci setkali tváří v tvář znovu, tentokrát u můstků. Začala válka bohů. Neptun používal vodu, vlny, vodní víry. Radegast zase měl pivní střely, oheň a led. Porazil Neptuna. Vítězně se vrátil na Radhošť a Neptun musel zpět do kašny na náměstí. David Kyselý, Michael Macháň, Ondřej Malina, Lukáš Okál 4. B O oživlém Radegastovi Za sedmero řekama, za sedmero horama stála jednou jedna smutná socha jménem radegast. Jestlipak víte, proč byla smutná? Chtěla totiž oživnout, už ji nebavilo pořád jenom stát na Radhošti. Jednou, jedné noci, byla strašlivá bouře a do Radegasta udeřil blesk. Té noci Radegast oživl!!! Náhle sestoupil z podstavce a uviděl skokanský můstek. Řekl si: „Já jsem se vždycky jenom díval, jak tam ty kouzelné bytosti lítají a co kdybych si to taky někdy vyzkoušel, a co, hnedka
teďka.“ Náhle uviděl ceduli Náměstí. Řekl si, co to asi je a tak se vydal na cestu na to náměstí. Tam uviděl, jak stříká voda z kašny a pak uviděl skokanský můstek a vydal se za ním. A byl tam, vyšlapal schody a uviděl lyže. Stoupl si na ně. Rozjel se a náhle letěl. ÚÚÚÁÁÁÚÚÚ, to je paráda. Už byl dole a potkal člověka, který mu řekl: „Neměl bys být na Radhošti?“ „No jo, ale do mne udeřil blesk a já jsem oživl.“ „Ale bez tebe není Radhošť Radhoštěm.“ „No jo,“ řekl Radegast a vrátil se nakonec na podstavec. A zazvonil zvonec a pohádky je konec. Marek Golas, Patrik Mička., Patrik Židek 4. A Radegast skokanem Byl jednou jeden Radegast, který se chtěl stát skokanem. Ale nemohl, protože byl z kamene. Jednoho slunečného dne Radegast oživl. Šel do obchodu koupit si lyžařské vybavení, které ho stálo 14 000 Kč. Šel na Horečky směr skokanské můstky a po cestě dostal žízeň, tak se šel napít do kašny. Přišel ke kašně a řekl: „A jéje, není voda.“ Tak se šel napít do řeky Lomná. Napil se a pelášil na můstky. Cestou potkal trpaslíka Bimba, který mu poradil cestu na skokanské můstky. Druhý den se konal závod ve skoku na lyžích. Radegast neváhal a zapsal se. Byl na startu jako první. Byl tak rychlý, že ho ani nešlo vidět a skočil 180 metrů daleko a letěl tak vysoko, že proletěl mrakem. Vyhrál celý závod a vrátil se na horu Radhošť. A žil spokojeně a ještě tam je. Christian Svoboda, Ondřej Studnický, Jan Dorčák 4. A Dějiny Radhoště Byl jednou jeden Radegast, který vyprávěl víle Marušce a skřítkovi Danielovi dějiny Radhoště. Byl jeden král a ten rád v kočáře jezdil na horu Radhošť. Na té hoře nechal vytesat sochu, kterou pojmenoval Radegast. Až sochu dotesali, šel si král do kašny hodit minci, aby zjistil, jestli to byla dobrá věc postavit Radegasta. Jak hodil, Radegast ožil! Prohlížel si krajinu a najednou se zastavil před nějakou vysokou věží. Skočil ze stupínku a šel se podívat, co to je. Šel a šel, až k tomu došel. Šel kolem skřítek a Radegast se ho zeptal, co to je. Skřítek řekl: „To je přece skokanský můstek! Nazuj si lyže, dej si helmu a jeď!!!“ Radegast tedy jel. Jel a jel, ale pak to začalo být strmější a strmější. Začal strašně křičet a bál se. „ÁAÁÁ! Pomoc!“ A stalo se. Křách, bum, prásk. Radegast udělal kotoul a konečně si oddechl. „Auuuu! Alespoň už nejedu!“ A najednou uviděl království. „Fíha, to bude určitě ten král, který mě vytesal a oživil.“ Šel za králem a chtěl mu poděkovat, že ho vytesal a oživil. Král vyjekl a nemohl věřit svým očím, je tam Radegast! Uspořádal hostinu a byli s Radegastem kamarádi. A tak to zůstalo. „To byl krásný příběh, Radegaste,“ řekla Maruška a Daniel. „To jsem rád, že se vám líbil,“ řekl Radegast. „A teď rychle do postýlek a dobrou noc!“ Daniela Faldynová, Marie J. Malíková 4. A
Jak slavné osobnosti hospodaří (podle 7. B)? Křemílek a Vochomůrka si chtěli postavit nový dům, protože do jejich bývalého domu zatékalo. Neměli, ale peníze, a tak je napadlo si půjčit v bance peníze. Šli do banky a ptali se
paní u přepážky, kde si můžou půjčit peníze. Paní řekla, že musí do 2. patra. Šli tam a hnedka uviděli veliký nápis PŮJČKY. Tam jim řekli, že si musí založit bankovní účet. Tak si šli založit účet do 49. patra. Vyřízení účtu trvalo asi 2 hodiny. Když už měli účet, tak šli zase do 2. patra. Všechno probíhalo dobře až na to, že neměli na splátky. A tak si museli najít práci. Zanedlouho z nich byli popeláři a vydělávali. A taky je napadlo, že můžou prodat svůj starý dům. Tak zase šli za paní pro půjčení peněz a tak jim řekla, že jim může půjčit čtyři miliony korun a ještě jim nabídla 2 miliony za starý dům. Protože to bylo hodně peněz, řekli Ano a uložili si je na svůj účet, od kterého měli kartu. Poté je napadlo, že si můžou koupit už postavený dům. Šli do realitní kanceláře, kde jim pán nabídl katalog domů. Hnedka první dům, co uviděli, se jím zalíbil a zjistili, že by jim zbyly ještě 2 miliony korun, a tak ho koupili. Když se do něho nastěhovali, velice se jím líbil, ale hlavní bylo to, že do něho nezatékalo. Ondřej Balcárek, Denisa Hucovičová Včelí Medvídci Byl jednou jeden Čmelda a Brunda a byli to malí čmeláčci. Měli malý dům a chtěli si postavit nový a větší. Neměli na dům peníze, tak si půjčili od banky. Museli si nejdřív udělat účet. Po založení účtu se šli zeptat do banky, kde si můžou půjčit peníze, paní úřednice jim řekla, ať jdou do 5. patra. Poté uviděli nápis půjčky, šli k němu a byl tam pán, který se zeptal, co si přejí. Čmelda a Brunda říkali, že chtějí si půjčit peníze na nový dům. Pán jim řekl že můžou, ale pod podmínkou, že budou splácet co 1 měsíc pět tisíc korun, Čmelda a Brunda říkali, že souhlasí. Pán řekl, tak tady mi to podepište. Čmelda a Brunda podepsali. Druhý den už byli dělníci na místě, kde se mělo stavět, dům rostl jako z vody, za týden už byl dům postavený, ale teď musejí splácet. A tak spláceli, až dům doplatili. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Jiří Červenka Štaflík a Špagetka Jednoho večera, když byla bouřka, uhodil blesk do TV od Štaflíka a Špagetky. Ráno se Štaflík rozhodl, že půjdou koupit novou TV. Jakmile přišli do obchodu, zalíbila se jim nová plazmová TV. Vzali ji a šli k pokladně a chtěli zaplatit kreditní kartou, ale zjistili, že je zablokovaná. Tak odešli smutně domů bez TV. Špagetku napadlo, že zajdou do banky, aby si půjčili nějaké peníze. Sedli si k první židli, jakou uviděli, a paní je seznámila s jejich finančním stavem. Aby si mohli půjčit tak velkou částku, museli by trochu omezit výdaje a zvýšit příjmy, tak si Štaflík sehnal práci a Špagetka snížila své výdaje. O měsíc později Štaflík se Špagetkou přišli zase do banky a zařídili si půjčku ve výši 50 000 Kč na svém běžném účtu. Druhý den šli zase do obchodu, koupili si TV. Špagetka si našel taky práci, proto půjčku splatili do 6 měsíců. A žili šťastně až do další bouřky… Nikola Petrová, Ludmila Kovářová Křemílek a Vochomůrka Jednou večer, když byla rozbitá televize, zašel Křemílek do města pro novou televizi. Jakmile došel do města, byl strašně překvapen vzhledem města. Ale nedbal na to a šel rovnou do Datartu a tam se zeptal na nějakou novou televizi. Prodavačka ho zavedla do kouta, kde prodávali malé, velké, LCD i CRT televize. Tak si Křemílek začal vybírat. Když měl vybráno,
poprosil prodavačku o cenu, ta mu odpověděla, že 24 562 Kč. Když se podíval do svojí peněženky, našel tam jen 24 185 Kč Tak šel domů za Vochomurkou. Ten mu dal navíc 100 Kč a Křemílek to spočítal a řekl: „To je málo, televize stojí 25 600 i s dopravou!“ Tak si Křemílek s Vochomurkou řekli, že budou spořit a založili si bankovní účet a dali do své banky první vklad, o týden později se začali zajímat o inflaci, protože před pár desítkami let by si za to koupili televizí deset. Časem si museli vypočítat výdaje a příjmy. Po dalších 4 měsících si Křemílek řekl, že zajde na internet vydělat peníze, vyplnil formulář a napsal svůj účet a do poznámek pin. Tak je někdo hodný okradl. Po pár dnech to řekl Vochomurkovi a ten odpověděl: „Mě už taky okradli, koupíme tu televizi na splátky,“ tak Křemílek zase zašel do obchodu a řekl si o televizi a dal prodavači první splátku. Pak nestíhali vydělávat, tak Vochomurka řekl: „Vyhlásíme si osobní bankrot.“ Pokračování příště. Ondřej Zajac Pat a Mat a dluhy Jednoho dne se Pat rozhodl koupit počítač. Byl to výstavní kus, velký monitor a výkonný hardware, stál 46 000 Kč. Pat a Mat ale tolik neměli, tak šli do KB pro kreditní karty. Podepsali asi dvacet smluv a dostali kreditní karty. Na každé bylo 20 000 Kč, ale to jim pořád nestačilo, tak prodali sochu Karla IV., ale ta jim nestačila. Proto se rozhodli si půjčit v bance. Počítač si nakonec koupili, ale nespláceli a dluhy jim rostly, až byli předvoláni k soudu. Rozsudek byl nemilosrdný, přišli o všechno, co měli, tak přišli do Troumblova, tam se dali do zaměstnání a půjčili si 1 000 000 Kč na dům. Vše získali zpět a začali splácet a splatili to. Adam Jureček, Pavla Nedbalová Tom a Jerry Jednou Tom a Jerry se vydali na nákupy a Tom musel mít u sebe velkou hotovost a nemohl zaplatit malou částku, kterou mu namarkovala prodavačka u pokladny. A tak se rozhodl, že by si měl pořídit běžný účet a platební kartu a nemusel s sebou nosit velké peníze. Tom nemohl koupit jídlo, protože neměl malé peníze a nikdo mu to nechtěl rozměnit. Tak se Tom s Jerrym vydali do banky, kde si zařídili platební katru s účtem. Všechno bylo v pořádku, Tom a Jerry chodili normálně na nákup s kartou a normálně nakupovali. Za pár let se Tom rozhodl, že si pořídí vlastní dům, kde by nemusel chytat myši. Tom zašel do banky a zařídil si hypotéku na 10 let s vysokými splátky na měsíc, a tak Tom musel jít do práce, kde pracoval také Jerry...... Pamela Lia Magalová, Veronika Tkáčová Bob a Bobek Jednoho dne se Bobovi a Bobkovi přihodila nehoda. Letěli v klobouku a byl silná bouře. Silný vítr je odnesl až k jednomu ostrovu. Tam ztroskotali. Jak se probrali, zjistili, že jejich klobouk je totálně zničený a zkoušeli ho opravit, což se jim povedlo. Tak tak našli cestu a doletěli do své země a rozhodli se, že chtějí koupit nový klobouk. A tak šli do banky půjčit si nějaké peníze. Paní Králičková jim řekla, že si můžou půjčit pouze hotovostní peníze a měsíčně platit hypotéku 2500 Kč. Bob a Bobek souhlasili a peníze si vzali. Šli domů a cestou říkali, jak si ten klobouk můžou znovu koupit. V tu chvíli napadlo Bobka, že by si mohli najít práci, aby dokázali splácet hypotéku. Bob si řekl, že mu docela jde sportování, tak se rozhodl,
že si najde práci, ve které bude ve sportovním týmu. Bobek ale sportovec být nechtěl a řekl si, že bude uklízeč odpadků. Tak si tu práci sehnali a šli si vydělávat. Zanedlouho si vydělali dost na první hypotéku a tak to šlo dál a dál, než to všechno splatili a za tu dobu si koupili nový klobouk. KONEC. Taťána Balcarová, Daniela Dostálková Pat a Mat v krachu Pat a Mat se rozhodli, že se přestěhují, ale neumožňoval jim to rozpočet. Tak si zašli do banky a půjčili si. Dostali kreditní kartu. Stále si půjčovali na nový nábytek a jiné potřeby do domácnosti. Mysleli si, že všechno splatí, až začnou chodit do práce na plný úvazek. Ale nikdo je nechtěl vzít. A tak se postupně všudy zadlužili a neměli už skoro žádné peníze. Banka jim už nechtěla půjčovat a stále jim posílala upomínky, ať půjčené peníze začnou už postupně splácet. Nevěděli, co si počnou a tak šli spáchat sebevraždu. A takhle skončily slavné hvězdy českého showbyznysu a už je nikdy neuvidíme v tom proslulém seriálu Večerníček, který se uvádí na ČT1. Diana Michnová, Radka Hrdličková Bob a Bobek Jednou se Bob a Bobek rozhodli, že si postaví nový dům. Proto si v bance založili účet a vzali si hypotéku 2000000 Kč. Dům si chtěli postavit proto, že čekají s králičicemi Bobinou a Bobečkou rodinu. S domem začali na jaře. Vše šlo podle plánu. Dům byl skoro dokončen, ale došly jim peníze, proto si museli půjčit znovu. Potíž byla v tom, že už jim nechtěli půjčit. Najednou přišli rodiče od Bobiny a Bobečky a ptali se, proč už není dům dokončen. Bob a Bobek říkali, že už nemají peníze. Tak jim rodiče od obou sester půjčili peníze na dostavbu domu. Na podzim už v domě cupitali malí králíčci. Všichni byli spokojeni, že už jsou v novém domě. A tím končí náš příběh o Bobovi a Bobkovi a jejich králičicích a dětech. Lukáš Menšík, Michal Segeč
Bob a Bobek Jednoho dne napadlo Bobka se přestěhovat do rodné Třeboně. „Dobrý nápad,“ dodal Bob, „taky už mě nebaví cestovat a bydlet v tom klobouku.“ A tak je napadlo zajít do banky vybrat peníze, jenže na kontě neměli ani korunu. Zašli tedy za finanční poradkyní. Vyřídili všechny papíry a hypotéka byla hotova. Bobka napadlo, že si za ty peníze postaví vlastní vilu. Za pár měsíců stála vila jako hrad. Jenže ve vile nebyl žádný nábytek, proto si koupili stylový nábytek. Vila byla krásná, stylově vybavená, ale na dva malé králíky příliš velká, a tak se rozhodli na palouku sbalit dvě samice. Protože jim z hypotéky zbyly peníze, koupili si auto. Dojeli na palouk a tam hopsalo pár samic. Bobek si namluvil krásnou hnědou samičku a Bob černou. A tak měli spoustu mladých králíčků a žili spolu šťastně až do smrti. Martina Volná, Magdaléna Hrachová
