„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌březen- 2016 č. 157 ▌ Vychází od března 2003
❉ Nebojte se, já jsem s vámi až do skonání světa Nejprve tobě, Pane děkuji, že jsi vstoupil do tohoto světa, vzal na sebe podobu člověka a sestoupil na dno lidské bídy - jak vyznáváme: až do pekel, že jsi sestoupil na dno lidského hříchu, abys nás vykoupil, abys nás odlepil od té propasti, od toho dna a povolal k novému životu. Že jsi zaplatil mzdu za náš hřích, že jsi dal svůj vlastní život a prolil svou krev. Děkuji ti za to, že nejsi Bohem ustrašených, že víš o tom, jak jsme křehcí a bázliví, a přes všechnu naši slabost, jsi řekl: nebojte se, já jsem s vámi až do skonání světa, nebojte se, já jsem přemohl svět. Jdi, já tě posílám; jdi, v mé síle; jdi, já jsem s tebou až do skonání světa. Vždycky jsem ti po pravici a nikdy tě neopustím! Děkuji ti za tato slova ujištění a hlavně za tu realitu, které obsahují, že smíme zakoušet tvoji přítomnost v našem životě, a prosím tě, abychom byli vnímaví na to, že jsi s námi, abys byl světlem pro naše každodenní rozlišování toho, co je dobré a co už není. Abychom se vším mohli přicházet před tvojí tvář, abychom se naučili s tebou radit o tom, co se ti v našem životě líbí a co ne. Prosím tě, sestup do našich strachů a úzkostí, zmatků; prosím tě za ty z nás, kteří v životě zmalomyslněli, kteří jsme podlehli určité fascinaci toho zlého kolem nás; prosím tě za všechny, kteří rezignovali z pohledu na svoji vlastní slabost a svůj hřích, nebo v pohledu na zlo kolem sebe. Prosím tě, ujmi se těch, kteří žijí ve světě a uprostřed světa, kteří budují církev tím, že tvoří rodinu, tu nejmenší buňku církve. Dej jim zakusit, že jsi uprostřed nich a v jejich vztazích, a skrze ty vztahy působíš. Ujmi se těch, kteří jsou v práci, uprostřed tohoto světa, kteří tam nenalézají tebe, mají strach, že tě svou prací ztrácejí. Prosím tě za nás za všechny, abys nám dal citlivost a rozlišení toho, co je a co není podle evangelia a ochotu přijmout to, a důvěru, že je možné tak žít a dosáhnout štěstí. Každý máme svůj vlastní problém. Prosím tě, abys kladl ruku na nejvíce bolavá místa, abys nám znovu zazářil jako světlo - naděje do našeho života. Prosím tě, abychom se nebáli protivenství, ale drželi se tebe, jediného, P. Vojtěch Kodet, charismatická konference pravého Boha. Amen.
Podoby mé lásky
Autor: P. Gaston Courtois 1897–1970, záznam z Proglasu Interpret: Mgr. Kateřina Brichcínová, Th.D.
Nežádám na svých přátelích, aby obětovali neustále. Všechno má svůj čas, a také radost, odpočinek, činnost, mají v mém plánu lásky velké a důležité místo. Ale nediv se, potkáš-li v těchto světlých hodinách, kapičku krve z trnu utrpení, byť sebemenší. Je to znamení mé bdělé lásky. Později to oceníš a budeš mi za to děkovat. Sblížení se mnou nikdy neunaví ani neomrzí. Pokud pociťuješ únavu, je to proto, že jsi ztratil svůj rytmus, a že jsi vybočil z cesty, na které tě chci mít. Potácíš se sám, a brzy jsi na konci svých sil. Vrať se ke mně tichounce, s pokorou, volej mne s vírou a důvěrou. Někdy zkouším tvou touhu, a nechávám tě trochu čekat. Ale pokud vytrváš, ve chvíli, kterou jsem pro tebe zvolil, znovu najdeš vnitřní harmonii. Vždyť já žízním mnohem více, abych se ti dal, než ty, abys mne přijal. Jsou barvy, například při západu slunce, které žádný malíř přesně nevystihne. Jsou duchovní radosti, které mohu dát jen já sám. Jsou odstíny, které nemohou být vytvořeny lidskou paletou. A jaká je jejich různost. Nikdy nejsou dva západy slunce stejné. Má láska je nevyčerpatelná. Má tisíce tváří, a tisíce vynálezů, vždy nových. Když mně hluboce miluješ, mé božské paprsky se vstřebávají do tebe. A ti, kdo se ti přibližují, mají bezděčně užitek z jejich odlesku. Chápej takto moji lásku v různých teplých odstínech, a nech se jí prostoupit. Bude z toho mít užitek mnoho duší. Apoštolát nevítězí lidskými silami apoštola, ale mou láskou, která se projevuje skrze apoštola.
Druhá kniha Samuelova - 2 Sam 1, 1-16
David dá zabít posla lháře
Když se vrátil David od porážky Amalečanů, zůstal dva dny v Siklagu. Třetího dne přišel člověk z tábora, který byl u Saula; měl roztržené šaty a na hlavě prach. Když přišel k Davidovi, padl tváří na zem a poklonil se. David mu řekl: Odkud přicházíš? On mu odpověděl: Zachránil jsem se z izraelského tábora. David se ho zeptal: Co se stalo? Prosím tě, oznam mi to. On odpověděl: Lid utekl z bitvy, mnoho lidu padlo i Saul i jeho syn Jonatan jsou mrtvi. David se otázal jinocha, který mu to oznamoval: Jak to víš, že je Saul a jeho syn Jonatan mrtev? Jinoch, který mu přinesl zprávu, odpověděl: Náhodou jsem přišel na pohoří Gelboe. Saul se opíral o své kopí. Když se k němu blížily vozy a jezdci, ohlédl se, spatřil mě a zavolal mě. Odpověděl jsem: Tu jsem. On se mne tázal: Kdo jsi? - Odpověděl jsem mu: Amalečan. Řekl mi: Oboř se na mě a zabij mě, neboť mě přepadla úzkost a ještě je ve mně všechen život. Obořil jsem se tedy na něho a zabil jsem ho, protože jsem věděl, že svůj pád nepřežije. A vzal jsem čelenku, kterou měl na hlavě, i náramek z jeho ramene a přinesl jsem to tobě, svému pánu. David i všichni muži, kteří byli s ním, chytili svůj šat a roztrhli jej; kvílili a plakali a postili se až do večera pro Saula, pro jeho syna Jonatana a pro Boží lid, pro Izraelův dům, že padli mečem. David se pak tázal jinocha, který mu to oznámil: Odkud jsi? Odpověděl: Jsem syn Amalečana ve vaší ochraně. David mu řekl: Proč ses nebál vztáhnout svou ruku a zabít pomazaného Páně? Pak zavolal David jednoho ze svých služebníků a přikázal mu: Přistup a oboř se na něj! - Udeřil na něho a on umřel. David mu pak řekl: Tvá krev padni na tvou hlavu! Tvá vlastní ústa svědčila proti tobě, když jsi říkal: Já jsem zabil pomazaného Páně.
✙ Umučení Ježíše Krista z pohledu lékařů a odborníků Některým lidem Ježíš Kristus nedá spát. Stále se snaží vyvrátit skutečnosti Ježíšova života, na kterých křesťané staví svou víru. V různých časopisech se množí články, které podkopávají biblické pravdy a zpochybňují Ježíšovo božství. Popírají jak jeho smrt na kříži, tak i zázračné vzkříšení. Tvrdí, že Ježíš na kříži nezemřel, ale v důsledku vyčerpání ztratil pouze vědomí, nebo že dostal drogu, která jeho tělo uvedla do takového stavu, že vypadal, jako kdyby zemřel. Později se díky chladnému a vlhkému vzduchu v hrobce znovu probral a odešel neznámo kam. Podle evangelií začalo Ježíšovo utrpení po poslední večeři s učedníky. Odešel s nimi na Olivovou horu a tam se celou noc modlil. Prožíval značný psychický stres, protože věděl, jak velké utrpení ho čeká. Začal potit krev, což je lékařům známý stav, kdy vlivem velkého stresu dochází k drobnému krvácení do potních žláz. Pot je pak zabarven krví. Bičování.. O římském bičování je známo, že vojáci po-
užívali biče z kožených řemínků, do nichž byly vpleteny kovové kuličky a ostré kousky kostí. Kuličky způsobovaly modřiny a zhmožděniny, které se při dalších úderech roztrhly, ostré kosti přivodily tržné rány. Záda byla tak rozbitá, že se občas obnažila i páteř. Lékaři, kteří studovali římské tresty, uvádějí, že se při pokračujícím bičování kosterní svalstvo potrhalo a objevilo se roztřepené proužky krvácejícího masa. Víme, že mnozí lidé zemřeli po takovém bičování ještě dříve, než mohli být ukřižováni. Přibíjení na kříž.. Na popravišti Ježíše položili na zem
a roztažené ruce mu přibili k trámu. Hřeb pronikl rukama v místě, kde se nachází mediální nerv. Je to největší nerv, který vede do ruky. Bolest byla krutá, nepopsatelná. Museli pro ni vytvořit nový výraz excruciatio - z kříže. Pak mu dalším hřebem přibili nohy. Opět rozdrtili nerv v jeho nohách, což způsobilo další mučivou bolest. Ukřižování. - je zdlouhavým umíráním v ukrutných bolestech v důsledku nedostatku
kyslíku. Způsobuje ho skutečnost, že tah hmotnosti těla na svaly a bránici dostane hrudní koš do nádechové polohy. Chce-li člověk vydechnout, musí se vzepřít na nohou, aby na okamžik uvolnil napětí svalů. Když se mu podaří vydechnout, může se na okamžik uvolnit a znovu nadechnout. Pro další výdech se musí opět vysunout nahoru, přičemž si odírá zbičovaná záda o hrubé dřevo kříže. To pokračuje tak dlouho, dokud oběť nezeslábne natolik, že se již nedokáže vzepřít a znovu vydechnout. Selhání srdce.. U Ježíše můžeme s jistotou říct, že ještě před smrtí způsobil
hypovolemický šok Hypovolemie = snížené množství krve, trvalé zrychlení srdečního tepu, které urychlilo selhání srdce. Jak ve svém
evangeliu popsal očitý svědek Jan, byl Ježíš ve chvíli, kdy římský voják propíchl kopím jeho bok, nepochybně mrtev. Smrtí vše nekončí.. Příběh Ježíše Krista, jeho smrtí nekončí. Třetího dne
vstává z mrtvých, jak to dosvědčilo několik stovek lidí. Apoštol Pavel napsal dopis do Korintu, ve kterém potvrzuje, že on sám se osobně setkal se vzkříšeným Kristem: Kristus se ukázal Petrovi, potom dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou… Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se ukázal i mně - Víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář… Zmrtvýchvstání změnilo svět. Svědectví o zmrtvýchvstání Ježíše Kris-
ta, změnilo svět. To byl a je základ křesťanství. Ti, kteří tomuto neslýchanému svědectví uvěřili, byli ochotni položit i svůj život. Zakusili totiž vysvobození ze svých hříchů a získali naději věčného života s Bohem. Tuto příležitost máme i my. Jen nesmíme otálet, abychom ji nepromeškali. BTM
Papež František: Jak uchovávat otevřenost srdce pro Boží milost Křesťan se má naučit chránit svoje srdce před vášněmi a světským lomozem, aby byl připraven přijmout kdykoliv Boží milost. ▌Příhodná
chvíle. Existuje příhodná chvíle pro přijetí štědré Boží milosti a tato chvíle je teď. Křesťan, si toho musí být vědom a mít srdce připravené k přijetí tohoto daru a vyklizené od světského lomozu, který je vlastně lomozem ďábla.
▌Skandální
křesťan. Je skandální křesťan, který se nazývá křesťanem, chodí do kostela, v neděli je na mši, ale nežije jako křesťan, nýbrž jako světák a pohan. A takový člověk pohoršuje. Kolikrát jen slýcháme v našich čtvrtích, nebo obchodech: Podívej na tamtoho nebo na tamtu. Každou neděli je na mši a potom dělá to a to… A lidé se pohoršují. Pavel proto říká: nepřijímejte nadarmo. A jak přijímat? Nejprve je tu ona příhodná doba, o níž Pavel mluví. Musíme být bdělí, abychom zachytili dobu Boží, tedy dobu, kdy bude Bůh procházet naším srdcem. ▌Stav
bdělosti. Práh této pozornosti, pokračoval papež, dosahuje křesťan tím, že uvede srdce do stavu bdělosti, vzdálí se každého rozruchu, který nevychází od Pána, a zbaví se věcí, které odnímají pokoj. Srdce osvobozené od vášní je takové, které přibližuje evangelium Mt 5,38-42. Ježíš vykládá starozákonní příkaz: oko za oko a zub a zub, obrací tuto perspektivu a vyzývá nás, abychom tomu, kdo nás udeří, nastavili druhou tvář a s tím, kdo nás nutí doprovázet jej jednu míli, abychom šli dvě. ▌Srdce
se střeží pokorou a mírností. Nikdy ne bojem a válkami. Nikdy. To je lomoz: světský lomoz, pohanský či ďábelský lomoz. Být svobodní od vášní a mít pokorné a mírné srdce. Pokojné srdce nedává nikomu v ničem pohoršení, aby nebyla potupena
naše služba, říká Pavel, který mluví o kněžství, ale také o službě křesťanského svědectví, aby nebyla kritizována. ▌ Střežit
srdce, aby vždycky patřilo Bohu, jak to vypočítává svatý Pavel v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech, pokračoval papež. Všechny tyto věci jsou však nepěkné a já mám střežit svoje srdce, abych přijal Boží štědrost a dar? Ano! A jak to udělám? Pavel pokračuje: čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, duchem svatosti. Pokorou, dobrotivostí a trpělivostí, která si hledí pouze Boha a udržuje srdce otevřené pro Pána, který přechází. Walter Nigg
Sv. František z Assisi -28
Rozloučení obou mužů - Františka s Dominikem, spojených duchovním přátelstvím bylo dojemné. Dominik nakonec Františka poprosil, aby mu daroval provaz, jímž byl opásán. František nejprve nechtěl této prosbě vyhovět, protože v ní viděl projev úcty. Nakonec však povolil. František a Dominik se objali a srdečně se rozloučili. Jejich přátelské objetí je pro všechny františkány a dominikány, trvalým napomenutím k vzájemnému přátelství, které nesmí být zkaleno žádnou ctižádostivou rivalitou. Někteří vidí mezi Františkem a církví protiklad a říkají, že byl František využit pro jiné zájmy, že Řím zvítězil nad Assisi.
František byl v každém směru věrným synem církve; zcela jistě nechtěl být ničím jiným. Je docela možné, že se jednou rozhořčeně vyjádřil o pýše prelátů a že mluvil o jejich špatném příkladu a jaká je v tom hanba, pro celou církev. Nechtěl obracet církevní knížata kritikou, nýbrž svatou pokorou a úctou. V zásadě chtěl zachovat s duchovními mír. Napomínal je: Zbavte se svých chyb a snažte se napravit svá četná selhání. František věděl, že je poslán pomáhat klerikům tak, aby je bratři zastupovali tam, kde oni selhali. Pokládal se za pomocníka kněží a rozvážně odmítal každou polemiku proti zástupcům církve. To cítili i kardinálové. I když jednomyslně soudili, že Františkovo počínáni je něco, co v církvi ještě nebylo, neodvážili se o jeho snaze pochybovat, neboť dobře věděli, že by se tím zříkali evangelia. František dobře viděl nedostatky středověké církve. Neslučitelnost přepychu duchovenstva s chudým životem Krista si uvědomoval desetkrát ostřeji než všichni tehdejší i dnešní kritikové církve dohromady, a přesto nechtěl nic slyšet o protestování a demonstrování. Tyto laciné postoje nic nestojí a vyplývají většinou z chvástání. Církev reformujeme jenom tehdy, když pro ni trpíme. Podle Františka každý ví jen tolik, kolik dělá. Pro církev a její zlořády trpěl mlčky a bolestně. Z tohoto důvodu na něho nemohou křesťané zapomenout. Jeho obraz je bude provázet po všechna staletí, neboť jim pomohl víc, než se dá slovy vyjádřit. Světec nezaujímal proticírkevní, neplodný postoj, ale nesl neduhy církve s mlčenlivým utrpením, a jedině to odpovídá životu podle evangelia. Autor: P. Elias Vella, exorcista
Umývání nohou
To, co zde budeme dělat, je věc dobrovolná.
Nikdo vám neřekne, že se umývání nohou musíte zúčastnit. Uděláte to, když budete chtít, a udělejte to tehdy, když cítíte, že to máte udělat. Pokud nemáte pocit, že byste
se tohoto úkonu měli účastnit, tak to nedělejte. To, co budeme dělat, nebude symbolika, ale něco, co bude mít skutečný význam.
Pán Ježíš bude vystaven ve Svátosti oltářní. Modlete se k Duchu Svatému, aby vám ukázal osobu, které máte odpustit. Člověk, který vás napadne, může být mrtvý i živý. Může to být zde přítomný člověk anebo ten, který tady není. Vámi zvolený člověk může vědět, že jste trpěli nedostatkem lásky nebo to může být někdo, kdo o vás neví vůbec nic. Je možné, že budete chtít odpustit člověku, o kterém už vůbec nevíte, kde se teď nachází, ale on vám způsobil zranění.
Člověkem, kterému budete chtít odpustit, může být otec, matka, kněz, učitel, soused, bratr či sestra, člověk, který s vámi žije v jedné komunitě, představený, kdokoli. Ten, na koho se hněváte, může být i Bůh.
Jakmile vám v mysli vyvstane obraz toho člověka, udělejte rozhodnutí: Chci mu odpustit!
Potom vstaňte a vyberte si člověka, který by byl vhodný k tomu, aby pro vás představoval osobu, které chcete odpustit. Pokud je člověk, kterému chcete odpustit, zde, můžete jít přímo za ním. Ale pokud se vám to zdá problematické, běžte za někým jiným a požádejte ho o pomoc. Řekněte mu jen: Můžeš mi pomoci?
Potom běžte s tímto člověkem ven a najděte si místo, kde budete mít soukromí a kde budete moci vykonat obřad, o kterém teď budeme mluvit. Umývání nohou nebudeme konat veřejně, ale v soukromí. Bude zde k dispozici asi dvacet míst, ze kterých si budete moci jedno vybrat.
Člověk, kterého jste si přizvali na pomoc, si sedne na stoličku a ten, který chce odpustit, projevit odpuštění, si klekne před sedícího člověka a promluví k němu. Ten, kdo sedí na stoličce, pro vás, klečícího, od této chvíle představuje člověka, kterému chcete odpustit. Pokud například chcete odpustit matce, oslovíte člověka na stoličce mami, matko, maminko a budete s ním mluvit tak, jako by to byla vaše matka. Například řeknete: Mami, cítím se velice zraněný, protože jsi mi před třiceti lety způsobila zranění. Místo toho, abys mě přijala, jsi mě odmítla a dala jsi přednost mému bratrovi. Anebo jí řeknete: Mami, velice se na tebe zlobím, protože jsi mě nikdy neobjala, nikdy jsi mě k sobě nepřivinula. Ať už by to bylo cokoli, mluvte přímo ke své matce.
Když jste řekli všechno, co proti matce máte, poproste ji o odpuštění. Řekněte: Matko, odpouštím ti, ale řekněte také: Matko, prosím tě o odpuštění, že jsem to tak dlouho nosila ve svém srdci. A matka odpoví: Má dcero, v Ježíšově jménu ti odpouštím.
V té chvíli umyjete své matce nohy a role si vyměníte. Potom budete sedět na stoličce vy a vaše matka bude klečet před vámi a říkat vám: Má dcero, teď tě já chci poprosit o odpuštění. Možná jsem si nikdy neuvědomila, že jsem tě zranila.
Důležité je to, abyste se neobhajovali, je jen třeba žádat o odpuštění. A teď tě já, moje dcero, žádám o odpuštění. Vy, sedící na stoličce, odpovíte matce: Matko, já ti odpouštím v Ježíšově jménu. Nyní vám umyje nohy matka.
To je konec úkonu odpuštění. Potom se můžete navzájem obejmout a vrátíte se do této místnosti. Může se stát, že vás napadne ještě jiná osoba, které chcete odpustit. Zopakujte tento obřad ještě jednou a vyberte si dalšího člověka. Pokud chcete, vraťte se k původně vybrané osobě, ale s určitým časovým odstupem. Tedy člověk, kterého si
zvolíte, nesmí najednou vystupovat ve více rolích - nemůže být bratrem, matkou, otcem, knězem - musí představovat pouze jednoho jediného člověka, kterému odpouštíte.
Pokud chcete opakovat úkon odpuštění jiné osobě, je potřeba celý obřad znovu zopakovat. Jak jsem řekl, člověk, kterému se chystáme odpustit, může být mrtvý, nebo živý. Pokud je váš hněv zaměřený na Boha, vyberte si člověka, který vám bude představovat Boha. Pokud se zlobíte sami na sebe, vyberte si člověka, který bude představovat vás.
Jedná se o velmi silnou zkušenost a jsem si jistý, že poté, co ji absolvujete, budete osvobozeni od mnoha bloků, které vás do této chvíle svazovaly. Nebojte se, buďte svobodní! Ať vás Duch Svatý vede tak, jak on chce! - Lk 15,18
Vstanu a půjdu k svému otci
▌ Jak
vypadá první a druhé obrácení? V prvním ob-
rácení, které vznikne nějakým impulzem, někdy je to tím, že pan farář zahřmí nějakou větou, která se nás dotkne, někdy je to nějakou událostí v životě, někdy dokonce nepřízní věcí kolem. U marnotratného syna se stala věc, že mu nejen došly peníze, ale ještě ke všemu něco, co on vůbec nezavinil. V té zemi nastal hlad. Byla tam i krize vnější. Na jedné mši sv. jeden kněz rozvíjel teorii, že Pán Bůh si použije všeho, aby lidi přitáhl k sobě. Svět narušený hříchem, zlem, nese i takové věci, že z vnějšku přijde nějaká závažná věc, okolnost, která nás donutí přemýšlet jinak nad hodnotami života. ▌ Začátek
obrácení. Volal mi jeden člověk, že asi před pěti lety jezdili do motolské nemocnice za jeho tříletým synem, který měl vážnou rakovinu. Synek je už v pořádku. - Nevíte, co ta nemoc toho dítěte tehdy pro mne znamenala v mém životě, jak to překopalo můj život. To byl vlastně začátek mého obrácení - říkal onen mladý muž. Není to tak, že by Pán Bůh poslal nějakou nemoc do rodiny, aby ty lidi přitáhl k sobě, ale umí použít tyto zlé věci, ekonomickou krizi… umí je použít k dobrému, umí je použít jako impulz, abychom začali přemýšlet. Kolik lidí teprve poprvé začne přemýšlet nad hrobem někoho blízkého, nad tou zásadní skutečností, že i mne se týká smrt. Vnějším nebo vnitřním impulzem je i nějaké oslovení ve svědomí, kdy člověk udělá nějaký posun: vstanu a půjdu k svému otci. Někdy to znamená právě i to, že si udělám životní svátost smíření - generální zpověď. Začne se víc modlit, něco duchovního číst, hledat společenství křesťanů. ▌ Církevní
bezdomovec. Jednou za mnou přišel na modlitby chval jeden chlapík a řekl mi, že je církevní bezdomovec, že sice věří léta v Boha, ale okusil jeden sbor, pak další. Po skončení modliteb chval zakusil jakési oslovení. Seděl tam jako opařený a napsal mi pak v dopise: Najednou jsem měl silný pocit, že jsem doma, měl jsem lítost nad tím, kde vůbec bloudím, kde jsem, kde se vlastně motám ve svém životě… To oslovení pro něho přišlo nečekaně, jako by to byl návrat domů. ▌Našla
pramen života. Od jedné paní mi přišel email, kde říkala, že o prázdninách zajela navštívit svoji rodinu. V té rodině jsou praktikující křesťané. Té paní se nějak rozpadla rodina, hledala pomoc v okultizmu a v různých bahnitých vodách, a najednou při této návštěvě u své rodiny se jí otevřely oči: proč já jsem opustila ty prameny života, kde
jsem se to ocitla, proč já tady jím lusky těch vepřů? Doporučila jsem jí, aby navštěvovala kurz Alfa, protože měla ve svém životě guláš ve víře, ale už tam naskočilo to hledání a touha po návratu, ale jak a kudy? Na kurzech se zorientovala, přistoupila ke svátostem. Zažila tam nějaký impulz, který byl pro ni důležitý a dnes je z ní horlivý člen farnosti. Člověk pak hledá návrat domů, protože si uvědomí, co vlastně ztratil. . Dopis sestry Pavly
Dopis nemocným, březen 2015. Převzato z Proglasu Interpret: Magda H.
Drazí nemocní!
Březnový národní úmysl Apoštolátu modlitby zní: Za sílu k odpuštění pro každého, kdo v srdci uchovává nenávist. Tento půst prožíváme přímo v apokalyptické době: uprostřed různých válek, bojů, hladomoru, přírodních katastrof, pronásledování a vraždění nevinných lidí. Právě odpuštění i těch nejtěžších vin může být jedinou cestou k zastavení ničivé nenávisti. To nám dokazuje Pán Ježíš na kříži, ale - jsme toho schopni i my? Moji drazí, málokdo se v životě nesetká s těžkým ublížením. A i když s pomocí Boží necítíme nenávist, dokázali jsme odpustit? Tak odpustit, jak to po nás žádá Pán, který nám odpouští stále znovu? Je to těžké a chce to i delší čas. Mnohdy ale je ublížení tak těžké, že po prvním šoku a velké bolesti se vloudí do srdce i nenávist. Co s tím? Jako křesťané víme, že máme odpouštět i nepříteli, musíme si tedy nechat vše líbit a strpět? Anselm Grün v knize Andělé pro život, píše, že anděl odpuštění, který nás vede a radí nám, nás nechce ještě více ponížit a utvrdit v naší bezbrannosti, ale chce nás osvobodit z moci člověka, který nám tolik ublížil. Abychom byli schopni odpustit, nesmíme se v ráně rýpat, tím bychom si sami ještě více ublížili. Můžeme plakat, ale zároveň vzbuďme v sobě i vztek na původce této bolesti. Ano, právě vztek je síla, která nám pomůže se od všeho distancovat a umožní nám druhého ze svého nitra přímo vyplivnout, vyhodit. Teprve potom, až se nám to podaří, uvědomíme si, že vlastně je to pouze člověk, stejně jako my. Nešťastný, zoufalý, plný všelijakých komplexů. Aby se jich zbavil, ubližoval druhým. Až budeme schopni takto o všem uvažovat, nikdy už tento člověk nebude mít nad námi žádnou moc a budeme schopni mu odpustit. Vše se zklidní, nenávist zmizí, budeme se cítit volní a plní soucitu jak s těmi, co to ještě nedokázali, tak i s těmi, co ublížili. To nás zpětně povede k tomu, abychom si víc všímali lidi kolem nás a nebyli lhostejní vůči svému okolí, jak nás vyzývá Svatý otec František. Říká: Lhostejnost vůči Bohu i bližnímu je také pro nás křesťany skutečným pokušením. Proto potřebujeme v každé postní době slyšet volání proroků, kteří pozvedají svůj hlas a probouzejí nás. Bůh není vůči světu lhostejný, naopak, miluje ho natolik, že za spásu každého člověka dal svého Syna. Vtělením, pozemským životem, smrtí a zmrtvýchvstáním Božího Syna se definitivně otevírá brána mezi Bohem a člověkem, mezi nebem a zemí. Proto se opravdu vroucně modleme na tento úmysl, aby aspoň v našich rodinách, v našem okolí vládlo vzájemné odpuštění bez jakékoli nenávisti. Berme to jako jeden z úkolů pro tuto postní dobu, a tak snad přece jen pomůžeme vymodlit světu pokoj a mír. Moc Vás zdraví sestra Pavla
◩ Protrpěná víra. Pán Ježíš začíná svou veřejnou činnost po svém křtu. Začíná naplno hlásat Boží království, volí si své spolupracovníky z chudých rybářů. Tento Ježíšův postoj je velikou výzvou také pro nás. I my máme co
dělat s častými situacemi, kdy slyšíme špatné zprávy, a jistě pronikají do našeho života. Takové zprávy nás mohou oslabit nebo znechutit. Můžeme se pokusit i rezignovat, ztratit odvahu. Reakce ale může být i opačná. Tehdy, kdy slyšíme špatné zprávy, tehdy se můžeme více obrátit na Pána. Zlé situace nás mohou probudit k horlivějšímu životu s Kristem, abychom se více nasadili pro Boha. Člověk dostane milost, aby o to více zmobilizoval svou víru, posílil svou vůli čelit zlu, v síle Ducha. Často vidíme lidi, že nežijí podle víry. Říkají, že dneska tak žijí všichni, málokdo se snaží žít podle víry. Možná je to právě ta chvíle, kdy si my můžeme říci, že Pán mně povolává právě k tomu, abych já svou víru žil naplno, abych vydal svědectví o své víře. Může to být náročné, těžké, že přijde nepochopení i od nejbližších. Nesmíme zapomenout, že ta víra pak ve mně roste, že když projdeme procesem tohoto zdokonalování své víry, staneme se bohatšími o nové zkušenosti s Pánem. Právě tehdy, když ta víra je protrpěná, když prošla určitými krizemi. Jednou budeme děkovat právě za ty těžké chvíle, které jsme prožívali. A možná budeme vnímat právě to, že Bůh nás vedl svou cestou, kterou on nám určil, a my jsme po ní kráčeli. Budeme se možná i divit, jak to, že jsme to dříve nepoznali, nebo nechápali. Možná, že zjistíme i to, že jsme měli kdysi takový plán, že bychom chtěl jít zrovna takovou nebo podobnou cestou. Ale různé situace nám nedaly poznat nebo vidět, jak máme po té cestě kráčet. Opusťme i my své sítě, jako tehdy rybáři, opusťme své hříchy, opusťme to, co nás vzdaluje od našeho Pána, to, co nás spoutává, do čeho se sami zaplétáme, a jděme za Ježíšem. Záznam z TV NOE
◩ Myšlenky papež Františka: Nepřítelem pokoje není pouze válka, ale také lhostejnost, která svádí k tomu, abychom se starali jen o sebe, a vytvářeli bariéry, podezření, obavy a uzavřenost. To jsou nepřátelé míru. Máme, díky Bohu, spoustu informací, ale někdy jsme tak zaplaveni zprávami, že ztrácíme kontakt s realitou, s bratrem a sestrou, kteří nás potřebují. Ve světě probíhá válka proti Boží pravdě, proti pravdě života, proti radosti, boj mezi ďáblem a Bohem. To ale neznamená, že zlo má navrch. Na světě je také mnoho dobrých věcí a já se ptám, proč se o nich nemluví. Jako by lidé chtěli vidět jen špatné zprávy, a nahrávali tak ďáblu… Bůh se umí projevit i v mnoha svatých lidech - nejen na misiích, ale ve světě, v práci, v rodinách, i když to není v televizi vidět.
◩ Satanova strategie - ½
1/ Dramatická událost, kterou chci popsat, se udála v Duisburgu v Německu, v rodině emigrantů. Začátkem prosince roku 1995 kolem třetí hodiny v noci mi zatelefonovali mojí farníci s naléhavou prosbou, abych okamžitě k nim přijel a vzal s sebou Nejsvětější Svátost. Když jsem dorazil na místo, pochopil jsem, že se zde muselo stát něco velmi zlého. Paní domácí stála uplakaná v pyžamu. Všiml jsem si na jejím těle divných krvavých ran. V očích jejího manžela bylo vidět strach a hrůzu, jejich vylekané děti plakaly. Po krátké modlitbě se uklidnili. Pak mi začali vyprávět, co se před necelou hodinou u nich stalo. Když všichni spali, zazvonil telefon. Zvedla ho paní domácí, avšak telefon byl hluchý. V poměrně krátkých časových intervalech se situace zopakovala ještě dvakrát. Když paní domácí zvedla sluchátko potřetí, všimla si, že se k ní blíží nějaká strašná, zlá postava. Zachvátil ji obrovský strach, takže začala křičet a vzbudila manžela a děti. Zlá postava se k ní přiblížila a začala ji s velikou zlostí drápat. Manžel ji chtěl bránit, ale nemohl se k ní přiblížit, neboť mu v tom bránila nějaká neviditelná stěna, oddělující ho od manželky.
V této situaci se začali všichni společně modlit. Hned na začátku modlitby tento hrůzný jev zmizel, avšak velmi se báli, že se může vrátit, a proto okamžitě zavolali pro mne. Po svátosti smíření a po přijetí Pána Ježíše v Eucharistii se mne zeptali, proč Bůh dopustil takový ďábelský útok. V prvním okamžiku jsem nevěděl, co mám říct, protože s takovým bezprostředním působením sil zla jsem se setkal poprvé. V životopisech sv. Jana Vianneye nebo otce Pia čteme sice o tom, že satan na ně útočil i fyzicky, ale osobní zkušenost je přece něco jiného. Díky tomuto krajnímu případu jsem si uvědomil, že problém existence satana není pro lidi nepodstatný. Bůh může někdy dopustit takovou fyzickou agresi, aby odhalil strategii působení zlých duchů, a tím nás varoval před dobrovolným zaprodáním se do jejich strašné vůle. Je to otroctví hříchu, které vede lidi přímo k zavržení a je mnohem nebezpečnější než pouze vnější, fyzický útok. Od onoho okamžiku tato typická rodina emigrantů, chtějící si vydělat slušné peníze, pochopila, že materiální hodnoty nejsou nejdůležitější, že bez Pána Boha nikdy nedosáhnou opravdového štěstí; že když budou zanedbávat každodenní modlitbu, svátosti, účast na nedělní mši svaté, četbu Písma svatého a náboženské literatury, stanou se bezbrannými vůči působení zlých sil. Od té doby se ta rodina modlí každý den společně růženec, vzdělává se v náboženských otázkách a pravidelně přistupuje ke svátostem pokání a Eucharistii. Tato šokující událost mě znovu přivedla k plnému a zřetelnému uvědomění si, že satan je nepřítelem lidské přirozenosti, že jeho cílem je dovést co nejvíc lidí do pekla. Jeho ničící moc však závisí pouze na souhlasu jednotlivého člověka. Jestliže někdo souhlasí s hříchem a setrvává v hříchu, pak dává satanovi dovolení, aby ovlivňoval jeho život. Je třeba mít také na paměti, že všelijaké psychofyzické nemoci a poruchy, mohou být způsobeny silami zla. Satan dělá vše proto, aby lidé byli přesvědčeni, že on neexistuje. Chce účinně uskutečňovat své plány, a proto maximálně ukrývá své působení. Nejobecnější formou jeho činnosti je pokoušení. Sv. Ignác z Loyoly píše, že satan se chová jako vůdce armády, který nejprve zkoumá, kde má obrana nejslabší místo. Tam potom zaútočí. Jestliže člověk bude notoricky hřešit, podléhat pokušením, pak se zcela určitě stane satanovým otrokem. Sv. Jan píše, že kdo se dopouští hříchu, je z dábla, neboť ďábel od počátku hřeší srov. 1 Jan 3,8. V krajních případech může dojít k dábelské posedlosti, kde satan ovládne lidskou psychofyzickou sféru. Jsou to sice ojedinělé případy, ale skutečně se s nimi můžeme set kat. V případě posedlosti se přítomnost zlých duchů stává faktem empirickým, který mohou zakusit všichni přítomni při exorcismu. P.Tomáš Klimczak TChr – Duisburg, z časopisu Mitujcie sie 11-12/1997
*
◩ K zamyšlení: Aby zlý duch odstranil víru z tvého srdce, zkouší všechny způsoby: O Satanovi vede tě k hledání viníka, bere ti sílu ke snášení, zatemňuje řešení, a když vidíš řešení příliš daleko, vede tě k pochybování o jeho naplnění Nezávisí na tobě, když se zlý duch vplíží, jako zmije a zanechá ti zármutek v srdci. Jakmile pochopíš, kdo to způsobil, neuvažuj spolu s ním, ani se neptej po důvodu zármutku. Utíkej hned k Ježíši - on zlého zažene a zahodí do odpadků zármutek, který způsobil Zatvrzelost v konání zla a odmítání dobra je znamením satanovy přítomnosti, protože perseverare diabolicum est - setrvávat je ďábelské Jako u Ježíše nepřátelé udělali všechno pro to, aby zamezili víře v jeho vzkříšení, tak satan a svět se všemožně snaží zabránit ti uvěřit v tvé opravdové vzkříšení. Servi della Sofferenza – Služebníci utrpení
❉ Dva kandidáti 1. sv. přijímání představeni Štěpán Hajda a Jakub Slovák odpovídají na otázky katechetky Hany Radoňové. Letos přijmou poprvé první svaté přijímání. Oba přistoupili k oltáři a přidali se do půlkruhu při modlitbě Otčenáš.
*
❉
*
*
Pane, dej nám více víry!
Ježíš uzdravuje nemocné. To je fakt, o kterém víme ze stran Písma svatého. Uzdravuje ne ani tak svojí božskou mocí, ale spíše na základě víry, těch, ke kterým přichází, ke kterým je poslán. Ježíš žádá víru. Víra je ten klíč, který otevírá brány uzdravení. Víra a pokora je ten klíč, který odemyká brány Božího milosrdenství. * Nyní prožíváme Rok milosrdenství a chceme vstupovat svatými branami, které nám jsou k dispozici. * Ježíš i v dnešní době žádá naši víru. Kdybychom pouze technicky procházeli tou Svatou branou, nic by nám to neprospělo. Když však projdeme s vědomím, že nám Bůh odpustí právě proto, že mu věříme a důvěřujeme, není proč pochybovat o odpuštění hříchů. Věřme a prosme o dar víry, prosme stejně, jako prosili Kristovi učedníci: Pane, dej nám více víry. A protože je Z homilie na TV Noe. Bůh štědrý, on nám tento dar dá.
❉ Křížová cesta za duchovní uzdravení
- Mariusz Krawiec SSP
Tato křížová cesta je pojata jako modlitba za uzdravení. Každé zastavení obsahuje zamyšlení a prosbu za uzdravující milost pro jednotlivé oblasti naší duše i našeho těla. Spasitel může vstoupit do událostí a situací, které mu předložíme a do kterých ho pozveme, včetně těch z minulosti. Jde jen o to, abychom uvěřili v jeho uzdravující moc a úplně se mu odevzdali. Křížová cesta je doplněna dalšími modlitbami: Litanie k drahocenné Krvi Ježíšově, modlitba za ochranu drahocenné Krve Ježíšovy a vysvětlením, co znamená milost duchovního uzdravení. Nakl. Paulínky, brož., 64 str., cena: 69.00 Kč
Pokračování - 16. V Lukášově evangeliu máme další důležitý aspekt, jak prožívat s vírou Bula vyhlašující toto Jubileum. Evangelista vypráví, jak se Ježíš po Mimořádný Svatý rok návratu do Nazareta vydal podle svého zvyku do Milosrdenství - 25 bodů synagogy. Vyzvali jej, aby přečetl Písmo a komentoval jej. Šlo o pasáž z proroka Izaiáše, kde stojí: „Duch Páně je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto“ (Iz 61,1-2). „Milostivé léto“ Páně je tím, co toužíme prožívat. Tento Svatý rok s sebou přináší bohatství Ježíšova poslání, které zní v prorokových slovech: nést slovo a gesto útěchy chudým, oznamovat osvobození těm, kdo jsou uvězněni v nových formách nevolnictví moderní společnosti, navracet zrak tomu, kdo už nevidí, protože se stáhl sám do sebe, a navracet důstojnost tomu, kdo ji postrádá. Ježíšovo kázání se znovu stává viditelným v odpovědích víry, které jsou křesťané povoláni dávat svým svědectvím. Ať nás provázejí apoštolova slova: „Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí“ (Řím 12,8). Misericordiae Vultus
17. Postní doba tohoto Jubilejního roku ať je žita intenzivněji jako velká příležitost ke slavení a zakoušení Božího milosrdenství. Kolik stránek Písma lze meditovat během postní doby, abychom objevili milosrdnou Otcovu tvář! Slovy proroka Micheáše můžeme také opakovat: Ty, Pane, jsi Bůh, který odpouštíš nepravost a promíjíš hřích, netrváš na svém hněvu, ale máš zálibu v milosrdenství. Ty, Pane, se vrátíš a smiluješ se nad svým lidem. Nebudeš dbát na naše viny a svrhneš do mořských propastí všechny naše hříchy (srov. Mich 7,18-19). V čase modlitby, půstu a dobročinosti lze rozjímat konkrétněji o těchto slovech proroka Izaiáše: „Není půstem, který chci spíše toto: rozvaž nespravedlivá pouta, uvolni uzly jha, utiskované propusť na svobodu, zlom každé jařmo! Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora, tvá jizva se brzy zacelí. Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva. Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on řekne: »Zde jsem!« Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo, tvůj soumrak se stane poledním jasem. Hospodin tě stále povede, v nedostatku ukojí tvou touhu, posílí tvé údy. Budeš jako zavlažovaná zahrada, jako živé zřídlo, jehož voda nevysychá“ (Iz 58,6-11). V diecézích ať se šíří iniciativa 24 hodin pro Pána, která se koná v pátek a sobotu čtvrtého postního týdne. Mnozí lidé začínají přistupovat ke svátosti smíření a jsou mezi nimi četní mladí, kteří v této zkušenosti často nacházejí cestu zpět k Pánu, prožívají intenzivní chvíli modlitby a objevují znovu smysl svého života. Klaďme zřetelně opět do středu svátost smíření, protože umožňuje hmatatelně se dotýkat milosrdenství. Pro každého penitenta tak bude zdrojem opravdového vnitřního pokoje. Nikdy nepřestanu zdůrazňovat, aby zpovědníci byli opravdovým znamením Otcova milosrdenství. Zpovědníkem se nelze stát jen tak. Lze se jím stát především, když my sami jsme kajícníky žádajícími o odpuštění jako první. Nezapomínejme, že být zpovědníky znamená podílet se na samotném Ježíšově poslání a být konkrétním znamením kontinuity božské lásky, která odpouští a zachraňuje. Každý z nás obdržel dar Ducha svatého na odpuštění hříchů, za něj jsme odpovědni. Nikdo z nás není pánem
svátosti, nýbrž věrným služebníkem Božího odpuštění. Každý zpovědník má přijímat věřící jako otec z podobenství o marnotratném synovi. Vyšel synovi vstříc, třebaže promarnil jeho majetek. Zpovědníci jsou povoláni obejmout kajícího syna, který se vrací domů, a projevit radost z jeho návratu. Ať také neúnavně vycházejí vstříc druhému synovi, který zůstal venku a není schopen se radovat, a vysvětlí mu, že jeho přísný soud je nespravedlivý a vzhledem k bezmeznému Otcovu milosrdenství nemá smysl. Ať nekladou impertinentní otázky, ale jako otec z onoho podobenství přerušují připravenou promluvu ztraceného syna, a umějí v srdci každého penitenta zachytit prosbu o pomoc a odpuštění. Zpovědníci jsou zkrátka povoláni vždy, všude, v každé situaci a navzdory všemu být znamením primátu milosrdenství.
❉ Novým plzeňským biskupem se stává Mons. Tomáš Holub Vatikán. Svatý otec František přijal abdikaci plzeňského biskupa Mons. Františka Radkovského z důvodu dovršení kanonického věku. Jeho nástupcem papež jmenoval Mons. Tomáše Holuba, současného sekretáře České biskupské konference a děkana vyšehradské kapituly. Mons. Holub se narodil roku 1967 v Červeném Kostelci. Vystudoval Katolickou teologickou fakultu UK v Praze a v roce 1993 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze biskupem Karlem Otčenáškem. Jeho prvním působištěm byla Kutná Hora, poté po jedno desetiletí pracoval jako vojenský kaplan v Armádě České republiky. V letech 2007-2008 studoval na římské Lateránské univerzitě, kde obhájil doktorát z křesťanské etiky. Po návratu do vlasti byl ustanoven moderátorem kurie královéhradecké diecéze a vykonával službu tamního generálního vikáře. V roce 2011 nastoupil na ČBK. (jag) 12.2.2016
❉ Papež na hranici MexikoMexiko-USA: Prosme o dar slz. Papež František navštívil mexické město Ciudad Juarez, které leží na hranici s USA. Při mši svaté, kterou slavil jen stovky metrů od státní hranice, vyzval k zastavení zneužívání migrantů. Ve zdejší věznici se pak setkal se stovkami odsouzených, kterým připomněl smysl Božího milosrdenství.
Ciudad Juarez: Návštěva byla posledním bodem programu cesty papeže do Mexika. Přede mší svatou v Ciudad Juarez papež vystoupil k velkému dřevěnému kříži, který leží přímo u státní hranice. Zde požehnal boty migrantů, kteří přišli o život při pokusu o přechod do USA. Z texaského území sledovalo mši svatou na 50 tisíc věřících společně se severoamerickými biskupy.
Svatý otec František navštívil věznici Cereso č. 3, kde se setkal zhruba se sedmi sty odsouzenými. Více než 254 vězňů ve 389 zařízeních mohlo tuto návštěvu sledovat skrze televizní přenos. Papež přítomné vyzval k prolomení spirály násilí a delikvence. V homilii připomněl František drama migrantů, kteří podstupují strašlivou nespravedlnost. Na cestě bývají zotročováni, zajímáni, vydíráni, stávají se předmětem obchodu s lidmi, umírají. Papež proto vyzval k obrácení srdcí v přístupu vůči migrantům: Prosme našeho Boha
o dar obrácení, o dar slz. Prosme jej, abychom měli otevřené srdce - jako lidé v Ninive - vůči jeho výzvě, která se odráží v trpící tváří tolika mužů a žen. Již nikdy více smrt a zneužívání! Je stále čas ke změně, stále existuje cesta ven a příležitost, stále je čas prosit o Boží milosrdenství, řekl František. K obrácení pomáhají slzy, jak také zopakoval ve svém následném tweetu: Slzy mohou vytvořit zlom, který je schopný nás otevřít vůči obrácení.
Podle Františka jsou věznice obrazem stavu společnosti, často symptomem ticha a zapomenutí způsobených kulturou skartování. Symptomem kultury, která přestala vsázet na život, společnosti, jež postupně opustila své děti. Jak také papež uvedl, kdo zakusil hlubokou bolest a vnitřní peklo, může se stát prorokem ve společnosti: Zasazujte se o to, aby tato společnost, která lidi používá a vyhazuje, nesklízela další oběti. Ondřej Mléčka, zkráceno
▍Mexiko: Ze zázračného obrazu Panny Marie, jehož vznik není
vědecky vysvětlitelný a na němž v oku Matky Boží pod mikroskopem lze pozorovat scénu, jak vizionář Juan Diego r. 1531 odhaluje před biskupem výjev Panny Marie na svém plášti, což je rovněž vědecky nevysvětlitelné, vyzařovalo při mši sv. za nenarozené děti zvláštní světlo, jež vytvořilo obraz lidského embrya. To dosvědčilo několik tisíc lidí přítomných na této liturgii. Odborníci potvrzují, že se nemohlo jednat o světlo vnější, vycházející od fotoaparátů a kamer, ale o světlo vnitřní, vycházející ze samotného obrazu. Fronda, 13.12.2015
▍Německo. Čerstvě zvolená Miss Německa, šestadvacetiletá Lena Bröderová, je
katolička a učitelka náboženství. Víra je pro ni důležitou součástí života, či spíše jeho základem, uvedla pro list Bild-Zeitung. Nová německá královna krásy se o víkendovém finále prosadila proti 23 konkurentkám. Doposud vyučovala katolické náboženství a domácí práce na základní škole poblíž Münsteru. Nyní chce zaměstnavatele požádat o roční dovolenou, aby mohla dostát povinnostem spojeným s novým titulem. Soutěž o královnu krásy se v Německu organizuje už od roku 1927. Učitelka však na stupínek vítězky vstoupila vůbec poprvé, zdůraznili její organizátoři. (jag) radiovaticana.cz
Krabičky na postní almužny přineste do kostela na Květnou neděli 20. března. ▍ DAR 2016 - Pro všechny věřící olomoucké arcidiecéze je k právě probíhajícímu Roku
milosrdenství připravena zvláštní nabídka každodenního rozesílání myšlenek ve formě SMS zpráv po celou postní dobu. Autorem těchto myšlenek je arcibiskup Jan Graubner a název služby odpovídá jejímu tematickému zaměření - DAR 2016, postní Doba s Arcibiskupem v Roce milosrdenství 2016. Pro přihlášení k pravidelnému odběru myšlenek stačí zaslat SMS ve tvaru DAR2016 na číslo 736 315 315. Služba je zdarma platí se jen přihlašovací SMS dle tarifu objednavatele a zajišťuje ji Centrum pro katechezi Arcibiskupství olomouckého ve spolupráci s T-Mobile a. s. Zprávy z arcidiecéze, rss-čbk
4..3.- první pátek v měsíci * 13.3.- Výroční den zvolení Svatého otce Františka * 19.3.- slavnost svatého Josefa, snoubence Panny Marie, doporučený svátek * 24.3.- Zelený čtvrtek * 25.3.- Velký pátek, den přísného postu * 26.3.- Bílá sobota * 27.3.- Slavnost Zmrtvýchvstání Páně. ▍z Liturgického kalendáře ▍
** ** **
Mše svaté
▍Francouzi se vracejí k víře.
St/2.3.- za† spolupracovníky Po loňských teroristických útocích Pá/4.3.- za† Stanislava Kráčalu mnoho Francouzů nachází opět Ne/6.3.- za dožité roky cestu k církvi. Upozorňují na to kněží St/9.3.- za† manžela a rodiče Čížovy z různých francouzských krajů. Ne/13.3.- za živé a† farníky Zvýšil se počet věřících na St/16.3.- za rodiče Olejníkovy, syny, a duše v očist. vánočních i nedělních mších. Častěji Ne/20.3.- za† Blaženu Pihlíkovu a Františka Haška přicházejí také do kostelů mimo St/23.3 .- za† Aloise a Marii Kozubíkovy, syna liturgii. Zpravidla jde o lidi ve věku od Jaroslava, jeho manželku a živou rodinu 30 do 50 let, kteří mají sice vyšší Čt/24.3.vzdělání, ale o víře mnoho nevědí. So/26.3.- za Karla a Jiřinu Černé, rodiče, Někteří jsou nesmělí a nevyhledávají sourozence a živou rodinu kontakty, jiní se naopak chtějí Ne/27.3.- za živou a† rodinu Zádrapovu, angažovat a absolvují formační či Starustkovu a Jandekovu evangelizační kurzy. Vracejí se také Po/28.3.- za† Ludmilu Šírovu celé rodiny. O nečekaném návratu St/30.3.- na poděkování P. Bohu za dožité roky Francouzů k církvi píše pařížský a živou rodinu deník La Croix. Cituje svědectví kněží i výpovědi těch, kdo se navrátili. Ze svědectví vyplývá, že ✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h. lidé v souvislosti s terorismem začali První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede hledat nové zdroje, pocítili, jak křemší sv. je příležitost ke svátosti smíření (zpověď). hký je život a touží po opoře ve společenství. Kněží v rozhovoru pro francouzský deník zároveň podotýkají, že negativní kontext těchto obrácení vyžaduje velkou citlivost a pastorační pozornost. Lidé vedení strachem a odhodláním bránit vlastní identitu mohou být zároveň motivováni antimuslimskými náladami nebo rasismem. Proto je nutné nasměrovat je na správnou cestu, ke Kristovu evangeliu – uzavírá P. Geoffroy de la Tousche, farář z Normandie. (job)radiovaticana.cz ** ** ** p
▍Rakousko: Psychiatr Raphael Bonelli z Vídně na základě svých výzkumů prohlásil, že
když člověk odpustí křivdy a urážky, má to velmi pozitivní vliv na jeho duševní zdraví. Totéž platí i o jistotě Božího odpuštění, kterou člověk získává ve svátosti smíření. Proto Bonelli doporučuje častou sv. zpověď jako prostředek, jak si uchovat psychickou rovnováhu a zdraví až do smrti. Kath.net, 30.11.2015 ** ** **
▍Jordánsko: Řada bojovníků ISIS po setkání s křesťany konvertuje ke Kristu a mění svůj
život. Jeden z nich, který z bezpečnostních důvodů chce zůstat v anonymitě, prohlásil, že dostal od ISIS rozkaz jít na shromáždění katolíků v hlavním městě Ammánu a všechny v noci povraždit. V noci předtím se mu však zjevil Kristus. On šel, a když viděl, jak se křesťané na svém shromáždění chovají, poznal, že zjevení Ježíše ve snu nebylo žádným mámením, ale skutečností. Uvěřil a vydal se plně Kristu. Kath.net, 30.11.2015 ** ** **
▍USA: Senát 52 hlasy proti 42 zamítl státní finanční podporu nejvlivnější potratové
organizaci Planned Parenthood. K tomuto rozhodnutí mj. přispělo odhalení, že tato organizace obchoduje s těly potratem zabitých dětí. Prezident Obama se ale vyjádřil, že toto Katholisches.info, 7.12.2015 rozhodnutí Senátu bude vetovat.
Dobré rady na každý den
Protáhněte si dutiny. Aby se dobře pročistily zahleněné čelní dutiny, uvařte brambor ve slupce. Složte šátek jako širokou čelenku, na něj položte igelit a látkový kapesník. Ještě horký brambor oloupejte, rozmačkejte a položte na kapesník. Připravený šátek uvažte tak, aby brambor působil přímo na pokožku. Nechte působit asi půl hodiny. Bílé ponožky. Máte-li doma lékaře, zdravotní sestru nebo tenistu, znáte tu spotřebu bílých ponožek, které se snadno zaperou a barva už není bílá. Stačí, když v drogerii koupíte borax ( tetraboritan sodný) a nasypete několik lžic do teplé vody. Tam ponožky odmočte a vyperte běžným způsobem. Lakovaný deštník. Deštník vám déle vydrží a bude vás lépe chránit před deštěm, když jej před používáním nastříkáte lakem na vlasy a necháte zaschnout. Látka ztratí poréznost a bude lépe impregnovaná. Postřik raději provádějte mimo byt, třeba na balkoně nebo na zahradě. Hranolky v mléce. Jestliže připravujete doma hranolky, zkuste je před fritováním namočit do mléka. Stačí nakrájené brambory ponořit na 20 minut. Tahle finta zabrání při smažení absorbovat tolik oleje jako při běžné přípravě a tak budou hranolky méně tučné. Vosk na nábytku. Když vám ukápne vosk na nábytek, neseškrabujte ho nožem, mohli byste nábytek poškodit. Zahřejte skvrnu fénem a pak setřete hadříkem. Potom navlhčete jiný hadr octem a místo, kde byl vosk, přetřete. Nábytek bude úplně v pořádku.
Tati, já už umím psát – No to je výborné. A cos napsal? – To nevím, já ještě neumím číst Pozvání na rande: zítra se určitě musíme sejít - Dobře. A kde? - Kde chceš - A v kolik hodin? - Mně je to jedno - Tak dobře, domluveno U piva: osmdesát procent mozku člověka tvoří kapalina. U některých ale bohužel brzdová Jak to, že vy, majitel pěti domů, hledáte byt? - No, v mých domech je moc vysoký nájem Fanouši, co bys dělal, kdyby mne unesl nějaký cizí muž? - Nikdy bych na tebe nezapomněl, drahoušku Pepánku, proč brečíš? - Pan farář mi dal za pokání tři otčenáše a já umím jen jeden Vědci zjistili, že ženy žijí déle než muži - To je fakt, hlavně vdovy.
Desatero účinků slivovice pro chlapy na Valašsku: 1. dávka: Přestane smrdět z huby 2. - “ - přestane ozýbat v nohy 3. - “ - přestane bolet břuch 4. - “ - přestanů sa třepat ruky 5. - “ - přestanů tlačit škarbaly 6. - “ - přestane sa mračit 7. - “ - začne si zpívat 8. - “ - začne mládnůt 9. - “ - začnů sa mu lůbit cuzí roby 10. - “ - začne lůbit svoju ženu Na roby to negdy působí opačně!
