Zpravodaj farnosti Ostrov a Jáchymov Září 2015
Nebojte se! Uběhly už dva měsíce od posledního vydání našeho Farního zpravodaje. V polovině prázdnin mnozí z vás mohli postřehnout, že se na farních stránkách objevila po dlouhé době nová anketa a tak aspoň částečně ovlažila tyto dva prázdninové měsíce zamyšlením. Pro ty, kteří možnost internetu nemají, bych rád poukázal na anketní otázku a tak podal vysvětlení k tomuto zamyšlení. Otázka zněla: „Jaké místo by měla farnost mít v životě města?“ Bylo možné si vybrat jednu ze čtyř možností: 1.) osobní (v životě jednotlivce) – 10 hlasů; 2.) společenské – 6 hlasů; 3.) charitativní – 4 hlasy; 4.) kulturní – 2 hlasy. Výsledky jsou zajímavé. V den uzávěrky stav odpovídá popisu za jednotlivými možnostmi. Každá ze čtyř možností odpovídá životu církve a jejího vlivu ve společnosti. Tedy každá možnost je vlastně možná. Anketa odhaluje jinou skutečnost. Odhaluje totiž, jak se my jako lidé díváme na život farnosti. Čemu dáváme význam a co považujeme za méně důležité. Z výsledku je možné si udělat obraz o tom, jak je naše společenství orientované. I když samotná anketa neobsahuje zdaleka všechny dopady života církve ve společnosti, přesto nám tyto čtyři možnosti jistý obraz nabízejí. Nejvyšší počet hlasů u první možnosti odhaluje naše zaměření k osobnímu prožívání víry. Zároveň také dává tušit jistou uzavřenost vůči ostatnímu okolí. Zajisté člověk potřebuje
1
nejdříve rozvíjet osobní charakter své víry. Niterný vztah s Kristem. Osobní rozvoj by vzhledem k evangeliu měl v člověku rozvíjet touhu žít Krista svobodně a tedy i otevřeně, přesně tak jak nám to dává poznat Ježíš v mnoha svých slovech a skutcích. Pak se život křesťana může proměňovat na život činný, a i když se prohlubuje v osobním prožívání, stává se otevřeným a společensky aktívním. Život křesťana tedy nemůže zůstat uzavřeným, nebo dokonce zakukleným do vlastního já. Ale potřebuje společenský rozvoj a to i na rovině víry. Takový život se stává veřejným bohatstvím společnosti. Společnost se takovým životem obohacuje a přetváří.
Z osobního prožití víry se rozvíjí hodnoty celé společnosti. Otevřenost křesťana ve vztahu s Kristem by pochopitelně měla vést k životu Kristovy lásky. Ta se nejvíce dává službou potřebným. To nás posouvá k hledání služby pro potřebné. Naplňuje tak evangelijní oběť pro druhého. Do této roviny patří charitní služba ve farnosti. A tedy i naše angažovanost ve farní, neboli tedy v naší farnosti v oblastní charitě. A nakonec je to také odpovědnost za kulturnost lidí našeho města. Řekne-li se kultura, vidíme koncerty a festivaly, besedy a mnohé jiné programy. No, na prvním místě je
hledání pravé roviny lidské důstojnosti. Ta je obrazem Boží dokonalosti, v nás promítnuté. Budujeme-li s pohledem upřeným na Boha, můžeme tak zušlechťovat vlastní důstojnost, ze které jako z pramene bude vyvěrat pravá hodnota kultury. A tou je oslava Božího díla. Tak vidíme, že všechny čtyři možnosti nesou svůj díl života farnosti uprostřed společnosti. Není možné jít jenom jednou cestou a spokojit se s tím. Je naší odpovědí na Boží pozvání, účastnit se mnoha způsoby na službě farnosti uprostřed města, potažmo uprostřed naší společnosti. Marek B. Hric
SVÁTEČNÍ KÁLENDÁŘ – zář í 1. 9. - úterý – sv. Jiljí – úterý 22. týdne v mezidobí – evang. Lk 4,31-37 Úmysly apoštolátu modlitby pro členy společenství Živého růžence Všeobecný: Aby rostli příležitosti pro vzdělávání a práci pro všechny mladé lidi. Evangelizační: Za katechety, aby jejich život byl v souladu s vírou, kterou hlásají, a tak o ní věrohodně svědčili druhým. Národní: Aby všichni lidé poznali Kristovu lásku, která přesahuje každé poslání. 2. 9. - středa – sv. Justus – středa 22. týdne v mezidobí – evang. Lk 4,38-44 3. 9. - čtvrtek – památka sv. Řehoře Velikého, papeže a učitele církve – evang. Lk 5,1-11 4. 9. - pátek – sv. Růžena z Viterba – evang. Lk 5,33-39 – 1. pátek v měsíci První pátek v měsíci: 1600 hod. Výstav nejsvětější Svátosti oltářní 1600 hod. Svátost smíření na první pátek v měsíci 1745 hod. Pobožnost k Nejsvětějšímu srdci Páně s požehnáním 30 POZOR!!!! => 14 h. brigáda - úklid zahrady a příprava na návštěvu otce biskupa <= POZOR!!! 1630 hod. Odjezd mládeže na Diecézní pouť do Kláštera Teplá!!! 5. 9. - sobota – bl. Matka Tereza, sv. Viktorin – evang. Lk 6,1-5 Diecézní pouť v klášteře Teplá; odjezd účastníků je od fary v Ostrově v 800 hod. 6. 9. - 23. neděle v mezidobí – čtení cyklu B, evang. Mk 7,31-37 Žaltář 3. týdne „Přivedli k němu hluchoněmého a prosili, aby na něho vložil ruku.“ 7. 9. - pondělí – sv. Melichar Grodecký, kněz a mučedník – evang. Lk 6,6-11 8. 9. - úterý – Svátek Narození Panny Marie – evang. Mt 1,1-16.18-23 1700 hod. – Mše sv. v Einsiedelnské kapli k výročí její posvěcení 9. 9. - středa – sv. Petr Klaver, kněz – evang. Lk 6,20-26 10. 9. - čtvrtek – bl. Karel Spinola, kněz a mučedník – evang. Lk 6,27-38 11. 9. - pátek – sv. Emil – evang. Lk 6,39-42
2
12.9. - sobota – Jména Panny Marie – evang. Lk 6,43-49 1000 hod. – Mše sv. ve farním kostele ke cti Panny Marie 1600 hod. – Mše sv v Horní Blatné přesunuta z předchozího týdne z důvodu Diecézní poutě u hrobu bl. Hroznaty. 13. 9. - 24. neděle v mezidobí – (památka sv. Jana Zlatoústého) – čtení B, evang. Mk 8,27-35 Žaltář 4. týdne 1500 hod. Ostrov – Lektorát Bystríka Feranca udělovaný otcem biskupem Mons. Františkem Radkovským „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ 14. 9. - pondělí – Svátek Povýšení svatého kříže - evang. Jan 3,13-17 1700 hod. Mše svatá a od 1800 hod. zasedání Ekonomické rady farnosti 15. 9. - úterý – Památka Panny Marie Bolestné – evang. Jan 19,25-27 16. 9. - středa – památka sv. Ludmily, mučednice – evang. Mt 10,34-39 17. 9. - čtvrtek – sv. Kornélius, papež a Cyprián, biskup, mučedníci. Sv. Robert Bellarmin, biskup a učitel církve. - evang. Lk 7,36-50 18. 9. - pátek – sv. Josef Kupertinský – evang. Lk 8,1-3 19. 9. - sobota – sv. Januárius, biskup a mučedník - evang. Lk 8,4-15 Pouť Slováků k Bolestné Panně Marii do Nejdku - 915 hod. Pobožnost křížové cesty - 1000 hod. Slavnostní mše svatá v slovenském jazyce 20. 9. - 25. neděle v mezidobí – čtení cyklu B, evang. Mk 9,30-37 Žaltář 1. týdne „Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.“ 21. 9. - pondělí - Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty – evang. Mt 9,9-13 1800 hod. Bohoslužba slova 1500 hod. Slavnostní výkop fotbalového utkání kněžských teamů Morava versus Čechy 22. 9. - úterý - sv. Mořic a druhové - evang. Lk 8,19-21 23. 9. - středa – Památka sv. Pia z Pietrelciny, kněze – evang. Lk 9,1-6 24. 9. - čtvrtek – sv. Gerard (Jaromír) - evang. Lk 9,7-9 930 hod. v kostele Svatého kříže v Rybářích – Vikariátní mše svatá 25. 9. - pátek - sv. Kleofáš - evang. Lk 9,18-22 26. 9. - sobota – nezávazná památka sv. Kosmy a Damiána – evang. Lk 9,43b-45 III. ročník Cyklistické pouti od Václava k Václavu (Rýžovna - Radošov) - 930 hod. Sraz účastníků u kostela na Božím Daru a jejich výjezd na Rýžovnu - 1100 hod. Česko – německá mše sv. na Rýžovně - 1300 hod. Společné setkání u skautského kříže u Dolů Eliáš - 1400 hod. Krátká Svatováclavská pobožnost účastníků u ostatků sv. Václava ve farním kostele v Ostrově a pohoštění na faře Ostrov - 1600 hod. Slavnostní poutní Svatováclavská mše svatá v Radošově - Vytrvalci jsou zváni k dojezdu do Ostrova přes Stráň 27. 9. - 26. neděle v mezidobí - (sv. Vincenc z Paula) – čtení cyklu B, eveng. Mk 9,38-43.45.47-48 Žaltář 2. týdne
3
900 hod. – MICHAELSKÁ POUŤ - Hlavní poutní slavnost Ostrovské farnosti 1500 hod. Primiční mše svatá Petra Konopíka v Klenčí pod Čerchovem „Kdo není proti nám, je s námi.“ 28. 9. - pondělí – Slavnost sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa – doporučený svátek - evang. Mt 16,24-27 700 hod. Odjezd účastníků národní poutě do Staré Boleslavi od fary Ostrov 1000 hod. Hlavní mše svatá na Mariánském nám. ve Staré Boleslavi 29. 9. - úterý – Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů – evang. Jan 1,47-51 1800 hod. Slavnostní mše sv. k hlavnímu patronu Ostrovské farnosti ve farním kostele Ostrov 30. 9. - středa – památka sv. Jeronýma, kněze a učitele církve – evang. Lk 9,57-62
DUČHOVNÍ ÍMPULZY Bůh vždycky chce milosrdenství Připravujeme se na „Rok milosrdenství“, který vyhlásil papež František. „Svatý rok Božího milosrdenství“, jak zní jeho celý název, bude zahájen při mariánské slavnosti 8. prosince 2015 ve vatikánské bazilice svatého Petra otevřením Svaté brány. V dalších římských bazilikách – sv. Jana na Lateránu a sv. Pavla za hradbami – budou Svaté brány otevřeny o třetí neděli adventní. V římské bazilice Santa Maria Maggiore bude Svatá brána otevřena 1. ledna 2016, kdy se též otevřou brány katedrál celého světa. Zůstanou otevřeny do neděle 13. listopadu 2016. O týden později, při slavnosti Krista Krále 2016, bude uzavřena Svatá brána baziliky sv. Petra a s ní i jubilejní rok milosrdenství. Tato rubrika našeho farního zpravodaje – Duchovní impulzy - nám bude v přípravě k Svatému roku Božího milosrdenství pomáhat. V tomto čísle předkládáme k přemýšlení promluvu, kterou papež František pronesl 14. 7. 2013 při polední pobožnosti Anděl Páně. „Evangelium podle Lukáše nám v desáté kapitole nabízí známé podobenství o milosrdném Samaritánovi. Kdo byl tento člověk? Byl to obyčejný muž, který šel z Jeruzaléma do Jericha po cestě, která vede
4
Judskou pouští. Na téže cestě byl těsně před ním napaden lupiči nějaký člověk, kterého okradli, zbili a polomrtvého jej tam nechali ležet. Před Samaritánem šel nějaký kněz a levita, tedy dva muži určení ke službě
v chrámu Páně. Spatří onoho ubožáka, ale přejdou kolem, aniž by se u něho zastavili. Když onoho muže spatřil Samaritán, „bylo mu ho líto“ (Lk 10,33), jak praví evangelium. Přiblížil se k němu, obvázal mu rány, trochu je polil olejem a vínem, naložil jej na svého soumara, dovezl ho do hostince a zaplatil mu tam pobyt. Zkrátka postaral se o něho. Je to příklad lásky k bližnímu. Proč však Ježíš volí Samaritána jako hlavního hrdinu svého podobenství? Protože Samaritáni byli u Židů v nevážnosti kvůli své odlišné náboženské
tradici. Ježíš však ukazuje, že srdce tohoto Samaritána je dobré a velkorysé a na rozdíl od kněze a levity plní vůli Boha, který chce milosrdenství více než oběti. Bůh vždycky chce milosrdenství, a nikoli odsouzení všech. Ze srdce si přeje slitování, protože je sám milosrdný a dobře rozumí naší ubohosti, našim těžkostem i našim hříchům. Všem nám dává milosrdné srdce! A Samaritán činí právě toto: napodobuje Boží milosrdenství, slitování vůči tomu, kdo jej má zapotřebí.“ papež František
Katecheze sv. otce Františka při generální audienci ve středu 26. 8. 2015 věnované životu v rodině Drazí bratři a sestry, dobrý den. Po reflexi o tom, jak rodina prožívá sváteční chvíle a práci, budeme nyní uvažovat o času modlitby. Nejčastější nářky křesťanů se týkají právě toho času: „Měl bych se více modlit, chtěl bych, ale nedostává se mi času.“ To slýcháme stále. Tato nelibost je upřímná, jistě, protože lidské srdce se stále touží modlit, aniž si to uvědomuje. A nenachází-li čas, nemá klidu. Aby k tomuto setkání mohlo dojít, je zapotřebí pěstovat v srdci „vřelost“ lásky celý čas a nikdy odtud nemizí. Dovedeme k Bohu, citový vztah. přemýšlet o Bohu jako o pohlazení, které nás Můžeme si položit velmi jednoduchou otázku. udržuje při životě a kterému nic nepředchází? Je dobré věřit v Boha celým srdcem, je dobré Pohlazení, od kterého nás nic, ani smrt doufat, že nám pomůže v těžkostech, je dobré nemůže odloučit? Anebo o Něm přemýšlíme vnímat povinnost poděkovat Mu. To vše je jenom jako o velké Bytosti, Všemohoucím, správné. Máme však Pána trochu také rádi? který vše stvořil, Soudci, který každý skutek Dojme nás, udiví nás či rozněžní nás kontroluje? To vše je přirozeně pravda. Avšak pomyšlení na Boha? jedině, je-li Bůh citem všech našich citů, Pomysleme na formulaci velkého přikázání, nabývají tato slova plného významu. Potom které nese všechna ostatní: „Miluj Pána, svého cítíme, že jsme šťastni a trochu také Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a v rozpacích, protože na nás myslí a především celou svou silou“ (Dt 6,5; srov. Mt 22,37). Tato nás má rád! Není to úchvatné? Není úchvatné, formulace používá ve vztahu k Bohu intenzivní že nás Bůh s otcovskou láskou hladí? To je slovník lásky. Duch modlitby přebývá překrásné! Mohl by se jednoduše dát poznat především tady. A pokud zde přebývá, je tam jako nejvyšší Bytost, sdělit svoje přikázání a
5
čekat na výsledky. Bůh však učinil a činí nekonečně více. Provází nás cestou života, ochraňuje a miluje. Pokud cit k Bohu nerozdělá oheň, duch modlitby nerozehřeje čas. Pak můžeme třeba násobit svoje slova „jako pohané“, říká Ježíš, anebo vystavovat na odiv svoje obřady „jako farizeové“ (srov. Mt 6,5.7). Srdce obývané citem k Bohu udělá modlitbu také z bezeslovné myšlenky, z prosby před svatým obrázkem anebo z polibku poslaného směrem ke kostelu. Je krásné, když maminky učí malé děti posílat pusinku Ježíši či Matce Boží. Kolik je v tom něhy! V té chvíli se srdce maličkých mění na místo modlitby. A to je dar Ducha svatého. Nikdy nezapomínejme vyprošovat tento dar každému z nás! Duch svatý má totiž svůj zvláštní způsob, jak v našich srdcích volat „Abba – Otče“; učí nás říkat „Otče“ právě tak, jako to činil Ježíš. Tento způsob bychom sami nikdy nenašli (srov. Gal 4,6). Tento dar Ducha přebývá v rodině, kde se učí o něj prosit a vážit si jej. Osvojíš-li si jej se stejnou spontaneitou, s níž ses naučil říkat „tati“ a „mami“, budeš ho umět navždy. Když se tak stane, je čas veškerého života rodiny zahrnut v Boží lásce a bezděčně hledá čas na modlitbu. Čas rodiny, jak dobře víme, je komplikovaný a stěsnaný, obsazený a ustaraný. Vždycky je ho málo, nikdy nestačí. Je toho třeba tolik udělat. Kdo má rodinu, brzo se naučí řešit rovnici, kterou nedovedou vyřešit ani velcí matematikové, že totiž dvacet čtyři hodin obsahuje jejich dvojnásobek! Jsou maminky a tatínkové, kteří by za to mohli dostat Nobelovu cenu. Během dvaceti čtyř hodin jich mají osmačtyřicet. Nevím jak, ale dělají to tak! V rodině je hodně práce!
6
Duch modlitby navrací čas opět Bohu, uniká obsesi života, jemuž se stále nedostává času, nachází pokoj v nezbytí a objevuje radost z nečekaných darů. Dobře v tom radí dvě sestry, Marta a Maria, o nichž mluví evangelium, které jsme slyšeli (Lk 10,38-42) v úvodu. Naučily se od Boha sladit rodinné rytmy: krásu slavení, pracovní vyrovnanost a ducha modlitby. Návštěva Ježíše, kterého měly rády, pro ně byla slavností. Jednoho dne se však Marta naučila, že hostitelská práce, ač důležitá, přece jen není vším, a že opravdu podstatné je naslouchat Pánu jako to dělala Maria, která si vybrala „ten nejlepší díl“ času. Modlitba pramení z naslouchání Ježíši, z četby evangelia. Nezapomínejte číst denně kousek evangelia. Modlitba pramení z důvěrného kontaktu se Slovem Božím. Existuje tato důvěrnost v naší rodině? Máme doma evangelium? Otevřeme jej někdy, abychom si v něm společně četli? Rozjímáme o něm při recitaci růžence? Evangelium čtené a rozjímané v rodině je jako dobrý chléb, který živí srdce všech. Naučme se ráno a večer a když usedáme ke stolu společně říkat nějakou modlitbu, velmi jednoduchou. Ježíš přichází mezi nás, jako přicházel do rodiny Marty, Marie a Lazara. Na srdci mi leží něco, co jsem zahlédl v různých městech: existují děti, které se neumějí pokřižovat! Maminko a tatínku učte dítě modlit se, dělat znamení kříže! To je krásný úkol maminek a tatínků! Modlitbou rodiny se ve chvílích silných i obtížných svěřujeme sobě navzájem, aby byl každý člen rodiny chráněn Boží láskou. Přeložil Milan Glaser
OKENKO SVE TČU Svatý Matouš Apoštol a evangelista svatý Matouš žil původně v Kafarnau, v rušném obchodním městě na břehu Genezaretského jezera a byl celníkem. Patřil tedy mezi ty muže, kterým římské úřady pronajímaly vybírání rozmanitých dávek a kteří si potom často říkali o částky větší, aby šlo více do jejich vlastní kapsy. Proto byli celníci považováni za zloděje a veřejné hříšníky. Lidé je nenáviděli. Matouš však nebyl přímo výběrčím daní pro Římany, byl nejspíš mýtným ve službách Heroda Antipy nebo města Kafarnaum. Z celnice byl také Ježíšem povolán. Později, v deváté kapitole svého evangelia, líčí Matouš své povolání stručně, věcně a beze stop jakékoli ješitnosti. Stalo se tak po zázračném uzdravení ochrnulého. „Když odtamtud šel Ježíš dál, uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.“ Dále se dozvídáme, že Matouš Ježíše a jeho učedníky pozval do svého domu. Přišlo také mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s Ježíšem. Když to zpozorovali farizeové, byli pohoršeni a ptali se, proč Ježíš jí spolu s celníky a hříšníky? Ježíš jim sám odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: ‚Milosrdenství chci a ne oběť‘“. Marek a Lukáš líčí ve svých evangeliích také Matoušovo povolání, jmenují jej však jeho druhým jménem – Lévi, syn Alfeův (Mk 2,1317; Lk 5,27-32). Lukáš píše o následujícím pozvání do Matoušova domu jako o hostině: „Ve svém domě mu pak vystrojil velkou hostinu. Spolu s nimi bylo u stolu celé množství celníků a jiných lidí.“ Matouš tedy novým jménem získal i nové životní zakotvení, jako
7
jeden z Dvanácti. Jméno Matouš znamená „Hospodinův dar“. Matouš je dále jmenován v seznamu apoštolů a jinak se o něm Písmo nezmiňuje. Později malíři malovali velmi často Matouše jak ještě přebírá na pultíku v celnici mince, nebo hostinu v jeho domě, nebo jak píše evangelium. Při psaní mu anděl našeptává, co má napsat – je to zosobněná Boží inspirace. Tato postava anděla (nebo někdy člověka) se stává Matoušovým atributem. Například na hradě Karlštejně najdeme v kapli svatého Kříže, mezi obrazy Mistra Theodorika, také portrét svatého Matouše. Je zde na středověkém deskovém obraze namalován
píšící, s brkem v ruce a s šeptajícím andělem u ucha. Matoušovo evangelium, které je řazeno v Novém zákoně jako první, bylo psáno pro obec křesťanů obrácených ze židovství a žijících ve staré Palestině. Proto v něm Matouš vysvětluje, nejvíce ze všech evangelistů, návaznost Starého a Nového zákona. Uvádí různá starozákonní proroctví i další místa Písma, aby ukázal, že v Ježíšovi docházejí naplnění sliby, které učinil Hospodin svému vyvolenému národu. Kdy přesně Matouš v této křesťanské obci působil, nevíme. Patrně po seslání Ducha svatého, ale ve Skutcích apoštolů o tom zmínku nenajdeme. Pouze starokřesťanská tradice uvádí, že Matouš později působil v Etiopii, Egyptu, Persii a Pontu u Černého moře. Do Etiopie měl odejít roku 42
a uskutečnit tam zázrak vzkříšení královského syna a královu dceru zbavit posedlosti. Kdy a jak Matouš končil svůj život a kdy jak zemřel, přesně nevíme. Východní i západní křesťané ho uctívají jako mučedníka – některé legendy uvádějí, že skonal setnutím hlavy. Bývá skutečně zobrazován s mečem nebo sekyrou, což by potvrzovalo pravdivý moment legendy. Ostatky sv. Matouše byly přeneseny (asi 954) do města Salerno, které najdeme v jižní Itálii u Neapole. V 11. století zde byl postaven kostel, vysvěcený 1085 papežem Řehořem VII., v jehož kryptě jsou ostatky uloženy. Při vstupu do chrámu můžeme nad portálem vidět mozaikový obraz ze 13. století. Na svatého Matouše vzpomeneme v den jeho svátku, v pondělí 21. září. han
ZE ZÍVOTÁ FÁŘNOSTÍ Tři významná výročí Mons. Rudolf Salzer, který byl farářem v Ostrově - dříve Schlackenwerthu – v letech 2. světové války a od roku 1946 působí v Bavorsku, oslavil v červnu výjimečné 80. výročí kněžství. Informoval o tom Sonntagsblatt, týdeník biskupství Regensburg. Z článku Marka Bauera vybíráme: „Je to výjimečné jubileum – osm desetiletí pracuje Rudolf Salzer jako kněz na „vinici Páně“. Byl vysvěcen 16. 6. 1935 v katedrále sv. Víta v Praze arcibiskupem Karlem Boromejským Kašparem. Jeho heslo zní: „Být knězem je mým životním úkolem“. - Světlo světa spatřil 8. 11. 1911 v Novém Zvolání u Vejprt. Jeho otec byl řezníkem a se svou ženou Marií také vedl malé hospodářství. Jeho smrt na válečném poli v listopadu 1914 byla pro rodinu velkou ranou. Matka se od té doby musela sama starat o čtyři děti. V roce 1922 zařídil místní kaplan Rudolf Hacker, že Rudolf Salzer mohl studovat v arcibiskupském konviktu ve Stříbře a po osmi letech na teologické fakultě Karlovy university v Praze a vstoupit do semináře. Vysvěcen byl 16. 6. 1935 a primici slavil 23. 6. 1935 v Novém Zvolání. Své působení začal jako kaplan-katecheta v Jáchymově. O tři roky později převzal činnost učitele náboženství a administrátora farnosti Schlackenwerth – Ostrov. Učil též na českých školách. V roce 1939 si zlomil nohu a byl tak uchráněn od odvodu na frontu. V září 1946 byl odsunut do Bavorska a řezenským ordinariátem byl ustaven koordinátorem ve Wallersdorfu u
8
Landau. V roce 1952 byl přeložen na šest let do Oberwinklingu a pak do Reicheneibachu, kde působil 43 let – až do svých 89 let. Už před II. Vatikánským koncilem uváděl nové prvky do pastorace i liturgie. Obdržel četná vyznamenání – v roce 1979 byl jmenován biskupským duchovním rádcem, v roce 2005 čestným papežským kaplanem – Monsignore, v roce 2010 čestným občanem Wallersdorfu, kde prožívá svůj „penzijní věk“. Své rodné Nové Zvolání navštívil naposledy v červnu 2011.“ Při té příležitosti navštívil také Ostrov. Bylo mu tehdy sto let a chtěl vidět místa, kde působil – oznámil však, že cestuje naposledy. Hbitě ale vyběhl do prvního patra ostrovské fary, prohlédl si pokoj, kde kdysi bydlil a rád v kuchyni poseděl u kávy a koláčů. Předtím mnohokrát přijížděl s rodáky na Michaelskou pouť, mnozí si jej pamatujeme. Nyní pouze posíláme poštou gratulace k narozeninám – letos budou sto čtvrté. Při letošní Michaelské pouti 27. září na P. Rudolfa Salzera také jistě i se zdejšími rodáky vzpomeneme. P. Jiří Hájek, který byl farářem v Ostrově v letech 1985 – 1990, oslavil letos 80 let života a 50 let kněžství. Před Ostrovem byl dlouhá léta farářem u sv. Václava ve Vršovicích v Praze, kam se sjížděla na jeho kázání mládež z celé Prahy. Za totality to bylo velmi nežádoucí a farář Hájek musel být proto přeložen do pohraničí. Letos mu však vršovická farnost uspořádala slavnost, při které byl hlavním celebrantem mše svaté Miloslav kardinál Vlk a zúčastnilo se mnoho hostů. Pater Jiří Hájek je v současné době farářem ve Stříbře, ale do Ostrova také občas zajede. Naposledy zde byl na jednom z koncertů Ostrovského varhanního jara v květnu letošního roku. Mons. Michael Slavík, který byl farářem v Ostrově v letech 1983 – 85, oslavil v červenci své 60. narozeniny. Slouží nyní už několik let jako generální vikář Pražského arcibiskupství. V katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha se uskutečnila k červencovým narozeninám děkovná mše sv., při které zpívala sopranistka Martina Sehylová, kterou známe z naší farnosti. Nechyběli tam ani někdejší ostrovští ministranti, nyní o 30 let starší. Jestlipak si ještě s Mons. Michaelem Slavíkem zahráli fotbal, jako tolikrát kdysi v Ostrově? Náš rozhovor s Milanem Geigerem, jáhnem Ve čtvrtek 13. srpna přijel do Ostrova jáhen Milan Geiger, který bude v naší farnosti vykonávat jáhenskou praxi před kněžským svěcením. Přijel během večerní adorace ve farním kostele a po ní byl hned obeznámen s úkoly na následující den. A k tomu jsme ho ještě požádali o rozhovor. Neodmítl. Jste v Ostrově poprvé? Ne, nejsem. Jezdíval jsem do Ostrova s P. Josefem Žákem asi v roce 2008, když zde probíhala pod jeho vedením duchovní obnova. Sestávala z několika setkání. Účastníci byli v druhé části každého setkání rozdělováni do skupin a jednu skupinku jsem měl vždy na starosti. Také mi pater Žák svěřil jednu z promluv. Ta promluva byla vlastně moje první služba – a vidíte, právě v Ostrově!
9
Odkud přicházíte? Pocházím z Nýřan u Plzně. Můj otec pochází z kraje kolem Kdyně, matka z Oravy – jedné z nejkatoličtějších oblastí Slovenska. Jak jste odhalil své povolání? K tomu vedla trochu delší cesta – do semináře jsem vstoupil ve svých 32 letech. Původně jsem absolvoval střední zemědělskou průmyslovku a tři roky jsem pracoval v tzv. „živočišné výrobě“, tedy u zvířat. Dalších deset let jako opravář výrobních strojů, které vyráběly součástky do aut – to bylo v Nýřanech. Tato práce mě bavila a mohu říci, že i šla. Ovšem pro duchovní povolání byla zlomová už střední škola. V šestnácti letech jsem prožil „druhou konverzi“ - tedy proměnu dětské víry ve víru dospělého člověka. Ve svém spolužákovi, evangelíkovi, jsem našel podobné zájmy. Společně jsme vytvořili skupinu pěti kluků, s kterými jsme se pravidelně scházeli, četli jsme společně Bibli, společně jsme se podporovali v lásce k Písmu – a vznikal tak opravdový vztah k Bohu. A ve mně se probouzela touha prožít život v intenzívním vztahu s Pánem. Pak se k tomu přidala touha sloužit lidem a přivádět je k Bohu. Tím se projevila touha po kněžství. Nejprve jsem uvažoval o vstupu do řehole, k benediktinům. To však by nebyl přímý vztah s lidmi – a tak se uvažování zúžilo na kněžství diecézní. A přihlásil jsem se do kněžského semináře v Praze. Co Vás při studiu nejvíce zajímalo, jaký předmět? Zpočátku mě nejvíc zaujala biblistika. Potom postupně dogmatická teologie. Pro tento předmět mě nadchli přednášející – Prof. Ctirad Václav Pospíšil, OFM a Dr. P. Benedikt Mohelník, OP. Píšete diplomovou práci, ta je také z tohoto oboru? Diplomku píšu u P. B. Mohelníka na téma: „Teologie svátosti smíření v Časopisu katolického duchovenstva“. Byl to první teologický časopis v Čechách, který utvářel teologii v českém jazyce. Mým úkolem je zmapovat téma v tomto časopise, vycházejícím v letech 1828 – 1948, zjistit jaké důrazy byly v této době kladeny a jak se liší od dnešního teologického chápání a praxe. Jaký je Váš koníček? Rád čtu. Hlavně duchovní literaturu – mými oblíbenými autory jsou Henri J.M. Nouwen, Jean Vanier, Jan Ev. Urban – ten má různé knihy o duchovním životě. Rád čtu také knihy P. Tomáše Halíka. Z beletrie mám rád ruskou klasiku, například Dostojevského. Tak jistě najdete mnoho zajímavého i v naší farní knihovně. Děkujeme za rozhovor. Přejeme Vám, aby Vás práce v našem misijním území zaujala, cítil jste se dobře mezi zdejšími lidmi a aby se Vám v Ostrově a okolí líbilo. Otázky kladla L. Hanzlová Rozpis úklidu a výzdoby – září 2015 4. 9.: Michalová; 11. 9.: Srncová; 18. 9.: Běhounková; 25. 9.: Prvá Skupiny pro úklid: 1. Běhounková Marie; Breindlová Jitka 2. Prvá Elena; Kamarádová Věra 3. Michalová Anna; Velemanová Jarka 4. Srncová Marie, Tejmlová Na rozložení skupin je patrná potřeba doplnit je. Zvláště prosíme o pomoc mladší. Zvláště
10
bychom prosili o posílení čtvrté skupiny. Úklid probíhá každý pátek, ve skupině je možné domluvit i jiný termín. Hodinu si dohodnou členové skupin mezi sebou. Výzdoba kostela: Mariana Nežatická
6. 9. 13. 9. 20. 9. 27. 9. 28. 9.
23. neděle v mezidobí 24. neděle v mezidobí 25. neděle v mezidobí 26. neděle v mezidobí Sv. Václava
Rozpis lektorů – září 2015 1. čtení Poledníček Radová Kamarád st. Kamarád ml. upřesní se
2. čtení Faltová Hanzlová Hynk Faltová
Za rozdělení služby je odpovědný Pavel Breindl. Pokud nemůžete v stanovený den číst, prosím zajistěte si náhradu, nebo kontaktujte P. Breindla na telefonu 736 685 876. Hospodářský výsledek červen - červenec 2015 ČERVEN 2015 Z toho měsíc Hospodaření ŘKF Ostrov Rok 2015 červen Příjmy z toho sbírky Výdaje z toho režie Výsledek hospodaření z toho sbírky mínus režie
408 617 Kč 118 734 Kč 310 019 Kč 155 285 Kč 98 599 Kč -36 551 Kč
145 367 Kč 15 216 Kč 111 091 Kč 26 493 Kč 34 276 Kč -11 277 Kč
Místo sbírky
Rok 2015
Z toho měsíc červen
85 483 Kč 12 120 Kč Ostrov 11 443 Kč 825 Kč Kaple Sv.Rodiny 4 703 Kč 305 Kč Abertamy 9 166 Kč 1 427 Kč Hroznětín 3 153 Kč 120 Kč Radošov 2 946 Kč 60 Kč Pernink 1 840 Kč 359 Kč Horní Blatná 118 734 Kč 15 216 Kč Celkem Účet ostrovské farnosti, na který je možné přispívat: 0801809379/0800
11
Hospodaření ŘKF Jáchymov
Rok 2015
Z toho měsíc červen
81 202 Kč 20 929 Kč Příjmy 40 326 Kč 5 675 Kč z toho sbírky 36 612 Kč 5 401 Kč Výdaje 35 612 Kč 5 401 Kč z toho režie 44 590 Kč 15 528 Kč Výsledek hospodaření 4 714 Kč 274 Kč z toho sbírky mínus režie Účet jáchymovské farnosti, na který je možné přispívat: 0802348359/0800
ČERVENEC 2015 Hospodaření ŘKF Ostrov Příjmy z toho sbírky Výdaje z toho režie Výsledek hospodaření z toho sbírky mínus režie Místo sbírky
Rok 2015
Z toho měsíc červenec
483 948 Kč 135 733 Kč 434 173 Kč 209 439 Kč 49 776 Kč -73 706 Kč
75 331 Kč 16 999 Kč 124 154 Kč 54 154 Kč -48 823 Kč -37 155 Kč
Rok 2015
Z toho měsíc červenec
98 128 Kč 12 645 Kč Ostrov 12 347 Kč 904 Kč Kaple Sv.Rodiny 5 290 Kč 587 Kč Abertamy 11 354 Kč 2 188 Kč Hroznětín 3 153 Kč 0 Kč Radošov 3 248 Kč 302 Kč Pernink 2 213 Kč 373 Kč Horní Blatná 135 733 Kč 16 999 Kč Celkem Účet ostrovské farnosti, na který je možné přispívat: 0801809379/0800
12
Hospodaření ŘKF Jáchymov
Rok 2015
Z toho měsíc červenec
104 475 Kč 23 276 Kč Příjmy 59 264 Kč 13 263 Kč z toho sbírky 40 971 Kč 4 359 Kč Výdaje 39 971 Kč 4 359 Kč z toho režie 63 504 Kč 18 917 Kč Výsledek hospodaření 19 293 Kč 8 904 Kč z toho sbírky mínus režie Účet jáchymovské farnosti, na který je možné přispívat: 0802348359/0800
Denní tichá chví le Gn 21,18-19 - „Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“ Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla naplnila měch vodou a dala chlapci napít. Ef 2,20-22 - Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží. Lk 10,8-9 - A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží; uzdravujte tam nemocné a vyřiďte jim: Přiblížilo se k vám království Boží. Př 2,1-5 - Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru, abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti, jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost, budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha. Ef 4,22-24 - Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, obnovte se duchovním smýšlením, oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
13
Mt 14,14 - Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné. Mt 14,26-27 - Když ho učedníci uviděli kráčet po moři, vyděsili se, že je to přízrak a křičeli strachem. Ježíš na ně hned promluvil a řekl jim: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ 2Petr 1,17-19 - On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se
nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. Mt 17,19-20 - Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a řekli: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ On jim řekl: „Pro vaši malověrnost! Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete této hoře: Přejdi odtud tam, a přejde; a nic vám nebude nemožné.“ Ef 4,30-32 - A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení. Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost; buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. J 12,25-26 - Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce. Zj 12,10 - A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. Př 9,5-6 - „Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila, nechte prostoduchosti a budete živi, kráčejte cestou rozumnosti!“ Mt 19,21-22 - Ježíš mu dopověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne. Když mladík uslyšel to slovo, smuten odešel, neboť měl mnoho majetku. Mt 19,28-30 - Ježíš jim řekl: „ Amen, pravím vám, až se Syn člověka při obnovení všeho
14
posadí na trůn své slávy, tehdy i vy, kteří jste mě následovali, usednete na dvanáct trůnů a budete soudit dvanáct pokolení Izraele. A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě. Mnozí první budou poslední a poslední první. Zj 21,9b-11 - Řekl mi: „ Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu.“ Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál. Mt 23,25-26 - Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek. Mt 24,42-44 - Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete. Jer 1,19 - Budou proti tobě bojovat, ale nic proti tobě nezmohou, neboť já budu s tebou a vysvobodím tě, je výrok Hospodinův. Mk 7,14-15 - Když znovu svolal zástup, řekl jim: „Slyšte mě všichni a rozumějte: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje.“
Detske oke nko
15
O VEŘOZVESTEČH 29 ZLATÁ RŮŽE Přání papeže, kardinála Tomáška, duchovenstva i katolických věřících Československa bylo v pětaosmdesátém roce jednotné. Společně na Velehradě oslavit dovršujících se jedenáct století od smrti arcibiskupa Metoděje. Veškerá snaha však narážela na neproniknutelnou hráz strany i vlády, což vlastně bylo jedno a to samé. Papežova účast byla nežádoucí. Důvod? Podívejte se, co způsobila jeho cesta do Polska, apelovali soudruzi - aktivizaci místní církve tady rozhodně nemůžeme potřebovat. Nic nepomohla ani podpisová akce na podporu pozvání. Vynesla prý na dvaadvacet tisíc podpisů*, ale také zastrašování ze strany moci a její jasné stanovisko: Pokud si, milý kardinále, postavíš hlavu, tak my taky a přerušíme jednání s Vatikánem. Boj o papeže skončil jakoby plichtou. Svolení k účasti dostala oficiální vatikánské delegace v čele s kardinálem Agostinem Casarolim. Sestavíme mu takový program, aby neměl možnost se setkat s kněžími, laiky nebo Tomáškem, znělo jako una voce z ÚV. StB měla od svých agentů rozesetých po celé společnosti znepokojivé informace. Na Velehrad se chystá nezvykle velký počet lidí, snad až dvacet tisíc. Možná nás napadne, že tito donašeči museli být hodně hluboko, o účasti se přece netlachalo na každém rohu. „Soudruzi, je čas oprášit a vylepšit vyzkoušená opatření!“ A tak nehledě na vyzrazený plán… Podniky či JZD, kde je nebezpečí, že mají autobus (zvláště ČSAD, Čedok, CKM), obdrží příkaz: nebrat žádnou objednávku na Velehrad a již přijaté zrušit. „Zrušme a odkloňme i autobusové linky – přece aby nepřekážely poutníkům, že?“ Pro osobní auta nachystat hlídky SNB, budou je posílat na připravené objížďky a provádět kontroly technického stavu. „Takže pěšky dorazí, až bude po všem, ne?“ A kolik bylo v těch dnech v okolí tancovaček, výstav květin, králíků nebo čehokoliv, všude houpačky, kolotoče, schůze zahrádkářů, hasičů, žen, mládeže většinou s povinnou účastí. „Nějakej kardinál je nakonec nebude ani zajímat…“ Esenbáci, tajní, milicionáři i útvary rychlého nasazení měli před poutí manévry. Velehrad byl obklopen soustřednými kruhy zátarasů a na cestě z Hradiště vás mohli legitimovat skoro na každém kroku. Režim dělal, co mohl, přece si nezkazí mírovou slavnost, ale ani poutníci nezaháleli. V době neexistence dnešních internetových svolávačů, rozběhli mladí na Slovensku i Moravě akci, jejímž cílem bylo společné setkání na Velehradě již v sobotu před poutí. Na Slovensku to tak bylo zvykem. Zvací dopis šířili aktivisté podzemní církve osobními pozváními i skrze Hlas
16
Ameriky. Podrobná mapa Velehradu a okolí byla k nezaplacení. Polní cesty i okliky byly jak dálnice. Nakonec bylo povoleno sloužit i mši svatou. Po mnoha letech veřejně venku. Pouť ale byla prohlášena za vnitrocírkevní záležitost, což znamenalo zákaz pozvání zahraničních biskupů i neinformování o ní ani v tehdy prorežimních Katolických novinách. Šestou červencovou sobotu začali přicházet první poutníci na ohlášené neformální setkání. Velké procento tvořili mladí, kteří chtěli po večerní bohoslužbě zůstat v basilice v modlitbě, adoraci. Místo toho byli vytlačeni ven. Azyl našli kolem chrámu a na sousední louce, odkud zněly kytary, písně, modlitby. SNB chodí, legitimuje a fotí, rozhlas vyzývá k opuštění prostranství, jinak klidná teplá noc. Když ráno přijeli církevní hodnostáři i straničtí řečníci, dostala plichta trhliny. První, když Vatikánský státní sekretář „nerespektoval“ naordinovaný program a sešel se s českým primasem. Druhou, když se zjistilo, že protipoutnická opatření nezabrala a budou překonány i „nejhorší“ představy StB. Proudy poutníků se slily v jednu řeku, která opět jako by vytryskla z podzemí. Sešli jsme se na této mírové slavnosti, zaznělo na úvod z tribuny ústy předsedy ONV soudruha Lapčíka. Byl jedním ze dvou kádrů, kterým byla dána důvěra, aby před mší svatou vystoupili a pronesli projevy o úspěších socialistického zemědělství a tak podobně. A plichta se začíná hroutit. Desetitisíce poutníků začaly, světe, div se, dávat najevo svůj nesouhlas, který se stupňoval, předsedovi přeskakoval hlas a připravená klaka neměla šanci se projevit. Program však pokračoval podle plánu. Promluví soudruh Milan Klusák, český ministr kultury. Začal sebevědomě, apeloval na národní cítění a odděloval mravní a kulturní hodnoty od křesťanské víry. Stačilo ale, že vynechal u Metoděje označení svatý a bylo zle. „Svatý, svatý!!!“ začali skandovat poutníci a dožadovali se přítomnosti papeže a náboženské svobody. U nás je přece náboženská svoboda, „to bychom tu přece nebyli, že je to pravda, děvčata,“ prohodil ministr směrem ke krojovaným dívkám, ale poutníci už si nebrali servítky a značně naštvaného ministra donutili k odchodu. Na klášteře sice visel nápis na rudém podkladě, že nejdražší ze všeho je mír, ale lidé přišli, stejně jako v minulosti, na pouť. Nadšeně byli proto přivítáni oba kardinálové. A vrátil se duch soluňských bratří. Kardinál Agostino, ač Ital, sloužil mši svatou v češtině a slovenštině, což poutníci nadšeně kvitovali, i když, jak sám řekl, na „ř“ prý bude muset ještě zapracovat. Českému primasovi bylo státními orgány povoleno „pouze“
17
přečíst papežův list, kde Jan Pavel II. píše: „chtěl bych být alespoň duchovně na Velehradě,“ a připomíná rozsah a ovoce působení svatých bratří. Jejich dílo je vynikajícím přínosem pro vytváření společných křesťanských kořenů Evropy (na které Stará Dáma dnes mnohdy zapomíná). Zvučným a pevným hlasem znějí nad Velehradem papežova jasná slova o tom, že svatí Cyril a Metoděj jsou jako hlasatelé evangelia služebníky neporušené a pravé víry, ale také ti, kdo mají úctu před novými životními podmínkami národů, ke kterým jdou. Nevnucují řečtinu, byzantskou kulturu, mravy a zvyky, ale snaží se zapojit to specificky místní do života církve. Jak je to aktuální i dnes, kdy na jedné straně stojí dialog založený na evangelních hodnotách pravdě a lásce, na druhé straně prosazování vlastního pojetí bez ohledu na druhé propagovaný dnes zejména Islámským státem nebo různými sektářskými projevy a na třetí straně bezbřehý multikulturalismus, kterému je všechno jedno, hlavně ať existuje nabídka a poptávka, výběr z čehokoli a ty, člověče, si vyber. To už se plichta otočila úplně a na důkaz vítězství předává kardinál Státní sekretář velehradské basilice papežskou zlatou růži. Jako i v ostatních šesti basilikách po celém světě**, jde i zde o uznání duchovního významu tohoto poutního místa. Poutníci odešli, Velehrad se ponořil do ticha všedních dnů. Pouť se stala největším protirežimním vystoupením po osmašedesátém roce. Mocipáni se však nevzdali. Protiútok nastal hned v neděli večer. „Keď som prišla domov, prvé, čo bolo, bežala som k televíznym novinám, ale tam bol len zostrih a ja som nadšene vykrikovala - veď sme vypískali Klusáka!!! To tam samozrejme nebolo... skoro som schytala jednu od otca,“ vzpomínala po osmadvaceti letech Margita, jedna ze slovenských poutnic. Vypískat ministra kultury, bylo tehdy něco úžasného. Dnes, kdy na prezidenta házíme výdobytky přírody a vystavujeme červené karty, nám to může připadat jako naprostá banalita. Tenkrát šlo o čin občanské statečnosti. Kdo mohl vědět, zda ten, co stojí vedle, není Stbák nebo donašeč? Však si také někteří církevní hodnostáři zoufali: „Kdybyste viděli ty sestřičky, jak křičely a pískaly.“ Po půl roce přišel další protiútok, to, když na Stb vyhodnotili fotografie, filmové záběry a další materiály. Režim zaskočila vysoká účast mladých lidí, neúspěch koncepce mírové slavnosti a vlastní neschopnost manipulovat s davem. Rozjely se zastrašovací výslechy, připravila se další akce zaměřená proti poutím. O rok později v den velehradské poutě byli někteří účastníci předběžně zadrženi. Velehrad sám přivítal jen šest tisíc poutníků. Zkušenost Velehradu vedla také k dalším aktivitám a to nejen v podzemní církvi. Jejím plodem byl i v roce 1988 vyhlášený Program Desetiletí
18
duchovní obnovy národa. Svatí Cyril a Metoděj byli patrony předposledního roku věnovaného modlitbě a evangelizaci. Kardinál Casaroli se až později svěřil svému spolubratru, že dokud nepřijel a neuviděl na vlastní oči, jako by neměl přesné informace o stavu církve. Kardinál Tomášek pak dodával: „Viděli, jaké je skutečné smýšlení lidí.“ Obrázky: Svatí Cyril a Metoděj, spolupatroni Evropy Kardinál Agostino Casaroli, fotografie Pohled na Velehrad, fotografie Okolí Velehradu, mapa Pouť na Velehradě, 1985 Kardinál Casaroli na Velehradě, 1985 Milan Klusák, ministr kultury ČSR, fotografie, 1987 Transparent na klášteře při velehradské pouti 1985 Papež Jan Pavel II., fotografie Zlatá růže, dar papeže Jana Pavla II. Velehradu, 1985 Kardinál Tomášek na Velehradě, 1985 Slavorum apostoli, encyklika Jana Pavla II., anglické vydání Papežská růže a nevidomá poutnice *Celkový počet se odhaduje, do akce zasáhl státní aparát a zabavil několik podpisových archů. Do Vatikánu se dostalo jen 17 000 podpisů. **Zlatou růži vlastní kromě Velehradu šest dalších basilik: Czenstochowa (Polsko), Lurdy (Francie), Quadalupe (Mexiko), Mariazell (Rakousko), Aparecida (Brazílie), Altötting (Německo).
19
Úterý
1630 Mše svatá 1730 Biblické společenství 00 00 Ostrov 17 /18 Bohoslužba slova (Z/L); ! Středa Ostrov 1700/1800 Mše svatá - + Nešpory (Z/L); ! 00 00 18 /19 Biblické společenství (Z/L); ! Jáchymov 1600 Bohoslužba slova Čtvrtek Ostrov 1700/1800 Mše svatá (Z/L); K 1735/1835 Adorace (Z/L); K 00 00 Pátek Ostrov 15 /16 Adorace, Svatost smíření (Z/L)** 45 45 16 /17 Pobožnost k Božskému srdci (Z/L)** 1700/1800 Mše svatá (Z/L) 1800/1900 Společenství pro mladé (Z/L) Sobota Ostrov 1800 Mše svatá (kaple sv. Rodiny) * 30 Abertamy 14 Mše svatá * H. Blatná 1600 Mše svatá (první týden) * 00 Radošov 16 Mše svatá (třetí týden) * Neděle Ostrov 830 Mše svatá 1230 Řeckokatolická liturgie *** 1700 Modlitba večerních chval Jáchymov 1000 Mše svatá Hroznětín 1130 Mše svatá Poznámky * - Mše svatá s nedělní platností ** - Vyskytuje se jen na PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI *** - Vyskytuje se vždy na první neděli v měsíci (Z/L) – Čas bohoslužby podle zimního „Z“ a letního „L“ času ! – V období zimního času jsou bohoslužby přesunuty do Farního sálu. K – V zimním čase je mše svatá s adorací ve čtvrtek v kapli sv. Rodiny Vydává: Římskokatolická farnost Ostrov a Jáchymov; Příspěvky zasílejte na adresu:
[email protected]; poštovní adresa: Malé nám. 25; 363 01 Ostrov. Publikováno taky na stránkách farnosti: farnostostrov.wordpress.com Redakce a spolupracovníci: P. Marek Hric, Pavel Rieger, Filip Breindl, Růžena Kamarádová, Marek Poledníček, Lidmila Hanzlová, Jana Kitzbergerová, Elena Hrubá; Redakční uzávěrka příštího čísla: 17. 9. 2015
20
Pernink