Zpravodaj farnosti Ostrov a Jáchymov

Zpravodaj farnosti Ostrov a Jáchymov Říjen 2015

Na začátku září jsem si říkal, že se konečně trochu zklidní náplň a bude možnost si po prázdninách trochu odpočinout od všech mimořádných aktivit. Místo odpočinku přišly nové výzvy a ani měsíc říjen nebude jiný. Proto jsem v posledních dnech zaměřil pohled na to, co je před námi. A toho, co přináší nový měsíc, skutečně není málo. Změnily se křesťanské stránky pro www.signaly.cz, začala se registrace na SDM Krakow 2016 a registrace kostelů na projekt Křesťanské Vánoce 2016, prezentace nové encykliky papeže Františka „Laudato si“, probíhá biskupská synoda o rodině, uskuteční se Národní eucharistický kongres, a jiné. Zároveň v tomto měsíci slavíme Růžencové pobožnosti, připomínáme si významné světce: sv. Terezii z Lisieux, sv. Františka z Assisi, sv. Terezii z Avily, ale i svatého papeže Jana Pavla II. Měsíc říjen je tedy také sám o sobě bohatý na mnohé skutečnosti. Je jasné, že se v jednom článku ke všemu vyjádřit nedokážu. To co je tedy důležité a nutné jsou společné chvíle, které můžeme naplnit k osobnímu povzbuzení i prohloubení. Na prvním místě je to společná modlitba růžence. Je důležité, aby nás spojovala. Je totiž bohatstvím, které buduje jednotu společenství ve farnosti a v osobní rovině pomáhá nalézat vnitřní rovnováhu a pokoj. Chci vás tedy povzbudit ke společné modlitbě růžence přede mši svatou. I já se budu snažit,

1

abych vás svou přítomností při modlitbě podpořil. Kromě úmyslu apoštolátu modlitby na měsíc říjen, je důležité prosit za zdárný průběh už zmiňované biskupské synody o rodině, která v měsíci říjnu proběhne v Římě. Nejde totiž jenom o podpoření života rodin, ale také o snahu znovu odhalit nutnost opětného budování hodnot, které buduje pouze rodina, a to jak v rovině osobního života jednotlivce, tak pro rozvoj hodnot v sociální rovině života člověka. Bez rodinného života naše společnost ztrácí pevný základ a nemá na čem stavět. Bez rodiny je člověk vykořeněn a bez životní opory. O to více je základem života společnosti rodina, postavená na křesťanských hodnotách. To, co se nás jako farního společenství dotýká v jednotlivých výše zmiňovaných aktivitách, je pozvání pro mládež od 16-ti let na Světové dny mládeže do Polského

Krakowa, které se uskuteční v červenci 2016. Už nyní v tomto měsíci je možné se přihlásit, a to přes internet, nebo osobně na faře v Ostrově. Zajímavou nabídkou je také projekt Křesťanské Vánoce. Už v minulých letech se podařilo ve spolupráci s lidmi, kteří chtěli mít vánoční bohoslužbu ve své obci, zorganizovat pásmo koled s četbou Božího slova a to i na místech, kde by jinak žádná bohoslužba nebyla. Projekt Křesťanské vánoce tak nabízí

propojení těchto aktivit a jejich společné zastřešení. Je to možnost nabídnout i okolní společnosti, která ztrácí křesťanskou kulturu, znovu navázat na pravou podstatu našich svátků. A je to právě měsíc říjen, kdy je možné se do tohoto projektu zaregistrovat. Pokud byste měli odvahu zapojit se, a tak vydat svědectví o smyslu křesťanského života a o vztahu k Bohu, rád přivítám všechny zájemce. Těším se na spolupráci. P. Marek Bonaventura Hric

– 1. 10. - čtvrtek – památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše, panny a učitelky církve - evang. Mt 18,1-4 2. 10. - pátek – památka svatých andělů strážných – evang. Mt 18,1-5.10 První pátek v měsíci: 1600 h. – Výstav Nejsvětější svátosti oltářní 1600 h. – Prvopáteční Svatost smíření 1745 h. – Pobožnost k Božskému srdci Ježíšovu 3. 10. - sobota – sobotní památka Panny Marie - sv. Maxmilián – evang. Lk 10,17-24 4. 10. - 27. neděle v mezidobí - čtení cyklu B, evang. Mk 10,2-16 – sv. František z Assisi Žaltář 3. týdne „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ 5. 10. - pondělí – sv. Palmác, sv. Marie Faustyna Kowalská – evang. Lk 10,25-37 6. 10. - úterý – sv. Bruna, kněze – evang. Lk 10,38-42 7. 10. - středa – památka Panny Marie Růžencové – evang. Lk 11,1-4 8. 10. - čtvrtek – sv. Simeon – evang. Lk 11,5-13 9. 10. - pátek - sv. Dionýsia, biskupa, a druhů, mučedníků – sv. Jana Leonardiho, kněze – evang. Lk 11,15-26 10. 10. - sobota – sobotní památka P. Marie – sv. Paulin – evang. Lk 11,27-28 11. 10. - 28. neděle v mezidobí – čtení cyklu B – evang. Mk 10,17-30 Žaltář 4. týdne „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ 12. 10. - pondělí – sv. Radima, biskupa – evang. Lk 11,29-32 13. 10. - úterý - sv. Eduard – evang. Lk 11,37-41 14. 10. - středa – sv. Kalista I., papeže a mučedníka - evang. Lk 11,42-48 15. 10. - čtvrtek – památka sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve – evang. Lk 11,47-54 16. 10. - pátek – sv. Hedviky, řeholnice (hlavní patronky Slezska) – sv. Markéty Marie Alacoque, panny – evang. Lk 12,1-7 Zdobení Misijních svící – 1900 hod. ve farním sále v Ostrově

2

17. 10. - sobota – památka sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka – evang. Lk 12,8 -12 Misijní most modlitby – ve 2100 hod. ve farním kostele v Ostrově s Euch. požehnáním 18.10. - 29. neděle v mezidobí – MISIJNÍ NEDĚLE - čtení cykl. B, evang. Mk 10,35-45 – sv. Lukáš, evangelista Žaltář 1. týdne „Ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“ 19. 10. - pondělí – nezávazná památka sv. Jana de Brébeuf a druhů – sv. Pavla od Kříže - evang. Lk 12,13-21 20. 10. - úterý – sv. Irena – evang. Lk 12,35-38 21. 10. - středa – bl. Karla Rakouského – evang. Lk 12,39-48 22. 10. - čtvrtek – sv. Jana Pavla II., papeže – evang. Lk 12,49-53 23. 10. - pátek – nezávazná památka sv. Jana Kapistránského, kněze – evang. Lk 12,54-59 24. 10. - sobota – sv. Antonína Marie Klareta, biskupa – evang. Lk 13,1-9 - Změna času na ZIMNÍ proběhne v noci ze soboty na neděli; posouvá se o hodinu zpět!!!! Bohoslužby se v pracovních dnech posouvají na zimní program se začátkem od 1700 hod. 25. 10. - 30. neděle v mezidobí – čtení cyklu B – evang. Mk 10,46-52 Žaltář 2. Týdne (Na základě dovolení Apoštolské Penitenciárie ze dne 8. 10. 2012 mohou věřící v naší republice získat plnomocné odpustky pro duše v očistci už v týdnu před Vzpomínkou na všechny věrné zemřelé (tedy od 25. října), pokud z vážných důvodů nemohou navštívit hřbitovy v obvyklé době od 2. do 8. listopadu. Toto dovolení platí po dobu sedmi let.) „Buď dobré mysli, vstaň, volá tě!“ 26. 10. - pondělí – sv. Rustika – evang. Lk 13,10-17 27. 10. - úterý – sv. Frumencia – evang. Lk 13,18-21 28. 10. - středa – svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů – evang. Lk 6,12-19 29. 10. - čtvrtek - nezávazná památka bl. Marie Restituty Kavkové, panny a mučednice - evang. Lk 13,31-35 30. 10. - pátek – sv. Marcel – evang. Lk 14,1-6 31.10. - sobota – nezávazná památka sv. Wolfganga, biskupa – evang. Lk 14,1.7-11 - Dušičkové pobožnosti: 1330 hod. hřbitov Abertamy 1600 hod. hřbitov Pernink 1. 11. - neděle – Slavnost Všech svatých – evang. Mt 5,1-12a - Dušičkové pobožnosti: 1530 hod. hřbitov Ostrov (Od 1. do 8. listopadu je možno získat po splnění tří obvyklých podmínek denně plnomocné odpustky, přivlastnitelné pouze duším v očistci, navštíví-li někdo hřbitov a pomodlí se tam třeba jen v duchu za zemřelé; v ostatních dnech lze takto získat odpustky částečné.) „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.“

3

Eucharistie a milosrdenství

Připravujeme se na „Svatý rok Božího milosrdenství“, který bude zahájen 8. prosince 2015 ve vatikánské bazilice sv. Petra otevřením Svaté brány. V římských bazilikách sv. Jana v Lateránu a sv. Pavla za hradbami budou Svaté brány otevřeny o třetí neděli adventní, kdy se též otevřou brány katedrál celého světa. Zůstanou otevřeny do 13. listopadu 2016. O týden později, při slavnosti Krista Krále 2016, bude uzavřena Svatá brána římské baziliky sv. Petra a s ní i jubilejní rok milosrdenství. V rámci přípravy na tento Svatý rok Božího milosrdenství a zároveň v měsíci konání Národního eucharistického kongresu v Brně předkládáme k přemýšlení katechezi pronesenou na generální audienci ve Vatikánu 12. února 2014. V předchozí katechezi jsem objasnil, jak nás eucharistie uvádí do reálného společenství s Ježíšem a jeho tajemstvím. Nyní si položíme otázky týkající se vztahu mezi eucharistií, kterou slavíme, a svým životem – jako církev i jako jednotlivci. Jak prožíváme eucharistii? Když jdeme v neděli na mši, jak ji prožíváme? Je to jen slavnostní chvíle, ustálená tradice, příležitost k setkání nebo k pocitu uspokojení, anebo je něčím víc? Existují konkrétní signály, které nám umožní pochopit, jak prožíváme eucharistii – zda dobře, nebo méně dobře. Prvním ukazatelem je způsob, jakým se díváme na druhé a jak o nich smýšlíme. V eucharistii Kristus vždy nově uskutečňuje sebedarování, které dokonal na kříži. Celý jeho život je činem naprostého sdílení se z lásky. Proto rád pobýval s učedníky a lidmi, které poznal. Pro něho to znamenalo sdílet s nimi jejich tužby, problémy a vše, co hýbalo jejich duší a životem. Když se nyní účastníme mše svaté, setkáváme se s muži a ženami všeho druhu: s mladými, starými, s dětmi, chudými, dobře

4

zajištěnými, místními nebo cizinci, celými rodinami či jednotlivci… Vede mne eucharistie, kterou slavím, k tomu, abych všechny vnímal jako opravdové sestry a bratry? Roste ve mně schopnost radovat se s radujícími a plakat s plačícími? Vede mne eucharistie k tomu, abych se vydával za chudými, nemocnými a vytlačenými na okraj? Pomáhá mi rozpoznávat v nich Ježíšovu tvář? Dělám si starost, jak pomoci, a modlím se za ty, kteří čelí tolika problémům? Anebo jsem trochu lhostejný? Anebo mě zajímají řeči: viděl jsi, jak byla oblečená tamta, nebo tamten? Někdy se to po mši dělá a nemělo by se. Musíme se starat o své bratry a sestry, kteří jsou v nouzi kvůli nemoci nebo nějakému problému. Prosme Ježíše, kterého přijímáme v eucharistii, ať nám pomůže pomáhat jim. Druhým ukazatelem je milost zakoušení odpuštění a ochoty odpouštět. Občas se někdo zeptá: “Proč by se mělo chodit do kostela, když ten, co je pravidelně na mši, je stejným hříšníkem jako druzí?“ Kdo slaví eucharistii nečiní tak proto, že se považuje za

lepšího, nebo se chce jevit lepším než druzí, nýbrž proto, že stále cítí nutnost být přijat a znovuzrozen milosrdenstvím Boha vtěleného v osobě Ježíše Krista. Pokud kdokoli z nás necítí potřebu Božího milosrdenství, necítí se být hříšníkem, ať raději na mši nechodí. Chodíme na mši, protože jsme hříšníci a chceme obdržet Boží odpuštění a mít účast na vykoupení a odpuštění, které nám Ježíš nabízí. Ono „vyznávám se“, které pronášíme na začátku, není jen formalitou, nýbrž pravým úkonem kajícnosti! Jsem hříšník a vyznávám to – tak začíná mše. Nikdy nesmíme zapomenout, že Ježíšova poslední večeře se konala „v tu noc, kdy byl zrazen“. V onom chlebu a vínu, které obětujeme a kolem nichž se shromažďujeme, se pokaždé obnovuje Kristův dar těla a krve na odpuštění našich hříchů. Musíme jít na mši pokorně jako hříšníci a Pán nám udělí smíření. Posledním cenným ukazatelem je vztah mezi slavením eucharistie a životem našich křesťanských společenství. Vždycky je třeba mít na paměti, že eucharistie není něčím, co

děláme my. Není nějakým naším připomenutím toho, co Ježíš řekl a učinil. Je to čin Ježíšův! Zde působí a na oltáři je přítomen sám Kristus. Je to Kristův dar, který se zpřítomňuje a shromažďuje nás kolem sebe, aby nás sytil svým slovem a životem. To znamená, že poslání a sama totožnost církve pramení odtud, z eucharistie. Tam dostávají podobu. Pokud nás liturgie, byť z vnějšího hlediska nádherná, nevede k setkání s Ježíšem, hrozí nám, že nepřinese našemu srdci a našemu životu žádnou výživu. Skrze eucharistii chce Kristus vstoupit do našeho života a proniknout ho svou milostí, aby v každém společenství život odpovídal liturgii. - Srdce se nám naplňuje důvěrou a nadějí, když pomyslíme na Ježíšova slova: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Prožívejme eucharistii v duchu víry, modlitby, odpuštění, pokání, společné radosti i starosti o potřebné v jistotě, že Pán splní, co nám přislíbil: věčný život. Ať se tak stane! papež František

Svatý František z Assisi v podání papeže Františka Encyklika papeže Františka „Laudato si´“ - „Buď pochválen“ - nazývaná také „ekologická“ encyklika, vyšla už také v češtině (je k dostání ve farní knihovně). V jejím 10. - 12. článku papež připomíná odkaz svatého Františka, jehož svátek slavíme 4. října: Na tomto místě encykliky chci uvést jeden krásný a podnětný příklad. Vybral jsem si jeho jméno, jeho vedení a inspiraci ve chvíli, kdy jsem byl zvolen římským biskupem. Věřím, že František je příkladem péče o to, co je slabé, a také příkladem radostně a autenticky prožívané integrální ekologie. Je svatým

5

patronem všech, kdo studují a pracují na poli ekologie; oblíbili si jej i mnozí nekřesťané. Projevoval zvláštní pozornost k Božímu stvoření i vůči chudým a opuštěným. Miloval a byl milován pro svoji radost, velkorysou oddanost a pro svoje všeobjímající srdce. Byl mystikem a poutníkem, který žil v jednoduchosti a

obdivuhodné harmonii s Bohem, s druhými, s přírodou a sám se sebou. V něm je patrné, do jaké míry jsou neoddělitelné starost o přírodu, spravedlnost vůči chudým, nasazení pro společnost a vnitřní pokoj. Jeho svědectví nám také ukazuje, že integrální ekologie vyžaduje otevřenost kategoriím, které přesahují slovník exaktních věd či biologie a vztahují se k podstatě toho, co je lidské. Pokaždé když František pohlédl na slunce, měsíc i ty nejdrobnější živočichy, reagoval zpěvem a zapojil do své chvály každého tvora způsobem, jaký známe, když se zamilujeme do nějaké osoby. Komunikoval s veškerým stvořením a kázal dokonce květům, “které vybízel, aby chválily a milovaly Hospodina jako bytosti obdařené rozumem“. Jeho reakce byla něčím více než intelektuálním oceněním nebo ekonomickou vypočítavostí, protože pro něho bylo každé stvoření bratrem či sestrou, s nimiž jej pojilo citové pouto. Proto se cítil povolán pečovat o všechno, co existuje. Jeho učedník svatý Bonaventura o něm vyprávěl, že „když nahlížel společný původ všech věcí, cítil se naplněn ještě větší zbožností a nazýval i ta nejmenší stvoření bratrem či sestrou“… Přistupujeme-li k přírodě a životnímu prostředí bez této otevřenosti k úžasu a

obdivu, nemluvíme-li ve svém vztahu ke světu jazykem bratrství a krásy, budou naše postoje podobné postojům vládce, spotřebitele anebo pouhého vykořisťovatele přírodních zdrojů, neschopného klást meze svým bezprostředním zájmům. A naopak, pokud se cítíme vnitřně sjednoceni se vším, co existuje, pak se spontánně rodí střídmost a péče. Chudoba a střídmost svatého Františka nebyly pouze vnějším asketismem, nýbrž něčím radikálnějším: odmítnutím dělat z reality pouhý předmět užití a nadvlády. Svatý František věrný Písmu nás též vybízí, abychom v přírodě rozpoznali nádhernou knihu, v níž k nám promlouvá Bůh a sděluje nám něco ze své krásy a dobroty: „Neboť z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí“ (Mdr 13,5) a „jeho věčnou moc a jeho božské bytí je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil“ (srov. Řím 1,20). Proto požadoval, aby se v konventu vždy část zahrady ponechávala neobdělaná, aby tam mohly růst divoké rostliny a aby ti, kdo je obdivují, mohli pozvedat mysl k Bohu, původci tolikeré krásy. Svět je něčím víc než jen problémem, který je třeba vyřešit. Je radostným tajemstvím, jež kontemplujeme s plesáním a chválou.

Pouť k Panně Marii Věrné v Büchen u Lauenburgu V Mariánské kapli v Büchen u Lauenburgu, na severu Německa, stojí od května 2013 kopie sošky Panny Marie Věrné, kterou řezal Stanislav Tomanec a následně žehnal. v našem farním kostele sv. Michaela a Panny Marie Věrné pater Marek Hric. Jistě si pamatujete na onen osmý květen, kdy Stanislav vyprávěl o práci gotického řezbáře, představoval nám i práci svou a kdy byla

6

kopie gotické sošky Panny Marie Věrné předána obětavým katolíkům z Büchen, kteří si pro ni přijeli. Původní poutní gotický mariánský kostel v Büchen patří od poloviny 16. století evangelíkům, kterých je na severu Německa převaha. Skupinka büchenských katolíků nechala v druhé polovině 20. století vystavět novou mariánskou kapli, a před devíti lety obnovila i mariánskou poutní tradici. Vždy v sobotu po slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, letos přímo 15. srpna, se po části dávné poutní cesty putuje přes 4 km, podél Labského kanálu, do mariánské kaple v Büchen. Letos už potřetí přímo k replice sošky Panny Marie Věrné, kde se pak koná poutní mše svatá a následné občerstvující posezení. V každém novinovém článku, které nám z Büchen vždy na konci srpna zasílají, je zmínka o Ostrovské farnosti a o milostné sošce Panny Marie Věrné. V Büchenském tisku píší na konci článku „Putovat jako před 785 lety“ z 19. 8. 2015: „Originál sošky Panny Marie Věrné stojí v ostrovském farním kostele. V roce 2013 se milostná soška

v podobě kopie vrátila i do Büchen. Český řezbář Stanislav Tomanec ji osobně předal katolickému společenství. Stojí nyní v büchenské mariánské kapli a spojuje dvě stará poutní místa: Ostrov v Čechách a Büchen.“ Církevní tisk připomíná, že se pouti zúčastnilo 60 poutníků, mezi nimi dva kněží a jeden bohoslovec, a přes sto věřících se zúčastnilo mše svaté s žehnáním bylinek. Kněz-poutník ze Schwerinu zdůraznil význam této pouti: „Kdo chce v tomto biskupství na 15. srpna putovat, musí přijet do Büchen.“ A nám věrná Ursula Pinnau, jedna z iniciátorek a organizátorek büchenské pouti, píše: „Měli jsme 15. srpna velmi krásnou slavnost, s více jak 60 poutníky, s plnou kaplí při mši svaté, s dobrým počasím a mnoha milými lidmi v dobrém společenství. Slavnost končila až po 21. hodině. Všichni byli sytí a spokojení. Byli tu s námi dva mladí kaplani a jeden kandidát kněžství, studující v Římě. Byla to překrásná mariánská slavnost!“ han

Udělení služby lektora v naší farnosti V neděli 13. září měl Otec biskup František Radkovský nabitý program. Dopoledne věnoval slavnostní mši svaté v kostele sv. Martina a Prokopa v Plzni a oslavě „25 let salesiánů v Plzni“, odpoledne přejížděl k nám do Ostrova, aby tu v 15 hod. udělil službu lektora dvěma kandidátům: Bystríkovi Ferancovi a Jaroslavu Hrabovi. Během slavnostních nešpor v našem farním kostele sv. Michaela a Panny Marie Věrné se konalo udílení církevní služby - lektorátu, při kterém Otec biskup zdůraznil, že její vykonávání zahrnuje čtení i vysvětlení biblického textu. Bystrík Feranec je bohoslovec, kterému byla naše farnost určena v plzeňské diecézi jako domovská. O prázdninách jezdí do Ostrova a koná zde praxi, která je při studiu předepsána. Jaroslav Hraba je asistentem vězeňského kaplana. Během návštěv ve věznicích seznamuje

7

také posluchače postupně s biblickými texty. A proto je pro něj udělení této církevní služby důležité. K slavnostním nedělním nešporám s Otcem biskupem přišlo nečekané množství farníků. Radostné byly i následující chvíle při občerstvení v sále a na farní zahradě. Modernizace vytápění fary v Ostrově Někteří farníci si již všimli, že na farní zahradě pod okny knihovny stojí nějaké „podivné bedny“. Oč se jedná? Je to nový tepelný zdroj pro vytápění fary. Doposud se fara vytápěla dřevozplynujícím kotlem na dřevo. Do tohoto kotle se každý rok muselo „naládovat“ cca 50m3 dřeva. Jednak nebylo snadné takové množství dřeva zajistit, zpracovat a dopravit do kotelny, a jednak vznikaly někdy v zimních měsících problémy, kdo vlastně bude přikládat do kotle, když pan farář musí z fary odjet. Novým tepelným zdrojem jsou dvě tepelná čerpadla. To jsou ty „bedny“, co stojí venku. Dole v kotelně je již pouze malý tepelný výměník a elektronika sloužící k ovládání. Jednoduše můžeme tepelné čerpadlo přirovnat k ledničce. To je paradox – to, co má topit, přirovnáváme k ledničce! Ale jestliže byste doma odtáhli ledničku ode zdi a sáhli si na žábry, co jsou vzadu, tak zjistíte, že jsou teplé. A právě tohoto efektu využívají tepelná čerpadla. Kdybyste tyto žábry ponořili do vody, tak tu vodu ohřejí. A to je ta voda, která potom protéká radiátory.

Tepelná čerpadla byla pro faru pořízena za peníze z investičního dotačního fondu. Jedná se o moderní zdroj tepla, který, doufejme, přinese i nějaké úspory. Hlavně však ubere starosti se zajištěním tepelné pohody na faře, což pocítíme všichni. Současně je ale na farní zahradě a v kotelně vytvořena zásoba dřeva na několik let, na přitápění v opravdu krutých mrazech v zimních měsících. Stávající kotel na dřevo totiž zůstal zachován a může se s ním přitápět. Přejme si tedy, aby nový zdroj tepla sloužil dobře a dlouho. Předpokládaná životnost je 25 let. Pavel T. Rieger

V souvislosti se svatým Václavem Česká televize vysílala po poutní mši svaté ve Staré Boleslavi několik krátkých dokumentů. Jeden byl o potomcích starých šlechtických rodů, které kdysi dávno měly styčné osobnosti s rodem Přemyslovců. Dnešní představitelé Černínů, Schwarzenbergů, Kinských, Šternberků a Waldsteinů vyjadřovali svůj postoj k životu, ke svým osudům, také k majetku. Úplně všichni označili svůj vztah k navráceným zámkům či palácům jako vztah hospodáře (nikoliv majitele), který se snaží dobře o vše pečovat, aby vše mohl jednou opět předat další generaci.

8

Jeden z dotázaných mluvil dále o mravnosti a nemravnosti – pojmech, které dnešní mladý člověk neuslyší. Ten slyší pouze o právních normách, o zákonících, které ale stejně nezná. Řekl také moudrou myšlenku, že křesťanství - mimo jiná vodítka, např. Desatero - rozlišuje sedm hlavních hříchů, což nikde v žádném lidském zákoníku nezazní. A přesto je to sedm chyb, které se stále v lidských životech opakují a často hrají ve vývoji jedince velkou roli. Jsou „hlavní“, neboť z nich pramení hříchy další. Pýcha – závist - hněv - nestřídmost – smilstvo – lakomství – lenost. Všechny je onen šlechtic vyjmenoval a přidal, jak tato znalost, kterou dostal už v dětství, byla v jeho životě užitečná.

Uvědomila jsem si, že dnešní běžný mladý člověk čelí nástrahám života zcela nepřipraven. Nezná Desatero (které se před únorem 1948 probíralo po celý jeden ročník školní docházky), nezná evangelní rady, nezná sedm hlavních hříchů, ani další moudrosti. Jak má vědět, čeho se vyvarovat, co je dobré a co je zlé, jak se stát opravdu člověkem? Nezdá se vám, že je na nás, abychom si to nenechávali pro sebe? Své znalosti si můžeme osvěžit s pomocí autorů jako je Tomáš Špidlík (Po tvých stezkách aj), Graham Tomlin (Sedm hlavních hříchů a jak je překonávat), nebo i Geoffrey Chaucer (Canterburské povídky), a další, které máme zastoupeny ve farní knihovně. A pak je předat dál. L. Hanzlová

Rozpis úklidu a výzdoby – říjen 2015 2. 10.: Michalová; 9. 10.: Srncová; 16. 10.: Běhounková; 23. 10.: Prvá; 30. 10.: Michalová Skupiny pro úklid: 1. Běhounková Marie; Breindlová Jitka 2. Prvá Elena; Kamarádová Věra 3. Michalová Anna; Velemanová Jarka 4. Srncová Marie, Tejmlová Na rozložení skupin je patrná potřeba doplnit je. Zvláště prosíme o pomoc mladší. Zvláště bychom prosili o posílení čtvrté skupiny. Úklid probíhá každý pátek, ve skupině je možné domluvit i jiný termín. Hodinu si dohodnou členové skupin mezi sebou. Výzdoba kostela: Božena Matláková a Mariana Nežatická Rozpis lektorů – říjen 2015 1. Čtení 2. čtení 4. 10. 27. neděle v mezidobí Hanzlová Poledníček 11. 10. 28. neděle v mezidobí Kamarád st. Hynk 18. 10. 29. neděle v mezidobí Kamarád ml. Radová 25. 10. 30. neděle v mezidobí Faltová Sek Za rozdělení služby je odpovědný Pavel Breindl. Pokud nemůžete v stanovený den číst, prosím zajistěte si náhradu, nebo kontaktujte P. Breindla na telefonu 736 685 876.

9

Hospodářský výsledek SRPEN 2015 Hospodaření ŘKF Ostrov

Rok 2015

Z toho měsíc srpen

Příjmy z toho sbírky Výdaje z toho režie Výsledek hospodaření z toho sbírky mínus režie

1 720 128 Kč 157 899 Kč 1 051 175 Kč 228 274 Kč 668 953 Kč -70 375 Kč

1 236 180 Kč 22 166 Kč 617 002 Kč 18 835 Kč 619 178 Kč 3 331 Kč

Místo sbírky

Rok 2015

Z toho měsíc srpen

Ostrov Kaple Sv. Rodiny Abertamy Hroznětín Radošov Pernink Horní Blatná Celkem

113 389 Kč 14 360 Kč 6 743 Kč 13 670 Kč 3 153 Kč 3 498 Kč 3 086 Kč 157 899 Kč

15 261 Kč 2 013 Kč 1 453 Kč 2 316 Kč 0 Kč 250 Kč 873 Kč 22 166 Kč

Účet ostrovské farnosti, na který je možné přispívat: 0801809379/0800 Hospodaření ŘKF Jáchymov Příjmy z toho sbírky Výdaje z toho režie Výsledek hospodaření z toho sbírky mínus režie

Rok 2015 149 394 Kč 76 258 Kč 62 336 Kč 46 336 Kč 87 058 Kč 29 922 Kč

Z toho měsíc srpen 44 919 Kč 16 994 Kč 21 365 Kč 6 365 Kč 23 554 Kč 10 629 Kč

Účet jáchymovské farnosti, na který je možné přispívat: 0802348359/0800

10

Prosba - Tisk nové knihy – O putování do světových poutních míst V minulých dnech jsem dostal mailem netradiční prosbu od spolubratra z třetího řádu sv. Františka pana Jana Pospíšila, kterého znám i díky jeho osobnímu svědectví - jako zvláštně, skrze nemoc, Bohem obdarovaného člověka. Prosíme o pomoc s vydáním knihy, kterou napsal jako svědectví vlastního života. Prosí o potvrzení zájmu o jeho knihu. K vydání knihy potřebuje mít na 500 zájemců, kteří by si jeho knihu mohli zakoupit. Níže uvádím náhled na téma knihy a její prezentaci. Prosím zájemce, aby se přihlásili ve farní knihovně sv. Anny. Není třeba uvádět jméno, stačí projevení zájmu. I jménem Ing. Jana Pospíšila všem zájemcům předem děkuji. Kniha pojednává o radostech i strastech pěšího poutního putování. V zimě 2012 uskutečnil autor cestu z francouzských Lurd do španělského Santiaga de Compostela a na jaře 2014 šel poutní cestu z Prahy do Říma. Kniha si klade otázky o smyslu poutního putování. Dokáže takové putování člověku něco dát? Má pouť v XXI. století pro postmoderního člověka ještě nějaký smysl? Může pouť v životě člověka něco proměnit? Jak vypadaly poutní cesty dříve a jak je vnímá dnešní člověk? Autor v knize hledá odpovědi na tyto otázky. Příběhy, které na svých poutích do Santiaga de Compostela a do Říma autor prožil, se v knize mísí s úvahami, meditacemi a vzpomínkami. Kniha není prostým deníkem o projití tisíců kilometrů, ale sondou do duše, pokusem o hledání štěstí v životě. Vyzařuje z ní láska k přírodě a všemu tvorstvu. A také o nacházení naděje nevyléčitelně nemocného člověka, kterou mu taková pouť přináší.

Lk 4,35-36 - Ale Ježíš mu pohrozil: „Umlkni a vyjdi z něho!“ Zlý duch jím smýkl doprostřed a vyšel z něho, aniž mu uškodil. Na všechny padl úžas a říkali si navzájem: „Jaké je to slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vyjdou!“ Lk 4,42-43 - Když nastal den, vyšel z domu a šel na pusté místo; zástupy ho hledaly. Přišly až k němu a zdržovaly ho, aby od nich neodcházel. Řekl jim: „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán.“ Lk 5,36 - Řekl jim i podobenství: „Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí.

11

Lk 6,9-10 - Ježíš jim řekl: „Ptám se vás: Je dovoleno v sobotu činit dobře, či zle, život zachránit, či zahubit?“ Rozhlédl se po všech a řekl tomu člověku: „Zvedni tu ruku!“ On to učinil a jeho ruka byla zase zdravá. Mk 7,36-37 - Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím více jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. Nadmíru se divili a říkali: „Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč.“ Lk 6,22-23 - Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymažou vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí: hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. Lk 6,32-36 - Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kteří dobře činí vám, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte nazpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. Lk 6,45 - Dobrý člověk z dobrého pokladu svého srdce vydává dobré a zlý ze zlého

12

vydává zlé. Jeho ústa mluví, čím srdce přetéká. Lk 7,47 - Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje. Lk 8,14-15 - Semeno padlé do trní jsou ti, kteří uslyší, ale potom je starosti, majetek a rozkoše života dusí, takže nepřinesou úrodu. Semeno v dobré zemi jsou ti, kteří uslyší slovo, zachovávají je v dobrém a upřímném srdci a vytrvalostí přinášejí úrodu. Ag 2,6-7 - „Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. Jak 5,4-6 - Hle, mzda dělníků, kteří žali vaše pole a vy jste jim ji upřeli, volá do nebes, a křik ženců pronikl ke sluchu Hospodina zástupů. Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se - pro den porážky! Odsoudili jste a zahubili jste spravedlivého; a on se proti vám nestaví. Dan 7,13-14 - Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno.

PROŽÍVÁME MŠI SVATOU Mše svatá je velkým pokladem pro každého člověka, který se jí účastní. Proto je potřeba účastnit se jí vědomě a aktivně. V rámečcích jsou některé důležité momenty mše svaté. Seřaď je tak, jak jdou ve mší svaté za sebou. Když se ti to podaří, vytvoří písmena v kroužcích tajenku (dokončení citátu).

NEPŘÍJIMAT EUCHARISTII JE STEJNÉ JAKO … _________________________________________________________________________ Sv. Jan Maria Vianney

13

SVATÝ FRANTIŠEK Z ASSISI Svatý František z Asiss má svátek 4. Října a je jedním z nejpopulárnějších světců. Žil ve středověku v Itálii. Pocházel z bohaté rodiny, ale zvolil si život v chudobě. Miloval všechno stvoření – zvířata, ptáky, rostliny, slunce, dokonce i „sestru smrt“. Ve všem viděl láskyplné Boží dílo. Získal mnoho následovníků a přispěl k obnově celé církve. Jeho příklad je aktuální i dnes. Sv. František je považován mimo jiné za patrona zvířat. Do políček po obvodu každého kruhu napiš název zvířete, které je na obrázku. Začni vždy u šipky. Ve vytečkovaných políčkách se skrývá tajenka.

TAJENKA: Svatý František kudy chodil, ___________________________________________________. To můžeme dělat také my!

14

CESTA K ÚSPĚCHU Ta stavba stojící v blízkosti Náměstí Santa Maria Maggiore v Římě není nijak nápadná. Od roku 1917 zde sídlí Papežský Orientální Ústav. Ve čtvrtek 9. 5. 1963 zde byla zahájena třídenní konference Cyril a Metoděj – svatí apoštolové Slovanů. Na chodbě před aulou potkáváme otce Janeze Vodopivce, navštívili jsme ho před několika měsíci. Přicházíme na přednášku patera Michala Lacka, jezuity a mimořádného profesora balkánských dějin na zdejší univerzitě a též mimořádného profesora fakulty církevních dějin na Gregoriánské univerzitě. Jeho příspěvek je v programu nazván: Misionářská metoda svatých Cyrila a

Metoděje: slovanská liturgie. Moji kolegové předřečníci zde předestřeli a další ještě předestřou obraz svatých slovanských apoštolů z mnoha úhlů pohledu. Dovolte mně, aby se pokusil o jakousi syntézu, v čem byla či nebyla misionářská činnost Cyrila a Metoděje výjimečná a proč se jejich velkomoravské mise dočkala takových plodů. Ve své pracovně nás pak přivítá příjemný řeckokatolický kněz, podle data narození je mu něco málo přes čtyřicet. Pochází ze slovenských Košic, ale od deseti let je spojen s Tovaryšstvem Ježíšovým. Po maturitě prožil noviciát v Záhřebu, pak ho představení poslali studovat do Říma. Svůj první doktorát získal v roce 1953 na státní univerzitě La Sapienza v Římě obhajobou doktorské práce Papežové a Velká Morava v 9. století ve světle dokumentů papežské kurie. Následoval druhý, jehož téma se týkalo Užhorodské unie karpatských Rusínů s katolickou církví. Než budeme vůbec mluvit o velkomoravské misi svatých apoštolů, měli bychom začít o několik let dříve, říká pan profesor na úvod. Myslíte u vzniku abecedy? To bychom to vzali příliš rychle, musíme více do minulosti k životnímu základu obou bratří a tím byla žitá víra, jak připomínal kolega Vodopivec. Bůh si je oba vedl a oni se nechali vést, naslouchali mu a radili se s ním. Dále je to fakt znalosti slovanského jazyka a nakonec všechny mise, které jeden nebo oba, jak dokumentuje Konstantinův životopisec, vykonali před posláním na Velkou Moravu. Nazval bych to takovou dlouhodobou přípravou.

15

Pak by se dalo říci, že existovala i krátkodobá příprava? Samozřejmě. Za prvé to bylo ponoření se do Boha a z modlitby vycházející glagolice. Následovalo její použití pro překlad Písma do staroslověnštiny. Spolu s tím přišlo i přemýšlení o celkové strategii mise a jejích jednotlivých krocích. A posledním bodem se vracíme k prvnímu: svěřili svou misi do Božích rukou a pod ochranu svatých Klementa a Dimitrije. Jaká byla z Vašeho pohledu byzantská mise na Velké Moravě? Odpovím vám slovy Konstantinova životopisu. V patnácté kapitole se píše: Když přišel na Moravu, přijal jej Rostislav s velikou úctou, shromáždil žáky a dal je k němu do učení. To svědčí o velké důvěře knížete. A dále se dozvídáme, že brzy dopřeložili liturgické knihy, naučili žáky modlitbě breviáře i mešním textům. A k tomu přidejme jejich vlastní charisma. Byli vzdělaní nejen v nějakých oborech, ale především v teologii a, jak jste slyšeli dnes na konferenci, měli Boha v srdci a touhu ho srozumitelně předávat. Vypadá to jako základní stavební kameny úspěchu mise. V tom máte pravdu. Je jich celkem pět. Nejsou specifické jen pro tuto misi, ale najdeme je ve všech misijních dílech v průběhu existence církve. Prvním krokem k úspěchu je tedy výuka? Mohla by být, ale aby začala výuka, musíme mít nejen žáky a učitele, což bychom v tomto případě měli, ale především materii k výuce. Tou pro Cyrila a Metoděje bylo Boží slovo a magisterium. Přinášely naději i útěchu a byly mocnou zbraní proti bludům, které na Moravě přetrvávaly z doby pohanské a dřívější křesťanská mise je nedokázala vymýtit, některé pak mohly pocházet i od germánských misionářů. Mohl byste nám to více přiblížit? Připouštěla se např. nelegitimní manželství, zvířata byla považována za stvoření pocházející od ďábla, kdo zabil hada, bylo mu prý odpuštěno devět hříchů apod. Lidé mnohdy věřili, že pod zemí se nacházejí tvorové s velkou hlavou. Tento názor pravděpodobně přinesli západní misionáři, máme doloženo, že v 8. st. byl součástí nauky salcburského biskupa Virgila. A do tohoto prostředí přichází misionáři, kteří srozumitelným jazykem a důsledně podle pravé víry hlásají Kristovu lásku, nabídku odpuštění a Boží spásu pro člověka.

16

Druhým krokem tedy byla výuka? Nepředstavujme si filosofické disputace, na které byli bratři zvyklí z prostředí konstantinopolské školy. Zde výuka začala od úplného začátku. Od písmen a abecedy. Jako slabikář sloužily texty z Písma, modlitby, mešní řád. Tady jsme na opravdovém počátku slovanské kultury a vzdělanosti na Velké Moravě. Bez výuky by nebyla možná další práce. Nebyl by nikdo, kdo by mohl pokračovat – a to bez ohledu na to, jak to vše na Moravě dopadlo. Legenda o sv. Klimentu Ochridském nám popisuje, jak on sám o něco později stejným způsobem pokládal první základy kultury v Makedonii: Nejprve vysvětloval tvar písmen, pak jejich význam a potom vzal jejich ruku do své a učil je psát. Je pravděpodobné, že Klement zažil práci svého učitele Cyrila na Moravě. Slovanská liturgie se pak stala třetím krokem? Liturgie ve slovanském jazyce je bezesporu nejdůležitějším a nejspecifičtějším prvkem mise soluňských bratrů. Jak už jste o tom psali, Cyril věděl, že všechny národy Východu mají liturgii ve vlastním jazyce a chtěl tuto možnost dát i Slovanům. Dokonale tak propojil mši svatou s permanentní katechezí. Obojí mohlo být pochopeno pouze ve srozumitelném jazyce. Proto misionáři nemohli „vnucovat“ jim blízkou řeckou liturgii. Nastal by stejný problém, jaký byl na Moravě s latinou. Byla tedy slovanská liturgie vlastním výmyslem bratří? Při přípravě na misi měli k dispozici východní i západní prameny. Konstantinův životopisec píše, že evangeliář začíná slovy: Iskoni bě Slovo, i Slovo bě u Boga, to je z Prologu Janova evangelia. Tímto textem v evangeliáři východní církve začíná velikonoční cyklus. Takový výbor evangelijních perikop se nám zachoval v hlaholském Assemanově evangeliáři. Na Moravě byl pak započatý překlad doplněn a vzniklo čtveroevangelium. Oproti tomu tzv. Kyjevské listy nalezené v roce 1872 v Palestině ruským archimandritou Kapustinem obsahují slovanskou verzi liturgických modliteb západního ritu. Datují se do 10. st. To potvrzuje i otec Cuniberto Mohlberg OSB, emeritní profesor na Anselmianu, který našel v Sakramentáři v Padově (D-47) prototyp pro texty Kyjevských listů. Došel k závěru, že, i když jsou tam jisté diference, Kyjevské listy i Sakramentář z Padovy mají společný základ, který tento benediktin zařadil do 7. stol.

17

Pokud soluňští bratři sloužili podle západního ritu, mohlo jít o tzv. ritus sv. Petra, tedy o západní ritus papeže Řehoře Velikého, který byl přeložený do řečtiny a následně do staroslověnštiny. Pak je pravděpodobné, že i Misál byl přeložen z řečtiny. Jak do tohoto kontextu zapadá Konstantinův spor v Benátkách? Filosof zde bránil nárok používat slovanskou řeč v liturgii při sporu s trojjazyčníky. Životopis Konstantinův se o této události celkem podrobně zmiňuje. Metodějův životopisec připomíná podobný spor i v Římě. Pro svou argumentaci používá Konstantin Písmo svaté i vlastní zkušenost. Svůj ritus přece mají mnohé národy na východě: Arméni, Gruzínci, Egypťané, Arabové, Syřané, celkem jich vypočítává dvanáct. Nejdůležitější bylo, že Cyril svou argumentací získal pro myšlenku slovanské liturgie i papeže, který tuto výsadu osobně potvrdil v listě, který nesl Metoděj zpět na Moravu. Pro zavedení slovanského jazyka do byzantské liturgie nebylo potřeba dovolení byzantského patriarchy, ale pro jeho používání v západní liturgii musel být udělen souhlas římského papeže. A ten bratři dostali. To všechno vysvětluje další krok: výchovu domácího kléru S bratry určitě přišli i někteří jejich slovanští žáci, aby byla mise efektivnější. Domácí kněží ale nebyli potřeba jen pro „současnost“ mise, ale mnohem důležitější byli pro budoucnost křesťanství na území Velké Moravy. Proto Cyril začal velmi rychle s jejich formací a po necelých čtyřech letech je odvádí k vysvěcení do Říma. Dá se předpokládat, že Metoděj, poté, co byl vysvěcen na biskupa, sám světil další slovanské kandidáty. Život sv. Klementa Ochridského uvádí, že v roce, kdy Metoděj zemřel, bylo na Velké Moravě 200 slovanských kněží. Můžeme s klidem říci, že žáci svatých misionářů vskutku dobře vstřebali ducha svých učitelů a po svém vyhnání z Velké Moravy pokračovali jinde v jejich díle. Zbyl nám poslední krok: duch adaptability. Jak tomuto spojení rozumět? Hledáme-li vysvětlení pro úspěšnost mise na Velké Moravě, nesmíme zapomenout na velikost ducha jejích hlavních protagonistů a na jejich schopnost přizpůsobit se. Pocházeli z prostředí, které bylo na nesrovnatelně vyšším stupni rozvoje, přesto nevyžadovali pocty, ale žili s těmi, ke kterým byli posláni, ne nad nimi nebo mimo ně.

18

Ač Byzantinci, slavili de facto západní liturgii, i když ve slovanském jazyce. Metoděj, po přijetí biskupského svěcení přechází pod římskou jurisdikci. A to ve jménu společného díla, které začal se svým bratrem. Apoštolové Slovanů jsou tak příkladem i pro dnešní misionáře, vlastně pro nás všechny. Každý z nás jsme někde misionáři. Vezmeme-li si alespoň špetku z toho, co bylo vlastní Cyrilu a Metodějovi, pak naše mise bude stát na pevných základech Písma a tradice a bude srozumitelná dnešnímu člověku. Pohledem z okna pracovny na průčelí basiliky Santa Maria Maggiore a vzpomínkou na události, které se zde odehrály před více než jedenácti stoletími, se loučíme s P. Michalem. Čeká ho ještě mnoho práce v rámci probíhajícího II. vatikánského koncilu, ale i na akademickém poli, bude řádným profesorem na dvou vatikánských universitách, bude přednášet na dalších universitách světa. I přes pocty a uznání zůstane až do setkání s Pánem u nebeské brány (+21. 3. 1982) skromným člověkem, který miloval Boha a lidi. Obrázky: P. Michal Lacko SJ Zlatá mince k výročí příchodu věrozvěstů Konstantina a Metoděje, 2013 Cyril a Metoděj, sousoší v basilice na Velehradě Stříbrná pamětní mince, lícová strana*, ak. soch. Majka Wichnerová, 2014 Chrám svatých Cyrila a Metoděje, Praha – Karlín Cyril a Metoděj přepisují Písmo, Klára Velecká (10 let), soutěž Cestou dvou bratří 2012 Assemanův evangeliář, poč. 11. st. Zlatá pamětní mince, ČNB, 2013 Poštovní razítko, Slovensko, 2010 Vatikánské poštovní známky z roku 1963

* Osu lícní strany představuje křesťanský křížek z archeologického nálezu v Mikulčicích, rozdělující pole na čtyři části. V každé z nich je jeden z typických atributů Velkomoravské říše, které byly objeveny mezi vykopávkami. Vlevo dole je to dobový amulet Sokolník z lokality Na Špitálkách ve Starém Městě u Uherského hradiště, vpravo dole pak konzole, tzv. nákončí, z přezky k pásku. Vlevo nahoře stylizovaná silueta typického tehdejšího kostela – rotundy a vpravo nahoře dobová kovová náušnice. Letopočty po obou stranách lícní strany medaile dokládají dobu trvání Velkomoravské říše, jejíž název je v opisu v horní části.

19

Úterý

1630 Mše svatá 1730 Biblické společenství 00 00 Ostrov 17 /18 Bohoslužba slova (Z/L); ! Středa Ostrov 1700/1800 Mše svatá - + Nešpory (Z/L); ! 00 00 18 /19 Biblické společenství (Z/L); ! Jáchymov 1600 Bohoslužba slova Čtvrtek Ostrov 1700/1800 Mše svatá (Z/L); K 1735/1835 Adorace (Z/L); K 00 00 Pátek Ostrov 15 /16 Adorace, Svatost smíření (Z/L)** 45 45 16 /17 Pobožnost k Božskému srdci (Z/L)** 1700/1800 Mše svatá (Z/L) 1800/1900 Společenství pro mladé (Z/L) 00 Jáchymov 19 Biblická hodina 00 Sobota Ostrov 18 Mše svatá/BS (kaple sv. Rodiny) * Abertamy 1430 Mše svatá/BS * H. Blatná 1600 Mše svatá/BS (první týden) * 00 Radošov 16 Mše svatá/BS (třetí týden) * 30 Neděle Ostrov 8 Mše svatá 1230 Řeckokatolická liturgie *** 00 17 Modlitba večerních chval Jáchymov 1000 Mše svatá/BS Hroznětín 1130 Mše svatá/BS Poznámky * - Mše svatá s nedělní platností ** - Vyskytuje se jen na PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI *** - Vyskytuje se vždy na první neděli v měsíci (Z/L) – Čas bohoslužby podle zimního „Z“ a letního „L“ času ! – V období zimního času jsou bohoslužby přesunuty do Farního sálu. K – V zimním čase je mše svatá s adorací ve čtvrtek v kapli sv. Rodiny Vydává: Římskokatolická farnost Ostrov a Jáchymov; Příspěvky zasílejte na adresu: [email protected]; poštovní adresa: Malé nám. 25; 363 01 Ostrov. Publikováno taky na stránkách farnosti: farnostostrov.wordpress.com Redakce a spolupracovníci: P. Marek Hric, Pavel Rieger, Filip Breindl, Růžena Kamarádová, Marek Poledníček, Lidmila Hanzlová, Jana Kitzbergerová, Elena Hrubá; Redakční uzávěrka příštího čísla: 22. 10. 2015

20

Pernink