Zpravodaj farnosti Ostrov a Jáchymov. Úvodník

Zpravodaj farnosti Ostrov a Jáchymov Prosinec 2012

Úvodník Maranatha! Přijď, Pane Ježíši! Jsme na počátku adventní doby. Mnozí z nás si právě v tento čas dokáží uvědomit, že advent je opravdu očekávání něčeho velikého. Stojíme na prahu doby, jejímž vrcholem není konec světa, jak se jiní mylně domnívají, ale setkání s Kristem - Světlem národů. Ten chce v první řadě přijít do našeho srdce. V adventní době jako Spasitel a Pán, sedící na trůně Otce v nebesích. Abychom si o to více uvědomili skutečnost jeho blízkosti, vrcholí advent vánočními svátky. Narození Ježíše Krista v Betlémě, vtělení Boha, je darem, skrze který lépe vidíme svého Pána po pravici Otce. Je tam totiž nejenom jako Boží Syn, ale také jako jeden z nás. Zrozený v Betlémě, žijící lidský život, prožívající lidské vztahy, přijímající lidskou slabost. Touto skutečností povýšil jednou provždy lidskou přirozenost pro sdílení Boží lásky. Proto můžeme být skrze něho po pravici Otce všichni. Přeji vám všem, aby zapálením každé adventní svíce Jeho přítomnost ve vašem životě rostla. Přijď, Pane Ježíši! A uskutečni sebe v životě každého z nás.

SVÁTEČNÍ KALENDÁŘ - PROSINEC

DOBA ADVENTNÍ 2. 12. - neděle – 1. neděle adventní - začíná nový církevní rok a s ním cyklus C nedělního čtení. Evang. Lk 21,25-28.34-36 „Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“ 3. 12. – pondělí – památka sv. Františka Xaverského, kněze - evang. Mt 8,5-11 4. 12. – úterý – sv. Jana Damašského, kněze a učitele církve – Lk 10,21-24 6. 12. – čtvrtek – sv. Mikuláše, biskupa – v českobudějovické diecézi slavnost sv. Mikuláše, hlavního patrona diecéze – čtení evang. Mt 7,21.24-27 7. 12. – pátek – památka sv. Ambrože, biskupa a učitele církve evang. Mt 9,27-31 1

8. 12. – sobota – Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu doporučený svátek – evang. Lk 1,26-38 9. 12. – neděle - 2. neděle adventní – čtení cyklu C, evang. Lk 3,1-6 „Každý člověk uzří Boží spásu.“ 10. 12. - pondělí – sv. Julie a Eulalie - Den lidských práv - evang.Lk 5,17-26 12. 12. – středa – nezávazná památka Panny Marie Guadalupské evang. Mt 11,28-30 13. 12. – čtvrtek – památka sv. Lucie, panny a mučednice – evang. Mt 11,11-15 14. 12. – pátek – památka sv. Jana od Kříže – evang. Mt 11,16-19 16. 12. – neděle – 3. neděle adventní – čtení cyklu C, evang. Lk 3,10-18 „Lid byl plný očekávání a všichni uvažovali o tom, zdali Jan není Mesiášem.“ 21. 12. – pátek – nezávazná památka sv. Petra Canisia - evang. Lk 1,39-45 23. 12. – neděle – 4. neděle adventní – čtení cyklu C, evang. Lk 1,39-45 „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána.“ 24. 12. – pondělí – Štědrý den DOBA VÁNOČNÍ 24. 12. – večer: mše z vigilie Narození Páně – evang. Mt 1,1-25 25. 12. – úterý – Slavnost NAROZENÍ PÁNĚ – zasvěcený svátek– evang.Jan1,1-18 „Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.“ 26. 12. – středa – svátek sv. Štěpána, prvomučedníka – čtení evang. Mt 10,17-22 27. 12. – čtvrtek – svátek sv. Jana, apoštola a evangelisty – evang.Jan 20,2-8 28. 12. – pátek – svátek sv. Mláďátek, mučedníků – evang. Mt 2,13-18 29. 12. – sobota – pátý den v oktávu Narození Páně – evang. Lk 2,22-35 (sv. Tomáše Becketa, biskupa a mučedníka) 30. 12. – neděle – svátek Svaté Rodiny, Ježíše, Marie a Josefa čtení C, evang. Lk 2,41-52 „Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.“ 31. 12. – pondělí – sedmý den v oktávu Narození Páně – evang. Jan 1,1-18 (sv. Silvestra I., papeže) Doba vánoční končí v neděli po slavnosti Zjevení Páně, čili Tří králů – tedy 13. 1. 2013 na svátek Křtu Páně. V roce 2013 bude Boží hod velikonoční 31. března. Advent - Celý náš život směřuje k osobnímu setkání s Kristem. On, Syn Boží, nám vyšel vstříc, aby nám toto setkání umožnil a usnadnil. Adventní liturgie nám připomíná a zpřítomňuje čekání na jeho příchod: Očekávání starozákonních proroků, kteří se těšili, že přijde. Očekávání těch, jimž bylo dopřáno 2

stýkat se s ním, když přišel. I očekávání každého z nás, kteří se shromažďujeme, abychom ve spojení s ním slavili bohoslužby. Od 12. století se stal advent začátkem liturgického, neboli církevního roku. „Co ti prospívá, jestli Kristus kdysi přišel na svět, jestliže nepřišel i do tvé duše?“ (Origenes) Vánoční doba - Vánoční doba začíná v předvečer slavnosti Narození Páně. V Římě bylo zvykem slavit Narození Páně 25. prosince už na začátku 4. století. Odtud se tento svátek rozšířil. V neděli po Narození Páně se slaví svátek Svaté Rodiny, zavedený v roce 1921. První leden je zasvěcen Matce Boží, Panně Marii. Tento nejstarší mariánský svátek se slavil v římské liturgii už v 8. století. Slavnost Zjevení Páně má svůj počátek na Východě, ale už během 4. století ji přijala i římská liturgie. Svátkem Křtu Páně vánoční doba končí. „Ježíš Kristus, Boží Syn, se dnes narodil v Betlémě judském. Hlas veselí zazněl v naší zemi, hlas jásání a spásy v příbytcích hříšníků: radujte se hory, slyšte nebesa a poslouchej země, žasni a jásej veškeré tvorstvo: ale především ty, ó člověče: Ježíš Kristus, Boží Syn, se dnes narodil v Betlémě judském.“ (sv. Bernard)

DUCHOVNÍ IMPULZY Vstávají ze sna pastýři a diví se a žasnou. A bez váhání zamíří, kde vidí hvězdu jasnou.

Betlém Václav Renč A kdo má srdce dokořán, ten slyší z nebe zvony. Sbíhá se, sbíhá ze všech stran Těch srdcí miliony.

Nad holým chlévem z kamení, co hledí dolů k městu, hoří to Boží znamení a osvěcuje cestu.

A pokud časem bude čas a srdce otevřená, budou se sbíhat zas a zas a padat na kolena

Svolává k chlévu ze všech stran i anděle i lidi. A kdo má srdce dokořán, každý to světlo vidí.

před Králem věků na jeslích a zpívat s celým světem: Buď sláva Bohu v nebesích a pokoj Božím dětem!

3

OKÉNKO SVĚTCŮ Sv. Lucie – mučednice, jejíž památku slavíme 13. prosince, zemřela v roce 304. Svůj krátký život žila na ostrově Sicílii. Zasvětila se Kristu a v lidech trpících a chudých mu darovala své věno. Rada, kterou dala své matce, může posloužit i dalším: „Kdo dává Bohu jen to, co umíraje musí opustit, ten ze svého daru nemá zásluh. Chceš-li, aby tvá oběť byla milá Bohu, dej to, čeho bys mohla užívat a budeš mít zásluhu u Boha.“ O Lucii se ucházel pohanský jinoch. Když pozbyl naději na věno a statek, udal ji, že je křesťankou. V té době pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána byla zatčena, krutě týrána a nakonec katem usmrcena. Její ostatky nalezneme v kostele svatých Jeremiáše a Lucie v Benátkách. Jsou uloženy v prosklené schránce a mají tu být od 11. století. Luciin život je doložen i v katakombách a hrobem v Syrakusách. Nad jejím hrobem byl postaven kostel, který později prošel řadou přestaveb. Jméno Lucie má základ ve slově lux – světlo, tedy česky bývá nazývána Světla, Světluška. Její život inspiroval četné umělce, literáty, malíře. Ještě dnes se zpívá píseň „Santa Lucia“. Datum svátku se blíží zimnímu slunovratu, tedy nejkratšímu dni v roce, proto si pamatujeme, že „svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá“. Na vzdáleném severu je Lucie slavena jako nevěsta v bílém odění, s věncem a hořícími svícemi na hlavě – na znamení, že končí čas tmavých dnů. 4

V Bavorsku děti vytvářejí modely malých domků, jejichž okénka polepí barevnými foliemi. Domky pak, s hořící svíčkou uvnitř, pouštějí za šera po vodě. Lucie je patronkou slepců, nemocných dětí, nožířů, sklenářů a řady dalších profesí, mezi nimi i advokátů, písařů a spisovatelů. Je pomocnicí při očních chorobách, při bolestech v krku a infekcích. Svatá Terezie Benedikta od Kříže – dr. Edith Stein – sice v prosinci památku nemá, ale v letošním roce uplynulo 70 let od její smrti a 90 let od jejího křtu do katolické církve na Nový rok 1922. Jako karmelitka napsala (kromě řady významných děl) útlé úvahy o vánočním tajemství, které jsou pro křesťana 20. století přitažlivé jedinečným spojením intelektu a mystiky, filosofie a vroucí lásky k Bohu. Malé dílko je duchovním

uvedením do tajemství vánoc v životě studnice posvátné liturgie, u toho klepe církve. Zde jsou první dvě kapitolky den co den na dveře velký prorok Vtělení z šesti: mocnými slovy výzvy a příslibu: „Rosu dejte nebesa shůry, jako déšť vydejte oblaka spravedlivého! Blízko už je Pán! Klaňme se mu! Přijď, Pane a neprodlévej! – Jeruzaléme, jásej s velikou radostí, neboť k tobě přichází tvůj Spasitel!“ Od 17. do 24. prosince volají velké antifony k Magnificat se svým počátečním ó (ó Moudrosti, ó Nejvyšší …) stále toužebněji a naléhavěji své „přijď a vysvoboď nás“. A stále slibněji zaznívá: „Hle, vše se naplnilo“ (o poslední adventní neděli); a konečně: „Dnes zvíte, že přijde Pán, a zítra spatříte jeho slávu“. Ano, když se večer rozzáří vánoční stromečky a Vánoční tajemství vyměňují se dárky, tu se z duše dere Advent a Vánoce nenaplněná touha a směřuje k jinému Když se dny stále více krátí, když začnou zářícímu světlu, až se rozezvučí zvony padat první sněhové vločky, vynořují se zvoucí na půlnoční a div Svaté noci se nesměle a tiše první vánoční myšlenky. obnovuje na oltářích, vyzdobených světly Už z pouhého slova Vánoce vychází a květinami: „A Slovo se stalo tělem.“ takové kouzlo, že se mu sotva které srdce Nyní nadešel okamžik blaženého může ubránit. I lidé jiné víry a lidé bez naplnění. víry, pro které příběh betlémského dítěte nic neznamená, se chystají na svátky a uvažují, jak by mohli tu či tam zažehnout paprsek radosti. Jakoby teplý proud lásky prochází celou zemí už týdny předem. Svátek lásky a radosti – to je hvězda, k níž směřují všichni na začátku zimy. – Pro křesťana a zvlášť pro katolíka je to však ještě něco jiného. Jeho vede hvězda až k jeslím s dítětem, které přináší světu pokoj. - Kdo žije s Církví, tomu adventní písně probouzejí v srdci svatou touhu; a pro koho je přístupná nevyčerpatelná 5

Doprovod Božího Syna, který se stal člověkem Takové vánoční štěstí už prožil asi každý z nás. Ale ještě nedošlo ke spojení nebe a země. Betlémská hvězda září v temné noci, stále. Už druhý den odkládá Církev slavnostní bílá roucha a odívá se barvou krve: prvomučedník Štěpán, který jako první následoval Pána v smrti a nevinné děti, nemluvňátka z Betléma a Judeje surově zabitá drsnýma rukama pochopů, to je doprovod, který stojí kolem dítěte v jeslích. Co to má znamenat, kde zůstal jásot nebeských zástupů, kde je tichá blaženost Svaté noci? Kde je pokoj na zemi? Pokoj na zemi lidem dobré vůle. Všichni ale nemají dobrou vůli. Syn věčného Otce musel sestoupit z věčné slávy proto, že tajemství zla zahalilo zemi tmou. Temnota přikrývala zemi a on přišel jako světlo, které svítí ve tmě, tma jej však nepohltila. Těm, kdo ho přijali, přinesl světlo a pokoj; pokoj ve vztahu k Otci v nebi, pokoj se všemi, kteří jako oni jsou dětmi světla a dětmi nebeského Otce, a také hluboký vnitřní pokoj srdce; ne však pokoj s dětmi temnoty. Těm přináší Kníže pokoje nikoli mír, nýbrž meč. Jim je kamenem úrazu, který se jim staví do cesty a o který se rozrazí. To je závažná a první pravda, kterou si nesmíme nechat zastřít poetickým kouzlem dítěte v jeslích. Tajemství vtělení a tajemství zla patří těsně k sobě. Se světlem, které sestoupilo z nebe, kontrastuje tím černěji a hrozivěji noc hříchu. Dítě v jeslích natahuje ručky a jeho úsměv jako by říkal to, co později 6

vysloví ústa muže: „Pojďte ke mně všichni, kdo jste unaveni a obtíženi.“ A těm, kdo jdou za jeho hlasem - chudí pastýři, jimž na betlémských nivách nebeská záře a hlas anděla zvěstovaly radostnou zprávu, kteří na to odpověděli svým upřímným „pojďme do Betléma“ a vydali se na cestu, králové, kteří se stejnou prostou vírou šli z daleké východní země za podivuhodnou hvězdou – jim všem se z dětských ruček dostalo rosy milosti a oni „se zaradovali velkou radostí“. Tyto ruce současně dávají i žádají: vy moudří lidé, odložte svou moudrost a staňte se prostými jako děti; vy králové, odložte koruny a poklady a skloňte se v pokoře před Králem králů; vezměte na sebe námahy, útrapy a těžkosti, jež vyžaduje jeho služba. Vy děti, které ještě nemůžete dobrovolně dávat, vám berou dětské ruce váš křehký život dřív, než vlastně začal: lépe jej ani není možno využít, než když je obětován pro Pána života. „Následuj mě,“ tak mluvily dětské ruce stejně, jako později mluvila ústa muže. Hovořila tak k učedníkovi, kterého měl Pán zvlášť rád a který také patří k družině kolem jeslí. A svatý Jan, učedník s čistým srdcem dítěte, šel a neptal se kam a proč. Opustil loď svého otce a šel za Pánem na všech jeho cestách až vzhůru na Golgotu. „Pojď za mnou“ – to uslyšel také mladík Štěpán. Šel za Pánem do boje proti mocnostem temnoty, proti zaslepenosti tvrdošíjné nevěry; vydal o něm svědectví svým slovem a svou krví; šel za ním i v jeho Duchu, v Duchu lásky, který bojuje proti

hříchu, hříšníka však miluje a ještě ve smrti prosí u Boha za vraha. Jsou to světlé postavy, co tu klečí kolem jeslí: něžné, nevinné děti, dobrosrdeční pastýři, pokorní králové, Štěpán, nadšený učedník, a apoštol lásky Jan; oni všichni šli za hlasem Pána. Proti nim stojí noc nepochopitelné zatvrzelosti a zaslepenosti: znalci zákona, kteří umějí

podat zprávu, kdy a kde se má narodit Spasitel světa, ale nevyvodí z toho žádné „pojďme do Betléma!“; král Herodes, který chce zabít Pána života. Před dítětem v jeslích dochází k rozlišení duchů. On je Král králů a Pán života a smrti. On říká své „následuj mě“, a kdo není s ním, je proti němu. Říká to také nám a staví nás před rozhodnutí mezi světlem a tmou.

ZE ŽIVOTA FARNOSTI Vzácná soška Panny Marie Věrné, která uchovávána, otázal se, kde že je madona nám nad svatostánkem farního kostela dnes? Nikdo nevěděl, až se ozvala zpřítomňuje Matku Boží s dítětem telefonem paní Eva Marunowski Ježíšem v náručí, bude mít už čtvrtou z Lauenburgu, která byla osobně v roce kopii. Do lipového dřeva ji vyřezává 1990 v Ostrově a vyfotografovala si Stanislav Tomanec, který v minulých Pannu Marii Věrnou i s tehdejším dnech dokončoval detaily v řezbě přímo u ostrovským farářem. Po tomto zjištění se originálu v Ostrově. Tato kopie je určena vydali zástupci malého katolického pro katolickou farnost v Büchen u společenství do Ostrova a výsledkem Lauenburgu na severu Německa, kde dalšího jednání je čtvrtá kopie madony. originál madony stál na oltáři gotického Tu by měl Stanislav Tomanec dokončit do kostela v letech 1644 – 1654. Když tehdy začátku srpna letošního roku, aby mohla kostel začal sloužit protestantům, soška být na mariánské pouti v Büchen byla převezena do Ostrova. Skupina svěcena. Paní Marunowki, která už katolíků tam před několika lety obnovila oslavila 90, se chce této události dočkat a pěší mariánské poutě 15. srpna, které pak měla by velkou radost. Nechcete být končí slavnou bohoslužbou v katolické svědkem této radosti a nejen jí? Bylo by kapli. V roce 2009 pozvali svého pěkné, kdyby tam byla ostrovské farnost arcibiskupa z Hamburku. Když mu zastoupena. Uvažujme o tom! ukazovali dřevěnou schránu na madonu, Vždyť Matka Boží spojuje lidskou rodinu. která je v původním kostele dodnes (han) Farní knihovna sv. Anny Je otevřena v neděli 9.30 – 11, ve středu a čtvrtek 15 – 17. Kromě zapůjčení zajímavé literatury si zde můžete knížky zakoupit. Vyberete hodnotné dárky – Bible, Bible pro děti, Kancionál, a řadu dalších knih z křesťanských nakladatelství. Kromě knih si můžete zakoupit pohledy, vánoční přání, růženec, pouzdro na růženec, magnetky a jiné dárkové předměty. Přijďte se podívat! 7

Rozpis úklidu a výzdoby - prosinec 2012 7. 12.: Srncová; 14. 12.: Běhounková; 21. 12.: Prvá; 28. 12.: Michalová Skupiny pro úklid: 1. Běhounková Marie; Breindlová Jitka 2. Prvá Elena; Kamarádová Věra 3. Michalová Anna; Velemanová Jarka 4. Srncová Marie, Terezka Jéchová Na rozložení skupin je patrná potřeba doplnit je. Zvláště prosíme o pomoc mladší. Zvláště bychom prosili o posílení čtvrté skupiny. Úklid probíhá každý pátek, ve skupině je možné domluvit i jiný termín. Hodinu si dohodnou členové skupin mezi sebou. Výzdoba kostela: Božena Matláková a Mariana Nežatická Rozpis lektorů - prosinec 2012 1. Čtení 2. čtení 2. 12. - 1. neděle adventní Faltová Kamarád ml. 8.12. - Neposkvrněného početí P. Marie upřesní se 9. 12. - 2. neděle adventní Poledníček Radová 16. 12. - 3. neděle adventní Kamarád st. Hynk 23. 12. - 4. neděle adventní Hanzlová Faltová 24. 12. - Vigilie Narození Páně upřesní se 25. 12. - Boží hod vánoční Kamarád st. Poledníček 30. 12. - Svaté rodiny Kamarád ml. Hynk Za rozdělení služby je odpovědný Pavel Breindl. Pokud nemůžete v stanovený den číst, prosím zajistěte si náhradu, nebo kontaktujte P. Breindla na telefonu 736 685 876. Programy v ADVENTU a VÁNOC 2. 12. 2012 Ostrov – Farní sál 9. 12. 2012 Ostrov – Farní sál 13. 12. 2012 Ostrov – Farní sál 18. 12. 2012 Horní Blatná; kostel Pernink – fara 19. 12. 2012 Jáchymov – kostel 20. 12. 2012 Hroznětín – kostel 21. 12. 2012 Ostrov – kostel 22. 12. 2012 Abertamy – kostel Ostrov – kaple 8

Setkání se sv. Mikulášem Zdobení pro Nidhina Tematický večer pro muže Vánoční zpověď Vánoční zpověď Vánoční zpověď Vánoční zpověď Vánoční zpověď Vánoční zpověď Vánoční zpověď

1600 1400 1845 1500 1715 1500 1500 1500 1530 1700

23. 12. 2012

24. 12. 2012

25. 12. 2012

26. 12. 2012 27. 12. 2012 28. 12. 2012 29. 12. 2012

30. 12. 2012

Ostrov – kostel Horní Blatná kostel Abertamy - kostel Pernink – kostel Ostrov – kostel Ostrov – fara Jáchymov Ostrov Hroznětín Abertamy Ostrov Jáchymov Hroznětín Pernink Radošov Ostrov Pernink – penzion Ostrov – Kaple Ostrov Abertamy Ostrov – kostel Ostrov – Kaple Ostrov Jáchymov Hroznětín Suchá - kostel

31. 12. 2012

Ostrov

1. 1. 2013

Ostrov Pernink

9

Betlémské světlo Betlémské světlo Betlémské světlo Betlémské světlo Betlémské světlo + Vánoční zpověď Betlémské světlo + Vánoční zpověď Půlnoční slavnost Půlnoční slavnost Půlnoční slavnost Půlnoční slavnost Slavnostní Mše svatá Koncert ORBIS PICTUS Slavnostní Mše svatá Slavnostní Mše svatá Slavnostní Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční koncert Česká mše vánoční – Rybovka Poutní dětská Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční Mše svatá Vánoční koncert Mše sv. na závěr roku Rozloučení se Starým rokem Novoroční slavnost Novoroční slavnost

1400 1300 1400 1530 1000 1400 1930 2100 2230 0000 830 1500 1000 1130 1630 1600 1700 930 1700 1700 1430 1600 1600 1800 830 1000 1130 1530 1600 1600 2330 1000 1630

Diecéze čte bibli Jób 1,21 - Pravil: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“ Jób 2,10 - „Mluvíš jako nějaká bláhová žena. To máme od Boha přijímat jenom dobro, kdežto věci zlé přijímat nebudeme?“… Jób 10,9 - Prosím, upamatuj se, že jsi mě učinil jako hlínu a že mě obracíš v prach. Jób 12,13 - Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum. Jób 13,11 - Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho? Jób 15,11 - Boží útěchy jsou tobě málo, když láskyplně s tebou mluví? Jób 19,26-27 - A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru. Jób 25,5-6 - Jestliže ani měsíc nesvítí jasně, nejsou-li ani hvězdy čisté před jeho zrakem, což teprve lidský červ, lidský syn, červíček pouhý! Jób 33,28-30 - Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo. To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát, aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých.

10

1Tim 1,5 - Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. 1Tim 5,8 - Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící. 2Tim 1,7 - Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy. 2Tim 3,12 - A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování. Judův 1,20-21 - Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu. Oz 11,8-9 - Což bych se tě, Efrajime, mohl vzdát, mohl bych tě, Izraeli, jen tak vydat? Cožpak bych tě mohl vydat jako Admu, naložit s tebou jako se Sebójímem? Mé vlastní srdce se proti mně vzepřelo, jsem pohnut hlubokou lítostí. Nedám průchod svému planoucímu hněvu, nezničím Efrajima, protože jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe; nepřijdu s hněvivostí. Oz 13,6 - Měli pastvy do sytosti. Nasytili se a jejich srdce zpyšnělo, zapomněli na mě. Oz 14,10 - Kdo je moudrý, aby těmto věcem porozuměl, rozumný, aby je pochopil? Hospodinovy cesty jsou přímé, spravedliví budou po nich chodit, nevěrní však na nich upadnou.

Eucharistie – díkůvzdání Nový církevní rok, který začínáme, je dobou bezprostřední přípravy na cyrilometodějské jubileum. Čeští biskupové nás vybízejí, abychom se v tomto roce více zamýšleli nad tajemstvím eucharistie. Rok eucharistie v naší vlasti se zároveň pojí s celosvětovým rokem víry vyhlášeným papežem Benediktem XVI. Můžeme si tak uvědomit, že téma víry a téma eucharistie spolu úzce souvisí, vždyť naše křesťanské víra se konkrétně vyjadřuje a slaví právě ve mši svaté. V tomto i v následujících příspěvcích bych chtěl alespoň částečně přispět k hlubšímu poznání naší víry slavené v eucharistii. První zamyšlení bych chtěl věnovat otázce, proč se již od prvního století vžil pro tajemství Nejsvětější svátosti termín „eucharistie“ a co vlastně toto označení znamená. Řecké sloveso „eucharistein“ překládáme jako „vzdávat díky“. „Eucharistie“ tedy znamená „díkůvzdání“. Tento výraz společně s podobným slovem „požehnat eulogein“ je použit v evangelních vyprávění o poslední večeři Ježíše s jeho učedníky: „Vzal při večeři chléb, vzdal díky a požehnal…Vzal také kalich vzdal díky a požehnal…“ (Lk 22,19; Mt 26,27; Mk 14,23). Při mši svaté kněz stejným způsobem uvádí slova proměňování, kdy se z chleba stává Kristovo tělo a z vína Kristova krev. Uvědomujeme si tak, že celé tajemství mše svaté je Ježíšovým díkůvzdáním Bohu Otci, do kterého jsme 11

vtahováni. Když říkáme, že mše svatá je zpřítomněním Kristovy oběti na kříži, pak si musíme uvědomit, že tato oběť je především díkůvzdáním. Ježíš při poslední večeři předjímá svou krvavou smrt na kříži a ukazuje na její pravý smysl: Je jednak pro nás, pro naší spásu (Ježíš říká o chlebu, že je jeho tělem, které se za nás vydává, a o víně, že je jeho krví, která se za nás prolévá) a pak je také díkůvzdáním Bohu. To je však na první pohled zvláštní: Jak může být strašlivá Kristova smrt na kříži spásou pro nás a jak může být příležitostí k díkůvzdání? Abychom na tuto otázku správně odpověděli, musíme zmínit dvě události z Ježíšova života, kdy galilejský Mistr pronáší modlitbu díkůvzdání. První příběh vypráví o zázračném nasycení zástupů. Tehdy Ježíš vzdá Bohu díky a rozmnoží pět chlebů a dvě ryby (srov. Mt 14,19; 15,36). Ježíš však neděkuje Bohu až poté, co se zástupy nasytí, ale ve chvíli velmi nepříjemné, kdy lidé nemají co jíst.

Tento okamžik se zdá být příležitostí spíše k naříkání a stěžování si. Ježíš však místo toho projevuje svou synovskou důvěru k Otci a svým díkůvzdáním zcela promění situaci radikálního nedostatku v událost hojného Božího obdarování. Druhý příběh je ještě markantnější. Ježíš vzdává díky Bohu před hrobem svého přítele Lazara (srov. Jan 11,41). Ježíš v této tragické situaci, která je obyčejně poznamenaná nářkem, pronáší díky svému Otci. Kristus neděkuje svému Otci za to, že jeho přítel zemřel, ale děkuje za příležitost k projevení své moci nad smrtí, která vede k oslavě Boží a k probuzení pravé víry. A skutečně toto Ježíšovo díkůvzdání probudí Lazara ze smrti k životu. Nyní lépe chápeme, co znamená díkůvzdání při poslední večeři. Ježíš v této chvíli děkuje svému Otci, protože ve své naprosté důvěře ví, že jeho smrt přinese vítězství nad smrtí a nad hříchem člověka. Je si vědom toho, že ve své

smrti projevuje každému člověku svou lásku až do krajnosti (srov. Jan 13,1), a proměňuje tak svou smrt v absolutní lásku, proměňuje ji v díkůvzdání. Ježíš proto již dopředu děkuje svému Otci za své zmrtvýchvstání, které není ničím jiným než plodem jeho lásky a díkůvzdání. Můžeme říci, že Kristovo díkůvzdání při poslední večeři do sebe zahrnuje celé velikonoční tajemství: nejenom kříž, ale i zmrtvýchvstání a dar Ducha svatého; zahrnuje do sebe oslavu Boha a spásu člověka. V našem slavení eucharistie tuto skutečnost každodenně prožíváme. Spolu s Ježíšem při mši svaté můžeme vzdávat Bohu díky opravdu ve všech situacích našeho života (srov. 1 Sol 5,18), nejen v radostných, ale i v tragických. Mše svatá skutečně může proměňovat celý náš život v díkůvzdání Bohu a naplňovat nás hlubokou radostí uprostřed těžkostí našeho pozemského života. Pavel Frývaldský

O VĚROZVĚSTECH 6 SKLAVINIE Evropa se dala do pohybu, jaký předtím nikdy nezažila, nastal čas pro velké domino. Poprvé Byzanc Slovany zaznamenala při nájezdu v r. 540. Z té doby pochází i spis Getica od kněze a historika Jordana, který se na čtyřech místech zmiňuje o slovanských kmenech a uvádí některá jména: principaliter tamen Sclaweni et Antes nominantur. Sklaveni (Slované) 12

podle něj nestavěli města, ale žili v lesích a bažinách. Ve druhé polovině 6. století se Byzanci objevili noví protivníci, Avaři. Spolu se Slovany podnikali téměř každoročně loupežné vpády na Balkán. V r. 586 se do obležení dostala i Soluň. Záchranu města připisují jeho obyvatelé sv. Dimitriji, který se zjevil na hradbách. Mnohočetné vojsko se tehdy dalo na útěk. Přirozenou hranici Byzance tehdy tvořil evropský veletok Dunaj. Severně od něj se rozkládala území, odkud se podnikaly nájezdy. Rozhodný boj o hranici zahájil císař Maurikios, ale zvolil špatnou taktiku. Když v r. 601 nařídil, aby vojsko bojující proti Avarům a Slovanům zůstalo na nepřátelské půdě za Dunajem i během zimy a živilo se tím, co ukořistí nepříteli, přerostla dlouhodobá nespokojenost vojáků ve vzpouru. Do jejího čela se postavil velitel jedné setniny Fokas. Vytáhl s podunajskými oddíly proti Konstantinopoli, kde nechal popravit císaře a sám se jím stal. Od severu se však do balkánských provincií a Řecka začali valit Avaři i Slované. V jednom se však od sebe lišili. Avaři po nájezdu a rabování odcházeli zpět, slovanské kmeny zůstávaly. Vytlačovali původní obyvatelstvo, které se stahovalo do hor nebo na okolní ostrovy. Tak byla velká část řecké pevniny (Thesálie, Epiros, střední Řecko, západní Peloponés) postupně nově osídlena. Pak

13

mohl Isidor, spisovatel ze 7. stol., napsat: Celé Řecko bylo odňato Římanům. Osídlení dodnes dokazují i starobylé názvy, které mají slovanský základ. Takto obsazená území se nazývaly Sklavinie. Slované zde žili ve svých tradičních kmenových celcích a nikdy nedokázali vytvořit větší státní celek s jednotným vedením. Byzanc na svou obranu zvolila dvojí cestu: vedle vojenských výprav s cílem podrobit si nové osídlence a upevnit organizační strukturu říše se objevuje i snaha o jejich začlenění, což se projevuje zejména helenizací a christianizací. Jaké přinesla plody administrativní reforma i obnova zaniklých biskupství, to ukáže až pozdější historie. Obrázky: Chata Slovanů ze 6. stol. Tabula Traiana: mramorový blok (3,2 x 1,8m) nad pravým břehem Dunaje v tzv. Kazaňské soutěsce na území Srbska. Původních šest řádek latinského textu označovalo poslední úsek římské cesty postavené císařem Trajánem kolem r. 100. Dnes jsou čitelné pouze tři řádky.

Dětské okénko

14

15

Úterý

1630 Mše svatá 1730 Farní společenství 00 00 Ostrov 17 /18 Modlitba večerních chval (Z/L); ! Středa Ostrov 1700/1800 Mše svatá - + Nešpory (Z/L); ! 00 00 18 /19 Biblické společenství (Z/L); ! Jáchymov 1600 Mše svatá Čtvrtek Hroznětín 1600 Mše svatá Ostrov 1700/1800 Mše svatá (Z/L); K 35 35 17 /18 Adorace (Z/L); K 30 Pátek Ostrov 16 Adorace, Svatost smíření ** 1600 Klub seniorů 1700/1800 Mše svatá (Z/L) 1900 Schola - nácvik Sobota Ostrov 1800 Mše svatá (kaple sv. Rodiny) * 30 Abertamy 14 Mše svatá H. Blatná 1600 Mše svatá (první týden) * Radošov 1600 Mše svatá (třetí týden) * 30 Neděle Ostrov 8 Mše svatá 30 12 Řeckokatolická liturgie *** 1700 Modlitba večerních chval Jáchymov 1000 Mše svatá 30 Hroznětín 11 Mše svatá Poznámky * - Mše svatá s nedělní platností ** - Vyskytuje se jen na PRVNÍ PÁTEK V MĚSÍCI *** - Vyskytuje se vždy na první a třetí neděli v měsíci (Z/L) – Čas bohoslužby podle zimního „Z“ a letního „L“ času ! – V období zimního času jsou bohoslužby přesunuty do Farního sálu. K – V zimním čase je mše svatá s adorací ve čtvrtek v kapli sv. Rodiny Farní zpravodaj je vydáván farním společenstvím Římskokatolické farnosti v Ostrově. Příspěvky zasílejte na adresu: [email protected], nebo na poštovní adresu: Malé nám. 25; 363 01 Ostrov. Publikováno taky na stránkách farnosti: farnostostrov.wordpress.com Redakce: redakční uzávěrka příštího čísla: 20. 12. 2012 Redakční rada a spolupracovníci: P. Marek Hric, Pavel Rieger, Filip Breindl, Růžena Kamarádová, Marek Poledníček, Lidmila Hanzlová, Jana Kitzbergerová, Elena Hrubá.

16

Pernink