Ročník 17
číslo 4
VÁNOCE 2012
Milí poutníci a farníci! Koho by nezahřálo u srdce zastavení u betlémské stáje a pohled na Děťátko v jesličkách? I ten nejotrlejší poněkud zjihne, stařec omládne a ve vzpomínkách se vrací do dětských let. Jezulátko je chudobné, a přece bohaté. Jistě, je Pánem celého světa. Ale vtělením se Ježíš zřekl božské slávy, aby na sebe vzal úděl služebníka. Zrozený Ježíš je bohatý, poněvadž je obklopen láskou své Matky a svatého Josefa. Ta plně nahrazuje nepřijetí, které mu připravili vlastní, mezi něž přišel. Bůh se zřekl všeho, jen rodinu si ponechal. Sám tak ukázal, jak si cení manželské a rodičovské lásky. Sami cítíme, jak vánoční svátky patří do rodiny. A v tyto vzácné dny také poznáváme, čím pro nás rodina je. Pro mnohé jistý přístav v naší každodennosti, pro jiné nenaplněná touha, či dokonce bolest. Proto rádi o svátku Svaté Rodiny děkujeme a také prosíme za naše manželství a rodiny. Těšívám se spolu s vámi na obnovu manželského slibu, na dlouhý dvojstup manželských párů v našich chrámech. Kdysi jsem slyšel, že jeden biskup v Čechách si od kněží nechal udělat průzkum, kolik mají v kostelích na nedělních bohoslužbách celých rodin. V diecézi výsledek vyšel, že ani ne dva páry na farnost. Jsem vděčný Bohu, že u nás by tento průměr vyzněl mnohem radostněji. Nejde však o statistické údaje. Vím, že v našich rodinách prožíváme řadu radostí, ale také zápasu, nezdarů i zklamání. Ale každý manželský pár, každá rodina, jež do svého středu zve Boha, modlí se, zachovává jeho slovo, je požehnáním. A z jednoho svatě žijícího manželské páru vzchází požehnání na mnohá pokolení. Drazí manželé, milí rodiče, stavějte na Bohu. On počítá s vámi. A všichni žijme hodni způsobem povolání, kterého se nám od Boha dostalo. HLAS od Panny Marie
1
Milostiplné Vánoce v kruhu vašich rodin a požehnaný nový rok pro vás i celou naši farní rodinu přeje P. Josef Pohanka
~Z poutního místa~ Putování Mutěňáků ke Staré Matce Boží Žarošské Farníci z Mutěnic každoročně na Zlatou sobotu putují pěšky na pouť ke Staré Matce Boží Žarošské. Tak jako vždy, sešli jsme se druhou zářijovou sobotu ráno u kaple Panny Marie Sedmibolestné. Letos přišel i náš duchovní otec P. František Putna, který putoval poprvé. Všichni jsme se nejprve pomodlili, pak nám otec František požehnal a vydali jsme se slunným ránem do 19,5 km vzdálených Žarošic. Letos nás šlo 103. První úsek cesty je vcelku nebezpečný, protože se jde po hlavní silnici do Hovoran a v dnešní době jezdí jedno auto za druhým, takže se musí hlavně děti neustále upozorňovat, aby nevybíhaly a nic se jim nestalo. Po cestě do Hovoran se modlíme Radostný růženec. V Hovoranech jdeme kolem hostince do vinohradů a pak zadem do Karlína. Po cestě se zpívají mariánské písně. Mezi Hovorany a Karlínem mezi poli se zastavujeme, abychom posvačili. Z Karlína se modlíme Bolestný a Slavný růženec. V poledne se před vstupem do Násedlovic pomodlíme Anděl Páně a přichází další, oblíbená přestávka, a to v násedlovické hospodě. Po tomto odpočinku nás čeká poslední úsek cesty, kdy se modlíme růženec Světla. Kolem 14. hod dorážíme do Žarošic, kde máme již mnoho let zázemí u rodiny Růžičkovy naproti školy. Děvčata, která nesou sochu Panny Marie, se u nich oblékají do kroje, pěší poutníci se mohou umýt a jít na WC. Tímto bych chtěla Růžičkovým za všechny ty roky moc poděkovat. Ve 14:30 jdeme průvodem do kostela. Nejenom my pěší, ale i krojovaní, kteří nesou sochu Panny Marie, a všichni, kteří přijeli autem nebo autobusem. V kostele se pokloníme Matce Boží a v 16 hod máme privilegium mše svaté, neboť mutěnské ženy pletou věnce na ozdobu žarošského oltáře. Pak se všichni účastníme dalšího programu Zlaté soboty, včetně hlavní mše svaté a večerního průvodu soch, který je zážitkem hlavně pro nejmenší účastníky. Dříve někteří poutníci spali v Žarošicích, aby ráno mohli putovat zpět. Dnes už není kde spát, proto všichni večer odjíždí domů. Kdo chce jít pěšky i zpátky, přijede ráno na mši svatou v 7 hod. Po ní se s Matkou Boží rozloučíme, Růžičkovým slíbíme, že za rok opět přijdeme, a vyrážíme na zpáteční cestu. Letos nás šlo 30. V Mutěnicích nás u kaple Panny Marie Sedmibolestné přivítají farníci s knězem a za zpěvu mariánských písní jdeme průvodem se sochou Panny Marie do kostela, kde kněz uděluje požehnání. A abychom spláchli prach z cesty, po požehnání je otevřen farní sklep s dobrým vínkem. Ještě jedno poděkování je zde na místě, a to paní Zuzaně Hajduchové, která se již 45 let stará o sochu Panny Marie. V současné době jí pomáhá její dcera Štěpánka Jur2
HLAS od Panny Marie
kovičová. Sochu musí nejenom nazdobit, přivézt do Žarošic a poté zpátky, ale musí také zajistit družičky, které ji ponesou. Dříve to automaticky byly studentky druhého ročníku středních škol, které zároveň chodily v kroji. V dnešní době, kdy o kroj už není takový zájem, se tyto družičky shání velmi těžce. Do Žarošic putuji od dětství. Častokrát jsem tam i přespávala. I když podmínky bývaly dost ubohé (vlhko, zima, žádná voda, suché WC), přesto jsme to podstupovali rádi. Vždy tam byl takový klid! V poslední době mám smíšené pocity. Přijdeme za Matkou Boží, jdeme průvodem přes celé Žarošice, zpíváme mariánské písničky a cestu nám lemují stánky s levným oblečením, botami, hračkami a dalšími věcmi, které prodávají cizinci. Všude něco bliká, vyhrává, a tak nějak se vytrácí ta pravá atmosféra pouti. Můžeme se jenom modlit, aby žarošičtí radní otevřeli oči a tyto prodejce, kteří k mariánské pouti vůbec nepatří, odstěhovali do nějakých vedlejších uliček. Mutěničtí farníci do Žarošic putují ještě jednou. Poslední sobotu v říjnu na tzv. záslibnou pouť. Několikrát se stalo, že i na ni šli poutníci pěšky, ale většinou se jede auty a autobusem, protože je již zima. A proč záslibná pouť? V roce 1831 se v Mutěnicích rozmohla cholera. Během 6 týdnů zemřelo 180 lidí. Umírali tak rychle, že ani nestihli přijmout svátost nemocných. Mutěnice byly obstoupeny vojskem, aby nikdo nemohl ven ani dovnitř. Celkem zemřelo 192 Mutěňáků a 12 vojáků. Tehdy lidé v modlitbách slíbili, že když se uzdraví, budou každý rok chodit děkovat k Staré Matce Boží Žarošské, Divotvůrkyni Moravy. A co slíbili, to dodnes plní. A tak mutěnické tradice rok od roku pokračují a já doufám, že se v naší obci udrží co nejdéle. Blanka Froňková, Vít Froněk HLAS od Panny Marie
3
~Z historie~ O historii jednoho kříže V Násedlovicích u mateřské školy byl v nedávné době obnoven kříž. Mnozí lidé se ptají, kdo dal postavit tento kříž a proč. Jak všichni víme, Násedlovští (naši předkové) dlouho usilovali o to, aby měli v místě kostel. Kdykoliv vznesli žádost, byla zamítnuta s tím, že je málo kněží, aby mohli chodit do Násedlovic sloužit mše svaté. Místní občanka Anna Horňáková, rozená Tomková, učinila slib: Jestli budu mít syna, budu se modlit a vychovávat ho, aby se stal knězem. Jenže manželství nevydrželo. Manžel se rád napil, v opilosti byl agresivní. Utekla od něho. Žila pak sama s dcerou Hanýžkou. Potom ji napadlo: „Budu šetřit a budu posílat peníze na studia kněží.“ Za nějaký rok přišlo pozvání z biskupství, aby přijela jako čestný host na svěcení kněží. Z jejích úspor vystudovali dva kněží. Stále se modlila a Bůh vyslyšel její prosby. Brzy nato jí sdělila její sestra v Uhřicích, že její syn bude knězem. Na poděkování Pánu Bohu za tento dar nechala postavit kříž. Syn její sestry se jmenoval P. Válka a je pochovaný v Tišnově. Také vnučka její sestry měla dva kněze, bratry Prnkovy, z nichž mladší Tomáš dosud žije. Jak se říká: „Pán Bůh je pamětliv.“ Také bratři kněží Sklenářovi, Marek a Martin, jsou pravnuci její druhé sestry. Oba u nás slavili po vysvěcení děkovnou mši svatou. Anna Horňáková se narodila roku 1839 v Násedlovicích. Jiřina Jakubcová
~Ze života farnosti~ Vypsáno z matrik (od 1. června do 15. listopadu 2012)
Z vody a Ducha svatého se křtem znovu narodili: 17. června 14. července 22. července 4
Eliška Marie Zdislava Křiklánová ze Žarošic Soňa Lucie Kellnerová ze Žarošic Petr Šaněk z Kyjova HLAS od Panny Marie
19. srpna 19. srpna 14. října 20. října
Brigit Slováková ze Žarošic Ladislav Ravas ze Žarošic Nella Marie Sovková ze Ždánic Tomáš Jan Kellner ze Žarošic
Svátostné manželství uzavřeli: 7. července
Vít Kröner ze Žarošic Eliška Měsíčková ze Želetic
14. července
Robert Čumba ze Žarošic Lenka Ždánská ze Žarošic
24. srpna
Tomasz Zegota z Brna Tereza Vlasáková z Násedlovic
6. října
Zdeněk Baják z Násedlovic Markéta Honová z Násedlovic
Branou smrti nás předešli: 15. června 16. července 17. července 11. srpna 11. října 25. října
Anděla Kopřivová (1934) z Násedlovic Luděk Bajer (1960) ze Žarošic Stanislav Kučera (1952) z Násedlovic Terezie Mančíková (1922) ze Žarošic Vratislav Man (1945) ze Silničné Libuše Fronková (1933) ze Žarošic
Celostátní setkání mládeže 2012 ve Žďáře nad Sázavou Od 14. srpna jsme se zúčastnili Celostátního setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou, které probíhalo až do 19. srpna 2012. Provázel nás Pavlův úryvek z listu Galatským: „Ovocem Ducha svatého je láska, radost a pokoj…“ (Gal 5, 22). Byli jsme ubytováni po diecézích ve školách. Program každého dne tvořila snídaně, ranní modlitba, oběd, mše, večeře a ve volném čase rozmanité aktivity (koncerty, různé sportovní aktivity, prohlídka zámku, lodičky, dílny a další). Za zmínku stojí přednáška s velice známým režisérem Jiřím Strachem, která byla velmi poutavá a humorná. Na tomto setkání bylo originální to, že se v sobotu konala Pouť rodin, které se mohli zúčastnit všechny rodiny s dětmi. Potěšila nás návštěva v podobě našeho duchovního otce P. Josefa Pohanky a rodiny Bobotových ze Strážovic. Pokud jsme na někoho zapomněli, prosíme, omluvte nás. Odpoledne bylo možné projít si různé poutní trasy, které nabízely rozličné úkoly, výstavy a umělecká představení. HLAS od Panny Marie
5
Setkání se nám velmi líbilo, domů jsme si odvezli spoustu zážitků a poznali spoustu nových kamarádů. V modlitbách jsme pamatovali na celou naši farnost a rodiny. Během tohoto setkání se vytvořil nový pozdrav „ Na žďáááár!“ Ludmila Jankůjová, Petr Jankůj, Domink Jankůj, Pavel Jankůj, Pavel Rybnikář
Křížová cesta očima dětí Projekt, kterým se farnosti podařilo získat finanční prostředky na zrestaurování čtrnácti obrazů křížové cesty v kostele sv. Martina a Cyrila a Metoděje v Násedlovicích. Nápad zapojit do projektu děti, aby výtvarně ztvárnily jednotlivá zastavení křížové cesty, hodnotitele zřejmě zaujal a projekt uspěl. Podíl na bodovém hodnocení měla i podpora veřejnosti, kdy věřící svými podpisy opravu podpořili. Státním zemědělským intervenčním fondem prostřednictvím Místní akční skupiny Kyjovské Slovácko v pohybu byla z Programu rozvoje venkova ČR na obnovu křížové cesty poskytnuta dotace ve výši 201 600Kč, což je 90% celkových výdajů na opravu. Po dobu restaurování nahradily odvezené obrazy křížové cesty výtvarné práce dětí. Restaurátoři byli šikovní a během pár měsíců se podařilo všech 14 zrenovovaných obrazů vrátit do kostela na jejich původní místo, za což velmi děkujeme. Pohled na zaprášené stěny kostela, které by byly v ostrém kontrastu s opravenými obrazy křížové cesty, nás vedl k rozhodnutí chrám znovu vymalovat. Práce provedla osvědčená firma Rouzek z Křepic. S pomocnými pracemi obětavě pomohli zaměstnanci obecního úřadu a po malování kostel uklidila velká brigáda našich žen. 6
HLAS od Panny Marie
Během těchto finančně náročných oprav vyhlásil stávku hodinový stroj na věži. Přes několikeré marné pokusy uvést ho do chodu jsme uznali, že už má za léta svoji službu odbytou. Díky pochopení zastupitelů obce, kteří z obecního rozpočtu poskytli dotaci na pořízení nového hodinového pohonu, ovládaného družicí, kostelní hodiny opět ukazují všem v obci přesný čas, a dokonce i odbíjejí. Děkujeme. Marie Pokorná
HLAS od Panny Marie
7
Odpustky v Roce víry U příležitosti slavení Roku víry vydala Apoštolská penitenciáře dekret Urbis et orbis, v němž stanovila úkony zbožnosti, které se obohacují darem odpustků. V průběhu celého Roku víry, od jeho vyhlášení dne 11. října 2012 až do 24. listopadu 2013 po celý den, mohou získat z Božího milosrdenství plnomocné odpustky časného trestu za své hříchy, a to i v prospěch duší věrných zemřelých, všichni jednotliví věřící, kteří mají opravdu kající smýšlení, platně se vyzpovídají, přistoupí k svátostnému přijímání a pomodlí se na úmysl Nejvyššího velekněze: a) pokaždé, když se zúčastní alespoň třikrát kázání posvátných misií nebo alespoň na třech přednášek o dokumentech Druhého vatikánského koncilu a o článcích Katechismu katolické církve v kterémkoli kostele nebo na vhodném místě; b) pokaždé, když formou pouti navštíví papežskou baziliku, křesťanské katakomby, posvátné místo ustanovené ordinářem pro Rok víry (např. některou baziliku minor, svatyni zasvěcenou Nejsvětější Panně Marii, svatým apoštolům a svatým patronům) a zúčastní se tam nějakého obřadu, nebo alespoň setrvají přiměřený čas v usebrání při zbožné meditaci a zakončí modlitbou Otče náš, Vyznáním víry v jakékoli právoplatné formě, invokacemi k Panně Marii a eventuálně (dle zasvěcení místa) k svatým apoštolům či svatým patronům; c) pokaždé, když ve dnech stanovených místním ordinářem pro Rok víry (např. o slavnostech Páně, blahoslavené Panny Marie, o svátcích svatých apoštolů a patronů, o svátku Stolce sv. Petra) se na některém posvátném místě zúčastní slavnostního slavení eucharistie nebo liturgie hodin a pomodlí se Vyznání víry v jakékoli právoplatné formě; d) jestliže v jeden svobodně zvolený den během Roku víry vykonají zbožnou návštěvu u křtitelnice nebo jiného místa, kde přijali svátost křtu, a v jakékoli právoplatné formě obnoví křestní sliby. V návaznosti na bod b) rozhodl brněnský biskup Vojtěch Cikrle, že v brněnské diecézi lze celoročně získat odpustky Roku víry na těchto místech: • katedrála sv. Petra a Pavla v Brně • kostel Jména Panny Marie ve Křtinách • kostel sv. Anny v Žarošicích • kostel Navštívení Panny Marie v Hlubokých Mašůvkách • kostel Panny Marie Bolestné ve Sloupu v Moravském krasu • kostel Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří • kostel Narození Panny Marie na Vranově u Brna bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše ve Žďáru nad Sáz. Současně stanovil následující dny, kdy lze na kterémkoli posvátném místě za podmínek daných dekretem získat plnomocné odpustky: • slavnost sv. Petra a Pavla 29. 6. 2013 • slavnost sv. Cyrila a Metoděje 5. 7. 2013 8
HLAS od Panny Marie
~K modlitbě~ Modlitba rodičů Bože, Tys nám ve Svaté Rodině zanechal dokonalý vzor křesťanského života prožívaného ve víře a v poslušnosti k Tvé vůli. Pomáhej nám, abychom byli příkladem víry a lásky k Tvým přikázáním, podpírej nás v našem poslání předávat víru našim dětem. Otevři jejich srdce, aby v nich rostlo semeno víry, které dostaly na křtu. Posiluj víru naší mládeže, aby rostla v poznání Pána Ježíše. Zvětšuj lásku a věrnost ve všech manželstvích, zvláště v těch, která procházejí chvílemi utrpení nebo těžkostí. Spojeni s Josefem a s Marií prosíme o to skrze Ježíše Krista, Tvého Syna, našeho Pána. Amen. Benedikt XVI.
~Bůh v mém životě~ Bouře Jelikož se po sametové revoluci začal prý dělat pořádek hlavně u drobných zemědělců v pozemcích, dostala jsem i já pozvání na obecní úřad, ale do vedlejší vesnice, kde v jejím katastru měli moji rodiče pozemky, k nějakému řízení. Jednání proběhlo velmi rychle a autobus domů mně odjížděl až za tři hodiny. Rozhodla jsem se vydat domů pěšky. Bylo to začátkem měsíce března. Přestože bylo tak brzy na jaře, byl velmi hezký, sluneční den. Do vedlejší vesnice to byl jen kousek cesty. Hned za touto vesnicí donedávna jezdil vlak, takže chůzí po opuštěných kolejích se dala o pěkný kus cesta zkrátit. Rozhodla jsem se a vydala se po kolejích domů. Došla jsem sotva na pátý pražec. Jakoby mi někdo zastoupil cestu a řekl: „Dále ne!“ Zůstala jsem stát a přemýšlela, co udělám. Vrátila jsem se zpět na silnici a pokračovala v cestě tudy. Když jsem ušla možná sto metrů, zastavilo auto. Shodou okolností v něm jeli manželé z naší vesnice a vzali mě s sebou. Cestou jsme chválili pěkné počasí. Netrvalo dlouho a byla jsem doma. Ještě jsem se ani nepřevlékla, když se zčista jasna zablýsklo HLAS od Panny Marie
9
a zahřmělo. Vzápětí se spustil strašný liják, hotová průtrž mračen. V tom momentě jsem si uvědomila, co mohlo následovat, kdybych šla po kolejích. Všude jen lány polí, vlak zde již nejezdil. Nevím, kdo a kdy by mě našel, kdybych zde upadla. Dá se tomu říci náhoda? S otcem Ladislavem Kubíčkem musím souhlasit, když řekl: „I náhody jsou metoda Boží.“ A já dodávám: „Na Tvá vnuknutí pozor dávám.“ -mp-
~K zamyšlení~ Svatá Rodina Žertem se vypravuje, že už není v církvi sedm svátostí, ale jenom šest. Mají prý na tom zásluhu politici, kteří se tak horlivě snaží o to, aby odstranili všechny tradiční zákony k ochraně křesťanského manželství. Prý i sama církev hodlá ustoupit. Zruší prý manželství jako svátost a přiřadí rodinné soužití jednoduše ke svátosti pokání. Zůstane pak v církevním kalendáři ještě svátek sv. Rodiny? Je poměrně nového data. Nejsou ani staré obrazy, ani známé texty z doby prvotní církve, které by jej ospravedlňovaly. Je však přirozeným doplněním v době vánoční, která se soustřeďuje na rozjímání o tajemství Boha, přicházejícího v tento svět. Moderní společnost na to zapomíná a zesvětšťuje posvátnost Vánoc na profánní oslavu rodinného života, společnou křesťanům i nevěřícím. Zamysleme se tedy nad tím, kdy svátek Svaté Rodiny vznikl a které jsou motivy opravdu náboženské, jež ospravedlňují jeho slavení. Začal být populární v Kanadě mezi francouzskými vystěhovalci. Je to pochopitelné. Život prvních evropských průkopníků v nových zemích nebyl snadný. Člověk, který nenašel oporu ve vlastní rodině, se tam ztratil. V Evropě samé začaly propagovat svátek papežské encykliky v nové době, kdy se tu projevila hluboká krize rodinného života. Ale s tou se setkáváme i na konci starověku. Sv. Pavel tedy mluví o nutnosti posvěcovat vztahy v domácím životě. Proč však o rodinném životě mluví málo církevní otcové? Autoři, kteří o duchovním životě psali, byli většinou mniši. Ti víc zdůrazňovali panenství a útěk ze světa. Dokonalost člověka je v tom, že je Boží obraz. Ten pak je v duši, ne v těle, projevuje se v duchovním poznání, v silné vůli. Manželský život se jim zdál být příliš tělesný, příliš se musí soustředit na hmotné zájmy. Je mravně dobrý, ale není dokonalý. Je jenom pro ty, kdo jsou duchově slabší, méně vyspělí. Výjimkou z tohoto pojetí jsou v této době někteří, jako sv. Jan Zlatoústý nebo sv. Augustin. Zlatoústý si všiml, že bylo podle Bible manželství založeno už v ráji Bohem samým jako odlesk života samého Boha. Obrazem Božím v člověku je tedy především láska. Ta pak od samého počátku kvete v dobrých rodinných vztazích. Proč je tedy řeholníci opouštějí a žijí v celibátu? Odpověď na tuto otázku najdeme už u sv. Pavla. Tento dokonalejší život je rezervován jenom pro ty, kteří chtějí milovat druhé lidi duchovně, tedy více zeširoka a intenzivněji. Zdokonalují tak to, co se naučili doma v rodině. I kláštery tedy mají být duchovní rodinou. Jejich představený, jak zdůrazňuje sv. Benedikt, má být duchovním otcem svých duchovních synů, ti pak jsou k sobě jako bra10
HLAS od Panny Marie
tři. Označují to jména sama. Opat je koptický název pro otce, fráter je latinský výraz pro bratra. Je ostatně známý fakt, že dobří řeholníci pocházejí ponejvíce z dobrých křesťanských rodin. I sv. Augustin děkuje za své obrácení především modlitbám své matky Moniky. V byzantské liturgii se slaví svátek početí sv. Anny. Ona je se sv. Jáchymem příkladem bohumilé rodiny. Z takové se pak zrodila panenská Matka Kristova a dodnes v takových rodinách vznikají povolání ke kněžství. To jsme vždycky považovali za docela zřejmé, proto se o tom tématu tuze nemluvilo. Ale moderní krize, která zasáhla rodinný život, přiměla teology, aby se nad duchovní hodnotou křesťanského manželství hlouběji zamysleli. Stalo se tak zvláště z dvojího hlediska: viděním samého života jako odleskem samého Boha a lidské osoby jako obrazu osobních vztahů v životě Nejsvětější Trojice, tj. samé rodiny Boží. Bůh, o kterém mluví řečtí filosofové, je vrcholná idea krásy a dobra, proto jej napodobíme především čistým a vznešeným myšlením. Bible mluví o Bohu z jiného hlediska. Má přívlastek „živý“. To, čemu se klanějí pohané, jsou mrtvé modly, mají oči, a nevidí, ústa, a nemluví, ruce, a nepracují (srov. Ž 113,2). Proto také umírají i jejich ctitelé. Biblický Bůh je naopak dárce života, a to nejenom života v čase, ale i života věčného. Vždyť Kristus přišel, aby dal život ve větší hojnosti, než jak jej znali doposud (Jan 10,10). Z toho však plyne i hluboký důsledek. Je-li člověk Božím obrazem, je i on povolán k tomu, aby dával život a život chránil. Smrt je následek hříchu, zapření Boha. Po vyhnání z ráje se projevuje v Kainovi jako vražda vlastního bratra, nejtěžší hřích v lidském soužití. Pius XII. se k tomuto tématu často vracel a ve svých prorockých viděních poukazoval na to, jak jsou obrovské katastrofy válek a koncentračních táborů následkem otupělosti k tajemství života a k vraždám nevinných, zvláště dětí. Středověcí malíři znázorňovali peklo jako propast, v jeho nejhlubším pásmu je Kain a Jidáš, vrah a sluha vrahů. Ve Florentském muzeu rukopisů se nachází list, kde je toto nejspodnější místo připraveno matce, která zabila vlastní dítě, dárkyně života vzala život dítěti i sobě. Všichni pozorujeme, jak HLAS od Panny Marie
11
tragická je neúcta k životu v dnešním světě. Ten úpadek ovšem začíná v rodině, kde projevují neúctu k životu právě ti, kdo jej podle vůle Boží, dávají. II. vatikánský sněm proto upozorňuje rodiče, aby si lépe uvědomili, že přivádějí na svět nejenom své vlastní děti, ale i děti Boží, které jim nebeský Otec svěřuje. Kromě těchto dogmatických důvodů nás k obnovení a posvěcení rodinného života vedou i důvody moderní personalistické psychologie: jako osoba roste ve styku lásky s druhými. Nejdůležitější jsou z tohoto hlediska první vztahy v rodině. Duchovně mrzačí děti ti rodiče, kteří je o tyto vztahy připravují. Jak si to odpoví před Bohem? Proto je dnes aktuální poselství rodiny nazaretské, ve které vyrostl Kristus. Tomáš kardinál Špidlík
Sníh, nebo pláž? Zima a jiskřivý sníh, stromeček a teplo u kamen, vánočka, kapr, cukroví, dárky, cesta na půlnoční zasněženou krajinou – to jsou ty pravé Vánoce! Vánoce bez sněhu považujeme skoro za křivdu. Víte ale, že na jižní polokouli je mají v nejžhavější části roku? Že jimi začínají letní prázdniny a u moře začíná plážová sezóna? „Nedovedla bych si představit Vánoce, kdyby mělo být takhle,“ řekne černá maminka u tropického moře a ukazuje na obrázek zasněžených smrčků, „na půlnoční se přece musí jít tropickou nocí za třesku rachejtlí.“ „Nedovedla bych si představit Vánoce za čtyřicetistupňového vedra. Vždyť tyhle svátky znamenají pohodu domova, i když je venku sebevětší zima,“ říká její vrstevnice u nás. Co tedy patří k Vánocům? Výhradně jediné poselství pastýřů, které zaznívá v desetitisících křesťanských kostelů na celém světě: „Zvěstuji vám velikou radost!“ A důvod té radosti, důvod rachejtlí v tropických nocích i tichého štěstí domácího tepla, když za okny přituhuje? „Dnes se vám narodil Spasitel – Kristus Pán.“ A další místa Bible tuto radost přibližují: „Projevila se Boží 12
HLAS od Panny Marie
dobrota, která přináší spásu všem lidem,“ píše apoštol Pavel Titovi. „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo,“ prorokuje Izaiáš už osm století před Kristovým narozením. Je tomu opravdu tak? Neusvědčuje nás současná situace ze lži? Připomeňme si tu něco důležitého: příchod Božího Syna nezahnal hned temnoty světa, temnou noc, ale vnesl do ní veliké světlo. Na různých ztvárněních betlémské scény vidíme přece víceméně totéž: v temné stáji leží v jeslích božské Dítě jako jediný zdroj světla. Jako blesk ozařuje okolí i obličeje těch, kdo mu jsou nablízku – Marie, Josefa, pastýřů. Oni nejsou zcela ve světle, jen jejich oči jsou plné světla. Noc zůstává, ale už v ní není neproniknutelná temnota a strach: je v ní naděje Božího Světla. Proto se smíme radovat z vánočního poselství nejrůznějším způsobem. Je rozumnější zapálit vlastním úsilím malé světlo ve světě než naříkat nad temnotou. Kdo je realista, ví o noci, o temnotě světa, ale i něco o Světle a raduje se z něho. A pak už je jedno, zdali radostné poselství o této skutečnosti prožíváme na sněhu či na pláži. Prokop Siostrzonek
Slzy ženy „Proč pláčeš, maminko?“ ptá se malý chlapec svojí maminky. „Protože jsem žena,“ odpověděla. „Tomu vůbec nerozumím,“ říká chlapec. Jeho maminka ho s úsměvem pohladila: „Tomu ani nikdy rozumět nebudeš, … ale to vůbec nevadí.“ Později se ptá chlapec svého otce: „Tatínku, proč máma pláče jen tak bez důvodu?“ Jeho otec mohl jenom odpovědět: „Všechny ženy někdy pláčou bez zjevného důvodu…“ Malý chlapec vyrostl a stal se z něho mladý muž, ale stále přemýšlel, proč ženy pláčou. Nakonec hledal pomoc u Pána Boha a ptá se ho: „Pane Bože, proč ženy pláčou?“ A Pán Bůh odpověděl: „Tenkrát, když jsem tvořil ženu, jsem rozhodl, že musí být hodně zvláštní… Dal jsem jí záda, aby byla dost silná unést tíhu světa, ale i jemnou náruč na teplé objetí. Dal jsem jí vnitřní sílu, aby porodila děti a zvládla všechny obtíže. Dal jsem jí sílu a vytrvalost, aby se starala o svoji rodinu a přátele i tehdy, kdy to ostatní vzdávají, aby přežila nemoci a únavu a přitom si nestěžovala. Dal jsem jí srdce, z kterého dává lásku svým dětem a nejbližším, i když to není vždy jednoduché, aby ty nejmenší opět rozesmála a dospívajícím pomohla v jejich bolestech a trápeních. Dal jsem jí sílu, aby se starala o svého muže i přes jeho nedostatky. Na toto těžké poslání jsem jí dal SLZU, kterou používá, když je jí smutno nebo při pocitu velkého štěstí. KLENOT JEJÍ ODDANOSTI A LÁSKY. Když ji uvidíš plakat, řekni jí, jak ji máš rád a jak dobře o vás pečuje… Když i přesto dále pláče, věz, že se jí uleví a pak se cítí lépe. Tento článek je věnován všem ženám – ZASLUŽÍ SI TO I mužům – možná se poučí HLAS od Panny Marie
13
~Pro zasmání~ Ministrant přijde do kostela a říká panu faráři: „Pane faráři, včera sem našel hodinky.“ „Doufám, že sis je nenechal.“ „Ne, už sem je prodal.“ Farář se ptá na hodině náboženství dětí: „Kdo chce jít do nebe?“ Hlásí se všichni kromě Pepíčka. „Proč ty do nebe nechceš?“ „Protože maminka říkala, že mám jít ze školy rovnou domů!“ Přijde duše do nebe. Svatý Petr se ptá na povolání. „Doktor!“ praví duše hrdě a už se hrne dovnitř. „Moment, stát!“ povídá Svatý Petr. „Vy musíte vchodem pro dodavatele!“
14
HLAS od Panny Marie
~Zadáno pro děti~ Narodil se… I dávní proroci viděti si přáli, toužilo jejich srdce, Mesiáše čekali, stesk a touha slovy vyjádřit se nedaly, jak povědět, že stesk a touha bolí? Člověk v tichu touží a přitom žasne, jak adventní čekání je krásné. Betlémské světlo prorazilo světa tmou, v daleké Palestině i naší krajinou to světlo lásky září z rodu Jesse, to světlo lásky, které siónská dcera lidstvu nese. V půlnoční svaté chvíli, když utichl celý kraj, ozářilo velké světlo prostou pastýřskou stáj. Svatá Panna do jesliček položila jemně, svaté dítě Ježíše – Krále nebe a země. Andělé oznamují: „Narodil se nám Spasitel!“ Pastýři spěchají s dary, pokleknou u jesliček, narodil se, aby nám lásku a ztracenou milost vrátil, narodil se, aby pokolení Adamovo obohatil. Malý, chudičký, tiskne se u Matky své v objetí, u Matičky svaté – Neposkvrněné Početí, i my poklekněme u jeslí Krista Krále, u jeho Matičky, která nás volá stále. „Moje děti, pojďte k mému Synu Ježíši blíž. On vás miluje a vyslyší každou tíž.“ „Narodil se!“ slyšme anděla Božího hlas, aby se narodil v našich rodinách, v našich srdcích, aby se narodil u každého z nás! Jarmila Urbánková
HLAS od Panny Marie
15
Významné dny v životě farnosti v roce 2013 2. února 13. března 31. března 4. dubna 1. května 13. května 19. května 26. května 2. června 2. července 25. srpna 11. září 14. září 4. října 20. října 3. listopadu 10. listopadu 1. prosince
III. farní ples v Katolickém domě v Žarošicích Popeleční středa Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Adorační den v Násedlovicích Farní pouť Korunovační pouť Slavnost Seslání Ducha svatého Slavnost Nejsvětější Trojice – 1. svaté přijímání Slavnost Těla a krve Páně Adorační den v Žarošicích Zásvětná pouť do Šaštína Domácí pouť Zlatá sobota – hlavní pouť Most modlitby s Arcibiskupským kněžským seminářem v Olomouci Hody v Žarošicích Pobožnosti za zemřelé na našich hřbitovech Hody v Násedlovicích 1. neděle adventní
Hlas od Panny Marie, farní občasník Vydává Římskokatolická farnost Žarošice Žarošice 51, 696 34 www.zarosice.estranky.cz Bankovní spojení: Poštovní spořitelna – č. ú. 181645720/0300 Uzávěrka příštího čísla 3. března 2013. 16
HLAS od Panny Marie
