Milí farníci Bolatic,

DUBEN

Milí farníci Bolatic, jako zastupující kněz ve Vaší farnosti jsem byl osloven, abych napsal pár slov. Již první dny, které jsem prožil ve farnosti, mi hodně napověděly o tom, že Bůh tuto farnost obdařil živou vírou. Tato víra je ukotvená v Tradici Následovaní Krista. Tedy na životě farnosti se z veliké míry podílí právě život těch, které si Pán povolal do věčnosti. V týdnu před Květnou nedělí jsme si připomněli svátek Zvěstování Páně. I skrze toto slavení nám Bůh ukazuje, že nejen Kalvárie Krista, ale i ta naše, je putováním, které začíná radostnou zvěstí: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní.“ (Lk 1, 26 – 38) a končí ještě radostněji:

a učinil z něho prostředek spásy. Víme dobře, že utrpení má v životě člověka své místo a také, že ne každé utrpení je naší vinou. A proto ať i náš život, naši osobní Kalvárii, posvětí Kristova přítomnost nejen v počátcích našeho života, ale i v jeho průběhu, až do šťastného setkání s Pánem - vzkříšení. A k tomu Vám milí farníci vyprošuji hojnost Božích milostí a všem, kteří jsou „na cestě“, zvěstuji radostnou zvěst, že Bůh si všechny chce přitáhnout k sobě. Kristus skutečně vstal z mrtvých! Aleluja!

P. Dominik

„A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ (Jan 12,32) Takto se máme dívat i na kříž. Kříž, který Pán posvětil svým utrpením,

731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 1 - [email protected] [email protected]

"Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha" (Mt 5,8) - B ř e z e n 2015 Srdce je sídlem myšlenek, porozumění, hodnocení vztahů a věcí, tužeb, postojů k člověku a Bohu. Je to sídlo života intelektuálního, volního a citového, je to středobod lidských vztahů. A tento střed má být čistý. Čisté srdce je to, které následuje Boží slovo. Lidé čistého srdce jsou právě ti, kteří ve svém "nitru" (středu bytosti) jsou prostoupeni Boží vůlí - ta určuje jejich vztahy (k lidem, k věcem, k Bohu samotnému). Nestačí pouze naše snaha. Je potřebné Boží působení v celém našem životě, které se projevuje očišťováním Božím slovem (Jan 15,3;13,10) a odpuštěním, které nám získal Kristus svou smrtí na kříži. Je to každodenní rozlišování myšlenek a postojů, kterými se chceme zalíbit Bohu, a ne pouze lidem či sami sobě. Jde o čistotu úmyslu. Biblické texty Mt 23,25-28: Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Očišťujete číše a talíře zvenčí, ale uvnitř jsou plné hrabivosti a chtivosti. Slepý farizeji, vyčisť především vnitřek číše, a bude čistý i vnějšek. Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Podobáte se obíleným hrobům, které zvenčí vypadají pěkně, ale uvnitř jsou plné lidských kostí a všelijaké nečistoty. Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste samé pokrytectví a nepravost.

1 Sam 16,7 Mk 7,14-23 Ž 51 Mt 6,2-4 Lk 11,24-26 Tit 1,15-16

Bůh vidí do srdce – David. Co vychází z člověka, to ho znesvěcuje. Stvoř mi čisté srdce. Čiň skrytě - ostatní už získali svou odměnu. Návrat nečistého ducha Čistému vše čisté

Pět stupňů pronikání zlých myšlenek (kard. Špidlík - Prameny světla) Protože zlé myšlenky přicházejí zvenčí a nejsou naše přirozené myšlení, pronikají do srdce jenom pozvolna. Byzantští autoři uvádějí obyčejně pět stupňů.  První se jmenuje "SUGESCE", "DOTYK" Je to první obraz představivosti, první nápad, první sklon. Lakomý uvidí peníze a napadne ho: "Co, kdybych si je schoval!" Podobně se namane smyslný obraz, myšlenka povýšenosti, lenosti aj. Nerozhodneme se k ničemu, jen konstatujeme, zjišťujeme možnost udělat něco zlého. To zlo se ovšem jeví v líbivé formě. Začátečníci v duchovním životě se takových myšlenek lekají, zpovídají se, že měli "zlé myšlenky", a to třeba i při modlitbě a v kostele. Sv. Antonín Poustevník zavedl svého učedníka, který si trpce stěžoval na zlé myšlenky, na střechu a poručil mu, aby rukou chytil vítr. "Když nemůžeš chytit vítr, tím méně pochytáš zlé myšlenky!" Chtěl mu tak názorně dokázat, že v těchto prvních nápadech není ještě žádná vina a že se jich, dokud žijeme, nezbavíme. Podobají se mouchám, které tím více obtěžují, čím netrpělivěji se oháníme.  Druhý stupeň se jmenuje "ROZMLUVA" Připomíná to vypravování Genese o Evě a její rozhovor s hadem. Necháme-li první nápad bez povšimnutí, odejde, jak přišel. Člověk se však obyčejně nezdrží a začne o něm uvažovat. Lakomec si řekne: "Nechám-li si ty peníze, uložím je na knížku!" Pak mu přijde do hlavy, že by to nebylo čestné, protože o těch penězích mají vědět i druzí. Pak zase uvažuje, jak to zatajit. K ničemu se sice nerozhodne, ale otázka peněz mu leží třeba celý den v hlavě. Podobně se vede rozhněvanému. Dlouho a dlouho se zabývá druhým, který mu ublížil. V představivosti ho 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 2 - [email protected] [email protected]

bije, uráží, pak mu zas odpouští, pak zas vymýšlí, co by mu udělal, a teprve po dlouhé době na to zapomene. Jaká je mravní vina v těchto vnitřních "rozhovorech"? Ten, kdo se k ničemu zlému nerozhodl, ovšem nehřeší. Ale kolik času, duševní energie a vnitřního klidu ztratil nesmyslnými samomluvami!  Třetí stupeň nazývají "BOJ" Myšlenka, která se po dlouhém rozhovoru usídlila v srdci, už se nedá snadno odehnat. Smyslný člověk, který má zamořenou obrazotvornost nečistými představami, se nemůže z nich vysvobodit. Nemusí souhlasit. Může a musí vyjít vítězně, ale stojí ho to námahu, musí bojovat.  Čtvrtý stupeň se jmenuje "SOUHLAS" Kdo prohrál boj, rozhodne se vyhovět špatnému nápadu a při nejbližší příležitosti ho uskutečnit. Tu ovšem načíná hřích v plném a pravém smyslu, i když zůstane jenom vnitřní a nepřejde později k vnějšímu skutku. Jde tu o to, čemu se v mravouce říká "hřešit myšlenkami".  Pátý stupeň je "VÁŠEŇ" Kdo podlehne zlým myšlenkám často, oslabuje postupně víc a víc svůj charakter. Vzniká náklonnost ke zlému, která bývá někdy tak silná, že se jí dá vzdorovat jenom velmi těžko. Je to vášeň, která člověka zotročuje. .... neboť oni budou vidět Boha "Vidět" můžeme třemi způsoby. Očima poznáváme svět kolem nás a v něm působení Boží. Rozumem poznáváme abstraktní pravdy, které vypovídají o Bohu. Srdcem vidíme Boha skrze vnitřní vnuknutí. Čisté srdce nám dává vidět Boží působení v našem životě i ve světě a odezvou je modlitba, která se v něm stává pramenem "tryskajícím do věčného života" (Jan 4,14). Skutečně vidět Boha bude možné až v nebi. Příslib blahoslavenství nás povzbuzuje k očišťování srdce, kterým budeme schopni zakoušet Boží přítomnost a blízkost. K zamyšlení Naše srdce se podobá studánce. Teprve až se vyčistí voda a zklidní se hladina, potom uvidíme v jejím odrazu nebe. Závěr: Toto blahoslavenství bylo často dáváno do souvislosti s lidskou sexualitou a problematikou šestého přikázání. Nicméně jádrem blahoslavenství není čistota v sexuální oblasti, i když s ní také souvisí, ale především blahoslavenství lidí, kteří jsou v celém svém chování upřímní, nejsou schopni přetvářky, dvojsmyslnosti nebo životní dvojkolejnosti. Toto blahoslavenství souvisí s Ježíšovým výrokem, že máme být jako děti, které jsou díky své upřímnosti a průhlednosti živým dokladem blahoslavenství. Vzhledem k tomu, že blahoslavenství zaslibuje "vidět Boha", je možné ho také parafrázovat takto: "Blahoslavení ti, kteří mají srdce volné pro Boha." Ježíš nás zve k tomu, abychom pro něj byli disponibilní. Modlitba Ježíši, vyžeň z mého srdce všechno nečisté, neprůzračné a neryzí. Daruj mi ryzost a čistotu, které jsi byl ty sám vzorem. Ty jsi těm, kteří mají čisté srdce, zaslíbil, že uvidí Boha. Dej, ať vidím Boha a v hledění na něj se stávám stále ryzejším a průzračnějším pro tebe. Amen. A. Grün: Důvěrná slova

Za společenství seniorů La vie Montante Magda Jurášková 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 3 - [email protected] [email protected]

K niha Ester Kniha Ester je zvána hebrejsky megilat - doslova „svitek Ester“. Je jednou ze starozákonních knih. Židé ji řadí mezi Spisy, konkrétně mezi megilot, sváteční svitky. Křesťané ji naopak zařazují mezi knihy dějepisné. Vypráví o tom, jak Židovka jménem Ester zachránila svůj lid od pogromu – rasových nepokojů vůči Židům. Kniha zdůvodňuje vznik židovského svátku Purim, svátek připomínající vysvobození perských Židů z intrik zlého vezíra Hamana, který je chtěl bezpodmínečně a absolutně vyhubit. Název svátku připomíná Hamanovo metání losů, kterými chtěl určit nejvhodnější den pro svůj zamýšlený plán. Kniha vypráví příběh o perském králi Achašverošovi, který nechal popravit svou manželku, královnu Vašti, a po čase si vybere za ženu Židovku Ester, neteř Mordochaje, která však králi neprozrazuje svůj původ a stává se královnou. Mordochaj jednoho dne vyslechne plán zavraždit krále, který to následně sdělí Ester, aby mohla krále varovat. Ester krále varuje a po čase mu sdělí, že ji tuto skutečnost prozradil Mordochaj. Po čase se stává královým prvním ministrem Haman, z Amalekova rodu, který je nepřítelem Izraele. Haman po čase začne nenávidět Mordochaje a snaží se krále přesvědčit, aby Mordochaje a Židy zlikvidoval. Achašveroš, který nevěděl, že jeho žena je Židovka, dává souhlas. Mordochaj se však dozvěděl o tomto plánu a s pomocí Ester se mu podaří sebe i svůj lid zachránit. Pokusme se zamyslet nad textem Est 6,1-13 jako nad příkladem rasismu. Zkusme si odpovědět na otázku, jaké postoje a pocity vedou k rasismu? V čem se ukazují rozpory? Než začnu odpovídat na výše položené otázky, je nutné si uvědomit, že existuje jen jedna rasa – lidská, tedy lidstvo. Běloši, Afričané, Asiaté, Indové, Arabové a Židé nejsou různé rasy. Jsou to jen různé etnické skupiny jedné lidské rasy. Všichni lidé mají stejné fyzické charakteristiky, jistěže s drobnými odlišnostmi. A to, co je nejdůležitější, si můžeme přečíst v Písmu, všechny lidské bytosti jsou stvořeny k obrazu a podobě Boží (Genesis 1:26-27). Bůh tak miloval svět, že poslal Ježíše, aby za nás položil vlastní život (Jan 3:16). A dovolte mi poznámku, to „svět“ evidentně zahrnuje všechny etnické skupiny, které mezi lidmi jsou. Rasismus vychází z předpokladu, že lidské rasy nejsou stejně hodnotné a zpravidla se zdůrazňují přednosti vlastní rasy. Vychází také z předpokladu, že fyzické a duševní nerovnosti a také nerovnosti lidských plemen rozhodovali o dějinách a kulturách lidských společností. Ve všech světadílech, i u nás v Evropě, se každý stát zabývá otázkami vztahů mezi domácím obyvatelstvem a lidmi, kteří do země přišli jako přistěhovalci, kteří hledají práci či lepší podmínky pro život, či jako azylanti, kteří se ve své domovské zemi necítili bezpečně. Tito pak zůstávají v nové zemi natrvalo a stávají se spoluobčany a vytváří menšiny, na které společnost není mnohdy připravena. Mohou u domácích vyvolávat strach a nejistotu. Strach pak vede ve společnosti k extremismu, popřípadně k uzavírání společnosti před cizími neznámými vlivy a k rasismu. Nutná je však otevřenost, úcta a tolerance k lidem různých jazyků, národů, barev pleti a věr. Společný život lidí různých tradic může vést k obohacení. Objevují se však překážky, které tomu brání a nedovolí lidem žít ve vzájemné úctě, pochopení a toleranci. Jednou z překážek je zbytňování vlastního sebevědomí v nacionalismu, kdy člověk ztrácí úctu vůči lidem jiných národů, podceňuje je nebo jimi pohrdá. Jinou může být to, že lidé mnohdy kladou důraz na vlastní rasu, zakládají si na své barvě pleti a z odlišnosti vyvozují rasové předsudky. Další překážkou je samolibý, někdy i věroučně podsouvaný, pocit výlučnosti v oblasti náboženství, kdy příslušník církve, sekty či náboženského hnutí si osobuje nárok na úplné vystižení smyslu lidského života a jiné proudy odmítá, vylučuje je nebo pronásleduje. 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 4 - [email protected] [email protected]

Kořeny rasismu jsou v generalizaci, kdy celé národy a skupiny posuzujeme paušálně, pokud říkáme: Američané jsou, Němci jsou či Rómové jsou, nevystihujeme jejich individuální skutečnost. V Písmu svatém můžeme najít mnoho zkušeností a výzev, které se týkají růzností lidí, jejich vzájemnosti a soužití. Jedná se o jednoznačné starozákonní i novozákonní přitakání k hostům a příchozím, doložené na mnoha příkladech. Současně však také můžeme najít v Bibli varování, a to zejména ve starozákonních knihách, aby se Izraelci s okolními národy nemísili, protože by to mohlo vést ke ztrátě víry v jediného neviditelného Boha a tím také ke ztrátě jejich identity jako vyvoleného národa. Izraelci si dobře uvědomovali, že jsou menšinou mezi okolními národy, jež nemusí být přijímána a často tímto úskalím procházeli. Můžeme tedy říci, že Bible klade důraz na pohostinnou otevřenost, avšak zároveň varuje před nekritickým přijímáním cizích hodnot. Pro soužití různých kultur to tedy znamená, že je nutná potřeba uvědomit si, co je ve vlastní kultuře cenné a nosné a tyto klady si nenechat v cizím prostředí vzít. Jsou věci, pro které stojí za to žít i trpět. Je nutné ve většinové části obyvatelstva odbourat silné předsudky a změnit atmosféru k ochotě respektovat jinakost. Důležité jsou společenské i církevní aktivity, které vytváří prostor pro vzájemné poznávání a sbližování a jsou dobrou cestou, jak zabránit vznikání rasismu či separaci. A závěrem, měli bychom si uvědomit, že veškeré formy rasismu, předsudky a diskriminace, to vše je potupou Kristova díla na kříži. S přáním dokázat přijímat druhé

Andrea Pavlíková

Pozvání do společenství modliteb matek Milé maminky, zveme vás do našeho společenství Hnutí modliteb matek ke společné modlitbě. K modlitbě (a nejen k ní) se scházíme 1 x za 14 dnů (vždy v liché týdny) ve čtvrtky po mši sv. v 18 hod. na faře. Setkání trvá 1 – 1,5 hod. Účast na setkáních není povinná, takže když to někomu v daný den nevychází, nic se neděje. Naše společenství tvoří maminky dětí všech věkových kategorií. Vždyť i dospělé děti potřebují naši modlitbu. Při modlitbě odevzdáváme sebe, své děti a své drahé do Ježíšových rukou ve velké důvěře, že On může všechno. Odevzdat se znamená klidně zavřít oči své duše a dovolit Ježíšovi, aby nás přenesl v náručí na druhý břeh jako dítě, které spí v matčině náručí. Není to někdy jednoduché umět své problémy, které člověka potkají, odevzdat, ale ze zkušenosti víme, že to je to nejlepší, co můžeme udělat. Základní zásady: Neradit - skrze společnou modlitbu hledáme Boží řešení konkrétního problému té které matky. Nepomlouvat - učíme se milosrdenství vůči bližnímu i tak, že nemluvíme o špatných vlastnostech druhých lidí. Nevynášet - důvěrné věci, o kterých mluví matky na našich setkáních, nikde jinde nevyprávíme. Často jde o bolestivé a osobní záležitosti. Budujeme tak vzájemnou důvěru.

Za společenství modliteb matek Regina Fojtíková 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 5 - [email protected] [email protected]

Liturgie V předchozích článcích jsme se zabývali texty Všeobecných pokynů k římskému misálu a v minulém článku jsme tuto problematiku poslední kapitolou uzavřeli. V dalších článcích se budeme věnovat liturgii a tématům s liturgií spojeným. Nejprve si přiblížíme význam slova liturgie. Pokud budeme hledat pro slovo liturgie jednoduchý a jednoznačný význam, těžko jej nalezneme. Již historicky se význam tohoto sova měnil a vyvíjel. Ani v dnešní moderní době však není možné tomuto slovu přiřadit jednoznačný ekvivalent. Slovo liturgie (leiturgia) vzniklo jako složenina dvou řeckých slov: leitos (patřící lidu) + ergon (práce, čin). Tento pojem můžeme překládat dvojím způsobem: služba lidu nebo služba ve prospěch lidu. Původním smyslem tohoto slova u starých Řeků byl veřejný čin jednotlivce pro dobro a v zájmu všech spoluobčanů. Následně termín leiturgia mění svůj význam: služba ve prospěch lidu se mění na službu ve prospěch božstva – bohoslužba. V řeckém překladu Starého Zákona slovo leiturgia označuje posvátnou službu kněží a levitů jménem a ve prospěch lidu. V Novém Zákoně se tento pojem nachází 15 krát a to v různých významech: a) b) c) d) e) f) g)

starozákonní chrámová služba kněží a levitů, velekněžská služba Krista, služba andělů, apoštolská služba hlásání evangelia, civilní služba úředníků i vládců, charitativní služba, křesťanská bohoslužba, vlastní liturgické slavení.

Ve svém dalším užívání termín liturgie převážně označuje křesťanskou bohoslužbu ve smyslu, který naznačují Skutky apoštolské. Ve IV. století končí na západě řečtina jako bohoslužebný jazyk, a tím mizí i pojem liturgie, který je nahrazen latinským: officium, ministerium. Termín liturgie opět ožívá díky humanistům v 17. století, kdy se začíná znovu užívat a zahrnuje téměř každou bohoslužbu. Představitelé liturgického hnutí již běžně užívají tento termín a v 19. století se pojem liturgie dostává do církevních dokumentů. Ve většině teologických knih bývá liturgie definována jako: „veřejná a společná bohoslužba celé církve. Tato bohoslužba zahrnuje všechny rity a ceremonie, kterými církev vyjadřuje svou službu a poctu Bohu.“ Tato definice však plně nevystihuje charakter tohoto slova. Termín liturgie ve své podstatě zahrnuje všechna bohoslužebná shromáždění církevní obce, při nichž Kristus skrze Ducha svatého ve zvěstování a spásných znameních nabízí věřícím podíl na svém velikonočním tajemství, a vykoupenému člověku umožňuje díkem a chválou odpovídat Otci. Liturgie je tedy dialog, rozmluva mezi Bohem a člověkem. Liturgie není a ani nemůže být pouze jednostranný akt směrem od člověka k Bohu ani opačně od Boha k člověku. V minulosti používaný termín kult označuje především konání člověka - uctívání Boha. V liturgii však jedná primárně Bůh v Ježíši Kristu, který působí slovem a znameními přinášejícími spásu. Díkem a chválou pak člověk na Boží volání odpovídá spolu s Kristem a skrze něho v Duchu svatém. „V liturgii jsou znamení, která lze vnímat smysly. Tato znamení značí posvěcení 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 6 - [email protected] [email protected]

člověka a způsobem každému z těchto znamení vlastním je uskutečňují. Liturgie je také veřejná bohopocta, kterou koná tajemné tělo Ježíše Krista, a to hlava i údy.“, jak je uvedeno v článku 7 liturgické konstituce II. vatikánského koncilu. Definice nám může pomoci poodhalit roušku tajemství, jímž je pojem liturgie zahalen, ale definice nám neřekne vše. Liturgii můžeme definovat, to však nestačí, když ji neumíme slavit. Liturgie je jako život, nestačí ji definovat. Liturgii je nutné v prvé řadě žít - jedná se o vztah, osobní zkušenost! Na základě textů Pavla Kopečka a Klemense Richtera

Za společenství podávajících svaté přijímání Jan Pavlík

Setkání nad Biblí s pracovníky Českého katolického biblického díla Na setkání v naší farnosti ve středu 4. března si otec Petr Chalupa a paní Marie Klašková připravili úryvek o cestě do Emauz z 24. kapitoly verš 13–35 Evangelia podle Lukáše. Po přečtení textu jsme se nejdříve zamýšleli nad tím, kde se Emauzy mohly nacházet, protože se to dnes nedá s jistotou určit. Padla i zmínka o tom, že Emauzy jsou v Praze na Novém Městě; tam by však učedníci z Jeruzaléma samozřejmě za tři hodiny nedošli. Pražský klášter byl založen císařem Karlem IV., v den svěcení se četlo evangelium o setkání Ježíše Krista s učedníky putujícími do Emauz, a proto se takto označuje. Nejen zeměpisné souvislosti, ale i historické pozadí a výklad Božího slova přispěly k novému pohledu na tento úryvek. „Protože však Bůh mluví v Písmě svatém prostřednictvím lidí lidským způsobem, musí vykladač Písma svatého, chce-li pochopit, co nám chtěl Bůh sdělit, pozorně zkoumat, co měli svatopisci skutečně v úmyslu vyjádřit a co chtěl jejich slovy zjevit Bůh.“ (odst. 12, Věroučná konstituce o Božím zjevení - Dei verbum, dokument 2. vatikánského koncilu z roku 1965) Učedníci, kteří se potkali na cestě s Ježíšem, byli rozčarováni, protože očekávali něco jiného, než co se stalo v Jeruzalémě. Nechápali, že ten, kterého pokládali za proroka a toho, kdo vykoupí Izrael, byl odsouzen na smrt a ukřižován. Ježíš jim cestou vykládal o Mojžíšovi, prorocích i o tom, co se na něj vztahovalo ve všech částech Písma, ale oni jej přesto nepoznali. Ježíšovu totožnost odhalili až při jídle v okamžiku, kdy vzdal díky, lámal a rozdával chleba. A tak je to mnohdy i s námi – víme, kdo je to Ježíš, odkud pocházel, co dělal, ale dokud jej nepozveme do svého srdce, tak se nám nedá poznat. Součástí setkání nebylo jen zamyšlení nad textem Písma svatého, ale i diskuze kde, kdy a jak se setkáváme s Biblí a co pro nás znamená. Děkuji manželům Andrei a Janu Pavlíkovým za přípravu tohoto setkání i všem, kteří se jej zúčastnili a vytvořili příjemnou a inspirující atmosféru.

Alžběta 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 7 - [email protected] [email protected]

Bez konce nelze začít od začátku KŘÍŽ… Je zbytečné ptát se, co se nám vybaví při pohledu na kříž. Kříž jednoznačně evokuje bolest, prázdnotu, osamocení, otázky po smyslu našeho života a počínání si, ztrátu, lidské omezení, smrt, zkrátka konec… My sami za kříž často pokládáme to, s čím si nevíme rady, naše zranění, ponížení, nedokonalosti, které nás sráží k zemi, které navozují skličující pocit, že se propadáme, že třeba i „umíráme“. Ano. Tak lze pohlížet na kříž. Kříž je ale především nezměrným projevem Boží lásky k člověku. Bůh se k člověku přiblížil tím nejpokornějším a nejláskyplnějším způsobem, jakým se jen mohl přiblížit – stal se jedním z nás. Jako my se smál, zpíval, radoval se, hodoval, hněval se, plakal, snášel výsměch, ponížení a utrpení, cítil, miloval… Vyznačoval se všemi aspekty lidskosti. Byl nám podobný ve všem, kromě hříchů. Často se zamýšlím nad vší hrůzou, kterou prožívala hrstka přítomných, jež se stala svědky Ježíšova ukřižování a smrti. Jakou bolest v srdci cítila matka, která ukrutným a nejpotupnějším způsobem té doby přichází o svého jediného syna? Jakou bolest v srdci cítila Marie Magdalská, pro kterou Ježíš v životě tolik znamenal, a díky němuž měla možnost zvolit zcela jiný směr svého dosavadního života a začít znovu? Jakou bolest v srdci prožíval milovaný Ježíšův učedník, který ztratil nejen dobrého učitele, ale i velmi blízkého přítele? Pamatuji si na jednu dávnou tísňovou situaci, v níž jsem se ocitla. Byla to jedna z těch vnitřních krizí – lekcí života, na které se nezapomíná, protože člověka posunují

o kus dál. Tehdy mi přišla esemeska od jednoho pro mě blízkého člověka. Stálo v ní: „Podívej se na kříž! A řekni – myslíš, že Jemu se chtělo zemřít? Byl tak mladý a měl v sobě tolik lásky! A přitom jak je to všechno díky Němu fantastické! Někdy se musíme vzdát něčeho pro nás v danou chvíli důležitého, aby pak mohlo vzniknout něco, co má mnohem hlubší význam. Ztiš se, zadívej se na kříž a zkus se alespoň zčásti vcítit do Jeho bolesti! A On sám ti dá sílu překonat tu tvou.“ Kristovo utrpení a smrt na kříži se pro všechny zdály být konečnou stanicí. Co bude dál? Jak tady bez něj budeme žít? Co s námi bude? Tyto a ještě další otázky zůstaly tehdy na krátký čas nezodpovězeny. Do doby Jeho zmrtvýchvstání. Do doby, kdy se ukázalo, že veškeré utrpení mělo obrovský smysl a význam, že se to všechno stalo z nějakého důvodu, že konec byl jen začátkem něčeho nového! Kolikrát se nám osobně v životě stalo, že nás něco srazilo k zemi? A kolikrát se to stalo jen proto, abychom se měli od čeho odrazit, aby nám to dalo novou sílu jít dál, aby nám to ukázalo, že existuje i jiná cesta, než po které jsme se vydali a kterou jsme dlouho považovali za jedinou správnou, že všechno má své východisko a řešení, aby nám to ukázalo, že HROB JE PRÁZDNÝ! Proto i všechno to, co je pro nás křížkem či křížem, pro co trpíme, v čem se propadáme, kvůli čemu „umíráme“, má smysl. Jen někdy trvá delší dobu, než pochopíme jaký. Přeji každému z nás, aby naše srdce zaplnila milost a naděje Kristova zmrtvýchvstání. Zmrtvýchvstání, které se děje nejen o Velikonocích.

Pavlína Řehánková


KOSTELNÍK pozměněný přepis článku ze Studánky 01/2015 Již od podzimu loňského roku - a od března letošního roku - se hledají v naší farnosti noví kostelníci, zatím bohužel neúspěšně. Vedlo mě to k malému zamyšlení, proč tomu tak je, a co se třeba může i stát, když dalšího kostelníka - nebo kostelníky - mezi sebou nenajdeme... V prvé řadě je asi dobré říct, že se nemusíme bavit o kostelníkovi jako o muži, ale kostelnicí může být i žena. Ano, je asi lepší, pokud tuto službu zastává muž. Přeci jen je potřeba občas v kostele něco opravit, vyměnit žárovky, technicky něco vyřešit. Ale pokud službu bude zastávat třeba jeden muž a jedna žena, jistě by to nebyl problém. Anebo může být kostelníků ještě víc - nikde totiž není psáno, že musí být jen dva... Rozhodně být kostelníkem není jednoduchý úkol, především je to služba a oběť. Není to povolání, není to povinnost, není to za trest. Je to služba - Bohu, farnosti, knězi. Kostelník obětuje svůj čas, podřizuje svůj denní program, vynechává své koníčky, návštěvy. V tomto ohledu určitě nejvíce ze všech jiných lidí, kteří v naší farnosti pomáhají - slouží. A možná proto se do této služby zatím nikdo moc nežene. Přesto je přece tak krásné sloužit a pomáhat farnosti, pokud člověk může. Za zmínku možná stojí také říct, že ač je tato služba dobrovolná a má být opravdu službou - tak se za ni (u nás v Bolaticích) dostává finanční odměna. Na jednoho člověka je ale oněch úkolů mnoho. Možná si to neuvědomujeme, možná to už bereme jako samozřejmost, ale co se může stát, když kostelník třeba onemocní? Nebo prostě pojede na dovolenou? Nebo bude potřebovat zařídit něco osobního? Nastává problém - otevřít kostel, přichystat věci ke mši svaté a také pro kněze, zapalovat svíce, vybírat při mši, a pak zase vše uklidit a zamknout kostel. A co třeba pohřeb? Kdo převezme rakev od pohřební služby, připraví kadidlo, atp.? Mohl bych asi jmenovat víc věcí, ale zbytečně... Myslím, že každý z nás onu důležitost chápe. Nicméně stát se to opravdu může. A kdo ví, jak pak budeme reagovat. Necháme onu službu snad na ministrantech, varhanících, knězi? Anebo si zvykneme, že se kostel otevře třeba 15 minut přede mší? A že si kněz bude chystat věci ke mši sám? To by bylo smutné, a mně osobně líto. A v krajním případě může třeba dojít i na zredukování mší svatých, jejich časů, apod. Možná to přeháním, možná maluju moc černé scénáře, ale třeba ne. Vždyť už nyní se naše farnost ocitla bez stálého kostelníka. Tato služba je nyní zajišťována akolyty, varhaníkem a členy chrámového sboru. Z dlouhodobého hlediska je však toto řešení neudržitelné a poněkud absurdní, neboť dočasní kostelníci mají ve farnosti jiné funkce a povinnosti a mnohdy je komplikované skloubit více služeb najednou. Proto si moc vážím všech, kteří tuto službu vykonávali nebo konají, a určitě jim za to patří velké díky a Pán Bůh zaplať - p. Alfréd Slivka, p. Pavel Fus, p. Richard Lasák, p. Karel Moravec; a dočasní kostelníci p. Marek Blokeš, p. Jan Pavlík, p. Pavel Bělák, p. Pavel Kramář, p. Patrik Vehovský, kteří vzhledem ke svým pracovním povinnostem a dalším službám ve farnosti, se nemohou službě kostelníka věnovat naplno. Chtěl bych tímto poprosit a apelovat na nás jako na farníky, abychom mezi sebou hledali, intenzivně hledali a také se za nalezení modlili. Vždyť ono se ne nadarmo říká, že „Ve dvou se to lépe táhne.“ Patrik Vehovský 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 9 - [email protected] [email protected]

Duchovní správa farnosti je po dobu nemocenské P. dr Radoslava Skupníka zajištěna zastupujícím duchovním správcem P. Mgr. Dominikem Giraškem – telefonní kontakt: 733 318 442, případně mailová adresa: [email protected] Farní telefonní číslo 731 625 635 je aktivní a dle řešení konkrétní záležitosti budete dále přesměrováni. Veškeré úřední záležitosti je možné řešit s P. Dominikem po sobotních, nedělních a pondělních mších svatých. Berte, prosím, na vědomí, že P. Dominik je v naší farnosti od sobotní večerní mše svaté do úterní ranní mše svaté. V tyto dny je také možné se na něj obrátit se zaopatřením a pomazáním nemocných a v případě pohřbu. V další dny se, prosím, obracejte na děkana Mons. Mgr. Jana Svobodu v Hati telefonní kontakt: 597 589 117, případně mailová adresa: [email protected]

-

-----------------------------------------------------Volné úmysly mší svatých Do konce prvního pololetí tohoto roku se nabízejí ještě volné úmysly mší svatých. Kdo by měl zájem o intenci mše svaté, případně chtěl by nahlásit změnu již zadaného úmyslu, nechť se, prosím, kdykoli přede mší nebo po mši svaté dostaví do sakristie a hlásí se u dočasného kostelníka. Jsou ještě volné tyto termíny:

duben 2015 čtvrtek 23.04. čtvrtek 30.04. (Borová)

květen 2015

červen 2015

18:00

pátek 01.05.

06:30

pátek 12.06.

06:30

18:00

čtvrtek 07.05.

18:00

pondělí 22.06.

18:00

neděle 28.06.

08:30 Marek Blokeš

ZŠ Strahovice spolu s OÚ Strahovice srdečně zvou na benefiční muzikálové představení UKŘIŽOVÁNÍ KRISTA, které se uskuteční v neděli 29. března v 15:00 hod. v tělocvičně ZŠ Strahovice, vstupné je dobrovolné. Obec Kobeřice srdečně zve na tématické scénicko-hudební představení "KŘÍŽOVÁ CESTA", které se uskuteční v neděli 29. března v 17.00 hod. v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kobeřicích. Jedná se o představení plné písní s živými obrazy křížové cesty a laserovými efekty. Vstupné je dobrovolné. 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 10 - [email protected] [email protected]

Setkávání farních společenství:

Schola: ............................................ každá sobota ve 12:45 hod.

Adorace, pobožnosti:

Ministranti: .....................................dle domluvy mezi ministranty

1. čtvrtek v měsíci – 2. dubna - Zelený čtvrtek, tichá adorace Krista v Eucharistii v Getsemanské zahradě po mši svaté.

Podávající sv. přijímání: ............. dle domluvy mezi podávajícími Společenství matek: ........... čtvrtek 09.04. a 23.04. v 19:00 hod. Společenství seniorů „La vie Montante“: středa 15.04. v 16:00 hod. Katecheze pro dospělé: .................... čtvrtek 16.04. v 19:00 hod. Farní klubko dětí: .............. neděle 12.04. a 26.04. ve 13:00 hod.

Návštěva nemocných v měsíci dubnu proběhne následovně: Pondělí 13.04. od 9:00 hod. – ul. Družstevní, Hornická, 1. máje, Jasanová, Nádražní Pondělí 20.04. od 9:00 hod. – ul. Příkopní, Svobody, Hlučínská, Náplatková, Luční, Slunečná, Lesní, Polní Čtvrtek 30.04. od 18:45 hod.(po mši svaté) – Borová Od 30.03. platí letní pořad bohoslužeb, tzn. že večerní bohoslužby budou v 18:00 hod. Na Zelený čtvrtek v 09:00 hod. bude sloužena o. biskupem F. V. Lobkowiczem mše svatá, tzv. Missa Chrismatis s požehnáním olejů a obnovou kněžských závazků v kostele sv. Ducha v Ostravě - Zábřehu. Na Velký pátek je den přísného půstu, tedy pro všechny pokřtěné od 14. roku života platí povinnost zdrženlivosti od masa a pro osoby mezi 18. a 60. rokem života navíc platí povinnost půstu újmy, tedy dovoleno je pouze jedno jídlo do sytosti a dvě jídla lehká.

1. pátek v měsíci – 3. dubna – Velký pátek, tichá adorace po liturgii Umučení Krista u Hrobu Páně. 3. pátek v měsíci – 17. dubna, pobožnost k Božímu Milosrdenství.

Svaté přijímání pod obojí způsobou: Zelený čtvrtek 02.04. Bílá sobota 04.04. Velikonoční neděle 05.04.

Plánované sbírky: - Na kněžský seminář velikonoční neděle 05.04. - Měsíční sbírka farnosti na opravy: sobota 18.04. a neděle 19.04.

Mše svatá na Borové: čtvrtek 30.04. v 18:00 hod.

U Hrobu Páně bude připravena pokladnička na dobrovolný dar na Svatou zemi. Na Bílou sobotu od 07:00 hod. budou probíhat ranní chvály. Na liturgii Paschální vigilie na Bílou sobotu s žeháním nového ohně a obnovou křtu si, prosím, přineste svíce. Během ranní nedělní velikonoční mše svaté v 08:30 hod budou požehnány velikonoční pokrmy. Odpolední nedělní velikonoční mše svatá v 14:30 hod. bude zpívaná. 731 625 635 www.farnost.bolatice.cz - 11 - [email protected] [email protected]

Po Út Čt Pá So Ne

30.03. 31.03. 02.04. 03.04. 04.04. 05.04.

18:00 06:30 18:00 18:00 19:00 08:30 14:30 -


06.04. 07.04. 09.04. 10.04. 11.04. 12.04.

08:30 06:30 18:00 06:30 18:00 08:30 -


13.04. 14.04. 16.04. 17.04. 18.04. 19.04.

18:00 06:30 18:00 06:30 18:00 08:30 14:30 -

Za + rodiče, padlé syny, tři dcery a čtyři zetě Za naše farní společenství Za + Pavla Langra a živé rodiny Za + rodiče Martiníkovy, Kellerovy, Šulíkovy a za živé rodiny Za + Josefa Michalíka a rodiče z obou stran Za + Josefa Slivku a rodiče z obou stran Za + Pavla Paveru

Po Út Čt Pá So

20.04. 21.04. 23.04. 24.04. 25.04.

18:00 06:30 18:00 06:30 11:00 12:00 18:00 08:30 14:30 -

Za + Jana Mrovce, manželku, dvě dcery a čtyři zetě Za naše farní společenství volný úmysl Za živou rodinu na přímluvu Panny Marie svatba: Jan Žvak a Jolana Josefusová svatba: Jan Vitásek a Barbora Kubášková Za + Martu Šoltysovou, manžela a zetě Za + Richarda Dihla, manželku, syna, rodiče Sněhotovy a za duše v očistci Za + Annu Vavřínkovou, manžela, Ericha Šustka, otce a za živé rodiny

18:00 06:30 18:00 06:30 18:00 08:30 14:30 -

Za + Janu Vavříkovou a duše v očistci Za naše farní společenství (Borová) volný úmysl volný úmysl Za + Annu Feilhauerovou, manžela, syna, dva zetě, sourozence a rodiče z obou stran Za + Maxmiliána Harasima a za živé rodiny Na poděkování za 75 let života s prosbou o další Boží ochranu a živé rodiny

Ne 26.04. Po Út Čt Pá So Ne

27.04. 28.04. 30.04. 01.05. 02.05. 03.05.

Za + Hedviku Mlýnkovou k 1. výročí úmrtí Za naše farní společenství Za kněze, kteří působili v naší farnosti Liturgie umučení Páně Za Ursulu Hluchníkovou, manžela a rodiče z obou stran Za + Alfréda Šoltyse a rodiče Za + rodiče a prarodiče z obou stran

Na poděkování za dar života a za živou rodinu Za + Maxmiliána Balarina, manželku, rodiče z obou stran a za živé rodiny Za + Amálii Paškovou, syna a zetě Za + manžela Richarda Kupku, rodiče a manžele Gvoždíkovy Za + Viktorii Kollarczikovou, padlého manžela a rodiče z obou stran Na poděkování za 60 let s prosbou o další Boží ochranu a požehnání, zemřelého bratra a rodiče z obou stran a za živou rodinu 14:30 - Za + Bohuslava Hellebranda, manželku a rodiče z obou stran

Omlouváme se za případné chyby ve jménech a úmyslech mší svatých. Naleznete-li takovou chybu, kontaktujte nás, prosím.

Vydává:

Římskokatolická farnost Bolatice, Svobody 13, 747 23 Bolatice

Šéfredaktorka:

Mgr. Lucie Plačková

Uzávěrka příštího čísla:

19. 04. 2015

Edice:

Marek Blokeš

Příští číslo:

03. 05. 2015

Náklad:

600 výtisků

Evidenční číslo: MK ČR E 14902


Milí farníci Bolatic,

Recommend Documents