Miš č.2 č.2 maš
jaro jaro -- léto léto
2015 2015
Slovo úvodem Milý čtenáři, opět se skzre tyto stránky Ty a náš tým setkáváme, abychom tě zavalili zajímavostmi, články, vtipy, básničkami a spoustou dalším z našich mozkoven. Ať už jsi fanda zábavy, poznání, nebo se chceš něco dozvědět o svých spolužácích, je tu pro Tebe náš MIŠMAŠ! Jako vždy na něm pracoval báječný tým těch nejlepších pisálků z Tvé školy, kterým patří ohromný dík za odvedenou práci! Ještě než se ponoříš do námi vytvořeného světa Mišmaše, ráda bych se s Tebou rozloučila, neboť, jak Ti možná neuniklo, jsem v deváté třídě a každým dnem se blíží termín příjímacích zkoušek. Znamená to, že spolu s ostatními v ročníku načínám další kapitolu života a musím tedy uzavřít tu rozečtenou. Časopis, který právě držiš v rukou, je tak posledním, kde uvidíš můj podpis. Tobě i všem mým kolegům tímto děkuji za přízeň a spolupráci a budoucímu šéfredaktorovi přeji hojnost nápadů pro náš časopis. Teď už otoč list, nech se unášet vírem slov a užívej každé stránky! Loučím se s Tebou a přeji jen ty nejlepší dojmy z tohoto i příštích čísel, šéfredaktorka Diana Stará, 9.A
2
Děkujeme naší výborné šéfredaktorce za její vždy originální úvodní slova a neméně zajímavé povídky, na které jste se vy, čtenáři, vždy těšili! Za celý tým Mišmaše přejeme Dianě, aťse jí na střední škole daří a dál úspěšně píše a tvoří!! Mgr. Jitka Vladyková
Obsah Co se v 2. pololetí stalo ...o tom jenom něco málo 3 Kdo nás (m)učí Rozhovor s paní zástupkyní Mgr. Editou Kacetlovou 4 Jak vznikalo soutěžní Vejce 5 Báseň: Myš a spíž, Diana Stará 5 Řekni drogám ne! Nejrozšířenější nelegální droga na světě - marihuana 6 Co nás právě zajímá - Staňkovka pomáhá zachránit stromy v Africe 7 Jaká byla - jaký byl ... Letošní ples 8 8 Víte, že ... Literární dílna Vlkodlačí báje: První lov 9 Známe se? Rozhovor s Ivou Jindřiškovou a Ondrou Čížkem 10 Křemílek a Vochomůrka, A. Bajerová 10 Chechtáček 11 Očima našich žáků. Lyžák sedmiček 12 22. duben - Den země 13 Pracovní činnosti v Rybitví 13 Projekt Edison ... Zahraniční studenti na Staňkovce 14 Sluchátka z Tesly 15
Co se v 2. pololetí stalo
... o tom jenom něco málo
Soutěž “Máme rádi Pardubice”
Pardubický půlmaraton
Těsně před Vánocemi si v rámci adventních trhů na Pernštýnském náměstí žáci 8. A převzali na pódiu cenu od náměstka primátora Jakuba Rychteckého za 1. místo v “kreativní soutěži pro mladé Pardubáky” nesoucí název “Máme rádi Pardubice”
Kdo by neznal Pardubický vinařský půlmaraton, nebo o něm alespoň někdy neslyšel? Jeho nedílnou součástí je i lidový běh Vaňka Vaňhy, ve kterém školy s nejvyšším počtem účastníků mají možnost získat finanční odměnu na sportovní vybavení. Bylo fajn vidět žáky i se svými rodiči, kteří se nebojí pohybu a svojí účastí přišli podpořit školu mezi ostatními pardubickými školami. I přes to, že se tento závod řídí veskrze olympijskou myšlenkou “není důležité vyhrát, ale zúčastnit se”, byla na většině závodníků a závodnic vidět velká snaha o co nejlepší osobní výkon, i když hlavně těm nejmladším v závěru síly rychle ubývaly. Po zásluze všichni žáci-běžci v cíli obdrželi medaili a diplom za účast v závodě. Pro všechny “reprezentanty” ZŠ Staňkova je jistě velkým zadostiučiněním, že se podařilo dosáhnout na vypsanou finanční odměnu, i když si letošním pátým místem škola oproti předchozímu ročníku o dva stupnínky pohoršila. Na čtvrté místo v pořadí nám chyběl pouhý jeden závodník!!! To je velká výzva do dalšího roku pro žáky, rodiče, ale i učitele naší školy, kteří se letos lidového běhu nezúčastnili. Rád bych také touto cestou poděkoval nejen organizátorům celé akce, ale i všem zainteresovaným pedagogům ZŠ Staňkova za školní podporu akce. Byla to jistě pro všechny zúčastněné příjemná možnost vidět se s ostatními spolužáky, kamarády, rodiči a učiteli jinde než ve škole.
Vyhráli jsme jak v soutěži týmů, tak i v soutěži jednotlivců. První dvě místa obsadili se svými projekty opět žáci naší školy, a to Kristýna Dvořáková (Zpívající Pardubice) a Michal Grund (návrh mobilní aplikace “Kam v Pardubicích”). Kristýna byla vyzvána, aby o projektu řekla pár vět do mikrofonu, a přestože ji to, ostatně i nás všechny, zaskočilo, promluvila jako profesionálka. Za to ji patří chvála. Jako odměnu za 1. místo v soutěži třídních kolektivů jsme získali zážitkový Den s chutí adrenalinu v Lanovém centru na Cihelně v hodnotě 10 000Kč. Tento den nás teprve čeká a myslím, že si ho jistě velmi užijeme. Ale o tom až v příštím čísle. Iva Chauturová
Tomáš Panuška, otec žáka 2.C
3
Kdo nás (m)učí
- rozhovor s paní zástupkyní Mgr. Editou Kacetlovou
V únoru jsem se osmělila a uskutečnila rozhovor s naší paní učitelkou Editou Kacetlovou, která má od tohoto školního roku na naší škole novou funkci, a tou je zástupce ředitele školy.
Čím jste chtěla být jako malá a jak dlouho působíte na této škole? Už jako malá jsem si hrála na paní učitelku, tak moje rozhodování bylo snadné. Na této škole učím od doby, kdy jsem dokončila fakultu. Snad ani nebudeme psát, kolik je to let.
Co se Vám ve škole líbí a co nelíbí? Ve škole mám ráda, že se stále něco děje. Osobní vzkaz na závěr: S úsměvem jde všechno líp. Děkujeme za rozhovor Eliška Horáková, 8.B
Pocházíte z Pardubic? Ne, nepocházím. Jsem z města Tábor v jižních Čechách. Jaké je Vaše oblíbené jídlo? Čím jsem starší, tím víc mi všechno chutná. Jaké jsou Vaše koníčky? Mám ráda tanec, ráda čtu a mým největším koníčkem jsou mé děti. Jaká je Vaše oblíbená barva? Mám ráda světle modrou a růžovou. Jmenujte 5 věcí, které máte ráda a alespoň 3 věci, které naopak ráda nemáte. Slunce, moře, teplo, pohodu a smích. Nemám ráda přetvářku, lakotu a závist. Kam byste jela na ideální dovolenou? Nejsem vůbec náročná. Kdekoliv v teple u moře s lidmi, které mám ráda. Které zvíře je vaše oblíbené? Máte nějaké doma? Vždycky jsem měla ráda psy. Momentálně mám dva malé pejsky, želvu, morče a rybičku.
Cvičná úvaha z hodiny češtiny dne 25. 3. na téma: Rodič je můj vzor, či nikoli?
Máma Moje máma je boží. Dělá mi večeři a kupuje mi hodně jídla. Líbí se mi , že se směje mým vtipům. Kouká se mnou na telku. Pomáhá mi s výzdobou do školy. Je hezká, usměvavá a lidi se jí bojí. Furt chce chodit nakupovat a musím se s ní občas učit. Kdyby na mě kvůli známkám nebyla přísnější…ne, já bych měla dobrý známky i tak. Nechtěla bych být rodič jako moje máma, protože bych další úžasnou Alenku nevychovala. V něčem už jako máma určitě jsem. Ale úplně jako ona asi nebudu. Taky se mi líbí, že spolu jezdíme do Ikey a pojedeme do kočičí kavárny. Mám ráda svoji mámu. Alena Pobudová, 8.C
4
Jak Jakvznikalo vznikalosoutěžní soutěžníVejce Vejce
S žáky 6. a 7. ročníků jsme se v březnu zúčastnili soutěže na téma „Vejce a Já“ vyhlášené Východočeským muzeem a Východočeskou galerií v Pardubicích. Nejlepší vybrané práce se měly stát součástí výstavy na pardubickém zámku, tak jsme se velmi snažili.
zaznamenávajícími realitu. Naše práce byla oceněna jako jedna z nejlepších a mezi ostatními vybranými pracemi reprezentovala v prostorách pardubického zámku naši školu.
Několik hodin výtvarky jsme kreslili fantasijní světy. Takové, které bychom si uvnitř skořápky mohli jen představovat. Vzniklo množství fantastických květin,
Výstava nejlepších dětských prací proběhla v rámci tradičního pardubického velikonočního jarmarku v rytířských sálech pardubického zámku. Naše dílo bylo vystaveno v centru všech prací a myslím, že na něj opravdu můžeme být hrdí. V pondělí 30. 3. 2015 proběhlo na zámku slavnostní předávání cen vítězům soutěže, kterého jsme se s vybranými žáky zúčastnili a převzali si za svoji práci diplom.
Iva Chauturová
stromů a dalších prapodivných rostlin a také tvorů, různorodých vozidel, létacích zařízení a také zajímavá obydlí. Jako je život ve skořápce jen dočasný, dlouhého trvání neměly ani kresby vysněných světů – skořápka popraská, sny se rozplynou, představy rozpadnou – kresby jsme roztrhali na kousky a použili k okašírování kartonu vystřiženého do tvaru vejce. Rám jsme stejnou technikou oblepili kresbami
Žila, byla myš, Ta si našla spíž, S chutí do ní vlezla, Víc už nevylezla.
Myš a spíž
Našla kolo sýra, V sýru samá díra, Našla vína kuličky, Všechny taaakhle maličký, Snědla všechna jablíčka, Bonbóny i vajíčka, Snědla všechno, každý drobek, Vypadala jako soudek. Našly myši spíž, Tam i tlustou myš. Domů ji však neodnesly, Těžký soudek neunesly!!!
tará, 9.A
Diana S
5
Řekni drogám ne!
Nejrozšířenější nelegální droga na světě - marihuana Marihuana je termín používaný k označení vysušených květů, semen a listů indického konopí. Na ulici se používá řada dalších názvů, například: špek, gandža, tráva, brčko, rostlina, joint, hulení, zelí, marijánka, skunk, skéro, maruška a další.. Marihuana je obvykle kouřena ve formě cigarety (joint), ale lze ji kouřit i v dýmce. Méně často je míchána s jídlem a konzumována nebo uvařena jako čaj.
bylo zjištěno, že konzumace jednoho jointu vystavuje plíce takovému množství rakovinotvorných chemických látek jako vykouření pěti cigaret. Psychické následky užívání marihuany jsou stejně kruté. Kuřáci marihuany mají horší paměť a nižší mentální schopnost než lidé, kteří marihuanu neužívají. Zvířata, kterým vědci podávali marihuanu, dokonce trpěla celkovým poškozením mozku. Při průzkumu mezi náctiletými bylo zjištěno, že 55 % začalo brát drogy kvůli tlaku ze strany svých přátel. Chtěli být oblíbení a v pohodě. Dealeři toto vědí. Tváří se jako kamarádi a nabídnou, že vám „trochu pomůžou“, dají vám „něco, co vás vzpruží“. Droga vám umožní „zapadnout do party“ nebo být víc „cool“. Dealeři drog chtějí vydělávat peníze, takže řeknou cokoli, jen abyste si od nich drogu koupili.
Když člověk kouří jointa, obvykle cítí jeho účinek během několika minut. Okamžité pocity – zvýšený srdeční tep, zhoršená koordinace a rovnováha, stav ,,snící‘‘ mysli, stav mysli mimo realitu – vyvrcholí během prvních 30 minut. Tyto krátkodobé účinky obvykle pominou za dvě nebo tři hodiny, ale mohou trvat i déle v závislosti a množství, které uživatel přijal. Protože typický uživatel marihuany vdechuje větší množství kouře a drží ho v plicích déle než kuřák cigarety, mají jointy vážný vliv na jeho plíce. Kromě nepohodlí souvisejícího s bolavým krkem a kašlem
6
Řeknou vám, že „z trávy se na tvrdší drogy nepřechází“. Je jim úplně jedno, jestli vám drogy zničí život, jen když dostanou zaplaceno. Jediné, co je zajímá, jsou peníze. Bývalí dealeři přiznávají, že se na své zákazníky dívají jako na „pěšáky na šachovnici“. Zjistěte si o drogách fakta. Dělejte svá vlastní rozhodnutí. Hanka Dominika Homolková, 8.A
Co nás právě zajímá
Staňkovka pomáhá zachránit stromy v Africe Koncem února jsme veškeré naše úsilí věnovali práci na pokladničkách určených pro výběr prostředků na záchranu stromů v jedné malé africké vísce. V oblasti Čadského jezera žije kmen Kedjom-keku, takzvaní ,, Lidé z lesa“. Pro tento kmen je typická jejich otevřenost, smysl pro zábavu a spontánnost. Každá kulturní akce je doprovázena zpěvem, tancem a pestrobarevným oblečením. Na žádné akci nesmí chybět palmové víno. Tradičním jídlem je Jamajama a Foufou. Foufou získávají z kukuřičné mouky a uvařenou ji zabalí do palmového listu. Jednou týdně se na Kedjom-keku pořádají trhy. Vesničané prodávají vlastní výrobky. Cizinky pak prodávají oblečení, které lze vyměnit i za úrodu. Vysychající jezero Čad je jediným zdrojem jejich obživy. Proto před tisíci lety vysázeli stromy baobaby, které zajišťují nejen vodu ale i kyslík. Farmáři, kteří žijí v horách, kácejí původní stromy, aby měli půdu na
pěstování své vlastní obživy. Lidé z lesa prodávají půdu obchodníkům a nechávají vykácet tisíce hektarů denně. Na tom samém místě vysazují bílí lidé palmy, aby získali palmový olej. Palmy kvůli svému rychlému růstu vysávají vodu a živiny z půdy. V kmeni Kedjom-keku žije muž jménem Ernest, který si jako první uvědomil význam původních stromů. Ernest má stromovou školku, kde má cca 15 000 stromků, a ročně vysází až 30 000 stromků. Už je sází 14 let. Studenti z Liberce se rozhodli, že navštíví Kamerun a postaví tam školu, kde se děti dozvídají mimo jiné i o významu původních stromů. Snad jednou i oni docení přírodní bohatství místa, kde žijí. Díky nám, kům, bude v 34 stromů. Na lo vybrat dalších tředků pralesa pokladr ý c h zápalem ci začátcovali.
našim učitelům a žáKamerunu vysazeno naší škole se podaři672 Kč a množství finančních prosna záchranu se vybralo do niček, na ktejsme s velkým a touhou pomokem dubna praK.Čáňová, S.Reimannová a T.Boušková, 7.A
7
Jaká byla - jaký byl ... ... letošní ples V pátek 16. ledna 2015 se uskutečnil již 2. ples naší školy. Akce se konala opět v KD Dukla. Účast jak rodičů, tak pedagogů byla hojná a všichni se výborně bavili. V průběhu večera vystoupilo několik tanečních kroužků složených z žáků naší školy a před půlnocí proběhlo losování velmi bohaté tomboly. Celkově se ples vydařil a všichni se již těšíme na další taneční sezónu!
Jitka Vladyková
Martin: Tréninky jsme měli každé úterý. Sešli jsme se pokaždé ve třídě v 7:15 ráno a vedla to Anička J., která umí dobře tančit na rozdíl od nás. Pokaždé jsme se naučili jednu část, kterou jsme celou hodinu opakovali. Monika: Jak je vaše vystoupení dlouhé? Na jakou hudbu jste tancovali? Martin: Naše vystoupení je 3 minuty dlouhé. Písnička se jmenuje „Mix Horečka sobotní noci“. Monika: Kolik se vás scházelo? Martin: Původně nás tančilo 10, ale dva odstoupili. Monika: A jak se vám vystoupení povedlo? Martin: Sice jsme měli ze začátku trému, ale nakonec to bylo super. Tančili jsme lépe než na zkouškách. A snad se to všem líbilo. Monika: Děkuji, že jsi pro mě a pro čtenáře odpověděl na otázky.
Předtančení k letošnímu plesu
Předtančení k druhému plesu Staňkovky si natrénovali dobrovolníci z 8. B. Udělala jsem rozhovor i s Martinem Hanzlem, který nám pověděl, jak trénování probíhalo. Monika: Martine, už jsi vystupoval na nějakém plese, nebo je to tvoje první veřejné vystoupení? Martin: Ne, toto je moje první taneční veřejné vystoupení. Tanci moc neholduji, ale protentokrát jsem to chtěl zkusit. Monika: Řekneš nám, jak tréninky probíhaly?
8
Monika Salavcová a Martin Hanzl 8. B
Víte, že ... Písek letí i přes půl světa!? Satelit NASA zachytil pohyb ohromné masy písku přes oceán až do Amazonie! Ročně se takto přesune 27,7 mil. tun písku! Tento písek, obvzláště ten z prohlubně v Čadu, je velmi prospěšný pro Amazonskou vegetaci, neboť je bohatý na mnohé látky,například na fosfor, který amazonská půda postrádá. Celkem se do všech koutů světa vznese ze Sahary 182 mil. Tun! Podobný jev není neobvyklý ani v Evropě. Například loni v dubnu jsme mohly saharský písek najít ve slabé vrstvě na autech i u nás v České Republice. Diana Stará 9.A
Literární dílna
Vlkodlačí báje: První lov Taylor byl mladý vědec, který se narodil a později také vyrůstal v areálu vědeckého ústavu. Ten večer už měl všechno na svém oddělení zkontrolované a těšil se, až se vrátí na svou kolej a lehne si do postele vedle své krásné snoubenky Hannah. Poslední, co mu ještě zbývalo udělat, bylo se zastavit na oddělení jeho dobrého přítele. Chvíli mu trvalo, než našel ty správné dveře, a když vešel do laboratoře, kde si s kamarádem domluvil setkání, byla tam tma a prázdno. Taylorovi tak nezbývalo, než jít podél zdi a lapat po vypínači. Ani nevěděl, že už by mu stačil jediný krok, protože ho zastavila bodavá bolest za krkem. Byla to injekce. Uspávací sérum ho paralizovalo a on se sesunul k zemi jako hadrový panák. Od té chvíle si několik dalších dnů nic nepamatoval, jen občasné záblesky světla rozmazané obličeje, nejasné hlasy a neustálou bolest. Když se konečně opravdu probudil, byl v malé, tmavé místnosti obklopen pípajícími přístroji a hadičkami. Až po několika rozhovorech s neochotnými vědci se dozvěděl, že prodělal složitý zákrok, který je součástí nového výzkumu, na kterém, čistě náhodou, pracoval i onen jeho dobrý přïtel. Dokonce s ním o tom jednou mluvil. Vzpomínal si, jak se tehdy smál tomu, že by lidé měli křídla, natož že by s nimi mohli létat. Ale teď byl on sám živoucím důkazem opaku. Vždyť těch černě opeřených křídel visících mu ze zad si nešlo nevšimnout. Ale i když s ním, jakožto s pokusným objektem, všichni jednali s odstupem a odporem, podařilo se
mu vysvětlit jim, že je rovnoceným vědcem a obětí hrozného omylu. Nakonec si vynutil i setkání s Hannah. Tolik se na svou snoubenku těšil, že si ani neuvědomil, že ho dlouhými chodbami vedou ozbrojenci, se kterými byl pak zavřen do nevelké místnosti připomínající výslechárnu. Druhými dveřmi na opačné straně vstoupila Hannah. Zůstala stát u dveří co nejdál od Taylora, jakoby byla z kamene vytesaná. Ten si toho ale ani nevšiml a rovnou na ní spustil o tom, jaký je to všechno omyl, že už se projednává možnost operace, která by to všechno vzala zpátky a že budou zase brzo spolu. A jak tak mluvil, mezi řečí udělal krok k ní. V tu chvíli se Hannah vyděšeně přimáčkla ke dveřím, načež ozbrojenci pozvedli své zbraně. Když viděl, jaký z něj má jeho láska strach, jaký k němu cítí odpor, udělalo se mu zle. Natáhl se před sebe, uchopil opěradlo židle, nadzvedl ji a trochu s ní praštil. V tu chvíli se na něj ozbrojenci vrhly a odtáhli ho pryč, jakoby to byl zločinec ohrožující své okolí. Poslední, co viděl, byl jeho kamarád, který vešel do místnosti a láskyplně objal roztřesenou Hannah kolem ramen. Taylorovi bylo všechno hned jasné. Že to na něj celé ušil, aby se mohl ujmout Hannah. Že už navždy na něj budou všichni pohlížet jako na stvůru. Že už tedy nemá cenu, podstupovat další operaci. Že už bude navždy jen pouhým pokusným objektem. Že už bude navžy monstrem. Monstrem, které z něj udělal nejlepší přítel. Diana Stará, 9.A
9
Známe se?
Rozhovor s Ivou Jindřiškovou a Ondrou Čížkem Začátkem nového roku jsme pro Vás vyzpovídali mladé hudebníky: Ondřeje Čížka a Ivu Jindřiškovou z 8. tříd.
ONDRA: Ze začátku mě to bavilo,ale teď už moc ne. M.Salavcová, 8. B
Křemílek a Vochomůrka Křemílek a Vochomůrka,
Na jaký hudební nástroj hrajete? ONDRA: Já hraji na trubku.
to je prostě správná dvojka!
IVA: Já hraji na klávesy,flétnu a také jako Ondra na trubku.
a tancují na louce.
Jak dlouho se tomu věnujete? ONDRA: Hraní na trubku se věnuji asi 3 a půl roku. IVA: Já hraji o něco déle než Ondra,od 3.třídy-takže to letos je už 5let.
Kam chodíte hrát? ONDRA: Pravidelně chodím hrát do Domu hudby tady v Pardubicích.
Bydlí v malé chaloupce, Jsou to velcí kamarádi, a mají se velmi rádi. Obličejík maličký, mrňavoučké nožičky. A na hlavách čepičky, v očích šťastné jiskřičky. V postýlkách si lebedí,
IVA: Já hraji v Žesťové harmonii.
ale když se dozvědí,
Kolik času strávíte denně hraním? IVA: V týdnu hraji asi půl hodiny denně,ale o víkendu mám víc času takže cvičím klidně i hodinu a půl.
že je zase den, z postýlky vyskočí ven. Sluníčka si užívají
ONDRA: Každý den hraji asi 15-20 minut.
a úsměv je neunaví.
Jak jste se k tomu dostali? IVA: Můj taťka hrál taky na trubku a myslel si,že by mě to mohlo bavit. Takže mě přihlásil.
u nich v lese je opravdu fajn.
ONDRA: Jak přesně jsem se k tomu dostal,to už si nepamatuji,ale vím,že mě k tomu taky přihlásil táta.
A ještě jedna poslední otázka na závěr:
10
Baví vás to? IVA: Ano.
Utíkají lesem sem a tam, Kamarády rádi pozdraví, a také je vždycky pobaví. Tiše, ať je nikdo nevzbudí, protože už oba spí. Anežka Bajerová, 5.A
Chechtáček :-))) Ve škole učitelka varuje děti: „Nesmíte líbat zvířata, protože se takhle můžou šířit různé nemoci. Zná někdo nějaký příklad?“ „Já“, hlásí se Lukáš,„moje tetička pořád líbala papouška.“ „A co se stalo?“ „Papoušek umřel!“ Jdou takhle tři želvy po poušti. Už jdou dlouho a jsou celé vyprahlé. Najednou najdou na zemi kelímek. Říkají si: „Vezmeme ten kelímek, co kdybychom náhodou narazily na vodu.“ Ale po dvou letech se rozhodnou že je zbytečné se s ním vláčet. Jdou tedy dál a po třech letech narazí na oázu a říkají si: „Měly jsme ten kelímek vzít, alespoň bychom měly vodu na další cestu.“ Po chvíli se jedna obětuje a řekne, že se tedy pro kelímek vrátí, ale že jí ostatní dvě musí slíbit, že se z oázy ani jednou nenapijí, dokud se nevrátí. Želvy jí to slíbily a ona odešla. Čekaly na ní tři roky… po dalších třech letech si řekly: „Tak počkáme ještě rok a pak už se napijeme.“ Rok uplynul….želvy se naklonily nad oázu. Najednou z křoví vyskočila třetí želva a povídá: „Tak to teda ne holky, jestli si nemůžeme věřit, tak to já nikam nejdu!“ Volající: „Dobrý den, omluvte, prosím, dnes Honzu z výuky. Je trochu nachlazený.“ „A kdo volá?“„Můj táta.“
„Nováku, na tvé lavici je 7 much. Když zabijete jednu, kolik jich tam zbude?“ „Jedna, ta mrtvá. Ostatní uletí.“
Blondýnka si v letadle sedne k oknu, za chvilku k ní přijde fešný chlapík a povídá: „Promiňte, slečno, ale toto sedadlo je moje!“ Blondýnka odsekne: „Dej si odpich, mladej, takový finty znám!“ Chlapík pokrčí rameny a prohodí: „No tak si s tím Boeingem startuj sama ...!“
Přijde Pepíček ze školy a říká mamince: „Dnes jsem se jako jediný ze třídy přihlásil!“ „No to je pěkné a na co se paní učitelka ptala?“„Kdo rozbil okno na chodbě!“ „To že je dobrý skutek, pošlapat mi čistě vytřenou podlahu?!” zlobí se na Martina sousedka. „Ale ne,” usměje se klučina, „dobrý skutek je, že jsem si umyl podrážky od bahna, abych to u nás nepošpinil!” Paní učitelka se ptá dětí, co dostaly o Vánocích pod stromeček. Vyvolá Pepíčka. Pepíček: „Já jsem dostal PSP. “Učitelka: „To je ta nová hra, že?“ „Ne, to jsou Ponožky, Slipy a Punčocháče.“ Když mám 600 korun a Fred mi jich vezme 300, tak mám…chuť ho zmlátit. Děsivá věda: Vražedná matematika, 10-11 Blondýnka rozmlouvá s lékařem o náplasti na hubnutí a ptá se, zda to opravdu funguje. “Jistě, slečno, ale jen tehdy, pokud si ji nalepíte na pusu.”
11
Očima našich žáků ----- Lyžák sedmiček Chcete vědět, jak probíhal letošní lyžařský kurz 7.ročníků a jak si to tam užívali? Tři žákyně ze 7. A se s vámi podělí o své zážitky z lyžařského výcviku, který se uskutečnil 8.-13. 2. 2015 v Čenkovicích.
Sraz byl před školou v 9:30. Jeli s námi paní učitelka Svobodová, Kudrnová, pan učitel Miksánek a paní zdravotnice Lucie Šmídová. Naložili jsme lyže, kufry a vyjeli jsme. Cesta trvala asi 2 hodiny. Dojeli jsme rovnou na oběd. Byla hrachová polévka a nějaké maso s bramborami. Potom jsme šli na svah a jezdili jsme asi hodinu a půl. Pluh byl sice pro menší děti, ale dalo se na něm celkem dobře jezdit. Podle 1. jízdy si nás učitelé rozřadili do skupin. Na chatě po osobním volnu nám sdělili instrukce na další dny a šli jsme na večeři. Po ní jsme se dívali na instruktorské filmy o lyžování a o snowboardingu. Poté, co film skončil, jsme šli na pokoje a měli volný program. Ve 22:00 byla večerka. Snídaně byly podávány formou švédských stolů. Na daší lyžování už jsme byli rozděleni na skupiny začátečníků, pokročilých, více pokročilých a snowboardistů a šli jsme na svah. V 11:30 jsme šli na oběd. Po hodině poledního klidu jsme šli zase na svah, ale jenom na hodinu a půl, protože už byla mlha a byli jsme u n a v e ní. Na chatě jsme zkoukli film Krakonoš a lyžníci. A pak zase umýt a spát.
12
Ráno bylo jako každé jiné. Vstali jsme, šli na snídani a potom na svah. Jezdili jsme do oběda a potom měli polední klid. Potom jsme šli zase na svah a jezdili jsme. Když jsme dojezdili, chvíle volna na pokojích, večeře a f i l m . Strážci galaxie až do večerky. Další den jsme zase jezdili, ale jenom dopoledne. Po poledním klidu. jsme šli na malou procházku do vesnice do Coopu, abychom s i něco nakoupili, a potom jsme šli zpáky na chatu chatu, měli a měli volno Večer byla přenáška horské služby. Přišli k nám, dva záchranáři a začali vyprávět o svojí práci. Bylo to zajímavé. Pak se šlo spát. Ve čtvrtek jsme ráno jeli závod na lyžích ve slalomu. Pak jsme jezdili až od 14:30 do 16:00. Po večeři nám učitelé udělali malou diskotéku. Tančili jsme a rozdali jsme si ceny za závod, co jsme jeli ráno.
Poslední ráno jsme dobalovali věci a čekali do desíti ve společenspolejsme Paké sské místnosti. k kšli kautobusu naložilivěci. věci. autobusua a naložili Když bylo všechno naloženo, tak jsme vyjeli domů. Tento lyžák byl opravdu moc povedený a užili jsme si spoustu zábavy. Děkujeme paním učitelkám a panu učiteli, že to s námi vydrželi!
L. Hamerníková P. Tomková V. Kleinová, 7.A
22. duben - Den Země
Pracovní činnosti v Rybitví končí
Na seznamu byla spousta zajímavých akcí. Jednou z nich bylo sbírání papírových odpadků na Dukle. Každá třída dostala ochranné rukavice a pytel. Vyrazili jsme a začali sbírat. Trvalo to asi hodinu. Po dlouhém zkoumání se došlo k závěru, že 7. A měla papíru nejvíc. Byla tedy nejpilnější, a nebo sbírala “pod okny největších dukelských čuníků.”
30. 4. jsme naposledy navštíli odborné dílny na SPŠ stavební Pardubice v Rybitví, kde jsme trávili vždy jeden čtvrtek v měsíci pracovní činnosti s žáky 6. ročníků.
Poté jsme se přemístili za atletický stadion, kde měla proběhnout přehlídka dravých ptáků. Tato skupina se jmenuje Seiferos. Nedávno oslavila 20 let. V této skupině najdete 45 dravců a sov nejrůznějších druhů. Např.: Orel bělohlavý, Raroh velký, Sova pálená a spousta dalších. Vystoupení, které moderoval Zdeně Fabicin a Petr Svoboda, bylo velmi poučné a taky vtipné. Dozvěděli jsme se o tom, kde tito dravci žijí, co jedí, jak vypadají a mnoho dalšího. Během akce jsem si uvědomila, že spoustu informací znám z Přírodopisu a tak jsem se mohla lépe zapojit do programu. Také jsme se mohly zúčastnit soutěží o různé ceny a dokonce jsme si mohli některé ptáky pohladit, což program ještě více oživilo.
Působení na této škole bylo přínosné pro obě strany. Děti si chválily spolupráci s učni ze 3. ročníků a ti si naopak zase chválili zkušenost s “mistrováním”, které prý není tak jednoduché. Mistry odborného výcviku žáci hodnotili jako velmi ochotné a hodné, a přesto respekt budící. A vlastně chválili celou práci v dílnách. Výrobky ze dřeva i z kovu si děti po dokončení odnesly domů, kde udělaly radost také rodičům.
Přehlídka trvala asi hodinu a půl a za sebe mohu říct, že se mi to moc líbilo, i když foukal vítr a byla trochu zima. Na závěr představení nám pořadatelé ukázali, jak ptáci volně létají po obloze. Někteří z nich nám létali pár metrů nad hlavou. Myslím, že mluvím za všechny, když povím, že to bylo velmi výjimečné představení. Líbilo se mi, že to bylo bráno zábavnou formou, což určitě potěšilo i menší děti.
Drobný průzkum ukázal, že většina žáků a jejich rodičů by tuto formu pracovních činností vřele doporučila i dalším ročníkům, protože byli velmi spokojeni, tak uvidíme, co nám přinese příští školní rok.
Lucie Hamerníková, 7.A
Iva Chauturová
13
Projekt Edison ...
... Zahraničtí studenti na Staňkovce
V únorovém týdnu 9. - 13. do naší školy přijela v rámci projektu Edison skupina pěti zahraničních studentů z pěti různých zemí – Ukrajiny, Jordánska, Tchaj-wanu, Japonska a Číny. Přijeli, aby nám něco řekli o jejich zemích, způsobech života, svátcích, jídlech, a také aby se něco dozvěděli o naší zemi. Přivezli s sebou i tradiční oblečení a předměty jejich zemí. Všichni zahraniční studenti měli aspoň jednu přednášku v jedné třídě. My 8. B jsme měli hned tři studenty: Jennu, Cindy a Ahmeda. Naše třída si nejvíce oblíbila studenta Ahmeda, který je Jordánec, a při jeho výuce v naší třídě byla opravdu sranda.Tancovali jsme na písničku ‚Happy’ a povídali si o jeho zemi, o tom že rád tancujea nemá rád velbloudy. Učil nás tancovat i na tradiční jordánské písničky. Taky jsme si povídali, o tom, jaké jsou tradice v jeho zemi, zeptali jsme se ho, jestli se mu v Pardubicích líbí , odpověděl že ano , že by se sem hned přestěhoval. Potom jsme se dozvěděli, že má opravdu rád naše české jídlo. V pátek se sešla celá škola dole ve velké tělocvičně, abychom se se studenty rozloučili. Byl to super zážitek. Adéla Čermáková a Martin Hanzl 8. B
Můj pobyt s Ahmedem Bydlet týden s Ahmedem v jednom domě byl pro mě zajímavý zážitek. Každý den s Ahmedem bylo jedno velké překvapení. Vzhledem k mé průměrné angličtině jsem si s Ahmedem výborně rozuměl, asi protože je to komunikativní člověk. Ahmedovi se líbila naše kultura, naučil jsem ho pár českých nadávek - doufám že mu to k něčemu bude. Říkal, že naše škola neumí moc anglicky, prý se bojíme mluvit. Dva dny před odjezdem všichni přijeli ke mě domů, kde se ukázala Ahmedova pravá tvář: nespoutaný popíječ slivovice. Doopravdy, trvalo mu 3 hodiny než vypil panáka slivovice.
14
Jenna to měla ze začátku těžké
Jeho pobyt v Pardubicích byl superpřiležitostí se naučit nové věci.
S Jennou byly první čtyři hodiny po jejím příjezdu moji rodiče, kteří skoro vůbec neumějí anglicky. Přivítaly jsme se až, když jsem konečně přijela z turnaje. Další odpoledne jsme trávili s ostatními účastníky projektu na různých místech Pardubic.
Jakub Panák, Tonda Závodný, 8.A
Markéta Bartoníčková, 9.A
Cindy uměla výborně vařitr Měla jsem doma 23letou Vietnamku Cindy. Byla moc přátelská a uměla dobře vařit. Byla s ní sranda a velice se mi líbilo její oblečení. Rána s ní byla pohodová. Nejhorší bylo vlastně seznamování, a pak až odjezd. Natálie Chaloupková, 9.B
Milá holka z Ukrajiny U nás byla ubytovaná ukrajinská studentka Ilona. Byla velmi milá a hezky jsem si s ní popovídala. Dozvěděla jsem se něco o Ukrajině a ona ode mne zase o Čechách. Ráda bych v budoucnu navštívila v rámci podobného projektu také nějakou cizí zemi. Hanka Dominika Homolková, 8.A
Xialu-li nebyla ta pravá Na nádraží jsme už netrpělivě čekali až se na schodech objeví 5 lidí různých národností. Když Ahmed začal křičet: “Ahoj!” .Přišli k nám a pání učitelka začala rozdělovat. Dostala jsem Xiaolu. Podle popisu jsem si vybrala holku, která měla být stejně bláznivá jako já, tahle ale když jsme dojeli domů, zalezla si do pokoje a vůbec se mnou nemluvila. Večeře probíhala úplně stejně. Vlastně většinu dnů se mnou nemluvila a já se ptala, kde je ta bláznivá holka která měla přijet? Ve středu jsme všichni jeli k Natce, u které vařila Cindy. Bavili jsme se o všem možném, až si Kuba půjčil Cindy mobil. Zastavil se u jedné fotky, a když jsem se na ní podívala, málem jsem spadla ze židle…Cindy měla být u mě, byla to ta bláznivá holka, kterou jsem si vybrala. Paní učitelka to rozdělila na nádraží špatně a já dostala úplný protiklad sebe. Xiaolu předčasně odjela a já už trávila čas jen s ostatními.
Sluchátka z Tesly
Žáci 5. A v soutěži Muzeum v krabičce Oceněný příběh o předmětu, který se po generace dědí v naší rodině. Budova Tesla se nachází v Pardubicích pod nadjezdem u nemocnice a v současnosti je v likvidaci. Byla to továrna, kterou znal skoro každý Pardubák. V Tesle se vyráběly vysílačky, rádia, televize a později dokonce i osobní počítače. V Tesle pracovalo přes 3000 lidí. Pod názvem Elektra byla založena roku 1921 výhradně s českým kapitálem. Od roku 1932 se stala majetkem koncernu Philips, kterému patřila až do roku 1945. Výrobní program sahal od výroby žárovek, elektronek, radiopřijímačů a vojenské výroby až po rozhlasové a televizní vysílače. Pod obchodním jménem TESLA, které získala roku 1946, ji známe dodnes. Můj děda v továrně Tesla pracoval. Každý den ráno chodil do práce do továrny. Získal si tam spoustu kamarádů. Když se později továrna Tesla zavřela, musel si najít novou práci. Po několika letech se potkal s kamarádem, se kterým pracoval v Tesle. Povídali si a přišla řeč i na minulost. Kamarád mu řekl, že má doma z Tesly ještě schovanou vysílačku se sluchátky. Delší dobu se neviděli, a když se znovu potkali tak dědovi sluchátka věnoval na památku. Děda už bohužel umřel. Sluchátka s vysílačkou nechal mně. Mám na něj dodnes památku. Ondřej Skutil, Marika Šubotníková, Tomáš Nejezchleb 5.A
Martina Vašenková, 9.A
15
