Meziregionální reakce na přírodní a člověkem způsobené katastrofy

Meziregionální reakce na přírodní a člověkem způsobené katastrofy

“EVROPSKÁ STRATEGIE PRO KOMUNIKACI S OBYVATELSTVEM V OBLASTI CIVILNÍ OCHRANY”

„Evropa nebude vytvořena najednou nebo podle jednoho plánu. Bude stavěna jednotlivými konkrétními úspěchy z nichž první je vytvoření principu solidarity.“ Schumanova deklarace 9. května 1950

SIPROCI je projekt financovaný z fondů EU, který pomáhá orgánům na místní a regionální úrovni předvídat, připravovat a řešit přírodní a člověkem způsobené mimořádné události. Prostřednictvím projektu SIPROCI si celkem 13 partnerů ze 7 evropských států mohlo vyměnit své nejlepší zkušenosti, simulovat různé mimořádné události a rozvíjet nové metody a nástroje pro potřeby krizového řízení. Projekt obsahuje slovník Civilní ochrany (SP) pro obyvatelstvo, minimální standardy pro územní plán ochrany obce, dobré příklady a zkušenosti při používání informačních a komunikačních technologií v oblasti Civilní ochrany, návrh pro společnou Evropskou metodu mapování a monitorování rizik a Evropskou strategii pro komunikaci s obyvatelstvem v civilní ochraně.

1

PODĚKOVÁNÍ A PROJEV UZNÁNÍ PATŘÍ TĚMTO ČLENŮM PRACOVNÍ SKUPINY: Antonio J. Corpas Ortiz - Provincie Cordoba (vedoucí Prac. skupiny 4) – Španělsko Eva Alarcon Pulido - Provincie Cordoba – Španělsko Marta Spálenková – Jihočeský kraj – Česká republika Jaroslav Jedlička – Jihočeský kraj – Česká republika Piroska Paksi - Ústav pro Civilní ochranu – Maďarsko Gianfranco C. Sforza – Autonomní Provincie Trento – Itálie Grace Bombardelli - Autonomní Provincie Trento – Itálie Andrzej Plonka – Region Bielsko-Biala – Polsko

Tato příručka s informacemi o projektu SIPROCI a jeho výsledcích je umístěna na internetových stránkách www.siproci.net nebo může být též umístěna na internetových stránkách projektových partnerů (jména partnerů a informace o nich naleznete na konci této příručky).

2

OBSAH

ÚVOD ……………………………………………………………………………………………………… 4

1. KOMUNIKACE V CIVILNÍ OCHRANĚ: OBECNÉ ASPEKTY …………………………………... 5 1.1.1 DRUHY KOMUNIKACE, KTERÉ ZÁVISEJÍ NA OKAMŽITÉ SITUACI …………….

8

1.1.2 ZÁKLADNÍ KOMPONENTY KOMUNIKACE …………………………………………. . 10

2. INFORMOVÁNÍ OBYVATELSTVA V OHROŽENÍ: PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ ………….…… 17 2.1 OPATŘENÍ UVNITŘ ORGANIZACE ………………………………………………………………. 17 2.2 INFORMOVÁNÍ OBYVATELSTVA ………………………………………………………………… 21 2.2.1 Informování obyvatelstva v ohrožení : děti …………………………………………….. 22 2.2.2 Informování obyvatelstva v ohrožení : starší občané …………………………………. 27 3. INFORMOVÁNÍ OBYVATELSTVA V OHROŽENÍ : BĚHEM MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI ….… 30 3.1 Informování při mimořádné události ……………………………………………………………… 30 3.2 Typy informování v mimořádné události …………………………………………………………… 31 3.3 Přímé informování občanů …………………………………………………………………………. 32 3.4 Informování v médiích ………………………………………………………………………….…

34

4. INFORMOVÁNÍ PŘI SPECIFICKÝCH KALAMITÁCH A KATASTROFÁCH ………………….. 34 4.1 CO DĚLAT V PŘÍPADĚ POVODNĚ ……………………………………………………………… 35

DALŠÍ ČÁSTI PROJEKTU, INFORMACE O PROJEKTU A KONTAKTNÍ SPOJENÍ …………

3

37

EVROPSKÁ STRATEGIE PRO KOMUNIKACI S OBYVATELSTVEM V OBLASTI CIVILNÍ OCHRANY ÚVOD Tato příručka vznikla v rámci Evropského projektu s názvem „SIPROCI“ – „Meziregionální spolupráce při reakci na živelné a člověkem způsobené katastrofy“ za podpory italské provincie Macerata společně s ostatními partnerskými evropskými úřady a organizacemi zabývajícími se Civilní ochranou1. Tento projekt si klade za cíl zlepšení místní a regionální odezvy na přírodní, technologické a ekologické katastrofy prostřednictvím spolupráce mezi evropskými regiony. Problematikou ochrany obyvatelstva2 se zabývá celkem 13 úřadů z České republiky, Německa, Řecka, Maďarska, Itálie, Polska a Španělska. Tyto subjekty mezi sebou úzce spolupracují ve čtyřech tématických pracovních skupinách, jejichž cílem je vytvoření a vzájemné sdílení metod a dobrých příkladů sloužících ke zlepšení výsledků v případě přírodních, technologických a ekologických katastrof. Pracovní skupina číslo 4 se zaměřila na “zlepšení komunikační strategie a přípravy veřejnosti s cílem dosáhnout zvýšení úrovně znalostí sebeochrany občanů”. Stávající příručka představuje výtažek z práce skupiny a má být užitečným nástrojem poskytujícím poučení a návrhy, jak zvládnout a zlepšit komunikační strategii a účinný přenos informací k laické i odborné veřejnosti. Příručka pojednává o tom jak strukturovat komunikační kanály k občanům s ohledem na cílové skupiny obyvatelstva (děti, občané v aktivním věku, starší a invalidní občané). V závislosti na typu mimořádné události3 může být komunikace preventivní (pomalá komunikace), nebo tísňová (rychlá komunikace), dále může jít o komunikaci účelovou tzn. uvnitř organizace nebo vnější mezi organizacemi či směrem k obyvatelstvu. Předmětem společných jednání pracovní skupiny číslo 4 byly i různé normy chování při jednotlivých typech mimořádných událostí. V závěru příručky je uveden výsledek diskuse na příkladu povodní. Tato příručka je určena především úředním osobám, které pracují v oblasti ochrany obyvatelstva, bez ohledu na konkrétní oblast, kterou se zabývají. Ti, kteří pracují v oblasti řešení mimořádných událostí, jsou ovšem prioritní cílovou skupinou. Příručka jako taková může však být přínosem pro každého, kdo má zájem o tuto tématiku.

1

V České republice je v souladu s českých právním řádem zaveden širší pojem ochrana obyvatelstva namísto v členských státech EU historicky používaného pojmu – Civilní ochrana ; srovnej znění § 2, písm e), zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a ozměně některých zákonů, v platném znění. 2 Oblastí zabezpečení ochrany života a zdraví lidí, ochrany majetku, životního prostředí a lidské společnosti před pohromami. 3 Pro účely tohoto dokumentu je používán zjednodušený pojem „mimořádná událost“, který obsahuje pojem mimořádná událost i krizová situace definované zákony 239/2000Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, v platném znění a 240/2000Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, v platném znění.

4

1. KOMUNIKACE V OBLASTI OCHRANY OBYVATELSTVA: OBECNÉ ASPEKTY Komunikace před i během mimořádné události je základním pilířem správného plnění havarijních plánů jak na úrovni prevence, tak při přípravě i vlastním řešení mimořádné události. Pokud mluvíme o komunikaci před a během mimořádné události, je při navrhování komunikační strategie nezbytné mít na paměti, že bude cílena jak k široké veřejnosti, tak ke specifickým skupinám. Během nepředvídatelných mimořádných událostí je komunikace velmi důležitá pro záchranu životů a zdraví obyvatelstva, majetku a životního prostředí. V období přípravy na mimořádné události je předávání informací důležité pro předvídání problémů, které by mohly vzniknout s přípravou např. v souvislosti se zpracováním havarijních plánů, pro vyhodnocení rizik a pro rozhodování o nejvhodnějším způsobu řešení vzniklé situace. V tomto smyslu může být komunikace přípravná, preventivní, může se vztahovat k nepředvídatelným či předvídatelným mimořádným událostem. Přípravná komunikace - jejím cílem je informovat laickou veřejnost o systému ochrany obyvatelstva Preventivní komunikace - jejím cílem je informovat laickou veřejnost o mimořádných událostech, které mohou nastat v daném území, o připravovaných záchranných a likvidačních pracích včetně způsobu ochrany obyvatelstva. Komunikace během mimořádné události - se dělí do dvou typů: ü při předvídatelných událostech ü při nepředvídatelných událostech. Vhodná komunikační činnost ve vztahu k obyvatelstvu i uvnitř systému ochrany obyvatelstva, zmenšuje tři faktory zranitelnosti, které jsou při mimořádných událostech významné a vyžadují plánování a řízení. Tyto zmíněné faktory jsou: ü zranitelnost infrastruktury, tzn. nedostatečná stabilita domů, komunikací, technických sítí apod. ü zranitelnost opatření na ochranu obyvatelstva (na úrovni státu, provincie, regionu (kraje), a na místní (obecní) úrovni. Například chyby v organizaci koordinování záchranných a likvidačních prací, přijímaných opatření či zpoždění v jejich zavedení ü zranitelnost následkem nesprávného chování obyvatelstva, a to před, během, nebo po mimořádné události. Počet obětí je vyšší u populace nedostatečně informované a nepřipravené na určitou událost, proto musí být činnosti prováděny následujícím způsobem: § před událostí – preventivní činnost s pomocí vlastní znalosti oblasti § během a po události – sebeochranná opatření během mimořádných událostí Komunikace může mít důležitou úlohu nejen během mimořádné události, ale i před jejím vznikem. Například preventivní komunikace mezi odpovědnými orgány a obyvatelstvem může druhé straně poskytnout informace o možných mimořádných událostech, přípravných záchranných a likvidačních pracích, sebeochraně obyvatelstva před jejím vznikem. Zároveň seznamuje obyvatelstvo s problémy, které by mohly nastat během řešení mimořádné události (možná rizika). Představuje způsoby, pomocí kterých lze řešit vzniklé problémy a seznamuje obyvatelstvo s úlohou orgánů odpovědných za jeho ochranu a s činností záchranných složek. Účinná organizace komunikace během mimořádné události znamená schopnost odpovědět v reálném čase na otázky: proč? co? kdy? Je klíčovým faktorem pro kvalitu a efektivnost komunikace odpovědných orgánů a organizací s obyvatelstvem, vztahující se ke vzniku a řešení předvídatelných nebo nepředvídatelných událostí, k řešení vzniklých problémů nebo k zabránění větších škod a ztrát. Správně vedená komunikace zvyšuje informovanost obyvatelstva o hrozícím

5

nebezpečí na území a pomáhá tak k efektivní a racionální sebeochraně a při provádění záchranných a likvidačních prací. K účinné organizaci komunikace je nutné zvážit její základní prvky a metodologická hlediska ve vztahu k činnostem vztahujících se k informování. Jejich analýzou můžeme dospět k návrhu efektivního komunikačního plánu. Podle klasických teorií komunikace se jedná o tyto základní prvky: ü ü ü ü

Vysílající Způsob podání zprávy Kanál Přijímač

Vysílající Největší význam v oblasti informování obyvatelstva patří místnímu systému ochrany obyvatelstva. Spolehlivost zdroje, který vysílá zprávu pro obyvatelstvo, je stejně zásadní jako jeho důvěryhodnost. Vysílat musí známá a odpovědná osoba nebo organizace, vysoce respektovaná svým okolím, se známou identitou, jež je připravená a školená pro tyto účely a zároveň je seznámena se situací, o které bude informace obyvatelstvu sdělovat. Může se jednat o organizace, experty, soukromé či veřejné instituce blízké obyvatelstvu, kterému je informace určena. Ten, kdo podává informace si musí uvědomit nutnost spolupráce se zástupci orgánů či organizací pověřených prevencí a zasahujících při mimořádné události. Mnohé z nich jsou složky a organizace, které se podílejí na poskytování informací obyvatelstvu, jiným institucím nebo technickým organizacím. Mezi nejdůležitější orgány patří: ü ü ü ü ü ü ü ü ü ü

Bezpečnostní služby (policie. místní policie...) Experti v ochraně obyvatelstva Hasičské služby (hasiči) Zdravotní služby Zdravotní pohotovostní služby Sociální služby Místní média Místní představitelé (starosta, radní...) Nevládní organizace (asociace) Jiné služby v soukromém sektoru

Způsob podávání zpráv Cílem veškeré komunikační strategie je zajistit dostupnost informací směrem k obyvatelstvu. Pro efektivní informování je důležité používat typ zpráv s ohledem na cílovou skupinu, které je zpráva určena. Současně je nutné předávat informace v daném čase. Všechny typy zpráv se snaží změnit chování obyvatelstva, jeho myšlení, přístupy, názory, atd. K dosažení tohoto cíle je zapotřebí znát nejen účel informování, ale také příjemce informace, protože každá skupina populace má vlastní způsob chápání a vlastní čas pro komunikaci. Účinná zpráva musí splňovat následující podmínky: ü Musí být informativní, obsahovat jasné a specifické informace o mimořádné události, které se týká ü Musí být použit hovorový jazyk, přizpůsobený každé skupině s použitím jejích vlastních “kódů” ü Aby došlo ke změně v chování obyvatelstva, je vhodné soustředit se na to, “co musí být uděláno” spíše než “co nesmí být uděláno”, tedy předat zprávu pozitivním způsobem

6

ü Informace musí být spolehlivá a kontrastní; je to nejlepší metoda, jak informaci učinit důvěryhodnou ü Musí mít uklidňující charakter ü Zpráva se musí často opakovat a různé části informace musí být beze změny uváděny po delší časové období ü Je důležité, aby byla podána preventivní informace; během mimořádné události musí být několikrát opakována, aby nedošlo ke zmatku ü Vhodné sdělení v preventivní informaci by mělo motivovat k interpersonální komunikaci uvnitř cílové skupiny Kanál Kanál je medium, pomocí kterého se informující osoba pokouší podat zprávu směrovanou k příjemci. Existuje mnoho typů kanálů (sirény, televize, rozhlas, psaná informace-tisk,plakáty…), z nichž každý má své výhody i nevýhody ve srovnání s ostatními. Výběr konkrétního typu kanálu závisí na mnoha faktorech, které musí být předem zváženy. Důležitým faktorem pro výběr vhodného kanálu je jeho směrování k co největší skupině obyvatelstva – např. elektronické sirény, místní rozhlasy. V širším měřítku se užívají hromadné informační prostředky jako je rozhlas a televize. Předkládáme krátké hodnocení nejdůležitějších typů kanálů spolu s jejich individuálními zvláštnostmi. §

Televize je u široké veřejnosti nejrozšířenější a nejpoužívanější medium. Je to kanál prakticky jednosměrný, tzn. informace je vysílána, ale většinou příjemce nemůže přímo poskytnout zpětnou vazbu ani odpovědět. Tento typ kanálu vysílá audiovizuální informaci a je jedním z nejdůležitějších typů kanálů pro předávání preventivních informací a informací o běžných událostech. V tomto smyslu veřejné a soukromé televizní kanály existují nezávisle, na národní, regionální i místní úrovni. V případě mimořádné události (zemětřesení, záplavy apod.) jsou koordinovány příslušnými správními orgány a zprostředkovávají tak informace o jejím vývoji a informace důležité pro chování a ochranu obyvatelstva.

§

Rozhlas je hned po televizi nejvíce občany užívaný kanál. Jako v předešlém případě, různé stanice (ať jsou veřejné nebo soukromé, místní, regionální či celostátní) jsou v případě mimořádné události k dispozici pro veřejnou správu. Rozdíl oproti televizi je v podílu sledovanosti a typu informací, které jsou k příjemcům vysílány pouze audio kanálem.

§

Jiné typy kanálů: tisk používající vizuální informace a obrázky má vyšší míru sledovanosti (zvláště místní tisk). Tento typ není schopen rychlé informovanosti v době vzniku mimořádné události. Kanály písemné komunikace: informační brožury, reklamní billboardy, plakáty, informativní dopisy, letáky atd. Přímá a nepřímá interpersonální komunikace a použití nových technologií.

Všechny tyto informační kanály jsou nástroje běžně využívané při prevenci mimořádných událostí. Příjemce Cílové skupiny příjemců (děti, dospělá populace, starší a invalidní lidé) jsou důležité při hledání metody a způsobu preventivní komunikace. První krok v této metodologii je provedení komplexních studií, v nichž musíme zjistit jak demografické tak psychologické proměnné v populaci, protože účinnost komunikace záleží na přiblížení se k obyvatelstvu a na adaptabilitě v rámci jeho úrovně a možností. Jedna ze základních demografických proměnných je věk. Především starší osoby, které žijí na venkově, tvoří skupinu, pro kterou je nezbytné vhodně upravit komunikační strategii, aby byla prevence účinná. Jinou cílovou skupinu představují nezletilí, a to nejen v době vzniku mimořádné události, ale především v prevenci při utváření základních znalostí a pohledů na problematiku

7

řešení mimořádných událostí v rámci ochrany obyvatelstva, které jsou základem pro vlastní sebeochranu. Jiné proměnné, jež je nutno zvážit, jsou sociálně-ekonomická úroveň, kulturní úroveň a vzdělanostní úroveň obyvatelstva, protože v době podávání informací je zásadní přizpůsobit použití komunikačního nástroje pro danou skupinu. Nelze opominout ani jazyk, případně dialekt. Musíme brát v potaz nejen jazyk či dialekt daného území (národnostní menšiny), ale i jazyky přistěhovaleckých komunit, které jsou preventivně chráněny. Pracovní síla je další důležitá demografická charakteristika. Různé sezónní práce, mohou být u složení venkovské komunity důležité. K výše uvedeným sociálně-demografickým proměnným je nezbytné ještě navíc zvážit i jiné psychosociální charakteristiky, mezi které patří způsob života, zvláštní potřeby, motivace atd., ovlivňující komunikační proces s příjemcem. Všechny výše uvedené faktory budou mít vliv na podporu změny chování u obyvatelstva, které je vystaveno možnému riziku v podobě vzniku mimořádné události (zátopové území, zóny havarijního plánování atd.). Při vypracování preventivní kampaně, nebo v době podávání informací před vznikem mimořádné událostí, je nutné brát v úvahu tyto základní faktory.

1.1 ZPŮSOBY KOMUNIKACE ZÁVISEJÍCÍ NA OKAMŽITÉ SITUACI Informování a komunikace s laickou veřejností v době, kdy se očekává vznik mimořádné události nebo v době jejího vzniku, je základní součástí účinné sebeochrany pro ty, kteří se nalézají v ohrožené oblasti či jsou zahrnuti do činností týkající se řešení mimořádné události /civilní ochrany. Komunikace je velmi důležitá nejen v době vzniku mimořádné události (ochrana lidí a majetku), ale také před jejím vznikem. Z důvodu předcházení možným problémům, které by mohly vzniknout, je třeba odhadnout rizika s možnými následky a učinit závěry ohledně postupů tak, aby se snížily případné ztráty a škody na zdraví či majetku. PŘÍPRAVNÁ KOMUNIKACE Je nezbytné jasně informovat obyvatelstvo o systému civilní ochrany/ochrany obyvatelstva v místě (způsob řešení mimořádné události, kam se mohou obrátit pro informace či pomoc, atd.). V současné době není široké veřejnosti jasné, jakým způsobem je civilní ochrana /ochrana obyvatelstva organizována, a které úřady jsou odpovědné za řešení mimořádné události. Tím vzniká desorientace v chápání toho, co kdo má dělat, a dochází tak ke zdržení při kontaktování správného místa. Ve většině případů je civilní ochrana chápána jako státní organizace, která není závislá na městských či obecních/regionálních úřadech. Pokud jde o přípravné informace odpovědných pracovníků za civilní ochranu/ochranu obyvatelstva (ať už jsou profesionálové nebo dobrovolníci), informace jsou obvykle zaměřeny na jednotlivé organizace. Vazba mezi organizacemi (kdo jsou? jak budou zapojeni do zásahu? co dělají? atd.) účastnících se záchranných prací je důležitá pro úspěch celkové operace. Má se realizovat: ü TV spoty; rozhlas ü Účast odborníků v rozhlasových a televizních programech ü Články v týdenících ü Informace ve školách

8

PREVENTIVNÍ KOMUNIKACE Preventivní komunikace je primárně cílena na informování široké veřejnosti o možných typech mimořádných událostí, které se mohou v území vyskytnout. Zároveň upozorňuje na připravenost jejich řešení. Zkušenost z minulých událostí a optimální odhad dopadů jsou v rukou široké veřejnosti užitečné nástroje, které ovlivňují její chování v případě vzniku mimořádné události. Informace musí být dostupné nejen obyvatelům, kteří žijí v trvale ohrožené oblasti, ale i jejím pravidelným návštěvníkům (např. lidem, kteří v oblasti pracují, chataři, atd.). U profesionálních a dobrovolných záchranných pracovníků by se měla komunikace zaměřit na postupy jednání v případě vzniku mimořádné události. Pro občany, žijící nebo pobývající v ohroženém území, je důležité znát předem: ü Základní poznatky o možných rizicích v oblasti ü Opatření zahrnutá v Plánu ochrany obce /Havarijním plánu kraje ü Co dělat před, během a po události; opatření na ochranu obyvatelstva ü Způsob informování obyvatelstva o vzniku mimořádné události; jaké varovné signály se používají v případě jejího vzniku Realizace může být: ü TV spoty; rozhlas ü Články v týdenících ü Letáky ü Krátké specificky zaměřené publikace (pro danou oblast) ü Vytvoření webových stránek ü Informace ve školách KOMUNIKACE BĚHEM MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI Komunikace během mimořádné události vyžaduje řadu speciálních opatření, jelikož běžně plánované metody a komunikační strategie nemusí v určitých případech vždy fungovat. Při mimořádné události může dojít k takové situaci, že organizace, závody a infrastruktura jsou poškozeny nebo nemohou řádně vykonávat příslušné funkce. Příkladem mohou být zemětřesení nebo povodně, které i v malém rozsahu mohou zcela narušit schopnost běžné komunikace. V takovém případě je nezbytné nalézt jiný způsob komunikace. Komunikace během mimořádné události je dvojí: Interní komunikace včetně všech typů operační komunikace uvnitř systému řešícího mimořádnou událost (záchranné složky, orgány státní správy a samosprávy) Externí komunikace včetně všech informací podávaných laické veřejnosti během mimořádné události. Pro tento typ komunikace je zásadní spolupráce mezi zasahujícími složkami, příslušnými orgány státní správy a samosprávy. Nezanedbatelný je i vliv médii. Orgány a organizace, které jsou zodpovědné za informovanost a komunikaci v běžné situaci, připravují vzory zpráv, vybírají adresáty zpráv - zpracovávají seznamy příjemců, analyzují a vybírají nejvhodnější dostupné prostředky komunikace – komunikační kanály a prověřují připravenost. Takto může komunikace probíhat podle předem daného postupu. V případě nutnosti může být monitorována a cíleně vedena. Běžně používané způsoby komunikace nejsou vždy v případě některé mimořádné události dostupné. Náhradní nouzové postupy zahrnují: ü Přípravu krátkých zpráv, jež jsou šířeny dostupnými prostředky s cílem uklidnit obyvatelstvo, zabránit panice a iracionálnímu kontraproduktivnímu chování ü Poskytování krátkých informací, jejichž cílem je zabránit dalším nehodám. Dále by tyto informace měly poskytovat návod, jakým způsobem jednat či se vyhnout rizikovým situacím

9

Účelná komunikační strategie musí být vypracována zkušenými a vysoce kvalifikovanými pracovníky, řádně editována pro média a distribuována dostupnými informačními prostředky tak, aby se zabránilo zmatku a panice obyvatelstva. Pokud jsou běžně používané komunikační prostředky nedostupné, úřední sdělení musí ve stručné podobě souhrnně informovat média a obyvatelstvo o celkové situaci. Ačkoli neexistují žádná pravidla, v případech environmentálních katastrof a kontaminací by měly být dodrženy tyto hlavní zásady: ü Okamžitě informovat o faktech, která jsou známa! Zadržení informací o skutečném stavu je bezvýznamné ü Informovat jasným a srozumitelným způsobem. Není jednoduché sdělovat odborné záležitosti novinářům nebo laické veřejnosti. Odborníci by měli utvořit koordinační útvar (poradci a úředníci) a poskytovat informace tiskovému mluvčímu tak, aby podávaným informacím, úředním sdělením, briefingům a tiskovým konferencím každý rozuměl ü V každém případě je velmi důležité informovat o faktech, jakkoli jsou nepříjemná. Je nezbytné se soustředit na aktuální stav a na jeho včasné řešení. I přes zdánlivou samozřejmost respektování těchto pravidel se často stává, že nejsou dodržována, což má za následek neefektivní systém komunikace během mimořádné události Mimořádná událost nevyhnutelně způsobuje zmatek. Z tohoto důvodu je nutné, aby tiskoví mluvčí zachovali klid. Pokud se za pomoci odborníků předem naplánuje komunikační strategie ve vztahu k obyvatelstvu a k médiím, výsledek pak splňuje svůj účel. V přípravné fázi by se měly vytvořit seznamy jmen a adres místních a ústředních novinářů (noviny, rozhlas, TV) s čísly telefonu, faxu, e-mailu a mobilu (Plán spojení), což je v době mimořádné události neocenitelné. Účinnost komunikace při mimořádné události závisí na: ü ü ü ü ü

Předchozích zkušenostech v oboru Plánovací schopnosti a schopnosti okamžité reakce Pevných pracovních vztazích s hlavními spolupracujícími Vedoucím krizového oddělení Znalosti zvyků, návyků a sociálním/kulturním složení obyvatelstva

1.2 ZÁKLADNÍ SLOŽKY KOMUNIKACE PROČ KOMUNIKOVAT Bez komunikace (bez informací) nastává vždy riziko izolace a ztráty kontaktu s realitou. Proto je vždy zásadní účinně komunikovat resp. informovat o vzniklé situaci a jejím řešení. V případě mimořádné události je komunikace jedním z nejdůležitějších nástrojů pro její úspěšné zvládnutí. Za normální situace může být komunikace méně častá nebo může úplně ustat, aniž by došlo k výraznějšímu poškození. Pokud se však objeví naléhavost nebo možné nebezpečí, komunikace musí být okamžitě zahájena. Odpovědné orgány musí obyvatelstvo nejdříve uklidnit a danou situaci začít řešit pomocí opatření vedoucích k ochraně obyvatel a jejich majetku. Pokud tomu tak není, obyvatelé se necítí bezpečně a instinktivně berou věci do svých rukou. Při chybějící organizaci a schopnosti účinně a efektivně zvládat situaci obyvatelstvo propadá panice, kterou šíří dál kolem sebe. Proto: ü je důležité informovat o činnosti orgánů a organizací, které se podílejí na řešení mimořádné události a stavu připravenosti za účelem udržení důvěry obyvatelstva

10

To je první věc, která by se měla učinit, i když její efekt je krátkodobý. Zatímco odpovědné orgány uvažují o nejlepším způsobu informování, jiné komunikační kanály – oficiální, neoficiální a spontánní – zůstávají otevřené. Mezi lidmi se šíří zkreslené informace, které jsou obvykle líčeny negativněji než jaké jsou ve skutečnosti. Této situaci se lze vyhnout pouze řádným, jasným a rozhodným informováním o faktech, bez přehánění a zkreslování. Tudíž je třeba: ü Informovat tak, aby byla popsána skutečná situace a zabránilo se fámám, strachu a neklidu Tato druhá fáze komunikace je ožehavým tématem pro ty, kdo odpovídají za řešení mimořádné události. Přestože laická veřejnost ví o řízení události, chápe její reálnou situaci a je seznámena s přijímanými opatřeními, někdy jedná způsobem, o kterém naivně předpokládá, že je konstruktivní, avšak ten má zcela opačný účinek a může se stát nebezpečným. V této fázi odpovědné orgány musí poučit laickou veřejnost, zabránit tomuto jednání pomocí právních způsobů státu a poskytnout konstruktivní informace a rady. Je nutné: ü Sdělit pokyny za účelem koordinace chování laické veřejnosti a minimalizovat negativní účinky nepatřičného a bezděčného chování Dosud jsme se soustředili na komunikaci směrem shora dolů. Komunikace však není pouze jednosměrná, ale vždy podněcuje další komunikaci, vytváří tak zpětnou vazbu. Informátoři spolu musí komunikovat navzájem a v některých případech tak mohou být schopni řešit konkrétní problémy. Situace se pravděpodobně nezlepší, pokud není komunikace rozšířena a neprobíhá oběma směry. Je důležité: ü Informovat, za účelem zavedení vzájemné výměny informací s obyvatelstvem, o získání informací a očekávané pomoci Mnozí lidé význam komunikace podceňují. Komunikace je činnost, která prostřednictvím různých médií a nástrojů (plakáty, noviny, rozhlas, televize, teletext, internet atd.) vede k informovanosti obyvatelstva za účelem vykonat určité činnosti tak, aby mimořádná událost a její následky byly zvládnuty s minimálními ztrátami a škodami na zdraví, životech i majetku. Pokud chceme, aby komunikace byla úspěšná a vedla k očekávaným výsledkům, pak prvotním cílem komunikace v případě mimořádné události je komunikovat účinně. To záleží na dvou základních faktorech: ü Zpráva je pochopena ü Zpráva je zapamatována

O ČEM INFORMOVAT Jakákoli zpráva, poplach nebo pokyn nebude brán dostatečně vážně nebo s důvěrou, pokud je zdroj, který informuje neznámý nebo není jasná jeho role a odpovědnost. Prvním krokem v komunikaci s obyvatelstvem v případě vzniku mimořádné události, který může být plánován předem a pravidelně testován, je: ü Informování o existenci orgánů a organizací, o jejich činnostech a organizaci v průběhu řešení mimořádné události

11

Při informování o základních principech civilní ochrany/ochrany obyvatelstva mají následující principy zásadní důležitost: ü Vysoce postavený úředník s dobrou komunikační schopností nebo tiskový mluvčí by měl vystoupit v programech TV, včetně programů jako jsou talk shows, diskuse a pořady o současných problémech ü Měli by být zorganizovány pravidelné schůzky s novináři z novin a časopisů ü Měli by se zakoupit plochy v novinách a informovat o roli civilní ochrany/ochraně obyvatelstva co nejjasnějším způsobem To by mělo být provedeno ve všech případech, bez ohledu na typ mimořádné události tak, aby komunikace probíhala plynně a spontánně. ü Informovat o faktech, tj. co se stalo, co se děje a co se může stát V případě mimořádné události je dalším krokem v komunikaci informování co největšího počtu lidí dotčených mimořádnou událostí: ü ü ü ü

O tom, co se stalo O situaci, na všech úrovních O současné situaci O tom co se pravděpodobně stane/vývoj události

Je důležité si uvědomit, že informace budou přijímat také jednotlivci, kteří mají určitou zkušenost z minulých mimořádných událostí, ovlivnění fámami a emocemi. Autoritativní komunikace je v této fázi podstatná pro celkovou účinnost komunikační strategie v době mimořádné události. ü

Je nutné informovat o tom, co se dělá (akční plán), jaké činnosti se provádí a jaká opatření jsou přijímána

Obyvatelstvo neočekává od svých představitelů, že je budou pouze informovat o vývoji události, ale očekávají, že budou zahájeny činnosti k odvrácení nebezpečí a eliminaci následků. Aby byly účinné, měly by být prováděné činnosti oznamovány následujícím způsobem: ü Informovat, co se dělá tj. jaká opatření jsou přijímána a jaké činnosti jsou prováděny ü Informovat, jak se opatření, činnosti provádějí, tj. jakým způsobem je mimořádná událost řešena ü Informovat o dostupných zdrojích ü Informovat, jaká opatření, činnosti budou v nejbližší době prováděny ü Informovat o krátkodobých a střednědobých činnostech, které budou prováděny, případně opatřeních, která budou přijímána ü Informovat o tom, co by obyvatelstvo mělo dělat, tj. jaká opatření a jakým způsobem by měla být prováděna Obyvatelstvo je vždy postiženo dopady mimořádné události emocionálně i fyzicky. Toto “nevyhnutelné” postižení obvykle doprovází pocit marnosti a nemohoucnosti. Pokud je institucionální komunikace otevřená a směrodatná, pak se většina lidí bude řídit podle pokynů, které dostává. Tento prvek je nezbytný při uplatňování evakuačních postupů, masových zdravotnických opatření, omezení pohybu a přídělového systému jídla, vody a léků. ü Informovat o tom, jak se událost vyvíjí co se týče faktů, činností, opatření, přijatých programů a pokynů Důvěra obyvatelstva ve smyslu disciplinované spolupráce nemusí být definitivním výsledkem. To co může být přijatelné těsně po vzniku mimořádné události, kdy dochází k ohrožení životů a zdraví obyvatelstva a jeho majetku, může být později nedostatečné. Pouze v některém případě se může

12

stát, že význam pokynů je dostatečně vysvětlen a obyvatelstvo cítí, že byla učiněna všechna opatření ke zvládnutí situace a překonání krize. Z tohoto důvodu je důležité, aby bylo obyvatelstvo průběžně informováno: ü O vývoji události, která ohrožuje obyvatelstvo či jeho majetku ü O výsledcích, kterých bylo dosaženo činností záchranných složek a přijetím příslušných opatření Jasná komunikační strategie těchto dvou bodů pomáhá k dosažení příslušného účinku v chování obyvatelstva. Pokud se situace zhoršuje, správně vedená informovanost udržuje disciplínu a zároveň obyvatelstvu pomáhá s vypořádáním se v případné další škody a ztráty např. na majetku. Účinnost informování je důležitá, tudíž: ü Sdělované skutečnosti by měly být pečlivě vybrány především s ohledem na jejich nepopiratelnou závažnost ü Informace by měly být jasné a srozumitelné (řekni, co chceš říci; zopakuj to, co jsi řekl) ü Informovat různými způsoby, sumarizovat, zdůrazňovat důležité skutečnosti KDY INFORMOVAT V případě mimořádné události je nejdůležitějším pravidlem: Ø Komunikovat okamžitě po vzniku události Ø Komunikovat za použití všech prostředků, které jsou v daném okamžiku dostupné Začátek komunikace závisí na obsahu sdělení. Jakmile se objeví hrozba vzniku mimořádné události či již dojde k jejímu vzniku, orgány odpovídající za řešení by měly informovat o své existenci. Dále by měly referovat o organizační a faktické činnosti, která vypovídá o způsobech možného řešení dané mimořádné události. V případě, že byla prováděna preventivní informovanost, by měla být tato fáze snadněji provedena. Pokud se prvotní fakta o mimořádné události a jejích následcích ujasní a zároveň dojde k jejich potvrzení důvěryhodnými zdroji, je nezbytné informovat obyvatelstvo nejen o tom, co se stalo, ale i o tom, co se právě odehrává. V této fázi se není třeba obávat neucelenosti informace. Je nutné říci to, co se v daném okamžiku o situaci ví. Zadržování informace až do doby, kdy bude zcela znám její obsah je v tomto případě chybné. Mnohem lepší je podávat pravidelné, krátké aktuální zprávy, než jednu dlouhou, to už bývá pozdě. Po sestavení předběžného akčního plánu tj. plán činností a opatření ke zvládnutí mimořádné události a jejich následků, je nutné, aby se plán rozšířil do povědomí obyvatel všemi dostupnými prostředky. V tomto případě není nutné informovat okamžitě, ale informace by měly být správné. Akční plán by měl být sestaven tak, aby nedocházelo k vydání prohlášení, které je po několika hodinách změněno. Následné rozvíjení a upřesnění plánu může být nadále oznamováno, ale původní plán již nemůže být zrušen. Akční plán je důležitý pro vytvoření: ü Důvěryhodnosti u těch, kterých se bezprostředně týká ü Chování a očekávání laické veřejnosti ü Spolupráce všech, kteří mohou nabídnout pomoc při řešení mimořádné události

13

Existence a zveřejnění akčního plánu přispívá k ovlivnění chování obyvatel ve prospěch efektivního řešení mimořádné události. V případě, že plán neexistuje nebo není znám, se každý obyvatel cítí oprávněn jednat podle svého, tj. spontánně a bez ohledu na ostatní, často v rozporu s postupem a činnostmi prováděnými profesionálními záchrannými složkami. Po organizaci provádění záchranných prací, přijde na řadu postup a opatření k řešení mimořádné události. V případě, že je vše připraveno, musí neprodleně dojít k předání pokynů laické veřejnosti z hlediska její sebeochrany a chování. V případě vytvoření časové rezervy ve vztahu poskytnutí pokynů veřejnosti, pokud by například došlo k jejich případnému odvolání o 12 nebo 24 hodin později, je lépe informovat veřejnost o tom, kdy budou pokyny vydány. Tato skutečnost má řadu pozitivních výsledků. Dochází tak: ü K uklidnění veřejnosti tím, že nezůstane v dané situaci bez pomoci ü K získání času pro sestavení a klidné oznámení pokynů ü K vytváření očekávání na oznámení pokynů, které jsou pak velkou částí obyvatelstva respektovány Pokud se daná situace začne odlišovat od vývoje a pokynů uvedených v akčním plánu (vývoje příčin vedoucích ke vzniku krize), nové pokyny musí být oznámeny co nejdříve. Je však důležité, aby byly oznamovány klidně. Za podmínky, že počáteční kroky v komunikaci byly učiněny správně, došlo k odvrácení paniky a bezprostředního nebezpečí, tok informací může být zpomalen a mít pravidelný průběh, například stanovením vysílacích časů, jejichž frekvence je volena podle závažnosti: - ráno mezi 07.00 a 09.00, - odpoledne mezi 12.30 a 14.30 - večer mezi 19.00 a 21.00 V případě, že mimořádná situace stále trvá a je beze změny, má být pozornost laické veřejnosti medií udržována pravidelnými aktualizacemi (názory expertů a konzultantů a objasňováním příčin a možného dalšího vývoje atd.). JAK KOMUNIKOVAT Komunikaci v případě mimořádné události rozdělujeme na dva typy: Interní komunikace, včetně všech typů operační komunikace se záchranným systémem (operační strukturou a záchrannými složkami). Externí komunikace, včetně všech typů komunikace s laickou veřejností během mimořádné události . V obou případech je spolupráce mezi odpovědnými úřady, zasahujícími složkami, veřejností, případně původcem havárie a médii zásadní v následujících bodech:

odbornou

ü Určení osoby, která bude zodpovědná za komunikaci a její koordinaci na všech úrovních ü Určení osob, které budou danému kandidátovi (mluvčímu) k dispozici nebo mu budou předávat informace vztahující se k mimořádné události ü Řádně proškolit jmenovaného kandidáta v oblasti komunikačních dovedností ü Zajistit jeho účast na simulacích a cvičení ü Zorganizovat a připravit podklady a technické vybavení k informování Komunikace je nezbytná v každé fázi. Nejdůležitější se pak stává v průběhu mimořádné události. Během plánování postupu přijímání konkrétních opatření a uskutečnění činností je nezbytné řídit komunikaci takovým způsobem, aby byly minimalizovány následky a výše škod.

14

Ve fázi plánování na místní i národní úrovni je nezbytné: ü Určení vedoucího komunikace a přidělení jednotlivých úkolů (krizový výbor) externím poradcům a odborníkům (psycholog, novinář, komunikační expert, vědecký pracovník, atd.), jež jsou neustále v dosahu ü Určení koordinátora mezi mluvčími odpovědných orgánů a organizací na všech úrovních ü Definování a příprava materiálu a vybavení pro vytvoření tiskového střediska ü Sestavení seznamu adres místních médií a předních celostátních médií, dále seznamu technických údajů komunikačních nástrojů a požadovanou dokumentaci ü Zajistit si přístup nebo předávání údajů, tel. čísel a informací týkajících se mimořádné události a jejího řešení V akutní fázi má způsob komunikace jistá pravidla: ü Rychlost - v případě vzniku mimořádné události musí být komunikace co nejrychlejší, avšak s ohledem na věrohodnost a platnost poskytovaných informací ü Přesnost - je zbytečné podávat informace příliš podrobné s mnoha technickými údaji, dramatizovat situaci či vzrušeně komunikovat. Při psané komunikaci (zprávě) stačí několik řádků (10-12) a při mluvené komunikaci je postačující uvést několik konkrétních vět k věci ü Použití nejvhodnějších dostupných komunikačních prostředků. Mají-li informace mít jen lokální dopad, není nutné kontaktovat celostátní mediální sítě. Podávaná informace musí vždy obsahovat: ü ü ü ü

Přesné určení ohroženého místa nebo území Specifikaci mimořádné události Oznámení informace o stavu domů a obyvatelstva Vymezení činnosti záchranářů

Všechny předávané informace mají být neosobní. Není vhodné říkat: “viděl jsem, slyšel jsem, myslím, podle mého názoru atd.” ale: “Stalo se …., zdá se, že…, vypadá to, že…, vzhledem k faktům je…, atd.”. Kromě těchto obecných principů významně závisí forma komunikace na stavu informovanosti příjemců. Jestliže příjemce neví nic o současném dění (fáze předpoplachová a poplachová), jde o situaci neočekávané komunikace. V tomto případě je nutné bezprodleně kontaktovat laickou veřejnost (nejlépe prostřednictvím médií) za použití komunikačních technik podobným těm, které se užívají v reklamních spotech (např. použití neobvyklých zvuků, klíčových slov, silně kontrastních barev, nápadných titulků, grafiky apod.) Pokud dojde k získání počáteční pozornosti, přichází fáze očekávání dalších informací. Potenciální příjemci komunikace vědí o průběhu dění a očekávají další informace o vývoji a o přijímaných opatřeních. Též jsou připraveni na vydání pokynů. V této fázi by měly být sumarizované informace podávány v logickém sledu: fakta, akční plány, pokyny a služební komunikace. Při zasažení laické veřejnosti mimořádnou událostí se některé pokyny a činnosti mohou jevit obtížně proveditelné. Z tohoto důvodu je nutné informace neustále aktualizovat. Nyní již probíhá fáze očekávané komunikace, při které se nedoporučuje konvenčnost. Je zapotřebí využít jakékoliv komunikační metody, která je dobře načasovaná. Informace musí být jasná, krátká, směrodatná, objektivní a jednoznačná. Příjemce sdělení v této fázi by neměl mít pochyby o zveřejněné informaci, neměl by vymýšlet vlastní řešení a rozhodovat se bez ohledu na druhé.

15

Když jsou tyto podmínky splněny, pak se může říci, že komunikace byla a je účinná, tudíž přispěla k úspěšnému zvládnutí situace.

16

2. INFORMOVÁNÍ OBYVATELSTVA PŘI MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTECH: ŘÍZENÍ PREVENCE Ve vztahu k preventivním informacím je třeba dodat, že se jedná o charakteristické informace, které jsou vydané za účelem zabránění jakémukoliv druhu hrozby bez ohledu na stávající událost. Ještě před tím, než by eventuelně mohlo dojít k mimořádné události, je nezbytné vytvořit klasifikaci možných rizik vzhledem k územní specifikaci daného místa. Mimořádné události přicházejí většinou neočekávaně a vyžadují okamžitou reakci, včetně připravenosti v komunikační oblasti. Naléhavost a zmatek v době vzniku mimořádné události velmi ztěžují či zcela znemožňují jakoukoliv organizaci (včetně komunikace a podávání informací). Řízení prevence by mělo probíhat z různých úrovní, ale jeho počátek by měl vycházet ze strany veřejné správy. Tím je myšlena sestupná posloupnost od nejvyšší k nejnižší úrovni (celostátní, provinční, regionální (krajské) a místní (obecní)). Cílem prevence řízené z jakékoliv úrovně je přenášení informací k laické veřejnosti tak, aby byly přijaty a pochopeny takovým způsobem, kterým by obyvatelstvo bylo motivováno k přípravě na mimořádné události a k provedení preventivních opatření.

2.1. ŘÍZENÍ UVNITŘ ORGANIZACE LIDSKÉ ZDROJE V rámci řízení uvnitř organizace je nejprve nezbytné zorganizovat své vlastní zdroje. Vše musí být připraveno ještě před začátkem mimořádné události tak, aby odpovědní pracovníci mohli stávající situaci okamžitě řešit. Tito pracovníci musí předem znát: ü ü ü ü

Své funkce, činnosti, pravomoci a povinnosti Funkce a činnosti těch, kteří jsou v hierarchii nad a pod nimi Kde mohou a kde nemohou zasahovat Které orgány a organizace jsou do řešení zapojeny

Nejméně dvě osoby by měly být připraveny za účelem poskytování informací: vedoucí komunikace a jeho/její zástupce. Ti musí být za všech okolností neustále k dispozici a zároveň by měli znát: ü Své odborné činnosti (co přímo dělat, co přenechat jiným) ü Odborné postupy při řešení mimořádné události (kdo co dělá) ü Rozhodovací procedury (kdo o čem rozhoduje) Další osoby by měli být předem pověřeny k: ü Udržování provozu komunikační sítě ü Přípravě zařízení a příslušenství, které bude při mimořádné události použito ke komunikaci ü Vedení a aktualizaci dokumentace (seznamy adres, databáze, osobní listy kolegů apod.) vyžadované v době řešení mimořádné události. Ve vztahu k lidským zdrojům v dané oblasti je nezbytné včas ověřit, které služby a kteří dobrovolníci mohou být při mimořádné situaci nápomocni. Obvykle tyto úlohy nevyžadují žádné speciální průpravy, neboť většinou se pouze jedná o aktualizování informací a o potřebu, aby každý byl na svém místě. V této situaci je požadována schopnost týmové práce a smysl pro kolektivitu.

17

Pouze jmenování osob odpovědných za komunikaci a školení není dostatečný způsob, jak zajistit okamžitou účinnou informovanost v případě mimořádné události. Tyto osoby by měly průběžně provádět pravidelné simulace, cvičení a testy, aby byla zajištěna jejich připravenost i připravenost potřebného materiálně technického vybavení. Je třeba také klást důraz na informování a proškolování těch, kteří budou v kontaktu s obyvatelstvem (operativní agenti), a kteří budou provádět preventivní informační programy u obyvatelstva. Těmito metodami mohou být: Simulace: Jednu z nejužívanějších činností v preventivních informačních programech u obyvatelstva představuje cvičení. Cvičení slouží k empirickému vyhodnocení zpracování místních a územních havarijních plánů, k posílení koordinace činností zasahujících složek při společných zásazích, a rovněž k uvědomění a poučení obyvatelstva. Při výběru typu cvičení musíme klást důraz na typy zabývajícími se postižením větší populační centra (povodně, únik nebezpečných látek v městských oblastech apod.), na samostatné události (jako dopravní nehody), anebo na problémy spojené s důležitými veřejnými budovami a evakuacemi (školy, nemocnice atd.). Protokoly pro obecné a zvláštní postupy: Jeden z hlavních prvků prevence je bezpochyby návrh intervenčního protokolu na státní, regionální a místní úrovni, jež existuje pro každé území. Při jeho vytváření je zapotřebí znalosti všech částí programu, které by měly být v souladu s organizací a koordinací mezi jednotlivými činnostmi. Výuka a školící kursy pro techniky: Výukové aktivity pro zasahující techniky mají vybavit pracovníky osobními dovednostmi a “technikami, jak čelit mimořádné událostí” ještě před jejím samotným průběhem. V této kategorii jsou upřednostňovány techniky směřující ke komunikaci s obyvatelstvem (sociální schopnosti, techniky předvádějící jak čelit nebezpečí, ujišťování, sdělování špatných zpráv apod.) LOGISTIKA Umístění tiskového střediska Důležité je předem vybrat místnost pro zřízení tiskového střediska a udělat návrh rozmístění zařízení, která budou pro jeho činnost v průběhu mimořádné události využívána, a to i v případě, že jsou prostory za normálních okolností využívány k jiným účelům. Výběr vhodného prostoru by měl být proveden s ohledem na dispoziční umístění vzhledem k ostatním místnostem, ve kterých pracuje krizový štáb, a jeho velikost. Podle časové možnosti je zapotřebí přizpůsobit místnost pro potřeby tiskového střediska společně s jeho technickým vybavením. Přitom musí být jednoznačně splněny tyto podmínky: ü Místnost tiskového střediska se musí nacházet v blízkosti místností krizového štábu, popřípadě přímo v místnosti krizového štábu ü Obvyklí uživatelé místnosti musí vědět o její funkci a být v případě krizové situace schopni místnost opustit a připravit v krátkém čase tak, aby uvolnili místo tiskovým mluvčím a umístění technického vybavení ü Prostory musí mít uzamykatelné skříně pro uschování technického vybavení, dokumentace a příslušenství Technické vybavení Standardní technické vybavení pro jakoukoliv dobře organizovanou administrativní práci zahrnuje materiál a vybavení i pro komunikaci za mimořádných událostí. V době mimořádné události může být obtížené koordinovat a sdílet vybavení s ostatními kancelářemi, zajišťujícími běžnou agendu. Toto zařízení by mělo být používáno zaměstnanci, kteří jsou si vědomi toho, že v době mimořádné události ho nesmí až do odvolání používat.

18

Základní vybavení potřebné pro práci tiskového střediska se skládá z přenosného počítače s programovým vybavením, tiskárny, skeneru, faxu, telefonní linky, mobilního telefonu, bezplatného telefonního čísla pro zřízení tzv. infolinek, přípojky k internetu, kazetových magnetofonů, prodlužovacích článků a malého elektrického generátoru. Ostatní vybavení je komplexnější vybavení dodávané externími dodavateli v případě potřeby v době mimořádné události. Tito dodavatelé musí být schopni jej na požádání okamžitě poskytnout. Z tohoto důvodu je třeba uzavřít s dodavateli smlouvy. Jedná se např.: o mobilní zvukový reprodukční a zesilovací systém, speciální tiskárny pro výrobu plakátů, zvláštní dodávky letáků. Tisková kancelář Je především místem pro setkání s novináři a zástupci hromadných informačních prostředků. Měla by být schopna zajistit tyto základní funkce: ü Poskytnout prostory a prostředky pro novinářskou práci ü Umožnit pracovat novinářům a redaktorům v klidu a přiměřeném soukromí ü Umožnit novinářům a redaktorům vyměňovat si informace a podněty ü Umožnit orgánům krizového řízení, zástupcům složek a orgánů státní správy a samosprávy hovořit v klidu s novináři a televizními a rozhlasovými redaktory ü Umožnit novinářům a redaktorům hovořit se svými redakcemi ü Musí být přístupná a hlídaná po dobu 24 hodin denně nebo po předem pevně stanovenou dobu Tisková kancelář by měla být zřízena v místnosti, která se nachází v blízkosti prostor pro činnost krizového štábu. Oba prostory však musí být fyzicky i vizuálně odděleny. Přístup do tiskové kanceláře by měli mít pouze novináři, redaktoři a osoby oprávněné s nimi hovořit. Pro tyto účely je třeba zajistit pro akreditované novináře a osoby jmenovky. Vybavení tiskové kanceláře Vybavení tiskové kanceláře musí kategoricky sloužit svému účelu, kterým je řádné fungování. Účelnost má přednost před estetikou a dojmem. Základní vybavení - pracovní stoly, pohodlné židle, zasedací stoly, stolek nebo jiný kus nábytku na tiskové zprávy a dokumentaci o území, různé nástěnky, telefon, počítač s připojením k internetu, tiskárna, rádio, televize, dostatečná zásoba spotřebního a kancelářského materiálu. Příslušenství tvoří - vybavení pro přípravu občerstvení, odpočinková zóna (pohodlná křesla), uzamykatelné skřínky pro uchovávání vybavení. NÁSTROJE Při mimořádné události musí tiskový mluvčí nebo osoba odpovědná za komunikaci ve vztahu k veřejnosti usilovat o to, aby měla k dispozici všechny užitečné nástroje a možnosti s ohledem k naléhavosti a nedostatku času pro přípravu zpráv. Je nutné si předem připravit: ü Seznam novinářů a rozhlasových i televizních redaktorů ü Stručné, srozumitelné a jednoduché sdělení, které bude univerzálně možno použít pro různé způsoby komunikace (v televizi, rozhlase, novinách i letácích) Předávané informace mají zásadní důležitost, protože informují veřejnost o současném dění a mají tudíž vliv na pozitivní chování obyvatelstva. V případě nevhodně podaných zpráv (forma a obsah) může dojít ke vzniku paniky a chaosu či jinak nevhodného chování. Pro tiskové mluvčí je užitečné si vyzkoušet pro komunikaci s médii níže uvedená cvičení (ústní popis události je mnohem jednodušší než popis písemný):

19

ü Podívat se z okna na ulici. Otočit se a bez dalšího dívání popsat ústně co viděl. Po několika minutách zaznamenat popis písemně ü Vyhledat v novinách fotografii, pozorně si ji prohlédnout a zopakovat předchozí postup Tato a jiná podobná cvičení jsou důležitá i k tomu, aby si tiskový mluvčí zvykl, že písemný text má charakter popisu, ne verbálního výčtu. Všechny komunikační nástroje mají základní text, ale každá z nich vytváří formu podle svých konkrétních rysů. Rozdíly mezi nimi lze charakterizovat takto: Tisková zpráva Důležité při zpracování zpráv je forma a obsah zprávy, které by měly být přizpůsobeny záměru podávané zprávy, tj. ovlivnění chování a vyžadovanou činnost obyvatelstva. Tiskové zprávy by měly být krátké a výstižné. Měly by shrnovat odborné body sdělení. Zejména v první části (6/8 řádek), v nichž jsou popsána fakta a citovány zdroje bez komentáře. V druhé části (8/12 řádek) by měly být uvedeny další podrobnosti včetně vysvětlení a stručného detailního výčtu přijatých opatření. Pokud je to pro komunikační účely vhodné, lze připomenout předchozí podobné události. Zvuková zpráva Zvukové zprávy by měly být stručné se schopností upoutat pozornost veřejnosti. Obsah těchto zpráv záleží na způsobu jejich přenosu (zvuková zařízení na vozidlech záchranných složek, rozhlas, místní rozhlas, …). Lze použít různé prvky, mj. popis faktů, opatření, pokynů. Při vytváření zvukové zprávy se není nutné zabývat tím, zda se informace opakují nebo zda jsou určité věci zdůrazněny. Při hlasové komunikaci obyvatelstvo nemá k dispozici hlasový záznam po jejím odvysílání (není žádný písemný záznam), proto existuje pouze v reálném čase. Obsah audio zpráv může být upraven podle konkrétních oblastí. Obrazové zprávy Nejúčinnější typ přenosu informací směrem k obyvatelstvu. Vnímání obsahu zprávy je nejen sluchové, ale i zrakové, obyvatelstvo má možnost vidět stav i vývoj události, je možno využít názorných ukázek činností, které jsou po obyvatelstvu požadovány. Letáky Jsou užitečné pro komunikaci s velkým počtem lidí. Měly by popisovat událost, opatření a pokyny stručným, telegrafickým stylem. Používat pouze jednoduchou grafiku. Letáky nemusí mít emoční náboj. Tento komunikační prostředek může být uschován a opakovaně se k němu lze vracet, proto je ideální jako zdroj telefonních čísel a adres. Plakáty Využívají se ke komunikaci s veřejností již po staletí. To znamená, že lidé je považují za obvyklý prostředek pro sdělování důležitých informací. Z hlediska jazyka a tónu je styl podobný jako u letáku. Delší doba vyvěšení plakátů (nejsou odstraněny ihned poté, co byl naplněn jejich účel) z nich činí ideální zdroj telefonních čísel a jiných informací (adres, čísel stránek teletextu, webových stránek apod.), kde se lidé mohou dozvědět o události další podrobnosti. Internet Lidé, kteří získávají informace na internetu, nejsou v emocionální fázi komunikace. Už vědí, že se něco stalo, že jsou prováděna opatření, že pravděpodobně existuje akční plán a byly vydány pokyny pro řešení situace. Proto hledají informace, programy, pokyny, prognózy, podrobnosti, poznámky, kontaktní adresy apod.

20

Jiné metody: Nejsložitějším úkolem ve vztahu ke komunikaci s obyvatelstvem při mimořádných událostech je nalezení vhodného komunikačního prostředku. Ten musí u obyvatelstva zaneprázdněného svými každodenními činnostmi, vzbudit pozornost ke sledování, četbě či poslechu důležitých informací týkajících se mimořádné události a pokynů k jejich činnosti. Do současné doby byly prostudovány a odzkoušeny následující metody: použití sirén, posílání textových zpráv na mobilní telefony, vysílání telefonních hovorů s předem nahranou zprávou. Sirény – použití sirén, umístěných na strategických místech nebo na vozidlech, umožňuje vysílat mluvené signály (např. v České republice je to kolísavý zvuk sirén trvající 140 s, který se zpravidla opakuje 3x za sebou, el. sirény umožňují i mluvené slovo), které na určitém území vysílají výstrahu pro velký počet obyvatel. Tito obyvatelé by po předchozím varování sirénami měli hledat další informace (z rozhlasu, televize, teletextu apod.) od odpovědných orgánů upřesňující podrobnosti o tom, co se stalo a o opatřeních, která mají být na ochranu obyvatelstva přijata. Teletext – je psaný systém využívající televizních přijímačů. Jeho využití je omezeno rozsahem zpráv. Potenciálními uživateli teletextu jsou občané, kteří již o stávající mimořádné události vědí z jiného zdroje. Textové zprávy – ve spolupráci s mobilními operátory jsou v některých zemích užívány textové zprávy (sms) k tomu, aby informovaly určité lidi nebo skupiny lidí, v určitých oblastech a v určité době. Tento systém je velmi efektivní, protože téměř každý občan má mobilní telefon a proto se zpráva vyslaná pomocí tohoto systému dostane k velkému počtu osob. Telefonní hovory – v některých zemích je předem plánováno posílání nahrané zprávy vybraným lidem. V případě vzniku mimořádné události tyto zprávy obsahují informace o tom, jak se za dané situace chovat a jaká opatření je třeba přijmout DOKUMENTACE Komunikace v případě mimořádné události se liší od běžné každodenní komunikace a vyžaduje zvláštní přístup. Preventivní komunikace je nejúčinnější prostřednictvím médií, kterými je laická veřejnost informována o tom, jak se chovat a jaká opatření v rámci sebeochrany by měla být provedena při vzniku mimořádné události, Je nezbytné předem vyhotovit seznamy významných novinářů, rozhlasových a televizních stanic na místní, regionální i celostátní úrovni, konzultantů a dalších. Tyto dokumenty by měly být zpracovány pro případ vzniku mimořádné události a měly by obsahovat údaje (kontaktní jména, adresy, spojení, atd.) o novinářích, konzultantech, médiích, rozhlasových stanicích a technických prostředcích.

2.2 INFORMOVÁNÍ OBYVATELSTVA Pokud je organizace členěna, může se začít s přípravou a prováděním preventivní činnosti. ÚKOL - základním cílem je podpora účelného a správného chování obyvatelstva pro každý typ mimořádné události. Především se jedná o dosažení pozitivního a spolupracujícího přístupu obyvatelstva při prevenci nebo minimalizaci možných následků. Tohoto cíle je možné dosáhnout pomocí podávání informací týkajících se možných typů mimořádných událostí, které by eventuelně mohly vzniknout na daném území. Obyvatelstvo musí

21

být informováno o postupu při provádění záchranných a likvidačních prací, o zabránění možnému vzniku mimořádné události, o sebeochraně v závislosti na typu mimořádné události a jejich specifických rysech. Činnosti - možné způsoby poskytování informací laické veřejnosti jsou tyto: Preventivní kampaň- tento druh činnosti se snaží informovat občany o charakteristikách určitých mimořádných událostí a o nejvhodnějších činnostech, které mají být v případě jejich vzniku provedeny. Tyto kampaně mohou být prováděny na celostátní úrovni (například prostřednictvím televize) nebo na místní úrovni (prostřednictvím besed ve školách, sdruženích apod.). Účelné je též předávat informace o možném nebezpečí pomocí letáků a brožur, přednášek, tématických pořadů či informativních dopisů. Obecně vzato mohou být použita výše zmíněná média: televize, rozhlas, noviny, brožury, plakáty, billboardy atd. Cvičení - tato činnost již byla zmiňována v předešlé kapitole. Cílovou skupinu obvykle představují zasahující složky. Příležitostně se cvičení účastní i občané. Mnohem častěji jsou však orientována na cílovou věkovou kategorii (požární cvičení na základních školách). Kursy psychologického vzdělávání a technik, jak čelit mimořádné události a jejím následkůmje důležité získat informace o vzniku mimořádné události. Je rovněž nezbytné být na konkrétní typ mimořádné události připraven a dostat poučení o tom, co dělat v případě vzniku mimořádné události (stejně jako v ostatních oblastech jako je péče o zdraví, silniční bezpečnost atd.). Místa - informace jsou adresovány odlišným cílovým skupinám obyvatel, proto je důležité přinášet informační kampaň na jeho ochranu do míst hojně navštěvovaných. Též je možné preventivní informování obyvatelstva zahrnout do jiných populárnějších veřejných aktivit (společnosti nebo podniky, vzdělávací a zájmová střediska, školy, centra pro starší občany, asociace apod.). Účelnost kampaně se odvíjí od obecné charakteristiky obyvatelstva. Kromě dobré znalosti hojně navštěvovaných míst je nezbytné vhodně zvolit nástroje pro předávání zpráv s cílem stimulace občanů k účasti na cvičení. Celý preventivní plán musí být především souvislý, jasný a opakující se. Neměl by mít zastrašující charakter. 2.2.1. INFORMOVÁNÍ OBYVATELSTVA PŘI MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI: DĚTI Pro možnost vzniku mimořádné události je naprosto nezbytné mít připravený plán na ochranu obyvatelstva. Jednu z nejdůležitějších součástí preventivních opatření je zabezpečení informovanosti dětí a mládeže. Díky trvalé prevenci jsou děti schopny čelit nebezpečí. Hlavní myšlenkou je připravenost žáků základních škol za použití rozličných postupů s ohledem na jejich věk. Především musí znát základní rozlišení mimořádných událostí. K tomuto cíli se využívají učebnice, příručky a hry. Je též možné uspořádat různé druhy soutěží na místní, regionální a státní úrovni. Proto, aby se tato výuka neminula svým účinkem, je nezbytné školit i samotné učitele za pomoci průběžného speciálního školení učitelů či pomocí doplňkových kurzů zaměřených na ochranu obyvatelstva. Učitelé by měli být schopni této speciální výuky po absolvování kurzu v rozsahu 30 hodin. Tento kurz je připraven odborníky z oblasti krizového řízení. Fáze preventivní, tzv. informace preventivního charakteru Cíl: Předání a správná reakce na varování a tísňovou informaci, osvojení základních poznatků o následném chování a sebeochraně při možném vzniku mimořádné události tak, aby děti uměly správně reagovat a případně pomoci svým blízkým, lidem žijícím v blízkosti jejich bydliště či zdravotně postiženým občanům.

22

Předávání informací – výchova na téma „Jak se chovat, co udělat v případě mimořádné události“ by měla být rozdělena do dvou základních částí – aktivní a pasivní přístup. Základní informace a výchovu v tomto směru by měla zabezpečovat jednak rodina dítěte, jednak společnost - školské zařízení, případně organizace zabezpečující volnočasové/mimoškolní aktivity pro mládež, dětské tábory. Aktivní přístup - např. formou besídky s dětmi tzv. vzdělávací pořad (dopolední, odpolední, celodenní) s možnou účastí rodičů. Děti uvede pedagog do problematiky tak, aby si dokázaly co nejvíce vybavit konkrétní mimořádnou událost, např. pomocí otázek: ü Jaké mimořádné události jsi ty nebo někdo z tvých blízkých prožil (dopravní nehoda,výpadek el. energie) ü Jakou znáš mimořádnou událost, která se odehrála v posledních týdnech v našem regionu, státu, kontinentu, globálně (požár, povodně, tornáda, zemětřesení, sopečná činnost) ü Víš, jakým způsobem by se lidé o nebezpečí měli dovědět ü Víš, kdo by se podílel na řešení mimořádné události (zmírnění následků, záchranné práce) ü Jak si představuješ, že by probíhala záchrana ohrožených lidí Na základě uvedených, dětmi vyjmenovaných příkladů a znalostí, je třeba společně navrhnout, jak informovat obyvatelstvo (kamarády) o hrozícím nebezpečí a jak se chovat v konkrétní situaci. Děti tvořivě navrhují základní postupy jednání a chování za podpory (vedení) pedagoga – rodiče. Děti výsledky rozhovoru namalují, větší děti si mohou zahrát scénku. Pro konkrétní představu dětí by byl dle možnosti „vzdělávací pořad“ názorně doplněn buď o promítnutí filmu s tématikou „Jak se chovat za mimořádné situace“ nebo praktickými ukázkami činnosti složek záchranných složek (hasiči, policie, zdravotní záchranná služba, kynologové, apod.) na volném prostranství v blízkosti školy, školky či tábora. Pořad může být zakončen otázkami vytvořenými na základě toho, co děti viděly a slyšely. Za správné odpovědi budou děti motivačně odměňovány. Pro pedagogy je potřeba vytvořit jednoduchý manuál, který by obsahoval příklady mimořádných událostí a základní chování – reakce na tyto situace (osobní ochrana, evakuace). V místě konání je nutné zabezpečení materiální a technické. Pasivní přístup - postupné zafixování znalostí – v prostorách, kde se děti denně pohybují jako např. školní chodby, jídelny, vestibuly kin, autobusové zastávky u škol apod., umístit výtvarně zpracované plakáty (formát A4, A3), kde by zábavnou formou byly popsány základní pravidla chování při mimořádné události (obrázek + text, komiks – jednoduchá příhoda s dějem) Obecné informace Varování Při hrozícím nebezpečí (povodně, havárie s únikem nebezpečných látek, zemětřesení, požár, …) je nejdůležitějším úkolem včas varovat obyvatelstvo, které se nachází na ohroženém území, za účelem ochrany životů, zdraví a majetku (např. cenné věci, budovy, zařízení budov, auta, …). Lidé by měli mít možnost postarat se a ochránit i domácí a hospodářská zvířata. Následky mimořádné události by tak měly mít co nejmenší dopad a minimalizovaly by se způsobené ztráty. Je proto důležité vědět, jakým způsobem a jakými prostředky je v dané zemi varování prováděno. Popřípadě co má občan dělat v případě varování (pomocí varovného signálu a tísňové informace, která následuje bezprostředně po zaznění varovného signálu). Z tísňové informace se dozvíme typ mimořádné události a způsob, kterým se má obyvatelstvo proti jejím nežádoucím účinkům chránit. Varování je jedním ze základních úkolů ochrany obyvatelstva.

Otázky:

Jaké jsou druhy varovného signálu v zemi, kde žiješ? Z jakého důvodu se obyvatelstvo varuje? Co musíš ihned po varování udělat?

23

Téma k diskusi:

Zážitky z mimořádné události-způsobené škody; Způsoby, jakými bylo obyvatelstvo při ní varováno; Důležitost včasného varování.

Varovný signál se vyhlašuje vždy, kdy může dojít, nebo již došlo, k ohrožení životů nebo zdraví! Jak se o mimořádné události dozvíš? ü Vyhlášením varovného signálu „VŠEOBECNÁ VÝSTRAHA“ (v České republice je to 3x kolísavý tón sirény po dobu 140 vteřin) ü Místním rozhlasem (interkom) – v areálu školy, školky, výrobního závodu, v obci nebo ve městě ü Z hromadných informačních prostředků (rozhlas, televize) ü Z výstražných a mobilních rozhlasových zařízení vozidel složek integrovaného záchranného systému (hasiči, policie) ü Spojkami, tj. osobami, které přenášejí informaci o mimořádné události ústně Tísňová informace Tísňové informace jsou vysílány následně po zaznění sirén. Jsou součástí varování a obsahují: ü Informace o bezprostředním nebezpečí vzniku nebo již nastalé mimořádné události ü Informace o opatřeních k ochraně obyvatelstva podle typu mimořádné události Jak se chovat po zaznění sirén ü Po varování co nejrychleji vyhledat úkryt v nejbližší budově ü V případě zápachu přiložit na ústa a nos kapesník či jinou tkaninu ü Prověřit, zda lidé v okolí slyšeli signál a reagují na varování ü Ukrýt se v budově, která může poskytnout zvýšenou ochranu ü Zapnout a pozorně poslouchat rádio či televizi, které oznámí důvod varování a způsob správného chování v dané situaci ü Dodržovat pokyny řídících nebo bezpečnostních složek vysílané v rádiu a televizi Kryt Při zaslechnutí varovného signálu sirén (na procházce, na nákupu nebo kdekoliv na volném prostranství) či jiného varování (z rozhlasového vozu policie, hasičského záchranného sboru), je důležité se co nejdříve schovat/ukrýt v nejbližší zděné budově (obchody, kanceláře, veřejné budovy, ale i domy, kde bydlí cizí lidé), ve které lze uzavřít okna a dveře. Není třeba vyhledávat sklepní místnosti ani se vracet domů, ale je dobré, když místnost sloužící k úkrytu bude odvrácená od zdroje nebezpečí. Pomocí dalších úprav je možné zvýšit přirozené ochranné vlastnosti budovy (např. utěsnění dveří a oken lepící páskou, montážní pěnou, …). O poskytnutí úkrytu a o pomoc je též možno někoho požádat, neboť jistě každý rád pomůže. Pokud se obyvatelé nachází doma, ve škole nebo v jiné budově, není radno vycházet ven, ale je zapotřebí uzavřít okna a dveře. Pokud se občan nachází v autě, měl by neprodleně zavřít okna, vypnout ventilaci a pokud je to možné, auto co nejdříve zaparkovat a vyhledat úkryt v nebližší budově. V případě povodní se ukrytí neprovádí! Ukrytím se zabrání nebo omezí přímý kontakt s účinky mimořádné události, při které ochranné vlastnosti budovy zabrání či omezí vniknutí nebezpečných látek do budovy a tím i jejímu proniknutí do kůže, do vlasů, do očí nebo dýchacího ústrojí. Ukrytí nám může zachránit život. Otázky:

Proč je ukrytí důležité? Co budeme dělat v případě, že se nacházíme mimo domov? Jak lze zlepšit vlastnosti úkrytu?

Téma k diskusi:

Vyhledání a vlastnosti úkrytu; Typy mimořádných událostí, při nichž se ukrýváme;

24

Důvody, proč se neukrýváme při povodních. Kdy se při mimořádné události ukrýváme? Okamžité ukrytí obyvatelstva je účelné zejména při ü Provozních haváriích spojených s únikem nebezpečných látek do vnějšího prostředí ü Teroristických útocích s použitím nebezpečných látek ü Případně při přírodních kalamitách Naopak při požárech, výbuších a záplavách je vhodnější provedení organizované evakuace nebo rychlého vyvedení obyvatelstva s jeho následným zabezpečením pro nouzové přežití. Kde a jak se ukrýt? ü Ukrýt se v budově nejblíže místa pobytu, nejlépe v místnosti středové, suterénní, sklepní nebo v místnostech na straně odvrácené od místa úniku nebezpečných látek, s minimálním počtem oken a dveří ü Zavřít a pokud možno utěsnit okna a dveře, např. lepící páskou ü Vypnout ventilační a klimatizační zařízení, uzavřít ventilační otvory (koupelny, WC, spižírny apod.) ü Uhasit oheň v kamnech a jiných spalovacích zařízeních. Nepoužívat otevřený oheň Improvizované prostředky individuální ochrany Při úniku nebezpečných látek (chemických, biologických, radioaktivních) je důležité zabránit jejich přímému působení na dýchací cesty a povrch těla. Z tohoto důvodu je nutné chránit nos, pusu a všechny ostatní části těla běžně dostupnými prostředky na jejich ochranu. Improvizované prostředky se jim říká proto, že to nejsou prostředky speciálně vyrobené, jako jsou např. masky či speciální protichemické obleky, které mají k dispozici osoby účastnící se přímo záchranných a likvidačních prací při mimořádné události, ale jedná se o prostředky, které si lze vytvořit z věcí, které sou běžně k dispozici a jsou pro tento účel vhodné. Pokud obyvatelé žijí v blízkosti zdroje nebezpečí (chemické továrny, jaderné elektrárny, …), měli by mít doporučované improvizované prostředky připravené doma, uložené na běžně dostupném místě. V případě opuštění krytu při návratu nebo opuštění ohroženého území, je nutné odložit a zavázat použité věci do igelitového pytle, důkladně se umýt a vzít si čisté věci – tzv. hygienická očista (dekontaminace). Pytel s použitými věcmi je třeba dát na místo bez výskytu obyvatel. Otázky:

Kdy použiješ improvizované prostředky osobní ochrany? Proč se tyto prostředky nazývají improvizované? Jaké improvizované prostředky osobní ochrany můžeš použít?

Téma k diskusi:

Jaké věci, které máte doma, byste použili jako improvizované prostředky osobní ochrany; Vyjmenujte části těla, které je nutné chránit improvizovanými prostředky – důvody.

Jak použít prostředky improvizované ochrany? Prostředky improvizované ochrany je možné použít na ochranu povrchu těla, aby nedošlo k přímému kontaktu nebezpečné látky s kůží. ü Ochrana dýchacích cest – na nos a ústa si přiložit navlhčenou improvizovanou roušku vytvořenou z ručníku, kapesníku, utěrky, buničité vaty či jiného vhodného materiálu ü Ochrana očí – na oči si nasadit uzavřené brýle např. potápěčské, lyžařské, svářečské apod. ü Ochrana hlavy a krku – na hlavu si dát čepici, kuklu, přilbu, šálu ü Ochrana dalších částí těla – obléct si uzavřený oblek, kombinézu, pláštěnku ü Ochrana rukou – na ruce si dát rukavice gumové nebo kožené, popř. igelitové sáčky ü Ochrana nohou – na nechráněné části si obléct dlouhé kalhoty, obujte si vhodné gumové holinky, vysoké boty nebo použijte igelitové sáčky

25

Jaké jsou zásady hygienické očisty? ü Odložit použité prostředků improvizované ochrany při vstupu do nezamořeného prostoru, vložit je do igelitového pytle a pevně uzavřít ü Osprchovat se, pokud je to možné. Nejdůležitější partie jsou obličej, krk, vlasy a ruce ü Obléct si čistý oděv Evakuace V případě mimořádné události, při které je nezbytné opustit z důvodu ochrany života a zdraví své domovy, se doporučuje obyvatelům, aby si s sebou vzali nejnutnější věci, důležité z hlediska jejich záchrany (tzn. aby nedošlo k jejich zničení) a potřeby (pro přežití) v době opuštění domova. Pro usnadnění rozhodování by se obyvatelé měli řídit obecně doporučeným seznamem. Evakuační zavazadlo by nemělo být velkých rozměrů, zcela dostačující je kufr, větší cestovní taška či batoh. Zavazadlo by mělo být označeno visačkou s uvedením jména a adresy. Evakuace může být částečná - pro určené skupiny obyvatelstva (např. školy, školky, nemocnice, domy se stálou pečovatelskou službou), nebo úplná pro všechny obyvatele z míst ohrožených mimořádnou událostí. Při evakuaci mohou být použity vlastní automobily nebo autobusy určené pro evakuaci. Vlastní automobily lze použít pouze v případě, že: ü Vozidlo je garážováno v blízkosti úkrytu ü Vozidlo je v dobrém technickém stavu ü Vozidlo má dostatečnou zásobu pohonných hmot (benzín, nafta) na asi 100 km ü Evakuační trasy a místa nouzového ubytování jsou známy ü Řidič je způsobilý k jízdě Doba evakuace závisí na délce trvání mimořádné události a následcích, které způsobí. Vrátit se zpět do vlastního domova je možné pouze po povolení od řídících orgánů. Po dobu evakuace jsou občané ubytováni v místech nouzového ubytování (školy, školská zařízení, ubytovny, apod.), ve kterých jsou zajištěny jejich základní životní potřeby. Při evakuaci je nutné dodržovat pokyny řídících orgánů. Otázky:

Co je to evakuace? Vyjmenuj, které věci patří do evakuačního zavazadla Jaké evakuační zavazadlo je nejvhodnější? Co musíš udělat než opustíš domov?

Téma k diskusi:

Způsob provádění evakuace; Činnost při opuštění domova; Vlastní zážitky; Uvádění příkladů, které věci do evakuačního zavazadla patří a které nikoliv a proč.

Za jakých mimořádných událostí se předpokládá provedení evakuace? ü Při úniku nebezpečných látek do ovzduší ü Při požáru látek, které hořením uvolňují nebezpečné škodliviny ü Při nebezpečí výbuchu (únik plynu, požár výbušných látek, terorismus,…) ü Při povodních a záplavách ü Při rozsáhlých požárech Co dělat po nařízení evakuace? ü Uhasit oheň a vypnout topení ü Uzavřít hlavní přívod vody a plynu (elektriku nevypínat) ü Odpojit anténní svody ü Vypnout elektrické spotřebiče (mimo ledniček a mrazniček), ü Vzít si evakuační zavazadlo ü Překontrolovat uzavření oken a uzamknout byt ü Na dveře umístit lístek s uvedením kdo, kdy a kam se evakuoval

26

ü Ověřit, zda sousedi vědí o evakuaci ü Pomoci nemohoucím občanům a upozornit na obyvatele, kteří se odmítli evakuovat ü Malá domácí zvířata je možné vzít s sebou, ale v kleci nebo s náhubkem a na vodítku. Ostatní zvířata předzásobit vodou a krmivem, opět umístit na dveře lístek s uvedením jejich přítomnosti, případně hodinou posledního krmení ü Dostavit se na místo shromáždění, nadiktovat své jméno a adresu do evidence ü Dodržovat pokyny pracovníků zabezpečujících evakuaci Co si vzít do evakuačního zavazadla? ü Osobní doklady (občanský průkaz, cestovní pas, rodný list, průkaz zdravotního pojištění, řidičský průkaz) ü Cennosti (peníze, platební karty, vkladní knížky, pojistné smlouvy a jiné osobní dokumenty) ü Toaletní a hygienické potřeby a léky ü Kompletní náhradní oblečení, obutí a prádlo s ohledem na roční období ü Zásobu konzervovaného a baleného trvanlivého jídla na 3 dny, baleného pití (ne skleněného), jídelní nádobí a příbory, nůž – otvírač konzerv ü přenosné rádio, baterku, mobilní telefon – vše se zdroji ü spací pytel či deku, nafukovací lehátko či karimatku, polštářek ü knihy, společenské hry a další předměty pro vyplnění dlouhé chvíle Vše uložit do batohu či kufru, označit jmenovkou s uvedením jména a adresy bydliště (u malých dětí je dobré označit jménem a adresou i je samotné). V případě nedostatku svých zásob, se o rodinu v příjmovém místě postarají. Fáze mimořádné události, chování při mimořádné události Cíl: Děti umí bezprostředně reagovat na varování a tísňovou informaci, podle druhu mimořádné události dokáží zvolit správný postup k sebeochraně, případně k ochraně svých blízkých. Informace, které budou děti dostávat budou odpovídat informacím uvedeným v části 1.2.1. resp. 1.3.1.,zaměřených na nejdůležitější činnosti v zájmu ochrany jejich života a zdraví. Děti na základě preventivní výchovy znají základní postupy jednání a chování, dokáží vysvětlit pojem varování a tísňová informace – ideální případ. Vždy se najdou dezorientovaní jedinci. Zde pomohou vychovatelé nebo rodiče. Období po havárii: Cíl: Pedagogové, rodiče, hromadné informační prostředky (úvodníky k dětským pořadům) podávají informaci o ukončení mimořádné události a případných dalších opatřeních. Děti mohou vhodným způsobem ztvárnit události, které prožily – uklidní se a uvědomí si, že již nehrozí nebezpečí, Vyprávění o prožité události zároveň účinkuje jako posttraumatická terapie (výtvarné nebo literární zpracování, fotografie např. formou výstavy).

2.2.2. INFORMOVÁNÍ OBYVATELSTVA PŘI MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI: STARŠÍ OBČANÉ a OBČANÉ TĚLESNĚ POSTIŽENÍ Starší lidé (nad 60 let věku) společně s lidmi tělesně postiženými tvoří skupinu obyvatelstva, která potřebuje specifický přístup při komunikaci před i během mimořádné události. Jelikož tito lidé nejsou profesionálně aktivní a nejsou součástí komunit jako jsou školy, pracoviště – továrny nebo úřady. Tudíž nejsou pro komunikaci v mimořádných situacích snadno dosažitelní. Starší lidé by měli být informováni jasným, předem vyzkoušeným způsobem tak, aby mohla být včas provedena život zachraňující a zdraví ochraňující opatření.

27

Preventivní fáze Cíl: Šíření informace o vzniku mimořádné události a jejích potenciálních následků, spolu s pravidly chování a opatřeními přijatými na ochranu obyvatelstva. Seznámení se s principy chování při mimořádné události či život ohrožující situaci. Způsoby, jak informovat starší občany o možném nebezpečí: Média – jedna z nejoblíbenějších metod sdělování informací a vzdělávání občanů; v preventivní fázi se zdají být nejužitečnější programy vysílané místním rozhlasem nebo televizí. Mělo by být jasně řečeno, že takové vysílání místním rozhlasem nebo televizí, pokud je cíleno na starší občany, se často vztahuje k problémům vyplývajícím z rizik v dané oblasti a příslušného způsobu chování, pokud dojde k mimořádné události. Letáky, brožurky - krátké informační články rozdávané na ulicích, na veřejných prostranstvích, ve zdravotních střediscích, poštách, centrech sociální pomoci, shromažďovacích místech, lékárnách, nákupních střediscích apod. Je nezbytné umožnit starším občanům přístup k těmto letákům/brožurkám ve všech zdravotnických zařízeních, zejména v domovech důchodců. Školení – je možné zorganizovat školení v domovech důchodců nebo komunitních centrech, protože sociální pracovníci mají přímý kontakt se staršími lidmi a mohou monitorovat stav jejich skutečných vědomostí. Jsou si vědomi jejich přístupu k mimořádných událostem, hrozícímu nebezpečí a prostředkům evakuace. Oznamovací tabule, znamení – všeobecně přijatá a veřejně známá znamení vztahující se k mimořádné události by měla být umístěna na dobře viditelných místech a měla by být předkládána takovou formou, aby byla snadno pochopitelná a čitelná. Výstražná znamení, která jsou jednoznačná a specifická pro danou zemi spolu s metodami zvukových výstražných znamení jsou umístěna na oznamovací tabuli v místech, kde se můžeme obvykle s takovými informacemi setkat. V oznámení by mělo být uvedeno, že dobře připravená preventivní fáze usnadní záchranářům provádění záchranných prácí přesně a účinně. Tím by mělo dojít k posílení pocitu jistoty u starších osob, kteří se budou cítit relativně bezpečně, i když budou čelit nebezpečí. Fáze vzniku mimořádné události Cíl: Rychlá, účinná informace v mimořádné situaci a zásady chování. Klíčovým faktorem k úspěchu při výskytu mimořádné události je rychlý a dobře organizovaný přenos informací, stejně jako kontakt s ohroženými lidmi. Komunita starších lidí je charakterizována omezenou tělesnou zdatností. Jejich mentální schopnosti mohou být rovněž do jisté míry v jednotlivých případech omezené, a proto by způsob komunikace měl být připraven po předchozím zvážení těchto okolností. Média jsou jednou z nejúčinnějších metod komunikace. Zásadně ovlivňují fázi vzniku mimořádné události. Krátká, věcná oznámení cílená na lidi v ohrožení, včetně starších, mohou ovlivnit všeobecné vědomosti týkající se mimořádných událostí, a přispět tak ke zlepšení pochopení situace, co se týče předcházení vzniku různých hrozeb. Informace podaná ve formě titulků při vysílání oblíbených programů je dokonalý způsob, jak přitáhnout pozornost diváků. Starší lidé by měli být informováni lidmi, kterým důvěřují např.: ü Rodinnými příslušníky ü Sociálními pracovníky ü Sousedy

28

Jejich příbuzní, přátelé, pečovatelé – lidé, se kterými pravidelně přicházejí do kontaktu, musí znát jejich schopnosti a omezení, měli by být seznámeni s ubytovacími zařízeními, které jsou připravené pro evakuované osoby a s postupy či pravidly evakuace podle povahy dané hrozby. Je mimořádně důležité dát starším lidem na vědomí skutečnost, že při zaslechnutí zvukového poplašného znamení (sirény), by měli jednat co nejrychleji, bez paniky nebo zbytečného váhání. Během evakuační fáze a při provádění záchranných prací je nutné připravit příslušné vybavení a vybrat personál, který bude schopen pracovat patřičným způsobem. Ten by měl být trvale vybaven lékárničkou. Místa náboženských obřadů (chrámy, kostely, kaple) jsou dokonalým místem pro šíření informací o potenciálních hrozbách. Například v Polsku je význam náboženství, prestiž kněží a církevní komunity všeobecně hluboce zakořeněn v tamější kultuře. Oznámení učiněna na výše zmíněných místech jsou staršími lidmi vysoce ceněna a respektována, tudíž informace podané během mší, bohoslužeb a náboženských setkání budou brána velice vážně. Navíc, vzhledem k vysoké návštěvnosti těchto náboženských obřadů (např. většina Poláků chodí do kostela každou neděli, a není neobvyklé vidět starší lidi navštěvovat tato místa každodenně) se jedná o příležitost, která nesmí být podceněna. Je to také výborná možnost setkat se nejen se staršími lidmi, ale i s ochotnými, zdatnými lidmi, kteří budou velmi horlivě pomáhat slabším. Často se stává, že někteří starší lidé nejsou ochotni opustit svoje domy/byty, i přesto, že jsou ohroženi skutečným nebezpečím. Měli by být přesvědčováni/povzbuzováni lidmi, kterým věří a kterých si váží: pečovateli, kněžími, příbuznými. Veřejné instituce, jako jsou domovy důchodců, úřady místní správy, pečovatelská centra atd. - Poskytují záchranářům informace o bydlišti starších a invalidních lidí - včetně těch, kteří nikdy svůj byt neopouští. Těmto lidem musí rozhodně pomoci orgány a organizace zapojené do řešení mimořádné události v daném místě. Starší lidé – mimořádná událost – rychlá informace Starším lidem by měla být poskytnuta jednoduchá informace v předem vyzkoušené formě podání tak, aby se chránili pokud dojde ke vzniku mimořádné události. V tomto ohledu se formy zásadně neliší od forem používaných u velkého počtu dospělých. V případě přímého nebezpečí však jejich omezené fyzické schopnosti vyžadují zapojení sociálních pracovníků, jejich rodin, zdravotnické služby a dobrovolníků, kteří jim pomohou. Této cílové skupině by se mělo také dostat psychologické pomoci obzvláště pak v případě, že se jedná o starší obyvatele kolektivních zařízení jako např. domovů důchodců. Další nesnází je rozhodně problém zajištění bezpečnosti v době evakuace a provádění různých záchranných úkolů. V této situaci je nezbytné určit speciální vybavení pro některé záchranné skupiny. Též by měla být poskytována příslušná lékařská a zdravotnická péče. Včasná příprava schématu postupů pro tuto cílovou skupinu v případě mimořádných události zjednodušuje záchranné práce a pomáhá obyvatelům při zvládání celé situace.

29

3. INFORMOVÁNÍ OBYVATELSTVA V OHROŽENÍ : BĚHEM MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI 3.1. INFORMOVÁNÍ PŘI MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI Způsob, jakým musí být informace laické veřejnosti v mimořádných situacích podány, musí odpovídat organizační a funkční struktuře. Tento způsob musí být součástí havarijního plánu, který je zpracován pro účely ochrany obyvatelstva, majetku a životního prostředí. Obsahuje také způsob organizace a postupy činností při řešení mimořádných situací. Musí existovat funkční organizační struktura na všech úrovních, od nejvyšší úrovně (stát) po nejnižší (obecní). Jen tak může dojít k nezbytné koordinaci mezi všemi úrovněmi, v závislosti na rozsahu a závažnosti mimořádné události. Zároveň může být zaručeno, že každý bude pracovat se stejným cílem bez ohledu na to, zda je mimořádná událost na území provincie, regionu (kraje) nebo místní (obce). Vrstvená struktura může zahrnovat celostátní, provinční, regionální (krajskou) a místní (obecní) úroveň, zpracované plány se stanovením odpovědného hlavního vedoucího (pracovníka veřejné správy), který přísluší k dané úrovni (ať je to úroveň celostátní, provinční, regionální (krajská) nebo místní (obecní)). Tento vedoucí by měl mít svého zástupce nebo poradce (jednoho nebo více vedoucích pracovníků z různých oborů, např. hasiči, zdravotníci, policie, vojáci atd.) z provinční, regionální (krajské) nebo místní (obecní) úrovně v závislosti na rozsahu mimořádné události. S manažerem bude spolupracovat také tiskový mluvčí nebo osoba pověřená poskytovat informace (případně celý informační tým), který bude mít za úkol shromažďovat informace o mimořádné události a jejím vývoji, sepisovat tiskové zprávy od počátku vzniku mimořádné události a sdělovat doporučení a oznámení obyvatelstvu podle rozhodnutí přijaté vedením. Dalším úkolem tiskového mluvčího nebo osoby pověřené poskytovat informace bude shromažďovat a soustřeďovat informace o obětech a postižených, a rovněž bude pomáhat při informování příbuzných a médií. Co se komunikace týká, musí se rozhodovací proces řídit hierarchií: celostátní představitel, představitel na úrovni provincie nebo regionu (kraje) a pak představitel na úrovni místní (obecní), který může přesunout své komunikační povinnosti na pověřeného pracovníka. V některých případech starosta informuje osobně, někdy používá mluvčího. Ve speciálních případech, především v malých a středních městech, může být novinář ideální osobou, která bude pověřena informováním obyvatelstva v průběhu mimořádné události. Novináři mají odborné i praktické znalosti pro přípravu informací pro laickou veřejnost a dokáží zvolit nejlepší a nejvhodnější formu. Ať je řízením komunikace pověřen kdokoliv, mělo by mu být dovoleno a umožněno hovořit s představiteli médií, aniž by k tomu potřeboval vždy schválení. Zdroje by měly být ověřené, aby bylo zajištěno, že informace je oficiální. Po jmenování tiskového mluvčího nebo osoby pověřené poskytováním informací, by tato osoba měla řídit veškerou komunikaci a poskytování informací s pomocí vhodných spolupracovníků. Krátce: ü Úkolem mluvčího je podávat všechny dostupné informace – ať odborného rázu nebo pokyny pro obyvatelstvo – médiím (tisk, rozhlas, televize) ü Rozdílné a odporující si verze téže události jsou mimořádně nebezpečné ü Vedoucí komunikace, kterým je tiskový mluvčí nebo určená osoba k poskytování informací, určuje obsah komunikace a mění jej za použití vhodných prostředků v cílené zprávy ü Pouze vedoucí komunikace by měl vydávat oficiální prohlášení – všechna ostatní neautorizovaná prohlášení by měla být dementována, protože podrývají důvěryhodnost vedoucího komunikace ü Vedoucí komunikace určuje obsah a způsob sdělení, činí malé úpravy, aby podtrhl některá fakta a ztlumil jiná ü Měly by být navázány a udržovány úzké kontakty s médii

30

ü Představitelé médií musí dostávat informace pouze od vedoucího komunikace – zprávy by neměly být předávány přímo do tiskové kanceláře, protože by mohly uniknout revizi ü Zprávy by se měly držet dané skutečnosti Podrobné hlubší informace, úvahy, diskuse, předpovědi a politické úvahy by měly být ponechány pro další fáze (po ukončení záchranných prací). V nižší úrovni struktury bude řešení mimořádné události místními (obecními) úřady započato spolu se záchrannými složkami (hasičský záchranný sbor, policie, zdravotní služba) a ostatními organizacemi, (místní policie, místní zdravotnická střediska, Červený kříž a dobrovolní hasiči atd.). Navíc budou přivolány (dle potřeby) logistické služby, služby veřejných prací a veřejné dopravy, společnosti dodávající vodu, elektřinu, plyn, telefonní společnosti, sociální služby a nevládní (humanitární) organizace. Tyto týmy budou podle nutnosti koordinovány v závislosti na rozsahu a typu mimořádné události. Varování a informace podávané obyvatelstvu jsou zásadní pro získání správné reakce ze strany orgánů a organizací zapojených do řešení mimořádné události, neboť i postižené obyvatelstvo bude přímo zapojeno do záchranných akcí (např. evakuace). Obyvatelstvo musí být informováno o riziku, kterému bude vystaveno při mimořádné události i o správném postupu a opatřeních přijatých v závislosti na riziku a specifických podmínkách či vývoji mimořádné události. Varování a informace podávané obyvatelstvu musí být přesně definovány a využity nejúčinnějšími komunikační kanály, jež budou přizpůsobeny specifickým okolnostem každé mimořádné události a jejímu vývoji. Možné typy informací, jejich obsah a některé příklady jsou uvedeny níže.

3.2. TYPY INFORMOVÁNÍ PŘI MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI Informování při vzniku mimořádné události: Informace jsou zásadní při plánování činností a opatření při vzniku mimořádné události. Možné typy informování s jejich příslušnými cíli jsou: Výstraha - informace pro obyvatelstvo o možném riziku, s poukázáním na nezbytná ochranná opatření, by měly být vysílány médii, hlavně rozhlasem a televizí. Poplach - informace pro obyvatelstvo o okamžitých ochranných opatřeních s použitím prostředků, které byly zmíněny v předešlém odstavci, a také dalších prostředků jako jsou sirény a přímé oslovení veřejnosti. Následné informace - veřejnost musí být stále informována o vývoji mimořádné události a podle potřeby i o dalších opatřeních, která mají být provedena. V tomto případě budou použité nástroje širší: média (televize, tisk a rozhlas), telefonické informační horké linky a přímá komunikace pověřenými osobami. V této fázi je ustanovena informační skupina jakožto komunikační činitel. Jejím úkolem je shromažďovat zprávy a informace. Informování po skončení mimořádné události: Jakmile mimořádná událost skončí, použijí se dva základní typy informování: Oznámení o skončení - prostřednictvím médií (televize a rozhlas), přímé oslovení veřejnosti a systém sirén.

31

Následné informace: Obyvatelstvo musí být informováno o situaci po skončení mimořádné události televizí, rádiem a tiskem, a rovněž telefonními informačními linkami o možné pomoci, poskytnutých službách, postupu při uplatnění škod, apod.

3.3. PŘÍMÉ INFORMOVÁNÍ OBČANŮ Přímé informování laické veřejnosti se musí zaměřit hlavně na logistické informace a na obecnou situaci tzn. především údaje vedoucí k uklidnění obyvatelstva. Tlampače Nejstarší a nejjednodušší forma informování obyvatelstva hlasem. Hlavní výhoda přímého verbálního informování je schopnost dosahu. Mediální charakteristika: ü Zpráva může být nahrána a vysílána mnoha různými mobilními jednotkami, takže informace je jednotná a ve stejném tónu ü Zvuk může být zesílen ü Tlampače mohou být umístěny na rychlá vozidla, takže může být poměrně rychle kontaktováno velké množství lidí, ve městech i v odlehlých lokalitách Audiokomunikační charakteristika: ü Informace je vnímána i když není vyhledávána ü Má jen dočasný sled ü Délka trvání je pro posluchače neznámá Proto by audio zprávy měly: ü Přitáhnout pozornost hned od začátku ü Vhodně sestavit jednotlivé části zprávy ü Poskytnout informaci v logickém sledu ü Použít jednoduchý, přesný a rozhodný způsob vyjádření ü Vložit nebo zdůraznit prvky, které mohou přitáhnout pozornost. Také se doporučuje: ü Neužívat příliš silného zvuku, nechat sílu zvuku kolísat nejprve na začátku a pak krátce během zprávy ü Hlasitého zvuku používat jen pro určitá slova (Výstraha!) nebo pro zvuky, o kterých je známo, že ohlašují vznik mimořádné události (sirény) Plakáty Jsou běžným způsobem, kterým místní úřady informují laickou veřejnost. Výhody: ü Po celém městě je lze umístit na různých místech současně ü Mohou být snadno vyměněny ü Standardní tištěná zpráva pro každého Omezení: ü Nemohou být vyrobeny rychle ü Užitečné hlavně ve městech ü Viditelné jen venku ü Lidé je musí chtít číst

32

Mediální charakteristiky: ü Jsou vnímány jenom pokud lidé chtějí ü Fyzická podpora standardní velikosti Charakteristika zprávy: ü Měla by obsahovat grafické/slovní prvky, které mohou přitáhnout pozornost ü Měla by být velmi krátká ü Používat jednoduchou, přesnou a rozhodnou formu jazyka ü Může poskytnout pokyny (co dělat, koho kontaktovat atd.) pro homogenní populaci Letáky Při mimořádné události může být tato metoda užitečná, protože je účinná a praktická. Výhody: ü Není zapotřebí zvláštní vybavení ü Mohou být rychle vyrobeny ü Distribuce po celém městě ü Distribuce v jistých specifických oblastech ü Specifické cíle ü Distribuce v průběhu času ü Ačkoli musejí být čteny, lidé se cítí „povinni“ letáky číst ü Standardní, jednotná zpráva Charakteristiky jako u plakátů. Letáky mohou být uchovány, proto jsou výhodnější než plakáty (podrobné pokyny a informace s pohotovostními telefonními čísly, adresami pomocných center, informacemi o cestách apod.). Teletext Jedná se o písemnou zprávu za použití televize. Uveřejnění informace je možné po zaplacení stálé plochy pro zveřejnění informací. Danou plochu lze požadovat jen při mimořádné události. Výhody: ü Osloví všechny domácnosti vlastnící televizor se schopností přijímat teletext ü Rychlost ü Zprávy mohou být operativně změněny podle vývoje situace Omezení: ü Diváci musí vyhledat příslušnou stránku na televizní obrazovce ü Může být použita jen písemná komunikace ü Čas ponechaný k přečtení stránky je určen zprostředkovatelem zprávy ü Omezené množství slov a stran Internet Prostředek sloužící k informování obyvatelstva, jež je ale většinou využíván i médii k získání informací od tiskových agentur. Může být platným pomocníkem, jakožto intermediární prostředek, při poskytování podrobných informací tisku, orgánům a organizacím zapojených do řešení mimořádné události. Vhodné je uveřejňování informací pro obyvatelstvo na internetové stránky orgánů a organizací, odpovědných za řešení mimořádné události. Internet umožňuje: ü Informace může být vytištěna a distribuována ü Informace může být aktualizována ü Informace může být doplněna v reálném čase

33

ü Informace může být předána jak obecné veřejnosti, tak specifickým cílovým skupinám, jednotlivým skupinám, apod ü Internet nevyžaduje, aby byly zprávy krátké, sumarizované atd.

3.4. INFORMOVÁNÍ V MÉDIÍCH Tiskové agentury Jedná se o centra, v nichž jsou informace/zprávy shromažďovány a dále předávány novinám, televizi a rozhlasu. Jsou v mimořádných situacích velmi užitečné, protože mohou předat zprávy médiím velmi rychle. Důležité je, aby předávaná zpráva nebyla zkreslená nebo zkreslující. Rozhlas Představuje okamžitou formu komunikace. Představuje důležité a vysoce vlivné médium. Rozhlas nevysílá obraz, je méně dramatický, ale jinak je stejně účinný jako televize. Další výhoda rozhlasu je jeho dostupnost (např. v autě, přenosných přehrávačích ,…), schopnost opakovat a aktualizovat informaci, aniž by se zdála monotónní. Posluchači rozhlasu jsou potenciálně velkou skupinou . Televize Je ve srovnání s rozhlasem více bezprostřední, protože poskytuje nejen zvuk, ale také obraz. Ochrana obyvatelstva má v televizi velkého spojence, pomáhá při rychlém poskytování informací o tom, co se stalo, jaký bude pravděpodobný vývoj, co obyvatelstvo má a nemá dělat. Pouze v jednom případě jsou rozhlas a televize nepoužitelné: když je událost tak vážná, že není možný jejich příjem (např. výpadek el. energie, poškození vysílače). Tisk Noviny, časopisy a publikace jsou nejméně bezprostřední, ale nejtrvalejší formou komunikace. Poskytují trvalý záznam události. 4. INFORMOVÁNÍ PŘI SPECIFICKÝCH KALAMITÁCH A KATASTROFÁCH NORMY CHOVÁNÍ PŘI KONKRÉTNÍCH TYPECH MIMOŘÁDNÝCH UDÁLOSTÍ Jeden z nejdůležitějších prostředků pro správné chování a jednání při mimořádných událostech je včasná a správně podaná informace. Znalost charakteristik mimořádné události, území a potenciálně nebezpečných oblastí, plánu ochrany obce pro řešení mimořádných událostí, je skutečností, která výrazně pomáhá při zvládání mimořádné situace. Je také důležité pochopit, že prevence představuje hlavní faktor vedoucí ke zmenšení následků mimořádné události (znalost chování při mimořádné události), přičemž někdy je nutno učinit úplně jednoduchá, ale přitom život zachraňující opatření. Co je třeba vědět? Členové pracovní skupiny diskutovali o tom „co je třeba vědět a znát o daném území, aby byla mimořádná situace úspěšně řešena “, tato kapitola je výtahem z této diskuse. “Víte, jakým rizikům je vaše území vystaveno?” “Existuje místní plán ochrany obce pro mimořádné události?”. Plán ochrany obce by měl být k dispozici na místních úřadech, odpovědnou osobou je starosta. Tento plán obsahuje mimo jiné výčet všech rizik, kterým je území obce vystaveno, opatření, která mají být přijata ke zvládnutí mimořádné události. Plán ochrany obce pro zvládnutí mimořádné

34

situace obsahuje sdělení, co dělat před, během a po události. Starosta je pro občany nejbližším představitelem a zajišťuje okamžité záchranné služby a místní pomoc. “Provádí váš obecní úřad cvičení zaměřené na ochranu obyvatelstva /civilní ochrany??” Cvičení jsou zásadní pro vyzkoušení připravenosti na mimořádnou událost, a provádí se společně se simulací záchranných a likvidačních prací, které provádí záchranné složky. “Jsou ve vaší oblasti dobrovolné organizace?“ Dobrovolné organizace hrají v civilní ochraně/ochraně obyvatelstva důležitou roli a jsou příležitostí, jak se aktivně zapojit. Doporučené normy chování: Je dobré vědět, co dělat před, během a po mimořádné události. Příčiny zranění a úmrtí je často nutné hledat v individuálním a skupinovém chování. Těmto neštěstím mohlo být zabráněno přijetím docela jednoduchých pravidel chování při ochraně sebe sama. Jeden jednoduchý příklad: během povodní je zcela logické se pohybovat daleko od břehů řeky. Pracovní skupina sestavila hlavní normy chování, které mají být dodržovány během každé z následujících typů mimořádných událostí: ü Povodně ü Sesuvy půdy ü Zemětřesení ü Chemická rizika ü Epidemie ü Lesní požáry ü Teroristický útok ü Dopravní katastrofy ü Nepříznivé počasí ü Výpadek elektrického proudu Bylo rozhodnuto o sestavení norem chování při povodních, které patří k nejčastějším mimořádným událostem zasahujícím Evropu. 4.1 CO DĚLAT V PŘÍPADĚ POVODNĚ? Je nutné si zapamatovat, že: ü Rozhlas a televize poskytují rozsáhlé varování při předpovědi počasí a také užitečné informace ü Voda je potenciálně znečištěná a obsahuje plovoucí předměty, které mohou lidi poranit nebo omráčit ü Stroje, auta a jiný materiál a předměty můžou přechodně blokovat průchody, a pak je náhle uvolnit ü Pokud není bezprostřední výstraha a neprší, je dobré své auto odvést na bezpečné místo ü Cesty jsou často zaplaveny a jsou neprůjezdné Normy chování: Před povodní (před varováním): ü Mít po ruce svítilnu a rádio s náhradními bateriemi za účelem naladění místní rozhlasové stanice ü Ponechat věci v místnostech, které by mohly být zaplaveny, jen pokud jsou zabezpečeny ü Ujistit se, že všichni v okolí o situaci ví

35

ü Pokud obyvatelé obývají horní podlaží, měli by poskytnout útulek obyvatelům z přízemních pater a naopak, obyvatelé bydlící v přízemí by měli hledat přístřeší ve vyšších patrech ü Umístit pytle s pískem nebo jiné nárazníkové předměty podél vstupů do přízemí, dveří do sklepa apod. ü Pokud obyvatelé nejsou zaplaveni, je nejlepší neopouštět obydlí ü Poučit děti, co dělat (např. vypnout plyn, telefonovat o pomoc) Během povodně: ü Předpoplachová fáze se někdy rychle rozvine do fáze poplachu nebo nastávající katastrofy, občané by tedy měli být připraveni na vznik povodně. Stačí, aby déšť soustředil svou energii do jedné oblasti, a může způsobit náhlou záplavu Co udělat doma: ü Uzavřít hlavní uzávěr plynu, topení a elektřinu. Nedotýkat se drátů vlhkýma rukama nebo nohama ü Nepoužívat výtah ü Nechodit dolů do garáží nebo sklepů zachraňovat předměty nebo zásoby ü Nepokoušet se o převážení auta nebo zemědělských strojů na bezpečné místo: může dojít k uvěznění troskami či strhnutí proudem ü Zůstat v klidu a jasně myslící ü Pomoci invalidním a starším lidem v budově dostat se do bezpečného místa ü Nepít vodu z vodovodu: voda může být znečištěná Co dělat venku: ü Nepoužívat auto, pokud to není absolutně nezbytné ü Pokud je občan v autě, musí znát trasu, zastavit a vyhledat nejbližší úkryt, držet se daleko od řek, mostů a převisů ü Podchody mohou být zaplaveny ü Pokud se občan nachází daleko od svého bydliště, musí hledat pomoc u místních lidí, kteří pravděpodobně vědí, kde jsou úkryty ü V případě nouze je vždy třeba jít směrem nahoru, nikdy ne dolů ü Držet se daleko od břehů (přírodních či zpevněných) ü Nestát pod izolovanými stromy ü Použít telefon jen pokud je to nezbytné, linky mohou být přetíženy Co dělat v autě: ü Pokud je občan zasažen vodou, musí neprodleně opustit auto a jít směrem nahoru ü Vyhýbat se cestám s příkrými svahy ü Vyhýbat se řekám ü Být opatrný v tunelech; mohou být zaplaveny Po povodni: ü Pokud jsou občané v bezpečí, měli by sledovat a poslouchat pokyny odpovědných orgánů z rozhlasu, televize, aut, apod. ü Vyhýbat se vodě, která může obsahovat benzín, naftu, odpadky, odpadní vodu, a může být elektricky nabita z podzemních kabelů ü Vyhýbat se proudící vodě ü Dávat pozor v místech, kde se vyskytuje voda – infrastruktura nemusí být bezpečná a může kolabovat pod tíhou vozidel ü Vyhodit jídlo, které je namočené ü Poškozená kanalizace je nebezpečná; je třeba dávat pozor v okolí septiků, šachet, studen apod. Co je nutné mít u sebe: Doma je třeba uchovávat následující vybavení pro případ vzniku mimořádné události na místě dosažitelném pro všechny členy rodiny:

36

ü ü ü ü ü ü ü ü ü ü ü

Souprava první pomoci Zásoby nekazících se trvanlivých potravin Vysoké boty a teplé oblečení na převlečení Zásoba pitné vody Kabáty do deště Svítilna a rádio s náhradními bateriemi Kapesní nůž Fotokopie občanských průkazů Klíče od domu Cennosti (kreditní karty, ceniny, peníze, šperky apod.) Papír a tužku

DALŠÍ ČÁSTI PROJEKTU, INFORMACE O PROJEKTU A KONTAKTNÍ SPOJENÍ V rámci projektu SIPROCI bylo zpracováno 6 na sebe navazujících příruček. Tyto příručky můžete nalézt v 8 jazykových verzích na www.siproci.net

(Picture of front page of each booklet)

Další zajímavé informace a webové stránky: Webové stránky programu Interreg IIIC www.interreg3c.net Webové stránky Evropské komise pro oblast regionální politiky www.ec.europa.eu/regional_policy/index_en.htm Webové stránky Evropské komise pro oblast civilní ochrany www.ec.europa.eu/environment/civil/index.htm PROJEKTOVÍ PARNTEŘI Vedoucí partner Province of Macerata (IT) Luigi Vissani Tel: +39 0733 248 351 [email protected] www.provincia.mc.it

City of Oldenburg (DE) Fire Department Michael Bremer Tel: +49 441 77040 [email protected] www.oldenburg.de

Marche Region (IT) Sarda Cammarota Tel: +39 071 8064322 [email protected] www.regione.marche.it

Cordoba’s County Council (ES) Luis Girón López

Autonomous Province of Trento (IT) Gianfranco Cesarini Sforza

Research Academic Computer Technology Institute (GR)

Tel: +34 957211236 [email protected] www.dipucordoba.es

37

Foundation for Civil Protection (HU) Matyej András Tel: +36 13271402

[email protected] Bielsko-Biala District (PL) Aleksander Radkowski Tel: +48 33 813 68 67 [email protected] www.powiat.bielsko.pl Regional Development Agency S.A. (PL) Stanisław Ginda Tel: +48 33 812 26 75

Tel: +39 0461 494256 - 494284 [email protected] www.protezionecivile.tn.it/prevenzione Province of Pesaro and Urbino (IT) Raniero De Angelis Tel: +39 0721 3591 - 359472 [email protected] www.provincia.ps.it The Region of South Bohemia (CZ) Marta Spálenková Tel: +420 386 720 262 [email protected] www.kraj-jihocesky.cz

Sotiris Michalopoulous Τel: +30 2610 960430 [email protected] www.cti.gr - www.westgate.gr Patras Municipal Enterprise for Planning and Development (GR) Takis Triantaffylou Τel: +30 2610 361750 [email protected] www.adep.gr Hellenic Republic

[email protected] www.arrsa.pl

Koordinátor projektu EuroCentro Maria Nygren Tel: +39 0731 215564 [email protected] www.eurocentro.it

Prefecture of Eastern Attica (GR) Dimitrios Zeginis Tel: +30 210 6033050 [email protected] www.atticaeast.gr

Publikováno v následujících jazycích Evropské Unie: ćesky, anglicky, německy, řecky, maďarsky, italsky, polsky a španělsky. Fotografie: většina fotografií uveřejněných v příručce představuje činnosti a aktivity partnerských organizací zapojených do projektu SIPROCI.

Vydáno: v Itálii, březen 2007

38