METRON.» ex tenebris lux «Tomáš Vojtíšek

METRON » ex tenebris lux «

Tomáš Vojtíšek

Karlovo náměstí - Chladně nasvícená střední loď pod úrovní stropu, strop s poněkud vyšší chromatičností světla. Ideálně vyvážené. Průchody mezi loděmi jsou nasvíceny světlem pod stropní částí střední lodě, rovněž chladně. Boční lodě jsou však nasvíceny o něco více eklekticky. Velmi teplý strop a chladné nástupiště. Kdybych tuto situaci měl řešit já, zachoval bych vyvážení teploty světla ze střední lodě i v bočních lodích. Jinonice - Pokud je na Karlově náměstí řeč o eklektičnosti osvětlení, tak pro zmatenost osvětlení Jinonic už neexistuje dostatečný výraz. Jinonice jsou další ze stanic, která prošla v rámci úspor energií ,,očesáním'' několika zdrojů světla. Osvětlení nástupišť si nechává stejné, jako je na Karlově náměstí, avšak strop je nasvícen, dle mého názoru , až moc žlutými halogeny a ještě ke všemu bodově (!). Tím se vytváří v bočních lodích velmi tmavá místa, která si myslím, že v tak velkém prostoru nemají být. Podlaha střední lodě je nasvícená stejnými světly a stejnou teplotou světla jako ta na Karlově náměstí, ale pouze polovinou dostupných zářivek, takže další ztmavení stanice. Tomu jen napomáhají extrémně teplé halogeny, bodově osvětlující ekronový strop a zhasnuté a tím pádem velmi špatně čitelné informační butony.

Dyáda jako fenomén v pražském metru. Krásně ji zobrazují stanice Jinonice a Karlovo náměstí. Obě vyložené sklem Františka Víznera. Jedna žlutá, jedna šedá. Jedny tavrovky větší, jedny menší. Jediné ,co obě dvě spojuje (kromě trojlodní kompozice), je společná modla pražských stanic - tzv. Ekrona. Co,je ale rozhodně nespojuje je, nálada. Jinonice opuštěné, zatemnělé, působící hřejivě. Chtějí vás polapit a už nepustit. Zatímco ,,Karlák'' je světlý, hektický a chladný. Co tak rozdílnou náladu tvoří? Jak jste si již mohli všimnout z přiložené fotodokumentace, svůj podíl na tom rozhodně má barva skleněných tvarovek. V Jinonicích převládá teplá barva, na Karlově náměstí chladná. Jsou to však jen tvarovky? Další kus pomyslného koláče vyplňuje vytíženost stanic, v níž Jinonice velice pokulhávají. Avšak asi největší podíl na atmosféře těchto stanic má právě jejich osvětlení (kdyby nemělo, rozhodně bych se mu nevěnoval..). Obě stanice majíobě krajní ,,lodě'' nasvícené víceméně stejně. Společný mají pouze žlutý nosný válec (kterému se budu v této publikaci věnovat v dále), který nese osvětlení nástupiště i stropu. Avšak zde zdánlivá podobnost končí, takže se nyní zaměříme na každou stanici zvlášť.

1


2

„Roury˝

Silný žlutý válec, který se elegantně nese skrz několik stanic linky B, je velmi funkční a zároveň je to dokonalá ikona pražského metra 80. let. Vznikl po zavedení barevného značení linek metra a měl kontrastovat se ,,skleněnou'' linkou B. Tento válec, často zvaný ,,žlutá rouraʼʼ, neslouží jen ke svícení, k čemuž se za chvíli dostaneme, ale má další funkce. Ať už jde o jasnou identifikaci linky B a její stylové sjednocení (Žlutý válec se v několika inkarnacích ukazuje na několika stanicích linky B a v jiných barvách a modernějším průhledném zhotovení i na linách C a A. Tento novější válec je však dle mne krajně nepovedený a v žádném z dalších realizací není dostatečný a využívá se špatně.), tak o velmi výhodné umístění informačního systému či reproduktorů staničního rozhlasu. Nesmíme opomenout ani hlavní myšlenku, proč je tento válec tak úžasný - dá se skvěle tvarovat, dá se umisťovat různými způsoby a dá se skvěle navazovat. Takže, jak je to se světlem? ,,Roury'' většinou osvětlují jen podlahu a odrazy i svislé stěny, osvětlení stropu, kde je nutné osvětlují další zářivky či halogeny umístěné u upnutí válců do stropu. Je tedy nutné osvětlovat strop zvlášť? V přiložené fotodokumentaci této kapitoly je zobrazena stanice Můstek na trase B, kde strop osvícený není, takže se jeví docela temný. Naštěstí jsou zde opět ekrona desky, které díky vysokému lesku a tudíž odrazu světla od stěn a podlahy částěčně osvětlují strop. Je toto dostatečné? Podívejme se na fotodokumentaci k jedné z předchozích kapitol, kde je zobrazena stanice Karlovo náměstí, na které jsou použity téměř stejné materiály, ba ještě lesklejší, a stejně je zde osvětlení stropu třeba a vytváří celkově lepší dojem, než pouhé osvětlení podlahy na Můstku.

Dalším příkladem dyády mohou být stanice Nové Butovice a Radlická. Jejich podobnost, kromě naprosto zřejmému rozdílu v materiálu obložení stěn nástupiště, ať, prosím, čtenář porovná sám.

3


4

konvexnost

konkávnost

Architektura je vědomá, správná a velkolepá hra objemů ve světle. Stíny a světlo vyvolávají formy, jak řekl Le Corbusier. Světlem jsme také schopni slabá místa prostoru posílit, příliš výrazným prvkům ubrat a nebo dotvarovat nevýrazné části. Světlo je nástroj ,se kterým architekt pracuje nejvíce, podobně jako s barvami a tvary. A právě z tohoto důvodu patří dle mě stanice metra, obložené ikonickým hliníkovým eloxovaným obložením, v kterých se objevuje dokonalá souhra tvaru, barvy a světla k tomu nejlepšímu, co kdy u nás nebo v celkově ve střední Evropě vzniklo. Nejen barevná hravost nebo dokonalý tvar, který symbolizuje celou raženou linku I.A tomu napomáhají. Kdyby nebylo dokonalého, avšak velmi jednoduchého osvětlení, neměli bychom z tvarů a barev vůbec nic. Stanice jako Můstek, Staroměstská či Malostranská jsou osvětleny pouze velmi spartánsky. V bočních lodích jediný zářivkový nosník, sladěný v barvě obložení a ve středové lodi dvě obdobné zářivky. Opravdu pouze jedna zářivka? Ano, při použití více světelných zdrojů, kterých by rozhodně někteří nezkušení architekti využili ,by se světlejší místa a stíny na konvexních a konkávních plochách kruhových obkladů praly a neyvtvářely by ani náhodou takový pocit hloubky. Každý někdy stál na nástupišti na lince A, obdivoval hloubku právě tohoto obložení a přemýšlel nad optickým klamem, který tato plocha přináší. Opravdu se toto řešení dá označit za opravdový ,,Meisterstück''. Zatímco například stanice Flora, jejíž fotodokumentace je uvedena v jedné z dalších kapitol, je osvětlena dvěma světelnými zdroji, upevněných v dekoru stropu. Vzhledem k tomu, že jsou světla nainstalována těsně u sebe a ctí prohnutí stropu, dosahujeme zde stejného efektu, jako s jednou zavěšenou zářivkou, avšak z tohoto uspořádání máme jednu zásadní výhodu. Světlejší strop, který opticky tvoří větší prostor. Vzhledem k tomu, že je stanice Flora obložena tmavě fialovým eloxem, který opticky prostor naopak zmenšuje, máme ze stanic osvětlených oběma způsoby stejný vizuální pocit a působí na nás stejnou velikostí. Navíc má Flora ještě osvětleny průchody mezi jednotlivými loděmi, které prostoru s tmavým obložení rozhodně přidávají na přívětivosti.

5


6

Hloubené stanice úseku I.C obkládané monumentálním mramorem na mě působí jako ve Sci-Fi filmu, pokud se tvůrci série StarWars něčím inspirovali, tak to byl právě tento úsek metra. Proto je zde budu nazývat vesmírnými. Proč jsou vesmírné, to si hned popíšeme. Co tyto stanice spojuje? Velmi světlé prostředí, jak tmavý, tak světlý mramor, na některých ekronové obklady či hliníkový strop. Některé z nich mají strop podložený sloupy, některé ne. Čím se ale velice liší, je osvětlení, právě proto jim někteří lidé nepřipisují vizuální podobnost.

7


8

Muzeum: Velký jednolodní hloubený prostor obložený kombinací světlého a tmavšího mramoru s velmi vysokým, hliníkem obloženým stropem je nasvícený opravdu velmi zajímavě. Pod stropem zavěšená svítidlová konstrukce tvarovaná do písmene H nese jak zářivkové osvětlení nástupiště a kolejišť, tak halogenové osvětlení stropu, které je v takto vysokém prostoru opravdu nutné a ničím nenahraditelné a zároveň nese panely informačního systému, které bohužel nahradily velice povedéné prosvícené butony z návrhů Jiřího Rathouského. Celkově prostor působí velice chladně a monumentálně, právě přímé osvětlení stropu, které není ničím stíněno dodává prostoru velkou hloubku.

Kačerov: Tato hloubená vesmírná dokonalost vykládaná bílým mramorem se stříbrným hliníkovým stropem se zakomponovanými sedmi řadami zářivkových těles, které dodnes všechny svítí na mně nechává největší vesmírný dojem ze všech stanic pražského metra. Mnohem širší nástupiště než na např. na Pankráci, velice subtilní sloupy a dokonalé nasvícení. Krásně chladná, světlá stanice bez žádných zbytečných rušivých prvků (když opomeneme reklamu přidávanou v současné době). Světlíky se krásně sbíhají s celým nástupištěm a když stojíte na jednom z jeho konců tvoří dokonalý nekonečný prostor. Tato stanice na mě vytváří opravdu dojem. Pane Leštický, skvělá práce.

Pankrác: Sloupový hloubený Pankrác je opět velmi spartánsky osvětlený. Jediné jeho nasvícení je nasvícení nástupišť z velmi nízkého stropu sérií velmi blízko u sebe uložených zářivkových skříní. Toto světlo se objevuje i v chodbě mezi schody, je tu však opravdu šero. Takto blízko umístěná světla sice navozojí podobně vesmírnou náladu, jako dokonale osvětlená stanice Kačerov, ale toto svícení opravdu není dostačující. a dalo by se řešit buď silnějšími zářivkami nebo více zářivkovými skříněmi. Ovšem pokud bylo šero záměrem architekta, nechme tuto stanici radši být.

9


10

Anděl: Poslední vesmírná stanice, o které se zde chci zmínit je Anděl. Anděl je oproti ostatním v této kapitole popsaných naprosto odlišný, působí na mne však úplně stejnou náladou, jako stanice popsané výše. Anděl, dříve Moskevská byl navžen sovětskými architekty a inženýry výměnou na návrh stanice Pražská českými inženýry v Moskvě. Moskevská je opět ražená trojlodní stanice, avšak na lince B a dle mě jde o jednu z nejsvětlejších stanic (kromě stanic s přicházejícím denním světlem) v pražském metru vůbec. Velký podíl na tom má jak světlý obklad skládající se z hnědého a bílého (ten má evokovat sníh) mramoru, ekrona desek na stropě (nesmíme zapomenout na reliéfovou, lehce idieologickou výzdobu), tak hlavně dokonalá svítidla navržená původně pouze jen pro Anděl, později však byla téměř identická světla použita v moskevské stanici Rimskaja. Toto osvětlení, díky dokonale navrženému tvaru stínidel osvětluje méně strop, který je světlý a nepotřebuje tedy tak silné světlo, jako hnědé mramorové obložení. Každá z bočních lodí je osvětlena jednou řadou těchto světel. Střední loď je osvětlena dokonce dvojicí řad těchto svítidel a proto je Anděl tak světlý (nevyjímaje prosté zářivkové osvětlení průchodů mezi sloupy k nástupištím). Jediné mínus na designu tohoto osvětlení je fakt, že vůbec neuvažuje jakékoliv upnutí informačního systému metra. To však lidem, kteří mají v DPP informační systém na starost, nedělá potíž přidělat informační tabulky pod naprosto nevhodným úhlem na místa, kde vůbec nemají být. Další věc, co bohužel narušuje dokonalou světelnou a tvarovou symetričnost stanice je nejnovější přírůstek ve stanici - dvojice výtahů pro osoby se sníženou schopností mobility. Samozřejmě, výtahy jsou nutnost, ale neexistuje náhodou jiná lepší možnost, než vybrat ten nejlevnější výtah z katalogu výtahů a umístit ho mimo osu stanice? Rozhodně ano. Poněkud jednodušeji je bohužel osvětlen rovněž jeden z dvou vestibulů stanic do ulice Na Knížecí (druhý ústící na křižovatku na Andělu se bohužel nezachoval), který je osvětlen pouze zářivkovým světlem ve stropě, které bylo sice původně velmi dobře koncipováno, jako světelené kanály v hliníkovém stropě, nicméně po letech služby a v rámci úspor jsou postupně jednotlivé zářivky odmontovávány a vestibul tedy působí až ponurým dojmem. Nechápu však trend, který se snaží nenápadně odstraňovat jakékoliv sovětské dědictví této stanice. Jsem zvědavý,kdy nastane čas až se na motiv Moskva - Praha nebude svítit vůbec.

11


12

Začněme tedy u povodněmi silně zničeného Muzea, kde je takový to trend přeci jen nejvíce pochopitelný. Na Muzeu nebyly poškozeny pouze svítidla, ale rovněž i kompeltní obložení, které od roku 2002 čeká na rozsáhlejší generální opravu. Vraťme se ale k osvětlení. Stanici Muzeum osvětlovala od otevření dvojitá řada světel integrovyných v eloxovaném obkladu stropu stanice podobně jako ve stanicích Flora či Želivského. Dopad tohoto typu osvětlení na toto typické eloxované obložení I.A stanic jsme si vysvětlili již v předchozí kapitole, proto je nesmírná škoda, že posledních 14 let nefunguje. Jeho místo nahradil námi již velmi oblíbený a známý plastový nosník zářivky, který prostor osvětluje naprosto nevhodně. Velice zřejmé je to hlavně ve střední lodi stanice, kde je strop naprosto tmavý ,a jakákoliv konkávnost kruhů v jeho dekoru naprosto zaniká a strop se tak stává skoro plochý. Přitom opravit toto osvětlení dle mě není velký problém a dá se to udělat i velmi úsporně. Do světelných boxů se dají nainstalovat LED světla s rozptylkami pro kýžený efekt mléčného rozptýleného světla, který krásně dotváří tvar obložení stanice.

Luminace

Další zhasnuté osvětlení, je osvětlení podloubí mezi nástupišti a střední lodí. Kolik moc vzhledu stanici přidá jejich osvětlení ukazuje přiložená fotka velmi obdobného průchodu ve stanici Flora. Pro ukázku jsem si dovolil vytvořit fotomontáž a porovnání současného a původního osvětlení stanice muzeum.

Poslední dobou se čím dál tím víc setkávám s postupným zhasínámím světel v metru. Ať už je to v dřívějších kapitolách popsané zhasínání vestibulů Andělu či nástupišť na Jinonicích, tak existují další příklady krásně navržených stanic, které podlehají tomuto nepříznivému trendu.

13


14

Jako kladný příklad stanice, která nikdy pozhasínána nebyla přikládám fotodokumentaci stanice Flora, která mi svým tmavým obložením naprosto imponuje a stále ji obdivuji.

Tento fenomén se však objevuje i u stanice Želivského, bývalé konečné stanice trasy I.A, která má poněkud netradiční obložení stěn hliníkovými eloxovanými plechy, avšak bez kruhových prolisů. Zde je sice zachováno dvouřadé osvětlení bočních lodí a i stropní obdobné osvětlení střední lodi. Dokonce i osvětlení průchodů zůstalo částečně zachováno (ikdyž z původních 3 řad zářivek svítí pouze jedna). Jedna zvláštnost provázející tuto stanici již však pár let nefunguje. Stanice disponovala prosvíceným informačním značením (tímto nemám na mysli barevné informační butony, které byly dříve ve všech stanicích, než byly nahrazeny plastovými informačními deskami), které bylo integrováno přímo do obložení stanic. Ať už šlo o prosvícený název stanice v bývalé místnosti pro dozorce, nebo o značení výstupu a vstupu do vestibulu stanice. Dovolil jsem si tedy udělat další fotomontáž stanice Želivského , jak by příslušná místnost pro dozorce vypadala rozsvícena tak, jak má být, včetně původního stropního svítidla, které bylo opět po letech vypnuto.

15


16

Chromová Devadesátá V poslední kapitole jako parafrázi na ,,zlatá šedesátá'' se chci věnovat dvěma realizacím z 90. let, kdy v Praze vznikaly dobré, ale i horší stanice metra. Na těchto dvou realizacích chci porovnat, jak by podle mě taková stanice vypadat měla, a jaká je zase podle mě nasvícena hůře, ačkoli to se na první pohled bude zdát nelogické, protože právě jako správnou stanici jsem si vybral extrémně tmavé Stodůlky. Ty jsou právě jednou z těch více povedených stanic 90. let 20. století. Ať už jde o volbu dobrých stálých materiálů, tak o celkovou náladu stanice. Jak jsem již v úvodu psal ,stanice je velmi tmavá, což vůbec není na škodu. Stále lepší než špatně nasvícená světlá stanice. Tmavost stanice je především dána tmavým stropem a tmavými obklady, které jsou jistě z hlediska údržby velice praktické. Dále velice kladně hodnotím použitá svítidla, ikdyž jde poněkud eklekticky o dva typy svítidel. Jedny jsou převzaté ze stanice Smíchovské nádraží (ty svislé ke směru kolejiště) a jedny jsou speciálně navrhnuty právě jen pro Stodůlky (ty vodorovně ke směru jízdy vlaků). Ve vodorovných svítidlech nalezneme strohý počet zářivek s vysokou chromatičností, které rovnoměrně osvětlují nástupiště a přiléhající sloupy. Svislá světla osvětlují zářivkami o stejné cromatičnosti prostor mezi nástupišti. Strop není osvětlen vůbec, ikdyž se na jeho vyvýšené části objevuje další řada vodorovných svítidel, ty však nijak neosvětlují směrem vzhůru. Dobře sladěné osvětlení ještě umocňují jedny z posledních osvětlených informačních butonů, které se výborně hodí k designu celé stanice. I přes chladné barvy obkladů a černý strop, který evokuje noc a nekonečné výšky působí stanice díky ,,žlutému'' světlu velice útulným a přívětivým dojmem, kde rozhodně není nepříjemné ani v nočních hodinách, kdy tato stanice není moc vytížená, čekat na příjezd vlaku.

17


18

Appendix: Zkáza Zkáza osvětlení pražského metra je nezadržitelná, naštěstí však velmi pomalá. Při tvorbě této publikace jsem projížděl několik mých oblíbených stanic a vytvářel fotodokumentaci i kresby pro tuto publikaci. Když jsem přijížděl na stanici Chodov, na které jsem byl naposledy před cca 3 lety, čekal mne velký šok. Kde je můj oblíbený strop? Kde jsou ty skvělá světla od dvojice Dušek a Marek z Metroprojektu? Co se s nimi stalo? Nové řešení stropu a světel mě opravdu nezaujalo, cvakl jsem jedinou fotografii a jel domů. Dobře, nabízí se otázka proč změna. Porovnejme tedy dřívější a současnou realizaci. Před: Od otevření stanici osvětlovalo několik, přímo pro tuto stanici navržených zářivkových lustrů (moji vlastní původní fotografii bohužel nemám, přikládám sem tedy fotografii ze serveru Wikipedia), v kterých byla umístěna řada zářivek. Hloubenou stanici obloženou hnědou keramikou tedy osvětlovalo studené zářivkové světlo odrážející se od bílého smaltu lustrů. Jistě byl provoz takového počtu zářivek neekonomický a určitě nesplňoval nějakou normu EU. Vzal však někdo potaz na unikátnost tohoto osvětlení?

Ta méně povedená realizace 90. let ale rozhodně ne špatná!) je stanice Kobylisy. Ohromný ražený jednoloďový prostor, vykládaný několika různými materiály, od ekrony na stropě, přes šedou mřížku až po žlutý plast působí díky nevhodnému osvětlení velmi nepřívětivě a spolu se silným průvanem ve stanici až skoro nepříjemně (k tomuto zážitku se přidávají i velmi nepohodlné lavičky - ano, samozřejmě chromové, jako bychom tu materiálů neměli až až). O osvětlení stanice se stará ohromný zavěšený ocelový příhradový nosník, na kterém jsou po obou stranách nástupiště umístěné červené průsvitné ,,tubusy'', které tvoří jediné osvětlení podlahy a celého prostoru mezi kolejemi. Jejich další bezesporu praktické využití je umístění informačního panelu, ikdyž jeho estetičnost je diskutabilní. Další osvětlení tohoto ohromného prostoru jsou halogenové reflektory umistěné na opačné straně nosníku než zmíněné tubusy. Reflektory nejspíš mají mít účel osvětlení stropu, od kterého se má světlo odrážet na plochu mezi kolejemi. Opak je však pravdou. Reflektory jsou namířeny přesně na mřížky na protilehlých stranách stěn, které bezpečně většinu jejich světla pohlcují a světlo, které nepohltí svítí přímo do již zmíněných světelných tubusů, kterým vybarvuje stíny na protější straně. Takže za výsledek máme světla, která osvětlují světla, která nedostatečně osvětlují stanici. Po takovém to rozboru osvětlení této stanice však vyplývá, že možná není chyba jen na straně osvětlení, nýbrž na volbě materiálu obložení stropu a vůbec celkové propojení týmů, které tuto stanici navrhovaly. Celkově je můj názor na stavby 90. let celkem jasný. Většinou jde o eklektické a velmi složité stavby s tvary, které z ničeho nevycházejí a stejně jako použité materiály velmi rychle stárnou. Velice mě zajímá jak v budoucnu dopadnou stavby ze současné dekády..

Po: Dopravní podnik Hlavního města Prahy investoval 35 milionů na renovaci stropu stanice Chodov skýtající i výměnu starého dosluhujícího osvětlení. Strop z hliníku byl nahrazen jiným hliníkovým stropem s vloženými leštěnými pláty, na kteréých jsou zavěšený 3 plastové obaly se zářivkami na celou stanici. Trochu nuda, že? Za 35 milionů..

Tímto neformálním vypravováním chci upozornit na trend, který se v Praze nejen v metru, ale i na dalších veřejných místech uplatňuje. Nahrazujeme unikátní věci věcmi sice novými, ale čistě katalogovými (viz. nové výtahy ve stanicích), které si můžeme koupit v místním hobbymarketu. Je toto opravdu ta správná cesta? Čtenář nechť si na tuto otázku odpoví sám.

19


20

Appendix B: Nezaškatulkovatelné, ale obdobně zajímavé světelné instalace a eskalátory Velice kvalitně nasvícená eskalátorová šachta na stanici Želivského

Jednoduchá technicistní šachta, jejíž motiv se opakuje v několika stanicích I.A

21


22

METRON Motivační práce k přijímacímu řízení FSv ČVUT, Architektura a stavitelství Grafika, fotografie, kresba - Tomáš Vojtíšek 04/2016

METRON.» ex tenebris lux «Tomáš Vojtíšek

Recommend Documents