METODIKA INOVACE PŘEDMĚTŮ V RÁMCI PROJEKTU INPROTUL. Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D

METODIKA INOVACE PŘEDMĚ ŘEDMĚTŮ V RÁMCI PROJEKTU INPROTUL INPROTUL

Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D.

Liberec 2012

METODIKA INOVACE PŘEDMĚ ŘEDMĚTŮ V RÁMCI PROJEKTU INPROTUL INPROTUL Interní materiál OBSAH Seznam tabulek a obrázků................................ ................................................................................................ ................................................................ 2 Úvod ................................................................ ................................................................................................ ................................................................ 3 1

2

Postup inovace studijních předmětů v rámci EF TUL ................................................................ ................................................. 5 1.1

Faktory ovlivňující obsah studijního předmětu a jeho přípravu .............................................................. ................................ 5

1.2

Informace o studijním programu B 6208 Ekonomika a management (TUL, 2012) ................................. 6

1.3

Metodický postup inovace studijních předmětů................................................................ ...................................................... 9

1.4

Dokumenty dokládající úspěšnou realizaci r procesu inovace ................................................................ ................................. 11

Obsah a struktura sylabu studijního předmětu ................................................................ ....................................................... 12 2.1

Základní informace o studijním předmětu ................................................................ ............................................................ 12

2.2

Cíl studijního předmětu ................................................................................................ ................................ ......................................................... 13

2.3

Výstupy z učení ................................................................................................................................ ................................ ...................................... 14

2.4

Obsah předmětu ................................................................................................................................ ................................ .................................... 23

2.5

Vyučovací metody ................................................................................................................................ ................................ ................................. 24

2.6

Studijní zátěž ................................................................................................................................ ................................ ......................................... 25

2.7

Metody hodnocení a hodnoticí kritéria ................................................................................................ ................................. 28

2.8

Literatura povinná a doporučená ................................................................................................ .......................................... 31

2.9

Studijní pomůcky ................................................................................................................................ ................................ ................................... 31

3

Kompletace sylabu studijního předmětu a navazující činnosti nezbytné pro zahájení výuky ................. 32

4

Závěrečné shrnutí ................................................................................................................................ ................................ ................................... 33

Zdroje................................................................ ................................................................................................ ............................................................. 34 Slovník ................................................................ ................................................................................................ ........................................................... 36 Přílohy ................................................................ ................................................................................................ ............................................................ 38

Metodika inovace předmětů

1

SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ OBR Tab. 1 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení výstupů z učení v kognitivní doméně Tab. 2 Základní formy výuky podle Studijního a zkušebního řádu Technické univerzity v Liberci Tab. 3 Metody hodnocení dosažení výstupů z učení Tab. 4 Způsob nastavení hodnoticí škály (upraveno podle FSV UK, 2009) Tab. 5 Příklad celkového hodnocení založený na klasifikační tabulce ECTS (Evropská komise, 2009)

17 24 28 30 31

Obr. 1 Vybrané faktory ovlivňující přípravu studijního předmětu 5 Obr. 2 Proces utváření vzdělávací jednotky – studijního předmětu 6 Obr. 3 Konkrétní postup při tvorbě sylabu studijního předmětu 12 Obr. 4 Aktuální trendy ve vzdělávání – přechod od tradičního přístupu k přístupu orientovanému na studenta 14 Obr. 5 Vazby mezi výstupy z učení, metodami výuky a způsoby hodnocení 15 Obr. 6 Hierarchie kognitivní domény (vlastní zpracování, Bloom at al., 1956) 19 Obr. 7 Hierarchie afektivní domény (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011) 22 Obr. 8 Hierarchie psychomotorické oblasti (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011) 23 Obr. 9 Rozdílný pohled vyučujícího a studenta na zkoušení 30


2

ÚVOD Metodika pro inovaci předmětů ě ů vznikla v rámci projektu MŠMT INPROTUL - Inovace mezioborového studijního programu Ekonomika a Management se zaměřením zam ením na znalostní ekonomiku (reg. ( č. CZ.1.07/2.2.00/28.0317). Předkládaná metodika poskytuje informace o procesu inovace studijních předmětů ř ětů a zároveň popisuje jednotlivé etapy tohoto procesu. Je zpracována tak, aby zde garanti inovovaných předmětů p nalezli všechny potřebné ebné informace ke zpracování popisu inovovaného studijního předmětu př p ve formě standardizovaného sylabu. V metodice jsou zohledněny ěny jednak moderní trendy v oblasti terciárního vzdělávání, ělávání, zároveň zárove také principy Boloňského ského procesu a požadavky Národního kvalifika kvalifikačního ního rámce terciárního vzd vzdělávání MŠMT, které jsou základem pro získání akreditace. ak Hlavním výstupem procesu inovace bude Katalog inovovaných studijních předmě ř ětů, ů který bude tvořen jednotlivými sylaby předmětů ě ů ve standardizované úprav úpravě. Sylabus prezentuje studijní předmět p nejen „uvnitř“, “, ale také externímu okolí, a je výchozím podkladem pro zpracování dalších studijních materiálů materiál pro všechny formy studia. Primárně Primárn je určen studentům, ale informace v něm ěm obsažené prezentují studium také externím zájemcům zájemců z řad potenciálních studentů, zamě ěstnavatelů, dalších vysokoškolských institucí ucí ad. Je možné provést kontrolu návaznosti a zamezit duplicitě duplicit obsahu předmětů v rámci jednoho oboru, dále je možné srovnat rozsah a obsah předmě předmětu s předměty na jiných školách. Sylabus je podkladem pro uznání studia (zkoušky) v rámci studia na jiných vysokých vy školách, a to v České eské republice, ale také na zahraničních zahrani ních vysokých školách. Nesporným přínosem p kvalitně zpracovaného sylabu je také ta skute skutečnost, nost, že definuje „základní body výuky předmětu“ p pro všechny pedagogy, kteří ří jsou zapojeni do výuky, nebo se podílejí na ověření ěření dosažení znalostí a dovedností. Lze očekávat, ekávat, že zpracování výše uvedených pedagogických dokument dokumentů ů následně významnou měrou přispěje je ke zvýšení kvality vzdě vzdělávání v rámci studijního programu Ekonomika a management. V širším kontextu může přispět ř ět také ke zvýšení mobility student studentů,, protože je jednou z podmínek nutných k získání ECTS Label. Snahou bylo zpracovat metodiku tak, aby jednotliví autoři auto podkladů nebyli zatěžováni zbytečnými zbyte a časově náročnými činnostmi. innostmi. Zároveň Zárove ale bylo nutné zajistit formální uniformitu a kompatibilitu připravovaných podkladů ů pro inovaci předmětů. p Z tohoto důvodu vodu koresponduje struktura metodiky se strukturou sylabu studijního předmě ředmětu a díky tomu je také možná rychlá orientace v textu metodiky, takže zpracovatel sylabu může ůže snadno získat dopl doplňující ující informace ke konkrétní položce. Aby metodika plnila správně ě svů svůj účel, bude samozřejmě žádoucí zohlednit připomínky řipomínky a zkušenosti zainteresovaných osob. Náměty ěty prosím zasílejte na e-mailovou e adresu [email protected]; [email protected] za všechny konstruktivní připomínky řipomínky Vám předem p děkuji. Aktuální verze metodiky bude k dispozici na webových stránkách projektu.


3

K čemu metodika slouží a komu je určena ur •

Metodická pomůcka ůcka pro návrh a zpracování podkladů pro inovaci či návrh zavedení studijního předmětu k předložení edložení interní akreditační akredita komisi Ekonomické fakulty Technické univerzity v Liberci (EF TUL) ve standardizované podobě. podob

•

Zdroj informací a inspirace pro inovaci studijních předmětů.

•

Určena ena pro garanty inovace předmětu, p osoby obeznámené s daným předmětem př (tj. garanti a vyučující daného předmě ředmětu).

Jak bude vypadat výstup procesu inovace studijních předmětů p •

Popis studijního předmětu ř ětu ve formě form standardizovaného sylabu.

•

Katalog sylabů inovovaných studijních předmětů.

Základní předpisy a principy uplatněné uplatn v rámci metodiky •

Principy Boloňského ského procesu, které mají p přispět k rozvoji Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání ělávání EHEA (Europa, 2010). Především princip rincip učení uč orientovaného na studenta a na výstupy z učení, u zajištění transparentnosti a zvýšení příležitostí říležitostí pro mobilitu.

•

Požadavky Akreditační ční ní komise pro posuzování žádostí o akreditaci, rozšíření rozší akreditace a prodloužení doby platnosti akreditace studijních programů progr a jejich oborů (Akreditační komise, 2010b).

•

Národní kvalifikační ční rámec terciárního vzdělávání vzd [QRAM] MŠMT (MŠMT, 2012). 2012) Cílem rámce kvalifikací je zastřešit výstupy terciárního vzdělávání, vzd tak aby byly zároveň zárove kompatibilní s kvalifikačním ním rámcem v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání. ělávání. Rámec kvalifikací určuje uje 39 oblastní vzdělávání vzdě (vč. ekonomických oborů), ), které jsou charakterizovány především edevším pomocí kategorií očekávaných o výstupů z učení – znalostí, dovedností a dalších způsobilostí (kompetencí) tencí) absolventů. absolvent Očekává ekává se, že do budoucna budou tvořit oblasti vzdělávání lávání základ pro akreditaci jednotlivých vysokých škol (místo stávající akreditace studijních oborů).

Výhody a přínosy •

Zvýšení transparentnostii studia předmětu (pro studenty, vyučující, veřejnost, řejnost, další instituce).

•

Student získá jednoznačné informace týkající se obsahu studia daného předmětu př i podmínek, které musí splnit k úspěšnému ěšnému absolvování. absolvování

•

Vyučující, příp. íp. zkoušející, má jednoznačně jednozna určeno, eno, co bude obsahem výuky a jaké jsou výstupy z učení, jejichž dosažení je minimem pro úspěšné úsp zakončení č předmě ředmětu.

•

Provázanost obsahové náplně nápln předmětů umožňuje zabránit duplicitě.

Nevýhody a úskalí •

Nelze popřít, že příprava říprava vyžaduje více práce.

•

Bude potřeba kreativní přístup. př

Jak začít? Úvodní otázky k zamyšlení, které usnadní další práci… •

Co chci, aby se studenti naučili? nau Jakých výstupů z učení a cílů mají dosáhnout?

•

Jaké učební ební metody a studijní plány použiji k motivaci studentů k takovému chování, které zajistí dosažení cílů?

•

Jaké metody hodnocení dnocení a hodnoticí kritéria mi umožní rozpoznat, že studenti splnili vytyčené vyty cíle?


4

1 POSTUP INOVACE STUDIJNÍCH STUDI PŘEDMĚTŮ Ě Ů V RÁMCI EF TUL V následujícím textu je uvedeno, jakým způsobem zp sobem probíhá proces inovace studijních předmětů p v rámci EF TUL, jaké faktory je třeba tř přii inovaci zohlednit a dále jsou zde uvedeny informace o studijním programu Ekonomika a management a cílech jednotlivých studijních oborů, obor které jsou základem pro přípravu ípravu studijních předmětů. př

1.1 Faktory ovlivňující ňující obsah studijního předmětu p ětu a jeho přípravu p V úvodní fázi je potřeba eba zvážit širší okolnosti, které ovlivňují a formují cíl a zaměření zam studijního předmětu (obr. 1).

Obr. 1 Vybrané faktory ovlivňující přípravu řípravu studijního předmětu p

Mezi sledované faktory je vhodné zařadit: •

současný stav i předpokládan ředpokládaný vývoj příslušného vědního oboru,

•

předpokládaný edpokládaný vývoj potřeb potř společnosti a požadavků zaměstnavatelů s ohledem na zvyšování uplatnitelnosti absolventů na trhu práce,

•

požadavky Národního kvalifikačního rámce terciárního vzdělávání – Oblast vzdělávání ekonomické obory (MŠMT, 2012), 2012)

•

požadavky pro akreditaci studijních oborů,

•

cíle studijního programu, studijních oborů, obor profil absolventa, kurikulum studijního programu, programu

•

struktura a obsahová náplň předmětů.

Jakým způsobem jsou utvářeny řeny vzdělávací vzd jednotky – předměty v rámci studijního oboru je uvedeno na obr. 2. Výchozím bodem je stanovení cíle oboru, následuje definování výstupů výstup z učení a následně je sestavena vhodná struktura ruktura předmětů předm daného oboru. Díky kvalitně zpracovaným sylabům sylab studijních předmětů mohou garanti oboru vyhodnotit, zda p předměty ty nemají stejnou obsahovou náplň, nápl zda jejich zaměření a výstupy jsou v souladu s výstupy z učení oboru jako celku,, zda je zajištěna zajišt gradace výstupů z učení ení („vyšší obtížnost pro vyšší vzdělání“). vzd S ohledem na zjištěné ěné skutečnosti skuteč je následně možné provést úpravy.


5

Cíl oboru a profil absolventa

Struktura předmětů oboru (matice: výstupy z učení a jednotlivé předměty)

Způsoby hodnocení a hodnoticí kritéria

Výstupy z učení

Metody výuky

Obr. 2 Proces utváření vzdělávací lávací jednotky – studijního předmětu

1.2 Informace o studijním programu programu B 6208 Ekonomika a management (TUL, 2012) Studenti všech forem studia studijního programu jsou připravováni p ipravováni k řřešení standardních ekonomických situací na střední řední a vyšší řídicí ídicí úrovni. Široká nabídka povinných a volitelných předmětů p umožňuje absolventům uplatnění ění ve výrobní a provozní praxi i v dalších oblastech soukromého, družstevního a státního podnikání. Volitelné předměty p prohlubují znalosti a praktické dovednosti absolventů tak, aby byli schopni působit pů v různých organizačních strukturách podniků. podniků Při studiu je kladen důraz ůraz na znalosti studentů student získané teoretickým studiem a formou řešení praktických podnikatelských úloh, zejména v oblasti podnikového managementu, marketingu, účetnictví a kalkulací, plánování, zásobování a financí. Absolventi magisterského terského studia jsou důkladně d teoreticky i prakticky obeznámeni s informatikou, s informačními technologiemi a jejich využitím v ekonomické praxi. V jazykové výuce se předpokládá p při ukončení magisterského studia znalost dvou světových sv jazyků. 1.2.1

Bakalářský studijní program 6208 B Ekonomika a management

Bakalářský studijní jní program zahrnuje následující studijní obory: obory •

Podniková ekonomika (prezenční (prezen ní a kombinovaná forma studia, prezen prezenční studium také v anglickém jazyce)

•

Ekonomika a management služeb (prezenční forma studia)

•

Cestovní ruch (prezenční ční forma studia)

•

Ekonomika a management mezinárodního obchodu obcho (prezenční ní forma studia)

Obor Podniková ekonomika - profil rofil absolventa bakalářského bakalá studia Studijní obor Podniková ekonomika vychází z osvojení si optimálně široké škály povinných předmětů p a doplňkové řady volitelných předm ředmětů,, které orientují profil absolventa do výrobní a provozní praxe. Tento profil umožňuje uje absolventům absolventů studia zapojení se do řešení ešení standardních ekonomických problémů na střední ední manažerské úrovni úrovni ve výrobních i obchodních organizacích. Absolvováním povinné praxe jsou studenti schopni efektivněji efektivn ji aplikovat své získané teoretické znalosti a adaptabilněji se přizpůsobovat sobovat požadavk požadavkům současné praxe v její neustálé dynamické proměně prom i v eventuálních ch krizových stavech. Metodika inovace předmětů

6

Obor Ekonomika a management služeb - profil absolventa bakalářského studia Absolvent daného oboru bude ovládat na velmi dobré úrovni minimálně minimálně dva světové svě jazyky, včetně odborné terminologie. Dále získá širokou bázi znalostí znalostí v rámci základních ekonomických disciplín, jako jsou makroekonomie, mikroekonomie, management, marketing, účetnictví, ú úč podnikové hospodářství, ství, informatika, právo, dan daně a další vědomosti se zřetelem etelem na specifika sektoru služeb. Nedílnou součástí studia je řízená ízená praxe v organizaci služeb v délce jednoho m měsíce, mě jejímž cílem je umožnit studentům m získat praktické zkušenosti, navázat osobní kontakty a zvýšit jejich uplatnitelnost na trhu práce. Obor Cestovní ruch – profil absolventa bakalářského bakalá studia Profil absolventa oboru Cestovní ruch vychází ze základních ekonomických disciplín vyučovaných vyu ve studijním programu Ekonomika a management a navíc umožňuje umož studentům získat kat specifické znalosti pro řídicí cí práci v oblasti aktivního i pasivního cestovního ruchu s důrazem d razem na znalosti z managementu a marketingu cestovního ruchu, informatiky, i průvodcovské činnosti, innosti, analýzy cestovního ruchu, jeho geografických podmínek a dopadů na rozvoj regionů. Součástí ástí znalostního vybavení studenta jsou odpovídající jazykové znalosti a komunikační komunika ní dovednosti, praktické manažerské techniky ve veden vedení podniku cestovního ruchu na tuzemském i zahraničním zahrani trhu. Nedílnou součástí částí studia je řízená praxe v organizacích cestovního ruchu v délce jednoho měsíce, m síce, jejímž cílem je umožnit studentům student získat praktické zkušenosti, navázat osobní kontakty a zvýšit jejich jejich uplatnitelnost na trhu práce. Obor Ekonomika a management mezinárodního obchodu – profil absolventa bakalářského bakalář studia Absolvent získává široký a solidní základ odborných znalostí a dovedností v rámci základních ekonomických disciplín, jako jsou makroekonomie, mikroekonomie, statistika, nauka o podniku, účetnictví, etnictví, podnikové finance, marketing a management. Tento základ je pak rozvíjen v rámci oboru specializačními předměty ěty zohledň zohledňujícími specifika ka mezinárodního ekonomického prostředí prost a mezinárodního obchodu. Důraz ůraz raz je kladen na jazykovou vybavenost absolventa. Svoji specializaci může že absolvent dále prohlubovat dle svého zájmu v rámci volitelných předmětů př ětů. Odborné znalosti, dovednosti a osobnostní rysy absolventa vytváří vytvá í celkový profil, který není jen úzce specializovaný, ale značným ným podílem všeobecného vzd vzdělání zajišťuje uje pracovní flexibilitu a vytvář vytváří základ pro další vzdělávání. Odborné znalosti absolventa: •

Absolvent disponuje matematickými znalostmi znalostmi zejména z oblasti lineární algebry a matematické analýzy potřebnými potř k úspěšnému řešení problémů ů v odborných předmětech p i ekonomické praxi.

•

Absolvent má výbornou znalost dvou světových sv jazyků včetně zvládnutí odborné terminologie, korespondenčních zvyklostí vyklostí a zvláštností sociálního, kulturně-historického kulturn historického a politického prostředí edí dané jazykové oblasti. Specifikem oboru je i možnost volby ttřetího řetího jazyka v základní úrovni.

•

Absolvent zná a rozlišuje základní makroekonomické a mikroekonomické pojmy a kategorie, kate ovládá principy fungování tržního mechanismu a zná jeho základní stavební prvky, má přehled ehled o chování ekonomických subjektů subjekt v různých podmínkách.

•

Absolvent zná legislativní rámec podnikání, má právní vědomí v domí na úseku obchodního, pracovního i občanského ého práva, včetně v práva mezinárodního.

•

Absolvent získá znalosti o vzniku a zániku podniku, o jednotlivých vnitropodnikových činnostech, o způsobech ůsobech hodnocení výsledků výsledk činnosti innosti podniku, o finančních finanč tocích uvnitř podniku.

•

Absolvent ovládá znalosti potřebné pot při řešení ekonomicko – manažerských problémů problém s využitím současných asných informačních informa ních technologií, má poznatky o běžném hardwarovém vybavení a softwarových produktech.

•

Orientuje se ve finančním čním ú účetnictví, chápe význam účetnictví etnictví jako zdroje informací v podnikatelské praxi.


7

•

Absolvent zná obsah manažerských činností, inností, rozumí marketingovým zvláštnostem mezinárodního marketingu.

•

Absolvent má geografické znalosti o světovém sv hospodářství, ství, o vývoji mezinárodních ekonomických vztahů, ů, působení pů mezinárodních ích organizací a o rozvoji integračních integra procesů ve světě.

•

Absolvent získá přehled řehled ehled o nástrojích obchodní politiky státu, je informován o metodách vstupu na zahraniční trhy.

•

Absolvent zná podrobně průběh h klasické obchodní operace (obchodního případu), p je informován nformován o dalších speciálních operacích spojených s mezinárodně mezinárodně obchodní činností.

•

Uvědomuje domuje si specifika financování podniku vstupujícího na zahraniční zahraniční trhy.

1.2.2

činnostem

a

Navazující magisterský studijní program 6208 N Ekonomika a management

Navazující studijní program zahrnuje studijní obor •

Podniková ekonomika (prezenční (prezen ní a kombinovaná forma studia, prezen prezenční studium také v anglickém jazyce)

•

Regionální studia – v návrhu

Obor Podniková ekonomika - profil absolventa navazujícího magisterského studia Specializovaný odborník v oblasti podnikové ekonomiky se zaměřením zam ením na zvládnutí řídících procesů v úsecích strategického a inovačního inovač managementu, finančního řízení, ízení, controllingu, řízení projektů, marketingových operací a oblasti vybraných optimalizačních ních metod pro efektivní chod hodnototvorného řetězce. Obor Regionální studia Cílem navazujícího magisterského studijního oboru Regionální studia je vychovat vysokoškolsky vzdělaného odborníka, který nejen kvalifikovaně vnímá interakce mezi nositeli hospodářské hospodá politiky a podnikatelskými subjekty na lokální, národní i nadnárodní úrovni, úrovni, ale dokáže v těchto procesech samostatně rozhodovat. Absolventi jsou díky tomuto přístupu připraveni řipraveni pro řízení a hospodářsko-politické rozhodování zhodování na úrovni municipalit, krajů, kraj , národních a světových sv regionů. Student rovněžž porozumí procesům procesů integrace a globalizace a jejich mezinárodním souvislostem a úloze přii formování ekonomických a politických struktur. Nedílnou součástí součástí získaných poznatků poznat je i znalost socioekonomických prostorových souvislostí. Absolventi navazujícího magisterského oboru Regionální studia disponují komplexní znalostí problematiky hospodářského ského rozhodování v regionálních centrech, národních i mezinárodních institucích, na a pozicích regionální a místní samosprávy a v dalších institucích zabezpečujících zabezpe funkce státu v regionech. Současně č ě se znalostmi regionální problematiky jsou schopni kvalifikovaně kvalifikovan analyzovat problémy, rozhodovat a realizovat adekvátní řešení v podnikové sféř féře. Absolvent aktivně ovládá odbornou terminologii i v cizím jazyce. Absolventi najdou uplatnění ění ve vyšším managementu soukromých organizací, v institucích zabezpečujících ujících komplexní rozvoj a správu regionů region a oblastí, dále v rozvojových agenturách, v poradenských, finančních či investičních investi společnostech a v neziskových organizacích, jejichž aktivity zasahují do rozvoje regionů. Jsou schopni zpracovat rozvojové projekty pro developery, města, m obce a regiony různé úrovně.. Obor student studentům otevírá možnost uplatnit se rovněž v národních agenturách typu CzechTrade, CEBRE, ale i v nadnárodně působících sobících institucích, EU, OECD a vzhledem k nabídce povinných a povinně ě volitelných p předmětů z oblasti podnikové ekonomiky i v řídících strukturách transnacionálních společností. společ


8

1.3 Metodický postup inovace studijních předmětů p Cílem zpracování vání Metodiky inovace předmětů p je stanovit strukturu inovačního čního procesu předmětů p v souladu se schválenou projektovou dokumentací, s principy manažerského rozhodování a podklady pro akreditaci čii evaluaci studijních vysokoškolských oborů. Přii návrhu metodiky inovace p předmětů pak bylo postupováno dle zásad rozhodovacího procesu. Proces inovace studijních předmě ředmětů ů zahrnuje následující kroky (zpracováno podle Rydvalová, Rydvalov 2009): 1. Monitoring stávajícího stavu studijních předmětů p ve vazbě na studijní obor. obor Monitoring stávajícího stavu zahrnuje monitoring předpokládaného edpokládaného vývoje problematiky daného oboru a také způsobu sobu probíhající výuky v rámci studijního oboru. V případě, že je předm ředmět určen pro více studijních oborů, je třeba eba tuto skutečnost skuteč při monitoringu zohlednit. 2.. Stanovení znalostí a dovedností – profilu – studenta ve vazbě na akreditovaný studijní obor. obor Na základě akreditovaného studijního oboru bude stanoven profil absolventa daného studijního předmětu. tu. Zohlední se nejen stávající stav, ale také možné zm změny, čii další požadavky, které vyplynou např. z požadavků podnikatelské praxe. 3.. Vyhodnocení stávajícího stavu příslušného p vědního oboru ve vazbě na současný stav vyučovaného předmětu, včetně č ě charakteristiky zvláštností studijního p předmětu. Analýza zahrnuje zhodnocení použitých metod výuky, požadavků na vyučující čující a způsobů hodnocení výstupů z učení. Každý předmětt má svoje specifika a tomu je potřeba pot přizpůsobit výběrr vhodných metod m výuky. Je třeba eba provést zhodnocení stávajících metod výuky a výběr výb více uzpůsobit sobit cílu, výstupům výstup z učení a obsahu studijního předmětu. Přii charakteristice zvláštností vyučovacího vyučovacího procesu budou zkoumány didaktické principy (obecné požadavky, zásady, pravidla, avidla, které vycházejí ze základních zákonitostí vyučovacího vyu vyuč procesu), didaktické technické pomůcky ůcky a specifikovány vyučovací vyu metody daného předmětu. ř ětu. Jednotlivé didaktické zásady: •

Zásada názornosti – vyjadřuje vyjad požadavek uplatňovat ve vyučovacím čovacím procesu takové prostředky, edky, metody a formy, které usnadní student studentům vytváření ení konkrétních představ p při zapojení více smyslů.

•

Zásada vědeckosti – vyžaduje, aby byl se studenty vyvozován obsahově obsahov i metodicky správně spr výklad učiva iva na odpovídající úrovni současné sou asné technické i pedagogické vědy, vě čímž se vytváří základ správného myšlení. Požadavek vytváření vytvá vědomostí domostí a dovedností na základě základ nejnovějších poznatků ů technických věd v d vyžaduje pedagoga, který neustále sleduje vývoj a dále se sám vzdělává.

•

Zásada přiměřenosti – vyžaduje, aby obsah a rozsah učiva, u iva, jeho obtížnost, vyu vyučovací metody i formy odpovídaly věkovým ěkovým kovým zvláštnostem a stupni vývoje jednotlivce i jejich d dříve osvojeným vědomostem domostem a dovednostem. Hlavním požadavkem požadavkem je, aby studenti nové učivo uč plně pochopili. Poznatek je pro studenty srozumitelný jen tehdy, dovedou-li dovedou jej zařadit řadit do dříve d osvojené poznatkové soustavy a dovedou-li dovedou jej použít v praxi.

•

Zásada soustavnosti a trvalosti – vyžaduje ve výuce, aby se nové poznatky p opíraly o předcházející, dříve říve osvojené. Smyslem této zásady je přimět př ět studenta k pochopení studovaného oboru v jeho celistvosti. Tato zásada je chápána jako morální požadavek studijního stylu.

•

Zásada spojení teorie s praxí – vyžaduje, aby studentii ve výuce získávali nové vědomosti v a dovednosti se zaměřením ěřením ením na jejich praktické využití, a aby je dovedli aplikovat v praktické činnosti. Praktické vyučování čování ování se stává východiskem a motivací pro zvládnutí teoretického učiva. Umožňuje uje si utvořit utvoř správný citový tový vztah ke studiu teoretických i praktických předmětů. p Rozlišujeme třii základní formy spojení teorie s praxí: vyvození a získání nových poznatků poznatk z praxe; poznání pravdivosti teoretického poznatku v praxi, kdy praxe je kritériem správnosti poznání a aplikace vědomostí ědomostí domostí a dovedností v praxi, kdy praxe je jedním z cílů cíl poznání.


9

•

Zásada individuálního přístupu př – je principem, který usiluje o respektování specifických zvláštností u jednotlivců ů daných nejen věkem v kem a pohlavím, ale i odlišným zdravotním stavem (u handicapovaných), psychickými zvláštnostmi (rozdílnost temperamentu), dosavadním výchovným působením sobením a socio sociokulturními podmínkami (úroveň ň vychovanosti, etnická příslušnost). íslušnost). Individuální přístup přístup k jednotlivci znamená i citlivé vnímání všech závažných změn, které se mohou náhle projevit v chování a prospěchu prosp chu jednotlivce a jejichž negativní dopady by měll pedagog eliminovat.

•

Zásada uvědomělosti losti a aktivity – vyžaduje vytvoření ení kladného vztahu studentů student k učení. Studenti by mělili pochopit učivo u již při vyučování, které je založeno na vyvolávání aktivní myšlenkové činnosti innosti studentů, student řízené učitelem, itelem, logikou jeho výkladu. Zvláště Zvlášt v odborných předmětech může učitel čitel záměrně zám vytvářet et problémové situace a vést studenty k jejich objevování problémů ů a racionálnímu řešení. Tato zásada také předpokládá ředpokládá atmosféru tvořivé tvo spolupráce mezi učitelem čitelem a studenty.

4. Určení dysfunkcí stávajícího stavu výuky studijního předmětu. p 5. Návrh na změny ny stávajícího vzdělávacího vzd procesu předmětu s ohledem na zjištěné zjišt dysfunkce stávajícího stavu. 6.. Zpracování pedagogických dokumentů. dokument Pedagogické dokumenty jsou jedním z výstupů inovace předmětů. Budou obsahovat: •

Profil absolventa – vymezuje v obecné rovině rovin vzdělávací lávací program dané školy a kvality absolventa a jeho využitelnost po úspěšném úsp dokončení ení studia a jeho uplatně uplatnění v praxi.

•

Studijní program – obsahuje název oboru, cíle studia studijního programu, výstupní znalosti a dovednosti. ti. Dále obsahuje autonomní funkce, kooperativní funkce, výzkum a vývoj v určité ur oblasti studijního programu, včetně v vizí dalšího vývoje.

•

Studijní plán – je koncipován v souladu se zásadami kreditního systému na vysokých školách. V kreditním systému je každý kaž předmět ohodnocen určitým čitým počtem poč kreditů, které vyjadřují míru náročnosti čnosti předmětu. p tu. Cílem je získání za celou dobu studia 180 kreditů. kredit Předměty ty studia jsou rozdě rozděleny na předměty povinné „A“, předměty ěty povinně povinn volitelné „B“ a nepovinné předměty ěty „C“. Ně Některé předměty mají ještě tzv. prerekvizity, předměty př podmiňující, příp. korekvizity.. Pro postup studenta studiem to znamená, že prerekvizity musí být splněny spln dříve, než uzavře ř předmě ředmět podmíněný, případně musí zároveň splnit př předměty určené jako korekvizity.

•

Sylabus studijního předm ředmětu obsahuje základní údaje o předmětu, ětu, cíl, výstupy z učení, metody vzdělávání, způsob ůsob hodnocení a hodnotící kritéria pro úsp úspěšné ěšné absolvování předmětu, p seznam literatury, seznam studijních pomůcek pom a podrobný obsah členěný č ěný podle tý týdnů, a to jak z pohledu přednášek, ednášek, tak i cvičení, cvi případně seminářů. Nesmí chybět chybě ani odhad studijní zátěže jednotlivých vzdělávacích ělávacích aktivit v návaznosti na počet kreditů.

7. Příprava íprava studijních materiálů určených pro studenty a zajištění ění jejich dostupnosti pro studenty Součástí této fáze je rovněž ěž příprava př skript, prezentací, případových ípadových studií a dalších např. multimediálních pomůcek cek pro zkvalitn zkvalitnění vzdělávacího procesu daného předmětu. ř ětu. 8. Projednání výstupů s příslušným říslušným garantem studijního předmětu p tu a studijního oboru; oboru případně realizace úprav


10

1.4 Dokumenty dokládající úspěšnou úsp šnou realizaci procesu inovace Úspěšná realizace procesu inovace studijních předmětů p a splnění cílů bude doloženo doložen následujícími dokumenty: 1. Shrnutím analýzy současného časného stavu vzdělávacího vzd procesu daného předmětu, ř ětu, včetně v odhalených dysfunkcí a návrhu změn. Výstupem je tabulka (viz příloha říloha A Podklad pro inovaci studijních p předmětů), ě ů), kde pro každý inovovaný předmětt navrhnul garant inovace zm změny s ohledem na výsledky edky vyhodnocení stavu výuky a tento návrh stvrdil svým podpisem. 2. Koncepcí inovovaného vzdělávacího vzdě procesu předmětu zahrnující zpracované pedagogické dokumenty. Zpracován bude standardizovaný sylabus pro každý inovovaný studijní předmě předmět. Sylaby budou uspořádány do Katalogu sylabů ů inovovaných studijních předmětů. 3. Zpracovanými studijními materiály dostupnými na e-learningovém e learningovém portále TUL. TUL Propojení s realizovaným školením na možnosti využití nových trendů trend v pedagogice a didaktice a tvorbu a použití e-learningových podpor. 4. Písemným souhlasem s inovací předmětu od garanta studijního oboru.


11

2 OBSAH A STRUKTURA SYLABU SYLABU STUDIJNÍHO PŘEDMĚTU Jak již bylo uvedeno v úvodu, kvalitní sylabus je podkladem pro zpracování dalších studijních materiálů pro všechny formy studia. Následující část metodiky je zaměřena ěřena na konkrétní položky, které má sylabus studijního předm ředmětu obsahovat. Nejedná se o pouhý výčet jednotlivých jednotl položek, vždy je uvedena definice pojmu, praktické rady pro zpracování i konkrétní příklady říklady pro inspiraci. Při zpracování sylabu může že pomoci také slovník vybraných pojmů používaných v metodice a seznam použitých zdrojů,, ve kterých je možné nalézt hlubší informace k dané problematice. Aby byl zajištěn n jednotný vzhled a obsah sylabu pro všechny inovované předmě předměty, vznikl v rámci metodiky elektronický formulářř sylabu. Ve statické podobě podob je uveden v příloze metodiky, elektronická e verze formuláře je určena k vyplnění vyplně v Microsoft Office Word 2007.

Jaké údaje sylabus studijního předmětu př obsahuje? Postup při přípravě sylabu s uvedením jednotlivých položek, které sylabus obsahuje, je graficky zpracován na obr. 3.

Vyhodnocení faktorů ovlivňujících obsah předmětu a jeho přípravu

Základní informace o předmětu

Cíl předmětu

Výstupy z učení

Metody hodnocení a hodnoticí kritéria

Studijní zátěž

Výukové metody

Obsah předmětu

Literatura povinná a doporučená

Studijní pomůcky

Informace vyučujícího

Sylabus studijního předmětu

Obr. 3 Konkrétní postup při tvorbě sylabu studijního předmětu

V doprovodném textu k jednotlivým položkám sylabu jsou uvedeny doplňující ující informace.

2.1 Základní informace o studijním předmětu V případě, že se jedná o předmě ředmět, který je uveden ve studijních plánech, jsou základní údaje o studijním předmětu tu uvedeny v platném studijním studijn plánu pro příslušný studijní obor a v aktuálním znění jsou dostupné na portálu informačního informa ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG.


12

Základní informace o studijním předmětu př uváděné v sylabu jsou následující: •

Název studijního předmě ř ětu.

•

Katedra.

•

Zkratka předmětu.

•

Studijní obor.

•

Rozsah výuky studijního předmětu p (pro prezenční studium počet čet hodin za týden, pro kombinované studium počet poč hodin za semestr).

•

Způsob zakončení (zápočet, (zápoč zkouška, klasifikovaný zápočet).

•

Zápočet před zkouškou.

•

Typ předmětu (povinný, ý, povinně povinn volitelný, volitelný).

•

Počet kreditů.

•

Doporučený ročník ník studia. studia

•

Doporučený ený semestr studia.

•

Jazyk výuky.

•

Garant/ka.

•

Přednášející.

•

Cvičící.

•

absolvované předměty). p Prerekvizity (absolvované

•

Korekvizity (současně č ě zapisované předměty). p

•

Nahrazovaný předmět.

2.2 Cíl studijního předm ředmětu Ten nejpomalejší, který neztratil z očí cíl, jde stále ještě rychleji než ten, který bloudí bez cíle. Gotthold Ephraim Lessig (1729 – 1781)

Někteří vysokoškolští učitelé čitelé mají tendenci považovat formulaci cílů cíl své disciplíny za málo užitečný užite formalismus. Uvědomění ní si cílů cílů, které sledujeme ve vztahu ke studentům, ům, je však nezbytnou podmínkou úspěchu chu vysokoškolského vzdělávání. vzd (Rohlíková a Vejvodová, 2012) 2.2.1

Cíl předmětu – vysvětlení ětlení pojmu

Cíl předmětu je obecným vyjádřením záměrů zám vyučujícího. Vyjadřuje, čeho eho chce vyučující vyu dosáhnout ve vztahu ke studentům. Terminologie není v případě ě cílů jednoznačná. Někdy jsou formulovány z pohledu vyučujícího, vyu jindy studenta. V této metodologii je použita formulace cíle z pohledu vyučujícího ujícího a následně následn výstupy z učení z pohledu studenta.


13

2.2.2

Praktické rady pro psaní cíle studijního předmětu p

•

Stručné vyjádření. Měla ěla by stačit sta jedna věta.

•

Nezaměňovat s tématy přednášek. př

•

Vychází z výstupů ů studijního oboru. Z toho vyplývá, že pokud je předmě ředmět určen pro více oborů, je třeba eba definované cíle odlišit podle oboru.

•

Při formulaci je možné použít některé n z doporučených ených sloves a následně doplnit o obsah sdělení.

2.2.3

Doporučená ená slovesa pr pro formulaci cílů předmětu

Při formulaci je možné použít některé ěkteré z uvedených sloves a doplnit kontext. •

2.2.4

Uvést vést do problematiky, představit, př vybavit (nějakou jakou schopností, pově povědomím), obeznámit, seznámit se s,, prohloubit znalosti, porozumět, porozum poznat, naučit se, navyknout avyknout si na, být si vědom čeho Konkrétní příklady cílů studijního předmětu

•

Seznámit studenty se základy podnikového řízení.

•

Seznamuje studenty se způsoby způ financování na základě účetních etních a tržních hodnot podniku.

•

Cílem předmětu tu je seznámit studenty s problematikou požární prevence ve stavbách a při p realizaci staveb.

•

Obeznámit studenty se základními technologiemi tváření, ení, slévání a svařování, sva včetně teoretických základů dané problematiky.

2.3 Výstupy z učení Aktuální trendy ve vzdělávání vykazují posun (obr. 4) od tradičního přístupu,, který byl zaměřen zam na vyučujícího a obsah vzdělávání ání (seznam toho, co učitel u učí; následně jsou studenti hodnoceni podle toho, jak zvládnou odpřednášenou ednášenou látku), látku) k přístupu orientovanému na studenta a jeho představy o tom, co se v rámci studia daného předmětu př naučí (co student umí po úspěšném ěšném ukončení ukon předmětu). Základem přístupu ístupu orientovaného na studenta je definování výstupů z učení studijního předmětu. p

Obr. 4 Aktuální trendy ve vzdělávání – přechod od tradičního přístupu k přístupu ístupu orientovanému na studenta

2.3.1

Výstup z učení – vysvětlení pojmu

Definice používaná v Evropském kreditním systému (ECTS) (EC uvádí, že výstupy z učení jsou výroky o tom, co se očekává, ekává, že student bude znát, čemu bude rozumět, co bude schopen předvést p a co bude schopen vykonávat po ukončení ukon procesu učení. Přičemž emž procesem učení uč je míněn např. předmět, t, modul nebo celý studijní program. (Evropská komise, 2009) Metodika inovace předmětů

14

Výstupy z učení ení jsou oborové znalosti a dovednosti, stejně stejn jako obecné způsobilosti, ůsobilosti, které studenti získají v daném předmětu tu a které musí prokázat pro úspěšné úsp absolvování předmě ředmětu. Přičemž výstup z učení vyjadřuje řuje vlastn vlastně minimum toho, co by student po absolvování předmětu p měl znát a vědět. Tvorba výstupů z učení ení není pouhé kopírování vzorů nebo jednotný postup podle návodu. Naopak vyžaduje tvůrčí přístup, ístup, protože je potřeba pot respektovat jedinečnost každého předmě ředmětu. 2.3.2

Výstupy z učení ení jako základ pro navazující kroky procesu inovace předmětu předm p

Při psaní výstupů z učení ení je dobré v úvodu formulovat, co vyučující ující chce, aby student uměl, pak následně hledat vhodné aktivní sloveso. Zároveň Zárove je třeba eba zvážit, jaká metoda výuky bude vhodná a jak bude možné posoudit, zda se to student opravdu naučil. nau Výstupy z učení jsou určující pro (obr. 5): •

obsah předmětu – „co co by se měl m student učit“,

•

výukové metody,, které studenta motivují k dosažení výstupů – „jak jak by se měl mě učit“,

•

jak by mělo být ověřováno ěřováno jejich dosažení (proto mají být výstupy z učení čení měř měřitelné),

•

co je třeba hodnotit po absolvování předmětu, kdy je třeba eba provést hodnocení a jaké hodnoticí metody použít.

Obr. 5 Vazby mezi výstupy z učení, čení, metodami výuky a způsoby zp hodnocení

2.3.3

Příklad íklad formulace výstupu z učení

Výstupy z učení ení obsahují, co student po absolvování předmětu tu umí popsat, vysvětlit, vysv navrhnout, zpracovat atd. Přii jejich psaní se pozornost nesoustředí nesoust na to, co dělá vyučující,, co bude učit u studenty, ale na to, co budou po absolvování studenti umět. Příklad chybné formulace výstupu z učení: •

Student se seznámí se základním principem udržitelného rozvoje.

Tato formulace popisuje průběh ů ěh učení, uč nikoliv výstup z něj. Je třeba přeformulovat, eformulovat, např.: nap •

Student umí vysvětlit čtyři čtyř dimenze koncepce udržitelného rozvoje.

Z této formulace je studentům ům jasné, co se od nich při p závěrečné né zkoušce z daného předmětu očekává. V případě, že by vyučující čující přebíral p výuku od někoho koho jiného, bude mu jasné, co má zkoušet.


15

2.3.4

Jak vytvářet výstupy z učení uč

Zahraniční ní zkušenosti ukazují (Kennedy (Kennedy et al., 2006), že pro formulaci výstupů z učení je vhodné použít tzv. Bloomovu taxonomii (Taxonomy of Educational Objectives: Handbook 1, the Cognitive Domain, 1956), která je i přes řes rok vzniku základní pomůckou. pom ckou. Benjamin Bloom (1913 – 1999) se zabývall zkoumáním rozvoje úrovní myšlení v průběhu vzdělávacího lávacího procesu a stanovil tři t hlavní domény: kognitivní (učení ení na základě základ poznávání), afektivní (na základě ě postojů, postojů emocí a hodnot) a psychomotorickou (koordinace vědomého vě ovládání pohybového ústrojí). Podrobný popis obsahuje kapitola 2.3.8 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení cílů cíl výuky. Bloom navrhl seznam sloves, která jsou vhodná pro psaní výstupů výstup z učení, čení, tzv. aktivních sloves. Jelikož výstupy z učení ení se týkají toho, čeho má student dosáhnout áhnout po úspěšném úspě absolvování předmětu, jedná se výhradně ě o slovesa aktivní, v dokonavém tvaru (rozliší, zdůvodní zdů – vyjadřují ukončenost děje, je, tedy stav znalostí a dovedností studenta, které předpokládáme p edpokládáme po absolvování předmětu). Př. Je rozdíl mezi „seznamuje „ se s dobrovolnými nástroji environmentální politiky“ politiky a „charakterizuje hlavní znaky dobrovolných nástrojů nástroj environmentální politiky“. Vlastní formulace jednotlivých výstupů výstup z učení začíná íná vhodným aktivním slovesem dané kategorie a pak následuje slovní spojení, které dotváří dotvá kontext. Seznam aktivních sloves pro nejčastěji nejč používanou oblast vzdělávání – kognitivní – je uveden v tab. 1. Seznam sloves má sloužit jako pomůcka pom v situaci, kdy se hledá „to správné slovo“. Jeho účelem ú rozhodně není snaha za každou dou cenu využít co nejvíce rozmanitých slov, ke kterým se teprve následně následn hledají obsahy. V první řadě je třeba vědět, co konkrétně chceme, aby student uměl, umě a teprve potom hledat co nejpřesnější ější slovní vyjádření. vyjád


16

Tab. 1 Bloomova taxonomie onomie a aktivní slovesa ke stanovení výstupů výstup z učení v kognitivní doméně

Cílová kategorie v kognitivní doméně domén

Typická slovesa k vymezení cílů

1. Znalost; zapamatování specifických informací

Uspořádat, ádat, shrnout, definovat, popsat, vyčíslit, vy prozkoumat, nalézt, identifikovat, označit, označ vyjmenovat, zapamatovat, pojmenovat, seřadit, řadit, charakterizovat, prezentovat, citovat, vzpomenout, rozpoznat, zaznamenat, srovnat, zopakovat, opakovat, reprodukovat, ukázat, prohlásit, tabelovat, říci, vypočítat čítat (výčet), (výč nakreslit, porovnat

ybavit si nebo zapamatovat si termíny a Vybavit fakta, jejich klasifikaci a kategorizaci, bez nutnosti porozumění

2. Pochopení; porozumění Schopnost pochopit a vysvětlit ětlit naučená nauč fakta a termíny

3. Aplikace Schopnost chopnost použít odborné znalosti v konkrétních situacích, při ř řešení konkrétních problémů,, za pomoci abstrakce a zobecnění

4. Analýza Rozbor ozbor komplexní informace (systému, procesu) na jednotlivé prvky, stanovení hierarchie prvků, principů jejich organizace, interakce ce mezi prvky

5. Syntéza Schopnost sestavit části ásti (prvky) do nového předtím neexistujícího eexistujícího celku (ucelené sdělení, lení, plán operací nutný k vytvoření ení díla nebo projektu, odvození souboru abstraktních vztahů k účelu úč klasifikace nebo objasnění jevů) 6. Hodnocení; hodnoticí posouzení Jako ako schopnost posoudit materiály, podklady, metody a techniky z hlediska určitého účelu a podle určitých čitých kritérií, kritéri která jsou dána předem, edem, nebo jsou navržena studujícím

Objasnit, bjasnit, klasifikovat, konstruovat, konvertovat, dekódovat, obhájit, popsat, rozlišit, t, odhadnout, vysvětlit, vysv vyjádřit, rozšířit, it, zevšeobecnit, identifikovat, ilustrovat, indikovat, odvodit, interpretovat, umístit, parafrázovat, p předvídat, rozeznat, přeformulovat, eformulovat, přepsat, př vybrat, vyřešit, spočítat Aplikovat, vyhodnotit, kalkulovat, změnit, ěnit, vybrat, zkompletovat, vypočítat, ítat, demonstrovat, rozvinout, objevit, zdůraznit důležitost, ležitost, využít, použít, přezkoumat, experimentovat, nalézt, ilustrovat, interpretovat, manipulovat, modifikovat, operovat, organizovat, praktikovat, připravit, produkovat, vat, srovnat, srovn plánovat, ukázat, načrtnout, řešit, přenášet, užívat, klasifikovat, dokončit, zpracovat na počítači Analyzovat, odhadnout, ocenit, upravit, rozčlenit, roz spočítat, kategorizovat, klasifikovat, porovnat, propojit, uvést rozdíly, zkritizovat, kritizovat, debatovat, dedukovat, determinovat, diferencovat, rozlišit, rozdělit, lit, prozkoumat, experimentovat, identifikovat, fikovat, ilustrovat, dovozovat, prohlížet, prozkoumat, seřadit, adit, charakterizovat, vypíchnout, dotázat se, porovnat, vnat, oddělit, oddě testovat, navrhnout, detekovat, vyvinout, vytvářet vytvář grafy a diagramy Obhájit, uspořádat, ádat, sestavit, kategorizovat, sebrat, zkombinovat, kompilovat, zkomponovat, komponovat, zkonstruovat, vytvořit, it, navrhnout, vyvinout, vynalézat, ustavit, vysvětlit, vysv formulovat, generalizovat, generovat, integrovat, vymýšlet, dělat, řídit, ídit, modifikovat, organizovat, plánovat, navrhnout, na restrukturalizovat, rekonstruovat, reorganizovat, revidovat, přepisovat, sestavit, sumarizovat, vynalézt Ocenit, cenit, zjistit, diskutovat, zhodnotit, připojit př výrok, vybrat, porovnat, shrnout, přesvědčit, it, kritizovat, rozhodnout, obhájit, odlišit, vysvětlit, t, vyhodnotit, zhodnotit, oznámkovat, interpretovat, posoudit, osoudit, usoudit, vyjádřit vyjád míru, stanovit hranice, predikovat, doporučit, doporu porovnat, rozřešit, prověřit, udělat závěr, r, recenzovat, určit ur

Pozn. Některá která slovesa se v jiných úrovních opakují s posunutou sémantikou.

Pro kontrolu správného formulování výstupů z učení dobře slouží otázka: Mohu to u studenta pozorovat a hodnotit?


17

2.3.5

Praktické rady pro psaní výstupů z učení

•

Výstupy z učení může ůže psát jen osoba plně obeznámená s předmětem ř ětem. Jelikož výstupy z učení ení shrnují to, co je ověřováno, ov nemůže výstupy z učení psát někdo, ěkdo, kdo daný předmět p nezkouší. (Jak Jak psát výstupy z učení, u 2012)

•

Optimální počet je 4 až 6 výstupů z učení. Počet by měll reflektovat skutečnost, skuteč že všechny výstupy z učení ení musí být vyučující vyu schopen ověřit. Počet výstupů ů může ůže být i nižší, pokud zahrnují vše, co vyučující čující chce, aby student po absolvování předmětu p ětu umě uměl.

•

Pro každý výstup z učení čení použít vždy jen jedno aktivní sloveso. Po něm ně následuje slovní spojení dotvářející ející kontext.

•

Výstupy z učení ení musí být jednoznačné.

•

Použijte jednoduché ednoduché formulace. formulace Vyhýbejte se složitým souvětím, radě aději přidejte další větu k upřesnění, ní, pokud je to nutné.

•

Vyhýbejte se vágním termínů termín jako je poznat, naučitit se, seznámit se s, apod., ty se použijí v cílech.

•

Při psaní výstupů ů z učení čení je třeba t eba neustále sledovat, zda jsou výstupy z uč učení pozorovatelné a hodnotitelné. Jsou-lili široké, může m být ověřování neefektivní. Jsou-lili příliš př úzké, může být seznam výstupů z učení čení příliš př dlouhý a detailní.

•

Při psaní výstupů ů z učení čení je třeba t se kriticky ptát, zda výstupy z učení čení jsou dosažitelné s ohledem na čas a prostředky, prost které jsou k dispozici. Častou astou chybou jsou p přehnané a nerealistické požadavky. avky.

•

Zajistěte gradaci výstupů z učení. S postupem studia by měll být patrný postupný rozvoj znalostí a dovedností studentů. student Při psaní výstupů pro studenty vyšších ročníků roč je vhodné se vyhýbat nižším úrovním Bloomovy taxonomie, jako je znalost a pochopení (první dvě úrovně), aby seznam výstupu nebyl zbytečně zbyte obsáhlý. Častěji by se měly ly vyskytovat pojmy z vyšších kategorií (aplikace, analýza, syntéza a hodnocení). (Kennedy at al., 2006) Nebo je možné použít sloveso vyjadřující řující komplexnější komplexn činnost: např. popíše na nižší a vysvětlí na vyšší úrovni.

•

čelné poskytnout poskytnou výsledek kolegům, absolventům, apod. a ověřit, zda jsou Zpětná vazba. Je účelné výstupy z učení ení adekvátní.

2.3.6

Výhody a přínosy ínosy používání výstupů výstup z učení

Přínosy vyplývající z využívání výstupů výstup z učení jsou patrné v oblasti zajištění zajiště kvality studia, komunikace se studenty a možnosti mobility. mobility •

Zvyšují transparentnost a srovnatelnost standardů standard uvnitř i vně kvalifikačního kvalifikač stupně (Adam, 2004).

•

Zvyšují důvěryhodnost.

•

Umožňují ují zajistit konzistenci výuky mezi studijními předměty (Adam, Adam, 2004). 2004 Je možné odstranit duplicitu předmě ředmětů, ů, témat, zajistit obsahovou návaznost ve vyšších ročnících. ro

•

Pomáhají vyučujícím ujícím lépe určit ur výukové strategie a metody výuky (Jenkins Jenkins a Unwin, 2001). 2001

•

Pomáhají přii hodnocení (zkoušení). A to i v případě,, kdy dosažené znalosti a dovednosti posuzuje někdo kdo jiný, např. např pokud zkouší vyučující, který předmět ět neučí, neuč nebo při státních závěrečných ných zkouškách, apod.

•

Zvyšují transparentnost a srovnatelnost. Je jednoznačně jednozna prokazatelné, jaké j znalosti a dovednosti by měl student získat a zda je skutečně má (Honzík, 2008).

•

Poskytují úplný soubor informací o tom, čeho eho student dosáhne na koci úspěšného úsp ukončení předmětu.


18

•

Poskytuje jasnou informaci o předmětu, díky které se student může ůže rozhod rozhodnout pro studium daného předmětu, tu, nebo zvolí předmět jiný.

•

Poskytuje jasnou informaci všem zainteresovaným osobám (např. (např. jiným VŠ institucím, zaměstnavatelům) m) o obsahu a charakteristice daného předmětu. p

•

Přispívá k mobilitě ě studentů tím, že poskytuje možnost uznávání jejich výsledků výsledk a kvalifikace.

2.3.7

Potenciální problémy a nevýhody spojené s psaním výstupů z učení

•

Formulace není jednoduchá, ale výsledky stojí za vynaložené úsilí. Ušetří Ušet se práce při následném výběru ru formy výuky i přípravě p hodnocení.

•

Výstupy z učení nepředstavují ředstavují edstavují ideální sumu znalostí a dovedností, ale minimální standard. Výstupy z učení ení shrnují znalosti a dovednosti, které u studentů student budou skutečně skute ověřovány, a tudíž vlastně vyučující čující ručí ruč za to, že těmito mito znalostmi a dovednostmi disponují všichni studenti. Jinými slovy, jedná se o minimum, které musí splnit všichni studenti, nikoliv o ideál, kterého dosahují jen ti nejlepší. (Jak psát učební u výstupy, 2012)

•

Příliš obecné vyjádření. ření. Např. Nap při použití příliš obecného slovesa (např. ř. zná, rozumí, rozumí orientuje se, má povědomí, domí, je schopen) není možné ur určit, jak vlastně takový výstup ověřit. ov

•

Nesoudržné a nekonzistentní výstupy z učení u mohou způsobit sobit zmatení studentů student i vyučujících.

2.3.8

Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení cílů cíl výuky

Následující text uvádí jednotlivé domény a jejich kategorie, jejich charakteristiku a seznam aktivních sloves vhodných pro danou oblast. Seznam sloves uvedený v metodice je sestaven podle Kennedyho at al. (2006) a doplněn o některá ěkterá další slovesa s cílem pomoci přii sestavování výstupů výstup z učení. 2.3.8.1

Psaní výstupů z učení čení v kognitivní doméně

Nejvíce propracovaná a zároveň oblast nejčastěji využívaná při psaní výstupů ů z učení s ohledem na oblast vzdělávání je kognitivní doména, která je zaměřena na učení ení na základě poznávání. Bloom navrhl hierarchii šesti úrovní kognitivní domény vzdělávacího vzd procesu (obr. 6).

Obr. 6 Hierarchie kognitivní domény (vlastní zpracování, Bloom at al., 1956)

Podmínkou postupu na vyšší úroveň úrove je splnění nižší úrovně.. To znamená, že student nebude schopen aplikovat teoretické principy v konkrétní situaci (úroveň 3), pokud nebude znát terminologii (úroveň 1) a nedokáže terminologii formulovat vlastními slovy (úro (úroveň 2). U každé oblasti je kromě ě vysvětlení ětlení pojmu uveden příklad p a seznam doporučených čených aktivních sloves (shrnutí v tab. 1). Úroveň 1. Znalost; zapamatování matování specifických informací První stupeň procesu učení čení zahrnuje schopnost vybavit si nebo zapamatovat si termíny a fakta, jejich klasifikaci a kategorizaci, bez nutnosti porozumění. porozum Metodika inovace předmětů

19

Mezi aktivní slovesa patří: Uspořádat, ádat, shrnout, definovat, popsat, vyčíslit, vy íslit, prozkoumat, nalézt, identifikovat, ozna označit, vyjmenovat, zapamatovat, pojmenovat, seřadit, řadit, charakter charakterizovat, izovat, prezentovat, citovat, vzpomenout, rozpoznat, zaznamenat, srovnat, zopakovat, opakovat, reprodukovat, ukázat, prohlásit, tabelovat, říci, vypočítat vypo (výčet), nakreslit, porovnat Příklady výstupů z učení ení za použití aktivní sloves •

Definovat, co znamená neprofesionální neprofesi chování ve vztahu advokát – klient.

•

Vyjmenovat kriteria, která je třeba t vzít v úvahu při péči o pacienta s tuberkulosou. tuberkulosou

•

Identifikovat a popsat etické důsledky d vědeckých výzkumů.

•

Popsat koloběh h látek a energie v přírodě.

Úroveň 2. Pochopení; porozumění porozumě Pochopení lze definovat jako schopnost pochopit a vysvětlit vysv naučená ená fakta a termíny. Mezi aktivní slovesa patří: Objasnit, bjasnit, klasifikovat, konstruovat, konvertovat, dekódovat, obhájit, popsat, rozlišit, odhadnout, vysvětlit, vyjádřit, rozšířit, zevšeobecnit, evšeobecnit, identifikovat, ilustrovat, indikovat, odvodit, interpretovat, umístit, parafrázovat, předvídat, edvídat, rozeznat, p přeformulovat, přepsat, vybrat, vyřešit, řešit, spočítat spo Příklady výstupů z učení ení za použití aktivní sloves •

Rozlišovat mezi občanským čanským a trestním právem.

•

Identifikovat účastníky astníky a cíle ve vývoji elektronického obchodu. obchodu

•

Vysvětlit tlit sociální, ekonomické a politické dopady druhé světové sv tové války na poválečný povále svět.

•

Odlišit reakce exotermické a endotermické. endotermické

Úroveň 3. Aplikace Aplikaci lze definovat jako schopnost použít odborné znalosti v konkrétních situacích, při p řešení konkrétních problémů,, za pomoci abstrakce a zobecnění. zobecn Mezi aktivní slovesa patří: Aplikovat, vyhodnotit, it, kalkulovat, změnit, zm zkompletovat, vypočítat, ítat, demonstrovat, rozvinout, objevit, zdůraznit důležitost, ležitost, využít, použít, přezkoumat, p ezkoumat, experimentovat, nalézt, ilustrovat, interpretovat, manipulovat, modifikovat, operovat, organizovat, praktikovat, připravit, ipravit, produkovat, srovnat, srovn plánovat, vybrat, ukázat, načrtnout, řešit, přenášet, př užívat, klasifikovat, dokončit, t, zpracovat na počítači po Příklady výstupů z učení ení za použití aktivní sloves •

Vytvořit časovou asovou osu významných událostí v dějinách Československa eskoslovenska 20. století.

•

Zvolit a použít vhodnou metodu analýzy energetické účinnosti ú větrných trných elektráren. elektrá

•

Modifikovat výrobní postupy malého výrobního podniku v případové ípadové studii tak, aby bylo dosaženo zlepšení kvality produkce.

Úroveň 4. Analýza Analýzu lze definovat jako rozbor komplexní informace (systému, procesu) na jednotlivé prvky, stanovení hierarchie prvků, ů, principů jejich organizace, interakce mezi prvky (Skalková, 2007).


20

Mezi aktivní slovesa patří: Analyzovat, odhadnout, ocenit, upravit, rozčlenit, roz spočítat, ítat, kategorizovat, klasifikovat, porovnat, propojit, uvést rozdíly, zkritizovat, kritizovat, debatovat, debat dedukovat, determinovat, diferencovat, erencovat, rozlišit, rozliši rozdělit, prozkoumat, experimentovat, identifikovat, ilustrovat, dovozovat, prohlížet, prozkoumat, seřadit, se charakterizovat, vypíchnout, dotázat se, porovnat, poro oddělit, testovat, navrhnout, t, detekovat, vyvinout, vytvářet grafy a diagramy Příklady výstupů z učení ení za použití aktivní sloves •

Analyzovat, pročč společnost čnost kriminalizuje určité ur chování.

•

Srovnat různé zné modely elektronického obchodu.

•

Diskutovat ekonomické a environmentální dopady využití fosilních paliv při př výrobě elektrické energie.

•

Porovnat vyučovací ovací prakticky učitele u bez praxe a učitele s dvacetiletou praxí.

Úroveň 5. Syntéza Syntézou se rozumí schopnost sestavit části (prvky) do nového před ed tím neexistujícího celku. Novým celkem může být např.. ucelené sdělení, sdě plán operací nutný k vytvoření ení díla apod. Mezi aktivní slovesa patří: Obhájit, uspořádat, ádat, sestavit, kategorizovat, sebrat, zkombinovat, kombinovat, kompilovat, zkomponovat, zkonstruovat, vytvořit, it, navrhnout, vyvinout, vynalézat, ustavit, vysv vysvětlit, t, formulovat, generalizovat, generovat, integrovat, vymýšlet, dělat, d řídit, ídit, modifikovat, organizovat, plánovat, navrhnout, na restrukturalizovat, rekonstruovat, reorganizovat, revidovat, přepisovat, p sestavit, sumarizovat, vynalézt Příklady výstupů z učení za použití aktivní sloves •

Shrnout důsledky a účinky činky ruské revoluce z r. 1917.

•

Navrhnout systém vzdělávání ělávání pro mistry výroby.

•

Navrhnout postup sanace pro konkrétní případy p kontaminace.

Úroveň 6. Hodnocení;; hodnoticí posouzení Hodnocení může že být definováno jako schopnost posoudit materiály, podklady, metody a techniky z hlediska určitého účelu elu a podle určitých ur kritérií, která jsou dána předem, ředem, nebo jsou navržena studujícím. Mezi aktivní slovesa patří: Ocenit, cenit, zjistit, diskutovat, zhodnotit, připojit p výrok, vybrat, porovnat, shrnout, přesvědčit, př kritizovat, rozhodnout, obhájit, odlišit, vysvětlit, vysvě vyhodnotit, zhodnotit, oznámkovat, známkovat, interpretovat, posoudit, usoudit, vyjádřit míru, stanovit hranice, predikovat, doporučit, doporu porovnat, rozřešit, řešit, prověřit, prov udělat závěr, recenzovat, určit ení za použití aktivní sloves Příklady výstupů z učení •

Zhodnotit marketingové strategie různých r modelů elektronického obchodu.

•

Zhodnotit hlavní přínos řínos Michaela Faradaye v oblasti elektromagnetické indukce.

•

Posoudit dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí z hlediska jejich efektivnosti.


21

2.3.8.2

Psaní výstupů z učení čení v afektivní oblasti (postojové, hodnotové)

S ohledem na specifika studijních předmětů p mohou být výstupy z učení čení také z oblasti afektivní domény. Tato doména se týká emočních emo složek učení: od základního přání řání získat informaci až po integraci přesvědčení, ení, hodnot a postojů. postoj Má pět hlavních kategorizačních čních úrovní v hierarchickém uspořádání (obr. 7).

Obr. 7 Hierarchie afektivní domény (vlastní zpracování zpra podle Vališová a Kasíková, 2011)

Úroveň 1. Přijetí, přijímání, ijímání, souhlas První kategorie vyjadřuje přání řání ání studenta získat informaci. Jednotlivec akceptuje potřebu pot služby, nutnost naslouchání jiným s respektem, prokazuje schopnost vcítit se do sociálních sociálníc problémů. Úroveň 2. Odezva, reakce Odezva vyjadřuje aktivní účast čast jednotlivce na vlastním učení u ení se. Projevuje se jako ochota podílet se na prezentaci, diskusi v kolektivu učících uč se, pomáhat jiným. Úroveň 3. Hodnotová škála (oceňování (oceň hodnot) Hodnotová škála se pohybuje od akceptace určité ur ité hodnoty až po komplexní p přesvědčení, např. jednotlivec demonstruje svou víru v demokratické principy, uznává roli vědy v v každodenním životě, prokazuje zájem o blaho druhých, ukazuje citlivost k rozdílům jednotlivců a ke kulturním rozdílům. rozdíl Úroveň 4. Organizace (integrování hodnot) Tato kategorizační úroveň ň se vyjadřuje vyjad uje jako proces, jímž jednotlivec prochází, když vnímá různé r hodnoty, řeší eší konflikt mezi nimi a vytváří vytvá vlastní, např.. rozpoznává nutnost rovnováhy mezi svobodou svo a odpovědností v demokracii, přijímá př zodpovědnost dnost za své vlastní chování, přijímá profesní etické standardy, přizpůsobuje sobuje své chování hodnotovému systému apod. Úroveň 5. Začlenění ní systému hodnot do charakterové struktury osobnosti (charakterizace) (c Na a této úrovni již má jednotlivec vlastní hodnotový systém v podobě systému př přesvědčení, názorů a postojů, kterými řídí ídí své chování v konzistentní a předvídatelné podobě. ě. Projevuje schopnost samostatné práce, profesní přesvědčení přesv o etických zásadách práce, prokazuje dobrou osobní, sociální a emoční úroveň, ň, udržuje zdravý životní styl atd. Mezi aktivní slovesa afektivní domény patří: pat Konat, lpět, t, ocenit, žádat, akceptovat, akceptovat pomáhat, zúčastnit se, přijmout, t, vyznávat, hlásit se, kombinovat, dokončit, souhlasit,, spolupracovat, obhájit, obháji demonstrovat (víru v něco), ěco), rozl rozlišit, diskutovat, projevit, disputovat, ovat, hájit, následovat, udržet, udrže iniciovat, integrovat, posoudit, t, naslouchat, uspořádat, uspo zorganizovat, organizovat, podílet se, praktikovat, připojit p se, sdílet, chválit, dotazovat se, porovnat, porovna reportovat, vyřešit, podpořit, atd.


22

Příklady výstupů z učení •

eby etických kodexů kodex a standardů. Přijmout potřeby

•

Projevit schopnost dobré komunikace s podřízeným pracovníkem.

•

Schopnost řešit ešit konfliktní situace mezi osobními ambicemi a etickými normami.

2.3.8.3

Psaní výstupů z učení čení v psychomotorické oblasti

Obecně je možné konstatovat, že v rámci psychomotorické domény výstupů z učení je popsán postup od jednoduchého pozorování určité urč činnosti či ovládání nástrojů až po získání mistrovských dovedností. Psychomotorická doména (obr. 8) 8 se uplatňuje především v takových oborech, jako jsou laboratorní přírodovědné předměty, ty, zdravotní vědy, v umění, hudba, strojírenství, drama a tělesná t výchova (Honzík, 2008). S ohledem na oblast zájmu této metodiky, je zde psychomotorická oblast zmíněna zmín jen okrajově. Kategorie psychomotorické oblasti (Vališová a Kasíková, 2011) Úroveň 1. Vnímání Úroveň 2. Zaměření ízená motorická reakce Úroveň 3. Řízená Úroveň 4. Automatizace jednoduchých motorických dovedností Úroveň 5. Automatizace komplexních motorických dovedností Úroveň 6. Schopnost motorické adaptace Úroveň 7. Motorická tvořivost

Obr. 8 Hierarchie psychomotorické oblasti (vlastní zpracování podle Vališová a Kasíková, 2011)

2.4 Obsah předmětu Obsahem předmětu jsou míněna témata předmětu p zpracovaná po jednotlivých týdnech výuky. V případě, že v rámci předmětu ř ětu probíhají p přednášky a cvičení, příp. semináře, ře, měla mě by být témata stanovena pro všechny realizované akce samostatně (a to jak pro prezenční, í, tak i pro kombinovanou formu studia). Počet témat by měll odpovídat délce semestru i způsobu zp sobu výuky. Na EF TUL trvá semestr standardně standardn 14 týdnů. Výjimkou je výuka v letním semestru posledního ročníku, ro níku, kdy pro 3. roč ročník bakalářských studijních oborů trvá letní semestr 10 týdnů týdn a pro 2. ročník ník navazujících magisterských studijních oborů 9 týdnů. Metodika inovace předmětů

23

2.5 Vyučovací metody Pod pojmem vyučovací ovací metoda lze chápat specifický způsob zp uspořádání činností učitele u a studentů, který rozvíjí vzdělanostní profil studenta a působí v souladu se vzdělávacími ělávacími a výchovnými cíli. (Vališová a Kasíková, 2011) Vyučovací Vyuč metody představují vlastně způsob, sob, jakým bude dosahováno definovaných cílů předmětu. Vyučovací procesy předmětů ě ů jsou odvislé od jejich specifik, zvláštností. Z tohoto důvodu d je potřeba vybrat vhodné vyučovací ovací metody „šité na míru danému předmětu“. p tu“. (Rydvalová, 2009). Následující část textu nabízí přehled řehled vybraných didaktických metod,, které je možné využít při p výuce předmětu. Přehled ehled vybraných metod je určen ur k inspiraci, protože výběr ěr optimální metody je individuální a je třeba eba zohlednit celou řadu okolností. Např.. cíle a požadované výstupy z učení u předmětu, obsah vědního dního oboru i téma předmětu, p tu, ale také cílovou skupinu studentů student (jejich aktuální znalosti a dovednosti, specifika konkrétní studijní skupiny), schopnosti a pedagogické dovednosti vyučujícího, časový asový rámec, dostupnost pomůcek pom ad. V souladu se Studijním a zkušebním řádem Technické univerzity v Liberci jsou formy výuky uvedené v tab. 2.

Tab. 2 Základní formy výuky podle Studijního a zkušebního řádu ádu Technické univerzity v Liberci

přednášky

cvičení

laboratorní cvičení

semináře

ateliéry

projekty

konzultace

exkurze

kurzy

soustředění

praxe

samostatné studium

Metody používané v rámci portálu informačního informa ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG jsou následující: •

Monologický výklad (přednáška, řednáška, prezentace, vysvětlování) vysv

•

Dialogické metody (přednáška, řednáška, prezentace, vysvětlování)

•

Samostatná práce studentů (studium textů, literatury, problémové úkoly, výzkum, písemná práce)

•

Prezentace a obhajoba písemné práce

•

Pozorování

•

Demonstrace

•

Projektová výuka

•

Nácvik pohybových a praktických pracovních dovedností

•

Laborování

•

Pracovní činnosti (dílny)

•

Samostatná tvůrčí č a umě ělecká činnost studenta

•

Aktivizující metody (simulační, (simula situační, inscenační ní metody, dramatizace, hraní rolí, manažerská hra)

•

Problémové metody (badatelské, výzkumné)

•

Samostatná výzkumná činnost studenta

•

Demonstrace e dovedností studentů student


24

•

Skupinová konzultace

•

Individuální konzultace

Další informace k metodám výuky na vysoké škole je možné získat např. např. v publikaci Vyučovací metody na vysoké škole: Praktický průvodce pr výukou v prezenční i distanční ní formě studia (Rohlíková a Vejvodová, 2012).

2.6 Studijní zátěž Odhad studijní zátěže předmětu ř ětu je rozhodující jednak pro přípravu p podkladů ů výuky, pro výběr metody výuky, ale je také v úzké souvislosti s počtem kreditů,, které student za absolvování předmětu p získá. 2.6.1

Odhad rozsahu studijní ní zátěže zát předmětu – vysvětlení pojmu

Při určení studijní zátěže vyučující čující p předmětu odhadne celkový čas, as, který student potřebuje pot k dosažení požadovaných výstupů z učení. Při odhadu je třeba zohlednit řadu řa faktorů, jako jsou specifika předmětu, tu, vstupní úrove úroveň znalostí a dovedností studentů, druh výuky (počet (po studentů ve skupině), ), typ dostupného vybavení a p případně další. Odhad času je pouze orientační ční a je odhadem průměrné pr rné doby, kterou studenti potřebují potř na dosažení očekávaných výsledků učení. čení. Skutečná Skute ná doba strávená v této souvislosti konkrétním studentem m může být odlišná. Studenti jsou různí: ůzní: ně někteří postupují rychleji, jiní pomaleji. (Evropská komise, 2009) Odhad studijní zátěže že je základem pro stanovení počtu kreditů za absolvování solvování předmětu p (viz kap. 2.6.4) a zároveň je podkladem pro plánování studia studenta, jejich sebehodnocení a sebekontrolu („potřebuju víc času – nejde mi to“; to „potřebuju méně času – opravdu jsem při studiu na nic nezapomněl?“). 2.6.2

Praktické rady pro odhad odha rozsahu studijní zátěže

Jako základ pro odhad pracovní zátěže zát nelze uvažovat pouze počet hodin přímé římé výuky, protože ty jsou pouze jednou částí ástí pracovní zátěže zát studentů. Obvykle bude odhadovaná pracovní zátěž zát součtem těchto faktorů (Evropská komise, 2009): 2009 •

Počet hodin přímé ímé výuky v rámci dané vzdělávací složky (počet čet hodin za týden × po počet týdnů).

•

ebnou pro úspěšné úsp absolvování Čas strávený samostatnou nebo skupinovou prací potřebnou dané vzdělávací lávací složky (např. (nap přípravou na přednášky, semináře ře nebo laboratorní cvičení cvi a dokončením ením poznámek po jejich skon skončení; shromážděním a výběrem ěrem vhodných materiálů; materiál potřebným ebným opakováním, studiem materiálů; materiál vypracováním váním prací/projektů/disertace; prací/projektů praxí, např. v laboratoři).

•

Čas potřebný na přípravu řípravu na zkoušku a její absolvování absolvování.

•

Čas potřebný na povinnou(é) praxi(e). praxi(e)

2.6.3

Konkrétní příklady íklady aktivit započítávaných zapo do celkového odhadu rozsahu studijní zátěže

V následujícím textu jsou uvedeny některé n aktivity, které v souvislosti se studiem předmětu p může student vykonávat. U aktivit je doplněn dopln stručný popis, případně postup, jak je možné odhadnout časovou zátěž. V některých případech řípadech se jedná o kombinovanou akt aktivitu, ivitu, kde je třeba t zohlednit všechny dílčí činnosti. Např. „písemná písemná zkouška“ zkouška zahrnuje nejen čas as na vypracování testu, ale také čas potřebný ke studiu literatury. Výsledný odhad času asu musí být vždy založen na kvalifikovaném odhadu vyučujícího.


25

Přímá výuka Jedná se o dobu strávenou v učebn čebně. V případě této aktivity je výpočet et jednoznačný. jednoznač Vychází z počtu hodin za týden, počtu týdnů ů výuky a trvání vyučovací vyu jednotky. V případě výuky na EF TUL trvá vyučovací vyu jednotka 45 minut, semestr má tradičně čně 14 týdnů (výjimkou je výuka v letním semestru závěrečných závě ročníků, kdy v případě bakalářského řského studia trvá 10 a v případě magisterského studia 9 týdnů). týdn Např. předmět,, který má stanoven rozsah výuky 2 přednášky a 2 cvičení týdně, představuje cca 42 hodin přímé výuky (45 x 4 x 14/60). Prostudování textu Pro odhad času potřebného k prostudování textu je možné vycházet z počtu čtu slov. Udává se, že čteme 200 až 300 slov za minutu. Učíme číme se ovšem pomaleji, tj. 50 až 100 slov za minutu (Eger, 2001). Kolik slov zvládneme prostudovat za jednu hodinu? Jedná se o 3000 až 6000 slov, slov tedy přibližně 12 až 24 stran textu (jedna normostrana odpovídá přibližně p 250 slovům běžného ěžného textu (Wikipedia, Normostrana). Takto vypočítaný čass je ale opravdu velmi nepřesný. nep Nepočítá ítá se totiž s možnými problémy souvisejícími s pochopením učiva, čiva, s obtížností textu, s časem nutným k řešení problémových otázek a úkolů v textu, apod. (Rohlíková,, 2012). 2012 Vzhledem k tomu,, že studijní texty se náročností ností liší, je možné použít pro výpočet výpo koeficienty náročnosti (FSV UK, 2009): •

Odborný text v českém, slovenském nebo světovém sv tovém jazyce: koeficient nároč náročnosti 1.

•

Matematický text: koeficient náročnosti náro 3.

•

Beletrie, publicistika, žurnalistika, populárně populárn naučný ný text, film: koeficient náročnosti náro 0,3.

Vypracování testu Přibližně platí, že čas, as, který sám autor pot potřebuje k vypracování testu, se pro studujícího násobí 5krát, případně čas, který k vypracování ní testu potřebuje pot ebuje jiný odborník než autor, se pro studující násobí 3krát (Rohlíková, 2012). Plnění průběžných úkolů řečtené literatury, počítání příkladů,, referování o aktuálním dění, d apod. Příkladem je krátký referát z přeč (FSV UK, 2009) Prezentace, referát Aktivita zahrnuje čas prezentace rezentace při p výuce s podporou softwaru a také čas potřebný potř pro přípravu písemného podkladu s citacemi. Seminární práce Odhad času by měll zahrnovat čas potřebný pot ke studiu literatury, na zpracování písemného podkladu (příp. přípravu podkladů pro prezentaci prezentaci) a čas vlastní prezentace při výuce. Projekt Aktivní účast na společně ě řešeném projektu. Praxe Doba trvání zapojení do praxe. Závěrečná písemná zkouška Odhad celkového času asu zahrnuje hodiny potřebné pot na studium literatury a čas na vypracování testu testu. Závěrečná ústní zkouška Odhad celkového času asu zahrnuje hodiny na studium literatury, čas potřebný řebný na p přípravu a čas na složení zkoušky.


26

Kombinovaná zkouška (písemná písemná a ústní zkouška) Odhad času zahrnuje hodiny na studium literatury, literatury čas na vypracování testu, čas na přípravu a složení ústní zkoušky (FSV UK, 2009). Aktivity uváděné v rámci portálu informačního informa ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG jsou následující: •

Domácí příprava íprava na výuku

•

Exkurze

•

Kontaktní výuka

•

Praktická výuka (vyjádření ření počtem po hodin)

•

Projekt individuální

•

Příprava na dílčí test

•

rní měření, měř zpracování výsledků Příprava na laboratorní

•

Příprava íprava na souhrnný test

•

Příprava na zápočet

•

Příprava na zkoušku

•

Příprava íprava prezentace (referátu)

•

Příprava prezentace (referátu v cizím jazyce)

•

Semestrální práce

•

Účast na výuce

•

Vypracování kvalifikační ční práce

•

Vypracování seminární práce v bakalářském studijním programu

•

Vypracování seminární práce v magisterském studijním programu

2.6.4

Rozsah studijní zátěže ěže v kreditech

Existuje vazba mezi rozsahem studijní zátěže zát vyjádřené v hodinách a ohodnocením předmětu určitým počtem kreditů; tato souvislost by měla m být respektována. Každý předmět ět je ohodnocen ur určitým počtem kreditů,, „které kvantitativně vyjadřují míru zátěže studenta přii studiu daného předmětu“ p (§ 49 odst. 1 zákona č.. 111/1998 Sb. o vysokých školách). Hlavním kritériem určujícím ujícím počet poč kreditů je odhadovaná pracovní zátěž ěž potřebná potř pro dosažení očekávaných výstupů z učení. čení. Řádné Ř přidělování kreditů by mělo lo být pro vysokoškolské instituce součástí systému zabezpečení čení kvality. Rozsah studijní zátěže zát studijního předm ředmětu se vyjadřuje v kreditech s rozdělením lením podle plánovaných aktivit studenta. (Evropská komise, 2009) Přičemž 1 kredit představuje 25 – 30 hodin studia (Evropská komise, 2009).


27

2.7 Metody hodnocení a hodnoticí kritéria Jasná představa studentů ů o tom, „co je čeká“, tvoří důležitou součást ást efektivního učení. u Student by měl jednoznačně pochopit, jak a za co je hodnocen. Slovní popis způsobu způsobu hodnocení je třeba t kvantifikovat. 2.7.1

Hodnocení – vysvětlení ětlení pojmu

Metody hodnocení slouží k ověření, ěření, zda bylo dosaženo plánovaných výstupů z učení. uč Studenti musí při ukončení předmětu v rámci kontroly studia prokázat předem p určené ené znalosti a dovednosti. Konkrétní nastavení prostředků ř ů k hodnocení je závislé na obsahovém zaměření ěření studijního p předmětu a použitých výukových metodách. Kromě Krom metody hodnocení je třeba eba zvážit, kdy bude hodnocení prováděno, zda průběžně ě nebo po ukon ukončení vzdělávací lávací jednotky. Na tuto skutečnost skuteč je třeba myslet již při sestavování výstupů z učení. čení. 2.7.2

Metody a kritéria hodnocení hodnocen

K hodnocení dosažení výstupů z učení uč jsou nejčastěji používány metody,, které jsou uvedeny v tab. 3 (Kračík, 2010). Tab. 3 Metody hodnocení dosažení výstupů výstup z učení

ústní zkoušení (jedním pedagogem či zkušební komisí)

hodnocení studentů ů navzájem (peer-assessment)

písemná zkouška

sebehodnocení (self-assessment assessment)

didaktický test (vč. jeho počítačové ové prezentace)

kooperativní skupinová zkouška

výkonová, praktická zkouška pozorování (individuální, nebo skupinová práce) rozhovor, interview dotazník

závěrečné projekty zpracování případové ípadové studie esej týmová práce prezentace

záznam z praxe Bohatost používané škály hodnocení může m že mít významný vliv na platnost a objektivitu hodnoticích soudů o výkonech hodnocených jedinců. jedi


28

Hodnoticí metody uváděné v rámci portálu informačního informa ního systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG jsou následující: •

Ústní zkouška

•

Písemná zkouška

•

Analýza výkonů studenta

•

Anamnestická metoda

•

Didaktický test

•

Dotazník

•

Esej

•

Hospitace

•

Kombinovaná zkouška

•

Písemná práce

•

Praktická demonstrace získaných dovedností

•

Prezentace nabytých zkušeností prostřednictvím prost portfolia

•

Prezentace osvojených vědomostí vě formou referátu

•

Prezentace samostatné výzkumné činnosti studenta

•

Prezentace skupinové vé práce prá

•

Prezentace tvůrčí č a umělecké ělecké činnosti studenta

•

Rozbor jazykového projevu studenta

•

Rozhovor

•

Systematické pozorování studenta

•

Ústní prezentace samostatné práce studenta

Zajímavé je zjištění, že skutečně využívané možnosti hodnocení studentů ů jsou velmi omezené, om přičemž přibližně 80 % hodnocení má podobu písemného testu, eseje, ese příp. říp. zprávy na ur určité téma (Kennedy et al., 2006). 2.7.3

Postup pro přípravu ípravu systému hodnocení

Navrhované kroky k psaní hodnoticích hodnoti kritérií (UCE Birmingham, 2006) •

Určete, který výstup z učení hodnotíte.

•

Vyberte metodu hodnocení.

•

Vypracujte požadavky pro úspěšné úsp provedení hodnocení, příp. říp. požadované atributy (např.. srozumitelnost a plynulost prezentace).

•

Zaměřte te se na podstatné a jasně jasn formulujte kritéria.

•

Zkontrolujte, zda jsou kritéria měřitelná, m itelná, nebo hodnotitelná jiným spolehlivým způsobem, zp a že kritéria jsou jasná a jednoznačná. jednozna

•

Postup opakujte, dokud nebudete s výsledkem spokojeni.


29

2.7.4 •

Praktické rady pro přípravu řípravu hodnocení a výběr výb r vhodných metod hodnocení hodnoce Pohled vyučujícího a studenta na zkoušení se liší

Vyučující by měl mít na zřeteli, řeteli, eteli, že jeho pohled na význam zkoušky se od studentova liší. Z pohledu vyučujícího zkouška ověřuje, ěřuje, zda se student nau naučilil to, co bylo stanoveno jako výstup z učení. u Z pohledu studenta je hlavní to, co se bude zkoušet (aby u zkoušky uspěl), us ěl), nikoliv to, co se vyu vyučuje (obr. 9). Jinými slovy: studenta se naučí nau to, o čem em si myslí, že se bude zkoušet, nikoliv to, co je uvedeno v plánu, nebo dokonce to, co bylo uvedeno na přednáškách. p

Obr. 9 Rozdílný pohled vyučujícího ujícího a studenta na zkoušení

•

Jednoduchost a srozumitelnost

Mělo lo by být jasné kdy, jak a za co budou přidělovány p body. •

Využití softwaru

Průběžné žné i výsledné hodnocení by mělo m být transparentním způsobem k dispozici tak, aby mohl student zareagovat a v případě ř ě neúspěchu neúsp chu zintenzivnit své úsilí a dosáhnout lepšího výsledku. Je možné využít testování např. v rámci SW Moodle (dostupné na webových stránkách e-learning.tul.cz). e 2.7.5

Příklad íklad nastavení hodnoticí škály

Konkrétní nastavení hodnoticích kritérií musí vycházet ze Studijního a zkušebního řádu TUL, článek 12 Hodnocení studijních výsledků, výsledků kde je uvedeno, že: •

Základními formami kontroly studia jsou zápočet, zápo klasifikovaný zápočet, čet, zkouška, souborná zkouška, státní tní zkouška.

•

Výsledek klasifikovaného zápočtu zápo stejně jako zkoušky klasifikuje zkoušející známkami výborně (1), výborně ě minus (1-), (1 velmi dobře (2), velmi dobře ře minus (2-), (2 dobře (3) a neprospěl (4).

Jakým způsobem může že být nastavena hodnoticí škála ukazuje tab. 4.

Tab. 4 Způsob nastavení hodnoticí škály (upraveno podle FSV UK, 2009)

č.

Posuzované kritérium

Váha

Body (alternativně) (alternativn

1.

Kvalita zpracování semestrální práce

50 %

0 – 50

2.

Kvalita prezentace

30 %

0 – 30

3.

Míra proaktivity a zapojení studenta do výuky

20 %

0 – 20

Příklad celkového hodnocení založený na klasifikační klasifika tabulce ECTS (Evropská komise, 2009) je uveden v tab. 5. Metodika inovace předmětů

30

Tab. 5 Příklad íklad celkového hodnocení založený na klasifikační klasifika tabulce ECTS (Evropská komise, 2009)

Klasifikace

ECTS Grade

Procento udělených známek (dle celkového počtu známek udělených v průběhu dvou předcházejících let) 20 %

Dosažený počet po bodů

výborně

A

100 – 90

výborně minus

B

velmi dobře

C

velmi dobře minus

D

dobře

E

25 %

59 - 50

neprospěl

F

25 %

49 a méně

89 - 80 35 %

79 - 70 69 - 60

celkem 100 %

2.8 Literatura povinná a doporučená doporu Uváděná literatura by měla ěla být rozdě rozdělena na povinnou a doporučenou. Povinná literatura je, jak z názvu vyplývá, povinná k prostudování a je jedním z předpokladů splnění výstupů z učení a tedy i úspěšného absolvování předmětu. tu. Prostudování povinné literatury je jednou z činností, které bude zahrnuta do celkové studijní zátěže (viz kapitola 2.6 Studijní zátěž). Počet publikací by měll být takový, aby je student vzhledem k další studijní zátěži ěži byl schopen reálně prostudovat. Doporučená literatura má sloužit především p k rozšíření znalostí,, má studentům student více přiblížit studovanou problematiku a případně řípadně evokovat hlubší studium dílčího problému. Uváděné zdroje musí být v souladu s normou ČSN SN ISO 690 Bibliografické citace, c obsah, forma a struktura, příp. ČSN ISO 690--2 Bibliografické citace, elektronické dokumenty nebo jejich části. Při přípravě je možné využít generátor citací, který je dostupný na www.citace.com.

2.9 Studijní pomůcky ůcky V této části by mělo lo být uvedeno, jaké studijní pomůcky jsou studentům k dispozici. Jedná se např. o multimediální pomůcky, ůcky, přístrojové př vybavení, distanční vzdělávací opory apod. V současnosti asnosti je možné využít e-learningový TUL portál Moodle (dostupný https://elearning.fm.tul.cz/), ), který je určen ur pro tvorbu výukových systémů a elektronických ektronických kurzů. kurz

z

Didaktické technické prostředky ředky (Rydvalová, 2009): •

Prostředky edky vizuální techniky (tabule, (tabule magnetická tabule, flipchart,, apod.) apod. pro nepromítavé pomůcky (plexitové tabule – bílé, průhledné) hledné) a statické projekce (zpětný (zp projektor, diaprojektor, interaktivní tabule).

•

Prostředky auditivní techniky (CD přehrávač). p

•

Prostředky audiovizuální ální techniky (zařízení (za pro diktafony, ny, televizor, video, DVD přehrávač…). p

•

Prostředky pro programované vyučování vyu (počítače).


31

3 KOMPLETACE SYLABU STUDIJNÍHO PŘEDMĚ ŘEDMĚTU A NAVAZUJÍCÍ ČINNOSTI Č NEZBYTNÉ PRO ZAHÁJENÍ ZAHÁJEN VÝUKY Tato etapa je završením práce na přípravě p sylabu studijního předmětu. Výstupem by měl m být kompletně vyplněný ný sylabus, jehož položky jsou v souladu s Metodikou pro inovaci předmětů p v rámci projektu INPROTUL. Formulářř pro zpracování sylabu studijního předmětu př ětu je uveden v příloze Metodiky, ve formě elektronického formuláře formulá určeného k vyplnění v Microsoft Office Word 2007 bude k dispozici na webových stránkách projektu. Řada údajů,, které jsou uvedeny v metodice, jsou součástí sylabu předmětu, ětu, který je dostupný v informačním systému studijní agendy Technické univerzity v Liberci IS/STAG, ostatní byly zařazeny za s ohledem na předpokládaný edpokládaný vývoj výv terciárního vzdělávání. Výstupem bude Katalog sylabů inovovaných studijních předmětů,, který bude obsahovat jednotlivé sylaby předmětu (katalogové listy), listy) který bude v souladu se všemi v úvodu zmíněnými požadavky. Za správnost a úplnost údajů zodpovídá garant inovace příslušného předmě ředmětu. V případě, že garantem inovace není garant předmětu, př tu, tento provede kontrolu a schválení návrhu stvrdí svým podpisem. Za kontrolu úplnosti sylabů sylab a zpracování Katalogu sylabů inovovaných studijních předmětů odpovídá metodik inovace předmě ředmětů. Garant oboru provede kontrolu návrhu sylabů, sylab především co se týče e kontroly výpo výpočtu hodinové zátěže, dále by měll vyhodnotit, zda se sylaby předmětů tematicky a metodologicky doplňují dopl a nepřekrývají a zda nedochází ke k zdvojování činností a předepsané literatury mezi předměty. Na základě katalogu bude možné posoudit návaznosti předmětů, tak, aby se neopakovaly stejné výstupy z učení a byla zajištěna na gradace výstupů výstup z učení v průběhu studia. Souhlas doloží svým podpisem. Případné nedostatky ky a problémy řeší ř garant oboru ve spolupráci s garantem inovace předmětu. p Přípravou ípravou sylabu studijního předmětu př inovační proces nekončí.. Jak bylo uvedeno v předchozí kapitole 2.9. Studijní pomůcky,, studenti by měli m mít přístup k různorodým znorodým pomůckám, pomů které je třeba také připravit, příp. íp. aktualizovat, a zajistit k nim přístup studentů (např. díky e-learningového learningového portálu TUL, který je dostupný z https://elearning.fm.tul.cz/). https://elearning.fm.tul.cz/ Pro takto připravený ipravený inovovaný studijní předmět p je možné zahájit pilotní výuku, provést její vyhodnocení a potřebné ebné úpravy. úpravy Studenti – absolventi předmětu – mohou např. prostřednictvím ednictvím dotazníku zhodnotit, jakým způsobem zp splnil (příp. nesplnil) předmět jejich jich očekávání, o zda skutečnost odpovídala zveřejně řejněným informacím a zda skutečny byly naplněny ěny definované výstupy z učení. Stejně tak je možné konzultovat s kolegy, příp. s dalšími vyučujícími, s garantem předmětu p či oboru, zda byla splněna očekávání ekávání a co by bylo vhodné změnit. Předmět bude reflektovat aktuální vývoj společnosti spole nosti i oboru, proto je nezbytně nutné provádět aktualizaci sylabu (především edevším obsahové náplně nápln a zdrojů informací).


32

4 ZÁVĚREČNÉ ČNÉ SHRNUTÍ Metodika pro inovaci předmětů ř ětů v rámci projektu MŠMT INPROTUL - Inovace mezioborového studijního programu Ekonomika a Management se zaměřením zam ením na znalostní ekonomiku poskytuje jednotný postup pro zpracování popisu studijního předmětu. p Přehledně ě podává informace o jednotlivých krocích, které proces inovace zahrnuje. zahr Každá část ást procesu obsahuje vysvětlení pojmu, praktické příklady íklady i rady pro zpracování. Přehledná struktura metodiky má přispě řispět k snadné orientaci v textu a usnadnitt hledání potřebných informací pro přípravu p ípravu popisu studijního předmětu př ve formě standardizovaného sylabu. Pro zpracování sylabu v jednotné podobě podob byl v rámci metodiky připraven ipraven formulář Sylabus studijního předmětu, který bude garantům ům inovace předmětů p k dispozici v elektronické podobě. podobě Jednotlivé sylaby se stanou součástí ástí Katalogu sylabů sylab inovovaných studijních předmětů,, který bude jedním z výstupů procesu inovace studijních předmě ředmětů. Informace obsažené v katalogu mohou ohou být využity ke zvyšování kvality studia v rámci studijního programu Ekonomika a management na Ekonomické fakultě fakult Technické univerzity v Liberci:: mj. bude b možné provést kontrolu duplicity předmě ř ětů ů (výstupů z učení), zhodnotit, zda je zajištěna na gradace navazujících předmětů apod.

Ing. Magdalena Zbránková, Zbránková Ph.D.


33

ZDROJE [1] ADAM, S., 2004. Using Learning Outcomes: A consideration of the nature, role, application and implications for European education of employing learning outcomes at the local, national and international levels. Report on United Kingdom Bologna Seminar, July 2004, Herriot-Watt Herriot University. [2] Akreditační ní komise. 2010a. Bakalářské Bakalá a magisterské studijní programy - náležitosti žádosti o akreditace, jejich rozšíření rozšíře a prodloužení platnosti. Doporučená ená forma žádostí o akreditace bakalářských/magisterských ských/magisterských studijních programů program - komentář a formuláře - platné od 21. 7. 2010. Aktualizováno (St (Středa, 21 Červenec ervenec 2010 09:03). Dostupné z http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/47/formulare_Bc_Mgr_02_2012.doc http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/47/formulare_Bc_Mgr_02_2012.doc [3] Akreditační ní komise. 2010b. Standardy Akreditační Akredita ní komise pro posuzování žádostí o akreditaci, rozšíření ření ení akreditace a prodloužení doby platnosti akreditace studijních programů program a jejich oborů.. Aktualizováno (Úterý, (Úte 19 Říjen íjen 2010 14:56). Dostupné z http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/article/83/standardy_pro_sp_03_2011.pdf [4] BLOOM, B. S. et al., 1956. Taxonomy of educational objectives: The classification of educational goals. Handbook I, cognitive domain. New New York; Toronto: Longmans, Green. [5] EGER, L. Jak tvořit it distanční distanč text. 2. vyd. Plzeň: ZČU, 2001. ISBN 978-80 80-708-2770-3 [6] EVROPSKÁ KOMISE. Příručka pro uživatele ECTS.. Lucemburk: Úřad pro úřední ú tisky Evropských společenství, čenství, 2009. ISBN 978-92-79-09728-7. 978 [7] EUROPA. Boloňský ský proces: vytvo vytvoření ení Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání vzd [online]. Poslední aktualizace: 09.04.2010. [cit. 2012 2012-06-02]. 02]. Dostupné z http://europa.eu/legislation_summaries/education_training_youth/lifelong_learning/c11088_cs. htm [8] FSV UK. Doporučení ení postupu p při přidělování lování kreditního ohodnocení předmětů předm ve studijních plánech bakalářských řských studijních oborů. obor Praha, 2009. Dostupné z: http://intranet.fsv.cuni.cz/FSVINT http://intranet.fsv.cuni.cz/FSVINT-1276-version1-KREDITY_FSV_UK.doc [9] HONZÍK, J. M. Diploma supplement and ECTS Label. Nástroje evropského vzdělávacího vzd prostoru pro řízení ízení kvality ve vysokoškolském vzdělávání. vzd [online] Brno: VUT v Brně, 2008. [cit. 2012-07-14]. 14]. Dostupné z: http://fim.uhk.cz/refimat/doc/pozvanky/Psani-Ucebnichhttp://fim.uhk.cz/refimat/doc/pozvanky/Psani vystupu.pdf [10] JÁČOVÁ, OVÁ, H., H. STÁROVÁ a M. M ŽIŽKA, 2012. Ekonomická fakulta Technická univerzita v Liberci. Informace o studiu 2012/2013. Stav ke dni 30. 6. 2012. 1. vyd. Liberec: TUL. ISBN 978-80-7372-873-1. 1. Dostupné z http://www.ef.tul.cz/upload/files/zk-2012http://www.ef.tul.cz/upload/files/zk 2013.pdf [11] Jak psát výstupy z učení čení pro p studijní obory a předměty. ty. Reforma terciárního vzdělávání vzd [IPn]: Národní kvalifikační ní rámec terciárního vzdělávání vzd [QRAM] [online]. 05/28/2012 [cit. 2012-072012 18]. Dostupné z http://qram.reformy-msmt.cz/download-document/jak-psat http://qram.reformy psat-vystupy-z-ucenipro-studijni-obory-a-predmety predmety [12] JENKINS, A. a D. UNWIN. How to write learning outcomes [online]. 2001 [cit. 2012-06-15]. 2012 Dostupné z: http://www.ncgia.ucsb.edu/education/curricula/giscc/units/format/outcomes.html [13] KENNEDY, D., N. RYAN a A. HYLAND. 2006. Writing and using ng Learning Outcomes: A Practical Guide. Bologna Handbook: Implementing Bologna in your Institution, Institution C 3.4 – 1., 1 30. Dostupné z: http://www.bologna.msmt.cz/files/learning-outcomes.pdf http://www.bologna.msmt.cz/files/learning [14] KRAČÍK, V. et al. Výchova k podnikání: Metodika VII [online]. Ostrava, a, 2010 [cit. 2012-06-25]. 2012 Dostupné z: http://www.vtpup.cz/cs/download/ef http://www.vtpup.cz/cs/download/ef-trans/metodika-vii---finalni-verze.pdf. Metodika. Vysoká škola podnikání. [15] MŠMT. Oblast vzdělávání: ělávání: Ekonomické obory. Reforma terciárního vzdělávání [IPn]: Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání vzd [QRAM] [online]. 04/20/2012. Aktualizace Metodika inovace předmětů

34

08/21/2012 [cit. 2012-08-25]. 2012 25]. document/ov_ekonomicke document/ov_ekonomicke-obory

Dostupné

z

http://qram.reformy http://qram.reformy-msmt.cz/download-

[16] Normostrana. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Wiki Foundation, 2001- [cit. 2012-08-29]. 2012 29]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Normostrana [17] ROHLÍKOVÁ, L. a J. VEJVODOVÁ, 2012. Vyučovací ovací metody na vysoké škole: Praktický průvodce vodce výukou v prezenční prezenč i distanční formě studia.. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-4152978 9. [18] RYDVALOVÁ, P. et al., 2009. Metodika pro inovaci předmětů v rámci projektu TE TE-ERA: Interní materiál projektového týmu. týmu Liberec. [19] SKALKOVÁ, J., 2007. Obecná didaktika. 2., rozšířené ené a aktualizované vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-1821-7. 7. [20] Studijní a zkušební řád Technické univerzity v Liberci ze dne 11. června ervna 2012. Liberec: TUL, 2012. Dostupné z: http://www.tul.cz/studenti/legislativa/studijni-a-zkusebni http://www.tul.cz/studenti/legislativa/studijni zkusebni-rad-tul-noveplatnost-od-1-9-2012_pdf_5563 2012_pdf_5563 [21] UCE Birmingham Guide to Learning Outcomes. BIRMINGHAM CITY UNIVERSITY. Guide to Learning Outcomes [online]. 2006 [cit. 2012-07-21]. 21]. Dostupné z: http://www.ssdd.bcu.ac.uk/outcomes/#2.%20What%20are%20Learning%20Outcomes [22] VALIŠOVÁ, A. a H. KASÍKOVÁ, 2011. Pedagogika pro učitele. 2., rozšířené rozšíř a aktualizované vydání. Praha: Grada. ISBN 978-80-247-3357-9. 978 [23] Vyhláška MŠMT č.. 42/1999 Sb. o obsahu žádosti o akreditaci studijního programu. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyhlaska-msmt-c-42-1999-sb-o-obsahu http://www.msmt.cz/vzdelavani/vyhlaska obsahu-zadosti-o-akreditacistudijniho-programu [24] Zákon č.. 111 ze dne 22. dubna 1998 o vysokých školách a o změně změně a doplnění dalších zákonů. [25] ZORMANOVÁ, L. Výukové metody v pedagogice. Praha: Grada Publishing, 2012. ISBN 978978 80-247-4100-0


35

SLOVNÍK Cíl předmětu Je obecným vyjádřením záměrů ěrů vyučujícího. vyu Vyjadřuje, čeho chce vyučující dosáhnout ve vztahu ke studentům. Evropský systém přenosu enosu kreditu (ECTS;; European Credit Transfer and Accumulation System) System Systém pro uznávání kreditů ů za studium a usnadnění usnadn přenosu uznaných znaných kreditů mezi vzdělávacími institucemi i v mezinárodním měř ěřítku. Hodnocení Úplná škála metod (písemné, ústní a praktické zkoušky, projekty a portfolia), které se používají k hodnocení studentů a míry dosažení očekávaných o výstupů z učení. ení. Probíhá průběžně pr nebo po ukončení vzdělávací jednotky. Hodnoticí kritéria Popis toho, co se očekává, ekává, aby student vykonal jako jak důkaz naplnění učebních ebních výstupů. výstup Korekvizity Mírnější forma prerekvizity, určité čité předměty p či kurzy musí být alespoň současně časně zapsány s novým předmětem nebo kurzem. Kredit Uznání jednotky učení, ení, obvykle se měří m v hodinách studia nebo na základě dosažení minimální hranice požadavků, popřípadě ř ě jsou kombinací obojího. Kurikulum Kurikulum je ztělesněním vzdělávacího ělávacího lávacího programu a zahrnuje fiolozofii, obsah učiva, u uč pedagogické přístupy a způsoby hodnocení. Metody hodnocení Metody sloužící k ověření, ěření, zda bylo dosaženo plánovaných výstup výstupů z učení. čení. Nap Např. zpracování případové studie, eseje,, prezentace, týmová práce, práce analýza dat, apod. E-learningový portál TUL (Moodle Moodle) Určen pro tvorbu výukových systémů systém a elektronických kurzů na internetu. Dostupný z https://elearning.fm.tul.cz/ Obecné způsobilosti Schopnost použití odborných znalosti a dovednosti v určitém ur kontextu a s určitou čitou mírou samostatnosti a odpovědnosti („student je schopen“). schopen“) Zahrnují všechno, co se studenti v daném studijním oboru naučí, ale přitom je „přenositelné“ enositelné“ a využitelné i mimo tento obor. Obecné způsobilosti způsobilosti jsou tedy stejné u všech oborů. Např. schopnost hopnost studenta samostatně samostatn se rozhodovat, nést odpově odpovědnost za výsledek, je schopen tvorby úsudku, komunikace odborných problémů, problém , schopnosti dalšího vzdě vzdělávání apod. Oblasti vzdělávání v Národním kvalifikačním rámci terciárního vzdělávání Ucelený a vzájemně související úsek terciárního vzdělávání, vzd v jehož rámci vznikají a uskutečňují uskute se studijní programy. Oblast vzdělávání ělávání je vymezena především p edevším deskriptory popisujícími výstupy z učení, které standardizovanou formou vyjadřují vyjad cíle vzdělávání a rovněžž odrážejí spole společný teoretický, metodologický, případně také filozofický a hodnotový základ dané oblasti vzd vzdělávání. ělávání.


36

Odborné dovednosti Zahrnují všechny situace, kdy student umí použít své znalosti v praxi: co umí navrhnout, vytvořit, vytvo realizovat, vyřešit, ešit, zlepšit, atd. Jinými slovy, jeho praktické prak dovednosti v daném oboru, co „student „ umí“, “, jak umí použít odborné znalosti. znalosti Odborné znalosti Zahrnují vše, co student umí vyjmenovat, definovat, popsat, vysvětlit, vysv tlit, analyzovat atd. Jinými slovy jeho teoretické znalosti v daném oboru. Prerekvizity Předmět čii zkouška, která musí být splněna spln před zapsáním jiného předmětu ě či před př možností dalšího studia. Studijní opora Studijní opora je základním studijním materiálem k danému studijnímu předmětu. ř ětu. Jedná se o písemný materiál, který v sobě zahrnuje výklad vybraných témat, řadu interaktivních prvků, ů, které mají motivovat studenta k zamyšlení se nad prezentovanou problematikou problematiko (otázky k zamyšlení, odkazy na další studijní zdroje, související problematiku apod.), prezentuje řešené ešené modelové příklady, př případové studie či příklady z praxe, vymezuje úkoly k samostatné práci studentů a samostudiu. Studijní opora v sobě zahrnuje prvky učebnice čebnice a sou současně cvičebnice. Studijní zátěž Doba, za kterou studeti obvykle splní všechny učební u aktivity (jako jsou přednášky, řednášky, semináře, seminá projetky, praxe, samostatné studium a zkoušky), které jsou nutné k dosažení výsledků ů vzdě vzdělávání. Sylabus Sylabus studijního předmětu ětu tu je základním pedagogickým dokumentem, který v bodovém přehledu poskytuje studentovi všechny podstatné informace o studijním předmětu. p tu. Student by díky sylabu měl m pochopit, jak výuka probíhá, jak bude studovat, kdy a jak je hodnocen, pročč je hodnocen, jakými metodami, z čeho eho se skládá jeho celkové hodnocení (za co všechno je hodnocen) apod. Taxonomie cílů Systematicky uspořádaný ádaný soupis jistých objektů. objekt Taxonomie výchovných cílů (často nazývána Bloomova taxonomie), ), je hodnocení rozdílných rozdíl cílů a dovedností, které nastavili uč učitelé pro studenty (vzdělávací cíle). Výstup z učení studijního předmě ředmětu Konkrétní měřitelné itelné znalosti, dovednosti, schopnosti, které by si studenti stude v rámci studia předmětu p měli osvojit (resp. co student umí po úspěšném úsp absolvování předmětu). Představují edstavují jeden ze základních stavebních kamenů pro transparentnost v rámci vysokoškolských systémů ů a kvalifikací. Formulace učebních výstupů jsou typicky charakterizovány používáním aktivních aktivních sloves vyjadřujících vyjad poznání, porozumění, ní, aplikaci, analýzu, hodnocení, atd. Výukové metody Způsob sob výuky, která podporuje dosažení výstupů výstup z učení. Např.. teoretická př příprava, laboratorní cvičení, stáž, atd.


37

PŘÍLOHY Příloha A Podklad pro inovaci studijních studi předmětů – tabulka Příloha B Popis inovovaného studijního předmětu p – katalogový list


38

Příloha íloha A Podklad pro inovaci studijních předmětů p – tabulka


39

Příloha B Popis inovovaného studijního předmětu p – katalogový list

Název studijního předmětu

Doplňte název předmětu Katedra:

Doplňte

Studijní obor:

Zkratka předmětu:

Doplň Doplňte

Doplňte. Upozornění: Upozorn pro různé obory mají být různé zné výstupy z učení. Doplňte Doplňte Doplňte Doplňte

Základní informace o studijním předmětu př

Rozsah výuky Prezenční studium př./cv. (hod. za týden):

Doplňte

Kombinované (hod./semestr):

Způsob zakončení:

Doplňte

Zápočet před zkouškou:

Doplň Doplňte

Počet kreditů:

Doplň Doplňte

Typ předmětu: Doporučený studia:

Doplňte ročník

Doplňte

Doporučený studia:

Jazyk výuky:

Doplňte

Garant/ka:

Doplňte

Přednášející:

Doplňte všechny přednášející p

Cvičící:

Doplňte všechny cvičící cvi

studium

semestr

Prerekvizity (absolvované předmě ředměty):

Doplňte, příp. proškrtněte.

Korekvizity (současně zapisované předměty): p

Doplňte, příp. proškrtněte.

Nahrazovaný předmět:

Doplň Doplňte

Doplň Doplňte

Doplňte, příp. p proškrtněte.


40

Cíl studijního předmětu

Doplňte cíl z pohledu vyučujícího čujícího jednou vvětou (str. 13)

Výstupy z učení

Doplňte cca 4 až 6 výstupů z učení. čení. Tvar aktivní sloveso a do doplnit kontext. (str. 14) 14

Obsah předmětu

Přednášky

Doplňte obsah jednotlivých přednášek. p Počet et má odpovídat po počtu týdnů semestru emestru a způsobu zp výuky (str. 23)

Cvičení


Semináře


Vyučovací metody

Prezenční studium

Doplňte metody výuky (str. 24)

Kombinované studium

Doplňte metody výuky (str. 24) 2

Studijní zátěž (hodin za semestr; 1 hodina = 60 minut; 1 kredit je cca 25 – 30 hodin studia) studia Aktivita

Prezenční studium

Kombinované studium

Doplňte jednotlivé aktivity (str. 25 5).

Doplňte počet hodin

Doplň počet hodin Doplňte

Celkem

Doplňte počet hodin

Doplň počet hodin Doplňte


41

Metody hodnocení a hodnoticí kritéria Doplňte slovní popis hodnocení (str. 28) 28 Hodnocená aktivita

Počet bodů

Vyjádř Vyjádření v procentech

Doplňte te jednotlivé hodnocené aktivity (tab. 4, str. 30)

Doplňte

Doplň Doplňte

Celkem

Doplňte

Doplň Doplňte

Stupnice výsledného hodnocení Klasifikace

ECTS klasifikace

Body

Procenta

výborně

A

Doplňte (tab. 5, str. 31)

Doplňte

výborně minus

B

Doplňte

Doplňte

velmi dobře

C

Doplňte

Doplňte

velmi dobře minus

D

Doplňte

Doplňte

dobře

E

Doplňte

Doplňte

neprospěl/a

F

Doplňte

Doplňte

Literatura Povinná:

Doplňte te literaturu povinnou k prostudování (str. 31). Čas na studium je jednou z aktivit započítávaných čítávaných do studijní zátěže zát

Doporučená:

Doplňte literaturu aturu k rozšíření znalostí (str. 31)

Studijní pomůcky

Doplňte studijní pomůcky, cky, které jsou jso studentům k dispozici (str. 31).


42

Informace vyučující/ho

Doplňte další informace určené čené pro studenty

Zpracoval/a:

Doplňte

Datum:

Zadejte datum


43

METODIKA INOVACE PŘEDMĚTŮ V RÁMCI PROJEKTU INPROTUL. Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D

Recommend Documents