MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2014

Bc. VOJTĚCH ANDERLE

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat

Parametry užitkovosti u české slepice zlaté kropenaté Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. Ing. Martina Lichovníková, Ph.D.

Brno 2014

Vypracoval: Bc. Vojtěch Anderle

Agronomická fakulta 2011/2012

Mendelova univerzita v Brně Ústav chovu a šlechtění zvířat

ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor: Název tématu:

Bc. Vojtěch Anderle Zootechnika Zootechnika Parametry užitkovosti u české slepice zlaté kropenaté

Zásady pro vypracování: 1. Student zpracuje literární rešerši, která se bude věnovat vzniku národních plemen, popíše historii chovu kura na území ČR a význam genetických zdrojů. U kura domácího porovná národní plemena s genovými zdroji v jiných zemích střední Evropy. Porovná tyto parametry s užitkovostí ostatních barevných variet české slepice. Závěrečná část literární rešerše se bude věnovat významu národních plemen kura domácího pro šlechtění. 2. Student provede sledování intenzity snášky a hmotnosti vajec u vybraných chovatelů české slepice zlaté kropenaté. Samostatně provede stanovení kvality skořápky, bílku a žloutku vajec a to minimálně čtyřikrát během snáškového cyklu. 3. Student zpracuje výsledky vhodnými statistickými, určí variabilitu v užitkovosti české slepice zlaté kropenaté mezi chovateli a porovná tyto parametry se standardy plemene a s užitkovostí v rámci genových zdrojů. V závěru shrne stav a perspektivy chovu české slepice.

Rozsah práce:

50 - 55

Seznam odborné literatury: PAVEL, I. -- TULÁČEK, F. Vzorník plemen drůbeže. 1. vyd. Praha: Český svaz chovatelů, 2006. 1 s. ISBN 80-239-9542-1. 2. British Poultry Science. ISSN 0007-1668. 3. Poultry Science. ISSN 0032-5791. 4. World´s Poultry Science Journal. ISSN 0043-9339. 5. HLOUŠKA, J. Kniha o drůbeži.. 1.

Datum zadání diplomové práce: říjen 2012 Termín odevzdání diplomové práce:

duben 2014

Bc. Vojtěch Anderle Autor práce

doc. Ing. Martina Lichovníková, Ph.D. Vedoucí práce

prof. Ing. Ladislav Máchal, DrSc. Vedoucí ústavu

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. Děkan AF MENDELU

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Parametry užitkovosti české zlaté kropenaté slepice vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.

V Brně dne: ……………………… podpis

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych poděkoval především doc. Ing. Martině Lichovníkové, Ph.D. za odborné vedení při diplomové práci a Ing. Aleně Przywarové, Ph.D. za ochotu a pomoc při výzkumu. Mé poděkování také patří chovatelům české slepice za poskytnutí vajec k rozborům kvality a především MTD Ústrašice za ochotnou spolupráci. Dále bych rád poděkoval svým rodičům, za to že mi umožnili studium na této universitě a v neposlední řadě i spolužákům za obětavou pomoc při studiu.

ABSTRAKT Hlavním významem této diplomové práce bylo porovnat užitkovost české zlaté kropenaté slepice v několika skupinách v MTD Ústrašice a zjistit kvalitu vajec českých slepic od jednotlivých chovatelů genových zdrojů. U rozborů kvality vajec byla zjišťována hmotnost a index vajec, hmotnost, podíl a barva žloutků, hmotnost, podíl a pevnost skořápek, výška tuhého bílku, Haughovy jednotky a barva skořápky. Další částí diplomové práce bylo porovnání individuální intenzity snášky u nosnic české slepice. Poslední částí diplomové práce bylo porovnání intenzity růstu v odchovu u české slepice, polské zelenonožky a hybridu Dominant v sub-optimálních podmínkách chovu.

Klíčová slova: česká slepice, snáška, kvalita vajec, genové zdroje

ABSTRACT The aim of the diploma thesis was to compare performance of breed Czech Golden Spotted Hen originating from different breeders, which were housed both in MTD Ústrašice and in sub-optimal conditions in backyards. The aim was also to evaluate differences in egg quality (egg index, egg weight, weight, proportion and color of yolk, weight, proportion, color and strength of eggshell and Haugh units) among the breeders. Individual laying intensity was observed too. The last part of the thesis compares growing intensity in rearing period in Czech Golden Spotted Hen, Polish Green Feet Hen and hybrids Dominant in sub-optimal condition.

Keywords: Czech Hen breed, laying intensity, egg quality, genetic resources

OBSAH 1

ÚVOD .......................................................................................................... 10

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED ........................................................................... 12 2.1

Agrobiodiverzita a genetické zdroje ..................................................... 12

2.2

Původ a zdomácnění slepic ................................................................... 13

2.2.1 Původ kura domácího ...................................................................... 13 2.2.2 Zdomácnění kura ............................................................................. 13 2.3

Lehká středoevropská plemena kura domácího .................................... 14

2.3.1 Štýřanka ........................................................................................... 15 2.3.2 Durynský vousáč ............................................................................. 15 2.3.3 Polská zelenonožka ......................................................................... 16 2.3.4 Rýnská slepice ................................................................................. 17 2.3.5 Saská slepice.................................................................................... 18 2.4

Ostatní podobná plemena ...................................................................... 18

2.4.1 Šumavanka ...................................................................................... 19 2.5

Česká slepice ......................................................................................... 19

2.5.1 Původ a historie ............................................................................... 20 2.5.2 Vlastnosti české slepice ................................................................... 23 2.5.3 Užitkovost české slepice ................................................................. 24 2.5.4 Exteriér české slepice ...................................................................... 26 2.5.4.1 Plemenný standard ................................................................... 26 2.5.4.2 Hmotnost a rozměry trupu ........................................................ 27 2.5.4.3 Vady v exteriéru ....................................................................... 28 2.5.5 Barevné rázy české slepice .............................................................. 29 2.5.5.1 Zlatá kropenatá ......................................................................... 29 2.5.5.2 Koroptví.................................................................................... 31 2.5.5.3 Stříbrná kropenatá .................................................................... 32 2.5.5.4 Stříbrná ..................................................................................... 33

2.5.5.5 Bílá ........................................................................................... 34 2.5.5.6 Černá ........................................................................................ 34 2.5.5.7 Černobílá .................................................................................. 34 2.5.5.8 Porcelánová .............................................................................. 35 2.5.5.9 Krahujové ................................................................................. 36 2.5.6 Zdrobnělá forma české slepice ........................................................ 36 2.6

Současný stav české slepice .................................................................. 37

2.7

Perspektiva využití regionálních plemen slepic ve světě ...................... 38

3

CÍL PRÁCE ................................................................................................ 41

4

MATERIÁL A METODIKA..................................................................... 42

5

4.1

Část A .................................................................................................... 42

4.2

Část B .................................................................................................... 43

4.3

Část C .................................................................................................... 45

4.4

Část D .................................................................................................... 46

4.5

Část E .................................................................................................... 46

4.6

Statistické hodnocení ............................................................................ 47

VÝSLEDKY A DISKUZE ......................................................................... 48 5.1

Část A .................................................................................................... 48

5.2

Část B .................................................................................................... 51

5.3

Část C .................................................................................................... 56

5.4

Část D .................................................................................................... 62

5.5

Část E .................................................................................................... 64

6

ZÁVĚR ........................................................................................................ 71

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ...................................................... 73

8

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ............................................................. 80

9

SEZNAM ZKRATEK ................................................................................ 82

10

SEZNAM OBRÁZKŮ V PŘÍLOZE ..................................................... 83

1

ÚVOD Chov drůbeže je nezbytnou součástí živočišné produkce v zemědělství. Jeho

hlavním cílem je produkce kvalitních bílkovinných potravin a to drůbežího masa a vajec. Šlechtění vysoce užitkové drůbeže se věnuje řada nadnárodních společností zaměstnávajících špičkové šlechtitele, výživové poradce, genetiky, veterináře, patology a další. Drůbež je v intenzitě produkce a efektivnosti chovu na světové špičce. Hlavní podíl na chovu drůbeže má výkrm brojlerových kuřat, dále chov nosnic pro produkci konzumních vajec a výkrm krůt. Produkce konzumních vajec je tradičním odvětvím živočišné výroby. I přes postupný pokles spotřeby vajec a zvyšující se dovoz vajec ze zahraničí je chov nosnic stále důležitou součástí našeho zemědělství. V roce 2011 byla situace opačná, než tomu bylo v předchozích letech. Stavy nosnic se zvýšily o 2,2 % a to jak v zemědělském sektoru, tak i v domácích hospodářstvích. Rok 2012 měl opět sestupný trend a stavy nosnic se v obou sektorech opět snížily, a to o 7,3 % a dostaly se tak na nejnižší úroveň od vstupu ČR do EU (ROUBALOVÁ, 2013). V roce 2013 se naopak stavy drůbeže oproti roku 2012 zvýšily o 12,4 %, což je výjimkou v trvale klesajícím trendu. Nárůst stavů drůbeže je zřejmě způsoben některými opatřeními na podporu chovu drůbeže a také růstem ceny zemědělských výrobcům (ROUBALOVÁ, 2013). Celkový stav nosnic v roce 2012 byl 8 101 582, z toho 3 733 242 bylo chováno v zemědělském sektoru a 4 368 340 bylo chováno v domácích hospodářstvích. Výroba vajec v roce 2011 dosahovala 2 168 mil kusů, z toho 896 mil kusů vajec pocházelo ze samozásobitelských chovů. Dovoz v roce 2011 činil 647,5 mil. kusů vajec a vývoz 157,5 mil. kusů vajec. Spotřeba vajec dosahovala v roce 2011 v České republice 257 kusů na obyvatele a rok (ROUBALOVÁ, 2013). V současné době je podle zprávy Ústřední evidence drůbeže v České republice evidováno 84 chovů nosnic s produkcí konzumních vajec, 122 registrovaných odchovů kuřic, 5 líhní zabývajících se líhnutím nosného typu kura domácího a 8 hospodářství s rodičovským chovem kura domácího nosného typu (MACHANDER, 2011).

10

Přestože pro zásobení obyvatelstva vejci mají význam především vysoce užitkoví hybridi nosného typu, kteří jsou šlechtěni převážně v zahraničí, jednotlivé státy podporují a dotují chov svých národních plemen.

11

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED

2.1 Agrobiodiverzita a genetické zdroje Plemena hospodářských zvířat byla vyvinuta mnoha generacemi zemědělců pro zajištění výživy, ošacení, obutí a tažné síly právě proto, aby byla schopna života a produkce v nejrůznějších ekologických a klimatických podmínkách. Tento proces je výsledkem

několika

tisícileté

symbiózy

zvířat

a

člověka

a

jako

takový

je neopakovatelný. Plemena hospodářských zvířat a odrůdy kulturních rostlin společně vytváří agrobiodiverzitu. Ta se mění podobně jako biodiverzita u divokých druhů změnou životního prostředí. Agrodiverzitu nejvíce ohrožuje nahrazování lokálních, lépe přizpůsobených původních plemen a odrůd novými, vysoce výkonnými, prošlechtěnými plemeny, odrůdami a hybridními kombinacemi (MÁTLOVÁ, 2014). Původní primitivnější plemena a odrůdy neposkytují v moderním způsobu zemědělského hospodaření ekonomicky zajímavé výnosy, ale zato si zachovávají jiné hodnoty,

jako

je

odolnost

ke

klimatickým

vlivům,

k chorobám,

stálou

a

bezproblémovou plodnost, dlouhověkost, lepší využití místních krmivových zdrojů a celkově nižší nároky na ekonomické vstupy do produkce. Tyto, dnes zatím nedoceněné znaky se mohou se změnami životního prostředí stát velmi důležitými. Riziko selhání globalizovaného zemědělství následkem klimatických, epidemických či jiných vlivů je tak vysoké, že přímo ohrožuje potravinovou bezpečnost (MÁTLOVÁ, 2014). Z 50 000 známých druhů savců a ptáků hospodářsky člověk využívá pouze 30 druhů, vyšlechtěných do 6 400 plemen. Během posledních dvaceti let zmizelo 1 400 plemen a každý týden vymírají dvě další. V Evropě jsme za posledních sto let ztratili plnou polovinu kdysi využívaných plemen a třetina zbývajících je aktuálně ohrožena (MÁTLOVÁ, 2014). Nejkritičtější stav je u slepic, kde téměř celý svět je zásobován nosnicemi vyšlechtěnými třemi obřími nadnárodními společnostmi a většina světové populace kura domácího je geneticky tvořena pouze ze dvou původních plemen v případě chovu kura nosného typu a dalších dvou plemen v případě kura masného typu (MÁTLOVÁ, 2014).

12

Využitím metod moderní selekce, hybridizace, inseminace a genového inženýrství se ohrožení agrobiodiverzity ještě zvyšuje. Zemědělství se často změnilo ve velkovýrobu standardizovaných produktů, které vyžaduje trh. Ekonomický tlak většinou nutí zemědělce orientovat se pouze na několik intenzivních hybridních kombinací s průmyslovou technologii chovu (MÁTLOVÁ, 2014). Genetický zdroj lze definovat mnoha způsoby. Obecná definice Dohody o biologické rozmanitosti (Convention on Biodiversity, CBD, 1992) označuje za genetický zdroj „živý materiál obsahující geny s bezprostřední nebo poteciální hodnotou pro lidstvo“ (MÁTLOVÁ, 2014). Budoucnost genetických zdrojů by mohla být například v alternativních způsobech chovu a ekologickém zemědělství.

2.2 Původ a zdomácnění slepic 2.2.1

Původ kura domácího Kur domácí a jeho divocí přeci patří do řádu hrabavých, čeledi kurovitých

(Gallidae), podčeledi bažantovitých (Phasianinae) a k rodu kura hřebenatého. Do tohoto rodu patří čtyři druhy a to kur šedý (Gallus sonneratii), kur žlutý (Gallus lafayettii), kur zelený (Gallus varius) a kur červený (Gallus gallus). Za předka kura domácího lze považovat pouze kura červeného, který divoce žije v Indii a na Sundských ostrovech. Kur červený tvoří čtyři poddruhy, a to barmský, bankivský, tonkinský a předoindický. Původ domácího kura však lze přisuzovat jen podruhu barmskému a předoindickému. Plemena vzniklá z barmského poddruhu jsou mohutnější a mají červenou ušnici. Do této skupiny

patří

většinou

plemena

asijského

původu.

Plemena

vzniklá

z kura předoindického jsou lehčího, nosného typu a mají bílou ušnici. Jsou to hlavně plemena středomořská a většina evropských plemen (BERKOVEC, 1959). 2.2.2

Zdomácnění kura Zdomácnění divokého kura se odhaduje na mladší dobu kamennou, tedy neolit.

Došlo k němu zřejmě nejdříve na území, kde divoce žije kur předoindický a o něco později teprve na území obývaném kurem barmským. Důvody zdomácnění byly především kulturní a to jako obětní a symbolický pták, ale také pro bojovnost a kokrhání kohoutů. V indickém náboženství světla a tmy (dobra a zla) ve druhém tisíciletí před naším letopočtem se stal kohout ptákem náboženského kultu, protože 13

kokrháním zvěstoval čas východu slunce a pomáhal tak v boji se zlem v podobě tmy. Zabíjení kura v té době bylo přísně zakázáno. Indové byli tehdy blízce příbuzní s obyvateli Persie a Malé Asie a tak se kult kohouta a s ním i chov kura dostával rychle na západ. Již z dob faraonů existují zmínky o chovu kura v Egyptě, kde se zřejmě začal poprvé využívat pro hospodářský význam. Z Egypta je také známe již kolem roku 450 před naším letopočtem první líhnutí kuřat v líhních. Dalšími významnými centry chovu se stalo starověké Řecko a Řím. Od středozemního moře se kur šířil s řeckými a fénickými loděmi až do Anglie, Francie a Itálie, po souši pak okolím Dunaje až do střední Evropy. Z Persie se šířil do kaspických oblastí a Zakavkazí a dále přes ruské stepi na západ, kde opět došel až do střední Evropy. Překvapením pro starověký Řím bylo setkání s Kelty, kteří již kura znali a chovali v jakési zvláštní úctě, a tak byli Římany pojmenováni „Gally“, to jest kohouty. Do střední Evropy se tedy kur dostal dvěma směry, což možná způsobilo vysokou variabilitu středoevropských plemen (BERKOVEC, 1959).

2.3 Lehká středoevropská plemena kura domácího Plemena kura domácího jsou rozdělována dle vzorníku plemen na lehká, středně těžká, čili kombinovaná, těžká, bojovná, původní zakrslá, plemena se zvláštními znaky a zdrobnělá plemena od všech předešlých skupin (PAVEL et TULÁČEK, 2006). Původní lehká plemena jsou rozdělována na středomořská, západoevropská a středoevropská. Z pohledu příbuznosti k české zlaté kropenaté slepici mají největší význam plemena středoevropská, do kterých česká slepice rovněž patří. Lehká nosná plemena jsou charakterizována jako slepice nosného typu, s hmotností slepice 1,6 – 2 kg a kohouta 2,5 kg. Trup má při pohledu ze strany tvar obdélníku. Kohouti mají vzpřímený listový hřeben, slepice mají hřeben lehký, větší, mírně klopený. Ušnice mají tyto plemena většinou bílé. Jsou velmi temperamentní a shánlivé. Vynikají raností. Většinou mají výrazný pohlavní dimorfismus a téměř ztratila mateřský pud. Většinou snášejí vejce s bílou skořápkou (ŠONKA, 2006). Vzorník plemen ČR uvádí tato středoevropská lehká plemena (PAVEL et TULÁČEK, 2008):

14

2.3.1

Štýřanka Štýřanka je původní staré plemeno pocházející z Rakouska, severně od Grazu

(SCHMIDT, 2007), někdy označované jako starorýrské slepice „Altersteirer hühner“. Oproti ostatním lehkým plemenům se vyznačuje větší robustností a mírně vyšší hmotností těla, což bylo způsobeno požadavkem vídeňského trhu na dobrou masnou drůbež jednotné jakosti. Vyznačuje se rychlým růstem, ranou dospělostí a dobrým opeřováním. K zvláště žádoucím vlastnostem patří její otužilost. Kvokavost je velmi malá. Typickým znakem je chocholka na hlavě (PROMBERGEROVÁ, 2014). První zmínka o plemeni pochází z roku 1694 jako o kapounu na pečení (SCHMIDT, 2007). Vyskytuje se především v barvě koroptví, méně často v barvě bílé. Hmotnost kohouta je 2,3 – 3,1 kg, slepice 1,8 – 2,6 kg, snáška v prvním roce 160 - 180 vajec bílé barvy s minimální násadovou hmotností 55 g (PAVEL et TULÁČEK, 2006). Ve snáškovém testu prováděném v letech 1925 – 1935 již dosahovalo toto plemeno roční snášky 280 vajec na nosnici (SCHMIDT, 2007). Hřeben je jednoduchý, středně velký, laloky menší, ušnice bílé. Běháky mají barvu bílou až masovou, mezi prsty pročervenalou. Plemeno je vhodné do velkých výběhů. (PROMBERGEROVÁ, 2014). Vyskytuje se i ve zdrobnělé formě (PAVEL et TULÁČEK, 2006). V české republice se chová toto plemeno jen ojediněle (SCHMIDT, 2007). 2.3.2

Durynský vousáč Durynský vousáč je německé plemeno poprvé popsané v roce 1793 Bechsteinem

ze západního Durynska z města Tuhla. Již v roce 1880 bylo rozšířeno ve 12 barevných rázech. Standard plemene byl zpracován v roce 1898 (SCHMIDT, 2007). V současnosti je plemeno ohroženo zánikem. Typickým znakem tohoto plemene je mohutná brada tvořená hustým opeřením připomínajícím vousy (PROMBERGEROVÁ, 2006). Hmotnost kohouta je 2,0 – 2,5 kg, slepice 1,5 – 2,0 kg, udávaná snáška je 130 – 160 vajec bílé barvy skořápky s průměrnou hmotností 55 g. Barva kůže je bílá (PAVEL et TULÁČEK, 2006). Jedná se o otužilé temperamentní plemeno opět vhodné pro chov ve velkých nebo neomezených výbězích (SCHMIDT, 2007). Vyskytuje se v černém, bílém, žlutém, krahujovém, koroptvím, červeném, modrém s lemy, stříbrném černě tečkovaném běloocasém, žlutém bíle tečkovaném běloocasém a zlatém černě tečkovaném černoocasém (PAVEL et TULÁČEK, 2006).

15

2.3.3

Polská zelenonožka Polská

zelenonožka

je

polským

národním

plemenem

symbolizujícím

vlastenectví polských rolníků před první světovou válkou. Je to původní plemeno z velké oblasti Polska, zušlechtěné v 19. a 20. století, plemenným standardem sjednocené v roce 1923 a selektované na zelenou barvu běháků. Hřeben je jednoduchý, listový středně velký, i u slepice jen vztyčený. Barva ušnic je červená. Barva běháku je přípustná pouze zelená. Vyskytuje se pouze v koroptvím zbarvení (KRAWCZYK et al., 2014). Svozil udává původ zelenonožky v prošlechtění původní domácí populace slepic na území dnešního Polska s přilitím krve vlašky koroptví, které se zelenonožka zbarvením peří velmi podobá (SVOZIL, 1955). Plemeno je typické svou odolností, nenáročností a živým temperamentem. V chování si ponechává přirozené pudy, jako je hřadování na stromech, kvokavost, časté zanášení, plachost a létavost. Toto plemeno je vhodné do velkých nebo neomezených výběhů, kde se dobře využije ochranné zbarvení a přirozená ostražitost. Je vysoce odolné nízkým teplotám a dobře využívá objemná krmiva s vyšším podílem vlákniny. Snáška je udávána 160 vajec, o minimální hmotnosti k líhnutí 56 g (PAVEL et TULÁČEK, 2006). Barva skořápky je čistě bílá. Plemeno vyniká i výbornou kvalitou masa specifické zvěřinové chuti, ve které prý předčí i bažanta (PROMBERGEROVÁ, 2012). Barva kůže je žlutá. Ještě v roce 1960 tvořila 30 % populace slepic chovaných v Polsku právě zelenonožka (PODHRADSKÝ, 1960). V šedesátých letech minulého století hrozil plemenu zánik. Dnes je však stále častěji toto plemeno chováno v rodinných hospodářstvích s agroturistikou. Zelenonožka je chována téměř výhradně v Polsku, ojediněle v Čechách nebo na Slovenku, především v příhraničních oblastech s Polskem. Řada odborníků upozorňuje na stejný typ a tvarové vlastnosti zelenonožky s českou slepicí (PODHRADSKÝ, 1960). Zelená barva běháků i chodidel typická pro toto plemeno je způsobena genetickým založením ww. Při tomto genetickém založení je melanin uložen pouze v dermu, kdežto v epidermu již chybí. Navíc je zbarvení výrazně ovlivněno xantofylem (ŠILER et FIEDLER, 1978). Pro nejbližší příbuznost zelenonožky s českou slepicí jsem zvolil detailnější popis plemene. Kohout zelenonožky má okrouhlou hlavu střední velikosti, ohnivé oči s červenou nebo oranžovou duhovkou, krátký, silný, na konci zahnutý zobák, rohově 16

nahnědlé barvy, ze spodu světlejší. Hřeben je u kohouta jednoduchý listový, vzpřímený, s nepříliš vysokými zuby, hladký leskle červený. Lalůčky a ušnice jsou středně dlouhé, jemné, hladké a leskle červené. Krk je střední délky, s bohatým krčním závěsem. Hřbet má dlouhý, široký, k týlu lehce nakloněný. Prsa kohouta mají být hluboká, silná, břicho plné, dozadu rozšířené. Křídla mají dobře přiléhat k tělu. Ocas mají mít mírně rozprostřený, široký, bohatě opeřený. Srpovitá pera jsou dlouhá. Běháky jsou slabší, neopeřené, u mladé drůbeže jasně zelené, u starší zeleně našedivělé. Drápy jsou zbarveny rohovitě. Peří je plné, kypré a široké. Slepice má menší hlavu i hřeben, s jemnějšími lalůčky a ušnicemi. Běháky jsou slabší s útlými prsty rovněž zelené barvy. Ocas slepice má být široký (VRBKA, 1927). Nejčastěji se vyskytují v barvě koroptví. U tohoto barevného rázu má kohout prsa, podbřišek a hřbet černý se zeleným leskem. Hlavu, krční a sedlový závěs má oranžově červené. Hlavní pera v křídlech tvoří široký černý pás, leskle zelený, zvláště v přední části křídel. Letky jsou černé, ozdobené pásem kaštanové barvy, takže složená křídla jsou navrchu zbarvena černě, dole pak červeno-kaštanově. Ocas má být černý se zeleným leskem, na počátku má malou bílou skvrnu (VRBKA, 1927). Slepice mají hlavu i krk zlatožluté, každé jednotlivé pírko má široký černý proužek, žlutě lemovaný. Záda a křídla mají na každém pírku příčné proužky. Prsa jsou zbarvena žlutorůžově. Podbřišek má být zbarven ořechově. Jasnější části peří celého těla tvoří žlutou podélnou kresbu, jdoucí přes všechna pera. Ocas je černý s bronzovým zbarvením. Za malé vady se považují nepřesnosti v kresbě, nestejnoměrnost zbarvení, fialový nebo bronzový lesk na prsou a ocase, šedé spodní peří na zádech, bělavé ušnice, temné nebo světlé nohy a prsty, u slepic málo široký ocas a dlouhý, vysoký nebo příliš zubovitý hřeben. Za hrubé vady se považuje slabá postava, široká a dlouhá hlava, svislý hřeben, žluté ušnice, žluté skvrny po celém těle, světle žlutý závěs u kohouta a veveří ocas. Slepice nesmí být narudlé nebo mít žlutě rozmazanou kresbu. V bílém barevném rázu nesmí mít žlutý nádech peří (VRBKA, 1927). 2.3.4

Rýnská slepice Toto původní staré německé plemeno „ Rheinländer“ se stalo kulturní památkou

Porýní. O jeho sjednocení a šlechtění se zasloužil od roku 1893 Dr. Hans Rudolf von Langen, který si při svých obchodních cestách všiml, že chudí obyvatelé oblasti Eiffel 17

chovají slepice dobře snášející zdejší tuhé zimy. K přikřížení k původním slepicím bylo použito údajně vlašky a francouzské plemeno „Le Mans“ (PROMBERGEROVÁ, 2014). Typický je obdélníkový tvar těla a rovná záda. Barva běháků je šedá, ušnice bílé, oči tmavé, hřeben je růžicový. Názory na snášku tohoto plemene se v různých státech rozcházejí (PEHLE et HACKSTEIN, 2008). Náš vzorník plemen udává požadovanou snášku 160 – 180 vajec (PAVEL et TULÁČEK, 2006), ale je zřejmě vyšší (PROMBERGEROVÁ, 2013). Plemeno vyniká otužilostí, rychlým růstem, dobrou zmasilostí a raností. Vlastnostmi se toto plemeno podobá vlaškám, ale bezproblémově zvládá mráz. Hmotnost kohouta je 2,1 – 2,8 kg a slepice 1,8 – 2,5 kg. Z barevných rázů se vyskytuje v černém, bílém, koroptvím, modrém s lemy, modrém koroptvím, stříbrnokrkém, krahujovém a bílém kolumbijském zbarvení. Vyskytuje se i ve zdrobnělé formě (PAVEL et TULÁČEK, 2006). V ČR se chovají stále častěji (PROMBERGEROVÁ, 2013). 2.3.5

Saská slepice Saská slepice je plemeno vyšlechtěné v roce 1921 z původních selských slepic

chovaných v oblasti Saska a severního Bavorska s přikřížením minorek a některých asijských plemen jako jsou langšanky a sumatránky (PROMBERGEROVÁ, 2012). Plemeno má menší hřeben a laloky a malé bílé ušnice. Z barevných rázů převládají černé, dále pak krahujové, žluté a bílé. Vzorník plemen snášku neudává, ale podle chovatelů je okolo 180 kusů vajec ročně (PROMBERGEROVÁ, 2012) s minimální hmotností 55 g. Barva skořápky je krémová až světle hnědá. Hmotnost kohouta je 2,4 – 3,5 kg, slepice 1,9 – 2,9 kg. Plemeno je klidné, odolné a shánlivé. Kuřata rychle rostou a dobře opeřují. Chová se i ve zdrobnělé formě (PAVEL et TULÁČEK, 2006).

2.4 Ostatní podobná plemena České slepici je velmi podobným plemenem drentská slepice v zlaté kropenaté barvě, plemeno se ovšem odlišuje bílou ušnicí. Chová se především v Nizozemsku, ze kterého pochází. Existuje v různých barevných rázech, i ve zdrobnělé a bezocasé formě (SCHILLE, 2006). Dalším podobným plemenem je dánská slepice, která má zřejmě historický původ v české slepici (BUKOVSKÝ et BUKOVSKÁ, 2007).

18

2.4.1

Šumavanka Jedním ze dvou součastných českých plemen je šumavanka, která je ale řazena

mezi středně těžká plemena s kombinovanou užitkovostí. V roce 1946 si chovatel František Řehtáček všiml v šumavském pohraničí rázovité slepice, která ho zaujala především otužilostí a zimní snáškou. Jako plemeno pak bylo vyšlechtěno v druhé polovině 20. století ze zbytků těchto původních krajových šumavských slepic přikřížením českých zlatých kropenatých slepic, žlutých plymutek, rodajlendek, hempšírek a vyandotek. Vyniká rychlým růstem, dobrou zmasilostí a rychlým opeřováním. Barva kůže je bílá. Temperament je živý. Plemeno je velmi odolné, shánlivé,

vhodné

do

tvrdších

klimatických

podmínek

a

větších

výběhů

(PROMBERGEROVÁ in PEITZ, 2008). Plemeno je klidnější než české slepice a dá se snadno ochočit (PROMBERGEROVÁ, 2012). Požadovaná snáška je minimálně 180 vajec s hnědou skořápkou s minimální hmotností násadových vajec 58 g. Kvokavost je nežádoucí. Hmotnost kohouta do jednoho roku je 2,6 – 3,1 kg, nad jeden rok 2,9 – 3,6 kg, slepice váží do jednoho roku 2,2 – 2,7 kg, nad jeden rok 2,4 – 3,1 kg. Slepice některými znaky spíše připomíná lehká nosná plemena, je spíše menšího tělesného rámce, s typickými znaky dobré nosnice, s delším, středně zavalitým trupem, s růžicovým hřebenem a s poměrně dlouhým, vysoko neseným ocasem. Plemeno je bohatě opeřené přiléhajícím peřím. Chová se i ve zdrobnělé formě (PAVEL et TULÁČEK,

2006).

Šumavanka

dobře

prospívá

i

v

menších

výbězích

(PROMBERGEROVÁ, 2012). Některé zdroje uvádí, že šumavanka je jeden z regionálních rázů české slepice chované v podhůří Šumavy, který se ale v původní čisté nepokřížené populaci nedochoval. Chová se rovněž ve zlatém, černě stříkaném rázu (ANONYM 1, 2014). V současnosti je šumavanka chována devíti chovateli registrovanými v Klubu chovatelů českých slepic (MÁTLOVÁ, 2012). Ve zdrobnělé formě ji chovají pouze tři chovatelé (MÁTLOVÁ, 2012).

2.5 Česká slepice Česká slepice je ryze české plemeno, známé především svým zlatým kropenatým rázem. Lidově bývá označována jako češka nebo kropenka, starším názvem česká zlatá kropenka. Dnešní oficiální název plemene je česká slepice a v tomto konkrétním barevném rázu pak česká slepice zlatá kropenatá. Častou chybou v označení

19

je i u odborné veřejnosti nesprávný pojem „zlatě kropenatá“, neboť její kropení je tmavé, na zlatém podkladě. Anglický název je Bohemian golg-pencilled fowl, německý Böhmisches goldsperkel Landhuhn (BUREŠ in PODHRADSKÝ et al., 1966). V Českém a Slovenském terminologickém slovníku je česká slepice uvedena anglicky jako Czech hen, německy pak jako tschechische Henne (BUREŠ et al., 1982). 2.5.1

Původ a historie Nejstarší zmínka o české slepici pochází z roku 1205. V této době se dcera

našeho panovníka, Přemysla Otakara I., Markéta vdala za Dánského krále Valdemara II. a přijala jméno Dagmar Dánská (1186 – 1213). Věnem dostala stádo českého skotu (červinky), ovcí, prasat a českých slepic. Ty se pravděpodobně staly základem velmi podobných dánských a brentských slepic (BUKOVSKÝ, 2007). Zmínky o české slepici nacházíme v pozdějších letech nejen v odborné literatuře, ale také v lidové kultuře. Na chov původních českých zlatých kropenatých slepic v českých zemích poukazuje například známá lidová polka „Ta slepička kropenatá“ (EPPINGER et PAZDÍREK, 1979). V roce 1886 popisuje autor německých knih věnujících se chovu drůbeže Bruno Dürigen českou selskou slepici jako Gallus domesticus bohemicus (DÜRINGEN, 1886). Jan Hostivít Hruška ve svém spise „Nauka o chování všeho druhu drůbeže“ z roku 1864 píše, že se k nám sice v poslední době dovezlo mnoho nových plemen, ale přeci jen první místo v chovu si zaslouží česká slepice. Hned po ní následuje vlaška, kterou popisuje jako tělesně větší, s větší snáškou (HRUŠKA, 1864 in SVOZIL et al., 1955). Koncem devatenáctého století vystoupil proti bezplánovitému dovozu cizích plemen Karel Škoda. V osamocených mlýnech a na samotách na Českomoravské vrchovině prováděl výběr z takzvané selské slepice a pokrevní plemenitbou po řadu let ustálil ráz české selské slepice. V roce 1911 byla tato slepice poprvé vystavována na výstavě v dnešním Havlíčkově Brodě a roku 1913 na Pražské zemské výstavě, kde byla uznána za původní českou slepici a vzata do standardu. Současně ale vzplanul spor o

20

nacionalitu této slepice, o níž německá část obyvatelstva Čech a Moravy tvrdila, že se jedná o německou slepici z území Saska (PODHRADSKÝ, 1960). Malík ve své publikaci Atlas plemen hydiny uvádí, že česká kropenka je výsledkem domácího chovu běžného v rolnických usedlostech s dostatečným výběhem (MALÍK, 1966). Jaromír Hampl ve své publikaci Speciální chov drůbeže z roku 1969 udává, že české zlaté kropenky vznikly regenerací původní české domácí slepice, která byla barvy bílé a černobílé (HAMPL et al., 1969), také Ing. Virčíková ve své publikaci Chov malých hospodárskych zvierat uvádí původ české zlaté kropenky ze staročeské slepice (VIRČÍKOVÁ et al., 1977). Podle Šonky se chová od nepaměti (ŠONKA et al., 2006). Zároveň zmiňuje, že počátkem dvacátého století česká slepice téměř vymizela (ŠONKA et al., 2006). Rovněž Pavel uvádí, že v roce 1910 již česká slepice téměř neexistovala (PAVEL, 2008), naproti tomu Hönigová ve své práci uvádí, že v 50. letech byly české slepice chovány ve velkochovech (HÖNIGOVÁ, 2013). V roce 1959 ale tvořila česká slepice jen 0,4 % z celkového počtu slepic v rozmnožovacích chovech (ROUDNÁ, 2004). V roce 1960 byla péče o toto plemeno předána Klubu chovatelů českých zlatých kropenek, při Československém svazu chovatelů drobného zvířectva v Praze (ROUDNÁ, 2004). Důvody menšího rozšíření jsou podle Havlína nižší užitkovost a břidlicově zbarvené běháky (HAVLÍN et al., 1983). V roce 1985 byly v kontrolovaných chovech tyto počty českých slepic: chovy C – 30 kusů, chovy B – 504 kusů, chovy A 3076 kusů (ROUDNÁ, 2004). První zmínky o podrobném popisu standardu české slepice pocházejí od Vrbky z roku 1927. Podle Vrbky byly rozeznávány dva typy regenerované české slepice, a sice typ českošicndorfský a typ komorovický (VRBKA, 1927). Kohout prvního typu má na krku temně ohnivé peří a pera krčního závěsu má po délce brku vroubená jemným černým proužkem. Sedlový závěs má zbarvený podobně, 21

avšak světleji. Vole a prsa má černá se zeleným leskem. Ramena a záda má ohnivě hnědá s kovovým leskem, křídla mohutná, s černým trojhranem tvořeným letkami, zvaným „zrcadlo“. Ocas tvoří velké srpovky černé barvy s kovovým leskem. Hřeben listový, jednoduchý, ale nesmí se naklánět do strany jako u vlašek, zobák i běháky jsou břidlicově šedé, prsty neopeřené. Ušnice jsou malé a červené. Slepice prvního rázu je hnědočerná nebo tříslově hnědá, mdlých barev. Opeření je velmi husté. Každé pírko na krku je černě vroubeno. Prsa a dolní část krku je tříslová nebo lososová, případně hnědočervená. Spodní část těla je obvykle hnědá. Ocas je černohnědě pruhovaný a zbytek těla je černě kropenatý na hnědém podkladě (VRBKA, 1927). Kohout druhého typu je podobný předešlému, avšak černý podklad prsou a zad jsou částečně žlutohnědě vroubená. Černožlutá kresba je patrná i na stehnech. Slepice druhého, komorovického typu má základní peří zbarvené žlutohnědě, na každém brku dvakrát příčně vlnitě kreslené. To u světlejších zvířat činí dojem špinavosti. Záda má rovněž pokrytá vlnitě prokresleným peřím, které však není tak výrazné jako na krku a prsou. Je ve dvou odstínech, a to světlejším a tmavším. I v té době jsou popisovány v barevném rázu bílém a černém (VRBKA, 1927). Podle tehdejšího popisu zbarvení se lze domnívat, že první popsaný typ dal vzniknout koroptvímu zbarvení české slepice a druhý typ pak dnešnímu zlatému zbarvení českých slepic. V jednotlivých regionech vykazoval jejich typ i tělesný rámec určité drobnější odchylky a některé z těchto regionálních variet, byly dokonce uváděny jako samostatná plemena například slepice moravské, nebo slepice šumavské. Přibližně do roku 1860 byly chovány v čisté formě, teprve později začalo probíhat křížení s ostatními plemeny (PAVEL, 2008). Na vzniku plemene v současné podobě se podílela zřejmě řada plemen, i když záznamy jsou nepřesné. Hampl udává použití vlašek koroptvích, jímž se podle něho podobají. Dále autor popisuje pozdější použití polské zelenonožky k osvěžení krve (HAMPL et al., 1969). Již v roce 1864 zmiňuje Jan Hostivít Hruška prokříženost českých slepic především s vlaškami, ale místy i s leghornkami a polskými zelenonožkami (HRUŠKA, 1864 in SVOZIL et al., 1955).

22

Nevědomost našich předků, že křížením původní české slepice s novými plemeny i chov nových zahraničních plemen v čisté formě vážně ohrozí budoucnost české slepice je zřejmá například z kultovně známého díla Babička od Boženy Němcové, kdy si právě vlastenecky smýšlející babička přinese z hájenky pod kvočnu vejce tyrolek, dnešních vlašek (NĚMCOVÁ, 1855). Profesor Špaček ve své publikaci Speciální chov hospodářských zvířat 2 uvádí, že česká slepice byla Škodou typově sjednocena především příbuzenskou plemenitbou, ale nevylučuje ani ji tehdejší přikřížení vlašky koroptví (ŠPAČEK, 1980). Podle Šatavy se na regeneraci české slepice podílely vlašky koroptví a polské zelenonožky (ŠATAVA et al., 1984).

2.5.2

Vlastnosti české slepice Česká slepice se řadí mezi lehká plemena velice dobře přizpůsobená

středoevropským podmínkám, ve kterých toto plemeno vzniklo (PROMBERGEROVÁ in PEITZ, 2008). Česká slepice téměř nekvoká, zasedne-li ale na vejce, nejčastěji až v létě, tak poctivě sedí a velmi svědomitě vodí kuřata a povětšinou je velmi urputně brání (BUREŠ in PODHRADSKÝ et al., 1966). Malík uvádí jemnou konstituci plemene a přesto odolnost a vytrvalost ve shánění potravy. Rovněž u tohoto plemene vyzdvihuje zimní snášku, dobrou oplozenost, poměrně rychlý růst a opeřování a nízké ztráty úhynem při odchovu (MALÍK, 1966). Hampl popisuje české slepice jako skromné, otužilé, shánlivé a dobře přizpůsobené i drsnějším klimatickým podmínkám. Doporučuje je zejména do chovů s možností výběhu a pastvy (HAMPL et al., 1969). Českou slepici vystihuje velmi živý temperament, otužilost, přizpůsobivost a shánlivost (PROMBERGEROVÁ in PEITZ, 2008). Hodí se i do drsnějších a vyšších poloh s delší zimou na samotu a do blízkostí lesů. Výborně využívá neomezený výběh (PROMBERGEROVÁ, 2012). Podle Prombergerové je odolná vůči nemocem. Autorka ji označuje jako nejotužilejší a nejlacinější nosnici (PROMBERGEROVÁ, 2012).

23

Odolnost nemocem a vhodnost do horských a kopcovitých terénů, kde pro svoji značnou pohyblivost a dobré ochranné zbarvení uniká šelmám a dravcům vyzdvihuje i Bureš (BUREŠ in PODHRADSKÝ et al., 1966). Dle Prombergerové má česká slepice dobrou líhnivost i oplozenost (PROMBERGEROVÁ, 2012). Nevýhodou může být značná plachost. Při chovu na výstavní účely jsou plaché slepice z neomezených výběhů téměř nepoužitelné. Při klidném zacházení si ale na svého chovatele zvyknou a dají se i poměrně ochočit (PROMBERGEROVÁ, 2012).

2.5.3

Užitkovost české slepice Užitkovost české slepice je, pokud jde o snášku velmi variabilní. V roce 1864 je

popsána snáškou od Vánoc do srpna, v množství 60-100 vajec, a vysezením jednoho hnízda kuřat, která obvykle 5 týdnu vodí (HRUŠKA, 1864 in SVOZIL, 1955). Podhradský v roce 1960 považuje českou slepici za plemeno ve stádiu regenerace s očekáváním dalšího zvyšování užitkovosti (PODHRADSKÝ, 1960), k čemuž zřejmě došlo, neboť v roce 1969 uvádí Hampl snášku 150 – 170 vajec za rok, s hmotností 56 -58 g a barvu skořápky jako žlutou (HAMPL et al., 1969), Babuškinem označovanou jako smetanově nažloutlou (BABUŠKIN, 1969). V sedmdesátých letech se již snáška výrazně neměnila, naopak došlo ke snížení hmotnosti vajec. Podle Virčíkové byla v roce 1977 průměrná hmotnost vajec české zlaté kropenky 50 g a roční snáška 150 vajec (VIRČÍKOVÁ et al., 1977), podle Žohy byla udávána v roce 1979 snáška 170 vajec (ŽOHA et al., 1979). V publikaci Najvýkonnejšie plemena a typy hydiny udává Žatro a Malík snášku 160 vajec se smetanově žlutavou barvou skořápky (ŽATRO et MALÍK, 1982). V osmdesátých a devadesátých letech a začátkem 21. století se snáška dle jednotlivých autorů nadále zvyšovala. V roce 1990 udává Malík snášku 180 vajec (MALÍK, 1990).

24

Šonka uvádí roční snášku od 150 do 180 vajec, smetanového zbarvení (ŠONKA, 2006). Prombergerová udává snášku 160 – 190 vajec (PROMBERGEROVÁ in PEITZ, 2008). Od roku 2000 se snáška každoročně sleduje a eviduje Českým svazem chovatelů. Průměrná snáška, hmotnost vajec a líhnivost je doložena tabulkou z hodnot vydaných Českým svazem chovatelů (MÁTLOVÁ, 2001 - 2003). Tabulka 1 -Parametry užitkovosti české slepice v letech 2000 - 2002

Ukazatel Průměrná snáška (ks) Průměrná hmotnost vajec (g) Líhnivost (%)

2000 138,0 56,5 69,0

2001 148,0 56,9 73,3

2002 171,0 56,6 87,4

Další tabulka ukazuje průměrnou snášku, hmotnost vajec a líhnivost u chovatelů genových zdrojů od roku 2004 do roku 2012 (MÁTLOVÁ, 2004 - 2013). Tabulka 2- Parametry užitkovosti české slepice u chovatelů genových zdrojů

Ukazatel Průměrná snáška (ks) Průměrná hmotnost vajec (g) Líhnivost (%)

2004/5 157,1 57,3 51,0

2005/6 2007/8 161,9 162,1 57,3 57,6 54,7 65,4

2009 159,9 57,5 74,5

2011 159,7 57,5 74,4

2012 133,8 58,0 66,0

Výsledky snáškových testů od roku 2003 do roku 2012 ukazuje tabulka užitkovosti české slepice v MTSD Ústrašicích (MACHANDER, 2004 - 2013). Tabulka 3 - Parametry užitkovosti české slepice v MTD Ústrašice

Ukazatel Průměrná snáška (ks) Průměrná hmotnost vajec (g) Líhnivost (%)

2003/4 109,0 53,0 89,0

2005/6 96,0 55,0 87,0

2007/8 2009/10 2011/12 110,0 58,7 80,2 54,4 51,5 56,5 85,0 86,0 85,0

Masná užitkovost nebývá u české slepice posuzována, přesto většina autorů vyzdvihuje vynikající kvalitu masa českých slepic. Nevýhodou při jatečném zhodnocení

25

je tmavá barva peří a běháků. Hampl upozorňuje i na nevýhodu v tmavší kůži (HAMPL et al., 1963), což je ale sporné. Dnes jsou české zlaté kropenaté slepice ustálené a prošlechtěné jako po stránce standartu, tak po stránce užitkovosti (PROMBERGEROVÁ in PEITZ, 2008). Chovatelským cílem stanoveným Českým svazem chovatelů ve výroční zprávě z roku 2003 byla hmotnost násadových vajec minimálně 58 g (STEJSKALOVÁ et MACHANDER, 2003), tento cíl se však zatím nepodařilo splnit. Další snahou chovatelů je zvyšování snášky, ale ani do budoucna se prozatím nedá počítat s překročením hranice roční snášky 180 vajec na slepici (STEJSKALOVÁ et MACHANDER, 2003). 2.5.4

Exteriér české slepice

2.5.4.1 Plemenný standard Hlavní znaky české zlaté kropenaté slepice byly ustáleny v roce 1924 a popsány Vrbkou v roce 1927 a od té doby se ve znacích nemá upomínat na dřívější křížení (BABUŠKIN, 1969). Popis ve vzorníku plemen se v průběhu let příliš neliší. Popis z roku 1986 je téměř totožný s popisy do roku 2008. Shodný s českými popisy bývá i popis ve slovenských vzornících plemen drůbeže. Z detailního popisu české slepice ve dvou typech, komorovickém a českošicndorfském (VRBKA, 1927), nelze přesně vycházet, neboť za druhé světové války byly oba tyto typy spojeny. Tak byl vytvořen zlatý kropenatý ráz, s náhodným vyštěpováním sloučením zaniklého koroptvího zbarvení. Stručně a výstižně popisuje českou slepici Vrbka v roce 1927, a to následovně: Hřeben české slepice musí být vždy vztyčený, nenakloněný do strany jako u vlašek. Slepice je zbarvena hnědočerně nebo tříslově hnědě, mdlých barev. Prsa a dolní část krku jsou bud barvy tříslové nebo lososové, případně hnědočervené. Spodní část těla bývá tříslově hnědá.

Ocas je černohnědě pruhovaný nebo stříkaný, ostatní tělo je

na hnědém podkladě černě kropenaté (VRBKA, 1927).

26

V roce 1979 byl ve vzorníku plemen popis detailněji rozepsán. Plemenné znaky byly u kohouta lehká, jemně formovaná, klenutá hlava, jemnější jednoduchý, středně velký, dobře nasazený, vzpřímený listový hřeben s 5 až 7 pravidelně řezanými zuby, s uceleným, k týlu lehce skloněným praporkem. Obličej má být čistě červený, hladký nebo porostlý jen malými peříčky. Oči mají být hnědočervené až černohnědé, velké, výrazné, jiskrné. Ušnice by měly být červené, malé, svraštělé, z jemné tkáně. Zobák je kratší, silný, na konci mírně zahnutý, břidlicové barvy. Laloky by měly být menší, krátké zakulacené, vejčitého tvaru a jemné tkáně. Trup tohoto plemene je středně dlouhý, poměrně hluboký a svalnatý, téměř obdélníkovitého rámce a celkově zaoblených forem, v ramenou je široký, dozadu mírně skloněný. Prsa mají být široká, plná, pěkně klenutá. Záda jsou ideálně střední délky, poměrně široká, k ocasu poměrně skloněná, s bohatým sedlovým závěsem, u starších kohoutů splývajícím dolů. Křídla jsou silná, středně dlouhá, přiléhající pevně k tělu. Břicho má být plné, přiměřeně vyvinuté. Ocas má být nesený poměrně vysoko, s bohatými a dlouhými srpovými pery. Holeně jsou silné, střední délky, dobře opeřené. Běháky mají být břidlicově šedé, středně dlouhé, silné a neopeřené. Drápky jsou šedobílé. Plemenné znaky slepice v roce 1979 byly tyto: hřeben prostřední velikosti, jednoduchý a vzpřímený s hustšími a poměrně jemnými zuby. Ocas je vějířovitě rozložený, poněkud výše nesený, ale ne kolmo vztyčený, šavlovitý nebo bažantí, se silnými rýdovacími pery. Ostatní znaky jsou podobné jako u kohouta (ŽOHA et al., 1979). 2.5.4.2 Hmotnost a rozměry trupu Hmotnost těla je z roku 1969 udávána u kohouta 2,1 – 2,5 kg a u slepice 1,8 – 2,2 kg (BABUŠKIN, 1969), stejné hmotnosti udává i ŽOHA, 1979. Hmotnost kohouta má být 2,1 – 2,6 kg a slepice 1,8 – 2,3 kg (ŽATRO et MALÍK, 1982). Pouze Šonka uvádí, že by hmotnost slepic měla být do 2 kg (ŠONKA, 2006), což potvrzují výsledky z testování české slepice v MTD Ústrašicích (MACHANDER, 2004- 2013) v letech 2003 – 2012, kdy hmotnost slepic na konci snáškového testu nikdy nepřesáhla 2 kg (Tab. 4). Tabulka 4 - Hmotnost českých slepic na konci 500 denního testu v MTD Ústrašice

Rok Hmotnost (kg)

2003/4 1,95

2005/6 1,75

2007/8 1,78

27

2009/10 2011/12 1,75 1,89

Rozměry trupu jsou u kohouta dány délkou těla 22 – 23 cm, šířkou 11 – 12 cm, hloubkou 13 – 14 cm, u slepice délkou těla 18 – 19 cm, šířkou 11 cm, hloubkou 12 cm (BABUŠKIN, 1969). Aktuální vzorník plemen udává mnohem širší rozpětí hmotnosti u obou pohlaví. Hmotnost těla u kohouta do 1 roku je udávána 2,0 až 2,4 kg, minimálně 1,7 kg a maximálně 2,9 kg, nad 1 rok je to ideálně 2,3 – 2,8 kg, minimálně však 1,9 a maximálně 3,3. U slepice je udávaná hmotnost do 1 roku 1,7 – 2,1 kg, minimálně však 1,4 a maximálně 2,6 kg, slepice nad 1 rok 2,0 – 2,3 kg, minimálně 1,6 kg a maximálně 3,0 kg (PAVEL et TULÁČEK, 2008). S ohledem na to, že většina českých slepic je chována v drobnochovech a chovatelé jsou většinou členy Českého svazu chovatelů, je primární zájem chovatelů o exteriér, který se řídí vzorníkem plemen a kvalitu jedince snižují více než nižší užitkovost vady exteriéru. Tomu je většinou podřízena i selekce populace českých slepic. 2.5.4.3 Vady v exteriéru Hrubé vady společné všem barevným rázům české slepice jsou příliš vysoká postava, úzké, krátké nebo slabě vyvinuté tělo, jakékoliv zkřiveniny v kostře, zvláště křivá krční nebo hřbetní část páteře. Křivá hrudní kost, vpadlá prsa, nakřivo nesený ocas, slabě k tělu přitažená křídla, kolmý veverčí nebo bažantí ocas u kohoutů, u slepic bažantí ocas, těžká hlava, příliš opeřený obličej, velký těžký hřeben, pokrčený nebo sklopený u kohouta i slepice, postranní výrůstky na hřebeni i praporku, příliš dlouhé nebo nestejně dlouhé laloky, silně zabělené ušnice nebo obličej. Oči nesmí být zbarveny jinak než oranžově až červenohnědě. Běháky nesmí být, dlouhé, přerostlé, do X nebo do O, dále nesmí být křivé prsty. Barva běháků nesmí být nazelenalá nebo nažloutlá (BABUŠKIN, 1969). Za lehké vady společné všem barevným rázům český slepic lze považovat menší nedostatky v typu, poněkud vyšší postava, malá hlouba trupu, menší vady hřebenu, dvojzub, rozštěpený praporek, větší protáhlé ušnice, světle břidlicová barva běháků a zobáku a nepatrně zabělená ušnice (BABUŠKIN, 1969).

28

2.5.5

Barevné rázy české slepice České slepice byly chovány ve větším počtu zbarvení, nejčastěji v kombinaci

zlaté barvy s kresbami divokého typu, také však černé, bílé, černobílé, strakaté, krahujcovité, později i v kombinaci stříbrné barvy s kresbami divokého typu a dnes také porcelánové (PAVEL, 2008). Již v době chovu Čestmíra Sedláka je popisováná česká slepice mimo barvy zlaté i v dalších rázech, jako je bílá, černobíle strakatá a koroptví (HRUŠKA, 1864 in SVOZIL et al., 1955). Odlišné zbarvení jednotlivých barevných rázů v rámci jednoho plemene je vyvoláno přítomností genů kontrolujících barvu peří. 2.5.5.1 Zlatá kropenatá Někdy je toto, pro českou slepici základní a nejznámější zbarvení definováno jako zlaté, černě stříkané nebo křepelčí žíhané (SCHILLE, 2006). Ve zbarvení kohoutů si česká slepice zachovala výraznou podobnost s divokým předkem, kurem bankivským (BUREŠ in PODHRADSKÝ et al., 1966). Zbarvení české zlaté kropenky je u kohouta definováno jako výrazné a pestré. Hlava a počátek krčního závěsu jsou leskle červenohnědé, střední část závěsu je světlejší a přechází v barvu žlutohnědou. Dolní část závěsu bývá nejsvětlejší, má barvu zlatožlutou, se zvláště výrazným leskem. Jednotlivá pírka krčního závěsu mají po obou stranách žlutohnědě zbarveného ostnu úzké proužky téže barvy. Podél nich probíhá z každé strany úzký proužek černý, kovově lesklý. Oba se na konci pírka spojují v ostrou špičku, která však neprochází zlatožlutým okrajem až do hrotu pera. Okraj per krčního závěsu je opět v základní zlatožluté barvě. Černá stvolová kresba je nejvýraznější v dolní části závěsu. Přední strana krku, prsa, dolní hruď a holeně jsou lesklé černé, víceméně promísené hnědí. Barvy nebývají přesně ohraničeny a zabíhají do sebe. U mladých kohoutů někdy převládá barva černá nad hnědou, jsou však také kohouti světlejší, téměř hnědoprsí, jen s málo černými skvrnami. U starších kohoutů bývají obě barvy zastoupeny stejnoměrněji. Čím je kresba pravidelnější, tím je kohout cennější. Skrytá podsadová část per je zbarvena šedě. Nedostatek hnědi u téměř černoprsých kohoutů nevylučuje jejich použití v chovu, při vhodném připáření ke světlejším slepicím (BABUŠKIN, 1969). 29

Záda kohoutů jsou tmavohnědá, silně lesklá, kryt barvy křídel je sytě purpurově červený, s výrazným ohnivě zářivým leskem. Velké křídelní krovky jsou černé, silně kovově zeleně lesklé, a tvoří výrazné zrcadlo, které bývá u mladých kohoutů prohozeno barvou hnědou. Ruční letky jsou černé, někdy na spodním okraji s hnědým pruhem. Loketní letky mají spodní prapor hnědý a hořejší černý, takže tvoří při složeném křídle hnědý trojúhelník. Sedlový závěs je zbarven podobně jako krčním, jeho vrchní pera však jsou tmavší, zlatohnědá, s bohatým leskem (BABUŠKIN, 1969). Pera ocasního krytu jsou černá, hnědě lemovaná. Ocas je čistě černý, srpy s kovově zeleným leskem. Podsada veškerého peří je šedá, u kořene ocasu světlejší až bílá a proráží na povrch (BABUŠKIN, 1969). Slepice české zlaté kropenky má základní barvu zlatožlutou, s příznačnou výraznou kresbou. Hlava je tmavožlutá, jemně černě prokreslená. Základní barva krčního závěsu je zlatožlutá, s podélnou černou až šedočernou kresbou. Jednotlivá pírka krčního závěsu jsou podél žlutého ostnu téže základní barvy, pak následují oboustranně proužky černé, ostře se u špičky spojující. Žlutá barva podél stvolu bývá promísená černou. Celé pero je leskle zlatožlutě lemováno. Vole, prsa, štíty křídel, záda a kryt ocasu mají rovněž stejnoměrnou velmi pěknou kresbu. Každé pírko bývá zpravidla dvakrát obloukovitě černohnědě vlnitě proužkované. Proužky nejsou přesně ohraničeny. Hnědočerná barva zabíhá i do základní barvy žluté, která vypadá potom jako postříkaná. Křídla mají velké letky šedočerné, dolní praporek se slabým žlutým stříkáním. Malé letky mají horní praporek černý, spodní je žlutavé, nejasné barvy s tmavším stříkáním a tvoří po složení křídla hnědožlutě stříkaný trojúhelník. Břicho a zadek jsou hnědošedé, bez kresby. Holeně jsou též hnědošedé, s nepatrně znatelnou kresbou. Ocas má rejdovací pera hnědočerná. U starších zvířat nebývá kresba štítů křídel, zad, krycích per a ostatních tak výrazná (BABUŠKIN, 1969). Vedle slepic, jejichž základní barva je zlatožlutá se vyskytují ještě jedinci v základní barvě tříslově žlutohnědé. Jsou celkově poněkud tmavší. Mají zvlášť výraznou kresbu volete a prsou. Kresba hřbetu a štítů křídel není pro husté tmavší čárkování jednotlivých per tak výrazná. Hodí se do křížení s kohouty s převládající hnědí na voleti, prsou a dolní části hrudi (BABUŠKIN, 1969). U českých zlatých kropenek je považováno za hrubé vady u kohouta slámově žlutý závěs bez černého prokreslení na krku a v sedle, zcela převažující čerň nebo hněď 30

na voleti, na prsou, na dolní hrudi a na holeních. Bílá pera kdekoliv na těle, hnědá barva ve velkých srpech. Zabělená podsada, kromě kořene ocasu. U slepice je pak za hrubé vady považována rezavá základní barva, nejasná, nebo chybějící typická kresba, zvláště na voleti a prsou. Dále pak probělené letky a bílá pera kdekoliv na těle (BABUŠKIN, 1969). Za lehké vady u české zlaté kropenky lze u kohouta považovat poněkud více nebo naopak méně prokreslený krční a sedlový závěs, poněkud více nebo méně černé barvy na voleti, prsou a dolní hrudi. U slepice tmavší základní barva, slabší, poněkud nejasná kresba na voleti a na prsou, málo výrazná kresba na vrchu těla (BABUŠKIN, 1969). V zahraničí někdy označují zbarvení české zlaté kropenaté slepice jako křepelčí žíhané (SCHILLE, 2006). 2.5.5.2 Koroptví Česká slepice koroptví je zbarvena u kohouta hlavou a krčním závěsem temně ohnivě červeně s kovovým leskem, jednotlivá pírka závěsu jsou povětšině podél ostnu vroubena ostrým černým proužkem, který se někdy v temné barvě skoro ztrácí. Vole, prsa a spodek těla jsou barvy černé s kovově hnědým leskem. Kryt křídel a záda jsou ohnivě tmavohnědé, se silným zářivým leskem. Velké křídelní krovky jsou černé, silně lesklé a tvoří napříč křídla výrazné zrcadlo. Letky složeného křídla vytvářejí příznačně zbarvený hnědý trojúhelník. Sedlový závěs je podobný krčnímu, avšak obyčejně je temnější barvy. Jeho proužkování nebývá tak výrazné a někdy i chybí. Ocas je černý s kovově zeleným leskem, rejdováky rovněž černé (BABUŠKIN, 1969). U slepice je krk zdoben závěsem zlatožluté barvy, přičemž je každé pírko černě proužkované, podobně jako u zlaté kropenky. Vole a prsa jsou barvy tříslově červené, nebo lososové až hnědočervené. Spodek trupu je tříslově hnědý. Křídla a záda mají základní barvu koroptví s jemným černým stříkáním. Každé pírko má světlý stvol. Ocas je černohnědý, buďto jemně hnědě stříkaný nebo jemně pruhovaný. Tak jako kohout vyniká sytými ohnivými barvami a krásným kovovým leskem, je celkové zbarvení slepic mdlé, tříslově hnědé až černohnědé (BABUŠKIN, 1969). Koroptví zbarvení české slepice je tmavší než u vlašky koroptví (ŽATRO et MALÍK, 1982). U českých slepic koroptvích se považuje za hrubé vady u kohouta hnědé skvrny v černých plochách na voleti, prsou, spodku těla a lýtkách. Dále světlý krční a sedlový závěs a bílá 31

pera v letkách a ocase. U slepice je hrubou vadou nevýrazná kresba a bílá pera v letkách a ocase. Za lehké vady se považuje u kohouta chybějící stvolová kresba v krčním a sedlovém závěsu, u slepice světlejší nebo tmavě lososové zbarvení volete a prsou (BABUŠKIN, 1969). Česká slepice koroptví byla v roce 2012 chována dvěma chovateli (MÁTLOVÁ, 2012). 2.5.5.3 Stříbrná kropenatá U tohoto barevného rázu je hlava kohouta bílá, krční závěs stříbrobílý s úzkou černou stvolovou kresbou, která je výraznější v dolní části závěsu. Záda jsou bílá, kryt křídel je rovněž bílý. Sedlový závěs je zbarven jako krční. Velké krovky křídelní jsou černé, silně zeleně lesklé a tvoří napříč štítu křídla výrazné zrcadlo. Příměs bílé barvy v zrcadlech není u mladých kohoutů vadou. Ruční letky jsou černé, většinou s úzkým bílým lemem na vnějším praporu, loketní letky mají vnitřní prapor černý a vnější bílý, což vytváří na složeném křídle bílý trojúhelník. Pro zbarvení přední strany krku, prsou, boků a holení je charakteristická kombinace černé a bílé barvy v optimálním poměru 1:1. Prapory jednotlivých per v těchto partiích jsou v okolí ostnu až ke špičce pera bílé a po celé délce okrajů praporů jsou širší černá pole, která ostře, ale většinou nepravidelně zabíhají do bílé barvy. Ideálem je co nejrovnoměrnější rozmístění této kresby. Břicho je černé. Rejdováky jsou černé, srpy rovněž černé s kovově zeleným leskem, pera ocasního krytu jsou černá, bíle lemovaná. Podsada je šedá, u kořene ocasu často světlejší až bílá a proráží na povrch (PAVEL et TULÁČEK, 2006). U slepice hlava stříbřitě bílá s velmi jemnou černou stvolovou kresbou. Krční závěs je stříbrobílý s černou nebo šedočernou stvolovou kresbou. Přední strana krku, prsa, přední část boků, záda, sedlo, kryt ocasu a štíty křídel mají základní barvu šedobílou a jednotlivá pera jsou uvnitř prokreslena zpravidla dvěma, někdy jedním nebo i třemi šedočernými vlnitými proužky. Tyto proužky nejsou většinou pravidelně ohraničené a formou pepření zabíhají i do základní šedobílé barvy. Okraje per jsou vždy v základní šedobílé barvě. Zádní část boků a holeně jsou šedé, jen s málo znatelnou vlnitou kresbou. Břicho je šedé. Ruční letky jsou šedočerné se slabým šedobílým stříkáním na vnějším praporu, loketní letky mají vnitřní prapor šedočerný až černý a vnější prapor šedobílý s tmavším stříkáním, což vytváří na složeném křídle bílý, stříkaný trojúhelník. Rejdovací pera jsou šedočerná. Zejména horní s šedobílým 32

stříkáním. Podsada je šedá. U kohoutů je za vylučující vadu považováno chybějící stvolová kresba v závěsech, zcela převládající černá nebo naopak bílá barva na přední straně krku, prsou, bocích a holeních, bílá barva ve velkých srpech, rez v opeření. Výlukovou vadou u slepic je potom chybějící, silně rozmazaná nebo do pepření zcela rozptýlená vlnitá kresba a rez v opeření (PAVEL et TULÁČEK, 2006). V roce 2012 byl tento barevný ráz chován dvěma chovateli (MÁTLOVÁ, 2012). 2.5.5.4 Stříbrná U tohoto zbarvení je hlava kohouta bílá, slepice pak stříbřitě bílá s velmi jemnou černou stvolovou kresbou. Krční závěs je u obou pohlaví stříbrnobílý s úzkou černou, kovově lesklou stvolovou kresbou, výraznější v dolní části závěsu. Velké krovky křídelní jsou černé s úzkým bílým lemem na vnějším praporu, loketní letky mají vnitřní prapor černý a vnější bílý, což vytváří na složeném křídle bílý trojúhelník. Přední strana krku, prsou, boků a holení jsou černá a jednotlivá pera v těchto partiích mají na konci bílou kresbu v podobě lehkých náznaků lemů ideálem je co nejrovnoměrnější rozmístění této kresby. Břicho kohouta je černé, rovněž rejdováky a srpy jsou černé, kovově lesklé. Pera ocasního krytu mají být černá, většinou bíle lemovaná. Podsada je šedá (PAVEL et TULÁČEK, 2006). U slepice je přední strana krku a prsa lososové barvy, jednotlivá pera mají světlejší ostny. Záda, štíty křídel, sedlo a kryt ocasu stříbrošedé, jednotlivá pera mají bělavé ostny, velmi jemné černé pepření a po obvodu úzký, stříbřitě bílý lem. Boky, holeně a břicho jsou popelavě šedé. Ruční letky jsou šedočerné, často se slabým šedobílým stříkáním na vnějším praporu, loketní letky mají vnitřní prapor šedočerný až černý a vnější prapor šedý s tmavším melírováním. Rejdovací pera slepice jsou šedočerná, zejména horní většinou s šedobílým melírováním. Za vylučující vady lze považovat u kohoutů chybějící stvolovou kresbu v krčním závěsu, výraznou stvolovou kresba v sedlovém závěsu, zcela černou partii prsou bez bílé kresby, bílá barva ve velkých srpech a rez v opeření. U slepic je považováno za výlukovou vadu chybějící osténkovou kresbu nebo chybějící stříbřité lemy v horních partiích pláště, téměř bílé zbarvení prsou a opět rez v opeření (PAVEL et TULÁČEK, 2006).

33

2.5.5.5 Bílá Česká bílá slepice je barevný ráz s čistě bílým peřím s ostatními plemennými znaky shodnými s českou zlatou kropenatou slepicí (ŽATRO et MALÍK, 1982). Bílé barvy musí být i podsada. Běháky mohou být světleji břidlicové (BABUŠKIN, 1969). Za hrubou vadou se u tohoto barevného rázu považuje žlutý nádech peří a jinobarevná pera kdekoliv na těle kohoutů i slepic. Za lehkou vadu se považuje slabě zažloutlé peří (BABUŠKIN, 1969). V novějším vzorníku plemen je považováno za výlukovou vadu jemné černé pepření v letkách a ocase, nebo tmavá jednotlivá pera. Výlukovou vadou je rovněž silně žlutý nádech peří (PAVEL et TULÁČEK, 2006). Bílý ráz se sporadicky vyskytuje v populaci české slepice, dřívější chovy pravděpodobně nedávno zanikly nebo jsou české bílé slepice nezvěstné u neregistrovaných chovatelů (BAŠE, 20013). O něco běžněji se vyskytuje bílé zbarvení české slepice u její zdrobnělé formy. 2.5.5.6 Černá Česká černá slepice je barevný ráz české slepice s černým opeřením, v ostatních plemenných znacích je shodná s českou zlatou kropenatou slepicí (ŽATRO et MALÍK, 1982). U sytě černé barvy by měl převládat kovově zelený lesk. Oči jsou černé až hnědé (BABUŠKIN, 1969). Hrubou vadou u tohoto barevného rázu je mdlá barva peří a jinobarevná pera kdekoliv na těle. Tento barevný ráz více trpí na zelenavé běháky. Lehkou vadou je modravý nádech peří a lehce zabělené srpy u kohoutů (BABUŠKIN, 1969). Česká slepice černá se již v chovech nevyskytuje. 2.5.5.7 Černobílá Česká černobílá slepice je barevný ráz české slepice se strakatým černobílým opeřením, v ostatních plemenných znacích shodný s českou zlatou kropenatou slepicí (ŽATRO et MALÍK, 1982). Kohout i slepice jsou zbarvením podobné černobílému zbarvení hudánky nebo vlašky. Toto zbarvení je směsí barvy černé a bílé, u kohoutů je v černé žádoucí zelený lesk. Jednotlivá pera jsou zakončena bílou skvrnou, jsou však i pera celá bílá nebo celá černá nebo nepravidelně černobíle skvrnitá. Hlavním požadavkem je, aby obě barvy, černá i bílá byly po celém těle rozprostřeny stejnoměrně a strakatost tak byla co nejpravidelnější. Toto ideální zbarvení však ještě v roce 1969 34

nebylo ustáleno. U mladých kohoutů většinou převládá barva černá nad bílou a u starších slepic naopak bílé postupně přibývá. Bílá barva však ani u nich nesmí převládat (BABUŠKIN, 1969). Kohouti mají zpravidla méně kresby než slepice (PAVEL et TULÁČEK, 2006). Oči tohoto rázu jsou černohnědé. V roce 1969 byla u tohoto rázu ještě přípustná barva běháků mimo břidlicové i světle skvrnitá. Za hrubou vadu je považována přítomnost červených nebo žlutých per v krčních a sedlových závěsech kohoutů, nebo na štítech křídel, příliš bílé letky, rejdováky a srpy. U slepic potom příliš bílý krk a světlejší opeření břicha a zadku (BABUŠKIN, 1969). Podsada je černá (PAVEL et TULÁČEK, 2006). Za lehkou vadu lze považovat nepravidelnosti v rozdělení obou barev (BABUŠKIN, 1969). Výlukovou vadou jsou rovněž více než tři čistě bílé letky na jednom křídle (PAVEL, 2008). Dnes se již černobílé zbarvení české slepice ani u velké ani u zdrobnělé formy nevyskytuje. 2.5.5.8 Porcelánová V nově vydané literatuře je zmiňován i porcelánový ráz (PROMBERGEROVÁ in PEITZ, 2008). U tohoto rázu si je kohout i slepice zbarvením velmi podobný. Základní barva je tmavohnědá bez světlých stvolů. Každé pero pláště má na konci kulatou černou skvrnu a v ní na špičce tečku ve tvaru písmene „V“ s hrotem směřujícím ke kořeni pera. Pera krčního závěsu obou pohlaví i sedlového závěsu kohouta jsou zlatohnědá s černou stvolovou kresbou a bílou tečkou na hrotu. Záda, ramena a štíty křídel kohouta jsou červenozlaté bez kresby, jen velké krovky křídelní mají na konci černé skvrnky s bílými tečkami, které vytvářejí na štítech křídel dva černobílé příčné pruhy. Ruční i loketní letky mají vnitřní prapory černé a vnější hnědé, na konci s již uvedenou černou a bílou kresbou. Rejdováky i srpy jsou černé s bílými skvrnami na konci. Podsada je šedá s hnědým nádechem (PAVEL et TULÁČEK, 2006). Kohouti mají zpravidla méně bílé kresby než slepice. Rozsah bílé kresby a velikost skvrn se po každém dalším přepeření zvětšuje (PAVEL et TULÁČEK, 2006). Za výlukové vady je považována převaha žluté nebo tmavě červené barvy v základním zbarvení, silně převládající bílá barva v opeření mladých zvířat a naopak velmi slabá v opeření víceletých zvířat. Dalšími výlukovými vadami je rozsah více než 35

tří čistě bílých letek na jednom křídle a u kohoutů zcela nebo téměř chybějící hnědá barva na prsou. Za velké vady je považována velmi nepravidelná kresba, neostré ohraničení kresby, mnoho černého pepření v základní barvě (PAVEL et TULÁČEK, 2006). České slepice porcelánové jsou náhodně k vidění u zdrobnělé formy, u velké formy se toto zbarvení dnes prakticky nevyskytuje. 2.5.5.9 Krahujové Kohout i slepice má podobně zbarvení. Základní barva je černá, každé pero je přerušeno šedobílými, mírně obloukovitými pruhy. Špičky per mají černé zakončení. Podsada je též pruhovaná. U kohouta mají být černé a šedobílé pruhy široké stejně, u slepice mají být černé pruhy dvakrát širší než šedobílé, proto se kohout celkově jeví jako světlejší. Za výlukové vady je považováno velmi úzké a rovné žíhání, bílé zakončení kresby jednotlivých per ve větším rozsahu, chybějící kresba podsady, více než dvě zcela černá rýdovací pera a u kohoutů slepičí typ kresby. Za velké vady se považuje velmi rozmazané pruhování letek (PAVEL et TULÁČEK, 2006). V současnosti se české slepice krahujové prakticky nevyskytují. 2.5.6

Zdrobnělá forma české slepice České slepice byly ve zdrobnělé formě vyšlechtěny v průběhu 20. století. Zdrobnělá forma české slepice má udávanou hmotnost kohouta 900 g a slepice

800 g. Vyskytují se v koroptvím, stříbrnokrkém, černém, bílém a zlatém kropenatém zbarvení. Mají velmi husté a přiléhavé opeření a jsou aklimatizovány v horských oblastech. Mají nízké nároky na krmivo, avšak potřebují dostatečně velký výběh. Udávaná snáška je 130 vajec o hmotnosti 40 g se smetanově žlutou skořápkou. Plemeno není vhodné pro chov ve voliérách (BYSTRIK, 1983). Malík ve své publikaci udává stejnou užitkovost (MALÍK et al., 1982). Některá zahraniční literatura popírá existenci zdrobnělé formy u české slepice (SCHILLE, 2006). V roce 2010 čítala populace zdrobnělých českých slepic u chovatelů sdružených v klubu chovatelů 9 kohoutů a 59 slepic (SOUKUPOVÁ, 2014). V roce 2012 bylo 13 registrovaných chovatelů zdrobnělých českých slepic, z nichž 4 chovají více barevných rázů (MÁTLOVÁ, 2012).

36

2.6 Současný stav české slepice Od roku 1992 je česká slepice zlatě kropenatá zařazena mezi genové zdroje České republiky. Pro uchování plemene česká slepice zlatá kropenatá je použita pouze metoda in situ, protože metoda in vitro není pro drůbež dostatečně zpracována (ROUDNÁ, DOTLAČIL et al., 2007). Podle nařízení 442/2002 Sb. byly jako měřítko ohroženosti populace stanoveny limitní počty chovaných samic daného plemene použitelných v čistokrevné plemenitbě. U drůbeže je tento limit stanoven na 25 000 samic (SOUKUPOVÁ et TLÁSKAL, 2002). Z tohoto hlediska se u české slepice jedná o plemeno ohrožené. Tabulka 5 uvádí počet slepic a kohoutů plemene česká zlatá kropenatá slepice a počet jejich chovů. Tabulka 5 - Početní stav českých slepic v chovech genových zdrojů

Rok 2000 2002 2004 2006 2008 2009 2010 2011 2012

Slepic 460 309 284 296 303 276 195 167 193

Kohoutů Celkem Chovů 45 505 15 28 337 7 21 305 8 21 317 8 22 325 9 22 298 10 17 212 8 13 180 6 17 210 6

V současnosti je česká slepice čistokrevně chována 28 chovateli registrovanými v Klubu chovatelů českých slepic, z toho 8 chovatelů je uznáno jako genové zdroje (MÁTLOVÁ, 2012). Tito chovatelé genových zdrojů od roku 2004 společně líhnou kuřata jednou ročně v líhni MTD Ústašice. Jednodenní kuřata jim jsou zpravidla po vakcinaci a sexaci doručena k odchovu. Na klubové výstavě je zároveň organizován svod plemeníků, kdy jsou chovní kohouti vyměňováni chovateli podle předem určeného rotačního schématu, dle příbuznosti. V předchozích letech se někdy vyměňovali chovatelům už jednodenní kohoutci, což se ale příliš neosvědčilo. Na chov genových zdrojů přispívá ministerstvo zemědělství dotací, která činní maximálně 650 Kč na chovaný kus zařazený do plemenitby (MÁTLOVÁ, 2014).

37

Genetickým zdrojem je pouze barevný ráz zlatý kropenatý (MÁTLOVÁ, 2011). Chovatelé českých slepic sdružuje Klub chovatelů českých plemen slepic, který každoročně v říjnu pořádá klubovou výstavu českých plemen slepic v Týništi nad Orlicí. Z barevných rázů převažují zlaté kropenaté. V řádu několika kusů jsou chovány české slepice koroptví, bílé, stříbrné a stříbrné kropenaté. Ostatní barevné rázy se sporadicky vyskytují spíše u zdrobnělé formy. Plemenitba je pouze čistokrevná, k přilití krve cizího plemene pro zachování širší genetické základny populace zatím nemuselo dojít. Výzkumné práci na české slepici se věnuje hlavně ČZU v Praze, VÚŽV v Uhříněvsi, a ZF Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dále do výzkumu patří MTSD Ústrašice, která se věnuje především testování užitkovosti, případně jejím porovnáním s ostatními plemeny a hybridy. Porovnávacím testem užitkovosti české zlaté kropenaté slepice, zelenonožky, oravky, hempšírky a rodajlendky se zabýval i VÚŽV, Stanica chovu s šľachtenia hydiny v Ivance pri Dunaji ve spolupráci s MTD Ústrašice (BENKOVÁ, BAUMGARTNER et MACHANDER, 2005). V České republice není žádný větší chov českých slepic zaměřených na produkci konzumních vajec. V zahraničí je česká slepice občas chována v Německu (především Bavorsko) (BUKOVSKÝ, 2010), na Slovensku a v Polsku (příhraniční oblasti). Zajímavý je i izolovaný chov české zlaté kropenaté slepice v Rusku (BUKOVSKÝ et BUKOVSKÁ, 2013).

2.7 Perspektiva využití regionálních plemen slepic ve světě Využívání starých regionálních plemen slepic získává i v moderním zemědělství svoje zasloužené místo. Využití těchto plemen je jednak na produkci konzumních vajec popřípadě masa v alternativních způsobech chovu, ukázku agroturistiky ale i k výzkumným činnostem při hledání nových genetických markerů, například pro odolnost vůči chorobám, stresu, pro barvu skořápky, kůže, peří nebo pro nové trendy ve výživě. Přenesení těchto některých žádoucích vlastností z regionálních plemen na současné nosné hybridy by mohlo přinést úspěch v plnění šlechtitelských cílů. 38

Využívání regionálních plemen slepic k produkci konzumních vajec lze doložit na plemenu české slepici nejvíce podobnému, a to polské zelenonožce. V Polsku existuje řada středně velkých chovů nosnic zelenonožek zaměřených na produkci konzumních vajec. Nižší snášku kompenzují menší náročností na výživu, chovem více snáškových cyklů a hlavně preferencí spotřebitele, který je ochotný zaplatit za vejce národního plemene více. Využívání regionálních plemen slepic se zabýval například Yamak v Turecku, který porovnával komerční hybridy Brownnick a Supernick s lokálními tureckými plemeny, hnědoskořápečným Atak a běloskořápečným Atabey. Porovnával intenzitu snášky v jednotlivých periodách a kvalitu vajec (YAMAK, 2010). Další zajímavý výzkum na obsah cholesterolu a zastoupení masných kyselin byl opět mezi tureckými lokálními plemeny Denizli a Genze a dvěmi komerčními hybridy, běloskořápečným a hnědoskořápečným Lohmannem (SARICA et al., 2006). Vlivem genotypu nosnice na kvalitu vajec v ekologickém zemědělství se zabývali rovněž Italové, kteří porovnávali svoje regionální plemena Ermellinata di Rivigo a Robusta maculata s hybridy Hy line White a Hy line Brown. Ve svém výzkumu hodnotili přírůstek v odchovu, intenzitu snášky, hmotnost vajec a parametry kvality vajec (RIZZI et CHIERICATO, 2005). Dalším italským regionálním plemenem Mericanel della Brianza původem z Lombardie se zabývali Zaniboni a kolektiv při posuzování reprodukčních ukazatelů. Hlavním předmětem výzkumu byla oplozenost vajec, líhnivost, stádia embryonální mortality, životaschopnost vylíhlých kuřat, objem, koncentrace a motilita spermii v ejakulátu kohoutů. Další částí výzkumu bylo posouzení kvality vajec a obsahu cholesterolu (ZANIBONI et al., 2006). V Itálii se také zabývali výzkumem na lokálních plemenech Modenese a Romagnolo, kde posuzovali fyziologicko-chemické parametry kvality vajec, intenzitu snášky. Hodnoty porovnávali s komerčním běloskořápečným a hnědoskořápečným hybridem (ZANON, 2006). Národním plemenům se věnuje pozornost také na molekulární úrovni, kdy genetickým podložením kvality vajec s hledem na krevní skvrny se zabývali Finové

39

(HONKATUKIA et al., 2009) a genetickým podložením QTL kvality skořápky se zabývali ve Skotsku (TUISKULA-HAAVISTO et al., 2009). Polymorfismem vybraných mikrosatelitních sekvencí u zelenonožek koroptvích a porovnání s leghornkami bílými se zabývali na Institutu zootechniky v Poznani (GRAJEWSKI et BEDNARCZYK, 2002). Využitím regionálních plemen ve výzkumu se věnují také pracoviště mimo Evropu. Například v Egyptě se zabývali testováním fyziologických hodnot a snášky dvou lokálních plemen Montazah a Gimmizah s vlivem na fotoperiodu (HANAA, 2006). Naproti tomu v Rusku se věnují rozdílům v kvalitě vajec u čistých plemen a hybridních kombinací (STANISHEVSKAYA, 2007). V Číně se tým vědců z Univerzity v Beijingu zabýval snáškou, kvalitou vajec a obsahem cholesterolu u lokálního populárního modrovaječného plemene (QU LU-JIANG, 2006). Šlechtěním a selekcí lokálních plemen pro Arábii se zabývají v Kuwaitu, kde podle barvy opeření a rozsahu pokrytí těla peřím se vybírají plemena nejlépe aklimatizovaná na horké klima (AL-HADDAD et al., 2006). Národní plemena nemají své využití jen na akademické půdě, ale zcela vážně je berou i šlechtitelské firmy ať už je to český šlechtitelský chov Dominant CZ, zabývající se šlechtěním a selekcí nosnic do sub-optimálních podmínek (TYLLER, 2007), který zvažuje také možné potenciální využití regionálních plemen nebo zahraniční šlechtitelská firma Lohmann Tierzucht GmbH zabývající se mimo jiné také šlechtěním do sub-optimálních podmínek například ekologického zemědělství nebo filozofie Demeter, která se svých pokusech porovnává vhodnost využití běloskořápečných a hnědoskořápečných hybridů v těchto podmínkách. Zabývá se i tvorbou nové adaptabilní hybridní kombinace vhodné právě pro ekologické zemědělství (POTTGÜTER et SCHMUTZ, 2012).

40

3

CÍL PRÁCE Hlavním cílem diplomové práce bylo ve spolupráci s MTD v Ústrašicích zhodnotit

u českých zlatých kropenatých slepic původem od 4 chovatelů zahrnutých do genových zdrojů: 1. parametry užitkovosti v průběhu snáškového cyklu 2. kvalitu vajec v závislosti na věku Dalším cílem bylo stanovit kvalitu vajec od dalších 6 chovatelů českých zlatých kropenatých slepic zapojených do genových zdrojů. Posledním cílem bylo porovnat intenzitu růstu v odchovu u kuřat české zlaté kropenaté slepice, polské zelenonožky a nosného hybrida Dominant v sub-optimálních podmínkách drobnochovu a vyhodnotit přírůstky hmotnosti, vyrovnanost a ranost těchto plemen a hybridních kombinací.

41

4

MATERIÁL A METODIKA Řešení diplomové práce bylo rozděleno na pět části.

4.1 Část A První část byla zaměřená na snášku a kvalitu vajec u českých zlatých kropenatých slepic chovaných v Mezinárodní testační stanici drůbeže v Ústrašicích. Zde jsou testována 4 hejna českých zlatých kropenatých slepic, původem od 4 chovatelů genetických zdrojů. Nasazování zvážených a zdezinfikovaných násadových vajec do líhní probíhalo jednorázově 5. 4. 2012, začátek 147 denního (21. týdenního) odchovu byl 27. 4. 2012. Do odchovu byla zařazena všechna vylíhlá kuřata, netříděná podle pohlaví. Odchov probíhal v hale na hluboké podestýlce. Kuřata měla k dispozici tubusové napáječky a tubusová krmítka. Do 9. týdne byl prostor temperován na teplotu vhodnou pro odchov kuřat, od 9. týdne byla ponechána přirozená teplota. Výměna vzduchu byla obstarána automatickou ventilací splňující výměnu vzduchu 6 m3 na 1 kg živé hmotnosti kuřat. Relativní vzdušná vlhkost se pohybovala v rozmezí 50 – 70 %. Protože odchov probíhal v halách s okny, byl světelný režim regulován pouze ráno a večer umělým osvětlením. Zkrmovány byly standardizované směsi pro danou kategorii kuřat. Vakcinace probíhala dle běžného vakcinačního programu. V 9ti týdnech byla provedena selekce s ponecháním 20 kuřiček a 5 kohoutků v hejnu. Konec odchovu byl 20. 9. 2012 (ve 21. týdnech), kdy proběhla ještě druhá selekce kohoutů, na konečný počet 3 kusů v hejnu. Začátek 1. snáškové periody byl 21. 9. 2012. Nosnice byly umístěny odděleně v hejnech po dvaceti slepicích se třemi kohouty. Prostory pro chov každého hejna tvořil vnitřní box o rozměrech 2,2 x 3,2 m a krytý venkovní výběh o rozměru 3,2 x 6 m s pískovým podkladem, zpřístupněný se začátkem snášky. Plocha stáje na jeden kus tedy tvořila 0,31 m2, což je 3,27 ks / m2, plocha výběhu 0,83 m2 na kus. Světelný režim byl použit přirozený. V zimním období byl temperován pouze prostor v okolí napáječek.

Ve věku od 19. do 45. týdne byla zkrmována krmná směs pro nosnice N1 (172,7 g NL a 11,51 MJ MEd) a od 46. týdne krmná směs N2 (169,8 a NL a 11,34 MJ 42

MEd). Obě krmné směsi byly v mačkané podobě. Zelené krmivo se nepřidávalo. Složení krmné směsi N1 a N2 uvádí tab.6. Tabulka 6 - Krmná směs - nosnice

Krmná směs Komponenty Pšenice Kukuřice Sójový extr. šrot Rybí moučka Sójový olej Lysin Methionin Sůl krmná Vápenec krmný Monokalciumfosfát Doplněk biofaktorů

N1 N2 obs. (%) obs. (%) 27,69 36,65 40,00 32,00 18,80 18,00 2,00 2,00 1,00 0,70 0,04 0,00 0,16 0,14 0,25 0,25 9,50 8,70 0,30 1,30 0,26 0,26

Testování ve snášce trvalo 56 týdnů, to je od 148 do 539 dne věku, kdy byl skončením 14. snáškové periody 17. 10. 2013 test ukončen. Sledována a vyhodnocena byla hmotnost násadových vajec, líhnivost, živá hmotnost, pohlavní dospělost, spotřeba krmiva, ztráty úhynem, snáška a intenzita snášky, produkce vaječné hmoty, hmotnost vajec a podíl nestandardních vajec.

4.2 Část B Část B byla zaměřena na kvalitu vajec slepic z chovu v části A. U vajec byly sledovány parametry: hmotnost vajec, index tvaru vejce, hmotnost žloutku, hmotnost bílku, hmotnost skořápky, dále pevnost a tloušťka skořápky, výška tuhého bílku, Haughovy jednotky a barva žloutku a dopočtení procentuálního podílu žloutku, bílku a skořápky. Rozbory byly prováděny v pravidelných intervalech v průběhu celého snáškového období od 11. 12. 2012 do 20. 1. 2014, každé dva měsíce. Rozbory vajec probíhaly v laboratoři MENDELU na Ústavu chovu a šlechtění zvířat, na oddělení chovu drůbeže. Rozborem vajec byly stanoveny tyto parametry: Hmotnost vejce (HMV), žloutku a skořápky byla zjištěna vážením na elektronických laboratorních vahách KERN KB 1000-2 s přesností na 0,01 g.

43

Hmotnost bílku (HMB) byla dopočtena podle rovnice HMB=HMV-HMŽL-HMSK. Tvarové vlastnosti vejce byly charakterizovány indexem tvaru vejce (ITV), který je dán poměrem délky (d) k šířce (š) vejce. ITV= d/š Délka a šířka byly měřeny posuvným měřidlem s přesností na 0,1 mm. Pevnost skořápky vyjadřuje sílu, potřebnou k deformaci skořápky vyjádřenou v N. Byla měřena přístrojem Egg Force Readger (Orka Food Technology, Ltd.) Výška bílku byla měřena přístrojem TSS, v několika milimetrové vzdálenosti od žloutku. Vyjádřena byla v mm. Tento údaj sloužil k výpočtu Haughových jednotek. Barva žloutku byla hodnocena subjektivně pomocí standardní 15- ti stupňové barevné stupnice Yolk Colour Fan (Hoffman La Roche). Hmotnost žloutku (HMŽ) byla stanovena po pečlivé separaci od bílku včetně chaláz, tak aby nedošlo k porušení žloutkové membrány, vážením na laboratorních vahách KERN KB-1000-2 s přesností na 0,01 g. Tloušťka skořápky byla měřena mikrometrem po důkladném vymytí skořápek a následném vysušení v délce alespoň dvou dnů při laboratorní teplotě. Hodnoty byly měřeny na třech místech, a to na obou pólech a rovníku vejce. Z trojce naměřených hodnot se spočítal průměr. Hmotnost skořápky (HMSK) byla stanovována po předchozím vymytí a vysušení v délce alespoň dvou dnů při laboratorní teplotě, vážením na laboratorních vahách s přesností na 0,01 g včetně podskořápečných blan. Z naměřených hodnot byly vypočteny následující charakteristiky: Hmotnost bílku (HMB) a procentuální podíl bílku HMB = HMV – HMŽ - HMSK Procentuální podíl bílku

44

% pod. bílku = 100 * HMB / HMV Haughovy jednotky HJ = 100 * log (V + 7,6 – 1,7 * G0,37) V.... výška tuhého bílku (mm) G… hmotnost vejce (g) Procentuální podíl žloutku % pod. žloutku = 100 * HMŽ / HMV Procentuální podíl skořápky % pod. skořápky = 100 * HMSK / HMV Barva skořápky byla určena dvěma způsoby. Nejprve opticky subjektivně hodnocením na stupnici 1 – 5, kdy 1 = bílá, 2 = smetanová, 3 = krémová 4 = světle hnědá, 5 = hnědá. Objektivním způsobem určení barvy skořápky bylo využití fotospektrometrického přístroje ke stanovení hodnot L*, a*, b*. Hodnota L* vyjadřuje jas měřeného vzorku, v barevném spektru je vyjádřena jako středová černo – bílá osa, černá barva odpovídá nule (L* = 0) a barva bílá 100 (L* = 100). Hodnoty a* a b* jsou souřadnicemi barevnosti. Parametry a* a b* ukazují barevné směry: +a* je směr do červena, -a* je směr do zelena (červeno – zelená osa), +b* je směr do žluta a -b* je směr do modra (žluto – modrá osa). Objektivně byla barva skořápky vyjádřena pomocí SCI, což je shell color index a počítá se z hodnot L*, a*, b* a to: SCI = L* - a* - b*

4.3 Část C Část C byla zaměřena na stanovení kvality vajec českých zlatých kropenatých slepic v různých podmínkách chovu. Do tohoto sledování byla odebírána vejce českých zlatých kropenatých slepic od 6 chovatelů genových zdrojů každý měsíc, třikrát po sobě, od srpna 2013 do listopadu 2013. V provedených rozborech kvality vajec byly posuzovány stejné parametry jako v části B.

45

4.4 Část D Část D spočívala ve vyhodnocení individuální snášky českých slepic. Do pozorování bylo zahrnuto 5 slepic české zlaté kropenaté slepice. Slepice byly vylíhnuty 4. 6. 2012 ve VÚŽV v Praze Uhříněvsi. Tyto slepice pocházely z chovu, který nebyl zařazen do Národního programu a neřídil se metodikou chovu genových zdrojů. Nelíhnul rodokmenně, bez selekce na exteriér i snášku, bez rotace plemeníků s jinými chovy. Dvě z pěti slepic byly umístěny po jedné v páru s kohoutem v individuální voliéře o rozměrech 1,5 x 2,5 m. Další tři slepice, s výlukovou vadou v podobě zelenožlutých běháků, byly chovány společně s jedním kohoutem. Slepice byly krmeny standardní směsí pro užitkové nosnice (N1). Sledována byla individuální snáška a hmotnost vajec. Podle odborníků z řad posuzovatelů drůbeže se tato populace liší mírně nižší hmotností těla, sklony k zeleným a žlutavým běhákům a větší plachostí.

4.5 Část E Cílem části E bylo porovnat intenzitu růstu v odchovu u české zlaté kropenaté slepice, polské zelenonožky a hybridní kombinace Dominant v sub optimálních podmínkách. U české zlaté kropenaté slepice byla vyhodnocena i oplozenost a líhnivost. Násadová vejce byla z jednoho z hejn MTD Ústrašice. Líhnutí probíhalo v líhni na oddělení chovu drůbeže MENDELU v Brně. Pro následný odchov byly zvoleny sub optimální podmínky, přirozené pro toto původní plemeno. Odchov probíhal v mém chovu v Žacléři. Pro porovnání růstových schopností bylo použito české slepici nejbližší „sesterské“ plemeno polská zelenonožka. Jednalo se o geneticky čisté zelenonožky přímo z polského chovu Filipa Wysoczanského v Krogulci. Líhnutí bylo provedeno opět na MENDELU v Brně. Pro porovnání růstových schopností v podmínkách drobnochovu byli k těmto původním plemenům použiti hybridi Dominant v poměrném vzorku od dvanácti hybridních kombinací (a to 3 kusy od každého hybrida) a to jak hnědoskořápečných, tak běloskořápečných. Jednodenní kuřata pocházela z líhně Studenec. Kuřata byla odchovávána na podestýlce ze slámy, v počtu 100 ks na 2m2 (50ks/m2) do věku 4 týdnů, od pátého týdne 100 ks na 16 m2 (6,25ks/m2). Od 8. týdne

46

byl kuřatům zpřístupněn venkovní výběh o výměře 140m2 (1,4m2/ks). V odchovně i ve výběhu měla kuřata k dispozici hřady a popeliště. Teplota odchovu odpovídala požadavkům kuřat dle technologického návodu Dominant. Ventilace byla zajištěna pasivním komínovým ventilačním systémem. Světelný režim byl řízen umělým osvětlením v bezokenní hale podle doporučení k odchovu dle technologického návodu Dominant. Napájení probíhalo do 4 týdnů z kloboukových napáječek, od 5. týdne napáječek kapátkových. Prostor pod napáječkami byl zakryt rošty. Kuřata byla krmena standardizovanými krmnými směsmi K1, K2, KZK a N0 (ZELENKA et ZEMAN, 2006) odpovídajícími nárokům dané kategorie kuřat v odchovu, dle technologického návodu Dominant. Krmivo měla kuřata k dispozici do 8 týdnů ad-libitum, později dávkovaně 1x denně. Vážení probíhalo v pravidelných intervalech, do 12. týdne 1 x týdně, od 13. do 21. týdne 1 x za 14 dní, později do 25. týdne 1 x měsíčně na vahách s přesností na 1 g. Sledování bylo ukončeno dosažením tělesné dospělosti nosnic.

4.6 Statistické hodnocení Sledované charakteristiky byly vyjádřeny průměrem a střední chybou průměru. Průkaznost rozdílů mezi průměry u kvality vajec a hmotnosti odchovávaných kuřat byla zjišťována jednofaktorovou analýzou variance (ANOVA) s následným testováním průkaznosti rozdílu Scheffeho testem. Pro statistické hodnocení byl použit program UNISTAT 5.1 (UNISTAT Ltd, England).

47

5

VÝSLEDKY A DISKUZE

5.1 Část A Výsledky hmotnosti NV, oplozenosti a líhnivosti u české zlaté kropenaté slepice v testu v Ústrašicích ukazuje tabulka č. 7. Tabulka 7 - Parametry líhnutí

Líhnivost Hmotnost NV Oplozenost Skupina

1 2 3 4

Z vložených

Z oplozených

g

%

%

%

55,4 55,6 59,0 60,4

96,1 96,7 93,3 84,0

89,8 74,1 87,5 56,5

86,3 71,7 81,7 48,5

Výrazně vyšší průměrná hmotnost NV byla u skupin 3 a 4 a byla celkově výrazně vyšší než ve všech předchozích letech, jak dokládají tabulky 1 – 3, a to jak u jednotlivých chovatelů genových zdrojů (MÁTLOVÁ, 2001 - 2013), tak u slepic testovaných v MTD Ústrašicích (MACHANDER, 2004 - 2013). Hmotnost násadových vajec 3. a 4. skupiny více odpovídá hmotnosti vajec českých slepic v 60. a 70. letech, kterou dokládá HAMPL et al. (1969) a BABUŠKIN (1969). Skupině 1 a 2 se podařilo splnit chovatelský cíl minimální hmotnosti násadových vajec 58 g navržený v roce 2003 (STEJSKALOVÁ et MACHANDER, 2003). Hmotnost násadových vajec 1. a 2. skupiny více odpovídá snížené hmotnosti vajec českých slepic v 80. a 90. letech (VIRČÍKOVÁ et al., 1977). V oplozenosti i líhnivosti byla výrazněji horší jen skupina číslo 4, jinak lze oplozenost

a

líhnivost

hodnotit

jako

dobrou,

stejně

tak

jako

udává

PROMBERGEROVÁ, 2012). Líhnivost z vložených vajec u české slepice v roce 2005 byla 88,9 %, z oplozených 84,2 % a 94,1 % (BENKOVÁ, BAUMGARTNER, MACHANDER, 2005), což v současném sledování dosáhla jen jedna skupina.

48

Intenzitu snášky, věk při dosažení 10 %, 30 % a 50 % snášky, dosažení vrcholu snášky a hmotnost vajec znázorňuje tabulka č. 8. Tabulka 8 - Parametry snášky

Věk při snášce (dny)

Maximální snáška

10%

30%

50%

Den

%

147 162 147 162

159 155 164 225

253 241 278 240

253 253 451 271

75 80 75 85

Skupina 1 2 3 4

Hmotnost vajec 53,9 56,1 56,4 58,5

Výrazně nižší průměrná hmotnost vajec byla u skupiny 1, která měla také nižší hmotnost NV ze kterých nosnice pocházely. Tuto nižší hmotnost měla i vejce matek, ze kterých pocházely nosnice druhé skupiny, ta se ale na dcery nepřenesla. Nosnice 4. skupiny se jevily jako pozdnější s delším nástupem do vrcholu snášky, naopak nosnice první a druhé skupiny se jevily jako ranější se strmějším růstem snášky. Zajímavým zjištěním bylo dosažení vrcholu snášky u 3. skupiny a to až ve druhém snáškovém cyklu. Ten ovšem dosahoval 75 %, což je výrazně méně než u nejvýkonnější skupiny 4, kde dosahovala maximální snáška 85 %. Průměrná spotřeba krmiva za všechny skupiny byla na slepici 56,7 kg, na jedno vejce 470,4 g, na 1 kg vaječné hmoty 8,4 kg a 144,9 g na krmný den a kus. Zajímavá je i spotřeba krmiva u dvou skupin českých slepic z testu v roce 2005 v Ústrašicích, kdy roční spotřeba krmiva na jednu nosnici dosahovala 47,5 kg a 44,4 kg KS, na jedno vejce 433,9 g a 404,4 g a na 1 kg vaječné hmoty 8,4 kg a 7,6 kg a na 1 krmný den 130,40 g a 122,10 g (BENKOVÁ, BAUMGARTNER, MACHANDER, 2005).

49

Produkci vajec a produkci vaječné hmoty (VJHM) na počáteční a průměrný stav znázorňuje tabulka č. 9. Tabulka 9 - Produkce vajec a vaječné hmoty

Skupina 1 2 3 4

Produkce vajec Počáteční stav Průměrný stav ks % ks % 87,4 22,3 100,4 25,6 126,3 32,2 127,4 32,5 118,3 30,2 128,6 32,8 136,1 34,7 136,1 34,7

Produkce VJHM Poč.stav Prům.stav kg kg 4,71 5,41 7,08 7,14 6,67 7,25 7,96 7,96

Nejvyšší snáška byla u skupiny 4, i když byla v nástupu do snášky nejpozdnější. V testování dvou skupin české zlaté kropenaté slepice v Ústrašicích v roce 2005 byla dosažena průměrná snáška za 364 dní 102,4 a 109,9 ks vajec na nosnici a u dvou skupin polské zelenonožky 165,8 a 177 ks vajec na nosnici (BENKOVÁ, BAUMGARTNER, MACHANDER, 2005). Ze současného pozorování je patrná vyšší variabilita ve snášce mezi jednotlivými hejny. Produkce vaječné hmoty u zelenonožek v testu v Ústrašicích v roce 2005 byla 8,8 kg na počáteční stav a 9,4 kg na průměrný stav (BENKOVÁ, BAUMGARTNER, MACHANDER, 2005), což je výrazně více než u české slepice.

50

5.2 Část B Výsledky kvality vajec jsou uvedeny v tabulkách č. 10 až 18. V tabulce č. 10 je zobrazena hmotnost vejce podle genetického původu a index tvaru vejce. Tabulka 10 - Hmotnostní a tvarové parametry vajec

Skupina 1 2 3 4 Průměr

Hmotnost vejce (g) Var. koef. Průměr ± SE (%) a 57,3 ± 0,37 7 a 57,0 ± 0,04 8 a 57,1 ± 0,50 10 a 58,0 ± 0,50 10 57,4

Index vejce Var. koef. Průměr ± SE (%) c 1,36 ± 0,006 4 bc 1,35 ± 0,005 4 b 1,33 ± 0,006 5 a 1,30 ± 0,006 5 1,34

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Hmotnost vejce byla u všech 4 skupin vyrovnaná, nejvyšší hmotnosti dosahovala vejce 4. skupiny, což ale nebylo statisticky průkazné (P<0,05). Index vejce byl statisticky průkazně (P<0,05) nižší u 4. skupiny. Tabulka č. 11 ukazuje hmotnost, podíl a barvu žloutku. Tabulka 11 - Parametry žloutku

Hmotnost žloutku (g) Skupina Var. koef. Průměr ± SE (%) a 18,8 ± 0,19 11 1

Podíl žloutku (%) Barva žloutku Var. koef. Průměr ± Var. koef. Průměr ± SE (%) SE (%) b a 32,9 ± 0,23 8 8,0 ± 0,12 16

2

18,5 ± 0,26a

14

32,2 ± 0,24b

8

7,8 ± 0,09a

13

3

18,6 ± 0,23a

13

32,5 ± 0,23b

7

7,8 ± 0,11a

15

4

18,1 ± 0,18a

11

31,2 ± 0,27a

10

7,7 ± 0,11a

16

Průměr

18,5

32,2

7,8

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Hmotnost žloutku byla poměrně vyrovnaná, minimálním rozdílem byla menší u skupiny 4, což ale nebylo statisticky průkazné. Skupina 4 nesla vejce s nejvyšší 51

hmotností (viz tab. 10), to znamená, že u této skupiny byla vejce těžší, ale jen díky vyššímu podílu bílku. Podle STANISHEVSKAYAOVÉ (2007) je hmotnost žloutku u lokálních plemen průměrně 18,2 g, u prošlechtěných linií rodajledky (RIR) 18,3 g a u leghornky (LW) 17,4 g. A následně byl podíl žloutku statisticky průkazně (P<0,05) nejmenší u skupiny 4. Podle ZANONA et al. (2006) byl podíl žloutku u lokálních italských plemen Modenese 34,96 % a Romagnolo 32,35 %, u komerčních běloskořápečných hybridů 30,80 % a u hnědoskořápečných 26,21 %. Ze sledování je zřejmé, že vejce lokálních plemen mají vyšší procentuální podíl žloutku než vejce nosných hybridů, která jsou sice těžší, ale jen díky vyšší hmotnosti bílku (GALIOVÁ, 2013) a (HORNOVÁ, 2010). Barva žloutku byla poměrně vyrovnaná, bez statisticky průkazných rozdílů a pohybovala se průměrně v rozmezí 7,7 až 8,0, což odpovídá tomu, že všechny skupiny měly stejné krmivo a nezatravněný výběh. Tabulka č. 12 ukazuje hmotnost a podíl bílku a Haughovy jednotky. Tabulka 12 - Parametry bílku

1

Hmotnost bílku (g) Podíl bílku (%) Var. koef. Průměr ± Var. koef. Průměr ± SE (%) SE (%) a a 33,4 ± 0,32 10 58,4 ± 0,35 6

Haughovy jednotky Var. koef. Průměr ± SE (%) a 67,6 ± 0,93 15

2

33,8 ± 0,37a

10

75,7 ± 0,85b

12

13

70,6 ± 1,36

a

21

7

76,3 ± 0,94b

14

Skupina

12

59,1 ± 0,53a

3

34,6 ± 0,59

a

18

60,1 ± 0,75

a

4

34,7 ± 0,41a

13

59,6 ± 0,39a

Průměr

34,1

59,3

72,5

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Hmotnost i podíl bílku byly rovněž u všech skupin poměrně vyrovnané, bez statisticky průkazných rozdílů. Statisticky průkazné (P<0,05) byly pouze rozdíly v Haughových jednotkách a to mezi 2. a 4. skupinou, kde byla naměřená hodnota vyšší než u skupin 1 a 3.

52

Hmotnost skořápky, její podíl a tloušťku skořápky ukazuje tabulka 13. Tabulka 13 - Parametry kvality skořápky

Hmotnost skořápky (g)

Tloušťka skořápky (mm) Var. Var. koef. Průměr ± SE koef. (%) (%) a 9 0,39 ± 0,004 11

Podíl skořápky (%)

Skupina

Průměr ± SE

1

5,13 ± 0,042a

Var. koef. (%) 9

2

5,42 ± 0,038b

8

9,5 ± 0,07b

9

0,42 ± 0,004b

10

3

5,30 ± 0,064ab

13

9,3 ± 0,10ab

12

0,40 ± 0,005ab

12

4

5,37 ± 0,050b

10

9,3 ± 0,09ab

11

0,41 ± 0,098ab

10

Průměr

5,3

Průměr ± SE 9,0 ± 0,08a

9,3

0,403

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Hmotnost skořápky byla statisticky průkazně (P<0,05) vyšší u 2. a 4. skupiny oproti skupině 1., což mohlo zároveň pozitivně ovlivnit rozdílnost Haughových jednotek uvedenou v tabulce 11. Podíl skořápky byl statisticky průkazně (P<0,05) nižší u 1. skupiny, kde tvořil 9 % z celkové hmotnosti vejce a statisticky průkazně vyšší (P<0,05) u druhé skupiny, kde tvořil 9,5 %. Stejně vyšla i tloušťka skořápky, kdy statisticky průkazně (P<0,05) byla opět nejmenší u skupiny číslo 1 v porovnání se skupinou 2. Průměrná hmotnost skořápky u italského lokálního plemene Mericanel della Brianza byla zjištěna 6,18 g (ZANIBONI et al., 2006), což je vyšší než u české zlaté kropenaté slepice.

53

Pevnost skořápky podle genetického původu ukazuje tabulka 14 a pevnost skořápky v závislosti na věku tabulka 15. Tabulka 14 - Pevnost skořápky v závislosti na věku Tabulka 15 - Pevnost skořápky podle hejna

Věk (týdny)

Pevnost skořápky (N) Skupina Var. koef. Průměr ± SE (%) a 36,0 ± 0,53 26 1 a 37,1 ± 0,43 20 2 a 35,9 ± 0,50 27 3 a 37,6 ± 0,17 26 4 Průměr 36,6 Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05)

32. 40. 48. 54. 66. 94. Průměr

Pevnost skořápky (N) Var. koef. Průměr ± SE (%) a 37,4 ± 0,83 16 a 38,1 ± 0,43 12 a 36,8 ± 0,54 13 ab 36,7 ± 0,67 16 b 33,9 ± 0,75 20 ab 36,6 ± 0,62 14 36,5

SE – střední chyba průměru (standard error)

Pevnost skořápky dosahovala 35, 9 – 37, 6 N a byla u všech skupin poměrně vyrovnaná. Nejnižší byla u skupiny číslo 3 a nejvyšší u skupiny číslo 4, ale rozdíl nebyl statisticky průkazný (P>0,05). Pevnost skořápky se v závislosti na věku postupně snižovala, kdy ve 32., 40. a 48. týdnu byla statisticky průkazně (P<0,05) vyšší než v 66. týdnu věku. Nejvyšší pevnost byla zjištěna ve 40. týdnu, kdy toto plemeno teprve dosahuje vrcholu snášky. Druhé zvýšení lze pozorovat ještě v 94. týdnu, kdy začínal druhý snáškový cyklus, takže nosnice byly po přepeření na počátku nové snáškové křivky.

54

Barva skořápky v závislosti na genetickém založení slepice hodnocená subjektivně dle stupnice 1 – 5 je znázorněná v tabulce 16 a barva skořápky v závislosti na genetickém založení slepice hodnocená fotospektrometricky vyjádřená hodnotou SCI (shell color index) je v tabulce 17. Tabulka 16 - Barva skořápky subjektivní

Skupina 1 2 3 4 Průměr

Tabulka 17 - Barva skořápky objektivní

Barva skořápky Var. koef. Průměr ± SE (%) a 2,57 ± 0,06 26 a 2,63 ± 0,05 20 a 2,65 ± 0,06 27 a 2,70 ± 0,06 26 2,64

Barva skořápky SCI Skupina Var. koef. Průměr ± SE (%) a 65,73 ± 0,93 17 1 a 64,59 ± 0,74 14 2 a 62,75 ± 0,91 16 3 b 55,33 ± 0,98 20 4

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Subjektivně hodnocená barva skořápky byla poměrně vyrovnaná u všech skupin. Nejvyšší byla u 4. skupiny, nejnižší pak u 1. skupiny. Toto pozorování ale nebylo statisticky průkazné (P<0,05). Při objektivním hodnocení byla nižší variabilita a statisticky průkazně (P<0,05) tmavší skořápka byla zjištěna u skupiny 4.

55

Barva skořápky v závislosti na věku nosnice hodnocená fotospektrometricky znázorněná hodnotou SCI je uvedená v tabulce č. 18. Tabulka 18 - Barva skořápky v závislosti na věku

Věk (týdny) 32. 40. 48. 54. 66. 78. 94.

Barva skořápky SCI Průměr ± SE Var. koef. (%) a 23 56,04 ± 1,73 ab 18 60,20 ± 0,97 abc 61,85 ± 1,32 16 bcd 64,32 ± 1,02 14 d 67,85 ± 0,88 12 cd 67,74 ± 1,44 16 a 20 57,11 ± 1,42

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

S věkem se intenzita zabarvení skořápky snižovala a skořápky byly světlejší. V 94. týdnu věku byla barva opět tmavší, protože se jednalo o vejce z počátku druhého snáškového cyklu.

5.3 Část C Výsledky kvality vajec od jednotlivých chovatelů genových zdrojů mimo MTD Ústrašice znázorňují tabulky č. 19 až 26. Tabulka č. 19. ukazuje hmotnost a index vejce. Tabulka 19 - Hmotnost a tvar vejce

Skupina 1 2 3 4 5 6 Průměr

Hmotnost vejce (g) Var. koef. Průměr ± SE (%) ab 54,8 ± 0,63 8 a 51,7 ± 1,23 15 bc 57,8 ± 0,85 9 ab 55,5 ± 0,79 9 c 60,7 ± 0,95 8 bc 56,7 ± 0,67 6 56,2

Index vejce Var. koef. Průměr ± SE (%) a 1,34 ± 0,008 4 a 1,36 ± 0,010 4 a 1,32 ± 0,010 4 a 1,32 ± 0,019 8 a 1,32 ± 0,008 3 a 1,35 ± 0,011 4 1,34

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

56

Z výsledků je patrné, že mezi chovateli jsou značné rozdíly, přestože jsou všechny slepice součástí genových zdrojů. Rozdíly jsou zřejmě způsobeny odlišnými podmínkami chovu, protože u vajec 4 skupin slepic chovaných v Ústrašicích byla vejce mnohem vyrovnanější. Statisticky průkazně nejnižší (P<0,05) hmotnost vajec byla zjištěna u skupiny číslo 2, která dosahovalo průměru pouze 51,7 g. Statisticky průkazně (P<0,05) nejvyšší hmotnosti dosahovala vejce 5. skupiny, a to 60, 7 g. Poměrně vysoké hmotnosti dosahovala rovněž vejce 3. a 6. skupiny. Průměr za všechny skupiny činil 56,2 g. Průměrná hmotnost vajec u regionální italských plemen byla u plemene Modenese 53,73 g a u plemene Romagnolo 54,03 g. U běloskořápečných nosných hybridů byla průměrná hmotnost vajec 60,26 g, u hnědoskořápečných byla 66,83 g (ZANON et al., 2006). U tureckých lokálních plemen Atak, Atabey a Ataks byly průměrné hmotnosti vajec 63,96 g, 61,14 g a 65,21 g (YAMAK, SARICA et BOZ, 2010), což je výrazně vyšší hmotnost než u většiny primitivních evropských lokálních plemen. Oproti tomu turecká lokální plemena Denizli a Gerze měla průměrnou hmotnost vajec 53,94 g a 54,30 g (SARICA, SEKEROGLU et KARACAY, 2006), což se blíží lokálním evropským plemenům. Hmotnost, podíl a barva žloutku jsou uvedeny v tabulce 20. Tabulka 20 – Parametry žloutku

Skupina 1 2 3 4 5 6 Průměr

Hmotnost žloutku (g) Var. koef. Průměr ± SE (%) a 13 20,1 ± 0,38 a 18,3 ± 0,75 24 a 19,7 ± 0,37 11 a 19,1 ± 0,35 11 a 20,3 ± 0,37 9 a 19,8 ± 0,48 13 117,3

Podíl žloutku (%) Var. koef. Průměr ± SE (%) a 36,6 ± 0,55 10 ab 35,0 ± 0,87 14 ab 34,2 ± 0,57 10 ab 34,3 ± 0,62 10 b 33,4 ± 0,53 8 ab 34,9 ± 0,73 11 34,7

Barva žloutku Var. Průměr ± SE koef. (%) 10,5 ± 0,23bc 16 a 9,2 ± 0,26 16 abc 9,8 ± 0,23 14 abc 10,1 ± 0,33 19 c 11,1 ± 0,23 11 ab 9,6 ± 0,35 20 10,0

Pozn.: a, b – mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Hmotnost žloutku byla poměrně vyrovnaná u všech skupin, nejnižší byla zjištěna u skupiny č. 2 (18,3 g) a nejvyšší u skupiny č. 5 (20,3 g). Rozdíly mezi skupinami 57

nebyla statisticky průkazné (P>0,05). Podíl žloutku byl statisticky průkazně (P<0,05) nejvyšší u 1. skupiny, a to 36,6 %. Statsticky průkazně (P<0,05) nejnižší podíl žloutku byl zjištěn u 5. skupiny (33 %). Barva žloutku byla statisticky průkazně nejnižší (P<0,05) u 2. skupiny, kde byla 9,2 bodu a statisticky průkazně (P<0,05) nejvyšší u 5. skupiny, kde byla 11,1 bodu. Tyto odlišnosti v barvě žloutku byly pravděpodobně způsobeny odlišnými podmínkami chovu a různým krmivem u jednotlivých chovatelů, včetně kvality venkovního výběhu. Průměrná hmotnost žloutku u italských lokálních plemen Ermellinata di Rovigo a Robusta maculata byla 15,39 g a 16,17 g (RIZZI et CHIERICATO, 2005), což je výrazně méně než u české slepice. Obecně známým faktem je, že menší vejce obsahují více cholesterolu, ale ze sledování SARICI a kolektivu (2006), vychází zjištění že turecká lokální plemena Denizli a Gerze mají menší vejce a přitom s nižším obsahem cholesterolu. Zajímavé by bylo provést podobné sledování i u české slepice. Hmotnost a podíl bílku spolu s výškou tuhého bílku vyjádřenou pomocí Haughových jednotek uvádí tabulka 21. Tabulka 21 - Parametry bílku

Skupina 1 2 3 4 5 6 Průměr

Hmotnost bílku (g) Var. koef. Průměr ± SE (%) ab 32,8 ± 1,10 24 a 28,5 ± 0,68 14 b 34,7 ± 1,42 20 ab 33,1 ± 0,97 17 b 36,9 ± 1,22 18 ab 33,1 ± 0,86 14 33,2

Podíl bílku (%) Var. koef. Průměr ± SE (%) a 59,9 ± 1,89 23 a 55,6 ± 0,86 9 a 59,9 ± 1,72 17 a 59,7 ± 1,69 17 a 60,7 ± 1,77 15 a 58,5 ± 1,45 13 59,1

Haughovy jednotky Var. koef. Průměr ± SE (%) a 58,8 ± 1,39 17 b 68,8 ± 1,65 14 ab 62,8 ± 1,94 18 ab 60,9 ± 1,87 18 ab 63,8 ± 1,85 15 ab 61,4 ± 1,77 16 62,8

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Statisticky průkazně (P<0,05) nejvyšší hmotnost bílku byla zjištěna u skupiny 5 (36,9 g) a nejnižší u skupiny 2 (28,5 g), což souvisí s hmotností vajec. Podíl bílku byl rovněž nejnižší u skupiny 2 (55,6 %) a nejvyšší opět u skupiny 5 (60,7 %). Tyto rozdíly ale nebyly statisticky průkazné (P>0,05). Haughovy jednotky byly statisticky průkazně 58

(P<0,05) nejnižší u skupiny 1 (58,8) a nejvyšší u skupiny 2 (68,8). Průkazné rozdíly mohly být způsobeny sběrem vajec, jejich uskladněním a transportem. Průměrná hmotnost bílku u italských lokálních plemen Ermellinata di Rovigo a Robusta maculata byla 32,10 g a 34,09 g (RIZZI et CHIERICATO, 2005), což je velmi podobné hodnotám u české slepice. Hmotnost, podíl a tloušťka skořápky jsou uvedeny v tab. 22. Tabulka 22 - Parametry skořápky

Skupina 1 2 3 4 5 6 Průměr

Hmotnost skořápky (g) Var. koef. Průměr ± SE (%) ab 4,67 ± 0,099 15 ab 4,82 ± 0,141 17 b 5,04 ± 0,102 12 b 5,03 ± 0,112 13 ab 4,96 ± 0,109 12 a 4,42 ± 0,149 18 4,82

Podíl skořápky (%) Var. koef. Průměr ± SE (%) ab 8,5 ± 0,13 11 c 9,3 ± 0,13 8 bc 8,7 ± 0,16 11 bc 9,1 ± 0,17 11 ab 8,2 ± 0,21 14 a 7,8 ± 0,28 20 8,6

Tloušťka skořápky (mm) Var. koef. Průměr ± SE (%) a 0,325 ± 0,50 11 a 0,343 ± 0,61 10 a 0,347 ± 0,69 12 a 0,344 ± 0,82 14 a 0,339 ± 0,54 8 a 0,346 ± 0,71 11 0,341

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Hmotnost skořápky byla statisticky průkazně (P<0,05) nejnižší u skupiny č. 6 (4,42 g) a nejvyšší u skupiny 3 (5,04 g) a 4 (5,03 g). Podíl skořápky byl statisticky průkazně (P<0,05) nejnižší u skupiny 6 (7,8 %) a nejvyšší u skupiny 2 (9,3 %). Tloušťka skořápky byla u všech skupin poměrně vyrovnaná, od 0,325 mm do 0,347 mm, bez průkazných rozdílů mezi chovateli.

59

Pevnost skořápky je uvedená v tabulce č. 23. Tabulka 23 - Pevnost skořápky

Pevnost skořápky (N)

Skupina 1 2 3 4 5 6 Průměr

Var. koef. (%) 22 18 26 18 23 27

Průměr ± SE 28,6 ± 0,91a 32,4 ± 1,01a 32,7 ± 1,54a 33,2 ± 1,04a 32,1 ± 1,77a 30,2 ± 1,69a 31,5

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Pevnost skořápky byla nejnižší u 1. skupiny (28,6 N) a nejvyšší u 4. skupiny (33,2 N). Rozdíly nebyly statisticky průkazné (P>0,05). Tabulka 24 udává subjektivně hodnocenou barvu skořápky a tabulka 25 udává objektivně hodnocenou barvu skořápky. Tabulka 24 - Barva skořápky – subjektivní hodn.

Skupina 1 2 3 4 5 6 Průměr

Barva skořápky Var. koef. Průměr ± SE (%) cd 1,90 ± 0,07 26 bc 1,85 ± 0,08 24 d 1,92 ± 0,07 23 ab 2,22 ± 0,08 22 a 2,04 ± 0,06 16 cd 2,28 ± 0,10 23 2,04

Tabulka 25 - Barva skořápky – objektivní hodn.

Barva skořápky SCI Var. koef. Průměr ± SE (%) cd 75,26 ± 1,14 10 1 bc 68,92 ± 1,51 11 2 d 76,24 ± 0,80 6 3 ab 65,90 ± 1,76 17 4 a 60,86 ± 1,48 13 5 cd 75,76 ± 1,14 8 6 Průměr 70,49

Skupina

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

60

Subjektivně hodnocená barva skořápky byla statisticky průkazně (P<0,05) nejnižší u 2. skupiny (1,85). To znamená, že tato vejce byla nejsvětlejší. Statisticky průkazně (P<0,05) nejvyšší hodnota 2,28 byla zjištěna u 6. skupiny, tedy tato vejce byla nejtmavší. Objektivně hodnocená barva skořápky byla statisticky průkazně nejtmavší u vajec 5. skupiny, kde SCI dosahovala hodnoty 60,8 a vejce této skupiny byla také nejtěžší. Statisticky průkazně (P<0,05) nejsvětlejší vejce měla třetí skupina, kde SCI dosahoval 76,2. Hodnotu SCI pro barvu skořápky od vajec jednotlivých chovatelů genových rezerv v závislosti na věku zobrazuje tabulka 26. Tabulka 26 - Barva skořápky SCI v závislosti na věku

Věk (týdny) 70. 78. 84.

Barva skořápky SCI Průměr ± SE Var. koef. (%) a 71,66 ± 1,10 14 a 71,61 ± 1,12 14 a 67,55 ± 1,13 13

Pozn.: a, b - mezi hodnotami označenými odlišnými písmeny je statisticky průkazný rozdíl (P<0,05) SE – střední chyba průměru (standard error)

Největší rozdíl, ale neprůkazný (P<0,05) byl mezi vejci ve věku 70 a 78 týdnů oproti 84 týdnu, kdy byla vejce tmavší.

61

5.4 Část D U slepice kmene A začala snáška 223. den věku (31. týden). Slepice kmene A dosáhla v prvním snáškovém cyklu snášky 133 vajec. Sezonní rozložení snášky u slepice kmene A během snáškového cyklu zobrazuje tab. 27. Tabulka 27 - Snáška - kmen A

Měsíc Leden Únor Březen Duben Květen Červen Červenec Srpen Září Říjen

Snáška (ks)vajec 5 10 23 24 25 20 13 6 7 0

Intenzita snášky (%) 16,1 35,7 74,2 80,0 80,6 66,7 41,9 19,3 23,3 0,0

U slepice kmene B začala snáška až 252. den věku (36. týden). Slepice kmene B dosáhla snášky od začátku ledna do konce června 57 vajec. U slepic kmene C začala snáška 211. den věku (30. týden). Hejno C dosáhlo za první snáškové období celkové snášky 275 vajec, to je 91,6 vajec na nosnici.

62

Intenzitu snášky u jednotlivých kmenů slepic znázorňuje graf 1. Graf 1- Intenzita snášky

90 80 70 60 50 %

A

40

B

30

C,D,E

20 10 0 1 3 5 7 9 11 13 15 17 19 21 23 25 27 29 31 33 35 37 39 41 43 Týdny

Nejvýraznější nárůst snášky dosahovaly nosnice české slepice od 6. do 10. týdne snášky. Nosnice kmene A i nosnice kmene C dosahovaly výrazně lepší perzistence snášky než nosnice kmene B. Od 19. týdne u ní došlo k výraznému poklesu snášky a ve 23. týdnu snášku úplně přerušila. Ve snášce nepokračovala až do konce sledování. Vývojem intenzity snášky u lokálních italských plemen Modenese a Romagnolo se zabývali ZANON et al. (2006). Podle jejich zjištění plemeno Romagnolo mělo vyšší snášku první část sezóny, slepice plemene Modenese více nesly ke konci sezóny, ale celkově dosáhly vyšší snášky. Nejvyšší intenzity snášky v testu v Ústrašicích v roce 2005 dosáhly české slepice ve 2. a 3. intervalu (28. - 56. den snášky) a to 41,59 – 46,19 % (BENKOVÁ, BAUMGARTNER, MACHANDER, 2005). Z pozorování je zřejmé, že individuální snáška nosnic může být v daném období téměř dvojnásobná než při skupinovém sledování. Vývoj hmotnosti vajec během snáškového cyklu u jednotlivých kmenů ukazuje graf 2.

63

Graf 2 - Hmotnost vajec

60

Hmotnost vejce [g]

55 C,D,E

50

B 45 A 40 35 1 3 5 7 9 11 13 15 17 19 21 23 25 27 29 31 33 35 37 39 41 Týdny

5.5 Část E Výsledky sledování přírůstu pravidelným vážením u ČZK, PZ a hybridu Dominant prezentují grafy 3 až. Graf 3 porovnává růstovou schopnost kuřic české zlaté kropenaté slepice, polské zelenonožky, běloskořápečných a hnědoskořápečných hybridů Dominant. Graf 3 - Hmotnost kuřice

Hmotnost [g]

2500

2000

Česká zlatá kropenatá

1500

Polská zelenonožka

1000

Dominant hnědoskořápečný Dominant běloskořápečný

500

0 Dny

Z grafu je patrné, že kuřice hybridní kombinace Dominant měly od počátku sledování vyšší hmotnost, což je způsobeno vyšší hmotností již při líhnutí. Ta je 64

způsobená vyšší hmotností násadových vajec u těchto prošlechtěných hybridních kombinací, oproti primitivnějším čistokrevným plemenům. Obě čistokrevná plemena rostou přibližně stejnou rychlostí. Nejvyšší živé hmotnosti dosahovali hnědoskořápeční hybridi Dominant, kteří pocházejí ze středně těžkých plemen. Téměř stejnou hmotnost na konci sledování jako čistokrevná plemena dosahovali běloskořápeční hybridi Dominant, kteří ovšem této hmotnosti dosáhli přibližně o 5 týdnů později. Výrazné zlomy v růstových křivkách jsou v 90. dnu způsobeny především zpřístupněním venkovního výběhu v tomto věku a ve 130. -200. dnu začátkem snášky. Z testu v Ústrašicích v roce 2005 měly nejrychlejší nástup do snášky zelenonožky, které v prvním intervalu snášky (28 dní) dosáhly intenzity 23,8 % (BENKOVÁ, BAUMGARTNER, MACHANDER, 2005). V testu Ústrašicích v roce 2005 dosáhly české slepice živé hmotnosti těla v 16 týdnech 1108 g u kuřic a 1616 g u kohoutů (BENKOVÁ, BAUMGARTNER, MACHANDER, 2005). Živá hmotnost na konci snášky v testu v Ústrašicích v roce 2005 byla u dvou skupin české slepice 1982,8 g a 1918,6 g u polské zelenonožky 1947,4 g (BENKOVÁ, BAUMGARTNER, MACHANDER, 2005). Pro modelování závislosti hmotnosti kuřic na jejich věku pro jednotlivá plemena byla použita kvadratická funkce: =

+

⋅ Věk +

⋅ ě

.

Jedná se o přibližný popis sledované závislosti, lepších výsledků by bylo možné dosáhnout s nelineárními růstovými křivkami, jejichž modelování ale přesahuje rámec této práce. Parabola se jeví jako přijatelný model pro uváděný rozsah věku; pro vyšší věk již použití odhadnutých modelů není vhodné. Hlavním smyslem modelování bylo porovnat charakteristiky růstu kuřic plemen česká zlatá kropenatá, polská zelenonožka a hybridů Dominant, čemuž odhadnuté paraboly poslouží dobře.

65

Regresní křivky pro jednotlivá plemena jsou vykreslena v grafech 4 – 8. Již z grafické prezentace je vidět, že mezi plemeny jsou rozdíly.

Graf 4 - Data a proložená regresní parobola pro kuřice ČZK slepice

Graf 5 - Data a proložená regresní parabola pro kuřice PZ

66

Graf 6 - Data a regresní parabola pro kuřice Dominant hnědoskořápečný

Graf 7 - Data a regresní parabola pro kuřice Dominant běloskořápečný

67

Graf 8 - Data a proložená regresní parabola pro odchov kuřic

Pozn.: Plnou čarou je znázorněna ČZK, čárkovaně je znázorněna PZ, tečkovaně je znázorněn Dominant běloskořápečný, čerchovaně je znázorněn Dominant hnědoskořápečný.

Z jednotlivých grafů, také jasně vidíme variabilitu mezi jednotlivými zvířaty v rámci skupiny. Obecně se s věkem variabilita zvyšovala, ale daleko nejvyšší byla u hybridů Dominant, což bylo zřejmě způsobeno použitím většího počtu hybridů a jejich rozdělení pouze na základě barvy skořápky. U běloskořápečných hybridů Dominant

jsou

patrné

menší

rozdíly

hmotnosti

během

odchovu

než

u hnědoskořápečných hybridů. To může být ale také způsobeno menším počtem běloskořápečných hybridních kombinací.

68

Graf 4 znázorňuje růst v odchovu kohoutů plemene česká zlatá kropenatá a polská zelenonožka. Graf 9 - Hmotnost kohouti

2500

Hmotnost [g]

2000 Česká zlatá kropenatá

1500 1000

Polská zelenonožka

500 0

Dny

Růstové schopnosti kohoutů obou čistokrevných plemen byly vyrovnané, u kohoutů zelenonožek byl růst plynulejší, u kohoutů českých zlatých kropenatých byly patrné výraznější propady a vzestupy intenzity růstu.

69

Graf 5 ukazuje rozdíly v hmotnosti při odchovu mezi kohouty a kuřicemi české zlaté kropenaté slepice. Graf 10 - Hmotnost česká zlatě kropenatá

1800 1600

Hmotnost [g]

1400 1200 1000

Kohouti

800 Kuřice

600 400 200 0

Dny

Z grafu č. 5 je patrné, že do věku 5ti týdnů je růst kohoutů i kuřiček u českých slepic vyrovnaný. Později kohoutci v růstu předčí kuřičky. Výrazný zlom lze sledovat u obou pohlaví ve 12. týdnech, kdy jim byl zpřístupněn venkovní výběh. Lze očekávat, že kompenzačním růstem tento propad růstu obě pohlaví následně dohnala.

70

6

ZÁVĚR Původní

lokální

plemena

kura

domácího

dosahují

nízké

užitkovosti

a v porovnání se současnými nosnými hybridy jim nemohou svou užitkovostí konkurovat. Tato původní plemena mají ale jiné přednosti, které lze využít především v alternativních způsobech chovu a ve šlechtění nových hybridních kombinací. Plemeno české zlaté kropenaté slepice je jedinečné především díky svému exteriéru a velmi zajímavé kresbě peří. Přestože pro chovatele genových zdrojů jako čistokrevného plemene je prioritní exteriér s ohledem na velkou variabilitu ve snášce a na její nízkou úroveň by i tato vlastnost měla být zohledňována. V opačném případě hrozí tomuto plemeni vyhynutí jen díky neschopnosti se množit, pro což je snáška základ. Velká variabilita mezi chovateli, pokud jde o kvalitu vajec, byla zjištěna především u hmotnosti vajec. Hmotnost vajec je ovlivněna řadou faktorů a v této studii především úrovní výživy, což potvrzují výsledky z MTD v Ústrašicích, kde při krmení stejnou krmnou směsí a stejnou kvalitou výběhu byly rozdíly v hmotnosti vajec minimální (P<0,05). Přestože je hmotnost vajec ovlivněna z velké části výživou, nese sebou tento faktor další rizika, protože z malých vajec se líhnou i menší kuřata, která mohou dorůstat menšího tělesného rámce a následně snášet vejce s nízkou hmotností. Pokud by tato vlastnost nebyla zohledňována, může při tak nízké populaci ČZK slepice docházet k negativnímu snížení hmotnosti vajec i geneticky. Pozitivem kvality vajec ČZK slepice je vysoká hmotnost a následně i podíl žloutku a to i v porovnání s vysokoprodukčními hybridy. Lze říci, že na základě výsledků sledování u ČZK slepice není problém s kvalitou skořápky, což je dáno jednak nižší hmotností vajec, ale především nízkou intenzitou snášky. I případná nižší úroveň výživy v podmínkách drobnochovu, která se výrazně projevuje na hmotnosti vejce (žloutku a bílku), ovlivňuje kvalitu skořápek při dostatečném přísunu vápníku minimálně. V porovnání s nejbližším sesterským plemenem, polskou zelenonožkou, které prošlo přibližně stejným historickým vývojem, se česká slepice ve vývoji zastavila na nižší úrovni snášky.

71

Česká slepice je tedy plemeno s poměrně nízkou, ale ustálenou užitkovostí. Snaha zvyšovat snášku je bez selekce na výši snášky nemožná. Z hlediska zvýšení užitkovosti by bylo vhodné zvýšení hmotnosti vajec. Důležité je zvážit rozhodnutí, jestli by se užitkovost české slepice měla nadále postupně zvyšovat, aby česká slepice obstála v rentabilitě chovu, nebo již její užitkovost nezvyšovat a zakonzervovat ji jako původní primitivní plemeno pro další generace.

72

7

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

AL-HADDAD, A., AL-NASSER, A., AL-SAFFAR, A. et MASHALY, M., 2006: Seasonal effects on performance of different types of Arabian Kuwaiti chicken. In XII European Poultry Conference, Book of Abstracts, Supplement of the WPSA Journal, The Netherlands: WPSA, s. 525. ISBN: 90 75980329 BENKOVÁ, J., BAUMGARTNER J., et MACHANDER, V., 2005: The results of gene reserve hens laying test in Ivanka pri Dunaji and in Ústrašice. In 1. medzinárodné vedecké hydinárske dni, Nitra: SPU, Sekcia 3. BERKOVEC, J., 1969: Plemena drůbeže. ČS SCHDD, Praha, 1969. BABUŠKIN, V. et al., 1969: Plemena drůbeže. Československý svaz chovatelů drobného zvířectva, Praha, str. 412. BEDNARZYK, M., GRAJEWSKI, B., 2002: Polimorfizm wybranych sekwencji mikrosatelitnych u kur ras white leghorn i zielononóźka kuropatwiana in Drobiarstwo na prełomie wieków, Zeszyty naukowe. Warszawa: Polskie towarzystwo zootechniczne, 61, 44. BYSTRIK, A., 1983: Chováme malú a okrasnú hydinu. Priroda, Bratislava, str. 135. BUKOVSKÝ, A. et BUKOVSKÁ, D., 2014: Česká slepice. Databáze online. Dostupné z:


>

a

<

http://ceske-slepice.webnode.cz/cesky-z-ruska/> BUKOVSKÝ, A. et BUKOVSKÁ, D. 2007 - 2014: Česká slepice, články 2007- 2014. Databáze online. Dostupné z: < http://www.zoofarma.cz/drubez/ > BUREŠ, J. et al., 1982: Český a slovenský terminologický slovník. Československá akademie zemědělská, Praha, str. 234. DÜRINGEN, B., 1886: Die Geflügelzucht, Paul Darey, Berlin, str. 880. EPPINGER, J. et PAZDÍREK, D., 1979: Společenský zpěvník – Pějme píseň, Suprafon, Praha. GALIOVÁ, E., 2013: Kvalita vajec z ekologického chovu v průběhu produkčního období. Diplomová práce, Brno: MENDELU. 73

HAMPL, J. et al.,1969: Speciální chov drůbeže. SZN, Praha, str. 441. HAVLÍN, et al., 1983: Domácí chov zvířat. SZN, Praha, str. 404. HAMPL, J. et al., 1963: Speciální chov drůbeže. SZN, Praha, str. 364. HANAA, M. K., ATTIA Y. A., ABD EL-HAMID, A. E. et EL-PROLLOSY, A. A., 2006: Effect of diffent lighting regimens on some physiological and productive traits of two local chicken strains. In XII European Poultry Conference, Book of Abstracts, Supplement of the WPSA Journal, The Netherlands: WPSA, s. 496. ISBN: 90 75980329 HORNOVÁ, P. 2010: Hodnocení kvality vajec u hybridních kombinací DOMINANT. Diplomová práce, Brno: MENDELU. HONKATUKIA, M., 2009: Analysis of blood spots in egg layers. In XIX European Sympoisum on the Quality of Poulty Meat and XIII European Symposium on the Quality of Eggs and Egg Products, Turku: WPSA Finnish branch, EO4. HÖNIGOVÁ, J., 2013: Využití vybraných plemen zvířat zařazených do genetických rezerv v ekologickém zemědělství. Bakalářská práce, Brno: MENDELU. KONICA

MINOLTA

(ed.), 2006: Přesná komunikace o barvě. Konica Minolta – firemní

literatura, Osaka, 57 s. KRAWZCYK, J., 2014: Zielononóźka kuropatwiana. Programy Ochrony Zasobów Geneticznych Zwierzat Gospodarskich. Databáze online. Dostupné z: LU-JIANG, Q. et al., 2009: Laying Performance and egg quality of blue- shelled layers as affected by different housing systems. In XIX European Sympoisum on the Quality of Poulty Meat and XIII European Symposium on the Quality of Eggs and Egg Products, Turku: WPSA Finnish branch, EO26. MACHANDER, V., 2011: Ústřední evidence drůbeže - Stavy a užitkovost drůbeže v ČR v roce 2011. Mezinárodní testování drůbeže, s. p. Ústrašice, Tábor, str. 36. MALÍK, V., 1990: Atlas malých hospodarskych zvierat. Priroda, Bratislava, ISBN 8007-00254-5 74

MALÍK, V., 1966: Atlas plemen hydiny. Slovenské vydavatelstvo Polnohospodarskej literatury, Bratislava, str. 320. MALÍK, V. et al., 1982: 1000 rád drobnochovatelóm. Priroda, Bratislava, str. 505. MÁTLOVÁ,

V.,

2014:

Genetické

zdroje.

Databáze

online.

Dostupné

z:

MÁTLOVÁ, V., 2014: Agrobiodiverzita. Databáze online. Dostupné z: a MÁTLOVÁ, V., 2002 – 2013: Výroční zprávy GZ 2002 – 2013, Národní referenční středisko pro genetické zdroje hospodářských zvířat VÚŽV Uhříněves, Praha. NĚMCOVÁ, B., 1855: Babička. Nakladatelství České grafické akc. společnosti Unie v Praze, Praha. PAVEL, I., TULÁČEK F., 2006: Vzorník plemen drůbeže. ČSCH, Praha. PEHLE, T., HACKENSTEIN, Y., 2008: Lexikon Slepice - české vydání. Lisse, International b. v. PEITZ, B., PEITZ L., 2008: Chováme drůbež – české vydání. Víkend s.r.o., Stuttgart, ISBN 978-80-86891-76-7 PODHRADSKÝ, J., 1960: Speciální zootechnika, Chov drůbeže. SZN,Praha. PODHRADSKÝ, J., 1966: Naučný slovník zemědělský. SZN, Praha. PÖTTGÜTER, R. et SCHMUTZ, M., 2006: Organic egg production – how nutritionists and primary breeders can help producers to achieve better results, Cuxhaven. PROMBERGEROVÁ, I., 2012: Drůbež na vašem dvoře. Brázda s.r.o., Praha, ISBN 978-80-209-0395-2 PROMBERGEROVÁ, I., 2012: Česká slepice. Databáze online. Dostupné z: < http://www.ifauna.cz/drubez/clanky/r/detail/6082/ceske-slepice/ > PROMBERGEROVÁ, I., 2012: Polské zelenonožky. Databáze online. Dostupné z:

75

< http://www.ifauna.cz/drubez/clanky/r/detail/6212/polske-zelenonozky/ > PROMBERGEROVÁ, I., 2012: Rýnská slepice. Databáze online. Dostupné z: < http://www.ifauna.cz/drubez/clanky/r/detail/6101/rynske-slepice/ > PROMBERGEROVÁ, I., 2012: Štýřanky. Databáze online. Dostupné z: < http://www.ifauna.cz/drubez/clanky/r/detail/6137/styranky/ > RIZZI, C., CHIERICATO, G.M. 2005: Effect of genotype and storage on some egg quality parameters of laying hens reared according to organic farming production. In XVII European Sympoisum on the Quality of Poulty Meat and XI European Symposium on the Quality of Eggs and Egg Products, Doorwerth: WPSA Dutch branch, 37-43. RIZZI, Ch., 2009: Quality of eggs of hybrid and Italian breeds hens reared under an organic production system, WPSA. Turku. RIZZI, Ch., 2009: Quality of eggs of hybrid and Italian breeds hens reared under an organic production system, In XIX European Sympoisum on the Quality of Poulty Meat and XIII European Symposium on the Quality of Eggs and Egg Products, Turku: WPSA Finnish branch, EP20. ROUBALOVÁ, M., 2012: Situační a výhledová zpráva - Drůbež a vejce. Mze, Praha, str. 48. ISBN: 978-80-7434-125-0. ROUDNÁ, M., 2004: Genetické zdroje rostlin a živočichů. MŽP, Praha, str. 59. ISBN: 80-7212-312-2. ROUDNÁ, M., DOTLAČIL, L. et al., 2007: Genetické zdroje – význam, využívání a ochrana. MŽP, Praha, str. 25. ISBN: 978-80-7212-469-5. SARICA, M., SEKEROGLU, A. et KARACAY, N. 2006: Comparative Yolk Cholesterol and Fatty Acid Contents of Turkish Indigenous Hens of Breeds and Layers Hybrids. In XII European Poultry Conference, Book of Abstracts, Supplement of the WPSA Journal, The Netherlands: WPSA, s. 151. ISBN: 90 75980329 SCHILLE, H., 2006: Lexikon der Hühner - Slepice chov a plemena. Cologne, ISBN 80249-0681-3.

76

SCHMIDT, H., 2007: Kapesní atlas slepic a zakrslých slepic - české vydání. Víkend s.r.o., Stuttgart, ISBN 978-808691-54-5. STANISHEVSKAYA, O. Y., TORITSINA, E. S., 2007: Alteration of hen egg quality as a result of intense selection for egg performance improvement. In XVIII European Sympoisum on the Quality of Poulty Meat and XII European Symposium on the Quality of Eggs and Egg Products, Praha: WPSA Czech branch, P-095. STEJSKALOVÁ, E. et MACHANDER, V., 2007: Výroční zpráva Národního programu konzervace a využíváni genetických zdrojů hospodářských zvířat a dalších živočichů využívaných pro výživu a zemědělství (Národní program zvířat). Národní referenční středisko pro genetické zdroje hospodářských zvířat VÚŽV Uhříněves, Praha, str. 56. SVOZIL, E. et al., 1955: Hospodářská plemena drůbeže. SZN, Praha, str. 143.

ŠILER, R., FIEDLER J. 1978: ABC genetiky drobných zvířat. SZN, Praha, str. 308, ISBN 07-048-78 - 04/48. ŠATAVA, M. et al., 1984: Chov drůbeže, SZN, Praha, SZN, str. 505. ŠONKA, F., 2006: Drobnochovy hospodářských zvířat - Drůbež. Profi Press s.r.o., Praha, str. 212, ISBN 80-86726-19-3. ŠPAČEK, F. et al., 1980: Speciální chov hospodářských zvířat 2. SZN Praha, str. 591. TUISKULA-HAAVISTO, M. et al., 2009: QTL for egg shell quality, In XIX European Sympoisum on the Quality of Poulty Meat and XIII European Symposium on the Quality of Eggs and Egg Products, Turku: WPSA Finnish branch, EO2. TULÁČEK, F. et al., 1982: Chov hydiny, Priroda, Bratislava, str. 326. TULÁČEK, F., 2002: Chov hrabavé drůbeže. Nakladatelství Brázda, Praha, str. 160, ISBN 80-209-0309-7 TULÁČEK, F., 2002: Chov hrabavé drůbeže. Nakladatelství Brázda, Praha, str. 160, ISBN 80-209-0309-7.

77

TYLLER, M., 2007: Actual strategy of selection and breeding of DOMINANT CZ layers programmes oriented for sub – optimal conditions. In XVIII European Sympoisum on the Quality of Poulty Meat and XII European Symposium on the Quality of Eggs and Egg Products, Praha: WPSA Czech branch, P-101. VIRČÍKOVÁ, et al., 1977: Chov malých hospodárskych zvierat, Priroda, Bratislava, str. 224. VRBKA, J., 1927: Průvodce plemeny drůbeže. Nakladatel Jaroslav Kopš, Sadská, str. 44. YAMAK, U. S., SARICA, M. et BOZ, M. A., 2010: The Change of Egg Quality of Commercial and Local Layer Genotypes at Different Ages. World´s Poultry Science Journal, 66, Supplement, s. 784. ISSN 0043-9339. ZANIBONI, L., MANGIAGALLI, M. G., TONA, S. et CEROLINI, S., 2006: Reproductive parameters of the Italian local chicken breed Mericanel della Brianza. In XII European Poultry Conference, Book of Abstracts, Supplement of the WPSA Journal, The Netherlands: WPSA, s. 535. ISBN: 90 75980329. ZANON, A., BERETTI, V., SUPERCHI, P., ZAMBINI, E. M. et SABBIONI, A., 2006: Physico-chemical characteristics of eggs from two Italian autochthonous chicken breeds: Modenese and Romagnolo. In XII European Poultry Conference, Book of Abstracts, Supplement of the WPSA Journal, The Netherlands: WPSA, s. 203. ISBN: 90 75980329. ZELENKA, J., ZEMAN, L., 2006: Výživa a krmení drůbeže. str. 117. ŽATRO, T. et MALÍK, V., 1982: Najvýkonnejšie plemena a typy hydiny, Priroda, Bratislava, str. 238. ŽOHA, V. et al., 1979: Vzorník plemen drůbeže, SZN: Praha, str. 188.

78

Autoři fotografií: ANDERLE, V., Vlastní odchov a chov, Žacléř, 2013. ANDERLE, V., Speciální výstava českých slepic s expozicí šumavanek 2013, Týniště nad Orlicí, 2013. ANDERLE, V., MTD Ústrašice, Tábor, 2013

79

8

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ

Tabulka 1 -Parametry užitkovosti české slepice v letech 2000 - 2002 ............... 25 Tabulka 2- Parametry užitkovosti české slepice u chovatelů genových zdrojů .. 25 Tabulka 3 - Parametry užitkovosti české slepice v MTD Ústrašice ................... 25 Tabulka 4 - Hmotnost českých slepic na konci 500 denního testu v MTD Ústrašice .............................................................................................................. 27 Tabulka 5 - Početní stav českých slepic v chovech genových zdrojů ................ 37 Tabulka 6 - Krmná směs - nosnice...................................................................... 43 Tabulka 7 - Parametry líhnutí ............................................................................. 48 Tabulka 8 - Parametry snášky ............................................................................. 49 Tabulka 9 - Produkce vajec a vaječné hmoty ..................................................... 50 Tabulka 10 - Hmotnostní a tvarové parametry vajec .......................................... 51 Tabulka 11 - Parametry žloutku .......................................................................... 51 Tabulka 12 - Parametry bílku.............................................................................. 52 Tabulka 13 - Parametry kvality skořápky .......................................................... 53 Tabulka 15 - Pevnost skořápky v závislosti na věku .......................................... 54 Tabulka 14 - Pevnost skořápky podle hejna ....................................................... 54 Tabulka 16 - Barva skořápky subjektivní ………. ................................................. 55 Tabulka 17 - Barva skořápky objektivní……………………………………… 55 Tabulka 18 - Barva skořápky v závislosti na věku ............................................. 56 Tabulka 19 - Hmotnost a tvar vejce .................................................................... 56 Tabulka 20 – Parametry žloutku ......................................................................... 57 Tabulka 21 - Parametry bílku.............................................................................. 58 Tabulka 22 - Parametry skořápky ....................................................................... 59 Tabulka 23 - Pevnost skořápky ........................................................................... 60 Tabulka 24 - Barva skořápky – subjektivní hodn……………………………………...60 Tabulka 25 - Barva skořápky – objektivní hodn……………………………….60 Tabulka 26 - Barva skořápky SCI v závislosti na věku ...................................... 61 Tabulka 27 - Snáška - kmen A ............................................................................ 62

80

Graf 1- Intenzita snášky ...................................................................................... 63 Graf 2 - Hmotnost vajec ...................................................................................... 64 Graf 3 - Hmotnost kuřice .................................................................................... 64 Graf 4 - Data a proložená regresní parobola pro kuřice ČZK slepice................. 66 Graf 5 - Data a proložená regresní parabola pro kuřice PZ ................................ 66 Graf 6 - Data a regresní parabola pro kuřice Dominant hnědoskořápečný ......... 67 Graf 7 - Data a regresní parabola pro kuřice Dominant běloskořápečný............ 67 Graf 8 - Data a proložená regresní parabola pro odchov kuřic .......................... 68 Graf 9 - Hmotnost kohouti .................................................................................. 69 Graf 10 - Hmotnost česká zlatě kropenatá .......................................................... 70

81

9

SEZNAM ZKRATEK

MTD – mezinárodní testování drůbeže ČZK – česká zlatá kropenatá PZ – polská zelenonožka NV – násadová vejce

82

10 SEZNAM OBRÁZKŮ V PŘÍLOZE

Obrázek 1 - Jednodenní kuře polské zelenonožky (ANDERLE, 2013) Obrázek 1 - Odchov kuřat (ANDERLE, 2013) Obrázek 2 – Osmi týdenní kohoutek ČZK (ANDERLE, 2013) Obrázek 3 - Kohoutek a kuřička ČZK - Osmi týdenní (ANDERLE, 2013) Obrázek 4 - Kuřice ČZK - 12 týdnů, fáze přepeřování (ANDERLE, 2013) Obrázek 5 - Kuřice PZ- 14 týdnů (ANDERLE, 2013) Obrázek 6 - Souboj kohotů ČZK v odchovu (ANDERLE, 2013) Obrázek 7 - Kohout PZ - 20 týdnů (ANDERLE, 2013) Obrázek 8 - Společný odchov - venkovní výběh (ANDERLE, 2013) Obrázek 9 - Chovné hejno ČZK v MTD Ústrašice (ANDERLE, 2013) Obrázek 10 - Kohout ČZK (ANDERLE, 2013) Obrázek 11 - Slepice ČZK (ANDERLE, 2013) Obrázek 12 - Česká slepice stříbrná kropenatá (ANDERLE, 2013) Obrázek 13 - Česká slepice koroptví (ANDERLE, 2013) Obrázek 14 - Zdrobnělá slepice ČZK (ANDERLE, 2013)

83

PŘÍLOHA

84