MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2016
ŠTEFAN GREGUŠ
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Výskyt velkých šelem ve vybraných oblastech moravských a slovenských Západních Karpat Diplomová práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Josef Suchomel, Ph.D.
Vypracoval: Bc. Štefan Greguš
Brno 2016
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci: „Výskyt velkých šelem ve vybraných oblastech moravských a slovenských Západních Karpat“ vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.
Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.
Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně dne: 15. dubna 2016
…………………………………………………….. podpis
Poděkování
Poděkování za pomoc při vzniku diplomové práce patří zejména doc. Ing. Josefu Suchomelovi, Ph.D. za vedení této práce. Vřele děkuji Ing. Evě Gregušové za pomoc při terénním monitoringu. Za pomoc při práci v terénu také děkuji Mgr. Janu Vrbovi a Miroslavu Lalinskému a za cenné informace Mgr. Michalu Bojdovi, Ing. Marii Apfelové a Metodu Mackovi.
Abstrakt Práce „Výskyt velkých šelem ve vybraných oblastech moravských a slovenských Západních Karpat“ se zaměřuje na terénní monitoring velkých šelem – medvěda hnědého (Ursus arctos), vlka obecného (Canis lupus) a rysa ostrovida (Lynx lynx) v NP Velká Fatra a v NP Malá Fatra. Terénní kontroly byly zahájeny v srpnu 2014 a trvaly do února 2016. Celkem bylo provedeno 23 akcí, z toho devět v NP Velká Fatra a čtrnáct v NP Malá Fatra. Během nich bylo zaznamenáno celkově dvanáct pobytových znaků od všech tří šelem. Nejčastěji byly nalezeny důkazy o přítomnosti medvěda. Pozitivní nález po pobytu vlka a rysa se vyskytl ve stejném počtu případů. V lokalitě NP Velká Fatra však nebyl zaznamenán žádný pobytový znak rysa. Dle odhadů z terénu a na základě konzultací s odborníky především z řad ochránců, strážců a pracovníků Správy NP Velká Fatra a NP Malá Fatra lze v současné chvíli odhadnout, že na území NP Velká Fatra žije přibližně deset jedinců vlka ve třech smečkách, asi 73 kusů medvěda a kolem třinácti jedinců rysa. V NP Malá Fatra působí dvě vlčí smečky s pěti až osmi jedinci, tři samci a pět samic rysa ostrovida a přibližně 65 kusů medvěda. Klíčová slova: Medvěd hnědý, vlk obecný, rys ostrovid, monitoring, velké šelmy, Velká Fatra, Malá Fatra Abstract The research “The occurance of large carnivores in areas of Moravian and Slovak Western Carpathians” focused on field study of carnivores – European brown bear Ursus arctos, gray wolf Canis lupus and Eurasian lynx Lynx lynx in Velká and Malá Fatra (Slovakia). The study was held from August 2014 till February 2016. During 23 field control were identified 12 presence traits or evidences from all three species. Apparently, there are 10 individuals of wolf, 73 bears and probably 13 individuals of lynx in Velká Fatra. Between 5 and 8 wolfs, 8 individuals of lynx and probably 65 bears in Malá Fatra. Key words: European brown bear, gray wolf, Eurasian lynx, large carnivores, monitoring, Velka Fatra, Mala Fatra
OBSAH
1
Úvod .......................................................................................................................... 7
2
Cíle práce ................................................................................................................... 8
3
Úvod do problematiky ............................................................................................... 9 3.1
Výskyt medvěda hnědého (Ursus arctos) v Západních Karpatech .................. 10
3.2
Výskyt vlka obecného (Canis lupus) v Západních Karpatech ......................... 13
3.3
Výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) v Západních Karpatech ............................. 15
Materiál a metodika ................................................................................................. 18
4
4.1
Popis terénních akcí ......................................................................................... 18
4.2
Hodnocení pobytových znaků .......................................................................... 20
5
Popis lokality ........................................................................................................... 23 5.1
Národní park Malá Fatra .................................................................................. 23
5.2
Národní park Velká Fatra ................................................................................. 25
6
Výsledky .................................................................................................................. 29 6.1
Přehled terénních kontrol ................................................................................. 29
6.2
Přehled zjištěných pobytových znaků .............................................................. 30
6.3
Výskyt velkých šelem na monitorovaném území ............................................ 31
7
Diskuse .................................................................................................................... 37
8
Závěr ........................................................................................................................ 40
9
Seznam literatury ..................................................................................................... 41
10
Přílohy.................................................................................................................. 47
1
ÚVOD
Národní park Velká Fatra a národní park Malá Fatra patří k velmi významným lokalitám vzhledem k výskytu nejen velkých šelem na území Západních Karpat. Jsou součástí celého Karpatského systému pohoří, který má nenahraditelný význam z hlediska rostlinné i živočišné biodiverzity. Západní Karpaty potom spojují území států Slovenské, České a Polské republiky a poskytují vhodné životní podmínky pro trojici velkých šelem – medvěda hnědého (Ursus arctos), vlka obecného (Canis lupus) a rysa ostrovida (Lynx lynx). Ze slovenské části Karpat probíhá přirozená migrace šelem do ČR a tyto lokality jsou tedy jejich refugiem. Populace medvěda ve slovenských Západních Karpatech je početná, nezřídka je tento druh označován za na Slovensku přemnoženého. Tomuto faktu nahrává značná synantropizace druhu, kdy zejména v některých oblastech se medvědi v čím dál větší míře vyskytují v bezprostřední blízkosti lidských obydlí. Populace rysa je považována za stabilní, a jedná se o jednu z nejdůležitějších populací – Slovensko v minulosti poskytlo jedince rysů ze svého území jako zakladatelská zvířata pro nově obnovovanou populaci ve střední a západní Evropě. Vlk patří historicky k nejvíce ohroženým druhům v důsledku jeho pronásledování. I přes to patří v současné době na Slovensku mezi druhy s povoleným limitem legálního odlovu. Mezi faktory, které nejvíce ohrožují velké šelmy, patří ale i nelegální odlov, pytláctví a náhodná usmrcení. Všechny tři druhy velkých šelem podléhají na Slovensku zákonné ochraně. K účinné ochraně je zapotřebí znalost nejen samotné ekologie a etologie daných druhů, ale také přehled o výskytu jedinců, hodnocení velikostí populací a sledování jejích změn. Z toho důvodu jsou realizovány monitorovací akce, do kterých se kromě odborníků ze státních institucí jako jednotlivých správ chráněných území, univerzit a jiných, zapojují také dobrovolníci a laici z řad veřejnosti.
7
2
CÍLE PRÁCE
Prvním z cílů této práce bylo pomocí rešerše shrnout dosavadní poznatky o rozšíření medvěda velkého (Ursus arctos), vlka obecného (Canis lupus) a rysa ostrovida (Lynx lynx) na území Západních Karpat, zejména pak na území Slovenské republiky v Národních parcích Velká Fatra a Malá Fatra. Po získání základních informací bylo cílem provést vlastní praktický výzkum výskytu těchto šelem v daných lokalitách. Ten probíhal jako systematický terénní výzkum zaměřený na přímá pozorování a zaznamenávání pobytových znaků velkých šelem v lokalitách NP Velká a Malá Fatra, a byl doplňován o poznatky v součinnosti s dalšími odborníky. Dalším cílem bylo porovnat získaná data s již zjištěnými vlastními údaji o výskytu a rozšíření těchto šelem v CHKO Beskydy.
8
3
ÚVOD DO PROBLEMATIKY
Západní Karpaty náleží ke Karpatskému oblouku, který se táhne přes území šesti států, a představují nejzápadnější areál výskytu velkých šelem. Karpatský oblouk se rozprostírá na celkové ploše 209 526 km² (Obr. 1). Z hlediska výskytu šelem se jedná o jedinečné území, které propojuje severské a jižní populace těchto druhů.
Obr. 1. Karpatský oblouk se soustavou chráněných území (převzato z: http://www.ochranaprirody.cz/o-aopk-cr/)
O systematický monitoring, který má za cíl zjišťovat co nejpřesnější údaje o počtech a stavech populací těchto šelem, se starají zejména členové Hnutí DUHA, mezi nimiž je i řada odborníků na danou problematiku. Z hlediska strategie ochrany velkých šelem je potom přistupováno k několika různým aktivitám. Prevence a potírání pytláctví patří k jednomu z nejdůležitějších bodů, protože se jedná o nejzávažnější faktor ohrožující jejich populace. Věrohodný monitoring populací, využívající moderní techniku (například fotopasti a metody využívající 9
odchyt, označení jedinců a jejich sledování pomocí GPS) a zapojování veřejnosti se již stalo nedílnou součástí sběru informací o pohybu, četnosti a složení jejich populací. Z hlediska rozvoje kulturního obsazování krajiny je zapotřebí věnovat pozornost ohleduplnému plánování dopravní infrastruktury a územích plánů a zachování/posílení migračních koridorů velkých šelem. S ohledem na podporu chovatelů hospodářských zvířat jsou posilovány preventivní programy finančních kompenzací při ztrátách chovných kusů (FATRANSKÝ SPOLOK, 2016).
3.1 Výskyt medvěda hnědého (Ursus arctos) v Západních Karpatech Výskyt medvěda hnědého na celoevropské úrovni může být rozdělen na několik subpopulací. Nejpočetnější se nachází v severovýchodní Evropě a dále se člení na karelskou a baltskou.
Karelská se nachází v oblasti Norska, Finska a přilehlých
oblastech Ruska (Murmansko a Karelie) a čítá přibližně 4 300 jedinců. Baltská subpopulace s přibližně 6 800 jedinci zahrnuje území Litvy, Lotyšska, Estonska, Běloruska a západní části Ruska. Skandinávská subpopulace (cca 2 600 jedinců) obývá hraniční oblast mezi Švédskem a Norskem. Karpatská populace patří s cca 8 000 jedinci k nejpočetnější a rozprostírá se na územích České republiky, Slovenské republiky, jihovýchodního Polska, Ukrajiny, Srbska a Rumunska. Na území Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, Srbska, Černé Hory, Makedonie a Albánie se vyskytuje populace čítající cca 2 800 jedinců. Balkánská populace se 720 jedinci pokrývá východ Srbska, SZ Bulharska a Řecka. Jihozápadní Evropa hostí několik početně menších populací, než je tomu ve střední a východní Evropě. Dvě se nacházejí na Pyrenejském poloostrově. Na pomezí Španělska a Francie se jedná o malou populaci v oblasti Pyrenejí (15–17 kusů) a v severozápadním Španělsku o populaci kantabrijskou s cca 120 kusy. V jižní části Evropy se nachází populace ve střední Itálii v oblasti Apeninského pohoří (30–40 jedinců). Alpská populace byla významně podpořena reintrodukcí a je tvořena 30–50 jedinci (LINNELL ET AL., 2007). BOITANI ET AL. (2015) udávají celkový počet medvědů v Evropě přibližně 18 tisíc jedinců. Karpatská populace medvěda na území Rumunska, Ukrajiny, Polska, Slovenské a České republiky čítá až 8 tisíc jedinců (BOITANI
ET AL.,
10
2015). Ve Slovenské republice je
v posledních letech počet odhadován na 600 – 750 jedinců (ČERVENÝ
ET AL.,
2006,
PAVLIŠIN, 2008), další údaje dokonce 700 – 900 kusů (BOITANI ET AL., 2015). Západokarpatská medvědí populace nyní čítá několik stovek jedinců a rozšířili se na všechny horské oblasti středního a severního Slovenska (RIGG & ADAMEC, 2007). Území Slovenské republiky je po Rumunsku druhou zemí co do početnosti medvěda. Celá slovenská populace osidlující její horské oblasti se odhaduje na 800–1100 jedinců (údaje z let 2010-2011) (KACZENSKY ET AL., 2013). Odhaduje se, že na území Slovenské republiky se v současnosti vyskytuje přibližně 95 % západokarpatské populace, přičemž tedy na území Česka a Polska spadá 5 %. Bez ohledu na historický původ medvěda na Slovensku – zvažují se dvě možná refugia, podle toho, kde populace medvědů přečkala poslední glaciál – východní větev mohla mít refugium v Západních Karpatech (nyní Slovensko) (SOMMER & BENECKE, 2005), nebo jedinci přežili v chladných tundrách střední Evropy (VALDIOSERA
ET. AL,
2007).
Dle zjištění je nicméně zřejmé, že populace vytrvává v Západních Karpatech ve velké a kontinuální populaci od středověku (HARTL & HELL, 1994). Odlesňování, plošný lov, vymícení lesů způsobili katastrofální pokles počtu jedinců, který dosáhl minima ve 30. letech 20. stol., kdy izolovaná zbytková populace čítala pouze 30–60 jedinců (JAMNICKÝ, 1993). V tomto období v důsledku odlovů nejspíše došlo právě k rozdělení celkové slovenské populace na dvě samostatné, izolované subpopulace. V období před první světovou válkou osidlovalo Slovensko jen přibližně 120 jedinců, jejichž počet následně ještě klesal v důsledku povolených a nadbytečných odlovů. V roce 1928 byla početnost populace odhadnuta na 35–40 kusů. Od roku 1932 se nově na medvěda začala vztahovat ochrana a tudíž počty pomalu narůstaly. Po druhé světové válce jejich počet vzrostl na 50–80 jedinců a na přelomu 60.–70. let byl počet kusů odhadován na tři sta (HELL & SLAMEČKA, 1999), navzdory obnovení lovu od 60. let. Od roku 1992 je medvěd celoročně chráněn. V současnosti je popisován areál rozšíření medvědí populace na Slovensku o rozloze přibližně 1320 tisíc ha (MIZERÁK, 2007), což při odhadovaném počtu jedinců do 750 kusů značí průměrný výskyt medvěda na ploše 1760 ha. Poměrně vysokou populační hustotu uvádějí také HELL & SLAMEČKA (1999) s průměrnou velikostí domovských okrsků 1–3 tisíce ha. 11
V současné době je medvěd na Slovensku zejména ze strany myslivců považován za přemnožený druh (KALAŠ, 2010). Malá Fatra patří z hlediska výskytu medvěda ke klíčovým oblastem s vyššími počty v porovnání s ostatními územími. Počátkem 60. let 20. století se zde mělo vyskytovat 5–6 jedinců, ale už roku 1966 se na území vyskytovalo údajně 35 kusů (RANDÍK, 1971). Ve stejném období zde udává CHOVANEC (1967) až 58 medvědů. Údaje se pravděpodobně liší v důsledku rozdílného mapovaného území. V oblasti Krivánské Fatry se počet jedinců na konci 70. let 20. stol. odhadoval na 17–18 kusů (JANÍK, 1982). Údaje z roku 1980 ze stejného území Krivánské Fatry hovoří o odhadu 20 jedinců. Od roku 2003 se v širší oblasti Národního parku Malá Fatra koná systematický letní monitoring. V tomto roce bylo přímo vizuálně pozorováno 31 jedinců, v roce 2007 33 medvědů, nejedná se ovšem o reálnou velikost populace (odhadem se může jednat o ½ až 1/3 skutečné početnosti) (KALAŠ, 2010). Monitoring z Malé Fatry z roku 2011 udává počet 37 jedinců, přičemž se nejedná o celkový počet jedinců v NP (KALAŠ, 2012A). S postupným rozšiřováním domovských okrsků vzrůstajícího počtu jedinců byla osídlena většina pohoří středního a severního Slovenska. Areál výskytu medvěda se odhaduje na celkovou plochu přibližně 14 200 km2, z kterého naprostá většina – 13 000 km2 připadá na západní subpopulaci (RIGG A ADAMEC 2012). Současný statut ochrany medvěda hnědého na Slovensku V členských zemích Evropské unie je medvěd hnědý chráněn na základě Směrnice o stanovištích č. 92/43/EE, druh je součástí Bernské úmluvy. Ve Slovenské republice je vymezeno celkem 66 lokalit, ve kterých je tento druh předmětem ochrany – tzv. území evropského významu – mezi které se řadí Malá i Velká Fatra (ŠTÁTNA PRÍRODY
OCHRANA
SR, 2016). Spadá pod celoroční ochranu na základě zákona č. 543/2002 Z. z.
o ochrane prírody a krajiny a podle vyhlášky č. 24/2003 Z. z. se jedná o chráněného živočicha evropského významu. Hodnota jednoho jedince byla vyčíslena na 3690 €. Na jeho lov je ovšem v souladu § 40 odst. 2 a 3 možné udělit výjimku. V období let 2000– 2009 se průměrně za rok udělilo 70 výjimek, průměrně bylo odstřeleno 27 kusů (MŽP SR). Výjimka povoluje lov jedinců o hmotnosti do 100 kg, povolena je pouze rostlinná návnada a podzimní období (PAVLIŠÍN, 2008).
12
Početnost a rozšíření medvěda je nejvíce ovlivněno faktory pytláctví a mortality při náhodných událostech, zejména na silnicích. KALAŠ (2013) uvádí, že v roce 2012 bylo na území Malé a Velké Fatry zaznamenáno osm případů pytláctví, což je více, než stanovuje povolená hranice na legální odstřel. V období 1997–2012 bylo v okolí NP Malá Fatra zaznamenáno 26 kolizních událostí na silničních a železničních tratích, při kterých došlo k usmrcení 27 jedinců (KALAŠ, 2012A). Obecně lze říci, že životní prostředí medvědů může být ohroženo také intenzivním lesním hospodařením, jehož negativní dopad se odráží na klesající diverzně a úživnosti lesů. Ohrožujícím faktorem přirozeného prostředí je také narůstající množství nezabezpečeného komunálního odpadu, který přispívá ke vzniku tzv. synantropních medvědů (RIGG & BALEKOVÁ, 2003).
3.2 Výskyt vlka obecného (Canis lupus) v Západních Karpatech Souvislý areál rozšíření vlka obecného v Evropě pokrývá evropskou část Ruska vedoucí na Skandinávský poloostrov, potom přes Polsko, Karpaty na Balkán. Tento druh se vyskytuje také na Pyrenejském a Apeninském poloostrově (HELL ET AL., 2001). Karpatská populace vlka obecného v Evropě je považována za nejstabilnější a je tvořena cca 5–6 tisíci jedinci. Převážná většina z nich se vyskytuje na území Rumunska a Ukrajiny. Mezi další státy s výskytem vlků spadajících do této populace patří Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Maďarsko a Srbsko (LINNELL
ET AL.,
2007).
Karpaty jsou považovány za refugium těchto šelem a proto tato oblast má celosvětový význam (ČERVENÝ ET AL., 2005). Dinárskobalkánská populace zasahuje na území Slovinska, Bulharska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Srbska, Černé Hory, Makedonie, Albánie a Řecka, a její velikost je přibližně stejná – 5 tisíc jedinců. Tyto dvě populace jsou navzájem spojeny. V západní a jižní oblasti Evropy se vlci vyskytují ve třech subpopulacích – na severozápadní části Pyrenejského poloostrova, čili na území Španělska a Portugalska, o četnosti cca 2 500 jedinců, v oblasti západních a středních Alp zahrnující území
13
Francie, Itálie a Švýcarska s cca 130–160 jedinci, a samotný Apeninský poloostrov s 500–800 jedinci. Baltská populace je největší populací na severovýchodě Evropy, zahrnující státy Polsko, Bělorusko, Ukrajinu a Litvu, a čítá 3 600 jedinců. Mezi menší populace patří ta v oblastech Karelie – zahrnující Finsko, Estonsko, Lotyšsko a přilehlé části Ruska – s cca 750 jedinci, a Skandinávie (Švédsko a Norsko) se 130–150 jedinci. Velmi malá populace vznikla v průběhu 90. let v německo-polské oblasti s cca 50 kusy (LINNELL ET AL., 2007).
V historii patřil vlk mezi nejvíce pronásledované šelmy Evropy. Byl považován za nebezpečného nejen pro hospodářská zvířata, ale také pro člověka. Ve většině evropských zemí byl vyhubený a jeho populace zůstaly zachovány jen ve východních Karpatech. Na počátku 20. století přežívalo na Slovensku několik posledních desítek kusů (ČERVENÝ
ET AL.,
2005). Početnost začala vzrůstat po druhé světové válce. Pro
původně volně lovený druh byla v roce 1975 stanovena doba ochrany v rozmezí 1. březen – 15. září, a v jejím důsledku se areál výskytu rozšířil. V 80. letech byl vlk zaznamenáván již na východním, severním i středním Slovensku a začal se rozšiřovat i na severní Moravu. Současná slovenská populace vlka pokrývá prakticky všechna pohoří severního a středního Slovenska. Odhady početnosti vlka jsou rozporuplné. Většina odborníků se shoduje na údaji 400–450 jedinců (RAJSKÝ & KAŠTIER, 2014). Některé odhady uvádí rozpětí 300–600 jedinců (PAVLIŠIN, 2008). V rámci Evropské unie je vlk obecný chráněn Směrnicí o stanovištích č. 92/43/EEC, druh je součástí Bernské úmluvy. Slovensko vymezilo celkem 79 lokalit (územia europského významu), kde je vlk předmětem ochrany. Na Slovensku není vlk chráněným druhem živočicha ve smyslu zákona o ochrane prírody a krajiny č. 543/2002Z.z., ale jsou pro něj stanoveny zvláštní podmínky ochrany ve smyslu § 37 zákona. Z §9 prováděcí vyhlášky č. 24/2003 například vyplývá zákaz lovu pomocí ok, želez, sítí nebo jedů. Podle vyhlášky MPaRV SR č. 344/2009Z.z., v nedávné době novelizované vyhláškou č. 489/2013Z.z., je vlk chráněný od 16. 1. do 31. 10., s výjimkou příhraničích oblastí s Českem, Polskem a Maďarskem, kde je druh chráněný celoročně. Celoroční druhová ochrana vlka platí na části území CHKO Kysuce a NP 14
Slovenský kras (STÝBLO, 2005). Ve smyslu vyhlášky č.274/2009Z.z.o poľovníctve určuje roční kvótu lovu Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR na základě návrhů krajských lesních úřadů a jejich poradních sborů v rámci jednotlivých loveckých oblastí. Legální lov vlka na Slovensku patří k nejvyšším v Evropě (KACZENSKY ET AL., 2013). Například ve třech předchozích loveckých sezónách Ministerstvo pôdohospodárstva SR stanovilo kvótu lovu na 90 kusů (2015/2016) a 80 kusů (2014/2015 a 2013/2014), v sezóně lovu 2012/2013 bylo uloveno 150 jedinců (Ministerstvo pôdohospodárstva SR, 2016). PAVLIŠIN (2008) udává průměrný počet z předchozích období 100–130 kusů legálně odlovených vlků. Konkrétní relevantní údaje o výskytech vlka se dařilo získávat jen občasně. V rozmezí let 1997–2012 bylo legálně zabito a nahlášeno celkem 131 kusů, většina jedinců pocházela ze Slovenských Beskyd (64,9 %) a z Oravské Magury (32,8 %), a 3 jedinci z oblasti Javorníky II (Moravskoslezské Beskydy) (KUTAL, 2014). V letech 2006 a 2010–2012 byly v Západních Karpatech (Oravská Magura, Kysucké Beskydy, Moravskoslezské Beskydy, Nízké Tatry) sbírány vzorky trusu, srsti, tkání z jedinců uhynulých na silnicích a následně byla provedena analýza DNA. Ta odhalila minimálně 20 jedinců vlka (HULVA ET AL., 2012). V letech 2012–2013 byly potvrzeny pomocí nálezů pobytových znaků, zaznamenaného vytí a vyhodnocení údajů z fotopastí tři rozmnožující se smečky z oblastí Kysuckých Beskyd, Kysucké vrchoviny a jižní části Oravské Magury (KUTAL, 2014). První zimní monitoring velkých šelem na území NP Malá Fatra potvrdil na území parku pravděpodobně dvě žijící vlčí smečky, z nichž jedna čítá pět členů a druhá tři (FATRANKÝ SPOLOK, 2016).
3.3 Výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) v Západních Karpatech Celkový počet rysů v Evropě (kromě Ruska a Běloruska) je odhadován na 9–10 tisíc jedinců (BOITANI ET AL., 2015). V současné době se v rámci Evropy vyskytují tři velké souvislé a poměrně stálé populace: populace karpatská čítající cca 2 500 jedinců 15
a zasahující na území Moravy, jihovýchodního Polska, Slovenska, západní Ukrajiny, východního Srbska a Rumunska. Velká populace se potom dále nachází ve Skandinávii – zejména v Norsku a Švédsku s přibližně 2 tisíci jedinci. Největší evropská populace – baltská osidluje severovýchod Evropy. Je tvořena asi 3 400 jedinci a zasahuje území Estonska, Litvy, Lotyšska, Polska, Běloruska, Ukrajiny a Ruska od Leningradské oblasti po Smolensk. V severovýchodní Evropě se potom nachází ještě další velká populace – karelská s cca 1 500 jedinci. Zasahuje na území jižního Finska a murmanské a karelské oblasti Ruska. Kromě nich se na území Evropy nachází menší nestabilní populace rysů, které byly založeny introdukcí. V západní Evropě mezi Francií a Švýcarskem cca 80 jedinců tvoří populaci Jurských Alp. Další se vyskytuje v pohoří Vogéz (Francie) s 30–40 jedinci. Alpskou populaci můžeme rozdělit na východní (Itálie, Rakousko a Slovinsko – 30–40 jedinců) a západní (Francie, Itálie, Švýcarsko – 90–110 jedinců). Dvě populace se vyskytují v oblastech jižní Evropy – dinárská (jihovýchodní Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina - cca 130 jedinců) a balkánská (Albánie, Makedonie a Srbsko cca 100 jedinců). Mezi menší a nestabilní populace se řadí i populace česko-bavorská (Německo, Rakousko a Česká republika – cca 75 jedinců) (ČERVENÝ
ET AL.,
2006,
LINNELL ET AL., 2007). Autochtonní populace rysa na Slovensku je považována za stabilní a neohroženou. Jedná se o jednu z nejdůležitějších v Evropě. Za důkaz tohoto faktu lze považovat, že pozitivní stav rysa na Slovensku umožnil v 70. a 80. letech realizaci programu restituce druhu v západní a střední Evropě. Pro ně poskytlo Slovensko zakladatelská zvířata (STEHLÍK, 1979). V rámci Evropské unie je rys ostrovid chráněn takzvanou Směrnicí o stanovištích č. 92/43/EEC, druh je součástí Bernské úmluvy. Na Slovensku je rys předmětem ochrany na 85 lokalit (území europského významu). Od roku 1999 (MŽP), resp. 2001 (Ministerstvo Polnohospodárstva) je tento druh celoročně chráněný. V současné době jeho ochrana vyplývá ze zákona č. 543/2002 Zb. o ochrane prírody a krajiny a dle prováděcí vyhlášky č. 24/2003 Zb. jde o chráněného živočicha evropského významu. Dle KUTALA (2014) je početnost rysa v CHKO Beskydy a CHKO Kysuce mezi lety 2011–2013 odhadnuta na jedenáct jedinců, průměrná populační hustota 0,7 jedinců na 16
100 km2. Stanoveno na základě fotomonitoringu, capture-recapture analýz a stopování na ploše přibližně 1500 km2. V období 2013–2015 bylo ve Velké Fatře na základě výzkumu s použitím fotopastí identifikováno čtrnáct rozdílných jedinců (KUBALA
ET AL,
2015). Na území CHKO
Kysuce bylo pomocí fotomonitoringu zaznamenáno 9 různých jedinců (DUĽA AL.,
ET
2015). Monitoring velkých šelem v NP Malá Fatra v roce 2016 doložil přímým
pozorováním tři různé jedince rysa. Avšak na základě celoročních údajů z fotopastí, nálezů pobytových znaků a částečných výsledků telemetrie je současný počet odhadován na maximálně 10 jedinců (FATRANSKÝ SPOLOK, 2016).
17
4
MATERIÁL A METODIKA
4.1 Popis terénních akcí Od srpna 2014 do února 2016 bylo v terénu provedeno celkem 23 monitorovacích akcí, z toho devět v NP Velká Fatra a čtrnáct v NP Malá Fatra (Tab. 1.). Termíny pochůzek byly plánovány s ohledem na počasí a dle možností bylo nejlépe voleno zimní období. Data chladnější části roku převažují vzhledem k možnosti snazšího nálezu pobytových znaků např. na čerstvé sněhové pokrývce. Tab. 1 Přehled terénních akcí v NP Velká a Malá Fatra. Datum 14.8.2014 29.8.2014 12.2.2015 25.2.2015 21.5.2015 31.10.2015 2.12.2015 9.1.2015 6.2.2015
Lokalita Velká Fatra Velká Fatra Velká Fatra Velká Fatra Velká Fatra Velká Fatra Velká Fatra Velká Fatra Velká Fatra
Trasa Belá-Chata pod Borišovom Vyšna Revúca-Ploská Smrekovica-Lubochnianská dolina Vyšna Revúca-Ploská Ľubochnianská dolina Smrekovica-Lubochnianská dolina Vyšna Revúca-Ploská Ľubochnianská dolina-Smrekovica Lubochnianská dolina
8.9.2014 26.10.2014 22.11.2014 11.12.2014 2.1.2015 10.1.2015 26.2.2015 5.6.2015 4.7.2015 15.7.2015 6.12.2015 21.12.2015 27.1.2016 5.2.2016
Malá Fatra Malá fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra Malá Fatra
rezervace Šrámková Strečno -Minčol-Mrtinské Hole Istebné -Zázrivá Malá Lučivná-Magurka-Magura Strečno-Šútovo Kraľovany-Stoh Dolina Bystričky Dolina Bystričky-Medziholie Kľak Kunerad-Martinské Hole Isebné-Zázrivá Dolina Bystričky Dolina Bystričky Dolina Bystričky
18
Délka trasy (km) 20 15 25 15 25 25 15 25 25 18 22 25 5 28 10 17 17 12 21 25 17 17 17
V lokalitě NP Velká Fatra bylo celkem projito přibližně 190 km, z toho v roce 2014 35 km, v roce 2015 130 km a v roce 2016 byla uskutečněna pouze jedna pochůzka v Lubochnianské dolině o délce trasy 25 km. Na území NP Malá Fatra měřila celková absolvovaná trasa přibližně 251 km – 70 km v roce 2014, 147 km v roce 2015 a 34 km v rámci dvou monitorovacích akcí v roce 2016. Trasy pro terénní kontroly byly voleny dle vlastního uvážení, a to zejména s ohledem na nejvyšší pravděpodobnost výskytu šelem. Data jednotlivých akcí byla volena co nejvíce v zimním období z důvodu snazšího sledování stop a pobytových znaků v případě sněhové pokrývky. Délka trasy byla proměnlivá na základě aktuálních vnějších podmínek a časových možnostech. Terénní monitoring většinou trval celý den a průměrná délka trasy byla 18 km. Každá monitorovací akce měla na začátku stanovenou oblast průzkumu, začátek a konec cesty a přibližnou trasu. V jejím průběhu byly poznatky zaznamenávány přímo v terénu pomocí zápisků. Záznam obsahoval datum, lokalitu, trasu pochůzky, místo nálezu pobytového znaku, zaznačení GPS souřadnic. V případě pozitivního nálezu bylo prozkoumáno také jeho okolí pro zjištění, zda se jedná o jednotlivou stopu nebo stopní dráhu. Při nálezu stop byly vyhledány ty nejzřetelnější a nejcharakterističtější, byly změřeny a fotograficky zdokumentovány (Obr. 2.).
Obr. 2: Dokumentace délky kroku vlka na území rezervace Šrámková
19
4.2 Hodnocení pobytových znaků Vzhledem k charakteru aktivity velkých šelem, je jejich přímé pozorování poměrně vzácné, a proto jsou častěji nacházeny pobytové znaky. Mezi ně se řadí stopy, trus, srst, kořist, škrábance. Medvědí stopy jsou díky svému charakteristickému tvaru dobře rozpoznatelné. Otisk přední i zadní nohy je pětiprstý, jako ploskochodec došlapuje na celé chodidlo, proto je otisk zadní nohy je úplný, z předního chodidla se otiskuje jen část. Medvědí trus může být různorodý – od válce pevné konzistence, přes nepravidelnou hromadu až po trus řídký. Charakteristikou je ovšem obsah drobných částí potravy vlivem nedokonalého trávení – lze pozorovat např. množství semen, zbytky slupek, pecek, zbytky hmyzu a chlupů. Mezi další pobytové znaky medvěda patří označování kmenů stromů vyhryzáváním, drápáním do kůry, otíráním a tím zanecháváním srsti (KUTAL, SUCHOMEL ET AL., 2014). Stopa vlka je čtyřprstá se zřetelnými otisky drápů (délka 8–12 cm bez drápů). Může být zaměnitelná se stopami velkých plemen psů. Pravidlo pro rozlišení – proložení přímkou mezi prostředními dvěma a krajními dvěma prsty ve stopě platí většinou jen u zadních stop. K jasnějšímu určení je proto výhodnější nalezení dalších pobytových znaků v okolí – např. trus nebo stopní dráhu. Stopní dráha vlků v klusu většinou probíhá terénem přímo a tvoří jednu linii, protože vlci kladou zadní tlapy přesně do stop předních větších tlap. Typický trus vlka je ve tvaru válců o průměru 3 – 4 cm s obsahem chlupů a úlomků kostí. Rozdíl od trusu psa je nejzřetelnější ve zbarvení. To je závislé na stáří a složení potravy. Čerstvý trus vlka bývá tmavší (může ale být i světlý), starší trus připomíná chomáč chlupů ve tvaru válečků. Trus psa je spíše světle hnědý, připomíná rozmělněné granule a neobsahuje nestrávené zbytky (to se ovšem může stát v případě psů krmených jinou než granulovou stravou) (KUTAL, SUCHOMEL ET AL., 2014). Rys má stopy oválného tvaru, velikosti nejčastěji 7 x 7 cm, s otiskem čtyř prstových polštářků. Zatažitelné drápy se běžně neotiskují, můžou se výjimečně objevit např. na příliš kluzkém povrchu, hlubokém sněhu nebo při odrazu ke skoku. V případě neotisknutí drápů ve stopě psa může být následně zaměněna s rysí stopou. Vodítkem pro rozlišení je tvar horního vrcholu dlaňového polštářku, který je u rysa propadlý nebo 20
rovný, kdežto u psa a vlka vypouklý. Trus rysa je tvořen samostatnými kousky kulovitého nebo válcovitého tvaru se zašpičatělým koncem o průměru přibližně 2,5 cm, často obsahuje chlupy. Běžně však rys trus zahrabává (KUTAL, SUCHOMEL
ET AL.,
2014). Monitorování přítomnosti šelem na daných lokalitách probíhalo ve většině případů hodnocením pobytových znaků. Ty zahrnovaly jednotlivé stopy, stopní dráhy, trus, dvakrát také přímé pozorování, a stejný počet zvukových projevů (Obr. 3., Obr. 4.). Pro správné hodnocení pobytových znaků, určování stop, charakteristické pozůstatky po přítomnosti šelem jsem absolvoval v roce 2013 školení v rámci Vlčích hlídek pod vedením Kutala a Váni.
Obr. 3: Dokumentace trusu vlka rezervace Šrámková, Malá Fatra
21
Obr. 4: Dokumentace stopy vlka v NP Velká Fatra
22
5
POPIS LOKALITY
Karpatská pohoří vznikla během alpínských vrásnění (alpínský orogenní cyklus) opakovaným vyvrásněním obvykle usazených hornin. Nejzásadnější horotvorné pochody spadají do období mladších druhohor a třetihor (PETRÁNEK ET AL., 2016). Západní Karpaty jsou jednou ze tří částí Karpat (spolu s Východními a Jižními Karpatami), které jsou podjednotkou nadřazeného Alpsko-himalájského systému. Západní Karpaty jsou potom dále rozděleny do tří podoblastí – Vněkarpatské sníženiny, Vnější Západní Karpaty a Vnitřní západní Karpaty. Vnější Západní Karpaty se dále člení na Jihomoravské Karpaty, Středomoravské Karpaty, Slovensko-moravské Karpaty, Západobeskydské podhůří, Západní Beskydy, Střední Beskydy, Východní Beskydy, Podholně-magurskou oblast, polské Beskidy Zachodnie. Vnitřní Západní Karpaty potom na Tatransko-fatranskou oblast, Slovenské středohoří, Slovenské rudohoří a Matransko-slanskou oblast. Pro Vnitřní Západní Karpaty jsou typická jádrová pohoří, k nimž patří např. Tatry, Nízké Tatry, Malá Fatra, Velká Fatra, Povážský Inovec, Tribeč (BRANDOS, 2008).
5.1 Národní park Malá Fatra Národní park Malá Fatra se nachází na území severozápadního Slovenska, spadá pod okres Žilina. Pokrývá celkově území o rozloze 223 km2. Jedná se o čtvrté nejvyšší pohoří na Slovensku s nejvyšší nadmořskou výškou 1709 m n.m. Vyšší rostliny jsou v NP Malá Fatra zastoupené více než 1100 druhy, z nichž téměř 170 je ohrožených a zařazených do Červeného seznamu ohrožených druhů rostlin. Přibližně 70 % území NP Malá Fatra pokrývají lesní společenstva s nejčastějším zastoupením buku lesního (Fagus sylvatica). Dále se zde vyskytuje smrk (Picea sp.), javor (Acer sp.), jedle (Abies sp.), jilm (Ulmus sp.), habr (Caprinus sp.), olše (Alnus sp.), vrba (Salix sp.), a vzácný tis červený (Taxus baccata). Dubové porosty se zde vyskytují na severní hranici svého rozšíření v rámci Slovenska. Doubravy rostou především na slunných jižních svazích v oblastech Turčianských Kľačian a Lipovca. Endemitem Malé Fatry je jeřáb fatranský (Sorbus margittaiana). V oblasti se vyskytují mnohé druhy 23
orchidejí, které rostou převážně na loukách např. prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), nejčastější orchidej je potom pětiprstka želužník (Gymnadenia conopsea), v řídkých prosvětlených bučinách orchidej s největším květem střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus). Z místních druhů masožravých rostlin se zde nacházejí např. poměrně hojná tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) a tučnice alpská (Pinguicula alpina), dále potom rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) a vzácně i rosnatka anglická (Drosera anglica) (FATRANSKÝ SPOLOK, 2016). Geografická poloha pohoří, geologická stavba, vertikální členitost, klima poskytují dobré podmínky pro rozmanité druhy živočichů. V oblasti Křivánské Fatry bylo zjištěno více než 3200 druhů živočichů, z nichž většina (3000 druhů) patří mezi bezobratlé. Z nich se zde nacházejí i velmi vzácné až kriticky ohrožené taxony. Ze vzácných druhů brouků je to například střevlík hrbolatý (Carabus variolosus), tesařík alpský (Rosalia alpina), lesák rumělkový (Cucujus cinaberinus) či roháč obecný (Lucanus cervus). Z motýlů je zde nacházen mimořádně vzácný jasoň červenooký (Parnassius apollo). Obratlovce na tomto území zastupuje 210 druhů. Mezi lovnou zvěří se zde vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa), přímo v NP se pohybují i kamzíci horští (Rupricapra rupricapra), jež jsou zde nepůvodním druhem. Stejně tak se v severním podhůří vyskytuje daněk skvrnitý (Dama dama). Kromě medvěda hnědého (Ursus arctos), rysa ostrovida (Lynx lynx) a vlka obecného (Canis lupus) se zde vyskytují šelmy v zastoupení vydra říční (Lutra lutra), jezevec lesní (Meles meles), liška obecná (Vulpes vulpes), kuna lesní (Martes martes), kuna skalní (Martes foina), tchoř světlý (Putorius eversmanni), lasice kolčava (Mustela nivalis) a lasice hranostaj (Mustela erminea). Z dravců dané území obývá například orel skalní (Aquila chrysaetos), orel křiklavý (Aquila pomarina), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), ostříž lesní (Falco subbuteo), poštolka obecná (Falco tinnunculus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecný (Accipiter nisus). Ze sov k běžnějším patří puštík obecný (Strix aluco) a kalous ušatý
24
(Asio otus), nachází se zde také největší zástupce sov výr velký (Bubo bubo) a také nejmenší druh kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) (FATRANSKÝ SPOLOK, 2016).
5.2 Národní park Velká Fatra NP Velká Fatra se nachází v severozápadní části středního Slovenska a zasahuje na území regionů Turiec, Liptov a Banská Bystrica. Nejvyšší vrchol pohoří Ostredok dosahuje výšky 1592 m n. m. V roce 1973 byla Velká Fatra vyhlášena za chráněnou krajinnou oblast a 2002 za národní park o rozloze 40 371 ha s ochranným pásmem 26 132 ha. Na území Velké Fatry je vyhlášeno 35 maloplošných chráněných území – 15 národních přírodních rezervací, 4 přírodní rezervace, 1 národní přírodní památka, 10 přírodních památek a 5 chráněných areálů. Převážně se jedná o neporušené pralesovité oblasti, vzácné skalní útvary nebo mokřady. Jako území evropského významu a chráněné ptačí území byla Velká Fatra zařazena do celoevropské soustavy chráněných území
NATURA
2000.
Dále
je
od
roku
1987
vyhlášená
za
chráněnou
vodohospodářskou oblast v souvislosti s bohatou zásobou čisté vody, která slouží jako zdroj pitné vody. Území je charakterizováno horským srážkovým režimem s množstvím srážek 800 – 1200 mm, klimaticky patří do mírně teplé a chladné horské oblasti, nejvyšší část do studené až velmi studené. Celá oblast se vyznačuje významným podílem povrchových a podpovrchových vod, které se nachází většinou ve vápencových horninách. Přibližně 90 % území pokrývají dubovo-bukové až kosodřevinové lesy. Původní pralesovité niky zůstaly zachovány na nedostupných strmých svazích, které nejsou téměř dotčeny lidskou činností. V lesních porostech se nachází javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), lípa malolistá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Vyšších rostlin bylo na území zjištěno více než 1000 druhů. Ve velké míře je zastoupen chráněný tis obecný (Taxus baccata), jeho největší výskyt je v národní přírodní rezervaci Harmanecká tisina. Orientace pohoří a vápencové podloží je příčinou výskytu nejen charakteristických karpatských horských druhů, ale i výskytem více teplomilných zástupců. V oblastech hřebenu Velké Fatry se velkou 25
pestrostí vyznačují travino-bylinná společenstva, která zahrnují i alpinské a subalpinské druhy. Pro společenstva hlavního hřebenu je charakteristický výskyt například veternice narcisokvěté (Anemone narcissiflora), úpolínu nejvyššího (Trollius altissimus), violky žluté (Viola lutea), jestřábníka oranžového (Pilosella aurantiaca). Mezi endemické druhy Velké Fatry se řadí např. klinček lesklý (Dianthus nitidus), klinček včasný (Dianthus hungaricus), ostřice vždyzelená tatranská (Carex sempervirens subsp. tatrorum), na vápencové bučiny vázaný cyklamen fatranský (Cyclamen fatrense), kostřava tatranská (Festuca tatrae), mák tatranský (Papaver tatricum), koniklec slovenský (Pulsatilla slavica), koniklec prostřední (Pulsatilla subslavica), dřípatka karpatská (Soldanella carpatica) a dále v nedávné době popsané nové druhy jeřáb Pekárové (Sorbus pekarovae) a lipnice slínomilná (Poa margilicola). Mokřadové společenstva, ke kterým náleží i lemy lužních dřevin a vlhkomilných bylin, se stávají méně častými, a k nejohroženějším místům patří fragmenty slatin s rašelinovými společenstvy s rozmanitými mechorosty, společenstvy ostřic a na ně navazujícími sukcesními stádii s porosty keřů a stromů. Zajímavými druhy rašelinišť jsou masožravé rostliny např. rosička okrúhlolistá (Drosera rotundifolia), ohrožená rosička anglická (Drosera anglica), anebo tučnice (Pinguicula sp.), nejvzácnějšími zase společenstva nízkých ostřic s druhy pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), která tu obsazuje poslední lokality celých Západních Karpat, anebo šášina rezavá (Schoenus ferrugineus). Velmi významně jsou zastoupeny také houby – z chráněných druhů např. náramkovitka císařská (Catathelasma imperiale), hřib medotrpký (Boletus radicans) a hřib nachový (Boletus rhodoxanthus). Ze vzácných druhů se zde vyskytuje ve svém nejsevernějším areálu hřib satan (Boletus satanas). V zastoupení
živočichů
převládají
horské
druhy.
Strunatci
jsou
zastoupeni
charakteristickými druhy západokarpatských společenstev. Na celém území jsou velmi dobré životní podmínky pro taxon savců. Kromě trojice velkých šelem – medvěda hnědého, rysa ostrovida a vlka obecného se zde nachází i zástupci jiných šelem – kočky divoké (Felis silvestris), jezevce lesního (Meles meles), kuny (Martes sp.) a vzácně i vydry říční (Lutra lutra). Z lovné zvěře se zde vyskytují jeleni, srnci, prasata divoká,
26
zajíci polní, lišky obecné. Kamzík horský (Rupricapra rupricapra) původem z Alp byl vysazený na území Gaderské doliny v 60. letech 20. stol. Mezi menšími druhy savců jsou zastoupeni v lesích a jejich okrajích plšík lískový (Muscardinus avellanarius), plch lesní (Dryomys nitedula), plch velký (Glis glis), v zachovaných porostech dolin žije vzácný druh hraboš tatranský (Microtus tatricus) anebo myšivka horská (Sicista betulina). Z taxonu hmyzožravců byl zjištěn vzácný druh rejsek horský (Sorex alpinus) a rejsek vodní a r. černý (Neomys fodiens, Neomys anomalus). Z netopýrů poskytuje toto území úkryt vzácným druhům – vrápenci velkému a v. malému (Rhinolophus ferrumequinum, Rhinolophus hipposideros), dále netopýru velkouchému (Myotis bechsteinii), netopýru pestrému (Vespertilio murinus), netopýru velkému (Myotis myotis). Jihozápadní část Velké Fatry se řadí k nejcennějším územím z hlediska hnízdišť ptáků včetně nejohroženějších druhů, jako jsou orel skalní (Aquila chrysaetos), orel křiklavý (Aquila pomarina), včelojed lesní (Pernis apivorus), sokol stěhovavý (Falco peregrinus), čáp černý (Ciconia nigra), zedníček skalní (Tichodroma muraria). Území je významné i pro ostatní druhy dravců včetně sov – výra velkého (Bubo bubo), puštíka obecného (Strix aluco), puštíka bělavého (Strix uralensis), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum). Vyskytují se tu také tokaniště a hnízdiště lesních kurovitých druhů: tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), tetřívka obecného (Tetrao tetrix) a jeřábka lesního (Bonasa bonasia). Z taxonu plazů bylo na tomto území zjištěno 7 zástupců: ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis), zmije obecná (Vipera berus), ještěrka zední (Podarcis muralis), užovka hladká (Coronella austriaca). Zejména mokřady a prameniště Velké Fatry jsou mimořádnými lokalitami ohrožených obojživelníků – mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), čolka karpatského (Triturus montandoni), čolka horského (Triturus alpestris), kuňky žlutobřiché (Bombina variegata), čolka obecného (Triturus vulgaris), ropuchy obecné (Bufo bufo) a ropuchy zelené (Bufo viridis), rosničky zelené (Hyla arborea). Tekoucí vody Velké Fatry a Turčanské kotliny jsou typickými pstruhovými a lipanovými toky s nejvýznamnějšími rybími zástupci hlavatkou obecnou (Hucho
27
hucho), pstruhem potočním (Salmo trutta m. fario), lipanem podhorním (Thymallus thymallus). Rozmanité biotopy pohoří poskytují vhodné podmínky pro pestrou skupinu bezobratlých živočichů, mezi nimiž se nachází také vzácné a ojedinělé druhy. Z měkkýšů jsou to např. válcovka karpatská (Argna bielzi), ovsenka karpatská (Chondrina tatrica), drobnička jižní (Truncatelina claustralis), zajímavý je výskyt teplomilného druhu kudlanky nábožné (Mantis religiosa), a brouků (Carabus obsoletus, Trechus pulchellus, Nebria rufescens, Gaurotes excellens, Rosalia alpina) (Správa NP Veľká Fatra, 2016).
28
6
VÝSLEDKY
6.1 Přehled terénních kontrol V období od 14. 8. 2014 do 6. 2. 2016 bylo provedeno v terénu celkem 23 kontrol, devět na území NP Velká Fatra (VF) a čtrnáct v NP Malá Fatra (MF). Z toho bylo šest negativních kontrol – čtyři v NP Velká Fatra a dvě v NP Malá Fatra, sedmnáct pozitivních – pět ve Velké Fatře a dvanáct v Malé Fatře (Tab. 2.). Tab. 2: Celkový přehled kontrol v daných lokalitách. Hodnoty jsou udávány v pořadí VF/MF. Rok pozitivní kontroly negativní kontroly celkem kontrol 2014 1/4 1/0 2/4 2015 3/6 3/2 6/8 2016 1/2 0/0 1/2 celkem 5 / 12 4/2 9 / 14
Celkem bylo zaznamenáno třináct pobytových znaků, čtyři ve Velké Fatře a devět v Malé Fatře a čtyři vizuálně-akustické důkazy přítomnosti – jeden ve Velké Fatře a tři v Malé Fatře (Tab. 3.). Tab. 3: Přehled zaznamenaných údajů o výskytu šelem ve VF/MF.
Rok 2014 2015 2016 celkem
akustické/ pobytové znaky vizuální záznamy 1/3 0/1 2/5 1/1 1/1 0/1 4/9 1/3
Ze všech pozitivních kontrol bylo zaznamenáno osm potvrzujících přítomnost medvěda, dva záznamy z Velké Fatry, šest z malé Fatry; pět dokládajících výskyt vlka nebo vlčí smečky (dva případy) – tři ve Velké Fatře, dvě v Malé Fatře; a pět záznamů dokládajících výskyt rysa, všechny z oblasti Malé Fatry (Tab. 4.). Nejvyšší byl počet důkazů o přítomnosti medvěda, vlk (popřípadě vlčí smečka) byl zaznamenán ve stejném počtu kontrol jako rys. Výskyt rysa nebyl pozitivně potvrzen při žádné kontrole v NP Velká Fatra. 29
Tab. 4: Záznamy výskytu jednotlivých druhů velkých šelem na lokalitách VF/MF. Rok 2014 2015 2016 celkem
medvěd 1/2 1/4 0/0 2/6
vlk 0/1 2/0 1/1 3/2
rys 0/1 0/3 0/1 0/5
6.2 Přehled zjištěných pobytových znaků Při 23 terénních akcích bylo zjištěno šest druhů pobytových znaků (Tab. 5.). Převažovaly jednotlivé stopy, které byly v lokalitě Malá Fatra zaznamenány od všech tří sledovaných druhů, ve Velké Fatře medvěda a vlka. Stopní dráha vlka byla zjištěna ve Velké Fatře v jednom případě. Přímo pozorován (pomocí dalekohledu) byl v jednom případě vlk (VF, Vyšna Revúca – Ploská) a v jednom případě medvědice s medvídětem (MF, rezervace Šrámková). Hlasový projev byl zachycen ve dvou případech, v obou se jednalo o projev rysa v lokalitě Malá Fatra (Dolina Bystričky). Trus medvěda byl nalezen v jednom případě ve Velké Fatře, ve dvou případech v Malé Fatře a tamtéž v jednom exempláři trus vlka. V lokalitě Malá Fatra byl v jednom případě identifikován medvědí strom. Tab. 5: Přehled zaznamenaných pobytových znaků Pobytový znak Přímé pozorování Zvuk Stopní dráha
VF / MF 1/1 0/2 1/0
Samostatné stopy Trus Značení na stromě
3/7 1/3 0/1
30
druh vlk / medvěd rys vlk medvěd, vlk / vlk, rys, medvěd medvěd / medvěd, rys medvěd
6.3 Výskyt velkých šelem na monitorovaném území Na území Velké Fatry byla zjištěna na základě pobytových znaků přítomnost medvěda a vlka, rys v průběhu terénních pozorování zaznamenán nebyl. V Malé Fatře byl úspěšně rozpoznán výskyt všech tří šelem. Medvěd hnědý (Ursus arctos) Medvěd byl za celou dobu monitoringu identifikován na obou lokalitách dohromady nejčetněji. V NP Velká Fatra byl nalezen trus 14. 8. 2014 na trase Belá – Chata pod Borišovom. Stopa ve sněhu v této lokalitě byla zaznamenána 2. 12. 2015 na trase Vyšna Revúca – Ploská (Obr. 5.). Prostřednictvím vlastního odhadu a s doplněním údajů a odhadů dalších osob monitorujících velké šelmy v této lokalitě lze předpokládat výskyt přibližně 73 jedinců medvěda na území NP Velká Fatra (MACEK, pers. comm., 2016).
Obr. 5: Nalezené pobytové znaky medvěda v NP Velká Fatra (Mapový podklad převzatý z https://www.google.com/maps/)
31
V NP Malá Fatra byl zjištěn pobytový znak pětkrát a jednou byla přímo pozorována medvědice s medvídětem – 8. 9. 2014 v rezervaci Šrámková. Medvědí strom a trus byl nalezen 26. 10. 2014 na trase Strečno – Martinské hole. Trus se vyskytl také 5. 6. 2015 v lokalitě Dolina Bystričky. Stopy ve sněhu byly objeveny ve třech případech: 2. 1. 2015 (Strečno – Šútovo), 10. 1. 2015 (Kraľovany – Stoh), 21. 12. 2015 (Dolina Bystričky) (Obr. 6). Celkový počet medvědů pohybujících se na území Malé Fatry je dle nejnovějších odhadů stanoven na přibližně 65 jedinců (APFELOVÁ, pers. comm., 2016).
Obr. 6: Nalezené pobytové znaky medvěda v NP Malá Fatra (Mapový podklad převzatý z https://www.google.com/maps/)
Vlk obecný (Canis lupus) Pobytové znaky vlka byly zaznamenány celkově v pěti případech dohromady. Ve Velké Fatře byl 25. 2. 2015 pozorován přímo dalekohledem v rámci pochůzky Vyšna Revúca – Ploská. 9. 1. 2015 na trase Ľubochnianská dolina – Smrekovica byly
32
sledovány jak jednotlivé stopy ve sněhu, tak stopní dráha. V Ľubochnianské dolině 6. 2. 2016 byly objeveny celkem 4x stopy smečky ve sněhu (Obr. 7.).
Obr. 7: Pobytové znaky a přímé pozorování vlka v NP Velká Fatra (Mapový podklad převzatý z https://www.google.com/maps/)
Na základě pozorování v terénu lze odvodit, že jedna vlčí smečka působí v oblasti Ľubochnianské doliny a pravděpodobně má pět členů. Další smečka se vyskytuje na severovýchodě směrem k Nízkým Tatrám a migruje přes Chočské vrchy do oblasti Malé Fatry. Pravděpodobně západně od Ružomberka překračuje Váh, Chočské vrchy, Oravu a působí na východním okraji Malé Fatry. Bylo zjištěno, že smečka má tři členy, ale v únoru 2016 byl nákladním autem na silnici v blízkosti řeky Oravy sražen dvouletý samec z této smečky (BABNIČ, pers. comm., 2016). Třetí smečka se vyskytuje na jižním okraji Velké Fatry, odkud přechází do Kremnických vrchů a nejspíše je tvořena třemi členy. V NP Malá Fatra byl vlk zaznamenán pouze dvakrát, nicméně z toho jednou byly objeveny pobytové znaky smečky – otisky stop 22. 11. 2014 (Istebné – Zázrivá). Trus a dvakrát stopy byly sledovány 27. 1. 2016 v Dolině Bystričky (Obr. 8.). 33
Obr. 8: Pobytové znaky vlka nalezené v NP Malá Fatra (Mapový podklad převzatý z https://www.google.com/maps/)
Dle údajů z vlastního pozorování a srovnání terénních poznatků členů správy NP Malá Fatra se na území NP Malá Fatra pohybují dvě vlčí smečky s pěti až osmi jedinci (APFELOVÁ, pers. comm., 2016). Rys ostrovid (Lynx lynx) Pobytové znaky rysa byly také zaznamenány celkem pětkrát, ovšem všechny pouze v lokalitě Malá Fatra. Stopy ve sněhu byly viděny třikrát a to 11. 12. 2014 na trase Malá Lučivná – Magura, 6. 12. 2015 Isebné – Zázrivá a 21. 12. 2015 v Dolině Bystričky. Zvukový projev byl zachycen dvakrát na téže lokalitě – Dolina Bystričky 26. 2. 2015 a 5. 2. 2016 (Obr. 9.).
34
Obr. 9: Záznamy o pobytu rysa v NP Malá Fatra (Mapový podklad převzatý z https://www.google.com/maps/)
Na základě vyhodnocení pobytových znaků rysa a dalších údajů vzešlých z osobního sdělení lze odhadnout na území NP Malá Fatra tři samce a pět samic (APFELOVÁ, pers. comm., 2016). Údaje o výskytu rysa ve Velké Fatře byly získány díky osobní komunikaci zejména se strážci a pracovníky národního parku. Podle informací z monitoringu se na území NP Velká Fatra pohybuje přibližně třináct jedinců rysa. Záznamy z fotopastí a fotografie návštěvníka parku dokazují přítomnost tří mláďat (APFELOVÁ, pers. comm., 2016). Mezi počtem nalezených pobytových znaků na lokalitách Velká Fatra a Malá Fatra byl nalezen statisticky významný rozdíl, t-testem bylo prokázáno, že počet nálezů pobytových znaků ve VF se liší od počtu nálezů v MF (P=0,15, Df=4, p<0,05). Vzhledem k nízkým počtům nálezů v terénu (Tab. 6) jsou výsledky pouze orientační.
35
Tab. 6: Počty pobytových znaků a odhadů početnosti v daných lokalitách
druh medvěd vlk rys
VF pobytové znaky 2 3 0
VF MF MF odhad pobytové odhad početnosti znaky početnosti 73 6 65 10 2 8 13 5 8
Závislost mezi objevenými pobytovými znaky a odhadem počtu jedinců jednotlivých druhů v Malé Fatře je silnější než ve Velké Fatře. Korelační koeficient v prvním případě (MF) je 0,6934, v případě VF 0,1474. Na rozdílu se podílí jak nízký počet pozorování, tak nižší celkový počet návštěv na lokalitě Velká Fatra, který vedl i k nižším počtům pozitivních nálezů.
36
7
DISKUSE
Při plánování terénních akcí se vzhledem k časové náročnosti nepodařilo dodržet vyvážený počet kontrol na obou lokalitách a jejich pravidelnost v průběhu roku. Pochůzky na lokalitě Malá Fatra převažovaly nad těmi ve Velké Fatře. Z toho důvodu byl také získán vyšší počet pozitivních kontrol v Malé Fatře. S nevyváženým vzorkem monitorovacích dní a s jejich nižším počtem také patrně souvisí chybějící záznam o výskytu rysa ostrovida v lokalitě Velká Fatra. Studie pomocí fotopastí, které jsou stále častěji zařazovány do programů monitoringu a ochrany velkých šelem, ukázala, že na území Velké Fatry a v jejím okolí žije odhadem 17 jedinců (KUBALA
ET AL.,
2015). Současné odhady strážců a odborníku ze Správy NP
Velká Fatra se pohybují okolo 13 jedinců, přičemž se zdá, že čtyři mladí jedinci jsou vytlačování z teritoria staršími kusy. Nejspíš se tedy v této oblasti pohybuje devět jedinců (vlastní odhad, APFELOVÁ, pers. comm., 2016). Po vyhubení velkých šelem na území České republiky začalo v posledních desetiletích docházet k jejich rozšiřování ze slovenské části Karpat. K opětovnému osídlení Beskyd rysem došlo díky omezení jejich lovu na Slovensku v 70. letech. Rys je také jedinou velkou šelmou, která na území ČR vytvořila trvalou populaci. Stálá populace rysa v Beskydech v roce 2014 byla tvořena dvěma samicemi a pěti samci (GREGUŠ, 2014). V současné době je dle odborných odhadů stanoven počet jedinců rysa v Beskydech na devět, z toho pět samců a čtyři samice (KUTAL, pers. comm., 2016). Počet vlků na území Velké Fatry je k současnému datu odhadován na deset jedinců rozdělených ve třech smečkách. Dvě vlčí smečky, o počtu 5–8 členů, se pohybuje na lokalitě Malá Fatra. I když se ojediněle vyskytují důkazy přítomnosti vlka v Beskydech, nelze doposud hovořit o vytvoření trvalé prosperující populace. Údaje z fotopastí, vícečetných nálezů trusu a stržených kořistí z roku 2013 dokládají výskyt vlka v Beskydech. Ovšem evidentně se nejedná o trvalý výskyt na tomto území, pouze o ojedinělé kusy, které netvoří smečky (HNUTÍ DUHA, 2016). Výskyt medvědů je na obou lokalitách – Velké i Malé Fatře hojnější – odhadem 73 resp. 65 kusů. Stejně jako v případě vlka i medvědi hledající nové teritorium migrují ze slovenského území na lokality Beskyd a přilehlých oblastí. I v tomto případě se však 37
jedná o jednotlivé kusy. V roce 2012 byl pomocí fotopasti zachycen medvěd v Javorníkách (KUTAL
ET AL.,
2014). Při mapování velkých šelem v CHKO Beskydy
v roce 2015 se nepodařilo prokázat v této oblasti výskyt medvěda hnědého (BARTOŠOVÁ, 2015). Vzhledem ke způsobu života velkých šelem a jejich prostorovým nárokům je přirozeným důsledkem rozrůstajících se populací jejich rozšiřování. Zejména z oblastí západního Slovenska dochází k migračním snahám na území České republiky. Přímé ohrožení migrace velkých šelem představuje především fragmentace krajiny, která způsobuje vznik izolovaných populací. Oblast Malé Fatry patří spolu s dalšími (Strážovské vrchy, Oravská Magura, Kysucká vrchovina, Kysucké Beskydy) mezi jádrovou oblast výskytu velkých šelem a okrajové populace na slovensko-českém pohraničí jsou závislé na migraci jedinců z jádrových oblastí Slovenska nebo Polska. Fragmentace krajiny, která je způsobena zejména dopravní infrastrukturou, liniovými zástavbami a hustým osídlením, je pro šelmy významnou bariérou zabraňující jejich migraci. Stává se tak limitujícím faktorem pro dlouhodobé rozšíření velkých šelem na okraj Západních Karpat. Posuzování stavu, navrhování řešení nebo výstavba nových migračních koridorů pro velké savce je součástí mnoha výzkumů (např. KUTAL & SUCHOMEL, 2014). BOJDA ET AL. (2014) mapováním 31 koridorů poukázali na závažnou omezenou průchodnost v oblasti údolí Váhu. Koridory, které spojují slovenské pohoří s Jablunkovskou brázdou, Moravsko-slezskými Beskydy a Javorníky jsou podle jejich zjištění velmi těžce průchodné pro velké šelmy. Koridory spojující Malou Fatru a Kysuckou vrchovinu jsou dobře průchodné, stejně tak je prozatím funkční propojení mezi Bílými Karpaty a Javorníky. Na omezenou funkčnost migračního koridoru Celnice (Mosty u Jablunkova) poukazuje KRAJČA (2012), který navzdory vhodným podmínkám pro migraci, je šelmami málo využívaný. Důvodem je bariéra tvořená silnicí první třídy. Tato studie opět poukazuje na nutnost zlepšení průchodnosti koridoru a výstavby ekoduktu. Kolize s dopravními prostředky patří také mezi významné faktory ovlivňující početnost studovaných druhů. Například dopravní mortalita zaznamenaná KALAŠEM (2012B) čítala v období 1999–2012 na území NP Malá Fatra 64 medvědů, což je 28 % případů zjištěné mortality.
38
Prakticky každá populace velkých šelem je ohrožena nelegálním lovem. V rámci České republiky se od roku 1999 nejen v této problematice angažuje Hnutí DUHA, které zprostředkovává Vlčí a Rysí hlídky. Jedním z hlavních cílů je monitoring a ochrana velkých šelem, stejně jako pořádání kurzů ochrany velkých šelem, zapojení veřejnosti a osvětová činnost (HNUTÍ DUHA, 2016). Kromě jiných výsledků lze pozorovat i pozitivní dopad právě v potírání pytláctví (KUTAL & MACHALOVÁ, 2014). Je zapotřebí poznamenat, že bohužel na území Slovenska situace monitoringu a ochrany velkých šelem není natolik systematicky propracovaná jako v případě těchto aktivit v České republice. Teprve v únoru 2016 se uskutečnil I. zimní monitoring velkých šelem v Malé Fatře (FATRANSKÝ
SPOLOK,
2016). Na druhou stranu je třeba zmínit, že v létě 2016 je
naplánován již XIV. letní stacionární monitoring medvěda na území NP Malá Fatra. Vzhledem k faktu, že hranice států pro šelmy nehrají žádnou roli a málokteré populace nezasahují na území více zemí, je jednotný příhraniční management velkých šelem spolu s ochranářskými postupy na obou stranách nezbytným opatřením pro prosperující populace těchto druhů.
39
8
ZÁVĚR
Zásadní a hlavní část práce spočívala v monitoringu pobytových znaků tří velkých šelem – medvěda hnědého (Ursus arctos), vlka obecného (Canic lupus) a rysa ostrovida (Lynx lynx) přímo v terénu. Výzkumnou oblastí byla část Západních Karpat na území Slovenské republiky. Konkrétní lokality monitoringu spadaly do národních parků Velká a Malá Fatra. Terénní pochůzky byly naplánovány zejména na zimní období přelomů let 2014/2015 a 2015/2016. V jejich průběhu byla procházena předem naplánovaná trasa se zaměřením na pravděpodobná místa výskytu šelem. Ten byl potvrzen případným nálezem pobytového znaku, popřípadě přímým pozorováním nebo identifikovaným zvukovým projevem. Z pobytových znaků byly nejčastěji zaznamenány otisky stop a trus. Celkem se v daném období uskutečnilo 23 monitorovacích akcí, z toho devět v NP Velká Fatra a čtrnáct v NP Malá Fatra. Na základě nalezených pobytových znaků byl potvrzen výskyt všech tří šelem v NP Malá Fatra, v NP Velká Fatra se nepodařilo objevit žádný pobytový znak rysa. Údaje zjištěné prostřednictvím této práce jsou konzultovány v kontextu širšího monitoringu velkých šelem v těchto oblastech a přispívají v rámci spolupráce odborníků a ochránců ke znalostem o jejich současném stavu v daných lokalitách.
40
9
SEZNAM LITERATURY
APFELOVÁ, M., 2016. Pers. comm.; Správa NP Velká Fatra. BABNIČ, M., 2016. Pers. comm.; Správa NP Malá Fatra. BARTOŠOVÁ, D., 2003: Mapování výskytu velkých šelem v CHKO Beskydy v roce 2003. Zpravodaj CHKO Beskydy, č. 2, s. 10-11. BARTOŠOVÁ, D., 2008: Velké šelmy v CHKO Beskydy v roce 2008. Zpravodaj CHKO Beskydy, č. 4, s. 4. BARTOŠOVÁ, D., 2015: Velké šelmy v Beskydech 2015. Valašská krajina, Tisková zpráva, 13. dubna 2016, Praha/Rožnov pod Radhoštěm. Dostupné online:
. BOITANI, L.
ET AL.,
2015: Key actions for Large Carnivore populations in Europe.
Institute of Applied Ecology (Rome, Italy). Report to DG Environment, European Commission, Bruxelles. Contract no. 07.0307/2013/654446/SER/B3. BOJDA, M., KRÁLIK, M., HULÍNOVÁ, L., DRENGUBIAK, P., KALAŠ, M., PAVLIŠIN, I. & VÁŇA, M., 2014: Aktualizácia vymedzenia a ochrany migračných koridorov pre velké šelmy v Západných Karpatách (NP Malá Fatra, CHKO Kysuce, CHKO Strážovské vrchy, CHKO Beskydy). In KUTAL M. & SUCHOMEL J. (eds.): Analýza výskytu velkých šelem a průchodnosti krajiny v Zapadních Karpatech. Mendelova univerzita v Brně, Brno 2014. 48 pp. BRANDOS, O., 2008: Západní Karpaty, základní informace. Dostupné online: . ČERVENÝ, J., KOUBEK P., BUFKA L. & FEJKLOVÁ, P., 2003: Současné změny početnosti rysa ostrovida v České republice. In BRYJA, J., ZUKAL, J., (eds.). Zoologické dny Brno 2003. Sborník abstraktů z konference 13. - 14. února 2003. Brno: Ústav biologie obratlovců AV ČR, s. 175. ISBN 80-239-0073-0.
41
ČERVENÝ, J., KOUBEK P.. & BUFKA L., 2005: Velké šelmy v České republice. II. Vlk obecný. Vesmír, vol. 84, no. 12, s. 726–730. ČERVENÝ, J., KOUBEK P.. & BUFKA L., 2006: Velké šelmy v České republice. IV. Rys ostrovid. Vesmír, vol. 85, no. 2, s. 86–94. DUĽA, M., DRENGUBIAK, P., KUTAL, M., TRULÍK, V. HRDÝ, Ľ., 2015: Monitoring rysa ostrovida v CHKO Kysuce. In Monitoring stavu karpatskeho rysa vo Švajčiarsku a na Slovensku, Rigg R. & Kubala J. eds., Slovak Wildlife Society, Liptovsky Hradok. FATRANSKÝ
SPOLOK,
2016: Ako dopadol I. zimný monitoring veľkých šeliem.
Dostupné online: GREGUŠ, Š., 2014: Monitoring velkých šelem v Západních Karpatech. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně, Agronomická fakulta, Ústav ochrany lesů a myslivosti. HARTL, G.B. HELL, P., 1994: Maintenance of high levels of allelic variation in spite of a severe bottleneck in population size: The brown bear (Ursus arctos) in the Western
Carpathians.
Biodiversity
and
Conservation,
3,
546-554.
doi:10.1007/BF00115160 HELL, P., 2003: 1. Historické rozšírenie a populačná hustota vlka na Slovensku. In Vlky a rysi v oblasti slovensko-maďarských hraníc, Györgi, P. & Pačenovský, S., (eds.), WWF Hungary, Budapest. pp.5–15. HELL, P. & SLAMEČKA, J., 1999: Medveď v slovenských Karpatoch a vo svetě. Bratislava: PaRPRESS, 148 s. ISBN 80-88789-53-2. HELL, P., SLAMEČKA J. & GAŠPARÍK, J., 2001: Vlk v slovenských Karpatoch a vo svete. PaRPRESS, Bratislava, 182 pp. HNUTÍ
DUHA,
2016:
Rozšíření
vlka
http://www.selmy.cz/vlk/rozsireni-vlka.
42
obecného.
Dostupné
online:
HULVA, P., BOLFÍKOVÁ, B., ŘÍHOVÁ, J., SMETANOVÁ, M. KUTAL, M., 2012: Krajinná genetika vlka obecného v Západních Karpatech. In KUTAL, M. (Ed.): Velké šelmy a jejich migrační koridory v Západních Karpatech: Malá Fatra – Kysucké Beskydy – Moravskoslezské Beskydy – Javorníky. Hnutí DUHA Olomouc, Olomouc, 2012, 36 s., ISBN: 978-80-904530-3-6. CHOVANEC, J., 1967: Medvede na Slovensku. Polovnictvo a rybárstvo, 19, č. 6, s. 6-7. In Janík, M., Voskar, J., Budar, M., 1986: Súčastné rozširenia medveda hnedého (Ursus arctos) v Československu. Folia Venetoria, č.16, s. 331-352. JAMNICKÝ, J., 1993: The hunt of the brown bear and European wolf in Slovakia a hundred years ago. Folia Venatoria, 23, 221-229. JANÍK, M., 1982: Výskum ekológie medveďa hnedého v podmienkach jeho výskytu v Západných Karpatoch. Informátor Správy CHKO Malá Fatra, s. 37-45. JEDRZEJWSKI, W., JEDRZEJEWSKA, B., BUNEVICH, A., N., MILKOWSKIS, L. OKARMAB, H., 1996: Population dynamics of Wolves Canis lupus in Bialowieza Primeval Forest (Poland and Belarus) in relation to hunting by humans, 1847 1993. Mammal Rev, vol. 26, no. 2/3, s. 103– 126. KACZENSKY, P., CHAPRON, G., VON ARX, M., HUBER, D., ANDRÉN, H. & LINNEL, J.,D,.C., 2013: Status, management and distribution of large carnivores – bear, lynx, wolf & wolverine – in Europe. European Commission, Brussells. KALAŠ, M., 2010: Medveď hnedý v Národnom parku Malá Fatra a regulácia jeho početnosti. Myslivost, vol. 8.: 50. KALAŠ, M., 2012A: IX. ročník monitoringu medveďa hnedého v Malej Fatre. Myslivost, vol. 1: 58. KALAŠ, M., 2012B: Vplyv dopravy na populáciu medveďa hnedého (Ursus arctos) v Malej Fatre. In KUTAL M. (Ed.): Velké šelmy a jejich migrační koridory v Západních Karpatech: Malá Fatra – Kysucké Beskydy – Moravskoslezské Beskydy – Javorníky. Hnutí DUHA Olomouc, Olomouc, 2012, 36 s. ISBN: 978-80-904530-3-6
43
KALAŠ, M., 2013: Rozšírenie medveďa hnedého (Ursus arctos L.) v SZ časti Slovenska. In: Ochrana přírody, 2013, č.1, s. 16–19. KOKEŠ, O., 1961: Šelmy v jižních Čechách a jejich konec. Živa, vol. 9, s. 69–72. KRAJČA, T., 2012: Využívanost migračních koridorů velkými savci na Jablunkovsku. In KUTAL M. (Ed.): Velké šelmy a jejich migrační koridory v Západních Karpatech: Malá Fatra – Kysucké Beskydy – Moravskoslezské Beskydy – Javorníky. Hnutí DUHA Olomouc, Olomouc, 2012, 36 s. ISBN: 978-80-904530-3-6 KUBALA, J., APFELOVÁ, M., IĽKO, T., REMENÍK, Ľ., REŤKOVSKÝ, R., RIGG, R., SCHESTAG, J., SMOLKO, P., TAM, B., ŽIAK, J., BREITENMOSER-WÜRSTEN, CH., FORESTI, D., ZIMMERMANN., F. AND BREITENMOSER, U., 2015: Abundancia a denzita rysa ostrovida v Štiavnických vrchoch a Veľkej Fatre. In RIGG R. & KUBALA J. (Eds.), Monitoring stavu karpatského rysa vo Švajčiarsku a na Slovensku, Slovak Wildlife Society, Liptovsky Hradok. KUTAL, M. 2014: Ekologie rysa ostrovida (Lynx lynx) a vlka obecného (Canis lupus) v oblasti Západních Karpat a jejich význam v lesním ekosystému. Disertační práce, Mendlova univerzita v Brně, Lesnická a dřevařská fakulta. KUTAL, M., BOJDA, M. VÁŇA. M., 2014: Výskyt velkých šelem na česko-slovenském pomezí zjištěný pomocí fotopastí. In KUTAL M. & SUCHOMEL J. (eds.): Analýza výskytu velkých šelem a průchodnosti krajiny v Zapadních Karpatech. Mendelova univerzita v Brně, Brno 2014. 48 pp. KUTAL, M. & MACHALOVÁ, L. 2014: Opatření na ochranu velkých šelem. In KUTAL, M., SUCHOMEL, J.
ET AL.,
2014: Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku.
Univerzita Palackého v Olomouci. 192 pp. KUTAL, M. & SUCHOMEL, J. (eds.), 2014: Analýza výskytu velkých šelem a průchodnosti krajiny v Zapadních Karpatech. Mendelova univerzita v Brně. 48 pp. KUTAL, M., SUCHOMEL, J.
ET AL.,
2014: Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku.
Univerzita Palackého v Olomouci. 192 pp. KUTAL M., VÁŇA M., BOJDA, M. & MACHALOVÁ, L., 2013: Výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) v širší oblasti CHKO Beskydy v letech 2003–2012. Acta Musei Beskidensis 5:121–136. 44
LINNEL, J., SALVATORI, V., BOITANI, I., 2007:
Guidelines
for Population
Level Management Plans for Large Carnivores. Řím: Large Carnivore Initiative for Europe (LCIE), 78 s. MACEK, M., 2016: Pers. comm.; Správa NP Velká Fatra. Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka SR, 2016. Dostupné online: http://www.mpsr.sk/index.php?navID=47&sID=37&navID2=1. MIZERÁK, J., 2007: Zásady ochrany a manažmentu medveďa hnedého na Slovensku. ŠOP SR, 15 s. PAVELKA, J., TREZNER, K.,
ET AL.,
2001: Příroda Valašska. Český svaz ochránců
přírody, ZO 76/06 Orchidea Vsetín: 568 s. ISBN 80-238-7892-1. PAVLIŠIN, I.,
ET AL.,
2008: Velké šelmy v CHKO Kysuce. Veronika č. 1, s. 16-18.
ISSN 1213-0699. PETRÁNEK, J.. BŘEZINA, J., BŘÍZOVÁ, E., CHÁB, J., LOUN, J. ZELENKA, P ., 2016: Encyklopedie geologie. Česká geologická služba. ISBN 978-80-7075-901-1. RANDÍK, A., 1971: Rozšírenie a ochrana medveďa hnedého (Ursus arctos) v Česko slovensku. Československá ochrana prírody 11:231-250. RAJSKÝ, M. KAŠTIER, P., 2014: Problematika vlka na Slovensku. Myslivost, 4. Dostupné online: http://www.myslivost.cz/CasopisMyslivost/ RIGG, R. ADAMEC, M., 2007: Status, ecology and management of the brown bear (Ursus arctos) in Slovakia. Slovak Wildlife Society, Liptovský Hrádok. SABADOŠ, K. ŠIMIAK, M. 1981: Distribution and hunting management of the brown bear (Ursus arctos L.) in Slovakia. Folia Venatoria, 10-11, 15-35. SOMMER, R.S. BENECKE, N., 2005: The recolonization of Europe by brown bears Ursus arctos Linnaeus, 1758 after the Last Glacial Maximum. Mammal Review, 35, 156-164. doi:10.1111/j.1365-2907.2005.00063.
45
Správa Národného parku Veľká Fatra, 2016: Základné údaje. Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky. Dostupné online: STEHLÍK, J., 1979: Znovuvysazení rysa ostrovida Lynx lynx L. v některých evropských zemích v letech 1970–1976. Poľovnícky zborník – Folia venatoria 9: 255– 265. STÝBLO, P.
ET AL.
(eds.), 2005: Ochrana velkých šelem v České republice. Praha:
ČSOP, 100 s. ISBN 80-86770-09-5. Štátna
ochrana
prírody
SR,
2016:
Natura
2000.
Dostupné
online:
http://www.sopsr.sk/natura/index.php?p=4&sec=7&druh=22 TELNAROVÁ, B., 2006: Etoekologie rysa ostrovida v centrální části Moravskoslezských Beskyd. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra zoologie a antropologie. UHLÍKOVÁ, J., MINÁRIKOVÁ, T. ČERVENÝ, J., 2008: Rys ostrovid v České republice. Ochrana přírody, 2008, no. 2. [online] [cit. 2011 -04-24]. Dostupné z URL: . VALDIOSERA, C.E., GARCIA, N., ANDERUNG, C., DALEN, L., CREGUT-BONNOURE, E., KAHLKE, R.-D., STILLER, M., BRAND-
STRÖM,
M., THOMAS, M.G., ARSUAGA, J.L.,
GÖTHERSTRÖM, A. BARNES, I., 2007: Staying out in the cold: Glacial refugia and mi tochondrial DNA phylogeography in an- cient European brown bears. Molecular Ecology, 16, 5140-5148. doi:10.1111/j.1365-294X.2007.03590. VOSKÁR, J., 1976: Príspevkok k problematike ochrany vlka (Canis lupus L., 1758) na Slovensku. Lynx (Praha), n. s., 18, 99–107.
46
10 PŘÍLOHY Autorem všech fotografií v příloze je autor diplomové práce.
Obr. 1: Stopa vlka, 6. 2. 2016, Ľubochnianská dolina, Velká Fatra
Obr. 2: Délka kroku vlka, 6. 2. 2016, Ľubochnianská dolina, Velká Fatra
47
Obr. 3: Stopa vlka, 27. 1. 2016, dolina Bystričky, Malá Fatra
Obr. 4: Trus vlka, 27. 1. 2016, dolina Bystričky, Malá Fatra
48
Obr. 5: Stopní dráha vlka, 9. 1. 2015, , Ľubochnianská dolina, Velká Fatra
Obr. 6: Stopní dráha vlka, 27. 1. 2016, dolina Bystričky, Malá Fatra
49
Obr. 7: Stopy medvěda, Malá Fatra
Obr. 8: Trus medvěda, 5. 6. 2015, Malá Fatra, dolina Bystričky
50
Obr. 9: Medvědí nora, Velká Fatra
Obr. 10: Odchyt medvěda
51
Obr. 11: Stopy rysa, Malá Fatra
Obr. 12: Stopy Rysa, Malá Fatra
52
Obr. 13: Stopy rysa, 6. 2. 2016, Velká Fatra
53
Obr. 14: Postup při dokumentaci stop
Obr. 15: Prohlídka nalezených stop, rezervace Šrámková, Malá Fatra
54
Tab. 1: Souhrnná tabulka terénních kontrol a nalezených pobytových znaků na obou lokalitách
Datum
Území
14.8.2014 29.8.2014
VF VF
12.2.2015
VF
25.2.2015 21.5.2015
VF VF
31.10.2015 2.12.2015
Trasa Belá-Chata pod Borišovom Vyšna Revúca-Ploská SmrekovicaĽubochnianská dolina
Nález/ druh medvěd negativní
Pobytový znak
Souřadnice
trus
negativní vlk negativní
VF
Vyšna Revúca-Ploská Ľubochnianská dolina SmrekovicaĽubochnianská dolina
VF
Vyšna Revúca-Ploská
medvěd
9.1.2015
VF
Ľubochnianská dolinaSmrekovica
vlk
6.2.2016
VF
Ľubochnianská dolina
vlk
8.9.2014
MF
medvěd
26.10.2014
MF
rezervace Šrámková Strečno -MinčolMrtinské Hole
22.11.2014
MF
11.12.2014
MF
Istebné -Zázrivá Malá LučivnáMagurka-Magura
2.1.2015
MF
Strečno-Šútovo
medvěd
10.1.2015 26.2.2015
MF MF
medvěd rys
5.6.2015 4.7.2015
MF MF
15.7.2015
MF
Kraľovany-Stoh Dolina Bystričky Dolina BystričkyMedziholie Kľak Kunerad-Martinské Hole
6.12.2015
MF
Isebné-Zázrivá
21.12.2015
MF
Dolina Bystričky
rys medvěd, rys
27.1.2016
MF
Dolina Bystričky
vlk
5.2.2016
MF
Dolina Bystričky
rys
pozorování dalekohledem
48.9244950N, 19.1295333E
stopa ve sněhu stopy ve sněhu,stopní dráha smečka - stopy ve sněhu 4x pozorování medvědice s medvídětem trus, medvědí strom
48.9250942N, 19.1402839E
negativní
medvěd vlk smečka rys
medvěd negativní
49.0015078N, 19.1688561E 49.0140489N, 19.1420700E
stopy stopa stopa ve sněhu stopa ve sněhu zvuk trus
49.2069150N, 19.1380200E 49.1885958N, 19.0631489E 49.1871811N, 19.0991281E 49.2135858N, 19.1135100E
negativní
55
stopa ve sněhu
49.2447603N, 19.2069528E 49.1891892N, stopy ve sněhu 19.1247000E 49.2023472N, stopy 2x, trus 19.1045836E 49.2029081N, zvuk 19.1100981E
