MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2014
Bc. FILIP KARÁSEK
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství
Zkrmování pšenice Citrus u brojlerů Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Ing. Eva Mrkvicová, Ph.D.
Vypracoval: Bc. Filip Karásek Brno 2014
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem práci Zkrmování pšenice Citrus u brojlerů vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně dne: …………………………………………………….. podpis
Výzkum popsaný v této diplomové práci byl realizován v laboratořích podpořených z projektu SIX; registrační číslo CZ.1.05/2.1.00/03.0072, operační program Výzkum a vývoj pro inovace.
PODĚKOVÁNÍ Předem této práce bych chtěl poděkovat vedoucí mé diplomové práce Mgr. Ing. Evě Mrkvicové Ph.D. za odborné vedení a konzultace při zpracování mé diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat všem svým kolegům, kteří se podíleli na realizaci pokusu a paní Martině Staňkové, prof. Ing. Renému Kizkovi, Ph.D., Lukáši Melicharovi a dalším za provádění analýz. V neposlední řadě můj velký dík patří také moji rodině za vytvoření příznivých podmínek pro mé studium.
ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá zjištěním vhodnosti zařazení nově vyšlechtěné odrůdy pšenice Citrus, u které se uvádí vyšší obsah luteinu v zrnu do krmné dávky pro vykrmované brojlery a následně jejího vlivu na spotřebu krmiva, hmotnost a přírůstky kuřat, konverzi krmiva, jatečnou výtěžnost a antioxidační aktivitu brojlerů. V krmných dietách u pokusných kohoutků hybridní kombinace Ross 308 byla zařazena nová odrůda pšenice Citrus v podílu 30 % a 60 % v krmné směsi, která byla porovnávána s kontrolní pšenicí, jejíž podíl v krmných dietách byl také 30 % a 60 %. Vliv pšenice Citrus u vykrmovaných brojlerů nebyl průkazný, na parametry užitkovosti avšak průkaznost vlivu pšenice Citrus (P < 0,05) byla zjištěna na antioxidační aktivitu při použití metody volných radikálů (FR).
Klíčová slova: pšenice Citrus, výživa, brojler, antioxidační aktivita
ABSTRACT This thesis deals with the finding of suitability for inclusion in the newly bred varieties of wheat Citrus with is, in higher lutein content in grain to the ration for fattening broilers. Influence on feed consumption, body weight gain, feed conversion ratio of broiler were observed. In the trial with male chickens Ross 308 were fed diet with 30 % and 60 % wheat as compared with control wheat. Effect of wheat Citrus to fattened broilers was not significant, but the relevance of the performance parameters influence wheat Citrus (P <0.05) was observed on the antioxidant activity using the method of free radicals (FR).
Keywords: wheat Citrus, nutrition, broiler, antioxidant activity
OBSAH
1.
ÚVOD .................................................................................................................................9
2.
LITERÁRNÍ PŘEHLED ................................................................................................... 11
2.1
Výživové požadavky brojlerů .......................................................................... 11
2.1.1
Energie ...................................................................................................... 12
2.1.2
Dusíkaté látky ........................................................................................... 13
2.1.3
Minerální látky.......................................................................................... 15
2.1.4
Vitamíny ................................................................................................... 20
2.2
Působení neškrobových polysacharidů ............................................................ 25
2.3
Dosavadní poznatky o využití pšenice ve výživě brojlerových kuřat .............. 28
2.3.1
Různý obsah pšenice v krmných směsích ve výkrmu brojlerů ................. 29
2.3.2
Barevné pšenice ........................................................................................ 29
2.3.3
Možnost zařazení celého zrna u vykrmovaných brojlerů ......................... 30
2.4
Antioxidační aktivita ........................................................................................ 31
2.4.1
Metody stanovení obsahu antioxidačních látek ........................................ 33
3.
CÍL PRÁCE....................................................................................................................... 35
4.
MATERIÁL A METODIKA ............................................................................................ 36
5.
VÝSLEDKY A DISKUSE ................................................................................................ 41
5.1
Vliv zkrmování různého zastoupení pšenice v krmné směsi ........................... 41
5.2
Vliv zkrmování samostatné pšenice na antioxidační aktivitu .......................... 46
6.
ZÁVĚR ............................................................................................................................. 49
7.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................... 50
8.
SEZNAM TABULEK A GRAFŮ ..................................................................................... 56
9.
SEZNAM OBRÁZKŮ ...................................................................................................... 57
1. ÚVOD Chov drůbeže patří ve světě mezi nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví živočišné výroby. Vysoká dynamika rozvoje chovu je zapříčiněna tím, že hospodaření není striktně vázáno na půdu nebo také tím, že má přibližně pětkrát rychlejší reprodukční schopnost oproti skotu a má vysokou intenzitu růstu. Šlechtění vysoce užitkových hybridů provádí řada světových společností zaměstnávající špičkové šlechtitele, poradce přes výživu, genetiky veterináře a podobně, tudíž vyšlechtění hybridi brojlerů patří v intenzitě a efektivnosti výkrmu ke světové špičce. I v českém zemědělství hraje chov drůbeže důležitou roli v oblasti živočišné produkce. Hlavním cílem v chovu drůbeže je produkce vysoce dietetického drůbežího masa a vajec. Výkrm brojlerů je nejvýznamnějším odvětvím v produkci drůbežího masa. Drůbeží maso představuje zdroj plnohodnotných živin, je lehce stravitelné, tuk má příznivé složení vzhledem k nízkému obsahu nasycených mastných kyselin a vysokému podílu nenasycených masných kyselin, tudíž je vhodné pro všechny věkové kategorie. Drůbeží maso lze využít pro rychlou úpravu a patří mezi nejlevnější. Pro vysokou intenzitu růstu, nízké ztráty během výkrmu a produkci kvalitního drůbežího masa, je nutné vykrmovaným brojlerům poskytovat vedle dobrých podmínek chovu také vyvážené krmné směsi na všechny potřebné živiny vyráběné z kvalitních surovin. V České republice je genofond drůbeže na světové úrovni, ale právě nevyvážené krmné směsi jsou nejčastějším faktorem v omezení rentability chovu, protože cena krmiv u nás tvoří v průměru 70% podíl z celkových nákladů na výrobu drůbežího masa (ZELENKA, 2013). V krmných směsích je pšenice (Triticum aestivum L.) jednou z hlavních složek diet pro brojlery (STEENFELDT, 2001). Jejím zařazením zajistíme v krmných směsích velkou část potřebné energie a dusíkatých látek. Pro jejich variabilitu v obsahu zrnu je však nutné provést před sestavením krmné směsi jejich stanovení pomocí rozboru. Dřívější krmné směsi obsahovaly nižší procentické zastoupení pšenice, proto byly a jsou prováděny pokusy se zařazením vyššího podílu pšenice v krmných dietách pro brojlery (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Vzhledem k těmto pokusům jsou v dnešní době již využívány i vyšší podíly pšenice v krmných dietách pro brojlery, ať bez použití nebo s použitím průmyslově vyráběných enzymů. Znalosti o zkrmování pšenice jsou v dnešní 9
době tak vysoké, že se dnes využívá v krmných směsích pro vykrmované brojlery část použité pšenice v podobě celého zrna. Zařazení celého zrna do diet se provádí jak z důvodu zlepšení zdravotních podmínek, tak hlavně pro snížení nákladů na výrobu krmných směsí (JEŽKOVÁ, 2012). V dnešní době je snaha co nejvíce vyjít vstříc velké skupině konzumentů, kteří vyžadují sytější barvu drůbežího masa, nebo produkci funkčních potravin. Funkční potraviny obsahují složky, které mají v lidském organismu určitou fyziologickou a zdravotně prospěšnou funkci, například upravují hladinu cholesterolu, snižují ucpávání cév a další (ČECH, 2006). Proto pro uspokojení této skupiny konzumentů jsou v posledních letech šlechtěny různé odrůdy barevných pšenic. Jednou z odrůd je také pšenice Citrus, která má zvýšený obsah luteinu, tudíž má pozitivní vliv na barvu drůbeže a může poskytovat konzumentům vyšší příjem těchto látek, a tím přispívat ke zvýšení imunity a antioxidační ochrany organismu. Je však nutné, aby přidáním nových odrůd barevných pšenic do krmných diet vykrmovaných brojlerů nebyla snížena intenzita růstu, tudíž byly a jsou prováděny pokusy s vykrmovanými brojlery.
10
2. LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Výživové požadavky brojlerů Hlavní složku nákladů na výkrm brojlerů představují náklady na krmivo. Pro zajištění optimální užitkovosti je nutné směsi pro vykrmované brojlery sestavit tak, aby byl zajištěn vyvážený poměr energie, proteinů a aminokyselin. Mezi další komponenty, které se bilancují v krmné směsi pro brojlery, patří minerální látky a vitamíny (ANONYM 1, 2014). Z důvodu různé intenzity růstu během výkrmu, kdy na začátku je intenzita růstu vysoká a s přibývajícím věkem postupně klesá, je nutné zkrmovat více krmných směsí s odlišnými obsahy živin. Nejen živinově dobře vyvážená krmná směs ale také použití kvalitních krmiv má vliv na rychlost růstu, spotřebu krmiva na jednotku přírůstku, ale také na jakost finálního produktu a imunitní systém (ZELENKA, 2013). Za účelem zvýšení stravitelnosti živin v krmivech, jsou také běžně využívány při výrobě krmných směsí enzymatické přípravky (ANONYM 1, 2014), zejména u směsí s vysokým zastoupením pšenice se využívají například enzymy β-xylanázy nebo β-glukanázy, pro zvýšení využití fosforu se do krmných směsí přidávají fytázy. U vylíhnutých kuřat a po léčbě antibiotiky se do krmných směsí přidávají probiotika, z důvodu podpory rozvoje správné mikroflóry v trávicím traktu. Mladým kuřatům se podávají také antikokcidika (ZELENKA, 2013). Na záchovu potřebují vykrmovaní brojleři více energie než dusíkatých látek, naopak pro růst vyžadují energii a dusíkaté látky v úzkém poměru. Se zvyšujícím se stáří kuřat vlivem zvětšování hmotnosti těla, tedy zvyšováním záchovné potřeby, je nutné také rozšiřovat poměr živin v krmné dávce. Rozšiřování poměru živin během růstu je důležité i z důvodu zvyšující se metabolizovatelné energie přibližně asi až do sedmého týdne stáří, kdy dosahuje maxima a poté opět klesá a stravitelnost dusíkatých látek s přibývajícím věkem postupně také klesá, což vyžaduje rozšiřování poměru živin v krmných směsích. Tyto změny jsou zapříčiněny i tím, že během výkrmu dochází, ke zvyšování podílu tuku na přírůstcích vykrmovaného brojlera. Tedy v praxi při použití tří druhů krmných směsí se obvykle pohybuje poměr živin ve startéru (BR1) 54,8, který se zkrmuje během prvních deseti dní, po něm následuje růstová směs (BR2) krmená od 11. do 24. dne výkrmu s poměrem živin 63,3 a následně finišér (BR3) s poměrem živin 70,5, který se zkrmuje od 25. dne do konce výkrmu (ob11
vykle do 35. dne). Při prodlouženém výkrmu kohoutků do vyšší porážkové hmotnosti (nad 2,5kg) lze využít dokrmovou směs s poměrem živin 74,4 (ZELENKA, 2013). Během výkrmu také dochází ke zvyšování spotřeby krmiva na jednotku přírůstku, neboť jak bylo již řečeno, s přibývajícím věkem se snižuje rychlost růstu, dále přírůstek je se zvyšujícím věkem bohatší na bílkoviny a tuk a tělesné tkáně během růstu musí být vlivem opotřebení obměňovány. Přestože v České republice je prováděn především společný výkrm kohoutků i slepiček, ve snaze zvýšit efektivnost výroby se ve světě často přechází k oddělenému výkrmu podle pohlaví. Na oddělený výkrm se přechází z důvodů různé intenzity růstu a složení přírůstků nebo odlišného nástupu pohlavního dospívání. Odlišnosti v intenzitě růstu se začínají projevovat od druhého týdne stáří kuřat. Začátek odlišného krmení dle pohlaví se doporučuje od věku deseti dní kuřat. Normy jsou sestaveny jak pro společný výkrm, kde ale normy jsou tvořeny podle potřeb kohoutků a tedy slepičky jsou překrmovány živinami, jsou normy také tvořeny zvlášť pro výkrm kohoutků nebo slepiček. U vykrmovaných kohoutků tak lze využít jejich vyšší intenzity růstu a vykrmovat je tak do jejich vyššího stáří pokud si to spotřebitel přeje (ZELENKA, 2013). 2.1.1
Energie
Vykrmovaným brojlerům musíme zajistit v krmné dávce dostatek energie pro záchovu a zajištění růstu. Mezi zdroje pokrývající potřebu energie řadíme například kukuřici, pšenici a různé druhy tuků a olejů (ANONYM 1, 2014). Dle ZELENKY a ZEMANA (2006) je potřeba energie pro drůbež vyjadřována v hodnotách bilančně metabolizovatelné energie opravené na dusíkovou rovnováhu (ME N nebo MEn). Hodnoty jsou uváděny v kilojoulech (kJ) nebo megajoulech (MJ). V některých publikacích jsou hodnoty metabolizovatelné energie uváděny v kaloriích; 1 kalorie (cal) odpovídá 4,1868 joule (J). Koncentrace energie je rozhodujícím prvkem na množství přijatého krmiva při neomezené nabídce. Brojler tedy příjme takové množství krmné směsi, aby uspokojil svou potřebu energie, tudíž musíme při sestavování krmné směsi zachovat stálý poměr mezi obsahem MEN a obsahem živin v krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Energie v krmné směsi tedy musí být vybilancována tak, aby v přijaté krmné dávce na den byla pokryta potřeba brojlerů na záchovu a růst. Při snižování koncentrace energie v krmné směsi příjme brojler větší množství krmné směsi, pokud má 12
dostatečnou kapacitu trávicího traktu. Pokud však nemá dostatečně velkou kapacitu trávicího traktu, tak při nižší koncentraci energie v krmné směsi není možno plně využít jejich růstové schopnosti (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Naopak při snaze připravit krmnou směs s vysokou koncentrací živin musíme zařadit mezi komponenty krmný tuk, neboť představuje nejkoncentrovanější zdroj energie, jeho metabolizovatelná energie je většinou vyšší než 36 MJ/kg, zatímco ME N obilních šrotů je pouze kolem 13 MJ/kg. Stálost tuků, tedy ochrana před jejich žluknutím, zajistíme přidáním antioxidantů. Tuky jsou také kvalitním zdrojem esenciálních mastných kyselin, jako jsou kyselina linolová či α-linolenová, tedy těch, které si brojler neumí syntetizovat. Kyselina linolová se do krmných směsí normuje, ve startéru je její obsah 12,5 g/kg směsi., v růstové směsi je zastoupena 12,0 g/kg směsi a ve finišéru je obsažena 10,0 g/kg směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007; ANONYM 2, 2014). A také při zařazení tuků do výroby se snižuje prašnost při manipulaci a usnadňuje granulování krmných směsí (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Potřeba MEN je do 10. dne výkrmu stejná pro kohoutky i pro slepičky. V tomto období je záchovná potřeba nižší, zato přírůstky narůstají. Potřeba energie je uváděna 12,6 MJ/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Od 11. dne stáří se nároky na energii zvyšují vlivem rozvoje organismu, tedy stále se zvyšují přírůstky, ve kterých se zvyšuje podíl bílkovin a tuku oproti snižujícímu se obsahu vody, a zvětšuje se i podíl záchovné potřeby brojlerů, narůstá také obsah energie v krmné směsi na 13,3 MJ/kg krmné směsi. Při přechodu na finišér od 25. dne stáří kuřat se zvyšuje podíl energie v krmné směsi jen nepatrně, a to na 13,4 MJ/kg krmné směsi z důvodu přibývajícího podílu tuku v přírůstcích, tudíž se zvyšují nároky brojlerů na energii. V prodlouženém výkrmu kohoutků se obsah energie v dokrmové směsi dále nemění (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Podle živinové specifikace návodu firmy Aviagen se potřeba energie během společného výkrmu brojlerů téměř neliší (ANONYM 2, 2014). 2.1.2
Dusíkaté látky
Brojleři potřebují také v krmné směsi dostatek dusíkatých látek, aby byla zajištěna potřeba všech esenciálních, poloesenciálních a neesenciálních aminokyselin, nebo látek potřebných pro jejich tvorbu. Aminokyseliny jsou v organismu využívány přednostně na záchovu, následuje využití pro tvorbu peří, přírůstek živé hmotnosti, poté na rozvoj prsní svaloviny. Podle ideální bílkoviny lze stanovit poměr jednotlivých aminokyselin 13
obsažených v krmné dávce. Poměr vychází z množství lysinu připadajícího v krmné směsi na jeden MJ MEN. S přibývajícím věkem, dochází ke snižování růstové intenzity, snižuje se také obsah lysinu a v ideální bílkovině dochází k zužování poměru mezi obsahem lysinu a většiny ostatních aminokyselin (ZELENKA, 2013). Pokud v krmné směsi jsou aminokyseliny v přebytku, dochází k jejich využívání na tvorbu energie a tuku. Při zajištění vyváženého zastoupení jednotlivých esenciálních aminokyselin v krmné směsi lze následně ve směsi snížit obsah dusíkatých látek. Tím dochází v organismu k nižšímu rozkladu nadbytečných aminokyselin, následně se snižuje obsah dusíkatých látek v trusu, a tím se omezuje také zátěž životního prostředí. Mezi esenciální aminokyseliny řadíme lysin, threonin, tryptofan, histidin, fenylalanin, leucin, izoleucin, methionin, valin a arginin. Poloesenciální aminokyseliny jsou takové, které organismus syntetizuje, avšak pouze z některé z esenciálních aminokyselin. Mezi takové aminokyseliny řadíme cystein a tyrosin, kdy cystein může vznikat z methioninu a tyrosin z fenylalaninu. Neesenciální aminokyseliny mohou vznikat z jiných neesenciálních nebo esenciálních aminokyselin. Do neesenciálních aminokyselin řadíme alanin, serin, prolin, kyselina asparagová, asparagin, kyselina glutamová a glutamin. Poměr přijatého dusíku v krmné směsi mezi esenciálními a neesenciálními aminokyselinami by měl být přibližně 1:1 (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Do krmných směsí se pravidelně doplňuje metionin, lysin a někdy také threonin (ZELENKA, 2013). Brojleři získávají bílkoviny například v obilovinách či sóji. Hybridi Ross jsou citliví na obsah stravitelných aminokyselin v přijímané krmné směsi. Pokud je podávané krmivo vyvážené na dusíkaté látky, bude zajištěn příznivý růst a tím také ziskovost výkrmu (ANONYM 1, 2014). Na začátku výkrmu, je vyžadován nejužší poměr mezi energií a dusíkatými látkami. Nároky na dusíkaté látky jsou v tomto období nejvyšší, a to z důvodu rychlého růstu organismu, tedy pro výstavbu svalových tkání. Potřeba dusíkatých látek ve startérových směsích je 230 g/kg startéru. Od 11. dne výkrmu, tedy při přechodu na růstovou směs, kdy dochází k rozšiřování poměru mezi energií a dusíkatými látkami nastává snižování obsahu dusíkatých látek, kdy potřeba je již 210 g/kg růstové směsi. Na přírůstcích se již výrazně zvyšuje podíl bílkovin, oproti prvním dnům výkrmu. V poslední fázi výkrmu od 25. dne až dokonce výkrmu je obsah dusíkatých látek v krmné směsi 190 g/kg finišéru, a to z důvodu zvyšujícího se podílu záchovné potřeby. Pokud se provádí prodloužený výkrm kohoutků na vyšší porážkovou hmotnost, je obsah dusíkatých látek dále snížen na 180 g/kg krmné směsi. Potřeba jednotlivých aminokyselin je uvedena v tabulce 1 14
(ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007; ANONYM 2, 2014). Podle živinové specifikace návodu firmy Aviagen se potřeba dusíkatých látek i aminokyselin během společného výkrmu brojlerů téměř neliší (ANONYM 2, 2014). Při prodlouženém výkrmu kohoutků tedy od 43. dne stáří dochází u jednotlivých aminokyselin k malému snížení potřeby nebo se potřeba již nemění (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007).
Tabulka 1 - Norma potřeby živin Dny společného výkrmu od 1. do 10. Normy 2007 Veškeré aminokyseliny
od 11. do 24.
Aviagen
Normy 2007
Aviagen
od 25. dokonce výkrmu Normy Aviagen 2007
lysin
14,1
14,3
12,2
12,4
10,4
10,9
methionin
5,3
5,1
4,6
4,5
4
4,1
methionin + cystein
10,3
10,7
9,1
9,5
7,9
8,6
threonin
9,4
9,4
8,3
9,3
7,2
7,4
tryptofan
2,4
2,4
2,1
2
1,8
1,8
arginin
14,6
14,5
12,8
12,7
11
11,3
12,5
12,7
10,9
11
9,3
9,7
5
4,7
4,4
4,2
3,8
3,8
methionin + cystein
9,3
9,4
8,2
8,4
7,1
7,6
threonin
7,9
8,3
7
7,3
6
6,5
tryptofan
2,1
2
1,8
1,8
1,6
1,6
arginin
13,1
13,1
11,5
11,4
10
10,2
Stravitelné aminokyseliny lysin methionin
(ZELENKA, 2007; ANONYM 2, 2014)
2.1.3
Minerální látky
Do makrominerálních látek, které se normují, pro brojlery řadíme vápník, fosfor, hořčík, draslík, sodík a chlór. Z mikrominerálních látek se do krmných dávek normují mangan, zinek, železo, měď, jód a selen (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Požadavky na obsah minerálních živin v krmných směsích se odvíjí od požadavků vykrmo15
vaných brojlerů a také na využitelnosti samotných minerálních látek (ZELENKA, 2013). Pro vysokou užitkovost brojlerů je tedy nutné zajistit požadující množství těchto prvků a jejich správné vyvážení v krmné dávce (ANONYM 1, 2014). Vápník (Ca) obsažený v krmných směsích ovlivňuje u brojlerů růst, příjem krmiva, vývoj kostí, funkci nervů, imunitní systém (ANONYM 1, 2014) a je nezbytný při srážení krve (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Vápník jako i ostatní komponenty krmné směsi je potřeba dodávat v optimálním množství a trvale (ANONYM 1, 2014). Chybějící vápník, který se do krmných směsí nezajistí krmnými komponenty, z nichž je směs složena, se do směsí obvykle zajišťuje přidáním krmného vápence v různé zrnitosti nebo dihydrogenfosforečnanem vápenatým, či hydrogenfosforečnanem vápenatým, jimiž zajistíme dodání také z části chybějící fosfor v krmné směsi. Při přebytku vápníku ve směsi, dochází ke snižování využití fosforu v organismu, dále se také zvyšují požadavky na hořčík, železo, jód, mangan, zinek a měď. Přebytek vápníku zhoršuje i stravitelnost tuků. Při přebytku vápníku v krmivu tedy dochází ke snížení příjmu krmiva, zpomalení růstu, nedostatečné mineralizaci kostí a ke zvýšení nebezpečí vzniku krvácenin ve svalovině (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Na začátku výkrmu jsou nároky na vápník nejvyšší z důvodu rostoucí kostry brojlerů a její mineralizace. Od začátku výkrmu do 10. dne stáří je potřeba vápníku 10 g/kg startérové směsi. Postupně při přechodu na následující krmné dávky se potřeba vápníku snižuje na 9 g/kg a poté na 8,5 g/kg krmné směsi. I při prodloužení výkrmu u kohoutků je také potřeba vápníku 8,5 g/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Podobné hodnoty jsou uváděny ve výživových nárocích firmy Aviagen (ANONYM 2, 2014). Fosfor (P), stejně jako vápník je důležitý pro správný růst a vývin kostí (ANONYM 1, 2014), dále se účastní energetických přeměn v organismu a udržení acidobazické rovnováhy. Většina z celkového obsahu fosforu v krmivech rostlinného původu je však ve formě solí kyseliny fytové, ze kterých potřebný fosfor brojleři umí využít jen z malé části. Pro zvýšení využití fosforu z krmiv rostlinného původu brojlery je dobré zařazení fytázy, která se průmyslově vyrábí. Využitelný fosfor z krmiv je v organismu resorbován, jeho resorpci příznivě ovlivňuje 1,25-dihydroxycholekalciferol. Při nedostatku fosforu v krmné směsi dochází ke snižování příjmu krmiva, jeho nadbytek také způsobuje zhoršení užitkovosti. Jelikož metabolismus fosforu a vápníku je velmi propo16
jen, je důležitý jejich správný vzájemný poměr v krmné dávce. V normách se uvádí fosfor využitelný, kdy jeho potřeba podobně jako potřeba vápníku je nejvyšší na začátku výkrmu. Nároky brojlerů na začátku výkrmu na fosfor jsou 5 g/kg krmné směsi, zatímco v následujících krmných směsí se snižuje postupně na 4,5 g/kg až 4,2 g/kg krmné směsi, jehož množství zůstává i při prodlouženém výkrmu kohoutků (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007; ANONYM 2, 2014). Hořčík (Mg) v těle brojlera je součástí nebo aktivuje řadu enzymů, které se podílí na glykolýze a dále také syntézy ATP, DNA, RNA, sacharidů, lipidů a bílkovin. Ve většině případů není potřeba hořčík do krmné směsi přidávat z důvodů, že je ho dostatek v komponentech, ze kterých je krmná dávka složena. Při jeho nedostatku lze jako zdroj hořčíku použít dolomitický vápenec. Během celého výkrmu se nároky na hořčík nemění, brojleři vyžadují po celý výkrm 0,5 g/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Naproti tomu ve výživových požadavcích firmy Aviagen je potřeba hořčíku po celý výkrm 0,5 – 5 g/kg krmné směsi (ANONYM 2, 2014). Sodík (Na), draslík (K) a chlór (Cl) jsou hlavními ionty zajišťující stálost acidobazické rovnováhy v organismu brojlera. Je důležité dodržovat jejich požadované zastoupení v krmné dávce, neboť například sodík zajišťuje udržení chuti k přijímání krmiva a jeho využití, dále se účastní na správné činnosti srdce, vývinu kostí, hospodaření organismu s vodou a dalších metabolických funkcích. Při jeho nedostatku dochází ke snížení užitkovosti. Pro doplnění chybějícího sodíku v krmné dávce lze využít krmnou sůl nebo hydrogenuhličitan sodný. Při nadbytku sodíku nebo chlóru dochází k vyššímu příjmu vody a tím se následně zvyšuje vlhkost podestýlky. Chlór podobně jako sodík, lze také doplňovat do krmné směsi pomocí krmné soli, za zdroj lze považovat i hydrochlorid lysinu. Při nadbytku chlóru v krmné dávce může dojít ke vzniku acidózy organismu, ke zhoršení mineralizace kostí a snižuje se využití některých vitamínů (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Draslík se účastní metabolismu sacharidů, svalových kontrakcí, udržení nitrobuněčného osmotického tlaku a stálosti acidobazické rovnováhy (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Jeho další funkcí je například účast při vylučování kyseliny močové z organismu, která je hlavním dusíkovým metabolitem u brojlerů. Jeho nedostatek nebo nadbytek v krmné dávce tedy způsobuje zdravotní problémy u brojlerů (ZELENKA, HEGER, 17
ZEMAN, 2007). Nároky brojlerů na sodík, draslík a chlór se během výkrmu nemění, kde sodík je po celý výkrm zastoupen 1,6 g/kg krmné směsi, draslík 6,5 g/kg krmné směsi, a chlór 1,6 – 2,2 g/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Zatímco ve výživových požadavcích firmy Aviagen potřeba sodíku po celý výkrm je 1,6 – 2,3 g/kg krmné směsi, draslíku 4 – 10 g/kg krmné směsi a chlór je téměř stejný 1,6 – 2,3 g/kg krmné směsi (ANONYM 2, 2014). Mangan (Mn) ovlivňuje řadu enzymů nebo je aspoň jejich součástí. U brojlerů však dochází k nízkému vstřebávání manganu a nepříznivě ho také ovlivňuje vyšší obsah vápníku, fosforu a železa v krmné směsi. Při jeho nedostatku v krmné dávce lze mangan doplnit například pomocí uhličitanu manganatého nebo oxidu manganatého. Pokud je nedostatek manganu v krmné směsi dochází u brojlerů ke vzniku perózy. Potřeba manganu v krmné směsi se po celý výkrm nemění, nároky na mangan jsou 100 mg/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007), zatímco ve výživových nárocích firmy Aviagen se uvádí hodnota 120 g/kg krmné směsi (ANONYM 2, 2014). Zinek (Zn) má řadu funkcí v těle, jako součást bílkovin je přítomen ve více než 160 enzymech, dále se účastní metabolismu sacharidů a je aktivátorem inzulinu. Nároky na zinek se zvyšují, pokud je například v krmné dávce vyšší obsah vápníku či mědi. Při jeho nedostatku lze zinek doplnit pomocí síranu zinečnatého nebo oxidu zinečnatého. Pokud vznikne nedostatečné množství zinku v krmné dávce, dochází ke snižování chuti k příjmu krmiva, vznikají záněty kůže, problémy s opeřením či pohybovým aparátem. Potřeba zinku u brojlerů je do 24. dne výkrmu 100 mg/kg krmné směsi a následně od 25. dne výkrmu jsou nároky na zinek 80 mg/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Zatímco ve výživových nárocích firmy Aviagen je potřeba zinku po celý výkrm 100 mg/kg krmné směsi (ANONYM 2, 2014). Železo (Fe) je obsaženo ve velkém množství enzymů a také bílkovinných přenašečů kyslíku v hemoglobinu, myoglobinu a cytochromech. Jeho nedostatek lze doplnit pomocí krystalického síranu železnatého nebo fumaranu železnatého (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Při současném nedostatku železa a mědi dochází ke vzniku anemie. Nároky brojlerů na obsah železa v krmné směsi jsou po celý výkrm 80 mg/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007), zatímco ve výživném návodu firmy Aviagen je jeho potřeba po celý výkrm pouze poloviční, tedy 40 mg/kg krmné směsi (ANONYM 2, 2014). 18
Přítomnost mědi (Cu) v organismu je nenahraditelná v oblasti krvetvorby, z důvodu mobilizace železa a jeho vazbě do hemu. Je obsažen v některých metaloenzymech a činnost řady jiných enzymů ovlivňuje. Dále působí v tkáňovém dýchaní a má vliv na některé žlázy s vnitřní sekrecí. V krmné směsi je tedy nenahraditelný, nároky organismu na měď se zvyšují například při nadbytku molybdenu v krmné dávce. Nedostatek lze doplnit pomocí síranu měďnatého. Při nedostatku mědi v krmné dávce dochází například ke snížení pružnosti cév u brojlerů a následným rupturám aorty (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Nároky vykrmovaných brojlerů na měď jsou během celého výkrmu stejné, do směsí je mícháno 8 mg mědi na kilogram krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Firma Aviagen však uvádí ve výživových požadavcích pro hybrida Ross 308 16 mg mědi na kilogram krmné směsi (ANONYM 2, 2014). Jód (I) je součástí tyroxinu, což je hormon štítné žlázy, která je také jeho zásobárnou. Deficit jódu lze doplnit jodidem draselným nebo jodidem sodným. Pokud je jód v nedostatku, dochází u brojlerů ke zvětšení štítné žlázy, kuřata rostou pomalu a ukládají v těle více tuku. Krmné směsi, které obsahují strumigenně působící glukosinoláty, které jsou obsaženy například v řepkovém extrahovaném šrotu, způsobí v organismu snížení využití jódu (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Vykrmovaná kuřata mají během celého výkrmu potřebu jódu 1 mg/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007), Aviagen ve svých nárocích na výživu však uvádí potřebu 1,25 mg/kg krmné směsi (ANONYM 2, 2014). Selen (Se) se účastní v organismu společně s vitamínem E antioxidačního systému, kdy je obsažen v glutationperoxidase (MURRAY, 2002). Při nedostatku dochází k jeho narušení a následně vzniká u brojlerů svalová dystrofie. Z rostlin je selen vstřebáván aktivně, zatímco z anorganických sloučenin se vstřebává pasivně. V organismu může být po aktivním vstřebání selen uložen jako součást nových bílkovin nebo po pasivním vstřebání použit pro vznik selenoproteinů. Nedostatek lze vyrovnat přimícháním seleničitanu sodného nebo selenanu sodného do krmné směsi (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Na počátku výkrmu mají brojleři vyšší nároky na obsah selenu v krmné směsi tedy 0,2 mg/kg krmné směsi, od 25. dne výkrmu až do konce výkrmu však klesá jeho potřeba na 0,15 mg/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007), Aviagen však uvádí potřebu selenu o obsahu 0,3 mg/kg krmné směsi po celý průběh výkrmu.
19
2.1.4
Vitamíny
Do krmných směsí se vzhledem k vysokým požadavkům na růst a pohodu vykrmovaných brojlerů doplňují i vitamíny. Z hydrofobních vitamínů se doplňují, vitamín A, D3, E, K3, mezi hydrofilní vitamíny doplňovány do krmných směsí řadíme, vitamín B1, B2, B6, B12, biotin, kyselina nikotinová, kyselina listová, kyselina pantotenová a cholin (ZELENKA a ZEMAN, 2006). S genetickým pokrokem dochází u vykrmovaných brojlerů ke zvyšování rychlosti růstu, a tím klesá vzhledem ke stabilní potřebě na záchovu spotřeba krmiva na jednotku produkce. Tím dochází ke zvyšování nároků na koncentraci vitamínů v krmných směsích (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Při určování výše množství přidávaných vitamínů do krmných směsí se musí také zohlednit vedle požadavků brojlerů další faktory, jako jsou například jejich stabilita při granulování, délka skladování, či stresové vlivy v podmínkách velkochovu (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Do krmných směsí, kde obsahově převládá pšenice, je potřeba oproti směsím s převažující kukuřicí vyšší přídavek vitamínu A, B6, a biotinu a naproti tomu méně cholinu, kyseliny nikotinové a kyseliny pantotenové. Hydrofobní vitamíny jsou nerozpustné ve vodě, k jejich rozpustnosti tedy dochází v tucích. Tato skupina vitamínů se ukládá v játrech, lze je tedy zvířatům podávat do zásoby a je možnost jimi předávkovat. Různé formy vitamínu A a D mají různou biologickou účinnost, proto se množství těchto vitamínů udává v mezinárodních jednotkách (m.j.). Například jedna mezinárodní jednotka vitamínu A má účinnost 0,3 μg retinolu nebo jedna m.j. vitamínu D3 je stanovena, jako 0,025 μg cholekalciferolu. Ostatní vitamíny rozpustné v tucích jsou udávány v mg/kg krmné směsi. Hydrofilní vitamíny si nedokáže organismus téměř ukládat do zásoby, tudíž zde není takové riziko předávkování vitamíny rozpustných ve vodě jako u vitamínů rozpustných v tucích. Všechny vitamíny skupiny B kromě cholinu mají funkce koenzymů. (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Vitamín A je nenahraditelný při ochraně epitelů před rohovatěním a je tedy významným protiinfekčním vitamínem. Při jeho nedostatku dochází ke vzniku keratinizujících buněk místo buněk sekretujících mucin a poškozenými epitely sliznic následně lehce prostupují choroboplodné zárodky do organismu (MURRAY, 2002). Při jeho nedostatku lze u brojlerů vidět například výtoky z očí a nosu, vysychání spojivek a rohovky, keratinizace sliznic či naježené peří (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Mnohé 20
příznaky lze pozorovat také při vzniku hypervitaminózy vitamínu A. Vitamín A je také důležitý v oblasti reprodukce (MURRAY, 2002), protože je obsažen v zárodečném epitelu ve vaječníku a ve varlatech. Jeho nedostatek v krmné dávce způsobuje poruchy reprodukce. Provitamínem vitamínu A je β-karoten. Konverze β-karotenu však u brojlerů se pohybuje v průměru asi z 30 % (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Potřeba vitamínu A se během růstu brojlerů snižuje, ve startéru jsou nároky nejvyšší, kdy je nutno dodat 14 000 mezinárodních jednotek.
V následujících směsích se nároky snižují na
12 000 m.j. a 11 000 m. j. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). V normách pro hybrida Ross 308 je potřeba vitamínu A nižší, kdy na začátku výkrmu je potřeba 12 000 m.j. a poté od 11. dne výkrmu až do konce výkrmu 10 000 m. j. (ANONYM 2, 2014). Vitamín D je nezastupitelný při hospodaření s vápníkem a fosforem v těle brojlera (MURRAY, 2002). Jeho nedostatek v krmné směsi způsobuje poruchy metabolismu těchto makroprvků a následně vznikají onemocnění vykrmovaných brojlerů (ZELENKA a ZEMAN, 2006) jako například rachitida, tibiální dyschondroplazie či osteomalacie (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Naopak při jeho nadbytku dochází k vyplavování vápníku z kostních rezerv a k následnému ukládání v důležitých orgánech, cévách srdci, plících a ledvinách, čímž zabraňuje jejich činnosti (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Jeho potřeba je od začátku výkrmu do 24. dne výkrmu 5 000 m.j. a následně od 25. dne výkrmu až do konce je potřeba 4 000 m.j. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007; ANONYM 2, 2014). Vitamín E, je považován za hlavní antioxidant (MURRAY, 2002) podílí se tedy na zvýšení imunitních reakcí organismu, na stabilitě buněčných membrán a zlepšuje využívání vitamínů A a D (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Při jeho nedostatku může docházet ke vzniku encefalomalácií, exsudativní diatéze či nutriční svalové dystrofii (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Uvedené onemocnění vznikají zejména u brojlerů s vysokou schopností růstu s velmi intenzivním metabolismem (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Potřeba vitamínu E během výkrmu brojlerů klesá, ve startérové směsi jeho obsah činní 80 mg/kg krmné směsi, v růstové směsi je snížen na obsah 60 mg/kg krmné směsi a ve finišéru je ho pouhých 50 mg/kg krmné směsi (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). V nárocích pro hybrida Ross 308 jsou však rozdílné hodnoty potřeby vitamínu E,
21
kdy ve startéru je obsažen 75 mg/kg krmné směsi a následně až do konce výkrmu je potřeba snížena na 50 mg/kg krmné směsi (ANONYM 2, 2014). Vitamín K působí jako katalyzátor při tvorbě protrombinu, který je nezbytný při procesu srážení krve. U drůbeže je částečně syntetizován pomocí mikroorganismů trávicího traktu, zbytek je nutný doplnit pomocí podávaných krmiv. Při nedostatku vitamínu K dochází k tvorbě podkožních krvácenin (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Potřeba vitamínu K má snižující tendenci, neboť do desátého dne výkrmu je v krmné směsi zastoupen 4 mg/kg krmné směsi (k. s.), v růstové směsi je zastoupen 3 mg/kg k. s. a ve finišéru jsou pouze 2 mg/kg k. s. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Rozdílné potřeby jsou uvedeny v nárocích na výživu hybrida Ross 308, kde obsah vitamínu K je do 24. dne výkrmu 3 mg/kg k. s. a po zbytek výkrmu 2 mg/kg k. s. (ANONYM 2, 2014). Vitamín B1 (thiamin) se účastní na metabolismu glycidů, při jeho nedostatku dochází k hromadění kyseliny pyrohroznové v krvi, čímž vznikají nervové poruchy (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Jeho potřeba je do 10. dne výkrmu 3 mg/kg k. s. a od 11. dne stáří až do konce výkrmu je obsah thiaminu snížen na 2 mg/kg k. s. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007; ANONYM 2, 2014). Součástí flavinových enzymů, nezbytných pro tkáňové dýchání je vitamín B2 (riboflavin). Jeho barva je nažloutlá až žlutooranžová s nahořklou příchutí. Při jeho nedostatku se trvale zkroutí prsty dovnitř a dochází k narušení růstu (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Během výkrmu jeho potřeba postupně klesá. Ve startérové směsi je obsažen 8 mg/kg k. s., v růstové směsi je obsah snížen na 6 mg/kg k. s. a ve finišéru je obsah snížen na 5 mg/kg k. s. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007; ANONYM 2, 2014). Kyselina nikotinová (niacin) se účastní na metabolismu glycidů, tuků a bílkovin, tím že slouží pro přenos vodíkových iontů. Drůbež je schopná tento vitamín syntetizovat z tryptofanu. Při jeho nedostatku dochází u brojlerů k zánětům dutiny zobákové, zaostávání v růstu, výskyt dehydratace způsobené probíhajícími průjmy a u mladých kuřat vznikají záněty kůže (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Potřeba niacinu je do 24. dne výkrmu 60 mg/kg k. s. a po zbytek výkrmu se jeho potřeba snižuje na 40 mg/kg k. s. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Stejné potřeby jsou uvedeny také u kukuřičného typu krmné směsi firmy Aviagen, zatímco u pšeničného typu krmné směsi je vždy o 5 mg/kg k. s. nižší potřeba (ANONYM 2, 2014). 22
Kyselina pantotenová působí v koenzymu A, kde reguluje přeměnu kyseliny octové v citrátovém cyklu. Její nedostatek lze doplnit pomocí pantotenanu vápenatého. Při karenci kyseliny pantotenové vznikají zdravotní potíže jako například záněty kůže, výtok z očí, zrohovatění koutků zobáku, očních víček a snižuje se růstová schopnost vykrmovaných brojlerů (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Dle norem ZELENKY, HEGERA a ZEMANA (2007) je potřeba kyseliny pantotenové do 24. dne výkrmu 16 mg/kg k. s. a zbývající období výkrmu je její potřeba snížena na 15 mg/kg krmné směsi. Zatímco v nárocích na výživu hybrida Ross 308 je u směsí pšeničného typu potřeba 13 mg/kg k. s. po celý výkrm a u směsí kukuřičného typu 15 mg/kg k. s. (ANONYM 2, 2014). U přeměny aminokyselin a syntéze bílkovin je důležitý vitamín B6. Působí také jako koenzym dekarboxyláz a transamináz. Jeho nedostatek zapříčiňuje, například snižování chuti k přijímání krmiva, dochází k zastavení růstu a nervovým degradacím (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Potřeba vitamínu B6 se v jednotlivých etapách výkrmu snižuje a to od 5 mg/kg k. s. ve startérové směsi, přes 4 mg/kg k. s. v růstové směsi až na obsah 3 mg/kg k. s. ve finišéru (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Stejné potřeby jsou uváděny také v nárocích na výživu hybrida Ross 308 u pšeničného typu směsí, zatímco u kukuřičného typu směsí je potřeba vždy o 1 mg/kg k. s. nižší (ANONYM 2, 2014). Biotin působí jako koenzym karboxyláz a je nepostradatelný také při přeměně glycidů a tuků nebo jako ochrana před vznikem perózy. Nedostatek biotinu se projevuje záněty spodní plochy prstů, v okolí zobáku a vzniku již jmenované perózy (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Nároky na obsah biotinu v krmných směsích je do 24. dne výkrmu 0,18 mg/kg k. s. a pro zbylé období výkrmu, je jeho potřeba snížena na 0,05 mg/kg k. s. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Oproti potřebám hybrida Ross 308, kde jsou nároky do 24. dne výkrmu 0,2 mg/kg k. s. a následně po zbytek výkrmu jen 0,1 mg/kg k. s. (ANONYM 2, 2014). Kyselina listová se účastní antioxidačního systému organismu a hraje také nezbytnou roli při syntéze aminových a nukleových kyselin. Její doplnění do krmné směsi zajišťuje ochranu před vznikem anémie (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Na počátku výkrmu je potřeba kyseliny listové 2 mg/kg k. s., při přechodu na růstovou směs se spotřeba snižuje na 1,8 mg/kg k. s. a ve finišéru je obsah snížen na 1,5 mg/kg k. s. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Obdobné nároky jsou také uvedeny ve výživových potřebách hybrida Ross 308 (ANONYM 2, 2014). 23
Význam vitamínu B12 spočívá v podpoře zrání a prodlužování životnosti červených krvinek a využívání bílkovin. Při jeho nedostatku dochází ke vzniku anémie (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Potřeba vitamínu B12 je nízká, přesto musí být v krmných směsích obsažen. Do 24 dní výkrmu se dodává do krmných směsí v obsahu 0,02 mg/kg k. s. a po zbylé období výkrmu jen 0,015 mg/kg k. s. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). U hybrida Ross 308 je potřeba ještě nižší a to do 24. dne výkrmu 0,016 mg/kg k. s. a po zbytek výkrmu je jeho potřeba 0,01 mg/kg k. s. (ANONYM 2, 2014). Cholin tvoří základ pro stavbu acetylcholinu, který je účinnější než samotný cholin. Dále je součástí membrán a fosfolipidů. Cholin je nutné přidávat také do krmných směsí, které obsahují vyšší obsah tuků, neboť umožňuje využití mastných kyselin v játrech a tak je chrání před tukovou degenerací. I když si dospělá drůbež dokáže část potřebného cholinu vytvořit sama, je zapotřebí jeho doplnění do krmných dávek. K tomu lze využít cholinchlorid. Při nedostatku cholinu v krmné směsi dochází ke vzniku perózy. Jelikož je tento vitamín silně hygroskopický a agresivní, je nutné, ho nezařazovat do premixů, ale skladovat ho samostatně (ZELENKA a ZEMAN, 2006). Potřeba cholinu je v každém typu směsí během výkrmu jiná. Ve startéru je obsažen 1 800 mg/kg k. s., v růstové směsi je obsah cholinu snížen na 1 600 mg/kg k. s. a finišér obsahuje jen 1 400 mg/kg k. s. (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). V nárocích na výživu hybrida Ross 308 však jsou obsahy cholinu v krmných směsích nižší, kdy startér obsahuje 1 600 mg/kg k. s., růstová směs 1 500 mg/kg k. s. a finišér 1 400 mg/kg k. s. (ANONYM 2, 2014). Lze pozorovat odlišné potřeby určitých živin, které se doplňují do krmných směsí vyráběných pro celý výkrm. Vysvětlením může být, že potřeby sestaveny v normách od ZELENKY, HEGRA a ZEMANA (2007) jsou udělány jako obecné pro výkrm různých hybridů, zatímco nutriční požadavky firmy Aviagen jsou určeny přímo pro výkrm hybrida Ross 308. V nárocích lze také vypozorovat, že živiny, u kterých se mění jejich potřeba, jsou nároky na tyto živiny nejvyšší na počátku výkrmu a to až do 24. dne výkrmu kuřat. Je to z důvodu zvyšujícího se přírůstku a následně se snižujícími se přírůstky klesá také potřeba vykrmovaných brojlerů na obsah živin v krmných směsích.
24
2.2 Působení neškrobových polysacharidů Na stavbě buněčné stěny řady semen využívaných ve výživě hospodářských zvířat se z podstatné části také podílí skupina stavebních polysacharidů, do kterých řadíme např. celulosu, β-glukany, arabinoxylany a další, které jsou pro zvíře pouze omezeně stravitelné, nebo nestravitelné. Běžně jsou také nazývány jako neškrobové polysacharidy (NSP), (KALAČ a MÍKA, 1997). Stavební polysacharidy představují makromolekulární polymery monosacharidů, jsou součástí vlákniny a jsou navzájem spojovány glykosidickou vazbou, tedy přes atom kyslíku. Vazba je tvořena poloacetalovým hydroxylem jednoho monosacharidu (na uhlíku s číslem 1) a některou alkoholickou skupinou druhého monosacharidu. Vazby jsou uváděny čísly atomů uhlíku, mezi nimiž došlo k vazbě (1→2, 1→4 atp.) a prostorovou orientací poloacetalového hydroxylu (α- či β-). Například stavební jednotka hlavního řetězce β-glukanů je značena β-D-glukosa, s glykosidickými vazbami 1→3, 1→4 a nemá žádné vedlejší řetězce obrázek 1, zatímco například stavební jednotka hlavního řetězce arabinoxylanů je značena β-D-xylosa, s glykosidickou vazbou 1→4, a mají vedlejší řetězec arabinosu obrázek 2. Různé složení neškrobových polysacharidů zajišťuje odlišné fyzikální vlastnosti jako například různou rozpustnost ve vodě a schopnost vázat vodu a proto některé neškrobové polysacharidy se ve vodě rozpouští, velká část však nikoli (Mc DOUGALL a kol., 1996).
Obrázek 1 - Výseč ze struktury β-(1→3)(1→4)-D-glukanu (KALAČ a MÍKA, 1997)
25
Obrázek 2 - Výseč ze struktury arabinoxylanu (KALAČ a MÍKA, 1997)
Jednotlivé neškrobové polysacharidy v buněčných stěnách jsou vzájemně poutány mezi sebou a dalšími složkami jako například bílkovinami a ligninem. Buněčné uspořádání je vysoce organizované. Každá složka je vzájemně poutána slabými vodíkovými můstky, dále jsou přitahovány pevnějšími kovalentními vazbami. Velká část polysacharidů reaguje s vodou a vznikají tak viskózní roztoky. Viskozita roztoků je závislá na různých faktorech, jako například na velikosti molekul, obsah polysacharidu, jestli je řetězec přímý nebo rozvětvený a další. Pokud výskyt je nízký, způsobují polysacharidy zvyšování viskozity přímou reakcí s vodou, při vyšším výskytu polysacharidů vzniká síť. U rozpustných polysacharidů ve vodě, je možno při rychle rostoucí viskozitě docházet až ke vzniku gelu (KALAČ a MÍKA, 1997). Množství a složení vlákniny v obilí je ovlivněno genetickými a přírodními faktory, větší vliv však mají genetické faktory (GEBRUERS a kol., 2010; SHEWRY, FREEMAN a kol., 2010). SHEWRY, PIIRONEN a kol. (2010) zjistili, že arabinoxylany a βglukany mají vysokou dědičnost, a proto je vhodné s nimi dále pracovat ve šlechtění rostlin. Navzdory vysoké dědičnosti má také významný vliv počasí během vegetace na množství a složení vlákniny v obilovinách. K nárůstu obsahu arabinoxylanů dochází za teplého a slunečného počasí ve fázi tvorby obilek. Zatímco deštivé počasí během zrání obsah arbinoxilanu snižuje (GEBRUERS a kol., 2010). Stejný vliv má průběh počasí během zrání obilí na obsah β-glukanů (SWANSTON, a kol., 1997). Mezi další faktory jak ovlivnit obsah neškrobových polysacharidů v obilovinách řadíme například techno26
logické úpravy – např. tepelné úpravy (JEROCH, DÄNICKE, 1995), dále aplikace enzymových preparátů – (např. endo-β-glukanáza, endoxylanáza, arabinofuranosidáza), (BRENES a kol., 1993; MARQUARDT a kol., 1994). U drůbeže snižují neškrobové polysacharidy využitelnost živin. Naopak vláknina potravin ve výživě lidí je posuzována příznivě jako faktor podílející se na snížení hladiny cholesterolu v krvi (LIATIS a kol., 2009), omezení rizika výskytu rakoviny tlustého střeva (MALKKI a VIRTANEN, 2001), prevence obezity, cukrovky či zácpy (MARQUARD a kol., 1996). Míra účinků neškrobových polysacharidů je závislá jak na zvířeti, tak i na složení krmné směsi. U zvířete hraje velkou roli věk, kdy mláďata jsou více citlivá než dospělá zvířata, dále zdravotní stav a složení mikroflóry střevního traktu drůbeže (SMITS a ANNISON, 1996). Jedna z příčin antinutričních účinků neškrobových polysacharidů u zvířat se považuje zvýšení objemu a viskozity tráveniny ve střevech rozpuštěnými neškrobovými polysacharidy. Dochází tím k omezení pohyblivosti tráveniny, trávicích enzymů, ale také emulgujících žlučových kyselin, což způsobuje omezení jejich styku s tráveninou a zhoršují se podmínky pro vstřebávání živin, pro kontakt s povrchem střevní mukózy a dochází k zalepení střevních klků. Neškrobové polysacharidy mohou také tvořit komplexy s trávicími enzymy, a tím snižují aktivitu enzymů. Celkově se snižuje využitelnost živin, nejvýrazněji však nasycených tuků a lipofilních vitamínů. Při zvýšeném zastoupení neškrobových polysacharidů v krmné dávce u drůbeže dochází také ke sníženému příjmu krmiva a vlivem zhoršené využitelnosti živin i k poklesu hmotnostních přírůstků. Při příjmu takových krmiv dochází u drůbeže také ke zvýšené spotřebě vody, vlivem zhoršené využitelnosti živin ke zvětšování trávicího traktu a dále ke zvýšení obsahu vody v trávenině a trusu. Tyto faktory následně způsobují zhoršení stavu podestýlky a mikroklimatu v hale. Velký význam z pohledu antinutiričních účinků mají β-glukany a arabinoxylany jejichž zastoupení v krmivech je ale proměnlivé (MARQUARD a kol., 1996). Výskyt β-glukanů je charakteristický pro ječmen a některé genotypy pšenice, zatímco pro žito, triticale a pšenici je typický zvýšený obsah arabinoxylanů. Například celkový obsah NSP v pšenici je 11,4 %, z nichž je 2,4 % rozpustných neškrobových polysacharidů a mezi hlavní složky NSP patří β-glukany 0,5 %, arabinoxylany 6,1 % a celulosa 2,0 %. Zatímco celkový obsah NSP v ječmeni je 16,7 %, z nichž je 4,5 % rozpustných neškrobových polysacharidů a mezi hlavní složky NSP patří β-glukany 7,6 %, arabinoxylany 3,3 % a celulosa 3,9 % (AMAN a GRAHAM, 1987; SMITS a ANNISON, 1996). 27
Zvýšení viskozity tráveniny v trávicím traktu vyvolává také zvýšenou sekreci střevní mukózy, tím dochází ke zvýšení odporu vůči transportu nepolárních živin přes vodní vrstvu na povrchu epitelu zvětšením její šířky nebo v kombinaci se změnou chemických vlastností slizovité vrstvy. Může docházet také k morfologickým změnám klků a mikroklků. U kuřat brzy po vylíhnutí, u nichž probíhá kolonizace epitelu tenkého střeva, dochází při vysokém obsahu neškrobových polysacharidů k rozvoji bakterií, které v tenkém střevě ve zvýšené míře zkvašují sacharidy na těkavé mastné kyseliny. Zvýšená produkce těkavých mastných kyselin v tenkém střevě však působí nepříznivě na užitkovost i kondici drůbeže (CHOCT a kol., 1996). Nerozpustné neškrobové polysacharidy se částečně také podílí na zvýšeném zadržování vody v trávenině, což způsobuje zvětšení objemu tráveniny a následnému urychlení průchodu tráveniny střevním traktem. Tím mohou částečně nerozpustné neškrobové polysacharidy snižovat nepříznivé vlivy rozpustných neškrobových polysacharidů (SMITS a ANNISON, 1996). Jelikož neškrobové polysacharidy mají výše uvedené účinky u brojlerů, doporučuje ZELENKA, HEGER, ZEMAN (2007) zastoupení pšenice v krmné směsi do 20 – 25 %, při doplnění krmné směsi enzymy, lze zvýšit podíl pšenice až na 50 %.
2.3 Dosavadní poznatky o využití pšenice ve výživě brojlerových kuřat Pěstování pšenice (Triticum aestivum L.) v České republice, je velice rozšířené, patří tedy mezi nejčastěji pěstovanou obilninu. V krmných směsích je zastoupení pšenice různé, jejím zařazením uhradíme velkou část energie a dusíkatých látek v krmných směsích. Minimální sušina, kterou by mělo pšeničné zrno mít, je 86 % a měrná hmotnost by měla být 720 kg/m3 (VYSKOČIL, a kol., 2008). Výživná hodnota pšenice je ovlivňována nejen geneticky ale i agrotechnickými a environmentálními vlivy (JEDLIČKA, 2012). Tudíž obsah dusíkatých látek v zrnu pšenice je variabilní, obvykle mezi 11 % až 14 % (VYSKOČIL, a kol., 2008). Hlavním zdrojem energie v dietách pro brojlery je škrob. V Evropě jako zdroj škrobu je využívána na prvním místě pšenice, ale její stravitelnost má také vysokou variabilitu s ohledem na použité kultivary pšenice, které se používají v pšeničné dietě pro brojlery (STEENFELDT, 2001; PIRGOZLIEV a kol. 2003; JEDLIČKA, 2012). Diety, které obsahují vysoký podíl pšenice, mohou být nevyhovující vzhledem k různému chemickému složení a energetické hodnotě zrna (STEENFELDT, 2001; PIRGOZLIEV a kol., 2003). Také podle CLASSEN a kol. (1995) a 28
STEENFELDT (2001), různé odrůdy pšenice se mohou lišit v obsahu proteinu, škrobu a vlákniny, jakož i stravitelností živin a hodnotou zdánlivě metabolizovatelné energie pro drůbež. Je tedy nutné pro správné určení potřebného množství pšenice do krmných směsí stanovovat obsah živin v pšenici vlastním rozborem (STEENFELDT, 2001; VYSKOČIL a kol. 2008). 2.3.1
Různý obsah pšenice v krmných směsích ve výkrmu brojlerů
Pšenici je možno zařadit do krmných dávek pro všechny druhy a kategorie zvířat, to i s jejím vyšším zastoupením v krmných dávkách (VYSKOČIL, a kol., 2008). V některých publikacích se uvádí doporučené zastoupení pšeničného zrna v krmných směsích pro drůbež do 20 – 25 % bez použití enzymů, pokud je to však rentabilní, lze zařadit do krmných směsí i 50 % pšenice, při použití průmyslově vyráběných enzymů. Pokud však je vysoké zastoupení pšenice v krmných směsích pro vykrmované brojlery, dochází k tvorbě nálepů v okolí kloaky, ke vzniku vlhké podestýlky a je také jedním z faktorů zapříčiňující vznik nekrotické enteritidy. Při jemně šrotované pšenici, která je předkládána vykrmovaným brojlerům v sypké formě, vznikají u kuřat nálepy na zobácích a dochází až k jejich deformacím (ZELENKA, HEGER, ZEMAN, 2007). Při výrobě krmných směsí pro brojlery se také nezařazuje čerstvě sklizená pšenice z důvodu její zhoršené stravitelnosti, která se následně projevuje na snížení užitkovosti. Zhoršená stravitelnost čerstvě sklizené pšenice je zapříčiněna s velkou pravděpodobností vysokým obsahem neškrobových polysacharidů, který se během dvou až čtyř týdnů posklizňového dozrávání snižuje (VYSKOČIL, a kol., 2008). 2.3.2
Barevné pšenice
Ve výživě drůbeže ale i jiných hospodářských zvířat se běžně využívají bílé zrna pšenice seté. V posledních letech však dochází také ke šlechtění barevných odrůd pšenice, jejíž zrna mají červené, purpurové (odrůda Purple), modré (odrůda Skorpion) či žluté (odrůdy Citrus a Luteus) zbarvení (TROJAN a kol., 2010). Obě žluté odrůdy vyšlechtil Prof. Dr. WILHELM JAHN-DESSBACH z Německa, a zástupcem v České republice jsou Hanácká osiva s. r. o. Ozimá pšenice Citrus je pozdní až velmi pozdní žluto moučná odrůda s vyšším obsahem luteinu, s kvalitní potravinářskou jakostí (A). Výnos této odrůdy je nižší oproti klasickým odrůdám pšenice, lze ji však pěstovat ve všech oblastech, kde se pěstuje pšenice (VACULOVÁ, 2013). V rozboru ÚKZÚZ byl stano29
ven průměrný obsah luteinu v pšenici Citrus i Luteus 0,34 mg/100g, zatímco u běžné odrůdy Akteur, která je řazena mezi elitní odrůdy byl stanoven průměrný obsah luteinu 0,16 mg/100g. Je tedy zřejmé, že vzorky žlutomoučných odrůd pšenice ozimé Citrus a jarní Luteus obsahují dvakrát více luteinu než pozdní odrůda elitní Akteur (ANONYM 4). Různá zbarvení pšenice zajišťují tvořící se pigmenty ze skupiny anthokyanů (purpurové a modré) nebo karotenoidů (žluté) v různých oblastech obilky - perikarpu, aleuronové vrstvě nebo endospermu. Tyto pigmenty se v bílých obilkách netvoří. Pšenice, která má zvýšený obsah přírodních barviv, lze využívat také k výrobě funkčních potravin, které by měly kromě výživné hodnoty příznivý účinek v oblasti antioxidační aktivity (TROJAN a kol., 2010). Suroviny bohaté na antioxidanty typu antokyanů, flavonoidů a karotenoidů mají vliv v prevenci proti výskytu aterosklerózy, ischemické choroby srdeční, zánětlivých procesů, také zlepšují funkci zraku a pozitivně ovlivňují ochranné procesy v organismu (LACHMAN a kol., 2003). 2.3.3
Možnost zařazení celého zrna u vykrmovaných brojlerů
Pro snížení nákladů na výrobu krmných směsí a zvýšení efektivnosti jak po stránce zootechnické (JEŽKOVÁ, 2012), (zlepšení kvality podestýlky nebo zdravotního stavu vykrmovaných brojlerů), (ZELENKA, 2013), tak i ekonomické, je dobré zařazovat během výkrmu celá zrna pšenice do krmných směsí (JEŽKOVÁ, 2012). Kromě toho zařazením celého zrna pšenice do diet vykrmovaných brojlerů se vychází vstříc požadavkům velké skupiny zákazníků, kteří prosazují více „přírodní“ krmný systém u brojlerů (PLAVNIK a kol., 2002). Podle profesora ZELENKY (2013), je dobré se zkrmováním celého zrna pšenice začít od věku 7 dní, při dosažení hmotnosti kuřat alespoň 160 gramů v zastoupení 1 – 5 % v krmné směsi. Dosáhne se tím zvětšení svalnatého žaludku až o 50 %, a také zvýšení produkce kyseliny chlorovodíkové, čímž se zlepšuje odolnost kuřat proti nežádoucím mikroorganismům v trávicím traktu. Během výkrmu následuje postupné zvyšování podílu celého zrna pšenice z krmné směsi až na 25 – 35 % krmné směsi. Při tomto zastoupení však musíme krmnou směs živinově vyvážit. Během celého výkrmu pak podíl, celého zrna pšenice v dietě, se pohybuje kolem 17 – 24 %. JEŽKOVÁ (2012) však s příkrmem celého zrna pšenice u vykrmovaných kuřat začíná už od 5. dne stáří kuřat. 30
Podíl pšeničného zrna od zařazení do krmné směsi, tedy od pátého dne stáří kuřat tvoří 3 % z krmné dávky. Během výkrmu následně také zvyšují podíl pšeničného zrna tak, že za celý výkrm se obsah celého pšeničného zrna pohybuje v rozmezí 16 – 18 %. ENGBER (2004) zjistili, že zkrmované směsi doplněné z 23 % celou pšenicí zlepší využití krmiva. Zvýšení hmotnosti žaludku po zařazení celého zrna pšenice do krmné dávky, jak uvádí profesor ZELENKA (2013), bylo zjištěno i v dalších studiích (FORBES a COVASA, 1995; GABRIEL a kol., 2003). Také výsledky studie SUNA (2013) uvádí, že přidáním 15% a 30 % celé pšenice do směsi brojlerů se zvýšila hmotnost žaludku. Vyšší rozvoj žaludku může odstranit potřebu dalšího fyziologického přizpůsobení dolní části trávicího traktu, (SVIHUS a kol., 2004), což může přispět ke zlepšení konverze krmiva během výkrmu brojlerů (SUN, 2013). Kromě rozvoje žaludku byly v některých studiích také prokázány změny struktury a funkce střeva (BANFIELD, 1999; GABRIEL a kol., 2003) Prospěšné účinky této metody krmení byly zjištěny ve změně střevní mikroflóry. ENGBERG a kol. (2004) zaznamenali ve střevě nárůst počtu některých druhů Lactobacillus, snížení počtů Escherichia coli či nižší počet patogenů, jako jsou Salmonella spp. nebo Clostridium perfringens, který je odpovědný za nekrotické enteritidy. Celkově lze tedy říci, že je možné přidat až 30 % celé pšenice do diety brojlerů, čímž se sníží náklady na krmivo a zlepší se zdravotní stav brojlerů, jako například snížení výskytu ascitu a syndromu náhlé smrti během výkrmu brojlerů s ad libitním přístupem ke krmivu (SUN, 2013).
2.4 Antioxidační aktivita Někteří autoři uvádí antioxidační aktivitu jako antioxidační status. Za antioxidanty se považují látky, které působí redukčně, tedy volným radikálům předávají elektron, a tak brání jejich působení (RACEK, 2003). Některé látky působící jako antioxidanty se při redukci volných radikálů samy oxidují a musí být poté opět regenerovány, aby byla zachována jejich funkce (GUTTERIDGE, 1996). Existuje nespočet antioxidantů, řada z nich je produkována v buňkách (cytoplazmě a mitochondriích), aby bylo zabráněno škodlivým účinkům reaktivních forem kyslíku (DOWNS a kol., 2002). Jsou tedy považovány za ochranné prostředky, snižující oxidační poškození způsobené volnými radi31
kály kyslíku v organismu a také zpomalují řadu chronických onemocnění a peroxidaci lipidů (FRANKEL a kol., 1993; GÜLÇIN a kol., 2003). Zastavují, nebo zpožďují oxidaci jiných molekul tím, že zabrání zahájení, nebo rozvoj oxidační řetězové reakce (VELIOGLU a kol., 2001). Antioxidační ochranné systémy lze rozdělit na primární a sekundární, kdy primární systémy reagují přímo s volnými radikály vytvářené z kyslíku, zatímco sekundární systémy odstraňují radikály, které pochází z různých metabolických přeměn (CASALINO a kol., 2002). Obsah všech látek s antioxidačním účinkem v organismu se nazývá antioxidační kapacita (RACEK, 2003), zatímco antioxidační aktivita je naopak vzájemné porovnání antioxidačních účinků u různých směsí (SERRANO a kol., 2007). V rostlinách se tvoří řada antioxidantů, mezi něž patří karotenoidy, polyfenoly, a enzymy s antioxidační aktivitou, které zajišťují ochranu buněk před oxidačním poškozením (EDVARDSEN, OKLAND, 2006). Fenolické sloučeniny mají antioxidační, antikarcinogenní, protizánětlivé a další vlastnosti a také ovlivňují například vzhled, vůni a oxidační stabilitu potravinářských výrobků (MIDDLETON, KANDASWAMI, 1993; DE VRIE, 1997). Do enzymů s antioxidační aktivitou jsou řazeny například superoxiddismutáza (SOD), glutatihionperoxidáza a kataláza (RACEK, 2003). Například kataláza (KAT) štěpí peroxid vodíku, a to i při vyšších koncentracích, na vodu a kyslík. Působení tohoto enzymu probíhá především v mitochondriích a peroxizomech hepatocytů a také v cytoplazmě erytrocytů, kde zajišťuje ochranu proti poškození peroxidem vodíku (RACEK, 2003; LANGER, 2005). Karotenoidy jsou lipofilní pigmenty tvořící se v rostlinách, do nichž řadíme například β-karoten, lykopen, patřící do skupiny karotenoidů zvané karoteny, dále lutein, zeaxantin patřící do xantofylů (CLEVIDENCE BIERI, 1993). Karotenoidy jsou rozpustné v tucích, jsou tudíž absorbovány do organismu pasivní difúzí přes stěnu tenkého střeva do lymfy (DURING a kol., 2005) odkud putují do jater (PARKER, 1996). β-karoten je velice známý karotenoid, jehož důležitá role v antioxidačním systému, je v likvidaci volných radikálů. Svým působením podporuje buněčnou komunikaci a podle jeho koncentrace v plazmě také ovlivňuje vstřebávání lipidů v organismu (RACEK, 2003). Do karotenoidů patří také již zmíněný lutein, který svým působením vedle
32
ochrany pokožky a očí před ultrafialovým zářením se účastní v organismu v oblasti ochrany před volnými radikály. Volným radikálem se označuje jakýkoli atom, molekula či ion, který je schopný samostatně existovat a obsahuje jeden nebo více nepárových elektronů v elektronovém obalu (RACEK, 2003; KANĎÁR, a ŽÁKOVÁ, 2007). Nepárové elektrony způsobují reaktivitu a radikál se snaží chybějící elektron doplnit. Doplnění chybějícího elektronu volného radikálu lze při setkání s jiným radikálem, nebo v častějších případech vytržením elektronu z jiné molekuly, která se následně stává radikálem. Způsob vytrhnutí elektronu z jiné molekuly se stále opakuje, tudíž vzniká řetězová reakce, která způsobuje poškození velkého množství molekul. Řetězová reakce je ukončena, pokud se setkají dva radikály. Oxidační účinek volných radikálů je založen na odnímání elektronů různým molekulám (RACEK, 2003). Pokud není vysoká koncentrace volných radikálů v organismu, pak je tento proces příznivý, neboť hrají určitou roli ve vnitrobuněčných oxido-redukčních reakcích a také při genových transkripcích. Pokud je však jejich koncentrace vysoká, může docházet k poškození důležitých molekul DNA, bílkovin, lipidů i sacharidů (ZELENKA a ZEMAN, 2006), vzniká tzv. oxidační stres (VALKO, a kol., 2006). Nejčastěji se vyskytujícím druhem radikálů v živých organismech jsou volné radikály kyslíku (O2•) a následují volné radikály dusíku (NO•), (VALKO, a kol., 2006). Mezi volné radikály lze také zařadit atomy přechodných kovů, jako například Fe, Cu, Mn, pokud obsahují nepárové elektrony. To pak způsobuje, že reagují s volnými radikály kyslíku (RACEK, 2003).
2.4.1
Metody stanovení obsahu antioxidačních látek
Celková antioxidační kapacita představuje množství všech antioxidačních látek přítomných v plazmě. Existují metody pro její stanovení, avšak jednotlivé metody vykazují rozdílné výsledky. Mezi metody pro stanovení celkové antioxidační kapacity patří například metody DPPH, FR a FRAP. Metoda DPPH (2,2difenyl-1-picrylhydrazylu) – zhášení radikálového kationtu V této metodě se využívá schopnosti volného radikálu reagovat s donory vodíku. Používá se sloučenina DPPH, která v metanolovém roztoku je v barevné radikálové 33
formě. DPPH• vykazuje silnou absorpci v UV/VIS spektru. Pokud probíhá redukce DPPH antioxidantem nebo radikálem, proběhne odbarvení roztoku, které se následně měří pomocí spektrofotometru při 517 nm (BRAND-WILLIAMS a kol., 1995; RE a kol., 1999; MORISCO a kol., 2000). Metoda Volných radikálů (FR) Metoda je založena na schopnosti chlorofylinu, což je sodnoměďnatá sůl chlorofylu, pohlcovat a předávat elektrony při současné stabilní změně absorpčního maxima. Proto, aby vše proběhlo, je nutné zajistit alkalické prostředí a přídavek katalyzátoru. Určení množství naměřených hodnot absorbancí je možné po kalibraci, která je založena na schopnosti iontů železa v alkalickém prostředí přecházet z dvojmocných na trojmocné formy (VOTRUBA a kol., 1999). Metoda FRAP - (ferric reducing antioxidant power) - hodnocení redoxních vlastností Tato metoda probíhá v prostředí pufru, kde kromě vzorku (standardu), se přidává roztok hexakyanoželezitanu draselného a chloridu železitého. Obsažené látky s odpovídajícím redukčním potenciálem redukují železitou sůl na železnatou, ta následně reaguje s hexakyanoželezitanem a vznikne modré zbarvení. Vzniklé modré zbarvení se měří na spektroftometru při 700 nm. Jako standart se může použít roztok obsahující kyselinu gallovou a epikatechin (MORISCO a kol., 2000).
34
3. CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce bylo zjistit vhodnost zařazení pšenice Citrus, u které se uvádí vyšší obsah luteinu, do krmné dávky brojlerových kuřat. V práci jsme sledovali vliv zařazení dvou hladin pšenic v krmné směsi 30 % a 60 %, na hmotnost kuřat a jejich přírůstky, jatečnou výtěžnost a konverzi krmiva. Od 43. dne věku jsme u brojlerových kuřat přešli na monodietu (100 %) pšenice za účelem stanovení antioxidačního statusu v krmné dávce.
35
4. MATERIÁL A METODIKA Pro experiment byla použita brojlerová kuřata hybridní kombinace Ross 308, která byla nakoupena v podniku Sušárna Pohořelice, z farmy v Moravské Nové Vsi. Pokus byl prováděn v pokusných stájích Mendelovy univerzity v Brně. Do pokusu bylo zařazeno 156 sexovaných kohoutků ve stáří 15. dní. První den byla u kohoutků zjištěna jejich hmotnost, byli označeni individuálně křídelními známkami a následně byli rozděleni do klecí o rozměrech 85 x 100 cm. Kuřata měla v kleci k dispozici 3 kapátkové napáječky a krmítko o délce hrany 96 cm. Kohoutci byli rozděleni do čtyř skupin po 39 kusech, z nichž dvě skupiny byly kontrolní a dvě skupiny byly pokusné. Kohoutci během pokusu, který probíhal od 15. do 42. dne stáří, přijímali vodu a netvarované krmné směsi ad libitum. Podávání krmiva bylo prováděno vždy ve stejnou dobu. U směsí byla každý den zaznamenávána spotřeba a následně po skončení pokusu byla z denních spotřeb vypočítána například konverze krmiva na kilogram přírůstku. Kohoutci v pokusných klecích přijímali kompletní krmné směsi, které obsahovaly 30 % a 60 % pšenice Citrus, která obsahovala zvýšený obsah luteinu. Kohoutci v kontrolních klecích přijímali kompletní krmné směsi s 30 % a 60 % podílem kontrolní pšenice. Složení krmných směsí je uvedeno v tabulce 2 a tabulce 3, živinové složení krmných směsí je uvedeno v tabulce 4. Během pokusu byl každý třetí den zaznamenáván vážením nárůst hmotnosti u kohoutků. Teplota a vlhkost byla zaznamenávána datalogerem značky Comet. Denně byl odstraňován trus, čištěny napáječky a sledován zdravotní stav brojlerů. Během pokusu nebyl žádný úhyn a nevyskytla se žádná infekce. Kuřata byla poražena ve věku 42 dní. Před porážkou byla zaznamenána váha živých kuřat a po usmrcení jsme provedli vážení jatečně opracovaných těl. Následně jsme vypočítali jatečnou výtěžnost brojlerů. U dvanácti kuřat z každé skupiny, u kterých byla živá hmotnost nejbližší k průměrné hmotnosti ve skupině, jsme z prsou a obou vykostěných stehen odstranili kůži s podkožním tukem. Odstranil se také veškerý viditelný tuk. Prsa a stehna jsme následně zvážili a vypočetli procentický podíl prsní a stehenní svaloviny z živé hmotnosti kuřete.
36
Tabulka 2 - Složení krmné směsi BR2 (g/kg)
Kukuřice 9 % NL
56
Kontrola 60 56
Kukuřičný škrob
12
12
-
-
SEŠ <3,5% VL
242
242
273
273
Slunečnicový olej Mletý vápenec VJM 35% Ca Monokalcium fosfát 24% P
50
50
40
40
3
3
3
3
6
6
6
6
Lysin 78%
1
1
-
-
Premix VBR2*
30
30
30
30
Pšenice CITRUS
600
-
300
-
-
300
-
300
Komponenty
Pšenice směs KONTROLA
Citrus 60
Citrus 30
Kontrola 30
348
348
*lysin 60,0 g; methionin 75,0 g;threonin 34,0g; vápník 200,0 g; fosfor 65,0 g; sodík 42,0 g; měď 500,0 mg;železo 2500,0 mg; zinek 3400,0 mg; mangan 4000,0 mg;kobalt 7 mg;jod 30,0 mg;selen 6,0mg;tokoferol 450000,0 mg; kalciferol 166700,0 m.j.;tokoferol 1500,0mg;vit K350,0 mg;B1 140,0 mg;B2 230,0 mg;B6 200,0 mg;b12 1000,0 mg;biotin 7,0 mg;niaciamid 1200,0 mg; kys. listová 57,0mg, pantothenan vápenatý 450,0 mg; cholinchlorid 6000,0 mg; salinomycinát sodný 2333,0 mg
Tabulka 3 - Složení krmné směsi BR3 (g/kg)
Kukuřice 9 % NL
56
Kontrola 60 56
Kukuřičný škrob
12
12
-
-
SEŠ <3,5% VL
242
242
273
273
Slunečnicový olej
50
50
40
40
Mletý vápenec VJM 35% Ca
3
3
3
3
Monokalcium fosfát 24% P
6
6
6
6
Lysin 78%
1
1
-
-
Premix VBR3*
30
30
30
30
Pšenice CITRUS
600
-
300
-
-
300
-
300
Komponenty
Pšenice směs KONTROLA
Citrus 60
Citrus 30
Kontrola 30
348
348
*lysin 60,0 g; methionin 75,0 g;threonin 34,0g; vápník 185,0 g; fosfor 55,0 g; sodík 46,0 g; měď 500,0 mg;železo 2500,0 mg; zinek 3700,0 mg; mangan 4000,0 mg;kobalt 7 mg;jod 30,0 mg;selen 12,0mg;tokoferol 450000,0 mg; kalciferol 166700,0 m.j.;tokoferol 1500,0mg;vit K350,0 mg;B1 140,0 mg;B2 230,0 mg;B6 200,0 mg;b12 960,0 mg;biotin 6,0 mg;niaciamid 1200,0 mg; kys. listová 57,0mg, pantothenan vápenatý 4450,0 mg; cholinchlorid 6000,0 mg
37
Tabulka 4 - Živinové složení krmných směsí Složení
Jednotky Citrus 60 Kontrola 60 Citrus 30 Kontrola 30
Sušina
g/kg
921,8
919,1
924
924
MJ/kg
16,848
16,9002
16,8768
17,0717
N - látky
g/kg
211,8
221,2
214,1
217,8
Tuk
g/kg
63,8
60,8
66,3
66,2
Vláknina
g/kg
28,2
29,4
28,4
33,4
Popel
g/kg
55,1
54,4
54,7
54,3
Brutto energie
Současně během pokusu bylo vykrmováno 80 ks kohoutků, kteří byli následně po dosažení věku 42 dní zařazeni do pokusu na zjištění vlivu zkrmování pšenice Citrus na antioxidační aktivitu u brojlerů. Pokus trval od 43. dne do 57. dne stáří kohoutků. Kohoutci byli rozděleni na dvě skupiny po 40 kusech. Od 15. do 42. dne stáří, byli krmeni kompletní krmnou směsí, kde pokusná skupina přijímala kompletní krmnou směs, zde byla zastoupena z 30 % pšenice Citrus, kontrolní skupina přijímala kompletní krmnou směs se zastoupením 30 % kontrolní pšenice více tabulka 3. Tabulka 5 - Obsah živin v pšenicích (g/kg) Složení
Citrus
Kontrola
Sušina*
907,2
902,8
Brutto energie
15,728
15,7844
N - látky
128
127
Tuk
9,4
12,4
Vláknina
36,3
27
Popel
16,7
16,6
*Původní sušina
38
Od 43. do 57. dne stáří přijímala pokusná skupina pouze pšenici Citrus a kontrolní skupina pouze kontrolní pšenici, které přijímali v netvarované formě. Pro kontrolní skupinu byla připravena kontrolní směs, která se skládala z dvou pšenic s rozdílným obsahem dusíkatých látek, která byla smíchána v poměru, který zajistil stejný obsah dusíkatých látek ve směsi dvou pšenic, jaký byl v pšenici Citrus. Poměr byl vypočten podle křížového pravidla. Obě skupiny tedy měli pšeničný šrot se stejným obsahem dusíkatých látek a to 13,26 %. Kohoutci byli krmeni ad libitum, dále měli neomezený přístup k pitné vodě. Spotřeba krmiva byla zaznamenávána každý den, následně byly hodnoty využity například k výpočtu konverze krmiva na kilogram přírůstku. Živinové složení pšenic, je uvedeno v tabulce 5. Hmotnost kohoutků byla zjišťována vážením jednou za tři dny. Teplota a vlhkost byla zaznamenávána datalogerem Comet. Denně byl odstraňován trus, čištěny napáječky a sledován zdravotní stav brojlerů. Během pokusu nebyl žádný úhyn a nevyskytla se žádná infekce. V den porážky jsme vážením zaznamenali hmotnost živých kuřat. Po usmrcení a vykuchání jsme opět zvážili jatečně opracované tělo a následně byly hodnoty využity pro výpočet jatečné výtěžnosti. Po usmrcení a vykuchání byla odebrána u všech brojlerů část jater, která byla následně předána na ústav Chemie a biochemie Mendelovy univerzity v Brně, kde byly provedeny analýzy k zjištění vlivu zkrmování pšenice Citrus na antioxidační aktivitu u brojlerů. Postup přípravy vzorků byl následovný: Játra byla dána do kádinky, ke kterým byl přidán tekutý dusík, a následně byla homogenizována. Z takto upravených jater bylo naváženo 0,2 g vzorku do eppendorfky. Poté byl přidán 1 ml čerstvě připraveného fosfátového pufru pH 7 (NaH2PO4- 9.078 g/l +Na2HPO4 11.876g/l) a byla do vzorku vložena ultrazvuková jehla po dobu 2 minut, kde proběhlo rozbití buněk. Eppendorfky se vzorkem byly následně třepány 15 minut na Wortexu a poté byly centrifugovány 30 minut při 4 ºC a 25 000 otáček za minutu v přístroji IKA. Po centrifugaci byl odebrán supernatant do nové eppendorfky, ke kterému byl přidán fosfátový pufr pH 7, a následně byl vzorek denaturován pomocí termoboxu při 99º po dobu 20 minut. Po denaturaci byl opět odebrán supernatant, který byl následně využit k analýze pomocí přístroje Autolab.
39
Statistické vyhodnocení všech dat bylo provedeno v programu MS Excel a Statistika 10 za použití jednofaktorové analýzy variance s následnou kontrolou Sheffeho testu a P< 0,05 byl považován, jako statisticky významný rozdíl.
40
5. VÝSLEDKY A DISKUSE 5.1 Vliv zkrmování různého zastoupení pšenice v krmné směsi Během výkrmu docházelo ke stálému zvyšování spotřeby krmiva, jak je uvedeno v tabulce 6. Nejvyšší spotřeba během celého výkrmu byla u pokusné skupiny Citrus 60, u skupiny Citrus 30 byly vždy o něco nižší spotřeby krmiva, i když rozdíly nebyly průkazné. U kontrolních skupin byly do 30. dne výkrmu vyšší přírůstky u kontrolní skupiny 60 oproti kontrolní skupině 30, avšak od 33. dne výkrmu jsou vyšší spotřeby krmiva u kontrolní skupiny 30. Na konci výkrmu byla nejvyšší spotřeba krmiva u pokusné skupiny kuřat Citrus 60, zatímco nejnižší spotřeby na konci výkrmu bylo dosaženo u pokusné skupiny Citrus 30. V manuálu hybrida Ross 308 jsou podobné průměrné spotřeby krmiva jako u pokusných skupin, zatímco kontrolní skupiny mají výrazněji nižší spotřebu oproti manuálu pro hybrida Ross 308 (ANONYM 3, 2002).
Tabulka 6 - Spotřeba krmiva v rámci výkrmu
Skupina
Citrus 60
Kontrola 60
Dny vážení
Spotřeba krmiva za tři dny (g)
18 21 24 27 30 33 36 39 42 18 21 24 27 30 33 36 39 42
245,82 308,21 371,79 414,87 494,49 537,95 563,59 559,49 581,54 229,21 291,28 356,41 403,59 470,82 527,69 524,62 553,33 564,62
Skupina
Citrus 30
Kontrola 30
Dny vážení
Spotřeba krmiva za tři dny (g)
18 21 24 27 30 33 36 39 42 18 21 24 27 30 33 36 39 42
215,08 280,51 346,67 399,49 465,08 511,79 538,97 564,10 562,56 213,72 272,22 332,78 392,78 482,61 512,22 535,56 577,78 568,89
*spotřeba krmiva k danému dni vážení zahrnuje spotřebu krmiva za tři předchozí dny
41
Spotřeba krmiva měla téměř po celý výkrm zvyšující se tendenci a korespondovala se zvyšujícími se hmotnostmi kuřat, graf 1. Přesto, že byly rozdíly ve spotřebě mezi pokusnými a kontrolními skupinami kuřat, tyto rozdíly byly však neprůkazné. V prvních dnech byla spotřeba krmiv v jednotlivých dnech nižší oproti spotřebám, které uvádí manuál hybrida Ross 308, důvodem je z největší pravděpodobností navykání brojlerů na nový prostor a vytváření nové hierarchie v klecích. Od 21. dne výkrmu byla však spotřeba na kus a den u skupiny Citrus 60 vyšší oproti manuálu hybrida Ross 308, pokusná skupina Citrus 30 však vykazovala spotřebu podobou spotřebě v manuálu Ross 308. Zatímco obě kontrolní skupiny měly většinu dní výkrmu nižší spotřebu (ANONYM 3, 2002).
Graf 1 - Průměrná denní spotřeba krmiva na kus a den
Během výkrmu byla nejvyšší spotřeba krmiva, graf 2 u pokusné skupiny Citrus 60 a to 4,14 kg za výkrm, v manuálu hybrida Ross 308 činí spotřeba krmiva za stejné období 4,002 kg (ANONYM 3, 2002), tudíž je spotřeba u skupiny kuřat Citrus 60 vyšší a tím 42
jsou i vyšší náklady za spotřebu krmiva. Pokusná skupina Citrus 30 i obě kontrolní skupiny spotřebovaly méně krmiva během pokusu oproti manuálu hybrida Ross 308, tudíž jsou rentabilnější (ANONYM 3, 2002). Přestože spotřeby krmiva během výkrmu jsou různé, ne však natolik, a proto zde není průkaznost.
Graf 2 - Celková spotřeba krmiv za výkrm
4,25 4,20
Citrus 60 Kontrola 60 Citrus 30 Kontrola 30
Spotžeba krmiv (kg)
4,15 4,10 4,05 4,00 3,95 3,90
4,14
3,85
3,98
3,94
3,80
3,95
3,75 3,70
1
Konverze krmiva za celý výkrm uvedená v tabulce 7 byla nejvyšší u kuřat v kontrolních skupinách a to 1,41 kg na kilogram přírůstku. V pokusné skupině Citrus 60, byla konverze krmiva za výkrm 1,4 kg na kilogram přírůstku, zatímco nejnižší konverze krmiva za výkrm byla zjištěna v pokusné skupině Citrus 30. V konverzi krmiva nebyly zjištěny průkazné rozdíly. Také v pokusu SUNA (2013), kde byl v průměru 50% podíl pšenice v krmné dietě, zjistili celkovou konverzi za výkrm téměř totožnou s konverzí pokusné skupiny Citrus 60.
43
Tabulka 7 - Celková konverze v rámci výkrmu Skupina
Celková konverze za výkrm (kg)
Citrus 60
1,4
Kontrola 60
1,41
Citrus 30
1,37
Kontrola 30
1,41
Průměrná hmotnost vykrmovaných kuřat, která je uvedena v grafu 3 se během výkrmu stále zvyšovala. Nejvyšší průměrné hmotnosti během celého výkrmu dosahovali vykrmovaní brojleři v pokusné skupině Citrus 60 a na konci výkrmu byla průměrná hmotnost brojlerů v této skupině 2 952,74 ± 49,7988 g na kus, zatímco nejnižších přírůstků dosahovala skupina kontrolní 30, kdy na konci výkrmu byla průměrná hmotnost v této skupině 2 797,00 ± 63,5674 g na kus. Mezi hodnotami však nebyla zjištěna průkaznost. Zatímco v pokusu SUN (2013), dosahovala průměrná hmotnost na konci výkrmu hodnoty 2 884 g na kus. Naopak v ANONYM 3 (2002), je hodnota hmotnosti na konci výkrmu nižší. Graf 3 - Průměrná hmotnost kuřat po třech dnech 60 Citrus 60 Kontrola 30 Citrus 30 Kontrola
3500
Hmotnost (g)
3000 2500 2000 1500 1000 500 0 18
21
24
27
30
33
Dny vážení 44
36
39
42
Průměrný třídenní přírůstek u kuřat je uveden v tabulce 8. Nejvyšší přírůstky byly dosahovány až na 39. den vážení v pokusné skupině Citrus 60, zatímco nejnižší třídenní přírůstky byly zjištěny ve skupině kontrolní 30, i přesto však nebyla zjištěna průkaznost. Během výkrmu měly přírůstky stále zvyšující se tendenci, kromě 39. dne vážení, možnou příčinou je zvýšená teplota v pokusné místnosti. V manuálu určenému hybridovi Ross 308 jsou přírůstky nižší oproti vykrmovaným brojlerům (ANONYM 3, 2002). Tabulka 8 - Průměrný třídenní přírůstek1) Dny vážení
Citrus 60
18
143,44
a
139,18
a
129,33
a
127,00
a
21
208,05
a
201,38
a
194,51
a
187,42
a
24
263,31
a
240,97
a
240,82
a
228,06
a
27
272,92
a
271,00
a
268,72
a
259,44
a
30
299,33
a
275,41
a
268,82
a
269,22
a
33
346,23
a
310,21
a
326,49
a
306,56
a
36
341,64
a
305,41
a
345,49
a
313,64
a
39
282,36
a
306,87
a
294,87
a
334,28
a
42
414,92
a
391,44
a
405,59
a
403,78
a
1)
Kontrola 60
Citrus 30
Kontrola 30
průměr ± střední chyba průměru
V tabulce 9 jsou uvedeny hodnoty výtěžnosti usmrcených kuřat u nichž nebyla zjištěna průkaznost. Nejvyšší jatečná výtěžnost byla zjištěna v pokusné skupině 60, kdy průměrná hodnota jatečně opracovaného těla byla 71,49 %. Naopak nejnižší hodnota byla zjištěna ve skupině kontrola 30 a to 70,39 %. Výsledky nemají ale žádnou průkaznost. V ANONYM 3 (2002) a pokusu SUNA (2013) je však uváděna vyšší výtěžnost jatečně upraveného těla oproti výtěžnostem zjištěným v tomto pokusu. Výtěžnost prsní svaloviny je nejvyšší u pokusné skupiny Citrus 60, která činí 23,15 ± 0,2861 %, zatímco nejnižší výtěžnost prsní svaloviny byla zjištěna u kontrolní 45
skupiny 30 s hodnotou 22,77 ± 0,3778 %. SUN (2013) i v manuálu hybrida Ross 308 se však uvádí nižší podíl prsní svaloviny oproti výtěžnostem v našem pokusu (ANONYM 3, 2002). Výtěžnost stehenní svaloviny byla v pokusu nejvyšší u pokusné skupiny Citrus 60 s hodnotou 15,88 ± 0,2515 %, zatímco nejnižší hodnota byla zjištěna u skupiny kontrola 30 a to 14,80 ± 0,47470 %. V manuálu pro hybrida Ross 308 se však uvádí vyšší podíl stehenní svaloviny (ANONYM 3, 2002).
Tabulka 9 - Procentická výtěžnost kuřat1) Skupina
Citrus 60 Kontrola 60 Citrus 30 Kontrola 30 1)
Jatečná výtěžnost
Prsní svalovina
Stehenní svalovina
(%)
(%)
(%)
71,49
± 0,4293
71,11
± 0,3177
70,39
± 0,3210
a
23,15
± 0,2861
22,88
± 0,3579
22,86
± 0,4595
a
a
± 0,2612
15,88
± 0,2515
15,79
± 0,4937
15,30
± 0,4892
a
a
70,79
a
a
a
a
22,77
± 0,3778
a
a
a
14,80
± 0,4747
průměr ± střední chyba průměru; n=12
5.2 Vliv zkrmování samostatné pšenice na antioxidační aktivitu V pokusu stanovení vlivu odrůdy pšenice Citrus na antioxidační aktivitu, kdy se zkrmovala v pokusné skupině pšenice Citrus a kontrolní skupině Kontrolní pšenice v 100% zastoupení, nebyl přidán jakýkoli jiný komponent z důvodu, aby nebyla ovlivněna antioxidační aktivita. Byla zaznamenávána pro porovnání s pokusem vhodnosti zkrmování pšenice Citrus spotřeba krmiva za tři dny na kus, která je uvedena v grafu 4, celková spotřeba krmiva během výkrmu uvedena v grafu 5 a po usmrcení a vykuchání jsme provedli stanovení výtěžnosti jatečně upraveného těla kuřete uvedené v grafu 6. Získané výsledky ukázaly, že spotřeba krmiva za tři dny na kus byla nižší oproti spotře46
bě na konci výkrmu v pokusu zjištění vhodnosti zkrmování pšenice Citrus u brojlerů. I když byl tento pokus oproti pokusu předešlému realizován kratší dobu, je celková spotřeba také nižší. Výtěžnost jatečně upraveného těla byla oproti předešlému pokusu jak u pokusné skupiny Citrus, tak i u kontrolní skupiny také nižší.
Graf 4 - Spotřeba krmiva za tři dny na kus
Spotřeba krmiva (g)
530 520 510 500 490 Citrus
480
Kontrola
470 460
450 440 45
48
51
54
57
Dny vážení
Graf 5 - Celková spotřeba krmiva za výkrm
2,55
Spotřeba krmiva (kg)
2,54 2,53
2,52
Citrus
2,51
Kontrola
2,53
2,50 2,49
2,51
2,48
2,47
47
Graf 6 - Výtěžnost jatečně upraveného těla (JUT) v (%)
71,2
71,12
Výtěžnost (%)
71 70,8 Citrus
70,6
Kontrola
70,45 70,4 70,2 70 Citrus
Kontrola
Posouzením tří metod vlivu antioxidační aktivity z jater kuřat, byla zjištěna průkaznost mezi nově vyšlechtěnou odrůdou pšenice Citrus a kontrolní pšenicí při použití metody FR neboli metody volných radikálů tabulka 10.
Tabulka 10 - Metody zjištění antioxidační aktivity Metody
Jednotky
Citrus
Kontrola
DPPH
% inhibice
20,06
±
FR
GAE* mg/l
983,12
± 69,0725
FRAP
GAE* mg/l
57,61
±
1,1394
2,1646
a
a
a
19,12
± 1,0021
a
833,29
± 44,0325
b
60,95
± 1,1130
1)
průměr ± střední chyba průměru; n=40
Průměry ve stejné tkáni označené různými písmeny se liší: ab průkazně (P<0,05) *GAE – ekvivalent kyseliny gallové
48
a
6. ZÁVĚR V diplomové práci byla hodnocena vhodnost zařazení nově vyšlechtěné odrůdy pšenice Citrus s vyšším podílem luteinu v zrnu u vykrmovaných brojlerů hybridní kombinace Ross 308. Vliv zkrmování této odrůdy nemá průkazný vliv (P>0,05) na spotřebu krmiva, hmotnost a přírůstky kuřat, konverzi krmiva a jatečnou výtěžnost vykrmovaných kuřat v porovnání se zkrmováním Kontrolní pšenice, avšak má průkazný vliv (P<0,05) na antioxidační aktivitu vykrmovaných kuřat. V pokuse bylo dále zjištěno, že i při zařazení podílu 60 % pšenice v krmné dietě je dosahováno dobrých výsledků během výkrmu i jatečné výtěžnosti. Tudíž přestože většina autorů uvádí, že zařazením vyššího podílu pšenice v krmných dietách vykrmovaných brojlerů zhoršují parametry výkrmu, v našem pokusu bylo prokázáno, že tomu tak není. Pšenice Citrus se dá také využít pro svůj zvýšený obsah luteinu v potravinářském průmyslu z důvodu zvýšení barvy pekařských výrobků, nebo pro produkci funkčních potravin.
49
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AMAN, P., GRAHAM, H., 1987: Analysis of total and insoluble mixed-linked (1→3),/1→4)-β-glucans in barley and oats. J. Agric. Food Chem., 35, s. 704-709 ANONYM 1. AviagenRoss [online]. © 1998 - 2014 Aviagen Group [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://en.aviagen.com/assets/Tech_Center/Ross_Broiler/Ross_Broiler_Manual_09.pdf ANONYM 2. AviagenRoss[online]. © 1998 - 2014 Aviagen Group [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://en.aviagen.com/assets/Tech_Center/Ross_Broiler/Ross_308_Broiler_Nutrition_S pec.pdf ANONYM 3. Broiler management manual.
AviagenRoss, 2002. Aviagen Group.,
s. 111 ANONYM 4. Buletin 2011, ÚKZÚZ Národní referenční laboratoř, 2011. 15, č. 1 BANFIELD, M. J., 1999: Whole grains, stress and disease in broiler chickens. Ph.D. Thesis, University of Leeds. BRAND-WILLIAMS, W., CUVELIER, M. E., BERSET, C., 1995: Use of a free radical method to evaluate antioxidant activity. LWT - Food Science and Technology, 28, s. 25-30. BRENES, A., a kol., 1993: Effects of beta-hlucanase/pentosanase enzyme supplementation on the performance of chickens and laying hens fed wheat, barley, naked oats and rye diets. Can. J. Anim. Sci., 73, s. 941-951 CASALINO, E., a kol., 2002: Molecular inhibitory mechanisms of antioxidant enzymes in rat liver and kidney by cadmium. Toxicology, 179, s. 37-50. CLASSEN, H. L., SCOTT, T. A., IRISH, G. G., HUCL, P., SWIFT, M., BEDFORD, M. R., 1995: The relationship of chemical and physical measurements to the apparent metabolizable energy (AME) of wheat when fed to broiler chickens with and without a wheat enzyme source. In: Proceedings of 10th European Symposium on Poultry Nutrition, WPSA. Antalya (Turkey), s. 169-175
50
CLEVIDENCE, B. A., BIERI, J. G., 1993: Association of carotenoids with human plasma lipoproteins. Methods Enzymol. 214, s. 33–46. ČECH, Z., Nastupující trend funkčních potravin. Potravinářská revue, 2006, č. 1, s. 26. DE VRIE, J. H .M., a kol., 1997: Consumption of quercetin and kaempferol in freeliving subjects eating a variety of diets. Cancer Letters, 114, s. 141-144. DOWNS, C. A., a kol., 2002: Oxidative stress and seasonal coral bleaching. Free Radical Biology and Medicine, 33, s. 533-543. DURING, A., DAWSON, H. D., HARRISON, E. H., 2005: Carotenoid transport is decreased and expression of the lipid transporters SR-BI, NPC1L1, and ABCA1 is downregulated in Caco-2 cells treated with ezetimibe. J. Nutr. 135, s. 2305–2312. EDVARDSEN, A., OKLAND, R. H., 2006: Variation in plant species composition in and adjacent to 64 ponds in SE Norwegian agricultural landscapes. Aquatic Botany, 85, s. 92-102. ENGBERG, R. M., HEDEMANN, M.S., STEENFELDT, S., JENSEN, B.B., 2004: Influence of whole wheat and xylanase on broiler performance and microbial composition and activity in the digestive tract. Poult. Sci. 83, s. 925–938. FORBES, J. M., COVASA, M., 1995: Application of diet selection by poultry with particular reference to whole cereals. World Poult. Sci. J. 51, s. 149–165. FRANKEL, E. N., a kol., 1993: Inhibition of oxidation of human low-density lipoprotein by phenolic substances in red wine. The Lancet, 34, s. 454-457. GABRIEL, I., MALLET, S., LECONTE, M., 2003: Differences in the digestive tract characteristics of broiler chickens fed on complete pelleted diet or whole wheat added to pelleted protein concentrate. Br. Poult. Sci. 44, 283– 290. GEBRUERS, K., DORNEZ, E., BEDO, Z., RAKSZEGI, M., FRAS, A., BOROS, D., 2010: Envi-ronment and genotype effect on the content of dietary fiber and its componentsin wheat in the healthgrain diversity screen. Journal of Agriculture and FoodChemistry, 58: 9353–9361. GÜLÇIN, İ., a kol., 2003: Antioxidant and analgesic activities of turpentine of Pinus nigra Arn. subsp. pallsiana (Lamb.) Holmboe. Journal of Ethnopharmacology, 86, s. 51-58. 51
GUTTERIDGE, J. M. C., HALLIWELL, B. 1996: Chapter 1 - Oxidative stress, brain iron
and
neurodegeneration.
Basic
principles,
in
Neurodegeneration
and
Neuroprotection in Parkinson's Disease, C.W. Olanow, et al., Editors. Academic Press, London. s. 1-21. CHOCT, M., a kol., 1996: Increased small intestinal fermentation is partly responsible for the antinutritive aktivity of non-starch polysaccharides in chickens. Br. Poultry Sci., 37, s. 609-621 JEDLIČKA, M., 2012: Mezinárodní konference pro drůbežářskou praxi I., Náš chov, 12, s. 36-37 JEROCH, H., DÄNICKE, S., 1995: Barley in poutry feeding: a review. Worlds Poulktry Science J., 51, s. 271-291 JEŽKOVÁ, A., 2012: Chov drůbeže na prvním místě. Náš chov, 6, s. 40-41 KALAČ, P., MÍKA, V., Přirozené škodlivé látky v rostlinných krmivech. Praha: ÚZPI, 1997, 318 s. KANĎÁR, R., ŽÁKOVÁ P., 2007: Monitorování oxidačního stresu pomocí kapalinové chromatografie. CHEMagazín, 17, č. 5 LACHMAN, J., DUDJAK, J., ORSÁK M., PIVEC, V. 2003: Effect of accelerated ageing on the kontent and composition of polyphenolic complex of wheat (Triticum aestivum L.) grains. Plant. Soil and Environment, 49, s. 1-7. LANGER, L., 2005: Vzrůstající role vitamínů jako antioxidantů. Dostupné z: http://www.o-zdravi.cz/clanky/vzrustajici-role-vitaminu-jako-antioxidantu-mudrladislav-langer.html LIATIS, S., TSAPOGAS, P., CHALA, E., DIMOSTHENOPOULOS, C., KYRIAKOPOULOS, K., KAPANTAIS, E., KATSILAMBROS, N., 2009: The consumption of bread enriched with betaglucan reduces LDL-cholesterol and improves insulin resistance in patiens with type 2 diabetes. Diabete Metab. 35, 115-120. MÄLKKI, Y., VIRTANEN, E., 2001: Gastrointestinal effects of oat bran and oat gum a review. Food Sci. Technol. 34, 337-347.
52
MARQUARD, R. R., a kol., 1996: Use of enzymes to improve nutrient availability in poultry feedstuffs. Anim. Feed. Sci. Technol., 60, s. 321-330 MC DOUGALL, G. J., 1996: Plant cell walls as dietary fibre: range, structure, processing and function. J. Sci. Food Agric., 70, s. 133-150 MIDDLETON JR, E., KANDASWAMI, C., 1992: Effects of flavonoids on immune and inflammatory cell functions. Biochemical Pharmacology, 43, s. 1167-1179. MORISCO, F., a kol., 2000: Oxidative stress and IFN + ribavirin combination therapy in patients with chronic hepatitis C. Gastroenterology, 118, s. 1471. MURRAY, K., Harperova Biochemie, Praha: H & H, 2002, 872 s. ISBN: 80-7319-0133 PARKER, R. S., 1996: Absorption, metabolism, and transport of carotenoids. FASEB J., 10, s. 542–551. PIRGOZLIEV, V. R., BIRCH, C. L., ROSE, S. P., KETTLEWELL, P. S., BEDFORD, M. R., 2003: Chemical composition and the nutritive quality of different wheat cultivars for broiler chickens. Brit. Poultry Sci., 44, s. 464-475 PLAVNIK, I., MACOVSKY, B., SKLAN, D., 2002: Effect of feeding whole wheat on performance of broiler chickens. Anim. Feed Sci. Technol. 96, s. 229–236. RACEK, J., 2003: Oxidační stres a možnosti jeho ovlivnění. Nakladatelství Galén, Praha RE, R., a kol., 1999: Antioxidant activity applying an improved ABTS radical cation decolorization assay. Free Radical Biology and Medicine, 26, s.. 1231-1237. SERRANO, J., GOÑI, I., SAURA-CALIXTO, F., 2007: Food antioxidant capacity determined by chemical methods may underestimate the physiological antioxidant capacity. Food Research International, 40, s. 15-21. SHEWRY, P. R., FREEMAN, J., WILKINSON, M., PELLNY, T., & MITCHELL, R. A. C., 2010: Chal-lenges and opportunities for using wheat for biofuel production. In N. Halford,& A. Karp (Eds.), Energy crops, 13–26
53
SMITS, C. H. M., ANNISON, G. 1996 : Non-starch polysaccharides in broiler nutrition – towards a physiologically valid approach to their determinativ. World´s Poultry Sci. J., 52, s. 203-221 STEENFELDT, J., 2001: The dietary effect of different wheat cultivars for broiler chickens. Brit. Poultry Sci., 42: 595-609 STEENFELDT, S., 2001: The dietary effect of different wheat cultivars for broiler chickens. Brit. Poultry Sci., 42, s. 595-609 SUN, Z. G., LV, M. B., YAN, Z. W., WANG, S. AN., LV, Z. Z., 2013: Effects of feeding age and inclusion level of whole wheat on performance, carcass characteristics and economic benefits of broiler chickens. Aust. Poult. Sci. Symp. 2013 SVIHUS, B, JUVIK, E, HETLAND, H, KROGDAHL, A., 2004: British Poultry Science 45, s. 55-60. SWANSTON, J. S., ELLIS, R. P., PEREZVENDRELL, A., VOLTAS, J., & MOLINACANO, J. L., 1997: Pat-terns of barley grain development in Spain and Scotland and their implicationsfor malting quality. Cereal Chemistry, 74, 456–461. TROJAN, V., MUSILOVÁ, M., VYHNÁNEK, T., HAVEL, L., 2010: The genetic variability of coloured granin wheat collection. Mendel Net 2010, s. 1-10 VACULOVÁ, K., 2013 pers. comm. VALKO M., LEIBFRITZ D., MONCOL J., CRONIN M. T. D., MAZUR M., TELSER J., 2006: Free radicals and antioxidants in normal physiological functions and human disease. The International Journal of Biochemistry & Cell Biology, 39, s. 44–84 VELIOĞLU, S. K., ÖZMENOĞLU, M., BOZ, C., 2001: Cerebral infarction following intravenous immunoglobulin therapy for Guillain-Barre syndrome. Journal of Stroke and Cerebrovascular Diseases, 10, s. 290-292. VOTRUBA, M., STOPKA, P., HROUDOVA, J., VESELY, K., NEJEDLOVA, L., 1999: A simple method for quantitative estimation of free radicals in serum. Klin. Biochem. Met., 7, s. 96-101. VYSKOČIL, I., ZEMAN, L., KRATOCHVÍLOV, P., VEČEREK, M., VAŠÁTKOVÁ, A., Kapesní katalog krmiv. MZLU, 2008, 42, ISBN 978-80-7375-218-7 54
ZELENKA, J., HEGER, J., ZEMAN, L., Doporučený obsah živin v krmných směsích a výživná hodnota krmiv pro drůbež. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2007, 78 s. ISBN 978-80-7375-091-6 ZELENKA, J.: Výživa a krmení drůbeže. [online]. 2013. [cit. 2014-03-23]. Dostupné z: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/stranka.php?prez=49 ZELENKA, J., ZEMAN, L., Výživa a krmení drůbeže, 2006, 155 s.
55
8. SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka 1 - Norma potřeby živin ................................................................................... 15 Tabulka 2 - Složení krmné směsi BR2 (g/kg) ................................................................. 37 Tabulka 3 - Složení krmné směsi BR3 (g/kg) .................................................................. 37 Tabulka 4 - Živinové složení krmných směsí .................................................................. 38 Tabulka 5 - Obsah živin v pšenicích (g/kg)..................................................................... 38 Tabulka 6 - Spotřeba krmiva v rámci výkrmu................................................................. 41 Tabulka 7 - Celková konverze v rámci výkrmu ............................................................... 44 Tabulka 8 - Průměrný třídenní přírůstek1)...................................................................... 45 Tabulka 9 - Procentická výtěžnost kuřat1) ...................................................................... 46 Tabulka 10 - Metody zjištění antioxidační aktivity ......................................................... 48
Graf 1 - Průměrná denní spotřeba krmiva na kus a den ................................................ 42 Graf 2 - Celková spotřeba krmiv za výkrm ..................................................................... 43 Graf 3 - Průměrná hmotnost kuřat po třech dnech ......................................................... 44 Graf 4 - Spotřeba krmiva za tři dny na kus ..................................................................... 47 Graf 5 - Celková spotřeba krmiva za výkrm ................................................................... 47 Graf 6 - Výtěžnost jatečně upraveného těla (JUT) v (%) ................................................ 48
56
9. SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 - Výseč ze struktury β-(1→3)(1→4)-D-glukanu (KALAČ a MÍKA, 1997) ... 25 Obrázek 2 - Výseč ze struktury arabinoxylanu (KALAČ a MÍKA, 1997) ....................... 26
57
