Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta. Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta

Diplomová práce

Brno 2016

Moučková Jana

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem práci: Možnosti tržního zhodnocení vypracovala samostatně a veškeré pouţité prameny a informace uvádím v seznamu pouţité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisŧ a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, ţe se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a ţe Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a uţití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, ţe před sepsáním licenční smlouvy o vyuţití díla jinou osobou (subjektem) si vyţádám písemné stanovisko univerzity, ţe předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladŧ spojených se vznikem díla, a to aţ do jejich skutečné výše. V Brně dne:……………………

…………………………………………………….. podpis

Poděkování Chci poděkovat své vedoucí diplomové práce paní Ing. Simoně Miškolci, Ph. D. za odpovědné vedení, konzultace a rady, které mi poskytla během zpracovávání této práce. Dále bych chtěla poděkovat všem zúčastněným respondentům a majitelům farem. A své

rodině a přítelovi za podporu a trpělivost při psaní této práce.

Abstrakt Tato práce se zabývá možností tržního zhodnocení prodeje ekofarmářů se zaměřením na přímý prodej. V práci jsou popsány základní informace týkající se ekozemědělství a možnosti přímého prodeje. Informace byly získány na základě otevřených rozhovorů se zemědělci a dotazníkovým šetřením mezi spotřebiteli. Klíčová slova: ekologické zemědělství, přímý prodej, farmářské trhy

Abstract This work deals with the possibility of selling organic farmers market appreciation with a focus on direct sales. The paper describes the basic information on organic farming and direct sales opportunities. Information has been obtained on the basis of open-ended interviews with farmers and a questionnaire survey among consumers. Key words: organic farming, direct sales, farmers' markets

Obsah 1

Úvod ..........................................................................................................................8

2

Cíl.............................................................................................................................10

3

Literární rešerše.......................................................................................................11 3.1 Základní vymezení pojmů.................................................................................. 11 3.1.1 Konvenční zemědělství...............................................................................11 3.1.2 Ekologické zemědělství..............................................................................11 3.1.3 Ekofarma.....................................................................................................14 3.1.4 Bioprodukt..................................................................................................14 3.1.5 Biopotravina................................................................................................15 3.1.6 Označování bioprodukce............................................................................17 3.1.7 Kontrola a cerifikace produkce...................................................................18 3.1.8 Trh s bioprodukty........................................................................................20 3.1.9 Možnosti tržního zhodnocení produkce ekofarem......................................20 3.1.10 Poptávka po biopotravinách......................................................................21 3.2 Formy prodeje.................................................................................................... 23 3.2.1 Nepřímý prodej ..........................................................................................24 3.2.1.1 Velkoodběratelé...................................................................................24 3.2.1.2 Zpracovatelská a odbytová družstva...................................................24 3.2.1.3 Maloobchod.........................................................................................24 3.2.1.4 Supermarkety.......................................................................................25 3.2.2 Přímý prodej...............................................................................................25 3.2.3 Trendy přímého prodeje biopotravin..........................................................27 3.2.3.1 Samosběr.............................................................................................29 3.2.3.2 Biobedýnky .........................................................................................30 3.2.3.3 Stánkový prodej...................................................................................32 3.2.3.4 Obchod ve dvoře..................................................................................34 3.2.3.5 Prodej ze dvora....................................................................................34

4

Metodika..................................................................................................................38

4.1 Postup realizace primárního průzkumu názorů a postojů spotřebitelů ............. 39 4.1.1 Anketa.........................................................................................................39 5

Vlastní práce............................................................................................................41 5.1 Charakteristika Jihomoravského kraje............................................................... 41 5.1.1 Základní údaje.............................................................................................41 5.2 Producenti ......................................................................................................... 41 5.2.1 Farma Brusná..............................................................................................42 5.2.2 Farma Višňové............................................................................................43 5.2.3 Ekofarma Nelepeč.......................................................................................44 5.2.4 Ekofarma Pospíšilových.............................................................................45 5.2.5 Farma Hlaváčovi.........................................................................................46 5.2.6 Ekofarma Deblín.........................................................................................47 5.3 Produkce............................................................................................................. 48 5.4 Prodej ................................................................................................................ 48 5.5 Problémy............................................................................................................ 49 5.6 Možnosti rozšíření.............................................................................................. 50 5.7 Spotřebitelé........................................................................................................ 52 5.7.1 Charakteristika zákazníků na farmářských trzích.......................................52 5.7.2 Charakteristika návštěvnosti na trzích a preferované výrobky ..................54 5.7.3 Další možnosti přímého prodeje.................................................................57

6

Diskuze...................................................................................................................59 6.1 Producenti ......................................................................................................... 59 6.2 Spotřebitelé........................................................................................................ 61

7

Závěr........................................................................................................................63

8

Seznam použité literatury .......................................................................................64

1 Úvod Potraviny a jejich výroba se v posledních letech stávají jedněmi z nejvíce diskutovaných témat. Jednou z důležitých oblastí se stává potravinová jistota, což znamená, že se společnost snaží zajistit kvalitní a zdravou výživu obyvatelstva. V důsledku několika potravinových kauz se začínají lidé více zajímat o to co konzumují. Vyhledávají potraviny, u kterých je snadněji dohledatelný původ výroby. Tyto požadavky splňují tzv. biopotraviny, které mají přísnější podmínky na pěstování. Biopotraviny si lidé většinou obstarávají od nejbližších zemědělců a tím podporují nejenom místní zemědělství, ale zajišťují i rozvoj regionu, který ovlivňuje nejenom lidskou společnost, ale i oblasti environmentální, ekonomické a sociální. Environmentální požadavky na trvale udržitelné zemědělství v uplynulých letech stimulovaly rozvoj alternativních způsobů zemědělského hospodaření, zejména ekologické zemědělství. Ekologické zemědělství usiluje o naplnění kritérií trvalé udržitelnosti. Tohoto se snaží dosáhnout návratem k přírodě. Využívá střídavého hospodářství a průmyslová hnojiva nahrazuje statkovými. Konvenční zemědělství dává důraz na intezivní produkci při nejnižších nákladech. Kdežto ekologické zemědělství počítá s nižší intenzitou produkce a dbá na mimoprodukční funkce. Ekologické zemědělství a jeho produkty jsou upraveny v nařízení Rady ES a navazující legislativou členských států unie. Ekologické zemědělství se během minulých let stalo běžnou složkou agrárního sektoru v ČR. V roce 2014 podle Registru ekologických podnikatelů hospodařilo v tomto režimu 3 885 farem na výměře 494 tisíc ha zemědělské půdy, což znamená 11,7 % zemědělské půdy v České republice (HRABALOVÁ, 2015). Do budoucna se předpokládá, že biopotraviny mohou dosáhnout až 3 % podíl na potravinářské produkci ČR. Poznatky získané dosavadním výzkumem ekonomického vývoje ekologicky hospodařících zemědělských podniků však upozorňují na potřebu

zvyšování produktivity ekologických systémů hospodaření cestou maximalizace podpory a využívání ekosystémových funkcí v těchto systémech a zejména rozvíjení možností tržního zhodnocení bioprodukce, které zajistí větší podíl zemědělce na konečné ceně biopotravin. Předkládaná práce se proto zabývá průzkumem současných možností tržního zhodnocení produkce ekologicky hospodařících zemědělců.

2 Cíl Cílem práce je charakterizovat možnosti tržního zhodnocení produktů ekofarem v Jihomoravské kraji. V teoretické části budou popsány a komparovány současné možnosti tržního zhodnocení bioprodukce s důrazem na způsoby přímého prodeje. V praktické části bude provedena analýza současných způsobů prodeje produktů vybraných ekofarem v Jihomoravkém kraji, a na jejím základě budou formulována doporučení pro využití přímého prodeje.

3

Literární rešerše

3.1 Základní vymezení pojmů 3.1.1 Konvenční zemědělství Konvenční zemědělství je zemědělství, kde se využívají umělá hnojiva a chemické prostředky, které sice zvyšují výnosy, ale zároveň znečišťují životní prostředí. Zemědělci pěstují omezené množství plodin a zvířata jsou chovány ve velkém počtu na malém prostoru (HRADIL, 2001).

3.1.2 Ekologické zemědělství Po druhé světové válce se zemědělství stalo vysoce mechanizované a specializované a závislé na agrochemikálie. Tato intezifikace zemědělství sice přinesla vyšší výnosy, ale také se vytvořily problémy, které mají dopad na životní prostředí. Proto vznikl výrobní systém, který zabraňuje nebo do značné míry vylučuje použití synteticky složených hnojiv, pesticidů, regulátorů růstů a krmení hospodářských zvířat přísadami. Jedná se o ekologické zemědělství (REHBER et al., 1999). Tento výrobní systém v zemědělství se v posledních desetiletí rychle vyvinul po celém světě. Ekologické zemědělství praktikováno přibližně ve 100 zemích světa a plocha, která je obhospodařována ekologicky, neustále roste. Ačkoliv výroba ekologických plodin se neustále zvyšuje po celém světě, tak prodeje jsou soustředěny zejména v průmyslových částech světa. Ekonomický tlak se zvýšil na hranici Turecka a Bulharska, protože modelování ekologického zemědělství v této oblasti je založeno na existenci bohaté a neznečištěné půdy. Toto území je velmi vhodné pro ekologické zemědělství. Již stávající zemědělské praxe jsou podobné ekozemědělství, protože hnojení, chemické postřiky proti škůdcům a chorobám se buď neprovádí nebo jsou používány jen minimálně (BAL et al., 2006).

Ekologické zemědělství je moderní formou obhospodařování půdy, kde se nepoužívají umělá hnojiva, chemícké přípravky, postřiky, hormony či umělé látky. Zvířata jsou chována v souladu s pravidly welfare. V ekologickém zemědělství se dodržují zásady vůči ochraně životního prostředí, zachování biodiverzity, šetření neobnovitelných zdrojů a udržení zaměstnanosti v zemědělství. Ekologické zemědělství se snaží o udržení a zlepšení úrodnosti půdy, které se provádí organickým a zeleným hnojením, střídáním plodin a šetrným zpracováním půdy. Díky pestrému osevnímu postupu se v jeho okolí vytváří biologická rovnováha, která posiluje obranyschopnost rostlin vůči chorobám a škůdcům (www.bioinstitut.cz). Ekologičtí zemědělci se snaží chovaná zvířata krmit převážně ze své vlastní produkce a žijí tak, jak je jim od přírody vrozené. U chovu zvířat jsou zakázány genové manipulace a používání hormonů (www.bioinstitut.cz). Ekologické zemědělství produkuje vysoce hodnotné a kvalitní potraviny, tzv. biopotraviny. Ekologické zemědělství je součásní trvale udržitelného rozvoje a je součástí zemědělské politiky Evropské unie (www.bioinstitut.cz).

Definice ekologického zemědělství Ekologické zemědělství lze chápat jako moderní formu hospodaření na půdě (eagri.cz). Jedná se o specifický druh zemědělského hospodaření, které hospodaří v souladu s životním prostředím (MOUDRÝ, 2002). Nepoužívají se zde umělá hnojiva nebo syntetické látky na ochranu rostlin (HRADIL, 2001). Ekologické zemědělství má také zvláštní předpisy pro chov zvířat. Dbá o jejich etologické a fyziologické potřeby (MOUDRÝ, 2002). Jsou chovaná volně bez používání hormonálních látek nebo stimulátorů růstu (HRADIL, 2001). Podle směrnice FAO/WHO Codex Alimentarius pro ekologické potraviny je ekologické zemědělství „holistický systém řízení produkce, jenž podporuje a zlepšuje zdravotní

stav

agrárního

ekosystému,

včetně

biodiverzity,

biologických

cyklů

a biologické aktivity půdy. Zdůrazňuje používání výstupů z hospodaření, a přitom se řídí tím, že regionální podmínky vyžadují systémy přizpůsobené danému místu. Toho dosahuje používáním agronomických, biologických a fyzikálních metod, oproti používání syntetických látek, s cílem dosáhnout všech specifických funkcí systému. Ekologické zemědělstí má ve společnosti dvě role. Je současně poskytovatelem veřejných statků a přitom specifickou metodou výroby potravinářských produktů (MOUDRÝ, 2002). Principy ekologického zemědělství Cílem organického hospodaření je vyrábět vysoce kvalitní potraviny. Jedná se o systém, který vytváří podmínky pro vyrovnání prostředí při udržování úrodnosti půdy a kontrole škůdců a chorob přirozenými prostředky. Vstupní zdroje energie a dalších zdrojů jsou pouze mírné při udržení optimální produtktivity (ZIMOVÁ, 1990). Zásady ekologického zemědělství 1.

Organizace rostlinné a živočišné výroby a hospodaření na farmě musí být

v harmonii s přirozenými systémy. 2.

Snaha o dosažení uzavřeného cyklu v co největší míře mezi půdou, rostlinami,

zvířaty a lidmi a snaha o zamezení znečištění prostředí. 3.

Udržení úrodnosti půdy pro optimální produkci při využívání obnovitelných

zdrojů. 4.

Redukce výskytu chorob a škůdců pečlivě stanovenými osevními postupy

a podnikovou strukturou; využívání rezistentních odrůd, využívání předátorů a využívání dalších biologických způsobů ochrany. 5.

Využívání takové formy chovu zvířat, které respektuje prospěch a potřeby

dobytka. 6.

Používání vhodných strojů a kultivačních technik, které redukují spotřebu

neobnovitelných zdrojů (ZIMOVÁ, 1990).

Základní cíle a principy ekologického zemědělství Cílem dnešního ekologického nebo alternativního zemědělství je snaha: -

produkovat potraviny vysoké kvality a v dostatečném množství,

-

trvale zachovat přirozenou úrodnost půdy,

-

vytvořit systém chovu zvířat přizpůsobený jejich přirozenému chování a přirozeným životním potřebám,

-

vytvořit pestrou obytnou kulturní krajinu, druhově bohatou, s genetickou rozmanitostí uvnitř druhů a se zajištěnými možnostmi vývoje pro všechny živé organismy,

-

hospodárně využívat přírodní zdroje tak, aby nedocházelo k negativnímu ovlivňování životního prostředí,

-

vytvořit dobrý vztah mezi zemědělcem a konzumentem (PETR, DLOUHÝ, 1992).

Podmínky pro hospodaření v ekologickém zemědělství a podmínky pro výrobu biopotravin upravuje zákon o ekologickém zemědělství. Tento zákon také upravuje systém pro osvědčování původu biopotravin a jejich označování, kontrolu a dozor nad dodržováním tohoto zákona (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Specifikum pro ekologické zemědělství je vypracovaný systém kontroly a certifikace dodržování produkčních postupů. Tento systém zaručuje, že spotřebitel může v kterémkoliv bodě produkčního, zpracovatelského a obchodního řetězce dostat informace o místě a způsobu výroby i garanci o souladu činností se zákonem o ekologickém zemědělství (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002).

3.1.3 Ekofarma Jedná se o uzavřenou hospodářskou jednotku, která zahrnuje pozemky, hospodářské budovy, provozní zařízení a hospodářská zvířata, pokud se ekofarma zabývá chovem zvířat, sloužící ekologickému zemědělství. Zemědělec, který chce podnikat

v ekologickém systému, se musí řídit zákonem o ekologickém zemědělství a je povinen se registrovaat u Ministerstva zemědělství. Registraci se provádí pro pěstování rostlin nebo pro pěstování rostlin a chov zvířat (MOUDRÝ, 2002).

3.1.4 Bioprodukt Bioprodukt, jak uvádí zákon o ekologickém zemědělství, je surovina rostlinného nebo živočišného původu, získaná v ekologickém zeměděství a určená zejména k výrobě biopotravin, na níž bylo vydáno osvědčení o původu bioproduktu (MOUDRÝ, 2002). Zpracování bioproduktů  U produktů musí být zachována co nejvíce jejich kvalita, proto musí být skladovány, zpracovány a přepracovány povolenými šetrnými postupy  Musí být vyloučena jakákoliv možnost jejich kontaminace s konvenčními produkty nebo nežádoucími látkami  Během výroby, dopravy a distribuce biopotravin musí být vyloučena možnost jejich záměny za konvenční potraviny  Kontrolován je nejen celý výrobní proces, ale i použité receptury, povolené přísady a pomocné látky, které jsou přesně stanoveny  Výměna iontů, hydrogenace, bělení, ozařování a mikrovlnný ohřev je zakázáno používat a nelze používat chemikálie při nakládání, uzení a zjemňování  Je zakázáno používání barviv, aromatických látek, sladidel a vitamínů syntetickéo původu (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002).

3.1.5 Biopotravina Biopotravina je potravina, která je vyrobená za podmínek uvedených v zákoně o ekologickém zemědělství a splňuje požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost, které jsou stanoveny zvláštními předpisy, na něž bylo vydáno osvědčení o biopotravině (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Je vyrobena z bioproduktů, přídatných a pomocných látek a dalších povolených surovin. Biopotraviny jsou dražší, protože se více využívá

ruční práce než u konvenčních potravin. U manipulace s biopotravinami se nesmí používat bělení, působení hormonů, ozařování a mikrovlnný ohřev či nakládání s použitím chemikálií. Tím, že biopotraviny nejsou konzervovány chemicky, se snižuje jejich trvanlivost a zvyšuje se riziko ztráty (HRADIL, 2001). Osvědčení o původu bioproduktů a biopotravin vydává kontrolní orgán. Jedná se o pověřenou osobu od ministerstva zemědělství. Osvědčení se vydává na 1 rok a to do 30ti dnů od provedené kontrole. Kontrolu provádí pracovník kontrolního orgánu jedenkrát ročně ve vegetačním období. Kopii osvědčení o původu bioproduktu a osvědčení o biopotravině je ekologický podnikatel povinnen předat při uvedení do oběhu osobě, která je do oběhu uvádí. V celém řetězci, od prvovýrobce až ke spotřebiteli, je stále adresně kontrolovatelné množství i původ bioprodukce. Po vydání osvědčení o původu bioproduktu je možné je označit slovem bio, eko nebo chráněným grafickým znakem spolu s identifikačním kódem kontrolního orgánu (MOUDRÝ, 2002). Zvláštními předpisy se v definici biopotraviny rozumí Zákon č. 110/1997 Sb. ve znění Zákona č. 119/2000 Sb. (Zákon o potravinách tabákových výrobcích) a související Vyhlášky č. 294/97 Sb. o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení ve znění Vyhlášky č. 91/1999 Sb., Vyhlášky č. 292/1997 Sb. stanovujících chemické požadavky na zdravotní nezávadnost jednotlivých druhů potravin a potravinových surovin, podmínky pro jejich použití, označování na obalech, požadavky na čistotu a identitu přídatných látek a potravních doplňků a mikrobiologické požadavky na potravní doplňky a přídatné látky (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Postupně se prohlubují požadavky na kvalitu produkčního procesu šetřící životní prostředí i na kvalitu produkce samotné. Tyto požadavky splňuje ekologické zemědělství, které je legislativně uznaný způsob hospodaření omezující či zakazující používání chemických látek a postupů zatěžující životní prostředí a zvyšujících riziko kontaminace potravního řetězce. Biopotraviny mají záruku původu a kontrolovaných zdrojů a postupů, jak v zemědělské prvovýrobě, tak i při zpracování. Splňují podmínku

trvale udržitelného hospodaření jako předpokladu kvalitnějšího života současné generace, ale i budoucí (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Biopotraviny můžeme naléz nejenom přímo u farmáře na farmě nebo na farmářškých trzích, ale i ve specializovaných obchodech, v prodejnách zdravé výživy a v poslední době se tento trend dostal i do supermarketů (HRADIL, 2001). Na českém trhu je nabídka biopotravin docela široká a zahrnuje mléko a mléčné výrobky, čaje, koření, mouku a výrobky z ní, vejce, maso a zeleninu. Jedná se poměrně o široký sortiment, ale u některých komodit není pokrytá poptávka spotřebitelů (www.eagri.cz)

3.1.6 Označování bioprodukce Označování bioproduktů Biopotravina se vyrábí z bioproduktu, který musí mít v názvu „bio“, identifiakční kód kontrolního orgánu a je-li to možné, tak i grafický znak, aby bylo poznat, že je ekologického původu. Tento produkt musí mít osvědčení o původu bioproduktu, které vydává kontrolní orgán (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Je zákáno označovat rostlinný nebo živočišný produkt logem nebo slovem „bio“ nebo „eko“, na který nebylo vydáno osvědčení o původu (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Označování biopotravin Označování biopotravin slovem „bio“, identifikačním kódem kontrolního orgánu a je-li to možné také grafickým znakem, může výrobce pokud bylo použito více jak 95 % hmotnosti nebo objemu bioprodutků a přídavných látek, na které bylo vydáno osvědčení kontrolního orgánu (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Obr. 1 Národní značení biopotravin

Zdroj: eagri.cz

Obr 2 Evropské značení biopotravin

Zdroj: eagri.cz

3.1.7 Kontrola a cerifikace produkce Systém inspekce EU Evropská unie v roce 2006 vydala nařízení o ekologickém zemědělství. V současné době má více než 60 zemí regulaci. 395 organizací po celém světě nabízejí ekologické certifikační služby, nejvíce je jich v Evropě (160 organizací). Globální prodeje ekologickýc potravin se zvýšily o 43 %. Přestože ekologické zemědělství je v současné době ve většině částí světa, poptávka zůstává soustředěna v Evropě a Severní Americe

(STANCIU, 2007). EU vydala Nařízení rady č. 2092/1991 EHS, které ukládá členským státům povinně zavést systém inspekce který bude provozovaný jedním nebo několika inspekčními orgány. Tuto činnost mohou vykonávat i schválené soukromé instituce (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Tyto inspekční instituce jsou povinny zpracovat podrobný popis inspekčních a preventivních opatření, které budou kotrolovat u provozovatelů a následné sankce, které budou aplikovat při zjištění nesrovnalostí. Provedou inspekce a zpracují seznam provozovatelů, kteří podléhají této kontrole a tento seznam předloží odpovědnému orgánu své země (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Inspekční instituce jsou povinny zpracovat podrobný popis inspekčních a preventivních opatření, která budou při kontrole provozovatelů aplikovat, a systém sankcí, které budou uplatňovat při zjištění nesrovnalostí. Na základě provedených inspekcí zpracují (každoročně do 31.1.) seznam provozovatelů, kteří podléhali jejich kontrole, a zprávu o inspekci předloží odpovědnému orgánu své země. Při dovozu ze třetích zemí (mimo EU) je vyžadován certifikát od kompetentních orgánů těchto zemí, který zaručuje ekvivalentnost produkčních a inspekčních postupů. Může být vyžádána vlastní inspekce, která ekvivalentnost uvedených postupů prověřuje (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Inspekční instituce také zajišťuje, aby v případě nesrovnalostí bylo z celé nevyhovující partie odstraněno značení, které poukazuje na ekologickou produkční metodu, a v případě odhalení zjevného přestupku nebo přestupku s dlouhodobým dopadem byl dotyčnému provozovateli zakázán odbyt výrobků s takovým označením (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Inspekční instituce odpovída za odbornou úroveň, objektivnost, účinnost a důvěrnost kontroly (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002).

Kontrolní systém v České republice Kontrolní organizace Nad dodržováním zákona o ekologickém zemědělství u subjektů, kteří jsou přihlášeni nebo registrováni jako ekologičtí podnikatelé vykonává dozor ministerstvo zemědělství. Toto ministerstvo na základě výběrového řízení uzavírá smlouvu s právnickou osobou, kterou pověřuje prováděním odborných úkolů a kontroly a může vydávat osvědčení o původu bioproduktů a osvědčení o biopotravině (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). V současné době kontrolují biopotraviny v České republice 3 soukromé subjekty. Jedná se o: KEZ, o. p. s. ABCert AG, organizační složka BIOKONT CZ (www.eagri.cz). Vedle soukromých subjektů je také kontrolou pověřen ÚKZÚZ, který provádí úřední kontrolu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 (www.eagri.cz). Podnikatelé, kteří projeví zájem o zařazení do systému kontroly a certifikace, podávají žádost o registraci pro ekologické zemědělství na ekofarmě nebo podávají ohlášení o zahájení výroby biopotravin na Ministerstvu zemědělství v průběhu celého roku. Do systému kontroly a certifikace je podnik zařazen teprve po podání bezvadné žádosti či kompletního ohlášení o zahájení výroby (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Oddělení kontroly KEZ provádí pomocí externích inspektorů kontrolní návštěvy zemědělských podniků. Kontrola se provádí i u výrobců biopotravin a osob, které uvádějí biopotraviny či bioprodukty do oběhu (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002).

3.1.8 Trh s bioprodukty

Trh s bioprodukty je nedílnou součástí potravinového trhu, který je součástí trhu všeobecného a tudíž ho nelze brát jako nezávislý prvek a je nutné akceptovat faktory nejen na straně nabídky, ale i poptávky, které trh ovlivňují (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Světový trh s biopotravinami tvoří asi 1 % trhu s veškerými potravinami, což představuje hodnotu asi 30 miliard dolarů (MOUDRÝ, 2007). Nejprodávanější biopotraviny v Evropě je ovoce a zelenina, následováno mlékem, mléčnýma výrobkama a masem (MOUDRÝ, 2007).

3.1.9 Možnosti tržního zhodnocení produkce ekofarem Zvyšující se zájem veřejnosti o organické produkty ve světě způsobila zejména diskuze o dopadu tradičního zemdědělství na životní prostředí, na zdraví lidí i zvířat. Všeobecně je známo, že kvalita potravin ovlivňuje 80 % zdravotní stav lidské populace. Jedním z řešení této situace by mohlo být právě alternativní zemědělství. Někteří lidé berou organické zemědělstí jako součást zemědělské budoucnosti (ZIMOVÁ, 1990).

3.1.10 Poptávka po biopotravinách Faktory, které ovlivňují všeobecnou poptávku po potravinách, jsou výše příjmů a ceny potravin, ale důležitou roli hrají i stravovací zvyklosti, stupeň vzdělání a informovanosti. Poptávka po biopotravinách je ale více specifičtější (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Nejdůležitější faktory, které ovlivňují poptávku po potravinách, jsou kvalita produktu, garantovaná pravost ekoligického výrobku, kontrola produkčního procesu a spolehlivost dodovatelů a výrobců. Prodejní cena, obchodní rozpětí a chuť bioproduktu má střední vliv na poptávku. Nejméně ovlivňuje nakupující známost značky, balení bioproduktu a servis dodavatele (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002).

Příjmy Příjmy zásadně ovlivňují objem výdajů za potravin. Do značné míry určují, zda si spotřebitelé mohou dovolit dražší potraviny nebo jen levné, základní a nezbytné produkty (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). V České republice je podíl rodinných výdajů za potraviny relativně velký. Společnost se soustřeďuje na levnější výrobky, což způsobuje nižší zájem o bioprodukty (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Potraviny by měly být dodávány hlavně do školních jídelen, nemocnic a domovů důchodců, ale největší zájem o ně projevují především rodiny s malými dětmi, staří a nemocní občané (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Ceny biopotravin Nejméně závislou poptávkou na cenách je poptávka po základních potravinách, které uspokojují životní minimum. Vztah mezi cenou a poptávkou u dalších méně nezbytných výrobků je užší či nepřímo úměrný. V západní Evropě jsou ceny biopotravin v porovnání s cenami u potravin, které vyprodukovali konvenční zemědělci, výrazně vyšší. Toto způsobuje rozdíl mezi nákupními a prodejními cenami. Nákupní ceny u rostilnných produktů v České republice jsou ve srovnání se západoevropskými státy výrazně menší. Produkty živočišného původu jsou převážně prodávány jako konvenční a tutíž nemají žádné cenové zvýhodnění (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Ceny u bioproduktů v České republice jsou hlavně ovlivněny všeobecně nižší životní úrovní, malou nabídkou produktů a nízkou informavaností spotřebitelů (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Informovanost zákazníků

Informovanost zákazníků v České republice není tak vysoká jak ve vyspělých zemích v západní Evropě. Podle průzkumu, který proběhl na prodejních akcích orientovaných na racionální výživu, znalo značku ekologické produkce 48 % a jak vypadá grafický znak vědělo 75 % dotazovaných. Přitom vyšší informovanost o potravinách je ve městech a roste i s úrovní vzdělání (MOUDRÝ, 2007). Tato nízká informovanost o biopotravinách je též způsobena tím, že velké firmy s konvenční produkcí si mohou dovolit investovat více peněz do reklamy. Další problém autor vidí v nedokonalé legislativní úpravě, která umožňuje výrobcům používat různé symboly nebo odvozeniny od „bio“ nebo „eko“ značek. Ve spoustě obchodů s racionální výživou se nachází malé množství pravých biopotravin, většinou převládají konvenční výrobky (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). V České republice je nedokonalá legislativní úprava, která způsobuje, že se můžeme na trhu setkat se spousty výrobků, které nejsou vyrobeny v souladu se Zákonem o ekologickém zemědělství, ale přesto používají označení „eko“ či „bio“ (MOUDRÝ, 2007). Nabídka biopotravin Nabídku biopotravin najdeme v databázi KEZ, o. p. s., kde bylo v roce 2000 registrováno 315 schválených ekovýrobků a z tohoto počtu převládají zpracované zrniny a léčivé rostliny. Český sortiment biopotravin je ve srovnání s vyspělými zeměmi malý (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Příčinou malé nabídky ekopotravin je nedostatek technologií, jejich vysoká cena a málo zkušeností a informovaností o nich. Důležitou roli hraje také současná ekonomická situace zemědělských podniků a obtížné získávání úvěrů na pořízení technologií (MOUDRÝ, 2007). Ceny bioproduktů jsou závislé na poptávce na trhu. Všeobecně jsou vyšší, což způsobuje tzv. prémie za bioprodukce. Tato prémie se liší v závislosti na regionu, trhu

a druhu bioproduktu. Toto rozpětí se pohybuje v rámci několika procent až po několikanásobek ceny konvenční produkce (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Cenu bioprodutků také ovlivňují distribuční cesty a různé možnosti prodeje (MOUDRÝ, 2007). Roztříštěná výroba, nedostatečná komunikaci mezi prvovýrobci, obchodníky, zpracovateli a spotřebiteli způsobuje, že je část produkce prodávána jako konvenční výrobky (MOUDRÝ, 2007)

3.2 Formy prodeje Uplatnění bioproduktů na trhu má své zvláštnosti. Jedná se o značkové zboží vyprodukované za specifických podmínek, kontrolované v procesu výroby, lze u něho doložit původ. Zboží má obvykle vyšší cenu, je označeno ochrannou známkou bioproduktů případně logem producenta a doprovázeno certifikátem o původu. Existuje řada důvodů, které neumožňují převzít všeobecné vzory ze zahraničí. Zásadně lze rozdělit prodej na přímý a zprostředkovaný (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). V České republice se přímý prodej na farmách podílí pouze necelými 5 % objemu trhu. Převažuje jednoznačně zprostředkovaný prodej. Více než 60 % všechn biopotravin se v ČR prodává prostřednictvím řetězů super a hypermarketů, dalších 30 % přestavuje prodej ve specializovaných bioprodejnách a prodejnách zdravé výživy, přibližně 4 % trhu tvoří nezávislé prodejny potravin. Ostatní prodej prostřednictvím bioklubů, internetu nebo jiným způsobem představuje asi 1 % (MOUDRÝ, 2007).

3.2.1 Nepřímý prodej

3.2.1.1 Velkoodběratelé V České republice se nachází několik podniků, které vykupují bioprodukty, zpracují je a následně prodávají dále. U nás tento způsob prodeje biproduktů není příliš rozšířen,

ale v zahraničí existují odbytová družstva, která jsou podporována státem. Tato forma prodeje je výhodná pro zemědělce, kterému odpadnou starosti se zpracováním a odbytem (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002).

3.2.1.2 Zpracovatelská a odbytová družstva Tento styl prodeje je v Německu, Švýcarsku a Rakousku. Podporuje ho stát a usnadňuje vztahy mezi producenty a odběrateli. Tato spolupráce usnadňuje práci zemědělcům, mohou se soustředit pouze na výrobu a starosti se zpracováním a odbytem zajišťuje družstvo (MOUDRÝ, 2007).

3.2.1.3 Maloobchod Obchody zaměřené na prodej bioproduktů jsou různé. Buď mají omezenou nabídku biopotravin jenom na doplnění sortimentu nebo jsou zcela specializované na biopotraviny. Obchody, které jsou specializované jenom na bioprodukci, jsou většinou malé a jsou zásobeny velkoobchodem nebo přímo od ekozemědělců z okolí (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Rozvoji prodeje ve specializovaných obchodech brání úzký sortiment, nedořešená síť distribuce, chybějící mezisklady a zpracovatelské kapacity, malé marketingové zkušenosti u všech článků řetězce, nedostatek informačního materiálu a reklamy (MOUDRÝ, 2007). Bioprodejny vytváří odbytové místo pro malé producenty, ale nevýhodou je, že tímto způsobem prodeje je oslován menší počet nových zákazníků (MOUDRÝ, 2007).

3.2.1.4 Supermarkety Většina obyvatelstva využívá k nákupu potravin supermarkety. Je to pro ně pohodlnější a mnohdy i levnější (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Supermarkety se snaží vyjít zákazníkovi vstříc, takže rozšiřují svůj sortiment o prodej

bioprodutků. Tímto si zvyšují ekologickou image u spotřebitelů a zároveň vznikají velké odbytové možnosti pro bioprodukty. Ale tento krok se neobejde bez problémů, které vyplývají z podstatných rozdílů mezi prodejem v supermarketech a prodejem bioproduktů (MOUDRÝ, 2007). Sice jsou supermarkety zaměřeny na globální strategii obchodu a ekologické zemědělství preferuje regionální produkci, ale i přesto se snaží supermarkety akceptovat a nabízet převážně místní či národní bioprodukty (MOUDRÝ, 2007). Bioproducenti to ale nemají lehké napojit se na supermarkety. Tato nabídka je převážně pro velkoobchodníky s bioprodutky, protože musí dodávat dodávky velkých objemů. Je zde na ně vytvářen tlak na snížení cen a přizpůsobování se požadavkům supermarketů (MOUDRÝ, 2007). Pro bioproducenta je supermarket dobrou příležitostí, jak oslovit nové spotřebitele a prodat velké objemy bioprodutků. Na druhé straně supermarkety vytváří obrovský tlak na ceny výrobků. Biozemědělci vznikají náklady na závoz do centrálních skladů, náklady na speciální balení (MOUDRÝ, 2007).

3.2.2 Přímý prodej Farmáři mají několik možností, jak své výrobky přímo prodávat. Nejjednodušší možnost je prodej přímo ze dvora. Zákazník si sám dojede na farmu k vybranému zemědělci. Další forma přímého prodeje je prodej zemědělských produktů v tzv. biobedýnkách. A v neposlední řadě se jedná o prodej na farmářských trzích. A v současné době začíná být velmi populární prodej ve farmářských obchodech (HIKISCHOVÁ). K prvním snahám o přímé vztahy mezi zemědělci a spotřebiteli začalo docházet v České republice během první poloviny 90. let a jedny z prvních realizovaných způsobů přímého prodeje byly biokluby (HRADILOVÁ, 2008). Jedná se o přímé zprostředkování bioprodutků určitého sdružení spotřebitelů, kteří mají o ty to produkty zájem. Další možností je biobedýnka. Tato bedýnka obsahuje výběr plodin z farmářovy produkce. Bioprodukty lze také prodávat přímo na farmě nebo na speciálně k tomu určených trzích a nebo si je může spotřebitel na farmě sám nasbírat. Formy přímé

distribuce jsou v každé zemi jiné. Velmi rozšířená je varianta přímé distribuce Community supported agrculture (CSA), která se však v České republice nenachází (VÁCLAVÍK, 2007). Se všemi těmito formami přímého prodeje se budeme zabývat podrobněji, protože zájem o tento způsob prodeje roste. Spotřebitelé zakládají nové skupiny, díky kterým hledají zemědělce z blízkého okolí, který by je mohl zásobovat. Zároveň i biozemědělci se snaží vyhovět poptávce a udělat své výrobky co nejvíc dostupnější (PŘIBÍK, 2010). Při přímém prodeji výrobce bezprostředně prodává zboží spotřebiteli. Přímý prodej bioproduktů dosud převládá v západní Evropě. Zemědělec obvykle své produkty dále zušlechťuje nebo zpracovává na hotové výrobky. Přímý prodej bývá často spojen s nabídkou stravovacích a ubytovacích služeb na selském dvoře. Hlavní výhodou je, že se zemědělec nedělí o tržby se zpracovateli, dopravci a obchodníky, může získat celé cenové rozpětí pro sebe. Nevýhodou je velký nárůst práce a dalších nákladů spojených se zpracováním, balením, dopravou k zákazníkovi a prodejem. V České republice má přímý prodej malou tradici. Dosud přetrvává zvyk prvovýrobců nezabývat se zušlechťováním výrobků. Také nutnost soustředit se, a to nejen v přechodném období, na produkční problémy vyvolává potřebu přesunout starost se zpracováním a odbytem k zákazníkovi na jiné subjekty. Samozřejmě s tím roste i závislost na nich (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). O přímý prodej se jedná v situaci, kdy při přímém uvádění produktů na trh dochází k přímému kontaktu mezi producentem a spotřebitelem. Do tohoto vztahu nevstupuje žádný jiný subjekt jako prostředník (VÁCLAVÍK, 2007). Přímý prodej lze považovat za nejznámější příklad ekonomické lokální alternativy, která je spojená s produkcí potravin. Tuto distribuci můžeme provádět různými způsoby, které jsou

založené

na

principu

přímého

vztahu

mezi

producentem

a spotřebiltelem. Farmář komunikuje přímo se svými zákazníky a prodává jim své zboží přímo, bez prostřednictví velkoobchodu či maloobchodu (JOHANISOVÁ, 2001).

3.2.3 Trendy přímého prodeje biopotravin 1. Potřeba změny Současní spotřebitelé se snaží odlišit od standardního způsobu života. Hledají změnu, snaží se využívat regionální speciality, připravovat tradiční jídla nebo se zdravě stravovat, což biopotraviny tuto potřebu změny splňují (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 2. Přání individuality Někteří spotřebitelé se chtějí odlišit od ostatních a jsou ochotni zaplatit vyšší cenu za výrobky, které nejsou na trhu běžné. Biopotraviny se odlišují od konvenčních potravin svou specifičností a kontrolovanou produkcí, balením i prodejem (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 3. Odstranění anonymity Jedním z principů ekologického zemědělství je odstranění anonymity, což někteří spotřebitelé vyhledávají. Rádi navštěvují obchody, kde jsou oslovováni jménem, je jim připraveno zboží podle přání nebo mohou být přítomni při vlastní produkci či zpracování výrobku (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 4. Potřeba úspory času V současné době je trend mít co nejvíce potřebných věcí v jednom místě. Tento trend splňují supermarkety, kteří začali zařazovat biopotraviny do své produkce, aby se co nejvíce přizpůsobili spotřebiteli a jeho nárokům (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 5. Pohodlnost Spotřebitel se stává více pohodlný. Přeje si potraviny, které jsou nenáročné na zpracování. Bioprodukty, které tuto vlastnost splňují jsou: zelenina, ovoce, sýr či salám (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 6. Velikost balení S rostoucím individualismem roste potřeba malých, svačinových balení potravin. Tudíž musí vzít výrobce v úvahu prodej několika verzí balení potravin (MOUDRÝ,

PRUGAR, 2002). 7. Konzumace mimo domov V České republice je trend závodního stravování – většina zaměstnanců se stravuje v podnikových jídelnách. Tudíž je pro výrobce důležité navázat kontakt s velkými stravovacími závody (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 8. Regionální nabídka S rostoucí popularitou rekreace na venkovských farmách, se zvyšuje nabídka ubytování, kde poskytují stravu ze své vlastní domácí produkce (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 9. Vliv dětí Měnící se tradiční rodina také představuje příležitost pro prodejce ke zvýšení svého prodeje. Děti se stávají spolurozhodovateli při nákupu. Tudíž by se měl prodejce zaměřit na to, aby obal výrobků zaujal dětského zákazníka (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 10. Rozdílné nákupní chování muže a ženy Prodejce musí najít takovou formu prodeje, která bude vyhovovat oběma pohlavím. Ženy se zaměřují na trvanlivost, chuť a kvalitu zboží a často sebou berou děti, které také ovlivňují složení nákupu (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 11. „Mladí senioři“ Zvyšující se počet starších obyvatel, kteří projevují větší aktivitu, více cestují, setkávají se s přáteli a snaží se zdravě stravovat. Toto je skvělá příležitost pro přímý prodej bioprodutků. Možnost poskytnout jim letní byt se stravováním z vlastní produkce (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 12. „Nákup a požitek“ Spotřebitel kromě nákupu potraviny očekává také i další zážitky. Tento bod splňuje možnost samosběru (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 13. Rostoucí požadavky zákazníků

Biopotraviny jsou specifické zboží, které je prodáváno za vyšší cenu. Tudíž zákazník očekává, že dostane i něco navíc. Biopotraviny mají osvědčení o původu, takže je snadné získat informace o jejich původu (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). 14. Dodávky domů Začíná růst zájem o dodávání potravin přímo do domu. Tuto nabídku nevyužívají jen staří lidé, ale začíná být oblíbená i u populace v produktivním věku. Zboží se dá objednat nejenom na internetu, ale i telefonicky (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Možnosti prodeje ekopotravin jsou různé. Může se jednat o prodej z farmy, dodávky zákazníkům, místní trhy, malé obchody a supermarkety, školy, školky, nemocnice. Mezi nejčastější marketingové kanály patří přímý prodej z farmy a dodávky zákazníkům (PEETSMANN et al., 2009). Formy přímého prodeje 

samosběr



biobedýnky



stánkový prodej



obchod ve dvoře



prodej ze dvora (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002).

3.2.3.1 Samosběr Samosběr spočívá v tom, že si zákazník dojede za zemědělcem a sám si nasbírá určité produkty. Zákazník bude mít cenu produktu sníženou o náklady za ruční práci a dopravu (MOUDRÝ, 2007). Hlavními produtky, které lze takto prodávat jsou hlavně jahody, dále pak fazole, hrášek, brambory, angrešt, rybíz či ovoce ze stromů (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Tato forma prodeje může být využita jako aktivní odpočinek, lze ho spojit i s výletem za poznáním práce v zemědělství, životem na vesnici (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Tato forma prodeje má spoustu výhod. Zemědělec ušetří na nákladech za sklizeň,

třídění, balení, skladování a náklady za nákup přepravek. Na druhou stranu má samosběr i své nevýhody. Zemědělec je odpovědný za případné škody nebo úrazy zákazníků (MOUDRÝ, 2007).

3.2.3.2 Biobedýnky

Biobedýnky získavají v současné době na popularitě. Zákazníci si mohou vybrat vyhovující podobu bedýnky a ta je jim dovezena až domů nebo na stanovené úložní místo, kde si ji může zákazník vyzvednout. Zemědělec může takto dodávat buď jenom své výrobky, nebo se domluvit s okolními farmáři a tím rozšířit sortiment bedýnky. Produktové složení bedýnek záleží na ročním období a na tom, co zemědělec produkuje. V biobedýnkách lze najít ovoce, zeleninu, mléčné výrobky, bylinky, med, pečivo atd. Záleží na zemědělci na co je zaměřeno jeho hospodaření (HIKISCHOVÁ). Výhody Na tomto typu přímého prodeje je výhodné to, že zákazník nemusí nikam jezdit. Bedýnka je mu dodána do domu. Zemědělec není závislý na vyprodukovaném množství. Může prodávat menší množství než co by musel dodávat do obchodů (HIKISCHOVÁ). Každý kontinent má svůj zvláštní přímý prodej. V Japonsku to je teikei, v USA má tradici CSA a biobedýnky jsou typické pro Evropu (HALDY, 2004). V České republice existují vedle biobedýnek také biokluby. Jedná se o sdružení spotřebitelů, kteří mají zájem o čerstvé biopotraviny, vyhledají nejbližšího ekozemědělce a domluví se s ním na pravidelné odebírání bioproduktů, které nabízí. Bioklub funguje na základě předem stanovených konkrétních dohod s farmářem. Odběratelé také mají možnost zaplatit za odebírané biopotraviny dopředu a pak si ji jenom pravidelně vyzvedávat u farmáře nebo nechat si objednávku vozit do domu (VÁCLAVÍK, 2007). Aby nedocházelo k situacím, že by si někdo nevyzvedl zásilku, tak si členové bioklubu mohou svou zásilku předem objednat. V současné moderní době je k tomu to účelu

hojně využíván internet. (BROŽOVÁ 2008). Bioklub nemusí probíhat formálně, mohou se i členové domluvit a pak společně jezdit nakupovat přímo na farmu k zemědělci (HRADILOVÁ, 2008). V biobedýnkách mají zákazníci připravený výběr potravin, jedná se o sezónní produkty, které farmář nabízí. Biobedýnky jsou dodávány buď přímo k zákazníkovi domů nebo na předem určené distribuční místo (VÁCLAVÍK, 2008). V bedýnkách se může nacházet buď produkce od jednoho farmáře, anebo se můhou kombinovat produkty od více farmářů. Nemusí se jednat pouze o ovoce a zeleninu. V bedýnkách se mohou nacházet i med, mléčné výrobky, maso nebo domácí pečivo (BROŽOVÁ, 2008). Možných kombinací je spousta a proto zákazník nikdy předem neví, co přesně bude bedýnky obsahovat. Většinou se tam, ale nachází základní typy zeleniny – mrkev, brambory, cibule (VÁVRŮ, 2007). U bedýnek či bioklubů nejde pouze o zaplacení jídla od farmáře, ale spotřebitel tím podporuje i samotnou farmu. Se vzrůstající poptávkou, ale nastává problém, že poptávka převyšuje nabídku a tím musí docházet k určitým kompromisům. Ve Velké Británii už nastalo několik případů, že aby došlo k uspokojení poptávky, tak se jedna třetina ovoce a zeleniny musela dovést. Tento případ, ale přestává být místním prodejem a tím ztrácí i všechny pozitivní efekty s tím spojené. Zákazníci si také stěžovali na nedostatek výběru zeleniny, způsobu doručení a potřebou větší osobní komunikace s farmářem (PRETTY, 1998). O přímý prodej je velký zájem ve Velké Británii a biobednýky jsou nejoblíbenější variantou. Tento způsob zásobování funguje už od 90. let a jsou jím zásobovány desítky britských rodin. Ve Velké Británii funguje sdružení sedmi organizací, která se jmenuje „Making Local Food Work“ a zastřešuje a podporuje všechny projekty týkající se přímých místních vztahů mezi farmáři a zákazníky (PRETTY, 1998). Jedna ze sedmi organizací provedla výzkum v roce 1997 a výsledkem bylo, že jedna třetina britských

farmářů využívala pro prodej svých produktů biobedýnky a tuto možnost zároveň využívalo asi 25 00 domácností (PRETTY, 1998). V České republice se první biokluby začaly organizovat v 90. letech. V roce 1997 už existovalo osm bioklubů – 3 v Praze a další v Brně a Olomouci (ULČÁK, 1997). Biobedýnky mají několik možností, jak je využít. Zemědělec může vybrané produkty zasílat buď poštou, osobní dodání nebo dodávání zboží do zvláštních boxů (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Tyto boxy jsou umístěny na určitých místech a jsou do nich doručovány produkty podle výběru zákazníka. Box je naplněn produkty, které jsou zrovna na farmě vypěstovány. Sortiment je obměňován podle aktuální sezónosti produktů. Tento způsob prodeje se nejčastěji využívá ve Velké Británii (MOUDRÝ, 2007). Biobedýnky může farmář prodávat buď přímo spotřebiteli nebo přes jednoho prostředníka. V biobedýnkách farmář dodává zákazníkům své produkty nebo se může domluvit s více zemědělci a vytvořit tím variabilnější bedýnky. Sortiment bedýnek závisí na ročním období a objemu vyprodukovaného množství produktů. Bedýnky jsou dodávány přímo spotřebiteli domů nebo na odběrná místa. Farmář nabízí buď předem připravené bedýnky nebo si zákazník může vybrat, co si v bedýnkách přeje mít (Biobedynky.cz, 2008).

3.2.3.3 Stánkový prodej Tento typ přímého prodeje se stává velmi populární. Jedná se o trh, který probíhá obvykle pravidelně v centru města. Nejčastěji se konají jednou týdně. Ministerstvo zemědělství tuto formu prodeje definují jako prodej zemědělského a potravinářského zboží pro širokou veřejnost. Cílem těchto trhů je podpora menších zemědělců, kteří pochází z daného regionu. Farmářské trhy neslouží pouze k nákupu a prodeji zemědělských produktů, ale je to i místem k setkávání lidí. Farmářské trhy se konají i v rámci kulturních akcí. Zemědělec má zde možnost prodat své produkty bez velkých nákladů (HIKISCHOVÁ).

Stánkový prodej je velmi rozšířen, má spoustu možností využití. Může se jednat o prodej na poli, u cesty, z auta či na tržnici (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Tento způsob prodeje má své specifické podmínky a je vhodný pro prodej sezonních výrobků (MOUDRÝ, 2007). V současné době se staly populární biotrhy. Zákazníci pravidelně navštěvují tyto trhy za účelem nákupu čerstvých potravin. Mají zde možnost nakoupit větší množství potravin na zavařování a podporují místní zemědělce (MOUDRÝ, 2007). V současné době nabývá na popularitě prodej na trzích, kde může zemědělec přímo prodávat své bioprodukty. Tyto trhy probíhají pravidelně jedenkrát v týdnu, ale mohou mít i formu tržiště, které je otevřeno denně nebo se může jednat o nárazovou akci v rámci nějakého programu, např. výročí založení města a u toho probíhající farmářský trh. Tyto trhy mohou pořádat i organizace, které se starají o podporu přímých vztahů mezi spotřebiteli a biozemědělci. Farmářské trhy jsou pro zemědělce ideální příležitostí, jak na sebe upozornit a informovat zákazníky o své činnosti, produktech a plánovaných akcích nebo si také může získat nové zákazníky. Farmářské trhy mohou být pro ekozemědělce výhodným způsobem jak uspět a získat si stálou klientalu a tím i důležitý zdroj příjmů (VÁCLAVÍK, 2007). Na farmářských trzích je větší návratnost nákladů oproti prodeji na běžný velkoobchodní trh a tím, že tam není prostředník, tak to také znamená nižší ceny pro spotřebitele (PRETTY, 1998). Trhy neslouží jenom k navázání a upevnění nových kontaktů mezi ekozemědělci a zákazníky, ale také ekozemědělci mohou navázat významné kontakty mezi sebou k budoucí spolupráci. Trhy také mohou být součástí kulturního programu. Existence trhů má v Evropě dlouhou tradici a na mnoha místech nebyla nikdy přerušena. Ve Velké Británii tato tradice postupně vymizela, ale nyní se postupně začíná

znovu objevovat a dostávat do podvědomí zákazníků. Součaná podoba, se kterou se nyní setkáváme, se objevila v rámci místního potravinového systému v 70. letech v USA (VÁVRŮ, 2007). Návštěvnost těchto trhů byla v roce 2002 kolem milionu ročně a roční obrat byl kolem milionu týdně. Obliba těchhto trhů se neustále zvyšuje. Trhy fungují už i v Rakousku a Německu a začínají se prosazovat ve Velké Británii. Ne vždy se ale jedná pouze o prodej bioproduktů (PRETTY, 1998). V České republice zatím existuje jenom pár trhů, ale jejich počet se postupně narůstá. Důležité je, aby prodej prodával bioprodukty, které mají osvědčení o původu bioproduktu (VÁCLAVÍK, 2007). Výhody Trhy mají výhodu v tom, že zemědělec si zde udělá reklamu. Spotřebitel se přímo od zemědělce může dozvědět o produktu (HIKISCHOVÁ). Nevýhody Nevýhoda je, že trhy se konají jen v určité dny, takže spotřebitel nemá pravidelný přísun čerstvých potravin. Nevýhoda pro zemědělce spočívá v tom, že musí vynaložit náklady na dopravu na místo konání trhu (HIKISCHOVÁ). 3.2.3.4 Obchod ve dvoře Tento obchod má specifické podmínky. Hodí se tam, kde může být veden po celý rok a dobře zásoben širokým sortimentem zboží. Základní sortiment (vajíčka, zelenina) může být doplněn prodejem masa, ovoce a jeho různé formy zpracování. Mohou se zde nacházet i produkty nepotravinářského charakteru (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002).

3.2.3.5 Prodej ze dvora Tento prodej poskytuje většina zemědělců. Lze osobně navštívit farmu a odkoupit libovolné množství úrody, které má zemědělec nadbytek. U nás jsou takto prodávány

brambory, ovoce či zelenina (MOUDRÝ, PRUGAR, 2002). Tímto stylem prodeje mohou být prodávána i živá zvířata (FILIPOVÁ, 2008). V zahraničí je tento způsob prodeje často využíván jako doplněk k dalšímu prodeji. Zemědělci takto prodávají produkty, které neodpovídají požadavkům na stánkový prodej nebo požadavkům odběratelů (MOUDRÝ, 2007). Prodej ze dvora je jedna z lehčích možností prodeje biopotravin pro zemědělce. Spotřebitel si sám vyhledá farmáře a dojede si pro produkty. Farmář touto cestou může nabízet nepřeberné množství svých produktů a nemusí při tom vynakládat náklady na vyhledání zákazníka. Prodej ze dvora je limitován požadavky na bezpečnost potravin. Farmář může prodávat produkty, které splňují veterinární a hygienické podmínky a musí informovat spotřebitele o tom, jak může zamezit škodlivým účinkům potraviny. Povinností každého prodejce je provozovat činnost se zřetelem na bezpečnost a sledovatelnost potravin (DROBNÍČEK, PEŠÁN A SMETANA, 2010). Farmář může prodávat produkty, které pocházejí od zdravých zvířat a jsou zdravotně nezávadné a bezpečné z hlediska ochrany zdraví lidí a zvířat. Tyto produkty nesmí být zdrojem nákaz a musí mít zpracovávány v čistém prostředí čistými nástroji (DROBNÍČEK, PEŠÁN A SMETANA, 2010). Mezi produkty, které mohou být prodávány přímo ze dvora, patří živí králíci a drůbež, čerstvé maso, vejce, mléko, med a včelí produkty (DROBNÍČEK, PEŠÁN A SMETANA, 2010). Prodej na farmě je realizován dvěma způsoby. Buď má farmář svůj vlastní obchod, kde prodává své výrobky, anebo organizuje prodej přímo ze dvora. Je to jeden ze základních způsobů formy přímého prodeje. Jedná se o prodej přímo od farmáře, ke kterému přijede zákazník až na farmu. Objem této produkce však vykazuje jen malý podíl na příjmech farmáře. Prodej produktů z obchodu může pro farmáře znamenat vyšší podíl na jeho příjmech, avšak v tomto případě se nedá prodat vše, co farmář vyprodukuje

a slouží pouze jako jeden z mnoha způsobů distribuce (VÁVRŮ, 2007) Ekozemědělci nejčastěji využívají možnosti prodeje z farmy a nebo ze stánku u silnice, aby prodali přebytečnou úrodu a dosáhli tak vyšších zisků. Kolem projíždějící lidé se zastavují, aby nakoupili čerstvé biovýrobky (VÁCLAVÍK, 2007). Významným faktorem v tomto způsobu prodeje jsou také možnosti a ochota zákazníka si dané zboží z farmy obstarat sám. Vzdálenost zákazníka od farmáře může být určitou překážkou ve zvýšení odbytu bioporodukce přímo z farmy. Spotřebitel ale může počítat s tím, že za nižší cenu se dočká celkově vyšší kvality oproti běžně distribuovaným bioproduktům (PRETTY, 1998). Ve skutečnosti přímý prodej z farmy vypadá velmi různorodě. Obchod je buď malý přístřešek s produkty nebo také stánek či maringotka u farmy nebo se také může jednat o klasický kamnenný obchod. Farmáři mohou využít i vzájemné spolupráce mezi sebou a nabízený sortiment mezi sebou navzájem doplňovat. Další formou prodeje je přímý odběr zákazníků od zemědělce. Ve většině případů ekozemědělci prodávají své výrobky až po předešlé domluvě se zákazníkem. Nejčastěji jsou prodávány produkty, které slouží ke každodenní potřebě, jako jsou vajíčka, brambory, zelenina, mléko, ovoce nebo se může jednat i o maso, pokud má farmář vlastní malá jatka. Sortiment prodeje se liší podle zaměření farmy a také podle sezónosti. Prodej ze dvora je nejjednodušší forma prodeje. Nakupující si vyhledá zemedělce v okolí, který se mu nejvíc zamlouvá. Po domluvě za ním dojede a nakoupí si vybrané zemědělské produkty, které se mu zamlouvají. Zemedělec může tímto způsobem nabízet produkty, které vypěstuje (brambory, obilí, ovoce, zeleninu), ale také i mléko, vejce či med. I na tento prodej se vztahuje velké množství požadavků, co se týče bezpečnosti potravin a s ní spojené veterinární a hygienické podmínky (HIKISCHOVÁ). Produkty, které mohou být prodávány ze dvora

Živá drůbež a živí králíci 

není nijak množstevně omezeno, zvířata musí být zdravá

Čerstvé drůbeží maso a čerstvé králičí maso 

čerstvé maso může být prodáváno ze dvora, ale jenom v omezeném množství



králičí maso musí být vykuchané a hlava nesmí být oddělena od těla

Vejce 

vejce jsou omezena časově a množstvím – mohou být prodávána maximálně 21 dnů po snůšce a 60 ks za týden

Med a včelí produkty 

farmář může prodávat med, propolis a mateří kašičku. Vše musí být od zdravého včelstva a med musí být označen jménem a adresou včelaře, druh medu, množství ve sklenici a minimální trvanlivostí.

Mléko a smetana 

mléko a smetanu lze prodávat buď přímo u zdroje nebo v automatech (mlékomaty). Tento prodej musí být schválen krajskou veterinární správou (HIKISCHOVÁ).

Výhody Kupující se může seznámit s prodejcem a osobní návštěvou na farmě vidí, jak to tam chodí, jak zemědělec získává své produkty. Pro zemědělce to má výhodu v tom, že nemusí

vynakládat

náklady

na

balení,

dopravu

a

zprostředkování

prodeje

(HIKISCHOVÁ). Nevýhody Zájemce o nákup produktů musí vynaložit své náklady na cestu na farmu. Pro zemědělce spatřuji nevýhodu v tom, že tento způsob přímého prodeje je nepravidelný a ne vždy má zemědělec produkty, který kupující požaduje (dostatečné množství, čerstvost produktů) (HIKISCHOVÁ).

4

Metodika

Postup řešení závěrečné práce byl stanoven, tak

aby byly získány informace pro

charakteristiku možností tržního zhodnocení produkce ekofarem v Jihomoravském kraji. Průběh výkumu byl rozdělen do dvou částí. Na část teoretickou a praktickou. Teoretická část Tato část je tvořena literární rešerší a byla zpracována s cílem vymezit význam a specifika systému ekologického zemědělství a charakterizovat významné trendy v možnostech tržního zhodnocení bioprodukce se zaměřením na přímý prodej. Tyto poznaty byly získány na základě studia odborné literatury, metodou komparace dostupných poznatků a sekundárních informací. Jako hlavní zdroj poznatů v práci jsou využity zdroje české i zahraniční odborné literatury, které jsou uvedeny v seznamu literatury. Dalšími zdroji jsou webové portály nejrůznějších organizací, které se danou problematikou zabývají. Praktická část Cílem této části bylo provést výzkum, kde budou získána kvantitativní a kvalitativní data týkající se základních charakteristik respondentů a jejich rozhodování o nákupu na farmářkém trhnu a znalosti dalších možností přímého prodeje ekoprodutků. Praktická část, která byla zaměřená na analýzu současných způsobů prodeje produktů na vybraných ekofarmách v Jihomoravském kraji a na základě této analýzy byla navržena doporučení pro další rozvoj možností tržního zhodnocení produktů těchto ekofarem. V návaznosti na stanovené dílčí cíle probíhal postup v několika krocích. 1. Charakteristika vybraných ekofarem a způsobů tržního zhodnocení jejich

produkce. Vzhledem k nedostupnosti informací bylo převážně využívaných přímých informací od

vlastníků ekofarem, které byly získány na základě

nestandardizovaného rozhovoru s ekofarmáři a doplňující informace byly získány z webových portálů. 2. Ve druhé fázi byl proveden průzkum postojů a názorů spotřebitelů v Jihomoravském kraji technikou dotazníkového šetření realizovaného na farmářských trzích s cílem vymezit preference a zájem zákazníků o biopotraviny a využití přímého prodeje.

4.1 Postup realizace primárního průzkumu názorů a postojů spotřebitelů K získání dat charakterizujících názory a postoje spotřebitelů na trhu s biopotravinami byl zvolen kvantitativní výzkum technikou dotazování v menší rozsahu – ankety.

4.1.1 Anketa Za základní soubor byl zvolen Jihomoravský kraj, v němž se vybrané farmy nachází. Úvodní text dotazníku měl dotazovaného zaujmout a probudit u něj zájem o vyplnění. V textu bylo zahrnuto oslovení respondentů, apel na vyplnění dotazníku, cíl ankety a doba, jež bude k vyplnění všech otázek potřebná. Anketa, která je součástí příloh této práce, byl rozdělen na následující části: 1. část – demografické a socioekonomické ukazatele (otázky 1 – 2) První část dotazníku zahrnuje informace o respondentech – zjišťující pohlaví a věk respondenta 2. část – postoj respondentů k bioprodukci a zájem o ni (otázky 3 - 7 ) Následující pětice otázek se zabývala informacemi, kde respondenti nejčastěji nakupují

potraviny a jejich postojem k bioprodukci. Dále byl také zjišťován jejich postoj k farmářským trhům a důvodům jejich návštěvy. 3. část – názory respondentů na využití přímého prodeje bioproduktů (otázky 8 – 10) Poslední část byla zaměřena na znalosti dotazovaných respondentů na další možnosti využití nákupu ekoproduktů od farmářů. Provedení výzkumu Primární výzkum byl uskutečněn v březnu, září a říjnu v roce 2015 v Jihomoravském kraji formou osobního dotazování. V anketě byly použity uzavřené otázky. Výzkum dotazníkového šetření byl proveden na dvou místech. V březnu probíhalo dotazníkové šetření na farmářském trhnu v Brně, na ulici Kotlářská a na podzim roku 2015 bylo provedeno dotazníkové šetření na farmářských trzích v Tišnově. V rámci dotazníkového šetření bylo získáno 150 odpovědí od respondentů. Návratnost byla 100%, neboť probíhala formou osobního dotazování. Výsledky primárního šetření byly vyhodnoceny a zpracovány do tabulek a grafů, a následně došlo k jejich interpretaci. V rámci diskuze byly výsledky práce komparovány a rozšířeny o výsledky podobně zaměřených průzkumů realizovány v předcházejících letech. Pro kompraci výsledků byly užity následující zdroje: „Vývoj a trendy ekologického zemědělství a biopotravin v ČR“ (Hrabalová, 2015), „Statistická šetření ekologického zemědělství – základní statistické údaje (Šejnohová, 2014) a „Vymezení významných faktorů využití potenciálů farmářských trhů v rozvoji regionu z hlediska formování poptávky“ (Taušová, 2014). S využitím sekundárních informací z relevantních výzkumů chování spotřebitelů na trhu s potravinami byla odvozena doporučení pro další rozvoj využití forem přímého prodeje

ekofarem v daném kraji.

5 Vlastní práce 5.1 Charakteristika Jihomoravského kraje 5.1.1 Základní údaje Rozloha: 719 555 ha Počet obyvatel: cca 1 140 000 obyvatel Hustota osídlení: cca 157 obyvatel/km2 Počet obcí: 673 Počet měst: 49 Okresy: 7 (Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo) Statutární města: Brno (cca 370.000 obyvatel) Počet obcí s rozšířenou působností: 21 Počet obcí s pověřeným obecním úřadem: 34 Nejvyšší bod: Čupec (819 m n. m.), okres Hodonín Nejnižší bod: soutok řek Moravy a Dyje u Lanžhota (150 m n. m.) Jihomoravský kraj je pro svoji výhodnou polohu na hranicích se dvěma zeměmi EU a na spojnici Středozemí se střední a severní Evropou možno považovat za křižovatku Evropy (www.czso.cz).

5.2 Producenti V rámci výzkumu bylo vybráno 6 respondentů z řad ekozemědělců. Většinou se jedná o rodinné farmy. S těmito zemědělci byli vedeny polostrukturované rozhovory na předem připravené otevřené otázky, které jsou uvedeny v příloze. Rohovory byly uskutečněny v březnu a dubnu 2015 většinou na předem dohodnutém místě nebo formou emailové komunikace. Tyto rozhovory byly zaznamenávány na mobil nebo psány ručně.

5.2.1 Farma Brusná

Zdroj: www.farmabrusna.cz Tab. č. 1: Základní údaje o farmě Brusná Obchodní firma

Josef Hanák

Sídlo společnosti

Brusná 6, 679 23 Lomnice

Právní forma

Zemědělský podnikatel – fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku

Datum vzniku

1.10.2007

Identifikační číslo

75117746

Klasifikace ekonomických činností

Smíšené hospodářství, podpůrné činnosti pro zemědělství a posklizňové činnosti, podpůrné činnosti pro lesnictví

Zdroj: http://www.info.mfcr.cz/ Jedná se o farmu, která se nachází asi 25 km od Tišnova. Pan Hanák hospodaří sám na výměře 25 ha. 10 ha je v jeho vlastnictví, zbytek si pronajímá. Pan Hanák se zabývá chovem slepic na vajíčka, koz a ovcí. Ovce chová hlavně na maso. Z kozího mléka dále vyrábí sýry a jogurty, které prodává po předchozí domluvě na své farmě a nebo je možnost objednat si jeho produkty a vyzvednout si je při jeho pravidelném prodeji ve

čtvrtek v Brně.

5.2.2 Farma Višňové

Zdroj: www.azv-visnove.cz Tab. č. 2: Základní údaje o farmě Višňové Obchodní firma

AZV Marta a Václav Adámkovi, s. r. o.

Sídlo společnosti

Višňové 298, 671 38 Višňové

Právní forma

Společnost s ručením omezeným

Datum vzniku

13.3.2009

Identifikační číslo

28328574

Klasifikace ekonomických činností Zdroj: http://www.info.mfcr.cz/

Pěstovnání plodin jiných než trvalých

Rodinná farma o rozloze necelých 7 ha se zabývá jen rostlinou výrobou. Pan Adámek pěstuje brambory a zeleninu (hrášek dřeňový, česnek, cibule, rajčata, paprika, celer

bulvový, okurky nakladačky, cukrová kukuřice a dýně Hokkaido) na ploše 3,5 ha a v současné době začal pěstovat technické konopí pro výrobu léčiv. Své produkty prodává na farmářských trzích. Dodává do Sklizena a do malých prodejen zabývajících se prodejem ovoce a zeleniny. Pro SEMO Smržice a. s. pěstuje bio zeleninu (ředkvička, špenát, dýně Hokkaido, cukety, papriky a tykev olejnou) pro výrobu osiv a sadby.

5.2.3 Ekofarma Nelepeč

Zdroj: www.farmanelepec.cz Tab. č. 3: Základní údaje o ekofarmě Nelepeč Obchodní firma

Renata Kropáčková

Sídlo společnosti

Nelepeč 3, 666 01 Nelepeč - Žernůvka

Právní forma

Zemědělský podnikatel – fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku

Datum vzniku

14.9.2007

Identifikační číslo

75116570

Klasifikace ekonomických činností

Smíšené hospodářství, podpůrné činnosti pro zemědělství a posklizňové činnosti, podpůrné činnosti pro lesnictví

Zdroj: http://www.info.mfcr.cz/

Rodina Kropáčkových hospodaří na 62 ha. Pěstují zde brambory, oves, ječmen, jetel a hořčici. Vše kromě části brambor pěstují na krmení pro dobytek. Pan Kropáček se zabývá chovem skotu. Má 30 dojnic. Většinu mléka dodává do mlékárny ve Velkém Meziříčí a malá část produkce jde do mlékomatu v Tišnově

5.2.4 Ekofarma Pospíšilových

Zdroj: tiliaekoinpospisilovi.blogspot.cz Tab. č. 4: Základní údaje o ekofarmě Pospíšilových Obchodní firma

Luboš Pospíšil

Sídlo společnosti

Holubí Zhoř 21, 595 01 Velká Bíteš

Právní forma

Zemědělský podnikatel – fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku

Datum vzniku

10.7.1996

Identifikační číslo

65750004

Klasifikace ekonomických činností

Smíšené hospodářství, podpůrné činnosti pro zemědělství a posklizňové činnosti, lesnictví a těžba dřeva

Zdroj: http://www.info.mfcr.cz/

Na ekofarmě obdělávají 22 ha, kde pěstují jeteloviny, brambory, krmnou řepu, mák a zeleninu. Svoje produktu prodávají buď na farmě nebo dodávají do biobedýnek. Tato farma již několikátým rokem spolupracuje s KPZ. KPZ je komunitou podporované zemědělství, kde odběratelé zemědělských produktů zároveň finančně podporují daného zemědělce. Odběratel na začátku sezony zašle finanční příspěvek a za něj pak obdrží část úrody. V roce 2016 bude pan Pospíšil pěstovat bylinky, kopřivy, rukolu, cibulku, ředkvičky, špenát, salát, jahody, rebarboru, hrášek, mrkev, okurky, cukety, atd. Na farmě mají velmi rozmanitý

výběr

plodin

a

každý

si

zde

vybere.

Výpěstky z farmy Pospíšilů lze nalézt na farmářských trzích jak v Tišnově tak i v Brně, dále je možnost objednat si biobedýnku nebo si přímo zajet na farmu.

5.2.5 Farma Hlaváčovi

Zdroj: www.nasebiofarma.cz Tab. č. 5: Základní údaje o farmě Hlaváčových Obchodní firma

Jan Hlaváč

Sídlo společnosti

Pohraničí 356, Březí 691 81

Právní forma

Zemědělský podnikatel – fyzická osoba nezapsaná v obchodním rejstříku

Datum vzniku

18.8.1993

Identifikační číslo

48869660

Klasifikace ekonomických činností

Pěstování obilovin (kromě rýže), luštěnin a olejnatých semen

Zdroj: http://www.info.mfcr.cz/ Pan Hlaváč hospodaří na výměře 22 ha a z toho má 8 ha pronajatých. Zabývá se pouze rostlinou výrobou - pěstování tykve olejné, vojtěšky na zeleno a obilovin na osiva a částečně i jako potravinu. Dále jako potravinu prodává dýňová semínka, červenou pšenici a kukuřici na popcorn. Veškeré své produkty prodává firmě Bio nebio, s. r. o. Společnost Bio nebio je česká firma, která se zabývá prodejem biopotravin a potravin zdravé výživy. Jejich sortiment je široký, zahrnuje prodej třtinového cukru, oříšků, sušeného ovoce a dále je zde možné nakoupit výrobky bio fair trade čokoládu nebo třeba bio pivo (www.bionebio.cz).

5.2.6 Ekofarma Deblín

Zdroj: www.zs.deblin.cz Tab. č. 6: Základní údaje o ekofarmě Deblín Obchodní firma

Ekofarma Štěrba, s. r. o.

Sídlo společnosti

Deblín 50, 664 75 Deblín

Právní forma

Společnost s ručením omezeným

Datum vzniku

15.12.2015

Identifikační číslo

4643917

Klasifikace ekonomických činností

Pěstování zeleniny a melounů, kořenů a hlíz

Zdroj: http://www.info.mfcr.cz/ Pan Štěrba hospodaří na rozloze 30 ha, kde pěstuje převážně zeleninu (mrkev, petržel, cibuli, červenou řepu, pšenici jarní). Farma neprodává jenom svou produkci, ale má i dodavatele ze zahraničí. Produkty ekofarmy můžete najít ve spoustě supermarketů a dodává i do biobedýnek.

5.3 Produkce Všichni dotázaní producenti hospodaří na výměře kolem 20 ha. Pouze pan Kropáček a pan Hanák se zabývají živočišnou výrobou a to převážně chov dobytka na mléko, zbylí dotázaní většinou pěstují zeleninu nebo obilí. Pan Kropáček dodává většinů své mléčné produkce do blízké mlékárny a prodejem se zabývá jen okrajově – dodává mléko do mlékomatu. Druhý z farmářů využívá své mléko na výrobu mléčných výrobků – sýry, jogurty. Na jižní Moravě je příznivé klima pro pěstování zeleniny a v současné době se stává populární prodej ekoproduktů pomocí biobedýnek a pro tento způsob prodeje je zelenina a ovoce žádaná. Na ekofarmě rodiny Hlaváčových a Adámkových pěstují bioosivo, které dále prodávají.

5.4 Prodej Všichni producenti, které jsem oslovila se zabývají prodejem ze dvora jen okrajově. Nestává se často, že by si jezdili zákazníci pro produkty na farmu, ale pokud odběratel dojede, tak se farmáři nebrání prodeje přebytků z farmy. Tento způsob prodeje není nikde zaznamenáván. Zákazníci většinou využívají možnost vyzvednutí objednávky na určeném místě nebo dovoz až domů. Podle paní Pospíšilové je dovoz až do domu nákladnější při odběru menšího množství produktů. Zatímco rodina Pospíšilových vytváří vlastní biobedýnky, tak pan ing. Štěrba a pan Adámek dodávají své produkty zprostředkovatelům, kteří sdružují výrobky od více zemědělců a vytvářejí biobedýnky, které dále prodávají. Farmářské trhy využívá pouze pan Adámek. Ostatní tento způsob přímého prodeje nevyužívají z důvodu pracnosti, nákladů a zdlouhavé legislativě. Pan Hanák mi říkal, že když si spočítá náklady, které musí vynaložit na cestu a za poplatky na trhu, tak se mu to nevyplatí. Samosběr není moc využívaný. Na tento způsob přímého prodeje jsem narazila jen u rodiny Pospíšilových, kde má zákazník možnost přijít vypomoct se sklizní a pak si určitou část sklizně odnést. U spousty farmářů to funguje i formou oboustranné výpomoci. Lidé z okolí jim pomohou se sklizní a na oplátku si mohou něco ze sklizně odnést.

Ekofarma Štěrbových se liší od ostatní oslovených producentů. Pan ing. Štěrba kromě své vlastní produkce spolupracuje i s dodavatelem z Rakouska a jako jeden z mála dodává do supermarketů a vyváží i do okolních států.

5.5 Problémy V rámci mé návštěvy u farmářů mě zajímalo s jakými problémy se setkávají farmáři i svého hospodaření. Na první místě nejčastěji uváděli problémy s legislativou a náročnou administrativou. Farmáři uvádějí, že neustále měnící se podmínky jim ztěžují hospodaření. Další častý problém, který uvedl pan Hanák, je povinné sekání trvalých travnatých porostů. Tyto porosty musí být sklizeny do 15. června a úředníky nezajímá zda je na to počasí. Farmář musí ukládat mokrou trávu. Velké komplikace také způsobují farmářům nečekané kontroly. Pan Hanák vyjádřil strach z neohlášených kontrol. Úředníci mohou kdykoliv přijít a když se jim nebude něco líbit, tak jim pozastaví dotace, díky kterým mohou hospodařit s minimální ztrátou. Ale i přes stávající problémy se žádný z oslovených producentů nevyjádřil, že by zemědělství zanechal nebo přešel na konvenční zemědělství. Paní Hlaváčová uvedla, že jejich rodina hospodaří v souladu s přírodou od jakživa, tak že nevidí důvod proč to měnit.

5.6 Možnosti rozšíření V rámci své práce jsem se zaměřila i na možnosti rozšíření farmy. Zda farmáři neuvažují o rozšíření svých služeb – využití dalších možností přímého prodeje nebo využití agroturistiky. Pan Hanák by chtěl rozšířit své stádo, ale otázka rozšíření rozlohy farmy je nejistá, neboť má pronajatou půdu a sám neví, zda mu ji pronajmou majitelé i do budoucna. Pan Hanák uvažoval o rozšíření služeb o ubytování na farmě, ale z důvodu malého

zájmu od toho upustil. Agroturistiku svým způsobem farmáři provozují, protože není problém kdykoliv na farmu zajít a prohlídnout si ji. V tomhle ohledu byli farmáři vstřícní a rádi uvítají i pomoc na své farmě. Příliš zdlouhavá administrativa a hygienické požadavky odrazují spoustu farmářů od rozšiřování nabízených služeb. Farmáři se snaží jít cestou nejmenšího odporu. Eko-farma

Odhad podílu produkce realizovaného

Zaměření

Možnosti prodeje

přímým

produkce

produktů

prodejem (v %) Farma Brusná

živočišná 70

částečně rostlinná

Farma Višňové

Ekofamra Nelepeč

Ekofarma Pospíšilových Farma Hlaváčových

stánkový prodej farmářské trhy

75 Ekofarma Deblín

prodej z farmy

rostlinná

malé prodejny, Sklizeno supermarkety

90

rostlinná

15

živočišná

biobedýnky mlékomat

částečně

mlékárna

rostlinná

prodej z farmy biobedýnky

75

rostlinná

75

rostlinná

prodej ze dvora velkoodběratelé

5.7 Spotřebitelé Výzkum byl prováděn formou dotazníkového šetření na farmářských trzích. Pro sběr potřebných informací byla použita metoda dotazníku, který byl osobně sestaven. Dotazník je jedním z nejpoužívanějších nástrojů výzkumu. Umožňuje rychlý sběr dat a pomocí něho získaná data se dají snadno zpracovat. V rámci výzkumu bylo osloveno 150 respondentů. Dotazník obsahoval 10 otázek. První část byla zaměřena na charakteristiku dotazovaných, další část se týkala prodeje na farmářských trzích a poslední část byla zaměřena na znalost možností přímého prodeje ekofarmářů.

5.7.1 Charakteristika zákazníků na farmářských trzích První část dotazníku se týkala socio – demografické charakteristiky výběrového souboru. Nejčastějšími návštěvníky farmářských trhů jsou ženy. Z dotázaných respondentů tvořily ženy 70 %. Mezi návštěvníky farmářských trhů byly zastoupeny všechny věkové skupiny, ale nejčastěji je tam zastoupena věková skupina v rozmezí od 30 do 40 let. Tato kategorie, jak ukazuje graf, je tvořena necelými 54 %. Nejmenší zájem o prodej na farmářských trzích mají lidé do 20 let a stejné procento mají i lidé nad 60 let.

Graf č. 1: Věkové rozmezí respondentů

6,7%

6,7% 13,3% do 30ti let do 40ti let do 50 let do 60 let nad 60 let 20,0%

53,3%

Zdroj: vlastní zpracování Graf č. 2 představuje, kde nejčastěji dotazovaní respondetni nakupují potraviny každodenní spotřeby. Farmářské trhy se znovu stávají součástí kulturních akcí měst, ale díky nepravidelnosti konání trhů nejsou nejčastějším místem, kde lidé nakupují potraviny. Necelých 60 % respondentů nakupuje v supermarketech, kde jsou nízké ceny a vysoký výběr potravin. Farmářské trhy pravidelně navštěvuje necelých 7 %. U dotazníkového šetření se našlo i necelých 7 % zákazníků, kteří pravidelně nakupují potraviny u farmáře. Nejčastěji se jedná o mléko, brambory nebo ovoce a zeleninu.

Graf č. 2: Nejčetnější místo nákupu

6,7% 6,7%

Farmářské trhy U farmáře Maloobchod Supermarket

26,7% 59,9%

Zdroj: vlastní zpracování

5.7.2 Charakteristika návštěvnosti na trzích a preferované výrobky Následující otázky se týkaly toho, zda oslovení zákazníci navštěvují trhy pravidelně a pro jaké produkty si na trhy chodí. Na výše uvedeném grafu je vidět, že i přes vzrůstající oblibu návštěvnosti na farmářských trzích, stále ještě převažují zákazníci, kteří sem chodí nepravidelně.

Graf č. 3: Pravidelnost návštěv trhů

40,0% Ano Ne 60,0%

Zdroj: vlastní zpracování Nejčastěji nakupovaným výrobkem je ovoce a zelenina. Spousta zákazníků vyhledává farmářské trhy právě z důvodu nákupu čerstvého ovoce a zeleniny. Na další místě se umístily výrobky z mléka a masa. Tyto výrobky podléhají rychlé zkáze, tutíž nemohou být prodávány v teplejším období, když není farmář vybaven technickým zařízením.

Graf č. 4: Nakupované produkty na FT 6,7% 27,3%

18,0% Mléčné výrobky Ovoce a zelenina Masné výrobky Slané a sladké pečivo

48,0%

Zdroj: vlastní zpracování Důležitou roli hraje také vzdálenost, do jaké jsou spotřebitelé ochotni dojet pro nákup biopotravin. Farmářské trhy se konají ve větších městech, tudíž je nejčastěji navštěvují místní obyvatelé. Necelých 54 % je ochotno navštívit farmáře či farmářské trhy v okruhu do 5 km od svého bydliště. Graf č. 5: Dojezdová vzdálenost za ekoprodukty

2,8% 3,1%

38,2%

do 5 km do 10 km do 15 km nad 15 km

55,9%

Zdroj: vlastní zpracování V rámci dotazníkového šetření bylo zjišťováno, co vede zákazníky k nákupu biopotravin. Necelých 55 % uvedlo, že vyhledávají biopotraviny z důvodu lepší chutě než konvenční potraviny. Na druhém místě se umístil názor, že zákazníci preferují domácí výrobu. 13,7 % nakupuje na farmářských trzích, aby podpořili regionální zemědělce. Graf č.6: Co vede zákazníky k nákupu eko produtků

24,4%

54,9%

6,9%

13,7%

Preferuji domácí výrobu Produkty nezatěžují ŽP Podporuji regionálního výrobce Výrobky mají lepší chuť

Zdroj: vlastní zpracování

5.7.3 Další možnosti přímého prodeje Jako poslední bylo zjišťováno, jak jsou zákazníci informovani o dalších možnostech získání biovýrobků. Více jak polovina respondentů uvedla, že nezná z žádnou uvedených možností. 22,5 % uvedlo prodej na farmě a 18,3 % zná biobedýnky.

Graf č. 7: Znalost dalších možností přímého prodeje

18,3%

57,1%

22,5%

2,1%

Zdroj: vlastní zpracování

Biobedýnky Prodej na farmě Samosběr Ani jedna z možností

6

Diskuze

6.1 Producenti V diskuzi jsou stanovené cíle diplomové práce propojeny s informacemi, které jsou získané ze sekundárních zdrojů, z rozhovorů s ekozemědělci a z dotazníkového šetření. Statistického šetření v roce 2014 se zúčastnilo 3 374 ekofarem, které měli možnost prodat alespoň jeden produkt s certifikátem v roce 2013. Necelých 70 % uvedlo, že i když hospodaří v ekologickém zemědělství, tak jsou nuceni část nebo i veškerou svoji bioprodukci prodat na konvenčním trhu. Prodej veškeré produkce jako bio uskutečňuje pouze 7,3 % a 23,2 % neralizovalo prodej vůbec nebo veškerou biovýrobu spotřebovali na farmě (ŠEJNOHOVÁ, 2014). Toto tvzení potvrzuje dotazníkové šetření provedené na farmářských trzích. Nakupující sice preferují ekovýrobky, že mají lepší chuť, ale necelých 60 % nakupuje základní potraviny v supermarketech. Do supermarketů mohou dodávat jen zemědělci, co splňují nastavené podmínky. Paní Bližňáková z obchodního řetězce Kaufland uvedla, že pro ekozemědělce platí stejná pravidla jako pro ostatní dodavatele, tudíž musí splňovat pravidelnost dodávek, konstantní kvalitu zboží a dodržovat dohodnuté množství zboží. Takto nastavené podmínky jsou ekofarmáři schopni dodržovat pouze na regionální nebo lokální úrovni (2015). Cílem této práce bylo zjistit jakou formu přímého prodeje ekofarmáři využívají. Přímý prodej zahrnuje prodej na farmě bez obchodu nebo ve vlastním obchodu, který se nachází na farmě. Další možností je prodej bioproduktů na farmářských trzích, dodávání do biobedýnek nebo formou samosběru (ŠEJNOHOVÁ, 2014). Přímo na farmě prodává své výrobky 14 %. Toto číslo je pouze orientační, protože řada zemědělců nerada poskytuje informace o prodeji svým ekoproduktů. V porovnání s

rokem 2012, kdy tento podíl činil pouze 9 %, má tento způsob prodeje stoupající tendenci (ŠEJNOHOVÁ, 2014). Z dotazovaných farmářů uvedli všichni, že prodávají ze dvora. Když se zájemce o bioprodukty zajede na farmu a domluví se s farmářem, tak je možnost prodeje zemědělských přebytků. Žádný z dotazovaných se nebránil této formě prodeje a z dotazníkového šetření u spotřebitelů vyplynulo, že tuto formu prodeje zná 22,5 %. Přímý prodej je jedna z možností řešení problému nedostatku odbytových kanálů pro ekozemědělce. Tento způsob prodeje přivádí spotřebitele přímo na farmu, čímž si tak vytváří přímý vztah se zemědělcem a je to nejúčinnější způsob reklamy ekologického zemědělství (ŠEJNOHOVÁ, 2014)

Struktura faremního prodeje za poslední čtyři roky stagnuje. 60 % ekofarem se zabývá prodejem živočišných produktů a 37 % se specializuje na rostlinnou (ŠEJNOHOVÁ, 2014). Pokud nepočítáme prodej živých zvířat, tak ekofarmy zabývající se živočišnou výrobou nejvíce prodávají mléčné výrobky (jak kravských, tak i kozích a ovčích), dále převážně hovězí maso a vejce (ŠEJNOHOVÁ, 2014) Z 6ti dotazovaných zemědělců se 3 zabývají živočišnou výrobou. Ekofarma Pospíšilových chová zvířata pouze pro svou potřebu. Pan Kropáček se převážně zaměřuje na prodej kravského mléka, ale většinu produkce mléka prodává do mlékárny. Jen zlomek produkce dodává do svého mlékomatu, který se nachází v Tišnově. Hovězí skot zabíjí vyjímečně a maso má pro svou potřebu a pro potřebu rodiny a známých. Živočišná výroba pana Hanáka je zaměřena na chov ovcí a koz. Kozí mléko prodává u sebe na farmě nebo v určenou dobu u hypermarketu Globus. Z rostlinné produkce se nejvíce prodává ovoce (jablka, hrušky, švestky) a ze zeleniny se

jedná o cibuli, mrkve, česneku nebo brambor (ŠEJNOHOVÁ, 2014). Rostlinnou produkcí se zabývají všichni dotazovaní farmáři. Ekofarma Nelepeč a Brusná pěstují rostlinnou produkci pouze jako krmivo pro hospodářská zvířata nebo pouze pro svou potřebu. Na prodej jdou pouze přebytky z ovoce. Pan Kropáček z ekofarmy Nelepeč pěstuje i brambory na prodej. Ekofarma Štěrbových se zaměřuje pouze na rostlinnou výrobu. Spolupracuje s rakouským velkoobchodem Achtleitner, takže má široký sortiment produktů, které nabízí. Dodává své výrobky nejenom do biobedýnek, ale i do významných obchodních řetězců.

6.2 Spotřebitelé Podle Taušové mají zájem o farmářské trhy převážně lidé ve věkovém rozmezí 31 – 50 let a převažuji ženy. Výzkum byl prováděn na brněnských FT, tudíž zde převažují návštěvníci z Brna (TAUŠOVÁ, 2014). Podle výzkumu, který byl prováděn v rámci této práce se skladba nakupujících nezměnila. O nákup potravin se ze 70 % starají ženy ve věku 30 – 40 let. Nejdůležitější faktor, který ovlivňuje nakupující, je kvalita potravin – jejich čerstvost a chuť (TAUŠOVÁ, 2014). Tento trend se nezměnil ani v nadcházejícím roce. Nakupující navštěvují farmářské trhy za účelem nákupu čerstvého ovoce a zeleniny. V České republice začíná být populární trend, kdy se městské obyvatelstvo přesouvá k přírodnímu životnímu stylu a více dbají na kvalitu potravin (TAUŠOVÁ, 2014). Tento trend nahrává ekofarmářům. Farmářské trhy se vracejí zpět do měst a stávají se součástí kulturních akcí. 40 % nakupujících se vrací na tyto trhy pravidelně. Výsledky dotazníkového šetření na tišnovských trzích se neztotožňují s výsledky Taušové, která uvádí, že 86 % nakupujících vnímá farmářské trhy jako místo k prodeji

regionálních produktů (2014). Necelých 55 % nakupuje výrobky na trzích z důvodu lepší chuti a zpestření jídelníčku. Za účelem podpory regionálních zemědělců nakupuje ekoprodutky jenom 13,7 % respondentů. Dále bylo zjišťováno povědomí návštěvníků trhu o dalších možnostech nákupu ekoproduktů. Biobedýnky zná 18,3 % a prodej na farmě 22,5 %.

7

Závěr

Současný spotřebitel nakupuje ekologické potraviny ze dvou důvodů. Jeden z nich je egoistický, že dbá o své osobní zdraví, a druhý je altruistický – spotřebitel se stará o životní prostředí (KAREKLAS et al., 2014). Jak kvalita výrobku, tak i cena mají přímý dopad na důvěru spotřebitelů (WANG et al., 2014). 60 % spotřebitelů kupují bioprodukty, protože věří ve výhody pro své zdraví, ale také si myslí, že ekologicky orientované zemědělství je důležité pro ochranu životního prostředí (RAMISCH, 2001). Cílem diplomové práce bylo na základě průzkumu názorů, postojů a preferencí spotřebitelů vymezit možnosti rožšíření přímého prodeje pro ekozemědělce. Socio – ekonomcký průzkum byl proveden na základě analýzy a syntézy informací z odborné literatury, dotazníkového šetření mezi respondenty a poskytnutých informací od vybraných ekologických zemědělců. Na základě dotazníkového šetření u spotřebitelů bylo zjištěno, že jsem spotřebitelé málo informovaní o možnostech, jak získat ekoprodukty. Výzkum proběhl na farmářských trzích, kde byli identifikovány základní znaky typického zákazníka a bylo zjištěno, že tyto trhy navštěvují za účel nákupu čerstvých a chutných potravin. Na základě výzkumu bylo zjištěno, že spotřebitelé navštěvují tyto trhy nepravidelně a je to pro ně spíše doplňkový způsob nákupu potravin. Na základě dotazníkového šetření mezi spotřebiteli a vedených otevřených rozhovorů se zemědělci vyplývá názor, že obě strany jsou velmi málo informované. Vzrůstajícím zájem o ekologické produkty by měli využít zemědělci ve svůj prospěch a dostat se tak více do podvědomí spotřebitelů Zemědělci by měli využívat všech možností přímého prodeje.

8

Seznam použité literatury

BAL U., TOK H. H., 2006: The future of organic agriculture worldwide and significance of long-term planning of natural resources for ecological agriculture in the Igneada and it´s surroundings. Journal of environmental protection and ecology, 7 (2): 456 – 464 BIONDO A.E., 2014: Organic food and the double adverse selection: Ignorance and social Welfare. Agroecology and sustainable food systems, 38 (2): 230 – 242 BROŽOVÁ Ž., KASPŘÍKOVÁ L., 2008: Čerstvé potraviny na dosah: založte si s přáteli bioklub. Hnutí DUHA, Brno ČERVENKA, Jaroslav a Kateřina KOVÁŘOVÁ. Biopotraviny. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2005. ISBN 80-213-1404-4. DEFRANCESCO E., 2007: Potential demand for organic marine fish in Italy. Organic food: Consumers choices and farmers opportunities, 28 (1): 125 – 142 DROBNÍČEK, Ladislav, Jaroslav PEŠÁN a Pavel SMETANA. Jak na-- faremní prodej ze dvora. Vyd. 1. Klatovy: Úhlava, 2010. ISBN 978-80-903851-6-0. FILIPOVÁ, M., 2008: Faremní zpracování ve světle hygienických předpisů. Diskusní sešit č. 4. Trast pro ekonomiku a společnost, Brno. HALDY, H.-M., 2004: Organic Food Subscription Schemes in Emerging Organic Markets: TEI-KEI, CSA and Box-Schemes. Str. 174-189, v: Proceedings of the 6th IFAOM-Asia Scientific Conference. Research Institute of Organic Agriculture. Dostupnné na: http://orgprints.org/4267/ [Staženo 17. 4. 2016] HRADILOVÁ, A., 2008: Prodej ze dvora - podmínky, současný stav a možnosti

rozvoje. Kvalitativní výzkum ze Žďárských vrchů. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Brno Charakteristika Jihomoravského kraje. In: [online]. [cit. 2016-04-14]. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/xb/charakteristika_jihomoravskeho_kraje

JOHANISOVÁ, N., 2001: Lokalizací proti supermarketům? v: Zaostřeno na hypermarkety. Nesehnutí, Brno. Dostupné na: http://hyper.cz/soubory/Johanisova.rtf [Staženo 17. 4. 2016] KAREKLAS I., CARLSON J. R., MUEHLING D. D., 2014: I eat organic for my benefit and yours: Egoistic and altruistic considerations for purchasing organic food and their implications for advertising strategists. Journal of advertising, 43 (1): 18 – 32. MOUDRÝ, Jan a Jaroslav PRUGAR. Biopotraviny: hodnocení kvality, zpracování a marketing. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2002. Příručka ekologického zemědělce. ISBN 80-7271-111-3. MOUDRÝ, Jan. Základní principy ekologického zemědělství: odborná monografie. 1. vyd. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, 2007. ISBN 978-80-7394-041-6. MÜLLER K., BOKELMANN W., GEYER M., 2004: Quality safeguarding in organic produce supply chains: Problems, solutions and success factors. Proceedings of the xvth international symposium on horticultural economics and management, 655 (1): 55 – 62. OBERHOLTZEN L., DIMITRI C., JAENICKE E. C., 2013: International trade of organic food: Evidence of US imports. Renewable agriculture and food systems, 28 (3): 255 – 262. PEETSMANN E., LUIK A., VETEMAA A., MIKK M., PEEPSON A., 2009: Organic

marketing in Estonia. Agronomy research, 7 (2): 706 – 711. PRETTY, J., 1998: The Living Land: Agriculture, food and community regeneration in rural Europe. Earthscan, London PŘIBÍK, O., 2010: Prodej produktů ze dvora roste. Agroweb – zpravodajství, 15.3.2010 Dostupné

na:

http://www.agroweb.cz/zpravodajstvi/Prodej-produktu-ze-dvora-

roste__s43x45687.html [Staženo 17. 4. 2016] RAMISCH G., 2001: Sales opportunities for agricultural products from organicfarming-shown through the example of the experimental station „Klostergut Scheyern“ and region „Pfaffenhofen an der Ilm.“ Berichte über landwirtschaft, 79 (2): 212 – 233. REHBER E., CETIN B., GOENSE I. D., SERENSEN C. G., LUDER W., HAJOS L., BOJAR W., BERRUTO R., SCHLAUDERER R,, OSADCII V., POPESCU S., PALGE V., BORBELY C., HEINRICH I., GROOT M. J., MIKKELSEN S. A., 1999: Organic farming in the EU and Turkey. s. 347 – 353. In Work sciences in sustainable agriculture, AE WAGENINGEN, Wageningen academic publishers, 281 s. STANCIU O., ALBU L. L., BAIESCU A. T., NICOLAE B., BASANU G., BOBIRCA A., BODEA G., BRAN F., BUKER R., ANATOL C., CATOIU L., CIOCOIU N., COSMESCU I., CRETU R. F., CRISTACHE S. E., DANCIU A. R., DIMA J. C., DUMITRESCU L., GIRBOVEANU S., GOGONEA R. M., HERCIU M., HOMOCIANU D., JUCAN C., TION M,. TEODORA S., POP A. L., OPREAN C., PARASCHIV D., ROTARIU I.,TODERICIU R., TURCU I., VADINEANU C., VITEAN A., ZAHARIA M., ZAMFIR A., ZECA E. D., 2007: The global market for organic products – statistics and emering trends. s. 393 – 396. In Romania within the EU: opportunities, requirements and perspectives, vol. II, Sibiu, Univ sibiu, 470 s. ULČÁK, Z., 1997: Partnerské vztahy mezi zemědělci a spotřebiteli. Str. 263-267, v: Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity G 39, Sociální studia 2/1997. Masarykova univerzita, Brno

VÁCLAVÍK, T., 2007: Přímý marketing pro ekologické zemědělce, Metodické listy č. 29. EPOS, Brno VÁVRŮ, E., 2007: Jídlo z blízka jako prvek ekonomické lokalizace. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, Katedra environmentálních studií, Brno WANG E. S. T., TSAI B. K., 2014: Consumer response to retail performance of organic food retailers. British food journal, 116 (2): 212 – 227. ZIMOVÁ, Dana. Biologické zemědělství a atlernativní výroba potravin - rostlinná výroba: (studie VTR). Praha: Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, 1990. Vědeckotechnický rozvoj v zemědělství.