MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2010
TEREZA SIROTOVÁ
1
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zemědělské, potravinářské a environmentální techniky
Sběrací lisy Diplomová práce
Vedoucí práce: Doc.Ing. Jan Červinka, CSc.
Vypracovala: Bc. Tereza Sirotová
Brno 2010
2
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Sběrací lisy
vypracovala
samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendlovy univerzity v Brně.
dne………………………………………… podpis diplomanta…………………………
3
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu diplomové práce panu doc.Ing. Janu Červinkovi, CSc,
za cenné rady a všestrannou pomoc při
zpracování této práce. Taky bych chtěla poděkovat panu Prof. MVDr. Ing. Petru Doležalovi, Csc, panu Ing. Ivu Vyskočilovi, paní Zdence Laštovičkové a Martě Preissové za pomoc při zpracování laboratorních vzorků a dále bych ještě chtěla poděkovat panu Petru Křižánkovi a celému vedení ekofarmy Karpentná za jejich spolupráci.
4
ABSTRAKT Diplomová práce je zaměřena na přehled sběracích lisů a jejich využití při sklizni plodin pěstovaných v ČR. V úvodu práce je pojednáno o pěstování a sklizni vybraných plodin pěstovaných na našem území s využití sběracího lisu. Dále je zpracováno základní rozdělení sběracích lisů do jednotlivých skupin a charakteristika v rámci možnosti jejich využití. V experimentální části je uvedeno polně-laboratorní měření senážovaných balíků a je zhodnocena jejich kvalita.
Klíčová slova: Sběrací lis, sběrací ústrojí, lisovací komora,obilniny, pícniny, len, energetické plodiny, konzervace píce, senáž
ABSTRACT This thesis is concerned with the classification of pick-up balers and their suitability for harvesting crops cultivated in the Czech Republic. The introduction focuses on crops cultivated in our country which can be harvested by a pick-up baler. The pick-up balers are further divided into specific groups according to their usage. The experimental part shows the results of quality tests done on hay bales in the laboratory and on the field.
Key words: pick-up baler, pick-up mechanism, pressing unit, crops, fodder crops, flax, fuel crops, fodder preservation, hay preservation
5
Obsah 1 ÚVOD ……………………………………………………………………. 8 2 CÍL PRÁCE ……………………………………………………………… 10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED …………………………………………………..11 3.1 Zemědělství a EU ……………………………………………………...11 3.2 Úvod do pěstování pícnin, stébelnin, lnu a energetických rostlin ……..13 3.2.1 Pěstování pícnin …………………………………………………... 13 3.2.2 Pěstování obilnin ……………………………………………………17 3.2.3 Pěstování lnu ………………………………………………………18 3.2.4 Pěstování energetických plodin……………………………………..19 3.3 Přehled strojních linek pro sklizeň ……………………………………...21 3.3.1 Sklizeň pícnin ……………………………………………………...21 3.3.2 Sklizeň obilnin ……………………………………………………....25 3.3.3 Sklizeň lnu ………………………………………………………… 28 3.3.4 Sklizeň energetických plodin ……………………………………… 31 3.4 Vázání a konzervování píce ……………………………………………34 3.4.1 Konzervování píce ………………………………………………….34 3.4.2 Vázání a balení ……………………………………………………..39 3.5 Sběrací lisy ……………………………………………………………..41 3.5.1 Sběrací lisy na hranaté balíky ……………………………………….41 3.5.2 Sběrací lisy na válcové balíky ……………………………………….44 3.5.3 Popis svinovacího lisu značky Welger RP 435 ……………………..49 3.6 Polní měření …………………………………………………………….55 3.6.1 Hmotnost balíků ……………………………………………………...56 3.6.2 Výška balíků ………………………………………………………...57 3.6.3 Objem balíků ………………………………………………………...57 3.6.4 Délka řezanky ………………………………………………………...58 3.6.4.1 Délka řezanky lisovaná s řezáním………………………………...59 3.6.4.1 Délka řezanky lisovaná bez řezáním……………………………...60 3.7 Laboratorní měření ………….………………………………………….. 61 4 VÝSLEDKY A DISKUZE……..…………………………………………….65 4.1 Výsledky polního měření …………………………………………………65 4.1.1 Vyhodnocení hmotnosti balíků............................................................65 4.1.2 Vyhodnocení výšky a objemu balíků………………………………...67
6
4.1.3 Vyhodnocení délky řezanky balíků…………………………………...67 4.2 Výsledky laboratorního měření…………………………………………..68 4.2.1 Rozbor oganických látek…………………………………………...68 4.2.2 Fermentační analýza……………………………………………….72 5 ZÁVĚR …………………………………………………………………….74 6 PŘEHLED LITERATURY ………………………………………………...75 6.1 Seznam použité knižní literatury…………………………………………75 6.2 Seznam internetových odkazu……………………………………………76 6.3 Propagační materiály firem……………………………………………….77
7
1 ÚVOD Život člověka je od samého počátku jeho existence velmi těsně spjat s existencí rostlin. V dobách, kdy byl lovcem zvěře a živil se především masitou potravou a žil většinou pod ochranou lesů, vytvářel si svůj vztah k rostlinám vcelku náhodně. Sbíral plody či semena planých rostlin, vyhrabával ze země dužnaté kořeny, hlízy a cibulky. Sloužily mu jednak jako velmi chutný doplněk potravy a zdroj základních životních potřeb v období, kdy měl nedostatek masa, a jednak jako i lovec pudově cítil, že si potřebuje skladbu potravy zpestřit a doplnit o látky, které jeho tělo vyžaduje a které nachází v rostlinách.Rostliny, které člověk dnes pěstuje, změnily zcela původní tvářnost Země. Byly rozmnoženy do obrovského počtu jedinců, šlechtěním dosáhly nesmírné variability a s postupným poznáním a rozvojem zákonů genetiky a šlechtění i se zdokonalováním agrotechniky se neustále zvyšoval počet pěstovaných kulturních plodin, které nakonec opanovaly největší část povrchu Země schopného kultivace. Činnost zemědělců tak v historii člověka výrazně zasáhla do vzhledu naší planety – člověk přeměnil velké části zemského povrchu podle své vůle a pro svou potřebu. Lidé, kteří během uplynulých tisíciletí poznávali vlastnosti rostlin a získali rozsáhlé zkušenosti s jejich pěstováním, se i dnes sami nadále tvůrčím způsobem podílejí na zlepšení jejich vlastností. V rostlinné říší je známo asi 300 tisíc druhů rostlin, z nich se pěstuje asi 2300 druhů. V polních kulturách se jich využívá ale jen nepatrná část přibližně 100 druhů. V současné době je přes 80 % potravin zajišťováno pěstováním pouhých 11 druhů (např. kukuřice, pšenice, rýže, cukrová třtina, sója, brambory, cukrová řepa,). V rostlinné říši tedy převládají v přirozených formách planě rostoucí druhy, z nichž některé člověk využívá pro jejich specifické látky. Pod pojmem kulturní rostliny rozumíme ty druhy rostlin, které člověk záměrně vybíral, pravidelně zakládal jejich populace, ošetřoval, sbíral plody a rozmnožoval je. Rozeznáváme pěstování kulturních rostlin na poli (polní plodiny), v sadech (ovocné dřeviny a keře), v zahradách (zahradní plodiny), ve vinohradech (vinná réva), na přirozených a uměle zakládaných loukách a pastvinách (luční plodiny) a v lesních společenstvech (lesní dřeviny). Kulturní rostliny dnes zajišťují převážnou část potřeb lidí a hospodářských zvířat. Na rozdíl od planých forem mohou pouze kulturní plodiny – cílevědomě pěstované v systematicky obdělávaných kulturách na polích, plantážích, zahradách a sadech, při 8
jejich střídání, pečlivém zpracování půdy, hnojení, setí a ošetřování – zdárně vyrůstat a poskytovat své hodnoty v dostatečném množství a kvalitě. Nároky druhů a jejich biologické vlastnosti byly podnětem k vytvoření mnohých systémů rozdělení rostlinných druhů zemědělských plodin. Nejběžněji využívané členění rostlin vychází z botanického třídění (podle systematického zařazení příslušných druhů), podle chemických látek ve sklízených produktech, podle morfologické struktury výnosu atd.. U kulturních plodin je ale řada dalších výhodnějších způsobů dělení rostlin. Nejpoužívanější členění je založeno na vlastnostech sklízených produktů s případným přihlédnutím k technologii pěstování. Sklizeň a následné skladování rostlinné hmoty nebo jejich plodů má velký význam na jejích budoucí použití
v potravinářském či zemědělském průmyslu. Proto výběr
sklízecí technologie má značný vliv pro následné uplatnění rostlinných produktů.
9
2 CÍL PRÁCE Cílem diplomové práce je zařazení sběracích lisů do sklizně pícnin a ostatních pěstovaných plodin v podmínkách ČR a vyhodnocení polně-laboratorního měření kvality lisované senáže.
Cíl práce: 1) Vypracovat literární přehled sběracích lisů a jejich zařazení ve strojních linkách na sklizeň stébelnin 2) Uvést charakteristiku vybraných funkčních skupin sběracích lisů 3) Vypracovat metodiku polně laboratorního měření výsledky těchto měření zpracovat do přehledných tabulek a grafů
10
3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Zemědělství a EU Většinu území Evropy pokrývají zemědělsky a lesnicky využívané plochy, které jsou životně důležité pro naše zdraví i hospodářství. Společná zemědělská politika EU zajišťuje, aby se zájmy zemědělství a ochrana životního prostředí navzájem nevylučovaly. Pomáhá s rozvojem hospodářské a sociální sítě venkova a hraje důležitou roli při řešení nových problémů, jako jsou změna klimatu, vodní hospodářství, bioenergetika a biologická rozmanitost. Před 50. lety kdy se s ní začalo, bylo nejdůležitější zajistit dostatečné množství potravin pro občany Evropy, která se zotavovala po dekádě válkou vyvolaného nedostatku. Celoplošné dotování produkce a výkup přebytků v zájmu zabezpečení dodávek jsou již většinou minulostí. Díky politice EU mohou producenti všech potravin (od obilnin a masa po ovoce a zeleninu nebo víno) přežít v EU i na světových trzích. Proto v poslední době prošla zemědělská politika EU významnými změnami. Právní předpisy jsou kratší a jednodušší. Téměř 80 právních aktů bylo zrušeno v rámci systému zvaného jednotná společná organizace trhu. Společná zemědělská politika (SZP) se uplatňuje prostřednictvím finanční pomoci zemědělcům, které poškodila přírodní katastrofa nebo propuknutí nemoci u zvířat jako třeba kulhavky a slintavky či katarální nemocí ovcí. V případě potřeby doplňuje SZP příjmy zemědělců, aby jim zajistila přiměřenou životní úroveň. Vyplácení dotací je však podmíněno plněním širších cílů v oblasti hygieny a bezpečnosti potravin, zdraví a životních podmínek zvířat, zachování tradiční venkovské krajiny a ochrany volně žijícího ptactva a zvěře. Reformy zemědělské politiky uvolnily finanční prostředky na podporu kvalitních a mezinárodně konkurenceschopných potravin, na inovace v zemědělství a potravinářském průmyslu a taktéž na rozvoj venkova a diverzifikaci venkovského hospodářství. Podle vyjádření samotných zemědělců v rámci veřejných názorů k politice jakosti zemědělských produktů jsou největší výzvou celosvětová konkurence a uspokojení poptávky spotřebitelů. Spotřebitelé přisuzují pořád větší význam kvalitě produktů. Při jejich výběru jim mohou pomoci různá označení EU. Existují označení pro potraviny s přesným zeměpisným původem, potraviny vyrobené z tradičních složek nebo podle tradičních metod a pro ekologické potraviny. Finanční prostředky EU určené na výzkum podporují inovace v oblasti zemědělství, přičemž je kladen
11
důraz na zvýšení produktivity a zároveň šetrnosti k životnímu prostředí. Výzkumné projekty se zabývají například tím, jak lze použít zemědělské plodiny (vedlejší a odpadní produkty) k výrobě energie, aniž by to nepříznivě ovlivnilo zemědělskou produkci určenou k výrobě potravin a krmiv. Reformy zemědělské politiky jsou také v zájmu spravedlivějšího světového obchodu. Další iniciativou zemědělské politiky je tzv. Cross Compliance – kontrola jejího stavu. Za pomoci této kontroly se může zemědělská politika připravit na nové problémy, ale i příležitosti (změna klimatu atp.). Společná zemědělská politika se prostřednictvím tzv. kontroly stavu obnovuje, zjednodušuje a zefektivňuje. Na zemědělské podniky a firmy se vztahuje méně omezení, díky čemuž mohou lépe reagovat na situaci na trhu a řešit nově vznikající problémy. Ruší se například požadavek nechávat 10 % obdělávatelné půdy ladem, mléčné kvóty se zvyšují a do roku 2015 budou postupně zcela zrušeny a tržní intervence (EU odkoupí přebytek určitého produktu) se používá jako nouzový prostředek v situaci, že ceny klesnou na neudržitelně nízkou hodnotu. Navíc se omezují přímé platby zemědělcům, čímž se finanční prostředky převedou do fondu rozvoje venkovských oblastí (podle web.1).
12
3.2 Úvod do pěstování pícnin, stébelnin, lnu a energetických rostlin 3.2.1 Pěstování pícnin Pícniny jsou plodiny sloužící k výživě hospodářských zvířat, zejména přežvýkavců a koní. Obsah živin záleží na botanickém složení porostu, listnatější rostliny obsahují větší množství bílkovin, fosforu a karotenu, rostliny s vyšším podílem stébel a stonků mají vyšší obsah vlákniny a nižší podíl ostatních živin. Výživná hodnota pícnin se během vegetace rychle mění, mladé rostliny mají bohatší olistění, rostliny starší mají vyšší zastoupení stébel a stonků. Tyto změny jsou výraznější u jetelovin než u trav a jednoletých pícnin. Pícniny mají nízký obsah sušiny (15 – 25 %), proto, pokud nejsou krmeny přímo, je nutné je konzervovat silážováním, senážováním nebo sušením. Pícniny můžeme rozdělit na tři základní skupiny a to na: •
Pícniny pěstování na orné půdě a) Jednoleté pícniny b) Víceleté pícniny
•
Trvalé trávní porosty (TTP)
PÍCNINY PĚSTOVANÉ NA ORNÉ PŮDĚ A) JEDNOLETÉ PÍCNINY Základním předpokladem pro pěstování jednoletých pícnin na orné půdě je produkce co největšího množství živin z jednoho hektaru při minimálních nákladech. Rozdělení: 1) Kukuřice 2) Ostatní jednoleté pícniny 1) Kukuřice V ČR se nejčastěji kukuřice pěstuje na siláž, dělenou sklizeň a v posledních letech pro konzervaci zrna v silážních vacích nebo věžích. Kukuřice se pěstuje nejen jako objemná píce ke krmení, ale i do krmných směsí, na zrno i k potravinářským účelům. Využití kukuřice na siláž je dáno především obsahem živin v celkové hmotě. Vzhledem k vysoké produkci hmoty požaduje dostatek srážek, zejména v době mezi metáním a mléčnou zralostí. Nároky na půdu jsou tím vyšší, čím jsou méně příznivé podmínky. V bramborářské a chladnější řepařské výrobní oblasti je nutné vybírat hluboké, hlinité, výhřevné půdy s dostatkem humusu. Nejvhodnější expozice je jižní
13
nebo k ní přilehlá. Nejvhodnější předplodinou pro kukuřici je jetelovina, víceletá pícnina . Na přípravu půdy je velmi náročná. Začínáme podmítkou a následnou orbou, odstup mezi těmito operacemi by měl být minimálně čtrnáct dní. Na jaře po oschnutí brázd půdu usmykujeme a vláčením jí udržujeme v kyprém a bezplevelném stavu až do zasetí. Kromě snížení výparu z půdy se rovněž urychluje vzcházení plevelů a jejich následná likvidace. Tímto zásahem se zvyšuje prohřátí půdy a šetří se zimní vláhou. Kypříme do hloubky výsevu, to je 50 – 60 mm těžkými nebo rotačními branami. Současné mechanizační prostředky umožňují minimalizaci zásahů pomocí kombinátorů, které při minimálním počtu operací jsou schopny vykonat potřebné zpracování půdy. Sklizeň kukuřice na siláž. Z hlediska výnosu NEL, NEV se jeví jako nejvhodnější termín sklizně ve voskové zralosti. V této fázi jsou zrna značně tvrdá a při silážování se nerozloží. Skot tato zrna špatně rozkouše a značné množství jich prochází nepoškozeno zažívacím traktem. Lepší využití zrna je možné zajistit již při vlastní sklizni (použití sklízecích řezaček pro silážní drtě) a využitím takových typů vybíračů, které zrno narušují. Při sklizni musíme dodržovat zásadu, že čím je nižší sušina, délka řezanky může být větší. Při sušině 27 % (mléčně voskové zralosti) by délka řezanky měla být 20 – 25 mm. Nejvhodnější termín sklizně kukuřice na siláž je v mléčně voskové zralosti (28 – 32 %).Kukuřice poskytuje v této fázi vysoký výnos sušiny s podílem palic nad 50 %. Při sušině pod 25 % dochází k silnému odtoku silážních šťáv a k velkým ztrátám živin. Sklizeň silážní kukuřice má být ukončena do příchodu prvních mrazíků. Již při teplotě -1 až -2 oC, trvá-li 3 - 4 hod., dochází ke spálení listů, rozkladu
karotenů a ztrátě vody. Zmrzlá kukuřice se musí sklidit
nejpozději do 2 – 3 dnů. Jinak jsou odumřelé rostliny napadány plísněmi a hnilobnými bakteriemi. Při silážování zmrzlé kukuřice je nutné dbát na pečlivé a velmi krátké rozřezání hmoty a její důkladné udusání (podle web.2). V některých podmínkách a v příznivém vegetačním roce je možné sklízet kukuřici metodou dělené sklizně. Dělená sklizeň je zaměřena na oddělenou konzervaci palic ve formě drtě (je nutné dodržet délku řezanky tak, aby zrno ve voskové zralosti bylo narušeno). Tento způsob konzervace má opodstatnění především na farmách, kde se předpokládá dojivost 6000 a více litrů mléka za laktaci.
14
2) Ostatní jednoleté pícniny Mezi ostatní jednoleté pícniny můžeme zařadit krmné obiloviny, krmné luskoviny, krmné brukvovité pícniny, krmné okopaniny a jednoleté směsky. Podle doby pěstování a využití orné půdy se jednoleté pícní směsky rozdělují na ozimé, jarní, letní a podšéfové. Kritériem pro jejich pěstování je produkce živin z jednotky plochy, využití půdy v mezi porostním období. U některých druhů, vzhledem k nežádoucím morfologickým a chuťovým vlastnostem, je vhodnější jejich využití ve směskách. Ozimé žito s vikví- pěstuje se jen v omezeném rozsahu, vzhledem k delší vegetační době ozimých vikví a rychlé ztrátě kvality. Ozimá pšenice s vikví - je výnosnější než předcházející píce s dobře sladěným nárůstem hmoty a vývinem rostlin. Rozdílným zastoupením ozimé vikve a ozimé pšenice je možné prodlužovat období vhodné ke sklizni. Základem raných jarních směsek je obilnina (nejčastěji oves) s podílem 60 – 70 % a luskovina. U pozdních jarních směsek je základem kukuřice a doplněk opět luskovina, případně slunečnice. Jarní směsky vyséváme časně na jaře nebo po ozimých meziplodinách. Letní pícní směska - letní meziplodiny se pěstují po raně sklizených plodinách. Předpokladem pěstování jsou příznivé klimatické podmínky (srážky) a dostatečná délka vegetační doby. Podsévové meziplodiny - zakládáme většinou do obilniny ve vlhčích oblastech s kratší vegetační dobou. V těchto podmínkách plně nahrazují letní pícní směsky. Význam meziplodin z hlediska produkce píce má klesající tendenci. Důraz v krmivové základně by měl být kladen na hlavní plodinu a meziplodina by měla plnit pouze doplňkovou funkci. Meziplodiny mají svojí funkci především v ochraně půdního fondu před erozí, snížení proplavování živin do spodních vod a regulaci zaplevelení na orné půdě.
B)VÍCELETÉ PÍCNINY Víceleté pícniny na orné půdě představují jeteloviny, některé trávy, případně jejich směsky - jetelovinotrávy. Mnohé z nich se uplatňují v dočasných i trvalých travních porostech. Význam víceletých pícnin jako zdroje kvalitního krmiva i jako zúrodňující složky osevních postupů se stále zvyšuje. Velmi cennou vlastností jetelovin, zejména vojtěšky v nížinných oblastech, je vysoká výnosová stabilita. Jetel
15
luční poskytuje i na chudších půdách bramborářsko - ovesné výrobní oblasti s výnosově kratší vegetační dobou a nižšími teplotami prakticky stejné výnosy. Z víceletých pícnin především jeteloviny mají nezastupitelný význam nejen pro zvyšování úrodnosti půdy a produktivnosti osevních postupů (zvyšují a stabilizují výnos následných plodin), ale i z hlediska celkové bilance dusíku v zemědělské výrobě. Právě pro tyto vlastnosti bylo zavedení jetelovin do osevních postupů, jako významných obnovitelných zdrojů transformace slunečního záření, oprávněně považováno za jedno z nejblahodárnějších počinů lidstva počátku 19. století (podle web.3). V rámci víceletých pícnin na orné půdě je třeba podle půdně-klimatických podmínek maximálně uplatňovat monokultury jetelovin a v méně příznivých podmínkách především jetelotravní porosty, s vyšším podílem jetele lučního, vše s co možná nejdelším využitím bezplevelných hustých rovnoměrně zapojených porostů. Trávy jako víceleté pícniny, mají na orné půdě v nížinných sušších polohách opodstatnění jen ve zvlášť zdůvodněných případech. Pěstování některých víceletých pícnin na orné půdě může plnit i další významnou roli - prostředku k dočasné „konzervaci“ půdy, jako zálohy pro její budoucí intenzívní využití. V dohledné budoucnosti se počítá s jejich využitím k energetickým účelům v závislosti na řadě faktorů, mj. množství spalného tepla. V neposlední řadě mohou mít některé jeteloviny pěstované u nás význam také jako výchozí surovina pro výrobu přirozených pesticidů, biohnojiv, pro farmaceutický průmysl a podobně.
TRVALÉ TRÁVNÍ POROSTY Trvalé travní porosty představují pestré rostlinné společenstvo složené z trav (dominantní), bobovitých rostlin a bylin, které je utvářeno stanovištními podmínkami nebo činností člověka. Podle toho, které z těchto podmínek při formování TTP převažují, dělí se TTP na: •
přirozené – s původní spontánní druhovou skladbou, vyvinutou pod vlivem podmínek stanoviště (alpské louky, stepi)
•
polopřirozené – ovlivňované záměrnou činností člověka (spásání, odvodnění, hnojení)
•
umělé – nově založené po předchozí rekultivaci stanoviště
16
Způsoby využívání travních porostů současně ovlivňují druhové složení a výnosnost. Produkční využití zahrnuje sečení, spásání nebo kombinované využití. Trvalé travní porosty mají i využití mimo produkční jako významný krajinotvorný a rekreační prvek. Chrání půdu proti účinkům vodní a větrné eroze, využívají se také jako biologický filtr v chráněných pásmech vodárenských nádrží a vodních toků. Mají význam pro zachování cenných rostlinných a živočišných společenstev (podle web.4).
3.2.2 Pěstování obilnin Obilniny patří k nejrozšířenějším hospodářským plodinám. Pěstují se hlavně pro zrno, které obsahuje značné množství živinných látek, zejména škrobu, lepku (látek dusíkatých), slouží v první řadě k výživě lidstva, v druhé řadě ke krmení domácích zvířat a jako surovina k výrobě škrobu, líhu a piva. Sláma se používá ke krmení zvířat, k podestýlání, a také k přípravě různých výrobků v průmyslu. Zrna se zkrmují a celé rostliny se využívají jako zelená píce. Celosvětový podíl obilovin na lidské výživě je odhadován na 60 - 70 %. V ČR se pěstují na více než 55 % orné půdy. Nejvíce ploch (v nejúrodnější oblasti) zaujímá ozimá pšenice a jarní ječmen, následuje oves a žito (přednostně v méně úrodných oblastech a ve vyšších polohách). Celosvětově nejdůležitější obilninou je rýže setá (podle web.5). Obilniny můžeme rozdělit podle morfologických a fyziologických vlastností do dvou skupin.
Tabulka č.1: Rozdělení obilnin I.SKUPINA
II.SKUPINA
Pšenice ( Triticum)
Kukuřice ( Zea)
Žito ( Secale)
Proso ( Panicum)
Ječmen ( Hordeum)
Čirok ( Sorghum)
Oves ( Avena)
Rýže ( Oryza)
Mezidruhový kříženec
Pohanka ( Fagopyrum)
-žitovec, tritikale ( Triticosecale)
Bér, mohár, čumíza ( Setaria)
-Tritordeum
17
Tabulka č.2: Charakteristické znaky obilnin I.SKUPINA
II.SKUPINA
Na spodní straně obilky je podélná rýha
Obilka je bez rýhy.
Při klíčení roste více zárodečných kořínků.
Při klíčení roste jeden zárodečný kořínek.
Stéblo duté, jen kolénka vyplněna dření.
Stéblo vyplněno dření.
V klásku nejvíce plodné dolní kvítky.
V klásku nejvíce plodné horní kvítky.
Méně náročné na teplo, více na vodu.
Více náročné na teplo, méně na vodu.
Existují ozimé i jarní formy.
Existují pouze jarní formy.
V době jarovizace vyžadují nižší teploty.
V době jarovizace vyžadují vyšší teploty.
Při fotoperiodické reakci vyžadují dlouhý Při světelný den.
fotoperiodické
reakci
vyžadují
krátký
světelný den nebo jsou k délce dne neutrální.
Počáteční vývin je rychlejší, vytvářejí Počáteční vývin je pomalý, vytvářejí odnože po čtvrtém až osmém listu.
odnože již po druhém až třetím listu.
3.2.3 Pěstování lnu Len patří ke starým kulturním plodinám, v Mezopotámii bylo jeho pěstování známo již 6 tisíc let p.n.l. Také staří Egypťané uměli pěstovat a spřádat len, mumie faraónů byly zavinovány do asi 200 m dlouhého pruhu lněné tkaniny, která vydržela dodnes. Len setý má dva základní užitkové typy: a) Len přadný b) Len olejný Len přadný má delší, jemnější a co nejméně rozvětvený stonek. Hlavní z něj získávanou surovinou jsou stonky, které se zpracovávají na dlouhá vlákna a koudel (krátké vlákno). Vyrábějí se z něj tkaniny, pytle, motouz, cigaretové papírky. Semena představují pouze vedlejší produkt, vyrábí se z nich technický olej (výroba barev, fermeží, laků, linolea, imitací kůže), extrahovaný šrot a pokrutiny je možné použít ke krmným účelům. U nás převažuje pěstování tohoto typu lnu. Len olejný má kratší a silnější stonky s rozvětveným květenstvím a větším počtem tobolek. Semena lnu se využívají v potravinářství, krmivářství a k technickým účelům. Stonky jsou vedlejším produktem, vlákno je hrubší než u přadného typu a obtížněji spřadatelné. Je možné je zpracovávat na koudel nebo pro papírenský průmysl. Ve světě převažuje pěstování tohoto typu lnu.
18
Pro výživu lidí se používají celá semena nebo mouka z pokrutin jako doplněk do pečiva a dalších potravinářských výrobků ke zvýšení jejich nutriční hodnoty a zlepšení fyzikálních vlastností (vláčnost, zpomalení vysychání pečiva) a také stolní olej. Pro výživu zvířat se používají celá semena i extrahované šroty nebo pokrutiny. Semena obsahují ve slupce velké množství slizovitých látek tvořených polysacharidy, které se uvolňují při spaření semen a mají příznivé účinky na trávicí trakt. Jsou vhodná pro mláďata, vysokobřezí zvířata a při onemocněních trávicího traktu. Je možné použít také odvar z lněného semene. Kromě toho má lněné semeno laktogenní účinky, příznivě působí na lesk srsti a urychluje línání zvířat. Lněné semeno obsahuje 30-36 % tuku s vysokým podílem kyseliny linolenové, 20-23 % dusíkatých látek, 610 % hrubé vlákniny, 7-10 % BNLV a 2-3 % minerálních látek. Obsahuje také některé nežádoucí látky, z nichž nejvýznamnější jsou kyanogenní glykosidy. Pro detoxikaci semene ke krmným účelům se doporučuje dvoufázová extrakce nejprve hexanem a poté methanolem s přídavkem zásady.
3.2.4 Pěstování energetických rostlin Energetické plodiny můžeme obecně charakterizovat jako nenáročné, ale rozhodně by tím neměl vznikat dojem, že se jedná o plodiny bezudržované nebo plevelné. Každá plodina potřebuje svou péči, ochranu před chorobami a škůdci, zajištění dostatečného množství přístupných živin, předseťovou přípravou půdy (podmítka, orba), ale taky správného založení porostu jinak se dočkáme jen slabé nebo žádné sklizně. Měli bychom dbát na správný osevní postup, dobře se seznámit s konkrétními plodinami, jejich potenciálním výnosem, znát požadavky na agrotechnické postupy s příslušnými termíny. Pokud budeme znát tyto parametry odrazí se nám to v nákladech vynaložených na pěstování, ale také hlavně v našem budoucím zisku (Petříková a kol., 2006). Energetické plodiny můžeme rozdělit do několika kategorií: •
Jednoleté až dvouleté
•
Energetické trávy
•
Víceleté a vytrvalé
•
Rychle rostoucí dřeviny
19
Tabulka č.3: Rozdělení energetických plodin Jednoleté až
Víceleté a vytrvalé
dvouleté plodiny
plodiny
Amarat
Rychle rostoucí Energetické trávy
dřeviny
Můžák prorostlý
Sveřep bezbranný
Topoly
saflor
Jestřabina východní
Sveřeo horský
Vrby
Sléz přeslenitý
Topinambur
Psineček veliký
Jílmy
Světlice barvířská-
Lesknice Komonice bílá
Čičorka pestrá
rákosovitá
Trnité růže
Kostřava Pupalka dvouletá
Šťovík krmný
rákosovitá
Olše
Hořčice sareptská
Slez vytrvalý
Ovsík vyvýšený
Jeřáby
Konopí seté
Oman pravý
Ozdobnice čínská
Lísky
Čirok
Bělotrn kulatohlavý
Eukalypty
Křídlatka
Platany
Způsoby pěstování zejména stébelnatých rostlin, využitelných k výrobě některého druhu energie jako je teplo nebo elektřina jsou v podstatě shodné s technologiemi s pěstováním běžných zemědělských plodin. Výjimku tvoří pouze konopí, které vyžaduje buď poněkud upravené nebo zcela speciální stroje. Z něho se , ale pro výrobu energie používá pouze pazdeří získané až v tírně. Pro pěstování všech ostatních rostlin vyhovují běžné výrobní postupy, agrotechnická opatření (hnojení, ochrana) a taky mechanizace.
20
3.3 Přehled strojních linek pro sklizeň 3.3.1 Sklizeň pícnin Sklizeň píce probíhá celé vegetační období asi v 5-ti týdnech. Doba sklizně prvních sečí na seno a senáž nastává v měsících květen až červen a u silážních plodin nastává později tedy od září až do října. Při sklizni je nutné snížit riziko počasí, a tím snížit sklizňové ztráty. Při špatném počasí, nevhodném způsobu sklizně a chybně provedené konzervaci mohou činit ztráty sušiny na hmotě 15 až 35 %, ztráty živin až 50 % a ztráty vitamínů až 100 %. Vhodným pracovním postupem a výkonnými stroji lze částečně eliminovat vliv počasí a zabránit znehodnocení píce při konzervaci. Porosty je nutné sklízet v optimální technologické zralosti, to je v období maximálního obsahu živin a vitamínů (podle web.6). Tabulka č.4: Rozdělení druhu píce podle doby sklizně Poř.č. druh pícniny
období sklizně
1.
vojtěška
na začátku květu
2.
jetel červený
před začátkem kvetení
3.
kukuřice na zeleno
v době metání až kvetení v mléčně voskové zralosti
4.
5.
6.
kukuřice na siláž
(40-55 % sušiny)
kukuřice na siláž
v mléčně voskové zralosti
metodou LKS
(45-55 % sušiny)
kukuřice na siláž
ve voskové zralosti
metodou CCM
(55-65 % sušiny) od počátku metání do
7.
luční porost
počátku kvetení rozhodujících tráv
Celková doba sklizně by neměla přesáhnout 21 kalendářních dnů, přičemž z dlouhodobého pozorování vyplývá, že je nutné počítat s celkovou dobou sklizně maximálně deseti dnů. Pracovní operace sklizně můžeme rozdělit do třech fází, a to na sečení, úpravu pícní hmoty (kdy nám sušina dosahuje 45-55 %) a konzervace (skladování).
21
Sklizňové postupy při sklizni pícnin lze rozdělit podle mnoha kriterií, nejčastějším hlediskem je stav píce při odvozu z pole, podle toho rozdělujeme sklizeň: a) sklizeň zelené píce
c) sklizeň sena
b) sklizeň zavadlé píce
d) sklizeň píce na semeno
a) Sklizeň čerstvé zelené píce (na zeleno) Při sklizni na zeleno obsah sušiny by měl být 15-30 %. Takhle sklizenou hmotu využijeme: Na denní krmení -
pro sklizeň můžeme použít buď sklízecí mlátičku s
míchacími vozy (krmné vozy) nebo žací stroj se sběracím vozem. Na silážování - zde se píce zpravidla upravuje řezáním z důvodů dokonalého utužení a utěsnění ve skladovacím prostoru a z důvodů snadnějšího mechanického odběru při vyskladňování. Při silážování je zvýšená potřeba konzervačních přípravků (bez konzervačních přípravků lze silážovat bezprostředně po posečení pouze silážní kukuřici). Pro silážování zelené píce můžeme použít tyto technologické linky: •
sklízecí řezačka + odvoz pomocí přívěsu s velko-objemovou nástavbou
•
žací stroj + sběracím vůz
•
žací stroj + sběracím lis
Na horkovzdušné sušení - zde se klade důraz na krátkou řezanku a její stejnoměrnost. Sušení probíhá v bubnových sušárnách a úsušky se zpracovávají na moučku, brikety nebo granule. Pro sklizeň píce určené k horkovzdušnému sušení můžeme použít tuto technologií: •
sklízecí řezačka+odvoz pomocí přívěsu s velko-objemovou nástavbou
Na mechanickou dehydrataci - zde se píce sklízí sklízecími řezačkami, pořezaná píce se drtí a mechanicky lisuje. Výsledným produktem jsou výlisky, které
lze
dále
zpracovat
na
seno,
senáž,
siláž
nebo
úsušky.
Kapalná složka – šťáva se dá pomocí tepelně chemické úpravy zpracovat na bílkovinový koncentrát, který se využívá ke krmivářským i potravinářským
22
účelům. Sklizeň se provádí pomocí této technologie: •
sklízecí řezačka s odvozem pomocí přívěsu s velko-objemovou nástavbou
b) Sklizeň zavadlé píce Při sklizni zvadlé píce obsah sušiny by měl být 25-70 %. Takto sklizenou hmotu využijeme: Na senážování - zde se sklízí píce s obsahem sušiny 30-50 %. Zavadlá píce se získává přirozeným předsoušením na poli. Ukládá se v zavadlém stavu věžových sil nebo žlabů. Konzervace probíhá po vytěsnění vzduchu v ochranné atmosféře oxidu uhličitého, výsledným produktem je senáž. Při konzervaci nedochází k odtoku silážní tekutiny, konzervační přípravky se nepoužívají. Pro senážování jsou vhodné pícniny s vysokým obsahem bílkovin. U trávních porostů se píce nejprve poseče žacím strojem doplněným kondicionérem, následně je možné píci obrátit obracečem a po proschnutí nahrnout na řádky shrnovačem. Vlastní sklizeň probíhá pomocí těchto technologií: •
sklízecí řezačka s řezacím ústrojím + odvoz pomocí přívěsu s velkoobjemovou nástavbou
•
sběracím vozem se zapnutým řezacím zařízením
•
sběrací lis + stroj pro nakládání balíků a jejich odvoz
U jetelovin se píce poseče žacím strojem s mačkačem, dále je píce uložena na řádcích. Při nepříznivých meteorologických podmínkách je možné řádky obrátit obracečem řádků. Vlastní sklizeň probíhá pomocí těchto technologií: •
sklízecí řezačka se sběracím adaptérem a odvozem pomocí přívěsu s velko- objemovou nástavbou
•
sběracím vozem
•
sběracím lisem se strojem pro nakládaní balíků a jejich odvoz
Na umělé ventilační dosoušení zavadlé píce na seno – zde se sklízí píce s obsahem sušiny 50-75 %. Píce se nejprve předsušuje na poli. Sečení trávních porostů se provádí žacím strojem s kondicionérem, následně se píce několikrát
23
obrací obracečem. Po částečném proschnutí dojde ke zvýšení obsahu sušiny na 50-75 % , pak se píce shrnovačem nahrnuje na řádky, které se sklízí: •
sběracím vozem
•
sklízecí řezačkou se sběracím adaptérem + odvoz pomocí přívěsu s velko-objemovou nástavbou
Po sklizni se píce ukládá na různé typy dosoušecích provzdušňovacích zařízení, která zpravidla slouží i jako skladovací prostory. Po naskladnění se píce dosušuje aktivní ventilací studeného nebo předehřátého vzduchu až do dosažení obsahu sušiny 80-85 %. Při sklizni zavadlé píce na seno se snižuje závislost na počasí a dále se snižují ztráty píce odrolem, vyluhováním a mikrobiální činností. Doba přirozeného sušení na poli se zkracuje na cca 2 až 3 dny. c) Sklizeň sena Při sklizni píce na seno obsah sušiny by měl být 70 - 80 %. Jedná se o nejstarší způsob sklizně píce a nejpřirozenější způsob konzervace píce. V průběhu sušení rozlišujeme dvě fáze. Při první fázi dochází k zavadání a tato fáze trvá až do odumření buněk, které nastává vlivem ztráty vody z porušené povrchové (kutikulární) vrstvy rostliny. Ztráty organické hmoty jsou nemechanické povahy a jsou způsobeny dýcháním v čase zavadání. Druhá fáze je dosušování spojena s konzervací. Začíná odumření buněk, které se objevuje v píci trav při dosažení obsah sušiny na 45-55 %, v píci jetelovin se objevuje při obsahu sušina od 35-40 %. Při srážkách vyšších než je nasávací schopnost zasychající píce vznikají ztráty vyluhováním některých částí rozpustných živin a vitamínů. Ztráty jsou tím vyšší, čím je vyšší obsah sušiny píce a čím je vyšší mechanické poškození píce. Při sklizni píce na seno se používají stejné stroje a pracovní postupy jako při sklizni zavadlé píce na seno (žací stroj s kondicionérem, obraceč, shrnovač). Po posečení se píce třikrát až čtyřikrát obrací. Obracení se provádí zejména při nízkém obsahu sušiny pod 50-55 %. Shrnování píce do řádků na noc sušení urychluje. V době příznivých povětrnostních podmínek a slunečného počasí prosychá kondicionérem upravená píce na skladovací obsah sušiny 80-85 % během 2 až 3 dnů u neupravené píce se doba sušení prodlužuje na 3 až 5 dnů.
24
Sklizeň sena ze řádků se provádí: •
sběracím vozem
•
sklízecí řezačkou + odvoz pomocí přívěsu s velko-objemovou nástavbou
•
sběrací lis + stroj pro nakládání balíků a jejich odvoz
d) Sklizeň píce na semeno Při sklizni píce na semeno obsah sušiny by měl být 75 - 80 %. Sklizeň píce pro semenné účely se provádí dvěma základními způsoby, které jsou obdobné jako při sklizni obilovin. Je možné provádět přímou sklizeň semenných porostů sklízecí mlátičkou. Sečení se provádí sklízecím adaptérem pro sklizeň obilovin, výmlat sklízecí mlátičkou. Nevýhodou přímé sklizně jsou poměrně vysoké ztráty vlivem vysoké vlhkosti sklizených tráv (20-30 %). To vyžaduje umělé dosoušení sklizeného semene. Dále je možné travní porost posekat žacím strojem a po proschnutí na řádcích se provádí sběr sběracím adaptérem a výmlat sklízecí mlátičkou. Takto sklizené semeno je možné přímo skladovat bez nutnosti dalšího sušení. Nevýhodou je značná závislost na počasí, kdy po posečení porostu by mělo být období bez srážek.
3.3.2 Sklizeň obilnin Sklizeň obilnin můžeme rozdělit na sklizeň přímou (jednofázovou) tato sklizeň patří v dnešní době mezi nejvíce používanou, kdy je použito sklízecí mlátičky nebo sklizeň dělenou (dvoufázovou), která je využívána ve speciálních případech, při ní se porost nejdříve poseče a uloží na řádek žacím řádkovačem. V druhé fázi sklizni se provádí sběr řádků sklízecí mlátičkou se sběracím adaptérem místo žacího ústrojí (které je vymontováno). Při sklizni kukuřice sklízecí mlátičkou se místo žacího ústrojí umístí odlamovací adaptér pro odlamování celých palic kukuřice. Pro každý řádek je samostatný odlamovač (válcový nebo lištový).
25
Obrázek č.1: Sklízecí mlátička při sklizní obilnin Sklízecí mlátička se skládá z šesti základních částí, a to z: •
žacího ústrojí
•
mláticího ústrojí
•
čistícího a separační zařízení
•
dopravníků zrna a klásků, zásobníku zrna
•
motoru, pohonu pracovních částí a pojezdového ústrojí
•
příslušenství (drtičů slámy, sběracího ústrojí, adaptérů pro odlamování palic kukuřice, aj.)
Obrázek č.2 : Schéma sklízecí mlátičky: 1)Přiháněč, 2)Prstová žací lišta, 3)Děliče, 4)průběžný šnekový dopravník, 5)Vkládací prsty, 6)Šikmý dopravník, 7)Mláticí buben, 8)Mláticí koš, 9)Klasňovací plech 10)Lapač kamenů, 11)Odmítací buben, 12)Vytřásadlo, 13)Clona, 14)Vynášecí deska, 15)Žaluziové síto, 16)Úhrabečné síto, 17)Klasový nástavec, 18)Spádová deska klásků, 19)Děrované síto, 20)Ventilátor, 21)Posuvný plech, 22)Spádová deska zrna, 23)Šnekový dopravník zrna, 24)Plnící šnekový dopravník, 25)Zásobník zrna, 26)Vyprazdňovaní šnekový dopravník, 27)Šnekový dopravník klásků, 28)Horní šnekový dopravník klásků
26
Optimální termín pro sklizeň obilnin je v době kdy rostliny jsou dozrálé, sláma je žlutá, kolénka, kromě horního jsou scvrklá, obilky jsou vybarvené a tvrdé, vlhkost zrna je pod 20 %, toto období nastává po dokončení žluté zralosti (pouze jarní sladovnický ječmen sklízíme v plné zralosti). Zrno, které je z pole odváženo musí být dále posklizňově upraveno, protože obsahuje řadu příměsí (kousky slámy, semen plevelů a jiných nežádoucích složek). Posklizňová úprava zrna zahrnuje třídění a čištění, sušení a skladování. Při čištění se ze zrna odstraňují nežádoucí příměsi a nečistoty, např. úlomky slámy, plevy, hlína, semena jiných rostlin. Při čištění je nejdůležitější konstrukce stroje a princip čištění, u moderních strojů vždy po sítovém čištění následuje vzduchové čištění. Při třídění se rozděluje zrno podle určitých vlastností a to podle tvaru a rozměrů, povrchu semen, hmotnosti aj. Při třídění podle délky se využívají jamkové třídiče a při třídění podle šířky a tloušťky se využívají síta a to buď rovinná nebo válcová. Rovinná síta vykonávají kývavý pohyb, za to válcová pohyb otáčivý. Třídit můžeme taky podle měrné hmotnosti a to pomocí vzduchových separátorů. Při sušení se snižuje vlhkost zrna tak, aby se mohlo i dlouhodobě skladovat. V zemědělství se nejčastěji můžeme potkat se sušárnami sesypnými, bubnovými nebo pásovými (samozřejmě existuje mnoho dalších typů sušáren). Ke skladování obilnin se nejvíce využívají skladovací sila nebo podlahové sklady. Při skladování zrna ve skladech se musí dodržovat určitých podmínek, kdy je vlhkost pod 14 % a teplota do 30 °C. Obilí se skladuje v podlahových skladech, jejichž podlahy jsou izolovány proti zemní vlhkosti a vybaveny soustavou kanálů pro provzdušňování. K naskladňování a vyskladňování se používají pneumatické dopravníky, korečkové a šnekové dopravníky, redlery a čelní nakládače. Obilní sila mají kruhový tvar o průměru 6,0 m, 8,5 m a 12,0 m, velikost objemu je od 150 m3 - 1.300 m3 ( což je asi 100 - 1.000 t osiva). Sila mohou být vytvořené na rovném dnu nebo na podpěrné či vestavěné konstrukci s kuželovou výsypkou (průměr 6,0 a 8,57 m), vždy s úpravou pro aktivní větrání s možností krátkodobého uskladnění zrna až do vlhkosti 20 % či s možností vlastního dosušení z vlhkosti 18 %. Po sklizni sklízecí mlátičkou a odvozu zrna na příslušné místo dochází ke sklizni slámy, která je využívaná v živočišné výrobě pro krmení a podestýlku hospodářských zvířat. Pro sběr slámy využíváme sběracích vozů nebo sběracích lisů, které nám
27
slámu slisují do obřích válcových či hranatých balíků (lisování do malých balíků je v dnešní době ojedinělé). Volně ložená sláma dopravena sběracími vozy se uskladňuje do skladovacích přístřešků pneumatickými dopravníky nebo se z ní staví stohy pomocí speciálního nakladače, zvaného stohař. Sláma slisovaná a svázaná v balících se dopravuje nejlépe speciálními dopravními prostředky do místa uskladnění. Slámu lze využít kromě krmiva a podestýlky hospodářských zvířat taky v energetice, při výrobě peletek určených k topení a výrobě energie. Při výrobě peletek je základem sláma, která musí být slisovaná lisem k tomu určeným, musí mít vhodnou vlhkost a být vhodně uskladněna (podle web.7).
3.3.3 Sklizeň lnu U sklizně lnu můžeme rozlišovat sklizeň přímou a sklizeň dělenou. Přímá sklizeň Přímá sklizeň v dnešní době patří zatím mezi nejběžnější způsoby sklizně lnu. Stonek se v ranně žluté zralosti trhá sklízecím odsemeňovačem, přičemž se zároveň vyčesávají výčesky (směs tobolek, semen, větví lnu a případných plevelů), které padají do připojeného vleku a následně se odváží pryč z pole. Výčesky se podle vlhkosti nejdříve dosoušejí v roštové sušárně nebo se přímo mlátí. Stonek zbavený tobolek se sklízecím odsemeňovačem zpátky pokládá na pole do řádků, kde je připraven na rosení. Stonek se během rosení 3 až 4 krát obrací.
Obrázek č.3: Přímá sklizeň sklízecím
Obrázek č.4: Ukládání stonku
odsemeňovačem
do řádků
28
Dělená sklizeň Dělená sklizen se rozděluje na dvě fáze. V první fázi se len trhá i s tobolkami se pokládá do řádku na rosení. V druhé fázi se vytrhaný len po pěti dnech odsemeňuje a obrací (obracení opakujeme 2 až 3 krát, docílíme ranně žluté zralosti, čímž získáme kvalitní vlákno). Odsemeňování je závislé na klimatických podmínkách, hrozí zde riziko klíčení semen.
Rosení stonku Vlákno ze stonků můžeme získat několika způsoby: •
Násilnou mechanickou (chemickou) cestou- kdy dojde k odření pazdeří z vlákna, pomocí tzv. oddřevňovače, díky němuž získáme hrubé a nekvalitní vlákno
•
Biologickou cestou- pomocí máčení nebo rosení. Mikroorganismy rozkládají pektin A, který pojí svazky vláken s dřevovinou. Neměly by poškozovat pektin B vnitřně pojící pravlákna do svazku vlákna. Rosení trvá 3 (optimálně) až 6 týdnů.
Obrázek č.5: Řádky stonků připraveny k rosení Při rosení len ztrácí na hmotnosti asi 25 %. Živiny rozložené při rosení se však přes těla mikroorganismů vrací zpět do půdy. Dobře rosený len má vlákno lehce oddělitelné v celé délce stonku. Vlákno je bez dřevoviny, stříbřité, lesklé, stejnobarevné, lehce se dělí (štěpí) na subvlákénka, pentlí se a je velmi pevné. Při rosení je třeba si dát pozor, aby nedošlo k přerosení stonku. Na rosení se podílí asi 150 mikroorganismů ve 3 etapách: •
Namnožení mikroorganismů- dojde k rozrušení epidermis, změní se barva stonku zešedne bude až stříbrně lesklý.
29
•
Pektinolytická etapa – dojde k rozkladu pektinu A, rozšíří se žádoucí houby
z rodu Mucor, Rhizopus, Aureobasidium, stonek hnědne. V této etapě při 15 % vlhkosti se sbírá svinovacími lisy do obřích balíků. •
Celulolytická etapa - rozklad pektinu B,stonek přerosen, vlákno se trhá. Množí se patogenní houby, tato etapa je nežádoucí.
Sběr stonku lnu provádíme pomocí svinovacích lisů v podobě válcových balíků. Lisovaná hmota, by neměla mít větší vlhkost než 15 %, jinak se v balíku přerosí a shnije. Balíky mají průměr do 1,8 m a hmotnost 200 – 350 kg. Nakládají se na manipulační vozy, které jsou schopny balíky ležící na poli nakládat pomoci nakládacích vidlí, přepravit na určené místo a tam vertikálně stohovat. Manipulačními vozy se balíky odváží z pole do vzdálenosti 5 km, pokud je převoz na větší vzdálenosti, používají se nakladače a auta s vlekem (podle web.8).
Obrázek č.: Formování balíků při svinování lnu ( podle Ošťádala): A- tvorba jádra balíků a zavedení motouzů, B- utváření balíků s nabalováním vrstev stonku, Cukončení nabalování stonku a zajištění balíků motouzem, 1- rozpínací válec pasu, 2náhonové válce, 3- napínací páka pásu, 4- válce zadní klapky, 5-stěrač přítlačného válce, 6- přítlačný válec, 7- sběrací ústrojí, 8- vtahovací válce, 9- napínací páka s napínacími válci v předním koncovém postavení na dorazu, 10- doraz napínací páky.
30
3.3.4 Sklizeň energetických plodin Způsoby sklizně energetických rostlin (stébelnatých) v použití technologií se od běžných zemědělských rostlin nijak zvlášť neliší. Výjimku tvoří pouze konopí, které vyžaduje buď upravené nebo zcela speciální stroje. Pro výrobu energie se používá pouze pazdeří získané v tírně. Tabulka č.5: Jednotlivé druhy energetických plodin a jejich doba sklizně Plodina
Doba sklizně pro energetické účely
Strojní technologie
Čirok
na podzim (nutno dosoušet)
Běžné zem.stroje
Chrastice
na jaře, kdy mrazy plodinu vysuší na vlhkost
rákosovitá
pod 20 % (na brikety nebo pro přímé spalování)
Běžné zem.stroje
v plné zralosti spodních semen a v mléčné Stroje Konopí seté zralosti vrchních semen květenství
vhodné
pro
sklizeň konopí
v zimní a jarní sklizni (na brikety a pelety) v zeleném stavu několikrát za rok (pro Křídlatky
bioplynové stanice)
Běžné zem.stroje
Ozdobnice
od listopadu do března
řezačka na kukuřici
Světlice
konec srpna-první polovina září (plná zralost
barvířská
nažek)
Běžné zem.stroje
jarní sklizen (obsah vody ve stoncích 19 %)
řezačka na kukuřici
v plné zralosti
Běžné zem.stroje
začátkem července před plným dozráním
Běžné zem.stroje
v druhé polovině srpna
Běžné zem.stroje
rákosovitá
v červenci při plné zralosti
Běžné zem.stroje
Amarat
po ukončení vegetačního období s příchodem
(Laskavec)
mrazů (vlhkost rostlin pod 30-35 %
Běžné zem.stroje
Šťovík
v červenci (suchý stav 25% vlhkosti)
Běžné zem.stroje
Sída
při tvorbě poupat
Stroje
Topinambur hlíznatý Sveřep bezbranný Ovsík vyvýšený Psineček veliký Kostřava
31
vhodné
pro
vytrvalá
sklizeň konopí
U běžných, užitkových rostlin určených k výživě lidí nebo zvířat dochází ke sklizni, při nejvyšším obsahu živin, ovšem u energetických rostlin je sklizeň prováděná při největším obsahu energie, a to je většinou u stébelnin určených ke spalování až v přestárlém stavu s nízkým obsahem vody a dusíkatých látek. U rostlin určených pro zpracování v bioplynové stanici v zeleném stavu dochází ke sklizni dříve, přibližně ve stejné době jako u rostlin užitkových (např. zelených nebo konzervovaných krmiv). Sklizeň běžnými zemědělskými stroji: Sklizeň můžeme rozdělit na jednofázovou a více fázovou. Při jednofázové sklizni sklízíme sklízecí řezačkou a řezanka je pomocí sběracích vozů odvezena na místo, kde je jí třeba ještě dosušit. Při vícefázové sklizni s využitím řezačky je porost v první fázi sklizen pomocí sklízecí mlátičky nebo žacího stroje. Sklízecí mlátička je použita v případě, že je v první fázi sklizeno semeno. To je v pracovním ústroji odděleno a zbylý materiál je uložen na pozemku v řádcích. Pokud se v první fázi semeno nesklízí je použito žacího stroje. Následně je možno materiál, který se nechá doschnout na řádcích, sklidit pomocí sklízecích lisů do hranolovitých či kulatých balíků. Hranolovité balíky je nutné následně skladovat v zakrytých prostorech s ochranou proti dešti, válcové balíky opatřené fólií je možno skladovat přímo na poli. Výhodou sklizně svinovacím lisem do válcových balíků je vyšší výkonnost a hustota stlačeného materiálu ve srovnání s hranatými balíky. V případě omezeného prostoru pro skladování a při manipulaci lze předpokládat výhody hranatých balíků. Vícefázový způsob sklizně rostlinné biomasy je časově a personálně náročnější a zahrnuje větší počet operací, které nutně znamenají větší počet přejezdu po pozemku. Výhodou je možnost oddělené sklizně semen a možnost samovolného dosychání suroviny na pozemku mezi jednotlivými fázemi sklizně. Při porovnání sklízecích lisů a sklízecích řezaček ve vícefázových postupech sklizně z hlediska měrné spotřeby PHM nebyl zaznamenán výrazný rozdíl. Stroje vhodné pro sklizeň konopí Konopí se nedá sklízet pro své houževnaté stonky běžnými sklízecími mechanismy. Většinou sklizňových řezaček, hlavně bubnových se konopí sklízet nedá (namotávání stébel). Pro průmyslové využití vláken byly vyvinuty kombinované stroje, které oddělují semeno a stonky spolu s listím vracejí na pole k doschnutí. 32
Oddělené vlákno se potom lisuje do balíků. Pro sklizeň můžeme využít upravenou řezačku na kukuřici, která konopí odřezává a zároveň je pořezává patentovým způsobem na délku 50-60 cm a odkládá je na strniště do řádku, kde se několik dní obrací obracečem, v důsledku pomačkaní stébla rychle zasychají na vlhkost 20 % a uschlé řádky se sbírají sběracím lisem do velkých balíků (podle Petříková a kol., 2006).
33
3.4 Vázání a konzervování píce 3.4.1 Konzervování píce K nejdůležitějším metodám konzervace píce patří sušení, silážování a senážování. Sušení píce Sušení je historicky nejstarší způsob konzervace píce. Podstatou je odnětí vody jako rozhodující podmínky pro průběh biochemických procesů v samostatné buňce i pro rozvoj takzvané epifytní mikroflóry (mikroorganismy na povrchu rostliny). Při přirozeném sušení se využívá sluneční energie a proudění vzduchu v přirozených podmínkách. Píce přitom zůstává na zemi nebo se v různém stupni zavadnutí zavěšuje na sušáky (dnes už málo používané). Nevýhody přirozeného sušení píce: a) vysoké ztráty (odrolem listů, prodýcháním, vyluhováním, fermentací- celkem 30 % a více) b) značná závislost na meteorologických podmínkách c) dříve vysoké nároky na lidskou práci (dnes už většina práce na poli prováděná stroji) Některé z uvedených nevýhod snižuje takzvané dosoušení sena, jehož principem je nucený oběh vzduchu v seníku upraveném zvláštním způsobem. Potřebnou účinnost má především vzduch předehřívaný. Za
jeden
z nejprogresivnějších
způsobů
konzervace
píce
se
považuje
horkovzdušné sušení, kdy se účinkem vysokých teplot surovina usuší za několik minut. Hlavní výhody jsou: a) podstatné snížení ztrát na hmotnosti i na kvalitě b) snížení závislosti na povětrnostních podmínkách c) zvýšení produktivity práce při sklizni pícnin d) lepší skladovatelnost úsušků e) zvýšení koncentrace živin v krmivu Plné využití výhod horkovzdušného sušení vyžaduje nejen vyhovující zařízení, ale také správnou organizaci práce. Pícniny je třeba sklízet v optimálním vegetačním stádiu, bezprostředně po posečení je přepravit k sušičkám, dodržet optimální režim sušení, atd.( U bubnových sušiček se doporučuje vstupní teplota 600-1000 °C a výstupní 105-120 °C). Při správném sušení vznikají ztráty jen snadno prchavých látek (kolem 2 %) a částečně se snižuje stravitelnost (u N-látek asi o 6 %, u organické
34
hmoty o 2 %). Přesušení nebo připálení krmiva sníží stravitelnost výrazněji, u N-látek o 40 % (podle Rozman a kol., 1983). Ekonomika horkovzdušného sušení může být příznivá za těchto předpokladů: a) bude se sušit surovina vysoké kvality (úsušky se musí blížit hodnotě jadrného krmiva) b) zařízení se bude dostatečně využívat (u menších podniků v rámci kooperačních vztahů)
Tabulka č.6: Vhodné vegetační období pro sklizeň pícnin k výrobě úsušků Poř.č.
Pícnina
1.
2.
Vegetační období začátek květu (10n% rozkvetlých rostlin v plném
Jeteloviny
květu)
Luskoviny
v plném květu (mimo bob, sóju a vikev) na celé rostlině nasázené lusky s plně vyvinutým zrnem, které je v dolní polovině rostliny v mléčné až voskové zralosti, v horní polovině rostliny v zelené
3.
Bob a sója
zralosti, lístky dolních pater ještě nevadnou
4.
Vikev
před květem
5.
Ozimé směsky
před metáním obilnin
6.
Jarní směsky
před metáním obilnin
7.
Kukuřice
ve voskově mléčné zralosti zrn
8.
Řepka
na začátku květu
9.
Hořčice
na začátku květu
Obilniny pro 10.
bílkovinné úsušky
před metáním
Obilniny pro 11.
ostatní úsušky
v mléčně voskové zralosti
12.
Luční porosty
ve fázi plného metání
Jetelotrávní 13.
směsky
začátek květu jetelovin (10 % rozkvetlých rostlin)
35
Silážování píce Silážování je způsob konzervace jehož cílem je na rozdíl od sušení uchovat píci ve šťavnatém stavu. Podstatou přirozeného silážovacího procesu je mléčné kvašení. Kyselina mléčná je účinným konzervačním prostředkem. Tlumí rozvoj jiných mikroorganismů, především bakterií vytvářejících kyselinu máselnou a rozkládajících bílkoviny. Píce je nositelem velkého množství mikroorganismů nejrůznějších druhů. Pro úspěšné silážování jsou nejcennější tzv. pravé mléčné bakterie (hlavně rodu Streptococcus a Laktobacillus), které poměrně hospodárně vytvářejí značná kvanta kyseliny mléčné. Ostatní mikroorganismy vykazují činnost více či méně nežádoucí: a) odbourávají cukry, čímž konkurují druhům žádoucím b) rozkládají bílkoviny a přitom produkují látky schopné neutralizovat vznikající kyselinu mléčnou (např. amoniak) c) produkují nepříjemně páchnoucí, někdy i toxické látky, které výrazně zhoršují kvalitu i chutnost siláže d) rozkládají kyselinu mléčnou, čímž snižují kyselost siláže a ohrožují silážování proces e) produkují značné množství plynů, což představuje další ztráty. Zejména kvasinky, mají-li dostatek zkvasitelných cukrů, vytvářejí takové množství plynů, že siláž pění a přetéká.
Tabulka č.7: Předpoklady činnosti jednotlivých skupin mikroorganismů v siláži Poř.č.
Nepřítomnost Minimální Obsah sušiny Skupina mikroorganismů
vzduchu
pH
45%
1.
,,Pravé¨ mléčné bakterie
xxx
3,5
xx
2.
,,Nepravé¨ mléčné bakterie
xxx
4,5
X
3.
Máselné bakterie
xxx
4,2
-
4.
Hnilobné bakterie
-
5,5
-
5.
Kvasinky
x
1,2
X
6.
Plísně
-
2,5
xxx
Předpoklady činnosti:
xxx příznivé
x špatné
xx
- žádné
průměrné
36
Bakterie mléčného kvašení vyžadují pro svou činnost dostatek jednoduchých cukrů. Jejich množství potřebné pro vytvoření kritického pH označujeme jako cukerné minimum. Kritické pH je minimální pH, které zajišťuje stabilitu siláže. Závisí na obsahu sušiny v silážované hmotě. Jinak se tyto bakterie dobře přizpůsobují nedostatku kyslíku, rozdílné vlhkosti i rozdílné teplotě prostředí (určitá závislost jejich aktivity na teplotě existuje). Snášejí poměrně kyselé prostředí, do pH 3,5. Píci silážujeme buď v čerstvém stavu (obsah sušiny kolísá kolem 17-22 %) nebo ve stavu zavadlém ( obsah sušiny 30-35 %). Výhody silážování zavadlé píce: a) podstatně se omezuje odtok šťáv, což má mimořádný význam nejen z hlediska ztrát, ale i z hlediska ochrany životního prostředí b) omezují se ztráty plynů, jichž se vytváří jen asi 50 % c) omezuje se rozklad bílkovin d) v důsledku nižší aktivity mikroorganismů se uchovává více cukrů e) dosahuje se vyšší koncentrace živin na jednotku hmotnosti, siláž vykazuje zpravidla lepší chuť Úspěch každého silážování je podmíněn třemi faktory: a) vlastnostmi krmiva určeného k silážování b) úrovní staveb pro uskladnění siláže c) úrovní práce všech lidí zúčastněných na silážování Vhodnost krmiva k silážování označujeme jako silážovatelnost. Je dána poměrem obsahu ve vodě rozpustných sacharidů a pufrujících látek (pufry jsou látky schopné neutralizovat kyselinu mléčnou). Lehce silážovatelná krmiva obsahují dostatek lehce zkvasitelných cukrů a naopak nízkou hladinou pufrů, k nimž patří zejména bílkoviny, amidy a bazické minerální látky. Krmiva obtížněji silážovatelná se konzervují buď v kombinaci s glycidovými krmivy (bulvy cukrovky nebo polocukrovky, pařené brambory, silážní kukuřice), nebo krmivy o vyšší sušině, nebo konzervačními přípravky. Konzervace o vyšší sušině má kromě jiného tu výhodu, že pro zajištění stability siláže není třeba tak vysoké kyselosti, takže se vystačí s nižším obsahem cukrů (podle Rozman a kol., 1983). K nejpoužívanější konzervačním prostředků patří u nás: •
Silostan
•
Mravenčan sodný
•
Pyrosiřičitan sodný 37
Silážuje se stejně jako senážuje ve speciálních objektech, které podle základního uspořádání můžeme dělit na horizontální (silážní nebo senážní žlaby) a vertikální (silážní nebo senážní věže). Žlaby jsou stavebně i nákladově dostupnější. Při jejich provozu je však nutno počítat s vyšší potřebou lidské práce a poněkud vyššími ztrátami. Věže jsou stavebně náročnější a nákladnější. Dávají lepší předpoklady pro mechanizaci až automatizaci jednotlivých prací. Při zakládání siláže je třeba respektovat tato pravidla: Silážní objekty musí být řádně vyčištěny, opatřeny ochranným nátěrem, popřípadě opraveny tak aby zajišťovaly vodotěsnost a nepropustnost. Silážovaná hmota musí být čerstvá, neznečištěná. Zemina je nositelem konkurentů mléčných bakterií, kteří se zejména v porostu mokrém a zapařeném silně pomnoží. Zemina popřípadě jiný prach, může vázat značné množství vznikající kyseliny mléčné.Konečně zemina zhoršuje stravitelnost a chutnost siláže. Vzduch se musí dokonale vytěsnit. Vzduch zvyšuje ztráty prodýcháním (to má vliv na zahřátí silážované hmoty) a umožňuje činnost nežádoucích mikrobů. Vypuzení vzduchu usnadňuje řezání píce (3-5 cm). Obtížnost vytěsnění vzduchu se zvyšuje s narůstající sušinou silážované hmoty. Doporučuje se proto zavadlou hmotu překládat alespoň 50 cm vysokou vrstvou čerstvé píce. Silážní prostory se musí naplnit co nejdříve a jejich povrch se musí izolovat od zevního prostředí. K uzavření žlabů se nejlépe hodí silážní plachty Novoplast a fólie z měkčeného PVC.
Senážování píce Senážování je konzervační proces, který spojuje účinky rychlého snížení vlhkosti s účinky kvasných pochodů. S úspěchem se používá u bílkovinné i polobílkovinné píce. Sníží-li se obsah vody v rostlinné buňce na 50-60 %, pak je již poutána takovou silou, že je pro většinu bakterií nedostupná. Plísně ji však mohou i za těchto podmínek přijímat protože jejich nasávací schopnost je asi 4 krát větší. Zavadání píce trvá v závislosti na počasí a na druhu píce 1-2 dny. Obsah sušiny má činit 40-50%, optimum ve věžích se pohybuje kolem 45-50 %, ve žlabech do 40 %.
38
Počet mikroorganismů je ve srovnání se silážováním podstatně nižší. Rozdílné je i jejich druhové zastoupení. Nižší je samozřejmě obsah kyseliny mléčné i octové. Kyselina máselná se v senáži prakticky nevyskytuje. Pravidla senážování jsou obdobná jako u silážování. Vzhledem k vysokému riziku plesnivění je třeba věnovat ještě větší pozornost vypuzení vzduchu. Tomuto cíli prospěje kratší řezanka (2-3 cm) i co nejrychlejší naplnění prostorů (do 3 dnů). Ve stavbách se senáží a siláží dochází k vysoké koncentraci oxidu uhličitého a dalších plynů, které mohou být životu velmi nebezpečné. Proto před vstupem do těchto prostorů je nezbytné z tohoto hlediska posoudit situaci (podle Rozman a kol., 1983).
3.4.2 Vázání a balení Pro vázání píce používáme lisy, které píci svážou do balíků pomocí motouzů nebo síťky. K balení píce používáme stroje kterým říkáme ovíjecí stroje balíků a ty nám píci zakonzervují před nepříznivým počasím(seno) nebo napomáhají kvasnému procesu(senáž). Rozdělení strojů pro ovíjení (balení): Ovíjecí stroje (ovíječky, baličky) můžeme rozdělit na dva typy: Nesený ovíjecí stroj Tažený ovíjecí stroj Nesený ovíjecí stroj Nesené ovíjecí stroje dále můžeme rozdělit na ovíjecí stroje samonakládací automaticky ovládané a na ovíjecí stroje ovládané ručně, kde je zapotřebí balíky nakládat zvlášť pomocí druhého traktoru vybaveným nakladačem nebo hrotem. Výhody neseného ovíjecího stroje je samonakládací a spolehlivé nakládaní balíků ve směru jízdy lisu, minimální zatížení traktoru, protože se stroj při nabírání balíků opírá o zem, nastavitelnost ovíjení balíků v rozmezí jejích průměru od 1,0 - 1,5 m. Ovíjecí stroj je vybavený stolem jehož součástí jsou tři hnané válce zajišťující rovnoměrné otáčení i neforemných balíků. Hydraulická synchronizace otáček balícího ramene s otáčením balíků na tříválcovém stole zajišťuje spolehlivé překrývání a tím vzduchotěsné spoje jednotlivých pásů balící fólie. Ovíjecí stroj může být zavěšený i v čelním závěsu traktoru. Díky tomu se může zejména na malých pozemcích lisovat a balit zároveň, v jedné operaci. Použití nakládacího oblouku při vykládání umožňuje velmi jemné a přesné odložení balíku.
39
Obrázek č.6: Nesený ovíjecí stroj Tažený ovíjecí stroj Tažený ovíjecí stroj může být použit přímo za lisem. Lisování a balení probíhá v jedné pracovní operaci, kdy se ušetří čas a náklady nejen na poli, ale dochází taky k velkým úsporám při přepravě na silnici. Ovíjecí stroj je vybaven balicím stolem, který je tvořen třemi aktivně hnanými válci s třecím obložením, které i u těžkých balíků zaručuje jejich rovnoměrné otáčení. Nakládání balíků probíhá vždy zepředu, ve směru jízdy lisu. Naložení je díky tomu snadné i na malých pozemcích nebo svazích. Balíky se při nakládání automaticky centrují a jsou pozvolna odkládány do středu stolu. Krmivo zůstane čisté protože nakládací ramena nekloužou po zemi. Při nakládaní se hmotnost balíku rozloží na obě kola, takže nehrozí žádné nebezpečí překulení balíku. Díky hydraulické synchronizaci hnacího motoru ovíjecího ramene s válci balícího stolu zůstává překrytí konstantní a není závislé na rychlosti ovíjení. Ovíjecí stroje jsou též vybaveny padací matrací, která chrání zabalený balík při vykládání před strništěm nebo cizími předměty. Padací matraci lze použít také společně se stavěčem balíků. Tažené ovíjecí stroje lze rozdělit podle počtu ovíjecích ramen na jednoramenná nebo dvouramenná. Na ramenech je umístěný napínač folie s dvěma hliníkovými válci zaručující vždy stejnoměrné předpětí fólie. Ovíjecí stroje vybavené dvěmi ovíjejícími rameny se vyznačují rychlým pracovním nasazením.
Obrázek č.7: Tažené ovíjecí stroje
40
3.5 Sběrací lisy Sběrací lisy v dnešní době patří mezi jedny z nejdůležitějších pracovních strojů v zemědělství. Sběrací lisy slouží ke sklizni pícnin. Po seči žacími stroji a následných pracovních operacích (rozhození, shrnutí ), tyto stroje sbírají ze shrnutých řádků suchý stébelný materiál (seno, slámu, len) nebo zavadlý materiál (určený k senážování), dále jej řežou, slisují a svážou do balíků o požadovaném průměru a lisovacím tlaku. Podle tvaru jsou balíky hranolové nebo
válcové. Řezáním a
lisováním se zvýší objemová hmotnost materiálu a úměrně se zvýší využití dopravních prostředků i skladovacích prostor. Sběrací lisy dělíme do několika kategorií: Vysokotlaké lisy na hranaté balíky- malé balíky Vysokotlaké lisy na hranaté balíky- velké balíky Lisy na válcové balíky s pevnou lisovací komorou Lisy na válcové balíky s variabilní lisovací komorou Lisy na válcové balíky s pevnou lisovací komorou kombinované s ovíjecím strojem Lisy na válcové balíky s variabilní lisovací komorou kombinované s ovíjecím strojem
3.5.1 Sběrací lisy na hranaté balíky Vysokotlaké lisy na hranaté balíky můžeme rozdělit na dva typy: •
Lisy na malé balíky
•
Lisy na velké balíky
Vysokotlaký lis na hranaté balíky – malé balíky Vysokotlaké sběrací lisy jsou určeny ke sběru, lisování a vázání balíku v podobě kostek (hranolů). Balíky sena nebo slámy jsou shazovány na zem. V případě použití speciálního zařízení mohou být balíky nakládány přímo na přívěs umístěný za nebo vedle lisu. Předností těchto lisů je vysoká výkonnost při nízkém požadavku výkonu traktoru.
41
Obrázek č.8: Vysokotlaký lis na malé hranaté balíky značky SIPMA
Lis (typ Sipma Z-274) je vybaven sběracím ustrojím o šířce 1,78 m, lisovací komorou o šířce 0,46 m a výšce 0,4 m. U tohoto lisu je možnost nastavení velikosti délky balíku v rozmezí 0,3 – 1,3 m. Vázaní balíků je prováděno pomocí motouzů buď ze sisalu nebo polypropylenu (podle web.9).
Obrázek č.9: Sběr a lisování malých balíků slámy
Výhody: velmi dobrá skladovatelnost balíků díky jejím malým rozměrům, výborná manipulace s balíky, nízká energetická náročnost (možnost agregace s traktory o nízkém výkonu) Nevýhody: nízká slisovatelnost hmoty, vysoká lidská pracovní činnost při skladování
42
Vysokotlaký lis na hranaté balíky – velké balíky Lisy na velké hranaté balíky v současnosti nacházejí uplatnění ve sféře obnovitelných zdrojů energie. Dokážou totiž spolehlivě a kvalitně lisovat nejen klasické plodiny, jako je seno, sláma či senáž, ale i jinou biomasu, například konopí, len či kukuřičnou slámu. Vysokotlaké lisy můžeme využít k silážování zavadlé hmoty, sena, slámy. Cílem vysokotlakých lisů na obří balíky je maximální slisovatelnost v podobě velkých hranolovitých balíků s velkou měrnou hmotností. Tyto lisy vytvářejí hranaté balíky o různých rozměrech, které jsou dány rozměry lisovací komory lisu, provoz těchto lisů je kontinuální bez nutných zastávek pro zavázání balíku. Výhodou je velká slisovanost balíku (proto tyto lisy nazýváme vysokotlaké) a jeho pravidelný tvar, který beze zbytku vyplní skladovací prostor.
Obrázek č. 10: Složení Vysokotlakého lisu na obří balíky:
1)Ovladací sřínka E-LINK,
2)Opěrná noha, 3)Elektrický generátor, 4)Spínací skříňka s ovládací elektronikou, 5)Jednotka hlavního převodu, 6)Pěchovačka 7)Vodící kladky pěchovačky 8)Skříň vázací jednotky 9)Táhlo jehel 10)Brzda rámu s jehlami 11)Jehly 12)Baterie 13)Hnací hřídel, 14)Skluz balíků, 15)Balicí kanál, 16)Vyhazovač balíků, 17)Hydraulická kontrolní jednotka, 18)Setrvačník, 19)Čerpadlo pro mazání řetězů se zásobní nádrží, 20)Ochrana proti navíjení slámy, 21)Sběrač, 22)Šneky sběrače, 23)Rotor, 24)Řezačka, 25)Šnek, 26)Zhutňovač, 27)Tandemová nebo jedna náprava (v závislosti na typu)
43
Obrázek č.11: Vysokotlaký lis na obří hranaté balíky značky DEUTZ FAHR
Lis se skládá ze sběracího ústrojí o šířce od 2,0 – 2,5 m, lisovacího kanálu o šířce od 0,8 – 1,20cm, řezacího rotoru s 10 – více noži (dle různých typů lisů), předkomory pro optimální plnění lisovací komory při rozdílných sklizňových podmínkách a množství hmoty na řádku, z několika uzlovačů (4 a více rovněž podle typu lisu) a zásobníků pro role provázků. Parametry lisu se můžou lišit dle jednotlivých značek a typů lisu. Průměrná výška balíků je 0,7-0,9 m, šířka 0,8- 1,2 m s délkou od 0,6 až do 3 metrů. Slisovatelnost balíků je nastavitelná pomocí hydraulického systému. Vázací ústrojí u vysokotlakých lisů nehranaté balíky je vždy motouzem, není možno vázání do sítě (podle web.10). Výhody: výborná skladovatelnost, snadná přeprava Nevýhody: nutná
strojní manipulace při skladování, vyšší cena oproti lisům na
válcové balíky a energetická náročnost (nutnost agregace lisu s traktory vyšší výkonové řady od 130 kg).
3.5.2 Sběrací lisy na válcové balíky Lisy pracují většinou v nekontinuálním cyklu, kdy se po vytvoření balíku v komoře musí souprava zastavit, počkat až se balík zaváže a vypustí
z lisovací
komory. Tyto lisy vytváří válcové balíky o různých průměrech, v závislosti na typu lisovací komory. Podle konstrukce lisovací komory jsou lisy s pevnou nebo variabilní komorou. V těchto strojích pak vznikají balíky s tzv. neutuženým a utuženým jádrem. Výhodou obou typů svinovacích lisů je nižší cena a nižší energetická náročnost. Vázací ústrojí svinovacích lisů běžně umožňuje balit balíky buď do sítě nebo do motouzu.
44
Lisy na válcové balíky můžeme rozdělit na několik typů: •
Lisy s pevnou lisovací komorou
•
Lisy s variabilní lisovací komorou
•
Lisy s pevnou lisovací komorou v kombinaci s ovíjecím strojem
•
Lisy s variabilní lisovací komorou v kombinaci s ovíjecím strojem
Lisy s pevnou lisovací komorou U těchto lisů má lisovací komora vždy stejný průměr a nelze zde seřizovat průměr balíků, balík je slisován pouze do průměru pevné komory lisu a jeho střed (jádro) je neutužený.
Obrázek č.12 : Složení lisu s pevnou lisovací komorou: 1)Sběrací ústrojí, 2)Balercontrol III - ovládací přístroj, 3)Balercontrol E – ovládací přístroj, 4)Řezací ústrojí, 5)Vychylovací dno, 6)Vázání provazem, 7)Vázání sítí, 8)Vyhazovač balíků, 9)Zadní víko, 10)Blokovací uzávěr, 11)Řetězová kola pohonu válců
45
Komory můžou být: válcové – tvořeny různým počtem válců stejného průměru. řetězové – komora je tvořena jedním nebo dvěma spodními válci po kterých se otáčí lisovaný balík a
dvěmi nekonečnými řetězy spojenými ocelovými
příčkami, které lisují a stlačují nabíranou hmotu. Lisy jsou připojeny k traktoru k vrchnímu nebo spodnímu závěsu pomocí výškově přestavitelného závěsu včetně opěrné nohy. Lisovací komoru tvoří několik lisovacích válců s asymetrických
profilem, které zabezpečí začátek lisování u každého
materiálu, lisovací komora má objem 1,5 m³ (u značky Deutz-Fahr, typ FIXMASTER, u jiných značek se parametry mohou lišit). Uzavírání komory je hydraulické – POWER LOC zabezpečující kvalitní slisovatelnost balíků ve všech podmínkách. Regulace lisovacího tlaku pomocí POWER LOC regulace – slisovatelnost do 17 MPa. Poháněcí řetězy jsou umístěny přehledně na jedné straně lisu. Automatické vypnutí vázání či do síťoviny. Šířka sběracího ústrojí se pohybuje od 1,67 až 2,1 m (podle typu a značky lisu). Rozměry balíků z těchto lisů mají velikost od 1,2x1,25 metrů (rozměry balíků se od jednotlivých typů a značek lisů mohou lišit) (podle web.11).
Obrázek č.13: Lisy s pevnou lisovací komorou Modernější lisy obsahují systém proti ucpání hmotou v oblasti vkládacího rotoru, který umožňuje ucpaný rotor vyřadit z činnosti a tím dokončit lisování balíků včetně jeho vyložení z lisovací komory. Potom se opět rotor zapojí do činnosti, aby zpracoval nahromaděnou hmotu. Lisy s variabilní lisovací komorou Tyto lisy jsou tvořené variabilní lisovací komorou, která zajišťuje rovnoměrnou slisovanost a přesný tvar balíků. Lisovací komoru tvoří startovací válec, poháněné válce a několik širokých řemenů – pásů, které lisují jádro balíku již od samého počátku a jsou schopny slisovat balík o jakémkoliv průměru (počet válců a řemenů se
46
jednotlivých typů a značek liší, stejně jako průměry lisovaného balíku). Široké lisovací řemeny snižují v důsledku malých mezer ztráty odrolem. Běžně lisované průměry jsou od 0,9-1,8 m, dle lisovaného materiálu, jeho využití a způsobu uskladnění.
Obrázek č.14: Složení lisu s variabilní komorou: 1)E-LINK – ovládací přístroj, 2)BALERCONTROL E – ovládací přístroj, 3)ELS – systém snadného vkládání sítě, 4)Vázání sítí, 5)Řemeny, 6)Vahadla, 7)Zadní víko, 8)Vyhazovač balíků, 9)Vodící válec, 10)Blokovací uzávěr, 11)Vychylovací dno, 12)Sběrač, 13)Řezací ústrojí
Obrázek č.15: Lisy s variabilní lisovací komorou
47
Šířka sběracího ústrojí u těchto lisů je většinou 2,10 m, tlak slisovatelnosti může být nastaven hydraulicky. Velikost balíků je nastavitelná a průměr balíků se pohybuje od 0,8 do 2,0 m se šířkou 1,2 m (rozměry balíků se od jednotlivých typů a značek lisů mohou lišit) (podle web.12).
Lisy na válcové balíky v kombinaci s ovíjecím strojem Základem této kombinace je provedení dvou pracovních úkonů (lisování, balení) v jedné pracovní operaci. Tento kombinovaný stroj je využitelný zejména v těch podmínkách, kde se předpokládá dosažení nejvyšší kvality zavadlé siláže z důvodů okamžitého zabalení. Z důvodů vyšší pořizovací investice je využitelný hlavně v podmínkách služeb. Balík z lisovací komory je dopraven pomocí dvou přeskladňovacích vidlí na obalovací stůl, který se skládá ze dvou válců a čtyř řemenů (u značky Deutz-Fahr, u jiných značek se může počet lišit). Dvě satelitní ramena s aluminiovým napínačem fólie o šířce 750 mm rovnoměrně pod určitým předpětím nanáší fólií na balík. V případě zvolené baličky 3D, kdy napínač fólie pracuje střídavě v horizontální a vertikální poloze je dosaženo lepší zabalení zejména na hranách balíků – součastně je garantováno 100 % vytěsnění vzduchu kolem balíků. Balíky obalené tímto systémem mají vyšší stabilitu a jsou méně náchylné na poškození. Mezi další významné efekty patří celkové snížení spotřeby fólie – cca o 10 %. Celý proces jednotlivých činností (lisování, přemísťování balíků, zabalení, vyklopení apod.) je realizováno pomocí ovládacího boxu (podle web.13). Lisy na válcové balíky v kombinaci s baličkou jsou vyráběny ve dvou variantách: •
Lisy s pevnou lisovací komorou v kombinaci s ovíjecím strojem
•
Lisy s variabilní lisovací komorou v kombinaci s ovíjecím strojem
Obrázek č.16: Lis s pevnou lisovací komorou v kombinaci s ovíjecím
Obrázek č.17: Lis s variabilní lisovací komorou v kombinaci s ovíjecím strojem
strojem
48
3.5.3 Popis svinovacího lisu značky WELGER RP 435 Vybraným lisem značky Welger RP 435 byly lisovány posuzováné balíky, které byly použity k polně-laboratornímu výzkumu (kapitoly 3.6 a 3.7). Jedná se o lis s variabilní komorou a další specifikací, která je uvedena níže.
Tabulka č.8: Technická specifikace stroje Poř.č. 1 2
Parametr průměr svinovací komory šířka svinovací komory
Rozměr 0,90-1,60 m 1,23 m
3 4 5
objem svinovací komory šířka sběrače pracovní záběr
2,5 m3 2,25 m 1,86 m
6
otáčky vývodového hřídele
540 min-1
Základní vybavení Lis s skládá ze svinovací komory a je schopen lisovat balíky o průměru od 0,9 – 1,60 m a šířce 1,23 m, je vybaven lisovacími válci a nekonečnými řemeny. Pohon je prováděn vývodovou hřídelí s počtem 540 otáček za minutu. Požadavky na hydrauliku traktoru jsou jeden dvojčinný a dva jednočinné vývody hydrauliky. Zadní víko je ovládané hydraulicky, mazání řetězů je automatické, tažná oj je výškově stavitelná, součástí je taky opěrná noha s ručním zvedákem. Dalším vybavení lisu je VARIONET ELS vázání sítí se snadným systémem vkládání a držákem rezervní role, BALERCONTROL E elektronické ovládání s počítadlem balíků, široký sběrač 2,25 m s nosníky prstů uloženými v kuličkových ložiscích, zalomenými pružinovými prsty, hydraulickým zvedacím zařízením s odlehčovacími pružinami, opěrnými otočnými koly sběrače vpravo a vlevo, prstencového zubového rotor, kloubového hřídele s vačkovou spojkou a širokovýkyvným kloubem na straně traktoru a čisticími gumovými válci OPTI CLEAN (podle web.14). Dále je posuzovány lis vybaven výbavou na přání, a to: Válcový usměrňovač řádků Hydroflex Control MasterCUT 13 - řezací ústrojí Přídavný zásobník na dvě role sítě VARIOTWIN – vázání motouzem 49
ADS - přídavný pohon řemenů Vyhazovač balíků Pohon lisu Lis je vybaven převodovkou s rozvodovkou s rovnoměrným rozvodem na obě strany tzv. POWWER SPLIT. Cílem tohoto pohonu je menší energetická náročnost a vysoká životnost pohonu. Levá strana pohání řemeny a válce v lisovací komoře, pravá strana převodovky pak pohání sběrací a řezací ústrojí. Předností systému jsou krátké převody a optimální rozložení síly a zatížení. Pohon lisu je zajištěn od traktoru kloubovým hřídelem s pojistnou vačkovou spojkou, volnoběžkou a široko-výkyvným kloubem, při dosažení mezního výkonu odpojí vačková spínací spojka pohon lisu, po odlehčení zátěže stroje spojka opět automaticky zaskočí a může se jet dále.
Obrázek č.18: Kloubový hřídel připojený k lisu
Obrázek č.19: POWERSPLIT – hlavní pohon se zdvojeným výkonem
50
Sběrací ústrojí Úkolem sběracího ústrojí s co nejmenšími ztrátami a s co nejmenším poškozením strniště, a to samozřejmě i při vysokých pojezdových rychlostech. Žárově zinkované sběrací ústrojí má šířku 2,25 m a je vybaveno válcovým usměrňovačem řádku, který pomáhá píci v rovnoměrném průchodu a snižuje tak riziko ucpání a zablokování stroje. Sběrací ústrojí je dále vybaveno opěrnými gumovými otočnými koly, která jsou na obou stranách sběracího ústrojí, jsou stavitelná a vedou sběrač přesně nad zemí. Pružinové odlehčení v hydraulickém zvedacím zařízení sběracího ústrojí zmenšuje jeho přítlak na půdu a dochází tak k co nejrychlejšímu vyrovnávání půdních nerovností. Dále je sběrací ústrojí vybaveno bočními podávacími šneky, které navádí píci na šířku komory do řezacího ústrojí.
Obrázek č.20: Sběrací ústrojí Sběrací a vkládací ústrojí Transport lisovaného materiálu od sběracího ústrojí a jeho optimální tok do lisovací komory u tohoto lisu zajišťuje vkládací rotor, který se zároveň podílí na rovnoměrném plnění komory hmotou. Jakmile se píce dostane k prstencovému rotoru, je zachycena párem rotujících prstů, které ji protlačí přes řezací jednotku-nůž. Spirálovité rozložení dvojitých prstů snižuje rázové špičky při práci ve velkých řádcích. Rotor je vybaven 13 řezacími noži (MasterCut13 ), které mohou být u tohoto modelu vypnuty či zapnuty ručně na hydraulickém rozvaděči stroje. Nože jsou jištěny hydraulicky, pro extrémní případy jsou vybaveny ještě střižnými kolíky.
51
MasterCut13- Základem tohoto řezacího ústrojí je 13 dlouhých nožů, které jsou zapuštěny hluboko v prstencovém prostoru rotoru a zabezpečuje spolehlivý řez sklízeného materiálu. Zvyšuje se tak nejen hustota balíku, ale taky se urychluje fermentační proces a krmivo získává speciálně pro přežvýkavce lepší strukturu. Výrazně se zlepšuje také rozebíratelnost balíků.
Obrázek č.21: Řezací ústrojí MasterCut13 Systém Hydroflex kontrol- Vysoce kvalitní senáže lze docílit pouze rychlou sklizní v optimálním období, přitom může při práci dojít k ucpání stroje, proto je stroj vybaven systémem Hydroflex kontrol. Oodblokování ucpané hmoty z vkládacího ústrojí lisu se neprovádí reverzem (jak u jiných strojů), ale sklopením podlahy. Tento systém se spouští pohodlně pomocí hydrauliky, na chvíli se pootevře dno kanálu a zácpa je odstraněna. Během několika sekund se opět lisuje naplno. Také při výměně nožů nebo změně délky řezání lze díky dobrému přístupu ušetřit čas. Výhodou je optimální přístup k nožům, vysoká průchodnost hmoty, minimální riziko ucpání, pohodlné a rychlé odstranění blokády.
Obrázek č.22: Systém HYDROFLEX CONTROL
52
Lisovací komora V lisovací komoře se o optimální lisovací tlak starají válce a řemeny. O čistotu válců při sklizni jakékoliv hmoty se stará systém OptiClean – čistící gumové válce. Lis je vybaven lisovacím systémem s variabilní lisovací komorou řemenové konstrukce. Komora je tvořena čtyřmi odolnými nekonečnými pásy (řemeny) s dvojitým pohonem a podpěrným válcem. Nekonečné pásy zajišťují stoprocentní trakci s minimálním odrolem. Přídavný pohon řemenů (ADS) zajišťuje rotaci pásů a materiálu i v těžkých podmínkách. Lis umožňuje vytvářet balíky ve velikostech od 0,9 do 1,6 m v krocích po dvou centimetrech. Zadní část komory je opatřena dvěma mechanickými zámky, které se uvolní v okamžiku, kdy je balík zabalen do sítě.Tento lisovací systém dovoluje díky mechanickému blokování zadního víka pomocí háků (patent Welger) extrémní stupeň slisování všech druhů materiálů. Stroj nepotřebuje žádné připojení k hydraulice traktoru, protože pro regulaci lisovacího tlaku používá vlastní uzavřený hydraulický systém – není tedy závislý na výkonu hydraulického čerpadla traktoru. Mazání ložisek a řetězů je plně automatické. Mazací tuk se aplikuje na všechna hlavní ložiska prostřednictvím několika centrálních mazacích bloků. Mazání olejem je zabezpečeno pohonem od převodové skříně. Automatické mazání zajišťuje promazání všech hnacích řetězů.
Obrázek č.23: Lisovací komora
53
Systém vázání Vázání u tohoto lisu je řešeno do sítě nebo motouzem. Při vázání do sítě jsou hrany sítě přetaženy přes hrany balíku a utaženy, což má za následek velmi dobré svázání balíku a bez možnosti jeho rozrušení při manipulaci. Tím je velmi usnadněna manipulace s balíky. Vázání do sítě zajišťuje systém VARIONET vyznačujícím se snadným vkládáním sítě (ELS) pro normální a širokou síť, s ručním i automatickým spouštěním. VARIONET pokládá síť na pěkně tvarované balíky roztaženou do šířky a napnutou, při použití širokých sítí dokonce i přes okraje balíků. Přináší to perfektní ochranu před povětrnostními vlivy a ztrátou krmiva. Vložení role sítě je prováděno pomocí tzv. EASY LOAD SYSTEM (snadný systém vložení). Po nasunutí ze strany se nová síť jednoduše pomocí držáku rezervní role sítě sklopí dozadu, vřeteny se zatlačí do pracovní polohy a zde se aretuje. Šetří to sílu a čas.Vázání do motouzů umožňuje systém VARIOTWIN. Zvláštností tohoto vázání je variatorové řízení posuvné převodovky. Pomocí tohoto zařízení se i při velké vzdálenosti jednotlivých ovinutí docílí dostatečný počet krajních ovinutí balíku. Motouzem lze spolehlivě, rychle a hospodárně omotat i kritické sklízené materiály.
Obrázek č.24: Vázaní síti
54
3.6 Polní měření Polní měření probíhala na ekofarmě Karpentná, kde jsem dispozici měla balíky z různých pozemků, s různým průměrem tedy i hmotností. Balíky byly slisovány na 7 různých pozemcích, které se od sebe lišily svou polohou se stejnou botanickou skladbou (luční směs). Balíky byly lisovány lisem značky WELGER typ RP 435 (viz. kapitola 3.5.3). Charakteristika pozemků pro sklizeň senáže Pozemek č.1- nachází se v nadmořské výšce 495 m.n.m, mírně svažitý pozemek s dostatkem vláhy, luční směs s podílem jetele bílého, sklizeno 20.5.2009 – optimální podmínky, ideální sušina. Pozemek č.2- nachází se v nadmořské výšce 390 m.n.m, velmi svažitý suchý pozemek bez vláhy, méně kvalitní luční směs, sklizeno 20.7.2009 – druhá seč, slunečné počasí – hmota proschla. Pozemek č.3-
nachází se v nadmořské výšce 350 m.n.m, rovinatý pozemek
s dostatečnou vláhou, méně kvalitní luční směs, sklizeno 20.6.2008 – první seč, špatné meteorologické podmínky – déšť, sklízená hmota s vysokým obsahem vlhkosti, technologie lisu bez řezání Pozemek č.4- se v nadmořské výšce 390 m.n.m (sousedí s pozemkem č.2), velmi svažitý suchý pozemek bez vláhy, méně kvalitní luční směs, sklizeno 20.7.2009 – druhá seč, slunečné počasí – hmota proschla. Pozemek č.5- nachází se v nadmořské výšce 350 m.n.m, rovinatý pozemek s dostatečnou vláhou, luční směs s podílem jetele bílého, sklizeno 20.5.2009 – optimální podmínky, sklízeno k večeru s rosou – vyšší vlhkost. Pozemek č.6- nachází se v nadmořské výšce 420 m.n.m, rovinatý pozemek s dostatečnou vláhou, luční směs s podílem jetele bílého, sklizeno 20.6.2009 – starší porost , optimální podmínky, vyšší podíl vlhkosti. Váha balíků je různá od 550-690kg : rozhodující jsou zde podmínky při sklizni, podíl sušiny ve sklízené hmotě, termín sklizně a podíl jetelotrávy v hmotě. Charakteristika pozemku pro sklizeň sena Jedná se o jeden stejný pozemek, porovnával se vzorek sena z první a druhé seče. Pozemek č.1 - nachází se v nadmořské výšce 420 m.n.m, rovinatý pozemek s dostatečnou vláhou, luční směs, sklizeno 5.8.2009 – druhá seč, mladý porost, optimální podmínky.
55
Pozemek č.2 - nachází se v nadmořské výšce 420 m.n.m, rovinatý pozemek s dostatečnou vláhou, luční směs , sklizeno 3.7.2009 – první seč, starší porost, optimální podmínky. Hmotnost vzorků sena je rozdílná z důvodu jiného termínu sklizně – seno z druhé seče je kratší a jemnější, tím pádem lépe slisovatelné a v balíku je více hmoty než v balíku, kde je seno z první seče, které je dlouhé a hůř slisovatelné. U jednotlivých balíků můžeme měřit různé parametry a to hmotnost balíků, výšku balíků, celkový objem balíků, ale taky délku řezanky u jednotlivých balíků. Tyto parametry byly zjištěny při polně-laboratorních měřeních.
3.6.1. Hmotnost balíků Zjištění hmotnosti balíků bylo prováděno pomocí váhy určené pro přepravníky čí nákladní auta. Balíky naložené na přívěsu se pomocí traktoru převezly na místo vážení. Bylo měřeno 18 balíků senáže z 6 různých pozemků a 8 balíků sena ze stejného pozemku. Tabulka č.9: Hmotnost balíků senáže Pozemek č. 1. 1. 1. 2. 2. 2. 3. 3. 3. 4. 4. 4. 5. 5. 5. 6. 6. 6.
Průměr balíků (m) 1,20 1,25 1,30 1,20 1,25 1,30 1,20 1,25 1,30 1,20 1,25 1,30 1,20 1,25 1,30 1,20 1,25 1,30
Hmotnost balíků (kg) 550 580 600 510 530 550 580 620 660 510 530 550 570 600 630 600 660 690
56
Tabulka č.10: Hmotnost balíků sena Pozemek č. 1. 1. 1. 1. 2. 2. 2. 2.
Průměr balíků (m) 1,20 1,25 1,30 1,40 1,20 1,25 1,30 1,40
Hmotnost balíků (kg) 270 300 330 370 260 290 320 350
3.6.2 Výška balíků Výšku balíků, nebo-li průměr balíků můžeme nastavit na lisu, v našem měření jsme výšku balíků nastavili u senáže na 1,20 m, 1,25 m a 1,30 m. U lisování senáže se nedoporučuje lisovat vyšší balíky pro jejich velkou hmotnost slisované hmoty a následnou manipulaci s balíkem. Také u sena jsme rozměry výšky balíků nastavily na 1,20 m, 1,25 m, 1,30 m a 1,40 m. U lisování sena si můžeme dovolit nastavit výšku balíků nad 1,30 m, jelikož slisovaná hmota je lehčí a výhodou je ušetření místa při skladování.
3.6.3 Objem balíků Parametr objemu balíků je pro zemědělce velice důležitá informace, hlavně z důvodu skladovatelnosti a množství skladovaného krmiva. Výrobci lisu uvádějí v parametrech stroje jaký má slisovaný balík objem, nebo si jej zemědělec může sám vypočítat podle matematického vzorce objem válce: V= ̟ * (r)2* h V…objem balíků ̟...Ludolfovo číslo 3,14 r…poloměr balíků (m) h…šířka balíků (šířka lisovací komory lisu, tedy 1,23 m) U sledovaných balíků byla zjištěna výška i šířka balíků stejná jakou jsme u lisu nastavili. Tabulka č.11: Objem měřených balíků
Průměr balíků (m) 1,20 1,25 1,30 1,40
Šířka balíků (m)
Objem balíků (m3)
1,23 1,23 1,23 1,23
1,39 1,51 1,63 1,89
57
3.6.4 Délka řezanky Délka řezanky pro zemědělce je důležitá hlavně z hlediska využití krmiva a použití technologií při zkrmování. Délku řezanky ovlivňuje taky to jestli je součástí lisu řezací ústrojí nebo je bez řezacího ústrojí. Lis může obsahovat řezací ústrojí s 13 noži ( u lisu WELGER se jedná o řezání MASTERCUT13), řezací ústrojí s 17 noži (u lisu WELGER se jedná o řezací ústrojí EXTRACUT17) nebo řezací ústrojí s 25 noží ( u lisu WELGER se jedná o řezací ústrojí EXTRACUT25).
A
B
C
Obrázek č.25: Druhy řezacího ústrojí: a) MASTERCUT13, b) EXTRACUT17, c) EXTRACUT25
58
3.6.4.1 Délka řezanky lisovaná s řezáním Lisovaná
hmota
u
sledovaných
balíků
byla
řezaná
řezacím
MASTERCUT13 (viz. kapitola 3.5.3). Tabulka č.12: Délka řezanky lisovaná lisem s řezáním Měřená hmota/ Délka řezanky
senáž č.1
senáž č.2
senáž č.4
senáž č.5
senáž č.6
pod 30 mm 30 mm 40 mm 50 mm 60 mm 70 mm 80 mm 90 mm 100 mm 110 mm 120 mm 130 mm 140 mm 150 mm nad 150 mm
0 0 0 2 0 7 2 82 6 1 0 0 0 0 0
1 0 0 0 1 0 9 79 2 0 8 0 0 0 0
0 0 0 0 0 0 7 88 5 0 0 0 0 0 0
0 1 0 11 0 0 0 83 0 5 0 0 0 0 0
0 3 10 9 1 0 0 69 0 8 0 0 0 0 0
Tabulka č.13: Průměrná délka řezanky Číslo vzorku senáže senáž č.1 senáž č.2 senáž č.4 senáž č.5 senáž č.6
Průměrná délka řezanky (mm) 88,4 90,8 89,8 86,0 81,0
59
ústrojím
3.6.4.2 Délka řezanky lisovaná bez řezání Lisovaná hmota u sledovaných balíků byla lisovaná stejným strojem jako u předchozích balíků v kapitole 3.6.4.1, lišila se pouze tím, že stroj neměl aktivní řezání. Tabulka č.14: Délka řezanky lisovaná lisem bez řezání Poř.č. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Měřená hmota/ Délka řezanky 150 mm 160 mm 170 mm 180 mm 190 mm 200 mm 210 mm 220 mm 230 mm 240 mm 250 mm nad 250 mm
senáž č.3 0 0 0 0 0 0 0 8 0 1 3 88
seno č.1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 6 93
seno č.2 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 1 98
Průměrná délka slisované hmoty jak sena tak i senáže byla delší než 25 cm. Z důvodů neaktivního řezání se sklízel celkový vzrostlý porost proto je délka senáže i sena tak dlouhá.
60
3.7 Laboratorní měření Laboratorní měření probíhala v laboratořích MU v Brně, kde byli prováděny rozbory vzorků (seno, senáž) odebrané z ekofarmy Karpentná. Posuzovali jsme 6 vzorků senáže a 2 vzorky sena u nichž jsme provedli rozbor na organické látky a fermentační analýzu. Rozbor na organické látky: Vzorky senáže jsme si zvážili (zvlášť misku, zvlášť misku s hmotou) a nechali jsme je vysušit v sušičce při teplotě 55 °C. Při rozboru na organické látky nesmí být teplota sušení vyšší než 55 °C, aby nedošlo k poškození živin ve vzorku.
Tabulka č.15: Rozbor vzorků na organické látky
Číslo vzorku Senáž (pozemek č.1) Senáž (pozemek č.2) Senáž (pozemek č.3) Senáž (pozemek č.4) Senáž (pozemek č.5) Senáž (pozemek č.6) Seno (pozemek č.2) Seno (pozemek č.1)
Sušina %
Organická Hmota % 92,44
56,52
Popel %
N-látky %
Tuk %
Vláknina %
ADF %
NDF %
BE MJ/kg
8,28
13,43
3,87
25,47
30,13
47,95
18,89
10,71
8,18
2,75
31,42
35,39
60,70
17,01
17,35
9,86
2,23
25,08
39,18
45,49
16,12
5,7
7,66
2,99
32,30
39,23
64,28
18,19
10,15
9,01
3,29
26,40
31,98
50,37
17,50
13,98
12,84
3,12
23,05
28,54
43,63
17,44
5,99
5,58
1,99
34,81
41,25
66,55
17,30
5,2
5,05
1,90
34,02
41,31
68,16
17,66
89,82 58,44 83,64 60,78 94,63 57,14 90,64 48,91 86,96 42,53 94,24 88,71 95,03 87,50
Senáž z pozemku č.2
Senáž z pozemku č.1
Popel
N-látky
Tuk
Vláknina
Popel N-látky
Graf č.1: Organické látky u senáže č.1
Tuk Vláknina
Graf č.2: Organické látky u senáže č.2
61
Senáž z pozemku č.3
Popel N-látky Tuk
Senáž z pozemkuč.4
Popel N-látky Tuk Vláknina
Vláknina
Graf č.3: Organické látky u senáže č.3
Graf č.4: Organické látky u senáže č.4
Senáž z pozemku č.5
Popel
N-látky
Tuk
Senáž z pozemku č.6
Vláknina
Graf č.5: Organické látky u senáže č.5
Popel N-látky Tuk Vláknina
Graf č.6: Organické látky u senáže č.6
Seno z pozemku č.1
Seno z pozemku č.2
Popel N-látky
Tuk
Popel N-látky Tuk Vláknina
Vláknina
Graf č.7: Organické látky u sena č.2
Graf č.8: Organické látky u sena č.1
62
Analýza fermentace: Pro fermentační analýzu jsme museli provést výluh senáže, udělali jsme 12 vzorku (z každé senáže 2 vzorky). Provedli jsme navážku 50 g jednotlivé senáže přidali k ní 450 ml destilované vody, zamíchali a nechali 24 hodin luhovat. Po vyluhování se roztok s materiálem přefiltroval a konečný výluh byl odvezen do laboratoře do Skalice nad Svitavou, kde byl proveden fermentační analýza. Kromě výluhu senáže jsme provedli druhé měření sušiny, ale tentokrát se sušená hmota sušila do konstantní hmotnosti, při teplotě 105 °C.
Obrázek č.26: Vyluhovaný roztok
Tabulka č.16: Analýza fermentace Vzorek pH
KVV
Mléčná Octová Propion Másel Etanol Čpavek Suma % % % % % % kyselin KM:TKM
1
4,57 1593,25 9,07
2
5,08 633,75
2,92
1,42
0,00
3
4,76 1063,50 4,78
1,44
0,00
4
4,96 781,25
4,23
1,23
0,02
5
4,81 1154,00 5,57
1,12
6
5,00 887,00
1,23
3,71
2,23
0,00
2,62
0,20
11,31
4,07
0,00
10,69
0,11
4,33
2,05
0,40
3,10
0,14
6,62
2,61
0,20
1,21
0,12
5,68
2,92
0,03
0,25
2,03
0,15
6,96
4,00
0,02
0,52
0,77
0,19
5,47
2,10
63
0,00
Senáž z pozemku č.2
Senáž z pozemku č.1
kys. mléčná
kys. mléčná
kys. octová
kys. octová
kys.propionová
kys.propionová
kys.máselná
kys.máselná
etanol
etanol
čpavek
čpavek
Graf č.9: Fermentační analýza
Graf č.10: Fermentační analýza
u senáže č.1
u senáže č.2 Senáž z pozemku č.4
Senáž z pozemku č.3
kys. mléčná
kys. mléčná
kys. octová
kys. octová
kys.propionová
kys.propionová
kys.máselná
kys.máselná
etanol
etanol
čpavek
čpavek
Graf č.11: Fermentační analýza
Graf č.12: Fermentační analýza u senáže č.4
u senáže č.3
Senáž z pozemku č.6
Senáž z pozemku č.5
kys. mléčná
kys. mléčná
kys. octová
kys. octová
kys.propionová
kys.propionová
kys.máselná
kys.máselná
etanol
etanol
čpavek
čpavek
Graf č.13: Fermentační analýza
Graf č.14: Fermentační analýza
u senáže č.5
u senáže č.6
64
4 VÝSLEDKY A DISKUZE 4.1 Výsledky polního měření 4.1.1 Vyhodnocení hmotnosti balíků Při měření hmotnosti balíků byla měřená senáž a seno. V grafu č.15, 16, a 17 je uveden přehled hmotností balíků o průměru 1,2 m, 1, 25 m a 1,3 m. Z nich vychází, že nejtěžší balíky byly lisovány na pozemku č.6., za to mezi nejlehčí lze zařadit balíky, které byly lisovány z pozemku č.2 a 4. V grafu č.18 je uveden přehled hmotnosti senáže.
600 580
570
550
6. vz or ek
5. vz or ek
510
4. vz or ek
3. vz or ek
510
2. vz or ek
620 600 580 560 540 520 500 480 460 1. vz or ek
Hmotnost balíků (Kg)
Hmotnost balíků o průměru 1,2 m
Jednotlivé senáže
Graf.č.15: Hmotnost balíků senáže s průměrem 1,2 m
5. vz or ek
4. vz or ek
530
660
600
6. vz or ek
620 530
3. vz or ek
580
2. vz or ek
700 600 500 400 300 200 100 0
1. vz or ek
Hmotnost balíků (kg)
Hmotnost balíků o průměru 1,25 m
Jednotlivé senáže
Graf č.16: Hmotnost balíků senáže s průměrem 1,25 m
660
690
630
6. vz or ek
5. vz or ek
550
4. vz or ek
550
3. vz or ek
600
2. vz or ek
800 700 600 500 400 300 200 100 0 1. vz or ek
Hmotnost balíků (kg)
Hmotnost balíků o průměru 1,3 m
Jednotlivé senáže
Graf č.17: Hmotnost balíků senáže s průměrem 1,3 m 65
Hmotnost balíků (kg)
Hmotnosti balíků senáže 800 700 600 500 400 300 200 100 0
550
580 510
570
600
530
510
660
620
580
690
660
600
630
600 550
530
550
senáž č.1 senáž č.2 senáž č.3 senáž č.4 senáž č.5 senáž č.6
1,2 m
1,25 m
1,3 m
Průměry balíků (m)
Graf č.18: Přehled hmotností senáže
Při měření hmotnosti sena se vycházelo ze 4 rozměrů lisovaných balíků a to o průměrech 1,2 m, 1,25 m, 1,3 m a 1,4 m. Podle grafu č .19, jsem došla k závěru, že balíky sena č.1 měli větší hmotnost než balíky sena č.2. Balíky sena s větší hmotností jsou z druhé seče, seno je kratší a jemnější, tím pádem lépe lisovatelné a v balíku je více hmoty než v balících č.2, kde je seno z první seče, které je dlouhé a hůř lisovatelné.
Hmotnost balíků (kg)
Hmotnosti balíků sena 400 350 300 250 200 150 100 50 0
370 270 260
300 290
330 320
350
Seno č.1 Seno č.2
1,2 m
1,25 m
1,3 m
1,4 m
Prům ěry balíků (m )
Graf.č.19: Přehled hmotnost balíků sena
66
4.1.2 Vyhodnocení výšky a objemu balíků V grafu č.20 jsou uvedeny objemy balíků které byly zjištěny při měření. Měření bylo prováděno u balíků s výškou 1,23 a průměrem 1,2 m, 1,25 m, 1,3 m a 1,4 m. Pokud chceme při lisování dosáhnout největšího objemu hmoty v balíku, bude se muset průměr balíku nastavit na lisu, ovšem předem se musí promyslet způsob další manipulace s balíky s ohledem na jejich hmotnost. Objem balíků 1,89
Objem balíků (m3)
2 1,5
1,39
1,63
1,51
1 0,5 0 1,2 m
1,25 m
1,3 m
1,4 m
Průměr balíků (m)
Graf č.20: Přehled objemu balíků
4.1.3 Vyhodnocení délky řezanky balíků Měření délky řezanky bylo prováděno lisem s aktivním řezáním uvedeno v grafu č.21 a s neaktivním řezáním uvedeno v grafu č.22. Při lisování s aktivním řezání bylo řezací ústrojí seřízeno na délku 90 mm, čemuž měření odpovídá. Délka řezanky lisovaná s aktivním řezáním
Množství řezanky (ks)
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
senáž č.1 senáž č.2 senáž č.4 senáž č.5 senáž č.6
pod 30
30
40
50
60
70
80
90
100
Délka ře zanky (mm)
Graf č.21: Přehled délky řezanky lisované s aktivním řezáním
67
110
120
Délka řezanky lisovaná bez aktivního řezání byla dlouhá a její rozměry dosahovaly délek nad 250 mm.
Množství řezanky (ks)
Délka řezanky lisovaná s neaktivním řezáním 120 100 80
senáž č.3
60
seno č.1
40
seno č.2
20 0 170
180
210
220
230
240
250
nad 250
Délka řezanky (mm)
Graf č. 22: Přehled délky řezanky lisované s neaktivním řezáním
4.2 Výsledky laboratorního měření 4.2.1 Rozbor organických látek V laboratorním měření byl proveden rozbor na organické látky z jednotlivých balíků senáže. Rozbor byl zaměřen na sušinu, organickou hmotu, popel, N-látky, tuk a vlákninu (ADF, NDF). Ideální sušina u luční směsi se pohybuje od 45-55 %, při vyšší sušině je hmota hůře udusatelná a tím může dojít k plesnivění hmoty vlivem aerobního prostředí. Sušina pod 35 % způsobuje možný odtok silážních šťáv a tím i živin. V grafu č.23 je uvedeno množství sušiny u jednotlivých vzorků, z čehož vyplívá, že vzorek č.3 by mohl mít sušinu nižší, protože může být více náchylný na plísně. Vypočtena organická hmota je uvedena v grafu č.24, která nám poskytuje informační přehled o množství spalitelně využitelné hmoty, po které nám zůstane popel (živiny). V grafu č.25 je uvedené množství naměřeného popelu, tedy popelovin (minerálních látek), jež zahrnuje i nečistoty. Pokud hodnota popeloviny stoupne nad 10 % posuzuje se hmota jako znečištěná hlínou, je pak velká pravděpodobnost u nižších sušin, že vznikne nežádoucí máselné kvašení. U krav popeloviny nad 10 % můžou způsobit zvýšenou somatiku v mléce, kontaminaci bachoru, špatné kvašení v bachoru. U koní může dojít k trávicí indigesci, hnilobnému kvašení v trávicím 68
traktu, aj. V našem měření jako kritické hodnoty vyšly vzorky senáže č.3 naměřeno 17,35 % a vzorek č.6, kdy bylo naměřeno 13,98 %. Sušina
Množství (%)
100
87,5
80 56,52
60
58,44
60,78
57,14
48,91
88,71
42,53
40 20
č. 2
se no
se no
č. 1
č. 6
č. 5
se ná ž
č. 4
se ná ž
se ná ž
č. 2
se ná ž
č. 1
se ná ž
se ná ž
č. 3
0
Jednotlivé balíky
Graf č.23: Množství sušiny v balících
94,24
90,64
89,82
86,96
č. 2 se no
se no
č. 1
č. 6
č. 5
se ná ž
č. 4
se ná ž
č. 3
se ná ž
č. 2
83,64
se ná ž
se ná ž
95,03
94,63 92,44
se ná ž
96 94 92 90 88 86 84 82 80 78 76
č. 1
Množství (%)
Organická mota
Jednotlivé balíky
Graf č.24: Množství organické hmoty v balících
Popel
Množství (%)
20
17,35 13,98
15 10,71
10,15
8,28
10
5,7
5,99
5,2
5
Graf č.25: Množství popelu v balících
69
č. 2
č. 1 se no
Jednotlivé balíky
se no
č. 6
č. 5
se ná ž
č. 4
se ná ž
č. 3
se ná ž
č. 2
se ná ž
se ná ž
se ná ž
č. 1
0
V grafu č.26 a 27 jsou uvedené naměřené hodnoty N-látek a tuku. Dusíkaté látky u lučních senáží by měly dosáhnout v optimu 12 a více %. U velmi kvalitních senáží se hodnota N-látek pohybuje kolem 14 – 16 %. V našem měření bylo zjištěno, že množství N-látek se pohybuje pod touto hranicí, v normě byly pouze vzorky senáže č.1 s naměřenou hodnotou 13,43 % a vzorek č.6 s hodnotou 12,84 %.
16 14 12 10 8 6 4 2 0
13,43
12,84 9,86 8,18
7,66
9,01 5,05
5,58
se ná ž
č. 1 se ná ž č. 2 se ná ž č. 3 se ná ž č. 4 se ná ž č. 5 se ná ž č. 6 se no č. 1 se no č. 2
Množství (%)
Dusíkaté látky
Jednotlivé balíky
Graf č.26: Množství dusíkatých látek v balících
4,5 4 3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0
3,87 2,99
2,75
3,29
3,12
2,23
1,9
1,99
se ná ž
č. 1 se ná ž č. 2 se ná ž č. 3 se ná ž č. 4 se ná ž č. 5 se ná ž č. 6 se no č. 1 se no č. 2
Množství (%)
Tuk
Jednotlivé balíky
Graf č.27: Množství tuku v balících
70
Graf č.28 a 29 nám poskytuje informace o naměřených hodnotách množství vlákniny v senáži. Vláknina nám udává stáří porostu, má dvě frakce ADF a NDF. Podle ADF se dá určit stáří porostu, luční senáže sklizené v optimální vegetační fázi mají ADF kolem 32 % . Pokud je ADF nižší jedná se o porost tuto velmi mladý a kvalitní, obsahuje hodně cukrů. Pokud je hodnota nad 35 % jedná se o starší porost, kolem 38 % a víc je přestárlý porost. V našem měření jsem došla k závěru, že jsme porost sklízeli v optimální stáří porostu, jen dva vzorky senáže č.3 (39,18 %) a č.4 (39,23 %) byly podle výsledků sklizeny pozdě- hodnoceny jako přestárlý porost.
40 35 30 25 20 15 10 5 0
25,47
34,02 34,81
32,3
31,42 25,08
26,4
23,05
se ná ž
č. 1 se ná ž č. 2 se ná ž č. 3 se ná ž č. 4 se ná ž č. 5 se ná ž č. 6 se no č. 1 se no č. 2
Množství (%)
Vláknina
Jednotlivé balíky
Graf č.28: Množství vlákniny v balících
45 40 35 30 25 20 15 10 5 0
35,39 30,13
41,31 41,25
39,18 39,23 31,98
28,54
se ná ž
č. 1 se ná ž č. 2 se ná ž č. 3 se ná ž č. 4 se ná ž č. 5 se ná ž č. 6 se no č. 1 se no č. 2
Množství (%)
ADF
Jednotlivé balíky
Graf č.29: Množství ADF- vlákniny v balících
71
4.2.2 Fermentační analýza Fermentační analýza byla provedena v laboratorních podmínkách , při níž byly zjištěny množství pH, etanolu, čpavku, kyselost vodního výluhu, kyselina mléčná, kyselina octová, kyselina propionová a kyselina máselná. Tyto hodnoty jsou uvedeny v grafech č.30, 31 a 32. U konzervovaných krmiv by pH mělo klesnout pod 4 %, aby se zamezilo sekundární fermentaci a činnosti mikroorganizmů. I když žádná z senáží nepoklesla pod 4 % neznamená, že budou fermentačně nestálé. Kyselina mléčná, octová a propionová udávají poměr kyselin v senáži. Ideální poměr kyseliny mléčné k kyselině octové by měl být 80:20. V našem měření se kolem tohoto poměru pohybují všechny měřené vzorky. Výskyt kyseliny máselné se považuje za nežádoucí a je způsoben znečištěním senážované hmoty nebo technologickou chybou. U sledovaných vzorků se vyskytla u čtyř vzorků a to u vzorku senáže č.3 (0,4 %), č.4 (0,2 %), č.5 (0,25 %) a č.6 ( 0,52 %). K celkovému zhodnocení bych doporučila při senážování píce dbát na výběr vhodného termínu sklizně (aby porost nebyl přestárlý), na čistotu sklizně a pečlivost práce (aby nedocházelo k znečištění lisované hmoty) a rychlost pracovních operací.
pH, Čpavek, Etanol
Množství (%)
12
pH
10,69
Ethanol
10
Čpavek 8 6 4 2
5,08
4,57
4,96
4,76
5
4,81
3,1
2,62
2,03
1,21 0,2
0,11
0,14
0,12
0,77 0,15
0 senáž č.1
senáž č.2
senáž č.3
senáž č.4
senáž č.5
Jednotlivé balíky senáže
Graf č.30: Množství pH, etanolu a čpavku v balících senáže
72
0,19
senáž č.6
Množství (mg/100g)
Kyselost vodního výluhu 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0
1593,25
1154
1063,5
887
781,25 633,75
senáž č.1
senáž č.2
senáž č.3
senáž č.4
senáž č.5
senáž č.6
Jednotlivé balíky senáže
Graf č.31: Množství KVV v jednotlivých balících senáže
Množství kyselin v balicích senáže
Množství (%)
10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0
Kys. Mléčná Kys.Octová Kys.Propionová Kys.Máselná
9,07
5,57 4,78 4,23 3,71 2,92 2,23 1,42
1,44
1,23 0,4
0
0
0
0
0
0,02
1,23
1,12 0,2
0,03
0,25
0,52
0,02
senáž č.1 senáž č.2 senáž č.3 senáž č.4 senáž č.5 senáž č.6 Jednotlivé balíky senáže
Graf č.32: Množství kyselin v balících senáže
73
5 ZÁVĚR V první části diplomové práci jsem se zaměřila na podání pěstovaných plodin a jejich sklizeň s využitím sběracích lisů v ČR, možnosti úpravy biomasy a konzervace po sklizni s využitím klasických strojů pro tuto práci. V druhé části práce podávám přehled sběracích lisů, věnuji se charakteristice, popisu a využití jednotlivých kategorií strojů. Experimentální část byla zaměřena na sklizeň senáže sběracími lisy a možnosti její konzervace. Cílem bylo zhodnotit kvalitu píce, senážovánou do válcových balíků balených fólií a vyhodnocení polního měření (hmotnost balíků, výška balíků, objem balíků a délka řezanky) a laboratorního měření (rozbor vzorků na organické látky a fermentační analýza). V našich podmínkách je nejrozšířenější ukládání zavadlé píce ve žlabech, které však v dnešní době nahrazuje modernější technologie plnění hmoty do vaku (zemědělské podniky s větší výměrou pěstovaných pícnin a velkými počty chovaných hospodářských zvířat), a lisování hmoty do balíků s následným ovinutím folií (menší rodinné farmy). Při ukládání píce do senážních žlabů je nevýhodou vysoká náročnost na sklizňovou linku, velké přepravní vzdálenosti (rentabilita do přepravních vzdáleností 5 km), nutnost dokonalého zakrytí a vhodného zatížení. Výhodou jsou nízké náklady na uskladnění (velkokapacitní jáma, levnější folie oproti vakům a lisům), zpevněné manipulační plochy kolem žlabů. Další možnou technologií je ukládání píce do vaků – vysoká výkonnost, v dnešní době velmi oblíbené moderní řešení, možnost skladování vaků na sklízeném pozemku, nevýhodou je vyšší cena vaku oproti folii u žlabů , riziko mechanického poškození vaku, obtížná likvidace, nutná šetrná manipulace. V případě lisování do balíků se klade důraz na maximální slisování a pečlivé ovinutí balíků – výhodou je způsob a nenáročnost na způsob uložení balíků, snadná, rychlá a jednoduchá manipulace, rychlé zakonzervování sklízené hmoty, nevýhodami pak nebezpečí mechanického poškození, vyšší celkové náklady oproti senážování do žlabu, složitá likvidace folií. V dnešní době při výrobě klasických i konzervovaných krmiv je velkou výhodou mít k dispozici moderní stroje, které nám šetří čas a mnohdy i náklady vynaložené na práci. Abychom , ale docílili kvalitního krmiva tak kromě výkonné technologie, musíme znát vhodný termín sklizně porostu, mít schopné a pečlivé pracovníky, kteří dbají na správný postup práce a taky vhodné klimatické podmínky.
74
6 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 6.1 Seznam použité knižní literatury PETŘÍKOVÁ, V. a kol., 2006: Energetické plodiny, Praha , ISBN 8086726-13-4, 126s.
VIŠINSKÝ, J., 1979 : Moderní mechanizační prostředky pro rostlinnou výrobu- Postgraduální studium. VŠZ v Brně, 177 s.
PROCHÁZKA, B. a kol., 1986: Mechanizácia rastlinnej výroby, Bratislava, 520 s.
ROZMAN, J., 1983: Obecné základy živočišné výroby, Praha, 440s. KRÁTKÝ, J., 1991: Strojní linky na sklizeň pícnin- Diplomová práce. VŠZ v Brně, 68s.
ČERVINKA, J., 2002: Stroje pro sklizeň pícnin na seno, Praha, ISBN 807105-054-7, 64 s.
BŘEČKA, J. a kol., 2000: Stroje pro sklizeň pícnin a obilovin, ČZU v Praze, 147 s.
75
6.2 Seznam internetových odkazů web.1: Portál evropské unie, [cit. 2010-03-29], dostupné na: http://europa.eu/pol/agr/index_cs.htm
web.2: [cit. 2010-02-16], dostupné na: http://vfu-www.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/picniny.htm
web.3: SMEP systém multimediální publikace, [cit. 2010-02-16], dostupné na: http://www3.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=4&idkapitola=222
web.4: [cit. 2010-02-16], dostupné na: http://vfu-www.vfu.cz/vegetabilie/plodiny/czech/ttp.htm
web.5: Wikipedia otevřená encyklopedie, [cit. 2010-02-16], dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Obilniny
web.6: [cit. 2010-02-26], dostupné na: http://home.zf.jcu.cz/public/departments/kzt/vyuka2/frid/pice.pdf
web.7: [cit. 2010-02-26], dostupné na: http://mvpict.sosvsetin.cz/weby/ozs/3r/zsz/Sdilene%20dokumenty/01.%20Me chaniza%C4%8Dn%C3%AD%20prost%C5%99edky%20pro%20sklize%C5%88 %20a%20poskliz%C5%88ov%C3%A9%20zpracov%C3%A1n%C3%AD%20obi lovin.pdf
web.8: SMEP systém multimediální publikace, [cit. 2010-03-03], dostupné na: http://www3.czu.cz/php/skripta/kapitola.php?titul_key=4&idkapitola=179
76
web.9: AGRA predaj poľnohospodárskej a stavebnej techniky [cit. 2010-0216], dostupné na: http://www.agra.sk/130-lisy-na-okruhle-a-hranate-baliky/
web.10: Firma DEUTZ-FAHR, [cit. 2010-02-16], dostupné na: http://www.deutz-fahr.cz/lisy-na-hranate-baliky.php#
web.11: Firma DEUTZ-FAHR, [cit. 2010-02-16], dostupné na: http://www.deutz-fahr.cz/lisy-na-kulate-baliky-s-pevnou-komorou.php#
web.12: Firma DEUTZ-FAHR, [cit. 2010-02-16], dostupné na: http://www.deutz-fahr.cz/lisy-na-kulate-baliky-s-variabilni-komorou.php#
web.13: Firma DEUTZ-FAHR, [cit. 2010-02-16], dostupné na: http://www.deutz-fahr.cz/lisy-na-kulate-baliky-s-balickou.php#
web.14: P&L spol.s.r.o., [cit. 2010-02-16], dostupné na: http://www.pal.cz/product/3710.lis-welger-rp-435/
6.3 Propagační materiály firem DEUTZ- FAHR
ELHO
CLASS
EUROBAGGING
WELGER
TANCO AUTOWRAP
KRONE
FERABOLI
77
78
