MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
DIPLOMOVÁ PRÁCE
BRNO 2012
Bc. PAVEL ZAMAZAL
Mendelova univerzita v Brně
Návrh stezky pro terénní kola v Jihlavských vrších Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Tomáš Mikita, Ph. D.
Brno
Vypracoval: Bc. Pavel Zamazal
2012
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma NÁVRH STEZKY PRO TERÉNNÍ KOLA V JIHLAVSKÝCH VRŠÍCH vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….
PODĚKOVÁNÍ
Veliké poděkování patří všem, kteří mě podporovali během mého celého studia a umožnili mi zdárně dokončit i tuto diplomovou práci. Zejména mojí rodině a přátelům. Veliký vděk patří také vedoucímu mé diplomové práce Ing. Tomáši Mikitovi, Ph.D. za trpělivost,
pomoc
při
zpracovávání
a
cenné
připomínky.
ABSTRAKT
Autor:
Pavel Zamazal
Téma:
Návrh stezky pro terénní kola v Jihlavských vrších
Diplomová práce se zabývá možností využití geografických informačních systémů (GIS) při návrhu přírodě blízké stezky pro terénní cyklistiku, někdy též nazývané Singltrek (z anglického slova Single-track) v lokalitě Jihlavských vrchů na Českomoravské vrchovině. Přírodě blízké stezky se vyznačují svou udržitelností a nízkonákladovostí při budování i následné údržbě. Při navrhování je kladen důraz na pečlivé technické provedení dle nejnovějších metodik mezinárodních cyklistických organizací, kterými se zamezí erozním účinkům vody a degradacím vzniklých užíváním stezky. Pro uživatele je singltrek atraktivní svým způsobem trasování, hravostí a možností trávit volný čas v přírodě. Tím je dosaženo udržitelné rekreace v lesních porostech, předchází se uživatelskému konfliktu a citlivým projektováním a tvorbou se zachovává přirozený krajinný ráz. Cílem předkládané práce je propojení úseků, které byly vybrány terénním průzkumem s úseky vymodelovanými jako nejvhodnější varianta v prostředí ESRI ArcGIS 10.
Klíčová slova:
Geografické informační systémy, přírodě blízká stezka, singltrek, terénní cyklistika, eroze, rekreace
ABSTRACT
Author:
Pavel Zamazal
Topic:
Proposal of mountain bike trail in Jihlavské vrchy
Thesis deals with opportunity of using geographical information systems (GIS) in propose of Single track for mountain biking in area Jihlavské vrchy in Českomoravská vrchovina. Single tracks are popular for their soft landscape impact, sustainability, and low-cost building and maintenance. Trail designing strongly follows the modern methodics of trail building of international bicycle organisations which are resistant for water erosion and degradations of using the trail. For users is single track attractive for its tracking playful ability and opportunity spend free time in green. This management is able to manage recreation sustainable and with gently designing keep landscape naturally. Target of this thesis is connection segments which were recorded in terrain by GPS with new segments designed in ESRI ArcGIS environment.
Key words: Geographical information systems, sustainable trail, single track, mountain biking, erosion, recreation
OBSAH
1
Úvod...................................................................................................................................... 8
2
Cíl práce .............................................................................................................................. 10
3
Singltrek.............................................................................................................................. 11 3. 1
2. 1. 1
Technické využití přírodních materiálů ................................................................ 15
3. 1. 2
Technická řešení ................................................................................................... 16
3. 2
Filosofie singltreku....................................................................................................... 20
3. 3
Dopady terénní cyklistiky ............................................................................................ 20
3. 3. 1
Úbytek vegetace a změny v druhovém složení.................................................... 21
3. 3. 2
Zhutnění půdy ...................................................................................................... 21
3. 3. 3
Eroze a vznik rozbahněných úseků...................................................................... 22
3. 4
4
Prvky singltreku ........................................................................................................... 15
Singltrek v zahraničí..................................................................................................... 23
3. 4. 1
Severní Amerika ................................................................................................... 23
3. 4. 2
Evropa ................................................................................................................... 25
3. 4. 3
Domácí podmínky................................................................................................. 26
Čeřínek – základní charakteristika území ........................................................................... 29 4.1
Základní informace ...................................................................................................... 29
4.2
Geologie a geomorfologie............................................................................................ 30
4.2.1
Geomorfologické zařazení oblasti ........................................................................ 30
4.2.2
Geologické podloží ............................................................................................... 31
4.3
Klima............................................................................................................................ 31
4.4
Pedologie...................................................................................................................... 32
4.5 5
Biogeografické zařazení............................................................................................... 33
Metodika zpracování projektu singltreku ........................................................................... 34 5. 1
Studium a vyhodnocování informací a mapových podkladů ....................................... 34
5.2
Terénní průzkum .......................................................................................................... 37
5. 3
Využití geoinformačních systémů v projektování singltreku ...................................... 38
5. 3. 1
Vymezení pojmů v GIS ........................................................................................ 38
5. 3. 2
Příklady použití nákladového akumulačního povrchu:......................................... 43
5. 4
Aplikace GIS ................................................................................................................ 45
5.5
Editace vygenerovaných úseků .................................................................................... 52
6
Výsledky ............................................................................................................................. 55
7
Možnosti financování.......................................................................................................... 58
8
Diskuze ............................................................................................................................... 60
9
Závěr ................................................................................................................................... 62
10
Summary ............................................................................................................................. 64
Seznam zkratek ........................................................................................................................... 66 Seznam použité literatury ........................................................................................................... 67 Knižní publikace: .................................................................................................................... 67 URL publikace:....................................................................................................................... 68 Mapové podklady: .................................................................................................................. 70 URL obrázků:.......................................................................................................................... 70 Seznam příloh ............................................................................................................................. 72 Seznam obrázků:..................................................................................................................... 72
1
ÚVOD
Českomoravská vrchovina je lákavou a často navštěvovanou lokalitou pro aktivní odpočinek i sportovní podniky nejenom v cyklistice, ale i v nepřeberném množství dalších sportovních aktivit. Svou polohou téměř uprostřed České republiky, svým geomorfologickým profilem, dostatkem volné nezastavěné krajiny a vysokým procentuálním zastoupením lesů a remízků si získává sympatie mnoha aktivně založených lidí, kteří hledají právě tuto formu rekreace. Rekreace se stala poslední dobou nedílnou součástí životního stylu člověka. Jednak kvůli potřebě obyvatelstva rekreovat se pro tzv. „dobití se“ po návratu ze zaměstnání nebo právě jako forma osobního rozvoje, uspokojení, naplnění touhy poznávat a trávit svůj volný čas mimo městské prostředí. Nehledě na pozitivní zdravotně – sociální dopad na společnost, který byl již mnohokrát podroben mnoha výzkumům. Člověk ke své rekreaci potřebuje nejen prostor, kde ji lze uskutečnit, ale zároveň klade na onen prostor další nároky, které mu pomáhají dosáhnout kvalitní relaxace. Mezi tyto nároky určitě patří estetická harmonie prostředí, čistota, možnost stále něco objevovat a jiné. Dalším důležitým faktorem rekreace je její ekonomický vliv. S příchodem možnosti rekreace, roste počet turistů, kteří jsou potencionální kupní silou a díky tomuto přichází i prostor pro rozvoj služeb, které se sekundárně nabalují na potřebách návštěvníků. S tímto roste význam a povědomí o lokalitě, dochází ke stabilizaci a zatraktivnění venkova, kde se oblast cestovního ruchu a k němu přidrženého sektoru služeb stává hlavním hnacím motorem místní ekonomiky a rozvoje. Jako příklad může být uvedena realizace sítě singltreků ve Walesu, kde se během několika let stal sektor cestovního ruchu, založený právě na aktivním odpočinku hlavním důvodem návštěvy a tudíž i hlavním zdrojem místního příjmu. Cyklistiku můžeme zařadit do skupiny aktivních zájmů a trávení volného času a trend poslední doby naznačuje, že tyto aktivity budou stále oblíbenější. S rostoucí popularitou poroste samozřejmě i jejich rozšíření. A právě rostoucí chuť populace trávit svůj čas v přírodě aktivněji a rychlejším tempem má za následek, že je vytvářen i větší tlak na prostředí. Krajina je schopna tlak pojmout pouze do určité míry a nekontrolovaný pohyb v přírodním prostředí by 8
mohl vést k neudržitelnému nadměrnému užívání a uživatelskému konfliktu, což by mělo negativní dopady nejen na prostředí, ale i na sociální a na ekonomickou sféru. Přírodní podmínky pro cyklistiku, zejména pro její terénní odnož, jsou na Českomoravské vrchovině příznivé. Cestní vybavenost je však zatím pouze klasická lesní a zemědělská cestní síť, která mnohdy nevyhovuje specifickým požadavkům terénních cyklistů. Často tedy tato skupina návštěvníků volí turistické trasy, které taktéž nevyhovují zejména svým profilem, povrchem a náročností. Nehledě na okolnost, že na těchto cestách může snadno docházet ke střetu uživatelských zájmů a v krajních situacích i ke konfliktům. Záměr vybudovat přírodě blízkou a hravou stezku dle nejnovějších metodik na území Českomoravské vrchoviny by ještě vyplnil jakousi mezeru – myšleno, že singltreky na území České republiky jsou, ale jsou rozmístěné v pohraničních oblastech, kde jsou pro ně velice vhodné geomorfologické a turisticky atraktivní podmínky. Vysočina může návštěvníkům nabídnout určitě neméně zajímavá místa k aktivnímu trávení volného času. Její umístění uprostřed České republiky a velmi dobré dopravní spojení by ji předurčilo k velice žádané a přístupné
lokalitě.
9
2
CÍL PRÁCE
Cíl práce je navrhnout udržitelnou stezku pro terénní cyklisty v oblasti Českomoravské vrchoviny s uplatněním mezinárodně uznávaných metodik pro tvorbu stezek. Určité úseky budou zaznamenány terénním průzkumem a zaměřením pomocí GPS systému. Bude se jednat o úseky starých a již nepoužívaných lesních odvozních cest, které jsou již přirozeným vývojem porostu zakomponovány do rázu lesa a tvoří vhodný základ tělesa stezky. Tyto úseky budou posléze propojeny nově navrženými úseky trasování s využitím nástrojů geoinformačních systémů programu ESRI ArcGIS 10.
10
3
SINGLTREK
Singltrek (z anglického výrazu Single Track) se do češtiny překládá jako Rekreační, přírodě blízká stezka, někdy se též užívá i výraz trail. Tyto názvy se užívají k označení lesních stezek, které jsou budovány dle celosvětově uznávaných a léty prověřených metodik, které se neustále zdokonalují v návaznosti na nejnovější výzkumy v oblasti tvorby krajiny. Tyto metodiky jsou zpracovávány a rozvíjeny zejména pod patronací organizace IMBA (International mountain bicycling association, www.imba.com) a v Českém prostředí je to organizace ČeMBA (Česká mountainbiková Asociace, www.cemba.cz). Singltrek je cesta, která se vyznačuje svou plynulostí, se kterou se vine krajinou a jeho nenásilného zakomponování do krajinného rázu. Je to úzká pěšina, vlnící se mezi stromy, jdoucí po vrstevnicích. Má svou dynamiku a příjemný rytmus ve střídajících se krátkých úsecích stoupání a klesání v celkovém podélném profilu, který však stoupá či klesá pozvolna. Singltrek kopíruje terén a využívá jeho rozmanitost a přirozený tvar, využívá jeho zvláštnosti a přirozené překážky. Navozuje pocit rychlosti svou skladbou a členitostí a nepotřebuje nutně onu rychlost mít (www.singltrekpodsmrkem.cz, 2008). Bajkerskou komunitou jsou tyto vlastnosti často seskupeny pod výrazem hravost stezky. Dá se říci, že
Obr. 1: Stezka pro terénní cyklisty, Rychlebské stezky (foto: vlastní)
cesta je cíl. Singlrek jako takový, není cesta pouze pro terénní cyklisty. Je to jednostopá lesní cesta, která se navrhuje pro širší okruh uživatelů – pěší turisty, jezdce na koních a terénní cyklisty. Velice povedenou a hravou stezku můžeme vidět na obrázku 1, kde se stezka plynule klikatí mezi stromy, klesá i stoupá ve velice krátkých úsecích a tímto daná dynamika nám dává
11
pocit rychlosti. Při návrhu singtreku lze postupovat projekcí nových cest, či využití stávající cestní sítě, která již není hospodářsky využívána a splňuje podmínky pro tvorbu singltreku. Další možností je využití starých loveckých nebo rekreačních stezek, které většinou potřebné parametry splňují. Další důležitou věcí je, i když cesta sama je zážitek, je singltrek navrhován tak, aby cyklisty zavedl na turisticky a přírodně zajímavá místa. Jak bylo výše zmíněno, při návrhu je kladen velký důraz na plynulost stezky a to hned ze dvou důvodů. První je důležitý pro návštěvníky, aby si stezku vychutnali a neztratili nastoupané metry již za několik málo minut. Druhý důvod, který není již tak viditelný pro uživatele, ale o to více je důležitý pro krajinu, je snaha tvůrce a správce stezky v co možná největší míře zabránit degradaci povrchu stezky a jejího okolí užíváním a vodní erozí. Vodní eroze spočívá ve vlastnosti vody hledat si při odtoku z krajiny cesty nejmenšího odporu. Na nich pak za prudkých dešťů nebo dlouhotrvajícího deště dochází k odnášení částic substrátu podle jeho odolnosti. Postupně vznikají cesty soustředěného odtoku a dochází ke stále většímu a rychlejšímu rozrušování. Vlastnosti povrchu stezky jsou určitě méně náročné na překonání odporu než povrch okolního terénu, ať už je stezka situována v lesním prostředí nebo mimo les. Degradací povrchu užíváním se rozumí rozrušování povrchu stezky uživateli – terénními cyklisty, pěšími turisty, či jezdci na koních. K nejzatíženějším místům patří prudké stoupání, klesání, ostré zatáčky a místa křížení s vodotečí. Pokud bychom tedy stezku situovali více vertikálně – blíže charakteru spádnice, voda by si samozřejmě hledala cestu nejmenšího odporu, který je nejpříznivější právě po povrchu cesty. Zde potom vzniknou cesty soustředěného odtoku, stékající voda tak získává na síle a částice půdy z povrchu jsou s ní postupně odnášeny. Na místě takového odtoku vznikají rýhy, které se postupně zvětšují. Cyklisté na takto situované stezce zároveň získávají při sjezdu vyšší rychlost, musí tedy zákonitě více brzdit se zablokovanými koly (smykem). Tímto se povrch stezky opět rozrušuje mnohem rychleji než při vrstevnicovém vedení. Údržba takového singltreku se stává velice namáhavou a nákladnou věcí. Důležitý je i fakt, že takto narušená stezka se stane velice brzy nebezpečná pro její uživatele.
12
Podélný sklon je tedy při navrhování stezek velmi důležitým aspektem se dvěma zásadami – Zásadou poloviny a Zásadou 10 procent (Kvasnička, 2008). Zásada poloviny znamená, že podélný sklon stezky nesmí přesáhnout polovinu sklonu spádnice svahu. Pokud ji přesáhne, stane se cesta spádnicovou a voda místo, aby tekla napříč přes stezku, teče po stezce a eroduje ji (Kvasnička, 2008), jak je znázorněno na obrázku číslo 2.
Zásada 10% ještě zpřísňuje zásadu poloviny a
Obr. 2: Zásada poloviny (Kvasnička, 2008)
ukládá, že podélný sklon stezky by celkově neměl přesáhnout udržitelnosti.
tuto Na
hranici
kvůli
kratších
jeho úsecích
samozřejmě může mít větší sklon, někdy až 15%. Tuto hranici by však neměl sklon přesáhnout nikdy (Kvasnička, 2008). Na druhou stranu se při projekci často pracuje s úseky pravidelně
s většími střídají
sklony.
Pokud
s úseky
se
o menších
sklonech, tvoří na stezce terénní vlny, které
Obr. 3: Zásada 10 procent (Kvasnička, 2008)
odvádí stékající vodu mimo těleso stezky a zabraňují tak tvorbě cest soustředného odtoku a tím i vodní erozi (Kvasnička, 2008). Příčný profil se u stezek volí v závislosti na umístění stezky. Ve svahu bude celá koruna stezky skloněna pod cca 5 % směrem od svahu (IMBA, 2004). V rovinatých částech terénu bude koruna stezky střechovitého tvaru pod úhlem 3 – 5
13
Obr. 4: Příčný sklon (Kvasnička, 2008)
%. Příčný sklon je rovněž aplikován jako protierozní opatření chránící stezku. Příčný a podélný sklon lze využívat v součinnosti a modifikovat je do takzvaných terénních svodnicových vln a miskovitých zemních svodnic. Tato modifikace odvodňuje povrch stezky a zaujímá tak funkci protierozního opatření a zároveň zpestřuje zážitky pro uživatele dynamicky se měnícím podélným profilem. Terénní svodnicová vlna je alternativní samočisticí možností jak nahradit klasickou svodnici. Jedná se o výkop (dolík) v celém příčném profilu malinko se svažující od svahu, který plynule přechází v násep (hrb), který vznikne použitím vykopané zeminy z dolíku. Stékající voda se zadržuje v dolíku a jeho spádováním je odvedena mimo stezku. Hrb se navrhuje zpravidla dvakrát delší než dolík (Kvasnička, 2008). Možnou variantu ukazuje obrázek číslo 5.
Obr. 5: Terénní svodnicová vlna (Kvasnička, 2008)
Miskovitá zemní svodnice se užívá jak v rovinatém, tak i svahovitém terénu rovněž k zachycení a odvedení stékající vody mimo stezku. Umisťuje se v místech, kde není potřeba hrbem zamezovat tvorbě cest soustředěného odtoku, ale pouze vodu odvést pryč. Jde o miskovitý půlkruhový tvar, jehož nejhlubší část je na od svahu vzdálenější hraně stezky. Důležité je zemní svodnici navrhovat dostatečně velkou pro zachování její samočisticí schopnosti, tak jak je znázorněno na obrázku číslo 6 (Kvasnička, 2008).
Obr. 6: Miskovitá (Kvasnička, 2008)
zemní
svodnice
14
3. 1
Prvky singltreku Pod pojmem prvky singltreku se rozumí všechny přirozené nebo umělé překážky, které
se využívají pro větší atraktivitu stezky, k její ochraně nebo ke zpřístupnění jinak nepřístupných míst. 2. 1. 1 Technické využití přírodních materiálů Při návrhu singltreku se využívá v co největší míře přirozených překážek terénu, které jsou často doplněny překážkami vytvořenými zpravidla z lokálních zdrojů. Přirozenými a velmi atraktivními překážkami mohou být svažující se skály, které nám umožní spádnicové sjezdy, aniž bychom způsobovali erozi. Je však nutné upravit nájezd a dojezd, pokud je potřeba a
Obr. 7: Využití přirozených překážek (www.vasupandey.com, 2011)
také připojit vhodný typ odvodnění pod skálou, popřípadě i nad ní. Kameny, kamenná pole, které lze využít jako podklad, po kterém stezku povedeme, rovnat do potřebných tvarů, či je použít jako bednění nebo jako opěrnou zeď. Dále je lze využít jako dusítka nebo k dláždění příkrých a podmáčených úseků a jako vyzdvižení brodu přes řeku. Další atraktivní
překážkou,
vybudovanou
pomocí kamenů může být terénní schod (drop).
Obr. 8: Stezka tvořená skládáním kamenů (iDNES, 2011)
15
Klády a kmeny padlých stromů, které pokud jsou napříč, mohou sloužit opět jako dusítka ke zpomalení uživatelů. Navrhují se tak, aby byli dostatečně velké a cyklisté je nemohli objíždět (Kvasnička, 2008). A pokud jsou umístěny podélně, jsou vhodné
Obr. 9: Kladina (Kvasnička, 2008)
jako lávka k přejezdu. Jako atraktivní špičaté vlny lze využít i kořeny stromů, které ale musí být náležitě zabezpečeny proti poškození, nejlépe obrovnané kameny nebo zasypané zeminou. Pokud jsou kořeny příliš mohutné, je lepší stezku vést okolo. 3. 1. 2 Technická řešení Technickými řešeními rozumíme samotné vedení stezky krajinou. Konstrukce vedení stezky, druhy zatáček, ukotvení překážek, materiál povrchu a způsob jeho uložení. Systém přirozeného odvodnění po celém profilu trailu. Konstrukce vedení stezky je možné zvolit ze tří základních možností. Cesta volná, částečně zaříznutá ve svahu a plně zaříznutá ve svahu. Volná cesta je navrhována zpravidla na rovinatých částech trailu, kde je místo po obou stranách a tvořitele trailu nelimitují svahy. Korunu volíme střechovitého tvaru. Částečně zaříznutá cesta je volena v místech mírně až středně svažitých, kde jsou dobré podmínky utvořit z odkopané zeminy zbylou část cesty jejím přehrnutím od vykopaného svahu. Hranu násypové části navrhujeme zpravidla níže než hranu ve vykopané části (pod úhlem 5˚) z důvodu odvedení stékající vody z cesty.
16
Obr. 10: Plně zařízlá stezka (IMBA, 2004)
V některých úsecích je nutné násypovou část vyztužit opěrnou zdí, aby nedocházelo k postupnému propadání hrany. Plně zaříznutá cesta je nejtrvanlivější variantou ze zmíněných. Je tomu proto, že stezka vede celou svou šířkou ve výkopové části a tudíž je její podloží přirozeně zhutněné nebo leží přímo na hornině (Kvasnička, 2008). Výkopová hrana se konstruuje jako výkopový svah, aby nedocházelo k jeho sesuvům. Podobně se pomocí odkopané zeminy nastavuje i od svahu vzdálenější hrana stezky, aby nedocházelo k jejímu propadání. Opěrné zdi se budují tam, kde je nutné stabilizovat exponovaná místa na trase a také místa násypu u částečně zaříznutých cest. Jako stavební materiál se užívá nejčastěji kámen, dále dřevo. Opěrná zeď zadržuje zeminu a zajišťuje její nepropadání se dolů svahem. Hraná zdi se projektuje níže než hrana cesty z důvodu dobrého odtoku vody (Kvasnička, 2008). Zatáčky jsou nezbytností při tvorbě jakékoli liniové stavby, kterou je čas od času potřeba převést do protisměru. Také jsou jedny z nejnáchylnějších ke konstrukčním chybám, které pak stavbu provází dlouhou dobu nebo jsou náročné na opravu. Z tohoto důvodu jsou metodiky řešení zatáček, hlavně těch ve svazích, velmi podrobně zpracované. Základní typy zatáček, se kterými je možné si vystačit téměř ve všech situacích, jsou tři: Stoupající zatáčka je nejjednodušší a nejméně nákladnou na stavbu. Buduje se ve svazích nepřesahující 7% sklonu. Tento typ zatáčky si zachovává přibližně stejný podélný sklon celým svým průběhem, čímž se ve své úvrati dostává do spádnicového charakteru (je kolmá na vrstevnice), tudíž je vhodné zbudovat zejména na vrchním ramenu před zatáčkou terénní vlnu jako protierozní prvek, který zabrání vodě dostat se do kritického místa. Oblouk zatáčky by měl mít co největší rádius, minimálně cca 9 metrů. Uprostřed oblouku je vhodné
zbudovat
přírodní
bariéru
pro
zachycování vody odvedené z horního remene –
17
Obr. 11: Stoupající zatáčka (IMBA, 2004)
nejlépe vegetačním pokryvem (IMBA, 2004). Klopená zatáčka je techničtější variantou stoupající zatáčky obohacenou o klopenou vnější hranu, která pomáhá udržovat plynulost jízdy pro uživatele, čímž eliminuje potřebu brzdění a tím pádem i chrání povrch cesty před degradací. Klopenou vnější hranu je dobré opevnit, například opěrnou zdí nebo podporou z dřevěných plátů. Příčný profil má dostředivý charakter, tudíž je
Obr. 12: Klopená zatáčka (Kvasnička, 2008)
samoodvodňovací. Uvnitř oblouku tedy opět budujeme retenční opatření. Místa přechodu z oblouku do klasického příčného sklonu přerušíme terénní vlnou, opět z důvodu zachycení a odvodu vody (Kvasnička, 2008). Zatáčka
(točka)
s vypuklou
plání
je
nejefektivnější variantou co se předcházení eroze týče. Vypuklá pláň je spádována z osy cesty v její úvrati a zabezpečuje tak odvod stékající vody ze všech svých stran. Tento typ zatáčky je ale také nejnáročnější na realizaci a na náklady. Vyžaduje také nejvíce místa, proto se buduje na přirozených terénních lavicích. Ve většině případech vyžaduje kombinaci výkopového svahu na horním rameni a násypu s opěrnou zdí na spodním rameni. Vzhledem k vypuklé pláni je přechod horního ramene do zatáčky přikloněn ke svahu a potřebuje zajistit odvodnění. Před a za zatáčkou je opět vhodné zbudovat terénní vlny. Vnitřek oblouku a vnější okraj horního ramena je dobré opevnit a zamezit tak Obr. 13: Točka s vypuklou plání (IMBA, 2004)
zkracování cesty ještě před zatáčkou (IMBA, 2004).
18
Lávky, mostky jsou nedílnou součástí stezek v náročném balvanitém terénu, na podmáčených úsecích nebo při křížení s vodotečí. K jejich stavbě se zpravidla využívá dřevěných konstrukcí. Lávky nám propojují úseky, které by jinak byly jen těžko přístupné a zároveň přidávají na atraktivitě stezky. Zajímavě řešená lávka je na obrázku vpravo.
Obr. 14: Lávky na Rychlebských stezkách
Dusítka jsou pomocným technickým řešením, jak stezku zatraktivnit a zároveň uživatele zpomalit a zachovat tak bezpečnost (Kvasnička, 2008). Fungují na principu šikany, které známe z automobilových a motocyklových soutěží. K jejich konstrukci se nejčastěji využívá kámen nebo klády, či padlé stromy. Terénní schody neboli dropy jsou vyhledávanou a velmi atraktivní překážkou pro zvýšení technické náročnosti. Je však nutné zachovat sjízdnost trasy pro širší skupiny návštěvníků a proto se řeší takovým způsobem, aby bylo možné je pouze přejet bez nutnosti skoku – jsou ukončeny skloněnou Obr. 16: Dusítka z kamene a klády (IMBA, 2004)
hranou nebo by výška svislé hrany neměla přesáhnout cca 30 cm. Větší dropy lze umístit do alternativní stopy. Pokud
umístíme více dropů za sebou, tak na minimální vzdálenost délky jízdního kola (Kvasnička, 2008).
Obr. 15: Terénní schod na stezce (Review Purple mountain, 2011)
19
3. 2
Filosofie singltreku Filosofií singltreku je zpřístupnění návštěvníkům krajinu v udržitelném managementu.
Nabídnout jim příjemné zážitky strávené mimo zastavěnou oblast velkých měst a zároveň „udělat něco pro sebe“. Singltrek nabízí zážitky již ze samotné jízdy po něm, kde cesta je cíl. Zároveň však může propojovat i významné krajinné prvky a turistické cíle. Neméně důležitým aspektem je oživení lokální ekonomiky, jelikož s lidmi přicházejícími za zážitky přicházejí i možnosti rozvinutí služeb. Na pozadí všech těchto přínosů se nachází ještě jeden, který je v podstatě jeden ze základních principů proč se vlastně singltreky budují. Jde o estetické zážitky a snaha o to mít kde jezdit – ochrana krajiny a krajinného rázu. Mnoho zkušeností a již fungujících komplexů stezek u nás i v zahraničí toto potvrzuje.
3. 3
Dopady terénní cyklistiky Výzkumů zabývajících se dopady přímo terénní cyklistikou je zatím velmi málo.
Jedním z hlavních důvodů je sama terénní cyklistika, která je poměrně mladou volnočasou aktivitou. Dá se ale předpokládat, že terénní cyklistika je svými vlivy na své okolí podobná ostatním aktivitám spojených s překonáváním vzdáleností a pohybu ve volné krajině. Můžeme ji tedy částečně porovnávat s pěšími, jezdci na koních i na motocyklech. V oněch několika studiích porovnávající tyto aktivity, z nichž většina byla provedena ve Spojených státech amerických, terénní cyklistika vyšla svými dopady vždy na úrovni pěších turistů a v některých případech i lépe. Jezdci na koních a motocyklech mají obecně daleko větší negativní vliv. Mezi hlavní vlivy na přírodní prostředí v rámci rekreačního užívání stezek patří: • Úbytek vegetace a změny v druhovém složení • Zhutnění půdy • Eroze a vznik rozbahněných úseků
20
3. 3. 1
Úbytek vegetace a změny v druhovém složení Většina vegetace bývá z oficiálních cest obvykle odstraněna během jejich výstavby,
údržby a při provozu. Jedná se o nutný a „nevyhnutelný“ důsledek, neboť bez něj by nevznikla průchozí cesta pro uživatele. Jedním z cílů sledovaných při budování a údržbě stezek je vznik stezek širokých pouze tak, aby se na ně budoucí uživatele vměstnali. Rozšíření cest uživatelským provozem nebo působením eroze patři k následkům, jimž lze předcházet. Například dvojnásobná šířka stezky představuje zdvojnásobení plochy, na níž dochází k intenzivnímu narušování půdního povrchu chůzi. Širší stezky rovněž vystavují podstatně větší rozlohu půdy vlivům vodní a větrné eroze. Při budování a údržbě koridorů cest bývají rovněž odstraněny keře a stromy, což umožní přísun většího množství slunečního světla. To vede ke změně skladby rostlinných druhů v koridoru. Příležitostná chůze mimo koridor cesty také přispívá k nahrazení křehkých rostlin druhy odolnějšími vůči pošlapání. Například křehké a širokolisté stínomilné rostliny často nahrazují traviny a ostřice, které jsou odolné vůči pošlapání a k životu potřebují více slunečního světla. Vznik cest, jejich užívání a údržba mohou mít rovněž negativní důsledky, pokud cesta prochází stanovišti citlivých či vzácných společenstev rostlin (Marion, Wimpey, 2008). 3. 3. 2
Zhutnění půdy Ke zhutnění půdy dochází důsledkem působení tíhy uživatelů a jejich vybavení na
povrch stezky nohama, kopyty či pneumatikami. Zhutněná půda je pak kompaktnější a voda jí hůře prostupuje, což vede k rychlejšímu odtoku vody po povrchu. Nicméně zpevněná půda je zároveň odolnější vůči erozi a odnosu a poskytuje uživatelům odolný a trvanlivý povrch. Z tohoto pohledu lze zhutnění půdy považovat za přínosný, a zároveň nutný důsledek působení na stezky. Uživatelé stezek také mohou vytlačovat půdu do stran, což vede k odnosu půdy vzniku děr, vymletých ploch a koryt. K obzvláště zjevnému úbytku půdy dochází, když je půda vlhká nebo rozvolněná a když se po ní uživatelé pohybují ve větších rychlostech, zatáčejí, brzdí či při dalších pohybech, které provází laterální síly. Půda se může zachytávat na kopytech,
21
podrážkách či pneumatikách. Může být odhazována směrem do stran, nebo na krátké vzdálenosti odnášena. Bez ohledu na příčinu, půda bývá obvykle přesouvána ze středu stezky směrem k okrajům, které se tím zdvihají a vzniká koryto znesnadňující správné odvodňování (Marion, Wimpey, 2008). 3. 3. 3
Eroze a vznik rozbahněných úseků Erozi půdy lze coby nepřímému důsledku budování tras a jejich užívání velmi úspěšně
předcházet. Půda může erodovat také v důsledku působení větru, ale nejčastěji erozi způsobuje tekoucí voda. Aby byly odolné vůči erozi, je třeba v rovinatých úsecích budovat stezky s mírně vypouklou korunou a ve svažitých terénech s korunou odkloněnou od svahu. Během užívání však dochází ke zhutňování a odnosu půdy a časem v povrchu pěšiny vznikají prohlubně, jejichž příčný sklon se přiklání ke svahu, kde se hromadí odtékající voda. Voda odplavuje částice půdy dolů po svahu a tím eroduje povrch stezky. Uvolněné a nezpevněné částice půdy jsou k erozi nejnáchylnější. Způsob užívání stezek, při kterém dochází k uvolňování nebo oddělování půdy, přispívá k vyšší míře eroze. Erozní potenciál úzce souvisí s podélným sklonem stezky. Čím je sklon vyšší, tím erozivněji voda působí. Vliv má rovněž objem vody odváděné po částech stezky – čím větší je objem vody, tím větší je erozní potenciál. Voda a unášený materiál jsou odplavovány po stezce, dokud se nezastaví o umělou či přirozenou překážku a nejsou odvedeny ze stezky. Mezi tyto překážky patří např. přirozené nebo uměle vybudované terénní svodnicové vlny, příčný sklon pěšiny od svahu, kameny, kořeny stromů, či vyhloubené zemní nebo kovové svodnice. Když odtékající voda zpomalí, částice půdy se začnou usazovat a zanášejí odvodňovací prvky, které pak neplní svoji funkci, a proto vyžadují pravidelnou údržbu. Splaveniny mohou být také transportovány až do vodních toků a sekundárně tak působit na říční síť. Řádně navržené odvodňovací prvky odvádějí vodu pryč ze stezky dostatečně rychle i se splaveninami pod její koridor, kde ji přefiltruje vegetace a organické zbytky. Dobře navržená stezka by měla vykazovat jen malý či žádný kumulativní odnos půdy, méně než v průměru 6,3 mm za rok (Marion, Wimpey, 2008). Rozbahnění povrchu představuje trvalý problém na špatně odvodněných částech stezek a v úsecích, kde se nachází půda s vysokým podílem organické složky, která zadržuje vlhkost. K zabahňování obvykle dochází v místech, přes která voda odtéká, a na plochých či nízko položených úsecích, kde se voda drží. Zhutňování půdy, její odnos a eroze mohou vytvářet a zhoršovat problémy s bahnem, neboť dochází ke vzniku prohlubní, v nichž se při dešti nebo 22
během tání voda zdržuje. Rozbahněné úseky tak mohou vznikat i na stezkách, které umožňují dostatečný přirozený odtok. Následný provoz se těmto problematickým místům vyhýbá a tím okolo nich opět dochází ke zhutňování půdy, prohlubně s bahnem se rozšiřují stejně jako šířka stezky a někdy dochází ke vzniku bočních stezek obcházejících bahnité úseky (Marion, Wimpey, 2008).
3. 4
Singltrek v zahraničí
3. 4. 1 Severní Amerika Za kolébku jak mountainbikingu, tak i terénních stezek pro horská kola je všeobecně uznávaná Severní Amerika. Světově nejširší nabídka singlreků různých povrchů, vlastností a náročnosti je ve Spojených Státech Amerických. Největší centra s nejrozsáhlejší sítí jsou v Kalifornii, Coloradu a Utahu, které jsou
atraktivní
svou
členitostí
a
výškovou rozmanitostí, kde můžete plynule jet po úbočí kopců a mít úžasné výhledy nebo jen tak kličkovat mezi stromy bez nutnosti velkého převýšení. Velikou výhodou stezek ve Spojených Státech je jejich podklad, který
je
na
rozdíl
od
českých
podmínek mnohem tvrdší a tudíž méně
Obr. 17: Singltrek v Utahu, USA (www.mavic.com, 2011)
náchylný k erozi a není zde tak veliká nutnost zpevňování povrchu stezky dovážením kamene či štěrku. Ve spojených státech má také svou základnu největší mezinárodní cyklistická organizace IMBA (www.imba.com). Tato organizace vznikla roku 1988 v Boulderu v Coloradu jako záštita pro jednání cyklistů s ostatními subjekty. V dnešních dnech právě pod její záštitou vznikají metodiky na tvorbu singltreků. Má 35 000 jednotlivých členů po celém světě, je pod ní registrováno více než 750 cyklistických klubů a spolupracuje s asi 160 partnery a asi 600
23
prodejci.
24
Druhou
pomyslnou
„mekou“
terénních
cyklistů je Kanada a její proslulé stezky situované v horských střediscích v Ontariu, Quebecku a zejména v proslulém Whistleru v Britské Kolumbii. Kanadské specifikum je North Shore (jméno vzniklo dle pohoří, kde se stezky naházejí). Je to typ singltreku, který je veden lesem a doplněn mnoha umělými překážkami, jako jsou lávky, mostky, klopené plochy. Vznik v horských
Obr. 18: Kanadský singltrek v Britské kolumbii (Avidtrips, 2011)
střediscích se ukázal jako velice dobrý tah umožňující celoroční provoz jinak pouze zimních středisek. Některá střediska dokonce vykazují v letních měsících větší návštěvnost.
3. 4. 2 Evropa V Evropě patří k nejvíce navštěvovaným v posledních letech zejména alpské země, které rovněž po vzoru americkém našli v terénní cyklistice a sítích stezek využití i v letních měsících. Dále pak je velmi často zmiňována oblast Walesu a tvůrce místních stezek pan Dafydd Davis. Právě
Wales
je
učebnicovým
příkladem, jak může dobře plánovaná strategie rozvoje rekreace pro turisty a pečlivě provedená síť lesních stezek oživit lokální
ekonomiku,
citlivě
zpřístupnit
krajinu a stát se primárním důvodem návštěvy pro návštěvníky hledající aktivní odpočinek spojený s pobytem v přírodě. Obr. 19: Waleská stezka ve Velké Británi (Bikeradar, 2011)
25
Projekt se začínal formovat roku 1994, kdy se návštěvnické centrum v Coed-y-Brenin potýkalo s klesajícím zájmem návštěvníků. Lesy v této lokalitě disponovaly pouze několika naučnými stezkami a lidé se sem nevraceli k opakovaným návštěvám. Lidé z návštěvnického centra se rozhodli tento stav řešit a svěřili tento úkol dnes už světově uznávanému tvůrci lesních stezek, panu Dafyddu Davisovi. Pod jeho vedením se roku 1995 začaly rodit první tři traily. Zpočátku bylo nutné přesvědčit lesní správu, že rekreace na lesních pozemcích může opravdu ku prospěchu a získat v ní cenného partnera. Krajina okolí Coed-y-Brenin měla i velmi příznivý přírodní potenciál pro vznik takového druhu rekreace: Vysoký podíl zalesnění, pestrá krajina a topografie a také relativní blízkost k velkým městům, odkud byl předpoklad stabilní návštěvnické základny (Davis, 2008). Během roku 1995 vznikly první tři traily. Zatím bylo využíváno především ruční práce dobrovolníků a rozpočtu asi 20 000 liber (600 000 Kč). Úspěch se ale brzy dostavil, lokalita se stala více a více vyhledávanou pro trávení volného času. Došlo k propojení a partnerství mezi lesními správami, agenturou cestovního ruchu, agenturou pro místní rozvoj a místními samosprávami. Vznikla samostatná organizace zaměřená na rekreaci a potřeby rekreačních terénních cyklistů Welsh Mountain Bike Initiative. Zpočátku nejistí investoři byly přesvědčeni a během příštích sedmi let vznikla síť více než 300 km stezek v pěti oblastech Walesu. Návštěvnost se několikrát zvýšila z 16 000 návštěvníků v roce 1994 na 150 000 v roce 2001 a Wales si získal mezinárodní věhlas. V závislosti na dobrém marketingu, cílené propagaci a zviditelnění lokality v médiích jak odborných, tak obecných se lokalita začala těšit větší atraktivitě a zájmu návštěvníků. Lidé se sem vraceli, jejich pobyt začal být vícedenní, a tudíž vznikly vhodné podmínky pro to, aby se začal formovat sektor přidružených rekreačních služeb. Tím rostla místní zaměstnanost a finanční příjem a vzrostl zájem pečovat o krajinu, která jim dala nové možnosti realizace (Davis, 2008). 3. 4. 3 Domácí podmínky V České republice je situace skromnější, ale nikoli zanedbatelná. Zatím se nemůžeme pyšnit obrovskými centry s komplexními službami, ale v malém měřítku, zejména na lokální úrovni v geomorfologicky členitějších oblastech se na našem území nachází spousta potencionálních stezek. Někdy jsou využívány turistické trasy, někdy jsou po domluvě s majitelem lesa budovány různé traily svépomocí. Tyto varianty s sebou však nesou mnohá rizika, z nich nejvýznamnější jsou uživatelský konflikt, neodborná konstrukce stezky vedoucí
26
k degradaci povrchu a erozi nebo konflikt s vlastníky pozemku při realizaci neohlášených cest tzv. „na černo“. Legální stezky jsou na našem území zatím pouze na dvou místech. V Jeseníkách jsou to Rychlebské stezky a v Jizerských horách je to Singltrek pod Smrkem, který je certifikovaný organizací IMBA a na jehož tvorbě se podíleli i tvůrci Welšských trailů. Situaci se snaží řešit Česká mountainbiková asociace (ČeMBa, www.cemba.cz), česká odnož mezinárodní organizace IMBA. ČeMBa si dala za úkol jednat v zájmu českých terénních cyklistů a zaštiťuje i různé projekty, jako již výše zmíněný Singltrek pod Smrkem, Lesní stezky, osvětu mezi cyklisty i jejich obhajobu a propagaci na poli jednání s úřady a lesními správami a dalšími subjekty. Singltrek
pod
Smrkem se nejvíce blíží centrům ve Velké Británii a Severní Americe. Vznikl ve snaze
nalákat
návštěvníků
na
více severní
stranu Jizerských hor. Pod záštitou ČeMBY, Lesů ČR a místních starostů bylo Obr. 20: Singltrek pod Smrkem (Harachov, 2011)
rozhodnuto pro řešení typu singltrek a roku 2008 se začal budovat první 20ti kilometrový okruh. Na tvorbě singltreku se podílel i Dafydd Davis, který stál u zrodu trailů ve Walesu. I zde se stezky setkali s velikým ohlasem a v dnešních dnech má souhrnná délka stezek po Smrkem kolem 60ti kilometrů několika úrovní obtížnosti a začíná vznikat síť služeb. Stezky jsou nyní budovány ve spolupráci s polskou stranou a podporovány grantem Evropské Unie. V říjnu roku 2010 získal projekt ocenění agentury ChechTourism (www.singltrekpodsmrkem.cz, 2012).
27
Rychlebské stezky jsou koncepčně malinko odlišné od Singltreku pod Smrkem. Jsou vybudovány na obnovených starých loveckých chodnících, které mají pro takovéto moderní využití dokonalé charakteristiky – vedou vrstevnicově, aby se lovci zbytečně nezadýchali a měli pořád pevnou ruku, povrch mají stabilní rovnaný z kamenů a jejich šířka je 60 – 80 cm. Díky těmto charakteristikám je hlavní část Rychlebských stezek určená převážně pro technicky zdatnější jezdce. O tvorbu stezek se postaralo občanská sdružení Rychlebské stezky s pomocí ČeMBy. I zde bylo nutné porozumění ze strany správy Lesů ČR, bez jejichž podpory by se projekt nedal realizovat
(www.rychlebskestezky.cz,
2012).
28
Obr. 21: Rychlebské stezky (foto: vlastní)
4
ČEŘÍNEK – ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ
4.1
Základní informace Zájmové území se rozprostírá na svazích vrcholu Čeřínek, který je zároveň nejvyšším
bodem území a okolních vrcholcích. Území spadá správně do několika katastrálních území. Jeho střed zaujímá KÚ Hutě, východní část spadá KÚ Cejle, dále pak po směru hodinových ručiček KÚ Dolní Cerekev, KÚ Rohozná, KÚ Nový Rychnov, KÚ Hojkov a KÚ Mirošov. V širším správním začlenění lokalita náleží ke kraji Vysočina, leží 20 km západně od Jihlavy.
Obr. 22: Širší začlenění zájmového území (ESRI ArcGIS, Cenia)
Vrch Čeřínek (761 m) s přírodním parkem stejného jména leží asi 10 km západně od Jihlavy a asi 5 km východně od Nového Rychnova. Přírodní park Čeřínek pokrývá území s řadou biologicky cenných lokalit a s četnými přírodními zajímavostmi z oblasti neživé přírody. Území téměř celého parku je pokryto smíšenými lesy. V severozápadní části parku leží přírodní památka Hojkovské rašeliniště. Vyskytují se v tam některé chráněné rostliny a druhy vzácného hmyzu. V chráněném území Na skalce je izolovaný skalní výchoz se skalními mísami s odtokovými žlábky a úpatními výklenky. Čertův hrádek je skalnatý vrch na hřebeni Čeřínku na jihozápadě parku. Jsou zde výrazné zbytky přírodní skalní hradby s mrazovými sruby 29
a skalními mísami. V přírodní památce Přední skála na jihu parku je chráněn přirozený bukojedlový porost na žulovém podkladu. Součástí chráněného území je i mohutný skalní výchoz 11 m vysoký a 22 m široký. Jeho zvětráváním zde vzniklo kamenné moře. Okolím Přední skály vede 6 km dlouhá trasa naučné stezky Čeřínek, která seznamuje návštěvníky
s přírodními
poměry
a geomorfologickými
zvláštnostmi
tohoto
území.
(www.jiznicechy.org, 2012 )
4.2
Geologie a geomorfologie
4.2.1 Geomorfologické zařazení oblasti Čeřínku
Území charakter slova
vrchoviny
smyslu.
má
v pravém
Členitý
ráz
s nejvyšším bodem 761 m (vrchol Čeřínek) z něj činí dominantu v okolí.
Reliéf
byl
vytvořen
hercynským vrásněním v mladších prvohorách. V devonu a karbonu byla
oblast
vyzvednuta Obr. 23: Geomorfologické zařazení (wikipedia.org, 2012)
a následně ke konci prvohor, v permu, byla masivně zarovnávána erozí. Ke konci druhohor byla pak oblast zalita mořem. Během alpínského vrásnění začínal mít reliéf dnešní tvar, který byl dokonán činností čtvrtohorních ledovců.
Díky stáří, ledovcové
činnosti a absenci větších vodních toků zde nejsou přítomny hluboké zářezy, ale území je zahlazeno bez markantních zlomů či zářezů. Systém:
Hercynský Subsystém: Hercynská pohoří Provincie: Česká vysočina Subprovincie: Česko - moravská Oblast: Českomoravská vrchovina Celek: Křemešnická vrchovina Podcelek: Humpolecká vrchovina Okrsek: Čeřínek (Sešitový
atlas
30
ČR,
2006;
Vlastivěda
moravská,
2005)
4.2.2 Geologické podloží Celé území Čeřínku se rozkládá na horninách moldanubického
plutonu,
z nichž největší zastoupení zaujímá
granodiorit
typu
Čeřínek. Dalšími horninami jsou migmatity, které se vyskytují pouze na severu území v malých uzavřených ohniscích. Podél vodotečí se vyvinuly sedimenty svahové (hlína,
písek,
štěrk)
a Obr. 24: Geologocké podloží Čeřínku (www.geology.cz, 2012)
splachové
(hlína,
písek).
Lokálně se na zájmovém území nachází další horniny – anfibolit, žilný křemen a laprofyr. Granodiorit je světle šedá, hlubinná magmatická hornina, složením na přechodu mezi granitem a křemenným dioritem. Spolu s granitem je nejrozšířenější hlubinná hornina. U nás se vyskytuje hojně např. ve středočeském plutonu, brněnském plutonu a na Slovensku tvoří většinu vyvřelin jaderných pohoří, tj. Vysokých Tater, Nízkých Tater, Malých Karpat aj (Petránek, J., 1993).
4.3
Klima Dle Quitta se nižší části oblasti nacházejí v mírně teplé oblasti MT 3, vyšší v chladné
oblasti CH 7. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 6 °C a srážky od 620 mm do 740 mm, ve vrcholných partiích může teplota klesnout i pod 5 °C a srážky mohou přesáhnout hranici 750 mm (Culek a kol., 1996).
31
4.4
Pedologie Vzhledem k chladnějšímu a vlhčímu podnebí a granodioritickému podloží se ve
vrcholových partiích oblasti vyvinuly kambizemě, zde kambizemě dystrické, které se vyznačují nízkou sorpční nasyceností a naopak vysokému nasycení hliníkem. V nižších polohách, zejména v místech kde se svažitost terénu zmenšuje a v okolí vodotečí se vyvinuly pseudogleje, které si stabilně drží vysokou hladinu spodní vody a po zimním období nebo vydatnějších deštích jsou podmáčené. Na severozápadě se v místech prameniště Hojkovského potoka, jednoho z pravých přítoků potoka Jedlovec, vyvinulo rašeliniště, které je dnes chráněno jako Národní přírodní památka. (cs.wikipedia.org, 2012) Kambizemě jsou řazeny mezi půdy střední až nižší kvality. Na našem území jsou nejrozšířenějším půdním typem, který se vyvinul pod původními listnatými a smíšenými lesy (dubohabrové
bučiny,
jedle,
smrk).
Tyto
půdy
nalezneme
v členitějším
terénu
na pahorkatinách, vrchovinách i na horách, zejména ve svazích, na hřebenech a vrcholcích (nejčastěji v rozmezí 450 – 800 m n. m. Typické je spíše humidnější podnebí s 500 – 900 mm srážek a teplotou 4 – 9 ˚C. Vyvinuly se téměř na všech geologických podložích (žuly, ruly, svory, fylity, čediče, pískovce, břidlice). Půdy jsou tu lehkého zrnitostního složení, mělké a skeletovité (Vopravil, J., Khel, T., 2008). Hlavním půdotvorným procesem těchto půd je hnědnutí horizontu (braunifikace, intenzivní vnitropůdní zvětrávání), které se tvoří pod humusovým horizontem. A dále proces tvorby a přeměn jílu. Jejich vývoj je doprovázen vyluhováním a acidifikací (v závislosti na pedoklimatu a jde o pomalý proces). Pod hnědým horizontem se nachází světleji zbarvená a méně zvětralá mateční hornina, tento horizont je také podstatně více skřetovitý (Vopravil, J., Khel, T., 2008). Zrnitostní složení se mění v závislosti na mateční hornině od lehkého (pískove, žula), přes střední (čedič, svor, některé ruly) až po těžké (lupek, břidlice). Zpravidla jsou mělčí a skeletovité. Půdní reakce je slabě kyselá až kyselá. Sorbční vlastnosti závisejí na obsahu humusu a zrnitostním složení, podobně jako fyzikální vlastnosti, které jsou poměrně příznivé u středně těžké půdy (Vopravil, J., Khel, T., 2008).
32
4.5
Biogeografické zařazení
Obr. 25: Širší začlenění zájmového území (www.herber.kvalitne.cz, 2012)
Biom:
Geobiom opadavých listnatých lesů Biogeografická provincie:
Provincie středoevropských listnatých lesů
Biogeografická podprovincie:
Hercynská podprovincie
Bioregion:
Vegetační stupně:
Pelhřimovský (1.46)
4. Bukový a 5. Jedlobukový (dle Zlatníka) Suprakolinní až supramontánní (dle Skalického)
Potencionální přirozená vegetace:
Kyselé bučiny (Luzulo – Fagetum) Květnaté bučiny (Festuco – Fagetum) (Culek a kol., 1996) 33
5
METODIKA ZPRACOVÁNÍ PROJEKTU SINGLTREKU Metodika návrhu singltreku v okolí vrchu Čeřínku má tři fáze chronologicky na sebe
navazující a zohledňující stávající poznatky a metodiky mezinárodních organizací, které se projekcí singltreků zabývají a mají v tomto oboru množství profesionálních zkušeností. Jedná se o fázi přípravnou, kdy jsou pečlivě studovány přírodní charakteristiky území, umístění lokality v širším území, její dostupnost a majetkoprávní vztahy. Součástí přípravné fáze je také tvorba digitálního modelu terénu. Druhá fáze spočívá v terénním průzkumu, zaznamenání vhodných úseků pro vedení stezky pomocí GPS. Třetí fází je zpracování nasbíraných dat vytvoření návrhu optimální trasy pomocí nástrojů geografických informačního systému.
5. 1
Studium a vyhodnocování informací a mapových podkladů Sběr, studium a vyhodnocování informací je základní předpoklad k seznámení se
s lokalitou. Je nezbytné vědět, jakými přednostmi a nedostatky lokalita disponuje nebo není-li úplně nevhodná. V kraji Vysočina je z hlediska přírodních podmínek vhodná téměř většina lokalit s členitější geomorfologií. Rozhodujícím faktorem je tedy půdní typologie, která nám na základě vlastností půd určuje, která půda je vhodná a vybudování stezky na jejím podkladu bude dlouhodobě udržitelné. Datové zdroje o půdním podloží nejsou pro území České republiky dostupné v dostatečně velkém měřítku. Ke klasifikaci půd byla proto použita data z lesnické
typologie.
Konkrétně
z typologického
klasifikačního systému Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL). Typologický klasifikační systém používaný při hospodářské úpravě lesů v ČSR vznikl v letech
1970/71
jako
výsledek
typologického
průzkumu, tj. prvé etapy typologie lesů v ČSR. Je proto oproti klasifikačním systémům založených na reprezentativním výběru uzavřenější, obsahuje i nižší taxonomické jednotky a blíže se přimyká ke Obr. 26: Edafické kategorie
34
konkrétnímu stavu přírodních poměrů. Základní jednotkou diferenciace růstových podmínek je lesní typ (Zlatník, 1956), který je charakterizován význačnou kombinací druhů příslušné fytocenózy, půdními vlastnostmi, výskytem v terénu a potenciální bonitou dřevin. Vyšší typologickou jednotkou je soubor lesních typů (SLT), který spojuje lesní typy podle ekologické příbuznosti vyjádřené hospodářsky významnými vlastnostmi stanoviště. Soubory lesních typů jsou
základními
jednotkami
typologického
systému
(viz
Příloha).
V
ekologické
(edafoklimatické) síti jsou soubory typů vymezeny půdními kategoriemi a lesními vegetačními stupni (LVS). Základem diferenciace půdních kategorií jsou edafické kategorie, které jsou sestaveny do širších rámců - ekologických řad. Tyto ekologické řady byly použity společně s reliéfem jakožto jeden ze základních rámců pro hodnocení vhodností pro trasování stezek. Výhodou tohoto přístupu je dostupnost digitálních podkladů o SLT v rámci databáze Oblastních plánů rozvoje lesa (OPRL) v dostatečném detailu. Dalším ze stěžejních faktorů pro trasování je reliéf. Nejpoužívanějším a zároveň jediným plošně dostupným zdrojem dat o reliéfu území ČR jsou v současné
době
vrstevnice
Základní
báze
geografických dat (ZABAGED). ZABAGED je digitální geografický model území České republiky na úrovni podrobnosti Základní mapy ČR 1:10 000 (ZM 10).
ZABAGED je
také
součástí
informačního
systému zeměměřictví a patří mezi informační systémy veřejné správy. Je vedena v podobě bezešvé databáze pro celé území ČR, v centralizovaném informačním systému spravovaném Zeměměřickým
Obr. 27: Soubor vrstevnic ZABAGED
úřadem. Při studiu mapových podkladů bylo také potřeba vyčlenit místa s určitým omezením pohybu, tzn. se zvýšeným stupněm ochrany a místa nevhodná k trasování, jako například intravilám i extravilám obcí nebo komunikace. Všechna území s určitým omezením byla zaznamenána a v pracovním prostředí ArcMap programu ESRI ArcGIS 10 z nich byla vytvořena jedna z podkladových vrstev a tímto připravena k následnému použití při tvorbě optimální trasy. 35
Důležitá je taktéž otázka majetkoprávních vztahů, kdy více vlastníků vždy představuje riziko průtahů. Vyčleněním obytných oblastí a oblastí k nim přilehlých vzniklo území spadající pod jediného vlastníka, Lesy České republiky. Posledním důležitým krokem je stanovení kardinálních bodů, kterými by stezka měla vést nebo naopak nesmí. Kardinální body kladné, je tedy vhodné jimi stezku vést, jsou místa různým způsobem atraktivní pro návštěvníky. Na území Čeřínku to byla vyvýšená místa, ze kterých je možný výhled do krajiny. Místa nástupu na stezku a také místa, kde stezka křižuje komunikaci – jako místo dojezdu rychlé záchranné služby. Jedním z kardinálních bodů byla vybrána taktéž sjezdovka, která se na území Čeřínku nachází. Do budoucna by mohla sloužit jako sjezdová trať i v létě a tím se by našlo využití vleku i v letní sezóně. Negativními kardinálními body jsou na území místa se zvýšeným stupněm ochrany, PP Hojkovské rašeliniště, ChÚ Na skalce, PP Přední skála s naučnou stezkou a vzdálenější PR Čertův hrádek. Dalšími místy, která jsou negativními kardinálními body, jsou zastavěná území obcí Horní Hutě a Nový Hojkov. Nevhodné by na území Čeřínku bylo vést trasu nejnižšími polohami v okolí vodních toků, kde se nacházejí podmáčené lokality pseudoglejí a místa, která jsou nyní využívána jako lesní školky.
36
5.2
Terénní průzkum Terénní průzkum měl potvrdit,
případně vyvrátit teoretické poznatky o lokalitě.
V záporném
případě
najít
vhodnou jinou variantu vedení stezky. Hlavním úkolem terénního průzkumu bylo zaznamenání kardinálních bodů a nalezení staré lesní cestní sítě, která již není využívána a zaznamenat tyto úseky pomocí GPS. Tyto úseky staré lesní cestní sítě byly
vybrány
jako
velice
vhodná
možnost pro trasování stezky pro terénní
Obr. 28: Stará lesní cesta (foto: vlastní)
kola. Jsou již částečně zhutněné, vývojem porostu jsou zakomponovány do krajiny, a pokud vedou vrstevnicově nebo v mírném sklonu vhodném pro vedení stezky, jsou velice vhodnou alternativou k nově budovaným stezkám. Klasickými doplňky je přítomnost balvanů v jejich tělese a okolí, které mohou posloužit jako zpestření pro cyklisty, případně jako dusítka pro jejich zpomalení a usměrnění. Dalším typem, který byl nalezen a zaznamenán v terénu manuálně, byla stará Stezka
stezka
vytvořená
vedla
až
amatérsky.
na
výjimky
vrstevnicově a měla velice příjemný průběh
odpovídající
potřebám
návštěvníků. Vedla však pouze po povrchu, tudíž by bylo potřeba její těleso
zpevnit,
lépe
zakotvit
a
v některých úsecích ji vést alespoň
Obr. 29: Stará lesní stezka (foto: vlastní)
37
částečně zařízlou ve svahu. Tato cesta poté ústila na lesní svážní cestu, po které je nyní značen turistický chodník vedoucí do obce Horní Hutě, takže v případě potřeby bude snadné se dostat rychle na komunikaci, k nástupním místům a k místu dojezdu rychlé záchranné služby. Postup terénního záznamu Při terénním zaměřování jsem využil všech dostupných informací o lokalitě a dále jsem zužitkoval vlastní znalost terénu. Postupoval jsem vždy od kladných kardinálních bodů předem vytyčenými směry, které byly zvoleny jako potencionálně vhodné při předchozím teoretickém studiu lokality vždy tak, aby byly propojeny kladné kardinální body nebo aby trasa vedla vhodným
terénem.
Propojení
poté
bude
uskutečněno
pomocí
nástrojů
programu
ESRI ArcGIS 10.
5. 3
Využití geoinformačních systémů v projektování singltreku Pro navržení optimální trasy singltreku bylo využito nástrojů geografických
informačních systémů (GIS). Geografické informační systémy jsou v dnešní době hojně využívány k usnadnění krajinného plánování, projekci liniových staveb nevyjímaje. Funkčně tyto systémy využívají nástrojů na bázi nákladových neboli frikčních (třecích) povrchů a digitálního modelu terénu (DMT), který nám slouží jako výchozí podkladová vrstva. 5. 3. 1 Vymezení pojmů v GIS Digitální model terénu (DMT) Digitální model terénu
je
digitální
reprezentací
reliéfu
terénu, který si nese polohopisné informace a
na
základě
interpolace je užíván
Obr. 30: Digitální model terénu (ESRI ArcGIS 10)
k 3D 38
operacím.
Nejrozšířenější formou pro jeho prezentaci je rastrová podoba. K vytvoření digitálního modelu terénu se používá nejčastěji vrstevnicový balíček Základní Báze Geografických Dat České republiky (ZABAGED) s výškopisnými informacemi. Na základě DMT můžeme získávat podélné profily, spádové profily i pracovat s viditelností objektu z různých úhlů, atd. Akumulační (nákladová) vzdálenost Akumulační (nákladová) vzdálenost vyjadřuje vzdálenost každé buňky od zdroje v jednotkách nákladů. Je důležitá pro výpočet nákladů potřebných k překonání dané vzdálenosti. Vychází z předpokladu, že pohyb v různých prostředích se liší vynaložením různého množství energie, nákladů a překonání různě velkých odporů. Například pohyb přes krajinu s různým půdním krytem (les, louka, silnice, zastavěná plocha, atd.) je složitější než pohyb přes homogenní rovinu. Pro modelování tohoto druhu změn se v prostředí GIS využívají analýzy nákladových vzdáleností. V tomto případě se vzdálenost počítá s využitím frikčních povrchů (Tuček, 1998). Je využitelná při hodnocení dostupnosti různých lokalit s ohledem na obtížnost přechodu terénem, či konstrukci izolinií náročnosti dosáhnutí určitých lokalit. K pojmu akumulační vzdálenost se váže pojem izotropického a anizotropického povrchu (Hlásný, 2007). Když se počítá nákladová vzdálenost, vytvoří se nákladový povrch nebo povrch oceněných vzdáleností pro pohyb ze zdroje. V tomto případě se však vzdálenost při pohybu přes každou buňku násobí frikční hodnotou, uloženou pro každou buňku ve frikčním povrchu. Hodnoty ve výsledném nákladovém vzdálenostním povrchu budou vyjadřovat vzdálenost každé buňky od zdroje v jednotkách „nákladů“ – kaloriích, časových jednotkách, dolarech, relativních jednotkách, atd., které jsou určené hodnotami ve vstupním frikčním povrchu (Tuček, 1998). Trasování v GIS je možné na základě tzv. anizotropických povrchů, které zohledňují nejen náklady na překonání buňky s určitou hodnotou frikce danou frikčním povrchem, ale také náklady na překonání buňky v určitém směru.
Izotropický a anizotropický povrch 39
Izotropický povrch je povrch, u kterého je předpoklad možnosti pohybu všemi směry stejně obtížně a se stejnými náklady. Nelze u něj tedy určit preferenční směry s nižšími náklady (Hlásný, 2007). Takový povrch by mohl být znázorněn jako přesně vyvážený stůl s kuličkou, pro kterou je pohyb na všechny strany stejně obtížný. S izotropickými povrchy pracuje nástroj Cost Distance. Anizotropický povrch je naopak povrch, který je závislý na směru. Toto také častěji simuluje skutečnost, kdy průchod terénem je po určitých trasách snazší. Může se jednat například o svažitou krajinu, lepší pokrytí komunikační sítí nebo lepší spojení hromadnou dopravou. Tyto aspekty pak vytvářejí preferenční směry, ve kterých je možné dosáhnout vzdálenější lokality za stejnou jednotku námahy jako blízké lokality ve směru jiném (Hlásný, 2007). Tímto způsobem se v geoinformačních systémech trasuje s ohledem na náklady potřebné k překonání trasy. Anizotropické povrchy jsou použity při zpracovávání dat v této práci v nástroji Path Distance. Na č. 29
je
obrázku srovnání
izotropického (vlevo) a anizotropického povrchu s méně a více frikčními
vstupy
(uprostřed a vpravo).
Obr. 31: Izotropický a anizotropický povrch (Stahl, 2005)
Euklidovská a Manhattanská vzdálenost Euklidovská vzdálenost počítá reálnou vzdálenost po povrchu terénu, který můžeme přirovnat k délce přepony trojúhelníku. Je definován následujícím vzorcem:
40
Manhattanská inspirována
vzdálenost
pravoúhlou
sítí
byla
ulic
na
Manhattanu, kdy vzdálenost dvou bodů je počítána
po
trojúhelníku.
odvěsnách Definována
pravoúhlého
je
následujícím
vzorcem:
Obr. 32: Euklidovská a Manhattanská vzdálenost (Beneš, Zitová, 2004)
Na obrázku 30 je z bodu A do bodu B využito Euklidovy vzdálenosti jako přepony c a Manhattanské vzdálenosti jako odvěsen a, b.
Frikční povrch Frikční rastrovým
povrch
souborem.
je
taktéž V tomto
případě však neobsahuje kumulativní hodnoty, ale každá buňka si nese pouze jednu hodnotu, která vyjadřuje úroveň obtížnosti nebo nákladovosti
Obr. 33: Frikční povrch (Stahl, 2005)
pohybu při jejím překonávání. Lze je však skládat a jejich hodnoty jsou vstupními daty, potřebnými k vytvoření akumulačních povrchů (Jirásek, 2010). Před použitím více frikčních povrchů jako vstupu do nákladového rastru je vždy důležité reklasifikovat veličiny do společných jednotek, nejčastěji ve škále 0-1, 0-100, 0-255 (Hlásný, 2007).
41
Frikční faktory Frikční faktory jsou faktory, které nesou frikční informaci, na jejíž bázi se vytváří frikční povrch. Princip je znázorněn na následujícím modelu s automobilem na obrázcích č. 32 až č. 34. Automobil
na
obrázku
č.
32
překonává přímou vzdálenost v rovině, tudíž se nepočítá s žádným z faktorů a do nákladů na palivo se promítne pouze ujetá vzdálenost z bodu A do bodu B. Obr. 34: Path Distance (ArcGIS 10 help, 2012)
Na
obrázku
č.
33
jízdu
automobilem
ovlivňují horizontální faktory, nerovný terén a silný vítr ve směru jízdy, tudíž automobil musí překonat určitou frikci (pozitivní nebo negativní), která ovlivňuje spotřebu paliva.
Obr. 35: Path Distance – horizontální faktor (ArcGIS 10 help, 2012)
Na obrázku č. 34 nám do výpočtu vstupují pro změnu vertikální faktor a faktor terénního reliéfu. Vertikální faktor znamená, že je potřeba překonat určité převýšení. Terénní faktor je s vertikálním faktorem úzce spojen – automobil překonává vzdálenost mezi průměty bodů A a B, tudíž ve skutečnosti ujede o něco větší vzdálenost. Obr. 36: Path Distance – vertikální faktor a faktor terénního reliéfu (ArcGIS 10 help, 2012)
42
Nákladový akumulační povrch Nákladový akumulační povrch je rastrový soubor založený na bázi Euklidovské vzdálenosti, kde hodnoty vzdálenosti nenarůstají ve všech směrech stejně, ale respektují strukturu frikčního povrchu (Hlásný, 2007). Generuje se pomocí nástroje Path Distance. Tento typ povrchů se používá jako jedna ze vstupních hodnot pro hledání cesty s nejnižšími náklady. Pro vytvoření akumulačního povrchu je klíčovým krokem definice frikcí, které vyjadřují prostorové rozmístění hodnot náročnosti přechodu přes jednotlivé lokality. Ty můžou relativně komplexně opisovat podmínky prostředí, v kterém se pohybujeme (Hlásný, 2007). Termín "akumulační" znamená, že jde o součet čísel, či hodnot, a to je přesně to, co nastane při vytvoření akumulačního povrchu. Hodnota každé buňky v akumulačním povrchu reprezentuje součet celkových nákladů pro její dosažení od počátečního bodu (Jirásek, 2010). Hodnotami, které mohou vstupovat do nákladového povrchu, jsou: Vzdálenost od komunikace, sklon, erodibilita půd, prostupnost terénem, a další. Na obrázku č. 35 je
schéma
akumulačního
základního povrchu,
definováno z bodu bez určení směru, hodnoty rostou na všechny strany rovnoměrně.
Jedná
se
tedy o izotopický povrch.
Obr. 37: Akumulační povrch (izotropický) (Stahl, 2005)
5. 3. 2 Příklady použití nákladového akumulačního povrchu: Anizotropní nákladový akumulační povrch byl použit například při návrhu nejméně nákladné trasy transportu vysokého napětí elektrické energie do Evropy získané ze solárních panelů v Africe (May, 2005).
43
Při modelování pohybu vzdušných mas a následného rozptylu pylových zrn nebo semen určitých druhů rostlin na základě dat získaných na jižní polokouli Wind Scaterometrem. Studie byla zaměřena působení větru jako prostředku pro rozšiřování rostlinných druhů a transport jejich pylového materiálu (Felicisimo, 2004). Anizotropních povrchů se hojně využívá také při tvorbě algoritmu pro hledání nejméně nákladných tras pro plánování výstavby komunikací, kanálů, průplavů, potrubí a dalších liniových děl. Zejména u kanalizací, průplavů a potrubních transportů se pomocí frikčních povrchů řeší a minimalizuje problematika stoupání. U komunikací je velmi názorný příklad využití těchto algoritmů při projektování silnice na vrcholky hor sopečného původy, které mají převážně kónický tvar (Collischonn, Pilar, 2000). Nejnovějším příkladem nákladové vzdálenosti, založeném na anizotropním frikčním povrchu je studie dostupnosti lidmi v národním parku Great Smoky Mountains, kde šlo o vytyčení nejméně náročných tras pohybu mezi jednotlivými stanovišti průzkumu vegetačního pokryvu (Jobe, Todd, White, Peter, 2009). Nákladových povrchů bylo využito také při návrhu trailů pro terénní čtyřkolky. Frikčními povrchy byly vymezeny oblasti s vhodným podkladem a odpovídající nárokům vedení takto specifické stezky. Gis byly shledány jako velice užitečný pomocník a úspora času i
energie
(Snyder,
Whitmore,
44
Schneider,
Becker,
2008).
5. 4
Aplikace GIS Pro výstup této práce byly použity výše zmíněné nástroje k automatickému generování
nejvhodnějších tras k propojení úseků zaměřených v terénu. Bylo využito digitálního modelu terénu, frikčních nákladových povrchů k výběru nejvhodnějších koridorů a nástrojů, které na základě těchto povrchů vypočítají trasu s nejnižšími náklady. Všechny operace byly prováděny v programu ESRI ArcGIS 10. Vstupní data a mapové podklady: • Základní topografická mapa DMÚ 25 geoportálu Cenia (cenia_t_podklad) • Mapa chráněných území geoportálu Cenia (cenia_chranena_uzemi) • Soubor digitálních vrstevnicových dat ZABAGED • Cestní síť ČÚZK • Mapa SLT z databáze OPRL Základem pro většinu dalších operací bylo vytvoření Digitálního modelu terénu pomocí nástroje Topo to Raster s rozlišením 10 metrů. Vstupními daty byl soubor digitálních vrstevnic ZABAGED s výškovými hodnotami linií (field: elevation), které byly zinterpolovány a hranice, která omezí tvorbu DMT právě pouze pro zájmové území (typ boundary).
Obr. 38: Nástroj Topo to Raster
45
Vytvoření frikčních a nákladových povrchů Pro využití automatického trasování bylo potřeba vytvořit sadu frikčních povrchů, které nám definují terén a jeho omezení pro tvorbu tras. Vstupními parametry byly: Půdní typologie dle ÚHÚL, místa se zvýšeným stupněm ochrany, zastavěné oblasti a vzdálenost od komunikací. Na základě dat ÚHÚL byl vytvořen podklad edafických kategorií pro zájmové území. Podklad byl následně reklasifikován do sedmi kategorií dle jejich vlastností a vhodnosti pro potřeby singltreku (viz. Tab.č….). Každé kategorii byla přirazena hodnota frikce od 1 do 7 s ohledem na jejich předpoklady pro tvorbu stezky (1 – velmi vhodné, 7 – nevhodné).
Edafická kategorie
Frikční hodnota
Extrémní
1
Kyselá
2
Živná
3
Obohacená
4
Oglejená
5
Podmáčená
6
Rašelinná
7
Tab. 1: Frikční hodnoty edafických kategorií
46
Místa se zvýšeným stupněm ochrany a zastavěná plocha byly spojeny do jedné podkladové vrstvy a na principu postupné vzdálenosti (Spatial Analyst – Distance – Euclidean distance) bylo definováno 5 vzdálenostních kategorií po 100 metrech a jejich frikční parametr. Frikční parametr zde byl také reklasifikován a záměrně zvolen nelineární, aby bylo docíleno vysoké nákladové hodnoty v blízkosti těchto oblastí a tím se striktně zamezilo automatickému vedení trasy v těchto místech.
Obr. 39: Reklasifikace („New values“) vzdálenostních kategorií u míst se zvýšeným stupněm ochrany a zastavěné plochy
47
Komunikace na území Čeřínku jsou nižších tříd, přesto je ale kvůli bezpečnosti provozu na komunikaci i na stezce důležité zahrnout parametr nákladové vzdálenosti od komunikací do výpočtu optimální trasy. Rastr nákladové vzdálenosti byl opět vytvořen pomocí nástroje Euclidean distance a následně reklasifikován. Reklasifikací bylo vytvořeno 7 vzdálenostních kategorií opět s nelineárním růstem frikčních parametrů pro zamezení dlouhodobého vedení stezky podél komunikace v bezprostřední blízkosti.
Obr. Obr. 40: 38: Reklasifikace („New values“) vzdálenostních kategorií u cestní sítě
48
Na základě vysokých frikčních hodnot v prvních dvou kategoriích proběhne křížení stezky s komunikací s nejmenšími náklady na pobyt v okolí komunikace, tzn., že v této vzdálenosti od komunikace bude stezka přímá a povede vždy pod pravým úhlem vzhledem ke komunikaci, což zaručuje vysokou přehlednost místa.
Obr. 41: Frikční povrch vzdálenosti od cestní sítě (1 – nejnižší hodnota, 100 – nejvyšší hodnota)
Nákladový povrch Tvorba nákladového povrchu proběhla na základě syntézy všech frikčních povrchů a jejich parametrů. Výpočet je tedy výsledkem sečtení a vynásobení
jejich
frikčních
hodnot
a
ve
výsledném rastrovém souboru si každá buňka nese hodnotu všech frikčních faktorů. Rovnice tvorby nákladového povrchu: (Vzdálenost od cest + vzdálenost od míst se zvýšeným režimem ochrany a zástavby) ˟ Edafická kategorie = = Nákladový povrch
Na obrázku č. 40 je vidět, jak se automaticky vytvořená stezka vyhýbá místům s vyššími frikčními hodnotami a je pro ni mnohem méně nákladná delší trasa vedoucí po
49
Obr. 42: Akumulační nákladový povrch (nejsvětlejší místa jsou s největší frikcí)
buňkách s nižšími náklady. Path distance Nástroj Path Distance vytvoří akumulační nákladový povrch, v němž jsou zohledněny všechny vstupní frikční hodnoty a také vertikální a horizontální faktory ovlivňující posun a skutečná vzdálenost po zemském povrchu. Na základně těchto hodnot vznikne rastr rostoucích celkových nákladů závislý na rostoucí vzdáleností buněk od buňky zdrojové.
Obr. 43: Nástroj Path Distance
Při užití nástroje Path Distance lze zadat jak izotropní nebo anizotropní frikční povrch, tak i skutečný povrch terénu i konkrétní velikost limitních parametrů pro přesun mezi buňkami, tzv. horizontální a vertikální faktory (Jirásek, 2010). Nástroj Path Distance se využívá při 50
modelování rozptylu, plynulosti pohybu a analýzy nejméně nákladné trasy (ArcGIS 10 help, 2012). Jako místo, odkud se bude nákladový povrch počítat, se určí konec jednoho z naměřených úseků („Input raster or feature source data“). Vstupními rastry, na jejichž základě se trasa počítá, jsou nákladový povrch z předchozího kroku („Input cost raster“) a digitální model terénu („Input surface raster“). Digitální model terénu se taktéž použije i jako vertikální faktor („Input vertical raster“). Nastavení vertikálního faktoru je binární a ovlivňuje možnosti sklonu trasy, který nesmí přesáhnout 15 % (8,5 stupně) ve stoupání (kladná hodnota) i klesání (záporná hodnota). V tomto rozmezí budou hodnoty vertikálního rastru rovny 1. Výstupy nástroje Path Distance jsou dva rastry. Jeden je nákladový povrch a druhý je směrový rast BackLink, který nám určuje nejméně nákladný návrat ke zdroji. Oba jsou důležité pro následující nástroj Cost Path.
Cost path
Obr. 44: Nástroj Cost Path
Tento nástroj nám generuje trasu v rastrovém formátu, kdy jsou spojeny buňky s celkovým nejnižším nákladem všech buněk v navrhnuté trase. Trasa se počítá způsobem
51
návratu k bodu, který je zadán v Path Distance, tudíž nyní jako počátek určuji bod, který s ním chci propojit („Input raster or feature destination data“). Jako rastrové vstupní hodnoty jsou důležité oba výstupy Path Distance: Rastr nákladového povrchu („Input cost distance raster“) a rastr nejméně nákladného návratu ke zdroji („Input backlink raster“). Hodnoty pro výpočet trasy jsou voleny charakteristiky Id („Destination field“). Typ výpočtu je zvolen pro každou buňku, ze kterých je pak trasa následně složena („Path type“). Pro možnost následných úprav tras, vytvoření podélných profilů a exportu je nezbytné rastrový formát převést na vektorový pomocí nástroje Raster to polyline. Tyto tři nástroje jsou použity opakovaně pro všechny body (konce a začátky zaměřených úseků), které jsou propojovány úseky vygenerovanými.
5.5
Editace vygenerovaných úseků Úseky generované pomocí programu ArcGIS splňují kriteria zadaná při jejich návrhu. Program vypočítal faktorům
vzhledem
k zadaným
nejoptimálnější
jednotlivých
úseků,
které
vedení tudíž
splňují pravidla pro trasování stezek pro terénní cyklistiku. Jedná se o podélný sklon, propojení kladných kardinálních bodů a naopak objetí těch
záporných.
Trasy a
jejich
začátky jsou i snadno dostupné z nástupních bodů a jsou vylišena i místa pro dojezd záchranné služby. Při detailnějším pohledu jsou však
patrné
jemné
nedostatky
způsobené převedením z rastrového
Obr. 45: Mapa stezek před editací
52
souboru na vektorový. Při generaci do rastrového souboru byla trasa definována jako řetěz buněk o velikosti 10 ˟ 10 metrů. V místech, kde se navrhnutá trasa lomí nebo se zde nachází terénní překážka v podobě vyššího podélného sklonu, program generoval jako vhodné více buněk vedle sebe. Po převedení do vektorového formátu se nám tato místa
Obr. 46: Čtverce ve zlomu stezky
zobrazila jako čtverce, případně řetězce čtverců. Například z obrázku č. 44 se dá usuzovat, že v těchto místech je stezka zalomena a na krátkém úseku vedena pod vyšším úhlem než je 15%. Bude tedy následně při realizaci potřeba stezku protáhnout a v závislosti na terénu zvolit vhodný druh zatáčky. V místech, kde se okruh větví,
jsou
generované
úseky
vedeny souběžně vedle sebe. Zde bude nutné obě linie sjednotit do Obr. 47: Rozdvojení před editací
jediné a oddělit je až v místě, kde se od sebe znatelně vzdalují. Tato souběžnost cest se stala na základě toho, že každý jednotlivý úsek byl generován samostatně a nezávisle na ostatních úsecích. Tudíž ze stejného výchozího bodu se cesta do dvou různých cílových bodů liší již od samého počátku. Nepřesnost byla odstraněna Obr. 48: Rozdvojení po opravení nepřesností
posunutím místa, kde se stezky oddělují, až za lesní cestu.
53
Naopak u všech bodů, kde se zaměřené
úseky
napojují
na
úseky
generované, došlo k nepřesnosti napojení, která je v řádu několika buněk. Tato chyba vznikla na základě podobnosti vlastností buněk v okolí těchto bodů, kdy program jednoduše ukončil generovanou trasu někde v okolí bodu. Tato chyba je však pouze kosmetickou a oprava bude jednoduchou editací odstraněna a do následného výstupu se nepromítne.
Obr. 49: Nepřesnost napojení
54
6
VÝSLEDKY
V terénu zaměřené úseky byly úspěšně
propojeny vygenerovanými
úseky a vznikla síť stezek, kde si různými
kombinacemi
může
návštěvník vybrat až z pěti možností projetí. Sjezdová trať má vhodné podmínky na tvorbu bike parku pro náročnější návštěvníky, tzv. freeriderů a jezdců downhillu, kde ale bude ovšem možnost projetí i pro ostatní návštěvníky, aby se mohli dostat na spodní větev Trailu 1, která začíná pod sjezdovou trať. Traily jsou vedeny v okolí obce Horní Hutě a několikrát křižují lesní cesty třídy 1L a 2L, tudíž je velice jednoduché trail v případě potřeby Obr. upravených Obr. 48: 50: Mapa Trasy po vyrovnánítrailů s nástupními místy a místy dojezdu RZS
opustit a přemístit se na nástupní místa, či do míst příjezdu záchranné služby. Tyto místa budou v terénu označena
informačními tabulemi a na trailu v okolí budou umístěné směrovky, které na ně cyklisty snadno dovedou. Nástupní body jsou tři a jsou umístěny vždy na místech, kde je možnost zaparkování a snadného přístupu na některý, popřípadě na více trailů:
55
1. Nástupní místo U chaty – návštěvník má možnost dojet autem až k chatě, jsou zde parkovací kapacity pro cca 20 automobilů. Z tohoto místa je možné začít Trail 1 nebo se přemístit na Sjezdovou trať, kde bude možné využít bike parku a na pod ním začít Trail 1 na jeho spodní větvi. Je zde také možnost občerstvení a přespání na chatě Čeřínek. 2. Nástupní místo Hutě – parkoviště s kapacitou až 30 automobilů je umístěno uprostřed okruhu a do vzdálenosti jednoho kilometru po asfaltové cestě je možno nastoupit na okruh na třech místech. 3. Nástupní místo Pod sjezdovkou – parkoviště pro cca 20 automobilů, které je v zimě využíváno návštěvníky sjezdové tratě. Z tohoto nástupního místa lze začít na Trailu 1 v jeho spodní větvi. Z tohoto místa je také možné využít lanového vleku, který návštěvníky vyveze na začátek Sjezdové tratě, zde je pak možnost sjetí opět po Sjezdové trati nebo využít horní větev Trailu 1.
Traily jsou celkem čtyři, které jsou ještě doplněny možností freeride/downhill parku na sjezdové trati. Traily jsou prozatím pojmenovány pracovními názvy Trail 1, Trail 2, Trail 3 a Sjezdová trať: 1.
Trail 1 – nejdelší trail, který začíná od chaty Čeřínek, má 5600 m (horní větev) a 5300 m (dolní větev). Po tomto trailu je lze volit ze dvou možností projetí. Jedna vede po západním hřebeni okolí obce Horní Hutě a je to klasický stezka. Druhá možnost je využít sjezdové trati a pak dále pokračovat po stezce pod ní. Po cca 1,5 km se tyto dvě větve opět spojí a trail pokračuje jižní částí lokality a vrací se zpět k obci Horní Hutě, tentokrát z východní strany. Na tomto místě Trail 1 jedna končí a návštěvník si vybírá z dvou možností návratu k chatě Čeřínek.
2.
Trail 2 – je svou délkou 1700 m nejkratší částí okruhu, která nás dovede zpět k chatě Čeřínek. Vede severně nad obcí Horní Hutě.
56
3.
Trail 3 – je dlouhý 3250 m a má první metry společné s Trailem 2. Po 400 metrech se oddělí a vede okolo kóty 673, dále přes Suchý kopec a kolem vrchu Čeřínek nás ze severní strany dovede k chatě Čeřínek.
4.
Sjezdová trať – zde je záměr vybudovat bike park pro jezdce technicky náročnější, pro jezdce freeride a downhill. V tomto projektu je počítáno s letním využitím lyžařského vleku.
Na okruhu stezek je také celkem osm míst, kam může v případě potřeby dojet rychlá záchranná služba. Místa jsou zaznačena na mapě červeným křížkem a mapu budou mít záchranné složky k dispozici i se souřadnicemi jednotlivých bodů.
57 Obr. 51: Podélné profily trailů
7
MOŽNOSTI FINANCOVÁNÍ
Financování stezek pro terénní cyklistiku lze zařadit do oblasti rozvoje venkova a cestovního ruchu, kde je hned několik možností dotačních titulů. Dva nejvýznamnější z nich jsou Fondy Evropské unie ROP NUTS II a Program rozvoje venkova ČR. ROP NUTS II, konkrétně region soudržnosti Jihovýchod (Jihomoravský kraj a kraj Vysočina), je zaměřen na propojení a modernizaci prostředků veřejné dopravy, infrastruktury a služeb cestovního ruchu, přípravu menších podnikatelských ploch a zlepšování podmínek k životu v obcích a na venkově především prostřednictvím zkvalitnění vzdělávací, sociální a zdravotnické infrastruktury (http://www.strukturalni-fondy.cz, 2012). ROP NUTS II jsou financovány z Evropského fondu pro regionální rozvoj (ERDF). Pro návrh stezky je nejvhodnější titul: ROP NUTS II Jihovýchod Prioritní osa 2
Rozvoj udržitelného cestovního ruchu
Oblast podpory 2.1
Rozvojinfrastruktury pro cestovní ruch
Program rozvoje venkova ČR přispívá k dosažení cílů stanovených Národním strategickým plánem rozvoje venkova, tj. k rozvoji venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, zlepšení stavu životního prostředí a snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. Program dále také podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem rozvíjet podnikání, vytvářet nová pracovní místa, snížit míru nezaměstnanosti na venkově a posílit sounáležitost obyvatel na venkově (http://eagri.cz, 2012). Konkrétní dotační titul pro budování stezky je: Program rozvoje venkova ČR pro období 2007 – 2013 Osa II
Zlepšování životního prostředí a krajiny II.2
Skupina opatření zaměřená na udržitelné využívání lesní půdy
58
II.2.4.
Obnova lesního potenciálu po kalamitách a podpora společenských funkcí lesů II.2.4.2. Neproduktivní investice v
59
lesích
8
DISKUZE S rostoucími možnostmi rekreace roste také jejich specializace, která vyžaduje nové a
na cílové skupiny zaměřené rekreační prostředí. Takové prostředí mají lidé tendence si vytvářet svévolně v místech, kde je to pro ně vhodné. Bohužel takovéto svévolně utvářené prostředí, zejména jedná-li se o stezky ať už pro cyklisty, či jiné návštěvníky volné krajiny s sebou nese určitá rizika. Pokud nejsou dodrženy základní pravidla tvorby, bude stezka rychle degradovat a místo kýženého odpočinku a relaxace bude její zdolávání stále obtížnější a lidé budou hledat a utvářet nové úseky, které povedou mimo zničené úseky. Takováto stezka se stane brzy neudržitelnou a v krajině bude působit rušivým dojmem jak esteticky, tak i funkčně. V této diplomové práci je navrhnuta metoda tvorby stezky pro terénní cyklistiku, která využívá potenciálu geografických informačních systému pro tento druh analýzy. Studie zároveň zahrnuje pravidla pro tvorbu stezek pro terénní cyklistiku, které jsou uplatňovány po celém světě. V terénním průzkumu byly nejprve zaměřeny části starých lesních cest a amatérských stezek, které svými vlastnostmi splňovali požadavky stezky pro terénní cyklistiku a následně k jejich propojení bylo využito několika analýz v prostředí GIS. V prostředí geografických informačních systémů, konkrétně programu ArcGIS, který byl použit pro zpracování této diplomové práce je přínosem možnost využití současně řady faktorů, které do tvorby promlouvají. Bylo tak učiněno na základě frikčních povrchů, kde každý frikční povrch představoval jedno z pravidel pro tvorbu stezek. Do výsledných tras byly jako vstupy zařazeny sklonitostní charakteristiky terénu v podobě digitálního modelu terénu, půdní charakteristiky edafických kategorií. Dále pak vzdálenosti tras od zástavby, území se zvýšeným stupněm ochrany a vzdálenost od cestní sítě. U sklonitostních charakteristik bylo důležité dodržení zásady deseti procent a zásady poloviny. Aby byla stezka udržitelná, nesmí se stát dráhou soustředěného odtoku vody, tzn., že nesmí mít vlastnosti spádnicové stezky. Tento problém řeší zásada poloviny. Zásada deseti procent ještě zpřísňuje zásadu poloviny tím, že celkový podélný sklon stezky by neměl přesáhnout klesání/stoupání nad hodnotu 10 %. V krátkých úsecích lze jít až na hodnotu 15 %. S touto podmínkou si program při analýze poradil velmi dobře. Dle podélných profilů (viz. 60
Obr. 51) tras můžeme vidět, že zásada 10 % byla dodržena po celé délce trailu. V určitých místech, kde se trail lomí v klesání a prudce mění směr, je možné vidět, že není možné tuto zásadu dodržet. Tyto místa program „označil“ čtverci (Obr. 44). Tyto úseky budou řešeny při následné realizaci přímo v terénu vhodnou variantou zatáček tak, aby bylo zásady 10 % docíleno. Frikční povrchy na základě edafických kategorií a vzdáleností od vybraných lokalit a cest byly spojeny do nákladového akumulačního povrchu. Vlastnosti jednotlivých frikčních povrchů se do výsledného návrhu optimální trasy promítnou na základě jejich váhy, která byla předem určena s ohledem na potřeby cyklistů a udržitelnosti stezky. Jedná se zejména, aby trasa vedla po vhodném podloží, křižovala cesty minimálně a v kolmém směru a nevedla zbytečně blízko lokalit, které nejsou pro vedení stezky vhodné. K těmto analýzám bylo využito nástrojů Path Distance a Cost Path. Využití geografických informačních systémů bych shledal jako vhodnou alternativu k striktně terénnímu navrhování stezek. GIS ušetří množství času a energie při vytyčování vhodných lokalit pro vedení stezek. Zároveň je ale nutné mít znalost terénu, v němž je stezka plánována a následně se do terénu opět vypravit a projít programem navržené úseky. Tímto postupem je možné navrhnout optimální trasy pro terénní traily, které budou pro návštěvníky atraktivní
a
zároveň
dodržet
potřebné
61
podmínky
pro
jejich
udržitelnost.
9
ZÁVĚR
V předkládané práci byl řešen návrh projektu stezky pro terénní cyklistiku v okolí vrchu Čeřínek na Českomoravské vrchovině. Lokalita byla vybrána na základě vhodných terénních a přírodních podmínek a také díky jejímu umístění v širším územním členění a absence jakéhokoli podobného zařízení v okolí. Záměrem bylo navrhnout síť stezek, které zahrnují úseky zaměřené v terénu, jenž byly posléze propojeny v prostředí programu ESRI ArcGIS 10. Úseky zaměřenými v terénu, byly staré a již nepoužívané lesní cesty, které vedou vrstevnicově a pod úhly stoupání i klesání maximálně 15 %, aby tak splňovali podmínky pro tvorbu stezek pro terénní cyklistiku neboli singltreků. Jelikož jsou tyto cesty již dlouhou dobu nepoužívány, opět splývají s krajinou a vedení stezky po jejich tělese bude tudíž nenásilné a citlivě zakomponovatelné do místní krajiny. Na jejich tělese se již také nacházejí určité nerovnosti a balvany, které je možno k tvorbě stezky vhodně využít. Druhou skupinou zaměřených úseků byly úseky staré lesní pěšiny, která je v současnosti v malém měřítku stéle využívána. Její těleso je již značně poškozenou dlouhou dobou bez údržby. Pro návrh stezky je však velmi vhodným řešením pro svou linii vedoucí vrstevnicově, po úbočí svahů a vhodným řešením zatáček, které by v případném budování singltreku potřebovaly jen minimální úpravy. V některých místech by bylo potřeba pěšinu lépe zakotvit do terénu, jelikož vede pouze po povrchu terénu, popřípadě výkopem ji začlenit do svahu. K propojení zaměřených úseků bylo využito pracovního prostředí programu ArcGIS a jeho nástrojů pro práci s frikčními povrchy. Nejprve byl vytvořen digitální model terénu, jehož charakteristiky vstupovali do analýzy jako vertikální faktor. Poté na základě edafických kategorií, vzdáleností od cest, zastavěných území a území s vyšším stupněm ochrany byly vytvořeny jednotlivé frikční povrchy, ze kterých byl následně vytvořen akumulační nákladový
62
povrch nesoucí vlastnosti všech dílčích frikčních povrchů. Frikční neboli třecí povrchy nám udávají míru tření, které je potřeba překonat při pohybu přes jednotlivé buňky rastru. Na základě těchto podkladů bylo pomocí nástroje Path Distance vytvořeny nákladové rastry ke konkrétním bodům, koncům nebo začátkům v terénu zaměřených úseků. Nástrojem Cost Path pak byla vygenerována trasa propojující koncový bod jedné zaměřené trasy se začátkem jiného zaměřeného úseku. Nástroj Cost Path pracoval na základě výstupů nástroje Path Distance. Tento proces byl opakován pro všechny naměřené úseky. Výsledkem diplomové práce je ucelený okruh několika trailů, které je možno kombinovat a získat tímto několik možností projetí. Všechny traily jsou navrhovány dle metodik českých i mezinárodních organizací pro tvorbu stezek a splňují tudíž všechny podmínky pro jejich udržitelnost.
63
10
SUMMARY
In my submitted thesis is proposed project of single track located in hillside of peak Čeřínek in Českomoravská vrchovina. Locality was chosen for its suitable terrain and ecological conditions, good placement location, where is no similar project around. The targed was to design network of trails composed of sections positioned directly in terrain (with GPS receiver) which were after connected in ESRI ArcGIS environment. Terrain positioned sections were old and no more used forest ways which lead horizontally with positive and negative slope maximal 15 %. For this character they are suitable for trail tracking. These old ways are already part of a nature again and tracking of the single tracks will be possible softly and easy design into the landscape. On their corpus is already many roughness and rocks which can be perfectly designed like part of the trail. The other group of positioned sections were parts of old wood path, which is still lightly used. Its corpus is already damaged of maintenance deficiency. For the trail it has very suitable characteristic like its contour flow, leading in the hillside and very good design of curves which will need just a finish arrangement. In some parts will be necessary fix the path stronger into the terrain for better sustainability and longer durability. For connection these positioned sections was used work environment ArcGIS 10 tools and analyses on basement of frictional surfaces. First step was to make triangulated irregular network to get a vertical factor. Next step was to complete each single friction surface of soil characteristic, distances from roads, built area and distance from areas with special protection management. From these single frictional surfaces was made one cost surface with characteristics of all single friction surfaces. Friction surfaces indicate how much cost to pass each cell of the raster. On the basement of this background was prepared accumulation cost surface (Path Distance tool) counting from special points – starting /ending – of the positioned trails. After 64
was generated (with using Cost Path tool) new trail connected ending point of one positioned trail section with starting point of another one. Cost Path tool works with Path Distance outputs. This analysis was repeated for every positioned part of the trail. Output of my thesis is network of several trails for mountain biking, which biker can combine and get more option to ride. All these trails are followed methodics of mountain biking organisations for trail building and they have the ability of sustainability and low cost maintenance. Using geographical information system is useful way how to save time and energy when design the trails. It is helper and working with the friction surfaces it easily defines areas with suitable potential for leading the trails. But after is necessary to prove the generated data in terrain and make sure that everything is passed, in case make a suggest how to fix occasionally
problems.
65
SEZNAM ZKRATEK
GIS
Geografické informační systém
GPS
Global position system
ČEMBA
Česká mountainbiková asociace
IMBA
Mezinárodní mountainbiková asociace
ÚHÚL
Ústav pro hospodářskou úpravu lesa
SLT
Soubor lesních typů
LVS
Lesní vegetační stupeň
OPRL
Oblastních plánů rozvoje lesa
ZABAGED
Základní báze geografických dat
CHÚ
Chráněné území
PP
Přírodní památka
PR
Přírodní rezervace
ČÚZK
Český ústav zeměměřičský a katastrální
ROP
Regionální operační program
NUTS
Nomenklatura územních statistických jednotek
ERDF
Evropský
fond
pro
66
regionální
rozvoj
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Knižní publikace: DAFFYD, D., KVASNIČKA, T., HERMOVÁ, H. (2009): Směrnice a standardy pro stavbu stezek pro síť stezek pro terénní cyklistiku v Novém Městě pod Smrkem a Lázních Libverda. Česká mountainbiková asociace, Trails for your environment. IMBA. (2004): Trail Solutions: IMBA’s Guide to Building Sweet trails. 272 s. ISBN-13: 9780975502303 Zákon o lesích a příslušné vyhlášky. (2003), Praha: Agrospoj, 136 s. Praktická příručka. Zákon č. 114/92 Sb. O ochraně přírody a krajiny. (1992). ČSN 73 6108 Lesní dopravní síť. (1995), Praha: Český normalizační institut, 28 s. TAUBER O. (1987): Periglaciální jevy jihozápadní části Českomoravské vrchoviny. Vlastiv.Sbor.Vys.,odd.přír.,7-91. Jihlava.
QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. Academia, 73 s. CULEK, M. a kol. (2005): Biogeografické členění České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 589 s. ISBN 80-86064-82-4
VOPRAVIL, J., KHEL, T., (2008): Seriál: Půdní typy České republiky – Kambizem. Úroda 2008, roč. 56, č. 2, 83 s. HLÁSNÝ, T. (2007): Geografické informační systémy: priestorové analýzy. Bánská Bystrica, Národné lesnické centrum. ISBN: 978-80-8093-029-5 SCHNEIDER K., ROBBINS P. (2009): GIS and Mountain Environments. Clark University, Worcester, MA 01610 USA TUČEK, J. (1998): Geografické informační systémy: principy a praxe. Computer Press. ISBN 80-7226-091 67
URL publikace: HERMOVA, H. (2008): Rekreačni cesty pro cyklisty: Východiska, důsledky a řešeni. Jablonec nad Nisou, ČeMBA., 32 s. [cit. 2012-02-30] Dostupné online na: http://www.cemba.cz/publikace/hermova-h-rekreacni-cesty-procyklisty.pdf KVASNIČKA, T. (2008): Singltrek, rekreační stezky pro terénní cyklistiku. Jablonec nad Nisou, ČeMBA., 48 s. [cit. 2012-02-30] Dostupné on-line na: http://www.cemba.cz/publikace/Kvasnicka-T-Singltrek-Rekreacni-stezkypro-terennicyklistiku.pdf MARION, J., WIMPEY, J. (2008): Dopady terénní cyklistiky na životní prostředí: přehled vědeckých výzkumů a vhodných postupů údržby. ČeMBA, Jablonec nad Nisou. [cit. 2012-02-30]. Dostupné on-line na: http://old.cemba.eu/cemba/www.cemba.cz/publikace/Marion_Wimpey_Dopady_terenni_cyklisti ky.pdf SINGLTREK POD SMRKEM: Co je Singltrek (2008). [cit. 2012-02-30]. Dostupné on-line na:http://www.singltrekpodsmrkem.cz/cs/co-je-singltrek USDA Forest Service Technology and Development Program: Trail Construction and Maintenance Notebook (2007). [cit. 2012-02-30] Dostupné online na: http://www.fhwa.dot.gov/environment/fspubs/07232806/index.htm PETRÁNEK, J. (1993): Granodiorit. Online geologická encyklopedie. [cit. 2012-03-30] Dostupný z WWW:
TAXONOMICKÝ KLASIFIKAČNÍ SYSTÉM PŮD ČR, 2012: Kambizem. Encyklopedie online
[cit.
2012-03-01].
Dostupné
online
na:
WIKIPEDIE, 2012: Hojkovské rašeliniště. Encyklopedie online [cit. 2012-03-01]. Dostupné
online
68
na:
JIŽNÍ ČECHY A ŠUMAVA, 2012: Čeřínek [cit. 2012-03-01]. Dostupné online na: HERBER - KVALITNĚ. 2002 - 2010 [cit. 2012-03-30]. Dostupné online na: BENEŠ, M., ZITOVÁ, B. (2004): Nephele: Databáze restaurátorských zpráv s možností vyhledávání podle textové a obrazové informace. ZOI, Ústav teorie informace a automatizace, Akademie věd České republiky. Databáze online [cit. 2012-03-25] Dostupné online na: dar.site.cas.cz/download.php?bd=247
MAY, N. (2005): Eco-balance of a Solar Elektricity Transmission from North Africa to Europe. Databáze online [cit. 2012-03-25], Dostupné online na: http://www.dlr.de/tt/en/Portaldata/41/Resources/dokumente/institut/system/projects/Ecobala nce_of_a_Solar_Electricity_Transmission.pdf STAHL, CH. W. (2005): Accumulated Surfaces & Least-Cost Paths: GIS Modeling for Autonomous Ground Vehicle (AGV) Navigation. Databáze online [cit. 2012-03-25] Dostupné online na: http://scholar.lib.vt.edu/theses/available/etd-05262005-151814/unrestricted/thesisfinal.pdf SNYDER, S. A., WHITMORE, J. H., SCHNEIDER, I. E., BECKER, D. R. (2008): Ecological kriteria, participant preferences and location models: A GIS approach towards ATV trail planning. Minnesota, Elsevier Ltd., Databáze online [cit. 2012-03-25] Dostupné online na: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0143622808000349 ESRI: Support. 200? [cit. 2011-03-30]. Dostupné online na: ARCDATA PRAHA: Geoinformační systémy., 2011 [cit. 2012-03-30]. Dostupné online na: http://www.arcdata.cz/podpora/tipy-atriky/Kategorie/?contentId=75125 FONDY EVROPSKÉ UNIE: ROP NUTS II Jihovýchod., 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné online na: http://www.strukturalni-fondy.cz/getdoc/5cda7326-fe7e-4661-98d56570f27a0f55/ROP-NUTS-II-Jihovychod PROGRAM ROZVOJE VENKOVA ČR: Osa II., 2012 [cit. 2012-04-15]. Dostupné online na: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/program-rozvoje-venkova-naobdobi-2007/opatreni-osy-ii/
69
Mapové podklady: PORTÁL VĚŘEJNÉ SPRÁVY: Mapové služby. 200? [cit. 2011-12-12]. Dostupné online na: < http://geoportal.gov.cz/web/guest/wms;jsessionid=26871600B33228EBD559503B95801150/> ÚHUL BRANDÝS NAD LABEM. 2003-2009 [cit. 2011-12-12]. Dostupný online na: <www.uhul.cz> GEOPORTÁL ČUZK: http://geoportal.cuzk.cz
Zabaged.
200?
[cit.
2011-12-11].
Dostupný
online
na:
URL obrázků: Obr. 52: Využití přirozených překážek [cit. 2011-12-11]. Dostupný online na: http://vasupandey.com/?p=11 Obr. 53: Stezka tvořená skládáním kamenů [cit. 2011-12-11]. Dostupný online na: iDNES, online: http://cestovani.idnes.cz/budovani-cyklostezek-po-ceskukdyz-predrazeny-asfalt-tece-krajinou-11x-/ig_kolo.aspx?c=A070327_114655_ig_kolo_tom Obr. 54: Terénní schod na stezce [cit. 2011-12-11]. Dostupný online na: http://www.tripadvisor.com/Attraction_Review-g1161073-d1997198Reviews-Purple_Mountain_Bike_Hire_Centre-Kielder_Northumberland_England.html Obr. 55: Singltrek v Utahu, USA [cit. 2011-12-11]. Dostupný online na: http://www.mavic.com/en/news/company/Most-famous-and-epic-MTBtrails, 2012) Obr. 56: Kanadský singltrek v Britské kolumbii [cit. 2011-12-11]. Dostupné online na: http://www.avidtrips.com/trip/overview/583/cycling/canada/rockymountain-single-track, 2012) Obr. 57: Waleská stezka ve Velké Británii [cit. 2011-12-11]. Dostupné online na: http://magazine.bikeradar.com/2011/02/25/inspirational-uk-rides/ Obr. 58: Singltrek pod Smrkem [cit. 2011-12-11]. Dostupné online na: http://www.harrachov-info.cz/data/ubytovani/412/singltrek-pod-smrkem412.jpg,
70
Obr. 59: Geomorfologické zařazení [cit. 2011-01-21]. Dostupné online na: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/00/Kremesnicka_vrchovina_CZ_I2C-1.png Obr. 60: Geologické podloží Čeřínku [cit. 2011-01-21]. Dostupný online na: http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/show_map.php?mapa=g50zj&y=680500&x=1 131400&s=1 Obr. 61: Širší začlenění zájmového území [cit. 2011-01-21]. Dostupný online na: http://www.herber.kvalitne.cz/FG_CR/biogeografie.html
71
SEZNAM PŘÍLOH
Seznam obrázků: Obr. 1: Stezka pro terénní cyklisty, Rychlebské stezky (foto: vlastní)
8
Obr. 2: Zásada poloviny (Kvasnička, 2008)
8
Obr. 3: Zásada 10 procent (Kvasnička, 2008)
8
Obr. 4: Příčný sklon (Kvasnička, 2008)
8
Obr. 5: Terénní svodnicová vlna (Kvasnička, 2008)
8
Obr. 6: Miskovitá zemní svodnice (Kvasnička, 2008)
8
Obr. 7: Využití přirozených překážek (www.vasupandey.com, 2011)
8
Obr. 8: Stezka tvořená skládáním kamenů (iDNES, 2011)
8
Obr. 9: Kladina (Kvasnička, 2008)
8
Obr. 10: Plně zařízlá stezka (IMBA, 2004)
8
Obr. 11: Stoupající zatáčka (IMBA, 2004)
8
Obr. 12: Klopená zatáčka (Kvasnička, 2008)
8
Obr. 13: Točka s vypuklou plání (IMBA, 2004)
8
Obr. 14: Lávky na Rychlebských stezkách
8
Obr. 15: Terénní schod na stezce
8
Obr. 16: Dusítka z kamene a klády
8
Obr. 17: Singltrek v Utahu, USA (www.mavic.com, 2011)
8
Obr. 18: Kanadský singltrek v Britské kolumbii
8
Obr. 19: Waleská stezka ve Velké Británi
8
Obr. 20: Singltrek pod Smrkem (Harachov, 2011)
8
Obr. 21: Rychlebské stezky
8
Obr. 22: Širší začlenění zájmového území (ESRI ArcGIS, Cenia)
29
Obr. 23: Geomorfologické zařazení (wikipedia.org, 2012)
8
Obr. 24: Geologocké podloží Čeřínku (www.geology.cz, 2012)
8
Obr. 25: Širší začlenění zájmového území (www.herber.kvalitne.cz, 2012)
8
Obr. 26: Edafické kategorie
8
Obr. 27: Soubor vrstevnic ZABAGED
8
Obr. 28: Stará lesní cesta (foto: vlastní)
8
Obr. 29: Stará lesní stezka (foto: vlastní)
8
Obr. 30: Digitální model terénu (ESRI ArcGIS 10)
8
72
Obr. 31: Izotropický a anizotropický povrch (Stahl, 2005)
8
Obr. 32: Euklidovská a Manhattanská vzdálenost
8
Obr. 33: Frikční povrch (Stahl, 2005)
8
Obr. 34: Path Distance (ArcGIS 10 help, 2012)
8
Obr. 35: Path Distance – horizontální faktor
8
Obr. 36: Path Distance – vertikální faktor a faktor terénního reliéfu (ArcGIS 10 help, 2012)
8
Obr. 37: Akumulační povrch (izotropický) (Stahl, 2005)
8
Obr. 38: Nástroj Topo to Raster
8
Obr. 39: Reklasifikace („New values“) vzdálenostních kategorií u míst se zvýšeným stupněm
8
Obr. 40: Reklasifikace („New values“) vzdálenostních kategorií u cestní sítě
8
Obr. 41: Frikční povrch vzdálenosti od cestní sítě
8
Obr. 42: Akumulační nákladový povrch
8
Obr. 43: Nástroj Path Distance
8
Obr. 44: Nástroj Cost Path
8
Obr. 45: Mapa stezek před editací
8
Obr. 46: Čtverce ve zlomu stezky
8
Obr. 47: Rozdvojení před editací
8
Obr. 48: Rozdvojení po opravení nepřesností
8
Obr. 49: Nepřesnost napojení
8
Obr. 50: Trasy po vyrovnání
8
Obr. 51: Podélné profily trailů
8
73
