MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2013

Bc. LUCIE SMUTNÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství _____________________________________________________

Pesticidní ochrana kmínu kořenného (Carum carvi L.) Diplomová práce

Vedoucí práce: Vypracovala: Ing. Blanka Kocourková, CSc. Bc. Lucie Smutná ____________________________________________________________ Brno 2013

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem „Pesticidní ochrana kmínu kořenného (Carum carvi L.)“ vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ……………30.4.2013………

podpis autora ………………………………………

PODĚKOVÁNÍ Děkuji vedoucí diplomové práce paní Ing. Blance Kocourkové, CSc. za trpělivost, veškeré rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této práce. Dále chci poděkovat panu Ing. Antonínu Vaculíkovi, Ph.D. za vstřícný přístup, poskytnutí konzultací a materiálu potřebného ke zpracování mé závěrečné práce. Velké poděkování patří také mé rodině, která mne podporovala během celého studia.

ABSTRAKT Diplomová práce je zaměřena na pesticidní ochranu kmínu. Kmín je u nás nejpěstovanější kořeninová rostlina, pěstuje se na ploše od 2 000 do 4 000 ha. Pěstuje se v konvenčním systému hospodaření, to znamená s pesticidním ošetřením proti chorobám, škůdcům a především proti plevelům. Ošetřením proti plevelům byly věnovány pokusy v této diplomové práci. Použil se herbicid LAUDIS s účinnými látkami tembotrione a isoxadifen-ethyl, ve dvou koncentracích (2,25 l/ha, 4,5 l/ha) a v termínech 22.3.2012, 29.3.2012, 6.4.2012, 13.4.2012, 20.4.2012, 27.4.2012, 3.5.2012. Herbicid byl aplikován na kmín odrůdy REKORD ve druhém roce vegetace. Byl sledován vliv herbicidního ošetření na fytotoxicitu, výnos nažek a hmotnost tisíce semen kmínu kořenného.

Klíčová slova: kmín kořenný, herbicid, fytotoxicita, výnos nažek, hmotnost tisíce semen.

ABSTRACT This diploma thesis is focused on a pesticide protection of a caraway. Caraway is our most commonly grown seasoning herb, it is grown on 2000 to 4000 ha large areas. It is grown with a conventional system of a farming, that means pesticide protection agains diseases, pests and primarily against weeds. In this thesis there were a tratment experiments targeted mostly against weeds. The herbicide LAUDIS with tembotrione and isoxadifen active substances was used in two concentrations (2,25 l/ha, 4,5 l/ha) in following dates – 22.3.2012, 29.3.2012, 6.4.2012, 13.4.2012, 20.4.2012, 27.4.2012, 3.5.2012. The herbicide was applied to a caraway of a REKORD species in its second year of a vegetation. An influence of a herbicide protection on a phytotoxicity was observed, the achenes yield and a weight of a thousand seeds of caraway was also observed.

Key words: caraway, herbicide, fytotoxicity, the achenes yield, the weight of a thousand seeds.

OBSAH 1 ÚVOD

9

2 CÍL PRÁCE

12

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED

13

3.1 Charakteristika čeledi Apiaceae

13

3.2 Botanická a biologická charakteristika

13

3.2.1 Kořenový systém

14

3.2.2 Lodyha

14

3.2.3 List

14

3.2.4 Květenství

14

3.2.5 Plod

14

3.3 Význam pěstování kmínu

14

3.4 Obsahové látky kmínu

15

3.4.1 Chemické složení nažek 3.5 Požadavky na prostředí

15 17

3.5.1 Půda

17

3.5.2 Voda

17

3.5.3 Teplo

17

3.5.4 Světlo

18

3.5.5 Živiny

18

3.6 Technologie pěstování kmínu

19

3.6.1 Zařazení v osevním postupu

19

3.6.2 Výběr odrůdy

19

3.6.3 Založení porostu

21

3.6.4 Příprava pozemku

21

3.6.5 Hnojení a výživa

22

3.6.6 Termín výsevu a výsevní množství

22

3.6.7 Ošetřování porostu během vegetace

23

3.6.8 Zrání, sklizeň a posklizňová úprava

39

3.7 Kvalita a prodej kmínu

40

3.8 Využití kmínu

42

3.8.1 Kulinářské

42

3.8.2 Terapeutické

42

3.8.3 Farmaceutické

42

3.8.4 Ostatní

42

4 MATERIÁL A METODIKA

43

4.1 Charakteristika společnosti

43

4.2 Charakteristika stanoviště

43

4.3 Průběh počasí v letech 2011 – 2012

44

4.4 Metodika pokusu

46

4.4.1 Charakteristika herbicidu LAUDIS 5 VÝSLEDKY A DISKUZE

46 47

5.1 Hodnocení fytotoxicity

47

5.2 Výsledky hodnocení výnosu

48

5.3 Výsledky hodnocení HTS

49

6 ZÁVĚR

52

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

54

8 SEZNAM TABULEK

56

1 ÚVOD Rod Carum čítá kolem 30 druhů, většina z nich je tvořena dvouletými nebo vytrvalými bylinami (jen minimum z nich je tvořena jednoletými). Ty, které se vyskytují přirozeně, spadají do několika subtropických a mírných oblastí. Mimo pěstované druhy existují druhy další, které byly v přírodě sbírány původními obyvateli různých oblastí již od pradávna (Small, 2006). Starší literatura informuje o druhu Trachysparmum mammi (L.) Sprague, také znám pod názvem Carum copticum (L.) Benth. & Hook. Tento druh, pro který jsou typická silně aromatická semena, původně pochází z Malé Asie a přilehlých oblastí Afriky, v Indii, Afghanistánu, Egyptě a Íránu je pěstován. Semena jsou přimíchávána do karí a přidávána do různých pokrmů. V Indii je z listů této rostliny lisován olej označovaný jako „Ajowan oil“, který je využíván v parfumerii a jako dochucovadlo pokrmů (Small, 2006). Dalším zajímavým druhem z rodu Carum je bulvuška hlíznatá (Bunium bulbocastanum L.), též Carum bulbocastanum Koch nebo Conopodium denudatum Koch. Tyto rostliny, jež jsou součástí mírných a subtropických oblastí Euroasie, jsou tvořeny hlíznatými oddenky s vysokým obsahem škrobu, proto je možné tyto rostliny zpracovávat jako zeleninu. Listy mají příchuť petržele, květy a semena se využívají jako koření (Small, 2006). Kmín kořenný (Carum carvi L.) se řadí mezi nejstarší rostliny, které jsou využívány jako koření, uplatnění najde ale i v lékařství. Je pěstován pro aromatické plody, nažky. Listy kmínu lze také využít v kulinářství, kdy jimi můžeme obohatit saláty, polévky a omáčky. Kmín je považován za žádanou tržní plodinu a jeho pěstování v českých zemích se pojí s dlouholetou tradicí (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Pěstování kmínu má v ČR dlouhou tradici šlechtění, výzkumu i samotného pěstování. Díky těmto tradicím získal kmín specifické postavení mezi kořeninovými rostlinami i obecně mezi zemědělskými komoditami. Za limitující faktor pěstování kmínu v tuzemském prostředí je považován vývoj cen – rozsah pěstebních ploch tento vývoj v podstatě kopíruje. V posledních letech se také zvyšuje poptávka po levném (tudíž méně kvalitním) produktu. V roce 2009 byl kmín sklizen z 1 944 ha, což oproti roku 2008 představuje 30% nárůst pěstebních ploch. Produkce v tomto roce činila 1 405 t s výnosem 0,72 t/ha. V roce 2010 došlo k výraznému vzrůstu sklizňových ploch kmínu na 3 670 ha, sklizeno bylo 2 619 t s výnosem 0,71 t/ha. K dalšímu nárůstu pěstování kmínu 9

došlo i v roce 2011, kdy pěstební plocha činila 4 372 ha, sklizeno bylo 3 475 t s výnosem 0,79 t/ha. Důsledkem této vysoké sklizně a následným snížením ceny poklesly v roce 2012 osevní plochy na 2 954 ha, což představuje cca 67% plochy kmínu v roce 2011 (Tošovská, Buchtová, 2012).

Tabulka 1: Vývoj ploch a produkce kmínu v ČR (Tošovská, Buchtová, 2012) Rok

Sklizňová

plocha Produkce (t)

Výnos (t/ha)

(ha) 1985

3 692

2 215

0,60

1990

6 124

6 549

1,07

1995

6 000

5 000

0,83

2000

2 210

1 800

0,75

2001

2 500

2 600

1,10

2002

2 700

2 449

0,91

2003

2 500

2 375

0,95

2004

2 100

1 050

0,50

2005

1 850

1 758

0,95

2006

1 620

1 701

1,05

2007

2 319

1 603

0,80

2008

1 490

1 411

0,95

2009

1 944

1 405

0,72

2010

3 670

2 619

0,71

2011

4 372

3 475

0,79

S bohatou tradicí je spojena i celá řada úspěšných pěstitelů, mezi jejichž zásluhy patří odrůdy Moravský (1941) a Český (1952). Další odrůdou, díky které došlo k posunu úrovně pěstování kmínu, byla odrůda Ekonom (1964). Zrod této odrůdy je připisován úspěšnému šlechtiteli Františku Procházkovi (1926 – 1989). Jednalo se o odrůdy opadavého typu, což mělo negativní vliv na pěstování a následné použití sklízecích mlátiček. Povolení neopadavé odrůdy Rekord v roce 1978 mělo velký vliv na pěstování kmínu. Další neopadavé odrůdy Prochan a Kepron zajistily kmínu výnosovou stabilitu (Vaculík a kol., 2009).

10

V roce 1996 vzniklo v ČR sdružení Český kmín. V roce 2004 sdružení požádalo, aby bylo českým odrůdám kmínu v ČR uděleno označení původu. Princip označení původu spočívá v půdních a klimatických podmínkách a v tradici pěstování kvalitního kmínu v ČR. Dne 20. května 2008 bylo do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení zapsáno označení „ČESKÝ KMÍN“. Tím došlo k potvrzení vysoké úrovně českého kmínařství, což pro pěstitele a zpracovatele kmínu v ČR znamená nejen závazek, ale i významný obchodní faktor (Vaculík a kol., 2009).

11

2 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo sledovat na pokusech s kmínem kořenným, založených v AGRITECU s.r.o. Šumperk, vliv herbicidního ošetření na fytotoxicitu, výnos nažek a hmotnost tisíce semen, kdy byly jednotlivé hodnoty zaznamenány do tabulek a statisticky vyhodnoceny.

12

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED

3.1 Charakteristika čeledi Apiaceae Druhy čeledi miříkovitých jsou převážně byliny, řídce keře (Németh, 1998). Listy jsou střídavé, čepel listů je dělena na segmenty a laloky, které jsou často zpeřené a několikrát dělené. Řapík je nafouklý, s pochvatou bází (Németh, 1998). Květenstvím je složený okolík. Rostliny jsou tvořeny oboupohlavnými nebo jednopohlavnými květy. Kališní lístky jsou malé nebo chybí. Květy jsou složeny z pěti okvětních lístků, pěti tyčinek, dvou, zřídka jedním pestíkem. K centrální ose (karpofor) jsou připojeny pestíky. Karpofor drží dva perikarpy po dozrání kremokarpu. Čnělky jsou 2, zřídka 1, báze je ztlustlá (stylopodium). Každé pouzdro obsahuje po jednom vajíčku, které je navíc apokarpní a převislé (Németh, 1998). Plodem miříkovitých je dvojnažka, která se v době zralosti rozpadá na dva merikarpy. Perikarpy mají obvykle vypouklý tvar, švy směřují jeden k druhému a zůstávají spojeny na společném karpoforu (columella). Každý perikarp je tvořen pěti hlavními hřebeny (dva švové, dva laterální, jeden dorzální), přičemž jsou tyto hřebeny od sebe oddělené čtyřmi žlábky, podél kterých je veden jeden nebo více sekrečních kanálků (vittae) (Bruneton, 1999). Osemení je tenké, semeno pak bílkovitého charakteru. Terminální okolíky bývají většinou dobře vyvinuté, velikost postranních okolíků bývá většinou menší, s méně paprsky. Součástí menších okolíků, zpravidla na konci kvetení, bývají samčí květy. Klíčení je epigeické (Németh, 1998). Podle tvaru dělohy je tato čeleď dělena do dvou skupin. První skupinu představují druhy s dlouhými úzkými dělohami, druhá skupina je tvořena druhy s dělohami více či méně kulovitými. Zralé plody jsou důležité k identifikaci některých druhů. Jednotlivé druhy lze charakterizovat také dle tvaru primárních listů (Németh, 1998).

3.2 Botanická a biologická charakteristika Kmín kořenný (Carum carvi L.) je považován za fakultativně dvouletou bylinu, patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae) (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

13

3.2.1 Kořenový systém Podzemní orgány kmínu kořenného jsou tvořeny kůlovým kořenem (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

3.2.2 Lodyha Tvarem jsou lodyhy přímé až obloukovitě vystoupavé, chudé na větvení, povrch je hladký, někdy i jemně rýhovaný. Výška lodyhy se pohybuje v rozmezí 0,30 – 1,20 m (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

3.2.3 List Přízemní a dolní lodyžní listy, o délce 0,15 m a šířce 0,07 m, jsou řapíkaté, jejich čepel je úzce eliptická, 1 – 2x peřenosečné, vytvářející čárkovité úkrojky. Horní lodyžní listy jsou menších rozměrů a jejich členění je také jednodušší a přisedají dlouhou, blanitě lemovanou pochvou (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

3.2.4 Květenství Květenstvím kmínu jsou okolíky, tvořené z 8 – 11 okolíčků, jež obsahují 15 – 18 květů. Obal a obalíčky nejsou přítomny. Květy jsou převážně oboupohlavné, s chybějícími kališními cípy a obvejčitými korunními lístky, s přehnutým lalokem, o délce asi 1,5 mm. Barva květů je převážně bílá, méně často růžová (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

3.2.5 Plod Plodem kmínu jsou dvounažky s elipsovitým až vejčitým tvarem a vytváří tenký poltivý karpofor. Dále jsou navíc z boku smáčklé, měsíčkovitě prohnuté, zašpičatělé, s 5 vystouplými žebry (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013)

3.3 Význam pěstování kmínu Kmín kořenný je pěstován za účelem zisku semen a silice (Small, 2006). Mezi země, jež se zabývají pěstováním kmínu, patří Bulharsko, Kanada, Německo, Holandsko, Polsko, Rusko, dále část Skandinávie, Anglie, USA, také Maroko, Indie a Sýrie (Small, 2006).

14

Za největšího vývozce kmínových semen je považováno Holandsko, které se může pyšnit roční produkcí 15 000 – 20 000 t (Small, 2006). Také kmínová silice je řazena mezi žádanou komoditu. Mezi nejvýznamnější producenty silice patří opět Holandsko, dále Polsko a Egypt (Small, 2006).

3.4 Obsahové látky kmínu

3.4.1 Chemické složení nažek Mezi významné látky, které jsou obsaženy v semenech kmínu kořenného, patří silice (minimální obsah dle lékopisu 3 – 7 %), olej (10 – 18 %), proteiny (20 %), sacharidy a flavonoidy, vápník, draslík, hořčík, fosfor, β-karoten (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Od složení silice se odvíjí její využití. Za hlavní složku je považován nositel pachu (S) – (+) – karvon a (R) – (+) – limonen (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Kromě těchto dvou látek jsou součástí silice i další látky, jako myrcen, β-caryofylen, thujon, anetol a pinen (Small, 2006). Za kvalitní kmínovou silici je považována ta silice, která obsahuje 50 – 80 % karvonu (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Právě tato silice vytváří jak typické kmínové aroma, které je některými charakterizováno jako teplé, bylinné, připomínající chleba, tak i kmínovou chuť, která je charakterizována jako teplá, lehce kořeněná (Small, 2006). Druhá složka kmínové silice, limonen, by měla být zastoupena v obsahu 50 % (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Pro tuto silici je typická čerstvá, nasládle citronová vůně (Small, 2006). Silici je možné získat rozdrcením semen kmínu, na které po dobu 8 hodin působí horká pára. Byl proveden i pokus, kdy se zkoušela destilace z nerozdrcených semen, ale výsledkem bylo, že ze semen rozdrcených je možné získat mnohem více kvalitní silice, než jak je tomu u semen nerozdrcených. Vylisovaná a vydestilovaná semena s vysokým obsahem proteinů je možné použít ke zkrmování dobytka (Small, 2006).

15

Tabulka 2: Požadavky na kmín celý, tmavý a světlý (ČSN ISO 5561) (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013) Požadavky na kmín celý, tmavý a světlý (ČSN ISO 5561) Kmín tmavý s tvorbou Kmín tmavý jsou téměř zralé plody (dvounažky) Carum carvi L. Plody se plodů v druhém roce po sušení mlácením rozdělí na dvě nažky. Nažky jsou 4 – 6 mm dlouhé, srpovitého tvaru, s pěti podélnými světle žlutými až okrovými žebry. Povrch mezi žebry je hnědý. Kmín světlý s tvorbou Kmín světlý vykazuje stejné znaky jako kmín tmavý. Nažky jsou však plodů v prvním roce poněkud menší a světlejší. Vůně a chuť Chuť kmínu musí být typická a aromatická. Výrobek musí být bez cizích pachů a příchutí, vč. zatuchlosti. Vůně tmavého kmínu je poněkud výraznější než kmínu světlého. Napadení hmyzem, Kmín celý nesmí obsahovat živý hmyz a plísně a musí být v podstatě prosplísněmi apod. tý mrtvého hmyzu, částic hmyzu a znečištění způsobeného hlodavci, viditelných pouhým okem. Pokud je zvětšení větší než desetinásobné, musí být tato skutečnost uvedena v protokolu o zkoušce. Kmín tmavý a kmín světlý nesmějí být napadeny houbou Sclerotinia. Pro účely této všechny části rostlin kmínu tmavého nebo kmínu světnormy se za lého kromě semen příměsi považují všechny ostatní příměsi živočišného, rostlinného nebo Příměsi minerálního původu Celkový obsah příměsí v kmínu tmavém a v kmínu světlém, stanovený podle metody uvedené v ISO 927, nesmí být vyšší než 1 % (mm/mm) Chemické požadavky Vlastnosti Kmín tmavý dvouletý Kmín světlý jednoletý Vlhkost, %, nejvýše 13 12 Celkový popel, %, nejvýše 8 9 Popel nerozpustný v kyselině, % v sušině, 1,5 2 nejvýše Silice, % v sušině, nejméně 2,5 1,5 Obsah silic musí být stanoven po rozemletí

Kvalita, množství a složení kmínové silice je závislá na podmínkách, ve kterých byly rostliny kmínu pěstovány. Semena, která byla sklizena v severnějších oblastech, jsou charakteristická větším obsahem silic. Za teplého a suchého počasí se snižuje obsah silice v semenech a zvyšuje podíl karvonu. Naopak za chladného a vlhkého počasí se zvyšuje nejen sklizeň silice, ale i podíl limonenu na úkor karvonu. Podíl karvonu je ovlivněn také dobou skladování (Small, 2006). Z kmínu je také možné průmyslovou cestou získat oleoresin. Jedná se o roztok zelenožluté barvy, kdy jeden jeho díl, co se týče vůně i chutě, nahradí zhruba 20 dílů čerstvých drcených semen. Proto bývá často využíván v pekařství (Small, 2006).

16

3.5 Požadavky na prostředí

3.5.1 Půda Kmín pro své pěstování vyžaduje semiaridní oblasti, s půdami středními a lehčími, zásobené dostatečným množstvím humusu a vápna. Nejvhodnější jsou pozemky s dobrou půdní sílou, chráněné před větrem a pH půdy by se mělo pohybovat v rozmezí 6 – 7,5 (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Nevhodnou půdou pro pěstování kmínu jsou půdy zamokřené, těžké, velmi mělké, písčité, vysychavé, silně zaplevelené pýrem plazivým (Elytrigia repens), neboť prostřednictvím podzemních výběžků pýru dochází vlivem metabolitů k inhibici klíčení semen kmínu a následnému vzcházení rostlin; během vegetace také zpomaluje růst a vývoj rostlin kmínu. Dále způsobuje komplikace jak při základní a předseťové přípravě půdy, tak při samotnému sklízení kmínu, neboť semena pýru, která jsou považována za nepřípustnou organickou příměs, se při čištění velmi těžko separují (Habán a kol., 2001).

3.5.2 Voda Kmín je rostlinou velmi náročnou na vodu, a to jak v prvním, tak i ve druhém roce vegetace. V prvním roce vegetace je důležitým měsícem srpen, kdy dochází ke vzniku kořenového systému a listové růžice. Co se týče náročnosti kmínu na vodu ve druhém roce vegetace, důležitým obdobím je konec dubna až konec května, neboť právě tato doba je spojena s intenzivním růstem kmínu (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). V suchých letech a na méně vlhkých půdách je dobré používat závlahu (Habán a kol., 2001). Pozdější srážky nemají šanci vyrovnat škodlivé působení nedostatečného množství zimní vláhy. Dlouhodobé srážky během kvetení zapříčiňují prodloužení doby kvetení, dochází tak k nerovnoměrnému dozrávání kmínu a ke snížení kvality produkce. Celkové množství srážek ovlivňuje výnos, což odůvodňuje kolísání výnosů během let (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

3.5.3 Teplo Kmín kořenný není řazen mezi plodiny, které by byly náročné na teplo. Rostliny kmínu jsou mrazuvzdorné, jsou schopné odolávat i nejvyšším mrazům (-30°C). Minimální 17

teplota klíčení se pohybuje v rozmezí 6 – 8°C, optimální teplota v rozmezí 12 – 24°C. Vzcházení rostlin nastává při teplotě půdy 9°C, za vhodné teploty vzduchu 10 – 14°C za 14 – 21 dní. Maximální teplota během jarovizace činí 12°C v hloubce půdy 50 – 100 mm (Habán a kol., 2001).

3.5.4 Světlo Rostliny kmínu kořenného vyžadují dostatečné množství světla. V prvním roce se světlo podílí na vzniku vegetativních orgánů a základu orgánů generativních (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Ve druhém roce dochází k růstu a vývoji generativních orgánů, světlo má také vliv na výšku a kvalitu úrody (Habán a kol., 2001). Kmín patří mezi dlouhodenní rostliny. Nedostatečné množství světla má za následek opožděný vývoj a snížený výnos nažek (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

3.5.5 Živiny Kmín kořenný má vysoké nároky na živiny, především na dusík a draslík. Nejvíce dusíku je potřeba prvním rokem vegetace, a to v měsících červenec – srpen, kdy dochází k intenzivnímu rozvoji listové růžice. Ve druhém roce vegetace je dusík potřeba zejména ve fázi metání, kdy se tvoří stonky a větve (Vaculík a kol., 2009). K nejvyššímu odběru draslíku dochází ve fázi metání a počátkem kvetení (Vaculík a kol., 2009). V prvním roce vegetace rostliny kmínu vyžadují také fosfor a vápník, a to nejvíce počátkem podzimu a v době, kdy se začínají tvořit plody (Vaculík a kol., 2009). Pouze jednotkami výnosu není možné u kmínu vyjadřovat případný účinek živin. Porovnáním sklizně semen s celkovou hmotou rostliny, kterou kmín vytvoří v průběhu dvou let, zjistíme, že je tento podíl velice malý. Na výnos 1 – 2 t semen je nutné v době květu vytvořit 30 – 40 t/ha zelené hmoty. Aby bylo dosaženo správného vývojového cyklu rostlin, optimálního vývinu výnosotvorných prvků a zdravé kondice, je pro kulturu kmínu nutná dávka živin 120 – 180 kg/ha N, 140 kg P2O5 (62 kg P) a 120 kg K2O (100 kg K) (Vaculík a kol., 2009). Nedostatečným množstvím živin, spolu s nedostatkem světla a půdní vlhkostí, může nastat situace, kdy rostliny kmínu i v druhém roce vegetace zůstávají jen ve fázi listové růžice (Habán a kol., 2001).

18

3.6 Technologie pěstování kmínu S úspěšným pěstováním kmínu se pojí dodržování některých agrotechnických zásad, jako je správný výběr odrůdy, příprava pozemku, dostatečná výživa, správná doba sklizně a řada dalších faktorů (Kocourková a kol., 2009).

3.6.1 Zařazení v osevním postupu Pro pěstování kmínu je vhodné zaměřit se na pozemek s jednotnou předplodinou a agrotechnikou. Za vhodné předplodiny jsou považovány obilniny a okopaniny. Naopak nevhodnými předplodinami jsou jeteloviny, rozorané louky, jiné travní porosty a olejniny, především řepka (Vaculík a kol., 2009). Po sobě je kmín zařazován nejdříve za šest let, aby se minimalizoval přenos chorob a škůdců. Stejným důvodem je také výsev kmínu na pozemek o vzdálenosti nejméně 200 m od již existujících kultur či zaoraných porostů (Vaculík a kol., 2009).

3.6.2 Výběr odrůdy K pěstování kmínu je doporučováno vybírat odrůdy ze Seznamu odrůd, jež jsou zapsány ve Státní odrůdové knize, přičemž je tento seznam vydáván zpravidla k 1. 7. daného roku, druhou možností pro výběr odrůdy je využití Přehledu odrůd vydávaný každoročně ÚKZÚZ (Kocourková a kol., 2009). Pro pěstování v ČR jsou zaregistrovány tři české dvouleté odrůdy kmínu: Rekord, Prochan a Kepron (Odstrčilová, 2005).

3.6.2.1 Rekord Původ této odrůdy je připisován šlechtitelské stanici Česká Bělá, zaregistrována byla v roce 1978 (Vaculík a kol., 2009). Odrůda Rekord je dvouletá forma, která neopadává a slouží k produkci semene pro potravinářské využití. Řadí se mezi středně rané odrůdy kmínu se střední výškou. Obsahuje vysoké procento silice, podíl karvonu v silici je standardní (Vaculík a kol., 2009). Tato odrůda je vhodná do všech pěstitelských oblastí kmínu kořenného. Přednost této odrůdy spočívá ve vysokém obsahu silice v semeni, naopak jako riziko se uvádí nižší výnos. Udržovatelem odrůdy Rekord je Sativa Keřkov, a.s., SEMPRA PRAHA a.s. a OSEVA PRO, s.r.o., Praha (Vaculík a kol., 2009).

19

3.6.2.2 Prochan Odrůda též dvouletá, neopadávající, též se uplatňuje k produkci semene pro potravinářské využití. Jedná se o středně ranou a polopozdní odrůdu se střední výškou. Obsah silice v semeni se uvádí středně vysoký až vysoký, podíl karvonu v silici je standardní (Vaculík a kol., 2009). Stejně jako odrůda Rekord, tak i odrůda Prochan je vhodná do všech pěstitelských oblastí kmínu kořenného. Přednost této odrůdy spočívá ve vysokém výnosu, pěstitelská rizika nejsou nijak významná. Udržovatelem je Sativa Keřkov, a.s. a SEMPRA PRAHA a.s. (Vaculík a kol., 2009).

3.6.2.3 Kepron Stejně jako předcházející odrůdy, tak i tato odrůda slouží k produkci semene pro potravinářské využití. Opět se jedná o dvouletou, neopadavou formu. Patří mezi středně rané odrůdy se střední výškou rostlin. Obsahuje středně vysoké až vysoké procento silice a podíl karvonu je opět standardní (Vaculík a kol., 2009). Rovněž i tato odrůda je vhodná do všech pěstitelských oblastí kmínu. Předností je vysoký výnos s nevýznamnými pěstitelskými riziky. Udržovatelem je Sativa Keřkov, a.s., která ale v ČR neprodloužila registraci, tudíž byla odrůda Kapron ze Státní odrůdové knihy vyřazena, ale ve Společném katalogu EU zůstává (Vaculík a kol., 2009).

V současnosti nám trh nabízí i neregistrované odrůdy kmínu. Jsou to odrůdy se zkrácenou dobou vegetace. Jedná se o ozimou formu kmínu, dříve označována jako Alfa, a jarní formu, Sprinter. Jestliže nejsou tyto odrůdy součástí Seznamu odrůd zapsaných ve Státní odrůdové knize nebo v Evropském katalogu odrůd, není jejich pěstování v souladu se zákonem č. 219/2003 Sb. o oběhu osiva a sadby. Tyto neregistrované odrůdy, pěstované v některých zemědělských podnicích, se následně objevují na trhu spolu s kmínem dvouletým, Odrůdy těchto kmínů jsou charakteristické menším množstvím silic a samozřejmě dochází i ke snižování výnosu (Kocourková a kol., 2009). V současné době jsou šlechtitelské práce zaměřeny jak na kmín se standardní délkou vegetace, tak i na kmín se zkrácenou dobou vegetace (ozimý). Součástí státních zkoušek je již třetím rokem odrůda ozimého kmínu, která je schopna dosahovat podobných výnosů nažek, jako je tomu u kmínu se standardní délkou vegetace, obsahuje nad 3% silice a rostlina je odolná vůči napadení vlnovníkem kmínovým. Tato odrůda by měla být

20

koncem roku 2013 dostupná všem pěstitelům pod názvem Aprim. (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

3.6.3 Založení porostu Porost kmínu se zakládá dvěma způsoby, setím do krycí plodiny, nebo jako čistá kultura. Jedná-li se o čistou kulturu, může kmín představovat buď hlavní plodinu, nebo následnou plodinu po časně sklizených předplodinách (Vaculík a kol., 2009). Pěstováním kmínu v krycí plodině jsou za vhodné krycí plodiny považovány řídce seté obilniny (jarní pšenice, jarní ječmen, jarní tritikale), bob na zeleno, mák. Vhodně se jeví také hrách sklizený v zelené zralosti (Vaculík a kol., 2009).

3.6.4 Příprava pozemku Na zpracování půdy má vliv předplodina, způsob zakládání porostu a doba setí. Přípravou půdy vytváříme vhodné podmínky pro setí a vzcházení semen kmínu (Vaculík a kol., 2009). Jelikož je kmín plodinou, která je pěstována na stejném pozemku dva roky, je důležité provést důkladnou přípravu pozemku před vlastním setím. Po sklizni předplodiny je nutné provést podmítku, aby došlo k dokonalému zničení plevelů, také se zabrání nežádoucímu výparu (Vaculík a kol., 2009). Po podmítce nebo na strniště předplodiny je vhodné aplikovat některý z registrovaných totálních herbicidů na bázi glyfosátu, kde dávku doporučuje výrobce (Vaculík a kol., 2009). Dalším krokem je střední orba do hloubky 22 – 26 cm spojená se zapravením průmyslových hnojiv. Pokud není možné dodržet postup podmítka – střední orba v časovém odstupu alespoň 18 dní, můžeme podmítku vynechat, poté však provedeme hlubokou orbu do hloubky 30 – 35 cm, přičemž se řídíme hloubkou orničního profilu (Vaculík a kol., 2009). V oblastech neohrožených vodní a větrnou erozí se naskýtá možnost již na podzim provést hrubé urovnání brázd spolu s orbou, čímž se usnadní jarní příprava pozemku a ušetří zimní vláha. Při přípravě půdy je důležité dbát na konkrétní podmínky na stanovišti (Vaculík a kol., 2009).

21

3.6.5 Hnojení a výživa Hnojiva aplikujeme před setím, část fosforu může být aplikována na podzim formou superfosfátu, a to v množství 40 – 50 kg/ha P2O5 (17,6 – 22 kg P). Dusík aplikujeme dělenými dávkami, kdy 2/3 dávky dusíku jsou použity v roce výsevu kmínu. Při výsevu do čisté kultury je dusík aplikován před setím ve formě ledku nebo síranu amonného. Pozitivní vliv má i DAM 390. Druhým způsobem je setí kmínu do podsevů, tehdy se dusík aplikuje po sklizni krycí plodiny (Vaculík a kol., 2009). Pokud jsou porosty kmínu ve druhém vegetačním roce dobře zapojené, s vyvinutými kořeny (síla alespoň 5 mm), husté, pak není nutné dusík aplikovat. V opačném případě, tedy u porostů velmi řídkých (méně než 100 rostlin na m2), s nedostatečně vyvinutými rostlinami, je nutné dusíkem přihnojit. Je možné opět použít ledkovou formu a dávku dusíku určíme aktuálním rozborem půdy. DAM 390 neaplikujeme brzy na jaře z důvodu popálení rostlin, které byly poškozeny mrazem (Vaculík a kol., 2009). Pěstováním kmínu v krycí plodině dochází ke zvyšování dávek hnojiv o potřebu krycí plodiny (Vaculík a kol., 2009).

3.6.6 Termín výsevu a výsevní množství

3.6.6.1 Výsev čisté kultury Hloubka výsevu kmínu činí 15 – 20 mm, meziřádková vzdálenost se pohybuje v rozmezí 210 – 250 mm (technologie bez kultivace) nebo 300 – 400 mm s meziřádkovou kultivací (Habán a kol., 2001). Při stanovení výsevního množství bereme ohled na půdní a klimatické podmínky při vzcházení a na způsob pěstování. Výsevky činí zhruba 2,25 mil. klíčivých semen na ha. Pokud máme horší půdní podmínky, je zde možnost navýšení výsevku na 3,37 mil. klíčivých semen, což činí zhruba 8 – 12 kg/ha osiva. Optimální hustota porostu po vzejití by měla čítat 130 – 160 rostlin na m2 (Vaculík a kol., 2009). Pro bramborářskou výrobní oblast musí být výsev čisté kultury ukončen do 15. června, pro řepařskou výrobní oblast do 20. června (Vaculík a kol., 2009).

3.6.6.2 Výsev do krycí plodiny Výsev do krycí plodiny je náročnější, neboť vyžaduje dodržování agrotechnických postupů, které musí být v souladu s oběma plodinami. Pokud se rozhodneme pro pěstování

22

kmínu s hrachem, pak je nutné kmín vysévat do hloubky 15 – 20 mm a hrách 40 – 60 mm. Kmín je set v odstupu 50 mm od hrachu do řádků 0,375 m (Habán a kol., 2001). Krycím plodinám, které budou přítomny na pozemku déle než do 20. července, je třeba snížit výsevní množství (Vaculík a kol., 2009). V teplejších oblastech ČR je nutné vysévat kmín co nejdříve, nejlépe do konce dubna. S pozdějším výsevem (červen, červenec) souvisí také zpožděný termín kvetení, zrání a sklizeň porostu, tím pádem dochází i k podstatnému snížení výnosu (Vaculík a kol., 2009).

3.6.7 Ošetřování porostu během vegetace Ošetřování porostu během vegetace se odvíjí od způsobu pěstování. Porosty, které jsou vysévány do širších řádků, je nutné ošetřovat v průběhu vegetace, podobně jako okopaniny, a to plečkováním. V minulosti bylo zvykem používání bran kolmo na řádky, přičemž dnes se tato metoda nedoporučuje, neboť může dojít k infekci kořenů houbovými chorobami. K meziřádkové kultivaci se přikláníme až tehdy, vyprchala-li reziduální účinnost herbicidu, který jsme zvolili (Habán a kol., 2001). Během vegetace je důležité sledovat výskyt plevelů, chorob a škůdců a samozřejmě proti nim směřovat patřičnou pesticidní ochranu. Podle určení k hubení určitého škodlivého činitele se pesticidy dělí na herbicidy, fungicidy, insekticidy.

3.6.7.1 Herbicidní ochrana kmínu kořenného

•

Definice herbicidů

Herbicidy jsou považovány za syntetické látky, jež působí proti nežádoucím rostlinám (plevelům). V rámci celosvětového měřítka představují náklady na herbicidy více než 50 % celkových nákladů na pesticidy. Ačkoli existují metody nepřímé ochrany, ochrany mechanické a biologické, zůstávají metody chemické nezbytnou součástí pěstování většiny plodin, zejména pak těch, jejichž konkurenční schopnost není nijak vysoká (Hron a kol., 1988). Herbicidy jsou aplikovány buď foliárně, tj. po vzejití rostlin nebo před jejich vzejitím. Pokud aplikujeme před vzejitím rostliny, je možné zvolit takové herbicidy, které se aplikují před setím nebo až po zasetí, před vzejitím rostliny. Účinné látky jednotlivých

23

herbicidů mají obvykle specifické působení a pokud jsou dodržovány platné metodické pokyny, působí také selektivně vůči kulturní plodině (Hron a kol., 1988). •

Rozdělení herbicidů -

Neselektivní herbicidy

Časté označení těchto herbicidů je také jako totální. Tyto herbicidy likvidují prakticky veškerou růstově aktivní vegetaci a pomocí nadzemních i podzemních částí jsou rozváděny do rostlin. Pravidlem bývá, že nemají vliv na dormantní semena a dormantní orgány vegetativního rozmnožování (Vaculík a kol., 2007). Tyto herbicidy se dle perzistence dělí na:

Neselektivní herbicidy s dlouhou perzistencí v půdě Jelikož tyto herbicidy dlouho přetrvávají v půdě, používají se k odstranění vegetace na delší dobu. Výhodou je déletrvající účinek, likvidace vzcházejících semen a rašících vegetativních orgánů. Nevýhoda spočívá v nemožnosti přesnějšího stanovení délky reziduálního působení a u látek, které jsou méně rozpustné ve vodě, hrozí únik do spodních nebo povrchových vod (Vaculík a kol., 2007).

Neselektivní herbicidy s krátkou perzistencí v půdě Po aplikaci pronikají účinné látky do rostliny převážně pouze nadzemní částí a pokud dojde ke styku s půdou, nastává jejich poměrně rychlá inaktivace. Tyto herbicidy mají poměrně široké spektrum využití a uplatňují se v meziporostním období, v podlistových nebo u předsklizňových aplikací. Je zde možná aplikace jak bodová, tak i plošná. Uplatňují se také při pěstování geneticky modifikovaných plodin, kdy byl do těchto plodin vložen gen odolnosti vůči účinné látce herbicidu (Vaculík a kol., 2007).

-

Selektivní herbicidy

Selektivní herbicidy využívají některé kvalitativní rozdíly mezi kulturní rostlinou a plevelem, např. odlišné postavení a tvar listů, ochlupení, absence voskové vrstvy aj. Princip spočívá v druhové odolnosti určitých skupin rostlin vůči určité chemické sloučenině. Aby byla zachována potřebná selektivita zvoleného herbicidu, platí pro všechny druhy a typy herbicidů správně zvolený termín aplikace, zejména ve vztahu k růstové a vývojové fázi kulturní plodiny a cílových plevelů (Vaculík a kol., 2007). Selektivní herbicidy se dělí podle způsobu účinku na: 24

Kontaktní herbicidy Tyto herbicidy působí pouze v místě kontaktu s rostlinou, nedochází zde k rozvádění účinných látek v rostlině. Kontaktní herbicidy jsou účinné především na plevele v nižších růstových fázích (děložní listy až šest pravých listů). Naopak na vytrvalé plevele nemají tyto herbicidy nijak významný účinek (Vaculík a kol., 2007).

Systémové herbicidy s převahou účinku přes listy Po aplikaci na vzešlé plevelné rostliny pronikají účinné látky do rostliny, kde jsou pak rozváděny po celém těle. Tento druh herbicidu likviduje jak rostliny v rané růstové fázi, tak i dospělejší jedince a díky translokaci hubí i podzemní orgány vytrvalých plevelů (Vaculík a kol., 2007).

Systémové herbicidy s převahou účinku přes kořeny Jejich aplikace je prováděna před setím nebo po zasetí, před vzejitím plodiny. Z půdy se dostávají do kořenů klíčících rostlin. Nevýhoda spočívá v tom, že účinnost těchto herbicidů je závislá na vlhkosti půdy, na půdním druhu a na obsahu humusu v půdě (Vaculík a kol., 2007). •

Nejvýznamnější plevele kmínu

Heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum maritimum (L.) KOCH.) Jedná se o jednoletý ozimý plevel patřící do čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Svou vysokou konkurenční schopností se řadí mezi velmi nebezpečné plevele. Rozmnožuje se pouze generativně (semeny). Hlavním zdrojem šíření jsou rostliny, které vysemeňují na stanovišti. Průměrný počet nažek na rostlině čítá kolem 500. Nažky jsou charakteristické svou nepravidelnou dormancí, jejich životnost v půdě je více jak 5 let. Klíčí z povrchových vrstev půdy. Rostliny kvetou od června do pozdního podzimu (listopad). Nažky se mohou dále šířit osivem, statkovými hnojivy a vodou. Rostliny tohoto plevele, které vzejdou na podzim (září – listopad), velmi dobře přezimují. Další vlnou vzcházení je březen – duben, za deštivého počasí však i pozdní jaro a léto. Rostliny heřmánkovce nevonného vytváří kůlový, jednoduchý až silně větvený kořen. Lodyha je přímá až poléhavá, dosahující výšky až 150 cm, větvená, lysá. Listy jsou střídavé, přisedlé, v obrysu vejčité, 2 – 3x peřenosečné, dělené v nitkovité úkrojky. 25

Květní úbory, které dosahují průměru až 4 cm, vyrůstají na dlouhých stopkách. Okrajové květy jsou jazykovité, jednopohlavné (samičí), bílé barvy. Terčovité květy jdou trubkovité, oboupohlavné, barvy zlatožluté. Lůžko úboru má polokulovitý tvar, je plné a lysé. Nažky tvoří klínovitý tvar o délce až 2,5 mm, na vrcholu jsou límcovitě rozšířené, matné, drsné, s hnědou až černohnědou barvou. Hřbetní strana nažek je tvořena dvěma okrajovými žebry, břišní strana pak třemi podélnými žebry. Vyskytuje se prakticky na území celé republiky od nížin až pod horské oblasti. Vykazuje toleranci k půdním podmínkám, je schopen růst jak na chudých, suchých, písčitých půdách, tak i na vlhkých, živinami zásobených lokalitách s hlinitou půdou. Spíše však preferuje půdy hluboké, humózní s nízkým obsahem vápníku. Zapleveluje všechny plodiny, obzvlášť ozimé obiloviny a ostatní ozimy, okopaniny, víceleté pícniny. Rezistentní populace zatím nebyly zjištěny (Mikulka a kol., 1999).

Svízel přítula (Galium aparine L.) Jedná se o jednoletý přezimující plevel patřící do čeledi mořenovitých (Rubiaceae). Svou vysokou konkurenční schopností se řadí mezi významné plevele. Na orné půdě je tento druh klasifikován jako jeden z nejnebezpečnějších plevelů světa. Na území naší republiky je hojně rozšířen. Rostě v křovinách, lužních lesích, na mezích, rumištích, úhorech, na pobřežních nivách a houštinách. Má rád půdy bohaté na živiny, na kterých vytváří rozsáhlé monokultury. Jeho výskyt je spojen téměř se všemi plodinami, zejména s ozimými obilninami a luskovinami. Lodyha je popínavá nebo poléhavá, 30 – 150 cm vysoká, čtyřhranná, silná, na hranách chlupatá, přilnavá. Listy se nachází po 6 – 9 v přeslenech, jsou osténkaté, na líci krátce chlupaté až olysalé, tupé. Květenství je tvořeno z mnoha úžlabních 1 – 7 květních vidlanů, květy mají nazelenale bílou barvu. Plodem je dvounažka, o délce 3 – 7 mm, s hustě háčkovitými stětinami. Rozmnožuje se pouze generativně (semeny). Kvete od dubna do podzimu, semena se objevují od konce června. Semena po dozrání vstupují do dormance a pro své klíčení potřebují krátkou expozici chladem. Vzchází postupně během celé vegetace. Nažky se mohou šířit pomocí zvířat, lidí, statkovými hnojivy. Výskyt rezistentních populací není dosud znám (Mikulka a kol., 1999).

26

Penízek rolní (Thlaspi arvense L.) Jednoletý ozimý druh, čeleď brukvovité (Brassicaceae). Klíčí od března do května a na podzim od září do listopadu. Kvete brzy z jara až do pozdního podzimu (duben – říjen). I když jeho schopnost konkurence není příliš vysoká, svým výskytem způsobuje problémy zvláště v okopaninách a zelenině, kde je nutné použít mechanickou nebo herbicidní regulaci. Je silným konkurentem plodin, které se nachází v počátečních fázích vývoje, což u kořeninových a aromatických rostlin znamená několik týdnů až měsíců. V hustě setých obilninách má své uplatnění pouze okrajové. Vyskytuje se prakticky na území celé republiky od nížin až po horské oblasti. Vyhovují mu půdy především vlhké, bohaté na živiny, humózní, obvykle slabě kyselé, kypřené i ulehlé. Není náročný na teplo. Vytváří přímou, hranatou, podélně rýhovanou, lysou, 10 – 60 cm vysokou lodyhu, která se často větví. Kořen je tenký a vřetenovitý. Přízemní listy jsou řapíkaté, s úzce obvejčitým nebo podlouhlým tvarem, jejichž obvod je celokrajný nebo zubatý. Lodyžní listy jsou přisedlé, podlouhle kopinaté, objímavé, se špičatými oušky na bázi. Vytváří oboupohlavné, čtyřčetné květy a vytváří hroznovité květenství. Kališní lístky mají eliptický tvar a žlutozelenou barvu, korunné lístky jsou obvejčité, bílé barvy, 2x delší, než lístky kališní. Plody mají též eliptický tvar, který může přecházet až do okrouhlých šešulek. Jejich délka se pohybuje v rozmezí 10 – 15 mm. Semena jsou oválná, zploštělá, o délce až 2 mm, lesklá, s tmavě hnědou až hnědočernou barvou. Osemení je charakteristické tím, že za vlhka slizovatí. Rozmnožuje se pouze generativně (semeny). Počet semen na rostlině čítá kolem 900. Šíří se několika způsoby, buď zralá semena vypadávají na stanovišti do okolí mateřských rostlin, nebo se také šíří chlévským hnojem a kompostem. Semena jsou schopná přežít v půdě až 10 let (Mikulka a kol., 1999).

Opletka obecná (Fallopia convolvus (L.) A. Löve) Jedná se o jednoletý časně jarní plevel, řazen do čeledi rdesnovité (Polygonaceae). Kvete od června do září, plody zrají od července do podzimu. Rostliny přes zimu vymrzají. Opletka obecná je běžným, u nás velmi rozšířeným plevelem, vyskytuje se od nížin až po horské oblasti. Není na půdu nijak náročná. Nejčastěji zapleveluje časně seté jařiny (obilniny, luskoviny, len, mák). Může se vyskytovat také v okopaninách, víceletých pícninách a zelenině. Jelikož má popínavý charakter, jedná se o konkurenčně velmi schopnou rostlinu. V plodinách, které mají vyšší vzrůst, se prosazuje při jejich prořídnu27

tí nebo v mezerovitých porostech, kde se ovíjí kolem stébel nebo lodyh a způsobuje tak polehnutí rostlin. Rostliny sice nehynou, ale je pozdržen jejich vývoj a dozrávání. Vytváří poléhavou nebo ovíjivou lodyhu, 15 – 80 cm dlouhou, větvenou, hranatou, na bázi načervenalou. Kořen má kůlový tvar, je jednoduchý až slabě větvený. Listy jsou střídavé, dlouze řapíkaté, čepel vytváří trojúhelníkový obrys, na bázi srdčitý až střelovitý, někdy se zašpičatělými laloky, na vrcholu též špičatý. Květy jsou drobné, pětičetné, s růžovým až nazelenalým okvětím. Plodem je trojhranná nažka, 3 – 4 mm dlouhá, matná, na povrchu bradavčitá, černá, obalená zaschlým vnějším okvětím. Opletka obecná s rozmnožuje pouze generativně (semeny). Počet semen na rostlině čítá 140 – 200. Šíří se vypadáváním semen na půdu, dalším zdrojem šíření je také špatně vyčištěné osivo (Mikulka a kol., 1999).

Pýr plazivý (Elytrigia repens (L.) Desv.) Vytrvalá rostlina, čeleď lipnicovité (Poaceae). Setrvává na stanovišti díky svému mohutnému kořenovému systému s vysokou regenerační schopností oddenků. Svou vysokou konkurenční schopností je řazen mezi velmi nebezpečné plevele a při silném výskytu má tu schopnost zcela potlačit všechny kulturní plodiny. Pýr plazivý je znám tím, že do půdy vylučuje alelopatické látky (glykosid agropyren), čímž potlačuje ostatní rostliny. Pýr plazivý je velmi rozšířeným plevelem ve všech oblastech. Vyskytuje se ve všech kulturních a speciálních plodinách pěstovaných na orné půdě. Jeho výskyt je odhadován na 70 – 80 % orné půdy. Jedná se o středně vysokou trávu, která setrvává v půdě článkovitými oddenky. Na každém článku se nachází pupen, který je skrytý šupinou. Vytváří vzpřímené stéblo o délce až 1 m. Stéblo je zakončeno lichoklasem s 15 – 20 klásky. Listy mají sytě zelenou až šedozelenou barvu. Kvítky jsou sestaveny po pěti do klásků. Rozmnožuje se generativně (semeny) i vegetativně (oddenky). Kvete v letních měsících (červen – srpen). Obilky mohou dosahovat délky až 7 mm, po dozrání mají poměrně dobře klíčí. Počet semen na rostlině čítá až 100. Oddenky jsou charakteristické svou obrovskou regenerační schopností. Z jednoho segmentu o délce 10 cm je rostlina schopna v průběhu vegetace vytvořit až 30 m oddenků. Přestože v polních podmínkách převládá vegetativní způsob rozmnožování, je nutné mít na paměti také generativní rozmnožování obilkami. Poklesem úrovně zpraco28

vání půdy a minimalizací agrotechnických opatření dochází k podporování šíření tohoto plevele. Pýru vyhovují osevní postupy s vysokým zastoupením obilnin a řepky. Zahraniční literatura upozorňuje na rezistentní populace vůči herbicidům s účinnou látkou glyfosát (Mikulka a kol., 1999). •

Ochrana kmínu proti plevelům

Kmín kořenný patří mezi rostliny s velmi malou konkurenční schopností a jeho počáteční vývoj je pomalý (Vaculík a kol., 2009). Při pěstování, zejména dvouletého kmínu, je důležitá správná volba a vhodné načasování herbicidní ochrany. Na pozemku by se neměly nacházet vytrvalé a obtížně hubitelné plevele (pcháč oset, šťovíky). Tyto plevele je vhodné likvidovat již v předplodině (Vaculík a kol., 2009). Spektrum registrovaných herbicidů, které lze použít v porostech kmínu, je velmi úzké. Pokud jsou herbicidy aplikovány do krycí plodiny, hraje zde důležitou roli rozdílná citlivost kmínu a krycí plodiny. Stejně je tomu tak i s koordinací herbicidního zásahu z hlediska účinnosti i citlivosti k účinné látce (Vaculík a kol., 2009). Pýr se doporučuje tlumit již v předplodině, např. v obilovinách, a to předsklizňovou aplikací glyfosátu. Tím pádem, po zasetí kmínu, je nutné mít na paměti pomalejší vývoj pýru plazivého, oproti jednoletým trávám. Pokud se jednoleté trávy vyvíjí rychle a oddenky pýru obrůstají jen pozvolna, doporučuje se aplikace nižší dávky cíleně na tyto trávy a likvidaci pýru si nechat na pozdější dobu (Vaculík a kol., 2009). Jako mechanický způsob tlumení plevelů je vhodné jarní vláčení porostu plecími branami, ale to jen v případě, že je porost kmínu dostatečně hustý. Po jarním vláčení je aplikace herbicidů možná až po 7 – 10 dnech (Vaculík a kol., 2009). Aplikací na jaře užitkového roku kmínu proti dvouděložným plevelům se může objevit málo výrazná fytotoxicita, která plně odezní většinou v průběhu 5 – 8 dnů, což je závislé na zvoleném herbicidu, dávce a na povětrnostních podmínkách. Může však dojít k intenzivnímu zbrzdění růstu a vývoje rostlin kmínu, což se později odrazí i na výnosu. Přípravek ATONIK urychluje odeznění fytotoxicity herbicidů. Přípravky použité v tank-mixu spolu s ATONIKem urychlily odeznívání fytotoxických projevů o 2 – 4 dny ve srovnání se standardní technologií, s přihlédnutím k druhu a dávce použitého přípravku a průběhu počasí po aplikaci (Vaculík a kol., 2009).

29

3.6.7.2 Fungicidní ochrana kmínu kořenného

•

Definice fungicidů

Za fungicidy jsou označovány pesticidy, které slouží k ničení fytopatogenních hub, jež škodí na kulturních plodinách a látkách organického původu. Teoretické základy jejich vývoje byly položeny již v minulém století. Používání fungicidů je závislé na spektru účinnosti vůči jednotlivým houbovým patogenům, dále pak na místě, kde se patogen nachází, na principu primární infekce a cykličnosti choroby (Zvára, 1998). Většina fungicidů po aplikaci ovlivňuje životní proces patogenních hub tím, že pronikne do jejich buněk, čímž dojde k narušení průběhu biochemických reakcí. Pokud se tak stane na více místech, naruší se obranné reakce v buňkách patogenních hub, což má za následek spolehlivou účinnost fungicidu, a to i přesto, že je v průběhu vegetace opakovaně používán. Pro fungicidy tohoto typu je charakteristické široké spektrum účinnosti. Na tomto principu fungují převážně kontaktně, či hloubkově působící fungicidy, které ovšem vyžadují preventivní aplikaci, kdy dochází k inhibici klíčení spor hub (Zvára, 1998). Avšak většině moderním fungicidům tyto vlastnosti chybí, neboť se řadí k tzv. jednopolohovým účinným látkám (one side inhibitors). Tyto látky v buňkách patogenních hub narušují biochemické reakce na jednom, výjimečně dvou místech řetězce, řízených jedním nebo dvěma geny. Zde postupně nastává to, že metabolismus patogenní buňky najde způsob, jak obejít fungicidem blokovaný proces nebo jsou v přirozené populaci patogena přítomni určití jedinci, kteří mají dotčenou biochemickou reakci pozměněnou tak, že na ni aplikovaný fungicid nemá účinek. Zde pak záleží na virulenci nově vyštěpených ras patogena, jak moc převládnou ve stávající populaci a založí populaci rezistentní vůči fungicidu tohoto typu, který se pak stává postupem času neúčinným. Aby k těmto situacím nedocházelo, kombinují se tyto fungicidy s přípravky, které vykazují kontaktní účinek nebo obsahují další účinnou látku (Zvára, 1998). •

Rozdělení fungicidů dle aplikace

Povaha patogena a způsob, jakým se fungicid pohybuje v rostlině, jsou považovány za určující prvky jeho aplikace, která může být: -

preventivní – tj. dříve, než patogen pronikne do hostitele 30

-

eradikativní – využívá se u lokálně systémových nebo fumigačních fungicidů, které pronikají hluboko do pletiv rostlin, zde se dostávají do styku s patogenem a zlikvidují ho

-

kurativní – je využívána u systémově působících fungicidů. Tyto fungicidy pronikají hluboko do pletiv, zde se šíří buď akropetálně (směrem k vrcholu) nebo bazipetálně (směrem k bázi), čímž zajišťují dokonalé rozdělení účinné látky v pletivech. Doba účinku jednotlivých přípravků, jež pracují na tomto principu, je udávána v hodinách (Zvára, 1998).

•

Choroby kmínu

Mezi nejpěstovanější plodinu z čeledi miříkovitých (Apiaceae) patří kmín. Co se týče výskytu škodlivých činitelů, je kmín po této stránce dobře zmapován (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Mezi patogeny, kteří způsobují choroby kořenů a krčků, patří rody: Rhizoctonia, Pythium, Fusarium, Cylindrocarpon, Phoma, Colletotrichum, Sclerotinia. Onemocnění stonků a listů mají na svědomí: Mycocentrospora, Septoria, Ascochyta, Itersonilia, Erysiphe. Choroby květenství a nažek způsobují: Erysiphe, Phomopsis, bakterie. Za snadno likvidovatelné choroby jsou považovány: Mycocentrospora, Erysiphe a Septoria. Mezi málo a obtížně likvidovatelné choroby patří: Phomopsis, Ascochyta, Itersonilia a choroby kořenů a krčků (Vaculík a kol., 2009). Choroby mohou být přenášeny několika způsoby: -

semeny (Mycocentrospora, Septoria, Ascochyta, Itersonilia)

-

hmyzem (Phomopsis diachenii, bakteriózy)

-

větrem z divoce rostoucích rostlin čeledi Apiaceae (Erysiphe, Ascochyta phomoides)

-

půdou (Rhizoctonia, Pythium, Fusarium, Cylindrocarpon, Phoma, Mycocentrospora, Itersonilia, Colletotrichum, Sclerotinia) (Vaculík a kol., 2009).

V posledních několika letech se mění spektrum chorob kmínu a jejich škodlivost. Škodlivost houby Mycocentrospora acerina, jež byla dříve označována za nejzávažněj-

31

šího patogena kmínu, se snížila a do popředí se dostávají jiné druhy hub, jako padlí (Erysiphe heraclei) nebo Ascochyta carvi (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Na choroby kmínu je v rámci Evropy zaměřeno jen několik pracovišť. Tato pracoviště především zjišťují samotný výskyt patogena, popřípadě se zabývají detailním studiem vybraných druhů hub (Odstrčilová, Ondřej, 2007).

Mycocentrospora acerina Tato houba je původcem antraknózy kmínu. V devadesátých letech 20. století způsoboval tento patogen závažné škody, avšak v poslední době se v porostech objevuje jen zřídka (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Mycocentrospora acerina má za následek stonkové a listové skvrnitosti. Poté dochází k nekrotizaci a odumírání stonků a listů (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Zdrojem infekce v nově zakládaných porostech jsou okolíky a nažky, na které houba přechází při dozrávání kmínu. Mimo napadené osivo může být dalším zdrojem infekce i infikovaná půda nebo rostlinné zbytky (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Silnější napadení porostů kmínu antraknózou nastává v letech s chladným počasím spolu s vyšším úhrnem srážek v průběhu vegetace (Odstrčilová, Ondřej, 2007).

Septoria carvi Tento patogen způsobuje žloutnutí a skvrnitosti listů. Při silném výskytu může nastat i nekrotizace listů, houba přechází na stonky, poté i na okolíky a nažky a zapříčiňuje předčasné dozrávání rostlin (Odstrčilová, Ondřej, 2007). První příznaky napadení jsou viditelné na listech již u osmitýdenních rostlin. Septoria carvi vytváří drobné nekrotické skvrny se světlým středem a tmavým okrajem. Dochází k rychlému zvětšování těchto skvrn, až na celou listovou plochu. Dále dochází k žloutnutí listů, ty později odumírají a na jejich povrchu vznikají pyknidy (Odstrčilová, 2007). Ve druhém roce vegetace je tato houba charakteristická svým silnějším výskytem. U kvetoucích a dozrávajících rostlin napadá patogena také květy, okolíky a semena. Takto postižené rostliny předčasně usychají, semena jsou drobnější a dochází k jejich opadu (Odstrčilová, 2007). Infekce může pronikat průduchy nebo přímou penetrací rostlinného pletiva. Dalším zdrojem infekce mohou být rostlinné zbytky v půdě nebo na semenech (Odstrčilová, 2007). 32

Vhodnými podmínkami pro šíření a rozvoj patogena je déletrvající suché a teplé počasí (Odstrčilová, Ondřej, 2007).

Ascochyta carvi Rostliny kmínu napadají dva rozdílné druhy hub rodu Ascochyta, a to Ascochyta carvi a polyfágní Ascochyta phomoides (Ondráčková, Ondřej, 2008). Oba druhy vytváří na kmínu směsnou infekci a přenáší se osivem (Ondráčková, Ondřej, 2008).

o Ascochyta phomoides Na rostlinách kmínu se vyskytuje více počátkem vegetace. Spolu se zvýšenou vlhkostí má za následek černání květů, jejich opad, také dochází k redukci počtu semen na okolících (Ondráčková, Ondřej, 2008). Za větru a deště dochází v porostech k jejímu rychlému šíření (inkubační doba 6 – 10 dní), způsobuje nekrotizaci bočních větví, listových pochev a některé rostliny mohou i zcela odumřít (Ondráčková, Ondřej, 2008).

o Ascochyta carvi Na rostlinách kmínu se objevuje spíše až v průběhu dozrávání. Rostlinám kmínu hnědnou okolíky, které předčasně dozrávají, což má za následek zvýšený a předčasný opad semen a také klesá hodnota HTS. Na okolíčcích napadených rostlin se objevuje množství plodniček (pyknid), které se často tvoří i na dozrávajících semenech (nejčastěji 5 – 12 pyknid na jednom semeni) (Ondráčková, Ondřej, 2008). Tím, že houba enzymaticky narušuje spojení semen s okolíčky, dochází k jejich snadnému uvolňování a opadu při sklizni (Ondráčková, Ondřej, 2008).

Oba druhy askochyt lze od sebe dobře odlišit, a to podle velikosti spor. Ascochyta carvi vytváří spory delší a širší, s 1 – 2 (3) přehrádkami. Naopak Ascochyta phomoides vytváří spory kratší a užší, s 0 – 1 přehrádkou (Ondráčková, Ondřej, 2008). Dalším rozlišovacím znakem jsou kultury na agarových živných půdách. Ascochyta carvi je typická svými ostiolátními pyknosami s růžovým sporovým exudátem, Ascochyta phomoides vytváří rostrátní pyknidy s bělavým exudátem (Ondráčková, Ondřej, 2008).

33

I když se askochyta na osivu vyskytují ve velmi vysokém zastoupení, klíčivost i vzcházivost tím není ovlivněna. V prvním roce nejsou porosty poškozeny, ale dochází k intenzivnímu namnožení na spodních žloutnoucích a odumírajících listech. Zde askochyta přežívají zimu a na jaře infikují listy tvořících se růžic (Ondráčková, Ondřej, 2008). Pro druh Ascochyta phomoides jsou zdrojem infekce planě rostoucí druhy rostlin z čeledi Apiaceae, zvláště pak rody Heracleum, Anthriscus a Chaerophyllum (Ondráčková, Ondřej, 2008). Na území ČR houbu Ascochyta carvi objevil roku 1979 šlechtitel František Procházka, a to na odumřelých listech kmínu na šlechtitelské stanici Česká Bělá. Avšak druh byl stanoven až roku 1983. Houba Ascochyta phomoides byla poprvé objevena roku 1980 odborníky rovněž ze šlechtitelské stanice Česká Bělá, a to na odumírajících květenstvích kmínu (Ondráčková, Ondřej, 2008).

Erysiphe heraclei V posledních několika letech se zvýšil výskyt padlí mrkvového (Erysiphe heraclei). Tato houba vytváří na rostlinách typický bílý povlak mycelií s tvořícími se konidiemi, a to jak v prvním, tak i ve druhém roce vegetace. Dochází ke snížení asimilační plochy napadených listů, důsledkem toho se snižuje HTS a výnos. Pokud tato choroba napadne i nažky při jejich dozrávání, klesá i prodejnost produkce (Odstrčilová, Ondřej, 2007).

Phomopsis diachenii Za závažného patogena kmínu v rámci Evropy je považována houba Phomopsis diachenii. Jelikož tato houba napadá převážně kmín jednoletý, nejsou její výskyt a škodlivost v podmínkách ČR nijak vysoké. U dvouletého kmínu vzniká riziko napadení u pozdě setých a pozdě kvetoucích porostů (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Přenašečem je hmyz (ploštice, opylovači) z divoce rostoucích okoličnatých rostlin. Napadá a likviduje pouze květenství a horní třetinu rostlin, čímž se snižuje výnos nažek (Odstrčilová, Ondřej, 2007).

Sclerotinia sclerotiorum Na lokalitách s často pěstovanou řepkou, slunečnicí, kmínem a dalšími plodinami z čeledi miříkovitých, spolu s vhodnými povětrnostními podmínkami (vlhko a teplo v době

34

kvetení), dochází k napadení kmínu hlízenkou obecnou (Sclerotinia sclerotiorum) (Odstrčilová, Ondřej, 2007). Tato houba vytváří na stoncích místa se světlejším pletivem nebo způsobuje předčasné dozrávání rostlin. Uvnitř stonků a kořenů vznikají sklerocia, která jsou schopná dlouhodobě přežívat v půdě. Pokud mají sklerocia podobný tvar, velikost a hmotnost jako nažky kmínu, mohou se při sklizni dostat mezi sklizené nažky, čímž se snižuje prodejnost pro přímou konzumaci (Odstrčilová, Ondřej, 2007).

Bakteriální spála vegetačních vrcholů a květenství Za původce tohoto onemocnění jsou považovány bakterie rodů Erwinia, Pseudomonas, Xanthomonas (Vaculík a kol., 2009). Způsobuje měknutí, černání a rychlé odumírání napadených částí (kvetoucí okolíky). Dále se snižuje výnos, na stoncích se objevují protáhlé hnědé skvrny s červeným nádechem (Vaculík a kol., 2009). Infekce se šíří za vlhkého počasí, osivem, v přehuštěných porostech a během vegetace také deštěm a větrem (Vaculík a kol., 2009). V současnosti tato choroba ustupuje, což si lze odůvodnit tím, že její větší výskyt se zřejmě pojil s přehnojováním dusíkem (Vaculík a kol., 2009).

Hniloby krčků a stonkových bází Mezi původce tohoto onemocnění se řadí Colletotrichum gloeosporioides, Sclerotinia sclerotiorum, Verticillium spp., Rhizoctonia sp., Fusarium spp., Pythium spp. (Vaculík a kol., 2009). Tato choroba vyvolává totální destrukce kořenů, krčků a stonkových bází, které později zasychají a odumírají (Vaculík a kol., 2009). Zdrojem infekce je půda, osivo, deštivé počasí při vzcházení, výsev na těžších půdách (Vaculík a kol., 2009). •

Ochrana kmínu proti chorobám

Ochranná opatření jsou v úzké souvislosti se zásadami správné pěstitelské praxe – vhodná agrotechnika, výběr pozemku bez závažných trvalých plevelů, střídání plodin, zdravé osivo, vyvážená výživa. Ale i přes veškerá pěstitelská opatření mohou být porosty kmínu i přesto napadeny chorobami. Zde je pak na místě vhodná chemická ochrana (Odstrčilová, Ondřej, 2007). 35

K ošetření porostů LAKR je povoleno několik fungicidů, ale ne vždy jejich aplikací vyřešíme zdravotní stav. Některé registrované přípravky nejsou dostatečně účinné na vyskytující se choroby nebo jejich působení není dostatečně dlouhé (Odstrčilová, Ondřej, 2007).

3.6.7.3 Insekticidní ochrana kmínu kořenného

•

Definice insekticidů

Insekticidy jsou chemické přípravky, které patří do skupiny zoocidů a používají se na hubení hmyzu. Zoocidy jsou definovány jako přípravky proti živočišným škůdcům a podle jejich účinnosti na určitou skupinu škodlivých organismů se dále dělí do dalších skupin (Blažková a kol., 2005). •

Rozdělení insekticidů

-

Dělení dle chemického složení

Organofosfáty Nervové jedy, které mají dotykový, požerkový nebo fumigační účinek. Nevýhoda spočívá ve větší toxicitě pro teplokrevné živočichy a při opakovaném použití hrozí riziko vzniku rezistence u škodlivých organismů.

Karbamáty Jsou typické svým širokým spektrem insekticidních a akaricidních účinků.

Pyrethroidy Insekticidy s kontaktním a požerkovým účinkem proti žravému a savému hmyzu, většinou relativně neškodné pro včely.

Bioracionální insekticidy Jedná se o relativně mladší skupinu přípravků, pracují na bázi synteticky získaných analogů přirozených látek hmyzu, jež mají za následek narušení hormonální činnosti, také negativně ovlivňují chování hmyzu (Blažková a kol., 2005). 36

-

Dělení dle způsobu působení a mechanismu účinku na škodlivé organismy Požerkové

Po přijetí v potravě působí toxicky.

Kontaktní (dotykové) Působení nastává při kontaktu škůdce s účinnou látkou.

Fumigační (dýchací) Působí jako prchavé toxické látky, které jsou škůdcem vdechovány.

S hloubkovým účinkem Aplikací na lícovou stranu pronikají na rub listu nebo slupkou do plodu.

Systémové Po aplikaci na rostlinu dochází k průniku do pletiv a následnému rozvádění do dalších částí rostliny (Blažková a kol., 2005). •

Škůdci kmínu

Porosty kmínu kořenného ohrožují dva nejvýznamnější škůdci. Tím nejnebezpečnějším je roztoč vlnovník (hálčivec) kmínový (Aceria carvi). Jeho nebezpečnost spočívá v tom, že proti němu neexistuje žádný zcela spolehlivý způsob ochrany. Druhým významným škůdcem je plochuška kmínová (Depressaria daucella). Oproti vlnovníku kmínovému zde spolehlivý způsob ochrany existuje (Seidenglanz, 2011).

Vlnovník kmínový (Aceria carvi) Vlnovník kmínový, také běžně označován jako hálčivec kmínový, patří do čeledi roztočů Eriophyidae. K napadení kmínu vlnovníkem dochází už v prvním roce pěstování, kde se vyskytuje na vegetačních vrcholech. Za pomocí speciálních laboratorních postupů je možné určit jeho přítomnost a přemnožení již na podzim na vegetativních částech rostlin (Seidenglanz, 2006). Hlavním obdobím škodlivosti je druhý rok pěstování, kdy dochází k napadení celé rostliny. Pokud má roztoč příznivé podmínky, velmi rychle se přemnožuje. Může způsobit deformaci listů, jejich zesvětlení a také je zde možnost vzniku žluté mozaiky.

37

Avšak hlavní škody způsobuje na květenstvích, která jsou zezelenalá se zdužnatělými kvítky, jež mohou připomínat květákovou růžici (Seidenglanz, 2006). Délka roztoče je 0,2 mm se dvěma páry noh. Roztoč napadá především kmín, s velkou pravděpodobností ale i jiné druhy z čeledi miříkovité. Jedná se o pravidelně vyskytujícího se škůdce a v mnoha oblastech má na svědomí významné hospodářské škody. Napadené rostliny jsou snadno identifikovatelné až podle změn na okolících. Takto poškozené okolíky se zpočátku liší v barvě (udržují si zelenou barvu; pomalejší degradace chlorofylu – virescence), později jsou nažky přeměňovány v hálky (Seidenglanz, 2006). Jak již bylo řečeno, ochrana před vlnovníkem kmínovým je poněkud obtížná. Jednak z toho důvodu, že pěstitel do objevení se okolíků neví, zda-li je jeho porost napaden, tudíž jsou veškerá ochranná opatření prováděna „naslepo“. Druhý problém spočívá v účinnosti přípravků proti tomuto škůdci, neboť není zcela jasné, kolik aplikací je nutné provést. Dalším problémem je i doba aplikace a samozřejmě cena akaricidních přípravků (Seidenglanz, 2006).

Plochuška kmínová (Depressaria daucella) Plochuška kmínová, nesprávně označována také jako makadlovka kmínová, patří do čeledi Oecophoridae. Imaga tohoto motýla dosahují délky 10 – 12 mm s rozpětím křídel 20 – 25 mm. Přední křídla mají purpurově hnědou barvu s černými hnědými podélnými čárkami a světlejším příčným proužkem (Seidenglanz, 2006). Housenky mají velmi pestré zbarvení. Dospělé housenky mají pak barvu černou se žlutým podélným proužkem na bocích a tvoří 10 podélných řad černých bradavek s bílým lemem a štětinkou. Nohy jsou černé a panožky žluté (Seidenglanz, 2006). U plochušky kmínové přezimuje imago a páří se na jaře. Samičky kladou plochá vajíčka, s jasně zelenou barvou, nejen na květní stopky kmínu, ale i na další miříkovité rostliny (mrkev, petržel, kopr aj.). Zhruba po deseti dnech se začínají líhnout housenky. Nejprve ožírají pokožku, později se zavrtávají do řapíků a lodyh, kde v dřeni vyžírají chodbičku. Po posledním svlékání chodbičku opouštějí a přesunují se do okolíků, ze kterých vytvářejí husté chuchvalce. Zároveň také okusují květy, později i vyvíjející se semena. Délka vývoje housenek je asi 5 – 6 týdnů. Dospělé housenky opět opouštějí květenství a postranními otvory pronikají do lodyh, přičemž jednotlivé otvory uzavírají pavučinovitým víčkem. Uvnitř ve dřeni se kuklí, kukly jsou hnědé, dosahují délky 10 mm. Po 18 dnech nastává líhnutí imag (obvykle v červenci a srpnu). Imaga žijí do podzimu a také jako imago přezimují (Seidenglanz, 2006). 38

Další škůdci V některých letech, přibližně od dubna do června, mohou škodit housenky obaleče (Cnephasia spp.), a to spřádáním a ožíráním listů kmínu; nejspíše se jedná o více druhů. Existuje zde riziko záměny housenek s housenkami mladších instarů plochušky kmínové (Seidenglanz, 2011). Dalšími škůdci kmínu mohou být mšice. Pokud nastanou příhodné podmínky, může dojít k jejich přemnožení na tvořících se květenstvích, čímž způsobí jejich zaschnutí. Mezi druhy, které mohou mít takovéto poškození na svědomí, patří mšice hlohová (Dasyphis crataegi) a mšice bršlicová (Cavariella aegopodi). Za nebezpečnější je však považováno napadení kořenů mšicemi, neboť proti němu není ochrany. U takto napadených rostlin dochází ke žloutnutí, slábnutí, někdy i k odumírání. Mšice jsou pozorovatelné až po vytržení rostliny (Seidenglanz, 2011). V některých letech mohou být porosty kmínu zasaženy kněžicí páskovanou (Graphosoma lineatum) nebo klopuškami (zejména rody Calocoris a Lygus), které svým sáním poškozují vegetační vrcholy, květní stopky, okolíčky a okolíky (Seidenglanz, 2011). •

Ochrana kmínu proti škůdcům

Jelikož se může vlnovník kmínový do porostu kmínu dostat větrem, je vhodné pěstovat kmín v dostatečné vzdálenosti od dalších porostů s kmínem. Jako další vhodná nepřímá ochrana se uvádí výsev nezávadného certifikovaného osiva (Seidenglanz, 2006). Z chemické ochrany lze oficiálně doporučit přípravek SANMITE 20 WP (v dávce 0,375 kg/ha, účinná látka pyridaben), neboť je registrován přímo na tohoto škůdce (Seidenglanz, 2006). Ochrana proti plochušce kmínové je velmi komplikována rozvleklým náletem motýlů a dlouhodobým kladením vajíček. Jako přirozené nepřátele má plochuška kmínová některé blanokřídlé parazitoidy. Z biologické ochrany lze použít Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki, z chemické ochrany pak insekticidy na bázi pyrethroidů a organofosfátů (Seidenglanz, 2006).

3.6.8 Zrání, sklizeň a posklizňová úprava Kvetení kmínu a tvorba plodů nastává v průběhu druhé vegetační sezóny a samotná sklizeň semen se provádí tehdy, jakmile semena dosáhnou hnědé barvy (Small, 2006).

39

V nižších polohách kmín dozrává v první dekádě července, ve vyšších polohách pak koncem tohoto měsíce. Rostliny získávají barvu červenohnědou a plody světlehnědou. Touto dobou začínají nažky tvrdnout, tlakem jdou snadno rozdělit, objevuje se typická kořenitá vůně a jejich barva je stejnoměrná (všechny hlavní okolíky a 2/3 okolíků 1. řádu). Není doporučeno sklizeň oddalovat, neboť hrozí riziko poškození jakosti kmínu deštěm. Taktéž předčasná sklizeň není vhodná, neboť pektinové látky, které se nacházejí v pletivu poutek, neumožňují oddělení jednotlivých nažek (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Pro sklízení porostů kmínu se používají sklízecí mlátičky, u nichž se předpokládá správné seřízení, aby při výmlatu nedocházelo k poškození nažek (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Po sklizni je kmín náchylný na zapaření. U osiva s vlhkostí nad 13% dochází ke snižování vitality a klíčivosti. Proto je potřeba snížit vlhkost sklizených nažek pod 13%, a to sušením, přičemž by se maximální teplota měla pohybovat kolem 35°C. Jedná-li se o konzumní kmín, je potřeba jej navíc chránit před přímým světlem (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Od začátku sklizně a v průběhu skladování by naší pozornosti neměl uniknout výskyt živočišných škůdců. Přítomnost živých škůdců se netoleruje, je povoleno max. 10 roztočů na 1 kg koření (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013). Jako další problém při skladování se objevuje možnost přijímání pachů z okolí. Proto musí být skladovaný kmín pod neustálým dozorem. Pokud je dobrá agrotechnika, může být dosaženo výnosu až 2 t/ha (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

3.7 Kvalita a prodej kmínu Jedním z hlavních kritérií, která se u kmínu posuzují, je obsah silice. Kvalita nažek kmínu, která jsou zpracovávána farmaceutickým průmyslem, je řízena dle platného lékopisu (Tabulka 3). Jedná-li se o potravinářský průmysl, je kvalita kmínu zaručena vyhláškou č. 331/1997 Sb. ve znění vyhlášky č. 419/2000 Sb. zákona č. 110/1997 Sb., O potravinách a tabákových výrobcích, po úpravě zákonem č. 316/2004 Sb. (Kocourková a kol., 2009). Při obchodování s kořením, tedy i s kmínem kořenným, je kladen důraz na redukci kontaminací. Jakoukoliv kontaminaci není problém v dnešní době redukovat, a to pomocí moderních zařízení, jako jsou sušičky s automatickým oběhem vzduchu, mecha-

40

nické a parní čističky, hygienické skladování, aby se zamezilo napadení škůdci (Kocourková a kol., 2009). Zákonem o potravinách a tabákových výrobcích jsou vymezovány požadavky na jakost (smyslové, fyzikální, chemické). Hodnoty fyzikálních a chemických požadavků jsou stanovovány dle technických norem (Kocourková a kol., 2009). V potravinářství se používá norma ČSN ISO 5561 platná od roku 1997 (Tabulka 4).

Tabulka 3: Carvi fructus – plod kmínu (Český lékopis 2009) (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013) Droga

Obsah silice**

Obsah vody*

Celkový

obsah

popela -1

Carvi fructus (usušená nažka druhu

min. 30,0 ml/kg

Carum carvi L.)

bezvodé drogy

-1

max. 100,0 ml/kg *

Max. 7,0 %

*obsah vody = procentuální podíl vody ve zkoušené látce, stanovuje se destilací **obsah silice se přepočítává na bezvodou drogu nebo na vysušenou drogu

Tabulka 4: Požadavky na kmín celý, tmavý a světlý (ČSN ISO 5561) (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013) Požadavky na kmín celý, tmavý a světlý (ČSN ISO 5561) Kmín tmavý s tvorbou Kmín tmavý jsou téměř zralé plody (dvounažky) Carum carvi L. Plody se plodů v druhém roce po sušení mlácením rozdělí na dvě nažky. Nažky jsou 4 – 6 mm dlouhé, srpovitého tvaru, s pěti podélnými světle žlutými až okrovými žebry. Povrch mezi žebry je hnědý. Kmín světlý s tvorbou Kmín světlý vykazuje stejné znaky jako kmín tmavý. Nažky jsou však plodů v prvním roce poněkud menší a světlejší. Vůně a chuť Chuť kmínu musí být typická a aromatická. Výrobek musí být bez cizích pachů a příchutí, vč. zatuchlosti. Vůně tmavého kmínu je poněkud výraznější než kmínu světlého. Napadení hmyzem, Kmín celý nesmí obsahovat živý hmyz a plísně a musí být v podstatě prosplísněmi apod. tý mrtvého hmyzu, částic hmyzu a znečištění způsobeného hlodavci, viditelných pouhým okem. Pokud je zvětšení větší než desetinásobné, musí být tato skutečnost uvedena v protokolu o zkoušce. Kmín tmavý a kmín světlý nesmějí být napadeny houbou Sclerotinia. Pro účely této všechny části rostlin kmínu tmavého nebo kmínu světnormy se za lého kromě semen příměsi považují všechny ostatní příměsi živočišného, rostlinného nebo Příměsi minerálního původu Celkový obsah příměsí v kmínu tmavém a v kmínu světlém, stanovený podle metody uvedené v ISO 927, nesmí být vyšší než 1 % (mm/mm) Chemické požadavky Vlastnosti Kmín tmavý dvouletý Kmín světlý jednoletý Vlhkost, %, nejvýše 13 12 Celkový popel, %, nejvýše 8 9 Popel nerozpustný v kyselině, % v sušině, 1,5 2 nejvýše Silice, % v sušině, nejméně 2,5 1,5 Obsah silic musí být stanoven po rozemletí

41

3.8 Využití kmínu 3.8.1 Kulinářské Používá se jako koření a chuťové korigens na přípravu pečiva, sýrů, masa, polévek. Do pokrmů, které způsobují nadýmání (košťáloviny, chléb, aj.) se kmín přidává preventivně. Dále je možno kmín používat v houbových pokrmech a na výrobu likérů (kmínka) (Habán a kol., 2001). Je možné využívat i čerstvý list kmínu jako přísada do omáček, pomazánek, zeleninových a bramborových polévek, do rybích pokrmů (Habán a kol., 2001).

3.8.2 Terapeutické Používá se jako karminativum (tlumení plynatosti), spasmolytikum (tlumení a uvolňování křečí žaludku a střev), dále jako stomachikum (podpora tvorby žaludečních šťáv, podpora chuti k jídlu). Zevně je silice kmínu používána na zmírnění bolesti zubů, do koupelí, jako součást mastí za účelem prokrvení pokožky, také bývá součástí přípravků proti kožním parazitům (Habán a kol., 2001). V lidovém léčitelství se používá na podporu činnosti mléčných žláz, při zahlenění dýchacích cest, dále jako diuretikum (močopudný prostředek) (Habán a kol., 2001).

3.8.3 Farmaceutické Droga je běžnou součástí karminativních a taxativních čajů, tinktur a kapek. Destilací semen kmínu je získávána již zmíněná silice, tzv. kmínový olej (Carvi oleum), který se uplatňuje při výrobě likérů, destilátů a kosmetických přípravků, dále větrová voda (Aqua carminativa). Kmínová silice je též obsažena v řadě ústních vod (Habán a kol., 2001).

3.8.4 Ostatní Kmín kořenný je dobrou medonosnou rostlinou, což je výborný zdroj nektaru a pylu pro včely (Habán a kol., 2001). Kmín, jako součást lučních porostů, má dietetické účinky, také pozitivní vliv na peristaltiku střev a snižuje nebezpečí nadýmání pasoucích se zvířat (Habán a kol., 2001). Semena kmínu nejsou však vhodná pro dojnice, neboť v mléce vytvářejí pavůně. Také pro ptactvo jsou semena kmínu jedovatá (Kocourková a kol. in Růžičková, 2013).

42

4 MATERIÁL A METODIKA V souladu s cílem práce byly založeny pokusy na pozemcích společnosti AGRITEC, výzkum, šlechtění a služby s.r.o. Šumperk metodou dělených dílců.

4.1 Charakteristika společnosti Firma Agritec patří mezi privátní společnosti, které působí v oblasti agrobiologického výzkumu, šlechtění rostlin, poradenství a služeb. Zabývá se výzkumem genových zdrojů luskovin, lnu a konopí, geneticko-šlechtitelskými metodami luskovin, lnu a řepky, biotechnologií luskovin, lnu a řepky, dále pěstebními technologiemi hrachu, bobu, lupiny, lnu, konopí, kmínu a integrovanou ochranou luskovin a lnu. Co se týče šlechtění a semenářství, orientuje se tato společnost na novošlechtění lnu, hrachu, bobu, řepky a kmínu, také se zaměřuje na udržovací šlechtění vlastních a licenčních odrůd, zastupuje zahraniční firmy pro zkoušení odrůd, vyrábí, upravuje, skladuje a uvádí do oběhu osiva luskovin a technických plodin. Mezi služby, které společnost nabízí, patří testování a chemické analýzy anorganických a organických látek, stanovení mykotoxinů, tírenské zpracování stonku lnu a stanovení obsahu a jakosti vlákna. Dále tato firma zprostředkovává prodej přípravků na ochranu rostlin, obchod s osivy polních plodin, pěstování a prodej okrasných rostlin, zeleninové sadby, pěstitelských substrátů. Nabízí také prodej krmiv pro domácí a hospodářská zvířata a meristémové množení okrasných rostlin.

4.2 Charakteristika stanoviště Pokusné stanoviště Šumperk se nachází v nadmořské výšce 340 m n.m. Šumperský bioregion je charakteristický typickou kambizemí. Úpatí svahu směrem k nížině je typické na výskyt sprašových luvizemí, často s pseudoglejovou a typickou hnědozemí. Lokalita Šumperk se nachází na rozhraní okrajové řepařské a bramborářské výrobní oblasti, v subtypu bramborářsko-pšeničném. Půda je dobře zpracovatelná, živinami středně zásobená, pH 5,7 – 6,2. Typická je hlinitá půda, ilimerizovaná, s oglejovým půdotvorným substrátem se sprašovým pokryvem. Lokalita je charakteristická mírně teplým klimatem s průměrným ročním úhrnem srážek 702,3 mm a chladnými zimami.

43

4.3. Průběh počasí v letech 2011 – 2012

Obr. 2: Průměrná denní teplota vzduchu a denní úhrn srážek na lokalitě Šumperk za rok 2011 (Agritec, 2013)

Měsíc leden byl srážkově pod normálem, o 1,3°C teplejší oproti dlouhodobému teplotnímu průměru. Měsíc únor byl srážkově extrémně pod normálem, o 0,4°C chladnější ve srovnání s dlouhodobým teplotním průměrem daný pro tento měsíc. Březen byl srážkově chudý, úhrn srážek činil 56,9% pod dlouhodobým srážkovým normálem, teplotně průměrný s měsíční teplotou 3°C. Duben byl opět srážkově pod normálem, a to o 28%, ale byl teplejší o 2,8°C oproti dlouhodobému teplotnímu normálu. Květen byl srážkově mírně pod normálem a teplejší, ale s výskytem přízemních mrazíků v celkovém počtu 11 dnů. Červen, kdy byl proveden výsev kmínu, byl srážkově v normě a teplejší o 1,8°C oproti dlouhodobému teplotnímu normálu. V červenci činil úhrn srážek 154,7 mm, což je o 99,6 % více než činí úhrn dlouhodobého normálu, průměrná denní teplota byla 16,8°C, což je v souladu s dlouhodobým teplotním normálem (16,7°C). Měsíc srpen byl srážkově mírně nad normálem, úhrn srážek činil 31,5%, i teplotně byl mírně nadnormální (18,2°C) ve srovnání s dlouhodobým teplotním normálem (16,2°C).

44

Měsíc září byl srážkově nad normálem (36,2 mm) oproti dlouhodobému normálu (28 mm), průměrná denní teplota byla též mírně nad normálem (14,2°C) oproti dlouhodobému teplotnímu průměru (12,8°C). Říjen byl srážkově v normě a teplejší o 5,4°C oproti dlouhodobému teplotnímu normálu (7,9°C). Měsíc listopad byl též srážkově v normálu, průměrná denní teplota byla vyšší (5°C) oproti dlouhodobému teplotnímu normálu (2,3°C). Úhrn srážek v prosinci byl vysoce nad normálem (126 mm), teplota byla v normě.

Obr. 3: Průměrná denní teplota vzduchu a denní úhrn srážek na lokalitě Šumperk za rok 2012 (Agritec, 2013)

Měsíc leden roku 2012 se vyznačoval nadlimitním přísunem srážek, kdy celkový úhrn srážek byl o 59,2 mm vyšší, než dlouhodobý srážkový normál. Únor byl srážkově normální, ale další měsíce až do měsíce června byly srážkově značně podnormální. Měsíc červenec se projevoval deštivým počasím a celkový úhrn srážek činil 143,8 mm, což bylo o 66,3 mm více, než uvádí dlouhodobý srážkový normál. Průběh teplot během celého roku vykazoval hodnoty mírně zvýšené oproti dlouhodobému teplotnímu normálu mimo měsíce února, který byl spíše teplotně podnormální. Měsíc srpen, kdy byla provedena sklizeň kmínu, a září se vyznačoval hodnotami teplot a srážkového úhrnu, které byly zcela v normálu s dlouhodobým srážkovým a teplotním normálem. 45

Úhrn srážek v říjnu byl mírně pod normálem oproti dlouhodobému srážkovému normálu, průměrná denní teplota byla 7°C, což je v souladu s dlouhodobým teplotním normálem (7,7°C). Měsíc listopad byl srážkově v normálu, průměrná denní teplota byla nižší (4,1°C) oproti dlouhodobému teplotnímu normálu (5,6°C). Prosinec byl srážkově nad normálem (43 mm) ve srovnání s dlouhodobým srážkovým normálem (39 mm), také průměrná denní teplota byla vyšší (-1°C) oproti dlouhodobému teplotnímu normálu (-2,5°C).

4.4 Metodika pokusu 3. června 2011 byl pro pokusné účely vyset kmín odrůdy REKORD v čisté kultuře. V prvním roce vegetace byl kmín ošetřen proti plevelům podle platné metodiky z roku 2009 (AFALON 45 SC, STOMP 330 E, STOMP 400 SC…). Ve druhém roce vegetace byla plocha rozdělena na parcely, kde byl aplikován herbicid LAUDIS ve dvou dávkách (2,25 l/ha a 4,5 l/ha). Přípravek byl aplikován pozemně postřikem.

4.4.1 Charakteristika herbicidu LAUDIS Herbicid LAUDIS se používá k postemergentnímu ošetření kukuřice proti jednoletým travám a dvouděložným plevelům. Účinnými látkami jsou tembotrione a isoxadifenethyl. Co se týče spektra účinnosti, velmi dobře působí na ježatku kuří nohu (Echinochloa crus-galli), merlík bílý (Chenopodium album), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), svízel přítulu (Galium aparine), ptačinec žabinec (Stellaria media), penízek rolní (Thlaspi arvense), hluchavku nachovou (Lamium purpureum), kokošku pastuší tobolku (Capsella bursa-pastoris). Mezi méně citlivé plevele patří heřmánkovec přímořský (Matricaria maritima), pohanka opletka (Fallopia convolvulus), rozrazil perský (Veronica persica), violka rolní (Viola arvensis).

Herbicidní ošetření bylo provedeno v těchto termínech: 22.3.2012, 29.3.2012, 6.4.2012, 13.4.2012, 20.4.2012, 27.4.2012, 3.5.2012. Byla sledována fytotoxicita použitého herbicidu, u sklizeného materiálu pak výnos nažek z jednotky plochy a hmotnost tisíce semen. Zjištěné hodnoty byly zaznamenány do tabulek a statisticky vyhodnoceny. 46

5 VÝSLEDKY A DISKUZE

5.1 Hodnocení fytotoxicity V daném termínu byl porost kmínu ošetřen herbicidem LAUDIS, po týdnu se hodnotila fytotoxicita (tabulka 5).

Tabulka 5: Hodnocení fytotoxicity Varianta

BBCH kmínu při

Průměrná výška

aplikaci

(cm)

LAUDIS

LAUDIS (4,5

(2,25 l/ha)

l/ha)

0

0

5–7

5,5

7

5–7

7

8,5

6–8

8,5

10

kontrola 22.3.2012

19 – 29 (přízemní

Fytotoxicita (%)

růžice) 29.3.2012

19 – 29 (přízemní růžice)

6.4.2012

30 (přízemní růžice)

13.4.2012

30 – 31

8 – 10

10

12

20.4.2012

30 – 33

10 – 15

12,5

15

27.4.2012

32 – 34

12 – 18

13,5

15

3.5.2012

33 – 51

15 – 25

15

17,5

Fytotoxicita se projevovala zejména mírným prosvětlením rostlin a porostu jako celku, docházelo i k nekrotickému zasychání špiček listů. Na nově rostoucích a vyvíjejících se listech již nebyly pozorovány žádné nekroticky zasychající špičky listů, co se týče prosvětlení listů a rostlin celkově, taktéž tento jev postupně přecházel do původního stavu, podobnému neošetřené kontrole.

47

5.2 Výsledky hodnocení výnosu Tabulka 6: Dvoufaktorová analýza variance (faktor dávka a doba aplikace) pro výnos v kg/ha Zdroj proměnlivosti

d.f.

Výnos 2,25 l/ha

4,5 l/ha MS

Varianta

7

93993***

174681***

Chyba

8

2

2

Tabulka 7: Průměrný výnos při dávkách herbicidu 2,25 l/ha a 4,5 l/ha a různých termínech aplikace herbicidu

Doba aplikace

Dávka herbicidu LAUDIS (2,25 l/ha)

LAUDIS (4,5 l/ha)

Průměrný výnos (kg/ha)

Průměrný výnos (kg/ha)

Kontrola

1889 h*

1889 h

22.3.2012

1844 g

1754 g

29.3.2012

1648 f

1470 e

6.4.2012

1564 e

1538 f

13.4.2012

1403 c

1403 d

20.4.2012

1379 b

1289 c

27.4.2012

1326 a

1028 a

3.5.2012

1418 d

1113 b

*Pozn.: Písmena malé abecedy značí statisticky významný rozdíl na zvolené hladině významnosti α = 0,05.

Z tabulky průměrných výnosů vyplývá, že nejvyššího výnosu bylo dosaženo u kontrolní varianty. Druhý nejvyšší výnos byl u varianty pokusu, kdy byl LAUDIS (2,25 l/ha) aplikován 22.3.2012. Tento výnos se příliš nelišil, rozdíl byl jen 45 kg/ha ve srovnání s kontrolou. Postupně při dalších aplikacích výnos klesal, nejnižší výnos byl zaznamenán u varianty, kdy byl LAUDIS aplikován 27.4.2012, výnos činil pouhých 1 326 kg/ha, což je ve srovnání s kontrolou o 518 kg/ha méně.

48

Z tabulky výnosu získaných po aplikaci herbicidu LAUDIS, v dávce 2,25 l/ha, vyplývá, že je nejvýhodnější aplikovat LAUDIS do 27.4.2012, pozdější aplikace má negativní dopad na výnos. Při aplikaci začátkem května se však už pokles výnosu neprojevil, naopak byl vyšší, než při aplikaci 27.4.2012. Tyto výsledky byly také potvrzeny statisticky. Při dávce herbicidu LAUDIS 4,5 l/ha bylo opět nejvyššího výnosu dosaženo u kontrolní varianty. Druhého nejvyššího výnosu bylo opět dosaženo u varianty pokusu, kdy byl LAUDIS (4,5 l/ha) aplikován 22.3.2012. Postupně při dalších aplikacích výnos klesal, nejnižší výnos byl zaznamenán u varianty, kdy byl LAUDIS aplikován 27.4.2012, výnos činil pouhých 1 028 kg/ha, což je ve srovnání s kontrolou o 861 kg/ha méně. Z tabulky výnosu získaných po aplikaci herbicidu LAUDIS, v dávce 4,5 l/ha, vyplývá, že je opět nejvýhodnější aplikovat LAUDIS do 27.4.2012, pozdější aplikace se negativně odráží na výnosu. Aplikací začátkem května už k poklesu výnosu nedocházelo, naopak byl vyšší, než při aplikaci 27.4.2012. Výsledky byly potvrzeny statisticky.

5.3 Výsledky hodnocení HTS Tabulka 8: Dvoufaktorová analýza variance (faktor dávka a doba aplikace) pro HTS v g Zdroj proměnlivosti

d.f.

HTS 2,25 l/ha

4,5 l/ha MS

Varianta

7

0,05***

0,04***

Chyba

8

0,00

0,00

49

Tabulka 9: Průměrná HTS při dávkách herbicidu 2,25 l/ha a 4,5 l/ha a různých termínech aplikace herbicidu

Doba aplikace

Dávka herbicidu LAUDIS (2,25 l/ha)

LAUDIS (4,5 l/ha)

Průměrná HTS (g)

Průměrná HTS (g)

Kontrola

2,71 cd*

2,71 d

22.3.2012

2,83 d

2,51 bc

29.3.2012

2,41 a

2,42 b

6.4.2012

2,45 ab

2,28 a

13.4.2012

2,34 a

2,38 ab

20.4.2012

2,67 c

2,48 bc

27.4.2012

2,57 bc

2,56 c

3.5.2012

2,59 bc

2,59 cd

*Pozn.: Písmena malé abecedy značí statisticky významný rozdíl na zvolené hladině významnosti α = 0,05 Z tabulky pro průměrnou hmotnost tisíce semen vyplývá, že nejvyšší HTS bylo dosaženo u varianty pokusu, kdy byl LAUDIS (2,25 l/ha) aplikován 22.3.2012. Druhého nejvyššího výnosu dosáhla kontrola. Tato HTS se příliš nelišila, rozdíl byl jen 124 g. Ve srovnání s kontrolou postupně průměrná HTS klesala, nejnižší hmotnost tisíce semen byla zaznamenána u varianty, kdy byl LAUDIS aplikován 29.3.2012, hmotnost tisíce semen činila pouhých 2 414 g, což je ve srovnání s kontrolou o 295 g méně. Z tabulky hmotnosti tisíce semen získaných po aplikaci herbicidu LAUDIS, v dávce 2,25 l/ha, vyplývá, že je nejvýhodnější aplikovat LAUDIS do 27.4.2012, pozdější aplikace má negativní dopad na HTS. Při aplikaci začátkem května se však už pokles HTS neprojevil, naopak byl vyšší, než při aplikaci 27.4.2012. Tyto výsledky byly, jak vyplývá z tabulky 8 a 9, statisticky průkazné. Z tabulky pro průměrnou hmotnost tisíce semen lze vyčíst, že nejvyšší HTS bylo dosaženo u kontrolní varianty. Druhá nejvyšší HTS byla u varianty pokusu, kdy byl LAUDIS (4,5 l/ha) aplikován 3.5.2012. Postupně při dalších aplikacích HTS klesala, nejnižší HTS byla zaznamenána u varianty pokusu, kdy byl LAUDIS aplikován 6.4.2012. HTS činila pouhých 2 280 g, což je ve srovnání s kontrolou o 429 g méně. Na základě údajů obsažených v tabulce hmotnosti tisíce semen lze říct, že je opět nejvýhodnější aplikovat LAUDIS (4,5 l/ha) do 27.4.2012, pozdější aplikace má nega50

tivní dopad na HTS. Při aplikaci začátkem května se však už pokles HTS neprojevil, naopak byl vyšší, než při aplikaci 27.4.2012.

51

6 ZÁVĚR Kmín kořenný (Carum carvi L.) je v ČR nejužívanějším, ale také nejpěstovanějším druhem koření. Pěstitelské technologii je věnována pozornost v praxi a ve výzkumu. Kmín se pěstuje konvenčním způsobem a v technologii se používá ošetření pesticidy. Slabým článkem technologie pěstování je ošetření proti plevelům, protože kmín zůstává na jednom pozemku téměř dva roky. V práci se zabýváme možností použití herbicidu LAUDIS, který by v porostech kmínu řešil zaplevelení ježatkou kuří nohou (Echinochloa crus-galli), merlíkem bílým (Chenopodium album), laskavcem ohnutým (Amaranthus retroflexus), svízelem přítulou (Galium aparine), ptačincem žabincem (Stellaria media), penízkem rolním (Thlaspi arvense), hluchavkou nachovou (Lamium purpureum), kokoškou pastuší tobolkou (Capsella bursa-pastoris), heřmánkovcem přímořským (Matricaria maritima), pýrem plazivým (Elytrigia repens). Pokusy byly založeny v Agritecu s.r.o. Šumperk. Na pokusy se aplikovaly dvě rozdílné dávky LAUDISU (2,25 l/ha a 4,5 l/ha). LAUDIS se aplikoval v sedmi termínech (22.3.2012, 29.3.2012, 6.4.2012, 13.4.2012, 20.4.2012, 27.4.2012, 3.5.2012. ). Výsledky byly sestaveny do tabulek, vyhodnoceny pomocí analýzy variance s následným testováním. Získané výsledky můžeme shrnout takto: 1. Fytotoxicita po aplikaci herbicidu v různých termínech byla největší při aplikaci 27.4.2012 – dávka 2,25 l/ha a při aplikaci 3.5.2012 – dávka 4,5 l/ha. 2. Jako nejvhodnější termín aplikace LAUDISU z hlediska fytotoxicity se jeví ve fázi BBCH 19 – 29, kdy byla fytotoxicita u obou dávek LAUDISU 5,5 % až 7 %. 3. Aplikací LAUDISU byl ovlivněn výnos, nejnižší výnos byl při aplikaci LAUDISU 27.4.2012 u obou dávek. Ve srovnání s kontrolou došlo ke snížení výnosu u dávky 2,25 l/ha o 518 kg/ha, u dávky 4,5 l/ha se výnos snížil o 861 kg/ha. 4. Hmotnost tisíce semen byla aplikací herbicidu ovlivněna méně. Pohybovala se při dávce 2,25 l/ha od 2,34 do 2,81 g. Při dávce 4,5 l/ha se hmotnost tisíce semen pohybovala od 2,28 do 2,71 g. Nejvyšší HTS byla u kontrolní varianty (2,71 g při dávce 4,5 l/ha). Při pěstování kmínu, kdy se ve druhém roce vegetace vyskytují plevele jako ježatka kuří noha, merlík bílý, laskavec ohnutý, svízel přítula, ptačinec žabinec, penízek rolní, hluchavka nachová, kokoška pastuší tobolka, heřmánkovec přímořský, pýr plazivý, se

52

jeví použití herbicidu LAUDIS při postemergentní aplikaci především ve druhém roce vegetace jako vhodné, ale v časných termínech aplikace nejlépe do konce března.

53

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BLAŽKOVÁ, A. A KOL., 2005: Učební texty pro uchazeče o zkoušky k získání osvědčení o odborné způsobilosti pro zacházení s přípravky. Česká společnost rostlinolékařská, Praha, Part 2., Správná praxe v ochraně rostlin a bezpečné zacházení s přípravky. BRUNETON, J., 1999: Pharmacognosy, Phytochemistry, Medicinal Plants. Intercept Ltd, Andover. HABÁN M., ČERNÁ K., DANČÁK I., 2001: Koreninové rastliny. ÚVTIP, Nitra. HRON, F., HÍSEK, K., KOHOUT, V., 1988: Plevele polí a zahrad. Výstavnictví zemědělství a výživy, České Budějovice, 343 s. KOCOURKOVÁ, B. A KOL., 2013: Kmín kořenný, s. 58-74. In: RŮŽIČKOVÁ, G. (ed), Léčivé a kořeninové rostliny z čeledi miříkovité. Petr Bašta, Olomouc, 123 s. KOCOURKOVÁ, B. A KOL., 2009: Metodika pěstování kmínu kořenného. Farmář, 15 (1): 29-31. MIKULKA A KOL., 1999: Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. Farmář, Praha, 160s. NÉMETH, E., 1998: Caraway. The Genus Carum Harwood Academic Publisher, the Netherlands, 195 s. ODSTRČILOVÁ, L., 2007: Choroby kmínu kořenného a možnosti ochrany proti nim. Disertační práce, MZLU v Brně, Brno. ODSTRČILOVÁ, L., 2005: Pěstování kmínu je náročné. Úroda, 3 (11): 32-33. ODSTRČILOVÁ, L., ONDŘEJ, M., 2007: Choroby kořeninových rostlin z čeledi miříkovitých. Úroda, 5 (3): 60-61. ONDRÁČKOVÁ, E., ONDŘEJ, M., 2008: Současné choroby kmínu v ČR. Úroda, 6 (10): 56-57. SEIDENGLANZ, M., 2006: Škůdci kmínu. Rostlinolékař, 17 (5): 12-13. SEIDENGLANZ, M., 2011: Škůdci kmínu. Úroda, 9 (6): 83-85. SMALL, E., 2006: Velká kniha koření, bylin a aromatických rostlin. Volvox Globator, Praha, 1021 s. TOŠOVSKÁ, M., BUCHTOVÁ, I., 2012: Situační a výhledová zpráva. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny. Ministerstvo zemědělství, 39 s. VACULÍK, A. A KOL., 2009: Metodika pěstování kmínu kořenného. MZLU v Brně, Brno, 29 s.

54

VACULÍK, A., KOCOURKOVÁ, B., ŠMIROUS, P., 2007: Vliv herbicidního ošetření na výnos a obsah silic u kořeninových rostlin pěstovaných v České republice. Disertační práce, MZLU v Brně, Brno, 158 s. ZVÁRA, J., 1998: Fytofarmacie. Jihočeská univerzita, České Budějovice, 125 s.

55

8 SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Vývoj ploch a produkce kmínu v ČR

10

Tabulka 2: Požadavky na kmín celý, tmavý a světlý (ČSN ISO 5561)

16

Tabulka 3: Carvi fructus – plod kmínu (Český lékopis 2009)

41

Tabulka 4: Požadavky na kmín celý, tmavý a světlý (ČSN ISO 5561)

41

Tabulka 5: Hodnocení fytotoxicity

47

Tabulka 6: Dvoufaktorová analýza variance (faktor dávka a doba aplikace) pro výnos v kg/ha

48

Tabulka 7: Průměrný výnos při dávkách herbicidu 2,25 l/ha a 4,5 l/ha a různých termínech aplikace herbicidu

48

Tabulka 8: Dvoufaktorová analýza variance (faktor dávka a doba aplikace) pro HTS v g

49

Tabulka 9: Průměrná HTS při dávkách herbicidu 2,25 l/ha a 4,5 l/ha a různých termínech aplikace herbicidu

50

56