MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BC. GABRIELA FLEISCHLINGEROVÁ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

DIPLOMOVÁ PRÁCE

BRNO 2013

BC. GABRIELA FLEISCHLINGEROVÁ

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství

Výskyt a význam kuny skalní (Martes foina) v okrajových částech Brna

Diplomová práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.

Brno 2013

Bc. Gabriela Fleischlingerová

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Výskyt a význam kuny skalní (Martes foina) v okrajových částech Brna zpracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Dne ……………………………………. Podpis diplomanta ……………………….

PODĚKOVÁNÍ Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu této diplomové práce panu prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za odbornou pomoc při vypracování této práce.

ABSTRAKT Tato diplomová práce měla za úkol sledovat výskyt a význam kuny skalní (Martes foina) okrajových částech Brna. Pro moje sledování jsem si vybrala městskou okrajovou část Brno – Komín a přilehlou sousední část Brno – Jundrov, ve které jsem provedla průzkum ve formě dotazníku a následné mapování pobytu a pobytových stop kuny skalní v zimním měsíci lednu a v průběhu měsíce března. Získaná data ukazují, že jak konflikty s kunou, tak i její výskyt je a nejspíš bude nejen v daných MČ stále hojný. I přesto však stále většina dotázaných lidí zastává názor, že by kunu skalní ve městech tolerovali a do koloběhu přírody by nijak nezasahovali. V úvahu také musíme vzít fakt, že kuna může být pro člověka i užitečná lovením myšovitých hlodavců a zdivočelých holubů. Klíčová slova: kuna skalní, Brno, výskyt, stavba pelechů, škody na majetku

ABSTRACT The aim of diploma thesis was to track the presence and importance of beech marten also named stone marten (Martes foina) in marginal part of Brno. I chose margine parts – Brno – Komín and adjacent neighboring district Brno – Jundrov for my observation in which I also conducted a survey in the form of a questionnare and subsequent mapping of stay and residents of stone (beech) marten. Mapping was performed in Winter (mainly January) and also in the Spring (during March). The obtained data show, that both conflicts and occurence of stone marten is and will be still abundant, not only in these city districts.However, dispite of all conflicts, the majority of respondents will tolerate beech marten in cities and will not interfere the cycle of nature. We also have to take into account, that stone marten could be useful for humans – it can hunt rodents and wild pigeons.

Key words: stone marten, Brno, appearance, denn and denning behaviour, damages on properties

OBSAH 1

ÚVOD........................................................................................................................ 8

2

CÍL PRÁCE ............................................................................................................... 9

3

LITERÁRNÍ PŘEHLED ......................................................................................... 10 3.1

4

Taxonomické zařazení a charakteristika ......................................................... 10

3.1.1

Popis jedince ............................................................................................... 10

3.1.2

Rozlišovací znaky mezi kunami ................................................................. 12

3.1.3

Rozmnožování ............................................................................................ 16

3.1.4

Dynamika populace .................................................................................... 18

3.1.5

Etologie kuny skalní ................................................................................... 18

3.1.6

Potravní ekologie ........................................................................................ 20

3.1.7

Zoonózy ...................................................................................................... 23

3.1.8

Teritoriální chování..................................................................................... 25

3.1.9

Predátoři ...................................................................................................... 26

3.1.10

Role kuny v ekosystému a v blízkosti lidských příbytků ....................... 26

3.1.11

Stavba a výběr pelechů ........................................................................... 27

3.1.12

Pobytové známky .................................................................................... 29

3.1.13

Stopy ....................................................................................................... 30

3.2

Jak se efektivně zbavit kuny ........................................................................... 32

3.3

Areál................................................................................................................ 33

3.4

Historické změny areálu kuny skalní na území SV hranic ............................. 35

3.5

Historické aspekty lovectví a lovu kuny skalní .............................................. 37

3.6

Rizikové faktory ............................................................................................. 40

3.7

Legislativní ochrana ........................................................................................ 41

3.8

Kuna skalní vs. automobily ............................................................................ 42

3.9

Odchov kuny skalní ........................................................................................ 45

3.10

Základy dezinfekce a deratizace ..................................................................... 48

METODIKA ............................................................................................................ 50 4.1

Poloha a základní údaje o území..................................................................... 51

5

4.1.1

Brno – Komín ............................................................................................. 51

4.1.2

Brno – Jundrov............................................................................................ 53

VÝSLEDKY............................................................................................................ 55 5.1

Výsledky terénního šetření v lokalitě Brno – Komín ..................................... 55

5.2

Výsledky terénního šetření v lokalitě Brno – Jundrov ................................... 56

5.3

Hodnocení situace pro MČ Brno – Komín a MČ Brno – Jundrov ................. 58

5.4

Výsledky dotazníku ........................................................................................ 59

6

DISKUZE ................................................................................................................ 70

7

ZÁVĚR .................................................................................................................... 73

8

LITERATURA ........................................................................................................ 74

9

SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................ 81

10 PŘÍLOHY ............................................................................................................... 83

1 ÚVOD

Ke zpracování tématu Výskyt a význam kuny skalní v okrajových částech Brna mne vedlo hned několik důvodů. Prvním důvodem bylo zpracování mé bakalářské práce na téma Záchranný program pro ohrožený druh živočicha (Bobr evropský), kde jsem se také zabývala jeho významem, výskytem a pobytovými stopami na jižní Moravě, zejména v okolí Lednicko-Valtického areálu, kde páchá rozsáhlé škody. Dalším důvodem byl i fakt, že jsem se v diplomové práci chtěla opět zaměřit na význam a výskyt

rozšířeného

druhu,

páchajícího

škody

v blízkosti

lidských

obydlí.

Nespočetněkrát jsem měla možnost přesvědčit se z výpovědí jiných, že sami mají problémy s kunami, nejčastějším důvodem pak bylo poškozování vnitřního vybavení aut a motoru vyhledávaného jako zdroj tepla a ideálního místa pro vytvoření pelechů. Neposledním faktem byla i skutečnost, že jsem sama měla několikrát možnost setkat se s pobytovými stopami kuny skalní na naší zahradě, kde nám dlouhodobě působila škody.

8

2 CÍL PRÁCE Cílem práce bylo podchytit a zhodnotit výskyt a význam kuny skalní (Martes foina) v okrajových částech Brna, s konkrétními dílčími cíli: 1. zjistit pobytové stopy kuny v městských částech Brno – Komín a Brno – Jundrov, 2. dotazníkem mezi obyvateli sumarizovat hlavní problémy spojené s jejím výskytem v lidských sídlištích a obydlích, 3. posoudit nepříznivý či příznivý vliv na život obyvatel, 4. celkově vyhodnotit získané údaje, případně navrhnout opatření řešící existující problémy.

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Taxonomické zařazení a charakteristika Šelmy se vyvinuly koncem druhohor ve svrchní křídě. Počátkem třetihor byly reprezentovány nadčeledí Miacoidea, která se pokládá za výchozí pro všechny dnešní skupiny. Recentní šelmy se dělí na dva podřády – pozemní šelmy (Fissipedia) a ploutvonožce (Pinnipedia). Končetiny nemají výrazně modifikované a obvykle mají dlouhý ocas. Patří k nim nadčeleď Arctoidea s čeleděmi kunovitých, medvědovitých a medvídkovitých, nadčeleď Herpestoidea s čeleděmi cibetkovitých a hyenovitých a nadčeleď Cynofeloidea s čeleděmi psovitých a kočkovitých. Někteří současní odborníci nepovažují ploutvonožce za samostatný podřád, a proto řád šelem rozdělují na podřády Feliformia a Caniformia. Mezi Feliformia zařazují čeledě kočkovitých, hyenovitých a dvě různé čeledi cibetek (Herpestidae a Viverridae). Mezi Caniformia pak řadí čeledě psovitých,

medvědovitých,

medvídkovitých,

kunovitých

a

všechny

čeledě

ploutvonožců. Je možné, že toto pojetí řádu šelem lépe vystihuje vývojové vztahy mezi jednotlivými žijícími skupinami. (Gaisler a kol., 1997) Binomické jméno kuna skalní (Martes foina-, Erxleben, 1777) patří do říše živočichové (Animalia), kmenu strunatci (Chordata), třídy savci (Mammalia), řádu šelmy (Carnivora), čeledi lasicovití (Mustelidae) a rodu kuna (Martes). (Kuna skalní, 2001)

3.1.1 Popis jedince Kuny jsou středně velké šelmy, větší než tchoři. Mají také delší boltce než lasice, norci a tchoři. Pozemní šelmy jsou obyčejně prstochodci, výjimečně ploskochodci. Počet prstů je na zadních (výjimečně na předních) končetinách redukovaný z pěti na čtyři a všechny prsty mají výrazné nezatahovatelné drápy. Jejich pohyb je především skákavý. Na rozdíl od šelem psovitých chybí kunám slepé střevo. Ačkoliv kuny podobně jako lišky přijímají příležitostně ve značném rozsahu rostlinnou potravu, mají kuny méně stoliček než lišky. Trvalý chrup tvoří celkem 38 zubů. (Hespeler, 2009) U kun bývají druhé dolní řezáky v obou polovinách čelisti uhnuté směrem k jazyku, a to i

10

svými kořeny, takže vybočují z řady předních zubů dovnitř. (Škaloud, 2013) Mozek šelem je poměrně velký a na povrchu obvykle zbrázděný. Mezi další anatomické znaky šelem patří zvláštní úprava odrazové vrstvy v cévnatce oka, tzv. tapetum cellulosum, nepřítomnost slepého střeva (délka střev kuny dosahuje čtyřnásobku délky jejího těla), pásová placenta u samic a dobře vyvinutá penisová kost (baculum) u samců. (Gaisler a kol., 1997) Kuna skalní má anální pachové žlázy, které produkují charakteristický pachový sekret pro daný druh. Trus kun slouží jako „nosič informací“, na který se váže sekret. (Hespeler, 2009) Kuna skalní je stejně velká jako kuna lesní, jen trochu silnější a těžší, má dlouhé štíhlé tělo se zvláště ohebnou páteří a krásnou hnědou hedvábnou srst. Srst kuny skalní má o něco kratší chlupy a není zdaleka tak hustá jako u kuny lesní. (Ophoven, 2010) Na hrudi má kuna skalní (Martes foina) bílou skvrnu, tzn. náprsenku, která je vidlicovitě rozvětvená, zasahuje až na přední končetiny (Kuna skalní, 2001) a je zpravidla větší a bělejší než u kuny lesní. Spolehlivým rozlišovacím znakem však není. (Ophoven, 2010) Kuna dorůstá délky 30 – 50 cm, z toho huňatý ocas dosahuje délky až 20 cm. Samci váží až 2,4 kg, samice jen výjimečně váží více než 1,5 kg. (Hespeler, 2009) Dožívá se 10 až 12 let. Délka hlavy a trupu samice dosahuje 38 – 45 cm, u samců je to 40 – 50 cm. (Ophoven, 2010) Polštářky na tlapkách nemá pokryté srstí, proto nechává ve sněhu zřetelnější stopy. V poměru s tělem má nohy poměrně krátké. Její hlavu zdobí krásná malá špičatá ouška (na rozdíl od kuny lesní, která je má kulatá) a výrazně černé oči. (Kuna skalní, 2001) Okraje ušních boltců jsou bílé nebo jen nažloutlé a více vystupují ze srsti, než je tomu u jiných lasicovitých. (Škaloud, 2013) Určení věku a pohlaví u kun je zvenčí v podstatě nemožné, ale na základě rozdílů ve velikosti lze rozeznat mladé jedince od těch plně dospělých či samce od samice. (Ophoven, 2010) Hmatové chlupy mají kuny na horním pysku za špičkou čenichu, ojediněle také na bradě, na hrdle, na čele, nad očima i blízko očních koutků. Pachové žlázy mají kuny také na patách a na břiše. Kuna skalní vyměňuje srst dvakrát ročně a línat začíná od zadní partie hřbetu. Podzimní přebarvování je ukončeno v říjnu a to jarní začíná v březnu. V zimní srsti jsou pesíky zbarveny o něco tmavěji než v letní srsti. Celkově ale kuna vypadá v létě tmavší, protože světlejší podsada je prořídlá. Mladí jedinci mají tmavší barvu do prvního podzimního přebarvování na rozdíl od dospělých jedinců. Hrdelní skvrna nemusí být symetrická, občas bývá na jedné straně delší než na druhé. 11

Trus kuny je tvořen modravým, načernalým válečkem, jakoby natřeným smolou. Na povrchu je potažen mazovou blankou, která brání jeho rozpadnutí. Blanka také omezuje uvolňování výrazného pachu. Trus páchne pižmem a na podzim může také silně zavánět ovocem. Tehdy v něm najdeme i nestravitelné části ovoce (skořápky, celé pecky, stopky, slupky atd.). U kuny skalní je zápach trusu výraznější než u kuny lesní. Na povrchu trusu totiž ulpívají výměšky řitních žláz, ale pouze tehdy, když je trus využíván ke značkování teritoria. V případě trusu, kterým není značkováno, tento výměšek na povrchu neulpívá. Trus je provázkovitě zkroucený a bývá většinou protkán viditelnými rýhami. Pokud je trus řídký, má tvar placky, na jejímž povrchu leží zašpičatělý váleček. Délka trusu je 8 – 10 cm, šířka kolem 1,5 cm. (Obr. 1) Obr. 1 Porovnání tvaru trusu kuny s jezevcem a vydrou Zdroj: Škaloud, 2013

Kuny jsou velmi čistotné, často si olizují i vykusují srst a také se rády koupou. I když je kuna dobrý plavec, nejčastěji se koupe na mělčině, kde došlápnou na dno. Kuna skalní ve vodě někdy i loví, nejčastěji však pronásleduje potkany. (Škaloud, 2013)

3.1.2 Rozlišovací znaky mezi kunami Nejčastěji uváděným rozdílem v literatuře je velikost a tvar náprsenky. U kuny skalní je náprsenka velká a zasahuje až do horní části vnitřní partie předních běhů a vidlicovitě se rozdvojuje. Barva náprsenky kuny skalní je bílá a začíná od okraje dolní čelisti. Na rozdíl od kuny skalní má kuna lesní náprsenku menší, kulatou, nebo uprostřed klínovitě zakončenou. Barva náprsenky je většinou tmavě žlutá a začíná o několik centimetrů níže než u kuny skalní. Uvedené znaky náprsenek se mnohdy u 12

jednotlivců liší. Například kuna skalní ve východní a jižní Evropě má náprsenku mnohem menší, nemusí však ani dosahovat rozměrů náprsenky kuny lesní ze severnějších oblastí. Forma kuny skalní žijící na Krétě nemá náprsenku znatelnou téměř vůbec. Zbarvení náprsenky kuny lesní může také být bělavě žluté a kuna skalní může mít náprsenku se žlutavým nádechem. Náprsenka nemusí být zcela jednotná. U kuny lesní pod náprsenkou zpravidla bývají další žluté skvrny, anebo uvnitř ní hnědé skvrny. U kuny skalní je někdy na náprsence patrná skvrnitost uvnitř souvislé bílé plochy vlivem pronikání tmavších barevných plošek. Skvrny jsou nepravidelně rozmístěné a mohou mít různou velikost. Okraje náprsenky také nebývají zpravidla zarovnané, ale zprohýbané prolínáním bílých a hnědých ploch srsti. Na tváři může mít kuna skalní menší bílé skvrny oddělené hnědým pásem od souvislé plochy náprsenky. Se zvyšujícím se věkem kuny se doprovodné znaky zmenšují, až vymizí úplně a náprsenka pak nabývá ostrých hranic i kompaktnosti. (Obr. 2) Obr. 2 Variabilita ve tvaru hrdelní skvrny Zdroj: Škaloud, 2012

Celkové zbarvení kuny lesní je tmavohnědé, u kuny skalní spíše šedohnědé. Obě kuny však mají tmavěji zbarvený ocas a běhy, kuna lesní navíc ještě hlavu a hřbet (zbarvení těchto částí může být až do černa). Kuna skalní má světleji zbarvený obličej (někdy i skvrnitě) než kuna lesní. Kuna skalní může mít z příčně protáhlých světlých skvrn na tvářích, nad očima a ve středu hřbetu čenichu vytvořený náznak masky. Maska ovšem není tak výrazná a kompaktní, jako tomu je u tchoře.

13

Podsada kuny skalní je po celém těle spíše bělošedá, kuna lesní ji má zbarvenou do stejné barvy pouze na přední části těla, zatímco na bocích a zádi má podsada žlutohnědou barvu. Pesíky kuny lesní jsou delší a jemnější. Kuna skalní má pesíky řidší, prosvítá jimi tedy světlo a vypadá tak světlejší. Díky kratší srsti působí i štíhlejším dojmem, přestože vlastní tělo má robustnější. (Obr. 3)

Obr. 3 Zbarvení srsti – vlevo kuny skalní, vpravo kuny lesní

Kuna skalní se od kuny lesní příliš neliší délkou těla. Má však větší hmotnost při stejné délce je těžší (až o 0,5 kg). Kuna skalní má relativně širší hlavu. Širší a kratší ušní boltce (délka boltce 3,3 – 4,2 cm), více zaoblenější a světleji lemované. Ušní boltce jsou postaveny dále od sebe a méně vystupují z okolní srsti. Drápy kuny skalní jsou tmavší

14

(někdy i do černa). Kuna lesní má hlavu oválnější, méně hranatou, kratší a delší krk, tenčí světle žluté drápy. Kuna lesní má ušní boltce tupě trojúhelníkovité a úzký proužek na vnitřním obvodu jejich okraje i vnitřní strana boltců jsou zbarveny světle hnědě až žlutavě. Barva špičky čenichu kuny lesní je tmavohnědá až šedočerná, kuna skalní ji má růžovou až masově červenou. Oči kuny lesní jsou tmavě modré, posazené blíže k čenichu než k ušním boltcům. Kuna skalní má černé oči, posazené dále od sebe a v relativně světlé masce jsou výraznější. (Obr. 4)

Obr. 4 Rozdílnost ušních boltců – vlevo kuna skalní, vpravo kuna lesní Kuna lesní má ocas delší, dosahující až dvě třetiny délky těla a na konci zaoblený, zatímco kuna skalní ho má mírně zahrocený, dosahující pouze do poloviny těla. (Obr. 5) Lebka kuny lesní je celkově užší a má delší obličejovou část, takže hlava vypadá protáhlejší a více zašpičatěle. Po stranách je lebka mírně zploštělá. Na lebce je také zřetelnější temenní hřeben, zatímco kuna skalní má na jeho místě pouze plochou temenní kost. Partie, která nahrazuje týlní hřeben je asi jen centimetr široká. (Obr. 6) Mezi další rozlišovací znaky můžeme zařadit: srůstání spánkových kostí, tvar a velikost míšního otvoru, rozpětí mezi koncovými partiemi dolní čelisti, délka srůstu sanicových kostí, tvar a velikost nosních otvorů, zubů a délka penisové kosti u samců. Samec kuny skalní má penisovou kost dlouhou 53 – 56 (65) mm, u kuny lesní jen 38 – 45 (58) mm. (Škaloud, 2012)

15

Obr. 5 Porovnání ocasu kuny skalní a kuny lesní

Obr. 6 Rozlišení kun podle lebky

Zdroj: Škaloud, 2013

Zdroj: Škaloud, 2012

3.1.3 Rozmnožování U kun i tchořů nedochází k páření dříve, než je odchován předchozí vrh mláďat. Samci lasicovitých již před říjí výrazně zvyšují svou agresivitu a prostorovou aktivitu. Páření lasicovitých šelem může trvat až dvě hodiny a bývá často divoké. Páření většinou probíhá na zemi, ale i ve větvích stromů nebo na vyvýšených místech. Pohlavní akt i předcházející chování provokuje u samice ovulaci. Před pářením samec uplatňuje na samici násilí, smýká jí po zemi sem a tam, pak ji pevně zafixuje a často se jí zakousne do krku. Následkem samcovy „hrubosti“ vypadne samici z vaječníku do vejcovodu zralé vajíčko. Nástup období páření je doprovázen zvýšeným značkováním a vzrůstem intenzity hlasových projevů. Při předkopulačním chování dochází často ke vzájemnému napadání obou partnerů. Jejich střety jsou ale tak ritualizovány, že za normálních podmínek nedochází ke zraněním. Ve stresových podmínkách, např. v zajetí, však může dojít ke zranění nebo i zabití samice. Po překonání osobního

16

odstupu spolu oba partneři po dobu říje samice spí, vzájemně se čistí a hrají si. Samec těsně před pářením samici honí, což přispívá ke vzrušení usnadňující páření. Nakonec samec donutí samici zaujmout pářící pozici. (Škaloud, 2012) V době rozmnožování je sexuální aktivita doprovázena společným lovem, což je nezvyklé, protože kuny žijí samotářským životem. (Jelínek a Kubešová, 2012) Kuna skalní se páří buď v únoru, nebo nejčastěji v létě (červenci a srpnu). V době páření se výrazně zvyšuje činnost zduřelých přiřitních pachových žláz, kterými kuny avizují druhému pohlaví svou přítomnost. Samice je březí dva až devět měsíců. Kuna skalní má o 2 – 4 dny, na rozdíl od kuny lesní, kratší březost. Doba březosti je velmi dlouhá, protože se vývoj zárodku v matčině těle na určitou dobu zastavuje – tzv. nitroděložní latence (265 dní). Až po této utajené březosti se zárodek opět vyvíjí normálně. Ve svém pelechu v květnu nebo dubnu porodí 3 – 5 holých, slepých mláďat, která váží 25 – 34 g. Mláďata lasicovitých však velmi rychle rostou. Tato malá bezbranná mláďata otevřou oči zhruba po třiceti pěti dnech a na mateřském mléce jsou závislá šest až osm týdnů. Mléčný chrup se jim prořezává až po narození. Řezáky se jim prořezávají déle než třenáky, takže mohou dlouho sát mléko, aniž by zranila matku. Kuna má pouze dva páry struků. V době laktace však zpravidla část struků nefunguje, u samic se z roku na rok mění počet fungujících struků. Při větším počtu mláďat připadají na každý struk jedno až dvě mláďata. Mládě spotřebuje při jednom kojení množství mléka, které dosahuje 25 – 30 % jeho hmotnosti. (Škaloud, 2012) Neexistují důkazy, že by se samci podíleli na výchově mláďat, jak je tomu například u lišek. (Hespeler, 2009) Po třech měsících se mladé kuny osamostatňují, učí se lovit, ale až do podzimu zůstávají v rodině a teprve potom rodinu definitivně opouštějí. Dospělé zbarvení srsti mláďata získávají až ve věku jednoho až tří měsíců. Reprodukční schopnosti nabývají ve dvou až třech letech, někdy k prvnímu páření může dojít již v patnáctém měsíci. (Kadlíková, 2012) Neoplodněné samice se mohou pářit znovu, a to na přelomu jara a zimy, utajená březost nenastává, naopak doba březosti se zkracuje na dva měsíce. (Jelínek a Kubešová, 2012) U drobných šelem může údajně docházet i k výjimečnému jevu, a to, že dochází k nepravidelnostem v poměru pohlaví narozených mláďat. Některý rok se narodí více samců, jindy naopak více samic. (Škaloud, 2012)

17

3.1.4

Dynamika populace

V přírodě dochází neustále ke změnám populační hustoty různých druhů zvířat. Je často dosti problematické prokázat, že tyto změny mají souvislost s lidskou, hospodářskou či jinou činností. Významné změny v populační hustotě je možné nejčastěji pozorovat u malých šelem, např. tchoře tmavého, kuny skalní a kuny lesní. Do začátku osmdesátých let minulého století se stavy obou druhů kun začaly postupně zvyšovat a až po roce 1990 dosáhly vyšší populační hodnoty než již zmíněný tchoř tmavý. Populace kuny lesní v průběhu dalších let stagnovala a naopak stavy kuny skalní se neustále zvyšovaly. Kuna skalní začala kunu lesní vytlačovat z remízků a menších lesních ploch v blízkosti vesnic a měst a v současné době je tento druh nejrozšířenější malou šelmou. (Sýkora, 2007) Kvůli širokému rozšíření a početné populaci kuny skalní je momentálně zařazena mezi druh „málo dotčený“ v Červeném seznamu IUCN (IUCN 2007a). Nicméně velké množství odchytů a lovení kuny způsobilo její vyhubení na počátku roku 1970. Statistiky založené na chytacích pytlích v mnoha zemích (Německo, Dánsko, Švýcarsko) ukázaly, že k postupnému obnovování populace kuny skalní skutečně docházelo až od roku 1970. (Libois a kol., 1991) Ve střední Evropě jsou zastoupeny oba druhy kun. Již léta se ukazuje, že stavy kuny lesní mají klesající tendenci, minimálně lokálně, což vedlo k rozsáhlému hájení tohoto druhu, hlavně v Německu. V České republice je však situace jiná. Zatímco se v roce 1975 lovilo ročně 1 800 kun lesních, v roce 1985 to bylo již 4 000 jedinců a od roku 1995 více než 6 000 jedinců. Ukazuje to tak jasně na rostoucí stavy jedinců, ale hustotu jejich populace nelze přesně spočítat. (Hespeler, 2009)

3.1.5 Etologie kuny skalní Ve volné přírodě je optimálním prostředím pro kunu skalní soustava menších lesíků, obklopená otevřenou krajinou. S oblibou se zdržuje v okrajovém, hustším podrostem zarostlém pásmu lesa. V jižní Evropě ji můžeme běžně nalézt i v horských terénech nad hranicí lesa. Ukrývá se tam nejčastěji mezi skalami nebo v kamenné suti. Kuna skalní vystupuje nejvýše do výšky 2 400 m. n. m. a v souvislých lesích se vyskytuje pouze ve skalnatých enklávách. Ve stepních oblastech bez keřů a stromů se nevyskytuje. Kuna

18

skalní pravidelně dodržuje svůj pochůzkový program (včetně vycházení a návratu do doupěte a to místně i časově). Kuny vždy prochází jen část svého území, proto se na stejném místě nevyskytuje každý den. Konkrétní místo navštíví vždy například jen dva dny po sobě v tutéž dobu, ale potom se na tomtéž místě objeví až po několika dnech. Obvykle se kuna skalní v jedné části svého území zdržuje maximálně dva až tři dny a pak přejde do části druhé. Na výchozí místo se vrátí po 7 – 10 dnech, podle rozsahu jejího území, které má k dispozici. Některá území navštěvuje častěji než jiná. Kuna lesní se jeden den zdržuje na ploše nejvýše 100 ha. Při absolvování své trasy využívá kuna tytéž ochozy, stejná místa seskoků z výšky na zem a opačně. Přesunové ochozy, stejně tak jako úkryty používají kuny i několik let po sobě, pokud se zásadně nezmění prostředí, kterým kuna prochází. Také po uhynutí jedné kuny, druhá převezme území a využívá stejné ochozy i místa seskoků. Kuna skalní, žijící ve městech má na rozdíl od kuny lesní plošně menší území, ale rozmanitější výběr potravy. (Škaloud, 2013) Sídlí-li kuna v lidském prostředí, často od ní bývají rohy domů (v případě bílé omítky) zašpiněné do žlutavé barvy. Nemůže-li se kuna dostat pod střechu, velice snadno si posune střešní krytinu a vytvoří si otvor pro vstup. Je schopná se prohrabat i dřevěnou stěnou, tenčí zděnou nebo panelovou zdí. Na půdách si kuna pelech vystýlá trávou, listím nebo materiálem, který buď nanosí zvenku, nebo který se nachází na půdě. Přechází-li kuna po střeše v podélném směru, velmi často se přesouvá po hřebenu střechy. Uvnitř budov přechází většinou kolem stěn a středu místnosti. Místům, kde je větší volný prostor se vyhýbá. Dokáže se protáhnout otvorem širokým 5 cm. V hospodářských budovách kuna kálí a močí často na jedno místo, ale trus ani moč nezahrabává. Hromádkou trusu si označuje místo, kudy vyskakuje ze země nahoru nebo seskakuje zpět. Postříknutím močí si kuna označí přebytečnou potravu a oblíbené předměty ve svém území. Doupě kuny můžeme snadno poznat podle toho, že je pod ním trus, protože než vleze do doupěte, vyprázdní se. Jinak trousí rozptýleně, často podél zdí a plotů. Při značkování výměšky se kuna může postavit na přední nohy a dělat „stojku“. Někdy může při značkování ve stojkové pozici roztáhnout zadní nohy a pohybovat zadkem do stran, tím rozšíří značku na větší plochu. Nejen v době rozmnožování, ale i z pouhé hravosti kuna ráda koulí na půdách domů různé předměty, které tam nalezne nebo si je donese a nechává je skutálet z hřebenu střechy dolů. Pokud jí k tomu dá člověk příležitost, ráda hrabe v sypkých materiálech (písku, pilinách).

19

Kuna, která se pohybuje v neznámém prostředí, se chová opatrněji, a proto se v dobách, kdy se směla používat železa (dnes jsou již zakázaná) často chytla do nastražených želez s návnadou za nohu. Zatímco kuna, která se nachází ve svém okrsku, se chová jistěji, je tedy méně obezřetná, a proto v železech s návnadou častěji uvízla za hlavu. Ohrožená kuna, stejně jako liška, přimhuřuje oči. Kunu vzrušuje vůně kafru, který se z rostlin rostoucích v naší přírodě vyskytuje v rojovníku, kopytníku a medvědici, z parkových rostlin pak v magnólii. Mrštnost kuny je natolik obdivuhodná, že pokud by byla chycena za ocas, dokáže se po něm sama vyšplhat. (Škaloud, 2013)

3.1.6 Potravní ekologie Jedná se o soumračná a noční zvířata s bystrými smysly a složitým chováním. Tyto schopnosti nutně potřebují, protože jejich základní potravní strategií je predace neboli lov živé kořisti. (Ophoven, 2010) V tomto smyslu je predátor živočich, který kořist zabíjí a konzumuje podstatnou část jejího těla. (Gailser a Zima, 2007)Při hledání kořisti dodržuje pravidelně pevné trasy. (Ophoven, 2010) Složení potravy se u některých druhů výrazně mění podle ročního období a podle prostředí, ve kterém se převážně pohybují. Ke kolísání ve skladbě potravy během roku dochází právě nejvíce u kun, které v ní mají hlavně v létě a na podzim zastoupen vysoký podíl rostlinné složky. Většina šelem loví suchozemské obratlovce, ale jsou i šelmy rybožravé, všežravé atd. Šelmy mají masivní lebku s velkou mozkovnou a výraznými jařmovými oblouky. Žvýkací svaly jsou vždy velmi silné. Chrup je obvykle úplný, často má nápadně zvětšené špičáky a někdy ještě zuby zvané trháky. Jsou to zvětšené a speciálně upravené poslední horní třenáky a první dolní stoličky sloužící k ukrajování svaloviny kořisti. (Gaisler a kol., 1997) Kuna skalní loví a žije většinou na zemi. Pro lidi může být i užitečná, protože loví hlavně myšovité hlodavce a zdivočelé holuby. (Gaisler a Zejda, 1995) Ulovenou kořist do velikosti menšího hraboše si kuna při žraní přidržuje předníma nohama, aby jí neujížděla. Kuna většinou takovou kořist žere na stálém místě, kde se cítí bezpečně. V případě menšího úlovku požírá kořist přímo na místě. V lidských obydlích ale může být velmi nepříjemná tím, že zabíjí drůbež, pojídá vajíčka, nebo působí hluk na půdách a to zejména v noci. Slepičí vejce kuna odnáší do své skrýše v široce otevřené tlamě nebo

20

sevřené mezi hrudí a bradou. Přitom vejce v tlamě drží tak jemně, že skořápka zůstane neporušena. Někdy naopak zasekne zuby do skořápky, takže jej drží jako v kleštích. Zuby však během transportu z vejce nevytáhne, aby jeho obsah nevytekl. Uvedený způsob přenášení vejce záleží na tom, zda chce vejce v úkrytu sežrat nebo si jej uskladnit na pozdější dobu. Po sežrání několika vajec je trus kuny nažloutlý. Mláďata kuny skalní ještě nedokážou otevřít tlamu na velikost vejce, tak aby je mohla transportovat, proto je na místě prokousnou a jazykem vylížou jeho obsah. Pokud kuna najde větší množství vajec na jednom místě, musí se k hnízdu vrátit vícekrát a postupně je odnosit. Menší vejce (kosa nebo holuba) požírá celá, většinou přímo na místě naleziště. Kuna odnáší slepičí vejce na velkou vzdálenost, i když je chce konzumovat, na rozdíl od tchoře, který vejce odnese na vzdálenost jen asi 2 m. Kuna skalní zdržující se v městském prostředí může mít v průběhu roku vysoký podíl ptáků a vajec (90 %). Původním zdrojem potravy kuny skalní byli převážně potkani, myši a krysy (80%). Pokud se kuna v městském prostředí dostane do kurníku, většinou zadáví větší počet slepic a postupně se snaží je odvléct. V případě, že na to nemá dost času, odtrhá jim jen hlavy, které si odnese. Při dávení slepic jim většinou prokousne krk, takže se hlava hned oddělí. Pokud se při plenění kurníku slepice probudí, pobije kuna všechno, co se hýbe. Reaguje především na pohybující se kořist, takže pobíhající vyplašené slepice ji jen provokují k vybíjení jejího loveckého pudu. Slepice v kurníku přitom pobíhají neustále, protože jej nemohou opustit, takže jsou zabity všechny. Výjimku tvoří kvočna, která zůstává nehybně sedět i při okolním rozruchu. Potom kuna dlouho pobíhá s rozčileným vrčením od jedné mrtvé slepice ke druhé, než se uklidní a některou z nich odvleče. Toto chování je někdy vysvětlováno jako depresivní stav kuny, která se v stísněném prostoru s chaoticky pobíhajícími slepicemi dostává do stresové situace a zabíjí v tzv. přechodném pominutí smyslů. (Škaloud, 2013) Zpravidla usmrtí víc živočichů, než je schopna sama zkonzumovat. Hlodavce může kuna lovit i v podzemních melioračních kanálech a pozná i přiotráveného hlodavce. Nepohrdne ale ani holubem, drobným ptactvem nebo vajíčkem, ve městě i odpadky. (Kuna skalní, 2001) Kuny skalní žijící mimo aglomeraci se významně podílí na snižování početnosti bažantů. Uloví přitom více jedinců než liška nebo dravci, protože je loví v noci na stromě ve spánku, kdy nejsou ostražití. (Škaloud, 2013) Na podzim, v zimě a začátkem léta tvoří její jídelníček z velké části ovoce (např. třešně, jahody, později maliny a borůvky, na podzim ostružiny, jeřabiny, dřínky,

21

bukvice, švestky, hrušky, ořechy nebo další ovoce pěstované v sadech nebo na zahradách). Ovoce však musí být zralé, kyselého si nevšímá. Jeřabiny konzumuje až plně zralé nebo přešlé mrazem, když mají již dostatek cukru. Z méně běžných plodů konzumuje i míšky tisu. Kromě plodů stromů kuna nepohrdne ani pupeny stromů. Může také konzumovat semena některých bylin nebo travin (např. proso). V krajní nouzi konzumuje i odleželé padliny.V zimním období se kuna skalní může také do určité míry živit netopýry, pokud zimují v jeskyních, nacházejících se v jejím obytném areálu. V tomto výjimečném případě mohou netopýři tvořit významnou část jejího jídelníčku. Kuny vytahují plchy a netopýry skryté ve stromových dutinách. Pokud je dutina stromu dostatečně velká, vlezou tam celé, do menšího otvoru strčí jen packu, kterou se snaží kořist zachytit. Podobně prohledávají packou i ptačí budky a vytahují z nich jak mláďata, tak dospělé ptáky ve spánku nebo sedící na hnízdě. Zaměřuje se nejvíce na drozdovité, zejména kosy. Při plenění budky má kuna pokrčené zadní nohy umístěné na střeše budky. Břicho a zadní část hrudníku má opřené o boční stěnu budky. Jednou přední nohou se opírá o čelní stěnu a druhou přední nohou šátrá uvnitř budky po jejím prostrčení do otvoru v budce. Do střechy budky přitom zatne drápy zadních nohou, aby se tam snáze udržela. V městských parcích také nepohrne potravou z krmítek pro ptáky. Kuna načíná svou kořist od hlavy, krku nebo hrudi a přednostně konzumuje její mozek a vnitřnosti (hlavně játra). Ulovená kořist má rozdrásaný krk, u ptáků nechává hlavu často neoddělenou od těla, u středně velkých savců bývá hlava oddělená od těla. Kuna se snaží kořisti spodním chvatem zubů prokousnout krční cévy. V době nadbytku potravy kuna požírá většinou jen hlavu kořisti. Pokud kuna loví oběť na zemi, skáče na ni až ze vzdálenosti 2 – 3 m. (Škaloud, 2012) Příležitostně kuna uloví i mláďata zvěře, která dosahují velikosti tetřevích kuřat nebo zajíčat. (Hespeler, 2009) Kuny se však mohou také přiživovat na větší čerstvé kořisti jiných šelem. Potom se v jejich potravě objevují i zbytky po konzumaci kopytníků. Žerou také zdechliny živočichů nedávno zabitých na silnicích. Kuny a tchoři občas rozhrabují zemní vosí nebo čmeláčí hnízda, z nichž konzumují nejen larvy, ale i kukly a med. Také lesním včelám vybírají med. Kuna skalní může za určitých okolností zkonzumovat také větší množství žížal. (Škaloud, 2012) Rozrůznění potravy je hlavně dáno oblastí a typem zástavby, ve které se kuna pohybuje. Pro hospodáře může být kuna skalní jak užitečná, tak může působit i nemalé problémy. Kuna je velmi hravé noční zvíře, a pokud se ubytuje někde v domě, musíme počítat s tím, že v noci bude rámusit. Zejména pokud se dostane k předmětům, se kterými si může hrát. (Kadlíková, 2012) 22

3.1.7 Zoonózy Zvířata žijící ve volné přírodě jsou přirozeně odolná proti chorobám. V dnešní době se areál rozšíření jednotlivých druhů mění v závislosti na globálně rozšiřující se urbanizaci a tak mnohdy dochází k vymizení přirozených biotopů zvířat a jejich stahování za potravou, většinou právě do blízkosti měst. Přizpůsobení životu ve městech dochází k častým konfliktům s člověkem a jednoduššímu způsobu rozšiřování chorob. Zoonózy jsou choroby přenosné ze zvířete na zvíře, ale také na člověka. Výskyt nemocí (nejen u kun) může být indikátorem dlouhodobého působení jakéhokoliv stresového faktoru, který sníží stupeň přirozené imunity a tím také obranyschopnost organizmu. Častým infekčním onemocněním vyskytující se u kun je toxoplazmóza. V latentní formě se vyskytuje u všech divoce žijících zvířat. Definitivním hostitelem parazita Toxoplasma gondii, jsou kočkovité šelmy, u kterých dokončuje svůj vývoj. Prvok Toxoplasma gondii vytváří ve tkáních infikovaného jedince cysty, které mohou přežívat v organismu bez klinických příznaků onemocnění. Ty se mohou projevit až při narušení přirozené rovnováhy dlouhodobým působením stresu, např. dlouhodobým hladověním. Kuna a jiná masožravá zvířata (včetně člověka) se nakazí pozřením oocyst pocházejících z koček anebo pozřením cyst ze tkání infikované kořisti. Kuna ve svém trusu vylučuje oocysty, které jsou infekční až pět dní po jejich vyloučení z těla. V prostředí přežívají několik let a jsou odolné vůči desinfekčním prostředkům. Nákaza může být přenášena přímo se stykem s exkrementy nebo také při kontaktu s potřísněnými rostlinami. Toxoplasma gondii je také u nakažených jedinců přenášena mateřským mlékem a přes placentu. Jediní rezistentní proti toxoplazmóze jsou ptáci. Zdrojem nákazy člověka může být kontakt s infikovanými jedinci (hlodavci a jejich predátory). Nemoc je ve fázi akutního vzplanutí charakteristická nehnisavým zánětem mozku a úhynem. Dalším onemocněním vyskytujícím se u kun je psinka. Virus psinky je podobný spalničkovému viru u člověka. Vnímaví k psince jsou příslušníci čeledi Canidae (pes, liška, šakal) a čeledi Mustelidae (norek, fretka, tchoř, lasice, jezevec, kuna, vydra), vzácně se vyskytuje i u kočkovitých šelem a dokonce byla objevena i u delfínů. Virus psinky se do vnějšího prostředí vylučuje pomocí výměšků a přenos infekce se uskutečňuje přímým a nepřímým kontaktem. Psinka způsobuje změny v trávicím systému a v plicích, šíří se i do lymfatických tkání, ale virus může napadnout i

23

močopohlavní a centrální nervový systém. Klinické příznaky psinky jsou velmi proměnlivé, od výtoku z nosu, zvýšené teploty až po nechutenství. K infekci jsou nejvíce vnímavá mláďata a zvířata vyšších věkových kategorií. Psinka byla známa již ve starověku. Do Evropy byla zavlečena pravděpodobně z Ameriky v 18. století a po roce 1761 se rozšířila po celé Evropě. Výskyt nemoci u nás byl poměrně častý a ještě na počátku 90. let zasáhla naše území vlna onemocnění, na kterou doplatila řada psů. Původce je virus RNK zařazený do čeledi Paramyxovirů. Replikuje se v cytoplazmě hostitelské buňky. Důležité je vědět, že virus je s výjimkou vysušeného stavu velmi labilní a v prostředí dlouho nevydrží (na rozdíl například od původce parvovirózy). Přenos je v převážné většině případů možný pouze kontaktem s nemocným jedincem, zejména prostřednictvím sekretů horních cest dýchacích. Průběh onemocnění je různý a je závislý na vstupní bráně infekce, patogenitě viru, vnímavosti nebo odolnosti organismu. (Bernardy, 2001) Z parazitárních onemocnění, kromě již zmíněné toxoplazmy, se nejčastěji u kun vyskytuje svrab. Svrab je způsoben druhově specifickou zákožkou. Jedná se o přenosné, svědivé, parazitární kožní onemocnění nejčastěji vyskytující se u psů, koček, kun, fretek atd. První příznaky prašiviny jsou na okrajích ušních boltců, dále se šíří na hlavu a na krk. Škrábáním je parazit roznášen na končetiny a ostatní části těla. Na postižené kůži se vytváří šupiny, strupy šedé barvy a dochází k vypadávání srsti. Onemocnění má typické příznaky, zvířata jsou vyčerpaná, malátná, nedokážou lovit, a pokud se neléčí, hynou pro celkové vyčerpání organismu a sepsi. Následkem prašiviny se mohou v plicích objevit červi. Prašivinou většinou trpí zvířata chovaná v zajetí a je následkem zničeného imunitního systému. Prašivkou se lidé nakazit nemůžou, protože není na člověka přenosná. (Mahelková, 2009) Je bohužel všeobecně známo, že kladení zakázaných otrávených návnad z různých důvodů není ojedinělým jevem. Proto další příčinou úhynu kun i jiných divoce žijících a chráněných zvířat může být intoxikace způsobená nejčastěji herbicidem furazolem, který kromě jiného způsobuje záněty trávicího traktu. Otrava je většinou způsobená herbicidem furazolem. Je běžné, že myslivci tráví orly, aby nedocházelo ke zvyšování počtu jimi ulovených bažantů. Maso otráveného zvířete obsahující herbicid končí v kafilériích.

24

Kuny také trpí onemocněním zvaným amyloidóza. V orgánech se usazuje látka zvaná amyloid, která má vlastnosti jako bílkovina. Tohle onemocnění vyvolává dlouhodobá konzumace chemických látek a kontakt organismu s nimi. U kun jsou to právě nejčastěji bužírky a umělá hmota, nacházející se v motorech. Překousané kabely v motorech jsou noční můrou nejen zahrádkářů, kteří většinou až při odjezdu zjistí, že nemůžou nastartovat. Je zajímavostí, že většina zvířat včetně kun, si vybírá k hlodání především optické kabely.

3.1.8 Teritoriální chování Kuna je teritoriální zvíře a svoje území si značkuje trusem s typickou ovocnou peckou uvnitř. Na jednom území se může pohybovat pouze jedna kuna, přítomnost jakékoliv jiné kuny ve svém teritoriu totiž nesnese. Nejčastější lokalitou výskytu kun bývají domy v blízkosti lesa, chatové oblasti (obydlené i neobydlené) a místa, kde se v zahradách vyskytuje jakýkoliv zdroj potravy (chov slepic, králíků, ptáků), ale nepohrdne ani zbytky jídel z popelnic. V oblasti severovýchodního Španělska, kde kuna skalní stále žije na relativně nezměněných stanovištích, byl zaznamenán jedinec, který měl dvě centra činnosti na rozloze 52,5 ha. Jeho maximální aktivita byla zaznamenána mezi 6 – 12 hodinou dopolední a naopak neaktivní byl mezi 9 večerní a 6 ranní. V městských oblastech byly pelechy kun téměř výhradně v budovách a to hlavně v zimním období. Kuna skalní nenoruje a neumí obsadit ani nory jiných zvířat. Místo toho osidluje přirozené pukliny, trhliny ve skalách, mezery mezi kameny ve skalních skluzavkách a obydlené nebo neobydlené kamenné stavby. Může také žít ve stromových otvorech až ve výšce 9 m. (Beech marten, 2001) Kuny skalní opouštějí svůj úkryt jen výjimečně před setměním a to i v lidských obydlích, kde nejsou nikým loveny a cítí se tak bezpečně. Kuna skalní si večer dává na čas a po ránu má mnohem více naspěch, než kuna lesní. V listopadu se stmívá mezi pátou a půl šestou večer, ale kuna téměř nikdy opustí svůj úkryt dříve než před šestou hodinou. (Hespeler, 2009) Nejaktivnější jsou tedy kuny mezi 21. a 22. hodinou (v zimních měsících již od 17. hodiny) a mezi 1. a 4. hodinou ráno. V místech, kde se kuna cítí bezpečně, vychází z úkrytu často již za denního světla. Ve dne loví většinou jen

25

v období obživy mláďat. Kuna skalní je ve dne aktivnější než kuna lesní a proto při pohybu ve dne na ni často doráží vrány, sojky, straky, kosi i další drobní pěvci s velkým křikem. (Škaloud, 2013) Kuny žijící ve městech nebo v jejich blízkosti jsou méně teritoriální a mohou dokonce hledat potravu i ve skupinách několika jedinců. (Škaloud, 2012)

3.1.9

Predátoři

Kuna sama je predátorem a přítomnost jiného predátora na jí obývaném území nesnese. Ve všech oblastech, kde se kuna skalní vyskytuje sympatricky s kunou lesní (tzn., překrývají se oblasti obou druhů či populace kuny osidlují společnou oblast, ale již jsou ekologicky či etologicky od sebe izolované (Losos a kol., 1984)), by jejich střetům nešlo zabránit ani za předpokladu, že mají různou potravní ekologii. Kuna lesní se nejčastěji živí ptáky a hlodavci, zatímco kuna skalní se živí hlavně ovocem a drobnými hlodavci. Je ovšem znám jeden případ, kdy byla kuna skalní zabita kunou lesní, vzácně byla zabita i tchoři. Lišky a rysi se mohou živit dospělými kunami, zatímco mláďata jsou mnohem více zranitelná a stávají se potravou dravců a divokých koček. Existuje však i výjimka, kdy v Německu došlo k zabití kočky kunou skalní. (Beech marten, 2001) U lidských sídel si do značné míry kuna skalní prostorově i potravně konkuruje s tchořem, takže po přistěhování kuny je většinou tchoř nucen vyklidit dosud obývané území a odstěhovat se jinam. (Škaloud, 2013)

3.1.10 Role kuny v ekosystému a v blízkosti lidských příbytků Význam živočichů v ekosystému bývá často podceňován. Živočichové hrají nezastupitelnou roli v koloběhu živin a energie. Stabilita koloběhu je vzájemně vázána s potravními řetězci mezi jednotlivými druhy organismů. Čím složitější jsou potravní řetězce, tím je ekosystém stabilnější a lépe dokáže odolávat vnitřním a vnějším změnám. Potravní řetězec tedy působí jako autoregulační mechanismus, udržující ekosystém v rovnovážném (homeostatickém) stavu. V případě narušení potravního

26

řetězce takovým způsobem, kdy již není schopen plnit svou funkci, nastane v ekosystému řada výrazných, převážně však negativních změn. Tyto změny jsou provázeny změnami druhového složení konzumentů a producentů. Nejčastějším projevem je snižování počtu druhů, což se negativně projeví ve vztahu predátor – kořist. (Kulhavý a kol., 2003) Kuna skalní je zvíře, které se v poslední době čím dál častěji stěhuje do měst. Důvodem jejího stěhování je fakt, že tam nemá přirozené nepřátele. V domě se navíc pohodlně zahnízdí stejně tak jako na skále. (Štindl, 2007) Kuna skalní (Martes foina) v České republice, společně s jinými druhy, například liškou obecnou (Vulpes vulpes) patří mezi tzv. predátory generalisty. Dojde-li k případu, že predátoři specialisté začnou být existenčně závislí na kořisti, jsou zbaveni role významných regulátorů v krajině. Regulační funkci potom mohou, za vhodných podmínek, převzít predátoři generalisté. (Hanski a kol., 1991) Takoví predátoři využívají široký okruh potravních zdrojů (polyfágové) a mají anatomické i funkční adaptace k získávání rozmanitého druhu kořisti. Pokud dojde k úbytku či nedostatku jedné z kořisti, snadno se přeorientují na jinou. V oblastech s rozmanitým druhem kořisti může být početnost generalistů jen málo závislá na kolísání její populační hustoty. (Kulhavý a kol., 2003) Role kuny skalní v blízkosti lidských sídel záleží na úhlu pohledu. Kuna může být pro člověka i užitečná – např. lovem myšovitých hlodavců či zdivočelých holubů. Z mého průzkumu dotazníkem vyplynulo, že pokud lidem nepáchá škodu, její přítomnost ve městech jim nevadí. Naopak většina lidí měla obavy, aby její rozrůstající se početnost nakonec nevedla k řízené redukci stavů a následně až k jejímu vyhubení. Kuna v obydlích na druhou stranu působí lidem nemalé problémy, hlavně vytvářením si pelechů, hlukem, zápachem a podobně.

3.1.11 Stavba a výběr pelechů Urbanizace má obecně negativní dopady na biodiverzitu a velmi často způsobuje roztříštěnost života lidí a zvířat. (Turner a kol., 2004) Nicméně některé druhy, žijící ve volné přírodě, které se adaptovaly na městské prostředí, jej dokázaly využít v takové míře, že se staly velmi početnými. (Blair, 1996; McKinney, 2006) Ačkoliv přítomnost volně žijících zvířat většina lidí uvítá, minoritní část může trpět závažnými problémy

27

spojenými s jejich výskytem ve městech a ničením jejich majetku. Stavba a místo výběru pelechu je u zvířat žijících ve městě obvykle zdrojem konfliktů s lidmi. Místo, na kterém se usadí, jim dává určité výhody, co více, je to ochrana před predátory a úkryt před lidmi. (Weber, 1989; Brainerd a kol., 1995; Zalewski, 1997a; Birks a kol., 2005) Proto, aby zvířata mohla obývat městské prostředí, tzn. koexistovat s lidmi, musí mít přístup k místům vhodným na utváření jejich obydlí a musí mít dostatečně flexibilní chování na to, aby byla schopna využít všechny výhody pro ně s tím spojeny. Zvířata, která se adaptovala na život ve městě (např. liška či jezevec) příležitostně najdou úkryt i v lidských obydlích. (Marks a Bloomfield, 2006; Davison a kol., 2008) Kuna skalní se objevila v lidském prostředí v mnoha částech Evropy, kde působí obtíže vytvářením si pelechů v obydlených domech. Nejčastějším předpokladem je, že kuna skalní mnohem více používá k vytváření pelechů lidské stavby (domy), než přírodní stanoviště na rozdíl od jejich venkovských protějšků – kuny lesní. Pro kuny jsou výhodnější obydlené části měst z důvodu shánění potravy, než okrajové a zalesněné oblasti. (Herr a kol., 2009) Během dne se kuna skalní vrátí zpět do svého pelechu, které jsou v zalesněných a okrajových částech většinou umístěny někde ve vegetaci, na stromech, v podzemních norách nebo v klestí. V městském prostředí a zástavbě je jejich úkryt nejčastěji umístěn v budovách, hlavně starých stodolách. Kuny jsou známy hlavně tím, že obývají nejčastěji podkroví a střechy domů, kde svým hlukem, zápachem a fekáliemi obtěžují lidi a ničí střešní izolaci. Stížnosti lidí na kuny jsou nejčastěji pozorovány v době vyvádění mláďat (tzn. mezi březnem a červnem). (Madsen a Rasmussen, 1985) Z výzkumu

prováděného

ve

dvou

městech

(Bettembourg

a

Dudalange)

v Lucembursku vyplynulo, že převážná část výběru pelechů a pobytových známek s tím spojených bylo lokalizováno z 99,5 % pouze ve městech. Průzkum probíhal v období mezi červnem 2005 a květnem 2007. Sledováno bylo třináct kun a odchytávány byly pomocí dřevěné klece s návnadou (slepičí vajíčka), nejčastěji rozmístěné na soukromých zahradách. Klece byly vždy umísťovány ve večerních hodinách a kontrolovány za rozbřesku. Odchycené kuny byly uspány a převezeny na stanici, kde bylo zaznamenáno jejich pohlaví, hmotnost a byly rádiově označeny. Kuny z 98,5 % dnů trávily čas ve městech a pouze 0,6 % v zalesněných či okrajových částech města. Přestože byla zaznamenána různorodost obývaných míst, nejčastěji (z 97,1 %) se vyskytovaly v domech. Značný rozdíl v preferencích výběru místa sehrálo také pohlaví 28

kun. Samci daleko méně vyhledávali obydlená místa a častěji využívali neobydlené objekty na rozdíl od samic, které preferovaly stavení obydlená lidmi. (Herr, 2008) Výběr místa také záležel na ročním období. Kuny využívaly obydlená místa mnohem častěji v zimních měsících. Naopak neobydlená místa byla využívána kunami mnohem méně v zimním období. Nejčastěji obydlovanými typy domů byly rodinné domy, blokové byty, následovaly kancelářské a veřejné budovy, prázdné domy a ruiny, sklady, garáže, dřevěné a kamenné kůlny, farmy a ostatní neobydlené objekty. Mezi nejčastěji obývané přirozené prostředí patřilo ostružiní a husté klestí. Kuny během roku vystřídají asi 20 různých druhů míst pro vybudování pelechů. (Herr a kol., 2008) Shrnutí této studie ukazuje, že při vytváření pelechů jsou kuny vysoce závislé na budovách a tím pádem preference přirozeného prostředí je velmi nízká. Studií nemohla být přesně určena lokace pelechů v budovách, avšak nejvíce obývanými prostorami byly půdy, podkroví a stodoly, právě proto, že umožňují přístup k materiálu pro stavbu pelechu (seno, sláma atd.) a nejsou rušeny. V zimních měsících je hlavním důvodem přestěhováním kuny z neobydlených míst do příbytků lidí lepší možnost ochrany před zimou. Důležitost termoregulace ve volbě místa při vytvoření pelechů byla již pozorována ve volné přírodě a demonstrována na zajatých kunách skalních. Kuna skalní využívá za účelem vybudování pelechu mnohem více budovy než ostatní městské šelmy (např. lišky, jezevci). Kuny jsou velmi adaptabilní zvířata a dokážou přizpůsobit své preference vytváření pelechů měnícímu se lidskému prostředí. Při výběru místa k vytvoření nového pelechu obydlených nebo neobydlených míst je pro ně kompromisem mezi potřebou termoregulace a ztrátou klidu a soukromí v blízkosti lidí. (Herr, 2008)

3.1.12 Pobytové známky

Stopy různé činnosti a pohybu zvířat jsou ovlivněny mnoha faktory vyplývající z vývoje zvířat na území (soubor biotických a abiotických faktorů), které je obklopuje. Důležitou roli ve vysvětlení pobytových stop a jejich pohybu hraje jak fylogeneze, tak i vnitrodruhová rozrůzněnost, která je závislá na velikosti těla v důsledku pohlavního dimorfismu. Velikost populace ovlivněná meteorologickými faktory (hlavně teplotou) a

29

dostupností jídla může ovlivnit čas a energii zvířat investovanou do jejich aktivit. (Marcelli a kol., 2003) Kuna skalní je typicky soumračné a noční zvíře. (Broekhuizen, 1983; Herr, 2008). Ve venkovských oblastech je aktivita kuny úzce spojená se západem slunce spíše než s jeho východem (Broekhuizen, 1983). Během zimy kuny opouštějí své pelechy dříve a vracejí se do nich později v porovnání s letními krátkými nocemi. Vzdálenost, kterou kuny urazí během svých nočních aktivit, se výrazně liší v závislosti na pohlaví. Skirnisson (1986) vypozoroval, že samci jsou schopni během jedné noci urazit až dvounásobnou vzdálenost než samice. Genovesi a kol. (1997) uvedl, že samci urazí v průměru 5,3 km, zatímco samice pouze 1,5 km/noc. Zdá se, že na rozdíl od zvířat žijících v lese jsou kuny ve vesnickém prostředí mnohem méně aktivní. Skirnisson (1986) připisuje tuhle nízkou aktivitu kun právě většímu a spolehlivějšímu zdroji potravy ve vesnicích. Navíc kuna skalní stráví většinu času v blízkosti svého pelechu. Skirnisson i Herrmann našli důkaz, že venkovní aktivita kuny skalní byla opožděná na rozdíl od lesních zvířat, které nepřišly do kontaktu s lidmi. (Herr, 2008)

3.1.13 Stopy Stopy obou druhů (kuny skalní a kuny lesní) se od sebe velmi nesnadno rozeznávají. Hlavní rozdíl spočívá v osrstění chodidel. Kuna lesní má chodidla osrstěná, na rozdíl od lysých chodidel kuny skalní. (Obr. 7) Proto se stopy od kuny skalní dají poznat o trošku lépe. Nechává po sobě totiž znatelné stopy a to jak ve sněhu, tak v bahně. Díky neosrstěným chodidlům se kuna skalní mnohem více do podloží zaboří, a tak v místech jejího pravděpodobného výskytu můžeme najít typický dvojotisk neosrstěných chodidel. Pokud kuna stojí a přešlapuje na místě, našlapuje přitom na celé chodidlo, které je dlouhé 8 – 9 cm. V pohybu však našlapuje jen na prsty a část chodidla. Polštářky předních nohou nejsou u kun tak sevřeny, jako u kočky. Ve stopě přední tlapy jsou někdy vytlačeny jeden nebo dva patní mozoly, které na zadním chodidle scházejí. Ve stopě kun jsou dobře viditelné otisky drápů u všech pěti prstů. Rozměry přední šlépěje: délka 3,5 – 4,5 cm, šířka 3 – 3,5 cm. U zadní šlépěje je délka 3 – 4 cm, šířka 2,5 – 3 cm. Délku skoku na zemi při hledání potravy mají jak kuna skalní, tak kuna lesní okolo 50 –

30

60 cm, v případě rychlého útěku se délka zvětšuje na 80 – 120 cm. Kuna někdy stopy dvojice předních a zadních nohou přišlapuje nebo přešlapuje, jindy se dvojice stop mohou krýt zcela přesně (tzn., že stopy zadních nohou zapadají do stop předních nohou). Stopy dvojotisků jsou někdy přerušeny otiskem tří tlap. (Obr. 8; Škaloud, 2013) Kuna lesní má relativně delší zadní běhy v porovnání k délce svého ocasu a celá chodidla jsou pokryta tuhými chlupy, takže otisky polštářků tlapek jsou neznatelné. Samotné polštářky na chodidlech zůstávají i v zimě lysé, ale mezi nimi a okolo nich vyrůstá tak dlouhá srst, že je překryje. Ve špičce stopy kuny lesní mohou jemně otištěné chlupy přesahovat, ale otisky drápů jsou přesto patrné. Kuna lesní se pohybuje tak, že častěji zanechává typický dvojotisk než kuna skalní. Kuna skalní má v zimě patu silněji pokrytou tuhými chlupy. Otisky jsou zřetelnější a jejich bříška jsou do stopy i v zimě otlačena. Tlapy má širší, což souvisí s jejím pohybem po zemi, který převažuje. Otisky předních a zadních tlap kun se velikostí ani tvarem příliš vzájemně neliší. (Škaloud, 2012)

Obr. 7 Srovnání tlapy kuny lesní a kuny skalní Zdroj: Škaloud, 2012

31

Obr. 8 Otisky stop kuny Zdroj: Ophoven, 2010

3.2 Jak se efektivně zbavit kuny Zbavit se kuny skalní z domů, půd nebo motorů aut není vůbec jednoduché. Je to totiž velmi těžký soupeř. Poradit si s ní efektivně znamená poznat blíže její způsob života. S příchodem studených měsíců se kuna začne stahovat do motorů zaparkovaných aut, protože zůstávají velmi dlouho teplé. Sezónní vrchol v útocích na automobily je na jaře, kdy se mláďata vydávají prozkoumat své okolí a naučit se lovu. Zpravidla překoušou kabely a do prostoru motoru také můžou natahat mršiny a odpadky. Potom už řidič nemusí nastartovat a opravy se šplhají do tisíců. Automechanik z brněnského autoservisu Autonova prozradil, že za zimu opravuje zhruba padesát vozidel, na kterých se podepsaly právě tyto šelmy. (Štindl, 2007) Doposud nejúčinnější metodou, jak se vyvarovat poškození motoru a jeho ostatních částí kunou je použití spreje, tzv. „antimarter spray“. Jedná se o bezbarvý sprej, sloužící k ochraně kabelů a drátů. Lze jej použít i na jiné dopravní prostředky. Vzhledem k jedinečnému lepkavému ochrannému filmu se kuny vyhnou ošetřeným povrchům. Materiály, na které se sprej může aplikovat, jsou např. kov, plast, guma, kámen, textil a dřevo. Sprej je odolný vůči vlivům počasí, slabým kyselinám a zásadám. Mylně se lidé domnívají, že tento sprej je založen na bázi pachového odpuzovače. Sprej funguje na principu lepivé hmoty tvořící film a je nutno jej na daný povrch nanášet rovnoměrně. Na takto ošetřené místo se kuna začne lepit, což je pro ni nepříjemné a místu se raději vyhne. Sprej je vyráběn

32

v Holandsku, distributor pro Českou republiku sídlí v Brně – Popůvkách a je u nás běžně k dostání. Pokud se kuna usadí na půdě, vytváří nesnesitelný hluk a časem začne šířit i zápach. Navíc si značkuje „domov“ a cestičky k němu páchnoucím trusem s obsahem pecky uvnitř. Na vypuzení kuny z půdy zabírají vlasy a to především pánské. Je nutné jimi vystlat kuně její pelech. Dalším možným způsobem, jak se zbavit kuny je rozlít po půdě či oblasti, kde se kuna pohybuje velmi silný parfém, který přehluší její vlastní zápach. U parfémů je ovšem problém, že po nějaké době vyprchají a kuna se na dané místo může opět vrátit. Bohužel pepř, pach chemikálií a dokonce ani petrolej, formalín a savo jim nevadí. Účinnější metodou je zápach síry. Pokud tedy zapálíme v místě jejího výskytu sirné knoty, pravděpodobně kunu vypudíme. Metody, které jsem měla možnost sama vyzkoušet jako je rušení kuny různými zvuky a vycpání pelechů trusem nebo srstí jiných šelem nebyly příliš účinné. Na rušení kun různými zvuky se vyrábí i speciální rušičky, avšak kuna si brzy na daný zvuk zvykne a do svého pelechu se za čas vrátí. Jedna z nejúčinnějších metod je předcházení výskytu kuny na půdách a v jiných prostorech. Výskytu kuny lze předejít ucpáváním otvorů, kde kuna pobývá či míst, kde se vyskytuje či může vyskytovat. Nesmíme ovšem kunu v půdním prostoru uvěznit. Další metodou, avšak velmi nevšední, je pořídit si ochočené mládě kuny, protože v takovém případě kuna do domu ani jeho blízkosti už žádnou jinou nepustí. (Borovičková, 2009)

3.3 Areál Areál je soubor všech míst, kde se určitý organismus (taxon) vyskytuje a je charakterizován typem prostředí a zeměpisným celkem. (Gaisler a Zima, 2007) Šelmy jsou rozsáhlá skupina savců, která dnes žije na všech kontinentech. Kuna skalní je palearktický druh, který má v porovnání s kunou lesní rozsáhlejší areál, neboť s výjimkou britských ostrovů zaujímá celou Evropu na jih od Baltského moře a na východě zasahuje od Malé Asie až do Altaje, Tian – Shanu, Himaláje, Tibetu a řadě menších ostrovů (zejména v Egejském moři). Vysazována byla i na několika místech v Rusku. (Anděra a Červený, 2009)

33

Málo početná introdukovaná skupina byla také hlášena v jižním Wisconsinu, USA. Jejich výskyt v dané oblasti je pravděpodobně dán útěkem z nedaleké farmy v letech 1940 a 1970. (Long, 1995) Oblast výskytu skoro všech druhů živočichů se v čase mění. Tyhle změny se liší v závislosti na jejich charakteru a velikosti. Areál výskytu může být jedním z důvodů změny kompozice fauny. Nálezy čelistí kuny skalní v oblasti jižního Uralu z období mezi 10. – 12. stoletím př. n. l. svědčí o faktu, že se hranice rozšíření kuny skalní významně měnily. Z oblasti jižního Uralu kuna skalní vymizela v období mezi 12. – 17. stoletím (začátek pozdějšího Subatlantického ochlazování klimatu). Ve třetí čtvrtině18. století kuna skalní vymizela nejen z oblasti jižního Uralu, ale také z oblasti Volhy. Východní hranice rozšíření kuny skalní se nezměnily až do konce 20. století, kdy se kuna skalní začala rozšiřovat směrem na východ a začátkem 21. století se objevila i v nižší části oblasti Volhy. Díky těmto údajům mohli autoři P. A. Kosintsev a V. V. Gasilin (2010) stanovit rychlost jejího šíření. Kuna skalní se rozšířila za 50 let 800 km na východ, s průměrnou rychlostí více než 10 km za rok. (Kosintsev a Gasilin, 2010) V České republice je kuna skalní celoplošně rozšířená, přičemž obývá široké spektrum různých habitatů zahrnující otevřenou zemědělskou krajinu, skalnaté terény a menší lesní porosty. (Šálek, 2005) Tuto charakteristiku potvrzují i další etapy mapování z let 1991 – 1995. Dokládá to přes 4 120 nahlášených či jinak získaných lokalit stálého výskytu kuny skalní, což představuje pokrytí 94,5 % území ČR. (Anděra a Červený, 2009)Významný je i výskyt v suburbánních a urbánních biotopech. (Šálek, 2005) Ke kolonizaci těchto prostředí docházelo od 60. až 70. let minulého století, kdy se začala celkově výrazně zvyšovat početnost kun u nás. Posun rozšíření kuny skalní do okolí lidských sídel vznáší řadu otázek spojených s ekologií a etologií tohoto predátora. (Šálek, 2005) U nás kuna skalní původně sídlila ve skalnatých oblastech, kde ji můžeme i jako v některých málo osídlených lokalitách najít dodnes. Časem si kuna zvykla na lidská obydlí a dnes, alespoň v Evropě, žije hlavně v blízkosti lidských staveb (např. v remízkách, větrolamech) nebo se zabydluje přímo v nich. Nečastějším místem výskytu jsou půdy, ruiny, staré stodoly nebo lidmi řídce navštěvované stavby (zahrady a okolí chat). Kuna žije i uvnitř města Prahy, kde jí i samotný Balbín vídal běhat po střechách v Klementinu. (Brehm a Tomeček, 1974) Občas se kuna skalní vyskytuje i

34

v lese a šplhá po stromech, nicméně jsou to vzácné případy, neboť se zde spíše daří její příbuzné kuně lesní. V místě společného výskytu se obě kuny sobě navzájem vyhýbají. (Kuna skalní, 2001)

3.4 Historické změny areálu kuny skalní na území SV hranic Nezvratné změny v areálech rozšíření některých druhů jsou a byly u současných savců jedním z mechanismů utváření hranic mezi Pleistocénem a Holocénem. V historickém aspektu, tzn. (1 000 – 2 000 let) hranice areálu rozšíření druhů se bezvýznamně či jednosměrně střídaly. Studie, která zkoumala rozšíření kuny skalní během Holocénu v oblasti Uralu a Volhy ukázala zásadní zvratné změny v areálu, které se mohly objevit v průběhu historie. Studie zkoumala pravděpodobnost nálezů čelistí ve středním, níže položeném regionu Volhy a jižním Uralu. Analýza získaných dat ukázala, že nalezené čelisti mohly z 94 % patřit právě kuně skalní. K datování těchto nálezů byly použity další archeologické materiály. Archeologické nálezy z období pozdního Holocénu byly pro daný region detailně studovány v chronologickém pořadí. Analýza prokázala, že čelisti nalezené v jižním Uralu mohou být datovány mezi 10. a 12. stoletím n. l., ke konci poloviny subatlantického oteplování. V 16. a 17. století probíhal obchod s kůžemi zvířat. Ceny za kůži zvířete se lišily v závislosti na druhu. Nejcennějším zvířetem této doby byl jak divoký, našlo se i mnoho zmínek o prodeji kůže kuny lesní, avšak o kuně skalní v souvislosti s obchodem není žádná zmínka. Kuna skalní vymizela z jižního Uralu mezi 12. a 17. stoletím, tj. počátkem pozdní Subatlantické doby ledové. Z údajů, o postupu rozšíření kuny skalní, je možné určit rychlost střídání jejích areálů. Rychlost, s jakou docházelo ke střídání areálů, činí 800 km směrem na východ za období padesáti let s průměrnou rychlostí 10 km za rok. Pozorované změny střídání areálů kuny skalní nemohou být spojovány s vlivem rozvoje lidské civilizace v daném regionu ze dvou důvodů: 1. Kuna skalní se řadí mezi tzv. synantropní druh, což znamená, že žije v těsné blízkosti člověka a vychází s ním bez větších problémů

35

2. Kuna skalní vymizela z jižního Uralu v období mezi 12. a 17. stoletím, zatímco první změny a pokroky nejen v rozvoji metalurgie, ale také v zemědělství byly datovány až v druhé polovině 18. století. Změny areálu kuny skalní také nemohou být spojovány ani s konkurenčním prostředím. Na jednu stranu se struktura fauny v regionu Volhy a jižního Uralu nezměnila během zkoumaného období, avšak na druhou stranu v Evropě kuna skalní dlouhou dobu koexistovala s jejím hlavním konkurentem kunou lesní a není dokladována žádná výjimka konkurenceschopnosti. Areál rozšíření dalšího možného konkurenta kuny skalní, sobola (Martes zibellina), pouze sousedí s jejími hranicemi a proto nedocházelo k žádnému výraznému konkurenčnímu boji. Historické změny rozšíření kuny skalní na východních hranicích jsou spojeny se změnou klimatu. Začátek snižování počtu kuny skalní v jižním Uralu je klimatické optimum ve 14. století a začátkem Holocénu, tzv. malá „doba ledová“, která přinesla pokles teploty a zvýšení srážek v této oblasti. Areál rozšíření směrem na východ je spojován s oteplováním, které nastalo počátkem 20. století. Z toho vyplývá, že historické změny týkající se rozšíření kuny skalní v oblasti východních hranic jsou výsledkem klimatických změn.(Obr. 9; Kosintsev a Gasilin, 2010) 1 = areál kuny skalní na konci 20. a začátku 21. století 2 = areál kuny skalní v polovině 20. století 3 = rekonstrukce areálu v období pozdního Holocénu 4 = naleziště čelistí v pozdním Holocénu

Obr. 9 Historické změny areálu kuny skalní ve východní Evropě a na Uralu Zdroj: Konsistev a Gasilin, 2010

36

3.5 Historické aspekty lovectví a lovu kuny skalní Lov je jednou z nejstarších činností člověka. V dřívějších dobách měl lov účel boje o potravu a samotné existence člověka. Cílem loveckých činností bylo získání masa, z části kůže a kostí. Později byl vnímán lov i jako zábava a podléhal stejně tak jako dnešní civilizace módním a sociálním tlakům. Dějiny lidského rodu jsou dějinami dlouhého zápolení s okolním prostředím, které se postupně přetvořilo na uspokojivé prostředí odpovídající základním životním potřebám. Pravěký lovec nedělal rozdíly mezi věkem zvěře, pohlavím nebo vývojovým stádiem. Maso pro lovce představovalo velmi hodnotnou složku jídelníčku a zaručovalo jeho přežití. Dalo by se tedy říct, že touha lovit a zmocňovat se zvěře byla lidem dána geneticky. S největší pravděpodobností můžeme právě zde nalézt pozůstatky loveckého pudu vášní, dochované po tisíce generací až do dnešní podoby myslivce. Historie rolnického období, kdy si člověk přisvojil cílevědomé pěstování rostlin, domestikaci zvířat a lov, který sehrál existenční úlohu, sahá až do období přibližně posledních 7 000 let. K uspokojení touhy po lovu zvěře potřeboval člověk vhodný nástroj. Nástroje se postupně vyvíjely – od kamene, luku a šípu až po bumerang, který se na evropském území objevil před 20 000 lety. Dalším prvkem, který člověku zaručoval úspěšný lov velké i malé zvěře, byla konstrukce různých pastí až po dokonalé lapací pasti a jámy. Na lov velké zvěře bylo potřeba i skupiny lovců, kteří naháněli zvěř z velkých vzdáleností na strmé skalní srázy. Zde nacházíme zárodky prvních společenských lovů. Úloha lovu zvěře vždy vyžadovala určitou civilizační úroveň a rozvíjela schopnosti komunikace, spolupráce, organizačních dovedností a pomáhala utvářet pohled na svět. Prvním závažným otřesem v historické pozici lovu zvěře se stal nástup zemědělské výroby. Cílené pěstování plodin a domestikace vhodných druhů zvěře vedla ke ztrátě výsadního postavení lovu jako zdroje obživy. Lov se tedy stává pouze doplňkovým zpestřením a začíná sloužit jako zábava a důkaz odvahy. Rolníci byli nuceni upoutat se na jedno místo a hromadit zásoby, které lákaly kočovné pastevecké kmeny. Rolníci se spojili v rodové a kmenové svazy, ze kterých se později vyvinuli schopní a mocní jedinci, kteří si přivlastnili veškerou půdu. S vlastnictvím půdy si však také vyhradili výsadní právo na lov zvěře (tzv. regál). U nás je toto období zhruba totožné s koncem prvního tisíciletí a nástupem Přemyslovců. Část území postupují včetně práva lovu svým leníkům v rámci jejich privilegií. Lov se stává vyhledávanou zábavou šlechty,

37

avšak na poddaný lid jsou uvaleny lovecké roboty. Mezi prostým lidem se rozvíjely způsoby povoleného lovu drobných volně žijících živočichů. Od poloviny 16. století se také zvěř poprvé dostává do zorného pole zákonodárců. Zakazují se některé druhy lovu zvěře, je stanovena povinnost budovat krmná zařízení, přikrmovat zvěř atd. Konec 17. století je neodmyslitelně spjat s velkou postavou české myslivosti – Františkem Antonínem hrabětem Sporckem. S ním se do českých zemí dostává řada novinek z Francie. Zhruba ve stejné době se formuje profesní vzdělávání myslivců. Nastupující 18. století přináší velké změny – zemědělství nabývá na významu, tudíž vztah k myslivosti je přehodnocen. Dochází k postupnému prolnutí lesnických a mysliveckých činností. Pro neúnosné škody jsou prakticky vyhubeny všechny velké šelmy a zvyšují se stavy drobné zvěře. Dějinným přelomem v českých dějinách lovectví a myslivosti je rok 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, robota a tím končí výsadní právo šlechty na lov zvěře. Celková změna mysliveckého hospodaření nutí movité majitele pozemků k zakládání obor a bažantnic. Dvacáté století je charakteristické převratnými změnami. Českou a středoevropskou faunu doplnila ondatra pižmová, která se stala významným kožešinovým druhem pro lov. V technické oblasti dochází ke zdokonalování loveckých zbraní. Zlomový význam měl i zákon o myslivosti z roku 1962, který odlehčil právo myslivosti od vlastnictví pozemků. Zároveň se právně ustanovila platná dolní hranice pro výměru honitby jako základního celku určeného k chovu a lovu zvěře na 500 ha. Lovecké vyžití je obohaceno i vzrůstajícími stavy drobných predátorů (především lišek a kun). Nyní je myslivecká společnost na určitém historickém rozhraní. Po deseti letech formování ekonomických i morálních představ o hospodaření s volně žijící zvěří je jasné, že bez fungujícího systému mysliveckých činností nelze zajistit efektivní údržbu naší kulturní krajiny a zachování jejího kulturního dědictví. Zvěř je její nedílnou součástí a je nutné o ni pečovat. Lov kun na obnově není ve své podstatě speciální loveckou metodou, ale pouze vhodně doplňuje jiné lovecké způsoby. Při obnově se využívá studium stop a ostatních pobytových znaků na čerstvě napadeném sněhu (tzv. „obnově“). Z toho je zřejmý detailní pohyb kuny v terénu, například u chomáčků sněhu shozených z větví na zem.

38

Kuna nejčastěji končí svoji pouť v dutinách starých stromů nebo ve starých hnízdech. Po uhození do stromu, kde se schovává, kuna vyběhne a zastřelí se. Spatří-li kuna člověka, prchá pouze tehdy, je-li na zemi. V tom případě odběhne a po určité vzdálenosti vyšplhá na strom. Je-li však v kontaktu na stromě, přikrčí se obvykle k silnější větvi a vyčkává na místě. Kuny se rády ukládají do klestí, materiálů z prořezávek a vytěžených stromů. Odtam ji dokáže vyhnat pouze ostrý pes, v opačném případě je nutné takovou hromadu rozebrat. Když člověk zarámusí, potom už většinou stačí odebrat horní vrstvu a silně zadupat. Je také možné jim na podzim tyto úkryty uměle navršit. K jejich kontrole jsou zapotřebí jeden nebo dva dobří psi, kteří kunu po rozebrání hromady vyženou na strom, štěkají na ni, takže ji můžeme zastřelit. Navršení klestí pro udržení kuny v honitbě je možné připravit dopředu. Hromady musí být dostatečně velké (základna minimálně 2 x 3 m) s dostupem od země, aby do sebe nenatahovaly vlhkost. Toho můžeme docílit, když pod hromadu uložíme základ, například silnější polena. Na základ se pokládá dutý vystlaný kmen, truhlík nebo vrstva sena seshora přikrytá proti pronikání vlhkosti. Suché prostředí je základním požadavkem na vytváření hromad. Celé takto utvořené doupě se zakrývá dostatečně velkou vrstvou klestí, které uvnitř zaručuje přítmí. Po rozeznání kuny v hromadě není nutné kupu rozebírat, ale zvěř se vyžene systematickým vypichováním pomocí dlouhé tenké hole. Podmínkou úspěchu při lovu kuny je včasné založení hromady tak, aby si na ni kuny zvykly a aby dostatečně „zestárla“. Budovat se proto musí nejpozději na konci jara, aby je po rozpadu rodin kuny nalezly již připravené. Zvláštní skupinu představují kuny skalní, které s oblibou vyhledávají hromady kamení, staré stodoly, zemědělská zařízení a opuštěné budovy v těsné blízkosti lidských obydlí. V období vyvádění mláďat na jejich přítomnost upozorní ztráty vajec i úhyn drůbeže. Ze stodol či hromad lze kunu vystrnadit přehazováním slámy, rámusením a dupáním. Kuny většinou přechází po hromadách kamení, starých zdech či střechách. Nejlepší doba pro čekání se uvádí mezi devátou a desátou hodinou večer a jednou a čtvrtou po půlnoci. Z kun se jako trofej upravuje lebka, špičáky, celé zvíře nebo preparovaná hlava. Trofeje by se však měly připravovat pouze z prvního střeleného kusu. Mezi nejzajímavější trofeje z kun patří pyjová kostička kuních samců, která se dříve vsazovala do stříbra a jako amulet se nosila na povzbuzení mužství. (Drmota, 2003)

39

Kuny se vždy lovily pro svoji kožešinu, obvykle se chytaly do pastí. I tady se jednalo spíše o umění než o lov. Ačkoli je srst kuny skalní horší kvality, byla kuna velmi cenné zvíře v obchodu s kožešinami. Podíl jejich kožešin na kožešinových trzích v Sovětském svazu nebyl velký (ne více než 10 – 12 % z celkového množství). Kuny byly odchyceny na Kavkaze, v horských částech Krymu, v republikách Střední Asie a jen ve velmi malých množstvích byly chyceny také v Ukrajině. Vzhledem k nedostatku dalších hodnotných kožešinových zvířat v těchto oblastech, získala kuna skalní vysokou hodnotu v rozpočtu domorodců na trhu lovců kůží. Kuny se nesmí odchytávat do želez, a proto se používají pasti s návnadou. Střelba na kuny je neefektivní a honba se psy je úspěšná pouze tehdy, pokud zvíře leží v dutině stromu. V ČR obchod s kůžemi kuny skalní probíhal zhruba do roku 1989, kdy cena za jednu kůži činila v průměru 300 – 400 Kč. Byla to velmi ceněná kůže a lovci museli mnohdy čekat dlouhé hodiny v mrazech, ukrytí za stromem, než se jim podařilo kunu odchytit. Z kůže se vyráběly především čepice a límce. (Beech marten, 2001) Klíčem k určování lovné srstnaté zvěře jsou následující tělesné rozměry a znaky: délka těla, výška v kohoutku, délka ocasu v mm, hmotnost těla v g nebo kg, celkový počet zubů v úplném chrupu a zubní vzorec. (Pikula a Beklová, 2002) Doba lovu v České republice se řídí podle Vyhlášky MZe ČR 245/2002 Sb., od 1. 1. do 28. /29. 2 (s výjimkou uvedenou v §2). Důležitou roli v lovu kuny skalní v blízkosti sídlišť hraje lapání do pastí. V lovu kuny se používají i železa s vajíčkem jako návnadou, pokud to zákony příslušné země povolují. V ČR je tento způsob lovu zakázán. Při noční čekané na lišku se někdy podaří zastřelit i kunu, která se nechá nalákat na návnadu, myší hrad nebo zaječí vřeštidlo. Dříve typickým, dnes už zřídka kým ovládaný způsob lovu je vystopování, vyplašení nebo vybubnování. Metoda spočívá ve sledování stop kuny otištěných v čerstvém sněhu až k jejímu úkrytu, z níž jí pak přinutí vyskočit psi nebo hlasité bušení. (Ophoven, 2010)

3.6 Rizikové faktory Mnoho taxonomických skupin vykazuje v poslední době populační pokles v důsledku lidské činnosti.(Hilton – Taylor, 2000) Porozumět důvodům, proč některá zvířata jsou ohrožená, zatímco některá stále zvyšují svou početnost, může v budoucnosti

40

pomoci předpovědět, jakým směrem se jednotlivé populace živočichů budou vyvíjet. Nedávné studie ukázaly dva důvody, které mohou být rizikem pro vyhubení některých druhů zvířat. Prvním z nich jsou biologické rysy jednotlivců a druhým vystavení zvěře vnějším antropogenním vlivům. Nicméně jen málo je známo o působení vnitřních a vnějších proměnných, týkajících se rizika vyhubení jednotlivých druhů. Hlavní příčinou všech minulých i současných poklesů počtu savců je růst lidské populace a s tím související dopady (ztráta přirozeného prostředí a potravy, myslivost a šíření invazních druhů). Tyto ohrožující procesy se liší v intenzitě napříč celou Evropou. (Forester a Machlis, 1996; Woodroffe, 2001; Harcourt a Parks, 2002; Cardillo a kol., 2004) Populace kuny skalní je velmi početná a rozšířená ve velkém rozsahu. Tento druh je v IUCN Červeném seznamu zařazen jako druh „málo dotčený“ díky své vysoké početnosti a jeho výskytu v chráněných oblastech. Je proto velmi nepravděpodobné, že by populace kuny skalní klesla na takovou míru, která by ji zařadila do kategorie ohrožených zvířat. Populace kuny skalní v západní a střední Evropě (tedy i v České republice) se postupně zvyšovala v roce 1960 – 1970. Kuna se v posledních letech opět vrací i do Nizozemí, odkud vymizela. Trend zvyšování populace kuny skalní je stabilní ve všech zemích jejího výskytu. (Tikhonov a kol., 2012) Vzteklina u kuny může mít za následek snižování její populace. Tento druh je loven pro svou kožešinu hlavně v Indii a v Rusku, kde není výjimkou, že se kuna stává také součástí jídelníčku. (Stone marten , 2009) Ani v jednom případě se však nejedná o rizikové faktory, které by významně snižovaly početnost kun.

3.7 Legislativní ochrana Kuna skalní v ČR není předmětem zvláštní zákonné ochrany. Hlavní legislativní úpravu lovu kuny skalní, ale i ostatních živočichů v ČR tvoří ochrana myslivosti, užívání honebních pozemků a zlepšování životních podmínek zvěře; regulaci stavů zvěře, provádění lovu zvěře, včetně lovu zvěře na nehonebních pozemcích; provádění lovu živočichů, kteří nejsou zvěří a jiné Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. (Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti) Další legislativou upravující lov nejen kuny skalní je Vyhláška Mze ČR 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu. Podle této Vyhlášky 245/2002 Sb., je lov kuny lesní,

41

kuny skalní povolen od 1. listopadu do konce února s výjimkou uvedenou v § 2 odst. 2, to jest v oblasti výskytu tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jeřábka lesního a koroptve polní lze kunu skalní lovit celoročně. To znamená, že v uvedeném období můžeme s loveckým oprávněním kunu zastřelit, nebo odchytit do pasti. Do želez se kuna chytat nesmí, protože se jedná o týrání. (Vyhláška Mze ČR 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu) V současné době je kuna skalní nejběžnějším zástupcem středně velkých lasicovitých šelem bez zřetelných rizikových faktorů vedoucích k ohrožení druhu. Z mezinárodních konvencí je uvedena v Příloze III Bernské úmluvy (Druhy vyžadující mírnější stupeň ochrany – udržení populací mimo nebezpečí) a v Červeném seznamu IUCN je hodnocena jako druh málo dotčený (Least concern, LC).(Anděra a Červený, 2009) Pro vybrané druhy handicapovaných zvířat, včetně kuny, upravuje Zákon č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat při chovu. V zákoně je stanovena minimální velikost a vybavení prostor pro lasicovité a psovité šelmy (kromě vlka), mývaly a pro kočku divokou. Pro kuny a kočky divoké musí být prostory pro handicapovaná zvířata vybaveny kmeny na šplhání nebo palandou ve výši minimálně 1,5 m. (Zákon č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat při chovu)

3.8 Kuna skalní vs. automobily Důsledkem globální urbanizace v polovině posledního století čím dál více volně žijících druhů se naučilo, jak se adaptovat na prostředí, v němž dominují lidé. Přestože přítomnost volně žijících zvířat ve městech je lidmi ve většině případů vítána, v mnoha situacích však může docházet ke konfliktům, což snižuje toleranci k jejich výskytu. V Evropě je kuna skalní hlavním obyvatelem urbanizovaného prostředí a to obvykle způsobuje konflikty s lidmi. (Herr a kol., 2009) Leze do motorů aut a působí škody jednotlivých dílů, porušuje kabely, trhá izolaci a v důsledku zkratu může dojít až k zapálení auta. Tohle chování, také někdy nazývané jako „car – marten phenomen“ (Kugelschafter, 1989) bylo poprvé objeveno ve Švýcarsku ke konci roku 1970. Od té doby se kuna rozšiřovala do celé střední a východní Evropy. (Müskens a Broekhuizen, 2005)

42

Z údajů a studií získaných na základě studia zajatých kun vznikly tři hlavní hypotézy, které vysvětlují důvody ničení aut kunami. První možnou příčinou je specifické průzkumné chování. To znamená, že kuny mají tendenci prozkoumat neznámé objekty kousáním. Druhým důvodem může být hravá povaha mladých kun, které škrábou a koušou do různých objektů v průběhu jejich hry. Posledním možným důvodem je agresivní kousání – když se kuny dostanou do motoru, který jimi byl již jednou prozkoumán, dochází k tomu, že někteří teritoriální samci mohou reagovat na tento pach agresivním kousáním do objektů, které jim voní. Nicméně ani jedna z těchto hypotéz nevysvětluje, proč mají kuny v oblibě na prvním místě právě auta. Na základě pozorování zbytků od jídla, stop jídla a chlupů uvnitř motoru, Kugelschafter (1989) ve své studii uvedl, že zaparkovaná auta jsou prakticky všude a kuny je obývají a používají stejně často jako ostatní místa, pro skladování a konzumování jídla, ale i jako bezpečný úkryt před vyrušováním. V kontrastu s touto hypotézou je populární fakt, který je založený na domněnce, že kuny vyhledávají motor právě pro vydávající teplo. Cílem studie bylo prozkoumat okolnosti, které vedou kuny během jejich nočních aktivit k návštěvě motorů aut. Zkoumaná oblast zahrnovala okolí měst Bettembourg a Dudelange v jižním Lucembursku. Oblast je charakteristická rodinnými domy, zahradami a hustou silniční dopravou. Ve městě Bettembourg bylo přes noc zaparkováno zhruba 1 900 aut a v Dudelangu zhruba 4 700 aut. Okolí měst je většinou tvořeno mozaikou zemědělské a průmyslové krajiny. Bylo sledováno celkem 13 kun (10 samic, 3 samci) a byly odchytávány pomocí drátěných klecí s návnadou, rozmístěných na zahradách. Klece byly vždy umísťovány ve večerních hodinách a kontrolovány za rozbřesku. Kuny byly uspány a převezeny na stanici, kde bylo zaznamenáno jejich pohlaví, hmotnost a byly rádiově označeny. Vzhledem k nebezpečí, které představovala rušná okolní silnice, byly kuny v denních hodinách drženy v boxech a vypouštěny až po 22. hodině. (Herr a kol., 2009) Za sledované období (268 nocí) bylo zaznamenáno pouze 19 nocí, kdy kuna z důvodu odpočinku vyhledala zaparkované auto a strávila v něm více než 15 minut. Tři kuny nikdy pro odpočinek auto nevyhledaly a zbývajících 9 kun v autech odpočívalo déle než jednu hodinu. Tato auta se nacházela v blízkosti jejího teritoria, avšak nebyla zjištěna žádná zřejmá souvislost mezi poškozením aut a rozsahem teritoriálních hranic. Na podzim a v zimě většina pozorovaných kun rychle přeběhla silnici, aby se dostala do zahrad a nijak nejevila zájem o zaparkovaná auta. Na jaře kuny mnohem častěji

43

přebíhaly od jednoho auta k druhému. Pod zaparkovanými auty kuny opakovaně přičichávaly k jednotlivým podvozkům a obvykle značkovaly močí silnici pod, vedle i na jednotlivých částech aut. Po označkování většinou na několik sekund zmizí do motoru, na rozdíl od případů, kdy auta byla kunami vyhledávána pro odpočinek a jejich pobyt tak trval déle. (Herr a kol., 2009) Ze studie vyplývá, že návštěvy aut kunami probíhaly vždy v krátkém časovém úseku a byly spojeny s hlídkováním a značením terénu. Krátká délka pobytu v autě, použití silnice na přeběhnutí a způsobené škody se lišily v jednotlivých ročních obdobích, avšak nejčetnější výskyt byl zaznamenán na jaře. Nebyly potvrzeny ani hypotézy bezpečnějšího úkrytu a tepelných výhod motoru pro kuny. Ani frekvence či délka trvání pobytu (odpočinku) kuny v autech lišící se v závislosti na ročním období nemusí být přesná vzhledem k malému počtu vzorků. Hypotéza bezpečnějšího prostředí aut pro kuny ukázala, že kuny vnímají zaparkovaná auta jako jakousi část „nábytku“ v jejím prostředí a naučily se je používat. Lepším vysvětlením zůstává fakt, že zaparkovaná auta jsou pro kuny nejdostupnějším řešením. Kuna skalní je všežravec a její potravu většinou tvoří ovoce nebo malí ptáci, savci a hmyz. Se všemi těmito zdroji potravy se kuna setká nejčastěji právě v zahradách. Jídlo, které kuna najde v blízkosti odpadkových košů, tvoří jen malé procento z jejího jídelníčku. Málokdy byla kuna skalní pozorována při konzumaci jídla na silnici. (Herr a kol., 2009) Kuny si systematicky značí všechna místa nejčastěji právě v období jara a léta, kdy bývá hlášeno nejvíce škod napáchaných na autech. V tomto období kuny zvyšují i svoji aktivitu a s tím související teritoriální chování. To je u šelem spojeno se značkováním silnic a aut. Pokud v přírodě, kde převažuje stabilní systém teritoriality, kuny označí nepohyblivé předměty, je nepravděpodobné, že se kuna setká s cizími značkami. Nicméně auta, která jsou pohyblivá a přemisťují se, představují pro kuny možnost setkání se s různými pachovými značkami a uměle tak navozují pocit většího tlaku vetřelců.

Vysoký tlak vyvíjený na kuny hlídkováním a značkováním a fakt, že

označkovaná auta mohou být zaparkovaná kdekoliv, možná vysvětluje, proč jsou poškození aut hlášena v celém teritoriu kuny, spíše než kolem jejích hranic. Přestože teritoriální chování (agresivní kousání do kabelů) může vést na prvním místě ke škodám způsobených na autě, ve finále to nemusí být odezva na cizí pachovou značku. Během studie byly do aut zakomponovány rádiové vysílače, které byly opakovaně navštíveny a označeny kunami avšak nikdy nebyly poškozeny. Značení kun mimo části motoru nikdy

44

neukázalo žádné poškození připomínající agresivní kousání. Škody se mohly objevit jako nepřímý následek vzrůstajícího kontaktu s auty v jarních měsících. Specifické „objevitelské“ a hravé chování zvířat nebo afinita těkavých látek uvolněných z plastových komponentů může přispět k vyššímu výskytu škod. (Herr a kol., 2009)

3.9 Odchov kuny skalní Pro některá zvířata je stále rozrůstající se urbanizace pohromou. Kuna skalní patří do skupiny zvířat, která se úspěšně adaptovala na městské podmínky, což přispívá k tomu, že někteří lidé vezmou mláďata matce přímo z pelechu a nabízí je přes inzerát k prodeji. Nejen tito by si měli uvědomit, že podle zákona jde o nebezpečné zvíře a je tedy nutné mít povolení k chovu od OPŽ. Slečna Rubešová sama odchovává dvě mláďata a domnívá se, že nejde o odchovy kun: "Samozřejmě to jsou mláďata někde vybraná a ti lidé se na nich snaží vydělat. Chtějí za ně od pěti do patnácti set a klidně vám je pošlou vlakem, je jim celkem jedno, jestli to mládě vůbec přežije. Navíc od nich nezískáte důležité informace o chovu, klidně vás ujistí, že kuní mládě odchováte na piškotech a mléku. Lidi si pak často představují, že budou mít kunu v bytě jako pejska. Že kunu nejde chovat na volno v bytě, zjistí s prvními vyhrabanými květináči. Kuny také rády kradou všechno bavlněné a plyšové.“ Kuna je poměrně čistotné zvíře, avšak nic jí nezabrání označkovat vše v bytě. Ten, kdo chová kunu, ji musí mít v dostatečně velké voliéře ze svařovaných mříží. Je nutné se kuně věnovat, aby když vyroste, nebyla nebezpečná. Od počátku chovu se člověk musí být připraven na to, že ji časem vypustí do volné přírody. Mládě kuny se krmí konzervovaným mlékem Tatra a je potřeba jej krmit po několika hodinách i v průběhu noci. Nezbytnou součástí stravy kuny je biologické krmivo, tzn. myši nebo potkani i se srstí. Po postupném odstavení se mláďata krmí dvakrát denně a v půl roce jen jednou. Ve věku okolo jednoho roku je nejlepší čas kunu vypustit do volné přírody. Pro vypuštění do přírody je velmi důležité kunu neochočovat, aby nebyla příliš krotká a mohla obstát v přírodě. Nejlepším obdobím pro vypuštění je konec jara, zvíře musí být odolné a schopné lovit. Není to však práce pro člověka bez zkušeností, je proto lepší požádat o pomoc odborníka. Mnoho kun odchovaných v zajetí dokonce trpí nadváhou. Mají totiž velmi rády sladké a člověk je nedokáže uhlídat. Pokud někdo chce 45

zachraňovat opuštěná mláďata, musí zvážit, zda na ně bude mít dostatek času a dá jim vše potřebné. V opačném případě je lepší obrátit se na odbornou pomoc (záchrannou stanici, veterináře či chovatele, který má zkušenosti). (Nerandžičová, 2011) Měla jsem možnost seznámit se s chovatelem kun, panem Ing. Františkem Vitulou, který pracuje jako myslivec v městské části Brno – Jundrov. Podařilo se mu odchvat dvě mláďata kuny skalní. Mláďata pravidelně krmil mlékem pomocí dudlíku, ochočil a vychovával je. Naučil je dokonce sedět na rameni a chodily s ním i do lesa. (Obr. 10., 11., 12. a 13.) Společně s jeho rodinou mají myslivnu, kde chovají rozmanitou škálu zvířat – divočáka, perličky, kachny, husy, lišku, malého muflona a mnoho dalších.

Obr. 10 Ing. František Vitula se dvěma mláďaty kuny skalní na rameni

46

Obr. 11 a 12 Zdárně odchovaná dvě mláďata kuny skalní Ing. Františkem Vitulou

Obr. 13 Kuna skalní chycená do pasti

47

3.10 Základy dezinfekce a deratizace Provádění dezinfekce a deratizace je jednou z nejdůležitějších činností a zároveň nedílnou součástí ochrany veřejného zdraví. Zajišťuje zdraví, pohodu a dobré životní podmínky lidem nejen v bytech, ale i provozních prostorách a mimo ně. Chrání uchované potraviny, majetek a všechny skladované suroviny. V dnešní době stále roste vliv průmyslové výroby potravin, s tím je spojený i růst významu zoonóz, které potlačováním zajistí ochranu lidského zdraví. Živočišní škůdci mohou lidem působit zdravotní potíže, ekonomické ztráty, ale mohou ovlivňovat i psychiku jedinců. Zdravotní potíže působí především parazitické druhy, které mohou vyvolat například alergie, avšak některé druhy lidi nenapadají, ale znepokojují je svými biologickými projevy a ohrožují jejich zdraví. Živí se nejrůznějším materiálem, potravou lidí, odpadky, fekáliemi atd. Ekonomické ztráty jsou škůdci působeny ujídáním potravin nebo jiných materiálů. Mnohonásobně více jich však při své činnosti (trusem, močí, rozkousáním) znehodnotí, zničí nebo změní jejich fyzikální a vzhledové vlastnosti. Přítomnost některých nevítaných živočichů, včetně kuny, může v lidech vyvolat pocit nečistoty a nízké hygienické úrovně. Jejich výskyt je však zákonitý a očekávaný. Můžeme jej omezit (preventivní opatření) a předejít tak uvedeným jak zdravotním tak ekonomickým škodám. Musí to být však činnost trvalá a uvědomělá. Legislativní požadavky v tomto odvětví jsou zakotveny v zákonech: Zákon Mze č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání Vyhláška č. 195/2005 Sb., o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění

48

Integrovaný systém ochrany před škůdci (IPM = Integrated Pest Management) je široce rozpracovanou a odborníky po mnoho let připravovanou koncepcí vypracovanou původně pro ochranu rostlin, později aplikovanou i pro deratizaci, zejména v městském prostředí. IPM je tedy rozhodovací proces, který využívá kombinací různých metod a technik k potlačení výskytu škůdce a musí zahrnovat: 1. prohlídku, 2. identifikaci škůdce, 3. stanovení místa, rozsahu výskytu a prahu škodlivosti škůdce, 4. stanovení a provedení nápravných opatření a doporučení, 5. zhodnocení – shrnutí, 6. vypracování kontroly regulace či potlačení škůdce. Systém IPM je založen především na výběru způsobů a prostředků, kterými bude škůdcům bráněno v usídlení, rozmnožení a dalšímu šíření, za využití všech dostupných metod. Výskyt škůdců musí být monitorován a přesně stanoven. Použity mohou být mechanické způsoby potlačování výskytu, pasti a další šetrné metody tak, aby bylo dosaženo stanovených cílů. Základním požadavkem je stanovení prahu škodlivosti daného škůdce, tzn. velikost populace škůdce, kdy je již nutné provést zásah z hlediska zdravotního, bezpečnostního, ekonomického či kulturní tolerance výskytu škůdce. Jedním z cílů je tedy i zamezit nadměrnému a neopodstatněnému používání chemických biocidů, pokud nebyl dosažen nebo překročen práh škodlivosti. Tento systém začíná být v plné míře využíván až v současné době. Způsoby prevence a likvidace kuny skalní spočívají v pečlivém prohlížení objektů, zabezpečení všech potenciálních vstupů ve střeše, odstranění stromů a přesahujících větví ke střeše a dřevěných sloupů ve vzdálenosti 2 m od budovy. Důležité je nenechávat půdy zcela opuštěné a nevytvářet tak nepřehledná zákoutí. Použití elektrických odpuzovačů či opakovaná aplikace silně aromatických látek (naftalinové přípravky, poházené vlasy, pepř) nezaručuje úspěch. Odchyt do čelisťových pastí (tzv. želez je zakázaný zákonem na ochranu zvířat), odchyt živého zvířete na návnadu je rovněž nejistý a v případě úspěchu je zdrojem dalších problémů. (Horáková, 2007)

49

4 METODIKA Ve své diplomové práci jsem se zaměřila na zjištění nejčastěji opakujících se problémů s kunou skalní v blízkosti lidských obydlí. Problémy spojené s výskytem kuny v městských částech (Brno – Komín a Brno – Jundrov) byly zjišťovány pomocí dotazníků. Snažila jsem se zaujmout neutrální pohled na zkoumanou problematiku a zvážit klady a zápory zvyšujícího se výskytu kuny v městských částech Brna. Díky dnešním trendům rostoucí urbanizace postupně mizí přirozené plochy a úkryty pro mnoho divokých zvířat, kam můžeme zařadit i kunu skalní. Její přítomnost ve městech je často spojená s hledáním vhodných úkrytů pro sebe i své nastávající potomky stejně tak jako lepším a snáze dostupnějším zdrojem potravy. Jako areály pro mapování a výskyt kuny skalní jsem si vybrala dvě okrajové městské části, a to Brno – Komín a Brno – Jundrov. Vybrané části města jsou obklopeny lesy, zahrádkářskými koloniemi, oborou, zahradami a většinu zástavby tvoří rodinné domy, což je ideální terén pro předpokládaný výskyt kuny skalní. Většina místních obyvatel vlastní velké zahrady, které z 80 % navazují na les či volné prostranství, které přechází v les. Rozšíření kuny skalní bylo zjišťováno na základě zimního a jarního stopování. Zimní stopování bylo prováděno na sněhové pokrývce v průběhu měsíce ledna a jarní stopování bylo prováděno na základě pobytových stop (exkrementy, stopy) v měsíci březnu. Kontrolovány a prohlíženy byly všechny dostupné prostory (remízky a lesy v blízkosti zástaveb, půdy, opuštěné staré objekty, parky, zahrady atd.) a to především v dopoledních hodinách. Tyto údaje byly doplněny ještě o ústně sdělené poznatky od majitelů zahrad, městské policie nebo myslivců. V každé městské části bylo osloveno formou dotazníku 100 obyvatel a pokládány jim byly následující otázky: 1. Vyskytuje se u Vás v dané lokalitě nebo ve vaší blízkosti (Brno – Komín a Brno – Jundrov) kuna? 2. Zahlédli jste ji někdy? 3. Máte v domácnosti psa? 4. Chováte slepice? Pokud ano – stalo se Vám někdy, že by je zakousla?

50

5. V jakém ročním období vidíte její pobytové stopy (trus, stopy, jiné následky činnosti) nejčastěji? 6. Působí Vám kuna problémy v domácnosti? (tzn., usídlila se na půdě, dřevníku atd.) 7. Pokud ano, jaké? 8. Stalo se Vám někdy, že kuna přebývá i ve Vašem autě?

Pokud ano, jaké

škody napáchala? 9. Jaké jiné problémy (či škody) máte s kunou spojené? 10. Měly by se kuny ve městech (obcích) nějak potlačovat, nebo byste je tolerovali? Z posbíraných dat z terénního šetření jsem do mapy zaznačila výskyt pobytových značek, jejichž fotodokumentace je uvedena v přílohách. Zároveň jsem uvedla opatření proti nepříznivému působení kuny v městské zástavbě bez razantního zásahu člověka do přírody. Vliv přítomnosti psa v domácnosti na přítomnost kuny byl testován pomocí kontingenční tabulky. Pokud není uvedeno jinak, všechny fotografie a obrázky jsou vlastní.

4.1 Poloha a základní údaje o území Studie byla prováděna v Jihomoravském kraji, v krajském městě Brně (49° 12′ s. š., 16° 37′ v. d.), v městské části Brno – Komín (49° 13′ s. š., 16° 33′ v. d.) a přilehlé sousední části Brno – Jundrov (49° 12′ 42″ s. š., 16° 33′ 5″ v. d.).

4.1.1 Brno – Komín Městská čtvrť, městská část a také katastrální území Brno Komín se nachází na severozápadním okraji statutárního města Brna v nadmořské výšce 210 m. n. m. a rozkládá se po levé straně řeky Svratky. Zbytek plochy městské části zaujímají spíše lesy, orná půda a dráhový systém letiště Medlánky. Do 16. dubna 1919 to byla samostatná obec a poté byla připojena k městu Brnu. Komín má charakter spíše 51

menšího města s jasně patrnými pozůstatky původní vesnické zástavby, které se rozkládají v jižní části Komína s hlavní dominantou kostela sv. Vavřince, na něž dnes již navazuje četné panelové sídliště. Městská část Komín sousedí s MČ Jundrov, Žabovřesky, Královo – Pole, Medlánky, Kníničky, Bystrc a Jinačovice. Komín má rozlohu 760 ha, 7 457 obyvatel a hustotu zalidnění 10,2 obyv./ha. Je tu evidováno 44 ulic. (Obr. 14 a 15; Brno – Komín, 2013)

Obr. 14 MČ Brno – Komín

Obr. 15 Poloha MČ Komín vůči ostatním MČ Brna

Zdroj: http://cs.wikipedia.org Zdroj: http://cs.wikipedia.org

Podnebí je charakterizováno jako teplá oblast s extrémně suchými polohami na jižních svazích, s mírnou zimou a mírným srážkovým stínem způsobeným Českomoravskou vrchovinou. (Culek, 1996) Průměrná roční teplota dosahuje 7 °C, nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou denní teplotou 1 °C a nejteplejším měsícem je červenec s průměrnou denní teplotou 24 °C. (Česká republika, 2001) Vliv zástavby se v centru města projevuje například vyšší teplotou vzduchu, nižší průměrnou rychlostí větru či menším počtem dnů se sněhovým pokryvem. (Šálek, 2005)

52

Brno obecně leží na horninách různého původu a stáří, tak jako většina měst v České republice. Mezi nejmladší můžeme zařadit naplaveniny, hlíny, písky atd., které tvoří pokryv starších hornin v podloží. Hlavním geologickým podložím jsou amfibolické granodiority, místy i diority a staré metabazity (diabasy). (Culek, 1996)

4.1.2 Brno – Jundrov Jundrov je bývalá obec, dnes již městská čtvrť a katastrální území statutárního města Brna. Jundrov byl 1. září 1995 rozdělen na dvě části – Brno Jundrov a Brno Kohoutovice. Převážná část katastrálního území spadá pod Jundrov a rozkládá se především na pravém břehu Svratky o rozloze 415 ha. Jeho druhá část, zahrádky v jižní části katastrálního území, patří pod Kohoutovice. Velká část území je pokrytá lesem (západní a střední část katastru) a zástavba má spíše charakter větší vesnice či menšího města. Většina ulic je zde pojmenovaná po stromech a keřích (Šeříková, Dubová atd.). Počet obyvatel městské čtvrti činí 4 132 obyvatel.

Obr. 16 MČ Brno – Jundrov

Obr. 17 Poloha MČ Jundrov vůči ostatním MČ Brna

Zdroj: http://cs.wikipedia.org Zdroj: http://cs.wikipedia.org

53

Nejvyšším vrcholem v oblasti je Holedná s nadmořskou výškou 391 m. n. m. a nejnižším položeným bodem je při toku Svratky splav (208 m. n. m.). Na území se nachází i rozsáhlá chatová oblast se zahrádkami. Katastrální území Jundrov sousedí s MČ Žebětín, Kohoutovice, Pisárky, Žabovřesky, Komín a Bystrc. (Obr. 16 a 17; Brno – Jundrov, 2001) Brno – Jundrov se nachází v mírně teplé klimatické oblasti, stejně tak jako MČ Brno – Komín. Je zde dlouhé, teplé a suché léto. Zima je mírná, krátká s velmi krátkou délkou pokrývkou sněhu. Nejstudenější měsíc je leden (průměrná teplota – 3 º C), nejteplejším měsícem je červenec (průměrná teplota 18 º C). (Konšel, 2011) Brno obecně leží na horninách různého původu a stáří, tak jako většina měst v České republice. Mezi nejmladší horniny nacházející se v MČ Brno – Jundrov můžeme zařadit naplaveniny, hlíny, písky atd., které tvoří pokryv starších hornin v podloží. Hlavním geologickým podložím jsou amfibolické granodiority, místy i diority a staré metabazity (diabasy). (Culek, 1996)

54

5 VÝSLEDKY 5.1 Výsledky terénního šetření v lokalitě Brno – Komín

1

Obr. 18 Mapa terénního šetření v MČ Brno – Komín Zdroj: ArcMap, 2013

Terénní šetření jsem prováděla ve dvou oblastech. První oblastí byla městské část Brno – Komín, kde jsem začala mapovat stopy kuny skalní v nejsevernější části

55

zástavby rodinných domků a v blízkosti chatové oblasti. Zmíněnou oblast jsem si určila jako výchozí bod pro mapování (Obr. 18, označeno v mapě jako č. 1). Na tomto mnou zvoleném výchozím bodě jsem našla dvojotisky stop kuny skalní ve sněhu, které vedly podél zahrádek směrem na SZ. Nejspíše zde mají kuny skalní klidné útočiště s dobrým a snadným dosahem potravy, protože se zmíněné místo nachází v blízkosti rodinných zástaveb. Dále jsem v terénním šetření pokračovala od západu na jih, kde jsem opět nalezla stopy kuny skalní. Další trasa z výchozího bodu vedla směrem na východ, kde se nachází táhlá chatařská kolonie a v zahradách jsem opět nalezla stopy ve sněhu. Poslední zvolenou trasou z výchozího bodu byla trasa směrem napříč zahrádkářskou kolonií k jihu městské části, kde jsem nalezla pobytové stopy kuny skalní – exkrementy. Tyto byly nalezeny na vydlážděném parkovišti rodinného domu a přesně odpovídaly popisům a znakům trusu od kuny. Trus byl tvořen načernalým válečkem, provázkovitě zkroucený a díky mazové blance byl nalezen vcelku. Trus zapáchal ovocem a byly v něm znatelné nestrávené části ovoce (pecky). Podle zápachu usuzuji, že na povrchu trusu ulpěly výměšky řitních žláz, tudíž ve stejné lokalitě byl trus pravděpodobně použit ke značkování teritoria, tak jak se to již v minulosti stávalo opakovaně. Na stejném parkovišti jsem také nalezla stopy otisků kuny v motoru auta stojící zaparkované přes noc pouze pod zastřešenou plochou parkoviště, které navazuje na zahradu. V této lokalitě jsem nalezla i stopy kuny skalní na balkoně rodinného domu. Není to výjimka, jelikož ve zmíněném rodinném domě žiji téměř 20 let. Sama jsem byla svědkem zajímavé události. Kuně se nepozorovaně podařilo dostat a odtáhnout upečené maso chladící se na balkoně v těžkém smaltovaném hrnci.

5.2 Výsledky terénního šetření v lokalitě Brno – Jundrov Druhou zvolenou oblastní pro terénní šetření byla MČ Brno – Jundrov. V této MČ jsem si jako výchozí bod zvolila most přes řeku Svratku (Obr. 19, označeno v mapě jako č. 1). První trasa terénního šetření vedla kolem řeky Svratky po pravém břehu kolem zahrádkářské kolonie, kde se mi podařilo najít dvoje otisky stop kuny skalní ve sněhu. Další trasa vedla mezi zástavbu rodinných domů, směrem k lesu, kde jsem žádné pobytové stopy kuny skalní nezachytila.

56

1

Obr. 19 Mapa terénního šetření v MČ Brno – Jundrov Zdroj: ArcMap, 2013 Velmi intenzivní stopy se mi však podařilo nalézt u myslivny a v oboře, kde mi také místní myslivci, včetně již zmíněného Ing. Františka Vituly, potvrdili četný výskyt kuny skalní. Jejich přítomnost v dané oblasti je způsobena hojným, různorodým a snadno dostupným zdrojem potravy v podobě domácích zvířat, které na myslivně chovají (kachny, křepelky, husy atd.). Poslední trasou v mapování kuny skalní byla trasa od

57

myslivny směrem na východ, kolem zástavby rodinných domů, po mostě přes řeku Svratku, kde jsem objevila další stopy kuny ve sněhu. Po levém břehu řeky Svratky jsem se následně vrátila k výchozímu bodu.

5.3 Hodnocení situace pro MČ Brno – Komín a MČ Brno – Jundrov Z celkového průzkumu a terénního šetření doplněného o dotazník v každé městské části jsem vyhodnotila následující. Domnívám se, že celá sledovaná oblast (Brno – Komín i Brno – Jundrov) díky své poloze a umístění hrají významnou roli ve výskytu kuny skalní v domech a v jejich bezprostřední blízkosti. Městské části mají velmi vhodné podmínky pro výskyt a rozmnožování kuny skalní (viz celkový pohled na obě městské části). Díky svým geografickým podmínkám jsou obě městské části obklopeny lesy. Část rodinné zástavby v Brně – Jundrov navazuje na oboru a myslivnu, kde se nachází poměrně velké množství volně žijících zvířat. V historii byla dnes již městská část Brno – Komín do 16. století samostatnou obcí, což přispělo k rozvoji zahrádek a chalup, které se na území dochovaly dodnes. Dle mého názoru právě díky vhodným přírodním podmínkám a velké ploše lesů se chalupové oblasti a zahrady staly nejčastějším útočištěm a úkrytem kuny skalní. Kunám se v chalupách a zahradách daří velmi dobře, protože zde mají vhodné podmínky na vytváření pelechů a snadno dostupný zdroj potravy. Velmi podobné, snad i lepší přírodní podmínky má městská část Brno – Jundrov, která se dá považovat spíše za větší vesnici či menší město. Výskyt kuny skalní je zde však podle dotazníku procentuálně menší, než tomu bylo v MČ Brno – Komín. Brno – Jundrov se rozkládá na obou březích řeky Svratky a z východní části ho obklopují lesy s již výše zmíněnou oborou. Místní stavby se zdají být, nejspíš díky své poloze většinou v kopcích, méně navštěvované kunou skalní než je tomu u sousední MČ Brno – Komín. Přispívá k tomu typ zástavby, kdy ve zmíněné oblasti jsou nejčastěji budovány novostavby, které půdu buď nemají (tzn., mají rovnou střechu nebo se jedná o panelové domy), nebo jsou uzpůsobeny tak, že nevyhovují podmínkám pro usídlení kuny skalní. Na rozdíl od MČ Brno – Komín, ve které se převážně vyskytují rodinné domy budované s podhledy a s půdou, což přispívá k větší pravděpodobnosti výskytu kuny skalní.

58

K celé problematice jsem zaujala neutrální pohled a snažila jsem se na základě odpovědí z dotazníků zvážit klady a zápory výskytu a významu kuny skalní v okrajových částech Brna. Na základě mého šetření je výskyt kuny skalní velmi hojný a její početnost se díky vhodným podmínkám a rozšiřující se zástavbě neustále zvyšuje. Většina lidí neměla představu o tom, zda kuna může být pro člověka alespoň zčásti užitečná. Převážná většina dotazovaných lidí v MČ Komín zaujímala názor, že i když jim kuna v domě páchá škody, nejsou to natolik závažné důvody, aby proti jejímu výskytu radikálněji zasáhli a redukovali tak její početnost ve městě. Další názory byly spíše neutrální, a lidé tvrdili, že pokud jim kuna žádné škody nepáchá, nevidí důvod, proč by jim měla vadit a proč by se měla potlačovat. Naopak 40 % dotazovaných tvrdilo, že by se její početnost měla redukovat. U dotazovaných lidí v MČ Jundrov byla mírně nadpoloviční většina pro potlačování kuny ve městech právě z důvodů, že jim páchá škody nejen v domě, ale také na domácích zvířatech a na snesených vejcích.

Kunu by ve městě tolerovalo 45 %

obyvatel MČ Jundrov, ať už z důvodu toho, že jim škody nepůsobí, přestože se v dané oblasti vyskytuje, nebo z důvodu, že jsou takoví milovníci zvířat, kteří by za žádnou cenu nemohli redukovat její početnost v dané lokalitě i přes zjevné konflikty s lidmi. Můj osobní názor na celou problematiku je následující. Kuna se ve městech bude i nadále rozšiřovat právě díky zvyšujícím se nárokům obyvatel na bydlení mimo centrum města, tedy většinou rychle rostoucím novostavbám a pro kunu tak zvyšující se pravděpodobnost získání snadno dostupné potravy. Při zvyšující se urbanizaci bude ubývat přirozených prostředí pro živočichy, kteří se – v případě kuny skalní – velmi rychle a snadno dokážou adaptovat na život ve městě a právě tam budou nejen v současnosti, ale i budoucnosti hledat útočiště a potravu. Nejlepší a nejúčinnější obranou proti kuně skalní zůstává prevence. Je jednoduší a finančně příznivější předcházet jejímu výskytu a uhnízdění v domě, než následně odstraňovat vzniklé škody.

5.4 Výsledky dotazníku Pomocí dotazníku jsem zjišťovala problémy s výskytem kuny skalní ve dvou okrajových městských částech: Brno – Komín a Brno – Jundrov. V každé městské části jsem oslovila sto místních obyvatel, kteří odpovídali na již zmíněné otázky. V dotazníku 59

byly stanoveny i věkové kategorie a to v následujícím pořadí: 1. kategorie 0 – 18 let, 2. kategorie 19 – 30 let, 3. kategorie 31 – 50 let, 4. kategorie 51 – 60 let, 5. kategorie 61 – 80 let a 6. kategorie 81 a více let. Data získaná z dotazníku pro městskou část Brno – Komín jsou následující: 79 % obyvatel vědělo, že se kuna skalní v dané lokalitě vyskytuje (Obr. 20), kunu zahlédlo 76 % respondentů (Obr. 21) na rozdíl od městské části Brno – Jundrov, kdy kladně na tuto otázku odpovědělo pouze 64 % respondentů (Obr. 27). Psa v domácnosti v MČ Brno – Komín má necelá polovina respondentů a to konkrétně 48 % (Obr. 22), na rozdíl od městské části Brno – Jundrov, ve které má psa o 10 % méně respondentů (Obr. 28). Kunu ve městě by v Brně – Komín tolerovalo celých 60 % respondentů, kteří by vůbec nezasahovali do koloběhu přírody, ba co více, měli obavu, že zodpovězení této otázky bude mít markantní vliv na radikální zásah ve snižování početnosti kuny ve městě. Zcela opačné mínění mají respondenti v Brně – Jundrov, kde by kunu tolerovalo pouze 45 % z nich (Obr. 29).

Obr. 20 Výskyt kuny skalní v lokalitě Brno – Komín

60

Obr. 21 Podíl obyvatel, kteří zahlédli kunu skalní

Obr. 22 Pes v domácnosti

61

Obr. 23 Tolerance obyvatel vůči kunám ve městě

Z oslovených 100 lidí v městské části Brno – Komín mělo problémy s kunou 79 % z nich. Do grafu jsem vybrala a uvedla deset nejčastěji se opakujících problémů (Obr. 24). Jako nejpočetněji vyskytující se problém, na který si stěžovalo 24 % respondentů, bylo noční bouchání a hlasité dupání kuny na půdě nebo v podhledech domů. Překvapující pro mne byl i fakt, že 15 % respondentů uvedlo, že si kuna na půdě jejich domu udělala pelech, ať už z materiálů, které přivlekla zvenku, z izolační hmoty či materiálů, které nalezla na půdě domu. Velký počet respondentů také uvedl, že většinou pravidelně na jaře a přes zimu nachází na půdě či na zahradě exkrementy od kuny. Mezi další vybrané problémy patřily i překousané kabely od kuny v motoru auta (7 %), nebo vyhrabaná skelná vata, aniž by si z ní kuna vytvořila pelech (5 %). Mezi nejméně často uváděné problémy patřilo běhání po půdě či po střeše (3 %), vykousaná izolace v autě (2 %) nebo fakt, že kuny běhají a hrají si v zahradě (1 %). Nejvíce zajímavým zjištěním v dotazníku pro mne byl fakt, že 1 % respondentů uvedlo, že jim kuna skalní vyvedla na půdě mláďata. Majitelé ji zkoušeli vypudit mnoha různými prostředky, které ale nezabíraly, a nakonec podle slov majitele domu pomohlo kunu vypudit až dlouhodobě hlasitě puštěné rádio na půdě otočené reproduktorem vzhůru. 62

Obr. 24 Nejčastější problémy Pro potvrzení nulové hypotézy a to takové zda fakt, že obyvatelé viděli kunu, je závislý na přítomnosti psa v domě jsem hodnotila pomocí kontingenční tabulky a grafu (Obr. 25). Vlastnictví psa má významně pozitivní vliv na přítomnost kuny (kontingenční tabulka: χ2 (1) = 10,9, p < 0,05). Tab. 1 Tabulka závislostí % počtu lidí, kteří viděli či neviděli kunu (ANO, NE) v závislosti na faktu, či doma mají nebo nemají psa

63

Obr. 25 Závislost výskytu kuny na přítomnosti psa

Jak již bylo řečeno, v městské části Brno – Jundrov bylo v průzkumu pomocí dotazníku taktéž osloveno sto místních obyvatel. Data získaná z dotazníku pro městskou část Brno – Jundrov jsou následující: 74 % obyvatel vědělo, že se kuna skalní v dané lokalitě vyskytuje (Obr. 26), ale na rozdíl od městské části Brno – Komín však pouze 64 % z respondentů kunu zahlédlo (Obr. 27). Psa v domácnosti v MČ Brno – Jundrov má menší množství lidí a to pouze 38 % (Obr. 28) v porovnání s MČ Brno – Komín, kde je hodnota o 10 % vyšší (Obr. 22). Markantní rozdíl byl však v toleranci obyvatel vůči kunám ve městě, kdy v MČ Brno – Komín by kunu tolerovalo 60 % obyvatel a ani by nezasahovalo do koloběhu přírody, zatímco v MČ Brno – Jundrov by kunu tolerovalo pouze 45 % respondentů a naopak zbylých 55 % by proti jejímu výskytu radikálně zasáhlo (Obr. 29). Dle mého názoru je tento fakt nejspíš způsoben dřívějšími nepříjemnými zkušenostmi obyvatel s kunou skalní a škodami způsobených na majetku.

64

Obr. 26 Výskyt kuny skalní v lokalitě Brno – Jundrov

Obr. 27 Podíl obyvatel, kteří zahlédli kunu skalní

65

Obr. 28 Pes v domácnosti

Obr. 29 Tolerance obyvatel vůči kunám ve městě

66

Z oslovených 100 lidí v MČ Brno – Jundrov mělo problémy s kunou 74 % z nich. Do grafu jsem uvedla deset nejčastěji se opakujících problémů (Obr. 30). Mezi nejproblematičtější byly příčiny zahnízdění kuny na půdě (16 % respondentů), na rozdíl od Brna – Komín, kde tento problém byl až na druhém místě. S tímto jevem je samozřejmě spojený i druhý nejčastěji opakující se problém (12 % respondentů), kdy kuna obyvatelům na půdě vyhrabala skelnou vatu a izolaci, kterou rozházela po celé půdě. Většina obyvatel v Brně – Jundrově nemá možnost parkovat v krytých garážích, a proto není překvapením, že 11 % respondentů uvedlo, že jim kuna vykousala těsnění v autě a 10 % respondentů si stěžovalo na překousané kabely. Nalezené exkrementy od kuny na zahradě či v jejím okolí vidělo v průběhu roku 9 % respondentů. Mezi méně časté, avšak zásadní problémy pro chovatele drůbeže patřil fakt, že jim kuna pravidelně chodila na vajíčka, která pak majitelé domů nalezli na půdě (5 %) nebo jim zakousla slepice a odtrhala jim pouze hlavy (5 %). Chovatelé králíků (4 %) uvedli, že jim je kuna zakousla a v jednom případě popsaném majitelkou, se kuně podařilo zakousnout králíky velmi šikovně. Prokousala a proškrábala se dřevěnými klecemi zespodu, kde králíkům ukousala pouze spodní část těla a zbytek nechala nedotčený, takže majitelce následně trvalo pár dní, než toto děsivé poselství kuny odhalila. Mezi nejméně početné (1 %), avšak pro mě velice překvapivé, patřily dva problémy. Prvním z nich byly rozhrabané a rozházené popelnice po celém parkovišti, kdy podle slov majitele domu se kuně v noci podařilo shodit několik popelnic na zem a vybrat z nich zbytky jídla. Jako druhý problém lidé uvedli, že se jim kuna skalní v noci utopila v bazénu – dostala se pod plachtu, kterou byl bazén zakrytý, nedokázala se z něj vyprostit a majitelé ji ráno našli utopenou.

67

Obr. 30 Nejčastější problémy Pro potvrzení nulové hypotézy a to takové zda fakt, že obyvatelé viděli kunu, je závislý na přítomnosti psa v domě, jsem stejně jako u lokality Brno – Komín hodnotila pomocí kontingenční tabulky a grafu (Obr. 31). Vlastnictví psa má významně pozitivní vliv na přítomnost kuny (kontingenční tabulka: χ2 (1) = 14,4, p < 0,05).

Tab. 2 Tabulka závislostí % počtu lidí, kteří viděli či neviděli kunu (ANO, NE) v závislosti na faktu, či doma mají nebo nemají psa

68

Obr. 31 Závislost výskytu kuny na přítomnosti psa

69

6 DISKUZE

Zvolené téma „Výskyt a význam kuny skalní v okrajových částech Brna“, je velice aktuální. V dnešní době je diskutováno hlavně mezi majiteli rodinných domů, kteří každoročně řeší opakující se problémy s kunami. Zatímco tato problematika podle starousedlíků městských částí, kde jsem prováděla výzkum, byla před více než dvaceti lety zcela neaktuální a nediskutovaná (početnost a výskyt kuny skalní ve městech neobtěžoval místní obyvatele), v průběhu let s rozrůstající se aglomerací se toto téma stávalo aktuálnější a lidé si škod způsobovaných kunami začínali více všímat. To dnes potvrzují nejen pravidelně vycházející časopisy Myslivost, které se již opakovaně zabývaly tématikou zaměřenou zejména na kunu skalní a jimi způsobené škody. Ale také četné články v novinách uveřejňovány i na internetu, diskuze lidí s jejich zkušenostmi a radami pro nejefektivnější vypuzení kuny z půdy domů či z motorů aut, kde se podle poškozených vyřádila vždy nejvíce. Kuna skalní je velmi diskutované téma nejen v České republice, ale i v zahraničí, hlavně v Lucembursku (Herr, 2008), Nizozemí (Müskens a Broekhuizen 2005), ale také třeba v Maďarsku (Lanszki, 2003), Německu (Kugelschafter a kol., 1997) nebo i v Rusku (Konsistev a Gasilin, 2010). V těchto státech v posledních letech vznikaly mnohé studie, které se například v Lucembursku zabývaly otázkami proč a z jakého důvodu kuny okusují kabely a izolaci, nebo jaké jsou jejich preference týkající se výběru místa pro pelech. V Rusku se zabývali studiem historie posunu hranic rozšíření kuny skalní, v Maďarsku zase vznikla studie zabývající se jejími potravními návyky a mnohé další. Pobytové známky kuny skalní po jejím usídlení na půdách, v podhledech nebo na jakýchkoliv jiných místech, které užívala či stále užívá, nemusíme dlouho hledat. Pro většinu lidí je na první pohled zřejmé o jaké zvíře se v těchto případech jedná. Lidé by si ovšem měli uvědomit, jaké okolnosti předcházeli situaci, kdy se kuna skalní začala stahovat více do měst a do blízkosti lidských obydlí. Podle mého názoru si málokdo z místních obyvatel zkoumaného území uvědomuje, že se krajina za posledních padesát let výrazně změnila. Lidé se začali prostorově rozpínat právě v místech, kde jsou příznivé přírodní podmínky pro život lidí i kun. Zvířata, která se dokázala rychle adaptovat (mezi ně patří i kuna skalní), využila všech dostupných možností pro svůj rozvoj, na rozdíl od živočišných druhů, které to nedokázali a postupně vymizeli. Kuna skalní se poměrně v krátké časové době adaptovala na městské podmínky a naučila se 70

využívat veškeré benefity s tím spojené. Některé reakce lidí v dotazníkové akci o snížení počtu kun ve městech byly dost razantní a jednoznačné. Nejspíš si neuvědomili, že v přírodě je to pro kuny zcela běžné chování. Vezměme v potaz například zvěř v oborách, která žije v oploceném prostranství a nemůže tak lidem působit škody. Většina zvířat, která je lidmi ochočená nebo se do určité míry dá ochočit, má své „vymezené prostranství pro život“ a nedochází tedy k žádným výrazným konfliktům s lidmi nebo škodám na majetku. U šelem, jako jsou kuny, je odchov i ochočení zcela výjimečné. V tom případě se musí jednat o mládě a člověk musí mít pevnou vůli a odborné znalosti. Žádný laik nedokáže kunu ochočit a potlačit v ní její vrozené pudy. Jde tedy vůbec zabránit konfliktům lidí s kunami? Snažila jsem se zaujmout nestranný postoj a dle mého mínění je většina lidí zcela nepřipravena čelit jakýmkoliv konfliktům s kunou v souvislosti s její činností. Nejúčinnější ochranou je prevence. Co se motorů, překousaných kabelů a vykousané izolace v autě týče, musím říct, že z vlastní zkušenosti pomůže zmiňovaný sprej – antimarter spray. Při správné aplikaci dostatečné vrstvy se kuna začne k motoru lepit a už jej podruhé nenavštíví. V Červeném seznamu IUCN je kuna skalní řazena do kategorie mezi druh málo dotčený právě díky své neustále zvyšující se početnosti. Na základě tohoto zařazení proto pro kunu skalní neexistuje žádná zvláštní ochrana. Jediné zákony, které v České republice povolují a upravují lov kuny skalní je Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti a Vyhláška Mze ČR 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu. Podle této Vyhlášky 245/2002 Sb., je lov kuny lesní, kuny skalní povolen od 1. listopadu do konce února s výjimkou uvedenou v § 2 odst. 2, to jest v oblasti výskytu tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jeřábka lesního a koroptve polní lze kunu skalní lovit celoročně. To znamená, že v uvedeném období můžeme s loveckým oprávněním kunu zastřelit, nebo odchytit do pasti. V minulosti byla kuna lovena a vysoce ceněna pro svoji kůži, ze které se vyráběly čepice a límce. Dnes tento trend již vymizel, kůže kuny je téměř bezcenná, a proto kromě střelby myslivců její početnost nelze podle zákona nijak omezovat či redukovat. Zabití a odchycení kuny je v ČR trestný čin, za který můžeme dostat pokutu. Jedná se zároveň o zakázaný způsob lovu a týrání zvířete. Za to hrozí až rok vězení. Po shrnutí a zvážení všech dopadů výskytu kuny skalní na obyvatele domů a chat jsem dospěla k závěru, že mnou vybrané lokality jsou pro výskyt kuny skalní velmi 71

příznivé. Problémy, které se v dané oblasti vyskytly a vyskytují dle místních respondentů, bych určitě neřešila žádným radikálním zásahem ve smyslu jejího odchytu nebo snižování stavů populace. Jednak protože by se dle mého názoru a názoru většiny respondentů nemělo zasahovat do přirozeného koloběhu přírody a také z toho důvodu, že způsobené škody kunou skalní nejsou natolik závažnými škodami na majetku obyvatel. Ve většině případů se jedná spíše o obtěžující chování a zápach, který je spojen s vytvářením si hnízd, exkrementy nebo hlukem kuny skalní na půdách domů a v podhledech.

72

7 ZÁVĚR

Ve své práci jsem zhodnotila a popsala mnou vybrané dvě okrajové městské části Brna a to Brno – Jundrov a Brno – Komín. Uvedené oblasti byly vybrány z důvodu jejich polohy v blízkosti lesů, mé vlastní dřívější zkušenosti s výskytem kun a velkého množství rodinných zástaveb s navazujícími zahradami. V obou těchto městských částech jsem provedla terénní šetření a našla jsem prokazatelné stopy výskytu kuny skalní. Pro zhodnocení závažnosti situace výskytu populace a významu kuny skalní v těchto oblastech bylo terénní šetření doplněno o dotazník, kdy v každé městské části bylo osloveno sto místních obyvatel různého pohlaví a věkové kategorie. Zdá se, že výskyt kuny skalní podle dotazníku je velmi podobný jak v MČ Brno – Jundrov (74 %), tak v MČ Brno – Komín (79 %). Větší četnost výskytu kuny skalní v obou městských částech můžeme připisovat vhodným geografickým podmínkám a blízkosti a rozlehlosti lesů, které je obklopují. V městské části Brno – Komín kunu skalní vidělo 76 % dotázaných, zatímco v Brně – Jundrov jen 64 %. Výsledky, zda kuna byla nebo nebyla spatřena, jsou dle mého názoru spojeny zejména s průměrným věkem obyvatel, s množstvím vybudovaných novostaveb a se zaměstnaností. V MČ Brno – Komín mi podle stanovené věkové kategorie vyšel průměrný věk mezi 61 – 80 roky. Jedná se tedy z převážné části o obyvatele v důchodovém věku a byla proto větší pravděpodobnost, že spatří kunu na rozdíl od MČ Brno – Jundrov, kde průměrný věk činil 31 – 50 let, bydlící převážně v novostavbách a kunu nikdy nezahlédli. V Brně – Komín by i přes veškeré problémy s tím související kunu skalní tolerovalo 60 %, zatímco v Brně – Jundrov to bylo pouze 45 % z oslovených. Zda tolerovat či netolerovat kunu ve městě záleželo především na informovanosti obyvatel o významu kuny skalní a rozsahu škod, které jim způsobila či opakovaně působí. Z mého pohledu na zkoumanou problematiku komplexní řešení nejspíš neexistuje. Jednotné řešení pro snižování množství negativních konfliktů lidí s kunou skalní spočívá v používání všech dostupných metod a prostředků, jak se proti ní bránit, avšak v mezích zákona. Pokud kuna skalní nepůsobí lidem škody značného rozsahu nebo její početnost nedosáhne populační exploze, nemělo by se zasahovat do přirozeného života kun.

73

8 LITERATURA LITERÁRNÍ ZDROJE 1. ABRAMOV A. V., KRUSKOP S. V., LISSOVSKY A. A., 2006: Distribution of the stone marten Martes foina (Carnivora, Mustelidae) in the European part of Russia. Rus. J. Theriol., 5 (1): 35–39. 2. AS’KEEV I. V., AS’KEEV O. V., BELYAEV A. N., 2006: Functional Specificity of Protected Wildlife Areas Located in Densely Populated Regions. Biological Sciences, 5 (1): 35–39. 3. BERNARDY J., 2001: Psinka a parmoviróza. Pes přítel člověka, 6, 6-7s. 4. BIRKS J. D. S., MESSENGER J. E., HALLIWELL E. C., 2005: Diversity of densites used by pine martens Martes martes: are sponse to scarcity of arboreal cavities?MammalRev.,35:313–320. 5. BLAIR, R. B., 1996: Land use and avian species diversity along an urban gradient. Ecol. Appl., 6: 506–519. 6. BREHM A., TOMEČEK J., 1974: Život zvířat. Praha: Odeon. 483 s. ISBN 01-0727413/32. 7. BOROVIČKOVÁ R., 2009: Jak se zbavit kuny?. Chatař a chalupář, (72) 3: 120. 8. BRAINERD

S.

M.,HELLDIN

J.-O.,

LINDSTRO

M.E.R.,ROLSTAD

E.,

ROLSTAD J., STORCH I., 1995: Pine marten(Martes martes) selection of resting and denning sites in Scandinavian managed forests. Ann.Zool.Fenn., 32: 151–157. 9. BROEKHUIZEN S., 1983: Habitat use of beech martens (Martes foina) in relation to landscape elements in a Dutch agricultural area. In Proceedings from XVI congress of the international union of game biologists, Strebske Pleso, 614-624. 10. CULEK M., 2005: Biogeografické členění České republiky. 1.vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 589 s. ISBN 80-860-6482-4. 11. DAVISON J., HUCK M., DELAHAY R. J., ROPER T. J., 2008: Urban badger setts: characteristics, patterns of use and management implications. J. Zool.,275: 190–200.

74

12. DRMOTA J., 2003: Lovectví (druhé přepracované vydání). Tišnov: Sursum. ISBN 80-7323-057-7. 13. FORESTER D. J, MACHLIS G. E., 1996: Modeling human factors that affect the loss of biodiversity. Conserv biol., 10: 1253–1263. 14. HANSKI I., HANSSON L., HENTTONEN H. J., 1991: Specialist predators, generalist predators and the microtine rodent cycle. J.Anim. Ecol., 60, s. 353-367. 15. HERR J., 2008: Ecology and behaviour of Urban Stone Martens (Martes foina) in Luxembourg. Life Sciences at the University of Sussex, 9-10 s. 16. HERR J., 2008: Ecology and behaviour of urban stone martens (Martes foina) in Luxembourg.D.Phil.Thesis,University of Sussex. 1–12. 17. HERR J., SCHLEY L., ENGEL E., ROPER T. J., 2009b: Den preferences and denning behaviour in urban stone martens (Martes foina). Mamm Biol., 75 (2): 138 – 145. 18. HERR J., SCHLEY L., ROPER T. J., 2009a: Socio-spatial organisation of urban stone martens. J Zool (Lond)., 277:54–62. 19. HERR J., SCHLEY L., TIMOTHY J., ROPER T. J., 2009: Stone martens (Martes foina) and cars: investigation of a common human – wildlife conflict. Wildlife Resorces, 55 (2009): 471-477. 20. HERRMANN M. 2004: Steinmarder in unterschiedlichen Lebensräumen Ressourcen, räumliche und soziale Organisation. Laurenti Verlag, Bielefeld. 21. HESPELER B., 2009: Myslivost v praxi. Praha: Grada Publishing. 126 s. ISBN 97880-247-2687-8. 22. HORÁKOVÁ

J., 2007:

Základy dezinfekce, dezinsekce a

deratizace v

potravinářství. Veterinární a farmaceutická univerzita Brno: ústav veterinární ekologie a ochrany životního prostředí. ISBN 978-80-7305-014-6. 23. JELÍNEK R., KUBEŠOVÁ L., 2012: Tlumení stavů kun. Vyd. 1. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 3 s.

75

24. KOSINSTEV P. A., GASILIN V. V., 2010: Historical Changes in the Northeastern Border of the Stone Marten (Carnivora, Mustelidae, Martes foina Erxleben, 1777) Area. General Biology, Vol. 436 (1): 29 – 31. 25. KOSINTSEV P. A., GASILIN V. V., 2008: Vestn. Orenburg. Gos.Univ.,12 : 89–94. 26. KUGELSCHAFTER K., 1989: First findings as to the influence of tradition in the spreading of the so-called car – marten – phenomenon (Martes foina, Erxleben 1777). In: 5th International Theriologica Congress, Rome, 609–610 s. 27. KUGELSCHAFTER K., LUDWIG B., ECK S., WECKERT A., 1997: Testverfahren zur Prüfung der Wirksamkeit von “Automarder“-Abwehrmitteln. Z Saugetierkd, 62: 28–29. 28. KULHAVÝ, J., 2003: Ekologie lesa: doplňkový učební text. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 220 s. ISBN 80-715-7718-9. 29. LIBOIS R., WAECHTER A., ARTOIS M., DELATTRE P., 1991: Encyclopedie des carnivores de France. Soeiete Francaise pour l'Etude et la Protection des Mammiferes, Nord s/Erdre, 1-53 s. 30. LONG C. A., 1995: Stone marten (Martesfoina) in southeast Wisconsin, U. S. A. Small Carnivore Conservation,13: 14 s. 31. MADSEN A. B., RASMUSSEN A. M., 1985: Reproductioninthe stone marten Martes foina in Denmark. Nat.Jutl., 21: 145–148. 32. MARCELLI M., FUSILLO R., BOITANI L., 2003: Sexual segregation in activity patterns of European polecats (Mustela putorius). Journal of Zoology, 261: 249-255. 33. MARKS C. A., BLOOMFIELD T. E., 2006: Home-range size and selection of natal demand diurnal shelter sites by urban red foxes (Vulpes vulpes) inMelbourne. Wildl. Res.,33:339–347. 34. MCKINNEY M. L., 2006: Urbanization as a major cause of biotic homogenization. Biol. Conserv., 127: 247–260. 35. MÜSKENS GJDM, BROEKHUIZEN S., 2005: De steenmarter (Martes foina) in Borgharen: aantal overlast en schade. Alterra, Wageningen.

76

36. OPHOVEN E. Lovná zvěř. Stuttgart: Slovart, 2010: 167 s. ISBN 978-80-7391-4660. 37. PIKULA J., PIKULA J., BEKLOVÁ M., 2002: Biologie a ekologie lovné zvěře České republiky. Praha: Agrospoj, 552 s. ISBN 80-239-4224-7. 38. SKIRNISSON K., 1986: Untersuchungen zum Raum-Zeit-Systém frei lebender Steinmarder (Martes foina Erzleben, 1777). Beitr ge zur

ildbiologi, 6: 190 – 196.

39. SÝKORA I., 2007: Populační dynamika zvěře (a lidská činnost?). Myslivost, 55, č. 11, 6 s. 40. ŠÁLEK M., 2005: Kuna skalní (Martes foina) v městském prostředí: početnost a rozšíření. 36, 111 - 116. ISSN 0024–7774. 41. ŠKALOUD V., 2012: Vybrané kapitoly zoologie srstnaté zvěře. Myslivost, stráž myslivosti, 60 (90): 130 – 132. 42. ŠKALOUD V., 2012: Vybrané kapitoly zoologie srstnaté zvěře. Myslivost, stráž myslivosti, 60 (90): 110 – 113. 43. ŠKALOUD V., 2013: Vybrané kapitoly zoologie srstnaté zvěře. Myslivost, stráž myslivosti, 61 (91): 114 – 119. 44. TURNER W. R., NAKAMURA T., DINETTI M., 2004: Global urbanization and the separation of humans from nature. Bioscience, 54: 585–590. 45. WEBER D., 1989:The ecological significance of resting sites and the seasonal habitat change in polecats (Mustela putorius). J.Zool., 217: 629–638. 46. LOSOS B., GULIČKA J., LELLÁK J., PELIKÁN., 1984: Ekologie živočichů. SPN, Praha, 316 s. 47. Vyhláška MZe ČR 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších podmínkách provádění lovu, v platném znění 48. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, v platném znění 49. Zákon č. 114/2010 Sb., o ochraně handicapovaných zvířat při chovu, v platném znění

77

50. GAISLER J., ZEJDA J., 1997: Savci. 1., čes. vyd. Praha: Aventinum, 496 s. Velký průvodce. ISBN 80-852-7792-1. 51. GAISLER J., ZIMA J., 2007: Zoologie obratlovců. Vyd. 2., přeprac. Praha: Academia, 692 s. ISBN 978-802-0014-849. 52. ZALEWSKI A.,1997: Patterns of resting site use by pine marten Martes martes in Bialowieza National Park (Poland). Acta Theriol.,42:153–168. 53. ANDĚRA M., ČERVENÝ J., 2009: Velcí savci v České republice - rozšíření, historie a ochrana. Praha: Národní muzeum, 215 s. ISBN 978-807-0362-594.

INTERNETOVÉ ZDROJE 1. KUNA SKALNÍ. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 17. 2. 2013 [cit. 2013-02-23]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kuna_skaln%C3%AD 2. KUNA

SKALNÍ.

[online].

[cit.

2013-02-23].

Dostupné

z:

http://www.kunaskalni.wz.cz/ 3. BEECH MARTEN. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):

Wikimedia

Foundation,

2001-

[cit.

2013-02-23].

Dostupné

z:

http://en.wikipedia.org/wiki/Beech_marten 4. STONE MARTEN - MARTES FOINA. Ihnet.org [online]. [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.lhnet.org/stone-marten/#Threats 5. BRNO - KOMÍN. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):

Wikimedia

Foundation,

2001-

[cit.

2013-03-04].

Dostupné

z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Brno-Kom%C3%ADn 6. ČESKÁ REPUBLIKA. Česká republika1.blog.cz [online]. 2010 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://ceskarepublika1.blog.cz/1011/nejchladnejsi-a-nejteplejsi-mesice 7. BRNO – JUNDROV. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):

Wikimedia

Foundation,

2001-

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jundrov 78

[cit.

2013-03-04].

Dostupné

z:

8. CARDILLO M., PURVIS A., SECHREST W., GITTLEMAN J. L., BIELBY J., a kol., 2004: Human Population Density and Extinction Risk in the World's Carnivores.

PLoS

Biol.,

10.1371/journal.pbio.0020197.

2(7): [online].

e197. [cit.

ISSN

1544-9173.

2013-03-07].

Dostupné

DOI: z:

http://www.plosbiology.org/article/info:doi/10.1371/journal.pbio.0020197 9. HARCOURT A.H., PARKS S.A., 2002: Threatened primates experience high human densities: Adding an index of threat to the IUCN Red List criteria. Biol Conserv.,

109:

137–149.

[online].

[cit.

2013-03-07].

Dostupné

z:

http://www.plosbiology.org/article/info:doi/10.1371/journal.pbio.0020197 10. HILTON-TAYLOR C. IUCN Red List of Threatened Species. Gland (Switzerland): IUCN Species Survival Commission. Martes foina [online]. 2000. vyd. [cit. 2013Dostupné

03-07].

z:

http://www.plosbiology.org/article/info:doi/10.1371/journal.pbio.0020197 11. KADLÍKOVÁ L. Martes foina: Častý obyvatel našich chat a chalup. In: Příroda.cz [online].

2012

[cit.

2013-02-23].

Dostupné

z:

http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=266. 12. KONŠEL M. Brno. Poznavamesvet.cz [online]. 2011 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z: http://www.poznavamesvet.cz/brno.html 13. MAHELKOVÁ K. Svrab neboli prašivina. Jamis-kocky.net [online]. 2009 [cit. 2013-02-23].

Dostupné

z:

http://jamis

kocky.net/clanky/prasivina.php?cislo_clanku=85 14. NERADŽIČOVÁ P. Stanou se z kun domácí mazlíčci?. In: Fretka.cz [online]. 2011 [cit. 2013-03-04]. Dostupné z:

http://www.fretka.cz/stanou-se-z-kun-domaci-

mazlicci/ 15. ŠTINDL O. S ochlazením začnou kuny ničit kabely v autech. Ekolist.cz (Praha). 2007.

ISSN

1802-9019.

[cit.

2013-03-07].

Dostupné

z:

http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/s-ochlazenim-zacnou-kuny-nicit-kabely-vautech?all_ids=1 16. TIKHONOV A., CAVALLINI P., MARAN T., KRANTZ A., HERRERO J., GIANNATOS G., STUBBE M., LIBOIS R., FERNANDES M., YONZON P., 79

CHOUDHURY A., ABRAMOV A., WOZENCRAFT C., 2008: Martes foina. In: IUCN 2012. IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.2. [online]. [cit. 2013-03-07]. Dostupné z: http://www.iucnredlist.org/details/29672/0 17. WOODROFFE

R.

Strategies

for

carnivore

conservation:

Lessons

from

contemporary extinctions. In: Gittleman JL, Funk SM, Macdonald DW, Wayne RK, editors. Carnivore conservation. Cambridge: Cambridge University Press. 61–92 s. [online].

2001.

vyd.

[cit.

2013-03-07].

Dostupné

z: http://www.plosbiology.org/article/info:doi/10.1371/journal.pbio.0020197

80

9 SEZNAM OBRÁZKŮ

Obr. 1 Porovnání tvaru trusu kuny s jezevcem a vydrou Obr. 2 Variabilita tvaru hrdelní skvrny Obr. 3 Zbarvení srsti kuny skalní a kuny lesní Obr. 4 Rozdílnost ušních boltců Obr. 5 Porovnání ocasy kuny skalní a kuny lesní Obr. 6 Rozlišení kun podle lebky Obr. 7 Srovnání tlapy kuny lesní a kuny skalní Obr. 8 Otisky stop kuny Obr. 9 Historické změny areálu kuny skalní ve Východní Evropě a na Uralu Obr. 10 Ing. František Vitula se dvěma mláďaty kuny skalní na rameni Obr. 11 Zdárně odchovaná dvě mláďata kuny skalní Ing. Františkem Vitulou Obr. 12 Zdárně odchovaná dvě mláďata kuny skalní Ing. Františkem Vitulou Obr. 13 Kuna skalní chycená do pasti Obr. 14 MČ Brno – Komín Obr. 15 Poloha MČ Komín vůči ostatním MČ Brna Obr. 16 MČ Brno – Jundrov Obr. 17 Poloha MČ Jundrov vůči ostatním MČ Brna Obr. 18 Mapa terénního šetření v MČ Brno – Komín Obr. 19 Mapa terénního šetření v MČ Brno – Jundrov Obr. 20 Výskyt kuny skalní v lokalitě Brno – Komín Obr. 21 Podíl obyvatel, kteří zahlédli kunu skalní

81

Obr. 22 Pes v domácnosti Obr. 23 Tolerance obyvatel vůči kunám ve městě Obr. 24 Nejčastější problémy Obr. 25 Závislost výskytu kuny na přítomnosti psa Obr. 26 Výskyt kuny skalní v lokalitě Brno – Jundrov Obr. 27 Podíl obyvatel, kteří zahlédli kunu skalní Obr. 28 Pes v domácnosti Obr. 29 Tolerance obyvatel vůči kunám ve městě Obr. 30 Nejčastější problémy Obr. 31 Závislost výskytu kuny na přítomnosti psa

82

10 PŘÍLOHY

Příloha 1 Zašpiněný motor od tlapek kuny skalní ve zkoumané oblasti Brno – Komín Příloha 2 Zašpiněný motor od „nočního průzkumu“ kuny skalní v MČ Brno – Komín Příloha 3 Exkrement kuny skalní nalezené při terénním šetření v Brně – Komín Příloha 4 Exkrement kuny skalní nalezené na dlážděném parkovišti Brno – Komín Příloha 5 Sprej na kuny – „antimarter spray“ Příloha 6 Stálý výskyt kuny skalní v ČR Příloha 7 Koloběh toxoplazmózy Příloha 8 Kuna skalní Příloha 9 Kuna skalní Příloha 10 Kuna skalní Příloha 11 Rozdílnost náprsenek kuny lesní a kuny skalní Příloha 12 Vlevo – kuna skalní, vpravo – kuna lesní Příloha 13 Složení potravy kuny skalní Příloha 14 Tlapky kuny lesní a skalní Příloha 15 Tlapky kuny skalní Příloha 16 Tlapky kuny lesní Příloha 17 Stopy kuny v poskoku, rychlém běhu a v úprku Příloha 18 Nalezený dvojotisk stopy kuny v zahrádkářské kolonii ve výchozím bodě Příloha 19 Zahrádkářská kolonie, kde byly nalezeny stopy kuny skalní Příloha 20 Nalezené stopy kuny skalní v terénním šetření od Z na J Příloha 21 Otisky kuny nalezené od výchozího bodu v MČ Brno – Komín směrem na V

83

Příloha 22 Dvojotisk kuny nalezené v Brně – Jundrově na pravém břehu řeky Svratky Příloha 23 Dvojotisk kuny nalezený v Brně – Jundrově na pravém břehu řeky Svratky Příloha 24 Otisky kuny skalní v blízkosti myslivny v Brně – Jundrově Příloha 25 Otisky kuny skalní před myslivnou v Brně – Jundrově Příloha 26 Otisky kuny skalní na střeše zahradního domku u myslivny v Brně – Jundrově Příloha 27 Otisky kuny skalní na střeše zahradního domku u myslivny v detailu Příloha 28 Dvojotisk kuny skalní v oboře v Brně – Jundrově Příloha 29 Exkrementy kuny skalní Příloha 30 Typický dvojotisk kuny skalní ve sněhu Příloha 31 Otisky stop kuny skalní Příloha 32 Otisky stop kuny skalní Příloha 33 Otisky stop kuny skalní Příloha 34 Otisky kuny skalní v oboře Příloha 35 Otisky stop kuny skalní v oboře v blízkosti plotu u opuštěné zahrady Příloha 36 Otisky stop kuny skalní v oboře v blízkosti plotu u opuštěné zahrady Příloha 37 Otisky kuny skalní v oboře Příloha 38 Otisky kuny skalní v oboře Příloha 39 Kuna skalní Příloha 40 Kuna skalní Příloha 41 Kuna skalní Příloha 42 Kuna skalní na střeše zahradního domu Příloha 43 Kuna lesní

84

Příloha 44 Kuna lesní Příloha 45 Kuna lesní Příloha 46 Kuna skalní se zakousnutou kořistí Příloha 47 Kuna skalní se zakousnutou kořistí v detailu Příloha 48 Mapa rozšíření kuny skalní Příloha 49 Rozšíření kuny skalní Příloha 50 Rozlišovací znaky kun Příloha 51 Popis kuny skalní Příloha 52 Popis kuny lesní Příloha 53 Kuna skalní v motoru Příloha 54 Stopy kuny skalní nalezené v MČ Brno - Komín Příloha 55 Stopy kuny skalní na balkoně rodinného domu Brno – Komín Příloha 56 Stopy kuny skalní Příloha 57 Stopy kuny skalní Příloha 58 Úlovky kuny skalní v České republice (1996 – 2002) Příloha 59 Výskyt kuny skalní v České republice podle nadmořské výšky

85