MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2016
PEŠAN VOJTĚCH
Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství
Tropické pavilony zoologických zahrad jako životní prostor pro necílové organizmy Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Vladimír Hula, Ph.D.
Vypracoval: Vojtěch Pešan
Brno 2016
4
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem práci: Tropické pavilony zoologických zahrad jako životní prostor pro necílové organizmy vypracoval samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb.,o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne:………………………..
…………………………………………………….. podpis
Poděkování
Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Vladimíru Hulovi, Ph.D., za odborné vedení, pomoc při determinaci a sběru vzorků a korekci této bakalářské práce. Dále Ing. Bc. Janě Niedobové, Ph.D., za pomoc při determinaci a sběru vzorků. Chtěl bych také poděkovat vedoucím zoologických zahrad a zaměstnancům, kteří mi umožnili vstupy do ZOO a následné sběry pavouků. Konkrétně následujícím osobám: ředitěl Martin Hovorka a specialistka pro vědu a granty Vendula Sychrová (ZOO Brno); ředitelka Kateřina Majerová a zoolog Roman Řehák (ZOO Děčín); ředitel Přemysl Rabas a vedoucí zoolog Pavel Moucha (ZOO Dvůr Králové); ředitelka Eliška Kubíková, tiskový mluvčí Martin Maláč a chovatelka Petra Rodová (ZOO Jihlava); ředitel David Nejedlo, vedoucí zoologického oddělení Luboš Melichar a odborný zoolog Jan Hanel (ZOO Liberec); ředitel Radomír Habáň a hlavní zoolog Jitka Vokurková (ZOO Olomouc); ředitel Petr Čolas a vědecký pracovník Jan Pluháček (ZOO Ostrava); ředitelka Iveta Rabasová, ekoporadce Pavel Krasenský a chovatel Jaroslav Zelinka (ZOO park Chomutov); ředitel Jiří Trávníček, kurátor plazů Jan Konáš a chovatel Martin Ševčík (ZOO Plzeň); ředitel Miroslav Bobek, zoologický náměstek Jaroslav Šimek, kurátor chovu zvířat Petr Velenský a chovatel Vojtěch Víta (ZOO Praha); ředitel Lubomír Moudrý a vedoucí zoologického útvaru Petra Padalíková (ZOO Ústí nad Labem); ředitel Roman Horský a pracovnice pro registr a přesuny zvířat Markéta Horská (ZOO Zlín-Lešná). Poděkování patří také všem zaměstnancům, kteří mě zoologickými zahradami provázeli a pomáhali mi. Poděkování patří také mé rodině za neustálou morální a finanční pomoc a podporu během studia.
ABSTRAKT Tato bakalářská práce na téma: “Tropické pavilony zoologických zahrad jako životní prostor pro necílové organizmy” je zaměřena na výzkum synantropních druhů pavouků v zoologických zahradách ČR. Cílem této práce bylo zkompletování informací o jednotlivých pavilonech, sklenících a zázemích zoologických zahrad, dále zjištění, zda jsou tyto podmínky vhodné ke kolonizaci necílovými organismy. Hlavním podkladem byl sběr vzorků volně žijících pavouků v zázemích a pavilonech zoologických zahrad, kteří nebyli součástí expozic. Tyto vzorky se následně determinovaly. Nejvíce nás zajímalo, zda se v našich ZOO vyskytují některé naše vzácné druhy pavouků, a zejména druhy, které jsou pro ČR nové. Po determinaci jsme zjistili, že nejpočetnější druhy byly především Achaearanea tepidariorum (Koch, 1841) a Pholcus phalangioides (Fuesslin, 1775). Nejzajímavější nálezy byly Loxosceles rufescens (Dufour, 1820) a Tegenaria parietina (Fourcroy, 1785), což jsou druhy, jejichž výskyt nebyl doposud v ČR zaznamenán. Dále bylo nalezeno několik druhů, které jsou u nás vzácné, a to především Triarieris stenaspis Simon, 1891. Klíčová slova: synantropní druhy, introdukce, pavouci, zoologické zahrady.
ABSTRAKT This bachelor theses deals with the topics: “Tropical pavilions in zoological gardens as a living space for non-target organisms” and it is focused on investigation of synatropic spider species in zoological gardens of the Czech Republic. The main aim was to complete all available information about particular pavilions, glasshouses and basement of ZOOs and the information whether are these conditions suitable for colonisation by non-target organisms. Main part was a sample collecting of free living spiders in basement and pavilions of ZOOs, which are not a part of visible part of the exhibitions. These samples were identified to the species level. The most interesting info was whether are there present our native rare species or even species new for the territory of the Czech Republic. After identification was found, that the most common species were mainly Achaearanea tepidariorum (Koch, 1841) and Pholcus phalangioides (Fuesslin, 1775). The most interesting was a find of Loxosceles rufescens (Dufour, 1820) and
Tegenaria parietina (Fourcroy, 1785) as a new species for the Czech Republic. It was also found several species, which were recorded in the Czech Republic, but which are very rare, mainly Triarieris stenaspis Simon, 1891. Key words: synanthropic species, introduction, spiders, zoological garden.
OBSAH 1 ÚVOD A CÍLE.............................................................................................................11 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED..............................................................................................13 2.1 Synantropie...........................................................................................................13 2.2 Pavouci v synantropii............................................................................................13 2.3 Introdukce.............................................................................................................14 2.4 ZOO v ČR.............................................................................................................16 2.5 Chovy....................................................................................................................18 2.5.1 Rozdělení.......................................................................................................18 2.5.2 Rozdíly..........................................................................................................19 2.5.3 Udržování a sledování mikroklimatu............................................................20 2.6 Závislost synantropních pavouků na prostředí.....................................................20 3 METODIKA.................................................................................................................22 3.1 Sběr vzorků...........................................................................................................22 3.2 Determinace..........................................................................................................23 3.3 Popis sledovaného území......................................................................................23 4 VÝSLEDKY.................................................................................................................30 5 DISKUSE.....................................................................................................................34 5.1 Běžníkovití (Thomisidae).....................................................................................34 5.2 Cedivkovití (Amaurobiidae).................................................................................35 5.3 Čelistnatkovití (Tetragnathidae)............................................................................36 5.4 Koutníkovití (Sicariidae)......................................................................................37 5.5 Křižákovití (Araneidae)........................................................................................39 5.6 Lepovkovití (Scytodidae)......................................................................................40 5.7 Ostníkovití (Mimetidae)........................................................................................41
9
5.8 Plachetnatkovití (Linyphiidae)..............................................................................41 5.9 Pokoutníkovití (Agelenidae).................................................................................42 5.10 Skákavkovití (Salticidae)....................................................................................45 5.11 Skálovkovití (Gnaphosidae)................................................................................46 5.12 Slíďákovití (Lycosidae)......................................................................................47 5.13 Snovačkovití (Theridiidae).................................................................................48 5.14 Šestiočkovití (Dysderidae)..................................................................................50 5.15 Šplhalkovití (Anyphaenidae)..............................................................................51 5.16 Temnomilovití (Nesticidae)................................................................................52 5.17 Třesavkovití (Pholcidae).....................................................................................53 5.18 Vzokanovití (Oonopidae)....................................................................................54 6 ZÁVĚR.........................................................................................................................56 7 LITERÁRNÍ ZDROJE.................................................................................................58 8 SEZNAM PŘÍLOH......................................................................................................63 9 PŘÍLOHY.....................................................................................................................64
10
1 ÚVOD A CÍLE Tato bakalářská práce je zaměřena na pavouky zoologických zahrad v České republice. Pavouci jsou vysoce adaptabilní členovci, kteří se přizpůsobili podmínkám po celém světě. Jejich schopnost adaptace jim značně usnadnila kolonizaci nových ekosystémů. Díky člověku a jeho zásahům do přirozené krajiny, vznikly naprosto nové ekosystémy, které se postupem času staly životním prostorem nejen našich, ale i mnoha dalších druhů pavouků. Členovci obecně, jsou organismy, které díky své stavbě těla, pohlavnímu a potravnímu chování nejsnadněji kolonizují. K procesu kolonizace dochází, buďto samovolně (což, je zdlouhavé, ale přirozené) nebo pomocí člověka (turismus, průmyslová doprava). Tyto druhy, které využívají k přenosu člověka, nazýváme druhy nepůvodní. Umělé ekosystémy, zejména budovy, poskytují těmto nepůvodním druhům úkryty, širokou škálu potravy a zejména podmínky, bez kterých by jinak nemohly existovat. Další výhodou je z pohledu kolonizace určitá míra snížení ohrožení z hlediska přirozených predátorů, které se v nově vzniklém ekosystému nemusí téměř, popřípadě vůbec, vyskytovat. Cílem této práce je zjištění, zda podmínky v různých prostorách našich zoogických zahrad, konkrétně tropických a subtropických pavilonů ovlivňují a případně jak, druhové složení araneofauny. Jedním z faktorů, které mohou toto složení ovlivňovat, je například druhové složení rostlin, mikroklima, druh a způsob krmení chovaných druhů, přítomnost člověka atd. Jedná se o odběr vzorků v uzavřených budovách, ve kterých se nějakým způsobem udržuje teplota a vlhkost. V zimním období neklesá teplota pod bod mrazu a ve kterých se dá předpokládat výskyt původně tropických a subtropických druhů pavouků. Za cílové budovy byly vybrány, zejména tropické pavilony, zázemí, přípravny a sklady krmiv, skleníky a administrativní budovy. Jelikož jsou pavouci jedni z nejčastějších kolonizátorů, predátorů a zejména druhů, které si snadno navykli na synantropní styl života, dá se odhadovat, že díky 11
pravidelným přísunům krmiva, rostlin, stavebních a stelivových materiálů ze zahraničí se s nimi rozšířili i do zdejších podmínek, na které se následně adaptovali. V posledních desetiletích je sice pravděpodobnost této druhové kolonizace určitou mírou snižována díky zboží ošetřovanému proti škůdcům, baleného v ochranných atmosférách a přepravovaného při chladných teplotách (i přes to, se dá předpokládat, že v cílených prostorech introdukované druhy pavouků objevíme). Po determinaci též zjistíme komplexní druhové složení pavouků v českých zoologických zahradách. Díky informacím o jednotlivých mikroklimatických podmínkách, se dají odvodit klimatické preference jednotlivých druhů pavouků, popřípadě jejich vzájemné vztahy či jejich potravní nároky, jejich odolnost vůči desinfekčním prostředkům a postřikům v oněch prostorách využívaných.
12
2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Synantropie Synantropií je myšlena vazba některých druhů organismů na člověka a jeho výtvory. Jsou to organismy podporované ve svém šíření mimo přirozené prostředí člověkem ať již záměrně, či neúmyslně. Mnohé organismy se na soužití s člověkem adaptovali natolik, že svá přirozená stanoviště téměř opustily (Čejka, 2006). Jsou různé kategorie synantropie: obligátní synantropie - druhy adaptované na život v blízkosti člověka, které již ve volné přírodě nežijí; fakultativní synantropie - druhy adaptované na život v blízkosti člověka, ale některé populace ještě žijí ve volné přírodě; permanentní synantropie - jejich život je vázán na člověka; a temporární synantropie druhy vyhledávající člověkem vytvořené ekosystémy pouze za nepříznivých podmínek v jejich přirozeném prostředí. Dále se synantropie dělí na totální a parciální. Totální synantropie znamená, že druhy s tímto označením v umělých ekosystémech, jako jsou např. budovy, nejen žijí, ale i se rozmnožují a loví potravu. Parciální druhy mají tyto ekosystémy pouze jako místo k rozmnožování a odpočinku, ale potravu loví mimo ně (Jasič, 1984). Synantropní organismy jsou v kontaktu s lidskou populací a žijí v lidských sídlech trvale. Eusynantropové žijí v těchto sídlech příležitostně, hemisynantropové využívají lidských sídel sezónně. Opakem jsou exoantropní organismy, které žijí ve volné přírodě (Pikula et al., 2012).
2.2 Pavouci v synantropii Na území České republiky (dále jen ČR) se ke konci roku 2014 evidovalo 871 druhů pavouků (Růžička & Dolanský, 2014). Podle Buchara a Růžičky (2002) bylo do ČR zavlečeno pět druhů, které nejsou počítány do místní fauny: Coleosoma floridanum Banks, 1900; Heteropoda venatoria (Linnaeus, 1767); Holocnemus pluchei (Scopoli, 1763); Nesticodes rufipes (Lucas, 1846) a Triaeris stenaspis. Dle Buchara a Kůrky (1998) se synantropní pavouci rekrutují nejčastěji z následujících čeledí: Agelenidae (pokoutníkovití), Anyphaenidae (šplhalkovití), 13
Araneidae (křižákovití), Dictynidae (cedivečkovití), Dysderidae (šestiočkovití), Linyphiidae (plachetnatkovití), Miturgidae (zápřednicovití), Pholcidae (třesavkovití), Salticidae (skákavkovití), Scytodidae (lepovkovití) a Theridiidae (snovačkovití). Mezi nejčastější synantropní pavouky patří například rod Pholcus - Pholcus phalangioides, též známý jako třesavka a různí zástupci čeledí Agelenidae (pokoutníkovití), Theridiidae (snovačkovití) a Oonopidae (vzokani), kteří žijí zejména v budovách (Buchar & Růžička, 2002). Některé čeledi jsou výhradně sysnantropní – Pholcidae, Oonopidae. Jiné, které jinak nejsou synantropní se rekrutují masově vyskytující se druhy (např. Dictyna civica (Lucas, 1850) – Dictynidae; Salticus scenicus (Clerck, 1757); Sitticus pubescens (Fabricius, 1775) – Salticidae) Nejvíce synantropních druhů pavouků je jednoznačně mezi snovačkami, ale poměrově k počtu druhů spíše mezi vzokany a třesavkami.
2.3 Introdukce Urbanizace má vysoký vliv svými abiotickými složkami na jednotlivé součásti životního prostředí, čímž způsobuje nevratné změny přirozeného prostředí určitých organismů, nahrazováním všech složek biotických. Způsobuje změny krajiny, klimatu a zmenšuje velikost přírodních stanovišť. Tyto změny, ale poskytují řadu nových mikrostanovišť (měst, parků, zoologických a botanických zahrad atd.), které poskytují vhodné podmínky pro existenci mnoha druhů. Pavouci jsou schopni kolonizace, osídlení nově vzniklých ekosystémů a získání synantropních návyků. Některé z druhů neproliferují, jiné jsou úspěšné v kolonizaci a adaptují se tak na nové podmínky a stanoviště, a to zejména díky absenci konkurentů, predátorů a díky hojnosti potravy. V poslední době se proces této biologické invaze zvyšuje, zejména díky nárůstu cestování a světového obchodu. Velké organizmy, jako například obratlovci, jsou člověkem obvykle úmyslně vysazováni do nových lokalit. Naopak bezobratlí, představují skupinu, která se šíří
14
převážně náhodně v rámci dopravy. Tyto oportunní druhy pavouků, tak šíří svou populaci mimo jejich původní místo výskytu (Taucare-Ríos et al., 2013). Nepůvodní druhy, nejen pavouků, ale i štírů, brouků, motýlů atd. se na území ČR vyskytují ojediněle, nejčastěji synantropně, vzácně ve volné přírodě. Nejčastěji jsou na naše území zavlečeny tyto druhy importem zboží (zejména přírodnin), zásilkami rostlin a živočichů. Například pantropický druh maloočka lovecká, Heteropoda venatoria, z čeledi Sparassidae k nám byla dopravena se zásilkou tropického ovoce (banánů) a nyní je volně chována v několika zoologických zahradách v ČR (Praha, Plzeň a Dvůr Králové). Nesticodes rufipes rovněž pantropický druh z čeledi Theridiidae byl objeven v roce 1990 v Entomologickém ústavu v Praze, konkrétně v chovu termitů, s jejichž zásilkou byl dopraven (Česká arachnologická společnost, 2015). Tyto
výskyty
jsou
ojedinělé
a
časově
omezené,
díky
nepřirozeným
mikroklimatickým podmínkám. Pakřižák chluponohý (Uloborus plumipes) Lucas, 1846, importovaný s exotickými rostlinami z jižní a západní Evropy, se v novém prostředí skleníků a hypermarketů prodávajících exotické rostlinstvo úspěšně etabloval (Kůrka & Kovařík, 2003; Hudec et al., 2007). První nález pochází z roku 1995 z Tušimic, kde byl nalezen ve skleníku s dovezenými rostlinami. Další nálezy jsou z Českých Budějovic, Brna a Olomouce. V Českých Budějovicích byl nalezen v obchodním středisku OBI. Nálezy z Brna a Olomouce jsou z celoročně vytápěných skleníků botanických zahrad (Machač, 2009 e). Jednou z možných příčin introdukce, může být také turismus, při kterém dochází k přepravě nepůvodních druhů zejména v zavazadlech. Tímto způsobem se sem s největší pravděpodobností dostávají některé jihoevropské druhy pavouků a štírů, například Euscorpius flavicaudis (de Geer, 1778) a Euscorpius italicus (Herbst, 1800) aj. V případě jmenovaných štírů, jsou tito jedinci objeveni většinou v lidských obydlích. Jedná se ovšem o ojedinělé exempláře a ne reprodukce schopné populace (Kůrka & Kovařík, 2003; Hudec et al., 2007). Další možností introdukce je rozvíjející se teraristika a s ní spojené možné úniky (zejména štírů a sklípkanů).
15
Na našem území není znám žádný druh pavouka nebo štíra, který by se v přírodě volně etabloval a reprodukoval (Kůrka & Kovařík, 2003; Hudec et al., 2007).
2.4 ZOO v ČR (dle Fokta, 2008) Nejstarší (moderní) zoologické zahrady vznikly před více než 250 lety. Byla to převážně místa, kam se umísťovala zvířata, ať exotická či místní, která nebyla schopná přežít ve volné přírodě, případně se jejich stav radikálně snižoval a zoologické zahrady byly tak využity jako banka shromažďující genetické bohatství. Do těchto institucí jsou umísťována zdravá zvířata, ale i zvířata nemocná, ohrožená, zabavená pašerákům atd. Využívají se jako zdroj informací a porozumění pro návštěvníky. Slouží i jako velice zajímavý objekt pozorování mnoha vědců. Zoo Brno Zoologická zahrada rozkládající se nyní na 65,5 hektarech, byla oficiálně otevřena v roce 1953. V ZOO chovají 304 druhů živočichů, z nichž je většina chovaná v celkem šesti pavilonech: Tygří skály, replika srubu náčelníka indiánského kmene Haida, pavilony opic, pavilon exotických ptáků, Tropické království a stálá akvarijní výstava. V dnešní době se ZOO zabývá zejména nově vznikající sérií expozic Beringa. Zoo Děčín Tato zoologická zahrada patří mezi menší zahrady. Rozkládá se na 6 hektarech a chová 159 druhů živočichů. Byla otevřena v roce 1949. V dnešní době má ZOO dva pavilony: Ptačí dům, který je přímo v ZOO a pavilon s názvem Expozice Rajské ostrovy, umístěný mimo zahradu. Tento pavilon prošel v roce 2006 kompletní rekonstrukcí. Zoo Dvůr Králové Zahrada otevřená v roce 1946 se nyní rozkládá na 71 hektarech a vlastní 351 druhů živočichů chovaných v celkem deseti pavilonech: pavilon šelem, Vodní světy, ptačí svět, Africká savana, pavilon lvíčků, pavilon pro okapi, pavilon hrošíků, pavilon primátů, pavilon surikat a pavilon lvů.
16
Zoopark Chomutov Tento zoo park otevřený v roce 1975 je nejrozlehlejší instituce svého druhu u nás. Rozkládá se na 112 hektarech, na kterých chová 180 druhů živočichů. Většinu ZOO pokrývají lesy. Jsou zde dva pavilony: Noktárium a Terárium. Zoo Jihlava Devítihektarová ZOO v Jihlavě byla založena roku 1957 jako zookoutek. V současnosti zde žije 151 druhů živočichů ve 3 pavilonech: pavilon šelem, Amazonský pavilon, Exotárium. Zoo Liberec 169 druhů živočichů umístěných na 13,3 hektarech. V roce 1904 zde byla vystavěna voliéra a v roce 1919 byla otevřena ZOO. V té době byla ZOO určena pouze pro letní sezónu a na zimní období zvířata rozprodávala. Je zde celkem 5 pavilonů: pavilon žiraf, pavilon slonů, tropický pavilon, pavilon opic a pavilon šelem. Zoo Olomouc ZOO ležící několik kilometrů od Olomouce na Svatém Kopečku se rozkládá na 42,5 hektarech a chová 379 druhů živočichů v 5 pavilonech: pavilon opic, pavilon žiraf a terárií, pavilon šelem a akvárií, Jihoamerický pavilon, pavilon netopýrů. Zoo Ostrava Zahrada vznikla v roce 1949, ale pro veřejnost byla otevřena v roce 1960. Rozkládá se na 100 hektarech a žije zde 270 druhů zvířat. V zahradě je celkem 7 pavilonů: pavilon šelem, pavilon primátů, pavilon papoušků, pavilon hrochů a nosorožců, pavilon slonů, pavilon vodních ptáků a Africký pavilon. Zoologická a botanická zahrada Plzeň Zahrada byla otevřena v roce 1926, ale na své dnešní místo byla přestěhována v roce 1963. Její rozloha činí 21 hektarů a chová 1 278 druhů živočichů v celkem 9 pavilonech: Austrálie, Noční svět Afriky, pavilon tropů, Skleník, statek Lüftnerka, Sonorská poušť, Africký dům, Madagaskarský pavilon a expozice Akva-tera umístěná mimo areál ZOO v centru Plzně. 17
Zoo Praha ZOO se začala budovat na konci 19. století a s budováním ZOO v Troji se začalo ve 20. letech 20. století. Otevřená pro veřejnost byla v roce 1931. V poslední době probíhá rekonstrukcí, kterou z veliké části zapříčinila povodeň z roku 2002. Chová 625 druhů zvířat žijících na 60 hektarech. Je zde celkem 10 pavilonů: pavilon tučňáků, pavilon velkých savců a terárium, pavilon gaviálů, Sečuán, pavilon velkých želv, pavilon goril, pavilon kočkovitých šelem, Africký dům, Afrika zblízka a Indonéská džungle. Zoo Ústí nad Labem V roce 1908 zde vznikla ptačí rezervace a v roce 1914 byla otevřena zoologická zahrada. Zahrada se rozkládá na 26 hektarech a disponuje 218 druhy živočichů v 5 pavilonech: Bornejský pavilon, Exotárium, pavilon velkých šelem, pavilon slonů a průhled do pavilonu Gepardí ráj. V roce 2004 byl otevřen nový pavilon slonů a nyní se staví nový pavilon Asijský dům. Zoo a zámek Zlín-Lešná Zahrada rozkládající se na 52 hektarech disponuje 207 druhy živočichů. Byla otevřena v roce 1948 a předtím sloužila jako soukromá sbírka majitele zámku. Je zde i široká škála složení flory (1 140 druhů bylin a dřevin se stářím až 300 let). V ZOO je celkem 5 pavilonů: Tropický Yucatan, Terárium, pavilon primátů, pavilon afrických kopytníků a pavilon slonů.
2.5 Chovy 2.5.1 Rozdělení Chovy v zoologických zahradách můžeme rozčlenit dle několika kritérií ať již podle velikosti, umístění, nebo klimatických či biologických podmínek. Dle umístění můžeme chov dělit na vnitřní (umístěn v uzavřené budově), vnější (umístěn pouze venku, možný otevřený přístřešek) a přechodné (budovy, které mají jednu část zakrytou a druhou otevřeně propojenou s venkovním prostředím. Přechodné a venkovní budovy využíváme většinou pro větší, odolnější druhy zvířat. Naopak
18
vnitřní prostory pro exotická, teplomilná zvířata s většími nároky na klimatické podmínky či pro zvířata s nutným sledováním (zvířata nemocná, stará, březí). Chovy dle velikosti a specifických podmínek, které zvířata vyžadují, můžeme dělit na výběhy venkovní (využívané např. pro zvířata s nižšími nároky – vlci, koně, zubři), výběhy vnitřní + venkovní (tyto přechodné výběhy jsou využívány například pro slony, žirafy, gorily atd.), výběhy vnitřní (středně velká zvířata, která vyžadují specifické podmínky, které můžeme zajistit pouze v uměle udržovaném vnitřním prostřední - různé druhy opic, ptáků). Případně terária a akvária pro malé živočichy zpravidla umístěná uvnitř budov. Tyto typy vyžadují naprosto specifické podmínky, které se týkají výživy, mikroklima, světelného režimu atd. Všechny typy chovů můžeme pak ještě rozčlenit dle klimatických podmínek, skladby flory a fauny, nebo i typu terénu. Ale i na terária, akvária či pavilony. Tropy (vlhké tropy, střídavě vlhké tropy, savany), pouště (tropy/subtropy, Sahara), subtropy, stepi a pouště mírného pásu (pouště, polopouště, stepi), lesy (jehličnaté, listnaté, smíšené), subpolární a polární (Arktida, Antarktida). Ve velkých pavilonech zároveň můžeme tento ekosystém třídit ještě například podle jeho jednotlivých pater. Například tropický pavilon bude mít jiné druhové složení, ať již fauny či flory, ve spodním keřovém patře či v horním stromovém patře, kde se flora pavilonu stýká se stropním prostorem a přes celý rok jsou zde odlišné podmínky než v patře keřovém (v případě prosklených pavilonů je to například intenzivní sluneční svit, výkyvy teplot atd.). 2.5.2 Rozdíly Rozdíly v chovech mohou být různého charakteru. Ať již z druhového složení fauny a flory, klimatických podmínek, druhu podkladu, velikosti atd. Dá se předpokládat, že v pavilonech či teráriích tropického a subtropického charakteru budeme muset udržovat teplotu a vlhkost na poměrně vysoké úrovni. V pouštních chovech bude teplota také vysoká, ale bude zde mnohem nižší vlhkost a naprosto jiný světelný režim. Oproti tomu polární chovy budou teplotu udržovat na co nejnižší úrovni. Jelikož je jednodušší udržovat v takto velkých prostorech teplotu nad 19
bodem mrazu, jsou tropické chovy vytápěny na požadovanou teplotu celé, ale chladnější výběhy jsou ponechány většinou venkovní teplotě s možností ochlazení zvířat (ledem či vodou). 2.5.3 Udržování a sledování mikroklimatu Široká škála druhového složení zoologických zahrad vede k využívání mnoha různých technologií k udržování stálého mikroklimatu, který je specifický pro dané druhy chované v zoo. Mezi nejvíce udržované vlastnosti řadíme teplotu a vlhkost. Dále je důležité udržování optimální intenzity světla, výměny a proudění vzduchu, nízké hladiny hluku atd. Veškeré parametry se pohybují v rámci hodnot vyhovujících danému druhu, případně jedinci (Hes et al., 2003; Holečková & Dousek, 2006). V pavilonech se teplota udržuje vytápěním celých prostor. Jednotlivé součásti pavilonů, jako jsou například terária a akvária, jsou vyhřívány na požadovanou teplotu vlastními tepelnými jednotkami (topné kameny, vyhřívaná podlaha, tepelné zářiče, zářivky aj.). Teplota se sleduje pomocí teploměrů. Nejčastěji se využívají digitální teploměry, které jsou díky nízkému zdravotnímu riziku pro chovaná zvířata nejvhodnější. Tyto teploměry bývají často propojeny s tepelnými jednotkami a větráky, čímž mohou efektivně udržovat požadovanou teplotu (Hes et al., 2003; Holečková & Dousek, 2006). Vlhkost se udržuje dle potřeb jednotlivých zvířat. Pro živočichy ze sušších oblastí, jako jsou pouště a polopouště, se pohybuje přes den v nízkých hodnotách, naopak přes noc se vlhkost zvyšuje. V tropických pavilonech či teráriích se udržuje permanentně vysoká vlhkost. K udržování optimálních hodnot využíváme samovolný odpar (ze substrátu, zdrojů vody, atd.), rosení a větrání. Vlhkost se zjišťuje pomocí vlhkoměrů, které mohou být podobně jako teploměry napojené na větráky či tepelné zdroje (Hes et al., 2003; Holečková & Dousek, 2006).
2.6 Závislost synantropních pavouků na prostředí Jak jsem se již zmínil, synantropní pavouci žijící v lidských sídlech, využívají tyto objekty jako úkryty a loviště. Různé čeledi pavouků mají specifické chování, vzhled a nároky na ekosystém, ve kterém žijí. Podle toho je můžeme v objektech nalézt na 20
různých stanovištích. Například čeleď Pholcidae (třesavkovití) vyhledává zejména plošně rozlehlé rohy ve vyšších místech (okna, stropní prostory) a spodní strany listů domácích rostlin, popřípadě nábytku. Synantropní zástupci snovaček žijí jak v rozích zdí, tak na rostlinách, ale vyhledávají spíše prostory ve spodních částech místností. Naopak zástupci pokoutníkovitých vyhledávají tmavé rohy. Dospělci pokoutníků vyhledávají spíše plošně rozlehlá místa, mladí jedinci vyhledávají především skuliny, do kterých se mohou ukrýt. Pokoutníci jsou jedni z mála pavouků, které můžeme najít i v prostorech s vysokou mírou prašnosti (jako například: stáje, chlévy, sklady krmiv atd.), což by jiným druhům z hlediska nepříznivých podmínek souvisejících s poškozenou funkcí pavučiny znemožnilo lov kořisti. Zástupci čeledi cedivkovití (Amaurobiidae) vyhledávají tmavá místa, zejména kanály a plochy pod předměty s vyšší vlhkostí. Existují i rozdíly v etologii dospělců a juvenilních stádií. Mladší jedinci budou vyhledávat spíše bezpečnější úkryty (s výjimkou třesavek), které jim zabezpečují úkryt před predátory (zejména ostatními druhy pavouků). Naopak starší jedinci budou vyhledávat spíše rozsáhlé plochy, čímž se zvyšuje šance na ulovení kořisti.
21
3 METODIKA 3.1 Sběr vzorků Sběr vzorků probíhal celoročně v interiérech budov (pavilony, zázemí, sklady krmiv, terária) zoologických zahrad. Mezi nejčastěji prohlížená místa patřily okenní prostory, rohy místností, prostory nábytku, substrát v teráriích, rostliny a místa pod předměty). Pavouci byli loveni pomocí pinzety a většího plastového kelímku. K odchytu větších druhů pavouků byla použita průhledná plastová fólie. V průběhu odběru vzorků jsem prováděl fotodokumentaci. Všichni pavouci byli uloženi v 72% roztoku alkoholu, který sloužil jako usmrcovadlo a konzervant. Jednotlivé informace týkající se vlhkosti, teploty, prostředků používaných proti škůdcům a složení flory v jednotlivých pavilonech, jsem zjišťoval průběžně v každé zoologické zahradě od pověřených pracovníků. Tabulka č. 1 - sběry vzorků Zoo/Zoopark
Datum sběru vzorků
Brno
17. 12. 2015
Děčín
7. 8. 2015
Dvůr Králové
3. 9. 2015
Jihlava
4. 4. 2015
Liberec
6. 8. 2015
Olomouc
1. 5. 2015
Ostrava
16. 4. 2015
Chomutov
30. 7. 2015
Plzeň
9. 9. 2015
Praha
25. 4. 2015
Ústí nad Labem
31. 7. 2015
Zlín
8. 10. 2015
22
3.2 Determinace Determinace provedl školitel Ing. Vladimír Hula, Ph.D. v laboratoři. Všechen materiál je deponován v jeho sbírce. Pavouci ze všech zoologických zahrad se nejprve prohlédli pod mikroskopem a následně se vyřadili juvenilní jedinci a všichni jedinci druhu Pholcus phalangioides. Počty těchto pavouků se společně s počty dospělých jedinců ostatních druhů pavouků včetně jejich pohlaví zaznamenaly. Ostatní skupiny byly rozděleny dle řádů a budou zasláni specialistům.
3.3 Popis sledovaného území V každé z dvanácti zoologických zahrad, ve kterých probíhal sběr vzorků, byli pavouci loveni na několika místech (pavilony, terária, zázemí, atd.). V těchto zahradách je v pavilonech, ale i jiných budovách, podobné, ne však stejné mikroklima. Rovněž technika a technologie používaná k udržování teploty a vlhkosti se může v jednotlivých místech lišit. V pavilonech a teráráriích je mikroklima rovněž ovlivňováno druhovým složením flory, která je stylizována dle chovaných zvířat a jejich potřeb. Níže jsou uvedeny přesná místa sběru vzorků, hodnoty teploty a vlhkosti, druhové složení flory a případné poznámky. V některých zoologických se konkrétní údaje zjistit nepodařilo. Zoo Brno Místa sběru vzorků: Exotárium + terária, Pavilon šelem (Tygří skály), Safari, Pavilon opic. Tabulka č. 2 – lokace Brno (mikroklima) Místo sběru vzorků
Teplota
Vlhkost Poznámka
Exotárium
20 oC
77 %
- vlhčení substrátu hadicí
terária
20 oC
80 %
- rosí se
Safari
15 – 20 oC
Pavilon šelem (Tygří skály) 23 oC
(žirafy + sociální zařízení) 40 %
23
- rosí se
Pavilon opic
22 oC
40 %
- rosí se - 17 – 28oC pokud je venku v zimě mráz
Flora: fikus, ibišek, různé druhy pnoucích a popínavých rostlin, atd. Zoo Děčín Místa sběru vzorků: opice, odchovna myší, přípravna krmiv, hadi, hlavní budova, Pavilon šelem, tropy, kachny + drápkaté opice, Expozice Rajské ostrovy. Tabulka č. 3 – lokace Děčín (mikroklima) Místo sběru vzorků
Teplota
Vlhkost
pavilony
23 – 25 oC 75 – 90 % - mytí vodou → vyšší vlhkost
Expozice Rajské ostrovy
25 oC
80 %
Poznámka - mytí vodou + rosení
V ZOO se nepoužívají chemické prostředky proti hmyzu a nepoužívají se ani v budově Expozice Rajské ostrovy, která je umístěna mimo zoologickou zahradu. Flora: fikus, ibišek, bromélie, bambus, atd. Zoo Dvůr Králové Místa sběru vzorků: skleník, Pavilon ptačí svět, hlavní tropický pavilon. Tabulka č. 4 – lokace Dvůr Králové (mikroklima) Místo sběru vzorků
Teplota
Vlhkost
Poznámka
Pavilon ptačí svět
20 – 30 oC 60 %
hlavní pavilon (tropy)
25 – 35 oC 70 - 80 % - tekoucí a stojaté zdroje vody
Dříve zde byly k likvidaci švábů používané požerové návnady, které později v hlavním pavilonu nahradila volně se pohybující maloočka (Heteropoda venatoria). V ZOO se nepoužívají pesticidy. Lokálně se ve formě postřiku používá k likvidaci mravenců chemický přípravek confidor. Flora: fikus, monstera, tetrastigma, clerodendron, banánovník, ibišek.
24
Zoopark Chomutov Místa sběru vzorků: terária (návštěvní prostory), sklad + přípravna krmiv, zimoviště, želvy + zmije, zázemí. Tabulka č. 5 – lokace Chomutov (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota přípravna krmiv
29 oC
zimoviště
Léto 28 oC
Vlhkost Poznámka 65 % - teplota přes rok stejná jako venku
zima 6 – 8 oC 26 oC
terária
- zázemí o pár oC více - celoroční vytápění a udržování teploty
Zoopark není zaměřen na tropická zvířata, proto se v teráriích a v ostatních prostorech nevyužívají žádné živé rostliny (kromě terárií s rosničkami). Nevyužívají se žádné chemické prostředky proti hmyzu. Deratizace se prování 2* až 3* ročně. Jako preventivní opatření se průběžně ničí hnízda sršní a vos. Zoo Jihlava Místa sběru vzorků: opice, Amazonský pavilon (terária – Rosnička včelí, Rohatka ozdobná, Pralesnička batikovaná a Pralesnička harlekýn; strojovna; opice; zázemí; návštěvní prostory), Afrika (kaloně; chodba; WC; želvy + trnorepy), šatna. Tabulka č. 6 – lokace Jihlava (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota
Vlhkost
Amazonský pavilon 26 – 30 oC den (léto)
75 – 80 %
Poznámka
23 – 26 oC den (zima) noc – 20 oC Afrika
30 oC u země
50 %
40 oC pod lampou
- lampa u želv a trnorepů
25
Flora: spatophillo, monstera, bromelie, ibišek, pothos, kapradiny, fikus, liány. V teráriích u rosniček různé popínavé rostliny. Zoo Liberec Místa sběru vzorků: Pavilon šelem + návštěvní prostory, Pavilon žiraf, Tropický pavilon + zázemí, surikaty, Pavilon šelem, zemědělská místnost, Pavilon opic, pandy, plaměňáci, antilopy, zebry, konírna, administrativní budova. Flora: monstera, bromelie, ibišek, kapradiny, fikus, popínavé rostliny, liány. Zoo Olomouc Místa sběru vzorků: Jihoamerický pavilon, terária, hroši, malé opice + chodba, plameňáci, Pavilon žiraf. Tabulka č. 7 – lokace Olomouc (mikroklima) Místo sběru vzorků
Teplota
Vlhkost
hroši
Do 20 oC
70 – 80 %
opice
pravá strana 28 oC
min. 70 %
levá strana 20 – 25 oC
pokojová
Pavilon žiraf
v létě u stropu 40 oC
50 – 60 %
Želvy (terária)
v zimě u země 14 oC 25 – 30 oC
70 – 80 %
Jihoamerický pavilon 25 oC (uvnitř)
Poznámka
75 %
Flora: kaktusy, fikus, banánovník, pandán, potos, ibišek. Zoo Ostrava Místa sběru vzorků: Pavilon slonů, Pavilon hrochů (zázemí; podkroví; sklep; přízemí; nad výběhem), zázemí, karanténa (zázemí; zázemí + chodba), vydry – zázemí, Indonésie – zázemí.
26
Tabulka č. 8 – lokace Ostrava (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota Vlhkost Poznámka karanténa (zázemí) 22 oC
- průvan, topí se pouze v líhních
V Pavilonu hrochů byly vzorky odebrány pouze ve sklepě, na půdě a v zázemí. V těchto prostorách se teplota ani vlhkost neudržuje. Zoo Plzeň Místa sběru vzorků: pavilon Z, žirafy, ptáci + šelmy, skleník, Podzemí, želvy, Pavilon Akva-tera + zázemí. Tabulka č. 9 – lokace Plzeň (mikroklima) Místo sběru vzorků
Teplota
Vlhkost
pavilon Z (terária)
25 oC
60 - 70 %
šelmy
22 – 24 oC
skleník
v zimě 18 – 20 oC
Poznámka
- musí být více než 20oC
v létě se netopí v zimě 18 – 20 oC
žirafy
- teplota neklesá pod 18oC
v létě se netopí Akva-tera - zázemí
22 – 25 oC
40 – 50 %
- krokodýli
28 – 30 oC
50 – 60 %
- cvrčkárna
30 – 31 oC
40 – 50 %
- záchranná místnost 28 – 30 oC
70 %
26 – 30 oC
60 %
- expozice
V ZOO dochází pravidelně k deratizaci. Desinsekce (zejména kvůli švábům) probíhá ob měsíc. V pavilonu Akva-tera, který je umístěný mimo areál ZOO, se prování desinsekce proti švábům lapači, popřípadě požerovou pastou, nebo manuálně vysavačem.
27
Flora: ve skleníku je široké spektrum druhového složení rostlin a to zejména tropických druhů (J. Afrika, Madagaskar a Kanárské ostrovy). Zoo Praha Místa sběru vzorků: Indonéská džungle (zázemí za akvárii; zázemí; stromové patro; zázemí strojovna; zázemí ryby), Africký dům (zázemí), želvy (skleník), Pavilon kočkovitých šelem (leguáni; kumbál; zázemí terária; tygři – chodba), Pavilon gaviálů. Tabulka č. 10 – lokace Praha (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota
Vlhkost
Poznámka
Indonéská džungle 20 – 30 oC
60 %
- mlžení
70 – 80 %
- automatické kapkové zavlažování
zázemí 22 oC Pavilon gaviálů
20 – 30 oC max. 33 oC o
želvy (skleník)
27 C minimum
leguáni (atrium)
33 oC 27 – 33 oC
někde i 100 % 90 % - suché tropy - vlhkost udržována kropením 1* týdně (pátek)
malé želvy
17 oC v zimě
- není zde možné větrání (pouze pomocí dveří)
přes rok 30 – 35 oC
Flora: V Pavilonu gaviálů - fikus, banánovník, pandán a rostliny z Ameriky (potos, atd.). V Indonéské džungly a u želv (ibišek, bugenvilea). U leguánů jsou zejména rostliny středoamerické (fikus, atd.). Ve skleníku je směs tropických druhů rostlin s hojným zastoupením fikusů a kaktusů. Zoo Ústí nad Labem Místa sběru vzorků: bažanti, medvěd (zázemí), orangutani (hala; zázemí), ptáci (zázemí), opice, lachtani, Pavilon slonů, pekari (zázemí), malé opice, nosorožci, kachny.
28
Tabulka č. 11 – lokace Ústí nad Labem (mikroklima) Místo sběru vzorků Teplota sloni + nosorožci
Max. 22 oC
Vlhkost Poznámka 70 %
- mytí vapkou
Exotárium (terária) 25 oC
- ráno vyšší vlhkost (mytí), večer nižší (větrání) - vlhčení substrátů (vysoká vlhkost)
orangutani + opice
- mytí vapkou (vysoká vlhkost)
lachtani
- v roce 2015 probíhal rekonstrukcí (více než rok nepoužíván
Jako desinfekce se používá 1* týdně savo. Odpady se čistí fixinelou. Na větší plochy se využívají saponáty. Ke kropení a mytí se využívá vapka. Proti švábům a pavoukům se praktikuje DDD. Flora: monstera, fikus, ibišek, pandamos, bromelie. Zoo Zlín-Lešná Místa sběru vzorků: Pavilon slonů, přípravna krmiv, odchovna, Pavilon africkych kopytniků, Tropický Yucatan, + zázemí.
29
4 VÝSLEDKY Druhové složení pavouků bylo ve všech zoologických zahradách z veliké části podobné. Lišilo se v několika druzích, ale zejména v početních stavech jednotlivých druhů pavouků. Tyto počty byly ovlivněné jak umístěním ZOO, tak i mikroklimatickými podmínkami, které se v různých pavilonech, popřípadě ostatních budovách, lišily. V každé ZOO byla nalezena třesavka velká - Pholcus phalangioides, která se v budovách vyskytovala v nejhojnějších počtech. Dále se v ZOO často vyskytovala snovačka skleníková - Achaearanea tepidariorum, snovačka pokoutní - Steatoda bipunctata (Linnaeus, 1758), pokoutník tmavý - Eratigena atrica (Koch, 1843) a p. domácí - Tegenaria domestica (Clerck, 1757). Zoo Brno V Brněnské ZOO byl nejhojnějším druhem Pholcus phalangioides z čeledi třesavkovití. Nejčastěji zastoupenou čeledí byly snovačkovití a to zejména druh Steatoda grossa (Koch, 1838). Byly zde nalezeny dva druhy významné pro českou araneofaunu. Prvním byl Scytodes thoracica (Latreille, 1802) a druhým Triarieris stenaspis. Zoo Děčín Nejpočetnějším druhem byla Achaearanea tepidariorum z čeledi snovačkovití. Druhým nejpočetnějším druhem byl Pholcus phalangioides. Zoo Dvůr Králové V této ZOO byly nejvíce zastoupené druhy Pholcus phalangioides a významný druh Hasarius adansoni (Audouin, 1826), který byl v hojnějších počtech nalezen také v ZOO Plzeň a Praha. Zoo Chomutov Nejčastějším druhem byla Achaearanea tepidariorum. Poměrně hojná zde byla také snovačka Steatoda triangulosa (Walckenaer, 1802).
30
Zoo Jihlava Nejpočetnějším druhem byl zejména Pholcus phalangioides. Poměrně častý zde byl také druh Tegenaria domestica. Velice zajímavým druhem byla Tegenaria parietina, jejíž nález je první pro ČR. Tato ZOO byla, co se týče počtu nalezených druhů, nejchudší. Zoo Liberec Nejpočetnějším druhem byl Pholcus phalangioides, který se zde vyskytoval v nejhojnějším počtu jedinců v rámci všech sledovaných ZOO. Druhý nejčastěji nalezený druh byl Achaearanea tepidariorum. Zoo Olomouc Nejčastěji nalezeným druhem byl Pholcus phalangioides v poměrně vysokém počtu jedinců. Zoo Ostrava V této ZOO byla velice hojná populace druhu Pholcus phalangioides. Častý zde byl také druh Achaearanea tepidariorum. Unikátním druhem, který zde byl nalezen, je Loxosceles rufescens, jehož nález je pro ČR první. Zoo Plzeň Společně s Pražskou zoologickou zahradou se zde vyskytoval největší počet jedinců druhu Achaearanea tepidariorum. Častý byl také Pholcus phalangioides a významný druh Hasarius adansoni, který se zde vyskytoval v poměrně hojném počtu. Zoo Praha Stejně jako v Plzeňské ZOO zde byla početná populace druhu Achaearanea tepidariorum a poměrně častý druh Pholcus phalangioides. Zajímavým druhem zde byl Hasarius adansoni, který byl v této ZOO nalezen v nejhojnějším počtu, a to v tropických pavilonech (Indonésie a u gaviálů).
31
Zoo Ústí nad Labem Nejčetnějšími druhy byla Steatoda grossa a Pholcus phalangioides. Zoo Zlín-Lešná Nejhojnějšími druhy byla Achaearanea tepidariorum a Pholcus phalangioides. Zajímavým nálezem byl druh Coleosoma floridanum. Tabulka č. 12 – vzorky (soupis) Zoologická zahrada/park
Druh/počet jedinců 42
14
35
37
51
61 110 45
83
95
31
Achaearanea tepidariorum
11
1
9
3
31
5
47
7
30
Agelena labyrinthica
1
juvenil
16
7
1
Amaurobius ferox
47 1
1 1
Anyphaena accentuata 2
Araneus diadematus
1 2
Coleosoma floridanum 1
Enoplognatha ovata Eratigena atrica
2
3
1
3
4
1
Ero aphana
1
Gibbaranea bituberculata
1
Harpactea rubicunda
1
Hasarius adansoni
3
Lepthyphantes leprosus
1
11 1
24
1
2 1
Loxosceles rufescens
1
Metellina segmentata 1
Nesticus cellulanus 1
Pachygnatha degeeri Pholcus phalangioides
9
Sitticus pubescens
3
1 2
Scotophaeus scutulatus Scytodes thoracica
8
1 1
32
30
48
32
44
12
15
13
18
3
Steatoda bipunctata Steatoda castanea
1
2
Steatoda grossa
7
2
Steatoda triangulosa
1
1
1
1
1 23
4
5
2
1
2
15
2
7
2 1
Synema globosum 11
Tegenaria domestica Tegenaria ferruginea
1
4
4
2
2
2
1
1
2
1
Tegenaria parietina
1
Tegenaria silvestris
5
Textrix denticulata Triaeris stenaspis
2
2 1
Trochosa terricola
1
Xysticus lanio
V tabulce č. 12 je uvedený soupis druhů pavouků, které se v určitých zoologických zahradách vyskytovaly v uvedeném počtu jedinců. Přesný soupis druhů a množství pavouků, včetně rozdělení pohlaví, a počtu juvenilních jedinců nalezených v jednotlivých místech zoologických zahrad je uveden v přílohách č. 1 – 12.
33
5 DISKUSE V zoologických zahradách se vyskytovalo 7 druhů, které jsou významné pro tuto práci. Konkrétně: Coleosoma floridanum; Ero aphana (Walckenaer, 1802); Hasarius adansoni; Loxosceles rufescens; Scytodes thoracica; Tegenaria parietina a Triaeris stenaspis. Všechny tyto druhy, včetně ostatních, které se v ZOO vyskytovaly, budou dále popsané. Coleosoma floridanum není naším původním druhem a je známá pouze synantropně. Ero aphana je v ČR vzácný druh, který je znám také jako synantropní. Hasarius adansoni, Scytodes thoracica a Triaeris stenaspis jsou pro ČR vzácné druhy, které díky svým mikroklimatickým nárokům (zejména potřeba vyšších teplot) u nás žijí pouze synantropně. Tegenaria parietina doposud nebyla v ČR zjištěna a pro Loxosceles rufescens je to unikátní nález pro celou střední Evropu. Všechny tyto významné druhy, jak se předpokládalo, byly nalezeny v pavilonech se stálou, zvýšenou teplotou a vlhkostí (Amazonie, Yucatán, Indonésie, africké pavilony a tropická terária). Všechny tyto objekty měly udržovanou stálou teplotu okolo 23 až 28 o
C a vlhkost mezi 65 až 80 %. Teplotní výkyvy byly s průběhu roku pouze o pár stupňů.
V těchto pavilonech, případně teráriích, měly tyto druhy i dostatek potravy, a to zejména hmyz, který přežil krmení zvířat. Bylo zde také široké druhové rozpětí cizokrajné flory, jejíž dovoz je jedním z možných důvodů výskytu těchto teplomilných druhů.
5.1 Běžníkovití (Thomisidae) Celosvětově je známo 2 062 druhů, z toho 157 v Evropě a 42 druhů v ČR (Macek, 2006). Mají zpravidla ploché a široké tělo. Zadní dva páry noh jsou mnohem kratší než přední páry. Většinou žijí na vegetaci a kořist loví dvěma dlouhými a silnými páry noh. Oči jsou uspořádány do dvou řad po čtyřech. Některé druhy mají schopnost barvoměny, ke které dochází při lovu podle barvy květu, na kterém na kořist číhá. Samice hlídají kokony, které jsou připředené k různým nadzemním částem rostlin (Buchar & Kůrka, 1998).
34
Synema globosum (Fabricius, 1775) – běžník skvostný V ČR poměrně vzácný druh pavouka vyskytující se v teplých oblastech (indikátor xerotermních společenstev), jako je Jižní Morava, Polabí, Haná a okolí Prahy. Nejčastěji se vyskytuje na květech rostlin na loukách a stepích, kde číhá na kořist. Kokon bývá samicí připředen ke spodní straně květu a hlídá ho až do vylíhnutí mláďat (Machač, 2008 c). Patří mezi naše nejpěknější druhy pavouků díky jeho specifickému vybarvení zadečku (Buchar & Kůrka, 1998). Tento teplomilný, nesynantropní druh byl nalezen v ZOO Zlín-Lešná v pavilonu Tropický Yucatan na vegetaci, ve kterém se vyskytoval náhodně. Pro Město Zlín a jeho okolí je to první nález (Česká arachnologická společnost, 2015). Xysticus lanio Koch, 1835 – běžník poutavý Tento u nás běžný druh žije obvykle ve větvích stromů a keřů, a to zejména v doubravách, dubohabřinách a lužních lesích. Svůj český název dostal podle zvyku samců před spářením spoutat samici pavučinovými vlákny (Buchar & Růžička, 2002). Samice jsou zbarvené šedě a nenápadně. Samci jsou barevnější. Pohybují se po zemi i po vegetaci (Buchar & Kůrka, 1998). Byl nalezen v Pražské ZOO u želv, kam byl nejspíše zanesen s rostlinným krmivem nebo na oblečení, na které se dostal z okolních keřů, popřípadě stromů. Jelikož tento pavouk synantropně nežije, byla zde jeho přítomnost náhodná. Na území Prahy se vyskytoval jistě do roku 1990, toto je novodobý nález (Česká arachnologická společnos, 2015).
5.2 Cedivkovití (Amaurobiidae) Celosvětově je známo 679 druhů, z toho 75 v Evropě a 8 druhů v ČR. Některé druhy žijí v zemních norkách, jiné si vyplétají pavučinou doupě ve tvaru punčošky ve štěrbinách kůry stromů a pod kameny, kde samičky pečují o kokon, později i o mláďata, která přikrmují svými úlovky (Macek, 2006). Čeleď cedivkovití společně s čeledí cedivečkovití má název díky přítomnosti unikátního snovacího ústrojí (kribela), které připomíná sítko přes které je jakoby cezena
35
hmota, která tuhne ve velice jemné vlášení. Punčošky jsou spřádané často i do délky přes 10 cm a z jejich vnějšího kraje vybíhají jednotlivá vlákna upozorňující pavouka na blížící se kořist. Typickým zástupcem je punčoškář zemní – Coelotes terrestris (Wider, 1834), který spřádá typické, trubičkovité pavučiny. Amaurobius ferox (Walckenaer, 1830) – cedivka domovní Synantropně žijící druh žijící zejména na temných a vlhkých místech v bezprostřední blízkosti obytných budov, jako jsou například sklepy, studny a kanalizace (Buchar & Kůrka, 1998). Staví si nálevkovité pavučiny (ve výklencích zdí atd.), které pokrývá jemnou vatou. Tyto modře se lesknoucí kribelátní vlákna jsou po vytlačení snovacími bradavkami vyčesány hřebínkem, který je tvořen brvami na zadním páru nohou (Bellmann, 2004; Buchar & Růžička, 2002). Tento druh byl nacházen zejména ve vlhčích a chladnějších zázemích, a to především pod víky kanalizací. Pro Plzeň, Olomouc a jejich okolí je to nový nález. V Ústí nad Labem byl potvrzený výskyt do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.3 Čelistnatkovití (Tetragnathidae) Celosvětově je známo 947 druhů, z toho 41 v Evropě a 15 druhů v ČR (Macek, 2006). Mnohé druhy mají blízko ke křižákům, nebo z nich byly do čeledi čelistnatkovitých přeřazeni. Splétají stejné typy sítí jako křižáci, a to kolovité. Větší druhy těchto pavouků, jako je například čelistnatka rákosní – Tetragnatha extensa (Linnaeus, 1758), spřádají sítě na vegetaci, zvláště u stojatých vod. Nejsou známé případy agresivity samice při kopulaci. Kokony jsou lepené na spodní strany listů (Buchar & Kůrka, 1998). Síť tvoří obvykle 12 až 20 paprsků. Nejvíce druhů je známo z tropických oblastí. Rod Tetragnatha při odpočinku spočívá v charakteristické poloze, při které má přední nohy natažené a kopíruje s nimi stonek či stéblo trávy (Levi & Levi, 2002).
36
Metellina segmentata (Clerck, 1757) – meta podzimní Rody Meta, Metellina a Zygiella byly do čeledě čelistnatkovitých přeřazeni z čeledě křižákovitých. Metellina segmentata je u nás velice hojná. Pavučiny spřádá na křovinách a vyšší vegetaci. Samičky jsou mnohem méně agresivní, než samičky křižákovitých, a je to pravděpodobně ovlivněno tím, že při námluvách sameček, popřípadě samečci, čekají vedle sítě samičky, dokud se jí nepodaří ulovit kořist a tahají za signální vlákna sítě, aby upozornily, že nejsou kořist. Při kopulaci se jen vzácně stává samec kořistí (Buchar & Kůrka, 1998; Machač, 2008 a). První dva páry noh jsou nápadně delší a to zejména u samců. Obývá zejména okraje lesů a břehy potoků. Je to jeden z nejhojnějších druhů pavouků, vyskytujících se na podzim. Na rozdíl od křižáků má uprostřed sítě prázdné místo, které neobsahuje lepkavá vláka a ve kterém čeká na kořist. Dospělí samci většinou nestaví sítě ani nepřijímají potravu (Machač, 2008 a). Není synantropně žijícím druhem. Byl nalezen v ZOO Zlín-Lešná v pavilonu Tropický Yucatan na vegetaci, kam byl nejspíše zanesen z okolních keřů. Pachygnatha degeeri Sundevall, 1830 – čelistnatka mokřadní Sítě staví pouze nymfy, dospělí jedinci loví aktivně kořist při zemi mezi vegetací na loukách a okrajích lesů a staví jen drobné pavučinové zámotky. Je to náš nejmenší, poměrně hojný druh čelistnatky rodu Pachygnatha (Buchar & Kůrka, 1998; Machač, 2010). Tento druh byl nalezen pouze v ZOO Děčín u drápkatých opic, kam byl pravděpodobně zanesen ošetřovatelem z okolní vegetace. Do roku 2000 je potvrzený výskyt v okolí Děčína (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.4 Koutníkovití (Sicariidae) Celosvětově je známo 122 druhů, z toho 1 v Evropě a v ČR nežijí. Americké druhy jsou velmi jedovaté, přičemž jediný druh žijící v Evropě je jedovatý pouze velmi mírně a ) nejsou známy otravy způsobené kousnutím tímto druhem pavouka (Macek, 2006).
37
Kousnutí amerických druhů koutníků způsobuje nekrotizující a těžce hojitelné rány. Má šest očí ve dvou řadách. První dva páry noh jsou delší než ostatní. Na hlavohrudi mají specifikou skvrnu ve tvaru houslí (Hunt, 2013). Loxosceles rufescens (Dufour, 1820) – koutník ryšavý Je jediným druhem z této čeledi žijící v Evropě. Preferuje sušší, slunná stanoviště, a to zejména skály. Často žije i v okolí budov. Jako všechny druhy rodu Loxosceles je schopen kousnout člověka. Jeho kousnutí není bolestivé, může ovšem docházet k nekrózám, většinou ale způsobuje pouze lokální zčervenání a svědění. Hojení probíhá rychle. Tento druh vykazuje tendenci šířit se v rámci Evropy. Neuvádí se jako cizí nebo invazivní druh, protože je pro Evropu nativní. Ve střední Evropě nebyl doposud jeho výskyt znám (Nentwig et. al., 2016). První potvrzené kousnutí (v roce 1977) bylo zjištěné v Lanikai v Oahu na Havaji, kde byla žena kousnuta do paty. Další kousnutí byly zejména na prstech končetin u lidí, pohybujících se po palivovém dřevu. Jed tohoto pavouka obsahuje faktor ničící buňky a způsobuje tak nekrózu okolních tkání. Ke kousnutí dochází většinou na končetinách, a to horních i dolních. Reakce je individuální a pohybuje se v rozmezí mírného zarudnutí až k vážné destrukci okolní tkáně. Po kousnutí je v onom místě nejprve cítit mírné bodání, které ve vzácných případech přechází v intenzivní bolest. Kousnutí si člověk často všimne až několik hodin později. Okolo kousnuté oblasti vzniká nejprve puchýř, nebo otok. Místo nejprve zarudne a v případech nekrózy se barva tkáně mění od fialové po černou, podle množství odumřelé tkáně. Odumřelá tkáň následně odpadává pryč. Léčení těžších případů může trvat i několik týdnů. Pokud není kousnutí správně léčeno, může dojít i ke gangréně. Při kousnutí se nejprve poškozené místo očistí a desinfikuje, to však nezabrání možné nekróze tkáně a je tak důležité vyhledat co nejrychleji lékařskou pomoc. Pokud ránu chladíme, například pomocí ledu, zpomalujeme tak šíření jedu. Není známo žádné úmrtí způsobené kousnutím tímto pavoukem. Protijed se při léčbě nevyužívá (Nishida & Tenorio, 1993).
38
Byl nalezen v ZOO Ostrava v pavilonu slonů. Tento nález je unikátní nejen pro ČR, ale i pro střední Evropu, ve které se doposud nevyskytoval (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.5 Křižákovití (Araneidae) Celosvětově je známo 2 990 druhů, z toho 136 v Evropě a 43 druhů v ČR. Název křižák vznikl z nápadné kresby ve tvaru kříže, kterou má na zadečku náš hojný křižák obecný (Araneus diadematus Clerck, 1757). Většina druhů staví sítě. Mají osm očí, z nichž prostřední čtyři tvoří čtverec (Macek, 2006). Nejvíce druhů žije v tropech. Většinou spřádají kolové sítě dvojrozměrného charakteru, v jejichž středu sedí. Samci jsou až na výjimky mnohem menší než samice. Zpravidla spřádají každý den novou síť, přičemž starou síť odstraní a nechá z ní pouze obvodový rám a tři prostřední paprsky tvořící písmeno Y. Odstraněná vlákna smotá do klubíčka, rozpustí je stejně jako tělo kořisti a následně pozře. Samečci jsou po kopulaci většinou usmrceni a pozřeni samičkou. Jako upozornění před kopulací při vstupu do samiččiny pavučiny používají samečci tahání za vlákna pavučiny v určitém rytmu, který je specifický pro dané druhy. Zimu přežívají většinou pouze vajíčka v kokonech, které se na jaře líhnou a dospívají až v dalším roce života. Dospělý jedinci zpravidla zimu nepřežijí (Buchar & Kůrka, 1998). Araneus diadematus – křižák obecný Křižákovití jsou pojmenováni podle kresby tohoto našeho velmi hojného druhu pavouka. Má bílou skvrnu ve tvaru kříže na zadečku, která není u dalších druhů tak zřetelně vyvinutá (Buchar & Kůrka, 1998). V případě kousnutí tímto druhem dochází k lokálnímu opuchnutí. Při stavění sítě natáhne nejprve obvodová a nosná vlákna, mezi které následně připevňuje lapací spirálu typického tvaru. Na tyto vlákna nanáší kapičky lepu, který během dvou dnů ztrácí funkčnost a musí tak být neustále obnovován (Reichholf-Riehm, 1997). Byl nalezen v ZOO Plzeň a Ústí nad Labem. Jelikož to není synantropně žijící pavouk a žije většinou na loukách a okrajích lesů (Buchar & Růžička, 2002) byl jeho
39
výskyt v pavilonech čistě náhodný. V Ústí nad Labem byl potvrzený výskyt do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015). Gibbaranea bituberculata (Walckenaer, 1802) – křižák dvouhrbý U nás poměrně rozšířený druh. Žije většinou na slunných stanovištích ve volné přírodě (nesynantropně), kde spřádají sítě na keřích a nízkých rostlinách blízko u země (Buchar & Růžička, 2002). Byl nalezen pouze v Pražské ZOO v pavilonu Indonéské džungle mezi vegetací. Byl sem pravděpodobně dopraven s materiálem, popřípadě zanesen pomocí návštěvníků. V okolí Prahy byl potvrzený výskyt do roku 2000 a v Praze do roku 1990 (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.6 Lepovkovití (Scytodidae) Celosvětově je známo 192 druhů, z toho 7 v Evropě a 1 druh vzácně v ČR. Mají 6 očí ve třech dvojicích. Kořist loví pomocí rychle tuhnoucího sekretu, který prudce vypouští z chelicer. Hlavohruď má opačný tvar, než je u pavouků obvyklé, díky žlázám produkujících sekret, které vyplňují značnou část hlavohrudi a je také větší než zadeček (Macek, 2006). Mají tenké a nápadně dlouhé nohy. Kořist loví na vzdálenost až 2 centimetrů vystříknutím sekretu z chelicer, který kořist přilepí k podkladu. Kořist následně kousnou a vypustí jedový sekret z jiného, menšího páru žláz. Snovací žlázy vyúsťují jako u ostatních pavouků na snovacích bradavkách na zadečku a slouží především k předení zámotků sloužících jako úkryt, a také k předení kokonu, který samička nosí neustále sebou přitištěný ke sternu (Buchar & Kůrka, 1998). Scytodes thoracica (Latreille, 1802) – lepovka jižní Je to jediný druh z této čeledi, který se u nás vyskytuje pouze synantropně, a to zejména v budovách a sklenících ve středních Čechách a na Moravě. Je původem ze Středomoří a nyní se vyskytuje v Evropě, Severní Americe a Asii. Loví pouze v noci a přes den se ukrývá ve štěrbinách zdí (Bellmann, 2004; Machač, 2008 b).
40
Její výskyt je vázaný na teplá, suchá místa a na jižní Moravě a na Slovensku byl zaznamenán například v pekárnách (Buchar & Kůrka, 1998). Nalezen byl také v prostorách zámku v Pardubicích a ve skleníku v Praze (Dolanský, 1998). Byla nalezena pouze v ZOO Brno v tropickém teráriu, kde měla k životu ideální podmínky.
5.7 Ostníkovití (Mimetidae) Celosvětově je známo 152 druhů, z toho 8 v Evropě a 4 druhy v ČR. Jsou to nevelcí pavouci s kulovitým zadečkem a dlouhými dvěma předními páry noh. Nespřádají sítě a často útočí na jiné druhy pavouků v jejich vlastních sítích. Kokon rezavé barvy o velikosti 3 mm má kapkovitý tvar a visí na 20 mm dlouhé stopce (Macek, 2006). Ero aphana – ostník šestiskvrnný Je známý i jako synantropní druh, který je ale v ČR vzácný. Je to pavoukožravý druh, který loví především v noci, kdy tahá za vlákna sítí snovaček, případně mety podzimní, a pavouka kousne do nohy. Kořist bývá často větší než útočník. Přes den sedí s nohama přitaženýma k tělu (Buchar & Kůrka, 1998). Byl nalezen ve stromovém patře Indonéské džungle v Pražské ZOO, kam se pravděpodobně dostal s vegetací, případně tam byl neúmyslně zanesen. V Praze byl jeho výskyt potvrzen do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.8 Plachetnatkovití (Linyphiidae) Celosvětově je známo 4 308 druhů, z toho 1 168 v Evropě a 303 druhů v ČR. Tato čeleď je za skákavkami na druhém místě, co se týče počtu druhů. Větší druhy staví na vegetaci vodorovné sítě ve tvaru plachetky. Menší druhy žijí na půdním povrchu a staví jen drobné sítě. Některé druhy žijí v jeskyních a podzemních prostorách (Macek, 2006). Patří mezi pavouky s velkou vzájemnou tolerancí samců a samiček. Sameček stráví v síti samičky i několik dní a o svých úmyslech informuje samičku pomocí stridulačního ústrojí (Buchar & Kůrka, 1998). Sítě některých druhů nemají lepkavou spirálu. Hmyz do sítě srážejí, následně do něj vpraví jed a přenesou ho pod plachetku. Samičky umísťují kokony především na 41
rostliny. Mláďata často cestují pomocí větru na velké vzdálenosti. V ČR tvoří tato čeleď přibližně třetinu našich druhů pavouků (McGavin, 2002). Lepthyphantes leprosus (Ohlert, 1865) – plachetnatka skalní Tento hemisynantropní druh, který je u nás poměrně hojný, se vyskytuje zejména ve sklepích, sklenících, zemědělských budovách a v jejich okolí (Černý et. al., 1971). Spíše než přírodní stanoviště preferuje budovy a polopřirozená stanoviště. Ve volné přírodě obývá skalní výklenky a podzemní prostory, jako jsou jeskyně a pukliny (Buchar a Růžička, 2002; Nentwig et. al., 2016). V ZOO byl nalézán zejména pod kameny a odloženým materiálem. Ve všech ZOO, ve kterých byl nalezen, nebyl do této doby jeho výskyt potvrzen (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.9 Pokoutníkovití (Agelenidae) Na světě žije 508 druhů, z toho 128 v Evropě a 10 druhů v ČR (Macek, 2006). Je to čeleď čítající přibližně 500 druhů. Tělo je dlouhé 5 až 18 mm a je porostlé peříčkovitými chloupky. Hlavohruď mají přibližně stejné velikosti jako zadeček. Loví z tzv. pavučinové rourky, na kterou je napojená vodorovná pavučina. Vlákna pavouků této čeledi nikdy neobsahují lep. Jsou to převážně temnomilné druhy obývající ve volné přírodě jeskyně a nižší druhy vegetace. Jsou to většinou rovněž synantropní druhy žijící převážně ve sklepích, v podkroví a ve stájích. V pavučinové rource, která není zakončena slepě a může tak sloužit k úniku, probíhá nejen konzumace kořisti, ale i kopulace a zavěšování kokonů s vajíčky (Buchar & Kůrka, 1998). Agelena labyrinthica (Clerck, 1757) – pokoutník nálevkovitý V ČR poměrně hojný druh. Tento druh žije pouze ve volné přírodě. Jeho přítomnost v jediné zoologické zahradě, konkrétně v chovu myší, je tak čistě náhodná. Sítě mohou dosahovat až 50 cm šířky.
42
Samec je většinou po páření, ke kterému dochází okolo června, sežrán (Buchar & Růžička, 2002). Toto je první nález pro Děčín a jeho okolí (Česká arachnologická společnost, 2015). Eratigena atrica – pokoutník tmavý Je to typický synantropní druh žijící v městských zástavbách včetně podzemních prostor a kanalizací. Společně s pokoutníkem stájovým - Tegenaria ferruginea (Panzer, 1804), mají nejdelší nohy z našich pavouků. Žije také ve volné přírodě převážně v jeskyních a pod kameny (Buchar & Kůrka, 1998). Je to dlouho žijící druh (až čtyři roky). Při nedostatku potravy opouští svou pavučinu (Bellmann, 2004). Typickým příkladem kolonizace je obec Kamenice, ve které se tento pavouk začal vyskytovat až od roku 1978, díky výstavbě garáží a budov městského typu (Buchar & Kůrka, 1998). Tento druh se vyskytoval v polovině zoo, a to většinou v zázemí pavilonů a ve stájích. Pro Plzeň a její okolí je toto první potvrzený výskyt. Ve všech ostatních městech, ve kterých byl nalezen, je potvrzený výskyt do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015). Tegenaria domestica – pokoutník domácí Tento druh je drobnější a má nápadně kratší nohy než ostatní pokoutníkovití. Jsou tomu přizpůsobené i jeho sítě, které jsou také mnohem menších rozměrů. Je to častý synantropně žijící druh lovící v lidských příbytcích hmyz od much až po rybenky (Buchar & Kůrka, 1998). Díky jeho synantropnímu stylu života je v Americe nazýván také „house spider“, což by se dalo do češtiny přeložit jako domácí pavouk (Roth, 1968). Tento druh byl v ZOO poměrně hojný a díky jeho fixaci na budovy s vyšší teplotou (synantropně žijící druh) byl nalézán zejména v teráriích a zázemích různých tropických pavilonů.
43
Tegenaria ferruginea (Panzer, 1804) – pokoutník stájový Stejně jako pokoutník tmavý patří k našim největším pavoukům. Tento pokoutník, jak již jeho název napovídá, preferuje synantropní styl života v hospodářských budovách venkovského typu. Ve volné přírodě žije převážně v dutinách stromů (Buchar & Kůrka, 1998). Byl nalezen v pěti zoologických zahradách a to převážně v suchých budovách s vyšší teplotou. V Ústní nad Labem, Praze a Ostravě byl potvrzený výskyt do roku 2000. V ostatních městech, ve kterých byl nalezen, je toto první potvrzený výskyt (Česká arachnologická společnost, 2015). Tegenaria parietina – pokoutník zední Tento pokoutník je poměrně vzácný, nesynantropní Evropský pavouk žijící od Severní Afriky přes Asii až na Srí Lanku. (Ramírez et. al., 2004). Byl nalezen pouze v Jihlavské ZOO v teráriu rosničky včelí. Je to významný nález, neboť se jedná o první nález druhu z území České republiky (Nentwig et. al., 2016). Tegenaria silvestris Koch, 1872 – pokoutník lesní Menší druh pokoutníka s tmavě pruhovanými nohami. Není synantropně žijícím druhem (Buchar & Růžička, 2002). Jelikož to není synantropně žijící druh, byl nalezen pouze v Ostravské ZOO, konkrétně v zázemí. Tento výskyt byl náhodný a jedinec pocházel pravděpodobně z okolního lesa, ve kterém se nachází areál zoologické zahrady. V Ostravě je potvrzený výskyt do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015). Textrix denticulata (Olivier, 1789) – pokoutník ocasatý Teplomilný, nesynantropně žijící druh, který žije převážně v lesích. Je to menší druh pavouka. Je to u nás zřídka se vyskytující druh pavouka (Holec & Pokorný, 2009). Jedinci byli nalezeni pouze v ZOO Ústí nad Labem v počtu 5 kusů. Jelikož to není synantropně žijící druh pavouka a byl nalezen pouze v pavilonech menších opic a
44
orangutanů, ve kterých je díky omývání stěn vodou poměrně vysoká vlhkost a mimo jiné i vyšší teplota, dá se předpokládat jeho vztah k těmto mikroklimatickým hodnotám. Zajímavé je, že jeho synantropní výskyt nebyl doposud zaznamenán a tradičně se vyskytuje ve stepích a lesostepích. V Ústí nad Labem byl jeho výskyt potvrzen do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.10 Skákavkovití (Salticidae) Celosvětově je známo 5 121 druhů, z toho 309 v Evropě a 68 druhů v ČR. Sítě k lovu předou jen některé tropické druhy. Naše skákavky vytvářejí jenom zámotky, v nichž odpočívají, svlékají kutikulu, přezimují a hlídají kokon s vajíčky (Macek, 2006). Mají protáhlé tělo s vysokou hlavohrudí a krátkýma, silnýma nohama, z nichž oba zadní páry slouží ke skákání. Mají osm očí, které jsou uspořádány do třech řad. Poslední tzv. třetí řada je umístěna vzadu a je tvořena jedním párem očí, který vnímá pouze pohyb. Pokud skákavka těmito oči zaznamená pohyb, otočí se, aby si objekt prohlédla předníma očima. Ke kořisti se nejprve připlíží na vzdálenost trojnásobné délky těla (15 mm), načež následuje skok. Samci jsou menší než samice, mají ale nepoměrně větší chelicery a jsou pestřeji zbarveni. Na předních nohách mohou míst různé útvary z různě dlouhých chlupů, které hrají roly při zásnubních tancích (Buchar & Kůrka, 1998). Hasarius adansoni – skákavka skleníková Tato skákavka prvně popsaná v Egyptě je kosmopolitním druhem žijícím v tropech a subtropech včetně ostrovů. U nás se vyskytuje nehojně (pouze synantropně) ve vytápěných budovách, a to zejména ve sklenících a zoologických a botanických zahradách. V tropických a subtropických oblastech je běžná ve volné přírodě. Samice zapřádají bílé kokony do spár a prohlubní ve zdech a stěnách (Buchar & Růžička, 2002; Kůrka et. al., 2015). Tento druh byl v rámci této práce nalezen ve třech zoologických zahradách (Dvůr Králové, Plzeň a Praha). Jeho výskyt byl vázaný na budovy se stálou, vyšší teplotou jako jsou tropické, subtropické a africké pavilony, případně skleníky. Největší populace byla objevena v Pražské ZOO a to v tropických pavilonech Indonéská džungle 45
a Pavilon gaviálů, ve kterých se jedinci pohybovaly prakticky všude. Doposud byl tento druh udáván pouze z Prahy a Brna, tedy pro Plzeň a Dvůr Králové jsou to první nálezy (Česká arachnologická společnost, 2015). Sitticus pubescens (Fabricius, 1775) – skákavka okenní V ČR hojný druh žijící na suchých, slunečných místech (zejména skalách a zdech) ve výšce 0,5–2 m nad zemí (Macek, 2006; Černý et. al., 1971). Byl nalezen pouze v Chomutovské ZOO. Jelikož to není synantropně žijící druh pavouka, jednalo se o náhodný nález. Pro Chomutov je toto první nález (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.11 Skálovkovití (Gnaphosidae) Celosvětově je známo 1990 druhů, z toho 372 v Evropě a 71 druhů v ČR. Jsou to mrštní běžci lovící na povrchu půdy, tak zvaném epigeonu. Jako úkryt jim slouží pavučinové komůrky pod kameny a dřevem, kde také samičky hlídají kokon. Větší druhy jsou jednobarevné (černá, nebo hnědá). Menší mravencomilné druhy jsou lesklé a tvarem i pohyby těla napodobují mravence (Macek, 2006). V tenkostěnné komůrce dochází i ke svlékání a páření. Dospělý sameček vyhledá úkryt s nedospělou samičkou. K páření dochází po ukončení její ekdyze (svlékání), kdy ještě samička není schopna na samečka zaútočit. Jak již napovídá název čeledi, jsou to volně žijící pavouci, kteří preferující suchý a slunný skalnatý podklad (Buchar & Kůrka, 1998). Jsou to noční lovci a přes den jsou v úkrytu. Kokon je diskového tvaru (Levi & Levi, 2002). Scotophaeus scutulatus (Koch, 1866) – skálovka domácí Tento v ČR hojný druh obývá zejména různé typy lesů. Jak napovídá její český název, nachází se také v budovách a parcích (Černý et. al., 1971; Buchar a Růžička, 2002). Byl nalezen v ZOO Chomutov ve skladu, kam se nejspíše dostal z okolního lesa. Pro Chomutov a jeho okolí je to první potvrzený nález (Česká arachnologická společnost, 2015). 46
5.12 Slíďákovití (Lycosidae) Celosvětově je známo 2 320 druhů, z toho 260 v Evropě a 65 druhů v ČR. Jsou to volně žijící pavouci. První řada očí je složena ze čtyř nejmenších, nad kterými je umístěna druhá řada složená ze dvou největších očí. Poslední dvě oči tvoří třetí řadu. Samičky nosí kokon připředený ke snovacím bradavkám a později mláďata na hřbetě. Zajímavý je jejich název v angličtině (Wolf spiders) či v němčině (Wolfspinnen), což se dá přeložit jako vlčí pavouci (Macek, 2006). Některé druhy staví sítě, některé obávají podzemní nory (výjimečně s padacími dvířky), většina druhů však pavučiny nepoužívá. Slíďáci jsou jedni z nejběžnějších pavouků v Evropě. Jsou to druhy epigeické (pohybují se a loví pouze na povrchu půdy), až na slíďáka dřevomilného – Acantholycosa lignaria (Clerck, 1757), který běhá nejčastěji po padlých kmenech stromů. Sameček je menší než samice s pestřejšími barvami. Před kopulací po objevení samičí stopy sameček začne signalizovat svůj úmysl předním párem končetin a klepat do suchého listí. Po tom, co zaujme samičku, se pomalu přibližuje, přičemž samička nejprve signalizuje hrozbu a následně samečkovi dovolí vlézt si přes hlavohruď mezi předním párem nohou na ni (Buchar & Kůrka, 1998). Trochosa terricola – slíďák zemní; Thorell, 1856 Je nejhojnější a nejmenší slíďák z rodu Trochosa. Žije zejména na okrajích lesů, skal a polí. Žije 3 až 4 roky, a to podle toho, zda se jedinec vylíhl z prvního, nebo druhého kokonu. Samice při kopulaci (20 minut až dvě a půl hodiny) upadá do úplného znehybnění, které může trvat i 10 minut po sestoupení samečka z jejího hřbetu (Buchar & Kůrka, 1998). Kokony jsou bílé, kulovitého tvaru a jsou předeny v uzavřené podzemní komůrce, kde jsou ke snovacím bradavkám připevňovány pouze někdy. Před vylíhnutím kokon samice zahrabává v komůrce. Mláďata poté nosí nějaký čas na zadečku (Buchar & Růžička, 2002). Nález tohoto nesynantropně žijícího druhu slíďáka pouze v Ostravské ZOO byl náhodný a do přízemí Pavilonu hrochů se dostal náhodou z lesa, který obklopuje téměř 47
celý pavilon. V Ostravě byl jeho výskyt potvrzen do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.13 Snovačkovití (Theridiidae) Na světě žije 2 295 druhů, z toho 222 v Evropě a v ČR 66 (Macek, 2006). Tato čeleď je s více než 2000 druhy jednou z nejpočetnějších čeledí běžně se vyskytujících pavouků. K lovu kořisti využívají sítě. Některé druhy jsou zavěšené ve středu sítě, jiné loví z úkrytu na okraji pavučiny. Oproti ostatním příbuzným čeledím svou kořist nežvýkají (mají málo, nebo žádné zoubky na chelicerách). Většina druhů má oválný zadeček a osm očí (Levi & Levi, 2002; McGavin, 2002). Několika druhy je zastoupená ve volném prostředí, některé naopak žijí výhradně v lidských obydlích (Buchar & Kůrka, 1998). Achaearanea tepidariorum – snovačka skleníková Tento druh byl velice hojný ve všech zoologických zahradách s výjimkou ZOO Brno, ve které jsem ho ve zkoumaných prostorách neobjevil. Ve všech ZOO byl nacházen nejčastěji na suchých místech. Jelikož je to pavouk, který v našich podmínkách žije běžně synantropně (sklepy, stáje, atd.), byl nacházen téměř všude (tropické pavilony i chladná zázemí). Nejčastějšími místy nálezu byly tmavé rohy zdí, případně okraje okenic a spodní strany regálů. Tento druh byl často nacházen ve větších skupinách a s množstvím kokonů. V Ostravě a v Praze byl výskyt potvrzen do roku 2000 a v okolí Olomouce do roku 2015. V ostatních městech, kde byla nalezena, jsou toto první potvrzené výskyty (Česká arachnologická společnost, 2015). Coleosoma floridanum – snovačka floridská Tento druh je v ČR a na Slovensku vzácný, a vyskytoval se pouze synantropně ve vytápěných sklenících. Z rodu Coleosoma se do Evropy rozšířila pouze Coleosoma floridanum na lodích přepravujících tropické rostliny. Typickou lokalitou pro tento druh je Florida. Vyskytuje se také na několika ostrovech v Karibiku, v Africe, Indii, Polynésii, Havaji, Taiwanu, Japonsku, Číně atd. Díky jeho závislosti na vysoké teplotě a
48
vlhkosti se dá předpokládat, že se pomocí dovozu tropických druhů rostlin rozšířil téměř po celém světě. První nález v Evropě pochází z roku 1964 z botanické zahrady ve Velké Británii. Nalézán bývá nejčastěji na vegetaci. Vyskytuje se také v botanické zahradě v Bratislavě, Brně a Praze. U těchto pavouků je výrazný pohlavní dimorfismus (Šestáková et. al., 2013). Její výskyt je společně s Triarieris stenaspis znám také z Botanic Garden of the University of Debrecen v Maďarsku (Pfliegler, 2014). Nalezena byla také v botanických zahradách ve Švýcarsku, konkrétně v Basilei (Hänggi & Straub, 2015). Vyskytoval se pouze v ZOO Zlín a pro ČR je to poměrně vzácný druh (Buchar, 2015). V okolí ZOO se nachází značné množství lesů. Dá se tak předpokládat, že se tento druh dostal do tropického pavilonu Yucatán necíleně samovolně, popřípadě mohl být přinesen s krmením, nebo na oblečení. Enoplognatha ovata (Clerck, 1757) – snovačka oválná Je to jedna z našich nejhojnějších druhů snovaček. Většinou žije ve volné přírodě, kde spřádá sítě na nízkých keřích, popřípadě bylinách s pevným, dřevnatým koncem (Buchar & Kůrka, 1998). Tato snovačka byla nalezena pouze v Liberecké ZOO v pavilonu žiraf. Její výskyt v tomto pavilonu byl spíše náhodný. V Liberci byl její výskyt potvrzený do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015). Steatoda bipunctata – snovačka pokoutní Tento druh je jedním z představitelů našich synantropních druhů snovaček. Z větších měst jí v posledních letech vytlačuje zejména Steatoda grossa a Steatoda triangulosa. Preferuje tmavá místa (Buchar & Růžička, 2002). U této snovačky je stridulace (vytváření zvuku pomocí stridulačního ústrojí - osténky na předním okraji zadečku, které tře o jemné rýhy na předohrudi) vnímatelná i pro lidské ucho (Buchar & Růžička, 2002; Bellmann, 2004).
49
Tento druh byl nalezen v ZOO Chomutov a Liberec zejména na okrajích oken a vrchních částech vegetace. V Chomutově, Liberci a jejich okolí je toto první potvrzený výskyt (Česká arachnologická společnost, 2015). Steatoda castanea (Clerck, 1758) – snovačka kaštanová Tato snovačka byla nalezena v polovině zoologických zahrad, neboť je to poměrně častý, synantropně žijící druh pavouka (Buchar & Růžička, 2002). V Ústí nad Labem byl poslední výskyt evidován do roku 2000. V ostatních městech, ve kterých byla nalezena, je toto první potvrzený výskyt (Česká arachnologická společnost, 2015). Steatoda grossa – snovačka domácí Tato snovačka je u nás jedním z nejčastěji synantropně žijících druhů pavouků. Jen vzácně se vyskytuje ve volné přírodě (Machač, 2009 d). V ZOO byla velice hojná, přičemž největší populace byla nalezena v zoologické zahradě v Ostravě, kde byla takto hojná díky příznivým podmínkám v zázemí, sklepě a v podkroví Pavilonu hrochů. Ve Dvoře Králové a Zlíně byl toto první potvrzený výskyt. V ostatních městech, kde byla nalezena, byl poslední výskyt k roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015). Steatoda triangulosa – snovačka půdní Tento teplomilný druh u nás žije pouze synantropně v budovách a ve střední Evropě je poměrně vzácný (Dolanský, 1998; Reichholf & Steinbach, 1997). Byla nalezena v celkem pěti ZOO a to v převážné většině v tropických pavilonech a teráriích. Ve Dvoře Králové a Chomutově byl toto první potvrzený výskyt (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.14 Šestiočkovití (Dysderidae) Celosvětově je známo 494 druhů, z toho 297 v Evropě a 8 druhů v ČR (Macek, 2006). Tento druh má snížený počet očí, přičemž přední řadu očí tvoří pouze 2 oči (2 přední 50
středný vymizely) a zadní řada je složená ze 4 očí. U některých jeskynních rodů žijících mimo naše území dochází k úplné redukci očí. U šestiočkovitých a segestrovitých byl zjištěn nejmenší počet chromozomů u pavouků. U několika druhů pouze 6 až 9 chromozomů, přičemž naše ostatní druhy mají podle RNDr. Jiřího Krále, CSc. 22 až 28 chromozomů, pouze cedivky jich mají okolo 40. Žijí v pavučinovém zámotku, který v noci opouští za účelem lovu. Tato čeleď jako kořist údajně preferuje suchozemské korýše, jako jsou například tzv. stínky. Na tuto čeleď u nás připadá nejvíce informací o kousnutí pavoukem. Většina druhů žije v Evropě (Levi & Levi, 2002; Macek, 2006; Buchar & Kůrka, 1998). Harpactea rubicunda (Koch, 1838) – šestiočka ryšavá Tento v ČR hojný pavouk obývá zejména lesy a kamenité stráně. Je to hemisynantropní druh. Před den je ukrytý ve svém pavučinovém zámotku a v noci loví (Machač, 2009 a; Buchar & Růžička, 2002). Jedná se druh pavouka, který u nás nejčastěji způsobuje kousnutí člověka. Na podzim se stěhuje do obytných prostor, kde může snadno dojít ke kontaktu s člověkem a při ohrožení se brání kousnutím. Má dlouhé koncové drápky chelicer, které jí umožňují probodnutí lidské pokožky a vpravení jedu do krve. Tento jed však není pro člověka nebezpečný, má pouze lokální účinky a bolest přirovnatelná k následkům slabého vosího bodnutí mizí do 24 hodin (Buchar & Kůrka, 1998). Tento druh byl nalezen v ZOO Dvůr Králové na podzim (3. 9. 2015) v pavilonu Ptačí svět, kde chtěl přečkat zimu. Byl to první potvrzený výskyt tohoto druhu ve Dvoře Králové a jeho okolí (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.15 Šplhalkovití (Anyphaenidae) Celosvětově je známo 508 druhů, z toho 7 v Evropě a 2 druhy v ČR (Macek, 2006). Šplhalky mají nohy přizpůsobené ke šplhání po listech stromů a keřů (dva drápky a místo třetího chomáček přilnavých chloupků). Tyto chloupky jsou umístěné i na břišní straně tarzů a metatarzů. Na spodní straně listů spřádají podélné komůrky se dvěma východy na protilehlých stranách (Macek, 2006; Buchar & Kůrka, 1998).
51
Anyphaena accentuata (Walckenaer, 1802) – šplhalka keřová Naše hojná šplhalka žijící na listech nízkých stromů a keřů. Nymfy přežívají zimu pod kůrou stromů nebo v listové podestýlce a na jaře začínají dospívat (Buchar & Kůrka, 1998). Tento druh byl nalezen pouze v ZOO Zlín-Lešná v pavilonu kopytníků, kam se nejspíše dostal náhodou z okolního lesa, který obklopuje a částečně vyplňuje celý areál ZOO. Ve Zlíně je to první nález tohoto druhu, pouze v jeho okolí byl výskyt potvrzen do roku 2000 (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.16 Temnomilovití (Nesticidae) Celosvětově je známo 204 druhů, z toho 42 v Evropě a 1 druh v ČR. Jsou to příbuzní snovaček. Jak jejich název napovídá, žijí na silně zastíněných místech, a to zejména ve sklepech a jeskyních. Ve výklencích si staví malou síť. Samička nosí kokon s vajíčky připředený ke snovacím bradavkám (Buchar & Kůrka, 1998; Macek, 2006). Nesticus cellulanus (Clerck, 1757) – temnomil sklepní Je to jediný druh z této čeledi žijící v ČR. Je to typický hemisynantropní druh vázaný na temnotu a vlhko. Žije i v krasových jeskyních a podél potoků (Buchar & Kůrka, 1998). Přede si nepravidelnou a řídkou plachtovitou pavučinu, z které se táhnou směrem dolů lapací vlákna pokrytá lepem (Bellmann, 2004). V ČR je to poměrně hojný, skrytě žijící pavouk. Po vylíhnutí kokonu ho samička ze snovacích bradavek zavěsí do sítě, popřípadě připlete ke stěně v blízkosti sítě. Mláďata žijí určitou dobu v blízkosti sítě a následně žijí samostatně (Machač, 2009 b). V Ostravské ZOO byl nalezen ve sklepě (zázemí) pavilonu hrochů, kde měl ideální podmínky z hlediska nízké intenzity světla a vysoké vlhkosti. Pro Ostravu je toto první nález tohoto druhu (Česká arachnologická společnost, 2015).
52
5.17 Třesavkovití (Pholcidae) Celosvětově je známo 969 druhů, z toho 83 v Evropě a 3 druhy v ČR. Jsou to pavouci s neobvykle dlouhýma nohama. Zadeček je od hlavohruďi oddělený tenkou stopkou. Síť tvoří řídká, nepravidelně uspořádaná vlákna. Jejich název pochází podle obranného mechanizmu, při kterém v nebezpečí rychle rozkmitají tělo na dlouhých nohách a pozorovateli se tak ztratí. Samičky přenáší kokon v chelicerách (Macek, 2006). Nejvíce druhů žije především v tropických jeskyních. Vajíčka jsou do kokonu spojená lepkavým sekretem, který vytváří samička při kladení. Kořist omotávají vlákny pomocí čtyř párů noh, usmrtí jí jedem a následně vysají všechny tkáně hmyzího těla výkonným savým žaludkem. Tento proces vysávání trvá až 24 hodin (Buchar & Kůrka, 1998). Samičky žijí společně se samci. Existuje i několik malých, velmi vzácných rodů (1 až 3 mm), které žijí převážně v jeskyních, nalezených v Americe, Africe a Asii (Levi & Levi, 2002). Pholcus phalangioides – třesavka velká Tento druh u nás pravděpodobně nebyl původní a byl k nám dovezen z tropických zemí se zásilkami ovoce a zeleniny. V dnešní době je to jeden z nejčastěji synantropně žijících druhů, a ve volné přírodě ho téměř nenalezneme (Buchar & Kůrka, 1998). Je hojný téměř všude. Pavučiny s hrubými oky si staví především v rozích místností. Jako kořist mu i přes jeho subtilní vzhled slouží často i velké druhy pavouků, jako například pokoutníci (Bellmann, 2004). Klouby na nohou jsou nápadné a tmavší než zbytek těla. Na hlavohrudi má jednotnou tmavou skvrnu. Vyhledává především teplá místa. Často je k vidění například na toaletách, díky čemuž si vysloužila přezdívku "hajzlpavouk". Údajně vyhledává prostory, kde teplota neklesá pod 9°C (Machač, 2009 c). Byla nalezena v každé ZOO, ve kterých byla často nejhojnějším druhem pavouka. V jejích sítích byly často k vidění obalené jiné druhy pavouků, a to zejména pokoutníkovití. V Praze byl poslední potvrzený výskyt k roku 2000. Pro ostatní města,
53
kromě Brna, Děčínu a Ústí nad Labem, ve kterých jsou potvrzeny současné nálezy), jsou toto první potvrzené výskyty (Česká arachnologická společnost, 2015).
5.18 Vzokanovití (Oonopidae) Celosvětově je známo 487 druhů, z toho 27 v Evropě a 2 druhy v ČR. Pavouci v této čeledi jsou malé druhy, jejichž délka nepřesahuje 3 mm. Většinou mají 6 očí, ale některé druhy mají pouze 4 nebo 2 či, případně u některých druhů oči úplně chybí. U nás žijí pouze synantropní druhy s vysokými tepelnými nároky, a to zejména ve sklenících a botanických zahradách. Samičky kladou nejčastěji pouze jen dvě vajíčka (Macek, 2006). Žijí především v tropech a to od savan, přes pouště až po deštné pralesy. Na zadečku mohou mít různé kutikulární destičky (Buchar & Kůrka, 1998; Korenko et. al., 2014). Triaeris stenaspis – vzokan americký Tento synantropně žijící druh pochází ze Střední Ameriky. Pro Evropu není nativním, ale naopak cizím druhem (Nentwig et. al., 2016). Je také možné, že pochází ze Západní Afriky (Korenko et. al., 2014). Jako první nálezy pocházely z botanické zahrady v Bratislavě na Slovensku a od druhu, který byl předtím nalezen v Čechách – Oonops domesticus (Dalmas, 1961) se lišil 3 kutikulárními sklerity, které kryly jeho zadeček (Buchar & Kůrka, 1998). Je to partenogenetický druh pavouka. Ve zdejších podmínkách jako kořist upřednostňuje chvostoskoky. A odmítá například mšice, mouchy a mravence. Předpokládá se tedy, i díky jeho speciální lovecké taktice (nepoužívá pavučinu), která je ideální pro lov chvostoskoků, že je specializovaným dravcem. Ke kořisti (především chvostoskoci) se přiblíží, skočí na ni a za hlavu jí vstříkne jed, který kořist během pár sekund imobilizuje. Je takto schopen ulovit až dvakrát větší kořist, než je on sám. Aby zabránil ztrátě kořisti po vstříknutí jedu se jí drží do té doby, dokud není plně paralyzovaná (Korenko et. al., 2014; Platnick et. al., 2012).
54
Dosud nebyl v ČR nalezen jedinec samčího pohlaví (je to partenogenetický druh). V Evropě se tento druh vyskytuje ve Velké Británii, Francii, Belgii, na Slovensku a ve Finsku (Korenko et. al., 2007; Pfliegler, 2014). Že je tento druh partenogenetický potvrzuje také studie, při které se ze všech nakladených vajíček vylíhly pouze samice. Dospělé samice pocházely z botanické zahrady Masarykovy univerzity. Každá byla umístěná ve zvláštní nádobě a byla pozorována až do její smrti (Korenko et. al., 2009). Tento druh byl nalezen pouze v ZOO Brno, a to v hojné populaci v pavilonu Exotárium, konkrétně v substrátu jednoho tropického terária.
55
6 ZÁVĚR Tato bakalářská práce byla zaměřena především na druhy, jejichž výskyt u nás není znám, případně rozšíření míst výskytu ostatních druhů. Jelikož byli pavouci loveni v budovách a pavilonech zoologických zahrad a sklenících, jednalo se především o druhy synantropní. Díky zahraničnímu obchodu a turismu jsou různé druhy, nejen pavouků, necíleně vnášeny do našich podmínek. Tyto introdukované druhy se vyskytují například v zoologických a botanických zahradách. Díky našemu chladnému podnebí žijí tyto teplomilné druhy nejčastěji synantropně v budovách, ve kterých je stálá vysoká teplota a vlhkost. Nejpočetnějšími druhy, které se vyskytovaly ve většině ZOO byly především Achaearanea tepidariorum, Pholcus phalangioides a Steatoda grossa, což jsou naše typické, synantropní druhy. V ZOO se vyskytovalo také pár druhů, jako například Araneus diadematus, Metellina segmentata, Synema globosum, či Xysticus lanio, což jsou druhy nesynantropní. Nevyskytovaly se v hojnějších počtech a do budov byly nejspíše zaneseni s krmivem, vegetací, či na oblečení návštěvníků. Nejzajímavějším nálezem byl druh Loxosceles rufescens v ZOO Ostrava, jehož nález je unikátní pro celou střední Evropu a Tegenaria parietina v ZOO Jihlava, jejíž výskyt nebyl doposud v ČR zjištěn. Dalšími významnými synantropními druhy nalezenými v ZOO byly Coleosoma floridanum, Ero aphana, Hasarius adansoni, Scytodes thoracica a Triaeris stenaspis. Tyto druhy jsou u nás poměrně vzácné a vyskytují se pouze na určitých územích. Z výsledků je patrné, že v ZOO jsou především pro synantropní pavouky ideální podmínky k životu. Díky těmto podmínkám je možné, aby některé druhy jako Loxosceles rufescens mohly kolonizovat nová stanoviště, ve kterých by bez lidských sídel nemohly přežít. Člověk díky těmto objektům neúmyslně vytváří naprosto nové ekosystémy.
56
Díky této bakalářské práci se mohou aktualizovat místa výskytu jednotlivých druhů u nás a upozornit na nově introdukované druhy, jejichž nálezy jsou přímým důkazem jejich schopnosti kolonizovat nová místa, a to zejména budovy, jejichž mikroklima je podobné jejich přirozenému prostředí.
57
7 LITERÁRNÍ ZDROJE BUCHAR J., 2015: Jak dlouho ještě budeme objevovat v naší přírodě druhy pavouků, které už popsali evropští arachnologové před nástupem 20. století?. Živa, 2015(5): 106– 107. BUCHAR J. & KŮRKA A., 1998: Naši pavouci. Vyd. 1. Praha: Academia, 154 s. BUCHAR J. & RŮŽIČKA V., 2002: Catalogue of spiders of the Czech Republic. Vyd. 1. Praha: Peres, 349 s. BELLMANN H., 2004: Pavouci: Naše nejvýznamnější druhy. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 94 s. ČEJKA T., 2006: K používaniu pojmu ,,synantropný,, v zoocenológii. Malakologický bulettin. [online]. Bratislava: Ústav zoologie SAV [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://mal-bull.blogspot.cz/2006_05_01_archive.html ČERNÝ V., DANIEL M. & BARTOŠ E., 1971: Klíč zvířeny ČSSR IV. Vyd. 1. Praha: Academia, 603 s. ČESKÁ ARACHNOLOGICKÁ SPOLEČNOST, 2015: Arachnology. [online]. [cit. 2016-03-25]. Dostupné z: http://arachnology.cz/ DOLANSKÝ J., 1998: Tři vzácné druhy pavouků na Pardubickém zámku. Vč. sb. přír. – Práce a studie, 1998(6): 155–156. FOKT M., 2008: Zoologické zahrady České republiky a okolních zemí. Vyd. 1. Praha: Academia, 398 s. KORENKO S., HAMOUZOVÁ K. & PEKÁR S., 2014: Trophic niche and predatory behavior of the goblin spider Triaeris stenaspis (Oonopidae): a springtail specialist?. Journal of Arachnology, 42(1): 74–78. KORENKO S., ŘEZÁČ M. & PEKÁR S., 2007: Spiders (Araneae) of the family Oonopidae in the Czech Republic. Arachnologische Mitteilungen, 2007(34): 6–8.
58
KORENKO S., ŠMERDA J. & PEKÁR S., 2009: Life-history of the parthenogenetic oonopid spider, Triaeris stenaspis (Araneae: Oonopidae). European Journal of Entomology, 106(2): 217–223. LEVI H. W. & LEVI L. R., 2002: Spiders and their kin. Golden Guide. New York: St. Martin's Press, 160 s. HÄNGGI A. & STRAUB S., 2015: Storage buildings and greenhouses as stepping stones for non-native, potentially invasive spiders (Araneae) – a baseline study in Basel. Arachnologische Mitteilungen, 51(51): 1–8. HES O., HONSA V., JIROUŠEK V., MOUCHA P. & TRÁVNÍČEK J., 2003: Podmínky chovu plazů v zajetí: včetně velikosti a základního vybavení chovného zařízení, způsobu chovu, výživy, odchytu a transportu. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 80 s. HOLEC M. & POKORNÝ R., 2009: Výsledky průzkumu fauny pavouků a teplotních měření v jeskyních na vrchu Bořeň u Bíliny. Studia oecologica, 3(1): 50–57. HOLEČKOVÁ D. & DOUSEK J., 2006: Podmínky chovu savců volně žijících druhů v zajetí: doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat včetně velikosti a základního vybavení zařízení pro chov, způsobu chovu, výživy, odchytu a přepravy. Vyd. 3. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 68 s. HUNT H. G., 2013: Family Sicariidae. Australian Government - Department of the Environment [online]. Australia: Australian Faunal Directory [cit. 2016-03-15]. Dostupné z: http://www.environment.gov.au/biodiversity/abrs/online-resources/fauna /afd/taxa/9197cc65-2800-4714-9ea6-3aed5cc42a09 HUDEC K., KOLIBÁŠ J., LAŠTŮVKA Z, PEŇÁZ M. & kol., 2007: Příroda České republiky: průvodce faunou. Vyd. 1. Praha: Academia, 439 s. JASIČ J., 1984: Entomologický náučný slovník. Slovníky a encyklopédie. Vyd. 1. Bratislava: Príroda, 674 s. KŮRKA A. & KOVAŘÍK F., 2003: České názvy živočichů V. – Pavoukovci (Arachnida) I. Pavouci (Araneae) a štíři (Scorpiones). Vyd. 1. Praha: Národní muzeum, 167 s.
59
KŮRKA A., ŘEZÁČ M., MACEK R. & DOLANSKÝ J., 2015:
Pavouci České
republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 624 s. MACHAČ O., 2008 a: Metellina segmentata - meta podzimní [online]. Natura Bohemica [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/metellinasegmentata/? MACHAČ O., 2008 b: Scytodes thoracica - lepovka jižní [online]. Natura Bohemica [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/scytodes-thoracica/? MACHAČ O., 2008 c: Synema globosum - běžník skvostný [online]. Natura Bohemica [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/synema-globosum/? MACHAČ O., 2009 a: Harpactea rubicunda - šestiočka ryšavá [online]. Natura Bohemica [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/harpactearubicunda/? MACHAČ O., 2009 b: Nesticus cellulanus - temnomil sklepní [online]. Natura Bohemica [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/nesticuscellulanus/? MACHAČ O., 2009 c: Pholcus phalangoides - třesavka velká [online]. Natura Bohemica [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/pholcusphalangoides/? MACHAČ O., 2009 d: Steatoda grossa - snovačka domácí [online]. Natura Bohemica [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/steatoda-grossa/ MACHAČ O., 2009 e: Uloborus plumipes – pakřížák chluponohý [online]. Natura Bohemica [cit. 2016-01-02]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/uloborusplumipes/ MACHAČ O., 2010: Pachygnatha degeeri - čelistnatka mokřadní [online]. Natura Bohemica [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://www.naturabohemica.cz/pachygnathadegeeri/? MACEK R., 2006: http://www.pavouci-cz.eu
Pavouci
[online].
60
[cit.
2016-03-05].
Dostupné
z:
MCGAVIN G., 2002: Insects, spiders, and other terrestrial arthropods. Vyd. 2. New York: Dorling Kindersley, 259 s. NENTWIG W., BLICK T., GLOOR D., HÄNGGI A. & KROPF C., 2016: Spiders of Europe [online]. [cit. 2016-03-05]. Dostupné z: www.araneae.unibe.ch. NISHIDA G. M. & TENORIO J. M., 1993: What bit me?: identifying Hawai'i's stinging and biting insects and their kin. Honolulu: University of Hawaii Press, 72 s. PFLIEGLER W. P., 2014: Records of some rare and interesting spider (Araneae) species from anthropogenic habitats in Debrecen, Hungary: Ritka és érdekes pókfaj (Araneae) adatok debreceni antropogén élőhelyekrő. e-Acta Naturalia Pannonica, 2014(7): 143–156. PIKULA J., SEDLÁČKOVÁ J. & BANĎOUCHOVÁ H., 2012: Ekologie pro veterinární lékaře s ohledem na kvalitu a bezpečnost potravin. Vyd. 1. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, 143 s. PLATNICK N. I., DUPÉRRÉ N., UBICK S. & FANNES W., 2012: Got Males?: The Enigmatic Goblin Spider Genus Triaeris (Araneae, Oonopidae). American Museum Novitates, 3756: 1–36. REICHHOLF-RIEHM H., 1997: Hmyz a pavoukovci. Vyd. 2. Praha: Knižní klub, Průvodce přírodou, 288 s. REICHHOLF J. H. & STEINBACH G., 1997: Die grosse Enzyklopadie der Insekten, Spinnen und Krebstiere. Bd. 1 & 2. Vyd. 1. Deutschland: Bertelsmann-Lexikon-Verlag, 359 s. RAMÍREZ M. J., GRISMADO C. & BLICK T., 2004: Notes on the spider family Agelenidae in southern South America (Arachnida: Araneae). Revista Ibérica de Aracnología, 2004(9): 179–182. RŮŽIČKA V. & DOLANSKÝ J., 2014: Pavouci České republiky. Pavouk: Zpravodaj České arachnologické společnosti, 20(37): 2–4.
61
ROTH V. D., 1968: The Spider Genus Tegenaria in the Western Hemisphere (Agelenidae). American Museum Novitates, 2323: 1–34. ŠESTÁKOVÁ A., CHRISTOPHORYOVÁ J. & KORENKO S., 2013: A tropical invader, Coleosoma floridanum, spotted for the first time in Slovakia and the Czech Republic (Araneae, Theridiidae). Arachnologische Mitteilungen, 45(45): 40–44. TAUCARE-RÍOS A., BRESCOVIT A. D. & CANALS M., 2013: Synanthropic spiders (arachnida: araneae) from Chile. Revista Ibérica de Aracnología, 2013(23): 49–56.
62
8 SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – soupis vzorků (ZOO Brno) Příloha č. 2 – soupis vzorků (ZOO Děčín) Příloha č. 3 – soupis vzorků (ZOO Dvůr Králové) Příloha č. 4 – soupis vzorků (ZOO Chomutov) Příloha č. 5 – soupis vzorků (ZOO Jihlava) Příloha č. 6 – soupis vzorků (ZOO Liberec) Příloha č. 7 – soupis vzorků (ZOO Olomouc) Příloha č. 8 – soupis vzorků (ZOO Ostrava) Příloha č. 9 – soupis vzorků (ZOO Plzeň) Příloha č. 10 – soupis vzorků (ZOO Praha) Příloha č. 11 – soupis vzorků (ZOO Ústí nad Labem) Příloha č. 12 – soupis vzorků (ZOO Zlín-Lešná)
63
9 PŘÍLOHY Příloha č. 1 – soupis vzorků (ZOO Brno) lokace
druh
♂ ♀ Σ
Exotárium
Pholcus phalangioides
3
Steatoda castanea
1
Steatoda grossa
3 2
Triaeris stenaspis juvenil terária
9
Pholcus phalangioides 1 Scytodes thoracica
1
Steatoda triangulosa
1
juvenil
1
Pholcus phalangioides
1
Tegenaria ferruginea
1
juvenil
5
2
Pholcus phalangioides 3 1 juvenil
Pavilon opic
4
1
Pavilon šelem (Tygří skály) Eratigena atrica
Safari
20
2
5
2
Steatoda grossa
1 1
Eratigena atrica
1
juvenil
5
2
Příloha č. 2 – soupis vzorků (ZOO Děčín) lokace
druh
♂ ♀ Σ
opice
Achaearanea tepidariorum Steatoda castanea
3 2
juvenil Odchovna myší
5
Agelena labyrinthica
1
Pholcus phalangioides
1
juvenil přípravna krmiv
2
Achaearanea tepidariorum 1 juvenil
4 3
2 64
10
hadi
Pholcus phalangioides
1
juvenil
9
8
hlavní budova
Pholcus phalangioides
1 1
2
šelmy
Pholcus phalangioides
1 2
5
tropy
juvenil
2
juvenil
3
kachny + drápkaté opice Pachygnatha degeeri
1
3 10
juvelil
9
Expozice Rajské ostrovy Achaearanea tepidariorum 2 5 Pholcus phalangioides
1
juvenil
11
19
Příloha č. 3 – soupis vzorků (ZOO Dvůr Králové) lokace
druh
♂ ♀ Σ
skleník
Steatoda triangulosa
1
Steatoda grossa
1
juvenil
7
Pavilon ptačí svět Harpactea rubicunda
1
Hasarius adansoni
1 1
Lepthyphantes leprosus
1
Pholcus phalangioides
3
Steatoda grossa
11
1
juvenil hlavní pavilon
9
3
Achaearanea tepidariorum
1
Hasarius adansoni
1
juvenil
4
6
Příloha č. 4 – soupis vzorků (ZOO Chomutov) lokace
druh
♂ ♀ Σ
terária (návštěvní prostor) Tegenaria ferruginea juvenil
1
3 2
65
sklad
Scotophaeus scutulatus
1
Steatoda castanea
1
Tegenaria ferruginea
1
juvenil zimoviště
2 4
Achaearanea tepidariorum Steatoda bipunctata
6 2 1 21
Steatoda triangulosa juvenil terária
12
Pholcus phalangioides
1
Steatoda triangulosa
1
juvenil želvy + zmije
3 3
8
Lepthyphantes leprosus
1
Sitticus pubescens
1
Steatoda bipunctata
1 11
juvenil zázemí
9
8
Achaearanea tepidariorum
3
Scotophaeus scutulatus
1
juvenil
6
10
Příloha č. 5 – soupis vzorků (ZOO Jihlava) lokace
druh
opice
Achaearanea tepidariorum Pholcus phalangioides
♂ ♀ Σ 1 5
juvenil
4 8
Amazonský pavilon (Rosnička včelí)
Tegenaria parietina
1
Amazonský pavilon (strojovna)
Achaearanea tepidariorum
1
Pholcus phalangioides
3
juvenil Amazonský pavilon (opice)
4
Pholcus phalangioides Tegenaria domestica juvenil
Amazonský pavilon (návštěvní prostory)
66
7
18 1
15
1 2
2 4
Achaearanea tepidariorum
1
Pholcus phalangioides
3
9 6
juvenil Amazonský pavilon (zázemí)
2
Tegenaria domestica
1
Pholcus phalangioides
2
juvenil Amazonský pavilon (Rohatka ozdobná)
1 3
Tegenaria domestica
1
juvenil
7 3
2
Amazonský pavilon (Pralesnička batikovaná) Pholcus phalangioides
1
2
juvenil
1
Amazonský pavilon (Pralesnička harlekýn)
juvenil
1
1
Afrika (kaloně - chodba)
juvenil
1
1
Afrika (WC)
Tegenaria domestica
1
juvenil Afrika (kaloně)
9
8
Tegenaria domestica
3
juvenil
5
2
Afrika (želvy, trnorepy a mangusty)
Tegenaria domestica
1
1
šatna
Pholcus phalangioides
3
4
juvenil
1
Příloha č. 6 – soupis vzorků (ZOO Liberec) lokace
druh
♂ ♀ Σ
Pavilon šelem(návštěvní prostory) juvenil Pavilon žiraf 1
2
Achaearanea tepidariorum
2
Pholcus phalangioides
1
juvenil Tropický pavilon (zázemí)
1
juvenil Pholcus phalangioides
Pavilon šelem
Achaearanea tepidariorum Pholcus phalangioides
2 1 1 4
1 10 3
Enoplognatha ovata juvenil 67
3
1
juvenil Pholcus phalangioides
6
5
Tegenaria ferruginea Pavilon žiraf 2
5
2
Pholcus phalangioides
surikaty
2
1 1 1
3
zemědělská místnost
Achaearanea tepidariorum 1 1
3
Pholcus phalangioides Pavilon opic
Achaearanea tepidariorum
2
Pholcus phalangioides
3 3
juvenil Tropický pavilon
3
Pholcus phalangioides
8 6
juvenil pandy
3 2
Steatoda bipunctata
1
juvenil
1
Eratigena atrica
1 1
juvenil antilopy
1
Pholcus phalangioides
2
juvenil Achaearanea tepidariorum
3
Pholcus phalangioides
3
Tegenaria domestica
1
Achaearanea tepidariorum
19
Eratigena atrica
1 2 2
Tegenaria domestica
3
juvenil
14
40
13
Achaearanea tepidariorum 2 Pholcus phalangioides
2
juvenil
1
Příloha č. 7 – soupis vzorků (ZOO Olomouc) lokace
3
7
Pholcus phalangioides
administrativní budova
7
1
juvenil konírna
7
5
Lepthyphantes leprosus
zebry
21
7
Pholcus phalangioides
plameňáci
11
druh
♂ ♀ Σ
Jihoamerický pavilon Achaearanea tepidariorum 1 1 Pholcus phalangioides juvenil
1 4
68
7
5
terária 1
Pholcus phalangioides
1 3
juvenil terária 2
7
Pholcus phalangioides
3
juvenil hroši
Achaearanea tepidariorum
2 3 3
Steatoda castanea
1
juvenil Pholcus phalangioides
2 3
Pholcus phalangioides
2 4
12
6
Achaearanea tepidariorum 1 Amaurobius ferox
1
Pholcus phalangioides
1 1
juvenil Pavilon žirafy
12
7
juvenil plameňáci
27
18
juvenil opice (chodba)
6
3
Pholcus phalangioides
malé opice
11
7
3
Pholcus phalangioides
1 4
Eratigena atrica
1
juvenil
13
19
Příloha č. 8 – soupis vzorků (ZOO Ostrava) lokace
druh
♂ ♀ Σ
Pavilon slonů
Loxosceles rufescens Pholcus phalangioides Tegenaria domestica
1 2 2 15 1
juvenil
9
Pavilon hrochů (zázemí - podkroví) Pholcus phalangioides Steatoda grossa Tegenaria domestica
1 1 4 12 1
juvenil Pavilon hrochů (zázemí)
5
Achaearanea tepidariorum 1 Eratigena atrica Pholcus phalangioides
1 10 3
Nesticus cellulanus
1
69
juvenil zázemí
4
Achaearanea tepidariorum
1
Eratigena atrica
1
Pholcus phalangioides Steatoda grossa
2 2 22 1 2
Tegenaria silvestris
1
juvenil karanténa (zázemí)
12
Pholcus phalangioides juvenil
vydry (zázemí)
Pholcus phalangioides juvenil Achaearanea tepidariorum juvenil Eratigena atrica
karanténa
Pholcus phalangioides
2
1 8 26 1
juvenil Achaearanea tepidariorum Pholcus phalangioides Steatoda grossa juvenil
1
3 5 22 14 2 1 13 2 6 2
Pholcus phalangioides
4
Steatoda grossa
3 33
juvenil Pavilon hrochů (přízemí)
1 3 12
15
Indonésie (zázemí)
Pavilon hrochů (nad výběhem)
1
7
Pholcus phalangioides
Pavilon hrochů (zázemí - sklep)
7
4
Achaearanea tepidariorum
karanténa (zázemí - chodba)
1 2
26
Pholcus phalangioides
1 2
Steatoda grossa
1 3 20 1
Trochosa terricola juvenil
12
Příloha č. 9 – soupis vzorků (ZOO Plzeň) lokace
druh
♂ ♀ Σ
zázemí Akva-tera
Achaearanea tepidariorum 7 Pholcus phalangioides 70
1
28
Steatoda grossa
1
Tegenaria domestica
2
juvenil želvy
12
Achaearanea tepidariorum
1
Hasarius adansoni
7
Pholcus phalangioides
1
juvenil podzemí
Achaearanea tepidariorum 1
Eratigena atrica
1
Pholcus phalangioides
1
juvenil Achaearanea tepidariorum
1
Araneus diadematus
1
Hasarius adansoni
2
Pholcus phalangioides
1
Achaearanea tepidariorum
3
Pholcus phalangioides
3
Steatoda grossa
1
9
10
3
Amaurobius ferox
1
Hasarius adansoni
1
Pholcus phalangioides
1
Eratigena atrica
1
juvenil
10 6
Akva-tera expozice Achaearanea tepidariorum 2
4
Hasarius adansoni
1
Pholcus phalangioides
2
Steatoda grossa
1
juvenil pavilon Z
13
4
juvenil žirafy
2 7
juvenil ptáci + šelmy
10
1
Araneus diadematus
skleník
51
21
11
Pholcus phalangioides
2
Steatoda grossa
1
juvenil
1
71
4
Příloha č. 10 – soupis vzorků (ZOO Praha) lokace
druh
♂ ♀ Σ
Indonéská džungle (zázemí za akvárii)
Achaearanea tepidariorum 4
7
Hasarius adansoni
1
juvenil Indonéská džungle (zázemí)
3
Achaearanea tepidariorum 2
19
Hasarius adansoni
1
1
Pholcus phalangioides
2
juvenil Indonéská džungle (stromové patro)
1
Ero aphana
1 3
4
Pholcus phalangioides
3
Steatoda triangulosa
1
juvenil
4
Gibbaranea bituberculata
1 1
Pholcus phalangioides juvenil Indonéská džungle (zázemí, ryby)
Steatoda triangulosa
1
želvy
5
Pholcus phalangioides
1
Steatoda grossa
2
Steatoda triangulosa
5
Tegenaria domestica
2 4
Eratigena atrica
1
Pholcus phalangioides
1
21
23
16
Pholcus phalangioides
2
Xysticus lanio
1
72
9
11
Achaearanea tepidariorum 1
juvenil
12
5 3
juvenil želvy (skleník)
1
Hasarius adansoni juvenil
Africký dům (zázemí)
49
31
Indonéská džungle (zázemí, strojovna Achaearanea tepidariorum Hasarius adansoni
28
3
Achaearanea tepidariorum 5 Hasarius adansoni
15
3
Pavilon kočkovitých šelem (leguáni)
Hasarius adansoni
Pavilon kočkovitých šelem (kumbál)
1
4
juvenil
3
juvenil
1
Pavilon kočkovitých šelem (zázemí, terária) Pholcus phalangioides juvenil Pholcus phalangioides
Pavilon gaviálů
Hasarius adansoni juvenil
Pholcus phalangioides
♂ ♀ Σ 1
juvenil medvěd (zázemí)
orangutani (hala)
Amaurobius ferox
1
Pholcus phalangioides
1
Tegenaria ferruginea
1
Pholcus phalangioides
1
juvenil
6
1
7
1
Textrix denticulata juvenil
5
Achaearanea tepidariorum
1
Pholcus phalangioides
1
juvenil
10
Pholcus phalangioides
1
Textrix denticulata
1
juvenil lachtani
1 4
orangutani (zázemí) Tegenaria domestica
opice
23
20
Textrix denticulata
ptáci (zázemí)
3
2
juvenil
8
Pholcus phalangioides 73
2
2
1 3
Příloha č. 11 – soupis vzorků (ZOO Ústí nad Labem)
bažantnice
4
3 6
Pholcus phalangioides
druh
2 2
Pavilon kočkovitých šelem (tygři - ulička)
lokace
1
1
12
10
13
Steatoda grossa
1
juvenil Pavilon slonů
1
Pholcus phalangioides
1
juvenil opice (zázemí)
Achaearanea tepidariorum 1
2
1
Steatoda triangulosa
2
juvenil Achaearanea tepidariorum 1
1
Pholcus phalangioides
1
1
6
Tegenaria domestica
1
juvenil Achaearanea tepidariorum
1
Pholcus phalangioides
2
Steatoda grossa
5
Textrix denticulata
2
26
16
Steatoda castanea
2
Steatoda grossa
1
juvenil kachny
26
15
juvenil nosorožci
11
5
Steatoda grossa
malé opice
7
6
Araneus diadematus
pekari (zázemí)
3
2
8
1
2
3
Pholcus phalangioides
1
Příloha č. 12 – soupis vzorků (ZOO Zlín-Lešná) lokace
druh
♂ ♀ Σ
Pavilon slonů
Achaearanea tepidariorum
9
Lepthyphantes leprosus
1
Pholcus phalangioides
1 1
Steatoda castanea
1
Tegenaria ferruginea
1
juvenil
9 74
23
přípravna krmiv
Lepthyphantes leprosus
1
Metellina segmentata Pholcus phalangioides odchovna
1 2 5
Achaearanea tepidariorum
6
Pholcus phalangioides
2
Steatoda grossa
1
Tegenaria ferruginea
1
juvenil
1
Pholcus phalangioides
2
juvenil
1
4
Achaearanea tepidariorum 2 10 Pholcus phalangioides
1 3
Steatoda grossa
1
juvenil Tropický Yucatan
17
7
Pavilon africkych kopytniků Anyphaena accentuata
Tropický Yucatan (zázemí)
9
28
11
Achaearanea tepidariorum 2 1 Coleosoma floridanum
1 1
Pholcus phalangioides
1
Synema globosum juvenil
1 3
75
10
