MEDIÁLNÍ POKRYTÍ – SPOLEČNOST SAFINA únor 2013
PODNIKATEL: Investice, která se vyplatí 22. 02. 2013 Libor Křapka, manažer linie investičních kovů, SAFINA Náklad: 11 000 Cena zlata kontinuálně roste už dvanáctým rokem. Předpokládám, že letos překoná hranici 2000 USD za trojskou unci. Ačkoliv názory na její vývoj nejsou vždy jednotné, s tímto pohledem se ztotožňují i analýzy několika renomovaných světových finančních institucí -např. švýcarské banky UBS nebo jednoho z největších kapitálových fondů na světě PIMCO. Můžeme také říci, že zlato posiluje nejen ve své nominální hodnotě v amerických dolarech, ale také v českých korunách, což je pro český trh jistě důležitá informace. Důvody pro tato očekávání jsou nestabilita hlavních finančních trhů, pokračující uvolňování měnové politiky v USA a Evropě a s tím související nízké úrokové sazby a vysoká inflační očekávání ve vyspělých ekonomikách. Stoupající ceně zlata rovněž pomáhá pomalu se blížící nový fiskální útes v USA. Trh s investičními kovy v České republice je v porovnání se sousedním Německem a Rakouskem poměrně mladý. U nás je drženo 0,7 g investičního zlata na hlavu, zatímco v Německu 100 g na hlavu. Předpokládám, že se tento rozdíl bude do budoucna snižovat. K výraznému růstu zájmu o investiční kovy došlo po roce 2004, kdy naše republika vstoupila do Evropské unie a zavedla tzv. institut investičního zlata. To znamená, že investiční zlato bylo osvobozeno od DPH. Zájem o drahé kovy stále roste, a to jak mezi finančními odborníky, tak podnikateli a širokou veřejností. Drahé kovy se postupně stávají běžnou součástí investičního portfolia. V blízké budoucnosti se z hlediska četnosti a obliby vyrovnají tradičním finančním nástrojům, jako je např. stavební spoření, penzijní pojištění nebo spořicí účet v bance. Kromě investičního zlata očekávám i vzestup ceny stříbra. Jeho hodnota může v tomto roce dosáhnout 40 USD za trojskou unci. Ačkoliv se vyznačuje vyšší mírou rizika investice, a není proto, na rozdíl od zlata, úplně vhodné pro investory, kteří zrovna nemilují riziko, má jiné výhody. Jde o kov, který je široce uplatňován v průmyslu, hlavně elektrotechnickém, sklářském, automobilovém a samozřejmě také ve šperkařství. Pro ilustraci, v českém průmyslu se ročně zpracuje asi 150 tun stříbra, patnáctkrát méně zlata, 8 tun platiny, 4 tuny palladia a kolem 0,5 tuny rhodia. Tato čísla zahrnují využití drahých kovů v ČR, a to jak v rámci nejrůznějších průmyslových aplikací, výroby, vědy a výzkumu, tak také investičních kovů. Velmi specifickou roli má stříbro, ale také jiné drahé kovy, v lékařství a ve farmacii. Rozvoj tohoto použití drahých kovů je v poslední době skutečně dynamický. Stříbro má své místo v lékařství díky antibakteriálním účinkům, platina je využívána k výrobě cytostatik, která úspěšně bojují s karcinomy. Je jen otázkou času, kdy se na tomto poli objeví nový převratný objev. Pak bude zapojení drahých kovů do léčby a farmacie výrazně větší a zlato, stříbro, platina, rhodium a palladium ještě víc přispějí k zdravějšímu a delšímu životu. Kromě medicíny a farmacie se drahé kovy úspěšně uplatňují také v ekologii. Platinové kovy, mezi něž kromě platiny patří také rhodium a paladium, jsou kvůli snižování nežádoucích emisí CO2 používány v katalyzátorech spalovacích motorů. Legislativa Evropské unie, kterou následně uplatňuje i Česká republika, už určila, že v nadcházejících třech letech dojde k dalšímu zpřísnění maximálních přípustných emisních limitů u zdrojů emisí (průmyslové výrobny, dopravní prostředky a další konečné
výrobky produkující emise). Toto nařízení má z dlouhodobého hlediska výrazně pozitivní vliv na využití platinových kovů a zájem o ně. Očekávám, že se letos bude hodnota platiny pohybovat od 1450 do 1700 USD za trojskou unci a palladia od 600 do 750 USD za trojskou unci. V letošním roce se předpokládá globální zvýšení těžby drahých kovů, zejména zlata a stříbra, asi o 2 %. Jejich těžba je často spojena s jistými geopolitickými riziky. Např. z minulého roku lze připomenout stávky a konflikt v jihoafrickém platinovém dole Marikana, který zastavil těžbu, a v důsledku toho vyletěla cena platiny okamžitě nahoru. V České republice se v současné době i přes probíhající diskuze žádné drahé kovy netěží. Největší potenciál mají v této oblasti historicky etablované země jako Jihoafrická republika, Čína, USA a Rusko. Na významu ovšem získávají i další africké země Tanzanie a Ghana, kde se velmi rozvíjí těžba zlata.
TECHNET.IDNES.CZ: Místo, kde zlato najdete i na smetáčku. Jak se v Česku vyrábí zlatá cihla 11. 02. 2013 Jan Kužník Ve firmě SAFINA najdete drobounké šupinky zlata i na smetáčku, kterým se ometají pracovní stoly. Pořádek musí být, a tak i úklidové nářadí musí být pečlivě zabaleno, aby ani mikrogram drahého kovu nepřišel vniveč. Podívejte se, jak se i z odpadu vyrábí zlaté cihly. Na stole před námi leží 4,5 milionu korun. Ve zlatě. Když slévač Stanislav Vácha přesypává poničené zlaté šperky do tavícího kelímku, cítím já i kameraman takové jemné mrazení v zádech. "Jaký to je pocit, dotýkat se takového množství zlata," ptáme se zvídavě a trochu hloupě pana Novotného, který má na starosti výrobu zlatých granulek (odborně granálií) ze zlatého písku. "No, takový obyčejný," odpovídá nám po chvilce váhání a mně dochází, že ptát se v Safině na jakékoliv podobné otázky, ať už ohledně platiny nebo třeba stříbra, je prostě nesmysl. Každému z vyškolených odborníků projde denně rukama několik desítek kilogramů drahých kovů v nejrůznějších podobách.
Zlato tady najdete i na smetáčku, který se pečlivě balí do plastového pytlíku, aby ani miligram kovu nepřišel nazmar. Vniveč nepřijde nic, ani šupinky zlata, které by teoreticky mohly spadnout na zem nebo se zachytit na pracovních oděvech. Podlahu čistí speciální stroje s lapači kovů, stejně tak oblečení se pere ve speciální prádelně, kde se drahé kovy zachytávají. "Skládka odpadu" Všechno začíná ve skladu výkupu. Na první pohled to vypadá jako sklad úhledně srovnaného harampádí. Různě zohýbané plechy, tištěné spoje ze starých počítačů, nevzhledné šedivé kovové kvádry, desky, tabule a válce. Mít něco takového doma, určitě to vyhodíte. Jenže to, co tady před námi leží a omylem by skončilo v popelnici, je zlato. Zlato, platina, stříbro. Desítky kilogramů drahých kovů. Právě sem přijíždějí firmy, ale i jednotlivci, od kterých společnost SAFINA, a.s. odpad s obsahem drahých kovů vykupuje. Najdete zde klenotnický odpad i kaly plné stříbra z průmyslových podniků. Tady začíná i cesta zlaté investiční cihly. Aby bylo vůbec možné odhadnout, kolik zlata (nebo jiného kovu) v různorodém odpadu je, musí se nejprve provést takzvaná homogenizace. Při ní se odpad roztaví do slitku, ve kterém je podíl obsažených kovů všude stejnoměrný. Nyní stačí odebrat vzorek, poslat jej do laboratoře a zákazník už ví, zda šperky po babičce byly opravdu z čtrnáctikarátového, nebo jen kočičího zlata. Tavení netrvá déle než třicet minut a je samozřejmé, že zákazník je u procesu přítomen, aby měl jistotu, že opravdu všechen materiál, co přinesl, je roztaven do slitku. S analýzou v laboratoři (u zlata se provádí takzvaná kupelace) celá akce nepřesáhne tři hodiny. Postup je z pohledu zákazníka podobný jako v palírně. Tam přivezete jablka a dostanete za ně pálenku. Do Safiny přivezete zlato (nebo jiný drahý kov) a dostanete zlatou cihlu (nebo jiný výrobek). Ta pochopitelně není vyrobena přesně z toho zlata, které jste přivezli (to ta pálenka také většinou ne), ale díky provedené homogenizaci a rozboru vzorku máte naprostou jistotu, že dostáváte shodný ekvivalent. Podobné je to například u zlatníků, kteří sem přivezou "zlatý odpad" a odvezou si zlaté polotovary (pruty, desky, dráty, atd.), ze kterých zase mohou vyrábět šperky. Je to uzavřený koloběh. Kapalné zlato v baňce a zlatý písek Zlato projde tavírnou několikrát. Poprvé ještě spolu s odpadem při homogenizaci a podruhé, když se ze slitku již ryzího zlata vyrábí finální polotovar (pruty, dráty, tabule, válce, atd.) nebo třeba zlatá cihla. Než však přijde na řadu druhé tavení, je potřeba takzvaně vyrafinovat ze směsi drahého kovu a odpadu právě jen ten drahý kov. Rafinace může probíhat několika způsoby. V Safině k ní v případě zlata využívají lučavku královskou, které se také říká královská voda a je známa již od 14. století. Tato žlutohnědá kyselina rozpustí všechny příměsi, které se během procesu dají poměrně jednoduše oddělit (různými způsoby redukce). Na konci je ryzí zlato, respektive zlatý písek s čistotou 99,99 procenta. V jednu chvíli je však zlato, stejně jako ostatní prvky při rafinaci lučavkou, kapalné. Této vlastnosti využil za války maďarský chemik George de Hevesy. Aby ukryl před nacisty dvě zlaté Nobelovy ceny Maxe von Laueho a Jamese Francka, rozpustil je v lučavce a zdánlivě obyčejnou tekutinu postavil v baňce na poličku. Až do konce války si "tekutých" medailí nikdo nevšiml. Nobelova společnost je pak znovu odlila z původního zlata, které de Hevesy z roztoku vysrážel. Z vysráženého zlatého písku nedělají v Safině medaile, ale zlaté granálie (granulky). Písek se takzvaně nasádkuje do kelímku (jednoduše se do něj vysype) a vloží se do indukční pece. Tady se průchodem elektrického proudu zahřeje až na teplotu liquidu (tedy teplotu tání, která je u zlata 1 064 stupňů Celsia). To je teplota, při které je kov tekutý a neobsahuje už žádné pevné částice. Přelitím tekoucího
zlata do vody vzniknou ony požadované granulky. Ty už samy o sobě mohou být finálním výrobkem na prodej. My si z nich však vyrobíme zlatou cihlu. Musíme tedy zpět do tavírny. Není cihla jako cihla Vítá nás poměrně intenzivní pískot. To si píská indukční pec, ve které se znovu taví zlaté granálie. Tentokrát se musí zahřát asi o 100 až 150 stupňů nad teplotu liquidu. To proto, aby při odlévání do formy hmota "nezamrzla". Z jiného důvodu se plamenem předehřívá i samotná kovová forma. Plamenem se začadí, a tím vznikne izolační vrstva, která brání i tomu, aby se horký kov k formě natavil. Kelímek, ve kterém se kov taví, bývá vyroben z čistého grafitu nebo z různých směsí. Existují například jílovo-grafitové kelímky. Důvod je zřejmý: materiál musí dobře izolovat, aby kov nechladl příliš rychle. Na přiloženém videu je také dobře vidět, jak se tavič v tekutém zlatu prohrabuje kusem zuhelnatělého dřeva. I tento rituálně vypadající proces má svůj význam. Aby nedocházelo k nežádoucí oxidaci zlata, je celý povrch taveniny zakryt uhlím. Kousky uhlíků z dřevěné "měchačky" tak procesu jenom prospívají. Výroba zlaté cihličky probíhá podobným způsobem, jen v "trochu" menším měřítku. Vše probíhá na stole za použití jednoho hořáku a výrazně menší pece. Za pár minut leží na stole opravdová zlatá cihla. S kolegou fotografem si do ní po vychlazení ve vodě oba zkoušíme kousnout. A ono to opravdu funguje. V cihličce zůstávají otisky našich zubů. Je pravá, 24karátová. Než se z ní však stane investiční cihla, musí si zaletět do Švýcarska. Tam sídlí rafinérie PAMP, která má povolení zlato certifikovat. Teprve v ní dostane cihla finální vzhled a ražbu se značkou, puncem a certifikátem. Zatímco investiční cihla je z ryzího zlata, kov k výrobě šperků většinou ryzí nebývá. Takové zlato je totiž příliš měkké a šperky z něj by logicky takové byly také. Proto se "míchá" slitina se stříbrem, mědí, zinkem, palladiem nebo niklem. Některými oblíbené bílé zlato vznikne právě díky příměsí palladia a niklu. Na závěr jen pro zajímavost: v posledních třech měsících se výkupní cena zlata pohybuje v rozpětí zhruba 930 až 1 000 korun za gram. Cena je ovlivněna aktuálním fixem na Londýnské burze a kurzem koruny k dolaru. Vzít si trochu zlatého roztoku domů Také vás to napadlo? Přelít rozpuštěné zlato z baňky do PET lahve musí být přeci dílem okamžiku. Jenže je tu jedno velké ale. Kromě toho, že podnik je chráněn speciálními bezpečnostními kamerami, strážní službou a namátkovými kontrolami, roztok by stejně neprošel přes citlivé detektory kovů. Samozřejmě by záleželo na tom, jak silný (nasycený) roztok by to byl. I ten nejcitlivější detektor má totiž nějaký minimální detekční limit. Ten se však u takovýchto profesionálních přístrojů blíží nule. Nehledě na to, že veškerý materiál je přesně evidován a průběžně se provádí bilance stavu. http://technet.idnes.cz/safina-jak-se-vyrabi-zlata-cihla-d3x/tec_reportaze.aspx?c=A121203_114227_tec_reportaze_kuz
EURO.E15.CZ: Jak dnes zhodnotit vydělané peníze? 21. 02. 2013 Libor Křapka, manažer linie investičních kovů, Safina Mnoho podnikatelů se v dnešní době obává ztráty hodnoty vydělaných peněz. Není se čemu divit, sledují vývoj ekonomiky a poměrně racionálně si všímají jednotlivých symptomů tohoto vývoje, například očekávají inflaci. Proto se snaží svoje peníze zhodnotit jiným způsobem než je uložit v bance. Vidím to poslední dobou často, lidé obecně opouštějí i dříve oblíbené klasické finanční produkty a raději zvolí nákup fyzického zlata nebo jiného drahého kovu. Investiční zlato má několik nesporných výhod – je osvobozeno od 21procentní DPH, je trvalým uchovatelem hodnoty a dá se použít víceméně po celém světě. Ostatní drahé kovy, jako je stříbro, platina, palladium a rhodium, jsou závislé na hospodářském cyklu a vývoji v průmyslu. Dnešní doba, kdy se nacházíme převážně v recesi, je výhodná pro nákup právě i těchto kovů, jelikož jsou jejich ceny poměrně nízké. Při současném vývoji ekonomické situace v Evropě a USA je téměř jisté, že cena zlata bude dále růst. K prolomení hranice 2000 amerických dolarů za trojskou unci bezesporu dojde, je to jen otázkou času. Očekávám, že to bude v průběhu letošního roku. Hodnota tohoto kovu v české měně kontinuálně roste, nicméně objevují se i kritici této investice. Nedůvěra v nákup investičního zlata většinou pramení z obav o jeho dostatečně rychlou likviditu. Musím přiznat, že někdy jsou tyto obavy oprávněné, v České republice dnes existuje zhruba 200 společností, které nabízejí investiční zlato. V roce 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie a začalo pro nás také platit osvobození investičního zlata od DPH, se obchodováním s investičním zlatem zabývaly pouze dvě společnosti, obě jsou na trhu dodnes. Nárůst je tedy raketový, proto je pro zákazníka velmi důležité zvolit si subjekt, který mu v budoucnosti požadovanou likviditu zajistí. V České republice vychází průměr držení investičního zlata na 0,7 g na hlavu, v Německu je to 150 g na hlavu. Tento rozdíl se však do budoucna bude výrazně zmenšovat, zlato a ostatní drahé kovy již nejsou v hledáčku jen odborných investorů, ale mnohem širší veřejnosti, která se zajímá o cesty, jak svoje finanční prostředky uchovat a zhodnotit do budoucna, třeba po prodeji firmy, její části nebo v rámci pravidelných příjmů. http://euro.e15.cz/profit/jak-dnes-zhodnotit-vydelane-penize-959034
E15 – PROFIT: Jak dnes zhodnotit vydělané peníze? 18. 02. 2013 Libor Křapka, manažer linie investičních kovů, Safina Náklad: 40 000 Mnoho podnikatelů se v dnešní době obává ztráty hodnoty vydělaných peněz. Není se čemu divit, sledují vývoj ekonomiky a poměrně racionálně si všímají jednotlivých symptomů tohoto vývoje, například očekávají inflaci. Proto se snaží svoje peníze zhodnotit jiným způsobem než je uložit v bance. Vidím to poslední dobou často, lidé obecně opouštějí i dříve oblíbené klasické finanční produkty a raději zvolí nákup fyzického zlata nebo jiného drahého kovu. Investiční zlato má několik nesporných výhod – je osvobozeno od 21procentní DPH, je trvalým uchovatelem hodnoty a dá se použít víceméně po celém světě. Ostatní drahé kovy, jako je stříbro, platina, palladium a rhodium,
jsou závislé na hospodářském cyklu a vývoji v průmyslu. Dnešní doba, kdy se nacházíme převážně v recesi, je výhodná pro nákup právě i těchto kovů, jelikož jsou jejich ceny poměrně nízké. Při současném vývoji ekonomické situace v Evropě a USA je téměř jisté, že cena zlata bude dále růst. K prolomení hranice 2000 amerických dolarů za trojskou unci bezesporu dojde, je to jen otázkou času. Očekávám, že to bude v průběhu letošního roku. Hodnota tohoto kovu v české měně kontinuálně roste, nicméně objevují se i kritici této investice. Nedůvěra v nákup investičního zlata většinou pramení z obav o jeho dostatečně rychlou likviditu. Musím přiznat, že někdy jsou tyto obavy oprávněné, v České republice dnes existuje zhruba 200 společností, které nabízejí investiční zlato. V roce 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie a začalo pro nás také platit osvobození investičního zlata od DPH, se obchodováním s investičním zlatem zabývaly pouze dvě společnosti, obě jsou na trhu dodnes. Nárůst je tedy raketový, proto je pro zákazníka velmi důležité zvolit si subjekt, který mu v budoucnosti požadovanou likviditu zajistí. V České republice vychází průměr držení investičního zlata na 0,7 g na hlavu, v Německu je to 150 g na hlavu. Tento rozdíl se však do budoucna bude výrazně zmenšovat, zlato a ostatní drahé kovy již nejsou v hledáčku jen odborných investorů, ale mnohem širší veřejnosti, která se zajímá o cesty, jak svoje finanční prostředky uchovat a zhodnotit do budoucna, třeba po prodeji firmy, její části nebo v rámci pravidelných příjmů.
TECHNIK: Studený nástřik 13. 02. 2013 Petr Přibyl Náklad: 5 500 Drahé kovy v průmyslu bývají v reklamě a PR označovány termínem „posunutý image“. Jde o případy, kdy veřejnost nemá o určité firmě či výrobku dostatečné a přesné informace a myslí si o ní něco, co je v souladu se skutečností jenom částečně. To je v našich českých poměrech třeba případ společnosti Safina. Mnoho lidí – k nimž jsem donedávna ostatně patřil i já – má slovo Safina zafixováno především jako firemní jméno na štítech zlatnických a klenotnických obchodů v našich městech. Je sice pravdou, že společnost Safina má skutečně několik značkových prodejen, v nichž jsou opravdu šperky a klenotnické polotovary nabízeny. Avšak to je zkreslená představa – a viděno z hlediska celkové šíře a objemu činnosti firmy je to pouze okrajová záležitost. Hlavní činností firmy, která má sídlo a rozsáhlé produkční prostory ve Vestci u Prahy a zaměstnává přes dvě stovky vysoce kvalifikovaných specialistů, je totiž výkup materiálů obsahujících drahé i neželezné kovy, elektronický odpad obsahující drahé kovy a dentální materiály je obsahující, dále pak ještě i výkup a shromažďování zlomků z klenotnické výroby, mincí a podobně a poté i výroba produktů z nich. Ty jsou určeny především pro průmyslové účely. Firma provádí předběžnou úpravu a homogenizaci těchto materiálů, analýzy drahých kovů, a hlavně je zpracovává. Jde o ucelený výrobní program zaměřený primárně na potřeby průmyslové sféry. Do něho patří i výroba a prodej investičních drahokovových destiček a slitků, jež se vyrábějí především z kovů, jako je zlato, stříbro a platina. Obchodní aktivity směřuje společnost Safina především na evropský trh, který je pro ni prioritou, ale vedle toho se zaměřuje i na teritoria, jako je Rusko, asijské země a také třeba Severní Amerika. Obrat Safiny za první pololetí roku 2012 dosáhl 2,2 miliardy korun. Loni se Safina zařadila dokonce i do prestižního žebříčku firem Czech Top 100. Výroba a dodávky společnosti Safina jsou zaměřeny především pro elektrotechnický, elektronický, automobilový, chemický a sklářský průmysl. Od roku 1997 zavedla firma systém managementu jakosti podle normy EN ISO 9001 a od roku 2003 je zaveden a certifikován systém environmentálního managementu podle normy ISO 14 001. Krátce o historii firmy Podnik založil v roce 1860 ve Vídni Georg Adam Scheid, tehdy jako rodinnou firmu na výrobu šperků, která též prováděla rafinaci zlata a stříbra. To znamená, že firma dnes může poukázat na svou více než stopadesátiletou tradici. Od roku 1920 pak firma Safina začala působit i v Praze. Název firmy je zkombinován ze jména zakladatele a slova „afinace“ (to je způsob úpravy drahých kovů). V roce 1950 se ze Safiny stal národní podnik. V roce 1992 se podnik stal jednou z položek v kuponové privatizaci, do roku 2002 v něm měl majoritu stát. Současná právnická osoba Safina a. s. vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne 30. dubna 1992. Pak byla po krátkou dobu akcionářem i firma RWE (kvůli odpadovému hospodářství) a potom ji obhospodařovaly různé investiční fondy, aniž se to ale významně odrazilo na hospodaření firmy. Od roku 2000 je stoprocentním akcionářem švýcarská firma Petofin AG a firma je členem švýcarské skupiny Safina Group. Dalšími členy této skupiny v České republice jsou Chemoprojekt, a. s., Chemoprojekt Nitrogen, a. s., Technoexport a. s., Pharma, a. s., a SPL, a. s., které všechny působí ve sféře chemie, petrochemie, farmaceutiky a také ve využívání obnovitelných energetických zdrojů. Naprašovací targety a studený nástřik Safina je první společností v České republice, která pro masovou výrobu používá takzvaný studený nástřik (známý rovněž jako Cold Spray). Produktem jsou
napravovací targety. Target („terč“) je produkt, který je následně uplatněn při nanášení vrstev kovů s unikátními vlastnostmi pro další průmyslovou výrobu, například ve sklářství anebo elektrotechnice. Obecně vzato je target jakýkoliv druh pevné látky umístěné do vakua, v němž je tato látka bombardována svazkem elektronů. Dopadající elektrony způsobují, že se pevná látka odpařuje a vzniká jemný nanoprášek, který je elektromagneticky a elektrostaticky usměrňován tak, aby se nanesl na požadovaný povrch. Toho se využívá mj. při výrobě paměťových disků a při výrobě skla. Studený nástřik je proces, při němž se kov v práškové formě velkou rychlostí nanáší na daný povrch, a to v plynném prostředí. Procesní plyn se expanzí v Lavalově trysce urychlí až na nadzvukovou rychlost. Do takto proudícího plynu se iniciují částečky kovového prášku. Když plynem unášený kov dosáhne příslušné úrovně kinetické energie (tj. takové, která při nárazu na stříkaný podklad umožní dostatečně velkou plastickou deformaci kovu), vznikne celistvá, přilnavá a pevná vrstva. Při nárazu uvolněná kinetická energie vede k částečnému roztavení kovových částeček a společně s uvedenou plastickou deformací to způsobí vznik extrémně jemné a homogenní struktury této nově vznikající vrstvy. Hlavními přednostmi technologie studeného nástřiku oproti jiným srovnatelným technologiím jsou bezchybná tvorba nastříkané vrstvy, homogenní dispozice vrstev a přesně definovaná mikrokrystalická struktura deponovaného kovu. Postupně byla vyvinuta technologie pro stříbrné naprašovací targety pro výrobu plochého skla, targety pro paměťová média, stejně jako pro výrobu dekorativních vrstev, dále pro povrchové dokončování nástrojů a další využití v různých oblastech průmyslu a spotřeby. Standardně se též vyrábějí targety z běžnějších kovů, například třeba ze zinku, hliníku, mědi, titanu a jiných kovů. Ke standardně dodávaným produktům patří samozřejmě pak i monolitické targety, dělené targety montované do nosných lišt nebo trubkové targety. Speciální službou je doplňování již odprášených tarotů, které odběrateli umožňuje ušetřit velkou část nákladů. Stojí určitě za zmínku, že Safina jako první firma fungující v oblasti drahých kovů zvládla tuto technologii v průmyslovém měřítku v rámci českého trhu a v evropském měřítku je pak na místě druhém. Celkem na 75 % produkovaných targetů ze Safiny je určeno pro vývoz, hlavně na trhy v Evropě, Spojených státech amerických a v Rusku. Zbytek pak odebírají klienti firmy v tuzemsku. Safina spolupracuje s řadou světových lídrů v oboru – ve sklářství je to třeba Asahi Glass Company, největší výrobce skla na světě, v elektrotechnickém oboru je to firma ON Semiconductor, přední světový producent polovodičů se sídlem v Phoenixu v Arizoně, USA. Jenom za rok 2011 vzrostla produkce targetů poslední generace o čtvrtinu. Celková hodnota roční výroby firmy je 4,3 miliardy Kč, z toho objem targetů z drahých kovů dosahuje cca 30 tun v hodnotě 600 milionů korun, a to hlavně pro sklářský a elektrotechnický průmysl. Zásada: vyrábět ve vysoké kvalitě Ne větší výroba, ale vyšší kvalita – to je zásada podnikatelské a výrobní politiky, kterou zdůrazňuje generální ředitel Safiny Tomáš Plachý. „Nejsme žádná montovna,“ říká ředitel doslova a zdůrazňuje, že Safina materiál přetváří zásadním způsobem, když z odpadu (například elektronického, obsahujícího drahé kovy) vyrábí především špičkové produkty. Přidaná hodnota, kterou podnik vytváří, je opravdu vysoká. Buď je již použitý výrobek v technologickém procesu řádně upraven a vrací se do výroby anebo je zapotřebí k jeho zpracování doplnit materiál, který si buď dodá zákazník anebo jej nakoupí sama společnost Safina. Zpracování však určitě vyžaduje vysokou odbornost – vždyť jen zaučení pracovníků zabývajících se produkcí targetů trvá i několik měsíců. Tomáš Plachý rovněž poukazuje na to, že kvalita vstupních materiálů, ať jde o nákupy ve velkém anebo elektronický odpad či zlomky drahých kovů z výkupů v malém, má pro následné zpracování zásadní význam a že podnik má nad vstupujícím materiálem stoprocentní kontrolu. Ředitel rovněž klade důraz na to, že Safina se snaží být velmi proaktivní, dívat se kupředu a rozšiřovat neustále své portfolio i know-how. Z toho má těžit nejen samotná firma, ale především pak i její
klienti a partneři, aby spolu dohromady měli lepší pozici na trhu. Obecně se společnost Safina orientuje i do budoucna na zahraniční trhy, a to proto, že hlavně tam je většina zákazníků a také je tam konkurence, kterou je nutno sledovat. Oběma skupinám subjektů chce být Safina co nejblíže. Vedení firmy sice konstatuje, že marketing i práci s veřejností si provádí samo včetně rešerší, nicméně že se určitým způsobem inspiruje švýcarským standardem a naturelem, protože Švýcarsko je příkladem země, která dokáže produkovat velmi přesné a skutečně vysoce kvalitní výrobky. Snaha o udržování a zvyšování technické úrovně a udržování kroku s rozvojem technologií v oboru vede Safinu také k tomu, že intenzivně a úzce spolupracuje i s našimi vysokými školami technického směru, jejichž studijní a výzkumné programy souvisejí s výrobním programem tohoto podniku. Jde především o České vysoké učení technické, Vysokou školu chemicko-technologickou, Vysokou školu báňskou – Technickou univerzitu v Ostravě a na Slovensku pak i o Vysokou školu technickou v Košicích. Tato spolupráce s vysokoškolskými profesory a příslušnými katedrami má samozřejmě koncepční charakter. Jde o pravidelné kontakty s renomovanými profesory a odbornými katedrami. Pokud do firmy přicházejí noví lidé, jde mnohdy právě o absolventy z těchto škol. Po redakčních úpravách v textu bohužel zůstalo pár nepřesností, na online verzi, která je dostupná předplatitelům je už text v pořádku. Článek je dostupný pro předplatitele také na: http://technik.ihned.cz/c1-59283340-studeny-nastrik
TECHNIK: O něco více a podrobněji o technologii studeného nástřiku 13. 02. 2013 pb Náklad: 5 500 Podstata technologie studeného nástřiku spočívá v obrovském urychlení prachových částic kovu až na rychlosti, které mnohonásobně převyšují rychlost zvuku. To v místě dopadu způsobí přeměnu jejich kinetické energie v deformační a tepelnou energii. Tím dochází ke vzniku kovových vrstev s naprosto unikátními vlastnostmi. Průmyslové aplikace jsou v současné době studovány na univerzitách ve Spojených státech amerických, Německu a Japonsku. První známou aplikací byla a nadále zůstává výroba automobilových pojistek nástřikem měděného prášku na plastovou fólii. Velkou výhodou je to, že proces probíhá při nízké teplotě, okolí zásahu se nijak neničí, neporušuje se struktura materiálu. Technologií studeného nástřiku lze pořizovat nejen velmi tenké vrstvy, ale dokonce i vrstvy o tloušťce několika centimetrů, podle potřeby. Ředitel Safiny, Tomáš Plachý, říká: „Drahé kovy jsou díky svým speciálním vlastnostem důležitou součástí finálních výrobků, jako jsou CD, DVD, pevné disky nebo sklo, jež jsou přítomny v našem každodenním životě. Naše výrobky v podobě tarotů umožňují jejich efektivní produkci pro finální uživatele. Unikátnost technologie studeného nástřiku, tedy Cold Spray, spočívá především v bezchybném a naprosto homogenním vytváření vrstev drahých kovů, jež jsou pak dále využívány v průmyslu. Investice do zavedení technologie studeného nástřiku u nás v Safině dosáhla celkem 50 milionů korun, z toho část ale byla financována z fondů Evropské unie.“ Safina se pro Cold Spray rozhodla poté, co provedla srovnání s jinými technologiemi (jako Flame Wire Spray, Flame Powder Spray a mnohými dalšími). Hlavními klienty targetů vyráběných pomocí studeného nástřiku jsou především automobilky, elektronika, elektrotechnika, sklářství, ale také
atomový průmysl, metalurgie, farmaceutika, chemie a petrochemie. Uplatnění v elektrotechnice nalézá tato technologie díky lepším mechanickým parametrům a zvýšení elektrické vodivosti nastříkaných vrstev. Proces Cold Spray vyvinul v 80. letech minulého století v Akademii věd bývalého SSSR v Novosibirsku v roce 1994 Anatolij Papyrin. Ten po pozdějším odchodu do USA dále na procesu pracoval spolu s konsorciem amerických firem. V roce 2006 pak Papyrin prodal licenci do Německa. Skupina německých organizací, např. firma Linde, CGT a Vojenská univerzita v Hamburku pak dotvořila daný proces do fáze komercionalizace.
E15 – ZEN: Nejlepší rady jak uspět v Česku 11. 02. 2013 Náklad: 40 000 Vydavatelství Mladá fronta připravilo knihu s významnými postavami byznysu, který byla položena otázka pro tajemství jejich úspěchu. ZEN vybral několik inspirativních citátů. Tomáš Plachý, šéf firmy Safina, lídra ve zpracování drahých kovů
Můj děda, profesor slévačiny, mi řekl, že člověk se musí soustředit na to, co umí. Všechny ostatní atributy, jako jsou peníze a úspěch, se tak stanou samozřejmým druhotným efektem.
EURO: Za zlato loni Češi utratili miliardy 04. 02. 2013 pel Náklad: 22 900 Investičnímu zlatu se v Česku daří. Tři největší hráči prodali během loňského roku na tuzemském trhu tento drahý kov v objemu převyšujícím 1,5 miliardy korun. „Loni jsme dosáhli rekordního množství za celou dobu našeho fungování na trhu. Množství prodaných investičních slitků atakovalo hranici 500 kilogramů,“ uvedl Libor Křapka, manažer investičních kovů společnosti Safina, která v tuzemsku nabízí zlato více než pět let. Další velký hráč – společnost EMS Gold Investments – utržila za zlato loni více než půl miliardy korun. „Průměrná hodnota jednoho nákupu je 165 tisíc korun,“ poznamenal jednatel společnosti EMS Pavel Hýbler. O zlato je prý vyšší zájem než o stříbro, přitom do budoucna má vyšší potenciál právě stříbro, domnívá se Hýbler. Konkurenční Česká mincovna, která uzavírá „velkou trojku“, vykázala tržby ve výši 350 milionů. „Dvě třetiny z toho tvořily investiční slitky, zbylou třetinu investiční mince,“ upřesnil obchodní šéf České mincovny Tomasz Surdy. Během roku 2011 se investiční zlato v korunách zhodnotilo o devatenáct procent. Loni to bylo jen o dvě procenta, ovšem za poslední dva roky se stále jedná o velmi slušnou výkonnost. „Lidé už se ale
při nákupu investičního zlata nezaměřují jen na výnos, berou to jako ochranu proti inflaci a jako diverzifikaci svých investic,“ míní Roman Pilíšek, šéf společnosti Zlaté rezervy, která se rovněž zabývá prodejem investičního zlata. Celkem se loni v Česku prodalo podle odhadů investičního zlata za více než tři miliardy. Potenciál zlata vycítily i některé banky. Například Česká spořitelna zařadila loni jeho prodej do nabídky pro drobnou klientelu. Za trojskou unci v současné době zaplatí zájemce okolo 33 tisíc korun. Důvodem dramatického nárůstu ceny zlata v posledních letech byl zejména vývoj ve světě. Kromě dluhové krize v Evropě svou roli sehrálo historicky první snížení ratingu Spojených států. To na začátku září roku 2011 vyhnalo cenu zlata až na 1900 amerických dolarů za unci. Článek je dostupný také na: http://euro.e15.cz/archiv/investice-147-953893
ELEKTRO: Michaela Dvořáková manažerkou firemní komunikace v Safině 07. 02. 2013 Náklad: 5 200 Společnost Safina, a. s., vedoucí zpracovatel materiálu s obsahem drahých kovů ve střední a východní Evropě, oznamuje, že jmenovala do pozice manažerky firemní komunikace Michaelu Dvořákovou. V její kompetenci je externí a interní komunikace a firemní public relations. Dříve působila ve společnosti Unilever, kde měla na starost činnosti v oblasti externí a interní komunikace, koordinaci krizového týmu, aktivity v oblasti firemního PR. Zkušenosti z komunikace a public relations v minulosti získala také v nakladatelstvích Euromedia Group a Ikar Praha. Michaela Dvořáková vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde se specializovala na literaturu, kulturu a masovou komunikaci.
