Mediální aktivismus a jeho užití ve veřejném prostoru praktický výstup

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

Mediální aktivismus a jeho užití ve veřejném prostoru – praktický výstup (Bakalářská diplomová práce)

Barbora Francová

Brno 2008

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii.

V Brně, 5. 1. 2008

2

Poděkování: Především bych chtěla poděkovat Mgr. Davidu Kořínkovi za jeho trpělivost a cenné rady, dále Federicu Díazovi za vstřícnost a ochotu. Mé rodině a přátelům patří velký dík za podporu i pomoc při realizaci projektu.

3

Název práce: Mediální aktivismus a jeho užití ve veřejném prostoru – praktický výstup Název práce v angličtině: Media activism and its use in a public space – practical output Vedoucí práce: Mgr. David Kořínek Katedra: Mediálních studií a žurnalistiky Rok obhajoby: 2008

Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá mediálním aktivismem v teoretické i praktické rovině. První část textu stručně mapuje vývoj a stav mediálního aktivismu ve světě i v České republice. Druhá část práce se věnuje praktickému výstupu v podobě aktivistického projektu a videa, které vzniklo dokumentací akce. Popisuje akci „Maso“ i dokument a snaží se prokázat jejich aktivistickou povahu. Pokouší se o to aplikací tezí použitých v teoretické části práce na postupy a výsledky práce praktické.

Abstract: This bachelor´s thesis deals with media activism in theoretic as well as practical level. The first part of the paper describes briefly development and status of media activism in the world and in the Czech Republic. The second part is dedicated to practical output in form of activistical project and video, which originated from project video-documentation. This part describes the action named „The Meat“ as well as the record and tries to prove its activistical character by the application of theoretic thesis on practical procedures and results.

4

Obsah: 1. Úvod ......................................................................................................................................... 6 Teoretická část ................................................................................................................................ 6 2. Občanská společnost ................................................................................................................ 6 3. Nevládní neziskové organizace ................................................................................................ 7 3.1 Neziskové organizace a rozvoj nových médií ..................................................................... 8 4. Mediální aktivismus ................................................................................................................. 9 4.1 Media watchdogs................................................................................................................ 9 4.2 Internetový aktivismus ...................................................................................................... 11 4.2.1 Internetový aktivismus – praktické příklady ze světa ............................................... 13 4.2.2 Internetový aktivismus – praktické příklady z České republiky ............................... 14 4.2.2.1 Neziskové organizace v České republice zaměřující se na ochranu zvířat ........ 15 4.3 Videoaktivismus ................................................................................................................ 17 4.3.1 Skupina Undercurrents .............................................................................................. 18 4.3.2 Video a komunita ...................................................................................................... 19 4.4 Další formy mediálního aktivismu.................................................................................... 19 4.4.1 Smart mobs ................................................................................................................ 20 4.4.1.1 Flash mobs ......................................................................................................... 20 4.4.2 Telestreet ................................................................................................................... 21 Praktická část ............................................................................................................................... 21 5. Motivace a cíle ....................................................................................................................... 22 5.1 Mechanismy odcizení člověka přírodě ............................................................................. 24 5.2 Podmínky velkochovů ....................................................................................................... 26 5.2.1 Vepři .......................................................................................................................... 27 5.2.2 Dojnice ...................................................................................................................... 28 5.2.3 Telata ......................................................................................................................... 29 5.2.4 Drůbež ....................................................................................................................... 29 6. Akce Maso: plánování, přípravy a průběh ............................................................................. 31 7. Akce Maso: mediální aktivismus? ......................................................................................... 32 7.1 Použitá média ................................................................................................................... 32 7.2 Vznik dokumentu .............................................................................................................. 33 7.3 Video jako nástroj aktivismu ............................................................................................ 34 8. Závěr....................................................................................................................................... 35 9. Přílohy .................................................................................................................................... 36 10. Jmenný rejstřík ..................................................................................................................... 39 11. Seznam literatury a citace .................................................................................................... 41

5

1. Úvod

Cílem mé práce je reflektovat historii i současný stav mediálního aktivismu a aplikovat teoretické poznatky na praktickou část práce. Nejprve se budu zabývat předpoklady vzniku mediálního aktivismu, obsahem jeho zájmu a způsoby, kterými se realizuje. Druhou část práce věnuji rozboru vlastního praktického výstupu, včetně motivací a závěrů, ke kterým jsem dospěla.

Teoretická část

2. Občanská společnost

Nelze hovořit o aktivismu1 a nezmínit nejprve koncept „občanské společnosti“, bez níž by se občanská sociální hnutí ve formě neziskových a nevládních organizací asi nemohla projevit. Žádná ustálená definice občanské společnosti neexistuje, proměňuje se už od dob Aristotela, který hovořil o společnosti svobodných lidí. Osvícenci považovali občanskou společnost za stav daný společenskou smlouvou, oproti tomu Hegel ji oddělil od státu a definoval ji jako „přechodnou sféru mezi rodinou a státem, kde se jedinec stává veřejnou osobou a sdružuje se v souladu se svými zájmy.“ (Škařupová 2005: 60) Povaha těchto zájmů pak může být samozřejmě jak pozitivní, tak negativní a funkce, které občanská společnost plní, je značně proměnlivá. Obecně lze snad říci, že úlohou a smyslem občanské společnosti je formulovat požadavky občanů, utvářet veřejné mínění, rozvíjet pluralitu společnosti a zároveň se podílet na politické moci. Počátkem dvacátého století se občanská společnost vymezila také vůči trhu a stala se 1

Aktivismus: a) Užití přímé akce nebo akce vedoucí ke zviditelnění problémů za účelem (obvykle) politické nebo sociální změny. Cambridge Dictionaires Online. 2007. http://dictionary.cambridge.org/define.asp?key=877&dict=CALD b) Aktivismus (z lat. activus = „činný, aktivní“) označuje intenzivní prosazování určitých cílů z přesvědčení, z osobní motivace v nejrůznějších oblastech společenského života. Wikipedia. 2007. http://cs.wikipedia.org/wiki/Aktivismus (7.12. 2007).

6

nezávislou „třetí stranou“, participující na moci. V devadesátých letech se díky novým komunikačním a informačním technologiím rozšířila natolik, že ji dnes nazýváme „globální občanskou společností“. O vztahu občanské společnosti a globalizace se Bělohoubek vyjadřuje takto: „(občanská společnost) začíná vyplňovat vakuum vzniklé mezi veřejností a globální politickou (ne)reprezentací, artikulovat globální veřejný zájem a stala se svědomím globalizace a kritickou reflexí tohoto procesu.“ (Bělohoubek 2005: 3) Způsob, jakým se občanská společnost podílí na globálním řízení, se liší od způsobu uplatňování moci trhem a vládami. Občanská společnost se naopak snaží být protiváhou státům i soukromým subjektům a v případě, že jejich rozhodování považuje za nesprávné, pokouší se ho komplikovat a prosazovat vlastní řešení. Realizovat své návrhy může občanská společnost prostřednictvím tzv. měkké síly, což je „schopnost dosáhnout cílů tím, že získáme ostatní na svoji stranu.“ (Nye 2003; cit. in Bělohoubek 2005: 3) „Získávání ostatních na svou stranu“ je většinou náplní nevládních a neziskových organizací, které bývají označovány jako „třetí (veřejný) sektor“. Metaforicky je nevládní nezisková organizace bodem, v němž se koncentruje moc občanské společnosti a jehož prostřednictvím jedná.

3. Nevládní neziskové organizace

V souladu s vymezením občanské společnosti vůči sektoru státnímu i soukromému se tyto instituce orientují na neekonomické cíle (kultura, ideologie a politická debata) a dosahují jich bez pomoci tradičních politických prostředků – viz měkká síla. Zjednodušeně řečeno, náplní neziskových organizací je otevírání nových témat k diskuzi, v níž pak musí argumentovat natolik dobře, aby přesvědčily co nejširší veřejnost. Za předpokladu, že je veřejnost nakloněna určitému názoru nebo způsobu jednání, vzešlého z jakékoli buňky občanské společnosti, získává určitá skupina lidí schopnost „manipulovat veřejným diskurzem, symboly a médii2“ (Bělohoubek 2005: 3) a tím i posílit nebo oslabit legitimitu dalších subjektů.

2

médium [lat. medius – střední, (přeneseně) prostředník], 2. zprostředkující činitel

7

Podle amerických sociologů Salamona a Anheiera jsou nevládní neziskové organizace (anglická zkratka NGO – Non-Governmental Organization) charakterizovány pěti základními vlastnostmi: „jsou institucionalizované, [...] soukromé, [...] neziskové, [...] samosprávné a nezávislé, [...] a dobrovolné“ (Soldátová, Macek 2005: 60) přičemž se rozlišují neziskové a nevládní organizace. Prvně jmenované dosahují neziskových cílů, ale patří k nim i státně zřízené instituce, zatímco nevládní organizace jsou na státu nezávislé. Podle mne se však aktivismus jakožto nástroj občanské společnosti nesnáší se státní kontrolou, proto vzhledem k tématu této práce budu používat označení „NGO“ jen v souvislosti s institucemi zároveň neziskovými i nestátními.

3.1 Neziskové organizace a rozvoj nových médií3

Největší rozvoj NGO nastal po druhé světové válce v podobě humanitární pomoci nově vzniklým rozvojovým státům. Šedesátá léta přinesla silnou protiválečnou agendu a předmětem zájmu se kromě třetího světa staly i ekologické problémy. Pro tuto tématiku se však v masových médiích nenašlo mnoho místa. Obsah tisku a televizního i radiového vysílání se přirozeně přizpůsobuje co nejširšímu publiku a aktivistické snahy jsou přece jen spíše otázkou menšiny. Bohužel ani zpravodajství v masových médiích nemohu přiřknout velkou dávku objektivity, pokud se jedná o aktivismus. Nezřídka jej kriminalizuje, aniž by se snažilo hlouběji rozebrat jeho motivace, a demonstrace jsou často prezentovány jako násilné a nebezpečné události. Asi i proto se aktivismus snažil najít jiný způsob, jak používat média, navíc ve svůj prospěch. Jedním z prvních pokusů ve sféře komunikačního aktivismu byly nezávislé informační agentury a lokální média, zprostředkující činitel či prostředí, vše, co umožňuje komunikaci, vše, co slouží jako prostředek k uchování a přenosu sdělení v prostoru a čase. Širší pojetí zařazuje mezi média sociální komunikace řeč, písmo, ale i hudbu, výtvarná díla, architekturu, tanec, způsob oblečení, gesta, signály, jakékoli objekty, jež mohou být využity k reprezentaci významů, jakož i sociální organizaci této komunikace. Užívání pojmu médium v této oblasti (sociální komunikace) je mnohotvárné (McLuhan například za média označuje vše, co slouží k rozšíření – extenzi – lidských smyslů a schopností, také elektřinu, žárovku, vynález kola apod.), v běžném denním styku (žurnalistika, politika) se však termín médium stále více používá výhradně jako souhrnné označení technických prostředků a sociálních systémů sloužících komunikaci masové (tisk, rozhlas, televize, film, video, zvukové záznamy apod.). COTO.JE. Encyklopedie Universum. (Nedatováno). http://www.cotoje.cz/ 3

Nová média jsou nová „ve smyslu modernistické víry v sociální pokrok závisející na technologii.“ (Lister 2003: 11) Lister je charakterizuje pomocí pěti základních vlastností: digitální podstata, interaktivita, hypertextualita, disperze a virtualita. Lister 2003.

8

mapující protesty proti válce ve Vietnamu. K zásadním změnám však došlo až koncem 80. a během 90. let, kdy na scénu vstupují nové technologie s novou možností komunikace: počítače a internetová síť4. Aktivismus neziskových organizací získal zcela nový rozměr; rozměr globálně rozšířené virtuální komunity, zcela nezávislé na masových médiích. Výstižně se k tomu vyjadřuje Bělohoubek: „Postmoderní realita a alternativní globalizace si podaly ruce prostřednictvím sítě.“ (Bělohoubek 2005: 5) Ve slovníku neziskových organizací se objevuje nový pojem: mediální aktivismus. Dostáváme se tak k aktivismu, který se odehrává na poli alternativních médií, tedy prostřednictvím internetu, mobilních telefonů, „pouličních televizí“ nebo videa (tvořeného aktivisty a šířeného jinak než tradičními sdělovacími prostředky).

4. Mediální aktivismus

Termín „mediální aktivismus“ v sobě zahrnuje minimálně dva významy tohoto spojení. Lze ho použít jednak pro aktivismus provozovaný skrze média, jednak pro aktivismus NGO zaměřených přímo na obsah médií; tzv. media watchdogs.

4.1 Media watchdogs

„Hlídací psi“ médií usilují v obecné rovině o totéž, co všichni aktivisté. Tedy artikulovat přání občanů a hájit jejich zájmy. Existuje několik „ideálních“ typů organizací, které zasahují do mediálního pole: „Vědecké instituce analyzující chování médií,[...]hybridní media watchdogs založené akademiky-aktivisty,[...]grassroots5 NGO, zpravidla zaměřené na specifické téma, 4

Internet je celosvětový systém propojení počítačových sítí (síť sítí), které jsou schopny navzájem si vyměňovat data na základě jednotného protokolu TCP/IP. Propojuje instituce nejrůznější povahy i soukromé osoby. Umožňuje komunikaci mezi lidmi a přístup k širokému spektru služeb a informací. Neomezené možnosti také skýtá v oblasti využití pro reklamní a propagační účely. Jde o zcela převratný prostředek komunikace na celém světě, proto bývá označován za nejnovější komunikační médium. COTO.JE. Encyklopedie Universum. (Nedatováno). http://www.cotoje.cz/ 5

Jako grassroots jsou označována hnutí vznikající a řízená „zdola“, tedy členy občanských komunit. Tím se zásadně odlišují od organizací založených a řízených tradičními mocenskými strukturami. Jejich cílem je pozitivní společenská změna, o kterou se často pokouší prostřednictvím nových technologií, zejména internetu (např. http://grassroots.org). Známým příkladem grassroots hnutí jsou Zapatisté; mexická skupina prosazující základní práva a zájmy indiánů na národní úrovni.

9

místo, druh média nebo činnost, [...]media advocacy groups, [...]public interest groups (například poradenské organizace), [...]zprostředkovatelé mezi výše jmenovanými a [...]koalice a sítě propojující mediální NGO[...].“ (Kouřil 2005: 27) K tomuto vyčerpávajícímu výčtu bychom mohli přidat další organizace, které se pokouší média ovlivňovat, (přičemž hranice mezi media watchdogs a „těmi ostatními“ je mnohdy velmi nezřetelná) např. odbory, nadace a různá sociálně-politická hnutí. Není však tolik důležité pojmenovat všechny činitele, jako spíš jejich prostředky a cíle. Snahy media watchdogs směřují k tomu, aby média „reprezentovala, sloužila a vyjadřovala zájmy všech občanů“. (Stein 1999: 5; cit. in Kouřil 2005: 28) Média jakožto významný nástroj pro komunikaci a přenos sociálního vědění mohou proměňovat politický i kulturní stav společnosti. Proto je úsilí o jejich demokratizaci důležitým sjednocujícím prvkem mediálněaktivistických zájmových skupin. Podrobněji témata, kterými se aktivisté zabývají, popisuje Mueller ve své zprávě Reinventing Media Activism a hovoří v této souvislosti o „obsahu médií, ekonomice mediálního průmyslu a ochraně komunikačních práv.“ (Mueller 2004; cit. in Kouřil 2005: 28) Zdá se, že neziskové organizace a další subjekty zabývající se médii mají určitou představu, jakým způsobem dosáhnout změny v médiích a přispět ke spokojenosti občanů: „ [...] poskytovat médiím, mediálním radám a politikům okamžitou a pravidelnou zpětnou vazbu, provozovat tréninková centra pro žurnalisty, vyučovat lekce mediální výchovy, rozvíjet komunitní a alternativní média, předávat digitální dovednosti, zapojovat občany-laiky do mediální politiky.“ (Kouřil 2005: 29) Nezodpovězenou otázkou zůstává, do jaké míry lze tyto představy uvést ve skutečnost a zda budou mít dostatečný efekt. Obzvlášť v České republice, kde „kromě neaktivní pobočky Media Observatory a občanské iniciativy Česká televize: věc veřejná zde (zřejmě) žádná nezisková organizace zaměřená na média nepůsobila.“ (Kouřil 2005: 29)

Wikipedia. 2007. http://en.wikipedia.org/wiki/Grassroots (5.12. 2007).

10

4.2 Internetový aktivismus

Vhodným a přirozeným prostředím pro formování občanské společnosti je decentralizovaný a demokratický prostor internetové sítě. Na paralelu mezi strukturou společnosti a technologií, kterou využívá, poukázal již Marshall McLuhan (před téměř čtyřiceti lety samozřejmě nebyla řeč o internetu, ale např. o mluveném a tištěném slovu, telegrafu, filmu nebo televizi): „společnost byla vždy modelována spíše povahou médií, jimiž lidé komunikují, než obsahem komunikace.“ (McLuhan 2000: 219) Nejde však jen o utváření identity neziskových organizací; internet je také účinným nástrojem komunikace a manipulace; jinak řečeno, „občanská společnost je nejen výsledkem, ale i činitelem globálního propojení.“ (Škařupová 2005: 12) Troufám si tvrdit, že bez internetu by činnost aktivistických skupin ani zdaleka nedosáhla tak masového rozšíření (a naopak, protože podle Walche se právě nevládní organizace vedle státu nejvýrazněji podílely na rozvoji a šíření nových technologií (Walch 1999: 57). Dostatečným důkazem budiž to, že „komunikační aktivismus se postupně do značné míry stal synonymem internetového aktivismu.“ (Walch 1999: 64) V květnu roku 1998 se konala první tzv. „Global Street Party“6. Bylo to poprvé, kdy se podařilo díky internetu zmobilizovat tisíce lidí ve dvaceti zemích světa, aby protestovali proti nadnárodním korporacím a ekonomické globalizaci7. Lokálním aktivistickým skupinám se podařilo zorganizovat simultánní parties na celém světě a masově upozornit na existenci silného občanského hnutí, reprezentovaného v té době především Reclaim the Streets a People´s Global Action. Kromě toho, že v červnu 1999 proběhla další Global Street Party, díky existenci e-mailu a webových stránek se členové NGO´s koordinují tak rychle, že „[...] se světoví lídři už dnes nemohou ani sejít na oběd, aby někdo nezorganizoval protiakci“, jak s nadsázkou poznamenává Kleinová. (Kleinová 2005: 451) 6

„Street Parties“ vznikly v devadesátých letech minulého století z popudu hnutí zvaného „Reclaim the Streets (Obsaďme ulice). Toto hnutí složené z DJů, ekologických aktivistů, newageových výtvarníků, squatterů, anarchistů či alternativních umělců začalo obsazovat veřejné prostory a blokovat dopravní tepny. Na místě se tančí za doprovodu výkonných zvukových aparatur, sázejí se stromky, vztyčují transparenty nebo se pořádají tzv. „spanilé jízdy“ cyklistů. Street parties jsou (většinou) nenásilnou formou protestu občanské společnosti proti jednání vlád a nadnárodních společností. Kleinová 2005: 451. 7

Jednalo se o zasedání šéfů vlád skupiny G-8 16. května 1998, o dva dny později se konaly oslavy padesátého výročí založení Světové obchodní organizace.

11

World Wide Web8 umožňuje sdílet informace přes časové i prostorové hranice a je přístupný čím dál většímu počtu uživatelů, kteří zde mohou celkem snadno publikovat, vytvářet komunity a organizovat se. „Internet je médium, které od aktivistů nevyžaduje, aby se stavěli na hlavu kvůli tomu, aby si zjednali pozornost. Nikdo tu není závislý na dobré vůli šéfredaktora, který rozhoduje o tom, jestli se bude příslušné sdělení šířit nebo ne. Server je zároveň méně zranitelný žalobami za pomluvu než tradiční sdělovací prostředky.“ (Kleinová 2005: 399) Díky tomu, že proudění informací již není výhradním právem elit a masových médií, získaly do rukou aktivistické organizace velký potenciál moci: „Aktivisté [...] rozvíjejí přímé mocenské vztahy s globálními korporacemi a využívají bezbrannosti pečlivě pěstovaných image značek tím, že je spojují s politicky nepříjemnými asociacemi. Hrozba, že značky budou ve světle médií drženy jako rukojmí, se stala důležitou taktikou v boji za větší zodpovědnost korporací.“ (Bennett 2003a; cit. in Bennett 2005: 20) Konfrontace marketingové image značek s nepříjemnou realitou, která se za nimi skrývá, se ukázala být účinnou strategií. Právě „loga, jež nám byla vtlučena do hlavy těmi nejdokonalejšími reklamními kampaněmi, [...] jsou schopna nás přimět, abychom litovali reálného světa“. (Kleinová 2005: 353) Zjednodušeně řečeno, aktivisté mohou kyberprostorem9 volně šířit zprávy o robotárnách ve třetím světě, znečišťování moří naftařskými společnostmi nebo způsobu výroby hamburgerů, aniž by je někdo mohl zcela zastavit. Samozřejmě, že se nadnárodní koncerny brání, seč mohou a snaží se mít internetový aktivismus pod kontrolou. Snad se jim to do jisté míry daří: webové stránky provozované aktivisty jako např. www.mcspotlight.com (Kleinová 2005: 399) nebo www.cokespotlight.org (Bennett 2005: 21), zaměřené na „antireklamu“ gigantů McDonald´s a Coca-Cola už dnes nefungují jak by měly: své návštěvníky přesměrují na stránky s „neškodným“ obsahem. Vymýcení internetového aktivismu není jen v zájmu soukromých organizací. Možnosti internetu jsou trnem v oku také vládám nedemokratických zemí, vzhledem k tomu, že internet je 8

World Wide Web: nejrozšířenější služba na internetu; graficky orientované prostředí tzv. www stránek, využívajících grafiku, animace a zvuky, čímž je uživatelsky i komerčně přitažlivé. Důležitou vlastností webu jsou odkazy (link), kt. propojují jednotlivé www stránky do tzv. hypertextu. Pro práci s www slouží prohlížeč. COTO.JE. Encyklopedie Universum. (Nedatováno). http://www.cotoje.cz/

9

Termín kyberprostor se používá pro označení virtuálního světa vytvářeného moderními technologiemi (počítači, telekomunikačními sítěmi apod.) paralelně ke světu „reálnému“. Wikipedia. 2007. http://cs.wikipedia.org/wiki/Kyberprostor (21.11. 2007).

12

médium, které se v podstatě nedá úspěšně institucionalizovat

a současně je

pojítkem s

demokratickým světem. Proto se podnikají všemožné kroky k oslabení aktivismu: „V prvních letech, kdy začal být internet komerčně využíván veřejností, vypadala situace nadějně a úřady nebyly schopny potlačovat „nevhodné“ názory a myšlenky a nedokázaly držet s online aktivisty krok. Dnes se to již bohužel dost dobře naučily – chatové místnosti jsou monitorovány, blogy mazány, webové stránky nejsou přístupné, vyhledávače procházejí cenzurou, lidé jsou vězněni jen proto, že sdíleli své informace s dalšími. V poslední době jsme tak svědky znepokojivého trendu – cenzura internetu sílí, stejně jako represe namířené proti jeho uživatelům. Vlády zemí jako Čína, Vietnam, Tunisko, Írán, Saúdská Arábie nebo Sýrie neváhají pronásledovat a věznit své občany, kteří se prostřednictvím internetu odváží volat po demokracii a po svobodě nebo dokonce kritizovat zneužívání moci.“ (Dobrovolná 2006) V demokratických státech však aktivisté využívají internet mnoha způsoby. Lance Bennett dokonce tvrdí, že „[...]všechny tyto (kampaně proti korporacím a rozvojovým agenturám, masové demonstrace i vznik průkopnických veřejných struktur dohlížejících na zodpovědnost chování korporací a vlád) aktivity jsou různými způsoby spjaty s internetem.“ (Bennett 2005: 20) V tom je zároveň i slabost nevládních organizací. Jak pohotově připomíná Škařupová, „v neprospěch (internetového aktivismu) hovoří dvě význačné překážky; digital divide10 a jazyková bariéra.“ (Škařupová 2005: 14) Nesmíme zapomínat, že mnoho lidí nemá žádnou zkušenost s počítači, natož připojení k internetu, o znevýhodnění okrajových jazykových oblastí nemluvě. Nechci se však věnovat problematice internetového aktivismu, který nemůže z rozličných důvodů vzniknout, zajímá mne naopak ten, který už funguje a dosahuje výsledků. Takových případů není právě málo.

4.2.1 Internetový aktivismus – praktické příklady ze světa

Na síti se zabydlely neziskové organizace všech možných zaměření. Nemohu samozřejmě vyjmenovat všechny, ale připomenu alespoň hrstku zástupců všeobecně známých skupin a

10

Termín digital divide jako sociální a politický koncept označuje socio-ekonomickou propast mezi těmi, kteří mají přístup k digitálním technologiím a internetu, a těmi, kteří nikoliv. Zahrnuje přitom materiální překážky i omezení v rovině individuálních schopností. Digital divide je hlavním argumentem proti utopiím, které vznikaly v souvislosti s rozvojem internetu a doufaly, že vyléčí mnohé společenské neduhy. Škařupová 2005: 14.

13

posléze se budu podrobněji věnovat několika (z mého pohledu zajímavým a pro tuto práci podstatnějším) organizacím. Ze skupin zajímajících se o ekologii je asi tou nejčastěji skloňovanou Greenpeace (www.greenpeace.org), dále WWF (www.panda.org) nebo poněkud radikálnější Earth First! (www.earthfirst.org). Hájením lidských práv se zabývá např. Amnesty International (www.amnesty.org) či Human Rights Watch (www.hrw.org); organizacemi, které dohlíží na politiku

nadnárodních

korporací,

jsou

např.

Corporate

Europe

Observatory

(www.corporateeurope.org), Corporate Watch (www.corporatewatch.org) nebo jejich americká verze CorpWatch (www.corpwatch.org). Kromě hojně propíraných problémů se občas zájem aktivistů upře trochu jiným směrem. Antikomerční kanadská skupina „kulturních sabotérů“ Adbusters, složená z umělců, spisovatelů, studentů a mnohých dalších, publikuje nejen ve stejnojmenném časopise, ale i na stránkách www.adbusters.org. Upravování billboardů i produkování vlastních „reklam“ je způsob, jakým tato skupina (jak jinak než kriticky) hodnotí konzumní a mediální kulturu. Jak už bylo řečeno, internet je vhodným prostředkem komunikace pro ty, kteří se z příjemců jednosměrné masové komunikace chtějí stát producenty a vysílateli sdělení. (Bennett 2005: 23) Dobrým příkladem takového využití sítě jsou stránky www.slashdot.org (informační server s promyšleným systémem diskuzí) nebo www.indymedia.org. První „Independent Media“ centrum vzniklo v roce 1999 se záměrem poskytovat objektivní zpravodajství z protestních akcí proti Světové obchodní organizaci. Indymedia se rychle rozšířila do lokálních center po celém světě, z nichž každé je autonomní a navzájem rovné. Cílem těchto center je podávat přesné a komerčními médii nepřekroucené zpravodajství a informace, které se většinou týkají globalizace, lidských práv nebo životního prostředí. Globální web IMC umožňuje komukoli s připojením k internetové síti zveřejnit vlastní názor, fotografie i video a tím umožňuje obousměrný tok informací.

4.2.2 Internetový aktivismus – praktické příklady z České republiky

V českém internetovém prostředí fungují jednak lokální weby mezinárodních institucí, jednak stránky organizací čistě národních. Ačkoli významnější rozvoj neziskových organizací v České

14

republice nastal v podstatě až po „sametové revoluci“, je u nás občanských sdružení a nejrůznějších asociací obrovské množství. Vznikaly totiž stovky organizací ročně a „už v roce 1990 bylo registrováno 2500 občanských sdružení, jakožto výraz občanských/veřejných aktivit ve společnosti.“ (Soldátová, Macek 2005: 60) Jejich ucelený přehled včetně odkazů na webové stránky je zveřejněn na serveru Kormidlo (http://kormidlo.cz/index.shtml?apc=c2r-_-_--&cat=2), provozovaném sdružením Econnect (o kterém se ještě zmíním). Připomenu opět jen pár zástupců z několika oborů: za ekologii Hnutí Duha, Děti Země, Nesehnutí či Ekologický právní servis; za lidská práva Český svaz žen, ROMEA, STUD nebo Fond ohrožených dětí a na závěr spolky zastřešující české neziskové organizace: Liberální institut (interdisciplinární NGO pro rozvoj a aplikaci liberálních idejí a programů, představitel think-tanku) a výše uvedený „Econnect“ (Easy CONNECTion). Samu sebe tato nevládní nezisková organizace charakterizuje jako sdružení, které má za cíl: „ [...] prostřednictvím informačních a komunikačních technologií podporovat a posilovat činnost a spolupráci nevládních neziskových organizací, občanských iniciativ a osobností, které usilují o dosažení trvale udržitelného rozvoje, respektování lidských práv a sociální spravedlnost, o zachování a rozvíjení kulturních hodnot a o aktivní zapojení veřejnosti.“ (Econnect, nedatováno) Činnost této organizace má poměrně široký záběr. Na webových stránkách lze najít zpravodajství ze světa občanské společnosti včetně tiskových zpráv NGO (česky NNO) a čtenářských komentářů, volně dostupný publikační systém Toolkit, portál zaměřený na témata občanské společnosti, výše zmiňovaný katalog odkazů na NGO a další služby, jako např. kalendář akcí, informační servis nebo přehled nabídky a poptávky práce v neziskových organizacích. Na naši malou republiku celkem překvapivý výkon.

4.2.2.1 Neziskové organizace v České republice zaměřující se na ochranu zvířat

Vzhledem k zaměření praktické části mé práce bych se ráda podrobněji zmínila o organizacích, které se v České republice věnují ochraně zvířat nebo jejichž ideologie vychází z principu nenásilí (vegetariánské11 a veganské organizace). Jsou to zčásti sdružení, která mají kořeny

11

Vegetářství, vegetarianismus - způsob výživy člověka, který bývá někdy projevem jistého druhu sektářství a jenž spočívá v požívání potravy jen rostlinného původu. Vegetariánství se vyskytovalo již ve starověku. V Evropě se

15

v domácím prostředí, některá pochází ze zahraničí a u nás mají pouze své pobočky. Část těchto organizací se zajímá nejen o ochranu zvířat, ale také o lidská práva a ekologii. Z institucí tohoto zaměření jmenujme alespoň Nesehnutí, Different Life a českou frakci Food not Bombs12. Zatímco nezisková organizace Different Life se zabývá v podstatě jen informační činností, Nesehnutí už má výrazně pestřejší pole působnosti. Od organizování kampaní a petičních aktivit, přes vydávání knih a časopisů či pořádání vzdělávacích akcí až po účast ve správních řízeních. Domovský web Nesehnutí je však prozatím jen skladištěm informací o veškerých aktivitách, místo pro diskuzi jsem hledala marně. Jediným interaktivním prvkem je Ekoporadna. Stránky organizací orientovaných přímo na ochranu a práva zvířat jsou na tom podobně. Ať už srovnám web Svobody zvířat, OHZ (Ochránci hospodářských zvířat), Nadace na ochranu zvířat nebo ČVS (Česká vegetariánská společnost) a ČSVV (Česká společnost pro výživu a vegetariánství), pokaždé funguje podobným způsobem: záložky s utříděnými tématy, jako jsou cíle sdružení, informace o aktivitách (osvětová činnost, přednášky, vydávání časopisů, filmové festivaly, přímé akce, legislativní činnost) a členství, možnosti podpory ze strany občanů a odkazy na spřátelené weby. Svoboda zvířat navíc provozuje chat, na stránkách ČVS lze komentovat články a odkaz na stránkách Nadace na ochranu zvířat umožňuje donátorům sledovat aktuální stav zaslaných dárcovských SMS. OHZ dávají prostor veřejnosti v sekcích příspěvky čtenářů a inzerce. Z rešerše webů českých ekologických neziskových organizací jsem získala dojem, že internet je jimi využíván především k široké distribuci informací a ke komunikaci ve vlastních řadách. Výjimku podle mne tvoří dvě organizace poněkud radikálnějšího rázu. První z nich je Animal Liberation Front (ALF), která vznikla v sedmdesátých letech ve Velké Británii a rychle se rozšířila po celém světě. Příslušníci ALF protestují proti „[...] zabíjení zvířat, prodeji a konzumaci masa, kupování a nošení kožešin, proti pokusům na zvířatech rozšířilo v 19.st. Je buď částečné - vegetariánství (odmítání masa), nebo úplné - veganství (odmítání masa, mléka i vajec, popř. medu). Z hlediska moderní lék. vědy je vegetarianismus jako způsob výživy nevyhovující. COTO.JE. Malá Československá encyklopedie. (Nedatováno). http://www.cotoje.cz/ 12

Neziskové seskupení dobrovolníků, které bylo založeno v roce 1980 v Bostonu a dnes jej tvoří více než 200 samostatných skupin po celém světe. Své názory prezentuje pozitivní formou: rozdáváním veganského jídla zdarma, většinou bezdomovcům. Protestuje tak proti financování výroby a obchodu s novými zbraněmi vedle rozrůstajícího se hladu a zvětšujícího se počtu bezdomovců. Příprava i distribuce jídla se řídí dalšími pravidly, aby se zamezilo plýtvání potravinami, podporování masného průmyslu a produkci odpadu. Food not Bombs. 2007. http://jmz.ecn.cz/index.html

16

hlavně proti mučení živých zvířat (odborně nazývaném vivisekce) a mysliveckým honům“ (Differentlife, nedatováno) a to výhradně prostřednictvím sabotáží. V praxi to vypadá tak, že se členové ALF v kuklách vloupou do velkochovů nebo laboratoří, zničí vybavení, zabaví dokumentaci, která by mohla sloužit jako důkaz týrání a několik zvířat odnesou, aby je umístili do lepších podmínek. Na akcích jsou pořizovány videozáznamy, později zveřejněné na internetu ( např. http://youtube.com/watch?v=8WTSUGetKFc). Za účast na takových projektech už byly odsouzeny desítky lidí v několika zemích a organizace si dokonce vysloužila místo na seznamu teroristických organizací, sestaveného FBI. Na stránkách www.animalliberationfront.com (česká verze neexistuje) je kromě běžných rubrik rozsáhlé diskuzní fórum, členěné do mnoha kategorií se stovkami až tisíci příspěvky. Oproti většině českých webů zde najdeme odkazy na videa s tematikou práv zvířat (především PETA TV-Animal Rights Television: www.petatv.com) a na tiskovou kancelář (The North American Animal Liberation Press Office), poskytující médiím a veřejnosti zprávy o akcích, strategiích a filosofii ALF. Česká frakce ALF informuje o svých aktivitách z anonymní e-mailové adresy prostřednictvím ostatních, neradikálních sdružení na ochranu zvířat. Téměř všechny výše zmiňované organizace zveřejňují nepravidelný zpravodaj ALF nebo občasná prohlášení k akcím, nezapomenou se však písemně distancovat od veškerých aktivit radikálních ochránců. Naopak Michal Kolesár, účastník projektu „volně spolupracujících individualit“ nazvaném REALITA, si s utajením neláme hlavu. Ochotně vystupuje v médiích, přiznává se ke všem akcím, při nichž zachraňuje slepice z velkochovů a podrobně o nich referuje na webu www.realita.tv. K dispozici volnému šíření jsou i fotografie a videa z velkochovů a kožešinových farem nebo veganská videokuchařka. Dva naposled jmenovaní zástupci internetového aktivismu posouvají svou činnost o kousek dál právě užíváním videa. Dostáváme se k pojmu videoaktivismus a jeho fungování v praxi.

4.3 Videoaktivismus

Aktivismus užívá videotechnologie jako nové komunikační médium, které ovšem zdaleka nevzniklo jako produkt alternativní kultury. Původ videotechnologie leží naopak v mainstreamu, v hledání nových možností pro technologie televizní. Pojem video lze podle mne chápat několika

17

způsoby, v závislosti na jeho účelu, obsahu a způsobu distribuce, přičemž jedno se přizpůsobuje druhému. Pro mne je v tomto případě důležité video aktivistické, tedy takové, jež může snadno tvořit a distribuovat kdokoli s příslušným technickým vybavením a které svým obsahem i účelem sleduje aktivistické cíle (a proto zde pojem video budu používat v tomto smyslu) . Dalo by se říci, že je to video, které (výše zmíněnými způsoby) usiluje o své vymezení vůči „dominujícímu systému televize.“ (Binková 2005: 6) Nejpodstatnější je přitom fakt, že se (stejně jako u internetu) stírá hranice mezi tvůrcem a příjemcem mediálního sdělení. Jinými slovy, díky videu není člověk odsouzen k jednosměrnému toku informací z televizní obrazovky. Televizní vysílání totiž funguje na principu centrum vs. periferie a tudíž předpokládá, že jeho „[...] signál je jedinečný a divák ho nekriticky přijímá.“ (Binková 2005: 6) Naproti tomu video pracuje opačně: „rozvíjí koncept aktivního diváka, hledajícího v množství informací ty své“ (Binková 2005: 6), poskytuje mu prostor k sebevyjádření a možnost distribuovat ho dál. Teoretik videa Sean Cubitt přímo hovoří o „předurčení videa demokratickým principům“. (Cubitt 1991: 2; cit. in Binková 2005: 6) S těmito předpoklady je video pro aktivismus užitečným nástrojem. Je využíváno jako zákonný svědek, jenž „zamezuje policejnímu násilí, slouží k prokázání znečištění nebo pouze k dokumentaci událostí, kterým by se jinak nedostalo televizního pokrytí.“ (www.undercurrents.org; cit. in Binková 2005: 9)

4.3.1 Skupina Undercurrents

U zrodu prvního Indymedia centra pro alternativní zpravodajství stála mimo jiné skupina Undercurrents; fungující v té době už několik let. Sdružení čtyř britských televizních producentů a aktivistů zpočátku produkovalo zpravodajství v rozsahu dvou videokazet ročně. S progresí digitálních technologií opustili Undercurrents formát Hi-8 a začali se věnovat výrobě dokumentárních filmů, tvořených přímo pro masová média. Postupně se skupina přeorientovala na školení dalších videoaktivistů (na stránkách Indymedia je seznam jednotlivců i skupin věnujících

se

videoaktivismu,

http://www.indymedia.org.uk/en/static/video.html)

celkem a

svou

asi tvorbu

20 formálně

jmen/názvů: přizpůsobila

18

zpravodajským normám. Hlavní náplní sdružení je v současnosti pořádání festivalu videoaktivismu BeyondTV.

4.3.2 Video a komunita

Tím jsme však odbočili od myšlenky, která je stěžejní pro videoaktivismus a pro moji práci. Jedná se o význam videa v souvislosti s komunitou, jak jej podává Cubitt: „Vztah mezi tvůrci a konzumenty je v případě videoaktivismu přímým odkazem na komunitu. Komunita je zde klíčovou sociální jednotkou, a to jak v procesu produkce, tak konzumace mediálních obsahů – společné sledování a diskuse slouží jako argument proti zažitému obrazu osamělého nekomunikujícího diváka vystaveného nekonečnému proudu televizního vysílání.“ (Cubitt 1991: 88; cit. in Binková 2005: 10) Cubitt zde přesně vystihuje přínos videa, který podle mne spočívá právě ve společném prožívání určité situace, možnosti se k ní okamžitě vyjádřit a konfrontovat svůj názor s ostatními. Z tohoto pohledu považuji za efektivnější videoprojekci v reálném prostoru, kde je diskuze mezi přítomnými více bezprostřední (oproti internetu - s diskuzí sice časově i prostorově neomezenou, avšak (a právě proto) anonymní a odcizenou) O funkci, kterou může video plnit z hlediska rozvoje komunity, se zmiňují také Shaw a Robertson. Video popisují jako prostředek „participace, osobního rozvoje, komunikace, upevňování komunity, utváření kritického uvědomění a názoru, učení se prosazování vlastních zájmů a sebereprezentace, rozvoje schopností a sebedůvěry, posílení postavení jednotlivce/skupiny[...].“ (Shaw, Robertson 1997: 19; cit. in Binková 2005: 10) O tom, jakým způsobem jsem využila video při svém projektu a jak plnilo svou funkci, se zmíním později.

4.4 Další formy mediálního aktivismu

Kromě internetu a aktivistického videa nesmím opomenout další alternativní komunikační kanály, jakými jsou mobilní telefony a (v podstatě ilegální) televizní vysílání s krátkým dosahem.

19

4.4.1 Smart mobs

Demonstrace aktivistů, kteří se navzájem neznají a sešli se na základě e-mailu, výzvy umístěné na internetu nebo sms, formulující jejich společný zájem. To jsou akce pojmenované „smart mobs“. Jejich existence by se dala nazvat dokladem stále se zvyšující míry propojení mezi virtuálním a reálným světem. Koncept dálkově řízeného davu zavedl Howard Rheingold ve své knize “Smart Mobs: The Next Social Revolution”. Podle Rheingolda jsou smart mobs příkladem toho, jak vývoj komunikačních technologií zesiluje lidské nadání pro spolupráci. Význam pojmu Smart mob se neslučuje s obvyklými konotacemi slova dav (nedostatek rozumových schopností a soudnosti, přehnané emoce); “chytrý dav” se chová inteligentně a efektivně. Rheingold upozorňuje, že ačkoli jsou tyto nové formy organizace společnosti „[...] samy o sobě eticky neutrální, lze je použít k dobrému i zlému. Od svržení autoritativního vůdce po náboženské a rasové násilí.“ (Koubský 2003) Typickým příkladem jsou demonstrace na Filipínách před šesti lety, které vedly ke svržení tehdejšího prezidenta Josepha Estrady. „Desetitisíce demonstrantů se sešly v pravý čas na pravém místě díky přeposílání textových zpráv ve znění, jež se proslavilo: „Go 2 EDSA. Wear black." Tedy: Jdi na EDSA (zkratka názvu ulice v Manile), obleč se do černého. (Koubský 2003) Vzpomeňme ještě další události, např. když v březnu roku 2003 protiváleční demonstranti pronikli do Bílého domu a vyřadili jej na pár hodin z provozu. „ [...] neudělali to osobně, ale pomocí koordinované záplavy faxů, e-mailů a telefonických hovorů, kterými zahltili všechna komunikační zařízení [...] anebo nigerijské demonstrace proti Miss World - i jejich organizátoři využili jako základní dorozumívací prostředek svých bojových šiků mobilní telefon a SMS. (Koubský 2003)

4.4.1.1 Flash mobs

K fenoménu smart mobs se vztahuje ještě další pojem: tzv. flash mobs. Jedná se o specifickou formu smart mobs; termín označuje skupinu lidí, která se náhle shromáždí ve veřejném prostoru, v krátkém časovém úseku se věnuje v podstatě jakékoli neobvyklé činnosti

20

(od tance či běhu v ulicích přes polštářovou bitvu až po čtení stejných novin) a pak se rychle rozptýlí. Na rozdíl od konkrétních cílů smart mobs nemají tyto akce jasný účel. Flash mobs jsou spíše uměleckého charakteru, cosi na způsob happeningu13.

4.4.2 Telestreet

Jedná se o pouliční, lokální televizní stanice, které od roku 2002 vznikají na území Itálie (v menší míře také v Nizozemí, Španělsku, Švýcarsku či Argentině). Zakládání těchto televizí je motivováno snahou o větší pluralitu na (italském) televizním trhu. Děje se tak díky stále se zlepšující dostupnosti informačních technologií. Pouliční televize plní socializační a komunitní funkci, „s důrazem na posílení lokálních vazeb a stimulaci občanské participace.“ (Numerato 2005: 61) Problém spočívá v tom, že pouliční televize vysílají ve stínu obsazených frekvencí, bez licence vyžadované zákonem. Z toho důvodu bylo nařízením ministerstva zastaveno vysílání např. stanic Telefabbrica (provozovaná dělníky FIATu a mapující jejich stávky) nebo Disco Volante (zřízená tělesně postiženými, kteří v reportážích upozorňovali na svou diskriminaci). (Numerato 2005)

Praktická část Zde opustím snahy o uchopení kontextu praktické části práce a budu se věnovat konkrétní akci, nazvané „Maso“. Nejprve objasním motivace, vedoucí k jejímu uskutečnění, stručně popíši průběh akce od příprav až po vznik videodokumentu a především se pokusím ospravedlnit své tvrzení, že se jedná o druh mediálního aktivismu. I přes mé úsilí o zachování objektivity se může stát, že se v některých částech textu projeví moje osobní (a přiznávám, že jednostranná) zainteresovanost v problematice chovu zvířat a konzumace jejich masa.

13

Happening provozuje podle Chalupeckého umělec, který „strhuje do svého díla diváky, činí je samy kusem tohoto díla.“ (Chalupecký 1966: 39) Je to tedy způsob uměleckého projevu, který nezanechává žádné hmotné dílo, ale pracuje s divákem.

21

5. Motivace a cíle Nejdříve se pokusím odůvodnit, proč jsem se rozhodla zorganizovat akci zaměřenou právě na problematiku velkochovů a jaké byly mé cíle. Každý člověk je určitým způsobem motivován ke svým činům. Pohnutky, které ho přimějí jednat, mohou vycházet z kulturních i psychických potřeb nebo ze zájmu, ambicí či ideálů. V případě „Akce Maso“ šlo (asi podobně jako u většiny aktivistických činností) o jednání motivované především mými ideály, ačkoli přiznávám, že svou roli sehrála i potřeba psychická – v podobě jakéhosi zadostiučinění. Konkrétním důvodem mého aktivismu byla existence nehumánních masových chovů hospodářských zvířat, její důvod a zároveň lhostejnost spotřebitelů masa k ní. Chtěla jsem konfrontovat spotřebitele s drsnou realitou velkochovů, aby pochopil následek svého jednání a přijal za něj odpovědnost. Nejde totiž o okrajový problém. Pro Českou republiku sice neexistuje statistika, která by zveřejňovala procento lidí konzumujících maso, zato si lze udělat velmi přesný obrázek o míře jeho spotřeby. „Ve 3. čtvrtletí 2007 bylo vyrobeno 153 329 tun masa. Z uvedeného množství bylo 52,8 % vepřového, 12,6 % hovězího vč. telecího a 34,5 % drůbežího masa. V porovnání s 3. čtvrtletím 2006 stoupla výroba masa celkem o 0,1 %.“ (ČSÚ 2007) Podle Českého statistického úřadu je průměrná spotřeba masa na jednoho obyvatele za rok 2006 přibližně 86 kilogramů. To je zhruba čtvrt kila masa na každý den, pro každého občana České republiky. Určité procento tvoří kojenci, vegetariáni/vegani nebo lidé maso nekonzumující ze zdravotních důvodů, takže faktická spotřeba na jednoho člověka je ještě o něco vyšší. O čem tato čísla vypovídají? V podstatě jsou podkladem pro dvě důležitá tvrzení. První z nich je, že problematika velkochovů se dotýká téměř každého, jinými slovy, (skoro) všichni na ní mají svůj podíl. Za druhé si dovolím tvrdit, že lidé konzumují maso v nadměrném množství, na což upozorňuje i MUDr. Brázdová jakožto odborník na výživu: Konstatujeme příliš vysokou spotřebu červeného jatečného masa a vnitřností (86 kg na osobu a rok), živočišných tuků (20 kg na osobu a rok), cukru (44 kg na osobu a rok místo maximálních 20 kg), soli (17 g na osobu a den místo doporučovaných 3-5 g) a nedostatečnou konzumaci ovoce (52 kg ročně namísto alespoň 100 kg) a zeleniny (96 kg na osobu a rok namísto 160 kg)[...] takto

22

pojatá výživa nepřináší skutečný užitek ani člověku, ani ostatním biologickým systémům. (Brázdová 1994: 15) Argumentovat tvrzením, že maso je zdravé a člověk bez něj strádá, je tedy trochu scestné, pokud si naopak jeho přehnanou konzumací ničí zdraví. Omezením spotřeby masa by člověk pomohl sobě i zvířatům, která by nemusela být chována v takovém množství a tedy ani za tak špatných podmínek. Přes to všechno by bylo samozřejmě naivní doufat v jakoukoli změnu chování spotřebitelů. Mým cílem bylo pouze propojit dva světy, které se od sebe vzdálily natolik, že jeden o druhém nemá tušení. Řeč je o světě trpících zvířat, zredukovaných na předmět výdělku na jedné straně, a o světě úhledného balíčku masa s postavičkou veselého prasátka na straně druhé. Troufám si tvrdit, že se téměř nikdo nad svým obědem nepozastavuje s úvahami o zvířeti, z kterého pochází. Maso se stalo potravinou se zastřeným (a pro mnoho lidí asi i nedůležitým) původem. Masný průmysl ani obchodníci nemají nejmenší zájem o něm mluvit – z pochopitelných důvodů. Informace o způsobu „výroby“ masa jsou pečlivě skryty očím i uším spotřebitelů. Tato dualita mě přivedla na myšlenku praktického provedení akce. Přechod z otevřeného prostoru (kde byly vyvěšeny plakáty a reklamní plachty, hlásající „Kvalitní maso z přírody“) do stanu (kde se promítalo video a distribuovaly letáčky s nadpisem „Vítejte v realitě“) symbolizoval přechod z jedné reality do druhé; přerod spotřebitele v blažené nevědomosti ve spotřebitele plně si uvědomujícího tíhu svého jednání. Tedy v ideálním případě, samozřejmě. Do jaké míry se tento přerod podařilo uskutečnit, mohu pouze odhadovat. Pokud opomenu ty z návštěvníků, kteří okamžitě odešli, odůvodnili si stav věcí biologickou determinací člověka (laicky řečeno, jeho přirozenou „všežravostí“) nebo ony znechucení budící informace vytěsnili z jiných důvodů, představím si nijak závratný podíl návštěvníků, které akce vnitřně zasáhla. Ostatně lidským vlastnostem, psychologickým deformacím a mechanismům, které mají vliv na vztah člověka ke zvířatům (a přírodě obecně) se budu věnovat v následujícím odstavci.

23

5.1 Mechanismy odcizení člověka přírodě

Na úvod bych ráda citovala Pecinu, který podle mne obsáhl problém odcizení člověka přírodě v jedné krátké větě: „nejhrubší domestikaci provedl člověk sám na sobě.“ (Pecina 1994: 13) Urbanizace14 má na svědomí (kromě jiných) jeden závažný problém: deformaci myslí a vztahů, a to zejména vztahů k přírodě. „Protože se světu vládne z měst, kde jsou lidé odříznuti ode všech jiných forem života než je život člověka, není obnovován pocit sounáležitosti k ekologické soustavě. Vede to k hrubému a neprozíravému zacházení s věcmi, na nichž jsme koneckonců závislí, s věcmi, jako je voda a jako jsou stromy.“ (de Jouvenel, cit. in Pecina 1994: 59) Tyto patologické vztahy mají svá pojmenování: zoofobie, nekrofilie a sociální narcismus. Zoofobie je strach ze zvířat, který se právě ve městech projevuje nejčastěji. Ať už jako součást různých hygienických norem, likvidací holubů nebo na úrovni jednotlivců obavami z nebezpečnosti všeho živého. Pod vlivem neopodstatněného strachu se pak zbavují všeho, co by teoreticky mohlo kousat, přenášet nemoci nebo je rušit ze spánku. S tím souvisí i další patologický jev: nekrofilie. „Jako nekrofilní orientaci označuje Fromm takové zaměření člověka, které upřednostňuje předměty, neživé objekty [...] před životem jako takovým a jeho projevy a potřebami.[...] Mezi důsledky této orientace patří zejména pasívní a konzumní způsob života na jedné straně a tendence vnášet do zákonitostí a přirozeného běhu života „řád“, nahrazovat přirozené umělým.“ (Pecina 1994: 44) Snaha o zavádění pořádku a degradace přirozených biologických jevů a vztahů na pouhou manipulaci s neživou hmotou vyústila (mimo jiné) v budování velkochovů a jatek, stejně jako vzniku nesmyslných termínů „živočišná“ a „rostlinná výroba“. „(Člověk) jakoby záměrně negoval skutečnost, že živé organismy jsou něco kvalitativně jiného než šroubek nebo automobil a že živý organismus prostě vyrobit nejde. Nebude asi daleko

14

Urbanizace je proces koncentrace obyvatel i hospodářských a kult. aktivit do měst, který je průvodním jevem industrializace a modernizace. V Evropě začal probíhat od zač. 19. st. a někde neskončil dodnes. U. znamená stěhování lidí z vesnic do měst (a úbytek pracovníků v zemědělství), jejich adaptaci na nová zaměstnání, na městský způsob života, ale i rozvoj městské zástavby, zvětšování m., rozrůstání a specifiku jejich institucí atd. Některými stránkami u. se zabývá urbanistika a arch. (účelovými a estetickými problémy městské zástavby), některými demografie (zejm. růstem počtu a hustoty obyvatel), některými sociologie (diferenciací struktury městského obyvatelstva, ubývání rysů společenství, změnami životního stylu, problémovými skupinami obyvatel apod.). COTO.JE. Encyklopedie Universum. (Nedatováno). http://www.cotoje.cz/

24

od skutečnosti, předpokládám-li přímo záměr degradovat zvířata a kytky na výrobek typu ponožek a odbourat tak ohledy a lidskost při manipulaci s nimi.“ (Pecina 1994: 61) Přesvědčení o nadřazenosti člověka vůči ostatním formám života (a v podstatě celé biosféře) je formou sociálního narcismu. Člověk se ho dopouští v momentě, kdy preferuje sám sebe na úkor ostatních druhů. Málokdy se pozastavuje nad tím, že jeho pohodlí je vykoupeno tunami odpadu, nebo že kvůli jeho chutím trpí prasata ve velkovýkrmnách. Bohužel se zdá, že je téměř nemožné tyto postoje ve společnosti vymýtit. Chování každého člověka je jednak ovlivněno jeho genetickou výbavou, jednak tzv. vtiskáváním15. Postoje a hodnoty, které si dítě utváří podle svých rodičů, se stávají nesmazatelnou součástí jeho osobnosti na celý život.(Pecina 1994: 10) Je velmi malá šance, že během života přehodnotí svoje preference a tak se negativní (stejně jako pozitivní) přístup k přírodě a zvířatům předává z generace na generaci. Kromě zoofobie, nekrofilie a narcismu existují ještě další faktory, určující náš vztah k přírodě. Patří k nim např. primitivismus či míra lhostejnosti nebo naopak ohleduplnosti. Primitivové16 mají okruh svých potřeb zúžen pouze na ty potravní a sexuální. Povýšením jídla na smysl života se pro primitiva stává zvíře „živou konzervou“, jak trefně poznamenává Pecina. O tom, že zvíře je bytost s vlastním osudem, samozřejmě nepřemýšlí. (Pecina 1994: 56) A o soucitu nebo ohleduplnosti ke konzervě jsem zatím neslyšela. Pro primitiva etický problém vůbec neexistuje, tudíž se u něj neprojevuje ani lhostejnost k němu. Lhostejný může být člověk jen k něčemu, co si uvědomuje. Extrémní formou lhostejnosti je podle mne vytěsnění. To může vzniknout na základě tzv. kognitivní disonance17. Pokud člověku předložíte fakta, která jsou v rozporu s jeho představami a názory, ocitne se v psychicky nepříjemném stavu a bude se ho snažit odstranit, aby zachoval svou 15

Vtiskávání je proces, při němž „...mládě intenzívně vnímá veškeré okolnosti svého prostředí, ireverzibilně je fixuje ve svém mozku a podle nich se potom „zařídí“ v dospělosti. Období pro vtiskávání je obvykle časově determinováno a limitováno a většinou se po uplynutí určitého období nedá dohonit nebo nahradit.“ Pecina 1994: 9. 16 V přeneseném smyslu znamená primitiv člověka, žijícího jen, nebo převážně, životem smyslovým bez náležité kontroly intelektu a vůle. COTO.JE. Ottova encyklopedie nové doby. (Nedatováno). http://www.cotoje.cz/ 17 Teorie kognitivní disonance L. Festingera: Neslučitelné kognitivní elementy, na něž mohou být převedeny i rozpory mezi postoji a chováním ad., vytvářejí vnitřní napětí a tendenci k jeho odstranění (redukci), tedy nastolení kognitivní konsonance, což se děje růz. automatickými způsoby, např. popřením významu n. racionalizací disonantní informace, jíž může být pro silného kuřáka informace o smrtelném nebezpečí kouření; ten pak disonanci může odstranit např. popřením věrohodnosti zdroje této informace tím, že přestane kouřit, nebo jiným způsobem. Disonance má motivující vliv. COTO.JE. Encyklopedie Universum. (Nedatováno). http://www.cotoje.cz/

25

vnitřní harmonii a stabilitu. Toho se dá dosáhnout dvěma způsoby. Buď bude ochoten novou skutečnost přijmout a přizpůsobit tomu např. své jednání, nebo bude tyto poznatky ignorovat, jinými slovy je vytěsní. Druhý způsob je pochopitelně snazší a pohodlnější, proto se většina lidí rozhodně informace o znečištění ovzduší nebo velkochovech jednoduše nebrat na vědomí. Kromě toho se (podle Librové 1994) člověk orientuje na úzký sociální i geografický prostor a jeho rozhodování se odehrává ve velmi krátkodobém plánu. Toto intuitivní chování osvětluje naši lhostejnost k problémům a jevům, které se nedotýkají nás osobně nebo okruhu rodiny a přátel, navíc v omezeném časovém horizontu. Proto většinu populace nechává více či méně chladnou informace o utrpení anonymních slepic v drůbežárnách, stejně jako následky ozónové díry, které se projeví za desítky let. To je z mého pohledu příčina časté „rozpolcenosti“ člověka, který prohlašuje, že má rád zvířata (a např. opravdu miluje svého psa) a zároveň nemá nejmenší zábrany, když si připravuje oběd z kusu telecího masa (které nebylo o nic méně zvířetem, než jeho domácí mazlíček). Míra lhostejnosti a míra ohleduplnosti jsou dvě strany jedné mince. Člověk je bez problémů schopen ohleduplnosti k lidem, přinejmenším těm blízkým a známým, ale zahrnout do ní také lidi anonymní, natož pak zvířata, už není samozřejmé. O tom svědčí i následující „reportáž“ představující velkochovy takové, jaké skutečně jsou. Zároveň je (více či méně) po stránce obsahu textovým ekvivalentem videa, které bylo promítáno na akci „Maso“.

5.2 Podmínky velkochovů18

Zařízení, která zde nazývám velkochovy, jsou haly bez oken o rozloze mnoha desítek čtverečných metrů, ve kterých jsou na velmi malém prostoru „pěstována“ zvířata za účelem porážky a dalšího zpracování v masném průmyslu. Tyto výrobny masa jsou samozřejmým důsledkem neustále se zvyšující poptávky. Maso je žádaným a mnohdy dominujícím prvkem jídelníčku současného člověka z vyspělých zemí. Aby se uspokojila poptávka, je nutné šetřit nejen prostorem, ale i na kvalitě krmiv. Trávu a zrní nahradily granule z uhynulých zvířat, růstových hormonů a antibiotik. Ustájení a klece byly zmenšeny na minimum a jejich obsluha se 18

Informace o podmínkách velkochovů jsou přejaty ze serveru OHZ. Ochránci hospodářských zvířat. (Nedatováno). http://www.ohz.cz/start.html

26

téměř úplně zautomatizovala. Ze zvířat se staly neživé věci na prodej nebo stroje na vejce či mléko. Stejně jako jejich život, i jejich zabíjení postrádá jakékoli známky etiky či lidskou účast k trpícímu živému tvoru. Díky tomu si lidé mohou denně dopřávat levné maso z nemocných zvířat, mléko s antibiotiky a vajíčka s arzenikem. Člověk, který nechce podporovat tyto chovy a zároveň si poškozovat zdraví, má však i jinou možnost. Existuje alternativa v podobě biofarem, kde jsou vyžadovány výběhy a pastva, zakázány stimulátory růstu, hormonální látky a využívání geneticky manipulovaných organismů.

5.2.1 Vepři

Počet vepřů v chovech se liší, jejich životní podmínky jsou však všude téměř stejné. Chlévy jsou bez oken, neosvětlené, zvířata tedy žijí v naprosté tmě a prudké světlo nebo náhlý hluk může způsobit selhání srdce. To proto, že prasata vyšlechtěná k maximálnímu zisku mají tělo nepoměrně větší k vnitřním orgánům a jejich srdce je příliš slabé. Prasnice mají dvakrát ročně přibližně deset selat. V době březosti jsou přesunuty do malých boxů, kde se nemohou hnout, aby selata nerozmačkala. V prvních dnech po narození se selatům odstraňují zuby. Tento zákrok je prevencí proti okusování ocásků, ke kterému mezi deprimovanými zvířaty často dochází. Jiným řešením je přímo amputace ocásků. Po měsíci jsou selata odebrána od matek a umísťují se do tzv. "předkrmny", kde se jejich hmotnost zvýší na 20 30 kilogramů. Poté žijí ve velkém chlévě bez oken až do doby, kdy mají jateční hmotnost. Boxy s kovovým hrazením jsou malé, aby se ušetřilo místo a aby se vepři nepohybovali. Jejich hmotnost tak poroste rychleji - za den o tři čtvrtě kilogramu, během pěti měsíců až na 110 kilogramů. Podlaha je buď betonová nebo častěji tvořená kovovými rošty. Výkaly přes rošty propadávají do odpadu, čímž prakticky odpadá povinnost čištění boxů. Taková podlaha je však pro zvířata naprosto nevhodná. Způsobuje rozsáhlé záněty a deformace kloubů, což je samozřejmě velice bolestivé. Ve velkochovech se hojně používají medicínské prostředky. Pravidelně jsou prasatům podávána antibiotika, aby se zde nešířily infekce, léky proti infarktu, dále hormony pro rychlejší růst a před transportem na jatka takzvané tranquilizéry (např. valium) a jiné drogy na uklidnění. Tyto látky zůstávají v mase 25% vepřů. Převoz na jatka je pro zvířata natolik stresujícím

27

zážitkem, že jich už na voze zemře několik tisíc ročně. Celkem jsou však v ČR každý rok zabity 4 miliony prasat. Na jatkách se používá několik metod, všechny však musí být rychlé. Na běžícím páse za hodinu zemře 120 vepřů, tedy jeden vepř za půl minuty. Stovky jich čekají v jedné místnosti, stresována předchozí přepravou, hlukem strojů, světlem, zápachem krve. Nejdříve je prase umrtveno elektrickým výbojem za speciálních kleští, které řezníci přikládají zvířeti na krk. Prase zůstává ve strnulém stavu přibližně půl minuty. Během této doby je pověšeno za nohu hlavou k zemi a je mu proříznuto hrdlo, aby zemřelo vykrvácením. Ostatní vepři jsou této proceduře přítomni a pokud začnou panikařit a pokoušet se o útěk, pracovníci jatek je bitím přinutí k poslušnosti. Někdy se ve spěchu stane, že zvíře není dostatečně umrtveno kleštěmi (musí být na krku zvířete 30 - 40 sekund) a probouzí se podříznuté za velkých bolestí. V 70. letech byla vyvinuta automatizovaná omračovací zařízení, ve kterých byla prasata umrtvována na běžícím páse pomocí dvou elektrod. Tento stroj umrtví až 700 vepřů za hodinu, je však poruchový a vepři jsou často pověšeni při plném vědomí. Podřezávání zůstává stále ruční prací. Když řezník zapomene prase podříznout, zvíře se utopí ve spařovací lázni. Dalším způsobem, naštěstí málo praktikovaným, je udušení zvířat pomocí CO2.

5.2.2 Dojnice

V minulosti krávy dosahovaly věku 7 až 9 let, pásly se na loukách, žily ve stájích na slámě a za svůj život měly deset až patnáct telat. Dnes mají jen velmi omezený prostor, 90% z nich musí stát, samozřejmě opět na kovových roštech. Telata porodí dvě nebo tři a poté jsou "zpracovány" na maso. Dojnice dostávají spolu s nekvalitní pícninou (nezřídka napadenou plísněmi) antibiotika a hormony, stejně jako ostatní zvířata. Růstové hormony BST mají v tomto případě za úkol zvýšit produkci mléka. Krávy tak vydojí denně kolem 40 litrů. Nejen, že taková nadprodukce naprosto vyčerpává organismus zvířete, ale přirozeně dochází ke kvalitativním změnám mléka, tedy o prospěšnosti lidskému zdraví nemůže být (stejně jako v případě masa obsahujícího hormony a medikamenty) vůbec řeč. Kráva pochopitelně nedojí mléko sama od sebe - musí mít telata. Nepřirozený způsob života a stres mají však za následek menší schopnost reprodukce a tehdy jsou krávy krmeny další dávkou hormonů pro povzbuzení jejich plodnosti. Dojnice jsou uměle inseminovány, rodí 28

většinou přímo ve stáních a jejich děloha po porodu zůstává viset ven z těla. Než se přirozeným procesem vrátí zpět, může se zamotat do roštové podlahy nebo být poškozena jinou krávou; pak nastává vykrvácení nebo cesta na jatka. Telata jsou odebrána matkám týden po porodu a umístěna do "teletníku".

5.2.3 Telata

Velká poptávka spotřebitelů po mléce nutí chovatele inseminovat stále více krav. Telata jsou v podstatě vedlejším produktem, majícím jednoznačné určení: co nejrychleji vykrmit a porazit; tedy minimalizovat náklady a maximalizovat užitek. V teletnících je telatům vyhrazen prostor o málo větší, než jejich tělo. Svůj život tráví v dřevěných či mřížovaných bednách, v nichž se nemohou ani otočit. Bílá kaše, podávaná telatům, obsahuje kromě sušeného mléka, tuku a nezbytných antibiotik také sůl, která neustále podporuje jejich žízeň. Protože se zvířatům úmyslně nedává voda, snaží se žízeň zahnat alespoň opakovaným pojídáním kaše. Díky tomu přijímají dvakrát více potravy, než je obvyklé a rychleji rostou. Tuhou stravu telata nikdy nedostávají, měla by totiž za následek příjem železa a pro chovatele je cílem bílé, „chudokrevné“ maso, které jde nejlépe na odbyt. Po půl roce se hmotnost zvířete zvýší na 250 kilogramů a je přepraveno na jatka. Každoročně se u nás porazí 300 tisíc kusů dobytka a 9 tisíc telat. Již sama cesta na jatka je pro zvířata nesmírně vyčerpávající a stresující. Během několikahodinových transportů nedostanou zvířata napít a mnoho z nich se buď vážně zraní, nebo cestu vůbec nepřežije. Při vykládání dochází k dalším zraněním a bití pracovníky jatek, kteří se snaží vyděšený dobytek nasměrovat do omračovacích boxů. Nad boxy stojí zaměstnanci se speciálními nástroji k umrtvování, pomocí kterých vstřelí zvířeti kovový kolík do mozku. Při takovém postupu je nutné mířit velice přesně, jinak se zvíře probírá zavěšeno za nohy s proříznutým hrdlem.

5.2.4 Drůbež

Velkochovy drůbeže jsou stejně jako většina ostatních osvětleny jen minimálně. Ptáci jsou umístěni v tzv. etážových bateriích. Tyto drátěné klece s podlahou o rozměrech formátu papíru A4 jsou naskládány na sebe i po šesti kusech a vyrovnány do dlouhých řad. V klecích žije 4-5

29

ptáků po dobu jednoho roku až 15-i měsíců. V halách je tímto způsobem „uskladněno“ kolem dvaceti tisíc slepic. Slepice ve velkochovech snáší vejce mnohem častěji než je obvyklé. Dva miliony slepic vyprodukují za jeden den 1,5 milionu vajec. Taková nadprodukce ovšem ptáky nejen vysiluje, ale také dochází k rychlému vyčerpání vápna z kostí a ptáci jsou mnohem náchylnější ke zlomeninám. Kuřata se okamžitě po vylíhnutí třídí na slepice a kohoutky. Kohoutci nepřináší žádný užitek v podobě vajec, proto jsou likvidováni a použiti jako krmivo pro prasata. Tento proces nabývá několika podob; přes udušení plynem, topení ve vodě až po rozsekání rotujícími noži, to vše samozřejmě bez umrtvení. Kuřatům, která projdou selekcí, se desátý den po narození odstraňují ostré konce zobáků horkým nožem, aby se nemohla navzájem klovat. Na konci zobáku jsou nervová zakončení, tudíž tato metoda není bezbolestná. Podlaha, na které slepice stojí, je tvořena tenkým drátem. Vejce tak mohou snadno propadávat na sběrný pás, ale ptáci trpí deformacemi končetin, zlámanými křídly a vytrhaným peřím. Někdy dojde k tomu, že se slepice pařátem zaklíní v podlaze a nemůže se vyprostit. Pokud zůstane v dostatečně blízké vzdálenosti pásu s krmivem, má štěstí. Ostatně krmivo zde představují nekvalitní granule (tvořené směsí z kohoutků, uhynulých slepic, antibiotik a hormonů), nejen proto, že zrní by slepice se zdeformovaným zobákem stejně nedokázala konzumovat. Nehledě na opatření v podobě otupených zobáků si mnohá zranění slepice způsobují samy. Ze stresu vyvolaným nepřirozenými podmínkami a touze po hierarchii se na malém prostoru navzájem napadají. Výhody takového chovu jsou více než zřejmé. Vzhledem k tomu, že krmivo i snesená vejce jsou obsluhovány automatickými pásy, není třeba téměř žádných zaměstnanců. Maximální využití prostoru (navzdory početným ztrátám na zvířatech) se chovateli, šetřícím na energiích, stále bohatě vyplácí. Každý den u nás zemře v drůbežářských závodech okolo 40 tisíc kuřat. Společně s kachnami, krůtami a husami se počet zabitých ptáků vyšplhá přes 20 milionů ročně (jen kuřat je kolem 14 milionů) a stále se zvyšuje. Kuřata přivezená k zpracování jsou vykládána z plastových přepravek, kde se tísní po deseti. Převoz je jediný okamžik v jejich životě, kdy vidí slunce. Ve zpracovatelském závodě jsou ptáci zavěšeni za nohy a hlavičky se jim ponoří do vody, aby mohli být omráčeni elektrickým proudem. Bohužel kuřata, která jsou příliš malá nebo se vodě nějakým způsobem vyhnou,

30

pokračují směrem k elektrickým nožům při vědomí. Rotující nože oddělí hlavu od těla, při rychlosti usmrcování 6 000 kuřat za hodinu je však běžné, že jich několik zůstává při dalším zpracování živých.

Výše řečené snad dostatečně osvětlilo mou motivaci i cíle. Krátce řečeno, chtěla jsem otevřít téma, kterému se nevěnuje téměř žádná pozornost ve sdělovacích prostředcích, svým způsobem je tabu a lidé ho vytěsňují z vědomí i svědomí, ale zároveň je to skutečný a rozšířený problém.

6. Akce Maso: plánování, přípravy a průběh

Akce musela být naplánována tak, aby se na ni dostavil dostatečný počet lidí, navíc z cílové skupiny spotřebitelů masa. Pokud by byla prezentována jako akce na protest proti velkochovům, přišli by vegetariáni, vegani a jiní lidé sympatizující s ochranáři. Ideální způsob, jak přesvědčit veřejnost o účasti, byl nabídnout něco zdarma. A aby se vyprofilovala vhodná skupina, muselo tím lákadlem být maso. To jsem zároveň použila jako další nosič informace, když jsem každý balíček přelepila fotografií zabitého zvířete (viz příloha 1). Akce byla inzerována prostřednictvím plakátů (viz příloha 2), vylepených v centru Brna několik dní předem. Podle nich se mělo jednat o prezentaci nového masokombinátu Dobrota a.s. spojenou s rozdáváním masa. Na Moravském náměstí měl k tomuto účelu vyrůst vojenský „hangár“ - stan o rozměrech 6x6 metrů. Uvnitř měla probíhat projekce videa, zachycujícího prostředí velkochovů a jatek19, výdej masa, diskuze s návštěvníky a video-dokumentace dvěma kamerami.

Před zahájením akce bylo třeba navrhnout a vytisknout plakáty, reklamní plachty

(viz příloha 3), nálepky na maso a informační letáky (viz příloha 4), upravit reportáž z velkochovů, vyřídit potřebná povolení na Magistrátu města Brna a Odboru životního prostředí, sehnat a postavit stan, zapůjčit mrazící box, promítací techniku a kamery, nakoupit a přelepit maso.

19

Použila jsem video umístěné na stránkách PETA TV: http://www.petatv.com/tvpopup/video.asp?video=meet_your_meat&Player=wm

31

Přes organizační i technické problémy, kvůli nimž se začínalo s hodinovým zpožděním, se podařilo 22. října 2007 akci zrealizovat. Návštěvníků přišlo méně, než jsem očekávala, byli však velmi komunikativní a diskutovali nejen se mnou, ale i navzájem. Byla jsem připravená na velmi negativní až agresivní reakce, ale lidé byli spíš překvapení a zajímaly je podrobnosti o podmínkách chovů. To platilo především pro návštěvníky v důchodovém věku (zastoupených ve většině), kteří se zájmem pročítali letáčky a byli také ochotnější sdílet své názory. Mladší generace (v produktivním věku) se zdála být lépe informovaná, ale v projevech se více rozcházela. Zatímco starší účastníci akce se zdrželi delší dobu a ve svých názorech se většinou shodli, ti mladší buď otevřeně vyjadřovali svůj odpor k velkochovům a maso odmítali (což byl ovšem postoj, který zastávali už před navštívením akce), nebo si naopak maso vzali a okamžitě odešli. Obecně lze říci, že video dokumentující chov zvířat dobře posloužilo jako nástroj otevírající diskuzi (což byl můj záměr), nezasáhlo však (až na jednu výjimku) nikoho z přítomných natolik, aby přehodnotil své mínění a odmítl nabízené maso; v některých případech si lidé pro maso přišli i dvakrát. Samozřejmě jsem neočekávala, že by se návštěvníci akce začali stravovat vegetariánsky, ale upozornila jsem alespoň na existenci biofarem. Záměr, tedy zprostředkovat skupině spotřebitelů masa autentický zážitek z míst, kde „vzniká“ jejich potrava, aby si mohli uvědomit souvislosti a případně jim nabídnout alternativní řešení, se z mého pohledu podařil.

7. Akce Maso: mediální aktivismus?

7.1 Použitá média

Akce byla předem inzerována vylepenými plakáty, jakožto tištěnými nositeli informace. Plakáty měly však i druhou funkci, která byla přímo aktivistickým záměrem. Tento záměr se měl projevit až v momentě, kdy návštěvník konfrontoval obsah sdělení na plakátech (a plachtách umístěných zvenku na stanu) se skutečnou povahou akce. Reklamní materiály byly účelově provedeny tak, aby zdůraznily propastný rozdíl mezi idealistickým obrazem zvířat pasoucích se na louce a realitou velkochovů; mezi proklamovanou prospěšností masa lidskému organismu a jeho 32

skutečnému původu – anaboliky dopovanému svalstvu zvířat. Pro vytvoření grafické podoby plakátů a ostatních tištěných produktů jsem použila programy Adobe Photoshop a

Adobe

Illustrator 10. Jako další médium jsem využila přímo maso, zabalené v průhledné fólii, když jsem etiketu z obchodu přelepila reprodukcí barevné fotografie20 zabitých/zabíjených hospodářských zvířat (konkrétně slepice, vepř a tele). Byl to způsob nejužšího (v rámci mých možností ) psychologického propojení masa (jakožto anonymní suroviny) a živého (resp. mrtvého) zvířete, zároveň trvalejší cestou: pokud se účastník akce rozhodl maso připravit, musel odstranit obal a při té příležitosti si znovu uvědomit, odkud maso pochází. Nejdůležitějším nástrojem akce bylo video pořízené aktivisty v prostředí velkochovů o délce necelých 13 minut; opatřené titulky a získané z webových stránek organizace PETA TV (kde je umístěno pod názvem Meet your Meat). Jeho obsah není třeba popisovat, o podmínkách velkochovů se zmiňuji výše a video je i přílohou mé práce. Účel promítání videa je více než jasný a mnohokrát zde opakovaný; připomenout spotřebiteli masa, že co jemu je pouhým obědem, je pro jiného životem, navíc krátkým a nešťastným.

7.2 Vznik dokumentu

Přípravy a samotná akce byly dokumentovány pomocí dvou videokamer. Podařilo se zachytit většinu postupně přicházejících návštěvníků, jejich výroky i reakce. Celkem jsem získala dvě hodiny filmového materiálu, z něhož byl vytvořen dokument21 v délce přibližně deseti minut. Druhá část procesu, v němž dokument vznikal, se odehrávala výhradně před monitorem – při střihu. Střihovou práci lze definovat jako „cílevědomé řazení záběrů do delších dějových úseků – obrazových sekvencí.“ (Šmída 2007: 50) Při střihu jsem pracovala s programem Adobe Premiere Pro. 20

Byly použity fotografie zvířat umístěné na webu OHZ: http://www.ohz.cz/start.html

21

Základní charakteristikou filmového (nebo i televizního) dokumentu je jeho dokumentárnost. Tu můžeme chápat jako přímou vazbu mezi dokumentem a jím zachycovanou realitou. Dokumentárnost ve filmu a ve filmovém umění vyjadřuje schopnost odrážet jednotlivé aspekty reality, determinovanou technikou a jejími možnostmi. [...] Z důvodů srozumitelnosti je prakticky nezbytné, aby do natočeného materiálu jeho autor vstupoval, zasahoval do něj, upravoval, vybíral, stříhal… atd. Surový materiál, který vznikne při samotném natáčení, je totiž sám o sobě jakýmsi polotovarem. [...] Kromě figurativního a perceptivního aspektu může však (dokument) odhalovat též podstatu skutečnosti, která se skrývá za jevy. Šmída 2007: 8–9.

33

Záběry jsem vybírala na základě subjektivního úsudku z hlediska kvality a relevance k celkovému obsahu dokumentu. Požadavek na kvalitu obrazu však nezřídka musel ustoupit obsahové stránce, zvláště u záběrů pořízených uvnitř stanu, kde byl nedostatek světla. Preferovala jsem tedy záběry, které podle mne nejlépe reprezentovaly atmosféru akce a charakteristiky jejích návštěvníků. Video jsem doplnila reegae hudbou, konkrétně skladbou No Bones No Blood od interpretů Jah

Sun,

Ras

Attitude

a

Lutan

Fyah.

Videoklip

k této

skladbě

je

na

adrese

http://youtube.com/watch?v=P9Cmt8E1NYI a byl promítán na závěr akce Maso. Zvolila jsem právě tuto skladbu, protože text se zabývá tématikou konzumace masa a zdál se mi proto vhodným doplněním k obrazové části. Na začátek i do dalších míst dokumentu byly vsazeny titulky, které uvádí diváka do děje a oddělují od sebe části obrazu, lišící se místem i obsahem. Výsledný produkt má v prvé řadě dokumentovat události, bez úmyslné manipulace obsahem a významem. Je ovšem jasné, že střihem, výběrem záběrů i jejich řazením a také hudbou jsem ovlivnila způsob, jakým bude video vnímáno diváky. Finální

verze

videodokumentu

byla

umístěna

na

server

YouTube:

http://www.youtube.com/watch?v=cR9fiXE0TIY a promítána na přehlídce studentských prací Mr.Data Projection 21. listopadu 2007.

7.3 Video jako nástroj aktivismu

Vzhledem k tomu, že klíčovým nástrojem v mém projektu bylo video, jehož prostřednictvím jsem komunikovala do jisté míry kontroverzní téma za účelem alespoň minimální společenské změny, považuji ho za videoaktivismus. Odehrává se přitom ve veřejném prostoru reálném i virtuálním: nejprve ve stanu na Moravském náměstí v Brně, kde zasahuje relativně úzký okruh lidí; stejně jako na promítaní studentských prací. Podruhé na internetu, kde je potenciál případných diváků mnohem větší. Zároveň se uzavírá i pomyslný kruh: video promítané na akci i obrazové materiály použité k vytvoření nálepek a plakátů jsem získala z aktivistických serverů; dokument, který díky tomu mohl vzniknout, byl na internetové stránky naopak přidán. Mohla jsem si prakticky ověřit, jak na základě sdílení informací může fungovat (a rozšiřovat se) internetový aktivismus.

34

8. Závěr

Náplní mé práce nebyl akademický výzkum a dokonce ani její těžiště se příliš nepodobá standardním tvůrčím výstupům. Mým cílem bylo uskutečnit projekt, který se bude opírat o teorii mediálního aktivismu. Pokusila jsem se rozvinout debatu o životních podmínkách zvířat chovaných primárně pro maso, a to především prostřednictvím autentického videa, promítaného ve veřejném prostoru. Dokumentací této akce vzniklo další video, které jsem dále distribuovala na veřejnosti. Důležitý je pro mne fakt, že dokument nevznikl samoúčelně, ale jako záznam autentického dění. Měla jsem možnost ověřit si, jak funguje aktivistické video v rámci komunity. Podle Cubitta, citovaného výše, dává společně sledované video podnět k diskuzi. Mohu potvrdit, že většina účastníků projekce aktivně vyjadřovala svůj postoj k problematice a konfrontovala ho s názory ostatních. Taktéž výše citovaní Shaw a Robertson hovoří o funkcích, které video plní při rozvoji určité komunity. Z hlediska upevňování komunity v případě vegetariánů a ochránců zvířat vidím potenciál v dokumentárním videu z akce. Kromě toho, že svým obsahem de facto šíří myšlenku odcizení i mezi běžné spotřebitele masa, podporuje a potvrzuje (ač třeba subjektivně) sdílené přesvědčení členů těchto komunit. Přínos své

práce spatřuji v tom, že jsem realizovala konkrétní formu mediálního

aktivismu, podala výpověď o bezprostředním efektu takového jednání v podobě dokumentu a pokusila jsem se uvést svá zjištění do existujícího teoretického rámce.

35

9. Přílohy Příloha č. 1

36

Příloha č. 2

37

Příloha č. 3

Příloha č. 4 Vážení návštěvníci, milovníci masa VÍTEJTE V REALITĚ! Toto jsou autentické záběry z velkochovů a jatek. Zvířata „žijí“ na minimálním prostoru, ve tmě, na kovových roštech, jsou krmena nepřirozenou stravou a dopována hormony pro rychlý růst. Zvířata trpí psychicky i fyzicky. Při převozu na jatka jich mnoho uhyne kvůli šoku. Na jatkách se zvířata nejprve omračují elektrickým proudem, poté jsou podříznuta a vykrvácí. Někdy se také používá usmrcení plynem, drůbež je zabíjena elektrickými noži. Přejeme vám dobrou chuť a čisté svědomí!

38

10. Jmenný rejstřík Adbusters ................................................... 14 Adobe Illustrator 10 .................................. 33 Adobe Photoshop ...................................... 33 Adobe Premiere Pro .................................. 33 ALF ..................................................... 16, 17 Amnesty International ............................... 14 Anheier ........................................................ 8 Animal Liberation Front............................ 16 Animal Rights Television.......................... 17 Argentina ................................................... 21 Aristoteles.................................................... 6 Bělohoubek, Ivo ........................................ 41 Bennett, W. Lance ..................................... 41 BeyondTV .................................................. 19 Binková, Pavlína ....................................... 41 Brázdová........................................ 22, 23, 41 Brázdová, Zuzana ...................................... 41 Brno ....................................................... 1, 41 Coca-Cola .................................................. 12 Corporate Europe Observatory.................. 14 Corporate Watch ....................................... 14 CorpWatch ................................................ 14 Cubitt ................................................... 18, 19 Česká republika ......................................... 15 Česká společnost pro výživu a vegetariánství ............................................................... 16 Česká vegetariánská společnost ................ 16 Český statistický úřad................................ 42 Český svaz žen .......................................... 15 Čína ........................................................... 13 ČR.............................................................. 28 ČSÚ ........................................................... 22 ČSVV ........................................................ 16 ČVS ........................................................... 16 de Jouvenel ................................................ 24 Děti Země .................................................. 15 Differentlife ......................................... 17, 42 Dobrovolná, Eva........................................ 41 Earth First!................................................. 14 Econnect .............................................. 15, 42 Ekologický právní servis ........................... 15 Ekoporadna................................................ 16 Estrada ....................................................... 20 FBI ............................................................. 17 Fond ohrožených dětí ................................ 15

Food not Bombs ................................... 16, 42 Fromm ........................................................ 24 Greenpeace ................................................. 14 Hegel ............................................................ 6 Hnutí Duha ................................................. 15 Human Rights Watch ................................. 14 Independent Media..................................... 14 Indymedia....................................... 14, 18, 41 Írán ............................................................. 13 Jah Sun ....................................................... 34 Kleinová, Naomi ........................................ 41 Kolesár ....................................................... 17 Koubský ............................................... 20, 42 Koubský, Petr ............................................. 42 Kouřil, Vít .................................................. 41 Liberální institut ......................................... 15 Librová, Hana............................................. 41 Lister, Martin ............................................. 41 Lutan Fyah ................................................. 34 Macek, Jakub ............................................. 41 Magistrát města Brna ................................. 31 Maso ................... 4, 21, 22, 23, 26, 31, 32, 34 McDonald´s ................................................ 12 McLuhan, Marshall .................................... 41 Media Observatory .................................... 10 Meet your Meat .......................................... 33 Moravské náměstí ...................................... 31 Mr.Data Projection .................................... 34 Mueller ....................................................... 10 Nadace na ochranu zvířat ........................... 16 Nesehnutí ............................................. 15, 16 Nizozemí .................................................... 21 No Bones No Blood .................................... 34 Numerato.................................................... 21 Nye ............................................................... 7 Odbor životního prostředí .......................... 31 Ochránci hospodářských zvířat ...... 16, 26, 42 Pecina ............................................. 24, 25, 41 Pecina, Pavel .............................................. 41 People´s Global Action .............................. 11 PETA TV ....................................... 17, 31, 33 Ras Attitude................................................ 34 REALITA................................................... 17 Reclaim the Streets ..................................... 11 Rheingold ............................................. 20, 41

39

Rheingold, Howard ................................... 41 Robertson ............................................ 19, 35 ROMEA .................................................... 15 Salamon ....................................................... 8 Saúdská Arábie .......................................... 13 Shaw .................................................... 19, 35 Soldátová, Lucia ........................................ 41 Stein ........................................................... 10 STUD ........................................................ 15 Svoboda zvířat ........................................... 16 Sýrie .......................................................... 13 Škařupová, Kateřina. ................................. 41

Šmída ................................................... 33, 41 Šmída, David.............................................. 41 Španělsko ................................................... 21 Švýcarsko ................................................... 21 The North American Animal Liberation Press Office ............................................ 17 Tunisko ...................................................... 13 Undercurrents ............................................. 18 Vietnam ...................................................... 13 Walch, Jim ................................................. 41 WWF .......................................................... 14 YouTube..................................................... 34

40

11. Seznam literatury a citace

Bennett, W. Lance. 2003. „Moc nových médií: Internetový a globální aktivismus.“ Pp 19–25 in Revue pro média 2005, č. 12–13. Bělohoubek, Ivo. 2005. „Globální občanská společnost: média, sítě a měkká síla.“ Pp 2–5 in Revue pro média 2005, č. 12–13. Binková, Pavlína. 2005. „Aktivní videotechnologie: mediální studia, demokracie a video.“ Pp 6– 11 in Revue pro média 2005, č. 12–13. Brázdová, Zuzana. 1994. „Výživa člověka: podpora či překážka trvale udržitelné budoucnosti?“ Pp 14–17 in Veronica 1994, roč. 8, č. 2. Kleinová, Naomi. 2005. Bez loga. Praha: Argo – Dokořán. Kouřil, Vít. 2005. „Media watchdogs: dohlížet a nepřestat.“ Pp 26–29 in Revue pro média 2005, č. 12–13. Librová, Hana. 1994. Pestří a zelení : kapitoly o dobrovolné skromnosti. Brno: Veronica. Lister, Martin et al. 2003. New Media: A Critical Introduction. London: Routledge McLuhan, Marshall. 2000. Člověk, média a elektronická kultura. Brno: Jota. Pecina, Pavel. 1994. Kořeny zla. O příčinách odcizení člověka přírodě a úpadku jeho sociálního chování. Praha: Nika. Rheingold, Howard. 2002. Smart mobs: the next social revolution. Cambridge, Mass.: Basic Books. Soldátová, Lucia – Macek, Jakub – Škařupová, Kateřina. 2005. „Heslář.“ Pp 59–61 in Revue pro média 2005, č. 12–13. Škařupová, Kateřina. 2005. „Indymedia: globální občanská společnost.“ Pp 12–14 in Revue pro média 2005, č. 12–13. Šmída, David. 2007. Mystická Štvanice – televizní dokument. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Walch, Jim. 1999. In the Net: a Guide for Activists. London: Zed Books Ltd.

Citace on-line zdrojů: Dobrovolná, Eva. 2006. „Aktivismus sílí, cenzura nezahálí.“ Pp 1 in Literární noviny 2006, č. 25. http://www.literarky.cz/?p=clanek&id=2319 (19.6. 2006). 41

Koubský, Petr. 2003. „Digitální naděje a hrozby.“ In Respekt 2003, č.11. http://econnect.ecn.cz/index.stm?apc=zzvx1-1899672&x=130980 (10.4. 2003) Český statistický úřad. 2007. http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/t/A3002B6A5E/$File/300407_01.pdf (1.12. 2007) http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/czem102507.doc (25.10. 2007) Econnect. (Nedatováno). http://econnect.ecn.cz/index.stm?x=73161 Ochránci hospodářských zvířat. (Nedatováno). http://www.ohz.cz/start.html Differentlife. (Nedatováno). http://www.differentlife.cz/alf.htm Food not Bombs. 2007. http://jmz.ecn.cz/index.html Cambridge Dictionaires Online. 2007. http://www.dictionary.cambridge.org COTO.JE. Encyklopedie Universum, Malá Československá encyklopedie. Ottova encyklopedie nové doby. (Nedatováno) http://www.cotoje.cz Wikipedia. 2007. http://en.wikipedia.org, http://www.wikipedia.cz

42