mayská kultura
Význam podzemí v životě a mytologii Mayů
Mayské
rituální jeskyně Stanislav Chládek
Z
2. Ryté víko sarkofágu palenqueského krále Pacala. Umírající král padá do jícnu podsvětního netvora, zvaného Had bílých kostí. Snímek kopie reliéfu v Palenque Museo de Sito, Alberto Ruz Lhuiller, Palenque, Chiapas, Mexiko. Originál je stále v hrobce pod Chrámem nápisů, která je ovšem dnes již veřejnosti nepřístupná.
emě zaujímala ústřední postavení ve středoamerických náboženstvích, tedy i v náboženství mayském. Je jí aspekty – především hory, jes kyně a vodní toky – byly nesmírně důležité pro posvátnou geogra fii. Hory byly koncepčně spojeny s jeskyně mi, neboť Mayové považovali všechny hory za duté, s jeskyněmi uvnitř. Jeskyně, čili trh liny v zemském povrchu, byly považovány za vstupy do podsvětí a byly tak spojovacím článkem mezi světem lidí a říší podsvětních bohů. Proto byly spolu s horami a vodou ztě lesněním fundamentální moci Země. Jeskyně a mayská mytologie
Velká část krajiny v mayské oblasti Střed ní Ameriky, zejména v takzvaných mayských nížinách, leží na krasovém podloží, jehož topografie je charakteristická četnými jesky němi, cenoty, propastmi a podzemními řeka mi, a naopak jen řídkým výskytem povrchové vody. Pro Maye klasického období1 měl roz sáhlý temný a vodní svět pod zemí ohromnou důležitost; byl to svět, kde žili bohové, démoni, předkové a kam museli mrtví sestoupit v oka mžiku smrti. Podle náboženských představ klasických Mayů padali zesnulí v okamžiku smrti do podsvětí (označovaného v jazyce kičé xibalba, místo hrůzy), aby zde vybojova li souboj s temnými mocnostmi. Po vítězství nad mocnostmi xibalby mohli zvěčnělí zesnu lí zaujmout místo u svých předků na nebesích. Mayská představa o smrti je nejlépe znázor něna na víku sarkofágu Pacala, krále města Palenque,2 který zemřel r. 6823 a byl pohřben hluboko pod Chrámem nápisů. Jeho hrobka uvnitř pyramidy symbolizovala horu s jesky ní. Král v okamžiku smrti padá do otevřeného jícnu podzemního netvora. Pacal se po smrtel ném pádu znovu zrodí a stává se zbožštělým předkem (obr. 2). Předklasičtí mayští králové byli skutečně často pohřbíváni ve zděných hrobkách vybu dovaných uvnitř jeskyní, zřejmě proto, že jeskyně byly chápány jako vstup do podsvě tí. Později, v klasickém období, byly hrobky králů umísťovány pod pyramidami uprostřed mayských měst. I tak byly nadále považová ny za součást či vstup do podsvětí. Králov ská hrobka pod pyramidou v Río Azul je toho skvělým příkladem. Král jménem Na-Tsu-Kan, zesnulý roku 457, byl pochován do výklenku uprostřed podlahy, ale pod úrov ní jasně červeného pruhu namalovaného po obvodu hrobky. Jelikož hrobka je oriento vána podle světových stran, tělo krále bylo uloženo symbolicky ve středu kosmu a pod úrovní hladiny krvavých vod xibalby, symbo lizovaných rudým pruhem, to jest v nejsvrch nější vrstvě podsvětí (obr. 7). Pro klasické Maye byly jeskyně také mís tem stvoření lidstva. Obyvatelé středome 1 1 1. Na protější straně: Vstup do málo prozkoumané jeskyně Actun Yaxteel Ahau. Jeskyni používali Mayové k rituálním účelům, ačkoliv má velmi nebezpečný vstup skrz peřejnatou řeku. Všechny snímky na s. 448–457 © Stanislav Chládek, není-li uvedeno jinak.
xického města Teotihuacánu, jehož kultura a ideologie hluboce ovlivnily Maye,4 vykopa li někdy začátkem prvního milénia pod Pyra midou Slunce umělou rituální sedmipokojo vou jeskyni. Lidé mnoha mezoamerických civilizací věřili, že v ní vznikl život. Také Mayové vnímali jeskyně – umělé či přiroze né – jako místa kosmogeneze, při níž boho vé stvořili lidské bytosti z kukuřičné mou ky a vlastní krve. Proto byly takové jeskyně místem obřadů a náboženských poutí, proto zřejmě Mayové vraceli kosti svých předků do jeskyní, míst jejich původu. Lidskými oběť mi a darem vlastní krve pak Mayové spláce li svůj věčný dluh bohům za stvoření lidstva z božské krve. Obřady a rituály
Je zřejmé, že rituální jeskyně měly pro klasic ké Maye obrovský význam; jeskynní rituály byly základem jejich náboženství. Aby mohl být uskutečněn kontakt s nadpřirozenými silami, musely být jeskyně navštěvovány. To určitě nebyla snadná záležitost. Lidé vyna ložili až neuvěřitelné úsilí, aby dosáhli těch nejodlehlejších a nejnepřístupnějších jesky ní. Často zdolávali nebezpečný terén – str mé útesy, podzemní řeky či těžko průchod né skuliny. Dnes je těžké odhadnout, které jeskyně Mayové považovali za posvátnější a které za méně posvátné. Zdá se, že nejposvátněj ší prostory měly svůj zdroj vody, ať už pra men, podzemní řeku či cenote. Snad proto bylo podsvětí obvykle znázorňováno jako vodní říše. Voda byla životodárná a jeskyn ní rituály mnohdy obsahovaly prosby k bohu deště Chacovi.
1. Za klasické období mayské civilizace je obecně považována éra zhruba mezi lety 200–900. Díky posledním výzkumům se dolní hranice stále posunuje hlouběji do minulosti. 2. Všechny lokality zmíněné v textu – archeologická naleziště, jeskyně či města – najdete na mapce na obr. 2. 3. Převod mayského datování na křesťanské byl proveden podle Goodmanovy-MartínezovyThompsonovy korelace (GMT). Korelace podle Böhmových (1996) by přidala ke GMT 104 let (podrobněji viz Vesmír 83, 562, 2004/10). 4. O vztazích Teotihuacánu a Mayů viz Vesmír 84, 450, 2005/8.
Ing. Stanislav Chládek, CSc., (*1937) vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Před odchodem do USA pracoval v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Nyní žije střídavě v Michiganu a Coloradu a věnuje se svému koníčku – historii a archeologii. Do jeskyní na mayském území podnikl již mnoho výprav.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 87, červenec 2008
449
1– 2– 3– 4– 5– 6– 7– 8– 9– 10 – 11 – 12 – 13 – 14 – 15 – 16 – 17 – 18 – 19 – 20 – 21 – 22 – 23 – 24 – 25 – 26 – 27 –
EX IC KÝ
ZÁ LI V
88° Grutas de Tzabna Ecab Isla Cerritos Actun Usil Calcehtok Loltun 90° Xtacumbilxunan Balacanche Y U C A T Á N Cancún Pak Ch’en Komchen 7 Actun Toh Dzibilchaltún Gruta las Laritas (komplex Actun Chen) Izamal cenote 8 Mérida cenote Tankah 6 Dzitnup Cueva Jolja Acencéh Valladolid 1 Cueva Yaleltsemen Chichén Itzá Oxkintok Mayapán Cueva Tecolote, Cueva Cobanerito 3 9 Cobá Cueva Ixcun Yaxuná 2 Uxmal Tikul 10 Cueva Balam’ Na Mani Cozumel Tulum Cueva Pusila Kabáh 4 Cueva Santo Domingo Sayil Chac 20° Cueva de San Miguel, Cueva de San Miguelito Jaina Labná Naj Tunich 20° 5 Xlapak j. Blue Creek, j. Pottery, Actun Dzip Cueva El Duende Campeche Actun Hu Nal Ye Actun B’omb’il Pek, Actun Jul’ Iq’ Y U C A T Á N P O L O O S T R O V Cueva Candelaria Samuc Champey Grutas de Lanquin Edzná Actun Tunichil Munkal, Che-Chem Ha, j. Flourcamp, j. Bol’s, j. on End of Road, Actun Halal, Actun Chapat, Son of Actun Chapat, Skeleton Head, Actun Yaxteel QUINTANA ROO Ahau, j. Handprint (Actun Uazba Kab) 28 – Obřadní j. (Ceremonial Cave), 92° j. Footprint, j. St. Herman’s Chetumal Becán Ciudad del Carmen Xicalango Chicanná 94° Kohunlich C A M P E C H E Cerros Río Bec 18°
M
O
K
I
E
Balancán
P Palenque
M
E
T
11 12 San Cristóbal de las Casas
Tuxtla Gutiérrez
Piedras Negras Yaxchilán
Toniná
Bonampak
É
N
současné město mayské město jeskyně
14 15
22
23
20
16
Nito
Quetzaltenango
Quiriguá
Naco
Copán
Iximché
Izapa Kaminaljuyú
S URA D N HO
Guatemala
14°
Santa Ana Tazumal 92°
100 km
3. Mapa mayské oblasti s umístěním vybraných měst, jeskyní a archeologických nalezišť mayských měst. 5. Dužnaté míšky semen oreláníku barvířského (Bixa orellana) poskytují červené barvivo.
450
17
24
14°
50
19
Caracol
16°
sever
0
BELIZE
Flores
25 G U A T 26 E M A L A Tapachula
27 Belmopan 28
Naranjo
Dos Pilas 18 21
C H I A P A S 94°
Belize El Pilar Cahal Uitz Na
Uaxactún Tikal
Seibal
Chincultic
Lamanai
Holmul
13
Chiapa de Corzo
16°
Río Azul Nakbe
El Mirador
K A R I B S K É
18°
Cuello
Calakmul
Villahermosa
M O Ř E
X
O ASC TAB
T I C H Ý
O C E Á N
Různé oblasti v jednotlivých jeskyních byly používány k různým rituálům. Veřejné cere monie se pořádaly v ústí jeskyní, aby je mohli sledovat diváci. Z toho důvodu se zde běžně budovaly terasy, plošiny, schodiště apod., kte ré sloužily jako jeviště pro dramatická předsta vení. Naproti tomu tajné rituály se konaly hlu boko v „tmavých zákoutích“ jeskyní a zřejmě je prováděli pouze příslušníci elity (význačné
Vesmír 87, červenec 2008 | http://www.vesmir.cz
90°
SA LV AD San Salvador OR
Cerén
88°
osobnosti). K tajným rituálům patřily lidské oběti, pálení kadidel, používání halucinoge nů, rituální výplach střev a někdy i sexuální orgie. Proto se většina artefaktů a obětin našla hluboko v nitru jeskyní. Nálezy kukuřičných klasů, semen anato5 ad. dokazují, že většina rituálů byla země dělské povahy, což je ve společnosti založené výhradně na zemědělství pochopitelné. Ně
5. Scéna rituálního prolévání krve, původně na dveřním překladu v Chrámu číslo 23 v Yaxchilánu. Královna Xoc si pouští krev z jazyku, kterým protahuje šňůru s ostny. Její manžel, král Itzamnaaj B’alam, drží pochodeň a osvětluje scénu, jež zřejmě probíhá v jeskyni. British Museum London.
které ceremonie zahrnovaly zachycování „po svátné vody“ (suhuy ha), která odkapávala ze stalaktitů a byla zadržována ve žlabech vyte saných z krápníků zvaných haltun. Mayové věřili, že tato voda je posvátná a panen ská, neboť se nikdy nedotkla povrchu Země a pochází z podsvětí. Nejdůležitějšími rituály byly prosby o déšť, zvláště v období dlouho trvajícího sucha. Příležitostí k ostatním obřa dům bylo mnoho; výročí k’atunu (dvacetile tého intervalu, viz Vesmír 83, 568, 2004/10), nástup králů na trůn, narození dětí, úmrtí či různá výročí. Některých rituálů se mohli účastnit pouze muži. Mezi nejváženější vrstvy mayských obyva tel patřili též rituální specialisté. Aby při ri tuálech mohli komunikovat s nadpřirozenými bytostmi i s mrtvými předky a vstupovat do podsvětí, využívali změněných stavů vědomí. K tomu sloužily psychotropní látky, alkohol, 4. Váza sedmi bohů znázorňuje stvoření světa a ukazuje boha L (kouřícího doutník), jak sedí na jaguářím trůnu v podsvětní jeskyni. Nad trůnem jsou identifikovatelné oba glyfy, nasvědčující tomu, že k aktu stvoření došlo v jeskyni. Jelikož se oba glyfy často objevují v klasických mayských nápisech, zdá se, že se klasické texty často týkaly obřadů v jeskyních. Chicago Art Museum.
rituální klystýr, dlouhý půst a pouštění krve. Je známo, že prudká ztráta krve vede v mozku k tvorbě endorfinů, které mají podobný účinek jako opiáty. Mayští králové praktikovali ri tuální krvácení z penisů, královny pak z jazy ka či ušních boltců (obr. 5). Pálení pochodní a kadidla v jeskyních snižovalo obsah kyslí ku v ovzduší. Také extrémní vlhkost jistě zná sobovala účinek drog a krveprolévání. To vše nepochybně vedlo k hlubokému transu všech účastníků a k silné vizuální zkušenosti během velmi dlouhých rituálů (obr. 8). Stavby a úpravy v jeskyních
Mayové často obřadní jeskyně upravovali. Budovali plošiny a terasy pro teatrální před stavení, stavěli kamenná schodiště, přehrazo vali vodní toky, aby vznikla rituální jezírka apod. V jeskyni Naj Tunich zkonstruovali ve vstupní hale obrovský balkon, vysoký 14 met rů. Na něm stojí několik předklasických zdě ných hrobek elity, zabudovaných mezi stalag mity. Hroby byly vypleněny už v dávnověku, asi během častých válek mezi Mayi; plundro vání posvátných jeskyní bylo zřejmě považo váno za podobný čin jako drancování chrá mů ve městech. Dalšími stavbami v jeskyních byly zdi, dlážděné cesty, lavice či trůny používané k meditacím nebo k vystavování idolů. Mayo vé rozšiřovali, či naopak zahrazovali vstupy do malých jeskyněk uvnitř jeskyní; to byly zřejmě zvláštní svatyně. Do jeskyně Actun Toh se lze dostat pouze po laně spuštěném do hloubky skoro 20 metrů. Mayové v ní posta vili předklasickou pyramidovou platformu, vysokou skoro 4 metry. Měla megalitickou konstrukci se schodištěm, které pokračovalo k malému cenotu. Zdá se, že pyramida v jes kyni zvyšovala posvátnost, podobně jako jes kyně pod pyramidou. Na východním pobřeží Quintana Roo sta věli postklasičtí Mayové uvnitř jeskyní v blíz
6. Hieroglyf ch’en nebo ch’een v raně klasickém (nahoře) a pozdně klasickém provedení. Nedávné výzkumy starých nápisů ukázaly, že dlouho známý glyf „přeštípnutá kost“ je pravděpodobně čitelný jako ch’en nebo ch’een, což znamená „jeskyně“ nebo „pramen v jeskyni“. Pozdně klasická verze glyfu (dole) připomíná „oddělené oko“. Kosti a oči jsou motivy, které se v mayské ikonografii objevují často. Podle D. Stuarta (srov. Pruffer a Brady, 2005).
http://www.vesmir.cz | Vesmír 87, červenec 2008
451
7. Východní strana královské hrobky číslo 12 pod akropolí v Río Azul (5. století). Rudý vodorovný pruh značí hladinu podzemních vod podsvětí. Glyfy uprostřed stěny označují východ, směr, jímž mrtvý král vstane z mrtvých. Nápis v horním rudém pruhu udává jméno a datum králova pohřbu.
kosti cenotů malé, podsadité svatyně, podob né větším chrámům ve městech (obr. 9). Stély a tesané reliéfy
Mayové spojovali svislý směr s posvátností. Proto – podobně jako na zemském povrchu – i v jeskyních vztyčovali stély, někdy s rytinami, které vymezovaly místa pro rituály. Archeolo gické nálezy (obsidiánových hrotů zhotove ných k tomuto účelu) dokazují, že v blízkosti stél se konaly obřady – rituální pouštění krve, 8. Scéna z kodexové keramiky, znázorňující halucinogenní orgie v jeskyni. Postava sedící ve stylizované jeskyni je zřejmě bůh Chac, čtyři další božstva (bůh N) se připravují za pomoci svých družek k použití rituálního klystýru; typické nádoby stojí před nimi. Tři muzikanti sedí v pravé části scény. Snímek © Justin Kerr, K 530.
452
Vesmír 87, červenec 2008 | http://www.vesmir.cz
pálení kadidel a zvířecí oběti. Opracované stély se našly mimo jiné v jeskyni Actun Tunichil Muknal v Belize. Byly vytesány z břidlice, která musela být do krasové jeskyně doprave na z dalekého kaňonu Río Macal (obr. 10). Jak lze očekávat, většina krasových jeskyní na Yucatánu je dekorována krápníky a podob nými vápencovými útvary, speleotémami. Mayové považovali stalaktity a stalagmity za živoucí a posvátné kameny, jelikož rostou a produkují („vypocují“) posvátnou vodu. Ně které unikátní, nápadné speleotémy v jesky ních představovaly tolik obdivované „svis lé elementy“. Mohly být uctívány jako idoly a někdy i dále opracovávány. Pak zřejmě před stavovaly podsvětní příšery, o nichž se věřilo, že byly sídlem duchů vody, kukuřice a blesků. První kukuřičná semena totiž pocházela z Jes kyně stvoření, z vnitřku kamenů, které bůh deště Chac rozštěpil bleskem. Některé tyto jes kynní idoly uctívají Mayové dodnes. V mayském myšlení byly speleotémy spo jovány s vodou, zemí, plodností a sexualitou. V mezoamerickém pojetí jsou plodnost a se xualita úzce provázány; stalaktity byly spojo vány s ženstvím, stalagmity s mužstvím. Když oba krápníky vrostou do sebe a utvoří sloup (stalagnát), připomínají sexuální spojení. Sta lagnáty byly proto ještě posvátnější a Mayové je nikdy z jeskyní neodnášeli. Stalaktity a sta lagmity naopak těžili a ukládali na posvát ných místech na povrchu, neboť představova ly přenosné symboly moci podsvětí. V mnoha jeskyních se na stěnách a balva nech objevují vytesané obrazce, velmi často strašidelné tváře duchů či nadpřirozených strážců jeskyní nebo jiných božských bytos
tí (obr. 11). Mají určitý vztah ke zdrojům vody, například jsou vyřezány do skály, kde se v době dešťů objevují prameny. V belizské jes kyni, poeticky nazvané „Syn Stonožčí jeskyně“ (v anglo-mayské verzi Son of Actun Chapat), je vytesanými tvářemi božstev dekorován kraso vý sloup, stojící poblíž malého jezírka se smr dutou, tmavě rudou vodou, zřejmě zbarvenou hnijícími řasami. Mayům musela připomínat krvavé vody xibalby. V blízkém okolí jezírka skutečně jsou v travertinu zarostlé hromady kostí pocházejících z lidských obětí. Zdroj podzemních vod v jeskyních vždy Maye fascinoval. V hlubině jeskyně Pak Ch’en je poblíž malého cenotu několik do skály vyte saných tváří bohů deště Tlaloca a Chaca. Pří mo nad jezírkem je zobrazena vulva jako sym bol plodnosti v posvátném epicentru jeskyně. Podoby bohů podsvětí v jeskyních byly někdy i umělecky provedeny. Skrze jeskyni Footprint Cave v předhoří Maya Mountains protéká ponorná řeka. Do ceremoniální místnosti lze jedině doplavat. V jednom výklenku je maska vytesaná do skály, dotvarovaná štukem a opat řená červenou barvou, částečně dosud zacho vanou (obr. 12). Představuje asi podsvětního boha L, jednoho ze „stvořitelů“ světa, neboť má v ústech doutník, s nímž je tento bůh často znázorňován (viz rovněž obr. 4). Výklenek byl jistě svatyní, určenou snad k obřadům plod nosti. V jeskyni Balam’ Na je do skalní stěny vytesána skvělá maska Jaguářího boha pod světí, převtělení nočního slunce, které cestuje podsvětím, aby se ráno znovuzrodilo. Kresby
V celé mayské oblasti je známo jen asi 40 jes kyní s malbami. Většina kreseb je navíc vyve dena poměrně neumělou rukou. Zářnou vý jimkou je jeskyně Naj Tunich se souborem umělecky provedených zobrazení. Mnohé kresby byly nedávno zničeny vandaly, takže dnes existují pouze na fotografiích. Pravděpo dobně je kreslili ti samí umělci, kteří malova li skvělou kodexovou keramiku, čili příslušní ci mayské elity, často i královských dynastií.
Kromě kreslených scén je v jeskyni asi 40 kali graficky provedených hieroglyfických nápi sů, datovaných do 7. až 8. století. (obr. 13). Kresby pocházejí pravděpodobně z téhož období, i když jeskyně byla využívaná již o nějakých 1000 let dříve. Texty jsou v těsné blízkosti scén tajuplných rituálů; vznikly zřej mě během vysoce vypjaté atmosféry. Některé nápisy identifikují aktéry rituálů jako šamany a umělce, jiné naznačují, že v nich hrály roli nadpřirozené bytosti či zbožštění předkové, kteří se projevovali jako atmosférické úkazy (blesky, mraky ap.). V nápisech jsou také zmí něna jména historických osobností z města Caracol či vzdáleného Calakmulu. Na kresbách jsou nejrozmanitější výjevy: rituální dekapitace, pálení kadidla z kopálo vé pryskyřice, tanec a hudba, rituály spojené se změnou statusu v životě (narození, dospí vání, nastolení králů, úmrtí atd.) a sexuální scény. Malby také ukazují božská Hrdinská dvojčata (objevují se v Popol Vuh, mayské „bib li“6) a posvátnou hru s míčem, čímž potvrzu
9. Malá zděná svatyně v jeskyni Gruta Las Laritas v jeskynním komplexu Actun Chen. Postklasická svatyně byla postavena okolo krápníku na okraji podzemního jezírka. Snímek © Dominique Rissolo.
6. České vydání Popol Vuh. Mystická kniha Mayů, Dauphin, Praha 2000; originál Tedlock, 1985.
10. Vlevo: Stéla s rytinou podzemního netvora s tesáky z jeskyně Actun Tunichil Muknal. Dnes je uložena ve sbírkách Belize Archeological Institute. 11. Uprostřed: Zřejmě maska boha jeskyně vyrytá do stěny při vstupu do jeskyně Actun Uayba Kab. Umístění podobných masek bylo spojováno se zdrojem vody. 12. Vpravo: Štuková maska boha L ve Footprint Cave. Plochá horní část masky byla používána k pálení kopálové pryskyřice při obřadech.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 87, červenec 2008
453
13. Nahoře: Hieroglyfický text v severní pasáži jeskyně Naj Tunich. Je to jeden z nejestetičtěji provedených panelů v jeskyni, bohužel byl zničen vandaly v roce 1989. Snímek © Chip Clark. 14. Dole: Hunahpu, jedno z Hrdinských dvojčat stojící u paty schodiště symbolického míčového hřiště. Nad míčem je napsáno číslo devět, které má podsvětní kontext (podsvětí mělo údajně devět vrstev s devíti různými bohy). Jeskyně Naj Tunich. Snímek © Chip Clark.
jí podsvětní symboliku hry (obr. 14). Něko lik kreseb trpaslíků ukazuje na jejich úlohu v mytologii coby poslů do podsvětí či pod zemních vládců.7 Pozoruhodná je přítomnost „sexuality“ v jes kyních. Zobrazení nahoty a sexuálních aktů jinak v mayském umění neexistují. Za určitou ztrátu morálních zábran mohl být odpověd ný změněný stav vědomí a tma v jeskyních. Dohromady vedly k sexuálním orgiím, které mohly být považovány za „posvátnou akti vitu“. Hlubiny jeskyní byly především mís ty, kde účastníci rituálů komunikovali s bohy a duchy předků, žijícími v podsvětí. I některé další jeskyně skrývají zajíma vé ukázky skalního umění. Cueva de Jolja v horské oblasti mexického Chiapasu zahr nuje ve skutečnosti tři jeskyně, které mohly být prototypem tří chrámů ze skupiny Chrá mu kříže v nedalekém Palenque, a proto také byly považovány za místa zrození palenques ké božské triády. Fresky v jeskyních ukazují scénu z obřadu konce k’atunu, pravděpodob ně ze začátku 4. století. To by znamenalo, že jsou vůbec nejstarším mayským jeskynním uměním. V některých jeskyních na Yucatánu jsou četná zobrazení bohů podsvětí, zajatců 7. Miniaturní drtiče zrní metate a mano nalezené v yucatánské jeskyni Balacanche byly asi zhotoveny pro podzemní skřítky aluxob. 8. Jeskyně B’omb’ il Pek v Guatemale ukrývá malované figury jaguára a dvou opic. Aby se tam mayský malíř dostal, musel se spustit na dno 80 m hluboké propasti, z ní vyšplhat po strmých skaliscích do ústí úzké, asi 100 metrů dlouhé chodbičky, která je přístupná jen malým průlezem. Na konci chodbičky vede stejně malý průlez na 40 cm širokou římsu, nad níž je na krápníku namalován figurativní panel. Pod římsou se otevírá propast snad 50 metrů hluboká a není známo, co je na jejím dně. Proč Mayové vybrali ke kresbám právě toto odlehlé a nebezpečné místo?
454
Vesmír 87, červenec 2008 | http://www.vesmir.cz
před obětováním, boha deště Chaca či kříže K’an, symbolu stvoření. Poměrně časté jsou také otisky rukou, které snad označovaly místo, kde se šaman dotkl skály a vstoupil do podsvětí (obr. 18). Mnohé malby jsou ukry ty v těch nejnepřístupnějších částech jesky ní. Dostat se k nim znamená překonat velmi nebezpečné úseky. Důvod k takovému umís tění zůstává nejasný.8 Oběti a obětiny
V četných jeskyních jsou ještě dnes k naleze ní kosterní pozůstatky lidských obětí. Jsou snadno odlišitelné od ostatků význačných osobností pohřbených v hrobkách; kosti obětí se většinou nacházejí na podlaze či ve výklencích jeskyní, jsou obvykle roztrouše né a nedoprovázejí je milodary. Lebky obě tí bývají odděleny od těla, neboť nejčastěj ší formou obětování byla dekapitace (obr. 15). Často se kostry nebo jejich částí objevu jí v malých výklencích, jen velmi těžko pří stupných křivolakými a těsnými chodbička mi. Připustíme-li, že vlastní obřad se konal v prostorných „ceremoniálních sálech“ jes kyní, musela být mrtvá těla do míst trvalého uložení odvlečena. Anebo oběti „dobrovol ně“, snad „připraveny“ požitím drog, vyko naly svou obtížnou poslední cestu do nitra jeskyně k místu obětování – ať už podzemní řekou, či dolů po liáně. Většina obětí v jeskyních zemřela při vzývá ní boha deště Chaca. „Vodní kontext“ je zřej mý i z místa uložení obětí: mnohé kostry se nacházejí v sintrových jezírkách, která jsou aspoň po část roku naplněna vodou (obr. 16). Zvláštní kapitolou jsou oběti malých dětí, či
15. Menší snímek nahoře: Lebka oběti v jeskyni Actun Tunichil Muknal. Lebka má zploštělé čelo a zpilované zuby, což byly ideály mayské krásy a také odznaky vysoce postavených vrstev. 16. Větší snímek nahoře: Kostra mladé ženy obětované zřejmě extrakcí srdce či oddělením spodní čelisti (za živa) v jeskyni Actun Tunichil Muknal. Tělo oběti bylo umístěno do sintrového jezírka, jehož hrázky jsou na obrázku patrné. 17. Perokresba vpravo: Žena obětující nemluvně, které drží ve velké keramické míse. Zbytky podobné mísy autor nalezl v jeskyni Flourcamp Cave. Překresleno podle scény na kodexové keramice. 18. Dole: Negativní otisky rukou v jeskyni Actun Uayba Kab. Tyto obrazce vznikly okolo šamanovy dlaně foukáním prachu z dřevěného uhlí skrz trubičku.
http://www.vesmir.cz | Vesmír 87, červenec 2008
455
19. Nahoře: Cenote Dzitnup. Mayové považovali cenoty za jeden ze vstupů do podsvětí. 20. Uprostřed: Vykuřovadla s tváří boha Tlaloca, umístěná za záclonou ze stalaktitů v jeskyni Balacanche. Jeskyně zřejmě používali postklasičtí obyvatelé sousedního Chichén Itzá. 21. Dole: Rozbitá kodexová váza, nalezená na dně propasti spojené s Ceremoniální jeskyní v oblasti Cave Branch. Kodexová keramika se dává do souvislosti s rituálním užíváním jeskyně lidmi z význačných vrstev mayské společnosti. V blízkosti bylo nalezeno větší množství užitkové keramiky a kamenné nástroje. Ve vedlejším výklenku jsou poházeny lidské obratle pocházející ze čtvrcení obětí.
dokonce nemluvňat (obr. 17 a 23). Zřejmě se konaly daleko častěji v jeskyních než na povrchu, i když asi jen v časech extrémního stresu. Nevinné děti byly zřejmě považovány za zvláště mocné prosebníky k bohu Chacovi. Tak tomu bylo zejména v době dlouhotrvají cího sucha, které postihlo Maye ke konci kla sické éry v 9. století a které bylo jednou z pří čin kolapsu jejich civilizace.9 Na Yucatánu je víc než 2600 cenotů, z nichž mnohé Mayové používali při pohřbech a obě tování (obr. 19). Nejznámější je Cenote Sagrado (Studna Itzů) v Chichén Itzá. První yucatán ský biskup Diego de Landa popsal v 16. sto letí obětní rituály na okraji tohoto cenotu, kde Mayové vrhali živé oběti do hlubin při rozené studny jako dary bohu Chacovi. Spolu s oběťmi tam vhazovali nejrůznější obětiny, od šperků až po keramiku. Mezi dary bylo také zlato, které pocházelo pravděpodobně až z Kolumbie a tyrkys až z Arizony či Neva dy. Pozůstatky obětí se našly i v mnoha dal ších yucatánských cenotech. Některé oběti byly vhazovány do cenotů ještě živé, jiné byly obětovány předem. Někdy se Mayové potá pěli, aby uložili do výklenků či jiných pod zemních prostor pod vodou nádoby s lidský mi kostmi nebo jiné obětiny. Zdaleka nejčetnějším artefaktem v jesky ních je keramika, respektive její zlomky. Mayové vhazovali do jeskyní a do propastí cenné nádoby jako dary mocnostem podsvě tí. Někdy je podlaha podzemí doslova pokry ta střepy, jinde jsou úlomky navršeny na obrovské hromady a ještě jinde se nacházejí zdánlivě netknuté či jen minimálně narušené nádoby skryté ve výklencích, mezi krápníky či v malých jeskyňkách (obr. 20 a 21). Jako obětiny sloužily nádoby všeho druhu: velké i malé džbány, talíře, poháry a vykuřovadla (často se zbytky spálené kopálové pryskyři ce). Kodexová, malovaná keramika nalezená v určitých částech jeskyní dokazovala koná ní rituálů vedených osobnostmi z vysokých vrstev společnosti (obr. 21). Aby se nádoba stala obětinou, její „duch“ musel být „zabit“. To znamená, že nádoba byla buď zničena, nebo aspoň trošku narušena – např. se vyvr tal otvor do dna. K dalším rituálním předmětům uloženým v jeskyni patřily drtiče zrní (metate a mano; jeden nalezený drtič vážil 90 kg!), kamen né sekery (které nikdy nikdo nepoužil), kos ti obětovaných zvířat, obsidiánové hroty či obratle rejnoků (určené k rituálnímu pouště ní krve), držáky pochodní, hudební nástro je (okaríny, píšťalky, keramické bubny), moř ské škeble, křemenné krystaly (poukazující na přítomnost šamanistických rituálů). Zrní a různá semena právě tak jako šneci byli zřej mě potravou pro bohy. Obětiny nebyly v jes kyních uloženy náhodně, ale v určitém pořád ku, podobně jako dary na zemském povrchu kopírovaly architektonický kontext. Sakrální geografie
Mnoho mayských měst bylo postaveno nad jeskyněmi či s cenoty uprostřed. Mnohdy byla pro založení města klíčová právě přítomnost
jeskyní. Mayové tím opakovali stvoření světa; posvátná krajina (pyramidové chrámy) byla spojena s krajinou mytologickou (s jeskyní). Město Dos Pilas má ve své blízkosti 22 jes kyní, Oxkintok dokonce víc než 80. Mnoho mayských měst má ve svém obvodu posvátné cenoty – Chichén Itzá, Chac, Dzibichaltún, Maypán, Piedra Negras, Chincultic a další. Ačkoliv sloužily jako zdroje pitné vody, mno hé měly hlubokou náboženskou důležitost. Jestliže je pyramida postavená nad jeskyní, pozemní architektura se stane prodloužením posvátné krajiny. Mnohé mayské pyramidy byly proto „nabity zemskou energií“ a jejich posvátnost potvrzena „vstupem do podsvětí“ pod nimi.10 Příkladem takové „sakrální geografie“ je například skupina jeskyní v západním Beli ze, v divokém kaňonu řeky Roaring Fork River. Sakrální komplex se skládá ze tří jeskyní – Actun Tunichil Muknal, Actun Nah Beh a Actun Uayba Kab – a ceremoniálního střediska Cahal Uitz Na. První jeskyně, přístupná dlou hým broděním či plavbou po ponorné řece, sloužila především k lidským obětem a uklá dání keramiky. Celkem bylo v Actun Tunichil Muknal nalezeno 14 lidských obětí, včetně několika dětských (obr. 23) a 3 břidlicové sté ly ve svatyni, která zřejmě sloužila k obětová ní krve. Není známo, k jakému účelu sloužila druhá jeskyně – Actun Nah Beh. Je však spoje na širokou, štukem pokrytou procesní cestou sacbé s ceremoniálním střediskem Cahal Uitz Na, které není dosud vyrváno ze spárů deštné ho lesa, ale několik pyramid a plošin je dob ře patrných. Jedna z nalezených stél, vyrobe ná z přinesené břidlice, ukazuje rozšklebený obličej, snad portrét boha Chaca. Nedaleko odtud je v prudkém svahu po slední jeskyně – Actun Uayba Kab, která byla pohřebištěm sedmi šamanů a několika dět ských obětí. Kromě toho je v ní mnoho skal ního umění. Jeskyně má dva kruhové vstu py, pod nimiž je viditelný zbytek kamenné terasy. Z dálky připomíná obličej boha Chaca vytesaného na stéle z Cahal Uitz Na. V klasic kém období byl jistě les v okolí jeskyní a měs ta vykácen a poutníci, kteří přicházeli proti proudu řeky, museli sakrální komplex dobře rozpoznat.
lých oblastech praktikovány. A mnohde jsou jeskynní rituály s uctíváním idolů provozo vány dodnes. Je zřejmé, že křesťanství zde bylo a je jen povrchovým nátěrem, pod nímž přežívá tisíciletá víra. Mayové stále komuni kují se svými starými podsvětními mocnost mi, pány Země. Ö
22. Jen mírně poškozená (odštípnutá na okraji) elegantní obětní nádoba (zvaná archeology „sho pot“), uložená v „tajném“ výklenku jeskyně Actun Tunichil Muknal.
K dalšímu čtení Böhm B., Böhm V.: Results of Mayan Astronomy in the Dresden Codex and Correlation of the Maya System of Dating with the Christian One, XIII International Congress of Prehistoric and Proto historic Sciences, Forlí, Italy, Proceedings 544–545, Sept. 1996 Brady J. E., Prufer K. M.: In the Maw of Earth Mon ster, University of Texas Press, Austin, TX 2005 Chládek S.: Teotihuacán a Mayové, Vesmír 84, 450, 2005/8 Freidel D., Schele L., Parker J.: Maya Cosmos, W. Morrow., Inc., New York 1993 Prufer K. M., Brady J. E.: Stone Houses and Ear th Lords, University Press of Colorado, Boulder 2005 Roberts D.: Descent into the Maya Underworld, National Geographic 206, 36, 2004 Stone A. J.: Images from the Underworld, University of Texas Press, Austin 1995 Tedlock D.: Popol Vuh, Simon & Schuster, New York 1985 Webster D.: The Fall of the Ancient Maya, Thames & Hudson Ltd., London and New York 2002
9. Za kolaps mayské civilizace v nížinách se obyčejně považuje období od začátku do konce 9. století (GMT). Poslední klasický hieroglyfický nápis je z města Toniná z roku 909 (srov. Webster, 2002). 10. V mayských městech je mnoho pyramid vybudovaných nad jeskyněmi. Např. Dos Pilas, Izamal, El Osario (v Chichén Itzá) a Mayapán.
23. Oběť nemluvněte hluboko v jeskyni Actun Tunichil Muknal. Dítě zřejmě zemřelo nárazem po vhození do hluboké jámy.
Křesťanství a dobyvatelé
Po španělském vpádu v 16. století byli Mayo vé pokřtěni a mayská duchovní elita zlikvi dována. Obřady však nadále vykonávali ves ničtí šamani (h-men) a náčelníci klanů, někdy dokonce i domorodí katoličtí kněží. Pohan ské rituály pokračovaly a byly doprovázeny i lidskými oběťmi po celé 16. století, mož ná i déle, jak potvrzují španělské koloniální archivy. Nepotvrzené zprávy hovoří dokon ce o lidských obětech v jeskyních a ceno tech na Yucatánu až do války kast v 19. stole tí. Španělské úřady vynaložily obrovské úsilí, doprovázené mnohdy hrubým násilím, aby Maye od pohanských zvyků (včetně jeskyn ních rituálů) odvrátily, ale jen se střídavými úspěchy. Lidské oběti nahradily oběti zví řecí, které jsou ještě dnes tu a tam v odleh http://www.vesmir.cz | Vesmír 87, červenec 2008
457
