KULTURA A ŠKOLSTVÍ V HISTORII MĚSTA KARVINÁ

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV HUDEBNÍ VĚDY

HUDEBNÍ VĚDA

BARBORA TUREČKOVÁ

BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

KULTURA A ŠKOLSTVÍ V HISTORII MĚSTA KARVINÁ

VEDOUCÍ PRÁCE: Mgr. Vladimír Maňas, Ph. D.

2008

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………… Podpis autora práce

OBSAH 1. Úvod …………………………………………………………………… 4 2. Historie města Karviná ………………….…………………………… 5 3. Hospodářství a rozvoj města Karviná ………………………………. 8 4. Školství ve městě Karviná …………………………………………... 12 4.1. Počátky školství ve městě Fryštát ………………………………... 13 4.2. Počátky školství v obci Karvinná ………………………………... 15 5. Kulturní život ve městě Karviná …………………………………… 20 5.1. Společenské vyžití ve Fryštát …………………………………… 20 5.1.1. Městská kapela ………………………………………….... 21 5.1.2. Pěvecký spolek …………………………………………… 21 5.2. Společenské vyžití v Karvinné ………………………………....... 22 5.2.1. Kino Central …….………………………………………... 22 5.3. Společenské vyžití v současné Karviné …………………………. 23 5.3.1. Zámek Fryštát ……………………………………………. 24 5.3.2. Městský dům kultury …………………………………….. 25 5.3.3. Mezinárodní hudební festival „Ostrovy hudby“ …………. 27 6. Umělecké vzdělávání ve městě Karviná …………………………… 29 6.1. Hudební škola Pěvecko-hudebního spolku Smetana …………….. 29 6.2. Městský hudební ústav Bedřicha Smetany v Karviné …………… 32 6.3. Lidová škola umění v Karviné …………………………………… 34 6.4. Základní umělecká škola Bedřicha Smetany v Karviné …………. 37 7. Závěr …………………………………………………………………. 40 Resumé …………………………………………………………………... 41 Summary ………………………………………………………………... 42 Prameny …………………………………………………………………. 43 Použitá literatura ……………………………………………………….. 45

1.

ÚVOD

Karviná přežívá v povědomí širší veřejnosti jako město se zdevastovanou přírodou, sužované důlními neštěstími a vysokou nezaměstnaností. Mnohé z těchto informací o slezském městě, ležícím jen 18 kilometrů od průmyslem mnohem více ovlivněné Ostravy, jsou pravdivé. Toto město se však může pochlubit svou bohatou historií a krásnými kulturními památkami. Historické jádro Karviné tvoří kostel Povýšení svatého Kříže s gotickým jádrem z počátku XIV. století, empírová radnice s renesanční věží z XVI. století a empírový zámek z XVIII. století s anglickým parkem o rozloze 36 hektarů, na který navazuje lázeňský park z roku 1895. Ten je součástí Lázní Darkov, nejstarších jodobromových lázní v naší zemi, jejichž první lázeňská sezona se datuje do

roku 1867. Vedle těchto sakrálních

a světských staveb se zde nacházejí cenné barokní plastiky a řada měšťanských domů se štukovou výzdobou a také další památky1. V současné době je jedním z tvůrců kulturního dění v Karviné Základní umělecká škola Bedřicha Smetany, která za dobu svého osmdesátičtyřletého působení dosáhla vysoké umělecké úrovně a řadí se k nejlepším základním uměleckým školám v České republice. Dokladem toho jsou vynikající výsledky žáků v národních i mezinárodních soutěžích, účast na národních i mezinárodních festivalech a podobně2. Jak to ale v Karviné vypadalo v dobách minulých? Čím se lidé bavili, jaké měli možnosti vzdělávání? Byla pro ně dostupná kultura? Přetrvaly některé v historii započaté kulturní tradice do současnosti? Bylo to s možností vzdělávání a s kulturním vyžitím kdysi lepší než dnes, nebo platí opak? V bakalářské práci se pokusím na tyto otázky, týkající se kulturní a také hudební historie, ale také současnosti města, odpovědět.

1 2

TUREČKOVÁ, B. Základní umělecká škola Bedřicha Smetany, s. 1. Tamtéž, s. 1.

4

2.

HISTORIE MĚSTA KARVINÁ

Ráda bych uvedla několik historických faktů pro bližší poznání města Karviná. Z celé jeho historie jsem vybírala události vztahující se přímo ke kulturnímu bohatství města, takže především na události týkající se kultury a památek historických obcí Karvinná a Fryštát a také fryštátského zámku.

Nejrannějším dokladem o existenci lidského osídlení na území dnešní Karviné jsou nálezy kamenných nástrojů z mladší doby kamenné, pocházející z roku 5000 před naším letopočtem. Kolem roku 1200 se zde projevily kolonizační snahy osadníků ze Saska a Lužice a také benediktinského řádu z Krakova. Začaly vznikat středověké osady. První písemné zmínky o území dnešního města pocházejí z roku 1268 a nacházejí se v listině opolského knížete Vladislava, která opravňovala k vyvařování soli v osadě Solca3. Fryštát (Fryenstat), Karvinná (Carwina) a Darkov (Bertholdi Villa), Ráj (Roy) byly kdysi samostatnými osadami, dnes jde o jednotlivé části4 města Karviná. Pramenem potvrzujícím jejich existenci a názvy je tzv. Vratislavský desátek5 z let 1302–1315. Existence obce Fryštát je doložena k roku 1305, jak uvádí „Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska.“6 Roku 1327 získala obec městské právo a stala se knížecím sídlem Piastovců. Ti se nastěhovali na jeden z místních zámků. „Zámky vznikaly jako typ bydlení privilegované vrstvy společnosti po mnoho staletí. Od ostatních druhů sídel je odlišovala funkce obranná, ale zvláště pak funkce správní a reprezentační. Tato obydlí byla obecně

3

Solca byl název obce a současně jednoho ze tří zámků na území historické Karviné. Louky (Lauky) a Staré město (Starý Fryštát), další dvě současné městské části Karviné, jsou dokladovány až po roce 1447. 5 Obce na Těšínsku, jež musely povinně odvádět desátky vratislavskému biskupství, jsou zaznamenány v dokumentu označovaném jako „Liber fundatios episcopatus Vratislavies“, který byl za 2. světové války zničen. 6 BAHLCKE, J., EBERHARD, W., POLÍVKA, M. Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska, s. 228. 4

5

nazývána panskými sídly a pro poznání dějinného vývoje společnosti sehrávala nezastupitelnou roli.“7 Stejně tak tomu bylo v případě zámku Fryštát. 15. století je obdobím husitských válek a nájezdů. „Díky obratné politice těšínského vévody Bolka II. o neutralitě zůstal Fryštát za husitských válek ušetřen nájezdů husitských vojsk.“8 Úřad dědičného fojta s konšely byl v průběhu 15. století nahrazen zřízením magistrátu v čele s purkmistrem a radními. Podobu fryštátského zámku, jež se stal sídlem již zmíněného rodu Piastovců, významně změnil kníže Bedřich Kazimír: „Roku 1563 po převzetí panství Fryštát chopil se kníže Bedřich Kazimír výstavby nového reprezentačního sídla, pro nějž nalezl místo poblíž sídelního města Fryštát na vyvýšenině klidného prostředí vsi Ráj. Stavitelé tohoto období se již většinou nenechávali ovlivnit předchozí gotickou architekturou. Stavba renesančního zámku Ráj byla dokončena roku 1570 .“9 17. století přineslo Fryštátu a okolním obcím několik osudových ran. Nastal úpadek zapříčiněný válečným drancováním v období třicetileté války, obsazení města Dány a Švédy trvalo až do jejího konce. Dalším neštěstím byla epidemie moru, jež zahubila přibližně 1400 zdejších obyvatel. K pozitivům patří vznik Statku Mizerov, jehož existence je poprvé zaznamenána roku 1618. Do historie Fryštátu se významně zapsali především jeho další majitelé. „S příchodem hrabat Taffů z Carlingfordu roku 1749 na zdejší panství se jeho majetková držba na několik desetiletí ustálila. Tento rod původem z Irska se v Čechách, na Moravě i v Uhrách usadil koncem 17. století.“ 10 Sídlem okresního úřadu se Fryštát stal v 19. století, kdy jej naposledy zachvátil jeden z velkých požárů (stalo se tak roku 1875). Avšak díky zásahu nově vzniklého dobrovolného požárního sboru, za pomoci obyvatelů Fryštátu a okolí, nebyly již následky tak tragické. Shořelo pouze 32 stodol na okraji

7

REBROVÁ, A. Zaniklý zámek Ráj v osudech staletí, s. 5. REBROVÁ, A. Karviná, město v kráse památek, s. 4. 9 REBROVÁ, A. Zaniklý zámek Ráj v osudech staletí, s. 12. 10 Tamtéž, s. 27.

8

6

města, dál se požár nerozšířil. „Čtyři předchozí požáry, které se ve Fryštátě rozhořely roku 1511, 1617, 1781 a 1823 byly svými následky přímo katastrofické a popelem lehlo téměř celé město včetně zámku a farního kostela.“11 Co se týče historické obce Karvinná12, byla v roce 1923 vládním rozhodnutím povýšena na město. Celé Těšínsko, a také území dnešního města, bylo v letech 1938–1939 pod polskou správou. Roku 1939 bylo začleněno do Velkoněmecké říše. Po osvobození od německé nadvlády došlo roku 1948 ke sloučení dosavadních pěti samostatných správních celků (Fryštátu, Karvinné, Darkova, Ráje a Starého města) v jeden samostatný správní celek, který byl nazván Karviná. V současné době má Karviná rozlohu 58 km2 a žije zde přibližně 64 000 obyvatel. I když leží v průmyslové oblasti, zůstává také městem lázeňským a díky Obchodně podnikatelské fakultě Slezské univerzity také městem „vysokoškolským“.

11

HAJZLEROVÁ, I., HUBÁČKOVÁ, A., MATROSZOVÁ, V. Průvodce Karvinou. (strany nejsou uvedeny) 12 Do roku 1948 hovoříme o samostatné obci jménem „Karviná“.

7

3.

HOSPODÁŘSTVÍ A ROZVOJ MĚSTA KARVINÁ

Stručný popis hospodářství a rozvoje města poslouží k charakterizaci krajiny i jeho obyvatelstva. Kapitola záměrně začíná až od 14. století, kdy už je skutečně doložitelná existence historických obcí Fryštát a Karviná.

Fryštát, ležící na obchodní cestě z Uher do Pobaltí, byl díky výhodné poloze centrem obchodu a řemesel. Jedním z těchto řemesel bylo plátenictví, které zažívalo svůj rozvoj především ve 14. století. Ve Fryštátě si pláteníci vybrali dolní předměstí časti Bělidlo, která je tak nazývaná dodnes. Kováři se usadili okolo kostelních hradeb Sv. Marka, hrnčíři žili v severovýchodní části. K velkému hospodářskému rozvoji došlo od poloviny 15. století. „Bolkovým privilegiem z roku 1447 bylo zaručeno právo dědičné ,do čtvrtého kolena‘, mílové, várečné, lovu na panském, zřizování cechů a právo vyššího soudnictví. Kazimírovo privilegium obnovilo městu roku 1473 jeho dosavadní výsady a povolilo dva čtyřdenní výroční trhy v roce.“13 O konání trhů ve Slezském knížectví se dočteme ve „Slezském kalendáři“14 z roku 1900, kde se píše, že ve Fryštátě (Freistadt) se výroční trhy konaly pravidelně čtvrté úterý v únoru, dubnu, červnu, v úterý před sv. Bartolomějem a ve středu před Šimonem a Judou. Nejdůležitější pro středověké řemeslníky bylo právo mílové. To zaručovalo, že nikdo v okolí jedné míle v okruhu Fryštátu nesměl provozovat řemeslo, pokud nebyl členem cechu. Dařilo se zde hrnčířům, kovářům, kožešníkům, krejčím, pekařům, stolařům, ševcům, tkalcům i řezníkům. Zánik cechů způsobil nový živnostenský zákon vydaný v roce 1859.

13

REBROVÁ, A. Karviná, město v kráse památek, s. 4. Ed. BORÁK, M., TYRLÍK, M. Kratochvilný kalendář historický Moravskoslezského dne na obyčejný rok 1994, s. 232.

14

8

Průmyslový vývoj Fryštátu a okolních obcí nejvíce ovlivnil nález černého uhlí na vrchu Čechovice ve 2. polovině 18. století. Ve „Slezském kalendáři“15 z roku 1909 se píše: „Co do jakosti uhlí a stáří rozdělují se zdejší uhelné sluje na dvě skupiny: 1. moravsko-ostravské sluje, kterážto skupina zahrnuje všecky sluje vyskytující se od Petřkovic v Prusku na východ až k Porembě.[…] 2. Mladší skupina, tzv. karvínské sluje v Orlové, Dombrové a Karvíně vyvinují třaskavého plynu daleko více, čímž ovšem dobývání uhlí stává se daleko nebezpečnějším a nákladnějším. […] Vůbec uhlí Moravsko Ostravské je v celém Rakousko Uhersku nejlepší koksové uhlí, a koks z něho vyrobený je velmi oblíben.“ „Ve druhé čtvrtině 19. století se počaly stavět první středoevropské železniční trati. Jednou z nejdůležitějších nových dopravních cest měla být Severní dráha Ferdinandova, stavěná z Vídně na sever podél obchodní cesty vedoucí z Podunají moravskou branou k Odře a Visle.“16 Tato trať byla důležitá zejména pro Ostravsko, kde se kamenné uhlí dolovalo již od roku 1770 a jeho těžba i spotřeba byly stále intenzivnější. Nově vzniklé průmyslové podniky i samotné dráhy uhlí nutně potřebovaly a rychlejší dopravu umožňovaly právě železniční trati. Severní dráha byla postupně prodlužována, až dosáhla spojení s hlavními železnicemi v Německu i Rusku. „Dráha Košicko-bohumínská z Těšína do Bohumína byla dostavěna a předána provozu dne 1. února 1869. Na jejím nádraží byly původně jenom 4 koleje, ale po připojení této dráhy stal se Bohumín důležitým železničním uzlem pro dopravu z Vídně do Berlína, Krakova a Ruska, jakož i z Uher do Berlína.“17 Pro nákladní i osobní dopravu bylo důležité také dokončení železniční tratě mezi Petrovicemi a Karvinnou se zastávkou ve Fryštátě v roce 1898 a poté roku 1912 zavedení elektrické dráhy spojující Karvinnou přímo

15

BORÁK, M., TYRLÍK, M. (ed.) Kratochvilný kalendář historický Moravskoslezského dne na obyčejný rok 1994, s. 228. 16 BORÁK, M., TYRLÍK, M. (ed.) Kratochvilný kalendář historický Moravskoslezského dne na obyčejný rok 1995, s. 78. 17 Tamtéž, s. 79.

9

s Fryštátem. Tato trať byla v této době jediným veřejným dopravním prostředkem a plnila funkci příměstské dopravy. Roku 1866 byl zkušebními vrty objeven a vědecky prozkoumán léčivý pramen. Tento vzácný zdroj, jodobromovou vodu solanku, znali místní lidé již dříve a používali jej v lidovém léčitelství. Vyšlo najevo, že vzácná voda je mořského třetihorního původu a léčivě působí hlavně na nemoci cévního systému a pohybového ústrojí. Roku 1867 tedy vznikly lázně, které byly postupně zdokonalovány a renovovány. Postupem času proslavily dnes už Lázně Darkov Karvinou jako lázeňské město. Město Fryštát mělo i vlastní elektrárnu, cihelnu a také tiskárnu, jež vznikla roku 1890 a která existuje dodnes. Díky nálezu uhlí se ve zdejším regionu začalo rozvíjet koksárenství, hutnictví, železářství a další obory související s důlní činností. Třaskavý plyn, uvolňovaný důlní činností, byl příčinou důlních neštěstí, jež si od počátku až do dnešních dní vyžádaly nespočet lidských životů. Dobové dokumenty zaznamenávají jedno z prvních v roce 1894: „Skutečným černým dnem karvinských horníků zůstane nešťastný pátek 14. června 1894, kdy se udála na Larisch-Moennichových dolech strašlivá exploze, jež rozsahem patří k největším tohoto druhu na celém světě. […] Při výplatě 16. června se ukázalo, že z celkového počtu 1087 havířů nešťastné směny zahynulo 235 mužů. Byla to jedna z největších hornických tragédií, po níž zbyla ta nejsmutnější vzpomínka hlavně 130 vdovám a 285 sirotkům pod 14 let.“18 V roce 1904 byla ve Fryštátě vystavěna Pospíšilova drátovna. O tři roky později ji odkoupil nový majitel, který nechal postavit válcovnu a martinskou pec a místo drátovny zřídil Fryštátské železárny. Součástí železáren byla také kovárna, jejíž výrobky nesly značku Jäkl. Roku 1930 byly železárny zrušeny a znovuotevřeny ve Vítkovicích.

18

BORÁK, M., TYRLÍK, M. (ed.) Kratochvilný kalendář historický Moravskoslezského dne na obyčejný rok 1995, s. 77.

10

V první polovině 20. století ve Fryštátě krátce fungovala továrna na výrobu vagonů. Po jejím zrušení sem byla přestěhována firma Jäkl. Kovový a kombinovaný nábytek zde byl v době 1. republiky vyráběn Mücke-Melderovými závody. Rokem 1948, kdy došlo ke sloučení pěti samostatných obcí v jeden celek, Karvinou,

začíná

další

vývojové

období.

Nově

vznikající

sídliště,

na Ostravsku vůbec první, bylo pojmenováno Nové město. Roku 1990 byla v Karviné založena Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity. Následuje období revitalizace města a v roce 1992 ustavení městské památkové zóny. Roku 1994 byla zahájena rekonstrukce zámku Fryštát a o tři roky později byl zámek zpřístupněn veřejnosti. V letech 1997–2000 byla budována průmyslová zóna KANOP (Karviná – Nové Pole), kterou v současné době využívá devět průmyslových společností.

11

4.

ŠKOLSTVÍ VE MĚSTĚ KARVINÁ

Představu o středověkém fryštátském a karvinnském školství si můžeme utvořit pouze z městských knih a vizitačních zpráv. Tyto zdroje však nabízejí pouze kusé informace o vydáních na opravy školních budov a zařízení v nich, o učitelských platech, či jména kantorů a jejich pomocníků. V dobových dokumentech jsou zaměstnanci školy nazýváni jinak, než jak jsme zvyklí dnes. Rektorem je myšlena osoba zodpovídající za chod školy, dnes bychom řekli ředitel. Ten je nadřazen učiteli, ne však v případech, kdy je učitel ve škole jen jeden a zastává obě zmíněné funkce. Učitel je označován jako kantor, clericus, scholaris nebo také žák. Učitel, který vypomáhal ve škole nebo v kostele, byl nazýván pomocníkem19. Andělín Grobelný popisuje obecně stav školství v 16. a 17. století takto: „Rozvoj městského školství v českých zemích souvisí se sílením hospodářského a tím i politického postavení měšťanstva. Čilost měst vytvářela předpoklady pro zakládání škol, které poskytovaly měšťanským dětem základní znalosti z čtení, psaní a z počtů, předmětů nezbytných pro další rozvoj městských řemesel, obchodu, ale také pro šíření kultury.“20 O povinné školní docházce na obecných školách se zmiňuje například „Kalendář slezský“ z roku 1910: „Rodičové neb jejich zástupci nemohou svých dítek aneb chovanců nechati bez vyučování n školách obecných předepsaného. Zákonná povinnost k návštěvě obecné školy počíná se dokonaným šestým rokem života, a to počátkem školního roku, který bezprostředně následuje po dosažení věku školou povinného, a trvá až do dokonaného čtrnáctého roku života.“21 Tato kapitola by měla osvětlit, jak bylo budováno a upevňováno školství na území historických obcí Fryštát a Karvinná. 19

Blíže viz publikace Jana Trojana Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17.–19. století.

20

GROBELNÝ, A. Karviná, sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města, s. 41. BORÁK, M., TYRLÍK, M. (ed.) Kratochvilný kalendář historický Moravskoslezského dne na obyčejný rok 1994, s. 176. 21

12

4.1.

Počátky školství ve městě Fryštát

Fryštát byl nositelem městského práva již od roku 1327, což vypovídá o jeho dobré hospodářské úrovni, se kterou souvisejí i počátky školství. V 15. století studovalo na univerzitě v Krakově více než deset fryštátských občanů, proto se předpokládá, že ve Fryštátě v tomto období alespoň jedna nižší škola existovala. První zmínka o vlastním fryštátském školství je z roku 1540. Rejstřík příjmů vypovídá o vyplacených částkách za opravy městských zařízení a také školy. Do té doby neexistuje záznam o jméně žádného z kantorů. Jakým jazykem se ve škole vyučovalo, není doloženo. Andělín Grobelný ve své stati píše: „Vzhledem k tomu, že městské knihy byly od roku 1540 v zásadě vedeny česky (jen v málo případech se používalo němčiny), můžeme usuzovat, že i škola byla česká.“22 Kníže Václav Adam vydal roku 1578 kostelní řád věnující se jazykovým poměrům. V něm bylo nařízeno mluvit česky jak při bohoslužbách, tak i ve škole. Dále řád uváděl, že inspekci místní školy má provádět pouze kněz a vynikající žáci mají být finančně odměňováni. Prvním učitelem, o kterém existují konkrétní údaje v dobových městských rejstřících, byl Pavel Lang. Ten v roce 1597 zakoupil dům se zahradou a byl oprávněn šenkovat víno. Jako školní mistr je v městském rejstříku veden do roku 1599. „V letech 1617–1621 kladla splátky vdova Langova, od roku 1624 až do vyplacení dluhu Zuzana Langovna, patrně dcera.“23 V městských rejstřících jsou kromě výplat pro rektora Pavla Langa uvedeny záznamy o výplatách dalších dvou kantorů. Jeden z nich byl zřejmě Čech, druhý Němec. Do roku 1652 je v rejstříku neustále zmiňována česká škola, která se pravděpodobně udržela až do roku 1653. Z matriky se dovídáme jména dalších fryštátských učitelů, jimiž byli Gregorius Schulmeister a Jan Berger. Na přelomu 16. a 17. století se na Těšínsku rozšířil protestantismus. Studenti začali ve větší míře studovat na evropských univerzitách. Existuje 22 23

GROBELNÝ, A. Karvinské školy v 16. a 17. století, s. 45. Tamtéž, s. 46.

13

záznam podle něhož studovali v roce 1617 Karel Jindřich Cikán spolu se svým bratrem Václavem Bedřichem Cikánem na altdorfské univerzitě v Německu. Je to doklad toho, že se synové majitele fryštátského panství nevzdělávali ve Fryštátě, protože zde v té době ještě nebyla žádná škola tohoto typu. 11. února 1619 se oba bratři zapsali na univerzitu v holandském Leydenu. Po třech letech je zapsán i nejmladší z bratrů, Jan Jiří. Po vítězství protireformace (v polovině 17. století) se studenti začínají ucházet o studium spíše na jezuitské univerzitě v Olomouci. V její matrice je k roku 1633 zapsán Henricus Arnoldus Poll Freistadiensis Silesius, student logiky, a k roku 1636 Joannes Georgius Pficholz Freistadiensis Silesius studující syntax. Poté zde již žádný fryštátský občan nestudoval. O stavu školství a platech kantorů v těšínském kraji v této době vypovídá vizitační zpráva zpracovaná Bartolomějem Reinholdem, arcijáhnem opolským, roku 1652. V té se uvádí, že „rektor má od obce plat 20 tolarů, zvoník 6 tolarů, varhaník 20 tolarů a ze zámku dostává 4 tolary.“24 Ve druhé polovině 17. století obecně zájem Fryštátu o českou městskou školu v důsledku rekatolizace poněkud poklesl. V centru zájmu byly hlavně latinské školy. „Městské školy klesly na úroveň venkovských, kde rektoři neoplývali velkými znalosti a byli spíše pomocníky kněžích, v jejichž farnosti se nacházeli.“25 Tato změna postoje souvisela i se zhoršením hospodářského a politického postavení města. Budova

fryštátské městské

školy

stála na

hřbitově

spolu se

čtyřmi dřevěnými domky určenými kostelním zaměstnancům. Byla zděná, pokrytá taškami, a spadala pod správu obce. Skýtala bydliště rektorovi a varhaníkovi. Rodáci z Bohumína, kantor Pavel Eyssner, sloužící dvě léta, a varhaník Krištof Rosaci, oba ženatí, kromě své vlastní profese zastávali funkci zvoníka placenou obcí. O konkrétní podobě jejich platů se dovídáme z knihy „Dějiny školství na Těšínsku“ následující:

24 25

ADAMUS, A. Dějiny školství na Těšínsku I. část, s. 18. Tamtéž, s. 47.

14

„Rektor měl roční mzdu 24 zlatých, varhaník 18 zlatých. Svatby a pohřby jim vynášely čtvrtinu z toho, co vydělá farář, pohřební zvonění tři stříbrné, písnička dva groše, za připomínky ročně získali jeden zlatý. Žáci, kteří slabikují jim platili dva stříbrné, čtoucí tři stříbrné a pokročilí pět stříbrných. Také dostávali obvyklou ofěru. Chléb a jeden groš dávají osadníci ze tří vesnic rektorovi, ze dvou vesnic varhaníkovi.“26 Původní školní budova ve Fryštátě vzala za své při požáru v roce 1781. Nově byla škola zřízena opět nedaleko kostela místo městského špitálu, který se tam do té doby nacházel. V roce 182327 bylo žáky fryštátské školy 106 chlapců a 87 dívek, celkem tedy 193 dětí. V té době měla škola pouze tři třídy. O čtvrtý a pátý postupový ročník byla rozšířena v roce 1866. V roce 1878 čítala škola už 397 žáků a jejich počet se stále zvyšoval, proto bylo třeba zahájit výstavbu nové školní budovy. Stalo se tak roku 1901. „Roku 1912 vznikl ve Fryštátě Komitet szkolny, jehož cílem bylo založení polské školy. Tomu se podařilo roku 1917 zakoupil budovu, kde byly roku 1918 zřízeny dvě třídy školy ludowej-obecné.“28 Další vzdělávací zařízení ve Fryštátě zahájilo svou činnost ve školním roce 1937/1938, byla to Československá spolková reálka Slezské Matice osvěty lidové. V prvním roce svého provozu měla jen jednu třídu se 42 žáky.

4.2.

Počátky školství v obci Karvinná

„Farní školy, existující na území obce Karvinná, byly na přelomu 13. a 14. století základním zprostředkovatelem kultury a vzdělání. Škola byla součástí fary a učitel byl oběma částem tohoto celku služebně vázán.“29 Mnohdy se stávalo, že učitel byl současně v roli hudebníka, kostelníka, zvoníka, ministranta, či dokonce sám vedl bohoslužebný obřad. 26

ADAMUS, A. Dějiny školství na Těšínsku I. Část, s. 20. Následující informace viz HAJZLEROVÁ, I., HUBÁČKOVÁ, A., MATROSZOVÁ, V. Průvodce Karvinou. 28 Tamtéž. 29 TROJAN, J. Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17.-19. století, s. 9. 27

15

Roku 1660 vyučoval na zámku v Karvinné30 Matyáš Kamenský. Kromě toho, že byl vychovatelem dětí hraběte Jana Bedřicha Laryše, docházelo za ním mnoho jiných dětí ze vsi. Ve vizitační zprávě z roku 1679 se objevuje první zmínka o školství v Karvinné, ne však o škole samotné. Píše se zde pouze o zahradě, pozemku poblíž fary, určené pro ni. Inspektor, jenž vizitační zprávu zpracoval, projevil u karvinnského kněze přání, aby u zdejšího patrona, hraběte Laryše, usiloval o její opětovné vybudování. Z toho vyplývá, že škola zde již existovala, není ale zaznamenáno, kdy vznikla. Dále se ve vizitačním protokolu dočteme o docházce karvinnských školou povinných dětí. Byla prý tak špatná, že se někdy nemohlo ani vyučovat. Za nezájmem o školní docházku stál pravděpodobně laxní přístup rodičů k výchově vlastních dětí. Bylo to zřejmě způsobeno těžkým sociálním postavením, nevolnictvím a povinností pracovat na pozemcích pánů. Z Adamusovy knihy „Dějiny školství na Těšínsku“ se dovídáme, že karvinský učitel Matyáš Laurentz uměl pouze číst a zpívat bez not, psát nikoli. Přesto mohl být ve školním roce 1687/1688 rektorem a pomocníkem zdejšího faráře, nevyučoval však na půdě školy. Ta zřejmě stále ještě neexistovala, i když pro ni už stavební místo vyhrazeno bylo. Na konci 17. století už budova školy stála. Nacházela se mezi starým kostelem a ostravsko-karvinskou dráhou, směrem k jámě Gabriele. Byla dřevěná, přízemní, měla pouze jednu třídu. Vyučovacím jazykem byla čeština, místními lidmi nazývána moravštinou. Postupem času žactva přibývalo a za dob vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. (druhá polovina 18. století) vyvstala potřeba založit školu novou. Tato první zděná karvinská škola stála poblíž staré školní budovy pod kostelem přímo u cesty, taktéž směrem k jámě Gabriele. Budova nesla číslo popisné 21, měla dvě třídy a vyučovalo se místním moravským jazykem, tedy česky. 30

Je doloženo, že součástí obce Karvinná byl roku 1660 i zámek.

16

Zlom ve vývoji karvinského školství nastal roku 1848 zrušením roboty a zlepšením sociálních poměrů, což bylo pro rozvoj školství v obci Karvinná rozhodující. Fridolín Šlachta ve své stati „Z dějin Karviné“ toto tvrzení dokládá následovně: „Školské poměry v Karviné doznaly taktéž velmi podstatných změn v druhé polovici 19. století. Význam a poslání karvinských škol z této a nynější doby nedá se ani dobře srovnati s dobou starší. Změnu tu možno datovati od zrušení roboty v roce 1848. Zlepšené sociální postavení lidu mělo tu rozhodující vliv na rozvoj karvinského školství.“31 Rodiče začali mít větší zájem o vzdělání a výchovu svých dětí a usilovali u zdejšího patrona, hraběte Jindřicha Larische-Mönnicha, o vybudování nové školy odpovídající vzrůstajícím nárokům. Roku 1852 již zmíněný majitel dolů (Larisch-Mönnich) nechal na vlastní náklady budovu postavit. Vznikla tak česká škola, která se nacházela naproti starému kostelu. V jejím průčelí stála (a dodnes stojí) pamětní kovová deska, na níž bylo vyryto: „Čest a wděk panu hraběti Henrykovi Laryssovi zdárné a cnostlivé děti.“32 Do roku 1876 se zde vyučovalo česky. V roce 1876 byl český vyučovací jazyk vystřídán polským. O několik let později se začalo vyučovat i německy a v říjnu roku 1902 se škola stala německou. Kamenouhelné doly šlechtického rodu Larisch-Mönnichů byly zdrojem finančních prostředků, díky nimž mohl hrabě Larisch-Mönichh od roku 1871 podporovat polskou smíšenou obecnou školu (měla tři třídy). Její budova ležela poblíž jámy Jindřich. V roce 1894 vznikla, rovněž poblíž jámy Jindřich a za finanční podpory hraběte, polská klášterní škola. Výuka a výchova dívek na této čtyřtřídní škole byla vedena učitelkami z kongregace de Notre Dame. Založením klášterní školy byla polská smíšená obecná škola přeměněna na chlapeckou.

31

BORÁK, M., TYRLÍK, M. (ed.) Kratochvilný kalendář historický Moravskoslezského dne na obyčejný rok 1995, s. 76. 32 Tamtéž, s. 77.

17

V obci byl v roce 1899 založen útulek33 určený dětem horníků, dnes bychom řekli mateřská škola. Dětem se zde věnovala péče, zatímco byli rodiče v zaměstnání. Sponzorem a plátcem veškerých výdajů organizace byl předchůdce Báňské a hutní společnosti. Útulek měl sídlo v domě s číslem 669. Do každého z jeho dvou oddělení, českého a polského, docházelo v průměru 70 dětí, o které se staraly řádové sestry, čtyři učitelky a tři opatrovnice. Hospodářský vzestup a příliv obyvatel německé národnosti téměř způsobil zánik původní české školy. V roce 1908 na její tradici navázala nově vzniklá česká soukromá škola, která tlaku germanizace odolala a o jejíž založení se zasloužila Ústřední matice školská spolu s Českým čtenářsko–vzdělávacím spolkem. Na základě rozhodnutí slezské zemské školní rady byla v roce 1920 zahájena výuka na české obecné škole na Hohenegru a v následujícím školním roce také na škole měšťanské. Nacházela se v budově německé školy, současně s polskou. Z důvodu rychle se vyvíjejícího průmyslu byla v obci Karvinná v roce 1921 založena střední škola, v níž se nacházelo nižší i vyšší strojnické oddělení. Zakladatelem a sponzorem byla Slezská Matice osvěty lidové. Karvinná, jako obec mající tento státní trojjazyčný vzdělávací ústav na dobré úrovni, se stala centrem

odborného středoškolského vzdělávání. Přesnější

údaje o prvním školním roce jsou zaznamenány v „Kronice města Karvinné“ Fridolína Šlachty. Podle ní bylo do I. ročníku nižšího studia přijato 45 uchazečů z 59 přihlášených, do I. ročníku vyššího studia nastoupilo 53 studentů z 60 přihlášených. Dočasně byly obě třídy umístěny v klášterní škole poblíž jámy Jindřich. Dne 9. ledna 1922 byly přestěhovány do nové budovy české měšťanské školy. Dílny pro praktickou výuku byly zapůjčeny dvěmi místními důlními těžařstvy. Roku 1923 obec vystavěla novou, vlastní školní budovu. Škola vlastnila také profesorskou a žákovskou knihovnu, 33

Podobný ústav, všeobecně nazývaný azyl, fungoval již od roku 1887 díky dotacím ředitelství Larisch-Mönnichových kamenouhelných závodů. Dohled nad dětmi měly čtyři řádové sestry kongregace de Notre Dame. Služby útulku ročně využívalo sedmdesát až sto dětí.

18

z nichž první čítala

na 1771 titulů, které byly většinou odborné, a druhá

obsahovala 1095 naučných a zábavných knih. V roce 1924 byla škola převzata do státní správy. V části obce Karvinná zvané Na Sovinci byla od roku 1922 v činnosti státní menšinová škola, jíž byla o čtyři roky později přidělena nová budova. Česká mateřská škola fungovala taktéž díky Larisch-Mönnichovým dolům. Byla zřízena v roce 1923 v objektu upraveného závodního domu na Jindřichu. Dětem byla zdarma poskytována strava a ošacení. K lidové výchově v obci přispívalo celkem 13 matičních odborů. 6 z nich patřilo Slezské Matici osvěty lidové, dalších 6 náleželo Macierzy szkolnej Ksiestwa Cieszyńskiego, poslední z nich byl odbor Deutscher Kulturverband.

Ve 30. letech 20. století bylo již dobře postaráno o všestranný rozvoj školou povinných dětí a mládeže v historickém Fryštátě i Karvinné. Vývoj školství pokračoval i po vzniku současné Karviné. Některé školy postupem času zanikly, jiné byly nově založeny. Dnes je v Karviné 13 škol základních, přičemž na jedné z nich se vyučuje polským jazykem, a 7 středních. Obchodně podnikatelská fakulta Slezské univerzity zastupuje vysoké školství. Základní umělecká škola Bedřicha Smetany, které bude v této práci věnována šestá kapitola, zprostředkovává nejen karvinské veřejnosti umělecké vzdělání.

19

5.

KULTURNÍ ŽIVOT VE MĚSTĚ KARVINÁ

V této kapitole se pokusím objasnit, jaké kulturní vyžití měli občané Fryštátu a Karvinné a jaké kulturní vyžití mají obyvatelé dnešního města Karviná. Historický stav je důležitý, protože z něj vychází současný stav. Budu se zabývat jen těmi institucemi, které jsou důležité pro téma bakalářské práce.

5.1.

Společenské vyžití ve Fryštát

Sdružení v různých spolcích nabízelo občanům Fryštátu příjemné odreagování od náročné práce. Dá se říci, že žili poměrně bohatým společenským životem. Jednou z možností, napomáhající kulturnímu a sportovnímu vyžití, byla Dělnická tělovýchovná jednota ve Fryštátě. Spolek organizoval vlastní cvičební akademie a roku 1927 se účastnil dělnické olympiády v Praze. Jeho součástí byl i Dětský divadelní kroužek. Společným výborem všech tělovýchovných a kulturních organizací byly ve Fryštátě v létě 1937 uskutečněny Lidové hry Těšínska. Mezi další zájmové spolky, které ovlivňovaly zdejší společenské dění, náležely Německý pěvecký spolek, Katolické sdružení horníků a dělníků, Podpůrný spolek vysloužilých vojínů a jiné. Centrem kulturního dění ve Fryštátě byl Dělnický dům, kde se odehrávala spousta společenských akcí, např. akademie, plesy. Dodnes existuje náčrt k vybudování Dělnického domu ze dne 25. června 1929. 10. října téhož roku získal statut družstva a byl zapsán do rejstříku společenstev. Jeho otevření je zdokumentováno na dobových fotografiích. „Polský katolický dům ve Fryštátě, obdržel statut 25. února 1931.“34 Tento dům sloužil ke stejným účelům jako Dělnický dům.

34

HAJZLEROVÁ, I., HUBÁČKOVÁ, A., MATROSZOVÁ, V. Průvodce Karvinou.

20

5.1.1. Městská kapela V kronice „Pamětihodnosti města Fryštátu“ psané Juliem Bayerem se lze dočíst, že ve Fryštátě fungovala městská kapela. Původně ji vedl jistý Strobl (křestní jméno není uvedeno), jehož oborem byla hra na bombardon. Ve vedení kapely se vystřídalo několik dirigentů. V roce 1870 převzal taktovku učitel Evžen Schaub, za jehož činnosti úroveň městské kapely velmi stoupla. Bylo to především díky tomu, že vybíral členy pouze z řad výborných hudebníků. Kapela byla dotována farním úřadem a městskou obcí. Z těchto finančních prostředků se mimo jiné podařilo zajistit jednotné uniformy pro její členy. Městská kapela může být považována za dobrého kulturního šiřitele, neboť u mnohých posluchačů probudila zájem o hudbu.

5.1.2. Pěvecký spolek V roce 1864 byl ve Fryštátě založen pěvecký spolek. „Jeho členové svěřili vedení místnímu učiteli hudby Josefu Feiglovi, který vyučoval zpěvu, hře na klavír a housle. Kromě toho byl dirigentem na kůru a varhaníkem.“35 Díky němu mohl spolek zkoušet v jedné ze školních učeben. Bayerova kronika se zmiňuje také o učiteli Witrzensovi, jež vedl praktický zpěv. Činnost spolku však nebyla úspěšná a následoval jeho rozpad. Roku 1876 byl spolek obnoven. Poté, co byly schváleny nové stanovy a zdařilo se první veřejné vystoupení, začala se jeho činnost rozvíjet. Bylo to také díky obětavé práci předsedy spolku, učitele Evžena Schauba. Spolek účinkoval na hudebních slavnostech a dobročinných koncertech. Dne 31. října 1877 byli jeho členové pozváni na fryštátský zámek, kde byli představeni c. k. okresním hejtmanem Gustavem Klingnerem korunnímu princi, arcivévodovi Rudolfovi, na jeho vlastní žádost.

35

BAYER, J. Pamětihodnosti města Fryštátu, s. 105.

21

Přeložení Jana Kurze do Těšína bylo pro spolek nepříjemnou záležitostí, neboť byl oporou pro první tenor. Touto informací údaje o spolku v kronice končí. Není tedy zřejmé jak dlouho ještě fungoval.

5.2.

Společenské vyžití v Karvinné

V Karvinné dosáhl městský společenský život velkého rozkvětu v době po první světové válce. Tento rozkvět však v letech 1930–1936 značně poklesl. V „Pamětní knize obce Karvinné“ se píše: „28. ledna 1933 pořádaly Dělnická akademie a pěvecko hudební spolek Smetana v místním Závodním hotelu přátelský večírek na oslavu padesátin pana Antonína Krůty, řídícího učitele a předsedy politické organizace čsl. sociálních demokratů a zmíněného spolku Smetana.“ 36 O množství pořádaných kulturních akcí vypovídá několik číselných údajů: Během roku 1933 proběhlo v Karvinné 23 samostatných přednášek, 56 divadelních představení, 21 loutkových představení, 15 dětských radovánek a školních výletů, 87 slavnostních večírků (oslavy, akademie, besídky…), 5 veřejných spolkových cvičení, 5 zahradních koncertů, 2 slavnostní sjezdy, 1 dožínky a 1 sportovní slavnost. Tanečních zábav, které byly někdy spojeny s divadlem nebo koncertem, bylo v témže roce 159, plesů 36, maškarních plesů 9 a 1 šibřinky37. Z těchto údajů, které jsem zaznamenány v „Pamětní knize obce Karvinné“, tedy vyplývá, že zde ročně proběhlo přes 400 kulturních a vzdělávacích akcí, na nichž se podíleli občané všech tří národností.

5.2.1. Kino Central Kulturní život v Karvinné na počátku 20. století příznivě ovlivňovala i existence místního kina. Licenci k jeho provozování vlastnila tělocvičná jednota Sokol. 36 37

ŠLACHTA, F. Pamětní kniha obce Karvinné, 150. Maškarní zábava jednoty Sokol.

22

Kino Central bylo vlastníkem licence postaveno v letech 1928–1929. Náklady

dosáhly

téměř částky

půl

milionu

korun.

První

promítání

se uskutečnilo 2. února 1929. Byly hrány němé filmy s hudbou skladatele Barona38. Kino promítalo během roku dvakrát týdně, v letním období jedenkrát. Od 20. března 1931 začaly být promítány zvukové filmy. Prostorná a na tehdejší dobu moderní budova kina s prostorným vestibulem, opatřená ústředním topením, byla kromě promítací kabiny dřevěná, a to kvůli poddolování. 33 metrů dlouhý a 14 metrů široký přízemní sál mohl pojmout až 600 návštěvníků. Hlavní promítací stěna měřila 6 x 4,5 metru a další dvě menší stěny měly rozpětí 4 x 4 metry. Promítací stroje byly schopny reprodukovat řeč i hudbu v dobré kvalitě. Ročně se v kině odehrálo na 300 představení. Mimo to objekt kina sloužil také k jiným účelům. Konala se zde například občanská schůze českých rodičů, jejíž tématem byla potřeba karvinských českých škol, dále bylo kino využíváno k pořádání akademií, přednášek, koncertů, oslav, besídek i pietních vzpomínek. „14. prosince 1945 zde byl uskutečněn koncert, který byl naprosto vyprodán. Toho dne vystupoval bývalý žák hudební školy, houslový virtuos Bruno Bělík.“39 V archivu města Karviná jsou dochovány promítací plány kina do roku 1938. Je možné, že kino zaniklo v době okupace v následujícím roce.

5.3.

Společenské vyžití v dnešní Karviné

Součástí kulturního vyžití obyvatel dnešní Karviné jsou, stejně jako v minulosti, městská kina. Nejhojněji ze všech je využíváno kino Centrum, i když jeho návštěvnost není už dnes příliš vysoká. Promítá se zde v průběhu celého roku. Další kino nese název Ex a je součástí Městského domu kultury. Letní kino bývá v provozu od června do konce srpna. Nachází se v bývalém 38

V „Pamětní knize obce Karvinné“ není o skladateli nic bližšího uvedeno. Je možné, že se jedná o těšínského rodáka Emila Barona. 39 VRTAL, L., PÝCHA, J., KÜHNEL, J. Kronika Městského hudebního ústavu Bedřicha Smetany.

23

„Parku kultury a oddechu“, dnešním parku Boženy Němcové. Donedávna vlastnila Karviná také kino Reflex, to však muselo pro malou návštěvnost svou činnost ukončit. Další historickou památkou a současně kulturním dějištěm je gotický farní kostel Povýšení svatého Kříže, dříve kostel Nanebevzetí Panny Marie. První zmínky o jeho existenci pocházejí z roku 1376. Renovován byl v letech 1511–1530 a roku 1611 rozšířen o renesanční kapli. V tomto kostele pořádá, se souhlasem místního faráře, svá vystoupení karvinská základní umělecká škola. Již tradiční jsou adventní koncerty, jejichž hlavními účinkujícími jsou členové Sborového studia Permoník. Každoročně je v kostele pořádán také varhanní festival „Karvinské varhany“, na kterém vystupují profesionální umělci, např. varhaník Jaroslav Tůma. Při faře působí místní komorní sbor, schola a scholička. Za kulturou se obyvatelé Karviné mohou vydat také do Zámku Fryštát, Městského domu kultury nebo na Základní uměleckou školu. Každoročně konanou kulturní a společenskou akcí jsou tzv. Dny Karviné, v rámci nichž probíhá mezinárodní hudební festival „Ostrovy hudby“.

5.3.1. Zámek Fryštát Zámek Fryštát se jako poslední ze tří karvinských zámků (Fryštát, Ráj, Solca) dochoval dodnes. Osud zámků byl zpečetěn po druhé světové válce. Zkonfiskované objekty se totiž nacházely na území s velkými zásobami uhlí. „Zatímco zámek Solca musel počátkem padesátých let 20. století v této poddolované části města ustoupit pokračující těžbě uhlí, zámek Ráj ležící na nepoddolovaném území zanikl v osmdesátých letech 20. století následkem nedostatečné památkové ochrany tehdejšího vlastníka, ale i kompetentních orgánů. Došlo tak tedy k úplnému zničení obou zámků, které v kulturně historickém významu města i regionu představovaly mimořádné hodnoty.“40

40

REBROVÁ, A. Zaniklý zámek Ráj v osudech staletí, s. 7.

24

V knize Alexandry Rebrové „Zámek Fryštát“ se lze dočíst, že dějiny hovoří o existenci zámku Fryštát již na počátku 14. století a i když jeho vznik není písemně doložen, dá se s určitostí předpokládat, že na místě, kde stojí nynější zámek, byla gotická tvrz. Renovace současného zámku proběhla v polovině 90. let 20. století. Následovalo zpřístupnění veřejnosti. K nejvýznamnějším vlastníkům zámku patřila dynastie Piastovců, těšínští vévodové Boleslav II. a jeho syn Kazimír II, zemský hejtman Václav Cikán ze Slupka, hrabě Melchior Ferdinand z Gašína a rod Larisch-Mönnichů. Zámek Fryštát je nejen karvinským kulturním bohatstvím, ale i centrem kulturního dění. V galerii Chagall, která je v zámku umístěna, jsou pořádány expozice výtvarných a sochařských uměleckých děl. Kromě toho je zámek Fryštát místem, jež pravidelně využívá Základní umělecká škola Bedřicha Smetany ke konání svých koncertů. K tomuto účelu slouží zámecký obřadní sál, zařízen původně v barokním, nyní v klasicistním stylu. Jeho velkým pozitivem je výborná akustika. Pro svůj noblesní vzhled je také využíván ke svatebním obřadům.

5.3.2. Městský dům kultury Zprostředkovatelem kultury v dnešní Karviné je Městský dům kultury, jehož předchůdcem byl Dům kultury, který však neznamenal jedinou možnost společenského vyžití. Do dubna 1964 bylo kulturní vyžití místních občanů záležitostí Parku kultury a oddechu. S jeho budováním se začalo na počátku 70. let na území parku Boženy Němcové, který je v Karviné dodnes. K původnímu amfiteátru byl přistavěn čajový pavilonek, nedaleko něj byla založena malá zoologická zahrada a zřízeno dětské hřiště. K největším úpravám patřilo vybudování jezera ze starého řečiště řeky Olše a postavení stánku s občerstvením a malou loděnicí. Ta již v současné době není v provozu. Vybudování Parku kultury

25

a oddechu bylo pro občany Karviné velkým přínosem, protože do té doby se zde stavěly hlavně průmyslové a obytné stavby. Ostatní severomoravská okresní města v té době již podobná kulturní centra vlastnila. Park byl místem, kam mohli dospělí i děti docházet za kulturními akcemi. Projekt Domu kultury byl zpracován v pražském ateliéru ostravského Stavoprojektu. Velké trojdílné barevné okno v jeho průčelí bylo vytvořeno skláři z Nového Boru. Znázorňuje karvinské geologické bohatství. Další umělecké dílo, velká dřevěná plastika, je prací akademického sochaře Jindřicha Wielguse41. Slavnostní otevření Domu kultury proběhlo v dubnu roku 1964. Zahajovacím představením byla opera „Prodaná nevěsta“, v níž účinkovali

herci

Státního

divadla

Ostrava

(dnes

Národní

divadlo

moravskoslezské), hostující operní pěvec Národního divadla, Eduard Haken. Nové prostory Domu kultury umožnily především hostování profesionálních divadelních scén, pořádání hudebních pořadů a koncertů, rozvoj kurzů a zájmové činnosti. Výstavní činnost v nově upraveném suterénu (dnešní Mánesova síň) byla zahájena v roce 1972. „V roce 1973 došlo ke sloučení Domu kultury s Městskou správou kin a do provozní správy přešlo i 10 kulturních středisek ve městě. Vznikla tak statutární organizace pod nynějším názvem Městský dům kultury Karviná. Ten je příspěvkovou organizací zřízenou statutárním městem

Karviná

za účelem zajišťování kulturní činnosti a udržování kulturních tradic na území města. Je pořadatelem, organizátorem a koordinátorem celoměstských kulturních akcí, divadelních představení, koncertů, přednášek, výstav a kurzů. Zřizuje zájmové soubory v oblasti divadelní a hudební. Podporuje činnost Fotoklubu Karviná, klubu manekýn Royal, taneční školy a tanečního souboru Nicola´s Dance Unico.“ 42

41 42

KIRDANOV, M. Výstavba města Karviné v období 1945–1967, s. 251. http://www.rkka.cz/mdk/

26

5.3.3. Mezinárodní hudební festival „Ostrovy hudby“ V polovině osmdesátých let 20. století přišla Eva Šeinerová, která byla v letech 1983–1986 a 1990–2004 ředitelkou karvinské základní umělecké školy, spolu se svým manželem a přáteli z německého města Görlitz, rakouského Grazu a řecké Thessaloniké s myšlenkou pořádat mezinárodní festival dětského a mládežnického sborového zpěvu a instrumentální hudby. První ročník se podařilo zorganizovat v Karviné v roce 1992 a festival získal název ,,Ostrovy hudby“43. Smyslem a posláním festivalu je upevňovat spolupráci středisek sborového zpěvu a instrumentálních souborů z různých částí České republiky i celé Evropy, které se této činnosti trvale věnují, mají zájem o její rozkvět a chtějí v této zájmové oblasti práce s dětmi a mládeží na mezinárodní úrovni spolupracovat. V rámci „Ostrovů hudby“ probíhají festivaly, výměnné koncerty, seznamování se s hudbou různých národů, realizace nahrávek (prozatím byla pořízena 2 CD, a to v roce 1994 a v roce 2004) a vzájemné předávání informací o hudebním životě. Hlavním cílem je praktická pomoc sborům a souborům všech typů a příslušných věkových kategorií, a to od začínajících kolektivů až po ty nejvyspělejší. Jak už bylo výše poznamenáno, první ročník se konal v Karviné v roce 1992

za

účasti

zakládajících

ostrovních

měst.

Festival

zahájil

PhDr. Roman Nogol, tajemník Městského úřadu, který je sám aktivním sborovým zpěvákem. Díky spolupráci s Českým rozhlasem Ostrava se podařilo natočit záznamy z koncertů a po dvou letech je vydat na CD. Druhý ročník, který se uskutečnil v metropoli Štýrska – Grazu, byl významný z toho důvodu, že se zde stal součástí velkého evropského festivalu kultury a umění ,,EUROPAGRAZ 93“. Hlavní koncert se konal v místním

43

Bližší informace o festivalu a jeho jednotlivých ročnících naleznete na webových stránkách Sborového studia Permoník.

27

Minoritním sále, architektonické chloubě Grazu. Závěrečné setkání všech účastníků proběhlo na blízkém zámku za doprovodu štýrské hudby a tanců. Třetí ročník hostila goticko-barokně-renesanční Třebíč, kde v té době probíhaly oslavy 20. výročí založení zdejšího sboru SLUNKO. Čtvrtý ročník se konal ve starobylém, barokně-gotickém městě na řece Nise, v Görlitz. Zde se koncerty všech souborů a sólistů uskutečnily ve stejnou dobu na různých místech města. Záměrem organizátorů bylo, aby se na závěr všichni účastníci sešli v monumentálním pozdněgotickém kostele sv. Petra. Prozatím uskutečněné ročníky festivalu vzbudily velký zájem o spolupráci a členství v organizaci Ostrovů. Na pátém ročníku, který byl opět pořádán v Karviné, přibyli k zakládajícím členům také noví zájemci z Popradu (Slovensko), Kielců (Polsko) a historických měst Opavy a Třebíče (Česko). V této době již s karvinskými ,,Ostrovy hudby“ trvale spolupracovali, i když zatím jen na dálku, centra v Austrálii, Japonsku a USA. Tato v roce 1992 započatá tradice se rok co rok úspěšně opakuje. Jelikož je festival od roku 1996 pořádán výhradně v Karviné, staly se součástí programu festivalu kromě koncertů a seminářů či přátelských setkání uměleckých vedoucích zúčastněných sborů a instrumentálních uskupení také prohlídky hostitelského města. Festival „Ostrovy hudby“ se tak podílí na kulturním dění ve městě a současně propaguje jeho kulturní dědictví.

Současné město Karviná nabízí svým občanům poměrně dobré podmínky ke kulturnímu životu. Stejně tomu bylo i v minulosti, ať už se jednalo o výstavbu kulturních center, kin, společenských domů, nebo aktivní či pasivní angažovanost v různých spolcích a organizacích.

28

6.

UMĚLECKÉ VZDĚLÁVÁNÍ VE MĚSTĚ KARVINÁ

Bedřich Smetana v městě Karviná nikdy nebyl, ani s tímto městem nebyl ničím svázán. Jeho vokální tvorba a životní postoj se však staly inspirací pro Pěvecko-hudební spolek Smetana, který zde 21. září 1924 založil hudební školu určenou vzdělávání dětí a mládeže. Prvním ředitelem hudební školy se stal významný pedagog, hudebník a organizátor Edvard Rund. Po něm se ve vedení školy vystřídali Oldřich Bláha, Ladislav Vrtal, Josef Pýcha, Jindřich Kühnel, Eva Šeinerová a dnes školu řídí Anna Schwarzová. Současná Základní umělecká škola Bedřicha Smetany má na tisíc žáků, kteří studují ve čtyřech oborech (hudebním, výtvarném, tanečním a literárně dramatickém). Součástí základní umělecké školy je i Sborové studio Permoník, jehož členové, stejně jako žáci školy, mají možnost propagovat české umění u nás i v zahraničí. Většina historie školy je zachycena v kronice, z níž jsou čerpány informace použité v této kapitole. Kronika je uložena v archivu školy a veřejnosti není volně přístupná na rozdíl od webových stránek, k nimž má už v dnešní době přístup téměř každý.

6.1.

Hudební škola Pěvecko-hudebního spolku Smetana

Hudební škola Pěvecko-hudebního spolku Smetana byla založena v roce 1924, jak vyplývá ze zápisu v knize schůzí tohoto spolku. Ustavující schůze se konala dne 21. září 1924. ,,Škola i spolek byly středem kulturního dění v Karvinné. Ve svorné spolupráci uspořádali řadu koncertů, akademií, rozhlasových vysílání a nesčetná další vystoupení. Na škole byli vyučováni žáci pocházející většinou z prostředí dělnicko-hornického,

středních

vrstev

29

inteligence

a

živnostenstva.

Děti nezaměstnaných, nebo omezeně pracujících dělníků byly vzdělávány úplně zdarma, nebo jen za minimální poplatek.“ 44 Dirigentem spolku a také ředitelem školy byl profesor učitelského ústavu ve Slezské Ostravě Edvard Rund. „Ve 20. letech minulého století vedl Sokolské pěvecké sdružení Ostrava (1922–25) a Pěvecký spolek Smetana v Karviné (1928–31). Brzy po příchodu do Ostravy – od školního roku 1908/09 – se stal i ředitelem Hudební školy Pěveckého

spolku

Záboj.

Tuto

funkci

(spolu

s místem

profesora

slezskoostravského učitelského ústavu) zastával až do své předčasné smrti.“ 45 Dlouholetým předsedou Kuratoria hudební školy a zakládajícím členem spolku byl řídící učitel, vládní komisař a pozdější starosta města Karviné Antonín Krůta, kterému škola vděčí za překonání nejhorší krize. Jeho nejdůležitějšími spolupracovníky byli kromě jiných Štěpán Tesař, ředitel a pokladník Kuratoria, a Karel Zakopal, učitel a dlouholetý jednatel spolku. V letech 1924–1938 vyučovali na škole tito učitelé: Oldřich Bláha – hra na housle (ředitel školy od 5. června 1931 do 30. září 1938, nastoupil po zesnulém Edvardu Rundovi), Josef Šimon – hra na housle, Romuald Kuzník – hra na housle, František Cimer – hra na klavír, Bedřiška Ritzová – hra na klavír, Květa Holubová – hra na klavír, Ladislav Vrtal – hra na housle a sborový zpěv. Rozvoj školy byl v roce 1938 násilně přetrhnut, když bylo Těšínsko obsazeno polskými vojsky. Archiv školy byl zničen, ředitel i ostatní učitelé odešli za prací na Moravu. Němci obsadili Těšínsko po necelém roce. V dosavadním sídle hudební školy, tj. v místnostech bývalé Masarykovy měšťanské školy, byla otevřena německá hudební škola. Žáci, prahnoucí po hudebním vzdělání, byli okolnostmi donuceni docházet na školu německou. Po skončení války se na karvinnských školách opět začalo vyučovat česky. 30. června 1945 byla svolána schůze Kuratoria v čele s předsedou Antonínem 44

VRTAL, L., PÝCHA, J., KÜHNEL, J. Kronika Městského hudebního ústavu Bedřicha Smetany. (strany nejsou uvedeny) 45 Viz Český hudební slovník osob a institucí online.

30

Krůtou. Zde bylo usneseno obnovení činnosti Pěvecko-hudebního spolku Smetana i hudební školy. Bývalý ředitel školy Oldřich Bláha byl písemně vyzván, aby se i s rodinou vrátil do Karvinné a opět nastoupil do funkce, kterou již před válkou zastával. Bláha, žijící po dobu okupace v Kuřimi u Brna, odpověděl, že nebude moci do této funkce nastoupit jednak ze zdravotních důvodů a také proto, že nedostal v Karvinné vyhovující byt. Na místo ředitele byl tedy vybrán bývalý učitel školy Ladislav Vrtal, jenž po dobu okupace vyučoval hru na housle na Rundově hudební škole ve Slezské Ostravě. Vyučovat se začalo dne 16. září 1945 opět v prostorách Masarykovy měšťanské školy. Předběžně bylo zapsáno 40 žáků. Členy učitelského sboru byli ředitel Ladislav Vrtal (hra na housle), Edeltruda Vrbatová (hra na klavír), A. Smetanová (hra na klavír). S přibývajícím počtem žáků byli na výpomoc přijímáni i další učitelé: Vítězslav Tomečka (hra na housle), Ladislav Čížek (hra na housle a na dechové nástroje), Bohumil Drastich (hra na housle), Václav Kubický (hra na housle), Emil Baroš (hra na housle), Věra Horáková (hra na klavír). Počet žáků vzrostl na 111, z toho 48 dětí hrálo na housle, 60 na klavír a 3 se učili sólovému zpěvu. Díky zařazení do řádného rozpočtu Městského národního výboru byla škola finančně zajištěna. Městský národní výbor škole zakoupil 2 klavíry a 4 pianina. Na počátku školního roku 1946/1947 byl Městskému národnímu výboru předložen řádný rozpočet školy. Jeho opětovným zařazením do řádného rozpočtu města se škola de facto stala školou městskou, ačkoliv písemný doklad jí vystaven nebyl. Stále se vyučovalo na Masarykově měšťanské škole a kromě toho na pobočkách v Novém Yorku, Jindřišce a Hranicích. Pro nedostatek místa byla na Městský národní výbor podána písemná žádost o přidělení místností v novostavbě školy na Jindřišce. 13. října 1947 byly škole přiděleny daleko vhodnější prostory než měla dosud, a to v budově Odborné školy pro ženská povolání v Karvinné. Získala zde několik učeben. Stěhování proběhlo 1. ledna 1948. V tomto roce byla také doplněna knihovna

31

i notový archiv o nové knihy a hudebniny. Díky Městskému národnímu výboru do inventáře školy přibyl kancelářský nábytek. Ve školním roce 1948/1949 došlo k dovybavení školy díky přidělení tří klavírů a tří pianin. Došlo také ke sloučení dosud samostatných správních celků Darkov, Ráj, Staré Město, Fryštát a Karvinná v jeden s názvem Karviná. Bývalá Karvinná se stala Karvinou 2 – Doly. Změnil se také název školy samotné. Z hudební školy se stala Hudebním ústavem Bedřicha Smetany. 21. května 1949 byl uspořádán koncert ke 125. výročí narození Bedřicha Smetany, na němž vystoupil Pěvecký spolek Smetana, učitelé hudebního ústavu a školní orchestr. Tímto bylo také vzpomenuto 25. výročí vzniku pěveckého spolku Smetana a hudební školy. Stav žactva na nově vzniklém ústavu byl 267. Z nich výborně prospělo 72 žáků, prospělo 156 žáků, neprospělo 9 žáků a neklasifikováno bylo 30 žáků.

6.2.

Městský hudební ústav Bedřicha Smetany v Karviné

Pro Hudební ústav Bedřicha Smetany byl významný školní rok 1949/1950, neboť došlo ke sloučení ústavů z bývalé Karvinné (nyní Karviná 2 – Doly) a pobočky ve Fryštátě (nyní Karviná 1 – Fryštát). Bylo to ustanoveno 23. listopadu 1949 na schůzi správních výborů obou ústavů. Vznikl nový, administrativně i pedagogicky jednotný ústav s názvem Městský hudební ústav Bedřicha Smetany v Karviné. Ředitelem byl zvolen Ladislav Vrtal, bývalý ředitel školy v Karvinné. Byla provedena úprava platů s platností od 1. září 1949. Učitelé byli v platové stupnici zařazeni na úroveň pedagogů středních škol. Žáci ústavu se poprvé zúčastnili soutěží, ve kterých mohli vzájemně konfrontovat své hudební dovednosti. Ústav se podílel na rozvoji karvinského o

hudebního

skladatelích

Bedřichu

života

pořádáním

Smetanovi,

vzpomínkových

Ludwigu

Fryderyku Chopinovi, Vítězslavu Novákovi

van

večeru

Beethovenovi,

aj. Žákům bylo k dispozici

7 klavírů, 6 pianin, 3 violy, 6 houslí, 2 klarinety, 1 fagot, 2 trombony,

32

2 lesní rohy, 1 kontrabas a 1 hoboj, učitelům pak 192 dokumentů v učitelské knihovně. Školní rok 1951/1952 byl věnován zkvalitnění a prohloubení pedagogické a výchovné činnosti. Bylo zavedeno písemné plánování učiva. Problémy ve vyučování se řešily na pracovních poradách. Jedním z cílů bylo pozvednout mimoškolní kulturní činnost. Členové učitelského sboru vytvořili klavírní trio a dvě klavírní dua. Na českých a polských národních školách byl proveden průzkum hudebnosti s následujícím výsledkem: 100 dětí velmi schopných, 184 dětí schopných a 41 dětí bez hudebních schopností. V následujícím školním roce se vyučovalo ve dvaceti učebnách na osmi pracovištích v obci Karviná. Učebny byly vyhovující, avšak v zimních měsících byla výuka znepříjemňována nízkými teplotami, neboť třídy byly vytápěny pouze ráno. Statika některých budov mohla být v důsledku poddolování narušena. Na Městský národní výbor byla proto podána žádost o vystavění nové budovy. Jeden z nejdůležitějších koncertů v tomto školním roce byl zprostředkován symfonickým orchestrem Vysoké školy báňské v Ostravě ve spolupráci s Pěveckým spolkem Smetana v Karviné. Odehrál se 6. června 1953. S velkým úspěchem byla provedena „Česká píseň“ Bedřicha Smetany. V kronice psané ředitelem Ladislavem Vrtalem se dočítáme, že to byl rok velmi namáhavé a vysilující práce. Od roku 1953 začaly být pořádány výchovné koncerty pro školní mládež české i polské národnosti. Návštěvnost těchto koncertů byla průměrně 450 žáků. Učitelé absolvovali tři výchovné koncerty dopoledne a odpoledne normálně vyučovali. Učitelé byli za svou námahu odměněni, neboť koncerty měly u dětí nečekaný úspěch. Všem učitelům bylo umožněno navštěvovat kurzy pořádané Kabinetem pro další vzdělání učitelů hudebních škol v Ostravě. Vyučující díky tomu získali příslušnou odbornou kvalifikaci. Ústav měl tudíž všechny předpoklady k úspěšnému rozvoji, chyběla pouze vlastní vyhovující budova.

33

Od 1. září 1959 se novým ředitelem stal Josef Pýcha, který byl přeložen z hudební školy v Orlové. Ladislav Vrtal, dosavadní ředitel, byl přeložen do Orlové jako učitel. Josef Pýcha pokračoval ve vedení zápisu v kronice. Co se týče výuky, prezentovali žáci nacvičený repertoár v různých soutěžích. V okresním kole se umístilo 20 žáků, v krajském 7 žáků. Také velký žákovský orchestr a houslový soubor nezůstaly bez ocenění. Z popudu vyšších úřadů byl nově vytvořen Karvinský symfonický orchestr, jež čítal 70 členů. V orchestru byli zapojeni tři místní učitelé včetně s Josefa Pýchy, který jej založil a vedl.

6.3.

Lidová škola umění v Karviné

V roce 1960 se z Městského hudebního ústavu Bedřicha Smetany stala Lidová škola umění v Karviné. Vyučovalo ve 32 učebnách. Kromě přímé pracovní činnosti se učitelé hudebního ústavu vehementně zapojovali do veřejného kulturního života a spolupracovali s řadou organizací. Byli členy různých hudebních spolků (např. Svazu československých lidových

skladatelů),

spolupracovali

s loutkovou

scénou

v Doubravě

a Československým rozhlasem v Ostravě. Městský národní výbor přidělil ústavu těsně před prázdninami nové prostory k výuce. Vznikaly další pobočky přímo v Karviné a jedna také ve Stonavě. Nově bylo otevřeno oddělení pohybové výchovy, pro nějž byla vybrána učitelka baletu a korepetitorka. Nově otevřené oddělení pohybové výchovy přilákalo dalších 80 žáků. Dne 1. února 1962 uzavřelo vedení školy smlouvu s železárnami v Karviné. Spolupráce probíhala tak, že pracovníci školy zajišťovali kulturní programy na různých akcích železáren a železárny na oplátku pomáhaly s instalací koncertní místnosti v lidové škole umění. Mnoho obětavé práce zajistili také členové Sdružení rodičů a přátel školy. Do školy docházeli žáci nejen z Karviné, ale také z Orlové, Stonavy, Havířova, Doubravy, Louk nad Olší, Petrovic, Dolní a Horní Suché. Největší zájem měli žáci převážně o hru na klavír, housle, akordeon a dechové nástroje.

34

Kromě oddělení pohybové výchovy fungovalo také oddělení přípravné hudební výchovy. Součástí lidové školy umění byl Klub mladých přátel umění, pro nějž bylo uspořádáno 5 nedělních matiné formou výchovných koncertů. Tyto se konaly vždy v neděli dopoledne v sále pobočky na Bělidle. Vedle již existujících školních souborů bylo založeno také pět dalších hudebních těles: Pěvecký sbor učitelek Lidové školy umění v Karviné, Žákovský pěvecký sbor, Žákovský symfonický orchestr, První harmonikářský soubor a Druhý harmonikářský soubor. Školní rok 1963/1964 přinesl otevření dvou nových oborů, literárně dramatického a výtvarného. Pro zajímavost uvádím, že v tomto školním roce docházelo 114 žáků do PHV, 764 do hudebního oboru, 40 do tanečního oboru, 56 do výtvarného oboru a 39 do literárně dramatického oboru (žáci nastudovali tři divadelní představení). Nepříjemná situace nastala po rozšíření hlavní dopravní tepny do Karviné 2. Silnice totiž vedla těsně podél několika poboček, takže výuka byla narušována hlukem a otřesy. Také prostor bezprostředně kolem školy se stal pro děti nebezpečný. Městský národní výbor přislíbil, že tento problém bude řešit, avšak až na konci následujícího školního roku. S narůstajícím počtem obyvatelstva v nových sídlištích a vyšším počtem zájemců o hudební vzdělání přišel opět problém s nedostatkem místností určených k výuce. Velmi komplikovaná byla výuka na kmenové škole v Karviné 1 na Bělidle, kterou v září zatopila voda. Škody byly obrovské a renovace prováděná během školního roku byla dalším faktorem, který narušoval výuku. Problémy s nevyhovujícím prostředím a nedostatkem místa byly nakonec vyřešeny. díky přidělení nových prostor. Koncem 60. let se podařilo zredukovat počet poboček z devíti na pět, což bylo pro učitele lidové školy umění příznivější. Rokem 1969 zápisy v kronice školy končí. Se změnou politické situace v zemi se změnila i situace na lidové škole umění. Od 70. let se již nenašel nikdo, kdo by byl ochoten pravidelně vést záznamy o dění na škole.

35

Dál však byly konány koncerty žáků pro děti i veřejnost, divadelní představení a jiné kulturní akce pořádané lidovou školou umění i dalšími organizacemi. V letech 1983–1986 byla ředitelkou školy Eva Šeinerová. Ta se své funkce vzdala, aby se mohla více věnovat umělecké činnosti. V roce 1986 se novým ředitelem školy stal Jindřich Kühnel. Vyučování probíhalo v prostorách učeben šesti karvinských základních škol. Počet žáků vzrostl na 1346. Díky příznivější politické situaci bylo žákům a učitelům umožněno cestovat mimo český stát, např. do německého města Görlitz. V soutěžích lidových škol umění měla karvinská lidová škola zastoupení i v celostátních kolech. V tomto roce na škole již několik let fungovalo dnešní Sborové studio Permoník, které založila a společně se svými kolegyněmi vedla Eva Šeinerová46. V následujících letech proběhlo několik významných akcí. Žákovský dechový orchestr vystoupil za doprovodu mažoretek na zahájení filmového festivalu v Karlových Varech a dívčí komorní orchestr odcestoval na koncertní zájezd do tehdejší Německé demokratické republiky. Ve školním roce 1988/1989 vznikl smíšený sbor Melta, který vedla dcera Evy Šeinerové, Ivana Šeinerová, a v Československé televizi Praha proběhlo natáčení Dívčího komorního orchestru. V únoru roku 1990 se ředitelkou školy podruhé stala Eva Šeinerová. Začalo se jednat o výstavbě nové budovy školy. Proběhlo první „Mladé klavírní pódium", což byly výměnné koncerty žáků klavírních oddělení z Karviné a Opavy. Od školního roku 1990/1991 dochází ke změně názvu školy z Lidové školy umění v Karviné na Základní uměleckou školu v Karviné.

46

O Evě Šeinerové a Permoníku bylo studenty katedry hudební výchovy Ostravské univerzity napsáno již několik diplomových prací, které jsou na univerzitě zpřístupněny.

36

6.4.

Základní umělecká škola Bedřicha Smetany v Karviné

S novým názvem začíná novodobá historie školy, která je průběžně zaznamenávána na webových stránkách školy a dokumentována v karvinských periodikách (Karvinský zpravodaj, Karvinsko). V první polovině 90. let se slavila dvě významná výročí. V roce 1991 oslavilo Sborové studio Permoník 25 let od svého vzniku a v roce 1994 oslavila Základní umělecká škola 70. výročí svého trvání. Na školu nastoupil Antonín Ježowicz, který vyučoval obor skladba. Žáci se nadále zúčastňovali různých mezinárodních soutěží (např. Prague Junior Note, Amadeus, Mezinárodní klavírní soutěže atd.), na nichž výborně reprezentovali nejen školu, ale i město. Důležitým mezníkem v historii školy je rok 1996. Po 72 letech, kdy škola působila na několika pobočkách v místních základních školách, se podařilo získat vlastní budovu. S novými velkými prostory se otevřely také nové možnosti, např. pořádání různých seminářů, přehlídek a výstav. Nová přístavba a rekonstrukce některých pavilonů, které dříve patřily slovenské základní škole, stály více než 30 milionů korun. Převážnou část hradil Důl ČSA jako náhradu za škody vzniklé v důsledku důlní činnosti. Slavnostní předání a otevření školy se konalo 1. listopadu 1996. Název školy byl upraven na Základní uměleckou školu Bedřicha Smetany v Karviné, čímž se navázalo na tradici Pěvecko-hudebního spolku Smetana. V nové budově mohli a dodnes mohou využívat nové učebny, 2 koncertní sály (koncertní sál pro 150 lidí a komorní sál pro 60 lidí) a výstavní síň k propagaci prací významných karvinských výtvarných umělců, žáků i absolventů školy a studentů středních a vysokých škol uměleckého zaměření. Výhodou pro školu je, že má své vlastní nahrávací studio. V souvislosti se zahájením provozu na nové budově byl o Základní umělecké škole Bedřicha Smetany natočen pořad pro televizní stanici Prima.

37

V roce 1999 se poprvé konal celonárodní metodický seminář pro pedagogy klavírní hry s názvem Klavírní ateliéry47. Lektory byli Martin Ballý, Alena Vlasáková a Rudolf Bernatík. Na základě úspěchu tohoto projektu bylo rozhodnuto, že seminář bude probíhat pravidelně co dva roky. Pro zajímavost uvádím, že hosty a lektory třetích Klavírních ateliérů byli Nora Lúse z Lotyšska se svoji dcerou devatenáctiletou pianistkou Artou Arnicáne, Andrej Tatarski z Polska, Ivan Gajan ze Slovenska a Jitka a Věroslav Němcovi z Prahy. O rok později poprvé proběhl metodický seminář spojený se soutěžní přehlídkou, který dostal název Konfrontace. Byl určen pro učitele a žáky hry na elektronické klávesové nástroje. Podobný projekt byl do té doby pořádán pouze ve Lhenicích v jižních Čechách. Stejně jako Klavírní ateliéry se Konfrontace koná ve dvouletých intervalech. V srpnu roku 2004 se ředitelkou zkladní umělecké školy stala Anna Schwarzová. V témže roce škola oslavila 80 let od svého vzniku Vedle již existující pobočky ve Stonavě byla od 1. září 2005 zahájena výuka v oboru hudebním a výtvarném na pobočce v Petrovicích u Karviné. Vyučuje se zde hudební nauka a hra na tyto nástroje: klavír, keyboard, housle, kytara, akordeon a flétna. Na hlavní budově školy (v Karviné) byl nově otevřen obor počítačová grafika. V literárně dramatickém oboru byl založen školní časopis ZUŠOVINY, který obsahuje reportáže ze života školy a rozhovory s jejími zaměstnanci. Začal vycházet také časopis PSAVEC, v němž mohou žáci tohoto oboru prezentovat své vlastní texty. V následujících dvou letech došlo ke vzniku nových souborů a skupin. V současné době zde působí Estrádní orchestr, Žákovský smyčcový orchestr, Smyčcový soubor Batutta, hudební skupina Puente, akordeonový soubor, Sbor přátel zpěvu (oddělení dospělých zpěváků Sborového studia Permoník),

47

Veškeré informace o Klavírních ateliérech naleznete na webových stránkách Základní umělecké školy Bedřicha Smetany pod příslušným odkazem.

38

Quadricinium Vocale Carviniense, Vokální trio ERIN, divadelní soubor DRAMATICUS a taneční soubor Karičky. Současná základní umělecká škola nabízí vzdělávání v oboru hudebním, tanečním, výtvarném a také literárně dramatickém. V hudebním oboru se vyučují nástroje klávesové, dechové, bicí, smyčcové a zpěv. Škola každoročně pořádá mnoho koncertů, výstav a dalších kulturních akcí, dá se proto považovat za hlavního městského kulturního činitele

39

7.

ZÁVĚR

Cílem mé bakalářské diplomové práce „Kultura a školství v historii města Karviná“ bylo alespoň částečné zmapování kultury a školství ve vymezené oblasti. V kapitolách o historii a hospodářském rozvoji města Karviná jsem se snažila shrnout nejpodstatnější fakta týkající se kultury a historických památek a přiblížit charakter krajiny a jejího obyvatelstva. Školství má na území Karviné poměrně dlouhou tradici. O první škole jsou zmínky již z poloviny 16. století. Avšak v každé ze dvou obcí, kterým jsem věnovala největší pozornost, se cesta jejich obyvatelstva ke vzdělání ubírala jiným směrem. V Karvinné shledáváme nejprve úplnou absenci školy, poté nezájem o výuku, jak ze strany dětí, tak ze strany rodičů. Ve Fryštátě byla v tomto období výuka ztěžována nevyhovujícím školním prostředím. Postupem času ale zdejší školství získávalo stále větší úroveň. Dle mého názoru lidé v tomto městě (dříve v jeho samostatných částech) žili poměrně bohatým kulturním životem. Svědčí o tom zápisy v kronikách jednotlivých obcí, ať už vzpomeneme Hudební či Pěvecký spolek Smetana, který sehrál důležitou roli při vzniku nynější Základní umělecké školy Bedřicha Smetany v Karviné, nebo také výčet kulturních akcí, které se udály v Dělnickém domě a kině Central. Hlavním šiřitelem kultury a uměleckého vzdělávání na zdejším území byla tehdejší Hudební škola Pěvecko-hudebního spolku Smetana, vzniklá v roce 1924, dnes je jím Základní umělecká škola Bedřicha Smetany. Kultura a školství v historii města Karviná je široké téma, které nabízí mnoho dalších možností ke zkoumání. Je možné zaměřit se například jen na rod Larisch-Mönnichů nebo karvinské historické památky.

40

RESUMÉ Bakalářská diplomová práce s názvem „Kultura a školství v historii města Karviná“ je zaměřena především na kulturu a školství. Zachycuje také alespoň částečně historický vývoj a hospodářský rozvoj města Karviná. V úvodu je shrnuta problematika, jež bude v práci řešena. V dalších dvou kapitolách je stručně přiblížena historie a hospodářský rozvoj města Karviná. Následující kapitola je věnována počátkům a rozvoji školství. Pátá kapitola se zaobírá jednotlivými organizacemi, které byly, a některé z nich dosud jsou, na území nynějšího města zprostředkovateli kultury pro zdejší občany. Následuje kapitola zaměřená na vznik a vývoj hlavního místního kulturního činitele – Základní uměleckou školu Bedřicha Smetany v Karviné. V závěru jsou shrnuta veškeré zjištěná fakta a naznačeny možnosti dalšího zkoumání.

41

SUMMARY Bachelor’s thesis „Culture and education of the town Karviná“ is first of all specialized to culture and education. It describes partly historical progress and economic development of the town Karviná. There are summaried issues in introduction which will be dealt in the thesis. In the next two chapters history and economical development of the town Karviná are briefly described. Following chapter is dedicated to beginning and development of system of education. The fifth chapter describes single organizations which have been meditators of culture for local people in the contemporary town. Following chapter is focused on beginning and development of central local culture actor Bedřich Smetana‘s Elementary music school in Karviná At the end there are all found facts and some possibilities of another examine.

42

PRAMENY Pamětní knihy a kroniky ŠLACHTA, F. Kronika města Karvinné 1268-1933. Státní okresní archiv Karviná, e. č. 133. Zakoupena městským úřadem v roce 1935. ŠLACHTA, F. Pamětní kniha obce Karvinné. Státní okresní archiv Karviná, e. č. 134. Zakoupena nákladem města v roce 1937. VRTAL, L., PÝCHA, J., KÜHNEL, J. Kronika Městského hudebního ústavu Bedřicha Smetany. Archiv Základní umělecké školy Bedřicha Smetany. Webové stránky Český hudební slovník osob a institucí: informace o Edvardu Rundovi. [online]. [Cit. 5.5.2008]. Dostupné z URL: http://www.musicologica.cz/slovnik/ Lázně Darkov: informace o karvinských lázních Darkov [online]. [Cit. 20.4.2008]. Dostupné z URL: http://www.darkov.cz/ Město Karviná: informace o statutárním městě Karviná [online]. [Cit. 20.4.2008]. Dostupné z URL: http://www.karvina.org/ Městský dům kultury: informace o karvinském Městském domě kultury [online]. [Cit. 20.4.2008]. Dostupné z URL: http://www.rkka.cz/mdk/

43

Ostrovy hudby: informace o mezinárodním hudebním festivalu Ostrovy hudby [online]. [Cit. 5.5.2008]. Dostupné z URL: http://www.permonik.com/ Slezská univerzita: informace o karvinské Slezské univerzitě [online]. [Cit. 20.4.2008]. Dostupné z URL: http://www.opf.slu.cz/ Základní umělecká škola Bedřicha Smetany v Karviné: informace o karvinské základní umělecké škole [online]. [Cit. 20.4.2008]. Dostupné z URL: http://www.zus-karvina.net/

44

POUŽITÁ LITERATURA ADAMUS, A. Dějiny školství na Těšínsku, I. část. Moravská Ostrava, 1926. Kapitola Školství za protireformace katolické 1653–1709, s. 16–28. BAYER, J. Pamětihodnosti města Fryštátu. Přeložil Jaroslav Rosin a Rudolf Hrubý. Vídeň: na vlastní náklady, 1879. GROBELNÝ, A. Karvinské školy v 16. a 17. století. In Karviná-Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná: Městský národní výbor, 1968, s. 41–52. HAJZLEROVÁ, I. Pohledy do Petrovic u Karviné. Obecní úřad Petrovice u Karviné, Státní okresní archiv Karviná, 2002. ISBN 80-86388-05-0. KIRDANOV, M. Výstavba města Karviné v období 1945–1967. In KarvináSborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Karviná: Městský národní výbor, 1968, s. 249–256. MAŇAS, V. Rektoři, kantoři a varhaníci v Moravské Ostravě v 17. a 18. století. In Przybylová, B. Ostrava. Příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska 22. Ostrava : Statutární město Ostrava. Archiv města Ostravy, 2005, s. 27, 360–386. ISBN 80-86904-05-9. NOVOTNÝ, J. Z minulosti Bohumínska. In BORÁK, M., TYRLÍK, M. (ed.) Kratochvilný kalendář historický Moravskoslezského dne na obyčejný rok 1995. Ostrava: akciová společnost Moravskoslezský den, 1994, s. 78–81. REBROVÁ, A. Karviná, město v kráse památek. Karviná: Oddělení správy zámku a památkové péče OŠK Magistrátu města Karviné, 2005. REBROVÁ, A. Zámek Fryštát. Šenov u Ostravy: nakladatelství Tilia, 1998. ISBN 80-86101-09-6.

45

REBROVÁ, A. Zaniklý zámek Ráj v osudech staletí. Karviná: Oddělení správy zámku a památkové péče Referátu tajemníka Magistrátu města Karviné, 2002. ŠLACHTA, F. Dějiny hornického města Karvinné. Na vlastní náklady, 1937. Kapitola Karvinná v době popřevratové, 151–179. ŠLACHTA, F. Z dějin Karvinné. In BORÁK, M., TYRLÍK, M. (ed.) Kratochvilný kalendář historický Moravskoslezského dne na obyčejný rok 1995. Ostrava: akciová společnost Moravskoslezský den, 1994, s. 76–77. TROJAN, J. Kantoři na Moravě a ve Slezsku v 17.–19. století, s. 308. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2000. ISBN 80-7275-006-2. TUREČKOVÁ, B. Základní umělecká škola Bedřicha Smetany. Ročníková práce. 2006. Kapitola Úvod; 1. Vznik ZUŠ Bedřicha Smetany v Karviné; 1.1 Nové prostory pro karvinskou ZUŠ. Další zdroje BAHLCKE, J., EBERHARD, W., POLÍVKA, M. Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-402-2. BORÁK,

M.,

TYRLÍK,

M.

(ed.)

Kratochvilný

kalendář

historický

Moravskoslezského dne na obyčejný rok 1995. Ostrava: akciová společnost Moravskoslezský den, 1993. HAJZLEROVÁ, I., HUBÁČKOVÁ, A., MATROSZOVÁ, V. Průvodce Karvinou. Debora, spol. s. r. o., 1998. HVIŽĎ, F. Rodí se Park kultury a oddechu v Karviné. In Karvinské noviny, 16. 5. 1962, roč. 6, č. 20, s. 3. ŘEPIŠČÁK, D. Katalog metodického semináře Konfrontace. Karviná, 2006.

46

ŠKUTÍKOVÁ, L. Karviná, znáte ji? Karviná: statutární město Karviná, 2008.

47