Lípa v kultuře, historii, jazyku a literatuře

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka

Lípa v kultuře, historii, jazyku a literatuře Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

doc. PhDr. Karla Ondrášková, CSc.

Vlastimil Baník

Brno 2013

Bibliografický záznam BANÍK, Vlastimil. Lípa v kultuře, historii, jazyku a literatuře. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra českého jazyka, 2012. Vedoucí bakalářské práce Karla Ondrášková.

2

Anotace Bakalářská práce Lípa v kultuře, historii, jazyku a literatuře se věnuje praktickému vyuţití poţadavků Rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání. Neboť je doposud školská reforma z roku 2004 pro mnoho pedagogů stále novou záleţitostí, nevěnuje se této problematice dostatek pozornosti a v praxi nedochází k dostatečnému plnění povinností související právě s RVP ZV. V bakalářské práci je kladen důraz na mezipředmětové vztahy a výuku průřezových témat. Praktická část práce vedle výsledků výzkumu představuje soubor několika pracovních listů, které by měli učitelům napomoci realizaci výuky dle norem stanovených Rámcovým vzdělávacím programem. Jednotlivé úkoly kladou důraz na aktivní metody učení ţáků, rozvíjející celou osobnost ţáka.

Anotation The bachelor thesis named Lime-tree in culture, history, language and literature is dealing with general educational program for elementary schools practical usage. Educational revision from 2004 is still new thing for many teachers and that is why they do not pay the attention it deserves. That means that teachers do not fulfill their duty in practice according to general educational program for elementary schools. This bachelor thesis deals mainly with relationships between subjects and teaching of sectional issues. Practical part presents research results and set of work sheets that should be useful for teachers while teaching according to general educational program. Each method is emphasized to active methods of learning that evolve the whole personality of students.

Klíčová slova Rámcový vzdělávací program pro základní školy, školská reforma, průřezová témata, mezipředmětové vztahy, klíčové kompetence, lípa.

Keywords General educational program for primary school, educational reform, cross-cutting issues, interdisciplinary relations, core competencies, linden tree.

4

Poděkování Mé poděkování patří doc. PhDr. Karle Ondráškové, CSc., za pomoc a rady při konzultacích bakalářské práce.

5

„Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpis.“

…………………….. V Brně dne

Vlastimil Baník

6

OBSAH: ÚVOD ............................................................................................................................... 9 1.

CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V RVP PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY .................................... 10 1.1.

Rámcové vzdělávací programy ........................................................................ 10

1.2.

Principy RVP pro základní vzdělávání (RVP ZV) ........................................... 10

1.3.

Pojetí a cíle základního vzdělávání .................................................................. 11

1.3.1.

Pojetí základního vzdělávání .................................................................... 11

1.3.1.

Cíle základního vzdělávání ....................................................................... 11

1.4.

Klíčové kompetence ......................................................................................... 12

1.5.

Vzdělávací oblasti ............................................................................................ 14

1.5.1.

2.

Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace ..................................... 14

1.6.

Mezipředmětové vztahy a vyuţití ve výuce ..................................................... 16

1.7.

Projektová výuka .............................................................................................. 17

1.8.

Průřezová témata .............................................................................................. 18

CÍLE PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT ........................................................................... 20 2.1.

Vědomosti a znalosti ........................................................................................ 20

2.2.

Dovednosti........................................................................................................ 20

2.3.

Kompetence ...................................................................................................... 21

2.4.

Postoje a hodnotová orientace .......................................................................... 21

3.

PRŮŘEZOVÁ TÉMATA V PRÁCI KONKRÉTNÍCH ZÁKLADNÍCH ŠKOL... 23

4.

MOŢNOSTI APLIKACE PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT:

TÉMA LÍPA

V KULTUŘE, HISTORII, JAZYKU A LITERATUŘE ................................................ 24 4.1. 5.

Lípa napříč vyučovacími předměty. ................................................................. 24

APLIKAČNÍ ČÁST: PROJEKT NA TÉMA LÍPA ................................................ 26

PRACOVNÍ LIST Č. 1 ................................................................................................... 27 PRACOVNÍ LIST Č. 2 ................................................................................................... 30

7

PRACOVNÍ LIST Č. 3 ................................................................................................... 34 PRACOVNÍ LIST Č. 4 ................................................................................................... 38 PRACOVNÍ LIST Č. 5 ................................................................................................... 41 PRACOVNÍ LIST Č. 6 ................................................................................................... 46 PRACOVNÍ LIST Č. 7 ................................................................................................... 48 PRACOVNÍ LIST Č. 8 ................................................................................................... 51 PRACOVNÍ LIST Č. 9 ................................................................................................... 55 PRACOVNÍ LIST Č. 10 ................................................................................................. 58 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 61 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY: ........................................................................... 64

8

ÚVOD Pro svou bakalářskou práci jsem zvolil téma, které je od zavedení školské reformy v roce 2004, tématem velmi aktuálním. Změny související s reformou a zahrnující pojmy klíčové kompetence, mezipředmětové vztahy, průřezová témata, ovlivňující významně i do budoucna českého školství. Přesto se domnívám, ţe na základních školách tato problematika není příliš rozpracována a na českých školách se od zavedení reformy příliš mnoho nezměnilo. V první části své práce zahrnující dvě kapitoly se budu věnovat teorii, vymezující problematiku Rámcových vzdělávacích programů, cíle těchto programů, dále průřezovým tématům a v neposlední řadě klíčovým kompetencím. V další části věnuji pozornost svému výzkumu, který provedu na dvou základních školách v Plzeňském kraji. Cílem tohoto výzkumu bude realizace mezipředmětových vztahů a průřezových témat na zvolených školách a také vztah dotazovaných pedagogu k zavedeným změnám školního vzdělávání. Poslední část práce, kterou můţeme nazvat částí aplikační, budou představovat pracovní listy k procvičení, slouţící jako návrhy realizace průřezových témat na školách. Vzhledem k mé studijní kombinaci je větší důraz kladen humanitním oborům, zejména českému jazyku, literatuře a dějepisu. Jednotlivé úkoly budou zpracovány podle poţadavků RVP tak, aby podporovali samostatnou aktivní práci ţáků, prakticky vyuţili své znalosti a dovednosti a rozvíjeli klíčové kompetence, zvláště komunikativní a kompetence k řešení problémů. Nová školská reforma si klade za cíl změnit přístup pedagogů k dosavadnímu způsobu vzdělávání. Škola by měla být nejen institucí vzdělávací, ale především výchovnou. Cílem školního vyučování by měl být vědomostní rozvoj ţákovy osobnosti a praktická příprava na budoucí ţivot. Právě učitelé hrají důleţitou roli ve výchovněvzdělávacím procesu a mohou svým postojem a zkušenostmi ovlivnit ţáky do budoucna. Tato práce by měla učitelům napomoci v realizaci mezipředmětových vztahů a průřezových témat.

9

1. CÍLE VZDĚLÁVÁNÍ V RVP PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY 1.1. Rámcové vzdělávací programy Rámcovým vzdělávacím programem máme na mysli kurikulární dokument, „vytvářející závazné rámce vzdělávání v jednotlivých stupních vzdělání“1Rámcový vzdělávací program je výsledkem školské reformy zahájené roku 2004 schválením RVP předškolního a základního vzdělávání. RVP hrají důleţitou roli jak na úrovni státní, neboť přímo navazují na dokumenty před reformou, definující vzdělávání v obecnější míře, tak i na úrovni školní. Kaţdá škola se musí RVP řídit a z nich musí vycházet při tvorbě Školního vzdělávacího programu (dále jen ŠVP), který si vytváří individuálně. Rámcové i školní vzdělávací programy jsou dokumenty přístupnými jak pedagogické, tak i nepedagogické veřejnosti. RVP vycházejí z nové strategie vzdělávání, zdůrazňující klíčové kompetence, které by měly být provázány s obsahem vzdělávání a uplatněním vědomostí a dovedností získaných. Vycházejí z koncepce celoţivotního vzdělávání. Nastiňují úroveň vzdělání stanovenou pro absolventy jednotlivých etap vzdělávání, která je po ukončení tohoto vzdělání očekávána. Ve své podstatě podporují pedagogickou autonomii škol a profesní odpovědnost samotných učitelů za výsledky vzdělávání.

1.2. Principy RVP pro základní vzdělávání (RVP ZV) RVP ZV navazuje na RVP předškolního vzdělávání a je východiskem pro vzdělávací program vzdělávání středního. Svým pojetím vymezuje společné a nezbytné aspekty povinného základního vzdělávání, specifikuje klíčové kompetence, kterých by měli ţáci dosáhnout na konci základního vzdělávání. Dále RVP ZV vymezuje obsah vzdělávání. Průřezová témata se díky RVP stávají závaznou součástí základního vzdělávání a plní výrazné formativní funkce. RVP je závazný pro všechny střední školy při stanovování poţadavků přijímacího řízení.

1

Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání : 65-42-M/01 Hotelnictví. [online]. Praha : Národní ústav odborného vzdělávání, 2007, s. 2.

10

1.3. Pojetí a cíle základního vzdělávání 1.3.1. Pojetí základního vzdělávání Základní vzdělání, navazující na předškolní vzdělávání a na výchovu v rodině je jedinou etapou vzdělávání, která je povinná. Ţáci jej absolvují ve dvou didakticky a organizačně navazujících stupních. Na 1. stupni základní vzdělávání napomáhá přechod ţáků z předškolní a rodinné péče do povinného, pravidelného a systematického procesu vzdělávání. Základní vzdělávání na 1. stupni si klade za cíl rozvoj individuálních potřeb, moţností a zájmů ţáků. „Vzdělávání svým činnostním a praktickým charakterem a uplatněním odpovídajících metod motivuje ţáky k dalšímu učení, vede je k učební aktivitě a k poznání, ţe je moţné hledat, objevovat, tvořit a nalézat vhodnou cestu řešení problémů. Základní vzdělávání na 2. stupni pomáhá ţákům získat vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umoţní samostatné učení a utváření takových hodnot a postojů, které vedou k uváţlivému a kultivovanému chování, k zodpovědnému rozhodování a respektování práv a povinností občana našeho státu i Evropské unie.“2 Na 2. stupni je jiţ vzdělávání budováno na rozvoji ţákových zájmů, na jeho vyšších učebních moţnostech a provázanosti ţivota školy se ţivotem mimo školu. Z těchto důvodů je moţné vyuţít náročnější metody práce, nové zdroje a způsoby poznávání a zadávat dlouhodobé úkoly ve formě projektu a v neposlední řadě přenášet na ţáka vyšší odpovědnost jak ve vzdělávání, tak i v samotné organizaci ţivota školy. Nezbytným faktorem základního vzdělávání je podnětné prostředí, stimulující schopné ţáky a zároveň povzbuzující ţáky nadané méně. Základní vzdělávání zajišťuje pomocí výuky pro kaţdého ţáka optimální vývoj na základě individuálních potřeb kaţdého jedince. Hodnoty a postoje, které si ţák osvojí v průběhu základního vzdělávání, by měl dále rozvíjet v dalším studiu a rovněţ získané kvality nadále zdokonalovat během celého ţivota a podle svých moţností se aktivně podílet na zkvalitnění ţivota společnosti.

1.3.1. Cíle základního vzdělávání

2

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2012-02-08]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf s 12

11

Základní vzdělávání napomáhá ţákům utvářet a nadále rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout mu základní vzdělání, které ţáka připraví na situace blízké ţivotu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů: •

umoţnit ţákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoţivotní učení

•

podněcovat ţáky k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a k řešení problémů

•

vést ţáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci

•

rozvíjet u ţáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i dru

•

připravovat ţáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti

•

vytvářet u ţáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v proţívání ţivotních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě

•

učit ţáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný

•

vést ţáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je ţít společně s ostatními lidmi

•

pomáhat ţákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými moţnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní ţivotní a profesní orientaci3 Podle V. Zemana „ by se dal zásadní cíl reformy v kostce shrnout do sdělení, ţe ţáci by toho měli více umět namísto znát.“4

1.4. Klíčové kompetence Podle RVP ZV „představují klíčové kompetence souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důleţitých pro osobní rozvoj a uplatnění kaţdého člena společnosti“5 Základní vzdělání si klade za cíl vybavit ţáka takovým souborem klíčových kompetencí, které by ho připravili na další vzdělávání i uplatnění ve

3

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2012-02-08]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf s 12. 4 Reforma školství v České republice : Varianty [online]. Praha: Člověk v tísni, 2006, 32 s. [cit. 2012-02-22]. Dostupné z: www.varianty.cz/reforma-prirucka.pdf. s. 3 5 Tamtéţ (s. 14.)

12

společnosti. Proces osvojování si klíčových kompetencí je procesem celoţivotním a jsou vlastně výsledkem celého procesu vzdělávání, proto by k jejich utvoření a rozvoji by měl směřovat veškerý vzdělávací obsah a činnost školy. Na klíčové kompetence získané během základního vzdělávání, navazují klíčové kompetence vzdělávání středního. V průběhu základního vzdělávání by si ţáci měli osvojit: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, komunikativní kompetence, sociální a personální kompetence, kompetence občanské a kompetence pracovní.6 Klíčové kompetence nejsou od sebe izolovány, navzájem se prolínají a získat je lze vţdy pouze jako výsledek celkového vzdělávacího procesu. I z tohoto důvodu by se klíčovým kompetencím měl podřídit veškerý vzdělávací obsah a aktivita, probíhající ve škole. „Kompetence jsou chápány jako zastřešující pojem, který vyjadřuje obecnou vůli společnosti po zdůraznění nadoborových schopností, které doposud byly ve vzdělávání spíše opomíjeny (flexibilita, kreativita, komunikace).“7 Takto na kompetence nahlíţí J. Maňák, T. Janík a P. Knecht ve své publikaci. Vyslovují názor, ţe oproti informacím s nimi spojenými, jsou kompetence trvalé, a to z toho důvodu, ţe jsou přímo závislé na konkrétním obsahu vzdělávání.8 Veškeré klíčové kompetence by měly být nadále rozvíjeny po celou dobu vyučovacího procesu. K jejich osvojování by mělo docházet během všech probíraných vzdělávacích oblastí a především průřezových témat, neboť jsou dnes povaţovány za jeden z nejdůleţitějších výstupů vzdělávání všech stupňů, a to díky jejich zaměření na praktický ţivot ţáků. Problémem by mohlo být, ţe by se – jako výsledek kurikulární reformy, která je zaměřená právě na rozvoj klíčových kompetencí – měl učitel proměnit z odborníka na předmět v odborníka na proces. Z legislativních změn tedy vyplývá, ţe budou kladeny na učitele větší nároky, neboť budou muset více neţ kdy předtím působit na své ţáky a

6

Tamtéţ (s. 14.) JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 73. 7

8

JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 73.

13

studenty nejen svými odbornými znalostmi, ale také svou osobností, dovednostmi a vlastnostmi.9 Jak uvádí Skalková ve své publikaci z roku 1999: „Uzlovými kvalifikacemi se stávají myšlení v komplexních souvislostech, organizační schopnosti, schopnosti komunikace a kooperace, dovednost řešit problémy, stoupá význam samostatnosti a odpovědnosti.“10 Zmíněné uzlové kvalifikace odpovídá svou náplní klíčovým kompetencím.

1.5. Vzdělávací oblasti Obsah základního vzdělávání je v RVP ZV orientačně rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí, které jsou tvořeny jedním nebo více vzdělávacími obory obsahově blízkými. Pro úplnost vypíši všech devět vzdělávacích oblastí, ale vzhledem k zaměření mého studia budu v práci věnovat pozornost oblastem Jazyk a jazyková komunikace, Člověk a společnost a okrajově se dotknu i oblastí Člověk a jeho svět, Člověk a příroda, Umění a kultura. Tyto vzdělávací oblasti jsou tvořeny postupně těmito obory: český jazyk a literatura, cizí jazyk, dějepis, výchova k občanství, přírodopis, zeměpis, hudební a výtvarná výchova. Dalšími vzdělávacími oblastmi jsou: Matematika a její aplikace, Informační a komunikační technologie, Člověk a zdraví zahrnující obory výchova ke zdraví a tělesná výchova a v neposlední řadě oblast Člověk a svět práce. Kaţdá vzdělávací oblast je vymezena svou charakteristikou, vyjadřující její význam v základním vzdělávání a charakterizující obsah jednotlivých vzdělávacích oborů dané vzdělávací oblasti. Cílové zaměření vzdělávací oblasti vymezuje cíle vzdělávacího obsahu ţáka, aby dosahoval klíčových kompetencí. 1.5.1. Vzdělávací oblast Jazyk a jazyková komunikace Tato oblast je stěţejní oblastí výchovně-vzdělávacího procesu. Znalosti nabyté v průběhu jazykového vyučování umoţňují ţákům správně vnímat jazyková sdělení, rozumět jim, vhodně se vyjadřovat a účinně uplatňovat i prosazovat výsledky svého

9

Srov. HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţáků. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. s. 13. 10

SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1. s. 49.

14

poznávání.11Obsah vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace je realizován vzdělávacími obory Český jazyk a literatura. Cizí jazyk a od roku 2011/2012 doplňující vzdělávací obor Další cizí jazyk, který je škola povinna nabídnout jako předmět volitelný. Znalosti vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura jsou nezbytné pro další kvalitní jazykové vzdělání, ale bez dovedností nabytých ve vyučování českého jazyka by se ţák neobešel ani při osvojování poznatků v dalších oblastech vzdělávání. Pro pochopení společensko-kulturního vývoje lidské společnosti je znalost českého jazyka, jakoţto jazyka mateřského nezbytná, a to jak v mluvené, tak v psané podobě. Ţáci si v rámci vzdělávacího oboru osvojují dovednosti mezilidské komunikace a učí se pochopit svou roli v jednotlivých komunikačních situacích. Obsah vzdělávací oblasti Český jazyk a literatura je značně obsáhlý, pro lepší přehlednost je dále rozdělen do tří sloţek, které se však ve výuce navzájem prolínají. Jsou to sloţky: Komunikační a slohová výchova, Jazyková a Literární výchova. V hodinách Komunikační a slohové výchovy se klade důraz na práci s textem. Ţáci si učí porozumění textu, dále kultivované psaní a mluvu. S tím souvisí také analýza a interpretace textu mluveného či psaného týkající se různých situací. Jazyková výchova je důleţitou součástí vzdělávacího oboru. Ţáci se v ní osvojují dovednosti a znalosti spisovné podoby českého jazyka. Ţáci jsou prostřednictvím jazykové výchovy vedeni k přesnému a logickému myšlení, které je předpokladem srozumitelného vyjadřování. S tím souvisí i jejich prohlubování jejich obecných intelektových dovedností. Literární výchova dává prostřednictvím četby ţákům poznat základní literární druhy, jejich specifické znaky a učí je vlastní interpretaci díla, která se v průběhu základního vzdělávání i dalších stupňů vzdělávání nadále prohlubuje a pomocí poznatků a proţitků se formují jejich ţivotní postoje, hodnotová orientace apod. Doplňujícím vzdělávacím programem řazeným také do RVP ZV, je Dramatická výchova. Prostřednictvím dramatické výchovy si nadále ţáci rozvíjí své verbální schopnosti verbální i nonverbální komunikace.

11

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2012-02-08]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf s 20.

15

1.5.2. Cíle vzdělávání vzdělávacího oboru český jazyk a literatura Vyučovací předmět český jazyk a literatura provází ţáky celým jejich studiem a je rovněţ povinným předmětem maturitním. Bez znalosti mateřštiny by nebyli ţáci schopni vzájemné komunikace a vzhledem k faktu, ţe čeština je základním vyučovacím jazykem, bez její znalosti by nebyly schopni se kvalitně vzdělávat. Z těchto důvodů je výuka českého jazyka z nejdůleţitějších součástí vzdělávání. T. Holasová vyjádřila základní cíle výuky hesly: „Učit jazyku, ne o jazyce. Vzdělávat literaturou, ne o literatuře.“12

1.6. Mezipředmětové vztahy a vyuţití ve výuce Mezipředmětovým vztahům je v poslední době věnováno zvýšená pozornost v souvislosti s uvedením RVP do procesu vzdělávání. Pedagogický slovník vymezuje mezipředmětové vztahy jako „…vzájemné souvislosti mezi jednotlivými předměty, chápání příčin a vztahů přesahujících předmětový rámec, prostředek mezipředmětové integrace. V předmětovém kurikulu jsou vyjadřovány v učebních osnovách jednotlivých předmětů jako tzv. mezipředmětová témata. Progresivním trendem v zahraničí je řešení mezipředmětových vztahů na úrovni kurikula jako celku“13 S mezipředmětovými vztahy úzce souvisí průřezová témata, která jsou povinnou součástí RVP. „Mezipředmětové vztahy podle výše uvedené definice jsou chápány jako prostředek integrace. Neznamená to, ţe jsou prostředkem jediným, stejně jako to neznamená, ţe mezipředmětové vztahy není moţné realizovat jinak a na jiných úrovních.“14 Nová školská reforma klade důraz na větší vnitřní sepětí učiva napříč vyučovacími předměty. Je důleţité, aby témata, která jsou společná pro některé předměty a mohou se objevovat i v jiných ročnících studia, byla v rámci interdisciplinárních vztahů ucelena do souvislého celku. S touto problematikou souvisí termín integrovaná výuka. Podle pedagogického slovníku jde o výuku realizující mezipředmětové vztahy a spojení teoretických činností s praktickými v těchto formách: integrované předměty nebo kurzy, moduly nebo témata zařazované jako součást více předmětů, projekty spojující poznatky z více předmětů 12

HOLASOVÁ, Taťána. Pojetí oboru český jazyk a literatura v RVP ZV. In: [online]. [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/35/POJETI-OBORU-CESKY-JAZYK-A-LITERATURA-VRVP-ZV.html/ 13 PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, s. 118-119. 2003. ISBN 80-7178-772-8. 14 HUDECOVÁ, D. Mezipředmětové vztahy: malé zamyšlení nad terminologií. In: [online]. [cit. 201211-01]. Dostupné z: www.msmt.cz/uploads/.../NHMezipredmetovevztahyterminologie.pdf

16

s praktickými zkušenostmi a produktivními činnostmi a také tzv. integrované dny, kdy celá škola realizuje jedno společné téma.15 1.7. Projektová výuka S problematikou interdisciplinárních vztahů a integrace vyučování úzce souvisí způsob výuky, který, ač jeho počátky lze vysledovat v pedagogikách 18. a 19. století, nabývá v posledních letech větší popularity nejen v základním vzdělávání. Projektové vyučování je zaloţeno na projektové výchově definované pedagogickým slovníkem jako metoda, v níţ jsou ţáci vedeni samostatnému zpracování určitých projektů a získávají

zkušenosti

praktickou

činností

a

experimentováním.

Je

odvozena

z pragmatické pedagogiky a principu instrumentalismu, rozvíjené J. Deweyem a W. Kilpatrickem. V USA a dalších zemích jedna z nejvýznamnějších metod podporující motivaci ţáků a kooperativní učení.16 Jak jsem jiţ naznačil výše, projektové vyučování není v pedagogice neznámou oblastí. Kořeny této metody vzdělávání nacházíme v pedagogických pracích takových osobností jako je například J. J. Rouseau, J. H. Pestalozzi či F. W. A. Fröbel, kteří kladli důraz na osobnost dítěte, jeho vnitřní potenciál, samostatnou činnost a aktivitu. „Pragmatická pedagogika J. Deweye a W. H. Kilpatricka nahlíţí na vzdělávání jako nástroj řešení problémů, se kterými se člověk setkává v praktickém ţivotě. Základním pojmem je zkušenost získaná v individuální praxi a experiment.“17 Podle V. Příhody je projekt vnímán „jako seskupení problémů a říká, ţe projektů se vyuţívá při metodě projektové. Projekt je vlastní podnik ţáků, který dává vyučování jednotný cíl a přispívá k jeho ţivotnosti. Projekt představuje koncentrované úkoly zahrnující organicky stmelené učivo z různých předmětů nebo pouze z téhoţ předmětu.“18 Příhoda dále vytyčil dva základní poţadavky, které by měl projekt splňovat, a sice ţe projekt by měl mít určitý praktický cíl a rovněţ uspokojivé zakončení. Je důleţité zohlednit fakt, ţe zadávaný úkol by měl být blízký ţákům a měl by vycházet z jejich potřeb. 15

PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, s. 87. 2003. ISBN 80-7178-772-8. 16

PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, s. 184. 2003. ISBN 80-7178-772-8. 17 ŠIMONÍK, O. Výukové projekty. In MAŇÁK, J. Alternativní metody a postupy. Brno: PdF, MU, 1997. s. 44. 18 PŘÍHODA, V. Reformní praxe školská. Praha: Československá grafická unie, 1936. s.161.

17

„Podstatným znakem projektové výuky je, ţe ţáci projekt realizují od jeho plánování aţ po vytvoření odpovídajícího produktu, artefaktu, konkrétního výstupu projektu a svoje zkušenosti zprostředkovávají druhým.“19 Pro projektové vyučování je typické, ţe role učitele ustupuje o proti standardním metodám výuky, do pozadí a širší prostor je kladen komunikaci ţáků mezi sebou. Učitel se stává de facto pouze rádcem, konzultantem, nezúčastněným pozorovatelem. „Komunikační struktury probíhající ve vzdělávacím procesu tím nabývají jiné podoby – je upřednostňována dvousměrná horizontální i vertikální komunikace s dostatečným prostorem pro aktivitu ţáků, obousměrná komunikace ţáků ve dvojici a obousměrná komunikace ţáků při skupinové práci a kooperaci, coţ bezprostředně působí i na podmínky výuky, organizaci učebního prostředí a celkové prostorové uspořádaní. V neposlední řadě to značně ovlivňuje atmosféru výuky a klima třídy.“20

1.8. Průřezová témata Průřezová témata představují povinnou část vzdělávacího obsahu základního vzdělávání. Vzdělávací cíle těchto témat k rozvoji ţákovy osobnosti jsou natolik specifické, ţe se nezařazují do jednotlivých vzdělávacích oborů, ale stávají se samostatnými jednotkami RVP. Průřezová témata představují důleţitý prvek vzdělávání, a to z důvodu jejich vlivu na rozvoj osobnosti ţáka v oblasti jeho postojů a hodnot. „Průřezová témata se tak mohou stát prostorem, ve kterém se vědomosti, dovednosti a schopnosti, získané v různých oborech vzděláváni, spolu s osobními zkušenostmi přetavuji do osobních hodnot a postojů ţaků.“21 Jak dále ve své publikaci uvádí Dlouhá, průřezová témata nepředstavují jen mezipředmětové vztahy, ale jde o takovou integraci vzdělávacího obsahu, který přispívá k formování ţákovy osobnosti. Průřezová témata představují faktor vzdělávání, který zprostředkovává komplexní přístup k realizaci vzdělávacího obsahu, včetně jeho vhodného propojování.“22 Oproti vzdělávacím oborům není pro průřezová témata v RVP ZV stanoven závazný obsah ani očekávané výstupy. Výběr jednotlivých témat je plně v kompetencích jednotlivých škol. Z tohoto důvodu se průřezová témata stávají nástrojem posilující profilaci školy a 19

KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006. s 18. Tamtéţ (s. 23) 21 DLOUHÁ, Regina. Metodika: výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Praha: www.scio.cz, c2006-, 4 sv. ISBN 80-86910-52-01. s 6. 22 Tamtéţ (s. 6) 20

18

individualizaci konkrétní školy od škol ostatních. Stejně jako vzdělávací obory, tak i průřezová témata obsahují charakteristiku průřezového tématu, která zdůrazňuje význam tématu v základním vzdělávání. Dále je vyjádřen vztah průřezových témat k jednotlivým vzdělávacím oblastem a jejich přínos k rozvoji ţákovy osobnosti, ať uţ v oblastech vědomostí, dovedností a schopností, nebo v oblasti postojů a hodnot. V RVP ZV je obsah témat zpracován do tematických okruhů obsahující soubor činností, námětů. Výběr těchto činností a forma zpracování ve školních osnovách je jiţ v kompetenci kaţdé ze škol. Tematické okruhy jednotlivých průřezových témat umoţňují propojování vzdělávacích obsahů a oborů napříč vzdělávacími oblastmi. Přispívají tak ke komplexnosti vzdělávání a rozvoji klíčových kompetencí. Průřezová témata představují důleţitou sloţku základního vzdělávání a kaţdá ze škol musí v průběhu devíti let zařadit do svého ŠVP všechna průřezová témata stanovená RVP ZV. Škola má na výběr průřezová témata buď integrovat jako součást vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu, nebo téma vyučovat jako samostatný předmět. Aby průřezová tématy nabyla své účinnosti je důleţité je propojit s obsahem vzdělávání konkrétních předmětů i s činnostmi ţáků realizovaných i mimo školu. RVP ZV vymezuje tato průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova, Výchova demokratického občana, Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, Multikulturní výchova, Environmentální výchova a Mediální výchova.

19

2. CÍLE PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT 2.1. Vědomosti a znalosti Podle pedagogického slovníku představují vědomosti a znalosti „soustavu, pojmů, teorií i komplexních struktur, které si ţák osvojil.“23 Pojmem učivo jsou v RVP vymezeny kritéria pro vědomosti a znalosti ţáků v jednotlivých vzdělávacích oborech. Průřezová témata kladou větší důraz na znalosti ţáků, neboť právě znalosti představují prostředek pro rozvoj dovedností, postojů a také kompetencí. Bez těchto znalostí ţák není schopen pochopit význam průřezového tématu, natoţ si vytvořit vlastní názor a hodnotovou orientaci. Nejdůleţitějšími znalostmi jsou znalosti vzdělávacího oboru český jazyk a literatura, neboť tyto znalosti nadále ţáci rozvíjí i v dalších průřezových tématech. Budou prohlubovat své dosavadní znalosti komunikace i znalost terminologie jednotlivých oblastí. Ţáci vychází především ze znalostí svého učitele. Jeho znalosti jsou jednak teoretické, jednak praktické. „Jsou to vědomě naučená fakta, zkušenosti, postoje a hodnoty, které učitel zastává nejen v rámci školního vyučování, ale především jako člověk.“24

2.2. Dovednosti Dovednosti představují způsobilost ţáka k provádění určité činnosti. Podle pedagogického slovníku rozlišujeme dovednosti intelektové, jako je např. čtení, řešení úloh apod. a dovednosti senzomotorické (plavání, jízda na kole apod.).25 Dovednosti si ţáci osvojují záměrným učením, ale i přirozeně např. během hry. Průřezová témata se zaměřují zejména na osvojování dovedností sociální komunikace a jednání (dovednost pracovat v týmu, komunikativní dovednosti) a také dovednostem poznávacím (analýza, abstrakce). Tvorba a zdokonalování dovedností studentů jsou pro učitele náročnou činností. Jejím cílem by mělo být vytvoření návyků, tedy sklonu k vykonávání určité činnosti v dané situaci. T. Janík spolu s J. Maňákem a P. Knechtem sem řadí např. 23

PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 270. ISBN 80-7178-772-8. 24 MARCINOVÁ, Lucie. Labuť v jazyce, literatuře a kultuře. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Karla Ondrášková. 25

PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, s.49. ISBN 80-

7178-772-8.

20

studijní návyky nebo návyky sociálních vztahů a morálního chování.26 Nutnou sloţkou rozvoje dovedností je jejich praktické cvičení, proto by ve výuce průřezových témat pedagogové měli vést ţáky k praktické činnosti, vedoucí k upevnění ţákových dovedností. V českém jazyce můţeme k rozvíjení ţákových dovedností vyuţít práci s textem, vyhledávání informaci či diskuse na určité téma, při kterých se ţák učí definovat a především obhájit své názory. Dovednosti související s vyučovacím předmětem český jazyk a literatura, které jsou rozvíjeny v průřezových tématech, řadíme dovednost vyhledávání informací, komunikační dovednosti, umění vyjádření a obhajoby svého názoru a další.

2.3. Kompetence Klíčové kompetence, o kterých jsem se zmiňoval v kapitole 1.4, představují jeden z hlavních cílů RVP všech stupňů vzdělávání. Hansen a Čechová v úvodu své knihy píší, ţe klíčové kompetence se nadají rozvíjet samostatně, ale ţe pro jejich rozvoj vyuţíváme látku, kterou se mají ţáci naučit.27 Nejvhodnější metodou rozvoje klíčových kompetencí je aktivní činnost ţáka, jeţ si sám vytvoří vlastní úsudek, získá nové informace, které začlení do znalostí stávajících. Všechna průřezová témata si kladou za cíl rozvoj těchto klíčových kompetencí, ve výuce českého jazyka zvláště kompetencí komunikativních. „Klíčové kompetence se nedají rozvíjet samostatně, při jejich rozvoji pouţíváme látku, kterou se mají ţáci naučit.“28

2.4. Postoje a hodnotová orientace Podle definice postoj představuje hodnotící vztah zaujímaný jednotlivcem vůči okolnímu světu, jiným subjektům i sobě samému. Zahrnuje dispozici chovat se či reagovat určitým relativně stabilním způsobem, je získáván na základě spontánního

26

Srov. JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. s. 68. 27 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţáků. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. s. 9–10. 28 HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţáků. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. s. 9–10.

21

učení

29

v rodinném prostředí i v jiných sociálních prostředích. Důleţitou roli ve

formování postojů ţáků sehrává učitel. Pro ţáka a jeho utváření hodnot a postojů hraje významnou roli i jeho okolí. Kaţdé dítě potřebuje nějaký vzor či idol a právě učitel by se podle toho měl také tak chovat. Postoje si ţáci získávají v průběhu socializačního procesu. Zvláště období dospívání je typické vyhraněnými postoji k normám a hodnotám starších generací. Hodnoty představují v sociálně-psychologickém pojetí subjektivní ocenění nebo míru důleţitosti, kterou jedinec přisuzuje určitým jevům, věcem, jiným lidem aj.30 Stejně jako postoje si i hodnoty ţák osvojuje v procesu socializace. Jedinec si v průběhu svého ţivota vytváří tzv. hodnotový systém, coţ je hierarchicky uspořádaný soubor hodnot, odráţející reálné pořadí hodnot sdílený určitou skupinou populace v určitém období.31 U průřezových témat je kladen důraz na jejich formativní funkce, tedy jejich působení na formování postojů a hodnotové orientace studentů. Postoje a hodnoty se v závislosti na obsahu průřezových témat mění, výše zmíněné rysy jsou však většině společné. Velmi významnou roli k formování ţákových postojů a jeho hodnotové orientace má učitel. Ani hodnotové orientaci, ani postojům se nelze naučit zpaměti. Učitel můţe své ţáky v těchto oblastech formovat pomocí odměňování, či samo učitelovo chování, které můţe ţáky strhnout k napodobování, jak uvádějí Janík a Maňák (Janík, Maňák 2009). Postoje jsou těţko měřitelné, jejich rozvoj u studentů není pro vyučujícího snadným úkolem.

29

PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 171. ISBN 80-7178-772-8. 30 31

Tamtéţ (s. 74). Tamtéţ (s. 74).

22

3. PRŮŘEZOVÁ TÉMATA V PRÁCI KONKRÉTNÍCH ZÁKLADNÍCH ŠKOL Stanoveným cílem mého výzkumu bylo zjistit realizaci RVP podle školské reformy na dvou základních školách v místě mého bydliště. Neboť největší pozornost jsem dosud věnoval průřezovým tématům a mezipředmětovým vztahům, i můj výzkum se týkal převáţně problematiky interdisciplinárních vztahů ve výuce. Vycházel jsem ve svém výzkumu z předpokladu, ţe dosavadní realizace průřezových témat nijak zásadně nezměnila dosavadní způsob výuky na základních školách. Výzkum jsem uskutečnil formou rozhovoru s pedagogy na vybraných školách. Vzhledem k mé studijní kombinaci, jsem rozhovor provedl s učiteli českého jazyka a dějepisu a v jednom případě s vyučujícím občanské výchovy. Dotazoval jsem se vybraných pedagogů, jak pracují s novou školskou reformou a jak realizují výuku podle poţadavků RVP a jak je na školách realizována výuka průřezových témat. Výsledkem mého zkoumání bylo potvrzení mé hypotézy. Obě školy přijaly legislativní změny a povinnosti s nimi spjaté. Výuku mezipředmětových vztahů v podstatě realizovali jiţ před zavedením školské reformy, a tudíţ po přijetí této reformy v roce 2004 nedoznali výraznějších změn ve výuce. Výhodu RVP spatřovali dotazovaní učitelé v tom, ţe učivo v jednotlivých ročnících je díky RVP komplexnější a ucelenější a realizace mezipředmětových vztahů je tudíţ snadnější. Negativně hodnotili učitelé zvýšenou byrokratickou činnost svého zaměstnání, související s tvorbou ŠVP. Výuku průřezových témat více či méně realizovali na obou dotazovaných školách jiţ před rokem 2004, obdobně jako mezipředmětové vztahy. Obě školy realizují výuku průřezových témat jako součást běţné výuky, ţádné z témat není realizováno jako samostatný vyučovací předmět. Zvýšená pozornost se, podle slov pedagogů, věnuje průřezovým tématům environmentální a multikulturní výchova.

23

4. MOŢNOSTI APLIKACE PRŮŘEZOVÝCH TÉMAT: TÉMA LÍPA V KULTUŘE, HISTORII, JAZYKU A LITERATUŘE Mezipředmětové vztahy si díky školské reformě získaly důleţitou pozici v procesu školského vyučování. Zvláště fakt, ţe u ţáků podporují samostatnost, rozvíjí klíčové kompetence a k osvojování znalostí dochází rychleji a v souvislostech, si výuka interdisciplinárních vztahů získala pevné místo v ŠVP nejen základních škol. Ačkoliv výuka průřezových témat zdůrazňuje ţákovu samostatnost a aktivitu i osoba učitele hraje nadále důleţitou roli. Díky zavedení RVP jsou na učitele kladeny větší nároky neţ dříve, kdy příprava na hodinu byla pro učitele mnohem snadnější neboť hlavní poţadavky školy byly znalosti a vědomosti. Během výuky učitel předával své znalosti a vědomosti značně pasivním ţákům, kteří si diktovaná fakta psali do sešitů. Dnes je zdůrazňována ţákova aktivita ve výuce, učitel se dostává do funkce koordinátora výuky. Určujícími kompetencemi pro učitelovu přípravu výuky jsou vedle znalostí a vědomostí jsou to schopnosti, dovednosti, postoje a názory. Náročnost tvorby průřezového tématu tkví v tom, ţe se jedná o dlouhodobý proces, při němţ učitel sbírá veškerá potřebná data, usiluje-li o komplexní soubor informací o daném tématu.

Učitel by měl, ač jeho role ustupuje do pozadí, i nadále

být vţdy kaţdému ţáku nápomocen. A kontrolovat spolupráci ţáků a případně korigovat jejich počínaní správným směrem.

4.1. Lípa napříč vyučovacími předměty. Vyslovíme-li slovo lípa, většině z nás se vybaví vzrostlý strom s košatou korunou a listy ve tvaru srdce. Ale jak bych chtěl dokázat svou prací, nemusíme se omezit pouze na přírodovědné obory. Lípa se v průběhu 19. století stala naším národním stromem a tak se tedy nabízí tohoto faktu vyuţít v hodinách např. občanské výchovy, literatury či dějepisu. V literatuře představuje lípa častý motiv v poezii i próze děl z doby národního obrození. Symbolika lipových ratolestí vyobrazených na důleţitých státních dokumentech a lipové ratolesti se staly součástí jednoho z národních symbolů, a sice prezidentské standardy. Mezipředmětovému vztahu zeměpisu a českého jazyka můţe poslouţit fakt, ţe lípa se stala součástí místních jmen. V hodinách dějepisu pedagog můţe zmínit lípu jednak v souvislosti se Slovany a jejich mytologií neboť ve 24

slovanské mytologii lesní boţstva, tedy i bohové jednotlivých stromů, měli významné postavení. Další oblastí, kde se učitel můţe rozpovídat o lípě, je téma, kterému se nevěnuje na školách příliš pozornosti, a sice heraldika. Lípa je neřídkou součástí heraldických znaků. Průřezového tématu environmentální výchovy se nabízí při výkladu o památných stromech, které spojuje předměty literatury a dějepisu, kdy se můţeme zmínit o pověstech, vázající se ke konkrétnímu památnému stromu, dále v přírodopisu, či občanské výuce.

25

5. APLIKAČNÍ ČÁST: PROJEKT NA TÉMA LÍPA Následující aplikační část mé práce je zpracována jako návrh projektového týdne pro ţáky 5. – 9. ročníků ZŠ. V úvodu jsou uvedena obecná charakteristika projektu, časová dotace, vymezené cíle a záměr projektu. Z klíčových kompetencí se soustředím zvláště na kompetence komunikativní, kompetence k učení a kompetence k řešení problémů. Důraz bude kladen na samostatnou aktivní práci ţáků, na spolupráci ve skupinách a sní spojenou vzájemnou komunikaci. Všechny mnou uvedené úkoly by měly vést ţáky k ucelenému pochopení a poznání tématu Lípa v kultuře, historii, jazyku a literatuře, a to cestou aktivního způsobu učení rozvíjející ţákovu osobnost. Další části jsou zpracovány do podoby pracovních listů. Kaţdý pracovní list obsahuje dvě části. První je vlastním zadáním úkolů je určena ţákům. Druhá a třetí část je určena výhradně potřebám učitele, druhá část obsahuje pokyny a postupy jak s pracovními listy pracovat a konečně třetí část je vlastním řešením jednotlivých úkolů. Téma projektu:

Lípa

Integrované předměty: přírodopis, český jazyk a literatura, dějepis, občanská výchova, zeměpis, hudební výchova, výtvarná výchova Klíčové kompetence:k učení, k řešení problémů, komunikativní Průřezová témata: environmentální výchova, multikulturní výchova, výchova v evropských a globálních souvislostech Výchovně vzdělávací cíl: ţáci chápou smysluplnost probíraného tématu a dovedou aplikovat zkušenosti a znalosti získané v mimoškolní oblasti ve školním prostředí Časová dotace: Jde o projekt krátkodobý, probíhající po dobu jednoho týdne.

26

PRACOVNÍ LIST Č. 1

Úkol 1: a) pozorně si přečtěte text a vypište všechna slova, kterým nerozumíte b) význam vypsaných slov si vyhledejte ve slovníku spisovné češtiny a ve slovníku cizích slov text: Statný, 30 i více metrů vysoký strom s průběţným kmenem a vysoko nasazenou korunou. Solitérní jedinci mají kmen nízký, brzy větvený do silných kosterních větví, přecházející v korunu širokou, často aţ 30 m. Kůra je v mládí šedá a hladká, se světle hnědými lenticelami, ve vyšším věku převládá šedá, mělce rozpukaná borka. Letorosty a mladé větve jsou zelenohnědé, na osluněné straně červenohnědé, lysé pupeny jsou nejčastěji červené. Opadavé listy jsou střídavě postavené, okrouhle srdčité, drobné, 5-7 cm velké, na obvodu pilovité. Kvete v červenci, jako poslední druh z rodu Tilia. Dlouze stopkaté vidlany tvoří 3-15 květů srostlých s blanitým čárkovitým listem, dlouhým 5-8 cm a slouţícím jako létací aparát. Vonné běloţluté květy jsou oboupohlavné, pravidelné. Stopkaté naţky jsou kulovité, tenkostěnné. Je to původní evropský strom, rozšířený od severního Španělska po Skandinávii a na východě po Ural, nejčastěji ve smíšených listnatých hájích, v suťových lesích a v luzích. Pěstuje se od pradávna.

Úkol 2: Poznáš z uvedené charakteristiky, o jaký druh stromu se jedná? Úkol 3: O jaký funkční styl se jedná, zdůvodni? Úkol 4: Vypiš všechna sloţená slova a napiš, jak tato slova vznikla.

27

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 1

Určeno pro: jednotlivce Časová dotace: 1 vyučovací hodina Předměty: český jazyk, přírodopis Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní Cíle: umět pracovat s ověřenými zdroji informací, získat více informací nad rámec školních osnov aktivní prací ţáka.

Pouţité zdroje: BANFI, Enrico. Stromy: na zahradě, v parku a ve volné přírodě. Praha: Euromedia Group, 2001, 223 s. Velký průvodce přírodou. ISBN 80-720-2807-3. COOMBES, Allen J. Stromy. V Praze: Slovart, 2008, 224 s. Nový kapesní atlas. ISBN 978-80-7391-072-3. POKORNÝ, Jaromír. Stromy: na zahradě, v parku a ve volné přírodě. 1. české vyd. Ilustrace Vlasta Matoušová, Milena Konečná. Praha: Aventinum, 1998, 223 s. Krystal (Aventinum). ISBN 80-715-1045-9. VĚTVIČKA, Václav. Evropské stromy. Vyd. 3. Ilustrace Jan Maget, Vlasta Matoušková, Anna Skoumalová-Hadačová. Praha: Aventinum, 2003, 216 s. ISBN 80715-1225-7.

ŘEŠENÍ Úkol 2: lípa srdčitá (Tilia cordata) postačí údaj, ţe se jedná o lípu. Úkol 3: odborný styl, uţití odborných termínů Úkol 4: Statný, 30 i více metrů vysoký strom s průběţným kmenem a vysoko nasazenou korunou. Solitérní jedinci mají kmen nízký, brzy větvený do silných kosterních větví, přecházející v korunu širokou často aţ 30 m. Kůra je v mládí šedá a hladká se světle hnědými lenticelami, ve vyšším věku převládá šedá, mělce rozpukaná borka. Letorosty

28

a mladé větve jsou zelenohnědé, na osluněné straně červenohnědé, lysé, pupeny jsou nejčastěji červené. Opadavé listy jsou střídavě postavené, okrouhle srdčité, drobné, 5-7 cm velké, na obvodu pilovité. Kvete v červenci, jako poslední druh z rodu Tilia. Dlouze stopkaté vidlany tvoří 3-15 květů srostlých s blanitým čárkovitým listem, dlouhým 5-8 cm a slouţícím jako létací aparát. Vonné běloţluté květy jsou oboupohlavné, pravidelné. Stopkaté naţky jsou kulovité, tenkostěnné. Je to původní evropský strom, rozšířený od severního Španělska po Skandinávii a na východě po Ural, nejčastěji ve smíšených listnatých hájích, v suťových lesích a v luzích. Pěstuje se od pradávna. léto (rok) + růst = letorost

zelený + o + hnědý

červený + o + hnědý

oba + pohlavní

tenký + o + stěnný

29

PRACOVNÍ LIST Č. 2 Slovanská lípa

30

Úkol 1: Přiřaď správně k sobě jednotlivé slovanské jazyky na větve tak, aby byly rozděleny jazyky východoslovanské, západoslovanské a jihoslovanské.

ČEŠTINA

DOLNOLUŢ. SRBŠTINA

UKRAJINŠTINA

SLOVINŠTINA

SLOVENŠTINA

BULHARŠTINA

BĚLORUŠTINA

POLŠTINA

RUŠTINA

SRBŠTINA

CHORVATŠTINA

MAKEDONŠTINA

31

Úkol 2: Které jazyky pouţívají jinou abecedu neţ latinku a jak se toto písmo nazývá? ____________________________________________________________________ ____________________________________________________________________

Úkol 3: Které znaky má ruština stejné jako český jazyk a jde o symboly stejných hlásek jako v češtině? (učitel ţákům předloţí tabulku s ruskou abecedou, viz příloha 1) Úkol 4: Pokus se přepsat do azbuky následující text a zkus ho přeloţit. [Zdravstvuj! Kak těbja zavút?] ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________ ___________________________________________________________________

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 2 Slovanské jazyky Určeno pro: První úkol mohou ţáci zpracovat celá třída dohromady či po skupinách i jednotlivě, záleţí na úrovni znalostí problematiky i uváţení pedagoga Časová dotace: 1 vyučovací hodina Předměty: český jazyk, praktické činnosti, multikulturní výchova Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů, komunikativní Cíle: dovednost spolupráce, seznámení se s jinou, neţ českou kulturou. Zpracování pracovního listu samozřejmě předchází výklad o vývoji a dělení indoevropských jazyků v hodině českého jazyka.

32

Pouţité zdroje: CÍLKOVÁ, Eva a Petra SCHÖNEROVÁ. Náměty pro multikulturní výchovu: poznáváme jiné národy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 167 s. ISBN 978-807-3672-386. Obrázky: http://www.magic-mural-factory.com/Level_1/Articles/Tree%20Mural.htm http://www.funfonix.com/clipart2.php

ŘEŠENÍ: Úkol 1: Západoslovanské jazyky: čeština, slovenština, hornoluţická a dolnoluţická srbština, polština Východoslovanské jazyky: běloruština, ukrajinština, ruština Jihoslovanské jazyky: chorvatština, srbština, slovinština, makedonština, bulharština, bosenština Úkol 2: běloruština, ukrajinština, ruština, makedonština, srbština, bulharština, bosenština pouţívá i latinku. Písmo se nazývá cyrilice.

33

PRACOVNÍ LIST Č. 3 Les Úkol 1: Červenou barvou podtrhni krytosemenné rostliny a modrou rostliny nahosemenné. borovice lesní, jedle bělokorá, bříza bělokorá, dub letní, jalovec obecný, lípa malolistá, smrk ztepilý, modřín opadavý, jinan dvoulaločný, olše lepkavá, buk lesní, habr obecný, topol bílý

Úkol 2: Do tabulky napiš zástupce rostlinné říše podle toho, v jakém z lesních pater se vyskytují. Vyuţít můţeš encyklopedíí i klíče k určování rostlin. Mechové patro Bylinné patro Keřové patro Stromové patro

Úkol 3: Urči kterým stromům patří tyto listy?

1) _____________________

2) ______________________

34

3) ________________________

4) __________________________

5) __________________________ Úkol 4: Zkus odhadnout a spočítat kolik můţe být nejstarším stromům v okolí vaší školy. Jak na to? Změř si obvod stromu a naměřené číslo vyděl třemi – výsledek A. Naměřený obvod znovu vyděl tentokrát číslem 2 – výsledek B. Výsledky A a B vymezují přibliţné rozmezí stáří stromu v letech. Příklad: obvod stromu 180 cm, 180 : 3 = 60, 180 : 2 = 90, stáří stromu je mezi 60 a 90 lety. Obvod

Výpočet

Strom č. 1 Strom č. 2 Strom č. 3

35

Stáří

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 3 Určeno pro: pro jednotlivce Časová dotace: 2 -3 vyučovací hodiny Předměty: přírodopis, matematika Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů Cíle: Práce s ověřenými zdroji informací, osvojování si znalostí v jiném neţ školním prostředí, přirozenějším a zábavnějším způsobem. Tip: Výuka probíhá během přírodovědné vycházky, ţáky seznámíme s ekosystémem les, s patrovitostí lesa a známými druhy rostlin a ţivočichů obývající jednotlivá lesní patra. Pracovní listy mohou ţáci vyplňovat buď v průběhu vycházky, nebo aţ po návratu do školy. Pouţité zdroje: Obrázky: http://stezka.arbesovka.cz/downloads/Stromy http://www.mezistromy.cz/ KUBÁT, Karel. Obecná botanika. Ústí nad Labem : UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA, katedra biologie, 2006.

ŘEŠENÍ Úkol 1: KRYTOSEMENNÉ: dub letní, lípa malolistá, olše lepkavá, buk lesní, habr obecný, topol bílý, bříza bělokorá NAHOSEMENNÉ: borovice lesní, jedle bělokorá, smrk ztepilý, modřín opadavý, jinan dvoulaločný, jalovec obecný

36

Úkol 2: příklad řešení Mechové patro

bělomech sivý

ploník obecný

dutohlávka sobí

Bylinné patro

brusnice borůvka

sasanka hájní

kapraď samec

Keřové patro

bez černý

líska obecná

ostruţník přícestní

Stromové patro

buk lesní

smrk ztepilý

borovice lesní

Úkol 3: 1) bříza

2) dub

3) vrba

37

4) olše

5) lípa

PRACOVNÍ LIST Č. 4 Úkol 1: Přečtěte si pověst z knihy Eduarda Petišky Staré řecké báje a pověsti O Filoménovi a Baucis Za starých časů bral na sebe Zeus podobu pozemšťana, sestupoval z Olympu, a zkoumal, jsou-li lidé dobří nebo zlí. Na cestách ho dopravázel Hermes, posel bohů. Na své pouti se boţská dvojice jednou zastavila ve svěţím údolí. Ze strání svítily bílé dvorce a bohaté statky a z pastvin se ozývalo bučení a bečení tučných stád. Slunce uţ sjíţdělo po svahu oblohy a Hermes proto řekl: „V takovém utěšeném údolí bychom snad mohli přenocovat. Půjdu do některého statku a poţádám o noclech.“ Zeus přikývl a Hermes se vydal k největšímu dvorci. Za chvilku byl zpátky. „Vyhnali mě,“ ţaloval Diovi, „pro nějaké tuláky prý nocleh nemají.“ „Jen jdi jinam,“ řekl Zeus, „bohatých dvorců je tu dost. Moţná ţe se smilují jinde nad unavenými poutníky." V celé vesnici nenašel Hermes jediný dům, který by je přijal pod střechu. Vrátil se k Diovy a vyprávěl mu, jak pochodil: „Vládce bohů, ţijí zde jen zlí lidé. Nemají slitování s pocestnými a neznají pohostinství. Všude mě vyháněli a zamykali přede mnou.“ „A byl jsi opravdu všude?“ usmíval se Zeus. „Všude,“ řekl Hermes, „kromě té chatrné chaloupky tamhle u lesa. Je pokrytá jen slámou a rákosím. Bydlí tam jistě nejchudší lidé z celé vesnice. K těm přeci nepůjdu, bylo by to stejně marné.“ „I jen jdi, „ pravil Zeus, „jdi a zkus poţádat o nocleh.“ V chaloupce bydlil stařeček Filemon a stařenka Baucis. … …“Spravedlivý Filemone a spravedlivá Baucido, „ oslovil Zeus oba staré manţele, „rád vám za vaši dobrotu a pohostinnost splním přání. Přejte si co byste chtěli.“ Filemon a Baucis se nemuseli spolu radit. Rozumněli si i beze slov. „Bohové,“ řekl Filemon, „dovolte nám stát se stráţci a sluhy toho krásného chrámu, a aţ se naplní náš čas, kéţ bychom zemřeli ve stejnou chvíli. Celý ţivot jsme spolu ţili ve svornosti a věrně jsme stáli při sobě. Ať nikdy nespatřím hrob své ţeny a mne ať nemusí ona pohřbívat.“ Bohové splnili stařečkovi a stařence jejich přání.… …Hřáli se spolu před chrámem na výsluní a vzpomínali na to, co proţili. Tu vidí Filemon, jak Baucis obrůstá listím a Baucis pozoruje, ţe Filemon se ztrácí v mlze zelených lístků. Vztáhne po něm paţi a paţe se promění v rameno stromu, ve větev plnou zelených snětí. Filemon rozevře paţe v náruč a jeho tělo se mění v kmen stromu a rozevřená náruč se plní haluzemi. „Sbohem,“ zavolá Filemon. „Sbohem,“ řekne Baucis

38

a ústa jim současně zarostou větvovím. Tak se proměnil Filemon v dub a Baucis v lípu. I po smrti jsou si nablízku, a zavane-li vítr, dotýkají se haluzemi něţně druh druha. Úkol 2: Najdi v textu alespoň tři přímě řeči a podtrhni uvozovací větu. Úkol 3: Jak se k bohům zachovali obyvatelé údolí? Úkol 4: Spoj čarami co k sobě patří. Poseidón

boţský kovář

Afrodité

bůh podsvětí

Áres

bohyně přírody a plodnosti

Hefaistos

bohyně lovu

Deméter

bohyně krásy a lásky

Artemis

bůh všech vod

Hádes

bůh války

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 4 Určeno pro: pro jednotlivce Časová dotace: 1 vyučovací hodina Předměty: český jazyk, dějepis Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů Cíle: práce s textem, čtení s porozuměním Předpokladem je, ţe ţákům není problematika antické kultury a mytologie neznámou oblastí.

Pouţité zdroje: FINK, Gerhard. Encyklopedie antické mytologie. Olomouc: Votobia, 1996, 366 s. ISBN 80-85885-99-9. PETIŠKA, Eduard. Staré řecké báje a pověsti. 11. vyd. v Albatrosu. Praha: Albatros, 2001, 213 s. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-000-0910-2.

39

ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 6., upr. vyd. Praha: Brána, 2005, 454 s. ISBN 80-7243-266-4.

ŘEŠENÍ Úkol 2: např.: “Spravedlivý Filemone a spravedlivá Baucido, „ oslovil Zeus oba staré manţele, „rád vám za vaši dobrotu a pohostinnost splním přání. Přejte si co byste chtěli.“ Úkol 4: Poseidón bůh všech vod, Afrodité bohyně krásy a lásky, Áres bůh války, Hefaistos boţský kovář, Deméter bohyně přírody a plodnosti, Artemis bohyně lovu, Hádes bůh podsvětí.

40

PRACOVNÍ LIST Č. 5 Pověsti Úkol 1: Přečte si v hodině pověst o Zpívající lípě v obci Telecí na Poličsku. Úkol 2: V jakém období se děj této pověsti odehrává a co o tomto období víš? Úkol 3: Vyluštěte kříţovku

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Tajenka:________________________________________________

41

1. materiál rostlinného původu 2. na jakém stromě seděl vodník v básni K. J. Erbena? 3. vybavení domácnosti vyráběné často ze dřeva 4. zbytek po pokáceném stromu 5. osten 6. dřevnatý stonek stromů 7. včelí produkt 8. strom s latinským názvem Ginkgo biloba 9. duţnatý plod, uvnitř s několika semeny (jablko, hruška,…)

Úkol 4: Víš, kdo takto pojmenoval dobu pobělohorskou a proč? Úkol 5: Kde se v textu píše o emigrantech? Znáš nějakou světově uznávanou osobnost, která musela opustit naši vlast po bitvě na Bílé Hoře?

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 5 Úkol 1: Ţákům přečtěte následující text. Popř. pro další práci text namnoţte. Jiţ několik set let šumí ve vsi Telecí Lukásova lípa, nazvaná podle někdejšího majitele. Tento vzácný strom patří všem, protoţe srostl svým ţivotem s ţivoty našich předků, kteří v tomto kraji bojovali za víru a svobodu svého myšlení. Mnoho krásného se vypravuje o Lukásově lípě. Všichni o ní hovoří s láskou, jako by to byl ţivý strom. Ano, vţdyť tato lípa kdysi zpívala. Zpívala lidským hlasem. Je matkou všech lip v těchto koutech Vysočiny.

42

Bylo to v dobách jiţ dávných, kdy zdejší obyvatelé mohli jen tajně vyznávat svou víru. Pronásledování zasáhlo vesnice i na Poličsku. Knihy nejlepších vlastenců a kněţí byly na hranicích páleny. Mnoho našich poctivých lidí muselo prchnout přes hranice. Ti, kteří zůstali, scházeli se tajně, aby si mezi sebou uchráněné knihy půjčovali a ujistili se, ţe stále ţijí ve stejné myšlence a jsou si srdcem blízcí. Tenkrát ţil v této obci stařeček Jiroušek. Věděl, jaká je nouze o knihy, které posilují srdce i ducha. Rozhodl se, ţe ty nejdůleţitější, pokud mu budou síly stačit, opíše. Aby se o tom nedozvěděli nepovolaní, a také, aby ho při práci nikdo nerušil, našel si skrýš, kde ho sotva mohl někdo hledat: v dutém kmeni Lukásovy lípy. Její rozloţitý kmen měřil dvanáct metrů v obvodu, a tak se do ní věšel i stolek se ţidlí. Stařec Jiroušek vcházel do lípy vţdy za tmy. Nejdříve se pomodlil a pak se dal do opisování. Dlouho psal do noci při lojových svíčkách. Za kaţdou vypálenou svíčku si udělal na deskách čárku. Podle těchto jednoduchých záznamů spotřeboval při práci 1204 svíčky. Začal s opisováním Nového zákona, jehoţ přepis chtěl dokončit co nejdříve. Kdyţ knihu přepsal, rozhodl se, ţe k opisu připojí i ţalmové zpěvy. Při jejich opisování si potichu prozpěvoval sloku za slokou, neboť sem tam zapomenuté slovo se mu takto lépe vybavovalo. Stařec slyšel jenom velmi málo. Netušil, ţe jeho hlas, vycházející z kmene stromu, splývá s jeho šuměním, jako by lípa opravdu zpívala. Lidé, kteří šli v noci kolem a zpěv zaslechli, nevěděli, zda vychází z koruny nebo z kmene stromu. Šumění koruny je mátlo, jako by chránilo stařečka, zabraného do práce a zpěvu. Někteří dokonce tvrdili, ţe zpěv vychází z kořenů lípy, někteří zase, ţe tryská z hlubin země. Nedopátrali se. Stačil lehký vánek, aby rozšuměl korunu mocné lípy, a zdálo se, ţe zpěv je slyšet jednou z té, podruhé z oné strany. Nepřátelé, kteří chtěli odhalit tajemství zpívajícího stromu, zastrašeni odcházeli. Stařecek Jiroušek dopsal i staré zpěvy. Lukásova lípa, které se od té doby říká „zpívající“, poskytla mu potřebné útočiště i pro další práci. (Miloslav Bureš, Zpívající lípa: pověsti a příběhy z Vysočiny)

Pouţité zdroje: BUREŠ, Miloslav. Zpívající lípa: pověsti a příběhy z Vysočiny. 4. vyd. Polička: Městská knihovna, 2005, 163 s. ISBN 80-239-5801-1.

43

HAGENEDER, Fred. Moudrost stromů: historie, lidová tradice, symbolika, léčení. Vyd. 2. Praha: Kniţní klub, 2012, 224 s. ISBN 978-80-242-3520-2.

ŘEŠENÍ

Úkol 2: Jde o dobu po bitvě na Bílé Hoře, ţáci by měli samostatně povídat o této době, vyuţít znalostí z hodin dějepisu. Pojmy jako rekatolizace, Jezuité, stavební styl baroko, apod. Úkol 3: Tajenka: DOBA TEMNA

N

K

J

D

Ř

E

V

T

O

P

O

L

Á

B

Y

T

E

P

A

Ř

E

Z

T

R

N

E

N

M

E

D

I

N

A

N

M

A

L

V

M

I

O

K

C

E

Úkol 4: Alois Jirásek, opět jiţ řečené skutečnosti násilná rekatolizace,… Úkol 5: Mnoho našich poctivých lidí muselo prchnout přes hranice. Jan Amos Komenský ( Pavel Stránský, Pavel Skála ze Zhoře) 44

Ţáci v hodinách dějepisu jiţ prošli učivo související s vývojem situace zemí Koruny české po bitvě na Bílé hoře. Pracovní list slouţí pro zopakování znalostí.

45

PRACOVNÍ LIST Č. 6 Úkol 1: Doplňte. Chvála Č/české krajiny Kdo z nás _trávil delší čas mimo hranice V/vlasti, ať nab_val na slunných mořských pláţích ztraceného zdrav_, nebo pracoval v ciz_ch zem_ch, poc_til ve chv_l_ch osamělosti bolestný stesk po naší krajině. Dob_la si naší nezv_klatelné lásky sv_m_ půvab_, třebas jimi nevzbuzuje dojm_ jako M/moře, vrcholky V/velehor, rozsáhlé step_. Mezi_ dozrávajícím ob_lím se modrají K/koukol_ a Ch/chrp_, meze jsou obs_pán_ květy M/mateřídoušky, R/rozraz_lu i S/sv_zele. Z paloučku mez_ pol_vane sladká vůně kvetoucí L/líp_. Usedáme v jej_m stínu mezi kytičkami S/slz_ček a Č/čapích nůsků. Mez_ zkřiven_m_ větvem_ stařičké L/lípy nad námi, nad rozkvetl_m_ snítkam_ se shlukl_ celé roje včel. Díváme se skrz s_tě zelené listov_ i krajkov_ kv_tků na nebe, po němţ se pomaloučku ub_raj_ b_l_ beránci. Krása Č/české krajiny vdechla svůj t_pický ráz obrazům M/mánesovým i kresbám A/alšovým a b_la inspiračním zdrojem nejznámějších symfonických básní S/smetanových. Úkol 2: Napiš krátký popis místa, které máš rád.

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 6 Určeno pro: pro jednotlivce Časová dotace: 1 vyučovací hodina Předměty: český jazyk Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů Cíle: procvičení českého pravopisu, slohová cvičení Pouţité zdroje: http://www.gch.cz

46

ŘEŠENÍ Úkol 1: Kdo z nás strávil delší čas mimo hranice vlasti, ať nabýval na slunných mořských pláţích ztraceného zdraví, nebo pracoval v cizích zemích, pocítil ve chvílích osamělosti bolestný stesk po naší krajině. Dobyla si naší nezviklatelné lásky svými půvaby, třebas jimi nevzbuzuje dojmy jako moře, vrcholky velehor, rozsáhlé stepi. Mezi dozrávajícím obilím se modrají koukoly a chrpy, meze jsou obsypány květy mateřídoušky, rozrazilu i svízele. Z paloučku mezi poli vane sladká vůně kvetoucí lípy. Usedáme v jejím stínu mezi kytičkami slziček a čapích nůsků. Mezi zkřivenými větvemi stařičké lípy nad námi, nad rozkvetlými snítkami se shlukly celé roje včel. Díváme se skrz sytě zelené listoví i krajkoví kvítků na nebe, po němţ se pomaloučku ubírají bílí beránci. Krása české krajiny vdechla svůj typický ráz obrazům Mánesovým i kresbám Alšovým a byla inspiračním zdrojem nejznámějších symfonických básní Smetanových.

47

PRACOVNÍ LIST Č. 7 Lípa v poezii Úkol 1: Přečti si následující básně. Karel Havlíček Borovský Špaček, básník a osel pod lípou Básník s oslem z jedné školy přišli k lípě v širém poli. Lípa větve rozestírá a pod větví v suku díra a na suku visí lyra

Eliška Krásnohorská Lípy

Lyra bláznivému, díra ţvatlavému, listí ušatému.

Bylo to ach! v létě krásném, lípy stály v květu,

Ty, básníku, hrej na lyře, ty, špačíku, poseď v díře.

kdyţ mi věrnosť přislíbil

Jak se básník chopil lyry, vyklidil se špaček z díry

Vrátilo se léto milé,

aţ do konce světů.

lípa znovu zkvétá,

osel s tváří zamračenou nechal lípě větev celou.

po slibu však, po lásce,

A lípa se hořce rmoutí, ţe se nesmí z místa hnouti.

po věrnosti veta. Ó vy lípy, kdy vás kvést oči moje zhlédnou, slzívám, ţe za sto let věrnosť květe jednou. (Z máje ţití) Josef Václav Sládek Slovanská lípa

Na slovanské lípě roste mnoho snětí, a my jedné matky slovanské jsme děti.

Mnohá větev suchá, mnohá nalomená, ale lípa stojí vzdorná, neskloněná.

48

I ať vichr duje, blesk se do ní pustí, ona bude státi, ona bude růsti.

Vzdor na vzdory světu, na radosť svým dětem, krásná, silná, velká, obalená květem! (Skřivánčí písně)

Úkol 1: Jak rozumíš prvnímu verši básně Josefa Václava Sládka? Úkol 2: Jak se liší báseň K. Havlíčka Borovského od zbývajících básní? Úkol 3: Řekni svými slovy, co se stalo v básni Elišky Krásnohorské? Úkol 4: Proč si básníci, zvláště v 19. století vybírali převáţně lípu? Úkol 5: Vytvořte k básni K. Havlíčka Borovského ilustraci Úkol 6: Doma či v knihovně vyhledej další literární díla (próza i poezie), kde se vyskytuje lípa. Úkol 7: Za domácí úkol zjisti, které další národy uctívají lípu jako svůj národní strom.

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 7 Určeno pro: pro jednotlivce Časová dotace: 1 vyučovací hodina + zadání domácích prací Předměty: český jazyk Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů Cíle: práce s uměleckým textem, interpretace uměleckého díla, práce s informacemi, vyhledávání informací Pouţité zdroje: HAVLÍČEK BOROVSKÝ, Karel. Básně. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2006, 91 s. ISBN 80-86903-20-6.

49

JINDRÁČEK, Václav. Dětská pojetí uměleckého textu jako východiska školní interpretace. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, 2011, 282 s. ISBN 978-80-7414-429-5. KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Z máje ţití: Básně. 4. vyd. Praha: J. Otto, 1920, 190 s. SLÁDEK, Josef Václav. Skřivánčí písně. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2011, 103 s. ISBN 978-80-7399-216-3.

ŘEŠENÍ Tento pracovní list slouţí pro interpretaci uměleckého textu, hodina, v níţ se tento list bude zpracovávat, by měla mít podobu jakési debaty, učitel by měl ţáky více nutit k vlastním úvahám a jednotlivé úkoly by mu měli poskytnout pár styčných bodů. V úkolu č. 6 např.: Alois Jirásek: Lucerna; Ján Kollár: Slávy dcera; Svatopluk Čech: Ve stínu lípy; Jiřina Parmová: Království pod lipou; apod. Úkol 7: Češi, Poláci, Chorvati, Srbové, Slovinci, Slováci, Litevci

50

PRACOVNÍ LIST Č. 8 Úkol 1: S pomocí atlasu a legendy přiřaď k písmenkům správná sídla. Po správném přiřazení písmen ti vyjde jméno díla, kde lípa hraje významnou roli, a jejího autora. U L R A

C

V

I

J E S

Á

N

A

O R

K

k písmenům K, O, J, I, A, V,Á, S, R: Historie města byla odjakţiva spjata se

1.

stejnojmeným hradem. Je místem kaţdoročního kulturního festivalu pojmenovaném po spisovateli Jaroslavu Haškovi, který je v obci pochovaný. Malebné lázeňské městečko na rozhraní

2.

pohoří Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor. Obec zmiňovaná jiţ roku 1437 původním

3.

názvem německým Lindenhau. Obec byla majetkem hraběte Metternicha, který měl své sídlo v nedalekém Kynţvartě.

51

Obec v okrese Prostějov v katastrálním

4.

území obce se nachází přírodní rezervace Lipovské úpolínové louky.

5.

Obec na úpatí CHKO Blanský les

6.

Obec na levém břehu stejnojmené údolní nádrţe, přezdívané České moře. Město v údolí Moravské brány při řece

7.

Bečvě na pradávné obchodní stezce – Jantarové stezce, která vedla ze severo italské Aquileie k Baltskému moři. Součást obce Vitice v okrese Kolín,

8.

nedaleko od této obce se 30. 5. 1435 odehrála osudová bitva, ve které se utkali příslušníci utrakvisticko- katolické aliance s polními vojsky sirotčího a táborského svazu pod velením Prokopa Holého. Jedna z městských částí hlavního města,

9.

nacházející se na pravém břehu řeky Berounky.

k písmenům L, R, N, C, U, E, A:

1.

Okresní město v Libereckém kraji na řece Ploučnici, o jehoţ rozkvět se zaslouţil Albrecht z Valdštejna, který ve městě zaloţil klášter a školu.

2.

Město v severovýchodní části Děčínského okresu na pomezí Luţických hor a NP České Švýcarsko.

3.

Obec leţící nedaleko soutoku Tiché a Divoké Orlice

4.

Obec v okrese Havlíčkův Brod, první písemné zmínky o obci pochází z roku 1351. Na znaku obce je vyobrazena na návrší rostoucí lípa. V horní části znaku jsou v zeleném poli čtyři lipové listy.

52

5.

Obec na levém břehu říčky Dřevnice v CHKO Vizovické vrchy

6.

Obec, která vznikla počátkem 13. století, svůj přídomek získala podle lípy vysazené r. 1248 v zámeckém parku a je jedním z nejstarších stromů na našem území.

7.

Obec v okrese Blansko. Písemné zmínky pochází z roku 1371 z Moravských zemských desek.

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 8 Určeno pro: pro jednotlivce Časová dotace: 1 vyučovací hodina Předměty: zeměpis, dějepis, český jazyk Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů Cíle: práce se slepou mapou, práce s atlasem, osvojování znalostí z dějepisu zábavnou formou Pouţité zdroje: BRACHTL, Zdeněk, Zdeněk GÁBA a Ludvík KOŘENÝ. Lipová-lázně v minulosti a dnes. 1. vyd. Lipová-lázně: Obecní úřad, 1991, 66 s. ČORNEJ, Petr. Lipanská křiţovatka: příčiny, průběh a hist. význam jedné bitvy. 1. vyd. Praha: Panorama, 1992, 277 s., fot.příl. ISBN 80-7038-183-3. DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. 444 historických měst a městeček České republiky. 1. vyd. Praha: Kartografie, 2004, 224, 54 s. ISBN 80-7011-741-9. DVOŘÁČEK, Petr a Zbyněk ŢŮREK. Lipník nad Bečvou: klíč k Moravské bráně. Lipník nad Bečvou: Město Lipník nad Bečvou, 2002, 127 s. ISBN 80-238-9914-7. HANZLÍK, Marek. Lipnice. Libice nad Cidlinou: Gloriet, 2004, [12] s. ISBN 80-8664453-7.

53

HOLEČKOVÁ, Marie. Magickým krajem staletých lip: netradiční putování krajinou Kamenicka. 1. vyd. Beroun: Nakladatelství MH, 2003, 111 s. ISBN 80-86720-09-8 Obec Lipůvka. Brno: Pro obec Lipůvku vydalo F.R.Z. agency, 2010, 87 s. ISBN 97880-87332-05-4.

ŘEŠENÍ Úkol 1: J

Lipnice nad Sázavou

L

Česká Lípa

I

Lipová – lázně

U

Krásná Lípa

R

obec Lipová okr. Cheb

C

Lípa nad Orlicí

Á

Lipová okr. Prostějov

S

obec Lipí, okr. Č B

E

Lípa okr. HB

K

Lipno

R

Lípa okr. ZL

O

Lipník nad Bečvou

N

Kamenice nad Lipou

V

Lipany

A

Lipůvka

A

část obce Lipence

54

PRACOVNÍ LIST Č. 9 Stromy památné

Úkol 1: Přečti si následující text. Mezi jedny z nejstarších ţijících stromů v České republice patří Klokočovská lípa, známá také pod označením lípa Tisíciletá, Karlova, Královská či Císařská. V obci Klokočov na Havlíčkobrodsku roste od dob, kdy byl kraj pokrytý hustým a nebezpečným hvozdem. Její stáří se odhaduje na úctyhodných 900 aţ 1000 let. Chráněna je od roku 1976 a pamětní kámen pod její korunou hlásá: „Tisíc skoro let přeletělo přes moji hlavu a jsouc nejstarší v království, mohu vypravovat o slávě Ţiţkově a Jiříkově i o poníţení lidu svého po bitvě bělohorské. Stáří moje nechť zírá vstříc jen šťastným dnům příštích věků!“ Podle historických záznamů byla lípa jedním ze stromů, které fungovaly jako směrník, jistota pro jezdce a poutníky Libické obchodní stezky. Jiţ ve 14. století musela být lípa pěkným stromem, jinak by jistě nedostála svého „královského“ názvu. Podle pověsti, která se vztahuje ke Klokočovské lípě se samotný, král český a císař římský, zastavil a dal spočinout sobě a své druţině ve stínu tohoto velikána na cestě z královského hradu Lichnice. Od těch dob se lípa můţe honosit označením královská. (Marie Hrušková, Památné stromy) Úkol 2: Poznáš, který významný panovník u lípy spočinul se svou druţinou? ______________________________________________________________________ Úkol 3: Spoj co k sobě patří. 1344

korunovace Karla českým králem

1346

zaloţení Praţské univerzity

1347

praţské arcibiskupství

1348

Karel císařem římským

1355

bitva u Kresčaku

55

Úkol 4: Do jakého panovnického rodu patřil Karel IV., které další osobnosti tohoto rodu usedli na český trůn? ______________________________________________________________________ Úkol 5: Vypiš alespoň 5 důvodů, proč je nutné stromy chránit. ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________ ______________________________________________________________________

Úkol 6: Ve vašem okolí se jistě vyskytuje také nějaký památný strom (popř. skupina stromů), zkuste o něm zjistit co nejvíce informací a ve skupinách vypracujte prezentaci. Co by v prezentaci nemělo chybět:  technické údaje (přibliţné stáří, obvod kmene, výška)  o jaký druh se jedná  zajímavosti (pověsti, které se váţí ke stromu)  obecná charakteristika druhu, vyuţití, symbolika apod.

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 9 Určeno pro: pro jednotlivce, projekt ve skupinách Časová dotace: 1 vyučovací hodina Předměty: dějepis, český jazyk Průřezová témata: environmentální výchova Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů Cíle: samostatné vyhledávání informací, jejich zpracování do podoby prezentace

56

Úkol 6 tvorbu prezentace vytvoří ţáci ve skupinách doma, je nutné jim dát ke zpracování dostatečné mnoţství času, týden aţ dva. V závěrečném hodnocení hodnotí pedagog jednak fakt, na kolik splnili ţáci zadaný úkol, a jednak estetickou stránku práce. Pouţité zdroje: ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310-1378: Lucemburkové na českém trůně I. 1. vyd. Praha: Libri, 1999, 287 s. ISBN 80-85983-73-7. HRUŠKOVÁ, Marie. Památné stromy. 1. vyd. Praha: Silva regina, 1995, 192 s. ISBN 80-902033-0-2. KOHOUTKOVÁ, Helena a Martina KOMSOVÁ. Dějepis na dlani. 2. vyd. Olomouc: Rubico, 2007, 256 s. ISBN 978-80-7346-065-5.

ŘEŠENÍ Úkol 2: Karel IV. Úkol 3: 1344

praţské arcibiskupství

1346

bitva u Kresčaku

1347

korunovace Karla českým králem

1348

zaloţení Praţské univerzity

1355

Karel císařem římským

Úkol 4: Lucemburkové; Jan Lucemburský, Karel IV., Václav IV., Zikmund Lucemburský Úkol 5: např. zdroj kyslíku, poskytuje dřevo, okrasná funkce stromů, zdroj obţivy, zpevňování hrází rybníků, přírodní větrolamy apod.

57

PRACOVNÍ LIST Č. 10 Úkol 1: V hodině hudební výchovy si poslechněte tyto písně. Mezi horami

Pod tou naší starou lípou

Mezi horami lipka zelená zabili Janka, Janíčka, Janka miesto jeleňa.

1. /: na ní vţdycky sedávala moje milá Anička. :/

Keď ho zabili, zamordovali na jeho hrobě, na jeho hrobě kříţ postavili.

2. /: Dnes se lípa uţ naklání a listí z ní opadává, :/ /: na lavičce opuštěné nikdo víc nesedává. :/

Ej, kříţu, kříţu, ukřiţovaný zde leţí Janík, Janíček, Janík zamordovaný.

3. /: Dnes okolo staré lípy voní jen květy růţové, :/

Tu šla Anička plakat Janíčka hned na hrob padla a viac něvstala dobrá Anička.

/: zanecháme vzpomínání na to mládí ztracené. :/

1. /: Pod tou naší starou lípou stávala malá lavička, :/

Hořela lípa hořela Hořela lípa, hořela, pod ní panenka seděla, jiskřičky na ní padaly, mládenci pro ni plakali. Coţpak vy pro mě pláčete? Vţdyť nejsem sama na světě, vţdyť nejsem sama jediná, děvčat je plná dědina.

Úkol 2: O čem tyto písně vyprávějí? Znáš nějakou další lidovou píseň, kde se zpívá o nějakém stromě? Úkol 3: Dokáţeš z textu poznat, z jaké oblasti písně pocházejí?

58

Úkol 4: Do mapy vepište, jakým nářečím se v daných oblastech hovoří.

1c 1b

4

1a

2

3

Pozn.: Obrázek převzat z učebnice Čeština pro 9. ročník (Jinan), strana 23. Nápověda: severovýchodočeská nářeční podskupina, středočeská nářeční podskupina, jihozápadočeská podskupina, středomoravská nářečí, východomoravská nářečí, slezská nářečí Úkol 5: Do jaké skupiny nářečí bys zařadil chodské, krkonošské, slovácké a hanácké nářečí?

POKYNY PRO UČITELE K LISTU Č. 10 Určeno pro: pro jednotlivce, Časová dotace: 1 vyučovací hodina Předměty: český jazyk, hudební výchova, zeměpis Klíčové kompetence: k učení, k řešení problémů Cíle: práce s mapou, aktivní poslech a práce s textem

59

Pracovní list slouţí k opakování učiva českého jazyka. Útvary spisovného a nespisovného jazyka, konkrétně nespisovnými útvary nářečí. Pouţité zdroje: ULIČNÝ, Oldřich. Český jazyk: 9. ročník. 1. vyd. Úvaly: Jinan, 2001, 159 s. Já, písnička: zpěvník pro ţáky základních škol. Cheb: Music Cheb, 1993, 114 s.

ŘEŠENÍ Úkol 2: např. písně Stojí hruška v širém poli, Vyrostla štíhlá jedlička, Strom, Javor, Pod dubem za dubem, apod. Úkol 3: Mezi horami lipka zelená – píseň ze Slovácka Pod tou naší starou lípou – lidová píseň z Čech Hořela lípa hořela – z Moravy Úkol 4: 1 – česká nářeční skupina

1a - jihozápadočeská nářečí podskupina 1b - středočeská nářeční podskupina 1c - severovýchodočeská nářeční podskupina

2 - středomoravská nářečí 3 - východomoravská nářečí 4- slezská nářečí Úkol 5: chodské nářečí – jihozápadočeská nářečí krkonošské nářečí – severovýchodočeská nářečí slovácké - východomoravská nářečí hanácké nářečí - středomoravská nářečí

60

ZÁVĚR Dnešní doba, která přináší rychlý rozvoj komunikačních technologií, doba kdy dochází k mnohem rychlejšímu rozvoji vědy a techniky, svým způsobem ovlivňuje rovněţ současné školství. Ţáci musí být obeznámeni se změnami, které ve světě probíhají a zároveň se musejí vychovávat pro budoucí ţivot. V reakci na přibývající oblasti, které by neměli chybět v současném vzdělávaní, přijala Česká republika v roce 2004 novou školskou reformu. Vzdělávání vymezené touto reformou by mělo ţáky připravit na jeho budoucí ţivot v 21. století, mělo by přispívat k rozvoji klíčových kompetencí, dovedností a utvářet ţákovy postoje a hodnotovou orientaci. Výsledkem zmiňované kurikulární reformy jsou tzv. Rámcové vzdělávací programy, vnášející do českého školského systému nové aspekty. Právě těmto RVP byla věnována tato práce, kde byl důraz kladen, zejména, na mezipředmětové vztahy a realizaci průřezových témat, které s mezipředmětovými vztahy úzce souvisí. V prvních dvou kapitolách jsem věnoval pozornost zejména teoretickým skutečnostem z oblasti RVP, zaobíral jsem se cíli RVP ZV zejména ve vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace. Některé z uvedených cílů jsem vyuţil v aplikační části své práce, představující příklad vytvářeného průřezového tématu. Podstatou mé práce byla průřezová témata, jejichţ cíle jsem shrnul ve druhé kapitole. Třetí kapitola představuje výsledky malého výzkumu, uskutečněného na dvou základních školách v Plzeňském kraji, který jsem realizoval formou rozhovoru. Zjišťoval jsem vnímání a vztahy učitelů k zavedené reformě. A dále jsem zjišťoval, jakým způsobem realizují výuku průřezových témat. Všichni dotazovaní se shodli, ţe po zavedení reformy jim přibyla práce byrokratického charakteru, ale způsob jejich výuky to nikterak nezměnilo. Postoj k RVP by víceméně negativní. Realizace průřezových témat u dotazovaných probíhala, svým způsobem jiţ před zavedením reformy. Z odpovědí pedagogů jsem vyvodil závěr, ţe z průřezových témat je na základní škole věnována největší pozornost environmentální a multikulturní výchově.

61

V závěrečné části práce jsem se pokusil o tvorbu průřezového tématu Lípa v kultuře, historii, jazyku a literatuře. Tato část mé práce je rozčleněna na deset pracovních listů, rozvíjející ţákovy klíčové kompetence a jsou pomocí nich realizovány i mezipředmětové vztahy. Vzhledem k mému studijnímu zaměření a zvolenému tématu je větší pozornost věnována humanitním oborům, zejména českému jazyku, literatuře a dějepisu. V několika úkolech se téma Lípa v kultuře, historii, jazyku a literatuře dotýká okrajově studijních oborů matematiky, zeměpisu, hudební či výtvarné výchovy.

62

PŘÍLOHY: Příloha 1 А

A

П

P

Б

B

Р

R

В

V

С

S

Г

G

Т

T

Д

D

У

U

Е

Ě, JE

Ф

F

Ë

JO

Х

CH

Ж

Ţ

Ц

C

З

Z

Ч

Č

И

I

Ш

Š

Й

J

Щ

ŠČ

К

K

Ъ

tvrdý znak

Л

L

Ы

Y

М

M

Ь

měkký znak

Н

N

Э

E

О

O

Ю

JU

Я

JA

63

SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY: BANFI, Enrico. Stromy: na zahradě, v parku a ve volné přírodě. Praha: Euromedia Group, 2001, 223 s. Velký průvodce přírodou. ISBN 80-720-2807-3. BRACHTL, Zdeněk, Zdeněk GÁBA a Ludvík KOŘENÝ. Lipová-lázně v minulosti a dnes. 1. vyd. Lipová-lázně: Obecní úřad, 1991, 66 s. BODNÁROVÁ, Daniela. Multi kulti: menšiny v ČR : metodická příručka pro základní školy. 1. vyd. Olomouc: Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje, 2009, 149 s. ISBN 978-80-254-5225-7. BUREŠ, Miloslav. Zpívající lípa: pověsti a příběhy z Vysočiny. 4. vyd. Polička: Městská knihovna, 2005, 163 s. ISBN 80-239-5801-1. CÍLKOVÁ, Eva a Petra SCHÖNEROVÁ. Náměty pro multikulturní výchovu: poznáváme jiné národy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 167 s. ISBN 978-807-3672386. COOMBES, Allen J. Stromy. V Praze: Slovart, 2008, 224 s. Nový kapesní atlas. ISBN 978-80-7391-072-3. ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1310-1378: Lucemburkové na českém trůně I. 1. vyd. Praha: Libri, 1999, 287 s. ISBN 80-85983-73-7. ČERNÁ, Monika. 10krát s MKV: metodické listy pro výuku multikulturní výchovy dle osobnostního přístupu. Praha: Člověk v tísni, 2010, 83 s. ISBN 97880-87456-07-1. ČORNEJ, Petr. Lipanská křiţovatka: příčiny, průběh a hist. význam jedné bitvy. 1. vyd. Praha: Panorama, 1992, 277 s., fot.příl. ISBN 80-7038-183-3. DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. 444 historických měst a městeček České republiky. 1. vyd. Praha: Kartografie, 2004, 224, 54 s. ISBN 80-7011-741-9. DLOUHÁ, Regina. Metodika: výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech. Praha: www.scio.cz, c2006-, 4 sv. ISBN 80-86910-52-01. DÖMISCHOVÁ, Ivona. Projektová výuka: moderní strategie vzdělávání v České republice a německy mluvících zemích. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2011, 212 s. ISBN 978-80-244-2915-1.

64

DVOŘÁČEK, Petr a Zbyněk ŢŮREK. Lipník nad Bečvou: klíč k Moravské bráně. Lipník nad Bečvou: Město Lipník nad Bečvou, 2002, 127 s. ISBN 80238-9914-7. FINK, Gerhard. Encyklopedie antické mytologie. Olomouc: Votobia, 1996, 366 s. ISBN 80-85885-99-9. HAGENEDER, Fred. Moudrost stromů: historie, lidová tradice, symbolika, léčení. Vyd. 2. Praha: Kniţní klub, 2012, 224 s. ISBN 978-80-242-3520-2. HANSEN ČECHOVÁ, Barbara. Nápady pro rozvoj a hodnocení klíčových kompetencí ţáků. 1. vyd. Praha : Portál, 2009, 117 s. ISBN 978-807-3673-888. HANZLÍK, Marek. Lipnice. Libice nad Cidlinou: Gloriet, 2004, [12] s. ISBN 80-86644-53-7 HAVLÍČEK BOROVSKÝ, Karel. Básně. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2006, 91 s. ISBN 80-86903-20-6 HOLEČKOVÁ, Marie. Magickým krajem staletých lip: netradiční putování krajinou Kamenicka. 1. vyd. Beroun: Nakladatelství MH, 2003, 111 s. ISBN 8086720-09-8 HRUŠKOVÁ, Marie. Památné stromy. 1. vyd. Praha: Silva regina, 1995, 192 s. ISBN 80-902033-0-2. HRUŠKOVÁ, Marie. Památné stromy. Praha: Marie Hrušková, 2001, 189 s. ISBN 80-238-7648-1. HRUŠKOVÁ, Marie. Kult stromů v zemích Koruny české. Vyd. 1. Praha: Abonent ND, 2005, 155 s. ISBN 80-7258-211-9. HRUŠKOVÁ, Marie. Podivuhodné stromy. Vyd. 1. Praha: Kniţní klub, 2011, 168 s. ISBN 978-80-242-2950-8. HUDEC, Ivan. Báje a mýty starých Slovanů. Bratislava: Slovart, 1994?, 134 s. HUDECOVÁ, D. Mezipředmětové vztahy: malé zamyšlení nad terminologií. In: [online].[cit.2012-11-01].Dostupné z: www.msmt.cz/uploads/.../NHMezipredmetovevztahyterminologie.pdf

65

Interaktivní rozvoj klíčových kompetencí: metodika a aktivity v průřezových tématech : osobnostní a sociální výchova a multikulturní výchova. Vyd. 1. Fryšták: Dům Ignáce Stuchlého SKM, 2008, 139 s. ISBN 978-80-254-1956-4. Já, písnička: zpěvník pro ţáky základních škol. Cheb: Music Cheb, 1993, 114 s. JANÁČKOVÁ, Blanka. Klíčové kompetence, průřezová témata a projekty ve vzdělávacím oboru Český jazyk a literatura na 1. stupni ZŠ. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2009, 126 s. ISBN 978-807414-147-8. JANÍK, Tomáš, Josef MAŇÁK. Cíle a obsahy školního vzdělávání a metodologie jejich utváření. 1. vyd. Brno : Paido, 2009, 181 s. Pedagogický výzkum v teorii a praxi, sv. 17. ISBN 978-807-3151-942. JINDRÁČEK, Václav. Dětská pojetí uměleckého textu jako východiska školní interpretace. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, 2011, 282 s. ISBN 978-80-7414-429-5. JIRÁSEK, Alois. Lucerna: divadelní hra o čtyřech jednáních. V nakl. Artur vyd. 2. Praha: Artur, 2012, 103 s. ISBN 978-80-87128-81-7. KOHOUTKOVÁ, Helena a Martina KOMSOVÁ. Dějepis na dlani. 2. vyd. Olomouc: Rubico, 2007, 256 s. ISBN 978-80-7346-065-5. KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Z máje ţití: Básně. 4. vyd. Praha: J. Otto, 1920, 190 s. KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006. s 18. KRAUS, Jiří a Věra PETRÁČKOVÁ. Akademický slovník cizích slov: [A-Ţ]. Praha: Academia, 2001, 834 s. ISBN 80-200-0982-5. KROUPOVÁ, Libuše a Josef FILIPEC. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy České republiky. Vyd. 4. Praha: Academia, 2005, 647 s. ISBN 80-200-1347-4. KUBÁT, Karel. Obecná botanika. Ústí nad Labem : UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA, katedra biologie, 2006.

66

KUBICOVÁ, Svatava. Projektová výuka v biologickém vzdělávání na ZŠ a SŠ. Ostrava: Universitas Ostraviensis, 2009, 2 CD-ROMY. ISBN 978-80-7368-5492. MARCINOVÁ, Lucie. Labuť v jazyce, literatuře a kultuře. Brno, 2012. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Karla Ondrášková NOVOTNÝ, Jan. Projektová výuka a aspekty tvořivosti v edukačním procesu. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2012, 116 s. ISBN 978-80-7414-431-8. Obec Lipůvka. Brno: Pro obec Lipůvku vydalo F.R.Z. agency, 2010, 87 s. ISBN 978-80-87332-05-4. http://www.gch.cz PETIŠKA, Eduard. Staré řecké báje a pověsti. 11. vyd. v Albatrosu. Praha: Albatros, 2001, 213 s. Klub mladých čtenářů. ISBN 80-000-0910-2. POKORNÝ, Jaromír. Stromy: na zahradě, v parku a ve volné přírodě. 1. české vyd. Ilustrace Vlasta Matoušová, Milena Konečná. Praha: Aventinum, 1998, 223 s. Krystal (Aventinum). ISBN 80-715-1045-9. PREUSCHOFF, Gisela. Léčivá síla stromů: mytologie, dějiny a léčivé působení. Vyd. 2. Praha: I. Ţelezný, 1996, 171 s. ISBN 80-240-1239-1. PRŮCHA, Jan, Jiří MAREŠ a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, s. 171. ISBN 80-7178-772-8. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online]. Praha : Výzkumný ústav pedagogický v Praze, 2007. 126 s. [cit. 2012-02-08]. Dostupné z: http://www.vuppraha.cz/wp-content/uploads/2009/12/RVPZV_2007-07.pdf SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika. 1. vyd. Praha : ISV, 1999. 292 s. ISBN 80-85866-33-1. SLÁDEK, Josef Václav. Skřivánčí písně. V Tribunu EU vyd. 1. Brno: Tribun EU, 2011, 103 s. ISBN 978-80-7399-216-3. SZEBESTOVÁ, Zdeňka a Mária BEZCHLEBOVÁ. Průřezová témata ve výuce ţáků odborných škol. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, 2012, 88 s. ISBN 978-80-87063-39-2.

67

ŠIKULOVÁ, Renata. Od klíčových kompetencí učitele ke klíčovým kompetencím ţáka: metodika rozvíjení klíčových kompetencí, průřezová témata, diagnostika. Vyd. 1. V Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2008, 159 s. ISBN 978-80-7414-004-4. ŠIMONÍK, O. Výukové projekty. In MAŇÁK, J. Alternativní metody a postupy. Brno: PdF, MU, 1997. PŘÍHODA, V. Reformní praxe školská. Praha: Československá grafická unie, 1936. ULIČNÝ, Oldřich. Český jazyk: 9. ročník. 1. vyd. Úvaly: Jinan, 2001, 159 s. VĚTVIČKA, Václav. Evropské stromy. Vyd. 3. Ilustrace Jan Maget, Vlasta Matoušková, Anna Skoumalová-Hadačová. Praha: Aventinum, 2003, 216 s. ISBN 80-715-1225-7. ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 6., upr. vyd. Praha: Brána, 2005, 454 s. ISBN 80-7243-266-4. http://stezka.arbesovka.cz/downloads/Stromy http://www.mezistromy.cz/ http://www.magic-mural-factory.com/Level_1/Articles/Tree%20Mural.htm http://www.funfonix.com/clipart2.php

68