Významné milníky v historii filmu

Lauderova mateřská škola, základní škola a gymnázium při Židovské obci v Praze

Významné milníky v historii filmu Antonín Kvasnička Vedoucí práce: Marek Dobeš

Školní rok: 2011/2012

Děkuji Marku Dobešovi za odborné vedení a metodickou podporu při psaní odborné práce. Děkuji také panu Aloisi Fišárkovi za poskytnutí rozhovoru a cenné rady.

Obsah Úvod ......................................................................................................................................... 4 1.

2.

Počátky filmu..................................................................................................................... 5 1.1.

První filmové technologie ........................................................................................ 65

1.2.

První tvůrčí záměry .................................................................................................... 6

Rozvoj, a popularizace filmu .............................................................................................. 8 2.1.

3.

4.

5.

6.

Počátky filmového průmyslu ...................................................................................... 8

Příchod zvuku .................................................................................................................... 9 3.1.

Technologie zvuku ..................................................................................................... 9

3.2.

Dopad zvuku na výraz filmu ..................................................................................... 10

Příchod barvy .................................................................................................................. 11 4.1.

Technologie barvy ................................................................................................... 11

4.2.

Dopad barvy na výraz filmu ...................................................................................... 11

Filmové žánry .................................................................................................................. 12 5.1.

Definice žánru.......................................................................................................... 12

5.2.

Vývoj žánru .............................................................................................................. 12

Digitalizace filmu ......................................................................................................... 1413 6.1.

Rozhovor ............................................................................................................. 1413

7.

Závěr ........................................................................................................................... 1615

8.

Seznam použitých zdrojů ............................................................................................. 1716

Úvod Snad každý z nás někdy viděl nějaký film. Obvykle si představíme soustředěné sledování plátna nebo obrazovky z pohodlného křesla, na nějž se promítá film. Ono spojení „vidět film“ je ve skutečnosti mnohem rozsáhlejší pojem, jehož výše popsané soustředěné sledování je jeho jednou součástí. Představení, na která chodíme do kina, jsou ale v podstatě pouze sérií aranžovaných „scén“, která jsou zaznamenána kamerou a poté pospojována k sobě tak, aby vytvořila ucelený tvar, kterému říkáme film. Film ale znamená i něco jiného. Film je obrazové zaznamenání děje během určitého časového úseku. Vytvářet filmy tedy může každý, kdo má kameru. Nepotřebuje k tomu ani herce, ani zajímavou zápletku. Možnosti filmu jsou obrovské a jeho součásti můžeme nalézt téměř všude. I to je jeden z důvodů, proč jsou dějiny filmu tak rozsáhlé. Ve své seminární práci bych tedy chtěl sepsat výtah z filmové historie, přičemž se chci zaměřit spíše na technologickou stránku věci. Kapitoly jsou rozděleny tak, jak chronologicky přicházely jednotlivé milníky vývoje filmu. Velmi důležité je, abych popsal, jak na filmové umění působily jednotlivé historické události. Mým záměrem je vybrat z jeho barvitých a rozsáhlých dějin to nejdůležitější a nejzajímavější.

4

1. Počátky filmu Většinou, když přijde něco nového, vzbudí to vlnu úžasu, poprasku nebo nepochopení a opovržení. Podobné to bylo i s filmem. Známé jsou například historky o vyděšených, prchajících divácích při „příjezdu vlaku“ bratří Lumiérů. Film se z tohoto stádia ale rychle oklepal, jelikož měl v tehdejší společnosti již připravené místo. Jednak od roku 1826 existovala fotografie, která byla k vynálezu filmu klíčová, za druhé již existovaly přístroje, které vytvářely iluzi pohybu. Rozhýbaný obraz nebyl ničím novým. Michael Faraday na počátku 19. století objevil tzv. stroboskopický jev. Tento vynález umožnil simulaci ve skutečnosti neexistujícího pohybu Emphasize on the physical optic principle of cinsistency of movement. “V roce 1832 vytvořili belgický fyzik Joseph Plateau a rakouský profesor geometrie Simon Stampfer nezávisle na sobě optické zařízení, kterému se začalo říkat fenakistiskop.“[1]. Toto zařízení vytvářelo při pohledu skrz něj iluzi pohybu (viz obr. 1). Ohebný filmový pásek, mechanismus posouvání filmu v kameře a clona byly vynalezeny ještě před koncem 19. století. Dvě nejvýznamnější firmy v této oblasti byly Edison Manufacturing Company (patřící T. A. Edisonovi) a rodinný podnik Louise a Augusta Lumiérů. Jelikož se Edison domníval, že film bude pouze přechodným trendem, nesnažil se o promítání na plátno This is not why he didn't screen it, his intentions of money making were more oriented towards the individual than to the crowds. He had made an individual

screening machines to which one had to peep through w hole to watch a film . Zkusili to až bratři Lumiérové, kterým se připisuje první promítání filmu na plátno vůbec. „Dne 28. prosince 1895 v Grand café v Paříži uspořádali bratři Lumiérové jedno z prvních veřejných filmových promítání na plátno.“[6] It is important to say that same people had same thoughts at the same time and as new researches show that the first to make a screening were the Skladanowsky Brothers in Germany in 11/1895. –

5

1.1.První filmové technologie Důležitou roli ve vývoji technologie filmu sehrála fotografie. Od její technologie již není daleko k technologii filmové. Člověk měl vždy potřebu zachycovat dění kolem sebe, z čehož vyplývá, že tento pokrok nám dal do rukou ještě více možností záznamu, než fotografie. To ovšem neznamená, že by se po příchodu filmu stáhla fotografie do pozadí Not very accurate. X . Podobné jsou si tyto dvě odnože umění totiž jen v technologii a v tom, že se jedná právě o obrazové zachycení. Zatímco film má větší moc v záznamu příběhu, fotografie dovoluje tvůrci i divákovi soustředit se více na vizuální stránku věci Wrong claim, both in theory and in practice. X. Ačkoliv je podobnost techniky fotografie a filmu značná, několik důležitých věcí stále chybělo. „Rané fotografie vyžadovaly pro Obrázek 1 Fenakistiskop každý obraz dlouhou expozici (nejprve to byly hodiny, později minuty), což bylo pro nafotografování pohyblivých obrazů nepoužitelné.“[6] The reference deals with movement of the object vs. object itself and not as interpreted above.

Dalším problémem bylo, že se do té doby fotografovalo na skleněné destičky. Ty se ovšem nedaly použít, protože nešly protahovat v kameře nebo promítacím stroji. V roce 1889 představil George Eastman celuloid. Jednalo se o stále primitivní, ale už ohebnou filmovou látku. První kamery tedy byly upraveny tak, aby mohl být film pomocí různých mechanismů protahován za objektivem a zároveň exponován. Konečně mohly být vytvořeny dlouhé filmové pásy a tudíž i delší filmy než jen velmi krátké studie pohybu. Promítací stroj je věc nutná k promítání filmu. Už dříve se používala různá promítací zařízení k promítání světelných obrazů a podobných atrakcí, nicméně po vynálezu celuloidu musel být promítací stroj upraven, aby mohl promítat běžící film. Promítačky proto byly vybavovány různými klikami a jinými zařízeními, aby se film v promítačce rovnoměrně pohyboval a krokoval za objektivem. Velmi důležitý byl také vynález žárovky Thomasem Alva Edisonem roku 1879. Bez žárovky by nebylo možné dostatečně prosvěcovat celuloid A well written summery of all the inventions leading to the invention of cinema is missing. Some historical facts are missing too, especially the transformation of camera into shooting device. X

.

1.2.První tvůrčí záměry Jak už jsme zmínili v předchozí kapitole, člověk vždy měl a bude mít potřebu zachycovat věci kolem sebe X. Právě to bylo cílem prvních filmařů. Ač se nám to dnes nezdá, fascinace prvních diváků filmem byla způsobena velmi podobnými důvody jako dnes. Dalo by se říct, že

6

Obrázek 2 Příjezd vlaku

Naformátováno: Čeština (Česká republika)

každý ze současných filmů má svůj ekvivalent v dřívější době. Jednoduché záběry tehdejších událostí jsou srovnatelné s dnešními krátkými vstupy v televizních zprávách. Záběry dalekých zemí, exotických krajin i hemžení lidí, jako při jednom z filmů bratří Lumiérů (Příjezd vlaku, viz obr. 2) by mohly být použity i v současnosti.

Rané filmy nepracovaly s pohybem kamery ani se střihem. Film byl zpravidla pouze jeden nepřerušovaný záběr. Vzhledem k tomu, že filmy byly velmi krátké, provozovatelé kin je často spojovali do jednoho programu, který byl většinou obohacován hudebním doprovodem. Obvykle se jednalo o klavíristu, u velkolepějších projekcí o celý orchestr. Sám promítač během představení vystupoval a doplňoval projekci krátkým výkladem. Přinejmenším ohlašoval název filmu a titulky, jelikož je první filmy postrádaly. Spokojenost návštěvníků projekce tedy do značné míry závisela na osobnosti a kreativitě promítače. +

7

Naformátováno: Angličtina (Spojené státy)

2. Rozvoj, a popularizace filmu Když se v polovině 90. let 19. století objevil film, bylo to jakési vyvrcholení ohromné expanze obrazové populární zábavy. „Průmyslová éra nabízela možnost masové výroby světelných obrazů, fotografických alb a ilustrovaných příběhů.“ [1] Další formou zábavy byly cirkusy, kabarety atd. Převážet kočovná divadla z místa na místo, nebo za nimi cestovat, bylo velmi nákladné. Většina lidí na takové cesty neměla peníze a musela se tak spokojit s prohlížením fotografií exotických krajin v cestopisné knize nebo doufat, že nějaké kočovné divadlo do jejich města zamíří. Kinematografie přinesla v tomto směru značnou revoluci. První filmaři natočili danou atrakci nebo představení, které pak rozeslali do celého světa, kde ho mohly shlédnout daleko větší masy lidí. Každý nyní mohl pozorovat pohyblivé obrázky exotických krajin přímo ve svém rodném městě. Není tedy divu, že se film brzy stal hitem. Rozvoj filmu byl ale dlouhodobý proces. Během třiceti let před první světovou válkou se film proměnil ze zábavní atrakce v rozsáhlý mezinárodní průmysl, který se dál rozrůstal. V programech kin se již často vyskytovaly dlouhé hrané filmy When? How? Missing information about the evolution of film as an intertainment phenomenon (production, content, film language) + the people who changed that.

2.1.Počátky filmového průmyslu Opravdový rozmach filmového průmyslu nastal v posledních pár letech před první světovou válkou. Film se stal mezinárodní záležitostí a veškeré novinky se rychle šířily po celém světě. Evropská filmová scéna byla na velmi podobné úrovni jako americká a obě si směle konkurovaly. Brzy začalo být jasné, že největšího zisku je možno dosáhnout vývozem filmů do zahraničí. V Americe se proto všechny členské společnosti MCPC (Motion Pictures Patent Company) snažily ustát nápor filmů z Evropy, což ve výsledku vedlo k ještě větší filmové produkci. Evropská filmová scéna se zase snažila čelit výpadům té americké, zejména v podobě studia Vitagraph, které si jako první na světě založilo pobočku na jiném kontinentě. Nejdříve v Londýně, později v Paříži. Londýn se tak stal jakýmsi střediskem oběhu amerických filmů v Evropě. Největším mezníkem raného filmového průmyslu byla bezpochyby první světová válka. Díky ní získal americký filmový průmysl převládající pozici ve filmovém světě, jelikož byl válkou téměř nezasažen. „Začátek války způsobil téměř zánik francouzské kinematografie. Mnoho lidí z filmového průmyslu bylo posláno na frontu. Pathé 1 musela přeorientovat svou továrnu z výroby filmové suroviny na výrobu munice a ze studií se stala kasárna.“[1] Francie jakožto jeden z tahounů světového filmu byla válkou natolik ochromena, že ačkoliv svou výrobu postupně obnovila, nikdy nedosáhla stejného výkonu jako před válkou. 1

Francouzské filmové studio – poznámka autora

8

3. Příchod zvuku Příchod zvuku znamenal v mnoha směrech obrovský zvrat. Znovu se posunula hranice možnosti zaznamenávání a filmové médium dostalo zcela nový rozměr. Najednou mohly vznikat muzikály, rozmanité dialogy a jakékoliv jevy na plátně dostaly další rozměr. Zvuk sám o sobě je ale velmi specifický prvek filmu. Vždy bude sloužit pouze jako jeho doplněk. Nikdy ho nelze podrobně prostudovat, jelikož se nedá, jako obrazová část filmu, zastavit. „Podobně mluvíme o tom, že sledujeme nebo se díváme na film a že jsme filmoví diváci – všechny tyto pojmy naznačují, že zvuková stopa je podružným faktorem.“[6] Nicméně právě v tom tkví síla zvuku. Může vyvolat intenzivní účinky a přesto zůstat poměrně nenápadný. Jeho kvalitu určujeme podle toho, jak věrně napodobuje zvuky, které slyšíme ve skutečnosti, a doplňuje jimi nafilmované předměty nebo děje na plátně missing – the circumstances leading for the demand for sound, historical and cutural background.

3.1.Technologie zvuku Již dříve před vynálezem zápisu zvuku přímo na filmovou surovinu muselo něco vyplňovat ticho v prvních kinech. Často se jednalo o klavír, někdy o celý orchestr. Od začátku ale bylo jasné, že zvuk je pro film velice důležitým komponentem. V roce 1895 vynalezl jeden ze spolupracovníků T. A. Edisona „kinetofonograf“, který spojoval zápis filmového obrazu se zvukem na celuloid. V roce 1926 proběhlo první promítání ozvučeného filmu. Zlomovým okamžikem se stal film „Jazzový zpěvák“, který vyvolal naprostou senzaci, jelikož na diváky herec poprvé promluvil. Po těchto událostech nastal poměrně dlouhý proces absolutního ozvučování filmů. Musela se upravit nejen záznamová technika, ale i samotná kina musela nakoupit přístroj pro přehrávání zvuku. Na filmových pásech se také objevil prostor pro optický záznam zvuku (viz obr. 3) +.

Obrázek 3 Detail zvukové stopy

9


3.2.Dopad zvuku na výraz filmu Dopad zvuku na výraz filmu byl zásadní. Filmovým tvůrcům se otevřely o mnoho větší vyjadřovací možnosti. Film měl najednou i jinou hodnotu než jen obrazovou a mohl řešit mnohem složitější situace not clear how so. Příchod zvuku také prohloubil naše pocity z toho, co se děje na plátně a přidal jim na realističnosti not really, but one might assume that. in reality the result was films with no camera movement and looked more like a filmed theather. Znamenal také postupný konec němých grotesek v čele se světoznámým Charliem Chaplinem not accurate, Chaplin later did his "modern times" which included a statement about that exact thing . Prvek zvuku ve filmu je dodnes jedním z nejdůležitějších. Jeho naprostým zmizením lze dosáhnout obrovského napětí a naopak hlasitým burácením lze zvednout adrenalin při rychlých scénách not only. A badly written santance as a summery.

10

4. Příchod barvy Příchod barvy možná neznamenal takový posun jako příchod zvuku, jelikož se jednalo „pouze“ o vylepšení obrazové stránky filmu. Film se opět o krok posunul k přesnému zaznamenávání světa kolem nás. První barevné filmy se začaly natáčet po druhé světové válce. Přechod na barevný film nebyl tak nákladný, jako ozvučování filmu. Na rozdíl od zvuku, kde je zapotřebí složité aparatury, spočívá barevný film pouze ve filmovém pásu, který byl speciálně upraven. Why was a demand for color?

4.1.Technologie barvy Různé metody barvení filmu se v historii objevovaly již od úplných počátků filmu, tedy od konce 19. století. Udělat film barevný bylo zpočátku velmi složité, proto se film ručně koloroval. Okénko po okénku. Tento proces se sice časem zjednodušil pomocí různých šablon, stále se však jednalo o velmi pracný a nákladný proces. Postupně se technologie zjednodušovala. Zkoušely se různé filtry na objektivy, popřípadě namáčení celuloidu do chemických roztoků, které ho různě zbarvovaly. U tohoto zbarvování byla důležitá barevná symbolika: žlutá znázorňovala horko nebo sucho, červená oheň nebo žárlivost, modrá tmu nebo noc. Tento způsob barvení však porušoval zvukovou stopu, proto se od něj upustilo. Zvrat přinesl až vynález Herberta T. Kalmuse, v němž byla jednotlivá políčka barvena na zeleno a červeno a poté spojena do jednoho pásu. Tento způsob se nazýval „Technicolor“ a vznikl v roce 1917. Později přišla nová verze „Technicoloru“, která spojila tři barevné pásy do jednoho. Touto metodou byl první film natočen roku 1932. „Technicolor“ byl ovšem časem odsunut na druhé místo. Na jeho místo nastoupil „Eastman color“ od firmy Kodak, který se používá dodnes.

4.2.Dopad barvy na výraz filmu Jak už bylo zmíněno, nebyl příchod barvy zdaleka tak zásadní. Tuto skutečnost dokazuje i to, že se stále natáčejí černobílé filmy, jelikož je doprovází jiné vjemy než film barevný a mohou dosáhnout stejně mocných, ale jiných pocitů u diváka. Příchod barvy velmi nahrál cestovatelským, exotickým a jiným dokumentárním a pompézním filmům. Filmoví tvůrci museli nyní začít řešit i barevnou kompozici svých záběrů. Korespondenci různých barev s jinými, efektní hru odlesků a světel a podobně Same part missing when talking about sound, either not mentioning or add the effect of them both on the artist's work.

11


5. Filmové žánry Seems a bit out if context as a milestone when reading in the context of technological inventions that changed fim as a concept


Film se dá dělit na jednotlivé typy nebo žánry. Většina filmových diváků toto dělení zná a chápe jeho podstatu. Slovo „žánr“ vychází z francouzštiny a znamená druh nebo typ. Rozdělení filmu podle žánrů je tedy jeho rozčlenění podle určitých kritérií. Rozdělování na druhy a typy můžeme sledovat i ve zcela jiných oborech než film. Biologické rozřazování rostlin a živočichů je toho dobrým příkladem. „Ačkoli vědci obvykle dokážou rostliny nebo zvířata s jistotou zařadit do konkrétního rodu, filmové žánry takovou vědeckou přesnost postrádají.“[6] Zásadní rozdíl je v tom, že v případě filmových žánrů se jedná o jakési usnesení filmařů, diváků a kritiků, že se různé filmy v něčem podobají jiným. Žánry se také časem proměňují, v závislosti na vlivu filmařů, kteří se odchylují od zavedených vzorů. Přesné vymezení žánrů je tedy velmi složité. Navzájem se prolínají, vyvíjejí se.

5.1.Definice žánru Obecná definice žánru je poměrně složitá. Ačkoli jsou diváci většinou dobře obeznámeni s žánry obvyklými v jejich kulturním prostředí, mnohokrát nepřemýšlí nad tím, jaké činitele zařazují ten který film do daného žánru. Právě činitelé se velmi mění. „Pro některé žánry jsou typické určité náměty či témata. Gangsterka se zabývá širokou škálou zločinnosti ve městech. Ve sci-fi hraje velkou roli technika, která přesahuje možnosti současné vědy.“[6] Naopak pro definici muzikálu nejsou téma ani námět důležité. Bezpečně ho poznáme podle toho, že v něm velkou roli hraje hudba a že jsou herci zároveň interprety této hudby ve filmu. Definici žánru nám neulehčuje ani fakt, že různé žánry mohou být více či méně nadřazené. Např. „thriller“ se dá použít pro detektivku, horor i akční střílečku. Stejně tak pojem „komedie“ může být velmi obsáhlý. Můžeme pod ni zařadit grotesky, romantické komedie i parodické filmy. Missing infomation – when was used and why


5.2.Vývoj žánru Žánry se v průběhu času proměňují. „Širší, zastřešující žánry, jako jsou thrillery, romantické filmy a komedie, mohou být populární po celá desetiletí, ale komedie z dvacátých let 20. století bude zřejmě v ledasčem jiná než komedie z let šedesátých.“[6] Vývoj daného žánru je ovlivněn kulturním prostředím kolem něj. Divák žijící v některých kulturních podmínkách bude chápat komedii jinak, než divák žijící v jiném kulturním prostředí. Vývoj různých žánrů také závisí na technologii. Aby se žánr mohl vyčlenit a definovat, musela vzniknout potřebná technologie, která mu to dovolila. Například muzikál nemohl vzniknout do té doby, než přišel do filmu zvuk. Westernům oproti tomu přál příchod barvy, jelikož podporoval pocit strhující podívané +. Dalším důležitým faktorem ve vývoji žánru je příchod kultovního filmu, který je následně často 12


napodobován. Například film „Vetřelec“ Ridleyho Scotta byl na svou dobu natolik přelomový, že je dnes brán jako film utvářející žánr sci-fi didn't understand what he wanted to claim. Unecessey repetition

13

6. Digitalizace filmu V poslední době dochází k hojné digitalizaci filmu. Hlavní myšlenkou je odstranění filmového pásu jakožto základní filmové suroviny, jejíž místo zaujme digitální medium. Cílem digitalizace je usnadnění celého filmového procesu, od natáčení po promítání, dále jeho rapidní zlevnění, jelikož není nutné kupovat filmový materiál, je potřeba pouze digitální úložný prostor. S tím souvisí také zpřístupnění filmování široké veřejnosti. Absolutní většina neprofesionálních filmařů točí digitálně. K digitalizaci došlo již v plné míře ve fotografii, která má s filmem mnoho společného. Pod pojmem digitalizace se ale skrývá ještě jeden současný trend, a tím je aplikace počítačově vytvořených efektů a dějů ve filmu. V současné době se začínají točit filmy i s digitálními herci. Poměrně běžná jsou i 3D kina, promítající filmy s iluzí prostorového zobrazení. Nicméně v tomto případě se stále ještě pochybuje o vážnosti významu 3D filmu a většina filmařů jej nepoužívá. Mixes a lot of themes together which are worth discussing separately. Would have been better if delt with that instead of the last theme of the genre.

6.1.Rozhovor Téma digitalizace filmu jsem se rozhodl prozkoumat na základě rozhovoru s významným českým filmovým střihačem Aloisem Fišárkem. Filmový střihač a pedagog Alois Fišárek vystudoval FAMU, katedru střihu, kterou ukončil v roce 1968. K jeho nejvýznamnějším celovečerním filmům patří Hra o jablko (1977), Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983), Obecná škola (1991), Jízda (1994), Báječná léta pod psa (1997), Návrat ztraceného ráje (1999), Vratné láhve (2007), Jménem krále (2009). Je několikanásobným držitelem Českého lva v kategorii filmový střih (Akumulátor I., Kolja, Tmavomodrý svět, Kanárek a Kuky se vrací). Alois Fišárek působil do roku 2002 jako pedagog na katedře filmového střihu na FAMU. Ve kterém období začala digitalizace filmu? Poprvé to bylo v devadesátých letech, od té doby se to rapidně zlepšuje. Rozdíl mezi prvními digitálními technologiemi a těmi současnými je diametrální. V té době měla většina velkých Hollywoodských studií jako 20th Century Fox nebo Metro Goldwyn Meyer dohodu s firmou Kodak ohledně veškerého filmového vybavení. Postavení Kodaku bylo tedy monopolní. Jakékoliv jiné menší studio muselo s Kodakem spolupracovat, jinak ho velké producentské firmy nepustily do kin. Zvrat v tomto směru znamenala právě digitalizace. Konkrétně vývoj první digitální kamery RED zafinancovaný Georgem Lucasem a Stevenem Spielbergem. Její kvalita sice v té době nebyla tak vysoká, jako špičkové analogové kamery od Kodaku, ale byla mnohem levnější, tehdy se celá technologie stala pro producenty zajímavá.

14


Jakou část filmu zasáhla digitalizace jako první? V 70. letech se začaly ve filmech objevovat počítačově vytvořené efekty. Později se zvuk a střih začal editovat na počítači. Teprve v 90. letech (o kterých jsem mluvil předtím) se začalo využívat digitální video. Celý tento proces se samozřejmě urychlil příchodem internetu. Jaké jsou podle vás hlavní výhody digitalizace? V první řadě šlo o snížení nákladů na výrobu filmu a jeho distribuci. Celkově se zvýšila dostupnost a flexibilita zaznamenávání videa. To napomohlo příchodu nové generace neotřelých filmových tvůrců, kteří experimentovali a zavedli nové postupy. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že práci střihače digitalizace velmi usnadnila. Vše dnes dělám na počítači, nemusím stále navíjet nový filmový pás do střihacího stolu. Celkově to práci urychluje. Přinesla digitalizace i nevýhody? V hlavních výhodách vidím zároveň i nevýhody. Dostupnost filmové technologie způsobila „jednoduchost“ tvorby filmu, čímž ovšem narostl počet nekvalitních filmů. Například dnes může film stříhat skoro každý, kdo ovládá počítač, protože s technologií se dobře zná. Dříve byla technika spojená se střihem těžko dostupná a veřejnosti neznámá, proto bylo nutné se v oblasti střihu dlouho vzdělávat. Vy osobně máte raději práci s digitálním filmem nebo s klasickým? Z počátku jsem byl ohledně digitálního střihu velmi skeptický a opatrný, nicméně vývoj mě donutil přejít na nový druh práce. Dnes už si neumím představit práci bez počítače. Stále je pro mě ale nejdůležitější výsledek mé práce, ne způsob, jakým ho dosáhnu. Divákovi je ve výsledku jedno, jestli film, který se mu líbí, byl natočený digitálně nebo na film. Maybe should have put the interview as an appendix and write according to it a chapter about digitalization in the industry.

15

Naformátováno: Písmo: není Kurzíva, Písmo se složitým zápisem: Kurzíva, Angličtina (Spojené státy)

7. Závěr Jako cíl své seminární práce jsem si vytyčil sepsání stručného výtahu z dějin filmového umění. Myslím, že se mi podařilo tento cíl do značné míry splnit, i když jsem novinkám v pozdější době filmových dějin nevěnoval tolik pozornosti. Chtěl jsem také upozornit na dopad technologického vývoje na umělecký výraz filmu, což se mi nakonec jevilo jako to nejtěžší k napsání, ale zároveň nejzajímavější k poznávání. Velkým přínosem pro mou seminární práci byl rozhovor s Aloisem Fišárkem o digitalizaci. Zjistil jsem, jak na současný filmový trend pohlíží profesionál z oboru. Dále jsem také zjistil, jaké jsou hlavní výhody a nevýhody digitalizace filmu. Celkově jsem zjistil, že film je umění, které hodně staví na technologii. Velká část produkce filmu stojí na technologii a řemesle a jenom část zaujímá tvůrčí proces. Film má minimálně stejně velkou paletu vyjadřovacích prostředků jako jiné odnože umění. Z poznatků, ke kterým jsem došel během psaní své seminární práce, usuzuji, že ačkoliv je film poměrně mladá odnož umění, urazil od svého vzniku velký kus cesty, ale ještě větší má před sebou. Technologický vývoj je nezastavitelný a ten filmový bude jistě ještě velmi zajímavý. Z mého výčtu důležitých milníků filmu v průběhu času vyplývá, že technologické pokroky zlepšovaly vyjadřovací schopnosti filmu nebo zjednodušovaly jeho tvorbu. Myslím si, že se v budoucnu bude vývoj filmu soustřeďovat právě na tyto dva faktory.

16

8. Seznam použitých zdrojů [1] Thompsonová, K., Bordwell, D. (2007): Dějiny filmu. AMU/NLN, Praha [2] Plažewski, J. (1967): Filmová řeč. ORBIS, Praha [3] Monaco, J. (2004): Jak číst film. Albatros, Praha [4] Eizenštejn, S. M. (1959): Kamerou, tužkou i perem. Orbis, Praha [5] Kučera, J. (1971): Skladba ve filmu a v televizi. Referát výchovy kádrů ČsT, Praha [6] Thompsonová, K., Bordwell, D. (2011): Umění filmu. AMU, Praha

17

Významné milníky v historii filmu

Recommend Documents