MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Syntaktické rysy připravených a nepřipravených mluvených projevů u žáků tříd ZŠ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra českého jazyka

Syntaktické rysy připravených a nepřipravených mluvených projevů u žáků 6. – 9. tříd ZŠ Diplomová práce

Brno 2007

Autor práce: Eva Táborová

Vedoucí práce: PhDr. Ivana Kolářová, CSc.

Bibliografický záznam TÁBOROVÁ, Eva. Syntaktické rysy připravených a nepřipravených mluvených projevů u žáků 6. – 9. tříd ZŠ : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra českého jazyka a literatury, 2007. Vedoucí diplomové práce PhDr. Ivana Kolářová, CSc.

Anotace Diplomová práce „Syntaktické rysy připravených a nepřipravených mluvených projevů u žáků 6. – 9. tříd ZŠ“ pojednává o úrovni mluvených projevů žáků druhého stupně základní školy. Výzkum byl prováděn na základní škole v malém městě na Zlínsku. První část této práce je věnována vymezení teoretických pojmů, druhá část se zabývá rozborem mluvených projevů žáků převážně z hlediska syntaktického, dále také syntakticky lexikálního a stylistického. Hodnocení mluvených projevů bylo prováděno na základě těchto kritérií: celkový průběh (plynulost, rychlost), správné užití spisovné češtiny (spisovnost/nespisovnost), schopnost srozumitelně formulovat myšlenky, logická návaznost textu. Dále bylo zjišťováno zastoupení rysů mluvenosti a konkrétních syntaktických chyb (např. časté opakování slov, opravy, slovosledné nesrovnalosti, výskyt pomocných a výplňkových slov).

Annotation Diploma thesis “Syntactic Features of prepared and unprepared speeches in 6th to 9th grades pupils” deals with the quality of speeches in upper primary level pupils. This research took place at a primary school, which is situated in a small town in Zlín region. First part of the thesis deals with theoretical level, defining particular terms, the second part deals with concrete analysis of the pupils´ speeches, mostly from the syntactic point of view, further more from stylistic and lexical views. Classification of the speeches was based on these criteria: composition and the whole development of the speech (fluency, speed of speaking), appropriate usage of standard language, ability of clear formulation of ideas, and logical sequence of the texts and representation of features of spoken texts or concrete syntactic mistakes (e. g. repetition of words, corrections, problems with word order and representation of helping words). 2

Klíčová slova Mluvený projev, nahrávky, transkripce, žáci, připravený/nepřipravený, syntaktické rysy

Keywords Speech, records, transcription, pupils, prepared/unprepared, synactic features

3

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům

Brně dne 20. dubna 2007

Eva Táborová

4

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala své vedoucí diplomové práce, PhDr. Ivaně Kolářové, CSc. za poskytování konzultací a trpělivost. Dále děkuji svým uvádějícím učitelkám Mgr. Heleně Hegrové a Mgr. Evě Svobodové za pomoc a cenné rady při pořizování nahrávek. V neposlední řadě děkuji své rodině a blízkým za podporu při tvorbě této práce, a to jak psychickou tak i materiální.

5

Obsah ÚVOD............................................................................................................................... 7 1.

O STUDIU SYNTAXE MLUVENÝCH PROJEVŮ............................................ 9 1.1

CHARAKTERISTIKA MLUVENÉHO TEXTU .......................................................... 10

1.1.1 Vymezení textů mluvených od textů psaných .............................................. 10 1.1.2 Syntaktické rysy mluvených projevů ........................................................... 12 1.2

MLUVENÝ PROJEV ŽÁKŮ .................................................................................. 16

1.2.1 Teoretické poznatky .................................................................................... 16 1.2.2 Názory vyučujících na mluvený projev žáků............................................... 18 2.

TRANSKRIPCE ................................................................................................... 21 1.3

POSTUP PŘI POŘIZOVÁNÍ TRANSKRIPTŮ ............................................................ 21

1.4

MLUVENÝ PROJEV ŽÁKŮ OSMÝCH TŘÍD ........................................................... 25

1.4.1 Mluvní cvičení na jedno téma se zadanými slohovými útvary .................... 26 1.4.2 Mluvní cvičení na témata zvolená žáky....................................................... 33 1.4.3 Dějepis zkoušení ......................................................................................... 52 1.5

MLUVENÝ PROJEV ŽÁKŮ DEVÁTÝCH TŘÍD ....................................................... 63

1.6

MLUVENÝ PROJEV ŽÁKŮ MIMO ŠKOLNÍ VYUČOVÁNÍ ........................................ 69

ZÁVĚR .......................................................................................................................... 72 RESUMÉ ....................................................................................................................... 73 SUMMARY ................................................................................................................... 73 POUŽITÁ LITERATURA........................................................................................... 74 SEZNAM PŘÍLOH....................................................................................................... 76

6

Úvod Téma své diplomové práce jsem si vybrala na základě svého zájmu o tuto problematiku. Sama u sebe již dlouho pozoruji, že při produkci jakéhokoli textu/promluvy upřednostňuji přímý kontakt s adresátem. Při předávání informací písemnou formou mě brzdí strach, že informace sdělená se nebude ztotožňovat s informací přijatou. Tedy například upřednostňuji ústní zkoušení před písemným, neboť při ústním zkoušení mám větší možnost sdělení dovysvětlit, či přeformulovat, nebo si na základě neverbálních prostředků ověřit, zda posluchač rozumí smyslu sdělované informace. Často se však také setkávám s problémy při formulaci sdělení, a to nejen u osob s menší formulační zkušeností, ale i u studentů či vyučujících českého jazyka, u nichž se určité znalosti a formulační dovednosti předpokládají. Tento problém může být způsoben právě nedostatkem příležitostí samostatně se vyjadřovat. Z vlastní zkušenosti usuzuji, že problém s nedostatkem prostoru pro vyjádření svých postojů, názorů a myšlenek, se objevuje již na základní škole. Patrně je způsoben malou časovou dotací na vyučovací hodiny, ve kterých by trénování mluveného projevu mohlo být realizováno. Dále také nedostatečným zájmem o mluvený projev v porovnání se zájmem o nácvik psaní v osnovách českého jazyka. V dnešní době, kdy se ale mezilidská

komunikace

podstatně

zrychluje,

je

nutno

věnovat

schopnosti

srozumitelného mluveného vyjadřování více času a prostoru. Se zaváděním Rámcového vzdělávacího programu do českých škol souvisí i zvyšující se důraz nikoli na znalosti, ale spíše na dovednosti žáků a jejich schopnost aplikovat získané poznatky na konkrétní situace, skutečnosti. Nejen ve výuce českého jazyka bude brán stále větší zřetel ke schopnosti žáků samostatně se vyjadřovat, srozumitelně formulovat své myšlenky a názory, prezentovat a obhajovat své práce. Zajímalo mě, jakým způsobem je mluvený projev na základní škole realizován dnes, kolik prostoru k mluvení žáci ve vyučování mají a hlavně jak vypadá jejich samostatný mluvený projev. Výzkum byl prováděn pouze v rámci jedné základní školy, situované v menším městě na Zlínsku. Tato práce si klade za cíl popsat vlastnosti (a to především syntaktické) mluvených projevů žáků druhého stupně základní školy. Dílčím cílem bylo také nahlédnout do postoje učitelů této školy k mluveným projevům svých žáků. Zjistit, při jaký příležitostech mohou žáci ve vyučování mluvit, co si vyučující myslí o úrovni 7

mluveného projevu žáků a jaká kritéria si při hodnocení mluvených projevů sami stanovují. Tato práce je strukturovaná do dvou základních celků. První lze opět rozdělit na dvě části, z nichž jedna se zabývá teoretickým základem, obecnými i některými konkrétními poznatky o syntaktických rysech mluvených projevů, a druhá popisu i zkoumání konkrétního postoje učitelů k mluveným projevům žáků. Druhý celek je věnován zkoumání a popisu konkrétních mluvených projevů žáků, přičemž nejvíce prostoru je věnováno mluvním cvičením v hodinách slohu v osmých, a částečně devátých, třídách, dále jsou zde zachyceny nahrávky z mimoškolních aktivit a nahrávky pořízené při zkoušení.

8

1. O studiu syntaxe mluvených projevů Studium syntaxe mluvených projevů lze v kontextu české lingvistiky považovat za poměrně novou oblast. Jako materiál pro jazykovědný výzkum sloužily především texty psané (mluvených projevů využívala pro svůj speciálně zaměřený výzkum pouze dialektologie). Pokud lingvisté pracovali s projevy mluvenými, šlo většinou o projevy připravené, veřejné, oficiální.

1

Nejsoustavněji byla pochopitelně propracována syntax

jazyka spisovného, a to především z hlediska normativního. Pokud jde o ostatní útvary, tradičně se věnovalo více pozornosti jejich charakteristice hláskové a tvaroslovné.2 Avšak ani soustavným studiem pouze spisovných a oficiálních jazykových projevů nelze dojít k přesvědčivým poznatkům o stavu běžně mluveného jazyka. Opakovaně se setkáváme s tím, že nejen širší veřejnost, ale leckdy ani jazykovědci nemají představu, „jak vlastně mluvíme“, a při setkání s autentickými texty mluvené češtiny bývají šokováni.3 Přestože je snaha o zaznamenání, transkripci a rozbor stále zřetelnější, ve srovnání s projevy psanými není oblast mluvených projevů stále ještě dostatečně probádána a popsána. V současné době se však zaznamenávání, popisu a kodifikování mluvených projevů věnuje stále více lingvistických studií. Řada rysů mluveného projevu již sice zachycena byla, doposud však ne dostatečně soustavně. Mezi překážky, které brání soustavnější kodifikaci syntaxe mluvených

projevů

řadí

(HAUSENBLAS,

1963)

především

teoretickou

nepropracovanost metodiky rozboru a výkladu a nedostatek publikovaného materiálu. Na toto odkazuje také (MÜLLEROVÁ, 1994) ve své publikaci Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. V české lingvistické literatuře neexistuje dosud knižní publikace, která by soustavně popisovala syntaktické jevy mluvených, zejména spontánních projevů, přestože základní směr a způsob jejich zkoumání a popisu vytkl již před více

1

HOFFMANNOVÁ, J. – SCHNEIDEROVÁ, E. – MÜLLEROVÁ, O. Mluvená čeština v autentických textech. Praha: H + H, 1992. s. 1 2 HAUSENBLAS, K. O studiu syntaxe běžně mluvených projevů In Otázky slovanské syntaxe I. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1963, s. 313 3 HOFFMANNOVÁ, J. – SCHNEIDEROVÁ, E. – MÜLLEROVÁ, O. Mluvená čeština v autentických textech. Praha: H + H, 1992. s. 1

9

než dvaceti lety K. Hausenblas ve své programové stati O studiu syntaxe běžně mluvených projevů (1962).4

1.1 Charakteristika mluveného textu 1.1.1 Vymezení textů mluvených od textů psaných Protože v naší lingvistické tradici mluvený text a jeho syntaktická výstavba nebyly nikdy v centru pozornosti, nevyvinul se, nebyl propracován způsob, jakým se o této problematice vyjadřovat. Syntaktická terminologie, s níž se běžně pracuje, byla vytvořena pro písemný text, ale ve většině případů se hodí i pro text mluvený, protože oba druhy textů se v řadě syntaktických rysů shodují. Popis rysů mluveného textu, jimiž se odlišuje od písemného, je obtížnější. Pro některé přichází v úvahu vytvářet termíny nové, pro jiné je schůdnější volit opisy, které by ten který jev co možná výstižně charakterizovaly.5 Vzrůstá však potřeba vypracovat adekvátní pojmosloví pro zkoumání oblasti mluvených projevů. Podle (HAUSENBLAS, 1963) úspěšný výklad syntaxe mluvených projevů předpokládá vycházet z celkové výstavby textu, souvztažnosti syntaxe s jinými plány, a to jak nižšími (morfologie, lexikologie) tak vyššími (promluvová výstavba). Rozdíly mezi texty mluvenými a psanými se vlivem rozvoje techniky postupně stírají (je například obtížné jednoznačně zařadit e-mailovou korespondenci, sms zprávy, či komunikaci icq mezi projevy psané). Texty nejsou jednoznačně vyhraněné. Pro zkoumání mluvených projevů je tedy třeba vymezit alespoň základní rysy mluvenosti, se kterými lze při popisu mluvených projevů pracovat. Z rozhodující se při tomto dělení považuje způsob produkce textu a její podmínky. Při produkci psaného textu je autor vázán určitými pravidly, a je víceméně vychováván k tomu, aby tato pravidla uměl používat, ovládat a aplikovat. Je tedy kromě nutnosti sdělení obsahu vázán logickým a formálním uspořádáním sdělovaného textu. Příjemce pak text dekóduje podobným způsobem. Text vnímá v jednotlivých větách či větších textových úsecích s logickou návazností. Při čtení textu bere v potaz také jeho strukturu. Naproti tomu, v projevu mluveném jde mluvčímu především o sdělení obsahu a na formování struktury promluvy obvykle nezbývá čas. Mluvčí text ovládá neuvědoměle, často bez 4 5

MÜLLEROVÁ, O.Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Praha: Academia, 1994, s. 15 tamtéž, s. 7

10

teoretických poučení o jejich výstavbě. Také zvukový průběh textu nekoresponduje vždy s obsahovou a syntaktickou strukturací. Je řada míst, ve kterých často nejsou zcela jasné hranice jednotlivých syntaktických celků. Přijímatel mluveného textu vnímá také především sdělovanou stránku obsahovou.6 Mezi základní rysy odlišující projevy mluvené od psaných můžeme zařadit možnost využití neverbálních prostředků komunikace (mimika, gesta, barva hlasu atd.), a to hlavně prostředků zvukových (intonace, přízvuk, pauzy, hezitační zvuky). Dále se mluvené projevy od psaných vymezují svou specifickou vázaností na čas a tempo promluvy (moment mluvení). Rozdíl lze také pozorovat v trvalosti písemného zaznamenávání7, kde je písemné vyjadřování samozřejmě závaznější.8 Při studiu mluvených projevů je nutno se také pohybovat v několika rovinách. Důležitou roli hraje skutečnost, jde-li o projevy připravené, které se svou strukturací mohou

přibližovat

projevům

psaným,

nebo

nepřipravené,

které

se

kromě

nepřipravenosti a mluvenosti vydělují ještě těmito vlastnostmi: funkce prostě sdělná, obvykle neveřejnost, vázanost na situaci, přímý kontakt s posluchačem, emocionalita, expresivita a apelovost. Ovšem na výběr jazykových prostředků působí také individuální vlastnosti mluvčího (emocionálnost, tempo) a jeho vyjadřovací schopnosti, jeho vzdělání a prostředí, ve kterém mluvení probíhá. Při klasifikaci mluvených projevů se dále vychází z rovin spontánnost - vázanost, oficiálnost – neoficiálnost, veřejnost – soukromost. V charakteristice mluvených projevů je žádoucí vždy rozlišovat činitele (podmínky) jazykové výstavby mluvených projevů (situační zakotvenost, nedostatek větné perspektivy, improvizovanost atd.) od jejich konkrétního odrazu v promluvě, tj, od vlastních jazykových rysů ve stavbě promluvy (např. eliptičnost, dodatkové připojování, expresivita a citové zabarvení, častý „subjektivní“ slovosled apod.) Poněkud zvláštní místo v charakteristice mluveného projevu zaujímají také ty znaky, které postihují pouze skutečnosti vyplývající z grafické (v protikladu k akustické) materializace jazykového projevu a důsledky těchto skutečností, jak se projevují ve

6

srov. MÜLLEROVÁ, O.Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Praha: Academia, 1994 mluvené projevy lze přepisovat pouze s použitím jejich předchozí nahrávky, ale i ta může všechny okolnosti mluvení značně zkreslovat 8 srov. HAUSENBLAS, K. O studiu syntaxe běžně mluvených projevů In Otázky slovanské syntaxe I. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1963 7

11

vztahu ke konzumentu (např. realizace na ploše a v časové linii, jako ne/opakovatelnost projevu, ne/uchovatelnost projevu apod.)9

1.1.2 Syntaktické rysy mluvených projevů Mnoho jazykovědců se zabývá také snahou o soustavný popis, či kodifikaci různých syntaktických rysů mluvených projevů. Například (PROKEŠOVÁ, 1963) uvádí jako hlavní rysy v projevu mluveném nedostatečnou větnou perspektivu, kam řadí porušování syntaktických schémat (anakoluty, kontaminace, nefunkční opakování slov a neúkonné pauzy, odtrhující od sebe sémanticky a syntakticky těsně vázané jednotky), aditivnost (dodatkové připojení části výpovědi) a hojné užívání preparativních výrazů na začátku promluvového celku. (HAUSENBLAS, 1963) se snaží poznatky o syntaxi mluvených projevů zobecnit. Uvádí šest konkrétních rysů syntaktické výstavby mluveného textu. 1. Syntax není tak uzavřeným a izolovaným plánem stavby projevu (leccos zůstává v rovině mimojazykového vyjadřování). 2. Ve výstavbě projevů je zřetelnější technika mluvení než v písemných projevech spisovných, v nichž převládají prvky spjaté s tematikou. 3. Často se vyskytuje neplná realizace systémových syntaktických konstrukcí ve výstavbě větných celků. 4. Syntaktické vztahy a jejich vyjádření nebývají vždy dostatečně precizovány, někdy připouštějí různou interpretaci. 5. Hranice mezi větami či větnými celky bývají méně ostré. 6. V aktuálním členění výpovědi se velmi silně uplatňuje subjektivní pořadí.10

Některé tyto nastíněné jevy jsou poté ještě doplněny a rozvedeny. Podrobněji se jimi zabývá (MÜLLEROVÁ, 1966), která z této Hausenblasovy studie při tvorbě klasifikace vychází. Popisuje jevy typické pro nepřipravené mluvené projevy. Řadí sem hlavně tzv. přívětné konstrukce. Jde o konstrukce, které se přidávají k centrální syntaktické konstrukci a významově ji modifikují, nejsou však s ní ve vztahu syntaktické závislosti. Mohou stát v antepozici (Poslyš, kdo to byl?), postpozici (Tak 9

GREPL, M. K podstatě a povaze rozdílů mezi projevy mluvenými a psanými In Otázky slovanské syntaxe I. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1962, s. 342 10 HAUSENBLAS, K. O studiu syntaxe běžně mluvených projevů In Otázky slovanské syntaxe I. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1963

12

přece napsal, vidíš.), interpozici (Rozdíl je říkám v cíli). Aby bylo možno přívětné konstrukce odlišit od vět, je nutno za základní jednotku mluveného projevu považovat výpověď, nikoli větu. Z hlediska významu jsou označením přídatné konstrukce pojmenována slova bez vyhraněného vlastního věcného významu (no, jo, no a atd.) a nebo pokleslá slova plnovýznamová (rozumíte víte, povídám viď atd.). Dále se sem mohou řadit prvky spjaté s technikou vyjadřování (abych tak řekl, jak říkám apod.) Všechna tato slova postupně ztrácejí svůj původní lexikální význam a stávají se tak typickými právě pro mluvené projevy. Ke ztrátě lexikálního významu se přidává také omezení paradigmatické. Například některá slovesa jsou omezena na jeden nebo dva tvary (počkej, počkejte, víš, víte). Přídatné konstrukce se do výpovědi buď začleňují nebo se zvukově oddělují. (MÜLLEROVÁ, 1966) dále rozlišuje jejich různou platnost.


platnost upoutávání pozornosti posluchače: Hele, jak to bylo? Do této kategorie spadá i platnost vypravování (... tak to víte, ani já to neměl lehké...) a platnost odvolávání se svědectví (A přece to tak bylo, viď Jirko)




platnost prvého obsahově nezávažného slova ve významu (Tak abych to vzala popořadě…)




platnost navazovací (řekl to a teď se na mě podíval a teď říká...)




platnost modálně hodnotící (On je zkrátka musím říct trošku pomalejší.

Mezi další jevy typické pro mluvené projevy se řadí neúplnost vyjadřování, pleonastičnost, subjektivní pořádek slov, uvolněná větná stavba a různé slovosledné zvláštnosti. V rámci pojmu neúplnost vyjadřování je nutno rozlišovat elipsu od implicitnosti. Implicitnost ve svém nejširším pojetí můžeme nazvat podtext. Jde o nevyjádření toho, co je již známé z kontextu. Například řekneme – li v restauraci Platit! Je zcela zřejmé, že tato věta znamená totéž co Pane vrchní, přeji si zaplatit. Věta první tedy druhou větu implicitně obsahuje. Naproti tomu elipsa je nevyjádření členu, který do systémové konstrukce patří (např. Máte ještě na balkon?, myšleno vstupenky na balkon). Existují dva druhy elipsy a to elipsa situační a kontextová. Věta máte ještě na balkon? je příkladem elipsy situační. Ze situace zcela jasně vyplývá, které slovo je z věty vypuštěno. Elipsa kontextová nevyjadřuje podmět nebo jiný člen, který je vyjádřen ve větě předcházející (např. Protože ve městě ještě nikoho neznal, trávil Jan první večery sám.). Nadbytečnost, neboli pleonastičnost se projevuje v užívání výplňkových slov a celých konstrukcí při hledání výrazu vhodnějšího a při snaze udržet plynulost řeči (např.

13

Petr to říkal, opravdu to Petr říkal). Patří sem i dvojí vyjádření podmětu (např. On to byl Petr). Subjektivním pořádkem slov se rozumí situace, kdy mluvčí řekne nejprve to, co považuje za nejdůležitější a pak se vrací k a mluví o okolnostech děje a nakonec znovu opakuje jádro výpovědi (např. Já kvůli těm šatům dvě noci jsem nespala). Častá je v mluvených projevech také velmi uvolněná větná stavba a neplná realizace syntaktických konstrukcí systémových, nedokončené věty, anakoluty. V souvětí mluveného projevu nestačí protiklad parataxe – hypotaxe, často jsou věty a syntaktické celky řazeny za sebe spíše v juxtapozici. Věty se kladou proste vedle sebe, aniž je jejich vzájemný vztah nějak vyjádřen. Funkce spojky a zde nemá platnost slučovací, ale spíše navazovací. Jejím prostřednictvím navazuje část předcházející na část následující.11 Pro mluvené projevy jsou také typické některé dílčí jevy. Jedná se především o časté opakování některých výrazů v jednom textu. Mezi nejčastěji opakovaná slova patří slovo ten (s rodovými podobami ta, to), zejména v přívlastkové pozici, a slova tak takže. Slovo ten je sice v učebnicích řazeno mezi zájmena, v případě tohoto výrazu by se ale mělo užívat spíše termínu deiktické slovo nebo identifikátor. Tato slova totiž skutečnost nepojmenovávají, ale ukazují buď k ní, nebo k jejímu pojmenování a tím ji identifikují, tj. umožní, aby obsah věty mohl být ke skutečnosti jednoznačně vztažen. Výrazy ten (ta, to) se řadí do třídy slov spjatých s deixí v úzkém slova smyslu, tj. k demonstrativům. V mluveném projevu může být zájmeno ten využito v mnoha funkcích. Funkce využití zájmena ten: 1. výplňkové, náhražkové slovo: např. no a tam z toho Vezuvu se jim podařilo utéct 2. připomínací: např. protože už potom neměli pevného vůdce tak prohráli tu válku 3. rozlišovací: např. a máte připínáky ty velký? 4. ukazovací (v nejužším slova smyslu) – převážně v nakupovacích rozhovorech, s doprovodem ukazovací gestikulace: např. já bysem si vzala

11

srov. MÜLLEROVÁ, O. O syntaxi nepřipravených souvislých mluvených projevů (přídatné vazby a konstrukce). Slovo a slovesnost 27, 1966, s. 118 – 126

14

toho Škvoreckého (kniha je vystavena na pultě); eště dvoje ty kapesníky papírový 5. expresívní (emocionální) – vyjadřuje určité citové zaujetí mluvčího: např. ta naše učitelka nám toho zase naložila12 Opakované užívání slov tak a takže zřejmě souvisí s tím, že vystupují ve více významech a funkcích. Ne ve všech kontextech se chovají jako synonyma. Funkce slov tak, takže: 1. Jako prostředky návaznosti stojí tato slova na počátku výpovědi nebo promluvy. Signalizují, že obsah výpovědi, kterou uvozují vyplývá z obsahu výpovědí předcházejících. Mohou mít uzavírající (shrnující) charakter – někdy jimi mluvčí komentuje výsledek činnosti a současně vyjadřuje uspokojení, v takové situaci bývá i jednoslovná výpověď: Tak. 2. Jako slov odkazovacích, resp. zdůrazňovacích, upozorňovacích používá mluvčí výrazů tak, takže, když se snaží poprvé zapojit do rozhovoru. Signalizuje potřebu upozornit posluchače na sebe a na začátek svého projevu. V tomto případě mají funkci kontaktovou. 3. V okamžicích rozvažování se tato slova užívají jako slova výplňková, opěrná. Toto použití je typické pro situace, ve kterých se u mluvčího projevují formulační potíže způsobené například nervozitou, únavou, či tím, že neměl možnost si projev dostatečně připravit. Toto bývá při hodnocení mluvených projevů nejčastěji kritizováno, neboť to odvádí pozornost posluchače od obsahu sdělení, zvláště, pokud se z tohoto užívání stane mluvní návyk. Mohou také narušit komunikaci učitelů s žáky. Proto by si učitelé měli dávat na svůj mluvený projev pozor.13 Dalším ze způsobů, kterými mluvčí překonávají formulační potíže jsou opravy. V mluveném projevu je oprava takový jev, kdy mluvčí v procesu produkce textu pronese nebo vyjádří jedno sdělení (skutečnost) dvakrát, eventuálně vícekrát. Nově se také provádí rozlišení oprav na retifikace a korektury. Retifikacemi se rozumí dvojí pojmenování téhož, kdy druhý výraz opravuje, zpřesňuje, lépe vystihuje atp. to, co bylo

12

SCHNEIDEROVÁ, E. K užívání zájmena ten (v přívlastkové pozici) v mluvených projevech. Naše řeč 76, 1993, s. 31 – 37 13 KOLÁŘOVÁ, I. O některých funkcích slov tak, takže v mluvených projevech. In Český jazyk a literatura 46, 1995 – 1996, s. 167 – 165

15

označeno výrazem prvním. Korektura je jev, kdy druhý výraz označuje jinou, referenčně odlišnou, skutečnost než výraz první.14

1.2 Mluvený projev žáků Výše zmíněné rysy mluvenosti se pochopitelně vyskytují i v mluveném projevu žáků. Při zkoumání této oblasti mluvených projevů je však nutno přihlížet ještě k dalším skutečnostem. Nedostatky v mluvě bývají často způsobeny malou formulační a stylizační zkušeností žáků, nervozita (například tréma před vyučující/m), či přílišné soustředění na obsahovou stránku sdělení. Při posuzování mluveného projevu žáků se doporučuje přistupovat k hodnocení s ohledem na věk mluvčího a jeho stylizační zkušenosti. Neměly by se také opomínat individuální rozdíly mezi jednotlivci. Učitelův postoj by neměl být negativní, ale spíše povzbuzující.

1.2.1 Teoretické poznatky Při výzkumu úrovně mluvených projevů u žáků základních škol je nutno stanovit kritéria hodnocení. Hodnotit můžeme například výslovnost, spisovnost, schopnost srozumitelně se vyjadřovat, schopnost uspořádat sdělované myšlenky a schopnost posoudit úroveň formulačních schopností. Tato kritéria byla použita při výzkumu úrovně mluvených projevů u žáků prvního stupně základních škol, tedy u dětí ve věku 7 – 11 let. Bylo objeveno, že nejčastějšími rušivými momenty v mluveném projevu dětí bylo nefunkční opakování slov (viz. níže), časté pauzy a opravy vyjádření. Při spojování vět či syntaktických celků žáci nejčastěji užívali spojku a (a to převážně ve funkci navazovací), dále pak, eventuálně potom, anebo byly jednotlivé syntaktické celky spojovány asyndeticky. Tento jev lze chápat tak, že děti si u jednotlivých událostí uvědomují především časovou posloupnost a zřejmě cítí potřebu neustále ji zdůrazňovat. Slova a, to, pak/potom mohou v projevu získat platnost tzv. slov pomocných, „opěrných“(někdy se užívá také označení slova výplňková).15 K nefunkčnímu opakování výrazů dochází v mluveném projevu především tehdy, když se žák znenadání rozhodne doplnit hlavní linii sdělení o další obsahový prvek. Svůj projev přeruší náhle, doplní obsahový prvek, poté zopakuje poslední 14

MÜLLEROVÁ, O.Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Praha: Academia, 1994 KOLÁŘOVÁ, I. Rozvíjení mluveného vyjadřování žáků. Komenský 123, 1998 – 1999, s. 66 – 67, viz též KOLÁŘOVÁ, I. K mluvenému projevu žáků. Komenský, roč. 121, 1996 – 1997, s. 146 – 148

15

16

plnovýznamové slovo, které doplňující informaci předcházelo a na toto slovo pak naváže další promluvou. Např. Našli… v lese našli opuštěnou chaloupku. Poslední doplnění může být jednoslovné, ale může mít i rozsah věty. Tento typ opakování patří do obsahové kompozice. V tomto typu opakování jde většinou o doplnění obsahové linie dalším obsahovým prvkem, který ovšem zpravidla nemá zásadní důležitost. K druhému typu opakování dochází tehdy, když žák ztratí přehled o syntaktické výstavbě nebo lexikálním obsazení věty, kterou právě říká – ztrácí perspektivu věty. Svůj projev přeruší náhle, zařadí krátkou, avšak přece jen dosti nápadnou pauzu; znovu uvede poslední slovo, které právě řekl,; na toto opakované slovo pak navazuje pokračování promluvy. Např. Mezi zvířátky je – je mír. Patří sem i doklad: Jednou večer, když byl – když venku hodně pršelo… Tento typ opakování patří do obsahové stylizace. V žákovské mluvě je možno pozorovat, kdy žák váhá při výběru jazykových prostředků (např. Jana se ho začala ptá – začala vyptávat,… Jarda se dal do řva – do breku…). Tento jev je dokladem působení tlaku slohové normy. Je zde patrné, že se žák snaží zhostit se úkolu co nejlépe, a to jak po stránce obsahové, tak po stylizační.16 Výzkum úrovně mluvených projevů svých žáků provedla také K. Rysová. Zaměřila se na úroveň mluveného projevu z hlediska aktivního spisovného jazyka. Zdůrazňuje potřebu zdokonalovat kulturu vyjadřování žáků, tvrdí, že o toto by měl dbát každý učitel, nikoli jen češtináři. Podle jejího názoru žák při mluvení ve vyučování často odpovídá na učitelovy otázky pouze jedním či dvěma slovy a souvislý projev se více realizuje spíše při ústním zkoušení. Dále tvrdí, že od šestého ročníku témat určených převážně k mluvenému projevu v osnovách slohu ubývá. Pro žáky je často obtížnější plnit slohový úkol ústně než písemně. Buď se žák soustředí na obsah a nedbá na formu, nebo naopak obsah zestruční na minimum. Největší problémy měli podle Rysové žáci s udržením větné perspektivy a v oblasti mimojazykových prostředků (intonace, tempo řeči, gestikulace). určité potíže měli žáci také s kompozicí, jejich projevy obsahovaly příliš mnoho ukazovacích zájmen, hrdelních zvuků (hezitačních), často se vyskytovaly i různé odchylky od kodifikace (např. ty slova se neopakovaly). Naproti tomu bylo pro žáky poměrně jednoduché volit vhodnou délku vět a signalizovat jejich začátek a konec a vyvarovat se 16

HUBÁČEK, J. Nefunkční opakování slov v jazykovém projevu žáků. Komenský 123, 1998 – 1999, s. 68 – 69

17

častého užívání spojky a. Žáci hovořili převážně spisovně, místy se vyskytla i hyperkorektnost. Některé problémy v mluveném projevu žáků byly zřejmě způsobeny i obtížným tématem. Při hodnocení mluvených projevů by se tedy měla brát v potaz i adekvátnost zadávaného tématu mluvního cvičení.17 Rozdílný názor na mluvený projev žáků má J. Svobodová, která ve svém příspěvku Mluvnost a psanost z hlediska školní výuky ve sborníku K diferenciaci současného mluveného jazyka kritizuje přehnanou důslednost při posuzování užívání spisovného jazyka v mluveném projevu žáků. Zdůrazňuje zde malý zájem o živou, mluvenou komunikaci. Snaha o použití spisovného jazyka žáka při komunikaci brzdí a může vést až ke křečovité snaze „neudělat chybu“, neklesnout k zakázané nespisovnosti., a to i za cenu užívání psanostních rysů v mluvených textech. Svobodová doporučuje rozumně rozlišovat hranice mezi normami psanosti a běžnou mluvností na škále spontánnost – oficiálnost. V tomto příspěvku J. Svobodová také poukazuje na některé možné chyby v řeči učitele. Řadí sem stereotypně využívané vyloženě školské mluvenostní konstrukce, tedy konstrukce s uvolněnou vnitřní stavbou, s rysem slovosledné volnosti, inklinování k subjektivnímu slovosledu, sklon k aditivnosti, vysoký počet retifikací a dvojího vyjádření, tendence užívat v replikách kusé eliptické a neukončené výpovědi. Systematické sledování pravé podoby mluvené češtiny, jak zaznívá ve škole z úst učitelů, může vést k velmi podnětným zjištěním obecného rázu a může usnadnit překvalifikování žebříčku hodnot při výuce mateřštiny, kde zatím zbytečně vysoko dominují psanost a spisovnost.18

1.2.2 Názory vyučujících na mluvený projev žáků Na stejné škole, kde byly mluvené projevy zaznamenávány, byla provedena také dotazníková anketa týkající se názorů na úroveň žákovské mluvy. Dotazníky byly distribuovány mezi učiteli druhého stupně. Z celkového počtu dvanácti vyučujících odpovědělo devět. Z toho osm žen a jeden muž. Tyto dotazníky nelze považovat za dostatečně reprezentativní vzorek celkového názoru učitelů na mluvení žáků. Jde pouze 17

RYSOVÁ, K. K úrovni mluveného projevu žáků ZŠ. Český jazyk a literatura 50, 1999 – 2000, s. 27 – 32

18

SVOBODOVÁ, J. Mluvnost a psanost z hlediska školní výuky In K diferenciaci současného mluveného jazyka. Ostrava: FF OU, 1995, s. 208

18

o náhled na posuzování mluvení na jedné škole. Dotazník také sloužil jako doplněk při pozorování různých rysů mluvených projevů žáků této školy. Vyhodnocení dotazníků bylo provedeno jako srovnání náhledů pěti vyučujících s aprobací na přírodovědné předměty (matematika, chemie, fyzika, přírodopis) a 4 vyučujících s aprobací na předměty humanitní (český jazyk, cizí jazyk, dějepis, občanská výchova). Příležitost mluvit ve vyučování mají žáci v humanitních předmětech při ústním zkoušení, práci ve dvojicích a ve skupině, při odpovídání na otázku vyučujícího. Dále při prezentaci projektů, mluvních cvičeních, dialozích a diskusích při řešení problému nebo zadaného úkolu. V přírodopisných předmětech mají žáci k mluvení příležitostí o něco méně, ne však málo. Z dalších příležitostí k mluvení ve vyučovací hodině jsou kromě společného řešení problémových úloh uvedeny ještě besedy nad určitým tématem. Většina vyučujících humanitních předmětů považuje projevy žáků spíše za spisovné. Naopak u vyučujících předmětů přírodovědných se větší počet domnívá, že žáci mluví spíše nespisovně (Poslední dobou je mluvený projev velmi špatný, myslím si, že i vlivem médií až hrubý.). Při hodnocení mluvených projevů posuzují učitelé humanitních předmětů častěji jazykovou správnost projevu, učitelé předmětů přírodovědných se zaměřují spíše na správnost obsahovou. Kritérii hodnocení mluvených projevů žáků:


obsahová správnost, kvalita výkladu, projev




fakta, výstižnost, ucelené podání, obsah




tvořivost, originální obsah, fantazie a kreativita v mluveném projevu (mluvený komentář dotváří známku z výtvarné činnosti)




obsahová a věcná správnost, schopnost logických aplikací poznatků




obsahová i jazyková správnost




schopnost vyjádřit myšlenku, schopnost souvislého projevu, schopnost spisovného projevu




obsah, formulace myšlenek, plynulost, způsob vystupování, gramatická i syntaktická správnost




cizí jazyk - schopnost vyjádřit myšlenku i jednoduchým způsobem, kreativita, rychlost reakce, mluvnická správnost




v JA plynulost, gramatika, věcná správnost, pohotovost

19

Poslední otázka dotazníku byla směřována na zjišťování nejčastěji opakovaných výplňkových slov. Vyučující si povšimli, že nejčastěji se kromě slov tak / takže, vlastně a třeba nabízených v dotazníku vyskytují v mluvených projevech žáků ještě slova prostě, ukazovací zájmena, spojka a a časté jsou také různé hezitační zvuky. Originály vyplněných dotazníku jsou připojeny jako příloha této práce.

20

2. Transkripce Nahrávky mluveného projevu byly zaznamenávány převážně v průběhu pedagogické praxe na základní škole v malém městě na Zlínsku. Praxe probíhala od 11. 9. do 6. 10. 2007, nahrávky byly pořizovány v hodinách českého jazyka, a to nejčastěji slohu v osmých třídách (celkem 16 hodin) a slohu v devátých třídách (2 hodiny). Dále pak bylo zaznamenáno několik ukázek zkoušení z hodiny dějepisu (opět se jedná o osmé třídy). Ve všech těchto případech žáci věděli, že jsou nahráváni. Tyto nahrávky jsou tříděny do kapitol podle ročníků, v kapitole mluvený projev žáků osmých tříd jsou jednotlivé záznamy navíc tříděny podle tématu. Následuje kapitola mluvený projev žáků devátých tříd. V poslední kapitole Mluvený projev žáků mimo školní vyučování jsou zařazeny tři nahrávky, o jejichž pořizování mluvčí nevěděli. Jedná se o nahrávku pořízenou na adaptačním kurzu žáků šesté třídy, nahrávku z víkendové akce pro žáky devátých tříd, a dialog dvou žáků o přestávce na chodbě. Nahrávky zachycují i šum ve třídě, hlasy spolužáků, případně reakce na mluvený projev, jako například (smích), krátké odpovědi, komentáře. Sám mluvčí často na své spolužáky reaguje, někdy se nechá rozesmát, reaguje gesty, někdy posluchače osloví. Při přepisu, třídění a klasifikaci mluvených projevů byla využívána kniha Olgy Müllerové, Mluvená čeština v autentických textech.

1.3 Postup při pořizování transkriptů Transkript je ochuzen o mimojazykové a parajazykové prostředky a neverbální složku (gesta, mimika, vzhled...) zvukový průběh nelze zaznamenat v úplnosti (nelze zachytit například důležité odstíny a zabarvení hlasu). V přepisu je pro některé mimojazykové jevy použito několik speciálních značek, které pomohou čtenáři s orientací v textu, kde nejsou vždy jednoznačné hranice mezi větnými konstrukcemi. Tyto nejasnosti v syntaktické výstavbě jsou odstraňovány právě zvukovými prostředky, z nichž je zde zaznamenáváno toto: Intonační průběh, stoupavý nebo klesavý, je označen šipkami (↑↓) na konci syntaktického celku, či za slovy s výraznějšími intonačními odchylkami. Intonační průběh textu tedy není zachycen v úplnosti, dále nejsou brány v potaz výškové 21

intervaly. Většinou jsou šipky umístěny tam, kde signalizují určitý předěl (konec věty či syntaktického celku). Čtenář tedy lépe pozná, kde mluvčí stoupá a kde klesá hlasem. Pauzy (označené ■) orientují čtenáře v textu. Pomáhají nastínění časového průběhu, plynutí, tempa. Jsou zde zaznamenávány všechny slyšitelné pauzy bez měření délky. Výrazně delší pauza je signalizována dvěma značkami, dlouhá pauza či odmlčení je označeno třemi značkami. Pauzy mají členicí syntaktickou funkci,často, ne však pravidelně se vyskytují v místech intonačních předělů, ale přibírají i další významy (například při zkoušení z dějepisu slouží pauzy k získání času při rozmýšlení se nad tématem). Zdůraznění je označeno velkými písmeny (XY). Vlastní jména a názvy jsou tedy v textu psány malými písmeny. Mluvčí zdůrazňuje buď jednu slabiku slova nebo vysloví celé slovo, eventuálně slovní spojení, důrazně a silnějším hlasem. Celkový tón hlasu ve zdůrazňovaných slovech může napovídat některé modální či emocionální odstíny hlasu. Protažení výslovnosti je označeno dvojtečkou umístěnou za samohláskou. Zde se vyskytuje nejčastěji jako projev hezitace. Žáci protažením samohlásky vyplňují pauzy v promluvě, a tím se snaží získat pro sebe čas na přemýšlení, o čem mluvit dál. Otázková platnost, označená ☺, je signalizována tázací intonací, tázacími slovy nebo je pouze zřetelná z celkového významu textu. Hezitační zvuk je označen @. Mluvčí ho vyslovuje buď mezi dvěma slovy, kde má vlastně , stejně jako prodloužení samohlásky, platnost zaplněné pauzy, nebo se tento zvuk různě s pauzou kombinuje. Tento zvuk může být ve výslovnosti protažen podobně jako u koncové samohlásky. Při kumulaci značek se zachovává pořadí tak, že na prvním místě je označení pro otázku, za ním šipka označující intonační průběh a nakonec značka pro pauzu. Okolnosti, jako například nižší dostupnost kvalitní nahrávací techniky, ale i různé ruchy při nahrávání, vedly způsobily nižší kvalitu pořizovaných nahrávek. V textu se tedy mohou vyskytovat slova či větší úseky textu, které i přes opakovaný poslech nebyly zcela srozumitelné. Nesrozumitelná slova či úseky textu jsou označena podtržítkem umístěným v prázdné části textu. Pokud se promluvy účastní více mluvčích, začíná replika každého z nich na zvláštním řádku, je odsazena odstavcem. Promluvy jednotlivých mluvčích jsou ještě pro přehlednost označeny písmeny. Na začátek každého nového úseku záznamů mluvených projevů jsou zařazeny vysvětlivky pro usnadnění orientace v jednotlivých promluvách. 22

V transkriptu se vyskytují také případy, kdy si jednotliví mluvčí „skáčou do řeči“ (jeden z partnerů reaguje na repliku dříve, než ji druhý vysloví). Toto je, stejně jako okamžité až překotné navázání na repliku partnera, označeno znaménkem = umístěným na začátku odstavce, pokračování promluvy prvního mluvčího je pak dokončeno v odstavci dalším. Jevy, které nejsou patrné z pouhého zápisu verbální složky řeči ani ze značek znázorňujících zvukový průběh, jsou popisovány komentáři psanými menším písmem a umístěnými do závorek z a slovem či syntaktickým celkem, který provázejí. Mezi tyto komentáře se zde nejčastěji objevuje smích, který do značné míry ovlivňuje zvukovou podobu promluvy. Je-li komentář umístěn na zvláštní řádek má funkci samostatné repliky. Aby byly texty čitelnější nejsou zaznamenávány pomocí fonetické transkripce, která poněkud ztěžuje vnímání textu, ale běžným pravopisem. Tento ustálený způsob je však nutno poněkud modifikovat:


nespisovné varianty slov (tož,tadyma... ) jsou samozřejmě ponechány




v některých výrazných případech jsou ponechány i výslovnostně pozměněné podoby slov (sednácet štyrycet, kvantita samohlásek ve slovech jako nevim, řikám...).




vlastní jména a názvy nejsou psány s velkými písmeny, jelikož tato byla použita pro znázornění zdůraznění slabik či slov

Řešení sporných přepisů byla hledána případ od případu, většinou se pohybovala mezi původním pravopisem a zaznamenanou výslovností, aby bylo možno identifikovat výraz.19 Při vyhodnocování mluvených projevů byla použita tato kritéria: celkový průběh (plynulost, rychlost), správné užití spisovné češtiny (spisovnost/nespisovnost), schopnost srozumitelně formulovat myšlenky, logická návaznost textu. Dále bylo zjišťováno zastoupení rysů mluvenosti a konkrétních syntaktických chyb (např. časté opakování slov, opravy, slovosledné nesrovnalosti, výskyt pomocných a výplňkových slov). Komentáře k mluveným projevům jsou zařazeny vždy na konec tematického celku, pouze v oddíle Mluvní cvičení na témata zvolená žáky je každý projev komentován zvlášť, jelikož komunikační situace zde byla pro žáky nejpřirozenější.

19

HOFFMANNOVÁ, J. – SCHNEIDEROVÁ, E. – MÜLLEROVÁ, O. Mluvená čeština v autentických textech. Praha: H + H, 1992

23

Seznam značek používaných v transkriptech ■

pauza

↓

klesnutí melodie

↑

stoupnutí melodie

☺

otázka

:

prodloužení samohlásky

@

hezitační zvuk

___

nesrozumitelné nebo nejasné slovo či úsek textu

XY

velká písmena značí zdůraznění slabiky nebo slova

=

okamžité až překotné navázání na repliku partnera

24

1.4 MLUVENÝ PROJEV žáků osmých tříd Mluvené projevy z této kapitoly byly pořizovány v úvodních hodinách pedagogické praxe. Šlo tedy o náslechové hodiny v osmých třídách. Mluvený projev byl do učiva zakomponován jako opakování z minulých ročníků. Pro zopakování jednotlivých slohových útvarů zvolila vyučující mluvní cvičení. Žáci měli za úkol vylosovat si jeden slohový útvar (vypravování zpráva, charakteristika, popis), rámcovým tématem byly „prázdniny“. Vyučující úmyslně zvolila obecné téma, aby žáci měli dostatek prostoru pro výběr dílčích témat tak, aby odpovídala jejich vylosovanému slohovému útvaru. Dalším způsobem realizace mluvních cvičení pak byly mluvené projevy, které neomezoval slohový útvar. Úkolem žáků bylo pouze vybrat si jedno z pěti třídou zvolených témat a mluvit o něm jakýmkoli způsobem. Délka projevu byla žákům určena, šlo o jednu minutu. V průběhu pořizování záznamu se kromě mluvčích střídali také žáci, kteří měřili čas.20 Dále byla určena tzv. „porota“, v níž zasedali vylosovaní žáci, kteří měli za úkol všímat si specifických projevů mluvčí/ho při jeho/jejím výstupu. Porota pak měla pravomoc ovlivnit známku za výstup, pokud výrazně nesouhlasila s hodnocením vyučující. Zbylí žáci tvořili „publikum“, které výstupu přihlíželo, zasahovalo do diskusí o hodnocení mluvčí/ho, či se promluv později přímo účastnilo.21 Před začátkem nahrávání bylo žákům vysvětleno několik základních pouček z rétoriky. Během hodin mluveného projevu pak sami objevovali a navrhovali další. Na konci pedagogické praxe bylo za spolupráce žáků provedeno shrnutí, které pak bylo použito jako zápis do sešitů. Mluvený projev se tedy stal přímo probíranou látkou. O tom, že budou nahráváni, žáci věděli. Nejprve jim byla přítomnost magnetofonu vysvětlena jako možnost poskytnutí zpětné vazby, po dokončení promluvy si mohli poslechnout sami sebe. Na konci pedagogické praxe se žáci dověděli i o tom, že nahrávka bude použita jako podklad pro diplomovou práci.

20

Na konci většiny projevů je zřetelně slyšet ukončení slovem minuta nebo stop. Při postupném zjišťování a osvojování základních pouček z rétoriky, mluvčí zjišťovali, jak publikum zaujmout, oslovit či ovlivňovat. 21

25

Způsob, jakým se připravit na mluvený projev byl ponechán na žácích. Možnosti přípravy byly se žáky pouze prodiskutovány v úvodní hodině mluveného projevu. Většinou příprava u žáků proběhla jen formou „rozmyšlení si, o čem mluvit“, jen několik žáků se připravovalo pečlivěji, například s pomocí poznámek, či základní osnovy. Ukázalo se však, že užívání poznámek při vlastním projevu žáky spíše znervózňovalo. Měli strach, že se musí držet přesně připraveného vzoru a při mluvení se častěji ztráceli. Mluvený projev žáků byl hodnocen. Hodnocení probíhalo formou diskuse s celou třídou, přičemž kritéria hodnocení byla probírána před začátkem vlastního zkoušení. Konečnou známku pak určila vyučující se souhlasem poroty. Záznamy byly pořizovány ve dvou osmých třídách, při přepisování však nebyl brán zřetel na to, o kterou z obou tříd se jedná.

1.4.1 Mluvní cvičení na jedno téma se zadanými slohovými útvary ročník: 8. věk žáků: 13 – 14 let téma: Prázdniny slohové útvary: popis, charakteristika, zpráva, vyprávění

Nahrávky jsou zaznamenávány tak, jak šly po sobě. První z mluvených projevů byly tedy zaznamenány v úvodních hodinách, další v následujících. V prvních, ať už připravených či nepřipravených projevech, je tedy zřejmá jistá nervozita žáků. Z tohoto způsobu záznamu lze tedy sledovat, jak postupně nervozita opadala a žáci si na přítomnost magnetofonu zvykali tak, až jím jejich promluvy téměř ovlivněny nebyly. Téma mluveného projevu je souhrnné – prázdniny, další potřebné informace o projevu (připravený /nepřipravený, určený slohový útvar) jsou nadepsány nad každým projevem zvlášť. Projevy nejsou tříděny podle slohového útvaru, neboť pro některé žáky bylo obtížné daný slohový postup dodržet. Vyvolávání žáků probíhalo na základě náhodného výběru. Nejdřív si každý žák vybral jednu barvu, poté byly barvy postupně losovány. Žák, kterému vylosovaná barva patřila pak byl vyvolán.

26

Vysvětlivky: M – mluvčí T – třída (více žáků zároveň) S – jeden ze spolužáků U – učitelka

1. nepřipravený; charakteristika M:

jednou o prázdninách jsem šla: po ulici↑ a potkala jsem moji kamarádku

eriku↓ erika je: hodná kamarádka↑ která je:zábavná↓ ■ @ ■ @ má hnědé: vlasy: z s melírem↑ a: která nikdy nezkazí náladu náladu↓ T:

(smích)

S:

stop

M:

(smích)

2. připravený; popis M:

charakteristika mojeho popisu zapadá do k přesnému líčení třeba nějaké

ČINnosti↓ ■ no teď už budu mluvit tak↓ ■ T:

(smích)

M.

o v jede v jeden všední den↑ jsem si řekl↑ že si o prázdninách nachystám

lahodný prázdninový puding↓ k jeho přípravě jsem si musel pořídit práškový puding↑ dvě až tři polévkové lžíce krystal cukru↑ ■ @ půl litru mléka↑ hrnec↑ ■ pár ■ čerstvých ■ jahod natrhaných z babičiny zahrádky↓ tak jako první jsem ■ do hrnce nasypal práškový puding↑ přidal dvě až tři polévkové lžíce krystal cukru↑ ■ a zalil půl litrem mléka↓ poté jsem postavil hrnec↑ ■ na plotynku a promíchal↓ když jsem rozpálil plotýnku↑ musel jsem za stálého míchání ■ čekat dvě až tři minuty↑ než puding zhustl↓ když puding zhustl↑ S:

stop

T:

(smích)

3. nepřipravený; charakteristika U:

je to charakteristika☺ (přikývnutí) tak můžeš začít___

M:

jednou o prázdninách jsem stanovala s mou kámoškou↑ s mojí

kamarádkou @ u babičky na dvoře↑ (smích) @ ■ ■ ■

27

4. připravený; zpráva M.

můj slohový útvar je @ něco budu sdělovat↑ ■ ■ tak o prázdninách se:

stává mnoho zajímavých věcí a velkých akcí↓ @ jedna z nich byla: bylo mistrovství světa ve fotbale↑ které se uskutečnilo od devátého června do devátého července↑ ■ @ na tomto mistrovství světa se zúčastnilo ■ mnoho hráčů světa a týmů↑ přesně těch týmů bylo 32↑ ■ @ další lidé které na této akci spolupracovali byli novináři televize různé rozhlasové stanice a: taky: ■ společnost fifa↓ ■ takže @ ■ finále tohoto mistrovství se uskutečnilo devátého července ve dvacet hodin večer↑ @ ■ @ toto finále sehrály francie↑ ___ S:

stop

5. nepřipravený; charakteristika M:

charakteristika je @ popis @ jak ■ vnější↑ tak ■ vnitřní ■ popis osoby↓

■ ■ na ■ o prázdninách jsem byl na karolínce↑ a tam bylo STRAŠNĚ moc DĚTÍ↓ ale dva z toho vyčnívali↓ jeden @ říkali jsme jim ajáni↓■ jeden byl ■ no no všichni byli malí↑ ■ jeden měl pankáče na hlavě druhý byl blond↑ ■ @ jeden byl takový že ma ■ dělal machra↑ ale přitom sotva se něco stalo tak se okamžitě rozbulel↓

6. připravený; vyprávění M:

jednou o prázdninách byl krásný slunečný den↑ a napadlo mě↑ ■ že

s mým nejlepším kamarádem jindrou čeleďou↑ si postavíme STAN↓ první jsme se museli zeptat našich rodičů ■ jestli nám to dovolí↓ tak @ ■ no dovolili nám to↑ ■ a: ■ museli jsme vybrat místo kde stan postavíme↓ napadlo nás že ho postavíme ■ ve výběhách↓ a ■ a: ■ postavili jsme STAN↑ a: udělali jsme si OHEŇ↓ opékali jsme špekáčky pak jsme je snědli ■ a pak už bylo ■ byla TMA↑ ■ tak jsme ■ šli ■ SPÁT↓ ■ najednou jsme se ale probudili protože něco dělalo ■ RÁmus↓ tak jsme vylezli ze stanu↑ ■ S:

stop

7. nepřipravený; popis M:

jednou jsem byla: @ s kamarádkou u babičky↑ ■ a když jsme dojely tak

@ jsme si připravovaly co budeme dělat @ na druhý den↓ ■ @ šly jsme do hřebčína↑ za mojim koníkem↑ ■ a tam jsme @ si domlouvaly jako @ kdo bude první jezdit↓ ■ tak jsme ho první osedlaly↑ vyhřebelcovaly a ■ ■ 28

S:

minuta

8. připravený; vyprávění M:

jednoho: pěkného dne ■ jsme se: s rodičema rozhodli ■ že bysme jeli:

NA DOVOlenou↓ tak jsme jeli na rusavu↑ ■ a tam jsem potkal KAMARÁDku↓ ■ @ koupali jsme se v bazéně bavili jsme se: ■ jak bylo o prázdninách co co jsme dělali: jak se nám to líbilo: ■ a: domluvili ■ a shodli jsme se na stejné ■ na stejné ■ otázce↑ že by ty prázdniny mohly být DELší↓ tak ■ potom ■ jsem ■ jsme jeli zase zpátky NA CHATU↑ kde jsme hráli kulečník ping pong ■ a taky jsme opékali špekáčky ■ jedli jsme je ■ popíjeli jsme s rodičema u ohně↑ ■ potom k nám přijela návštěva↑ ■ se dvouma malýma dětma↑ ■ s něma jsme si také povídali↑ hráli jsme si různé hry stolní↑ ■ ■ @: pak jsme šli spát dívali ■ no pak jsme se šli dívat na televizi↑ ■ a pak jsme šli spát↓ potom jsme se zas probudili↑ a už mám konec↓

9. připravený; vyprávění M:

@ takže↓ hned ■ o prázdninách↑ kdy bylo hned prvního června↑ ■ tak

jsme vyrazili na slovensko NA DOVOlenou↓ ■ jeli jsme do PODHÁJSKÉ k jedné RODIně↓ ■ @ hned jak jsme přijeli a vybalili si věci↑ ■ @ tak jsme: šli: na koupaliště ■ no: ■ no to: ■ kouzlo mrtvého MOŘE se to menovalo↓ ■ @ tam jsme: ■ chodili kaž každý den↑ a: ■ ____ poobědvali a vrátili se domů až VEČER↓ jednoho dne: ale tam ■ začalo pršet↓ tak jsme nevěděli ■ jestli tam máme zůstat↑ a nebo: ■ jít zase zpátky k té rodině↓ tak ■ chvílu jsme tam byli↑ ale pak ■ vidě ■ vypadalo to že nepřestane pršet↑ ■ a tak jsme ■ šly já s mamkou dom↓ do toho BAráku↓ @ je hned jak jsme došli: ↑ tak už pršet PŘEstalo↓ ■ @ takže: ale už jsme se zpátky nevrátilo protož ■ nevrátily↑ protože za hodinu tam zase ZAvírali↓ ■ takže tak šly ZASE další dny a: ■ S:

minuta

10. nepřipravený; popis M:

jednoho krá krásného dne↑ jsem jela k tetě do: rakouska↑ @ na: týden↓ ■

no ■ jak jsem tam dojela↑ tak ___ vybalila věci↑ a jeli jsme hned do: vídně↓ tam cosi bylo↓ nevim už co↓ pak jsme ■ pak jsme jeli: ■ pak jsme se jeli jeli podívat k tetě na: slovensko ■ do: bratislavy ■ ■ tam jsem jela ■ tam jsem jela se sestřenkama @ do bazénu↑ ■ pak jsem se vrátila do rakouska↑ ■ ■ tam jsem byla: celé dny u počítaču↑ ■ pak jsem jela dom↑ ■ a už nevim co mám _______↓ 29

Na začátku mluvního cvičení měli žáci za úkol svůj slohový útvar představit spolužákům. Téměř všichni s tímto však měli potíže. Buď nezačali mluvit vůbec, nebo začali, ale bez představování slohového útvaru. Několik žáků se o úvod alespoň pokusilo (můj slohový útvar je @ něco budu sdělovat↑). Přestože teoretickou část svého projevu žáci příliš nezvládli, jejich projevy zpravidla danému útvaru odpovídaly. Pouze vypravování chvílemi sklouzávala k popisu. Téměř všichni žáci si pro začátek „praktické“ části projevu vybrali formulaci jednou o prázdninách, jednou, jednoho dne, apod. Tímto způsobem většinou žáci také uváděli téma prázdniny do svého projevu. Dalším velmi častým jevem bylo užívání jak...tak, popř. když...tak jako prostředku návaznosti. Slovo tak se zde často vyskytuje i v uzavírací platnosti. Mluvené projevy v této kapitole jsou převážně spisovné.

Charakteristika mluvené projevy: 1, 3, 5 Dvě charakteristiky jsou nepřipravené a jedna připravená. Mluví dvě dívky (nepřipravený projev) a jeden chlapec (připravený). První dívka začala mluvit, ale potom se na jejím projevu podepsala zřejmě nervozita (šlo o úplně první z projevů nahrávaný v úvodní hodině). Druhá dívka měla potíže se začátkem projevu, mlčela, dokud její projev neuvedla učitelka. Oba nepřipravené projevy skončily dlouho před limitem, a to ne uzavírající větou, ale dlouhým odmlčením. Třetí mluvený projev lze hodnotit jako projev plynulý, chlapec také mluví přiměřenou rychlostí a srozumitelně. Jednotlivé syntaktické celky jsou oddělovány poklesem hlasu. Mezi nejčastější syntaktické chyby v těchto projevech patřilo nefunkční opakování slov (jeden @ říkali jsme jim ajáni↓■ jeden byl jeden byl). Jde o variantu, kdy mluvčí začne větu, najednou doplní další informaci, zopakuje poslední slovo, které bylo řečeno před přidáním informace a pokračuje v původním sdělení. Hojně se vyskytovaly také opravy (s mou kámoškou↑ s mojí kamarádkou; jeden byl ■ no no všichni byli malí↑ ■ jeden měl), a potíže s udržením větné perspektivy (erika je: hodná kamarádka↑ která je:zábavná↓ ■ @ ■ @ má hnědé: vlasy: z s melírem↑ a: která nikdy nezkazí náladu náladu↓). Ve všech projevech je patrná snaha mluvit spisovně. Se zadaným slohovým útvarem se žáci vypořádali poměrně dobře, dokonce i v neukončených projevech se objevují náznaky, že půjde o charakteristiku (erika je: hodná kamarádka↑ která je:zábavná↓ ■ @ ■ @ má hnědé: vlasy: z s melírem↑ a: která

30

nikdy nezkazí náladu náladu↓), v druhém neukončeném projevu je alespoň naznačeno, že se bude mluvit o kamarádce.

Popis mluvené projevy: 2, 7, 10 Mluvčími jsou opět dvě dívky (7,10) a jeden chlapec (2). Chlapcův projev je připravený, projevy dívek nepřipravené. Všichni žáci si zvolili popis děje, resp. popis pracovního postupu. Opět lze konstatovat, že i když měli žáci problémy s představením svého slohového útvaru, teoretickou částí (charakteristika mojeho popisu zapadá do k přesnému líčení třeba nějaké ČINnosti↓ ■ ), praktickou část zvládli. Připravený projev je velmi plynulý, syntaktické celky jsou oddělovány poklesnutím hlasu i pauzami. Žák neměl problémy ani s navazováním vět (jako první, poté, když jsem). Tento projev také neobsahuje ani příliš mnoho hezitací. Jako výplňkového slova bylo pouze dvakrát použito slova tak, a to v platnosti uzavírací (no teď už budu mluvit tak↓). Tento projev ovšem nebyl dokončen, ukončení bylo provedeno pouze signálem od spolužáka, na vyzvání, aby svůj projev dokončil, žák už nereagoval. Zbylé dva projevy jsou nepřipravené. První, i přes dobrý začátek, byl dokončen dříve, než minuta uplynula. Žákyně začala popisovat postup připravování koně na vyjížďku, pak se ale zarazila a nevěděla, jak pokračovat. Toto její projev narušilo natolik, že celý zbývající čas promlčela. Druhá žákyně sice mluvila celou minutu, její projev byl ale pomalý a nesouvislý, místy až křečovitý.Ukončení proběhlo formou jakéhosi komentáře (■ a už nevim co mám _______↓). Informace o pobytu v Rakousku u tety jsou za sebou řazeny bez logické návaznosti. Obě žákyně také při navazování syntaktických celků až příliš často používaly konstrukci jak/když...tak (když jsme dojely tak @ jsme si připravovaly co budeme dělat; jak jsem tam dojela↑ tak ___ vybalila věci) Funkci navazovací má v těchto projevech také slovo tam (■ a tam jsme @ si domlouvaly; tam cosi bylo↓ nevim už co↓; tam jsem jela se sestřenkama). Za větší chybu lze považovat u druhého nepřipraveného projevu slovo pak použité jako navazovací spojovací výraz. Svědčí to o nízké formulační vyspělosti mluvčí.

Vyprávění mluvené projevy: 6, 8, 9

31

Ve všech případech jde o projevy připravené, i když příprava zřejmě probíhala jen formou rozmyšlení si tématu. Mluvčími jsou dva chlapci (6, 8) a jedna dívka (9). Přestože jsou tyto tři mluvené projevy nejobsáhlejší a nejplynulejší, bylo vypravování pro žáky jedním z nejobtížnějších slohových útvarů, neboť často sklouzávali k popisu. Ve dvou projevech (6, 9) je sice alespoň náznak záplety (najednou jsme se ale probudili protože něco dělalo ■ RÁmus↓; jednoho dne: ale tam ■ začalo pršet↓), v prvním projevu se však zápletka objevuje až na konci, a žák opět mluvení přerušuje, po signalizaci od spolužáka a svůj projev už nedokončuje. Ve druhém případě je zápletka pouze naznačena, mluvčí však pokračuje v popisu. Nejčastějšími syntaktickými rysy jsou opět nefunkční opakování slov (místo kde stan postavíme↓ napadlo nás že ho postavíme ■ ve výběhách↓ a ■ a: ■ postavili jsme STAN↑ a: udělali jsme si OHEŇ↓;, opravy (a: domluvili ■ a shodli jsme se na stejné ■; pak jsme šli spát dívali ■ no pak jsme se šli dívat na televizi↑), navazování větných celků je realizováno konstrukcí když / jak...tak. Mezi nejčastější výplňky patří slova no, tak, pak/potom (tak jsme vyrazili na slovensko NA DOVOlenou↓; tak jsme: šli: na koupaliště; potom ■ jsem ■ jsme jeli zase zpátky NA CHATU↑; potom k nám přijela návštěva↑) V oblasti navazování syntaktických celků je třeba poukázat ještě na jeden jev, který je nejčastější právě ve vypravování. Jde o navazování vět zvukovými prostředky. Žák na konci syntaktického celku neklesne hlasem, naopak se objevuje intonace stoupavá. Tímto žák zřejmě signalizuje, že hodlá ve větě pokračovat.

Zpráva mluvený projev: 4 Mezi zadanými slohovými útvary byla také zpráva. Vyvolán byl pouze jeden žák s tímto slohovým útvarem. Jeho mluvený projev je připravený, příprava byla zřejmě velmi propracovaná. Jde o jeden z mála projevů, kdy se žák alespoň pokusí svůj slohový útvar vést (můj slohový útvar je @ něco budu sdělovat↑). Při klasifikaci tohoto výstupu byla velmi oceněna stylistická správnost, žák bez problémů užívá jazykových prostředků daného slohového útvaru (např. přesné údaje, data: které se uskutečnilo od devátého června do devátého července↑; finále tohoto mistrovství se uskutečnilo devátého července ve dvacet hodin večer). Kladně byl projev hodnocen také z hlediska kompozice. Po smysluplném úvodu následuje postupné sdělování informací v logické návaznosti. Ukončení projevu sice neproběhlo, neboť žák opět skončil mluvit ihned po signálu od spolužáka, je ale zcela zřejmé, že mluvčí k logickému ukončení směřoval. 32

Žák mluví plynule a spisovně, pouze místy se vyskytují formulační obtíže (na tomto mistrovství světa se zúčastnilo; další lidé které na této akci spolupracovali). Hranice mezi syntaktickými celky jsou celkem dobře rozpoznatelné z použití pauz a poklesnutí hlasu. Spíše než nefunkční opakování slov, lze zaznamenat dvojí vyjádření, či zpřesnění (■ mnoho hráčů světa a týmů↑ přesně těch týmů bylo 32↑). Mezi nejčastěji opakovaná slova patří ukazovací zájmena (na tomto mistrovství světa; přesně těch týmů bylo 32; lidé které na této akci spolupracovali; ■ finále tohoto mistrovství...) Dalším výrazným jevem je použití slov tak / takže jako prostředků navazovacích (tak o prázdninách se: stává; takže @ ■ finále tohoto mistrovství se uskutečnilo)

1.4.2 Mluvní cvičení na témata zvolená žáky ročník: 8. věk žáků: 13 – 14 let témata: domov, film, kamarádství, přestávky, smrt, sny, svatba, škola, tabule

Další ukázky byly nahrávány v následujících hodinách. Tentokrát už žáci nedostali žádný zadaný slohový útvar, jejich úkolem bylo pouze minutu mluvit na vybrané téma. V předchozí hodině měli společně vymyslet pět témat, se kterými by souhlasila celá třída. Jednotliví mluvčí si pak mohli jedno z témat zvolit a mluvit o něm jakýmkoli způsobem. Později bylo také žákům řečeno, že mají možnost pomoct spolužákovi, který neví jak pokračovat, otázkami. Vyvolávání žáků probíhalo opět náhodně, tentokrát podle měsíců, kdy se žáci narodili. Záznamy jsou tříděny podle zvolených témat. Jelikož šlo převážně o hodiny z druhé poloviny pedagogické praxe, nebyl už mluvený projev žáků nervozitou z přítomnosti magnetofonu příliš ovlivněn. Všechny nahrávky byly zaznamenávány v odpoledním vyučování v hodinách slohu. Kromě šumu ve třídě jsou na nich zachyceny také zvuky a křik z venku.

Vysvětlivky: M – mluvčí T – třída (více žáků zároveň)

33

S (1) – jeden ze spolužáků (pokud do projevu zasahuje více jednotlivců, jejich promluvy jsou označeny číslem za S) U – učitelka •

domov

nepřipravený M:

no dům↓ dům je budova↑ ve které žije celá rodina↓ ■ @ někdo má

domov @ pod @ mostem↑ jiní mají @ dům ve vile↓ @ vila má @ je dům pro bohaté: ↑ kteří: mají všechno↑ co chci↓ chtějí↓ ■ @ má @ ve vile: je spousta věcí: které vši vy všichni doma určitě nemáte↓ ■ ■ domov ■ @ má: střechu ■ dv @ obvykle ■ @ jsou ■ S:

stop

Jde o první mluvený projev s tématem domov. Mluvčím je chlapec, který se na mluvení nepřipravoval. Jeho projev je sice plynulý, jednotlivé myšlenky na sebe navazují, mluví však velmi pomalu a často přemýšlí, co říci dál. Jeho projev obsahuje velké množství pauz a hezitací. Z projevu je patrná snaha vyjadřovat se spisovně. Svůj projev žák začíná uvedením tématu (no dům↓) provázeným poklesnutím hlasu. Navazuje zopakováním tématu a přidáváním dalších informací. Syntaktické celky jsou nejčastěji oddělovány intonací, převážně klesavou. Stoupavá intonace se objevuje v místech, kde by v případě psaného textu byla čárka (vila má @ je dům pro bohaté: ↑ kteří: mají všechno↑ co chci↓ chtějí↓). V projevu se také vyskytují opravy (mají všechno↑ co chci↓ chtějí↓) a nefunkční opakování slov, kde žák náhle přeruší svou výpověď, vloží novou informaci, zopakuje poslední slovo a pokračuje v již zmiňovaném (má @ ve vile: je spousta věcí: které vši vy všichni doma určitě nemáte↓ ■ ■ domov ■ @ má: střechu). Časté opakování slova má (mají) lze považovat za chybu spíše stylistickou. Tento mluvený projev je ukončen signálem spolužáka, že časový limit již uběhl, mluvčí svůj projev přerušuje a načatou myšlenku nedokončuje.

připravený M:

no tak domov ■ to bysme měli mět všichni↓ ■ měli bysme nějaký: v něm

mět vlastně pocit bezpečí a tak↓ ale nejsou jenom domovy■ kde žijí rodiny ale taky dětské domovy↑ ■ kde žijí děti bez rodičů ■ nebo s rodiči ale špatnými↓ ■ pak jsou taky domovy důchodců↑ tam zase žijí staří lidé ■ a: _______ a tam se třeba o ně už někdo 34

jinej stará↓ ■ @ domov může být různě vybaven↑ ■ @ ______ některé domovy jsou bohatější a některé jsou zase méně↑ ■ ■ no u nás ve třídě zatím domovy máme všeci↑ nemáme je nějaké špatné zas tak moc S:

stop

Mluvčím je chlapec, mluvený projev je připravený, i když příprava zřejmě neproběhla příliš pečlivě. Žák mluví celkem pomalu, ale projev není provázen zbytečnými hezitacemi či pauzami. Ty se vyskytují až ke konci projevu, kdy žák všechny připravené myšlenky zřejmě již vyčerpal, a nyní přemýšlí, jak pokračovat. Přestože žák používá mnoho nespisovných prvků (bysme měli mět, jinej, všeci), je zde patrná snaha o vyjadřování spisovné (s rodiči, tam zase žijí staří lidé). Při popisu žák užívá hodně přívlastkových konstrukcí (nejsou jenom domovy■ kde žijí rodiny ale taky dětské domovy↑ ■ kde žijí děti bez rodičů), které zde mohou být považovány za prostředek navazování. Dále jsou syntaktické celky spojovány asyndeticky (domov může být různě vybaven↑ ■ @ ______ některé domovy jsou bohatější a některé jsou zase méně↑ ■ ■ no u nás ve třídě zatím domovy máme všeci↑). V lexikálně syntaktické rovině tohoto projevu je také možno zaznamenat výplňkové slovo no, ve funkci navazovací. (no tak domov; no u nás ve třídě). Dalším častým jevem v této výpovědi je subjektivní slovosled (tam se třeba o ně už někdo jinej stará↓; nemáme je nějaké špatné zas tak moc). Projev je opět ukončen pouze signálem „stop“ od spolužáka.

připravený M:

tak domov↑ ■ to je uklízení↓ @ když utírám prach↑ prvně si musím

vysát↑ protože ■ kdybych si začala prvně utírat prach ■ tak ■ @ kdy kdybych si začala první vysávat↑ ■ tak ten prach se zvíří↑ ■ (smích) ■ můžu znovu↑☺ ■ takže ■ utírání prachu↓ ■ @ kdybych si první utřela prach↑ a potom začala vysávat↑ ■ prach se mi zvíří↑ a: zaprášily by se mi poličky↓ ■ takže si: první vysaju koberec↑ ■ potom si vyskládám z poliček @ věci↑ ■ začnu utírat↓ ■ nastříkám tam @ sprejem ■ pronto↑ S:

stop

Tento mluvený projev byl připravený. Mluvčí je dívka, která při mluvení používá poznámky. Neumí s nimi však příliš pracovat, ze strachu, že by celý četla z papíru, nahlíží do svých poznámek minimálně a často se ztrácí. Přestože je tedy projev 35

připravený, použití poznámek paradoxně způsobilo ještě větší zmatek ve výpovědi. Žákyně mluví poměrně plynule a spisovně. Syntaktické celky jsou zde oddělovány intonací a pauzami. Použitím slov tak/takže je v tomto projevu signalizován začátek nového myšlenkového celku.(tak domov↑ ■ to je uklízení↓; takže ■ utírání prachu↓), jednou je slovo takže použito i pro vyjádření důsledkového vztahu (zaprášily by se mi poličky↓ ■ takže si: první vysaju koberec) Prostředkem navazování vět je v tomto projevu konstrukce kdyby...tak (kdy kdybych si začala první vysávat↑ ■ tak ten prach se zvíří↑) a spojovací výraz potom (potom začala vysávat↑; potom si vyskládám z poliček @ věci↑). Vyskytují se tu i korektury (■ kdybych si začala prvně utírat prach ■ tak ■ @ kdy kdybych si začala první vysávat↑ ■) Ke konci projevu se pauzy prodlužují, neboť žákyně přemýšlí, jak pokračovat. Projev opět není ukončen, po uplynutí jedné minuty, žákyně jednoduše přestane mluvit.

nepřipravený M:

domov↓ domov je místo kde se máme cítit dobře a ne nějak ohroženě↓ @

S:

stop

■■■

Na tomto projevu se zřejmě podepsala značná nervozita vyvolané žákyně. Přestože výpověď začíná vcelku logicky, dívka se po první větě odmlčí a mlčet zůstává až do konce časového limitu. Lze zde tedy pouze pozorovat, uvedení prostým sdělením tématu a dvojí vyjádření, ve kterém je v druhé části upřesněn význam slovního spojení „cítit se dobře“ (se máme cítit dobře a ne nějak ohroženě↓). •

film

nepřipravený M:

film je moje nejoblíbenější @ umění↑ ■ a a nejradši ho sleduju v kině

protože je tam nejlepší ozvučení↑ ■ no o film se pokoušíme aj s kamarádama ■ DOMA↑ moc nám to nejde navíc se nám pokazila kamera takže už to nefunguje ■ musíme si nějakou pučit ■ @ nejradši mám asi tak válečné a akční filmy↑■ no a ty se taky pokoušíme natáčet ■ zatím se ještě nepovedl žádný↑ T:

(smích)

byly tam také drobné technické potíže s KAMEROU↓ nikdy to nechtěla dotočit↓ vždycky se pokazila tak v POLOVINĚ↓ ■ ■ příští týden 36

S:

stop

T:

(smích)

Téma film si pro svůj mluvený projev zvolil pouze jeden chlapec. Mluví plynule, vcelku srozumitelně a přiměřeným tempem. jeho projev je převážně spisovný. Vzhledem k tomu, že šlo o projev nepřipravený, je jeho úroveň velmi dobrá. Rušivým prvkem jeho projevu je ale zdůrazňování posledního slova syntaktického celku, provázené klesavou intonací (také drobné technické potíže s KAMEROU↓). Dalším rušivým momentem je stoupání intonace v místech, kde by se v případě psaného textu vyskytovala čárka (nejradši mám asi tak válečné a akční filmy↑■ no a ty se taky pokoušíme natáčet ■ zatím se ještě nepovedl žádný↑). Syntaktické celky jsou tedy oddělovány až příliš výrazně. (Místy projev připomíná zmechanizované, nacvičené přednášení, které je možno pozorovat například u průvodců na zámcích.) Logická návaznost tohoto projevu je však velmi dobrá. Kromě slova no ve funkci navazovací (no o film se pokoušíme aj s kamarádama ■ ;no a ty se taky pokoušíme natáčet), neobsahuje tento projev žádné výraznější chyby. Projev byl ukončen informací o technických potížích s kamerou, jen malý moment před uplynutím zadané doby. Žák se na chvíli odmlčel, pak stihl ještě uvést novou informaci, kterou by pravděpodobně i rozváděl dál, pokud by jeho mluvení neukončil spolužák, který měřil čas a následně smích všech ostatních spolužáků. •

kamarádství

připravený M:

kamarádství je velmi důležitá věc↓ ■ každý potřebuje mít nějakého

kamaráda↓ ■ buď jednoho ■ dva tři ■ klidně se může b ■ klidně může mít nejlepší kamarády klidně celou třídu↓ ■ já mám třeba dvě kamarádky↓■ beátu a ivu↓ můžu jim říct naprosto všechno↓ i když někdy to s nima bude třeba i velká ■___ iva se směje každé kravině a zase a zase beata se nesměje skoro vůbec↓ ale KAŽDÝ má nějakého (smích) kamaráda někdo třeba KAŽDÝ je úplně jiný↓ ■ každý ho každý potřebuje mít

svého kamaráda↓ třeba vyplakat se mu na rameno nebo mu říct své tajemství které nikomu nesvěřil ■ ano třeba máme tady názornou ukázku jindřich má třeba nejlepšího kamaráda■ tomáše↓ jak to tak vidíme↓■ (reaguje na vyrušení) třeba já bych teda ráda ■ se já se snažím bavit se se všemi↓■ ale někomu nemůžu ■ říct ■ třeba své tajemství↓■ to můžu říct jenom mým opravdu nejlepším kamarádkám↓ 37

S:

stop

Tento mluvený projev je opět ukázkou paradoxního degradování předchozí přípravou. Příprava zřejmě byla velmi důkladná, alespoň obsahově. Z mluvení je pak zřejmé, že se žákyně snaží v omezeném čase sdělit co nejvíce informací. Mluví rychle až překotně, pauzy dělá hlavně ve chvílích, kdy se potřebuje nadechnout. Velmi obtížně jde rozeznat, kde jsou hranice mezi syntaktickými celky. Častým jevem je zde opakování slov (klidně může mít nejlepší kamarády klidně celou třídu↓; a zase a zase beata se nesměje; KAŽDÝ má nějakého (smích) kamaráda někdo třeba KAŽDÝ je úplně jiný↓ ■ každý ho každý potřebuje mít svého kamaráda↓). Další velmi výraznou chybou je užívání výplňkového slova třeba (ano třeba máme tady názornou ukázku jindřich má třeba nejlepšího kamaráda■ tomáše↓), které je v tomto případě možné označit za mluvní návyk. Mluvčí užívá spisovnou, resp. hovorovou češtinu. •

přestávky

nepřipravený M:

přestávky↑ jsou pro nás žáky v této třídě asi nejlepší ■ na škole↓ ■ o

přestávkách ■ děláme spoustu blbostí ■ hrajeme hoňky↑ stavíme vlaštovky a: házíme je po třídě↓ ■ ale holky↑ jsou ■ jsou na nás zlé↑ ■ když vlaštovka přiletí k nějaké holce↑ ■ holka ji popadne a skrčí↓ ■ pak nám nezbývá nic jiného než si postavit novou↑ a skrčený papír vyhodit do koše↓ ■ o přestávkách spoust většina chodí po chodbách a povídá si o tom ■ co: dělali včera a spoustu dalších jiných věcí↓ ■ no ■ mnoho z nás také chodí k automatu který je umístěn v prvním patře ■ @ ve vedle sborovny↓ S:

minuta

Tento mluvený projev byl vyučující hodnocen velmi kladně. Žák mluví souvisle, plynule, srozumitelně a spisovně. Jeho tempo řeči je přiměřené, syntaktické celky odděluje intonací a pauzami. tento projev je velmi dobře zvládnut i kompozičně, žák uvádí svou výpověď, výčet činností o přestávkách oživuje připojením doplňující informace, ale od tématu neodbíhá nadlouho, a znovu se k němu vrací. Za ukončení projevu je možné považovat už předposlední větný celek (co: dělali včera a spoustu dalších jiných věcí↓), poslední informaci žák doplňuje, protože mu do konce minuty ještě chvilka zbývá. Projev lze tedy považovat víceméně za ukončený. 38

Častou konstrukcí užívanou při řazení vět je konstrukce: „první informace, druhá informace a třetí informace“ (hrajeme hoňky↑ stavíme vlaštovky a: házíme je po třídě↓ ■ ale holky↑; holka ji popadne a skrčí). Hromadění těchto typů konstrukcí pak způsobuje, že spojka a se jeví být nadužívaná. Místy se vyskytují korektury (spoust většina) a dvojí vyjádření (spoustu dalších jiných věcí). Výplňkové slovo no je zde použito ve funkci navazovací, na začátku nového myšlenkového celku (no ■ mnoho z nás také chodí k automatu který je umístěn v prvním patře ■). Žák mluví převážně spisovně.

připravený M:

přestávky začínají naším velmi oblíbeným ZVOněním↓ ■ také jedním i

KOnčí↓ ■ všichni je ma mají rá rádi protože končí hodina↑ ■ tak takže si můž můžou ul ulevit od ne nedo neoblíbeného učitele↑ ■ nebo pak můžou hrát hoňku↑ jít na záchod↑ ■ ne nebo si taky můž můžou můžou dopsat dopsat úkol↑ ■ ne nebo se u učit @ na: @ na na zkoušení z ____- předmětu↑ ■ když ví že je vyvolají↓ každý je má určitě rád protože protože @ ■ mů může si může odpočinout od HODINY↓ dají se dělat taky další věci ja jakože hrát hoňka↑ há ja jak povídal david david házet vlaštovky↑ ■ taky si mů může každý odskočit na záchod↑ a připravit se na další HOdinu↓ můžeme také v v létě chodit o velkých přestávkách na na S:

minuta

M:

na školní dvůr↓

Zde je mluvčím chlapec, dyslektik s mírnou vadou řeči. Občasné zadrhávání v řeči však nepůsobí nijak rušivě, žák mluví v rámci svých možností plynule a smysluplně. Používá převážně spisovný jazyk. Kromě opakování způsobeného řečovou vadou, se v projevu často vykytuje nefunkční opakování slova můžou / může, syntaktické celky jsou řazeny nejčastěji pomocí spojky nebo (nebo pak můžou hrát hoňku↑ jít na záchod↑ ■ ne nebo si taky můž můžou můžou dopsat dopsat úkol↑ ■ ne nebo se u učit @) při výčtu činností o přestávce. Objevují se zde i mírné slovosledné nesrovnalosti (můžeme také v v létě chodit o velkých přestávkách na na). Po uplynutí časového limitu, kdy spolužák slovem minuta upozorňuje, že projev může být ukončen, mluvčí dokončí větu, čímž svůj projev uzavírá.

39

nepřipravený M:

přestávka je hodně zajímavá↑ tím ■ že si: (smích) ■ že můžeme létat po

chodbách↑ (smích) ■ a honit kluky↓ ■ můžeme jim brát vlaštovky↑ které si udělají↑ ■ a mačkat je↓ ■ ■ ■

Jde o projev nepřipravený, mluvčí je dívka. Mluví velmi potichu a nesrozumitelně, její projev je přerušován smíchem. Po slibném začátku se dívka zarazí, a po zbytek času mlčí. Toto je způsobeno patrně nervozitou a studem mluvit před třídou. Podle náznaku z první věty (létat) a dívčina přízvuku je možno usuzovat, že pokud by projev pokračoval, bude nespisovný. Zřejmě by se také hojně opakovalo slovo můžeme (a jeho varianty) a šlo by opět o výčet možností, co dělat o přestávce.

připravený M:

přestávky jsou ve škole pro žáky ■ nejdůležitější předmět↓ každý o

přestávkách dělá nějaké krávoviny ■ někdo třeba hází vlaštovky si s kamarádama chodí po chodbách a tak nějak kecají ■ anebo třeba si HRAjí↓ v lavici ve třídě↓ každý má přestávky určitě rád ■ není žák který by ty přestávky rád neměl↑ protože si oddychne od nudné bl špatné hodiny kterou nenávidí↑ a připraví se na další hodinu která přijde↓ nachystá si věci ■ zajde si na záchod ■ napije se nasvačí se ■ popovídá si ve zbytku s kamarádama ve třídě nebo s kamarádem↑■ a jenom tak bloudí po škole a neví co dělat a přemýšlí ■ co by dělal než zazvoní↓ přestávka: se mně líbí protože je dlouhá↑ S:

stop

Mluvčím je zde chlapec, jeho projev je připravený. Příprava zřejmě probíhala písemně, neboť informace, které žák sděluje jdou v logickém sledu. mluvený projev je plynulý a převážně spisovný. Tentokrát je výčet možností, co dělat o přestávce přerušen, a následuje nový výčet, a to důvodů proč mají žáci přestávky rádi. Prostředkem návaznosti je často slovo třeba, které je v tomto projevu poněkud nadužíváno (třeba hází vlaštovky si s kamarádama; anebo třeba si HRAjí↓). Tento mluvený projev obsahuje množství korektur (nudné bl špatné hodiny), dvojího vyjádření (každý má přestávky určitě rád ■ není žák který by ty přestávky rád neměl) a zpřesňování významu (anebo třeba si HRAjí↓ v lavici ve třídě↓).

40

Na konci promluvy je naznačeno, že má žák v úmyslu připojit své zhodnocení, lze to považovat za kompozičně zdařilý pokus o závěr. Projev by bylo také možno považovat za ukončený, pokud by žák nepoužil stoupavou intonaci, která signalizuje, že v mluvení hodlá pokračovat. Mluvení je tedy opět ukončeno signálem spolužáka.

připravený M:

přestávku ve škole má každý rád↑ ■ protože si může odpočinout od

únavné hodiny↑ ■ a o velké přestávce může jít na dvůr↑ ■ nebo si jít něco koupit do školního bufetu↑ ■ kde se prodávají docela dobré jídla↑ ■ nebo třeba si může jít koupit ■ nějaký ■ jogurt ■ do automatu ■ nebo mléko↑ ■ ale taky se musí připravovat na další hodinu↑ ■ a: može se bavit s ostatníma↓ ■ kdy chce↓ ■ ■ přestávka je určitě dobrá věc↑ ■ protože ■ ■ se člověk UVOLNÍ o přestávce↓ ■ kdežto ■ v hodině musí ■ furt poslouchat ■ co se říká↓ ■ ■ ještě s tím automatem ■ že vždycky když ■ dovezou nové mléka↑ ■ tak tam bývá TAKOVÁ fronta že nemá vůbec cenu tam stát někdy↓ ■ protože když se tam S:

(signalizuje konec minuty)

M:

■ člověk nedostane na začátku přestávky tak už to nemá cenu↓

Přestože je tento projev poměrně plynulý, postrádá logickou návaznost a mluvčí (chlapec) se často vyjadřuje nespisovně (može, furt, dobré jídla). Ze způsobu jeho mluvení lze však usuzovat, že nebyl přítomností magnetofonu příliš omezen. Projev působí uvolněně, přirozeně. Žák uvedl, že jeho projev je připravený, ale příprava zřejmě nebyla písemná, ani příliš důkladná, protože je zde použito velké množství mluvenostních rysů typických pro nepřipravené mluvené projevy. Syntaktické celky jsou oddělovány intonací a pauzami, žák však užívá dlouhých souvětí, ve kterých je obtížné se orientovat (přestávku ve škole má každý rád↑ ■ protože si může odpočinout od únavné hodiny↑ ■ a o velké přestávce může jít na dvůr↑ ■ nebo si jít něco koupit do školního bufetu↑ ■ kde se prodávají docela dobré jídla↑ ■ nebo třeba si může jít koupit ■ nějaký ■ jogurt ■ do automatu ■ nebo mléko↑ ■ ale taky se musí připravovat na další hodinu↑ ■ a: može se bavit s ostatníma↓ ■ kdy chce↓). uvedená ukázka také ilustruje přítomnost retifikací, s upřesňovací funkcí (bavit s ostatníma↓ ■ kdy chce↓). žák často odbíhá od tématu a vrací se k němu poněkud neobratně (ještě s tím automatem ■ že vždycky když ■ dovezou nové mléka↑) 41

Žák svou výpověď dokončuje i po signalizaci ukončení stanoveného času. •

smrt

připravený M:

smrt↑■ ta: @ ■ je: ■ součástí života @ nevíme kdy přijde ■ @ může

nastat kdykoliv kdekoliv↓ ■ je někdo se domnívá že ■ po smrti ■ můžem byt v nějakém zvířeti nebo že pudem do nebe ■ ■ vlastně umře každý člověk↑ ■ a: jsou mnoho js ■ je diskuzí ■ co je po smrti ■ a ani vlastně na to není žádná odpověď↑ ■ a: třeba ■ když někdo umře tak si: je: mnoho náboženství, které si myslí něco že ■ třeba ■ křesťanství že pude ■ do nebe ■ nebo do pekla ■ je toho mnoho↓ a: ■ vlastně každý člověk musí jednou umřít↑ ■ S:

stop

V tomto případě je mluvčím chlapec, který se přihlásil dobrovolně. Z jeho projevu je zřejmé, že jde o projev připravený. Příprava však patrně zahrnovala pouze vybrání tématu a krátké rozmyšlení o čem bude mluvit. Žák mluví pomalu, zastavuje se a v těchto krátkých pauzách přemýšlí, jak pokračovat, aby byl projev smysluplný. Celkově jeho projev působí souvisle, rovnoměrně zabírá celou minutu. Snaží se mluvit spisovně (někdo se domnívá, je mnoho diskuzí…), ale místy do projevu pronikají prvky nespisovné, (můžem byt, pude do nebe, mnoho náboženství, které…). Na úvod, kterým je ve skutečnosti jedno slovo(smrt), navazuje zájmenem v odkazovací funkci (smrt↑■ ta: @ ■ je: ■ součástí života). Jednotlivé syntaktické celky v projevu jsou často od sebe odděleny pouze pauzami, nikoli poklesnutím hlasu. Zhruba v polovině projevu žák zpomaluje a snaží se vymyslet jak pokračovat. Pro získání času opakuje některá slova nebo informace už známé (mnoho, je, pude do nebe), opakovanou informaci doplňuje (někdo se domnívá, že…pudem do nebe – mnoho náboženství, které si myslí něco že ■ třeba ■ křesťanství že pude ■ do nebe). Poměrně často se v tomto projevu vyskytují také různé opravy či zpřesňování významu (jsou mnoho js ■ je diskuzí,) upřesnění významu je zpravidla vloženo do věty jako vsuvka (mnoho náboženství, které si myslí něco že ■ třeba ■ křesťanství že pude ■ do nebe). Při opravování je možno zaznamenat inverzi slovosledu (jsou mnoho js ■ je diskuzí,). Ke spojování jednotlivých syntaktických celků žák používá nejčastěji spojky a (a: jsou mnoho js ■ je diskuzí; ■ a: třeba ■ když někdo umře; a: ■ vlastně každý 42

člověk), popřípadě že, pro připojení vět vedlejších (se domnívá že ■ po smrti nebo že pudem; že ■ třeba ■ křesťanství že pude ■ do nebe). Z prostředků lexikálních je zde nejčastějším jevem užívání vycpávkových či výplňkových výrazů (vlastně, třeba). Mluvený projev není ukončen uzavřením myšlenky a poklesem hlasu. Po uplynutí minuty spolužák mluvčího ukončuje projev slovem stop a mluvčí svůj projev neuzavírá.

připravený M:

jednoho dne se moje sestřenice rozhodla↑ ■ že půjde se svojí

kamarádkou ke svojí spolužač spolužačce↓ @ ■ jakmile přešly přes silnici ■ a došly na chodník↑ @ tak z prudké zatáčky @ vyjelo rychle jedoucí auto a srazilo obě dvě ___ (pláč)

připravený M:

jednoho dne jsme slavili: @ dvacetiny mojí sestřenice↓ @ je ka byla

kadeřnica @ vždycky nás učesala na nějakou ■ slavnost když jsme měli: a: její nejlepší kamarádka byla na dovolené↑ @ ■ @ venda ■ moje sestřenica jí ■ sestřenica jí volala že: @ že ■ jesi to spolu oslaví jak dojede a: ■ ona jí řekla že ano↑ a za týden jak dojela↑ tak @ venda jela: k ní autem↑ ■ a: os oni to osla osla Oslavili ■ a: když potom ráno jela venda dom↑ ■ tak se tam stala velká autonehoda ■ ■ a: ■ vendu srazil náklaďák ■ (pláč) S:

stop

Oba tyto projevy mají mnoho shodných rysů, proto jsou komentovány dohromady. Mluvčími jsou v obou případech dívky, obě se rozhodly mluvit o smrti svého rodinného příslušníka (sestřenice). Oba mluvené projevy jsou provázeny citovým pohnutím a ukončeny před uplynutím stanoveného času, a to pláčem. Promluvy jsou souvislé, převážně spisovné. Jejich plynulost je narušena emotivním zabarvením hlasu. Začínají slovy jednoho dne, jednotlivé události na sebe logicky navazují. Prostředkem návaznosti je zde konstrukce jak...tak (a za týden jak dojela↑ tak @ venda jela: k ní autem↑; jakmile přešly přes silnici ■ a došly na chodník↑ @ tak z prudké zatáčky). V textu se vyskytuje korektura (je ka byla kadeřnica) a subjektivní slovosled (vždycky nás učesala na nějakou ■ slavnost když jsme měli:).

43

Problémy s formulací a častá opakování slov jsou způsobena především emotivností promluv (spolužač spolužačce↓; moje sestřenica jí ■ sestřenica jí volala).

nepřipravený M:

takže smrt↓ smrt je: @ období konce života↑ @ lidé kteří umírají jsou

většinou staří↑ ■ @ přirozenou smrtí umírají někteří na nějaké nemoci↑ ■ @ taky umírají mladí lidé↑ @ kteří: ■ si to zaviní třeba: ■ autonehodami: ■ nějaké úrazy na pracovišti mají ■ nebo: třeba: na otravu nějakýma látkami↓ @ lidé po smrti: většinou se pohřbívají↑ někteří se nechávají spálit↑ @ jejich popel je pak v urnách na hřbitovech↓ ■ ■ po smrti jejich příbuzní: se: chodí o ten jejich hrob STArat↑ ■ většinou↑ ■ a vezmou si jim tam kytky nebo svíčky ■ udržují hrob @ v čistotě↑ S:

stop

Mluvčím je v tomto případě chlapec, který se do školy vrátil po nemoci a nevěděl, co bylo probíráno. Vyvolán byl na konci hodiny a bylo mu nabídnuto, že může svůj výstup odložit na příští hodinu. Žák s odložením nesouhlasil, a rozhodl se, že zkusí svůj projev přednést již v této hodině. Tento projev je spisovný a většinou plynulý. Hranice jednotlivých syntaktických celků jsou však místy těžko rozpoznatelné (@ přirozenou smrtí umírají někteří na nějaké nemoci↑). Množství hezitačních zvuků značí žákovo rozvažování, jak pokračovat. Stejnou funkci má i často využívaná stoupavá intonace. Nejvýraznějším rysem tohoto projevu jsou časté opravy, slovosledné nesrovnalosti (lidé kteří umírají jsou většinou staří↑ ■ @ přirozenou smrtí umírají; nějaké úrazy na pracovišti mají; lidé po smrti: většinou se pohřbívají↑). Vyskytují se tu také formulační obtíže (na otravu nějakýma látkami). Vzhledem k faktu,že je tento projev nepřipravený, lze však jeho úroveň zhodnotit jako velmi dobrou. •

sny

připravený M:

SNY↓ ■ sny jsou velice krásné téma↓ ■ každý člověk by měl mít nějaké

sny↓ a pokud sny nemá↑ ■ připadá @ připadá nám takový bezcitný otrávený↓ ■ @ sny↑ @ teda NOC↑ je rozdělená ■ asi do tří částí↓ PRVní část↓ @ usínání↓ to se nám uvolní svaly↑ ■ a: začíná ■ no prostě usínání↓ ■ DRUhá část↓ ■ samotné spaní↓ ■ a ve třetí 44

části jde právě o ty sny↓ ■ pokud člověk @ nemá žádné sny↑ je tedy bez fantazie teda ■ tak nějak se to dá říct↑ tak nám připadá vlastně takový bezcitný a ■ a naopak někteří lidé mají @ moc snů↑ ■ a také zlé sny↑ ■ kterým říkáme noční můry↓ ■ při noční můře se většinou člověk probudí ■ před ránem S:

MInuta

M:

zpocený↓

Mluvčí uvedla, že se na mluvený projev připravovala. Jak je zřejmé, příprava nebyla pouze jazyková, ale také obsahová. Žákyně mluví plynule a spisovně. Po subjektivním úvodu (SNY↓ ■ sny jsou velice krásné téma↓) její projev místy připomíná odborný výklad (NOC↑ je rozdělená ■ asi do tří částí↓ PRVní část↓ @ usínání↓ to se nám uvolní svaly↑ ■ a: začíná ■ no prostě usínání↓ ■ DRUhá část↓ ■ samotné spaní↓ ■ a ve třetí části jde právě o ty sny↓) a to jak po stránce obsahové, tak i zvukové. Úvod je realizován prostým sdělením tématu. Informace na sebe logicky navazují, pouze ke konci projevu se žákyně ztrácí, opakuje již zmíněný fakt, odmlčí se a poté naváže rozšířením informace (tak nám připadá vlastně takový bezcitný a ■ a naopak někteří lidé mají @ moc snů↑). Syntaktické celky jsou oddělovány poklesnutím hlasu a pauzami. Svůj projev žákyně uzavírá dokončením myšlenky, započaté před upozorněním na uplynutí času.

připravený M:

@ takže já jsem si vybrala téma sny↑ ■ a: tak podle mě je sen vlastně

nějaká taková myšlenka co se nám zdá když jako spíme↑ ■ a: a ■ no: ■ jo @ že sny můžou být různé↑ nějaké hezké ■ třeba sladké↑■ když se nám zdá něco: @ ■co si přejeme aby se stalo nebo co se stane↑ ■ ale taky jsou takové škaredé sny a to třeba si: nepřejeme aby se stalo ani nám ani nikomu: jinému↓■ třeba i nepříteli↓ no říká se:↑ že vlastně sen který se nám zdá na úplně novém místě v jiném prostředí↑ že by se měl SPLnit↓ ■ taky někdy bývá ■ že: se probudíme ta:k že už se nám že už si vlastně ten sen nepamatujeme↓ ■ ■ a ■ a: sny fungují aj ________ S:

stop

M:

výborně

45

Mluvčí je dívka, její projev je připravený. Sdělované informace na sebe logicky navazují a projev je spisovný, jeho plynulost je však značně narušena, a to především stoupavou intonací ohraničující jednotlivé větné celky. Kromě toho projev narušuje přílišné užívání různých výplňkových slov (vlastně, jako, třeba, takové, no, a, jo), z nichž nejčastěji se zde vyskytuje slovo vlastně (podle mě je sen vlastně nějaká taková myšlenka; že vlastně sen který se nám zdá na úplně novém místě v jiném prostředí↑). Rozvažování při navazování vět na sebe probíhá hlavně s použitím výplněk a, no, jo (a: a ■ no: ■ jo @ že sny můžou být různé↑). Objevuje se zde i nefunkční opakování slov (že vlastně sen který se nám zdá na úplně novém místě v jiném prostředí↑ že by se měl SPLnit↓) V úvodu mluvčí užívá slova takže v upozorňovací funkci, na něj pak navazuje slovem tak. Ke konci mluvení žákyně postupně zpomaluje, častěji se zastavuje a přemýšlí, o čem mluvit. Hlasitost mluvení se také ke konci snižuje, poslední slovo je nesrozumitelné. Upozornění na konec časového limitu žákyně vítá a komentuje. •

svatba

připravený M:

jednoho dne: mně babička zavolala: a říkala ■ že mně: sehnala letenku

DO AMERIKY↓ tak jsem se ROZHODL↑ že za ní teda POjedu↓ ■ jeli jsme tam↑ ■ kde mě čekala babička na letišti↑ ■ s ■ dohromady s dědou a: s dědovým SYNEM↓ ■ babička pro mě měla šťastnou ZPRÁVU↑ a řekla mi ■ že se bude brát s DĚDOU↓ T:

(smích)

M:

vzali se: ■ a já jsem nesl na svatbě prstýnky↑ takže jsem byl z toho

NADŠENÝ↓ byl jsem rád že se spolu VZALI↑ protože jsem je měl dědu moc RÁD↑ a: doufal jsem že to dobře DOPADNE↓ čekal jsem že se nebudou moc HÁDAT↑ (smích) ale hned druhý den↑ potom co se vzali↑ ■ tak se hádali↑ proč babička nekoupila ROHLÍKY↓ ■ a: pořád pokračovali v té hádce↑ a já jsem dědovi řekl↑ ať se mnou jde ven↑ a ať si dem zahrát tenis↓

Mluvčím je chlapec, jedná se o projev připravený. Žák mluví plynule, zřetelně a přes několik formulačních obtíží (jeli jsme tam↑ ■ kde mě čekala babička na letišti↑; babička pro mě měla šťastnou ZPRÁVU↑ a řekla mi ■ že se bude brát s DĚDOU↓) srozumitelně. Syntaktické celky jsou oddělovány intonací, pauzami a zdůrazněním

46

posledního slova věty, které místy působí rušivě (takže jsem byl z toho NADŠENÝ↓ byl jsem rád že se spolu VZALI↑ protože jsem je měl dědu moc RÁD↑). Mezi syntaktické rysy typické pro tento projev je možno řadit dvojí vyjádření (zavolala: a říkala; takže jsem byl z toho NADŠENÝ↓ byl jsem rád že se spolu VZALI), nefunkční opakování slov (s ■ dohromady s dědou a: s dědovým SYNEM↓) a velmi časté polysyndetické řazení větných celků, ve kterých se jako spojovacího výrazu užívá spojky a (a: pořád pokračovali v té hádce↑ a já jsem dědovi řekl↑ ať se mnou jde ven↑ a ať si dem zahrát tenis↓). Přestože tentokrát signalizace uplynutí stanoveného času nebyla přehnaně důrazná (žák, který čas měřil, pouze posunkem naznačil konec), mluvčí svůj projev ukončuje. Konec mluvení je sice provázen poklesnutím hlasu, z kontextu však vyplývá, že mluvčí zamýšlel v projevu pokračovat. •

škola

nepřipravený M:

každý den chodíme do školy abysme se neco naučili↑ a: ■ každý den

nebo každú hodinu máme jiný předmět ■ než ■ v každém předmětě se neco jinčího učíme↑ @ ■ @ v matice třeba se učíme odmocňování↑ ■ v přírodopise se učíme o savcech a: ■ ■ v češtině opakujem↑ ■ ■ ■ S:

stop

Mluvčím je chlapec, mluvený projev není připravený. Tento mluvený projev je výrazně nespisovný. Nespisovnost je zřejmá jak z přízvuku mluvčího, tak z užití lexikálních prostředků (abysme se neco naučili; v každém předmětě se neco jinčího učíme↑; se učíme o savcech; každú ). Mluvčí dlouho přemýšlí, přemýšlení je v projevu realizováno buď pauzami nebo hezitacemi. Své formulace opravuje (každý den nebo každú hodinu máme jiný předmět), doplňuje (v každém předmětě se neco jinčího učíme↑ @ ■ @ v matice třeba se učíme odmocňování↑), nadbytečně užívá slovo každý, které je zde ve funkci výplňky. Svůj projev žák nedokončí, po stoupavé intonaci následuje pauza, obojí signalizuje rozvažování, jak v projevu pokračovat, žák však nemůže na nic přijít a proto svou snahu vzdává a rozhoduje se pro mlčení. Po uplynutí časového limitu oznamuje spolužák konec.

47

nepřipravený M:

škola je ■ základní↑ ■ střední↑ vysoká↑ @ ve škole jsme abysme se

naučili základní věci↑ a ■ @ do školy chodíme ■ @ od pondělí do pátku↑ @ ■ ■ každý školní no každý školní rok máme ■ prázdniny↑ ■ ■ ■ S:

stop

Tento projev je velmi podobný projevu předchozímu. Mluvčí je tentokrát dívka. Mluví pomalu a potichu, dlouho se rozmýšlí jak pokračovat, přemýšlení je realizováno častými hezitacemi a pauzami. Ve srovnání s předchozím textem je však tato promluva spisovnější. Vyskytuje se zde nefunkční opakování (každý školní no každý školní rok máme ■ prázdniny), spojka a je použita pro spojení nesouvisejících významových prvků (ve škole jsme abysme se naučili základní věci↑ a ■ @ do školy chodíme ■ @ od pondělí do pátku↑). Hranice mezi větnými celky nejsou zřetelné, žákyně ani v jednou nepoužije klesavou intonaci. Svůj projev ukončuje stejně, jako tomu bylo v předchozím textu, tedy stoupavou intonací a dlouhým odmlčením.

připravený M:

škola↓ děti chodí do školy aby dosáhly vyššího vzdělání↓ ve škole se učí

číst psát a počítat↑ ■ cizí jazyky ale také i:@ ■ výchova↓ škola začíná v osum hodin↑ @ kdy @ mají děti: hodiny vyučování↓ po každé hodině děti mají @ malou velkou DVĚ přestávky malou a velkou↑ ■ o velké přestávce děti chodí do bufetu↑ ■ si koupit svačinu↓ po vyučování a ja kd ja jak jim skončí hodina↑ ■ @ jdou na oběd↑ a odvádí je: učitel z poslední hodiny↓ ■ ■ S:

stop

Žákyně, přednášející tuto promluvu, uvedla, že jde o projev připravený. Příprava probíhala písemnou formou, poznámky si však zapomněla doma, a proto je při mluvení nemohla použít. Snaží se tedy vzpomínat, co ve své přípravě psala, a tato snaha se opět negativně promítá do plynulosti promluvy. Projev je provázen hezitacemi, nepřiměřenou délkou některých pauz a častým zadrháváním. Úvod mluvení je realizován prostým sdělením tématu (škola↓), toto slovo je pak v projevu často opakováno. Pleonastičnost je v tomto projevu jedním z nejvýraznějších 48

rysů, další často opakovaná slova jsou hodina, přestávka, děti. Za stylistický nedostatek je možno považovat nadbytečné užití slovesa mají (kdy @ mají děti: hodiny vyučování↓ po každé hodině děti mají). Časté jsou také formulační potíže (ve škole se učí číst psát a počítat↑ ■ cizí jazyky ale také i:@ ■ výchova↓), subjektivní slovosled (o velké přestávce děti chodí do bufetu↑ ■ si koupit svačinu↓) a opravy (děti mají @ malou velkou DVĚ přestávky malou a velkou↑) Promluva opět končí odmlčením. Nebylo však tak dlouhé jako v předchozích dvou případech. Klesavá intonace také značí, že téma bylo zřejmě vyčerpáno. •

tabule

připravený M:

no tak je @ tabule↑ ■ tu všichni známe↓ ■ díváme se na ni skoro pořád↑

no někdo ____ třeba i u ní spí↑ a: všichni známe tabuli bílou ■ anebo zelenou a taky černou↓ ze začátku byly tabule takové černé↑ ■ ale pak se dělaly tmavě zelené ■ aby lépe ladily očím↓ ■ psalo se na ně křídami bílými ■ barevnými a: ■ vždycky když jsme byli malí↑ ■ tak jsme ■ po nich kreslili spoustu obrázků↓ a: teďkom máme ■ bílou tabuli↑ a dá se na ni taky spousty ■ spousty barvami kreslit ■ modrou ■ červenou černou ■ spoustu obrázků↓ (smích) a: hodně PÍsmen↓ jako třeba ■ různé testy ■ to je třeba něco horšího↑ ■ nebo ■ dlouhá látka kterou ■ si musíme zapamatovat ale některým to nejde.↓ ■ ■ no třeba ■ ja mám radši ____ ↑ S:

minuta

Dívka, která se rozhodla mluvit o tabuli měla svůj projev připravený. Mluví přiměřeným tempem, spisovně (až na výjimky teďkom), projev je celkem plynulý, za rušivý moment mohou být považovány pouze časté pauzy. Svůj projev žákyně začíná slovy no tak v upozorňovací funkci, pokračuje uvedením tématu a navazuje demonstrativem tu ve funkci odkazovací (no tak je @ tabule↑ ■ tu všichni známe↓) Syntaktické celky jsou děleny intonací a pauzami, občas se dívka potýká se ztrátou větné perspektivy (dá se na ni taky spousty ■ spousty barvami kreslit; modrou ■ červenou černou ■ spoustu obrázků↓). Vyskytuje se zde spojování významově neslučitelných celků, a to pomocí spojky a (psalo se na ně křídami bílými ■ barevnými a: ■ vždycky když jsme byli malí↑), a navazování vět pomocí konstrukce když...tak (když jsme byli malí↑ ■ tak jsme ■ po nich kreslili).

49

Výplňkovým slovem, které je v tomto projevu možno považovat za mluvní návyk, je slovo třeba (no; třeba ■ různé testy ■ to je třeba něco horšího↑). Na konci projevu mluvčí naznačuje vlastní zhodnocení tématu, to je však ukončeno signálem pro uplynutí času.

připravený M:

tak↓ ■ já jsem se rozhodl mluvit o tabuli↑ ■ protože: je to docela

zajímavá věc↓ ■ je to docela veliké↑ ■ často je zelené↑ modré↑ ■ tmavě modré skoro až černé↑ a bílé↓ ■ jak říkala ještě přede mnou beáta↓ ■ ale ona mluvila jenom o tom jak se píše a tak↓ ■ a já ju chcu přímo POPSAT↓ ■ to znamená třeba ■ naše tabule v naší třídě má takové dvě poličky na stranách↑ ■ sice nevím k čemu jsou ■ ví někdo k čemu jsou↑☺ ■ S:

na houbu

M:

tak kluci říkají že na houbu tak na houbu↑ ■ potom nad nima ___ jsou

ještě jedna dlouhá polička↑ ■ bývá na ní nejvíc položená houba ■ @ fixy různobarevné ■ někdy i: hadra ■ je někdy i OKENA ■ ale to bylo dřív teď už jenom hadra↓ já osobně moc tabuli nemám rád↑ S:

minuta

Tento a předchozí mluvený projev byly nahrávány brzy po sobě. Mluvčí, kterým je v tomto případě chlapec, na předchozí projev navazuje, a tím i vymezuje téma svého mluvení (jak říkala ještě přede mnou beáta↓ ■ ale ona mluvila jenom o tom jak se píše a tak↓ ■ a já ju chcu přímo POPSAT↓). Toto sdělení následuje po krátkém úvodu, ve kterém žák shrnuje předchozí informace o tabuli. Projev je připravený. Žák předem ví, kolik informací chce sdělit, což se projevuje v jeho rychlém, téměř překotném mluvení. Pro vysvětlení svého záměru použil žák dvojího vyjádření (já ju chcu přímo POPSAT↓ ■ to znamená třeba ■ naše tabule), myšlenka, ve které měl být záměr vysvětlen však zůstala nedokončená. Objevuje se zde také časté opakování slov, či dokonce slovních spojení (je to docela zajímavá věc↓; je to docela veliké↑), jako výplňka je použito slovo třeba (znamená třeba ■ naše tabule). Občas má žák při formulacích potíže (nad nima ___ jsou ješte jedna dlouhá polička↑). Dalším syntaktickým rysem tohoto projevu je subjektivní slovosled (bývá na ní nejvíc položená houba ■ @ fixy různobarevné ■ někdy i: hadra ■ je někdy i OKENA)

50

Úvod je signalizován slovem tak↓ ve funkci ukazovací, závěr je, podobně jako v předchozím projevu, pokusem o zhodnocení se stoupavou intonací. Po signalizaci uplynutí času, žák jednoduše přestává mluvit. •

nespecifikováno

nepřipravený S:

o čem MLUvíš↓☺

M:

o ničem↓

S:

jak to nic vypadá↓☺

M:

■■■

S:

stop

nepřipravený M:

nevim o čem mám mluvit↑ takže vám asi nic nepovím↑ @ ■ ■ ■

S1:

proč nevíš o čem máš mluvit↓☺

M:

protože nevim↓ o čem mám mluvit↓

S2:

a proč nevíš↓☺

M:

protože nevim↓

S1:

proč sis něco nevybral↓☺

M:

protože nevim↓

T:

(smích)

U:

umíš nějaké jiné slovo než protože nevim↑☺

M:

ano↓

T:

(smích)

S2:

jaké☺↓

M:

nevim↓

S3:

stop

Do této kategorie jsou zařazeny projevy, u kterých není možné určit téma. Tyto promluvy jsou také z větší části řízeny publikem, než mluvčím. Publikum, resp. jednotliví žáci sedící v publiku, pokládají mluvčímu pomocné otázky. Syntaktických rysů, které by bylo možno okomentovat se v těchto projevech mnoho neobjevuje, za zmínku stojí pouze pokus mluvčího o navázání kontaktu s publikem (nevim o čem mám mluvit↑ takže vám asi nic nepovím↑), který je provázen stoupavou intonací. žák tím 51

zřejmě vyjadřuje žádost o pomoc, při vymýšlení tématu mluvení. Otázky, kladené publikem mají naopak intonaci klesavou.

1.4.3 Dějepis zkoušení ročník: 8. věk žáků: 13 – 14 let téma: Marie Terezie, Svatá říše římská národa německého, osvícenství

Pro ukázku jiné komunikační situace, než je pouze mluvní cvičení v hodinách slohu, bylo nahráváno zkoušení z dějepisu. Za témata mluveného projevu je tedy možno považovat okruhy, ze kterých byli žáci zkoušeni. Zkoušení probíhalo na začátku hodiny. Při rozhodování jde-li o projev připravený či nepřipravený bylo přihlíženo k tomu, zda se mluvčí na zkoušení naučil/a či nikoli. Zkoušení probíhá formou dialogu řízeného vyučující. Repliky jednotlivých mluvčích (tedy učitelky a žáka/žákyně) jsou pro přehlednost označeny písmeny: U – učitelka, Ž – žák/žákyně). Hodnocena zde byla spíše věcná a obsahová správnost než úroveň mluveného projevu.

Vysvětlivky: U: učitelka Ž: zkoušený/á žák/yně připravený Ž:

@ takže: ■ německo: ↑ bylo tvořeno @ z měst @ z množství státečků a:

malých států a: samostatných měst↓ @: ■ ■ roku sedmnácet čtyřicet @ zemřel karel šestý a bylo vlastně vymření habsburského rodu po meči↓ @ karel šestý neměl vlastně žádné syny↑ ■ měl jenom dceru↑ ■ marii terezii↑ a: ta byla roku sedmnácet štyrycet tři korunována jako ■ česká ■ jak se tomu říká↓ U:

přemýšlej↓

Ž:

panovnice↓

U:

PAnovnice↓ dobře↓

52

Ž:

@ ■ potom pruský: ■ král ■ fridrich druhý↑ začal ■ najíždět na: na tu:

říši ■ no ■ habsburků ■ no ■ sedumnácet ■ čtyřicet ■ pět ■ byl drážďanský mír a: U:

počkej ale a jak se k tomu míru došlo☺↓ ještěs nám neřekla proč↓

Ž:

tož že ten fridrich ■ druhý že chtěl vlastně získat @ tu: tu

U:

no některé části

Ž:

no ty části té ____

U:

čili co vedl☺■ s marií terezií vlastně☺↓

Ž:

co

U:

to bys měla ____ jak se tomu říká☺↓

Ž:

válk válku

U:

tak válku s marií terezií ■ to je ono↓

Ž:

takže sedmnácet štyrycet pět↑ to byl drážďanský mír a: to se rozhodlo že

marie terezie získala čechy: a: ■ k @ ■ kla ■ slezsko a: kladsko patřilo prusku↓ U:

to máš úplně pravdu jenomže to už nebylo v roce @ sedmnácet čtyřicet

pět ale ono vlastně k tomuto došlo o trošku dřív↓ toto už vlastně byla válka druhá ještě předtím byla jedna válka↓ Ž:

sleská↑

U:

tak↓ první slezská válka no ale ta byla dřív o něco↓ ■ byl tam ještě jeden

mír před tím drážďanským si vzpomeň↓ Ž:

vratislavský☺↑

U:

vratislavský no↓ a tam už přišla o to slezsko a kladsko↓ ■ drážďanský

mír to jenom potvrdil že to tak bude že opravdu už se jí to nevrátí ■ to slezsko a kladsko↓ no↓ Ž:

@ potom byl eště ten @ štěpán lotrinský↑

U:

ano to byl↓

Ž:

to byl manžel marie terezie↑

U:

ano↑

Ž:

tak byl uznán císařem jako↑

U:

římským

Ž:

jako ___________, no a pak tam ještě:

U:

no a co už se neválčilo nebo už se zase válčilo☺↓

Ž:

■

U:

no už se zase válčilo protože přece jenom marie terezie se s tím nechtěla

spokojit že jí to slezsko a ■ kladsko nebude patřit↓ no a došlo na jaký mír☺ 53

Ž:

@ to byl @ jejda

U:

no mír v čem ■ v cá

Ž:

=v cáchách

U:

ano↓

Ž:

a: to byla ■ marie terezie uznána jako dědičkou karla šestého↓

U:

tak a to bylo strašně důležité↓ ■ no ■ toto cos říkala jsi uměla celkem

pěkně akorát tys říkala že si vybereš @ říši římskou národa německého a v podstatě jsi hovořila o rakousku což je no ■ teda ■ sice ■ spadá do této doby ale řekni mi teda teďka něco o tom německu tys začala s tím že to bylo spousta drobných státečků a tak dál ale jeden ten stát se tomu začal vymykat a začal být takový důležitější než ostatní↓ jak se ten stát jmenoval☺↑ Ž:

■

U:

no hovořilas už o jeho PAnovníkovi↓

Ž:

r@

U:

ne r ale

Ž:

PRUSKO↓

U:

prusko↓ TAK↓ prusko a kdo panoval v prusku☺↑

Ž:

fridrich druhý

U:

fridrich druhý od zhruba od stejného rok roku jak marie terezie co umřel

karel šestý že sedmnácet štyrycet byl uznán za krále ■ no a z čeho se to prusko skládalo↓ z kterých zemí↓ Ž:

východní prusko: ↑

U:

Z pruska samozřejmě ano

Ž:

@

U:

východní prusko no

Ž:

@ pak

U:

tady je to okolo (ukazuje v mapě)

Ž:

slezsko↑

U:

jak☺

Ž:

slessss...↑

U:

vlašsko to původně NE↓

Ž:

polsko☺↑

U:

to TAKY ne↓

Ž:

tak, to nevím 54

U:

no pomořansko a

Ž:

jo a ■

U:

bra-ni-bor

Ž:

-sko↓

U:

-sko↓ to vlastně tvořilo ■ to pruské království↓ ■ no a řekni mně co to

bylo za panovníka ten fridrich druhý my jsme si oněm něco říkali ■ jak mu říkáme☺↓ jaký panovník to byl☺↓ ■ co zaváděl☺↓ ■ Ž:

@

U:

co podporoval☺↓

Ž:

=náboženství↓

U:

podporoval v jakém smyslu náboženství☺↓

Ž:

■

U:

no: byl jaký☺↑ tolerantní k jiným ■

Ž: lidem U: náboženstvím než bylo jenom výhradně katolické mohlo tam být protestantské že↓ co dál ☺ ale tak jak bys to řekla souhrnně jaký to byl panovník o těch třech panovnících jsme se učili↓ ■ nějak jim říkáme☺↓ Ž:

@

U:

kateřina druhá josef druhý a fridrich druhý↓

Ž:

to byli:

U:

os-ví-cen-ŠTÍ↓

Ž:

=osvícenští↓

U:

panovníci a když byl osvícenský panovník tak samozřejmě jednak ■

tolerance k @ vyznání náboženskému co dál☺↓ Ž:

@ že

U:

co podporoval☺↓

Ž:

@ to byli:

U:

hospodářství ve své zemi

Ž:

a zmírněné ty tresty tych @

U:

tomu teprve ______ ■ to byla marie terezie ale on ■ podporoval prostě

hospodářství ve své zemi nejen že ■ rozvoj manufaktur podporoval zemědělství ___ ale třeba ■ různými ____ bránil dovozu cizího zboží aby se mohlo rozvíjet zboží domácí a tak dál↓ TAK↓

55

nepřipravený U:

co ty máš za otázku☺↑

Ž:

žádnou já nevim

U:

NAHLAS

Ž:

že NEVIM

U:

jak to ■ OSVÍCENSTVÍ jsme říkali↓ ne☺↑

Ž:

@

U:

tak ■ vůbec nám myslíš že ne nedáš dohromady žádné odpovědi☺↑

Ž:

no odpovědi ne ale OTÁZKY nějaké možná jo

U:

TAK já ti budu dávat otázky↓ @ řekni mi tedy časově kam bychom asi to

osvícenství do kterého století zařadili☺↓ Ž:

deva devatenácté☺↑

U:

to už je moc daleko↓

Ž:

(mumlá) šestnácté☺↑

U:

to už jsi zase moc daleko na druhou stranu↓ to devatenácté seš BLÍŽ↓

Ž:

osnácté

U:

OSMNÁCTÉ↓ druhá polovina osmnáctého století↓ proč najednou

začínáme mluvit o nějaké takové ■ nové době☺↓ co se změnilo☺↓ Ž:

@ začaly se vlastně: potom vybudovávat kostely↑

U:

no tak kostely se nevybudovávaly↓■ ty už byly většinou↓ ale co se

změnilo☺↓ Ž:

to náboženství↑

U:

no tak to už seš blíž↓ změnil se pohled na život lidí a náboženství

přestalo co☺↑ Ž:

@:

U:

no přestalo HRÁT prvořadou roli↓ takže co tvrdili osvícenci☺↓■ čím se

má člověk řídit ve svém životě☺↓■ VÍROU ■ anebo rozumem☺↓ Ž:

rozumem↓

U:

měl by se řídit řídit rozumem↑ a to je právě ten rozdíl od té doby

předešlé↓ proto se tomu říká osvícenství↓ a má se člověk stále upínat k životu PO SMRTI↑ anebo má žít naplno TADY na tomto světě☺↓ Ž:

=naplno

U:

podle osvícenství osvícenství↓

Ž:

naplno↓ 56

U:

a kdy↓ po smrti nebo před☺↓

Ž:

PŘED smrtí↓

U:

samozřejmě za svého života↓ pochopitelně↓■ TAK @ protože ale ■ to

osvícenství s sebou neslo ještě i DALŠÍ věci tak se teď zeptám↓ @ v době osvícenské došlo k rozvoji ■ některých oborů↓ KTErých☺↓ Ž:

vybu vybudování↓

U:

budování čeho a mluv trošičku nahlas ____

Ž:

VYBUDOVÁNÍ↓

U:

ale ČEHO☺↓

Ž:

nějakých těch (mumlá)

U:

no k rozvoji přírodních ■ VĚD a tam se nic nebuduje↓ které přírodní

vědy☺↓ jmenuj aspoň některé↓ Ž:

■ které přírodovědné ■ astrologie↓

U:

ASTROnomie↓ co dál☺

Ž:

@ té třeba

U:

rostliny↓

Ž:

=rostliny no

U:

no a

Ž:

= BIOlogie↓

U:

no třeba biologie to nazveme ■ dál

Ž:

@

U:

v autech to máme ■

Ž:

TEN @ ČLÁNEK galvanický↓

U:

no↓ pokusy s elektrickým proudem galvanický článek ■ jedna věda se

začala rozvíjet ■ kterou vy máte až v osmé v deváté třídě co to je☺↓ Ž:

chemie↓

U:

chemie ano ■ ale také taková ■ takový předmět nebo věda se začla hodně

rozvíjet ■ kterou máte teď denně ve škole■ Ž:

čeština↓

U:

no tak to určitě ve FRANCII a v anglii ne↓

Ž:

tak já nevim tak matika ■ ta je v každé_____

U:

co☺↑

Ž:

že matika ta je ve VŠECH ale

U:

no no (povzbuzuje) no však PRÁVĚ 57

Ž:

=cizí jazyky↑

U:

ne matematika↓ to je vono↓

Ž:

aha

U:

TAK ■ @ věděl bys třeba nějaký takový ■ @ řekněme hodně významný

objev který se začal ve větších městech používat☺↑ hlavně v továrnách tedy v těch manufakturách ještě Ž:

=@ parní parní stroje ty MOtory↓

U:

ano parní stroj↓ a víš kdo kdo ho zdokonalil☺↑ ne kdo ho vynalezl ale

kdo ho zdokonalil↓____ o něm jsi určitě slyšel↓ Ž:

pa pari

U:

v souvislosti_____@

Ž:

einst

U:

ne ale JAMES

Ž:

bond

U:

to seš ty____ TAK NO ■ myslim ho dál nebudeme trápit že↓

nepřipravený U:

jakou máš otázku☺↑ o čem budeš mluvit☺↑

Ž:

o svaté říší římské národa německého↓

U:

tak spusť↓

Ž:

tak ■ německá říše se ■ skládala z mnoha malých měst a státečků↓

největší z nich byly ■ prusko sasko ■ falcko ■ brani borsko a hanoversko↓ U:

bavorsko tak____dobře no↑

Ž:

@

U:

čeho bylo součástí↓ celé to německo↓ ty státečky↓ čeho byly součástí☺↓

no teď o tom MLUVÍŠ ■ no byly ______ Ž:

____

U:

tvořily dohromady co☺ svatou ■↑

Ž:

říši římskou↓

U:

národa↑

Ž:

německého↓

U:

německého↓ TAK↓ všecky tyhle státečky dohromady tvořily tu svatou

říši římskou↓ kdo vlastně ■ byl takovou nejdůležitější osobou v té svaté říši římské☺↓ Ž:

fridrich↓ 58

U:

no já nemyslím teďka konkrétní osobu ale jaký TITUL■☺↑

Ž:

=římský císař↓

U:

TAK↓ římský císař ANO↓ no tak povídej dál ____ si vzpomeneš↑

Ž:

no že: ■ že král byl volen devíti ■

U:

___ císař ten byl volen ano↑

Ž:

že císař byl volen devíti kurfiřty a jeden z nich byl i český král↓

U:

výborně↑

Ž:

@ roku sednácet čtyrycet byl ■ karel šestý zabit↑ a

U:

no ____ zemřel

Ž:

no zemřel a byl ■ a tím vymřel habsburský rod po meči↓

U:

ano↓ ■ tak a kdo se v evropě začal ■ začala rozpínat☺↓ který z těch

německých států☺↓ Ž:

PRUSKO↓

U:

no ______

Ž:

no tož nejvíc se začalo rozpínat to prusko↑ ■ kde vládl ten fridrich

U:

ano↑ vstoupil na trůn v té době↑ no↑

Ž:

a: ■

U:

co bys mně o něm řekl☺↓

Ž:

on podporoval náb ■ ■ @ podporoval @

U:

no

Ž:

náboženství↓

U:

no ale jak náboženskou ■ svo ■

Ž:

=svobodu↓

U:

svobodu↑ no co dál↓

Ž:

hospodářství

U:

no↑

Ž:

a rozv rozvoj↓

U:

ano rozvoj hospodářství↑ potom také_______ když musíme jíst↑ tak taky

druhý↓

čeho☺↑ ze ■ Ž:

=zemědělství↓

U:

no JISTĚ no↓ kdo nám vyrábí chleba a maso↓ TAK↓ co dál↓ ■ co bys

ještě o něm řekl☺↓ ■ aby si mohl dovolit uplatňovat ■ nějaké nároky↑ tak musel mít co☺↓ ■ 59

Ž:

jo měl dobré finanční

U:

finanční zabezpečení↑ právě to je díky té_____↑

Ž:

ano a měl silnou armádu↓

U:

TAK silnou armádu↓ to je ono↓ no↑ ale eště mně teď řekni↑ ■ z čeho se

vlastně prusko v té době už skládalo↓ ■ původně to byla malinkatá země ale on si něco připojil↑ tak co si připojil↓ a pozor↑ nepleť si to už s tou marií terezií↓ Ž:

čechy↑

U:

ne↓ čechy nikdy si nepřipojil↓ ■ on ___ je obsadil↑ ale nikdy je

nepřipojil↓ ■ takže co dál ■ no prusko↑ a Ž:

JO pomořansko↓

U:

TAK↓

Ž:

a braniborsko↓

U:

braniborsko↓ a vlastně to tvořilo ___ ■ už to pruské království no↓■ no a

tak teď něco říkej ■ o tom ■ co ■ sám ■ prováděl↓ ■ fridrich druhý↓ ■ no když ■ vym vymřeli habsburkové ■ po meči↓ Ž:

no tak chtěl obsadit ■ to: ■ čechy↓

U:

no on chtěl některé části habsburské říše ■ si připojit ■ ke svým

územím↓ tak co dělal☺↓ Ž:

tak on vzal tu armádu a

U:

_____ jak jsme tomu říkali když doveze armádu a někam vtrhne☺↑

Ž:

tož ZAútočil↓

U:

no tak

Ž:

=OBSADIL↓ obsadil

U:

eště jinak to řekni↑ ■ no vedl↑ ■

Ž:

no vál

U:

no VÁLKU↓ proč se tomu tak vyhýbáte↓ no vedl válku s marií terezií↓

no TAK↓ jak to vypadalo ta válka☺↓ kdo vyhrával kdo nevyhrával v tomto ____ co z toho vzešlo anebo co z toho vzešlo marii terezii☺ Ž:

ten fridrich druhý obsadil ■ @ slezsko↑

U:

taky↑ ano↑

Ž:

pru ■ ne rakousko

U:

výborně rakousko↑ no↑ a to zase francouzi tam vtrhli↑ no↑ ale možná

Ž:

a: ■

_____

60

U:

taky se objevil kde☺↑ to nás zajímá

Ž:

v praze

U:

no v ČECHÁCH dokonce obsadil i PRAHU↓■ ano↓ no↑ tak co dál☺↓

Ž:

no ta marie terezie s ním chtěla domluvit ■ mír↑

U:

dobře↑ ■ no ■ tak ■ chtěla domluvit mír tak někde to musela uskutečnit

Ž:

no já nevim kde

U:

polské město↓ a název je velmi podobný jako hlavní město slovenska↓

Ž:

bra___

U:

no to je slovensko a to v tom polsku se to jmenuje jinak↑ ■ v ■

ne↑

vratiSLAV↓ takže ve vratislavi no a co tam bylo☺↑ Ž:

no tá ■ @ ta DOHODA↓ ■ o tom míru↓

U:

no DOBŘE↓■ to je BEZvadné↓■ no ale tak ■ když se dohodli o míru

každý určitě něco chtěl na tom ZÍSkat↓■ a kdo získal víc ____☺↓ Ž:

no fridrich druhý↓

U:

a co získal☺↓

Ž:

@ ■ ne ■ @ ■

U:

tak co získal↓■ byly to vlastně ■ tradičně země koruny ČESKÉ ■ a marie

■ @ terezie mu je PODSTOUpila↓ Ž:

slezsko☺↑

U:

slezsko↑ a ■ v krkonoších u polských hranic dnešních ■ lašsko no

Ž:

no

U:

u (povzdech) taky to z tebe leze jak z chlupaté deky jak se říká↓

Ž:

(smích)

U:

dobře↓ ale tak když mu to podstoupila↑■ tak za to: ■ musela ■ vlastně

něco získat↓ taky ne☺↑ něco co pro ni muselo být VÝhodného↓ Ž:

no ■ čechy↓

U:

co s čechama☺↓

Ž:

no že ■ že je chtěla

U:

no ty jí zůstaly no↓ ■ ale byla v těch čechách co☺↑

Ž:

královna↓

U:

uznaná a KOrunovaná tím že je korunovaný je oficiálně uznaný ten

panovník ____ panovníka dědicem↓ a kde byla korunovaná☺↓ ■ no v čechách ne↑ byla korunovaná na oficiální českou královnu↓ ___ 61

(ukončeno posunkem vyučující)

V tomto druhu mluvených projevů nelze zcela hodnotit syntaktickou správnost, neboť žáci z větší části pouze odpovídají na otázky vyučující. Pouze u prvního projevu je zřejmé že žákyně byla na zkoušení připravena. Alespoň úvodní část jejího mluvení byla souvislá a relativně plynulá. Mluvení žáků při zkoušení je pochopitelně plné hezitačních zvuků, signalizujících přemýšlení o odpovědi. Začátek mluvení je ve dvou projevech signalizován slovem takže, popř. tak. (@ takže: ■ německo: ↑ bylo tvořeno, tak ■ německá říše se ■ skládala z mnoha malých měst a státečků↓ ) Slova tak poměrně často užívá i vyučující. Za další výplňkové slovo s rozvažovací funkcí je možno považovat slovo no. Opět toto slovo používá také vyučující, ale stejně jako slova tak, užívá slova no spíše pro vyjádření souhlasu, či povzbuzování žáků k dalšímu odpovídání. Místy se zde objevují i opravy, resp. retifikace (@ z měst @ z množství státečků a: malých států a: samostatných měst↓ @:) Kromě slov no a tak jsou odpovědi často uvedeny spojkou a (a: to byla ■ marie terezie uznána jako dědičkou karla šestého↓; a rozv rozvoj↓) v navazovací funkci. Místy se vyskutují i formulační obtíže (uznána jako dědičkou). V připraveném projevu je vidět snaha o spisovné vyjadřování, projevy nepřipravené obsahují nespisovných výrazů více než projev připravený. Klasifikace, jak již bylo řečeno výše, byla založena spíše na správnosti obsahové, jazyková správnost v tomto případě hodnocena nebyla. Žákyně, která byla zkušena jako první byla ohodnocena dvojkou. Druhý žák dostal čtverku, třetí trojku. Vzhledem k tomu, že všechna tři zkoušení proběhla v jedné hodině (jsou uvedena i v pořadí, v jakém byli žáci zkoušeni) je patrná narůstající únava jak žáků, tak vyučující. Jejich výpovědi byly postupně únavou ovlivňovány, z některých replik lze vyčíst i vzrůstající emotivní zabarvení (U: no DOBŘE↓■ to je BEZvadné↓■ no ale tak ■ když se dohodli o míru každý určitě něco chtěl na tom ZÍSkat↓■ a kdo získal víc ____☺↓; Ž: tož ZAútočil↓).

62

1.5 MLUVENÝ PROJEV žáků devátých tříd Žáci věděli, že jsou nahráváni. Přítomnost magnetofonu byla vysvětlena jako možnost poskytnutí zpětné vazby, možnost poslechnout si sám sebe při mluvení. Na rozdíl od mluvených projevů žáků osmých tříd byly nahrávky mluveného projevu v devátých třídách pořizovány pouze v jedné hodině slohu. Šlo tedy o projev nepřipravený. Probíranou látkou bylo vyprávění. Mluvený projev byl do výuky zařazen jako alternativa slohového cvičení. Z předchozí hodiny žáci věděli, že proběhne cvičení z vyprávění, nevěděli však jakou formou (mluvená, psaná) a očekávali spíše psanou. Mluvení je tedy poněkud překvapilo. Místo psaní vyprávění měli žáci za úkol příběh skutečně odvyprávět. Jelikož šlo o poslední hodinu věnovanou tématu vyprávění, byli žáci z vyprávění zkoušeni. Jednotlivé projevy byly známkovány, hodnocení probíhalo formou diskuse se všemi žáky, o konečné známce pak rozhodla vyučující.

Vysvětlivky: M – mluvčí T – třída (více žáků zároveň) S (1) – jeden ze spolužáků (pokud do projevu zasahuje více jednotlivců, jejich promluvy jsou označeny číslem za S) U – učitelka

1. nepřipravený M:

tak já už jsem si vybral↓ takže třeba tady ten medvěd↑ ■ se tváří tak↑ že

že je to pohodář↑ asi už se nažral↑ ■ má plný žaludek↑ neví co by dělal nudí se↑ @ @ jo on byl NA LOUce v tom lese↑ a tam tam začal žrat↑ pak se vrátil↑ a: teď se nudí a neví co by dělal↓ tak už ani nevím co bych já na to říkal↓ ■ ■ no↑ S:

stop

2. nepřipravený

63

M:

@ ráno jsem šla ■ na banány (smích) a: vylezla jsem na strom↑ ■ @

vylezla jsem UPLNĚ na špičku↑ a ta špička se zlomila↓ ■ @ zlomila jsem si nohu a: ■ @ teď se snažím si ji @ vyléčit ■ mám hlad a: kamarádi se se mnou nebaví kvůli tomu že si s něma nemůžu hrát ■ @ na stromech a nepomáhám jim s hledáním jídla↑ ■ @ jsem sama mám depku↑ ■ (smích) S1:

absťák

M:

a: je mi líto ■ @ že se ke mě kamarádi tak zachovali↓ ■

S2:

stop

3. nepřipravený M:

PYTLA zežrala sem sto kilo BANÁNŮ↓ medvěde ty si takový

HULVÁT cos to DĚLAL☺ pročs mi to tam dal☺ jsem tak přepito převitamínovaná ____ sto padesát KILO T:

(smích)

M:

tú tú tú tú (napodobuje zvuk sanitky) ____ počkejte TADY↓ slon za

volantem■ hej co se ti STALO↓ ☺■ hej ja sem mam takou sračku (smích) T:

(smích)

M:

musíte mě rychle odvézt ■ a vyčerpat mi žaludek jinak že zdechnu↓

takže jedou do nemocnice↑ musí jet to: rychle sto pětkou (napodobuje zvuk auta) T:

(smích)

M:

už sou v nemocnici↑■ vezou opicu na operační sál↑■ rychle jí tam

nastrkají hadice↑■ vypumpujou to kompresorem↑■ T:

(smích)

M:

slon ■ teda ■ slon to saje chobotem↑ ano↑ mývalka už říká PYTLA tak

to bylo teda↓ to takové panděro tam měla↑ T:

(smích)

M:

takové eště (smích) banány ze slupkama↑■ a ten ■ medvěd říká ■ oPIco ty

si tak ne_ ■ co to na mě svádíš teď budu muset jít na policajty↑■ tam mě budou vyslýchat↑ že sem že sem ti cosi podstřčil↑■ S:

stop

U:

TAK stop minuta už to byla

4. nepřipravený

64

M:

takže ■ já sem medvěd↑ který se jako každé ráno↑ prochází po lese↑ jí

samé bobule↑ ■ a chytá si ryby ■ v potoce↑ @ ale jednoho rána↑ jsem potkal v lese myslivce↓ snažil se po mě vystřelit↑ naštěstí jsem uhnul↓ ■ velice mě naštval↓ tak jsem se po něm rozběhl↑ a začal jsem řvat↓ uááá T:

(smích)

M:

■ pak teda utekl↓ naštěstí se mi nic nestalo↓ ■ ■ ■

S:

stop

M:

hurá

5. nepřipravený M:

tož toto byl tak jednou den↑ ■ jeden↑ ■ pěkný↑ (smích)

T:

(smích)

M:

a: šel jsem do školy↓ jo: ↑ ■ jako↓ a co nevidím učitelka nese zešity↓ a

říkám no↓ diktát↓ tak to je píp↓

6. nepřipravený M:

jednou když jsem jel na madagaskar↑ měl jsem hlad a šel jsem ■

S:

____

M:

a šel jsem do lesa↑ a tam byly palmy↑ a tak jsem si vzala ■ utrhla kokos

a někdo mně ho ukradl↑ a teď jsem naštvaný↓ U:

pokračuj pokračuj MInuta↓

M:

no a teď mám minutu a nevím co mám říkat↓

T:

(smích)

S1:

(jeden z žáků zpívá)

M:

drž hubu

S2:

nech toho nech toho

S1:

pauza

M:

a potkala jsem zmiju: a ja sem se jí zeptal jako kdo mně to ukradl a ona

říkala↑ že potkala ježka↑ T:

____(reakce spolužáků)

U:

prosím vás potichu mlčte (zásah vyučující)

M:

no: a že to že to žeprý to ztratil↑ a no a potom už nevím no kam to šlo↓

S1:

(jeden z žáků zpěvem ohlašuje konec minuty)

S3:

stop 65

7. nepřipravený U:

začni

M:

(odkašlává, směje se) ■ jednoho krásného dne ■ když se dovážely zvířata do

nového zoo ■ do afriky↑ tak se ztratil medvěd ■ a slon ■ žirafa ■ a opice↓ NIkdo nevěděli jak se to mohlo stat↑ ■ kde mohou byt↑ ■ a prostě NIKDO nic nevěděl↓ ■ ale zvířata zůstaly na ostrově v KRAbicích↓ ■ medvěd bušil o sto ■ šest↑ aby se z krabice dostal↑ a vysvobodil zbytek zvířat↓ ■ když se snažil ■ a snažil ■ tak víko od krabice rozbil↓ dostal se VEN a vysvobodil všechny↑ ■ a domluvili se ■ že se vrátí do přírody↓ ale nějak se jim tam NEchtělo↑ protože se jim chtělo zůstat v těch KRAbicích↑ a nechtělo se jim do přírody↑ tak žily pouze na ostrově↑ ■ na: plážích a dál se jim nechtělo↓

8. nepřipravený M:

jednou jsem šel po ostrově v kanárských ostrovech ■ a do dostal jsem

chuť na banán ■ pro protože jsem měl strašný hlad a už přes dva dny jsem nejedl↓■ vylezl jsem si na vysokou palmu ■ ale by byla tak vysoká že jsem na ňu nemohl vylézt ■ a po po pomohl jsem si ■ šel jsem za kamarádem aby mně pomohl↑ ale nemohl jsem ho najít ■ tak jsem šel ■ TAK jsem to zkusil sám ■ nakonec se mi to povedlo↑■ utrhl jsem banán↑■ ale bohužel jsem spadnul dolů zlomil si nohu ■ (smích) a musel skákat zpátky k tlupě↓■ tlupa byla ale na stromě tak jsem to měl strašně těžké↓■ ale na náhodou se tam objevil můj nejlepší kamarád ■ a pomohl mi vylézt nahoru↓■ pak jsem se s ním rozdělil o banán ■ a: je konec↓ S:

dobrý

9. nepřipravený M:

takže já ■ velká ■lední MEDVĚD↓ ■ plavu na malé kre↑ ■ kře↑ ■ proti

mě velká RYBA já chytit RYBU↑■ ona to PIraňa↓■ já BEZ hlavy↓■ T:

(smích)

M:

konec↓■ ■ ■ (začne si zpívat)

S1:

půl minuty

S2:

pojď ještě to dáš

M:

tak ještě půl minuty počkáme↑ ■ rybička uplavala↓

T:

(smích)

66

M:

konec konec prosím

S1:

tak dobrý

10. nepřipravený M:

byla jedna velká opice↑ a byla jedna byla VELMI stará opice↓ a měla

NAROzeniny↓ ostatní zvířata jí připravovaly velkou oslavu ■ ale nevěděly co jí mají dát za dárek ■ tak jí chtěly zazpívat↓ ■ nevěděli co jí budou zpívat ■ tak začaly vymýšlet písničku↓ ■ písnička byla velmi trapná↓ ■ (smích) ale opičku to potěšilo↑ ■ tak jí všichni začali zpívat↓ a všichni začnem zpívat↓ S1:

ty vole

T:

ná ná naná(třída zpívá)

M:

a písnička byla dlouhá↑ a všichni zpívali↓

T:

(třída zpívá)

M:

bylo veselo a všichni se moc bavili opičku to velmi potěšilo ■ zpívali↓

všichni zpívali ■ ■ až do večera byl konec oslavy↓

Slohový útvar vyprávění měl pro deváté třídy být už pouze opakováním. V předešlých hodinách se žáci věnovali opakování teoretických poznatků, v poslední hodině, ve které se žáci učivem vypravování zabývali, mělo proběhnout ověření poznatků v praxi. Vyučující zvolila místo ověření písemného mluvený projev. Přestože bylo téma vyprávění zopakováno velmi podrobně, měli žáci s tímto slohovým útvarem potíže. jejich promluvy se blížily spíše popisu děje. Zápletka byla naznačena v šesti projevech, přímou řeč postav užili pouze dva žáci (3, 4). Projevy žáků byly převážně souvislé, plynulé a spisovné, výjimku zde tvoří tři projevy, které byly ukončeny ještě před uplynutím minuty (1, 5, 9) a projev s číslem 3, kdy žák mluvil velmi nespisovně, místy až vulgárně. V syntaxi mluvených projevů žáků devátých tříd bylo nejvýrazněji zastoupeno asyndetické řazení větných celků (je to pohodář↑ asi už se nažral↑ ■ má plný žaludek↑ neví co by dělal nudí se↑; který se jako každé ráno↑ prochází po lese↑ jí samé bobule↑ ■ a chytá si ryby ■ v potoce↑). Další spojování syntaktických celků bylo realizováno spojkou a, která byla nejčastěji použita ve funkci navazovací (jednou jsem šel po ostrově v kanárských ostrovech ■ a do dostal jsem chuť na banán; a tam tam začal žrat↑ pak se vrátil↑ a: teď se nudí a neví co by dělal↓). Pouze ve výjimečných případech byla funkce této spojky skutečně slučovací (mám hlad a: kamarádi se se mnou nebaví). 67

Navazovací platnost mělo i spojeni ale...tak, které žáci používali ve významu „ale vyskytl se problém... tak byl vyřešen takto“ (ale nemohl jsem ho najít ■ tak jsem šel ■ TAK jsem to zkusil sám). V mluvených projevech žáků devátých tříd nebyly zaznamenány větší obtíže s oddělováním jednotlivých syntaktických celků. Oddělení bylo zpravidla signalizováno intonací a pauzami. Místy se vyskytly potíže s udržením větné perspektivy (a šel jsem do lesa↑ a tam byly palmy↑ a tak jsem si vzala ■ utrhla kokos; nějak se jim tam NEchtělo↑ protože se jim chtělo zůstat v těch KRAbicích↑ a nechtělo se jim do přírody; vylezl jsem si na vysokou palmu ■ ale by byla tak vysoká že jsem na ňu nemohl vylézt) a různé opravy a retifikace a zpřesňování významu (tak jsem si vzala ■ utrhla kokos; tak jsem šel ■ TAK jsem to zkusil sám) a elipsy (já ■ velká ■lední MEDVĚD↓).

68

1.6 MLUVENÝ PROJEV žáků mimo školní vyučování nepřipravený věk žáků: 11 – 12 třída: 6. mimoškolní aktivita: adaptační kurz

A:

o červené karkulce↓

B:

nevim kdo tam chce červenou karkulku↓

A:

ja taky nevim↓

C:

no FŮJ to hrát NEBUDU↓

D:

_____ vlka↓

A:

budem teda hrát o červené karkulce☺↑

D:

hm

E:

na VEM si to↓

A:

BUĎTE TICHO↓

E:

hej buďte ticho↓ ■ lucka to píše↓

C:

to byl teda nápad↓

B:

ukaž↓ já se podívám a ___ jak budem pokračovat☺↑

A:

musíte to tak ošahávat☺↑

C:

a ty na to šahat MOŽEŠ↓

B:

postavy vlka↓ TYS začala s vlkem↓

D:

NE↓ to ON↓ ■ já chcu aby šli na procházku↓

B:

červená karkulka šla za babičkou↑ zaklepala na____

E:

ježišmarija jak dál☺↑

B:

a vešla↓

(smích všech)

nepřipravený věk žáků: 14 – 15 třída: 9. mimoškolní aktivita: víkendová akce „Učit se žít spolu“

69

A:

jedém↓

B:

pozor na nohy↓ katko ■ pozor na nohy

C:

jedem☺↑

A:

tak pojeď↓

D:

tož jo ■ ale jak to mám udělat☺↑ ■ lehněte si někam jinam↓

A:

pojďte holky ■ jedem↓

C:

au moje noha↓

D:

ale to nejde↓ já nevím kama mám jít↓

A:

tadyma↓ zkus to↓

D:

co☺↓

A:

zkus to↓

B.

šak dobře ses otočila↓

D:

dik teda↓

C:

mě brní noha↓

B:

a mě bolelo břicho↓

Tyto dva projevy byly pořízeny na mimoškolních akcích pořádaných neziskovou organizací. První byl zachycen na adaptačním kurzu žáků šestých tříd. Jde o hru, při níž měli žáci sepsat a sehrát nějakou známou pohádku. Skupina pěti žáků byla nahrávána při domlouvání jednotlivých rolí v pohádce. Druhý byl zaznamenán na víkendové akci při pohybové aktivitě v tělocvičně. Jednotlivé repliky jsou velmi nesouvislé, žáci mluvili velmi hlasitě, rychle až překotně, překřikovali se a skákali si do řeči. Hovor často přecházel v hádku, mnoho replik je proto velmi nesrozumitelných. Žáci užívali mnoho nespisovných výrazů (tož, tadyma, možeš). Nelze zde příliš hodnotit navazování jednotlivých syntaktických celků, neboť v zápalu hry neměli žáci příliš mnoho času vytvořit delší větný celek. Lze konstatovat pouze to, že konce vět jsou lehce rozpoznatelné, neboť jsou téměř vždy provázeny poklesnutím hlasu.

nepřipravený věk žáků: 14 – 15 třída: 9. mimoškolní aktivita: přestávka, rozhovor na chodbě

70

A:

ty vole↓ sem šel dom vole↑ ■ a máti na mě↓ ■ TY vole_____ ↓ to je

kráva vole↓ co vole☺↑ B:

=hej vole↓ mně nechtěla pustit včera vole↓ že sem došel dom a měl sem

krvavé oči↓ tys kouřil vole↓ né vole řikám↓■ nekouříl↓■ tam fouká studený větr ■ mně to podráždilo rohovku↓ né↑ (smích) A:

(smích)

B:

nó ■ a tata přišel ■ a říká ty si _____↓ né↑ ____ no je toto možné☺↑

Poslední úryvek z dialogu žáků byl pořízen o přestávce na chodbě. Dva chlapci z deváté třídy si zřejmě povídají o včerejším návratu domů. Přestože úroveň jejich mluveného projevu je velmi slabá, zřejmě si mezi sebou rozumějí, jejich repliky na sebe navazují ve víceméně logickém sledu. Projev je nespisovný (vole, dom, větr, tata). Konce jednotlivých syntaktických celků jsou signalizovány nejen poklesnutím hlasu, ale také slovem vole, které je zde nejčastěji používáno jako slovo výplňkové. Pouze na začátcích replik je tohoto slova použito jako prostředku k navázání kontaktu s posluchačem (oslovení posluchače: ty vole, upozornění na začátek své repliky: hej vole, ověřování si posluchačovy pozornosti co vole☺↑ nebo no je toto možné☺↑). Časté jsou v tomto projevu elipsy (■ a máti na mě↓ ■ TY vole) a subjektivní slovosled (né vole řikám↓■ nekouříl↓). Větné celky jsou nejčastěji spojovány asyndeticky (tys kouřil vole↓ né vole řikám↓■ nekouříl↓■ tam fouká studený větr ■ mně to podráždilo rohovku↓ né↑). Hovor probíhá rychle, bez předchozího rozmýšlení, o čem mluvit, či jakou formou sdělit myšlenku, proto se v něm nevyskytují hezitační zvuky.

71

Závěr Ve škole, kde byl tento výzkum prováděn, nebyla mluvní cvičení sice pro žáky úplnou novinkou, ale i přesto se potíže se samostatným vyjadřováním objevovaly poměrně často. Během nahrávání bylo zjištěno, že mluvený projev je vhodné zařazovat do osnov českého jazyka, které jsou určovány školním vzdělávacím plánem, také pro naplnění některých klíčových kompetencí, konkrétně komunikativních a sociálněpersonálních. Mluvený projev a následná diskuse totiž vedly k rozvíjení nejen schopnosti souvislého a samostatného vyjadřování žáků, ale také schopnosti komunikace v širším slova smyslu (dialogy, diskuze, zpětná vazba od učitele, ale i vzájemná zpětná vazba mezi žáky, poukazování na komunikační chyby, verbální vyjadřování pocitů, zažívání a řešení neobvyklých situací, atd.) Dílčím objevem byl také fakt, že menší obtíže s mluveným projevem měli žáci se specifickými poruchami učení a chování, než ostatní. Zařazení mluveného projevu do výuky by tedy mohlo být například při ověřování slohových znalostí a dovedností žáků se specifickými poruchami učení vhodnou alternativou k psaným slohovým pracím.22

22

srov. například projev na téma kamarádství, jehož mluvčí je považována za premiantku třídy s projevem žáka deváté třídy (čís. 7), dyslektika se specifickou poruchou chování

72

Resumé S přihlédnutím k věku žáků druhého stupně a jejich formulačním zkušenostem, lze konstatovat, že úroveň jejich mluveného projevu je poměrně dobrá. Žáci používali převážně spisovný, či hovorový jazyk, jejich mluvení bylo plynulé. Neměli také výraznější problémy s členěním výpovědi na jednotlivé syntaktické celky pomocí intonace a pauz. Nejčastějšími syntaktickými chybami bylo nefunkční opakování slov, opravy, a výplňková slova (např. no, tak/takže, třeba). Potíže měli žáci také s udržením větné perspektivy a spojováním, či navazováním větných celků. Přestože mnohá šetření již zjistila, že nácviku mluveného projevu žáků je ve školním vyučování věnováno stále více prostoru, nemělo by se v rozvíjení schopnosti mluveného vyjadřování polevit.

Summary Considering upper primary level pupils´ age and their experience in formulation, we can state that the quality of their speeches is relatively good. In most cases pupils used standardized language and their speeches were mostly fluent. Problems with pausing and segmentation were very rare. We can consider repetition, corrections and the usage of helping words as the most frequent syntactic mistakes. Problems with formulations and connecting particular syntactic clauses were also comparatively often. Although many researches demonstrated that more and more space is given to pupils’ speeches development, we should not abate in this tendency.

73

Použitá literatura BRABCOVÁ, R. Didaktika českého jazyka. Praha: SPN, 1990

ČECHOVÁ, M. – STYBLÍK, V.Čeština a její vyučování. Praha: SPN, 1997

ČECHOVÁ, M. – STYBLÍK, V. Komunikační a slohová výchova. Praha: SPN, 1998

ERBAN, K. Parataxe v řeči lidové. Naše řeč 20, 1936, s. 173 – 177

GREPL, M. K podstatě a povaze rozdílů mezi projevy mluvenými a psanými In Otázky slovanské syntaxe I. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1962, s. 342 – 345

HAUSENBLAS, K. O studiu syntaxe běžně mluvených projevů In Otázky slovanské syntaxe I. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1963, s. 313 – 323

HOFFMANNOVÁ, J. – MÜLLEROVÁ, O. Dialog v hodinách češtiny 2. Cvičebnice mluveného projevu pro žáky 6. – 9. ročníku a nižšího gymnázia. Praha: Pansofia, 1998

HOFFMANNOVÁ, J. – SCHNEIDEROVÁ, E. – MÜLLEROVÁ, O. Mluvená čeština v autentických textech. Praha: H + H, 1992

HÖFLEROVÁ, E. Postoje žáků ZŠ k útvarům národního jazyka. In Český jazyk a literatura 46, 1994 – 1995, s. 162 – 165

HUBÁČEK, J. Nefunkční opakování slov v jazykovém projevu žáků. Komenský 123, 1998 – 1999, s. 68 – 69

KOLÁŘOVÁ, I. K mluvenému projevu žáků. Komenský, roč. 121, 1996 – 1997, s. 146 – 148

KOLÁŘOVÁ, I. Rozvíjení mluveného vyjadřování žáků. Komenský 123, 1998 – 1999, s. 66 – 67

74

KOLÁŘOVÁ, I. O některých funkcích slov tak, takže v mluvených projevech. In Český jazyk a literatura 46, 1995 – 1996, s. 167 – 165

MÜLLEROVÁ, O. O syntaxi nepřipravených souvislých mluvených projevů (přídatné vazby a konstrukce). Slovo a slovesnost 27, 1966, s. 118 – 171

MÜLLEROVÁ, O. Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Praha: Academia, 1994

PROKEŠOVÁ, S. Jak se odráží improvizovanost v jazykové výstavbě mluvených projevů In Otázky slovanské syntaxe I. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1962, s. 348 – 351

RYSOVÁ, K. K úrovni mluveného projevu žáků ZŠ. Český jazyk a literatura 50, 1999 – 2000, s. 27 – 32

SCHNEIDEROVÁ, E. K užívání zájmena ten (v přívlastkové pozici) v mluvených projevech. Naše řeč 76, 1993, s. 31 – 37

SVOBODOVÁ, J. Mluvnost a psanost z hlediska školní výuky In K diferenciaci současného mluveného jazyka. Ostrava: FF OU, 1995, s. 204 – 208

SVOBODOVÁ, J. Školní výzvy v češtině a polštině In Česko-polské rozhovory. Ústí nad Labem: Pedagogická fakulta UJEP, 1994, s. 99 - 102

75

Seznam příloh Příloha č. 1: ukázka přípravy na hodinu s mluveným projevem (text) Příloha č. 2: Názory na mluvený projev (dotazníky)

76

Příprava na hodinu mluveného projevu Datum: 4. 10. 2006 Předmět: Český jazyk, sloh Třída: 9. A, 9. B Téma hodiny: Vypravování, mluvený projev Cíl hodiny: zopakování učiva Vypravování, seznámení se základy mluveného projevu Úvod 5 minut -

Přivítání, zápis do třídní knihy

Zopakování a shrnutí 10 minut -

Čím se vyznačuje vypravování?

-

odpovědi zároveň psát na tabuli, pak vybrat zápis, který by měl vypadat přibližně takto:

Vypravování a) uvedení do děje - základem je děj b) zápletka - vypravujeme v časové posloupnosti c) vyvrcholení d) rozuzlení Mluvený projev 30 minut -

jaká pravidla bychom při mluveném projevu měli znát? Jak mluvit? Jak při mluvení vypadat a jak se chovat? Jak by se mělo chovat publikum?

-

Mluvený projev můžeme rozdělit na připravený a nepřipravený, vy budete mít nepřipravený. Zároveň budou vaše projevy nahrávány a pokud budete chtít zpětnou vazbu, lze nahrávku pustit.

-

připravit si obrázky zvířat, úkolem žáků je vybrat si jedno ze zvířat, vžít se do něj a odvyprávět, co se mu stalo. Jako zpětná vazba by měla žákovi posloužit samotná nahrávka projevu. Po přednesení mluveného projevu pak také publikum mluvčímu předvede, jak se zvíře zřejmě tvářilo (zpětná vazba, oživení, udržení pozornosti publika)

77

Dotazník k mluvenému projevu žáků Vyučující: • žena

•

muž

Věk: • 20 – 30 • 30 – 40

• •

40 – 50 50 a více

vyučované předměty: • český jazyk • cizí jazyk • matematika • fyzika • chemie • přírodopis • dějepis počet vyučovacích hodin za týden: 1. předmět • 2–3 • 3–4 • více

• • • • • •

2. • • •

zeměpis občanská výchova výtvarná výchova hudební výchova tělesná výchova další: __________

předmět 2–3 3–4 více

Při jakých příležitostech žáci ve vaší hodině mluví? ústní zkoušení práce ve dvojicích práce ve skupině odpovídání na otázku vyučujícího jiné: ____________________________ Mluví žáci při projevu v hodině spisovně? ano spíše ano spíše ne ne Co hodnotíte v mluveném projevu? (kritéria hodnocení)

Všimli jste si, která slova žáci při mluvení v hodině používají nejčastěji? vulgarismy tak, takže vlastně třeba jiná:___________________

78