MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA DIDAKTICKÝCH TECHNOLOGIÍ BAZÁLNÍ STIMULACE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2011 INGROVÁ ZDEŇKA

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA DIDAKTICKÝCH TECHNOLOGIÍ

BAZÁLNÍ STIMULACE BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

BRNO 2011

INGROVÁ ZDEŇKA

1

Prohlášení ,,Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

……………………………… Únor 2011-04-06

Ingrová Zdeňka

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Jindřišce Mikulčíkové za její odborné a cenné rady a připomínky, které mi poskytla. A také za její odborné vedení bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat pracovníkům zařízení, kteří si našli čas na vyplnění mých dotazníků k výzkumné části bakalářské práce.

Obsah Úvod

6

1. Co je to bazální stimulace

7

2. Historický vývoj konceptu bazální stimulace

9

2.1. Vznik konceptu

9

2.2. Současná situace

10

3. Teoretická východiska konceptu bazální stimulace

13

3.1. Stimulace vnímání

14

3.1.1. Vývoj vnímání

14

3.1.2. Podstata vnímání

15

3.1.3. Techniky konceptu bazální stimulace pro stimulaci vnímání

16

3.2. Podpora hybnosti

17

3.2.1. Vývoj pohybových schopností

17

3.2.2. Řízení hybnosti

18

3.2.3. Vestibulární systém a jeho vztah k pohybu

18

3.2.4. Stimulace a podpora motoriky

19

3.3. Podpora komunikace

20

3.3.1. Co je to komunikace?

20

3.3.2. Komunikace v konceptu bazální stimulace

23

3.3.3. Komunikace s handicapovanými klienty

25

3.3.3.1. Postiţení sluchu

25

3.3.3.2. Postiţeni zraku

27

3.3.3.3. Zdravotně postiţení

29

4.Prvky Bazální stimulace

32

4.1. Somatická stimulace

32

4.1.1. Somatická stimulace – celková tělesná koupel dle konceptu BS

34

4.1.1.1. Zklidňující somatická stimulace (koupel)

35

4.1.1.2. Povzbuzující somatická stimulace (koupel)

36

4.1.1.3. Neurofyziologická stimulace (koupel)

37

4.1.2. Polohování

37

4.1.3. Masáţ stimulující dýchání

39

4.2. Vestibulární stimulace

40

4.3. Vibrační stimulace

41

4.4. Nástavbové prvky stimulace v konceptu bazální stimulace

42

4.4.1. Optická stimulace

42

4.4.2. Auditivní stimulace

45

4.4.3. Orální stimulace

46

4.4.4. Olfaktorická stimulace

48

4.4.5. Taktilně-haptická stimulace

48

4.4.6. Diametrální stimulace (koupel)

49

5. Kombinované postiţení – pojetí, příklady, klasifikace

49

5.1. Vzdělávání ţáků s kombinovanou poruchou

54

5.2. Stimulace a komunikace ţáků s postiţením

57

1. Praktická část

60

1.1. Cíl výzkumu

60

1.2. Metodologie

60

1.3. Sběr informací a dat

61

1.4. Analýza dat

63

1.5. Porovnání výsledků výzkumu s hypotézami

72

1.6. Vyhodnocení výzkum

73

Závěr

75

Resumé

76

Summary

76

Klíčová slova, keywords

77

Anotace

78

Annotation

78

Pouţitá literatura

79

Přílohy

80

Úvod Téma této práce jsem si vybrala z důvodu, ţe v posledních letech se zvyšuje počet postiţených dětí i dospělých následkem úrazu či získaného onemocnění. Vzrůstá také počet lidí upadajících do kómatu nebo jsou tělesně omezeni díky zdravotním problémům, které mohou být způsobeny např. cévní mozkovou příhodou nebo také opět úrazem, kterým můţe dojít k řadě pohybových omezení. Proto jsem se začala zajímat o koncept bazální stimulace, jenţ těmto lidem pomáhá. Cílem práce je zvýšit informovanost veřejnosti, sociálních a speciálních pedagogických zařízení o konceptu bazální stimulace, aby mohl být pouţit u co nejvíce lidí, kteří jej potřebují. Teoretická část je zaměřena na objasnění pojmu bazální stimulace, kde a kým byla vytvořena, jak a u koho ji můţeme pouţívat. Jsou zde popsány její druhy. Zaměřuje se i na vývoj a schopnosti vnímání, které pak dále popisuje. Tato teoretická část je tvořena na základě studia literárních zdrojů, z kterých jsem čerpala, abych se co nejlépe a nejpřesněji seznámila s konceptem bazální stimulace. Dle mého názoru je koncept pro mnoho lidí neznámý, jelikoţ se v České republice začal pouţívat aţ v roce 2000. Praktická část obsahuje výzkum, který se opírá o data zjištěná na základě kvantitativním dotazníkem, který byl rozdán pracovníkům tří vybraných zařízení, pouţívajících koncept bazální stimulace. Cílem tohoto výzkumu je zjistit, jak dlouho pracovníci pouţívají koncept bazální stimulace, zda má přínos pro uţivatele a kolik pracovníků s konceptem pracuje.

6

1.

Co je to bazální stimulace? Bazální stimulace je vědecký pedagogicko – ošetřovatelský koncept, podporující

vnímání, komunikaci, kognitivní i pohybové schopnosti člověka. Díky smyslům a smyslovým orgánům, vznikajícím a vyvíjecím se uţ v embryonální fázi, které mají nenahraditelný význam uţ od narození aţ do smrti, můţe člověk vnímat sám sebe a okolní svět a díky tomu se můţe pohybovat a komunikovat. To znamená, ţe vnímání umoţňuje pohyb, a naopak komunikace je umoţněna pohybem i vnímáním, z toho vyplývá, ţe všechny sloţky se navzájem ovlivňují. Proto lidé s omezenou komunikací, vnímáním a pohybem potřebují strukturovanou péči pro umoţnění integrace do současného ţivota s co největší moţností vyuţití jejich starých zvyků a návyků. Cílem konceptu je pochopit potřeby klienta, porozumět jeho stylu komunikace a na základě toho mu poskytnout prostor pro orientaci, jistotu a další rozvoj jeho osobnosti. K tomu je uzpůsobena ošetřovatelská péče a pedagogická praxe, která podporuje zachované schopnosti klienta nebo ţáka. Koncept má propracované rehabilitační techniky pro stimulaci vnímání tělesného schématu (somatická stimulace), vestibulární stimulace a nástavbové stimulace, jejichţ předpokladem je práce s klientovou autobiografií (individualitou) a zapojením jeho příbuzných do ošetřovatelského nebo pedagogického procesu. Bazální stimulace je integrována do klinické péče např. intenzivní medicína, neonatologie, apod. a neklinické praxe např. domovy pro seniory, speciální školy, hospice, domácí péče. U klientů s nezvratnými změnami tělesného a duševního stavu značně podporuje kvalitu jejich ţivota a podporuje percepci, lokomoci a komunikaci.

Základní prvky konceptu jsou: •

Vnímání

•

Pohyb

•

Komunikace Schopnost vnímání se rozvijí jiţ v embryonální fázi. Začíná v 9. Týdnu

těhotenství a to v oblasti: •

Vibrační (zvuky, např. hlas matky je přenášen v podobě vlnění plodovou vodou

a embryo si je uvědomuje jako vibrace)

7

•

Somatické (embryo cítí tlak stěny uteru a plodové vody na své těle, cucá si

palec …) •

Vestibulární (vnímá změny polohy svého těla a změny polohy těla matky …)

Během dalšího postnatálního vývoje získává člověk další schopnosti vnímání, a to: •

Auditivní (sluchu)

•

Olfaktorické (čichu)

•

Taktilně-haptické (hmatu)

•

Optické (zraku)

•

Orální (chuti) Ztráta schopnosti pohybu vede k senzomotorické deprivaci a k následné

nedostatečné vlastní organizaci neuronální sítě. Vznik nových dendritických spojení mezi neurony podmiňuje neustálý přísun podnětů z okolí i vlastního těla. Koncept se tedy uplatňuje především v péči o: •

Děti a dospělé s těţkými změnami v oblasti smyslového vnímání

•

Děti a dospělé s těţkými změnami v oblasti hybnosti a komunikace

•

Klienty v komatózních stavech z jakýchkoliv příčin (např. po úrazech mozku)

•

Klienty dlouhodobě upoutané na lůţko

•

Klienty neklidné dezorientované

•

Klienty v intenzivní péči

•

Geriatrické klienty

•

Umírající

•

Klienty po mozkových cévních příhodách Působení podnětu se nazývá stimulace (dráţdění). Nervová soustava je souborem analytických a syntetických funkčních systémů. Senzorické systémy, které přejímají podněty ze zevního i vnitřního prostředí organizmu jsou: •

Somatoviscerální

•

Vestibulární

8

•

Čichový

•

Chuťový

•

Sluchový

•

Zrakový Koncept se neustále vyvíjí a reaguje na nové vědecké poznatky. Vznik nových

dendritických spojení v mozku a novou neunorální organizaci umoţňuje kontinuální stimulace smyslových orgánů.

2. Historický vývoj konceptu bazální stimulace 2.1.

Vznik konceptu

Zakladatelem konceptu je speciální pedagog prof. dr. Andreas Fröhlich, který pracoval v Rehabilitačním centru Westpfalz/Landstuhl ve spolkové republice Německo, kde se staral o lidi, kteří od narození měli těţké kombinované somatické a intelektové změny. V průběhu pětiletého vědeckého projektu vypracoval koncept bazální stimulace, který byl zaměřen na děti s velmi těţkými změnami vnímání, které nemohly navázat verbální komunikaci, jejich schopnosti byly velmi omezené nebo skoro ţádné z důvodu mentální retardace. Fröhlich vycházel z vědeckých studií v oblasti prenatální vývojové psychologie a zabýval se podporou senzomotorické komunikace, která se zakládala na bázi lidského těla vnímat a přijímat signály a reagovat na komunikační kanál somatického, vestibulárního a vibračního vnímání, a tak mohl navázat velmi úspěšnou komunikaci s těmito dětmi. Tvrdil, ţe tyto děti jsou minimálně vzdělané v oblasti vnímání vlastního těla a nácviku pohybových vzorců ve smyslu sebeobsluhy. Tak otevřel cestu speciálním pedagogům k jejich klientům, při podpoře vývoje a zkvalitnění jejich ţivota. V 80. letech 20. století se díky Prof. Christel Bienstein dostal koncept do ošetřovatelské péče. Pracovala jako zdravotní sestra v Německu ve Vzdělávacím centru a také v oblasti intenzivní medicíny. Díky její aplikaci konceptu u klientů ve vigilním komatu prokázala úspěšnost tohoto komunikačního a vývoje podporujícího konceptu také v oblasti ošetřovatelské péče v intenzivní medicíně. Od poloviny 80. let úzce spolupracovala s prof. A. Fröhlichem v problematice ošetřovatelské péči o lidi, jejich 9

schopnosti vnímat, komunikace a pohybu jsou silně omezeny. Od roku 1994 vede Institut výzkumu ošetřovatelství na Lékařské fakultě privární

univerzity ve

Wittem/Herdecke v Německu. V roce 2003 Christel Bienstein působí v oblasti výzkumu na univerzitě v Benátkách, její výzkumné projekty jsou v oblasti změn lidského vnímání. Ve spolupráci s odborníky z jiné oblasti péče, jako geriatrické péče, neontologické péče, psychiatrické a také paliativní péče, se koncept rozšířil do všech oblastí. Díky dosaţených výsledků v klinické praxi a rozvoji schopnosti klientů, u kterých byl koncept aplikován, donutil řadu odborníků, aby se sním zabývali a podpořili jej svými vědeckými studiemi. Tak se stal uznávaným pedagogicko-ošetřovatelským konceptem a po dlouhém společném úsilí, máme nyní k dispozici takovou formu konceptu bazální stimulace, která je dobře integrována do kaţdodenní ošetřovatelské péče. Koncept umoţňuje stylizovat také kulturu kontaktu mezi terapeuty a klienty. Lidé v těţkých ţivotních situacích potřebují určitou komunikační kulturu, jejímţ základem je ošetřovatelská péče. Prof. Christel Bienstein a prof. A. Fröhlich se společně podílejí na vědeckých projektech v oblasti bazální stimulace, také společně vypracovali systém vzdělávání lektorů v konceptu bazální stimulace, pro zajištění relativního transferu konceptu do klinické praxe. Lektoři musí absolvovat na vybraných institucí v zahraničí čtyřsemestrální studium konceptu a sloţit závěrečnou zkoušku. Jsou sdruţeni v Mezinárodní asociaci bazální stimulace a jsou nositeli licence pro výuku tohoto konceptu, v kterém se musí dále vzdělávat. Koncept lze aplikovat prakticky jen na základě absolvování certifikovaného kursu pod vedením lektora, který odpovídá za správné nacvičení technik konceptu bazální stimulace.

2.2.

Současná situace Bazální stimulace patří v zemích Evropské unie k uznávaným a aplikovaným

konceptům v oblasti speciální pedagogiky i v ošetřovatelství. Pro tělesně nebo duševně postiţené nebo lidi ve vigilním kómatu, mentálně postiţené a pro ty, kteří mají jakýmkoli způsobem postiţeno vnímání, vlastně pro všechny klienty ústavů sociální péče, pacientů nemocnic, obyvatel domova důchodců a jiných zařízení, je bazální stimulace neodpustitelnou součástí jejich ţivota. 10

Koncept bazální stimulace má za sebou fázi dokazování a přesvědčování v 70. a 80. letech minulého století a dnes je v období zavádění do praxe a realizace. Zařadil se do mnoha různých oblastí ošetřovatelství, počet a zkušenosti terapeutů pracujících s konceptem se rozšiřuje, a jejich výměnu názorů a sdělení nových poznatků a zkušeností umoţňují konference, semináře, literatura i internet. V současné době jsou k dispozici učebnice pro práci s konceptem v jednotlivých oborech ošetřovatelství (intenzivní, psychiatrické, geriatrické a neotologické péči, v péči doprovázející umírání,….). Další osoby, které na konceptu pracovali, jsou např.: Christa Assman, Gabriele

Bartoszek, Thomas Buchholz, Brigitte Dörner, Michaela Friedhoff, prof. dr. H.-J. Hannich, Brigitte Hemmer, Ute Hensel, Doris Hoffman, atd. [Friedlová, K., 2005] Graf 1. zastoupení profesí v kurzech bazální stimulace [Friedlová, K., Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, 2007, s. 15] 50 1 45

2 3

40

4 5

35

6 30

7 8

25

9 10

20

11 15

12 13

10

14 5

15 16

0 Procentuální zastoupení

11

17

Tabulka č.1 ke grafu [Friedlová, K., Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, 2007, s. 16] Kód profese

Název profese

Zastoupení profesí (%)

1

Hlavní sestra

0,13

2

Vrchní sestra

3,2

3

Staniční sestra

7,1

4

Zdravotní sestra

45,1

5

Dětská sestra

1,6

6

Lékař

1,2

7

Ředitel organizace

0,4

8

Vedoucí pracovník

1,55

9

Fyzioterapeut

2,72

10

Ergoterapeut

0,9

11

Rehabilitační pracovník

5,8

12

Odborný asistent

2,1

13

Učitelka, odborná učitelka

7,2

14

Speciální pedagog

8,6

15

Sociální pracovník

1,3

16

Vychovatel

1

17

Student

2,8

18

Ošetřovatelka

5,8

19

Asistent pedagoga

1,16

20

Osobní asistent

1,3

V zahraničí je koncept integrován do osnov ve výuce ošetřovatelství na zdravotních školách, v klinické praxi se s ním pracuje na většině oddělení. Většina velkých zahraničních zdravotnických zařízení má vlastní lektory, kteří průběţně školí zaměstnance a působí jako supervizoři. Česká zdravotnická veřejnost byla poprvé informována o konceptu v roce 2000 prostřednictvím

publikací

Sestra

na

multioborové

ošetřovatelské

konferenci

v Olomouci. První základní kurz bazální stimulace v České republice byl lektorován 12

v lednu roku 2003 na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a od té doby proběhlo mnoho základních a nástavbových kurzů, kterými prošli pracovníci z různých oborů ošetřovatelství a také učitelky zdravotnických škol, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, lékaři, logopedové a pracující v oblasti speciální pedagogiky. Procentuální zastoupení v jednotlivých profesích v odborných kursech bazální stimulace prezentuje graf 1 (Friedlová, Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, s. 16, 2007).[Friedlová, K., 2007] V posledních letech bylo provedeno mnoho vědeckých studií, které dokazují, ţe koncept bazální stimulace stojí na vědeckých základech. Prvotním důvodem k výzkumu byla potřeba poskytovat lidem co nejlepší péči, ale za vědecky odůvodněných podmínek. Pro terapeuty znamená koncept rozšíření jejich kompetencí v rámci ošetřovatelského procesu. Terapeut na základě klientova mentálního a somatického stavu rozhodne o integraci vhodných technik konceptu do péče. Dle vývoje stavu klienta a jeho reakcí pak adekvátně mění či přidává stimulující techniky. Tato samostatná a kreativní práce mnohdy chrání personály před tzv. syndromem vyhoření. Koncept také přispěl ke zvýšení kvality ošetřovatelské péče a podpořil nutnost ošetřovatelského výzkumu.

3. Teoretická východiska konceptu bazální stimulace Bazální stimulace je koncept, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině lidské vnímání. Umoţňuje lidem se změnami v oblastech pohybu, vnímání a komunikace podporu, a to cílenou stimulaci smyslových orgánů a vyuţívá schopností lidského mozku uchovávat své ţivotní návyky v paměťových drahách v různých regionech. Díky cílené stimulaci uloţených vzpomínek lze aktivovat mozkovou činnost a tím podporovat vnímání, komunikaci a hybnost klientů. Kontinuální stimulace smyslových orgánů dle konceptu umoţňuje vznik nových spojení dendritů v mozku a novou neurální organizaci určitých mozkových lokalit. Bazální stimulace je komunikační, interakční a vývoj podporující stimulační koncept, orientovaný na všechny oblasti lidských potřeb, který se přizpůsobuje věku a stavu klienta, na kterého se pohlíţí jako na rovnocenného partnera, člověka s vlastní historií, individualitou a schopnostmi, kterou tělesně i psychicky manifestuje. Kaţdý, vzhledem k momentálnímu stavu vědomí, má jiný poţadavek na komunikaci ke svému 13

okolí. Koncept zohledňuje a poskytuje profesionální, individuální, efektivní, terapeutickou a humánní ošetřovatelskou péči.[Friedlová, K., 2007]

3.1 Stimulace vnímání 3.1.1 Vývoj vnímání Na základě současných vědeckých poznatků se zjistilo, ţe se nejprve vyvíjí somatické vnímání, které nás informuje o našem těle a o vnímání chvění, vibrací, a vnímání vestibulární, které informuje o změně polohy a postavení těla v prostoru [Fröhlich, 1993] Tyto druhy vnímání utvářejí u člověka primárně pocity jistoty. Při utěšování druhého či chování malého dítěte v náručí matky si můţeme všimnout, ţe automaticky dochází k stimulaci těchto třech základních smyslů. Dítě se dostane do tělesného kontaktu, pohybujeme s ním sem tam, lehce poklepáváme záda a mluvíme na něj. Tento způsob chování je intuitivní a objevuje se ve všech kulturách a uklidníme tím plačící dítě i trpícího dospělého člověka. [Friedlová, 2005]. Vnímání somatické neboli vnímání těla, jak prokázali současné poznatky získané technikou ultrazvuku, fetální elektroencefalografií, registrací změn srdeční aktivity plodu, termografií, pomocí izotopových technik apod., u člověka vyvíjí již na konci druhého měsíce nitroděložního vývoje po početí. [Friedlová, Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, 2007, s. 20] V této době je lidský zárodek schopen reagovat zřetelně na dotyk jemným vláskem na svém těle, a taktéţ lze zachytit projevy bioelektrické aktivity mozku na elektroencefalografu ( Langmayer, 1998). S rozvojem somatického vnímání je velmi úzce spjata schopnost se pohybovat, ale aţ na konci 6. embryonálního týdne (Trojan, 2003). Vývoj pohybu a vnímání spolu velmi úzce souvisí. A často se i s vývojem kůţe, svaloviny a schopnosti pohybu vyvíjí vnímání vibrací. S vývojem vestibulárního aparátu souvisí vývoj schopnosti vnímat změnu polohy, plod je schopen od 16. týdne intrauterinního vývoje, cíleně zaujmout a poté fixovat svou polohu v děloze matky. Další percepční schopnosti se vyvíjí v různém období a zraková percepce dozrává aţ po narození. Vnímání zvuků pro plod je moţné od 3. aţ 4. měsíce před narozením.[Friedlová, K., 2007]

14

3.1.2. Podstata vnímání Sociální psychologie popisuje vnímání jako selektivní zpracování informací podle určitých principů do významových celků, které vstupují do odpovědné sloţky chování. První vstupní blok tvoří recepční děje a hlavní roli hrají jednotlivé smyslové analyzátory. Dochází k přeměně vnějších vlivů do podoby nervového vzruchu, který se šíří po nervových vláknech. Přijímané informace jsou podrobeny selekci výběru s modifikací, jelikoţ se uplatňuje vliv předchozích zkušeností (Řezáč, 1998) Jako podnět (stimulaci) je chápána kaţdá změna zevního nebo vnitřního prostředí organismu, která působí na neuron. O účinnosti rozhoduje kvalita, kvantita, doba trvání a rychlost změny intenzity podmětu (Trojan, 2003). Působení podnětu se nazývá stimulace (dráţdění). Podnět je energie, která vyvolá vzruch = je to fyzický děj, v podstatě stejný ve všech nervových vláknech. Nervový systém je kybernetický systém, přenášející a zpracovávající řadu různých informací, které musí být nejprve přeměněny na nervový vzruch (fyzikálně chemická změna přenášená nervovým vláknem). Podstatou nervové činnosti je přeměna vzruchů z jedné nervové buňky na druhou, který je uskutečňován v synapsích. Kaţdý přenos informací musí mít vstupní část – receptor, kterým je buňka, skupina buněk nebo orgán, jehoţ funkcí je zaznamenat stav a změny v organismu nebo zevním prostředí a informovat o nich vyšší centra. Receptory jsou specifické pro příjem určitého podnětu (stimulaci) a informace nejen přijímají, ale i zpracovávají a ty jsou dále vedeny anaxem a předávány synapsím na výkonný orgán – efektor nebo jiný výstup. Toto základní schéma, je velice komplikované, ale logické, organizuje funkce miliard neuronů. V mozku a míše neexistuje regenerace buněk, a pokud dojde k zániku neuronů, jde o ireverzibilní stav. Kvantitativní poruchy vědomí mohou být: •

Somnolence – lehká porucha vědomí, člověk na oslovení otevře oči, odpoví, na výzvu nemotorická odpověď, polykání zachováno, sfinktery ovládány

•

Sopor – hlubší porucha vědomí, bolestivý podmět vyvolá obranný pohyb, grimasu, otevření očí, sfinktery nekontrolovány

•

Kóma – hluboké bezvědomí, člověk nereaguje na zevní podměty, kontakt s ním je nemoţný, bolestivý podmět vyvolá reflexní odpověď (flekční nebo extenční)

15

•

Apatický stav – neboli perzistající vegetativní stav nebo vigilní kóma je zvláštním druhem stavu vědomí, příčina je poškození mozkové kůry, jde vlastně o dekortikaci, člověk vypadá jako při vědomí, je bdělý, má otevřené oči, ale pohledem nesleduje, nemluví, reaguje pouze reflexně (Amber, 2004, s. 68) Lidský mozek disponuje moţností plasticity, a proto umoţňuje, aby poškozené struktury znovu nabyli svých funkcí, popř. jiné oblasti mozku mohou převzít jejich funkci, toto lze vyuţít u postiţených dětí a u klientů po traumatických či jiných postiţení mozku. Podpora vnímání spočívá v podpoře redukce paměťových stop dřívějších vývojových fází. Předpoklad je poskytovat dostatek adekvátních podnětů, aby mohlo dojít k vybudování pneumorálních struktur. Podněty poskytované v péči, musí být neprahové a dobře strukturované. V úvahu je nutno brát také hierarchii jednotlivých vnímání.[Friedlová, K., 2007]

3.1.3. Techniky konceptu bazální stimulace pro stimulaci vnímání V konceptu se terapeuti pokoušejí pomocí nabízených podnětů a pohybu komunikovat s lidmi se změnou v oblasti vnímání a komunikace. Cílem je podpora a umoţnění vnímání tak, aby u klientů docházelo: •

Ke stimulaci vlastního těla

•

K podpoře rozvoje vlastní identity

•

K umoţnění navázání komunikace se svým okolím

•

K umoţnění vnímání okolního světa

•

Ke zvládnutí orientace v prostoru a čase

•

K zlepšení funkcí organismu (Friedová, 2005) Předpoklad

autobiografické

kvalitní

anamnézy,

a

účinné

stimulace

formulace

reálných

vnímání cílů,

je

získání

sestavení

kvalitní

adekvátního

ošetřovatelského plánu a kontinuální evoluce reakcí klienta na poskytovanou stimulaci. Nezastupitelnou funkci v stimulující ošetřovatelské péči má integrace příbuzných klienta do péče. Techniky konceptu se dělí na základní (somatická, vestibulární, vibrační) a nástavbové stimulace (optická, auditivní, taktilně-haptická, olfaktorická, orální). 16

3.2 Podpora hybnosti Schopnost pohybu provází člověka po celý ţivot. Pohyb je důleţitý pro zajištění chůze, udrţení určité pozice těla, k získání a přijímání potravy, k vyprazdňování, k dýchání, k rozmnoţování a je i úzce spjat s komunikací (řeč, gestikulace, mimika) a jinými psychickými projevy člověka. Tato schopnost umoţňuje nejen komunikaci, ale také vnímání svého těla a okolí. Pohybu předchází myšlenka na pohyb, a proto od sebe nelze oddělit vnímání a pohyb.

3.2.1 Vývoj pohybových schopností Pohybové schopnosti se rozvijí od intrauterinního období a vývoj motoricky zrcadlí vývoj nervové soustavy. Funkční vývoj se realizuje ve skocích od jednoho uzlového bodu k dalšímu. První spontánní pohyby byly sonograficky prokázány na konci 6. týdne embryonálního vývoje, první reflexní odpověď můţeme vybavit u sedmitýdenního embrya (odklon hlavy). V půlce 8. týdne je schopno zvyšovat svalové napětí a na konci tohoto měsíce jsou zaloţeny prakticky všechny svaly a vyvíjejí se geneticky dané motorické vzorce. Od 9. týdne pohybuje zárodky svých končetin, dává si do úst zárodek svého palce a od 11. týdne vykonává plod dýchací pohyby dané rytmickou kontrakcí bránice a meziţeberních svalů s frekvencí 50/min. Od 12. týdne prokazatelně pohybuje horními i dolními končetinami, ústy a hlavičkou.[Friedlová, K., 2007] Postnatální vývoj motoriky probíhá ve čtyřech stádiích. Jedná se o stádium homokinetické, monokinetické, dramokinetické stádium hybnosti a kratikinetické stádium hybnosti a trvá celý ţivot. Homokinetické stádium trvá od narození. Jde o nekoordinovaný pohyb všech končetin a patří sem i reflexy. Od druhého postnatálního měsíce uţ kojenec pohybuje samostatně i jednou končetinou, nastává tzv. monokinetické stádium hybnosti, trvající do 5. měsíce. Objevuje se souhra ruka-ústa. Zvolna se začíná uplatňovat cílená motorika. Na konci 5. měsíce nastupuje dramokinetické stádium hybnosti, které je charakteristické pohyby dítěte, které mají správný směr. Nástup posledního kratikinetického stádia hybnosti začíná na konci prvního roku ţivota a trvá celý ţivot. Rozvoj dětské motoriky odpovídá procesu vývoje podél spirály, dítě si osvojuje

17

jednotlivé hybné funkce, dosáhnutím určitého stupně dokonalosti. Pak se vrací zpět, aby mohlo konsolidovat své schopnosti pro další vývojový skok. Veškerý vývoj hybnosti je ukončen v 25. roku ţivota (Trion, 2003)[Friedlová, K., 2007]

3.2.2 Řízení hybnosti U člověka se na řízení motoriky podílí všechny oddíly CNS, počínaje mozkovou kůrou a konče páteřní míchou. Základem je svalový tonus zajištěný činností páteřní míchy, na které je vybudován systém postojových a vzpřimovacích reflexů (opěrná motorika). Na jeho řízení se podílí retikulární formace, statokinetické čidlo a mozeček. Nejdůleţitější somatickou funkcí vyšších ţivočichů jsou cílené úmyslné pohyby, které jsou u člověka základem práce a komunikace. Cílené pohyby představují tzv. cílovou motoriku neboli motorický systém úmyslného pohybu, které jsou řízeny komplexní činnosti nervové soustavy. Dominantní postavení v integraci má mozková kůra, i kdyţ při elektrofyziologickém sledování se vzruchová aktivita před započetím pohybu objevuje první v limbitické oblasti, pak v bazálních gangliích a aţ nakonec v mozkové kůře (Trojan, 2003, s. 639). Bez činnosti primární motorické oblasti mozkové kůry není moţný úmyslný pohyb. Postupnou účast centrálních struktur si lze představit jako sled kroků: •

Idea (koncepce) pohybu – vzniká součinností limbické kůry, frontálního laloku

a limbitických podkorových struktur •

Taktika (plán) – pochází z asociačních korových oblastí, odkud se dostává

k bazálním gangliím a mozečku •

Start – náleţí motorické mozkové kůře, která přijala programy a pohyb řídí

[Friedlová, K., 2007]

3.2.3 Vestibulární systém a jeho vztah k pohybu Vestibulární systém je úzce spojen s pohybem, polohou a orientací v prostoru (Robyta, 2000). Slouţí k detekci úhlového lineárního zrychlení hlavy a tím k udrţení rovnováhy a k relativní stabilizaci obrázku na sítnici zrakového aparátu. Reflexně řídí vyrovnávací pohyby končetin a očí. Reaguje také svalový tonus, zvláště extenzory. 18

Periferní částí vestibulárního systému je statokinetické čidlo – aparát, který je tvořen kinetickým čidlem (tři polokruhovité kanálky) a statickým čidlem ( makulární orgány atriculus a saculus). V kostěném labyrintu se nachází blanitý labyrint, vyplněný endolymfou. Kaţdý pohyb této tekutiny ohýbá vyčnívající cilie vláskových buněk (receptorů).[Friedlová, K., 2007]

3.2.4 Stimulace a podpora motoriky Koncept vychází z vědeckých poznatků, které tvrdí, ţe lidské chování obsahuje vrozené, geneticky programované a získané prvky, tj. vytvořené v průběhu ţivota jedince. První forma inteligence člověka je senzomotorická inteligence, trvající celý první rok ţivota, který nelze přeskočit. Tato integrace je základem veškerého myšlení a zahrnuje zkušenosti s pohybem a vnímáním. Senzomotorika obsahuje aktivity týkající se vnímání, drţení těla (svalového tonu) a pohybu. Je to schopnost řešit, před zvládnutím řečové komunikace, praktické problémy pomocí těchto aktivit. A stejně tak je tomu i u lidí, kteří následkem úrazu či onemocnění spadli do niţších vývojových stádií a musí řešit stejně jako děti, na začátku jejich ţivota, problémy se senzomotorikou,

jelikoţ

se

nemohou

verbálně

vyjadřovat.

Tenhle

popis

schematického vývoje jednání je identický se strukturálním vývojem mozku (Fröhlich, 1998). [Friedlová, K., 2007] Výchozím konceptem byla práce s pacienty po mozkových cévních příhodách, integrované do konceptu péče o děti s cerebrální pohybovou poruchou. Při zpracování konceptu šlo o individuální analýzu schopností klienta. Dnes je koncept celosvětově uznávaný nejen pro zacházení s dětmi vykazující cerebrální poruchy pohybu, ale také s dospělými po úrazu mozku nebo jiného těţkého onemocnění mozku, kteří jsou postiţeni ochrnutím. U dětí jde o přípravu zvládnutí motoriky, u dospělých o opětovné dosaţení vývojových stádií po poškození mozku. Základem jsou inhibice spascitity a patologických pohybových vzorů a reflexů [Friedlová, 2003]. K podpoře

hybnosti

vyuţívá

koncept

všechny techniky základních

i

nadstavbových prvků. Stimulace vnímání podporuje hybnost, přičemţ důleţitým faktorem je motivace.

19

3.3 Podpora komunikace 3.3.1 Co je to komunikace Komunikace je vědomá činnost lidského chování, slouţí k vytváření a udrţování mezilidských vztahů, pomocí ní získáváme nové vědomosti a znalosti a předáváme je dále, dochází k výměně informací, názorů, pocitů a pozorování. Člověk, jako bytost sociální, potřebuje v různých formách komunikaci, která má zřetelný vliv na kvalitu ţivota. Komunikace je kompletní jev a je predisponována spoluprací všech smyslových orgánů, mozku a také duševních pocitů. Vjemy z těchto různých smyslových orgánů jsou zpracovávány v mozku, ukládány do paměti a později opět v různých situacích vybavovány, aby pomohly hodnotit a zpracovat novou situaci. [Friedlová, K., 2007] V literatuře

bývá

komunikace

definována

jako

sdělování

prostřednictvím nejrůznějších signálů a prostředků (Honzák, 1999).

informací Nebo téţ

definována jako vzájemná výměna informací. Pokud jde o výměnu mezi lidmi, hovoříme o sociální komunikaci nebo sociální interakci. Komunikační proces tvoří pět sloţek, kdy ţádná nesmí chybět, jinak komunikace neproběhne: Sloţky komunikačního procesu: •

Komunikátor (mluvčí) – osoba, od níţ sdělení vychází

•

Komunikant (příjemce) – osoba, které je sdělení určeno; snaţí se je dešifrovat

a rozumět mu •

Komuniké – vysílaná zpráva, signál

•

Zpětná vazba – zpráva o tom, ţe informace byla přijata

•

Kontext – prostředí situace, ve které komunikace probíhá; můţe změnit význam

sděleného [Friedlová, K., Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, 2007, s. 30] V ošetřovatelské péči pouţívá sestra dovednost komunikovat s pacientem jako součást profesionálního vybavení. Navíc sestra pomáhá rozšířit nemocným jejich sociální kompetence. Nemoc, dlouhodobé odloučení od rodiny, nemoţnost pracovat, to vše můţe mít za následek zhoršení pacientových komunikačních dovedností. Sestra můţe podpořit rozvoj jeho komunikačních schopností [Venglářová, Mahrová, 2006, s. 11] 20

Komunikaci dělíme na verbální (za pouţití slov) a neverbální (mimoslovní). Neverbální je častější způsob komunikace, tvoří asi 70-90% komunikace. Mezilidské komunikace, předávaná zpráva obsahuje také sloţku behaviorální, coţ znamená, ţe součástí sdělovaného je také chování komunikujícího. Mezi paralingvistické prostředky patří: Vzdálenost, postoj, mimika, pantomimika, paralingvistika, gesta, zrakový kontakt, tělesný kontakt Mimika je aktivita obličejového svalstva, která má zvláštní schopnost reagovat bolestivou grimasou na silný noniceptivní podnět i v celkové anestézii, coţ přesvědčivě demonstruje, nakolik se tato aktivita vymyká volní (korové) kontrole. [Friedlová, K., 2007] Oči jsou nejdůleţitějším prvkem v komunikaci a to i přesto, ţe se plně spoléháme na její verbální sloţku. Slouţí nejen k percepci, ale také ke sdělování v sociálním styku. Moţnosti komunikace jsou dány také směřováním očí. Gesty se rozumí kulturně vázané pohyby či postoje. Gesto je symbolický tvar dělení (Křivohlavý, 1995). Drţení těla vyjadřuje psychický stav a proţívání člověka. Významným prvkem komunikace je také vzájemná vzdálenost a vzájemné postavení, jenţ poukazuje na to, jak si jsou účastníci blízcí a v jakém hierarchickém uspořádání je jejich vztah (Honzák, 1999). Nonverbální komunikací sdělujeme emoce, zájem o sblíţení, dojem o tom, kdo jsem, snahu ovlivnit postoj partnera a snahu řídit vzájemného setkání určitým směrem (Křivohlavý, 1995). Sociální psychologové uvádějí čtyři sféry, ve kterých se odehrávají komunikační transakce a ty jsou: intimní, přátelská, pracovní a veřejná.

21

Tabulka č. 2

Veřejná

Optimální (cm) 350-900

Společenská

120-350

Osobní

45-120

Intimní

0-45

Sféra

distance

Popis (příklady) Vnímáme několik osob, skupinu, gestikulaci, pozici těla Vnímáme detaily, mimiku, zaměřujeme se na detaily tváře, zejména oči Jasně vnímáme detaily tváře, vzdálenost je na délku paže, mluví se tišším hlasem, ke kontaktu očí se může připojovat čich Přidávají se doteky, roli hraje též čich

Tab.: Přehled optimálních distancí (Plňava, 2005, s. 37)

Tyto vzdálenosti, i kdyţ jsou v literatuře determinovány přesně na centimetry aţ metry, jsou v praxi individuální. Jelikoţ se terapeuti při poskytování péče dostávají velmi často u svých klientů do jejich oblasti intimity, komunikační prvky by proto měly směřovat k tomu, aby vstup do intimity nebyl provázen pocity ohroţení klienta. Kaţdý člověk má ve vztahu k jiným lidem jinou tzv. nárazníkovou zónu (body-buffer zone). Měří přibliţně jeden meter. Je to vzdálenost, kde se ve vztahu s neznámými lidmi cítí bezpečně [Honzák, 1999]. Koncept bazální stimulace vychází z předpokladu respektu autonomie člověka, a proto se terapeuti dávají pozor na kvalitu doteků poskytovaných v péči i na jiné prvky nonverbální komunikace. V komunikaci je důleţité postavení těla komunikujících i úroveň očí komunikujících stran. Postavení ošetřujícího zády ke klientovi, naklánění se nad něj nebo komunikace bez očního kontaktu můţe výrazně ovlivnit ochotu klienta komunikovat nebo vzbuzovat nelibé pocity. Svaly v oblasti obličeje dokáţou vyjádřit stav proţívání člověka. Terapeut můţe dle svalového napětí v obličeji poznat proţívané emoce klienta a také hodnotit úroveň vnímání.

22

3.3.2 Komunikace v konceptu bazální stimulace V kontextu sociálního prostředí je tělesný a duševní ţivot proces, který probíhá v interakci mezi pohybem, vnímáním a komunikací. Díky moţnosti vnímat jsme se naučili pohybovat a komunikovat. Verbální komunikace je ovlivněna: Úrovní vnímání, schopností vyslovovat, znalostí komunikačního jazyka, výškou hlasu a jeho intonací, schopností analyzovat význam slov Neverbální komunikace je ovlivněna: Úrovní vědomí, schopností vykonat pohyb, možností využití jiných komunikačních kanálů než auditivního Bez smyslových orgánů, které jsou schopny přijmout a zpracovat podněty z okolního prostředí, není vnímání moţné. Komunikačními kanály v komunikačním procesu mohou být všechny smyslové orgány, v konceptu bazální stimulace tedy hovoříme o moţnosti vyuţití dle stavu a schopností klienta těchto komunikačních kanálů: somatického, vestibulárního, vibračního, auditivního, optického, olfaktorického, taktilně-haptického Vzhledem ke svému mentálnímu a somatickému stavu nejsou někteří lidé, nacházející se v těţké situaci, vyuţívat ke komunikaci auditivní komunikační kanál ani udrţet zrakový kontakt (optický komunikační kanál), proto je pro komunikátora těţké vysílat signály. V tomto stavu se nacházejí lidé ve stavu vigilního kómatu, lidé s těţkou a hlubokou mentální retardací, obyvatelé zřízení pro seniory se zhoršeným zrakem i sluchem, lidé trpící některou z forem senilní demence atd. Terapeut by proto měl ovládat všechny prvky komunikačních kanálů a vhodně zvolit kanál, na který klient reaguje. Kaţdé lidské komunikování se děje v jedinečném, neopakovatelném prostředí a kontextu, jehoţ se účastní řada psychických procesů a jevů: emoce, myšlenky, vzpomínky, předsudky, očekávání, obavy, apod. Řeč a písmo je jen jedna z omezených moţností komunikace s okolím. Člověk má více moţností ke komunikaci, jeţ můţe vyuţít téměř ve všech rovinách komunikace. Komunikace potřebuje určité médium, které převezme transportní roli v našich sděleních ke svému okolí. Těmito médii jsou např.: vůně, doteky, chuťové vjemy,

23

změna polohy těla, jiné fyzikální a chemické podněty působící na smyslové orgány člověka (komunikační kanály). Schopnost zaznamenat a adekvátně reagovat i na nepatrné reakce klienta, jejichţ vědomí či vyjadřovací schopnosti jsou omezené, je nenahraditelná při poskytování bazálně stimulující péče. Někdy je první osobou, která zachytí první nepatrné reakce klienta, právě jeho příbuzný. Postřehy příbuzných jsou akceptovány a v péči zohledňovány, jelikoţ koncept integruje právě příbuzné do péče o klienta a pohlíţí na ně jako na partnery v procesu ošetřovatelské péče. Mezi klientem a terapeutem dochází k neustálé výměně informací: „terapeut vnímá => terapeut stimuluje = > klient vnímá terapeut vnímá => klient reaguje => klient vnímá“ [Friedlová, K., 2007] Dříve panující názor, ţe klient ve stavu kómatu není schopen vnímat, dnes jiţ neplatí. Klient je vţdy schopen se otevřít světu a komunikovat se svým okolím, přičemţ formu chování muţe znamenat i stav „nereagování „ a „nečinnosti“. Doc. dr. A. Zigler, výzkumník v oblasti kómatu zdůrazňuje: „Setrvání v apatickém syndromu není defektní stav, ale také výsledek nedostatečné komunikace a stimulace“ (Zigler,přednáška, Horn, 2003).[Friedlová, K., 2007] ,,Někteří lidé mohou komunikovat pouze pomocí gest, které můžeme nazvat symboly. Projevy klientových reakcí mohou být i velmi nepatrné,´´ [Friedlová, K., Sriptum pro základní kurz bazální stimulace v ošetřovatelské péči, 2003, s. 6.] např.: mžikání očima, hluboký dech, vzdychání, sténání, bručení, otvírání očí a úst, pousmání, úsměv, uvolnění svalového tonu, mimiky, pohybů, lidné pohledy do okolí a na poskytované stimulační elementy, zavírání očí a úst, blednutí, neklidné, nepravidelné dýchání, pláč, křik, sténání, zvýšení svalového tonu, křečovité držení těla, křečovitá mimika a pohyby, reakce na signalizující obranu, odvrácení se a gesta proti osobám, předmětům, všeobecný motorický neklid a stereotypní chování, manipulace na vlastním těle a sebepoškozování se. V konceptu bazální stimulace se na klienta nahlíţí jako na osobnost, nezávisle na jeho postiţení a aktuálním tělesném, mentálním nebo duševním stavu. Úkolem terapeuta je identifikovat potřeby klienta, porozumět jeho stylu komunikace a poskytnout prostor pro orientaci a další rozvoj jeho osobnosti.

24

,,Jednou z významných neverbálních akcí jsou vzájemné doteky (Plňava,2005). Hmat má vedle zraku relativně největší percepční možnosti. Ukazuje se, že haptický kontakt má mimořádnou důležitost při vytváření dobrých vzájemných vztahů a důvěry. (Křivohlavý, 1995).´´ [Friedlová, K., Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, 2007, s. 36]

3.3.3 Komunikace s handicapovanými klienty Mezi handicapované klienty můţeme řadit děti, mládeţ, dospělé i seniory, kteří trpí různými v oblasti percepce (smyslových orgánů), tělesnými handicapy, změnami intelektu (mentální retardace, demence) a změnami vědomí (nap. Vigilní kóma). [Friedlová, K., 2007] Takový klient není schopen zpracovávat informace stejným způsobem jako člověk bez těchto deficit, proto by měl terapeut přizpůsobit svou úroveň komunikace úrovní vnímání a zpracovávání klienta.

3.3.3.1 Postižení sluchu Dle stupně a doby vzniku dělíme sluchové vady u dětí na nedoslýchavé, neslyšící a ohluchlé. U nedoslýchavosti se jedná o sluchovou ztrátu do 90dB, nedoslýchavé dítě můţe vyuţít sluchadla a za pedagogické podpory můţe jeho komunikace i vzdělání probíhat normálně. Neslyšící děti, které se narodily hluché (prelingvální vada) nebo u nich došlo ke ztrátě sluchu dříve, neţ se naučily mluvit, jsou vystaveny komunikačním barierám. Prelingvální sluchová vada představuje senzorickou deprivaci, sekundárním handicapem je opoţděný vývoj sociální inteligence.[Friedlová, K., 2007] Čtvrtým nejčastějším chronickým onemocněním u seniorů (po artróze, hypertenzi a onemocnění srdce) je porucha sluchu. Jde o nejčastější senzorickou poruchu, která se vyskytuje u 30% osob nad 65 let, u 35% osob nad 75 let, častěji u muţů. Důsledkem je omezení komunikace, ztráta kontaktu s okolím, sociální izolace a osamělost. [ Friedlová, K., 2007] Poruchy sluchu mohou nastat také po úrazech hlavy.

25

Pravidla komunikace při jednání s neslyšícími (Honzák, 1999, s. 90) •

Zřetelně artikulovat

•

Obličej musí být dobře osvětlen; plnovous a zakrývání úst rukou a další

překážky vytvářejí komunikační bariéry •

Mluvit pomalu

•

Používat jednoduché věty (zvláště u prelingvální hluchoty)

•

Ptát se

•

Kontrolovat svou i klientovi neverbální komunikaci

•

Být trpělivý a neodsuzovat to, co může vzhledem k absenci zpětné vazby působit

dojmem disociality •

Dá klientovi čas a možnost oddechu

•

Pochválit klienta (nestydět se vyjádřit pochvalu neverbálně a nezaleknout se

velmi expresivního stylu odpovědi Pravidla komunikace s nedoslýchavým klientem (Topinková, 2005, s. 60) •

Hovořit v klidném prostředí bez zvukové bariéry (kulisy)

•

Mluvit pomalu a zřetelně, nekřičet, mluvit spíše nižším hlasem ze vzdálenosti

0,5 – 1m •

Udržovat pacientovu pozornost, umožnit kontrolu zrakem Pravidla komunikace s klienty v konceptu bazální stimulace – desatero bazální

stimulace (Friedlová, Skriptum pro základní kurz bazální stimulace v ošetřovatelské péči, 2003, s. 27) •

Přivítat a rozloučit se s klientem pokud možno vždy stejnými slovy.

•

Při oslovení se ho dotknout vždy na stejném místě (iniciální dotek)

•

Hovořit zřetelně, jasně a ne příliš rychle

•

Nezvyšovat hlas, mluvit přirozeným tónem

•

Dbát, aby tón hlasu, mimika a gestikulace odpovídaly významu slov

•

Při rozhovoru s klientem používat takovou formu komunikace, na kterou byl

zvyklý (anamnéza) 26

•

Nepoužívat v řeči zdrobněliny, pokud na ně klient není zvyklý

•

Nehovořit s více osobami najednou

•

Při komunikaci s klientem se pokusit redukovat rušivý zvuk okolního prostředí

•

Umožnit klientovi reagovat na slova

3.3.3.2 Postižení zraku Člověk, který nemůţe pouţívat svůj zrakový vjem, je odkázán na ostatní smysly. Postiţení zraku můţe být vrozené (v 50-70% mají děti i další postiţení, většinou jde o kombinaci postiţením CNS – nejčastěji jde o dětskou mozkovou obrnu) nebo získané ze ţivota (úraz hlavy nebo onemocnění). Podle stupně postiţení se rozlišuje: Nevidomost, zbytky zraku, těžká slabozrakost, slabá slabozrakost V komunikaci mají tito lidé omezené moţnosti, jelikoţ chybí oční kontakt, u nevidomých dětí chybí sociální úsměv. Centrální porucha zraku (kortikální postižení zraku) má příčinu v postižení CNS. Nejčastější příčinou jsou stavy, při nichž neměl mozek po delší dobu přísun kyslíku, dále úrazy hlavy, infekce CNS a mozkové nádory. K postižení mozku může dojít prenatálně, během porodu i postnatálně (Říčan, Krejčířová, 1997). Změny zrakového vnímání ve stáří jsou způsobené např. následujícími změnami (Buchholz, Schuerenberg, 2005, s. 233-235): •

Rohovka se zakaluje, je hůře průchodná pro světlo, proto staří lidé nepotřebují

mnoho světla, ale především jasné světelné orientační body •

Spojivka se stává prostupnější pro světlo, proto silné světlo oslepuje, nepřímé

osvětlení může redukovat pocity oslepení •

Slzný kanálek se zužuje (uzavírá)

•

Objevují se vedlejší účinky sedativ, snížená schopnost kontrastního vidění

•

Atd.

Změny zrakového vnímání mohou být způsobeny také léky:

27

•

Zmatenost po operacích na základě poklesu tlaku, očních kapek nebo mastí

•

Vidění žlutých kol z důvodu předávkování digitálními preparáty

Další změny zraku jsou možné také na základě onemocnění •

Snížená tvorba slz, má za následek vysušení spojivkového vaku, přední strany

očního bulvu, proto hrozí nebezpečí vzniku infekce •

Šedý zákal (katarakta) způsobuje zakalení čočky, člověk vidí mlhu a slepne,

později může rozlišovat jen světlo a tmu •

Zelený zákal (glaukom) způsobuje, že člověk nejprve vidí barevná kola a zdroje

světla, má bolesti hlavy, později vidí jen velmi zúženým kulatým průzorem ve středu zorného pole, až poté oslepne •

Omezení zorného pole – tunelové vidění, nevidí periferní objekty – orientační

body je proto nutné umístit do jeho zorného pole centrálně Změny na optickém aparátu mohou nastat následkem úrazu, může být poškozena schopnost představivosti a také paměti, mohou nastat výpadky asociačních drah. Pravidla komunikace při jednání s nevidomými (Honzák, 1999, s. 91) •

Vyvarovat se projevům soucitu – nevidomí jsou zcela normální lidé

•

Jednat vždy přímo s nevidomým, i když má s sebou průvodce

•

Představit se a uvést své funkční zařazení

•

Popisovat co a jak děláte

•

Informovat vždy předem o nepříjemném nebo bolestivém zákroku a současně

vysvětlit, proč je nezbytný •

Vytvořit příjemné akustické prostředí, odstranit zdroje rušení a šumu

•

Nepohybovat se tiše po místnosti – dávat o sobě zřetelně vědět

•

Upravit prostředí, odstranit překážky a bariéry [Friedlová, K., Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, 2007, s. 41 –

43.]

28

3.3.3.3 Zdravotní postižení Zdravotním postižením myslíme nejen újmu na zdraví jako následek vrozené nebo získané poruchy struktury a funkce organismu, nýbrž všechna postižení vedoucí k omezení pohybové zdatnosti, funkce smyslových orgánů, mentálních a jiných funkcí vyúsťující v handicap dotýkající se postavení takového jedince ve společnosti (Matějíček, 2001).[Friedlová, K., Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, 2007, s. 43] ,, Za zdravotně postižené jsou považovány ty osoby, které nejsou schopny bez potíží nebo bez pomoci vykonávat tzv. hlavní věku přiměřenou aktivitu. Podle mezinárodní klasifikace zdravotního postižení a handicapu WHO revidované v polovině roku 2001, jak uvádí E. Topinková, funkční postižení hodnotí ve třech rovinách: •

Porucha/poškození orgánové funkce (impairment)

•

Neschopnost/nezpůsobilost vykonávat konkrétní činnosti (disability- invalidita)

•

Společenské znevýhodnění, které svému nositeli funkční postižení přináší

(handicap), a omezení v účasti na běžných společenských aktivitách (participace) Pravidla komunikace při jednání s tělesně postiženými (Honzák, 1999, s. 92) •

Pozorně vnímat klienta

•

Přes různé atypické projevy předpokládat normální inteligenci

•

Věnovat klientovi čas

•

Pokud je klient na lůžku nebo na vozíčku, nestát nad ním, ale posadit se

•

Dodržovat běžné konvence

•

Nevytýkat (ani vduchu) skutečnosti, které se nedají ovlivnit (nehněvat se na

postiženého, že si např. při jídle potřísnil oděv) •

Vytvářet a pomáhat vytvářet bezbariérové prostory

Pravidla komunikace při jednání s mentálně postiženými (Honzák, 1999, s. 93) •

Přistupovat k postiženým jako k ostatním klientům, ovšem s větším taktem a

větší trpělivostí •

Obracet se především na klienta, i když je přítomen doprovod

29

•

Mentálně postižený zasluhuje stejnou úctu a respekt jako jiní lidé

•

Opakovat své otázky i instrukce několikrát, kolikrát je to zapotřebí

•

Být trpělivý a tolerantní

•

Úroveň sdělení přizpůsobit možnostem klienta Pravidla komunikace při jednání se zdravotně a mentálně postiženými klienty

v konceptu bazální stimulace. Zohledňující prvky: bazální stimulace •

Umožňuje terapeutům stimulovat vnímání klientů pomocí informací, které

postrádají a naopak redukcí těch informací, které je zatěžují •

Znamená ubírat se společně po určitý čas stejnou cestou

•

Se formuje ze vztahu mezi terapeutem a klientem

•

Nabízí klientovi takové vjemy, u kterých může sám rozhodnout, zda je přijme,

či ne •

Umožňuje klientovi, aby:

•

Vnímal hranice svého těla

•

Mohl prožívat a mít prožitky

•

Vnímal okolní svět

•

Vnímal přítomnost jiného člověka

•

Umožňuje klientovi poznat a akceptovat vlastní hranice

•

Umožňuje ošetřujícím rozvinout vlastní kreativitu a realizovat své schopnosti Na základě výše zmíněných pravidel lze velmi úspěšně navázat komunikaci a

podporovat rozvoj komunikačních, ale také pohybových a mentálních schopností za maximálně možné akceptace osobnosti klienta s klienty se zdravotním postižením a s klienty se změnami v mentální oblasti. ´´ [Friedlová, K., Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, 2007, s. 43 – 45.]

30

Tab. č. 3Individuální formy komunikace Komunikační

Komunikační forma

prostředek Dýchání

Změna rytmu dechu Změna hloubky dechu Pauzy během dýchání Zívání Vzdechy Kašel Chrchlání Zvýšená či sníţená sekrece z dýchacích cest

Svalový tonus

Uvolnění mimiky v obličeji, na čele Uvolnění v okolí úst Pootevření nebo sevření úst Změny na nosních křídlech Povolení nebo staţení ramen Uvolnění svalstva v oblasti zátylku Uvolněna nebo napjata břišní stěna Uvolnění nebo zvýšení napětí končetin Uvolnění spastických částí těla

Pohyb

Lehké pootevření daně Sevření dlaně Pohyby dolními končetinami Pohyby hlavou Pohyby očí Pohyb – zvedání obočí Polykání

Hemodynamika

Změna srdeční frekvence Změna hodnot krevního tlaku Změny periferního prokrvení

Sekrece

Zvýšená salivace při uvolnění Zvuky ţaludeční a střevní peristaltiky Změna sekrece potu (pocení při pocitu strachu 31

nebo při námaze

[Friedlová, K., Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči, 2007, s. ]

4. Prvky bazální stimulace Bazální stimulace respektuje různé vývojové stupně schopnosti vnímat, ve kterých se člověk právě nachází. Vývoj proprioreceptivního vnímání souvisí s vývojem vnímání somatického a vestibulárního, úzké propojení je v oblasti vestibulárního vnímání také s vývojem vnímání optického. Vnímání auditivní se rozvíjí v souvislosti s vnímáním vibračním. Vnímání sluchových podnětů u plodu probíhá zpočátku hlavně na této úrovni auditivně vibračního vnímání. Somatické vnímání je zprostředkováno největším percepčním a zároveň hraničním orgánem, a sice kůţí. Vestibulární aparát má schopnost určit polohu v prostoru a uvědomit si pohyb. Vibrační vnímání pomáhá člověku vnímat celým tělem přicházející chvění, hlasy, tóny, zvuky atd. a toto vše zpracovat.

4.1 Somatická stimulace ,, Somatické vnímání nám poskytuje vjemy z povrchu těla prostřednictvím kožního percepčního orgánu. Senzibilita svalů a kloubů je nazývána propriorecepcí a úzce souvisí se somatickým a s kinetickým vnímáním. Somatická stimulace umožňuje zprostředkovat klientovi vjemy ze svého těla a stimulovat vnímání tělesného schématu a následně okolního světa. Vnímání vlastního těla je tedy předpokladem k uvědomení si okolního světa a schopnosti s ním komunikovat. ´´ [Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace] Nejzákladnější formou somatické stimulace je dotek. Doteky utváří vtahy a dávají jim význam. Důleţité je přitom jak se dotýkat. Předpokladem kvalitního doteku je: Klid, způsob a význam kontaktu, vyvinutá síla, tlak, rytmus, opakování, sled. Takový kontakt poskytuje jistotu a umoţňuje orientaci. Špatně poskytované doteky ošetřujícímu pacientovi mohou vést ke zvýšení svalového tonu a k neţádoucí reakci organismu. 32

Faktory, které zvyšují svalový tonus: Nejistota, učení se nějakému novému pohybu, motorické aktivitě, strach, nedostatek času, bolest, porucha senzibility, matoucí informace, hluk, chlad. Následuje obranná reakce organismu, ta je vţdy neţádoucí a můţeme ji zabránit dodrţováním těchto pravidel: •

Omezujeme doteky letmé, velice krátkodobé

•

Omezujeme všechny rušivé a nekvalitní doteky

•

Uspěchané činnosti omezovat, ve spěchu poskytujeme nejasné informace,

které vyvolávají pocit nejistoty •

Dotek musí bát klidný, proveden celou plochou ruky, ne jen prsty

•

Po celou dobu pracovat s určitým tlakem, který musí být konstantní

•

Ritualizovat po dohodě s pacientem/obyvatelem iniciální dotek

Moţnosti somatické stimulace dle konceptu bazální stimulace: •

Zklidňující somatická stimulace (celková zklidňující koupel)

•

Povzbuzující somatická stimulace (celková povzbuzující koupel)

•

Neurofyziologická

somatická

stimulace

(neurofyziologická

koupel)

Somatická koupel dle Bobath konceptu •

Rozvíjející somatická stimulace (rozvíjející koupel)

•

Diametrální somatická stimulace (diametrální koupel)

•

Polohování – mumie, hnízdo, mikropolohování

•

Masáž stimulující dýchání (MSD)

•

Kontaktní dýchání, kontaktní dýchání s vibrací Lze aplikovat také jako stimulaci částečnou, kombinovanou nebo asistovanou

péči, s pouţitím různých medií (na sucho, jako koupel na lůţku, ve vaně, ve sprše, s pouţitím různých druhů materiálů např. ţínky, froté ponoţky, pleťová mléka…). [Friedlová, K., Skripta pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace]

33

4.1.1 Somatická stimulace – celková tělesná koupel dle konceptu bazální stimulace Dodrţujeme tyto zásady: •

U kaţdého mytí se snaţíme dotýkat klientova těla oběma rukama.

•

Obličej i genitál nemusíme během terapeutické celkové masáţe umýt, můţeme

vynechat, popř. zařadit v jiném, neţ v obvyklém pořadí, můţeme umýt úplně jindy během dne neţ v době celkové koupele •

Během mytí bychom neměli odcházet, je vhodné předem maximálně eliminovat

moţné rušivé elementy •

V místnosti by měla být příjemná teplota a klidná atmosféra

•

Kaţdá celková koupel by měla být, je-li to moţné, poskytována jen jedním

ošetřujícím •

Koupel by neměla trvat déle neţ 15-20 minut

•

Během koupele bychom neměli hovořit s třetí osobou

[Friedlová, k., Skripta pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace] Koncept bazální stimulace nabízí ošetřujícím velké kompetence a kreativitu, avšak musí analyzovat klientův stav a rozhodnout o co nejvhodnějším způsobu koupele. Klient by neměl být přetěţován a ošetřující by měl rozpoznat a ihned reagovat na nepatrné reakce klienta, které mohou být jediným způsobem komunikace. Moţné způsoby reakce klienta, které můţeme přehlédnout: •

Změny hemodynamiky, jako např.: oběhu, změny na periferii těla najeţení

chlupů, změna sva.tonu…) •

Změny sekrece - zvýšená salivace během uvolnění, kašel z důvodu zvýšené

tracheální sekrece, slyšitelná střevní peristaltika, změna sekrece potu

34

4.1.1.1 Zklidňující somatická stimulace (koupel) ,, Každý chlup, vlas je u kořene obklopen nervovou pletení, která registruje jeho pohyb a dodává tuto informaci dále do mozku. Pohyby ve směru chlupů podávají zcela přesnou informaci o tělesné formě a působí zklidnění. ´´ [Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace, s. 14] Cíle pro aplikaci somatické zklidňující stimulace mohou být různé a terapeuti mohou sledovat i více cílů současně: stimulace vnímání tělesného schématu, redukce neklidných stavů, stavů zmatenosti a dezorientace, navození celkového tělesného uvolnění

Zklidňující stimulaci aplikujeme u těchto klientů: •

Klienti se změnou v oblasti mentální (těţká a hluboká mentální retardace)

s cílem stimulovat tělesné schéma, poskytovat podporu v procesu učení (učení se vnímání a poznávání vlastního těla) •

Klienti se změnou v oblasti mentální (těţká a hluboká mentální retardace)

s cílem navázat s nimi komunikaci (klienti s kombinovanými zrakovými a sluchovými vadami) •

Klienti s těţkým somatickým postiţením s cílem stimulovat jejich hybnost a

vlastní aktivitu •

Klienti ve vigilních k´matech s cílem stimulovat vnímání tělesného schématu

•

Klienti v komatech s cílem stabilizovat vnímání tělesného schématu

•

Neklidní klienti

•

Klienti s hyperaktivitou

•

Klienti úzkostní, ustrašení

•

Klienti se zvýšeným svalovým bonusem s cílem uvolnit svalové napětí

•

Klienti se změnami vnímání tělesného obrazu/schématu

•

Klienti s tachykardií

•

Klienti s poruchami spánku

35

•

Moţno vyuţít jako nefarmakologickou moţnost tlumení bolesti

•

U umírajících klientů s cílem poskytnout empatickou a humánní doprovázející

péči •

U klientů v preoperační péči s cílem zmírnit úzkost

•

U klientů v pooperační péči s cílem redukovat stavy zmatenosti a dezorientace

v probouzecí fázi po anestézii •

Klienti s Morbus Parkinson

•

Klienti s různými typy demencí

4.1.1.2 Povzbuzující somatická stimulace (koupel) Cíle pro aplikaci somatické povzbuzující koupele: stimulace vnímání tělesného schématu, zvýšit úroveň vědomí u pacienta, zvýšit pozornost, zvýšit svalový tonus, zvýšit srdeční frekvenci a krevní tlak, podpořit klientovu aktivitu, příprava na následné působení fyzioterapeuta, ergoterapeuta Povzbuzující stimulaci aplikujeme u těchto klientů: Klienti se změnou v oblasti mentální (těţká a hluboká mentální retardace) s cílem simulovat tělesné schéma, poskytnout podporu v procesu učení (učení se vnímání a poznávání vlastního těla) •

Klienti ve vigilním komatu

•

Klienti v komatu

•

Klienti v soporu, somnolentní

•

Depresivní klienti

•

Klienti se sníţeným svalovým tonem

•

Klienti s bradykardií

•

Klienti apatičtí

36

4.1.1.3 Neurofyziologická stimulace (koupel) Cílem je umoţnit klientům s poruchami hybnosti na jedné polovině těla či v některých regionech jedné poloviny těla, znovu vnímat tuto stranu. Stimulace vnímání této části předchází její aktivace. Klient ovšem musí vnímat nepostiţenou stranu těla, aby mohl opět integrovat postiţenou stanu do tělesného schématu. Velký důraz během stimulace klademe na zrakovou kontrolu klienta. Neurofyziologickou stimulaci aplikujeme u klientů: •

Elegiemi a parézami po mozkových cévních příhodách, nejvhodnější je aplikace

u klientů s hemiplegiemi •

Po mozkolebečních traumatech s následným postiţením pohybového aparátu,

nejvhodnější je aplikace u klientů s hemiplegiemi •

Po operacích mozku a onemocněních s postiţením pohybového aparátu

•

Děti a kojenci s dětskou mozkovou obrnou, psychomotorickou retardací,

vrozenými vadami pohybového aparátu, aj. S klientem lze také pracovat formou asistované stimulace, kdy terapeut vede postiţenou ruku klienta. Zdravou rukou se klient stimuluje dle pokynů terapeuta sám, popřípadě opět s dopomocí asistované stimulace.

4.1.2. Polohování Vnímání vlastního těla se mění při klidném leţení jiţ po 30 minutách. Dochází ke ztrátě pocitu vlastních tělesných hranic; stav se umocňuje u klientů dezorientovaných. Pomocí polohování můţeme klientovi umoţnit získat informace o svém těle. Polohováním neposkytujeme pouze stimulaci somatickou, ale také vestibulární. Jiţ zcela minimální změny polohy pomocí srolovaného ručníku, povlečení a polohovacích polštářů mohou značně podpořit vnímání svého těla. Toto

můţeme

docílit

také

pomocí

mikropolohování a tvrdší matrace.

37

tzv.

částečného

polohování

–

Degenerativní habituace (dle prof. A Fröhlicha): Málo podnětné okolí spolu s nedostatkem senzorických podnětů a pohybové aktivity redukuje přísun informací k člověku. Vnímání tělesného obrazu a okolí se stává stále míň zřetelným a vede k poruchám orientace na vlastním těle a okolí, poruchám koordinace, dezorientace v čase a prostoru, emocionálním poruchám a k těţkým krizím vlastní identity. To znamená, ţe se psychika a vnímání těla nastavily na jednotvárnost. Člověk sám sebe méně cítí a také ztrácí tělesnou a psychickou orientaci. Coţ můţe vést k milné představě, ţe klient nekomunikuje neb nechce více ţít. Nebo naopak se klient snaţí tento stav nečinnosti přerušit a působí na své okolí jako zmatený a autoagresivní. [Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace] Následky habituace: Poruchy vnímání těla, poruchy tělesné identity, poruchy koordinace, chybná interpretace působení okolí, dezorientace v čase a prostoru, poruchy komunikace, nápadné chování, poškození intelektu, emocionální poruchy, ztráta identity. Schopnost vnímání můţe být ale také poškozena dalšími faktory, jako poruchami spánku, léky, traumatickým poškození mozku, horečkou, bolestí a dehydratací. Možnosti změny tělesné pozice:

Propletení prstů rukou, ohnutí horních

končetin směrem k tělu, překříţení dolních končetin, uchopení nohy rukou, polohování na různě tvrdých a měkkých matracích, změna polohy pomocí srolovaných ručníků a malých polštářků, poloha hnízdo a mumie, apod. Poloha mumie Indikace: Neklidní klienti; agresivní, zmatení klienti; klienti v dospávací fázi po narkóze; klienti, kteří se probouzejí z komatu; klienti dlouhodobě upoutaní na lůţko, kteří ztratili vnímání hranic svého těla. Cílem tohoto polohování je umoţnit klientovi zprostředkování vjemů ze svého vlastního těla a umoţnit mu pocítit hranice svého těla. Poloha hnízdo Tato poloha umoţňuje klientům si odpočinout a navozuje u nich příjemné pocity ve smyslu „cítím se dobře“. Zároveň jim tato poloha nabízí pocit jistoty a bezpečí a zlepšení vnímání hranic svého těla. 38

Indikace: ve fázi odpočinku, během noci, po celkové zklidňující koupely, po vyšetřeních, po dýchání stimulující masáţi, k navození libého pocitu, stimulace vnímání tělesného obrazu/schématu Cílem je uzpůsobit klientovi, co nejkvalitnější odpočinek.

4.1.3 Masáž stimulující dýchání Dýchání je základní lidská potřeba, bez níţ není moţný ţivot, kromě toho nabízí člověku informace o jeho vlastním bytí. Změna dýchání znamená změnu somatické a psychické aktivity, která můţe znamenat její omezení. Neklidní lidé, kteří si minimálně uvědomují své tělo, vykazují povrchní zrychlené dýchání, způsobené nedostatečnou ventilací všech částí plic nebo zhoršenou výměnu plynů mezi zevním a vnitřním prostředím. Tato nedostatečná ventilace ubírá klientům na tělesné váze, coţ vede ke sníţení tělesné síly a ti mají pouze moţnost uvědomování si sebe sama. I tato moţnost můţe být velmi omezena. To znamená, ţe člověk nemá více energie vnímat okolní svět a jeho dění. Uzavírá se více do sebe a postrádá výměnu informací mezi ním a sociálním okolím. ,,Masáž stimulující dýchání je v rytmu a s dostatečným kontinuálním tlakem našich rukou provedená masáž v oblasti zad nebo ventrální části hrudníku. Je součástí dechové gymnastiky. Masáž má také vysokou komunikační hodnotu. Vede k ustálenému rytmu dýchání na stejné frekvenci u pacienta i ošetřujícího a tím mezi nimi vniká komunikační proces, který může poskytnout uvolnění, pocit jistoty a blízkosti a vyjádřit empatii. Tato technika vyžaduje kontinuální trénink a musí být především správně provedena, abychom dosáhli terapeutického cíle. ´´ [Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace, s. 23] Cílem je pomoci klientovi přejít na klidné, hluboké a pravidelné dýchání, tak mu umoţnit vnímat své tělo a zvýšit moţnost koncentrace, aby mohl reagovat na podměty z okolí. Díky tomu dosáhneme sníţeného vyplavování stresových hormonů. Indikace:

Bolest, stavy depresivní, poruchy spánku, ztráta schopnosti

uvědomování si vlastního těla (Morbus Alzheimer, dementní pacienti, klienti před

39

těţkými operacemi a diagnostickými zákroky, klient o sdělení maligní diagnózy, klienti s UPV, klienti v odvykací fázi po UPV, atd.) Kontaktní dýchání Při kontaktním dýchání má terapeut poloţeny své ruce na hrudníku klienta a doprovází ho v nádechu i při výdechu. Výdech můţe podpořit stlačením hrudníku. Můţe přidat vibrace v době výdechu, pro podporu vykašlávání, pokud je klient zahleněný. Toto kontaktní dýchání můţeme poskytnout klientovi i jeho vlastní rukou, kterou mu poloţíme na jeho hrudník, a klient díky tomu můţe vnímat vlastní dech. Tato rytmická činnost můţe výrazně stimulovat dýchání sebe sama u klienta. Dýchání můţe být i formou hrudník na hrudník. [Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace]

4.2. Vestibulární stimulace Zdravý člověk během dne neustále mění své polohy díky různým činnostem. Jeho vnitřní sluchový orgán s jeho smyslově rovnováţným ústrojím tak získává neustálý přísun podnětů, které pak zpracovává. Lidé s pohybovým omezením mají přísun podnětů minimální, a proto jim koncept chce poskytnout stimuly jejich rovnováţnému ústrojí, lepší prostorovou orientaci a vnímání pohybu. Vestibulárnímu vnímání umoţňuje zaznamenávat lineární, rotační a statické pohyby hlavy. Nás tak informuje o naší poloze a pohybu v prostoru. I smyslové rovnováţné ústrojí, stejně jako somatické můţe podlehnout habitaci. Vestibulární aparát ztrácí schopnost změny polohy, pokud k ní dochází jen velmi zřídka. Může následovat: Kolaps, nauzea, poruchy orientace na vlastním těle a v prostoru, změny svalového napětí. Koncept umoţňuje vestibulární stimulaci – díky pohybům endolymfy, která tak převádí informace na vestibulární jádra v mozku a: Zprostředkovává informace o postavení v prostoru, redukuje závrať z otáčivého pohybu, snižuje spazmu flexorů a extenzorů, připravuje organizmus na mobilizaci, udržuje pohyb peri/endolymfy.

40

Indikace: Klient imobilní déle neţ tři dny, lidé s omezenou moţností pohybu, klienti, kteří jsou delší dobu na UPV, klienti ve vigilním komatu, klienti s rozvíjející se spastickou extenzorů a flexorů Možnosti vestibulární stimulace: •

Před kaţdou změnou polohy těla uvést hlavu do pozice další polohy těla

•

Poskytnout klientovi spirální vzorce pohybů podle konceptu kinetiky a tak mu

umoţnit uvědomit si trojrozměrnost svého těla v prostoru •

Změna polohy těla pomocí změny pozice celého lůţka

•

Pozice v sedě v lůţku

•

Pozice v sedě v křesle

•

Houpací pohyby v lůţku a otáčivé pohyby hlavy

•

Nácvik tzv. pohyby ovesného klasu v ovesném poli, v houpacím závěsném

křesle houpačky [ Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulce]

4.3 Vibrační stimulace Cílem této stimulace je zprostředkovat intenzivní vjemy z klientova tělastimulace receptorů pro vnímání vibrací uloţených v kůţi (Vater Paciniho tělísek) a receptorů hluboké citlivosti (proprioreceptorů ve svalech, šlachách a vazivovém aparátu kostí a kloubů). Vnímání vibrací se děje od periférie dovnitř těla. Vibrační stimulaci integrujeme zvláště u klientů ve vigilním komatu, klientů s hlubokou mentální retardací, ale i těm, pro které slouţí jako příprava vnímání pohybu a následně vertikalizaci a mobilizaci. [Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace] Možnosti vibrací: •

Hlas vyuţíváme poloţením rukou klienta na hrudní koš a necháme ho mluvit,

své ruce pocítí díky vibracím způsobeným šířením jeho hlasem •

Ruce se dají taktéţ vyuţít k tvorbě vibrací a to tak ţe vibruje oběma rukama na

těle klienta

41

•

Elektrické přístroje jako např. vibrax můţeme vyuţít tak, ţe ho necháme

působit na matraci, na které klient leţí, abychom mu umoţnili pocítit své tělo. Lze také vyuţít malých bateriových vibrátorů, holicího strojku, elektrického zubního kartáčku, … Můţeme i vkládat klientovi do ruky předměty. •

Hudební nástroje vydávající vibrace a hlas.

Místa aplikace vibračních stimulací: Patní kost, vnitřní nebo zevní strana kolene, pánev – hřeben kosti pánevní, předloktí, paţe a jiná místa, ruka – dlaň Při všech vibračních stimulacích je důležité: •

Abychom mohli klientovi poskytnout dostatečnou velkou plochu vnímání

vibrací, uloţíme ho do polohy v leţe na zádech, v sedě, na zemi na matracích čí v polohovacích vacích •

Pracujeme podél skeletu

•

Postupujeme z proximálního k distálnímu směru

•

Klienta intenzivně sledovat [ Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace] Některé vibrační stimulace mohou být klientovi velmi příjemné, zvláště pokud se

do péče zapojí rodinní příslušníci. Jde o vibrace tělo na tělo, kdy se ošetřující nebo příbuzný posadí za klienta do lůţka na zem nebo do křesla, poloţí jeho trup na svůj a vibraci vyvolává svým zpěvem, pobroukáváním. Obzvláště účinná je intenzivní stimulace péči u klientů v komatózních stavech nebo v různých fázích probouzecího období. Vibrační stimulace podporující vnímání má neméně významné uplatnění.

4. 4. Nástavbové prvky stimulace v konceptu Bazální stimulace 4. 4.1. Optická stimulace Zrakový vjem umožňuje: Orientaci, schopnost vnímat okolní prostředí, pocit jistoty, schopnost se učit Člověk, který tento smysl nemůţe pouţívat je odkázán na ostatní smysly. Ne však kaţdý pohled pacienta znamená, ţe vnímá okolní podměty nebo naši přítomnost.

42

Okolí pacienta bývá většinou nudné a má většinou prosté vizuální podměty. Můţeme často říci, ţe je nestimulující. Velmi důleţité pro optickou stimulaci je změna jakékoli tělesné polohy, i kdyţ jde jen o malou změnu polohy hlavy, změníme tím pacientovo zorné pole. Změnou polohy umoţňujeme pacientovi sledovat jeho okolí a orientovat se na svém těle. Tímto posílíme jeho pocit jistoty a bezpečí, a také znamená současnou stimulaci vestibulární a somatickou. Přispět ke zrakovému vnímaní mohou všechny terapeutické aktivity, které stimulují smyslové receptory ve vnitřním uchu, v kloubech ve svalech a v kůţi. Stupně vývoje zrakového vnímání (A. Fröhlich): •

Vnímání světla/tmy / preferování vnímání kulatých tvarů a červené barvy

•

Vnímání obrysů na krátkou vzdálenost (cca 10 – 15CM)

•

Vnímání vlastních částí těla

•

Vnímání okolí ve větší vzdálenosti (cca 1 – 2m)

•

Vnímání zřetelných ostrých kontur

•

Rozlišování jednotlivých předmětů pomocí rukou a úst

•

Vývoj vnímání barev – nejdříve červená

•

Rozlišování forem, velikostí, předmětů, osob a paralelně vývoj vnímání barev

[Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný nástavbový kurz Bazální stimulace, s. 4] Tyto vývojové stádia můţeme objevit i u dospělých, kteří trpí ztrátou či poškozením optického vjemu, ať z důvodu degenerativních nebo organických mozkových procesů. Proto tyto vývojové stupně by měli být zohledněny u pacientů s vizuálním vnímáním. [K. Friedlová, Skriptum pro certifikovaný nástavbový kurz Bazální stimulace] Změny zrakového vnímání 1. Ve stáří ,, 24% obyvatel domova důchodců lze zařadit do kategorie slepých, díky postižení jejich zrakového vnímání. 35% lidí je závislých na ošetřovatelské péči trpící zrakovou insuficiencí. 2. Působením léků 43

3. Na základě onemocnění 4. Následkem úrazu Změny zrakového vnímání se mohou projevovat různými způsoby •

Při neschopnosti člověka vnímat jednotlivé prostory v jeho okolí je nutné

stimulovat stimuly do míst, kde vnímá •

Při neschopnosti pacienta vidět detaily, můţou poruchy vidění celistvosti

předmětů či osob •

Kdyţ si

pacient neumí dát do souvislosti předměty v okolí má poruchu

prostorových vztahů •

Předměty vnímané pacientem různě (např. jejich délku, formu, velikost…) -

porucha konstantnosti barev •

Změny vizomotoriky – deficitní koordinace mezi zrakovým vjemem a

motorikou •

kdyţ poloha podmětů v prostoru není vnímána ve vztahu k pacientovu tělu,

znamená to poruchu vnímání lokalizace v prostoru Zrakové vnímání lze v počátku dobře ovlivnit cíleným tréninkem a současně informovat a vysvětlit probíhající změny a následky. V této fázi je kvalita závislá na informovanosti a uvědomělosti pacienta, na jeho koncentračních schopnostech a funkci taktilně – kinetického vnímání. Je nutno vţdy pacienta sledovat, jak reaguje na poskytované podněty, zvláště pozor na negativní emoce a stimulaci. Pozorování stále stejných objektů vyvolává halucinace a dezorientaci. I stále zapnuté zářivky mohou oslepovat. Při optické stimulaci nedůležité dodržovat zásady vyplívající z předchozího: •

pacientovi nabízíme zřetelně světlé nebo tmavé podněty

•

nabízíme mu uvědomovat si denní dobu, rozdíl mezi dnem a nocí, pacientův

obličej vystavujeme aspoň krátce slunečnímu záření •

barevné oblečení pacienta a personálu i barevného loţního prádla volíme jako

kontrast k býlím zdem

44

•

při nabízení obrázků pacientovi, musí být dostatečně velké a musí být umístěny

do jeho zorného pole •

a další

4.4.2 Auditivní stimulace Cílem je stimulace vnímání sluchového vjemu a rozlišení schopností pro jednotlivé zvuky. Auditivní komunikační kanál je jednou z moţností komunikace s pacientem. V praxi je to maximalizování významu poskytnutých slovních sdělení klientům a minimalizování nejasných zvuků okolí. Vhodné je např. kombinace s iniciálním dotykem. Měla by se také zvolit jednoduchá a zřetelná forma slovního kontaktu a umoţnění jasného rozlišení, kdy hovoříme s pacientem a kdy s jeho okolím. Pacientovi by se měli poskytnout jen jasné informace. Není vhodné pouštět televizi nebo rádio a přitom hovořit s jinou osobou. Cíle auditivní stimulace: stimulace vnímání, zvýšení rozlišovací schopnosti sluchového aparátu, navázání kontaktu s klientem, zprostředkovat klientovi informace o sobě a svém těle, mobilizace vzpomínek klienta, budovat u klienta pocity jistoty, umoţnit klientovi orientaci Možnosti auditivní stimulace 1. Hudba Oblíbená hudba je spojena s emocemi, klidná hudba vyvolává většinou uvolnění, je dobré reakce pacienta sledovat. Hudbu nabízenou ze sluchátek – nabízet ze vzdálenosti cca 20cm, nasazená sluchátka eliminují možnost odblokovat poslouchané. 2. Vyprávění Působení terapeutického vyprávění je individuální, vhodný je hlas příbuzných pro obnovení paměťových stop. A to vyprávěním a předčítáním známých pohádek a příběhů.

45

3. Zpěv Je individuální a jako vyprávění je integrován v dětské intenzivní péči. Kde matka zpívá dítěti známé písničky, které jsou vhodně doplňovány současně somatickou, vestibulární a vibrační stimulací. 4. Nástroje Flétny, bubínky…Vhodné jsou takové nástroje, které lze cítit i tělem – vyvolávají vibrace. Předpoklad pro úspěšnou auditivní stimulaci: •

přivítání se a rozloučení se pokud možno vždy stejnými slovy (důležité i u

příbuzných) •

vyžaduje-li stav klienta také jiný signál, použijeme před oslovením také

iniciativní dotek •

nehovořte rychle, ale pomalu, jasně a zřetelně

•

hovořte v obvyklé tónině vašeho hlasu a hlasitosti

•

příbuzní pacienta by měli hovořit v jemu známé a důvěrné formě

•

nepoužívejte v řeči zdrobněliny

[Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný nástavbový kurz Bazální stimulace, s. 9]

4.4.3 Orální stimulace Vzniká jiţ v 9. týdnu embryonálního vývoje, kdy si embryo cucá svůj palec. Dítě, které je od narození vyţivováno sondou, by mělo mít umoţněnou integraci orální péče do ošetřovatelské péče, aby nedošlo k vymizení sacího reflexu. Dutinu před vysycháním chrání zavřená ústa. Podle otevřených úst poznáme, jak je vnímání postiţeno. A podle jejich aktivity posuzujeme vědomí člověka, při vědomí má ústa zavřená a při zastřeném vědomí pohybuje méně jazykem, padá mu dolní čelist a sliny ztékají z úst. Ústa jsou člověkem vnímána jako intimní a osobní zóna. Ústa slouží: ke komunikaci, příjmu potravy, vnímání chutě, vůně, konzistence, někdy i jako pracovní nástroj, k polibkům.

46

Ústa mají zásadní význam nejen kvůli příjmu potravy, ale i pro jejich schopnost zprostředkovat pocity poţitku a rozkoše. To znamená, ţe příjem potravy se nevykonává jen s cílem nutričním, ale i kvůli pocitu líbivosti. Vlastní příjem potravy má několik fází, kterým koncept bazální stimulace přikládá stejnou důleţitost a v orální stimulaci všechny zohledňuje. Jsou to fáze preorální – zde se snoubí vjemy haptické, vizuální, čichové a gustační a druhá fáze je orální. ,,Cílem orální stimulace je zprostředkovávat pacientovi vjemy ze svých úst a stimulovat jeho vnímání. Zvýšení svalového tonu v oblasti dutiny ústní je známkou stimulace vnímání u klienta. Orální stimulaci můžeme provádět izolovaně, anebo jako přípravu na orální přívod stravy.´´ [Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný nástavbový kurz Bazální stimulace, s. 11] Předpoklady pro úspěšnou OS: OS neprovádíme, je-li pacient zřetelně unavený; Pacientovi umoţníme takovou polohu, ve které se můţe na své proţitky a vjemy nejlépe koncentrovat; Umoţníme mu ochutnat to, co je mu příjemné, chutě oblíbené a známé (zjistíme autobiografickou anamnézou); Bedlivě pozorujeme pacienta a sledujeme jeho reakce. Důležitá poloha pacienta při jídle a orální stimulaci: Symetrická tělesná pozice, zvláště dodrţovat středové postavení hlavy; hlava, zátylek a záda by měly být v jedné rovině; Hlava nesmí být v hyperextenzi, neboť se stíţí polykání; Ramena mírně nahnutá vpřed; Správná pozice pánve, obě hýţdě musí nést stejně váhu těla, eventuelně za hrbol sedací kosti poloţit srolovaný ručník s cílem stabilizovat pánev; hýţdě musí být zcela vzadu na ţidli, horní část trupu nesmí být opřená vzad, stěţuje to polykání; nohy v abdukci, chodila opřená o podloţku, kyčelní a kolenní kloub ohnut v pravém úhlu; Pokud je to moţné, horní končetiny opřené o stůl. Důležitá pravidla u jídla, krmení: Umoţnit pacientovi vhodnou pozici v sedě, ptát se, aţ kdyţ jsou ústa pacienta prázdná, nespěchat, po kaţdém polknutí chvilku počkat, neţ vloţíme pacientovi do úst další porci, musí být jeho ústa vyprázdněna, po kaţdém jídle umoţnit pacientovi péči o dutinu ústní, po jídle ponechat pacienta 30 minut v sedě, je-li to moţné.

47

Pokud nemůţe pacient otevřít svá ústa, je vhodné nejprve začít s vestibulární stimulací. Důleţité je, poskytnout příjemné záţitky při péči o dutinu ústní. Během této péče a orální stimulace by ošetřující neměl s pacientem nepřerušovat kontakt.

4.4.4 Olfaktorická stimulace Orální a olfaktorická stimulace spolu úzce souvisí. U pacienta nejprve musíme zjistit, které vůně a chutě upřednostňuje. Jinak lze vyvolat negativní stimulaci, coţ by znamenalo, ţe pacient nepřijme podávané stimuly a informace a nedošlo by k navázání ţádoucího kontaktu, protoţe jsou mu nabízeny vůně nepříjemné nebo neznámé. Olfaktorické stimuly se nenabízejí kontinuálně, neboť by si na ně měl pacient zvyknout, stejně jako na zvukovou kulisu okolí či stále stejně opticky vypadající okolí. Pro olfaktorickou stimulaci jsou vhodné vůně pacientových parfémů, deodorantů, potřeb osobní hygieny, vůně jídla a naopak nevhodné jsou vonné svíčky. Vnímání čichových vjemů ve stáří Tab. č. 4 Změny Zmenšený počet olfaktorických nervových vláken o 30% nad 75 let Snížení počtu čichových buněk o 30% - zvláště u Morbus Parkinson

Symptomy Ošetřovatelské nabídky Snížené vnímání čichových Nabízet jasné, zajímavé vjemů – hypoxie čichové vjemy

Schopnost rozlišovat mezi Nabízet jasné a známe 8 čichovými kvalitami se čichové vjemy ztrácí, u 70-79-letých klesá na 2/3 [Friedlová, K., Sriptum pro certifikovaný nástavbový kurz Bazální stimulace, s. 14]

4.4.5 Taktilně – haptická stimulace Schopnost lidské ruky rozpoznávat předměty a pohybovat se trojrozměrně umoţňuje její funkci poznávání a tak během ţivota získává zkušenosti, které pak uchovává v paměti. Neklidní, hyperaktivní pacienti, kteří mají velmi aktivní ruce, tahají za zavedené katétry a to činí z těchto důvodů: •

Potřebují identifikovat předmět, který nahmatali

•

Potřebují taktilně-haptickou stimulaci 48

•

Saturují přirozenou základní lidskou potřebu - potřebu aktivity [Friedlová, K., Skriptum] ,,Koncept bazální stimulace chápe tyto aktivity jako symptom nedostatku taktilně

haptické stimulace a insuficience vlastní aktivity. Pacienti tahají za katetry, poklepávají prsty do matrace, někdy žmoulají lůžkoviny, potahují ložní prádlo atd. Snaží se tyto předměty někam zařadit ve své paměti, ale protože je dříve neznali, vyvolávají u nich pocity nejistoty. T-H stimulace umožňuje smysluplné stimulace těmto pacientům, a to ve formě jim známých materiálů a věcí.´´ [Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný nástavbový kurz Bazální stimulace, s. 15] Předměty používané k taktilně – haptické stimulaci: Oblíbené předměty, hračky, předměty uţívané k výkonu povolání, kelímky, hrníčky na pití, ţínky, ručníky, teplo a chlad, zubní kartáček a ostatní předměty k osobní hygieně, předměty denního ţivota.

4.4.6 Diametrální stimulace (koupel) Diametrální stimulace uvolnění svalového napětí a zlepšení postavení končetiny je cílem při zvýšeném svalovém tonu na horních a dolních končetinách, které nutí končetiny do pozice hyperextenze či hyperflexe. ,,Diametrální stimulace redukuje svalový tonus a stimuluje vnímání tělesného schématu. Stimulace se aplikuje většinou jako částečná a to na tu oblast, kde pacient trpí zvýšeným svalovým napětím. Předpokladem pro úspěšné provedení stimulace je: Teplo, klid, předchozí zklidňující stimulace k uvolnění klienta (u neklidných pacientů), eliminace rušivých elementů, nepůsobit bolest.´´[Friedlová, K., Skriptum pro certifikovaný nástavbový kurz Bazální stimulace, s. 18]

5. Kombinované postižení – pojetí příklady klasifikace V roce 1980 vydala organizace WHO Mezinárodní klasifikaci poškození, omezení a postiţení. Právě od té doby rozlišujeme mezi poškozením, omezením a postiţením. Existující poškození tělesné, smyslové nebo mentální u jednoho člověka nemusí vţdy vést k omezení všech jeho schopností a dovedností. I v případě, ţe 49

omezení u něho způsobí zúţení některých kompetencí, pak to ještě nemusí znamenat, ţe následkem bude postiţení ve smyslu sociálního znevýhodnění. S tím souvisí oddělení individuálního poškození (ve smyslu deficitu nebo nedostatku) od postiţení, které vzniklo na jeho základě (ve smyslu sociálního poškození). Postiţení je v tomto klasifikačním model WHO označeno jako sociální kategorie. [Friedlová, K., 2009] V roce 1998 došlo organizací WHO k nahrazení pojmů poškození, omezení a postiţení novými pojmy poškození, aktivita a participace. Tento nový přístup směřuje k umoţnění samostatnějšího ţivota osob se zdravotním postiţením při rozsáhlé společenské integraci. Proto je potřeba, aby se bral v úvahu celý kontext ţivotního prostředí jedince. Společenská integrace směřuje k perspektivním cílům podpořeným pedagogicky, aby se jedinec byl schopen se svým postiţením vyrovnat. Pojem postiţení se tedy stává relativní kategorií, kterou lze přesně chápat jen v závislosti na personálních, sociálních a ekologických zdrojích člověka. Postiţení se proto vţdy definuje v určitém sociálním kontextu. [Friedlová, K., 2009] ,, Pojem funkčnosti člověka obsahuje všechny aspekty funkčního zdraví. Osoba je funkčně zdravá když: •

Odpovídají její tělesné funkce (včetně mentální oblasti) a tělesné struktury

zdravému člověku (koncept tělesných funkcí a struktur). •

Činí všechno nebo může činit to, co se očekává od člověka bez zdravotních

problémů (koncept aktivit). •

Může rozvíjet svoje bytí (existenci, život) ve všech životních oblastech, které jsou

pro ni důležité, jak se očekává od člověka bez zdravotně podmíněných omezení tělesné funkce nebo struktury, ne aktivit (koncept participace / účasti na životě) Cíle ICF (mezinárodní klasifikace funkčnosti) •

Dodává vědecké základy pro porozumění a studium stavu zdraví a stavů se

zdravím souvisejícím, účinků a determinant •

Dává k dispozici společnou řeč pro popis stavu zdraví a stavů se zdravím

souvisejícím, aby se zlepšila komunikace mezi různými uživateli, jako odborníky ve zdravotnictví, vědci, politiky a veřejností, včetně osob s postižením. •

Umožňuje srovnání dat mezi zeměmi, obory ve zdravotnictví, zdravotnických

službách i v průběhu času. 50

•

Poskytuje systematický systém kódování pro zdravotnické systémy Použití ICF

•

Jako statický nástroj pro zjišťování a dokumentaci dat (např. studie týkající se

šetření obyvatelstva nebo užití v informačních systémech managementu) •

Jako výzkumný nástroj – pro měření výsledků, kvality života nebo faktorů

životního prostředí¨ •

Jako sociálně politický nástroj – pro plánování sociálního zabezpečení, pro

systémy zabývající se odškodněním, pro utváření a prosazení politiky •

Jako pedagogický nástroj pro vývoj kurikul, pro vytvoření vědomí problému a

podnět k sociálnímu jednání Přehled složek ICF •

Tělesné funkce jsou fyziologické funkce těla (včetně psychologických funkcí)

•

Tělesné struktury jsou anatomické části těla jako orgány, končetiny a jejich části

•

Poruchy jsou omezení tělesné funkce nebo struktury, např. významná odchylka

nebo ztráta •

Aktivita označuje realizaci nějakého úkolu nebo jednání (akce) osoby

•

Participace (účast) je zapojení se v životní situaci

•

Omezení aktivity představující obtíže, které může člověk mít při provádění

aktivity •

Omezení participace (účasti) představují problémy, které člověk prožívá při

zapojení se do životních situací •

Faktory životního prostředí zobrazují materiální a sociální prostředí, ve které

lidé žijí. ´´ [Friedlová, K., Bazální stimulace, aktivace a komunikace v edukaci ţáků s kombinovaným postiţením, 2009, s. 17,19 a 20.] Mezinárodní klasifikace ICF má dvě části se dvěma složkami (viz. Tab. 5)

51

Tab. č. 5

Složky

Díl 1: funkční způsobilost Tělesné funkce a struktury Tělesné funkce, tělesné struktury Změna v tělesných funkcích (fyziologická). Změna v tělesných strukturách (anatomická)

schopnost a Díl 2: Spolupůsobící faktory

Aktivity a Faktory Personální participace životního faktory prostředí Oblasti Oblasti ze Vnější vlivy na Vnitřní vlivy na života (úkoly, funkční funkční jednání) schopnost a schopnost a způsobilost způsobilost Konstruktury Schopnost Zvyšování Dosah – vliv na vykonávat vlivu základě atributů úkoly ve (facilitování) určité osoby standardním anebo prostředí. omezení Výkonnost dosahu podle pro řešení charakteru úkolů fyzického, v běžném sociálního a prostředí. okolního světa Pozitivní Funkční a Participace na Facilitátory Neaplikovatelné aspekt strukturální činnostech (pozitivně integrita působí Funkční schopnost – faktory) funkceschopnost Negativní Porucha Limitování Bariéry / Neaplikovatelné aspekt aktivit omezení Omezení (negativně participace působící faktory) [Friedlová, K., Bazální stimulace, aktivace a komunikace v edukaci ţáků s kombinovaným postiţením, 2009, s. 20 – 21] Tělesné funkce a struktury, porucha Porucha je omezení tělesné funkce nebo struktury, jako např. významná odchylka nebo ztráta. •

Tělesné funkce a tělesné struktury můţeme klasifikovat do dvou různých skupin.

Obě klasifikace jsou navrţeny pro paralelní pouţití. Tělesné funkce mohou obsahovat např.: elementární lidské smysly jako „funkce vidění“. Jejich strukturální koreláty jsou uvedené „oko a související struktury“.

52

•

Pojem „tělo“ je vztahován na lidský organismus jako na celek, zahrnuje mozek a

jeho funkce, tj. myšlení a i duševní (nebo psychické) funkce se zahrnují pod „tělesné funkce“. •

Tělesné funkce a struktury se klasifikují podle tělesných systémů, proto se

tělesné struktury nepokládají za orgány (tradičně se uţívají pojmy jako orgán zraku, sluchu, vnitřní orgány apod.) •

Porucha struktury můţe nastat na základě anomálie, defektu, ztráty nebo jiné

výrazné odchylky v tělesné struktuře. Poruchy byly koncipované ve shodě se základními biologickými poznatky na úrovni tkání nebo buněk •

Atd.

[Friedlová,

K.,

2009]

Aktivity a participace – omezení aktivity a omezení participace •

Oblasti pro sloţky aktivity a participace jsou uvedeny v samostatném seznamu,

který zahrnuje všechny oblasti ţivota. Sloţky můţeme vyuţívat pro určení aktivity (a) nebo participace (p) nebo pro oboje. Oblasti těchto sloţek jsou kvalifikované pomocí dvou kvalifikátorů – výkonu (perforace) a schopnosti výkonu (kapacity) •

Kvalifikátor výkonu opisuje, co jedinec dělá ve svém běţném prostředí. Protoţe

běţné ţivotní prostředí zahrnuje společenský (sociální) kontext, výkon je moţné chápat jako „zapojení se do ţivotní situace“, nebo „zaţitou zkušeností“ lidí v daném kontextu, ve kterém ţijí. Tento kontext zahrnuje faktory ţivotního prostředí – všechny aspekty materiálního, sociálního světa jako i vztahů, které je moţné kódovat pouţitím sloţek faktorů ţivotního prostředí. •

Kvalifikátor kapacity opisuje schopnost jednotlivce vykonat úkol nebo akci.

Tato formulace má za cíl určit nejvyšší moţnou míru funkčnosti, funkceschopnosti, kterou určitá osoba můţe dosáhnout v určité oblasti v určitém čase. •

Kvalifikátory kapacity i výkonu je moţné pouţívat s nebo bez kompenzačních

pomůcek nebo osobní asistence. [Friedlová, K., 2009]

53

Spolupůsobící faktory Spolupůsobící faktory představují celkový ţivotní styl člověka a jeho pozadí. Jsou v nich zahrnuty dva komponenty: faktory ţivotního prostředí a personální (sociální) faktory, ty mohou ovlivňovat osobu v jejím zdravotním stavu i podmínkách související s tímto stavem. Faktory životního prostředí Faktory ţivotního prostředí tvoří materiální, sociální a vztahové prostředí, ve kterém lidé ţijí. Pozitivní nebo negativní vliv, působící zvenku, mohou mít vliv na výkon jednotlivce, na schopnost jednotlivce vykonávat činnost nebo úkony, anebo na funkci těla nebo jeho strukturu. Při environmentálních faktorech (faktorech prostředí) se zaměříme na: •

Úroveň individuální je v bezprostředním ţivotním prostředí jednotlivce, a to

včetně prostředí jako domov, pracoviště a škola. Jsou zde zahrnuté fyzikální a materiální danosti okolního prostředí, se kterými se jedinec setkává, jako je rodina, známí, přátelé, kolegové a neznámí. •

Formální a neformální společenské struktury, sluţby a přístupy anebo systémy,

které mají dosah na jednotlivce. Zde můţeme zahrnout organizaci a sluţby vztahující se na pracovní prostředí, komunitní aktivity, vládní agentury, komunikační a dopravní sluţby a neoficiální společenské sítě a dále zákony, předpisy, postoje a názory.

5.1 Vzdělávání žáku s kombinovaným postižením Typickými ţáky, vzdělávanými ve speciálních základních školách jsou děti se středně těţkou, těţkou, případně hlubokou mentální retardací. Čím větší má ţák stupeň mentálního postiţení, tím větší je pravděpodobnost závaţnější kombinace s tělesným nebo smyslovým hendikepem, proto musí být pedagogové působící v těchto školách dostatečně povědomí o metodách podpory pohybového rozvoje svých ţáků. Polohování jako součást somatické bazální stimulace a prostředek k podpoře pohybového vývoje žáka. Proč polohovat? •

Nová senzomotorické zkušenost 54

•

Umoţnění funkce, stability

•

a mobility

•

usnadnění kontroly hlavy a trupu, zajištění

•

a udrţení symetrie a správné pozice

•

podpoření výukového cíle

•

zlepšení soběstačnosti, nezávislosti, sebeúcty a pocitu sebekontroly

•

psychosociální efekt

[Friedlová, K., 2009] Senzomotorika •

proces spojující oblast receptorů a senzorického vnímání s oblastí motoriky

•

podněty vnímané receptory se zde pomocí nervového systému přenášejí na

pohybový aparát a vzniká tak výsledný pohyb •

jde tedy o pohybovou akci nebo reakci jednotlivce na podněty zachycené zrakem,

sluchem, hmatem, čichem aj. Propriocepce •

schopnost nervového systému zaznamenat změny vznikající ve svalech a uvnitř

těla pohybem a svalovou činností •

je nezbytná pro správnou koordinaci pohybu, registraci změny polohy těla,

svalový tonus, proprioreceptory jsou receptory zprostředkovávající propriocepci •

nacházejí se např. v kloubech, šlachách, ve svalech

Handling a manipulace •

handling (termín z Bobath konceptu) je soubor všech technik používaných spec.

pedagogem či rodičem s cílem upravit svalové napětí a navodit správný pohyb •

cílem je prostřednictvím senzomotorické zkušenosti získávat a přebírat

maximálně možnou aktivní kontrolu nad svým pohybem. Neučí dítě provádět pohyb pasivně •

míra dopomoci „hands on (ruce na) a hand off (ruce pryč) intervence“

•

připravuje na funkční dovednosti 55

•

uplatňuje celiství pohled na klienta, týmový přístup k řešení jeho potíží

Správný handling napomáhá k •

antigravitační vzpřímení

•

budování tělesného schématu

•

disociaci jednotlivých pohybových segmentů

•

větší motorické aktivitě

•

stimulaci všech smyslů

•

aktivizaci vestibulárního aparátu, taktilního čití, integraci sluchového vnímání

•

lepšímu očnímu kontaktu

Facilitace a inhibice •

ovlivňuje patologický tonus a modifikace patologické pohybové vzory

•

inhibujeme nerovnoměrný svalový tonus v situaci, ve které facilitujeme správný

pohybový vzor (např. supinace paže s abdukcí palce facilituje otevření dlaně a roztažení všech prstů), využíváme klíčové body, které pomáhají facilitovat správný pohybový vzor a poskytují potřebnou stabilizaci pro provedení nebo usnadnění pohybu •

pravidelné a soustavné opakování těchto aktivit může zahájit proces

motorického učení s využitím plastičnosti CNS, který vede ke zmenšení spasticky a k dosažení konkrétní funkční činnosti Dětská mozková obrna •

DMO je raně vzniklé poškození mozku (prenatálně, perinatálně nebo

postnatálně) projevující se převážně v poruchách hybnosti a vývoje hybnosti (Lesný, 1985) •

DMO je přetrvávající, ale ne neměnné postižení hybnosti a postury, způsobené

neprogresivním poškozením nezralého mozku v pre-, pri- nebo postnatálním období (Chmelová, 2003) Klasifikace DMO podle Karla a Berty Bobathových se dělí na čtyři hlavní skupiny •

Spastické formy (lehké, střední, těžké)

•

Hypotonické formy

56

•

Atetoidní formy (čisté atetózy, choreoatetózy, atetózy s dystonickými spazmy,

atetózy se spastickou) •

Ataktické formy (se spastickou, bez spasticity, s atetózou, bez atetózy

Postup •

Prostorová kontrola celého těla nebo jeho jednotlivých částí

•

Fyziologické posturální napětí je tak vysoké, aby působilo proti gravitaci, a

současně tak nízké, aby umožnilo vlastní aktivitu •

Postup je tak dynamická, jak aktivní je pohyb

[Friedlová, K., Bazální stimulace, aktivizace a komunikace v edukaci ţáků s kombinovaným postiţením, 2009, s. 39, 40, 41]

5.2 Stimulace a komunikace žáků s postižením Jedinci s těţkým postiţením a souběţným postiţením s více vadami, jsou ţiví lidé s vlastní dynamikou rozvoje, potřebující podněty a interakci a stále mohou, i kdyţ pouze omezeně, ţít svůj vlastní autonomní ţivot za pomocí partnera, který stojí po jejich boku. A při správné volbě z mnoha nabídek je moţná komunikace a interakce mezi lidmi a to, i kdyţ je těţké postiţení překáţkou schopnosti iniciovat aktivitu. Rámcový vzdělávací program pro obor vzdělání v základní škole speciální ,,Vzdělávání v základní škole speciální (ZŠS) navazuje na výchovu v rodině a na předškolní vzdělávání ve speciální mateřské škole nebo na přípravném stupni základní školy speciální. Vzdělávání je přizpůsobeno žákům se sníženou úrovní rozumových schopností, psychických zvláštností, nedostatečnou úrovní koncentrace pozornosti a nízkou úrovní rozvoje volných znalostí. ZŠS se odlišuje od ZS organizačními formami vzdělávání a obsahovým zaměřením výuky. Učivo je redukováno na osvojení základních dovedností v jednotlivých vzdělávacích oblastech a oborech, prakticky zaměřených činností a pracovních dovedností. Pro výuku je třeba vytvořit optimální podmínky, které vyžadují klidné, nestresující prostředí, poskytující pocit bezpečí a umožňující koncentraci na práci (srov. Bartoňková M., Vítková M., 2007). RVP pro obor vzdělání ZŠS (2008) obsahuje dva díly, první díl je určen vzdělávání žáků se středně těžkým mentálním postižením a druhý díl pro žáky s těžkým 57

mentálním postižením a souběžným postižením více vadami.´´ [Friedlová, K., Bazální stimulace, aktivizace a komunikace v edukaci ţáků s kombinovaným postiţením, 2009, s. 77 a 78] Ţáci

s těţkým

mentálním

postiţením

vykazují

poruchy

motoriky,

komunikačních schopností a další zdravotní omezení, takţe je nutné vzdělávání na základě speciálně upraveného vzdělávacího programu, který má nejen jiný obsah, ale i odlišné metody práce a vyţaduje i speciálně upravené podmínky. Pro vzdělávání ţáků s těţkým mentálním postiţením je charakteristické individualizované vzdělávání, při kterém se vyuţijí alternativní a augmentativní komunikační systémy (AAK). Vzdělávání je doplněno rehabilitační tělesnou výchovou a relaxačními činnostmi. Také vyţaduje intenzivní rehabilitační péči, vyuţívání alternativních a augmentativních systému

komunikace,

rehabilitační

tělesnou

výchovu

a

relaxační

činnosti,

individualizované vyučování, vhodné prostorové a materiální podmínky a vhodné metody a postupy práce (srov. Vítková M., 2006, Bartoňková M., Vítková M., 2007). [Friedlová, K., 2009] Bazální stimulace je povaţována za aktivitu ve snaze nabídnout jedincům s těţkým a souběţným postiţením s více vadami moţnosti pro jejich vývoj. Pojem bazální znamená elementární základní nabídku a ta se nabízí v nejjednodušší podobě. Stimulací rozumíme nabídku podnětů. ,,Vycházíme z toho, že jedinec s těžkým postižením nebo souběžným postižením více vadami se nachází ve stavu extrémně redukovaných aktivit. Aktivita patří k životu, každý člověk vlastní potenciál aktivity. Postižení omezuje více nebo méně zřetelně tento potenciál. Těžké postižení znamená radikální redukci možností aktivity. Postižený jedinec je nucen na nejelementárnější životní výkony, které jsou často spojeny jen s vlastním tělem. Svět kolem něj téměř neexistuje, nemůže vyvíjet kontakty s okolím a naopak ani svět ho není schopen přiměřeně akceptovat. Pomocí bazálních (základních) podnětů lze dosáhnout alespoň občas částečného otevření této individuální izolace (Fröhlich A., 1990, s 19, tab. 3).´´ [Friedlová, K., Bazální stimulace, aktivizace a komunikace v edukaci ţáků s kombinovaným postiţením, s. 80 a 81]

58

Tab. č. 6 Somatické podněty Vibrační podněty Poznat a využívat povrch Dítě se má učit cítit vibraci těla jako orgán vnímání

Umět motoricky reagovat na podněty těla

Učit se lokalizovat podněty na vlastním těle Vytvářet předpoklady pro základní poznatky o vlastním těle a jeho zkušenostním potenciálu

Vestibulární podněty Dítě se má naučit rychle vnímat v různých směrech (pohyb nahoru, dolu, dokola) Při akusticko-vibrační Tělo se nemá nepociťovat stimulaci má být sluchový jenom jako podložku orgán synchronně podněcovaný Výstavba odpovídající svalovému tonusu Orientovat se hlavou v prostoru

Orální podněty A. Aktivovat oblast úst:

Akustické podněty Učit se reagovat na podněty, které nejsou bezprostředně vztažené k tělu Senzibilizovat ústa pro nejrůznější vjemy Naučit, že tóny, šumy a zvuky mohou mít různou kvalitu Učit používat ústa ke zkoumání vlastností Naučit, že tóny, šumy a zvuky přichází (orální hry) z různých směrů Koordinace ruka – ústa Naučit, že tóny, šumy a zvuky mají různý zdroj B. Podněty čichové a chuťové Naučit, že tóny, šumy a zvuky mohou mít informační charakter Umět správně přiřadit vůně a chuť Naučit, že hluk lze vyrobit Poznat, že nos a ústa mohou Naučit: mohu si zvuky produkovat sám zprostředkovat vjemy

Taktilně haptické podněty Zřetelně vyznačit citlivé oblasti rukou Umožnit rukama něco cítit Vytvořit možnost něco pevně držet

Vizuální podněty Naučit fixovat nejjednodušší podněty Naučit vědomě aktivovat postavení očí Je třeba nacvičit pohyby očí a hlavy za podnětem Dítě se má naučit chápat každodenní předměty a lidi jako věci určené ke zrakovému vnímání

Vytvořit možnost věci uchopit

Vytvořit možnost věci vědomě pustit (uvolnit) Poznat, že věci jsou charakteristické

59

1. Praktická část 1.1. Cíl výzkumu Hlavním cílem mého výzkumu je zjištění o rozsahu a vyuţití konceptu bazální stimulace v České republice, coţ zahrnuje: proškolení personálu, délku práce s konceptem, účinnost konceptu u klientů, na kterých byl aplikován. Jestli koncept klientům přináší nějaké pozitivum nebo naopak. Výzkum by mohl přispět k tomu, aby se koncept bazální stimulace při potvrzení jeho účinnosti rozšířil dále mezi zařízení a lidi, kteří jej potřebují.

1.2. Metodologie Základním prostředkem pro tento výzkum je kvantitativní dotazník. Byl zvolen z důvodu, ţe mohl být dán k vyplnění do více zařízení a více zaměstnancům, kteří přicházejí do styku s konceptem bazální stimulace. Díky jejich odpovědím můţeme zjistit vývoj a vyuţitelnost konceptu bazální stimulace. Hlavním cílem tohoto kvantitativního výzkumu bylo tedy prozkoumat více zařízení pouţívajících koncept bazální stimulace a na jejich odpovědích potvrdit nebo vyvrátit stanovené hypotézy. Dotazník byl rozdán do tří zařízení, sociálního i pedagogického zaměření a byla to: Mateřská škola a Základní škola Kyjov, Domov pro seniory Stráţnice a Domov Horizont Kyjov. Dotazník obsahoval sedmnáct otázek a z nich sedm uzavřených a deset otevřených. Dotazníků bylo rozdáno 60, ale pouze 50 se mně vrátilo, do kaţdého zařízení bylo rozdáno 20 dotaznítů. Dotazník nalezneme v příloze č. 1. Sestavení dotazníku bylo prokonzultováno vedoucí úseku sociální péče domova pro seniory. Ke kaţdé hypotéze se vztahuje několik otázek, které ji potvrdí nebo vyvrátí.

Hypotéza 1: Předpokládám, ţe pokud se pracuje s konceptem bazální stimulace, tak má přínos pro 50% uţivatelů.

60

Hypotéza 2: Předpokládám, ţe pokud se s konceptem bazální stimulace pracuje ve vybraných organizacích, tak méně neţ 5 let. Hypotéza 3: Předpokládám, ţe je proškoleno v konceptu bazální stimulace méně neţ 50% zaměstnanců ve vybraných organizacích poskytujících tuto sluţbu. Hypotéza 4: Předpokládám, ţe koncept bazální stimulace je vyuţitelný pro práci v sociálních sluţbách

a

školských

zařízeních

specializovaných

pro

práci

s ţáky

různě

znevýhodněnými.

1.3. Sběr informací a dat Data byla zjišťována u pracovníků zařízení sociálních sluţeb a pedagogických pracovníků ve specializovaných zařízeních pro práci s ţáky různě znevýhodněnými. Jejich odpovědi byly zpracovány do grafů a díky nim potvrzeny nebo vyvráceny stanovené hypotézy. Charakteristika zařízení, do kterých byl dotazník rozdán: Mateřská škola a Základní škola Kyjov, Za Humny Zřizovatelem Mateřské školy a Základní školy je Jihomoravský kraj. Škola je samostatně zřízena pro ţáky se zdravotním postiţením, která vykonává činnost mateřské školy, základní školy samostatně zřízené pro ţáky se zdravotním a mentálním postiţením, přípravného stupně základné školy speciální, školní druţiny, školní jídelny – speciálně pedagogická centra. Předškolní vzdělání dětem se zdravotním postiţením a zdravotní znevýhodněním poskytuje Mateřská škola. Základní vzdělání ţákům s mentálním postiţením, dále s těţkým mentálním postiţením, s postiţením s více vadami a autismem, a také ţákům se zdravotním znevýhodněním poskytuje Základní škola.

61

Přípravný stupeň základní školy speciální poskytuje přípravu na vzdělání dětem s těţkým mentálním postiţením, souběţným postiţením více vadami nebo autismem. A zájmové vzdělán poskytují školní družiny. Speciálně pedagogická centra zajišťují informační, diagnostickou, poradenskou a metodickou činnost, kterou poskytuje speciálně pedagogické a pedagogicko – psychologické sluţby, preventivní výchovnou péči a napomáhá při volbě vhodného vzdělávání dětí, ţáků nebo studentů a přípravě na budoucí povolání. Tyto sluţby jsou poskytované dětem, ţákům, studentům sociálně znevýhodněným a jejich rodičům.

Domov Horizont Je to samostatná příspěvková organizace, zaměřená na cílovou skupinu chlapců a muţů ve věku od šesti let s lehkým, středním a těţkým stupněm mentálního postiţení a postiţením mentálním v kombinaci s tělesným. Je zde usilováno o přiměřenou podporu a péči v závislosti na individuálních potřebách uţivatelů – chlapců a muţů s mentálním postiţením a postiţením v kombinaci s tělesným ve věku od šesti let do neomezeného věku, přihlíţí se k ochraně práv, důstojnosti i individualitě. Sluţby jsou poskytnuty tak, aby uţivatelé měli pokud moţno co nejvíce zabezpečen spokojený, harmonický a smysluplný ţivot, který by se co nejvíce přiblíţil k ţivotu v běţném sociálním prostředí. Nabízí služby: Celoroční ubytování, celoroční stravování, výchovnou a vzdělávací činnost, pracovněterapeutické aktivity, odbornou zdravotní a ošetřovatelskou péči, rehabilitaci, bydlení pod dohledem, poradenskou činnost, zprostředkování kontaktu se společným prostředím, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí. Domov pro seniory Strážnice Je příspěvkovou organizací a jejím zřizovatelem je Jihomoravský kraj. Domov důchodců poskytuje komplexní péči starým a invalidním občanům, která spočívá zvláště v zabezpečení ubytování, stravování, všestranné péče sociální, poskytování ošetřovatelské, zdravotní péče včetně rehabilitace, rozvíjení kulturní i zájmové činnosti

62

s moţností vyuţití ergoterapie. Jejímţ cílem je podpora soběstačnosti občana a zajištění podmínek pro jeho důstojný ţivot. Cílovou skupinou jsou senioři nad 60 let se sníţenou soběstačností, kteří potřebují pomoc nebo podporu druhého při splnění základních činnostech sebeobsluhy. Na tyto klienty je zaměřeno poslání sociálních sluţeb Domova pro seniory a to tím, ţe tímto uţivatelům je poskytována pomoc a podpora při projevování vlastní vůle, podporovat důstojný a podle přání uţivatelů kvalitní a společensky zaměřený ţivot, který nemohou trávit v domácím prostředí. Jsou zde nabízeny individuálně zaměřené sociální sluţby a ošetřovatelská péče orientovaná na podporu cílů a přání uţivatelů spojených se zachováním a rozvojem jejich soběstačnosti a nezávislosti. Nabízí služby: Celoroční ubytování na jedno, dvou, tří nebo více lůţkovém pokoji, celodenní stravu, pomoc při zvládání běţných úkolů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, zprostředkování

kontaktu

na

poskytnutí

sluţby,

která

se

zde

neposkytuje,

zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, pomoc při navázání a upevnění kontaktu s rodinou, pomoc při uplatnění práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záleţitostí, podporu a nácvik soběstačnosti, upevňování a rozvoj společenských návyků a dovedností, volnočasové a zájmové aktivity, účast na terapeutických činnostech např. různé soutěţe, výlety, skupinové a individuální cvičení, ergoterapie, canisterapie.

1. 4. Analýza dat Při rozboru a vyhodnocení kvantitativních dotazníků, jsem prováděla analýzu zjišťování dat. Odpovědi jsem utřídila a zjištěné údaje zpracovala do grafů. Bohuţel ne všichni odpověděli na všechny tázané otázky.

63

Graf č. 1 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č.1

Pohlaví 4% Muž Žena 96%

V této první otázce jsem chtěla zjistit, jaké zastoupení muţů a ţen pracujících s konceptem bazální stimulace. Z výše uvedeného grafu je patrné, ţe 96% procent respondentů tvoří ţeny. Zastoupení muţské populace je pouze 4% z celkového počtu.

Graf č. 2 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č.2

Věk 16%

8%

20-30 let 31-45 let 76%

46 a více

Druhou otázkou v dotazníku byl věk dotazovaných pracovníků. Jak jsem zjistila, velkou část tvoří mladí lidé ve věku 20 – 30 let, kteří tvoří 76% zastoupení této skupiny. Další rozmezí je věk 31 – 45 let, kteří vytváří 16% skupiny a poslední 8% zastoupení skupiny tvoří zaměstnanci s věkovým rozmezím 46 let a více z celkového počtu respondentů

64

Graf č. 3 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č. 3

Vzdělání střední odborné

32%

3%

střední odborné s maturitou

29%

vysoká škola vyučen

36%

Podle mého zjištění největší zastoupení mezi pracovníky s konceptem bazální stimulace zastupují pracovníci se vzděláním střední odborné s maturitou, kteří tvoří 36% z počtu dotazovaných.

Dalším

druhým

nejčastějším

zastoupením

byl

uveden

počet

vysokoškolského vzdělání tvořícího 32% a 29% zastoupení mělo vzdělání střední odborné a pouhé 3% zaměstnanců bylo vyučeno.

Graf č. 4 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č. 4

Práce

44% do 5 let

30% 6-15 let 16 a více let 26%

Nejvyšší počet pracovníků uvedl dobu své praxe v této oblasti do 5 let. Tito pracovníci tvoří 44% ze všech dotazovaných. Doba 6 – 15 let zaměstnání je zahrnuta 26% respondentů. A poslední rozmezí 16 let a více získalo 30% zastoupení z celkového počtu dotazovaných.

65

Graf č. 5 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č. 5

Druh soc.služby 22%

26%

Domov Horizont Domov pro seniory školství

52%

Z této otázky můţeme odvodit, v jakém procentuálním zastoupení se koncept bazální stimulace vyuţívá v konkrétních sluţbách. Největší zastoupení má sluţba v Domovech pro seniory s 52%, kterou následuje Domov Horizont 26% a o pouhé 4% méně měl koncept ve školství coţ činní 22%

Graf č. 6 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č. 6

První setkání 41%

4% 11%

do 1 roku do 3 let do 5 let 5 a více let 44%

Z analýzy odpovědí na otázku č. 6 vyplívá, ţe velká většina pracovníků se s konceptem seznámila do pěti let a jen velmi malá část 4% zná koncept více neţ pět let.

66

Graf č. 7 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č. 7

První práce před 1 rokem 18%

32%

18%

před 2 lety před 3 lety před 5 lety

32%

S konceptem začali pracovníci pracovat v 32% z počtu dotazovaných před pěti lety a ve stejném procentuálním vyjádření je i započetí práce s konceptem před třemi lety. Stejně tak je i shodné procentuální zastoupení započetí práce před jedním rokem a dvěma lety, které tvoří 18%

Graf č. 8 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č.8

Kurz bazální simulace 26% ano 74%

ne

Touto otázkou jsem chtěla zjistit, jaké procento v dotazovaných má absolvovaný kurz bazální stimulace. Jak jsem zjistila, velké mnoţství pracovníků coţ je 74% nemá kurz absolvovaný. Na tuto otázku navazuje následující otázka.

67

Graf č. 9 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č. 9

Kurz bazální simulace 17%

33%

17%

ano spíše ano spíše ne ne

33%

Tato otázka byla směřována na zaměstnance, kteří nemají absolvovaný kurz bazální stimulace, zda jej chtějí absolvovat. Z těchto odpovědí vyplývá, ţe 66% dotazovaných by chtělo kurz absolvovat nebo o tom alespoň uvaţuje. Zbylých 34% dotazovaných o kurz bazální stimulace nemá zájem nebo spíše nemá.

Graf č. 10 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č.10

Zájem vedení 18%

14%

ano spíše ano spíše ne ne

32%

36%

Také jsem chtěla zjistit, jaký zájem má vedení z hlediska dotazovaných zařízení o proškolení dalších pracovníků. Kdyţ se podíváme na grafické znázornění odpovědí, vyplyne nám, ţe procentuální zastoupení kladného či záporného rozhodnutí vedení, dle názoru respondentů, je nerozhodné.

68

Graf č. 11 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č. 11 Pokud jste v odpověděl/a ano napište proč.

Přínos pro klienty 13%

4%

35%

ano spíše ano spíše ne ne

48%

Také jsem chtěla znát názor pracovníků, zda má bazální stimulace přínos pro klienty a pokud ano tak jaký. 35% dotázaných odpovědělo ano a 48% spíše ano. Z toho plyne, ţe 93% pracovníků potvrzuje přínos bazální stimulace u klientů. Na druhou část této otázky, jaký přínos má koncept pro klienty, se velmi často opakovali odpovědi jako: - rozvijí poznávání vlastního těla, podporuje zachované komunikační a pohybové schopnosti - BS je velmi vhodná metoda pro vzdělávání ţáků s těţce kombinovaným postiţením - umoţňuje bliţší kontakt uţivatele s pracovníkem, uţivatel vnímá své tělo

Graf č. 12 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č. 12 Jaké pozorujete výhody či nevýhody konceptu BS? Napište jaké.

Kurz bazální simulace 43% výhody nevýhody 57%

69

V této otázce jsem znázornila poměr výhod a nevýhod, kde 57% odpovědí jsou výhody. Nejvíce uváděné výhody: - příznivě působí na zdravotní stav uţivatele - působí ve všech oblastech těţce kombinovaného postiţení - budování vazeb klient – pracovník U nevýhod byly uvedeny pouze důvody: - časová a personální náročnost - malý časový prostor; nespolupráce rodiny - směný provoz

Graf č. 13 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č.13 Pokud ano tak napište jaké.

Pozitivní změny 15%

8%

27%

ano spíše ano spíše ne

50%

ne

Na dotaz, zda pracovníci pozorují při práci pozitivní změny, jsem zjistila, ţe 77% odpovědělo kladně a také je vypsalo. Ty nejčastější odpovědi: -

zlepšení u klientů, uţivatel lépe přijímá poskytovanou sluţbu

-

zlepšení komunikace, reaguje na potřeby, na které dříve nereagoval

70

Graf č. 14 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č.14

Vlastní hodnocení 10%

má význam nemá výnam 90%

Jelikoţ toto byla otevřená otázka, znázornila jsem na grafu, kolik procent pracovníků si myslí, ţe koncept bazální stimulace má nebo nemá význam. 90% respondentů uvádí význam bazální stimulace a to ve smyslu: -

významu pro rozvoj vztahů klientů a sebeuvědomování si sebe sama

-

uţšího kontaktu s klientem

-

bazální stimulace je velmi výuková, uţivatel se díky ní zlepšuje a navazuje mu dobrou náladu

Graf č. 15 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č.15

Počet klientů 29%

do 10 kl. 11-20 kl.

19%

52%

nad 20 kl.

Mým cílem bylo zjistit i počet uţivatelů v zařízeních, u kterých se koncept vyuţívá. Do počtu 10 klientů uvádí 52% dotazovaných, 29% dotazovaných uvedlo nad 20 klientů a 19% dotazovaných uvádí rozmezí mezi 11 – 20 klienty.

71

Graf č. 16 – grafické znázornění výsledků odpovědi na otázku č. 16

Využití 26%

7%

37%

ano spíše ano spíše ne

30%

ne

Vyuţitelnost konceptu potvrzuje 67% terapeutů nebo pracovníků s konceptem bazální stimulace a zbylých 33% si myslí, ţe se koncept nedá u uţivatelů vyuţít.

Odpověď na otázku č. 17 – Pokud odpovíte v předchozí otázce ano nebo spíše ano napište proč. Na tuto otázku odpovědělo jen málo dotazovaných a ti co odpověděli, se shodují ve svých odpovědích. A ty jsou: -

celkový rozvoj osobnosti postiţeného jedince

-

individuální přínos

-

posilování sluţby podle potřeb jedince (uţivatele)

-

práce s konceptem je přínosná pro uţivatele

Kdyţ se podíváme na grafy s výsledky odpovědí, vidíme, ţe pro většinu uţivatel, kteří koncept vyuţívají, přináší koncept bazální stimulace velké pozitivum, i kdyţ je velmi časově náročný.

1.5 Porovnání výsledků výzkumu s hypotézami Podle analýzy kaţdé otázky, kterou jsem zhodnotila a graficky znázornila kaţdou zvlášť, můţeme ověřit, zda se stanovené hypotézy potvrdily nebo vyvrátily. Hypotéza 1 Předpokládám, že pokud se pracuje s konceptem bazální stimulace tak má přínos pro 50% uživatel. 72

K této hypotéze se nám vztahují odpovědi na otázky 11, 12, 13, 14 a 15, na které odpovídali dotazovaní z vybraných zařízení. Po vyhodnocení a zpracování těchto otázek nám vyšlo potvrzení přínosu bazální stimulace pro klienty. Hypotéza 2 Předpokládám, že pokud se s konceptem bazální stimulace pracuje ve vybraných organizacích, tak méně než 5 let. V této hypotéze zkoumáme dobu práce s konceptem ve vybraných zařízení, na kterou odpověděli otázky 6 a 7. Většina dotazovaných pracuje s konceptem 5a méně let. Hypotéza 3 Předpokládám, že je proškoleno v konceptu bazální stimulace méně než 50% zaměstnanců ve vybraných organizacích poskytující tuto službu. Na tuto hypotézu o proškolení počtu zaměstnanců vypovídají odpovědi na otázky 8, 9 a 10. Pouze asi ¼ dotazovaných je v uţití konceptu proškolena. Z počtu neproškolených by chtělo proškolení absolvovat 2/3 respondentů. Hypotéza 4 Předpokládám, že koncept bazální stimulace je využitelný pro práci v sociálních službách a školských zařízeních specializovaných pro práci s žáky různě znevýhodněnými. U hypotézy vypovídají o vyuţitelnosti konceptu, otázky 12, 13, 14, 16 a 17. U odpovědí na tyto otázky převaţovaly ty, které hodnotily kladný přínos.

1. 6

Vyhodnocení výzkumu Z výzkumu vyplynulo, ţe s konceptem bazální stimulace pracují většinou ţeny

v různém věkovém rozmezí. Ze všech dotazovaných je pouze jen čtvrtina proškolena v uţití konceptu. Jejich délka praxe s konceptem se pohybuje nejčastěji od pěti let a méně. Po zpracování pouţitých kvantitativních dotazníků vyplynulo, ţe vyuţívání konceptu bazální stimulace má u uţivatelů pozitivní přínos na jejich zdravotní i duševní stav, které se díky opakovaným technikám konceptu bazální stimulace zlepšuje.

73

Uţivatelům umoţňuje komunikovat se svým okolím, vytváří se vazby mezi ním a pracovníkem a co je důleţité, ţe koncept můţeme vyuţít i u uţivatelů těţce kombinovaně postiţených. Jako asi jediné negativum konceptu je jeho časová náročnost a to zvláště, kdyţ je konceptem proškoleno jen malé mnoţství pracovníků. Pracovníci, kteří pracují na směnný provoz, uvedli, ţe tento provoz je negativum pro koncept bazální stimulace. Kromě tady těchto záporů byl koncept bazální stimulace hodnocen kladně s pozitivními účinky pro uţivatele a usnadnění komunikace s nimi.

74

Závěr Bakalářská práce s názvem Bazální stimulace zahrnuje mimo vysvětlení pojmu bazální stimulace i popis a vysvětlení různých technik, který koncept bazální stimulace vyuţívá při stimulaci u uţivatelů s různým zdravotním znevýhodněním. Stimulace se dělí na více druhů, které jsou pouţívány podle jejich charakteru a znevýhodnění uţivatele. Musí se pouţívat individuálně, proto je časově náročná a co je velmi důleţité, je znát klientovu anamnézu a podle toho určit postup a druh stimulace. Při práci s konceptem hraje i velkou roli rodina klienta, která by se měla do léčby zapojovat, jelikoţ to má na uţivatele pozitivní vliv. Tato bakalářská práce by mohla slouţit pro seznámení s konceptem bazální stimulace více lidem nebo zařízením, ve kterých by koncept mohl pomoci lidem zdravotně znevýhodněným. Aby jim pomohl co nejdůstojněji proţít ţivot s jejich návyky a zvyklostmi, které z nějakého důvodu uţ nemohou vykonávat. Také můţe slouţit jako informační zdroj pro rodinu nebo příbuzné takto znevýhodněných lidí. Důleţité je podle mě v konceptu jeho vyuţívání vzpomínek uţivatelů, které koncept vyuţívá při obnovování jejich smyslů a funkcí, které byly postiţeny, a tím jim zkvalitňuje ţivot, protoţe umoţňuju lépe komunikovat s jejich okolím či rodinou a u ţáků s těţkým kombinovaným postiţením umoţňuje lepší vzdělávání. Praktická část je zaměřena na výzkum pracovníků v zařízení, kde se koncept bazální stimulace vyuţívá. Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit proškolení zaměstnanců konceptem, vyuţití konceptu uţivateli, zda má koncept pro uţivatele přínos. Podrobným vyhodnocením kvantitativních dotazníků jsem dospěla k názoru, ţe koncept bazální stimulace je pro jeho uţivatele přínosný hned v několika oblastech - komunikace, vnímání a pohybových schopností. Uţivatel díky konceptu bazální stimulace se cítí lépe a je mu umoţněno proţít co nejkvalitněji ţivot s ohledem na jeho znevýhodnění.

75

Resumé Práce se zabývá konceptem bazální stimulace a jeho vyuţití a úspěšnost u klientů s omezenými moţnostmi pohybu a komunikace. Je rozdělena do dvou částí, a to na část teoretickou a na část praktickou. V teoretické části autorka popisuje pojem bazální stimulace, jeho obsah, zaměření a vyuţití u klientů s omezenými moţnosti pohybu a komunikace. A tento problém podrobněji popisuje v dalších kapitolách teoretické části. V praktické části se zabývá výzkumem pro zjištění rozsahu bazální stimulace ve vybraných zařízení formou kvantitativního dotazníku. Výsledky byly podrobně zpracovány do grafů, které vyvrátili nebo potvrdili stanovené hypotézy o konceptu bazální stimulace.

Summary The labour is about concept of basal stimulation- its usage and succes with handicapped and non-communicative people. It is separated into two parts – theoretical and practical part. In the first part – theretical –the author describes what basal stimulation is, content, coverage and usage with handiccaped and non-communicative people. And this problem describes in detail in chapters of theoretical part. The practical part contain research of basal stimulation by quantitative answer sheets – its extensity in chosen facilities. Results were elaborated in detail into graphs, which confirmed or disconfirmed my hypohesis about basal stimulation concept

76

Klíčové slova bazální stimulace, hybnost, kinetická stimulace, komunikace, komunikační transakce, kvantitativní poruchy, motorika, somatická stimulace, vegetativní stav, vestibulární stimulace, vestibulární systém, zdravotní postiţení

Keywords basal stimulation, dynamics, kinetic stimulation, communication, communicative transaction, quantitative defects, motoric ability, somatic stimulation, vegetative state, vestibular stimulation, vestibular systém, handicapped.

77

Anotace Bakalářská práce „Bazální stimulace“ pojednává o konceptu bazální stimulace, který je vědecko-ošetřovatelský. Podporuje vnímání, komunikaci, kognitivní i pohybové schopnosti člověka a je pouţíván u lidí zdravotně, tělesně i duševně znevýhodněných, kteří potřebují pomoc druhých lidí při umoţnění integrace do současného ţivota a při uspokojení jejich potřeb. To umoţňuje koncept pomocí cílené stimulace smyslových orgánů, s vyuţitím schopností lidského mozku uchovávat ţivotní návyky v paměťových drahách v různých regionech. Díky uloţeným vzpomínkám můţe cílená stimulace podporovat vnímání, komunikaci a pohyb klientů. Toho můţeme docílit za pomocí podnětů (stimulace) vnějších i vnitřních, které vyvolávají vzruch. Bazální stimulace toho vyuţívá a díky různým technikám konceptů se vyškolení terapeuti pokoušejí pomoci klientům a na základě nabízených podnětů a pohybů komunikovat s lidmi se změnou v oblasti komunikace a vnímání. Cílem je podpora a umoţnění vnímání tak, aby došlo k stimulaci jejich vlastního těla, k podpoře rozvoje identity, umoţnění navázání komunikace s jejich okolím, umoţnění vnímání okolního světa, apod.

Anotation Bachelour

labour – „Basal Stimulation“ deals about a concept of basal

stimulation, which is science-nursing concept. This concept supports perception, communication, human cognitive and motoric ability. It is used with handicapped and mentally ill people, who need help with their integration to present life and their own comfort. This can concept of Basal stimulation do - with a help of pointed stimulation of sense organs and ability of human brain to contain things such as life routine in the memory trams in different regions. Thanks to storaged memories, pointed stimulation can support perception, communication and movement ability of clients. We can reach this with a help of signal (stimulation) – internal or external, which cause agitation. Basal stimulation use this and thanks to different techniques of the concepts, educated staff tries to help clients in a area of communication and perception. The goal is to support and to faciliate perception, so clients can stimulate their own bodies, expand identity, ability to communicate with others, perception of the enviromental world…

78

Literatura 1. FRIEDLOVÁ, K., Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. Grada Publishing, a.s., Praha, 2007. 2. FRIEDLOVÁ, K., Bazální stimulace, aktivizace a komunikace v edukaci žáků s kombinovaným postižením. Epocha, Praha, 2009. 3. FRIEDLOVÁ, K., Skriptum pro certifikovaný nástavbový kurz Bazální stimulace. 2003 4. FRIEDLOVÁ, K., Skriptum pro certifikovaný základní kurz Bazální stimulace. 5. TROJAN, S. , LANGMEIER, M., Lékařská fyziologie. Grada, Praha, 2003. 6. MAREŠ, J., KŘIVOHLAVÝ, J. Komunikace ve škole. Masarykova univerzita, Brno, 1995. 7. PLŇAVA, I.:. Průvodce mezilidskou komunikací. Grada Publishing, a. s.,Praha, 2005. 8. TOPINKOVÁ, E., Geriatrie pro praxi. Galén, Praha, 2005. 9. HONZÁK, R., Komunikační pasti v medicíně. Galén, Praha, 1999. 10. FRIEDLOVÁ, Karolína. Koncept Bazální stimulace. Sociální služby. 2010, březen, s. 12 – 13. 11. FRIEDLOVÁ, Karolína. Ošetřovatelské a terapeutické nabídky konceptu Bazální stimulace. Sociální služby. 2010, buben, s. 18 - 19. 12. INTERNETOVÉ ZDROJE http://www.bazalni-stimulace.cz/ http://wikipedia.org/ http://www.pecovatelstvi-dotek.cz http://vozickar.com

79

Přílohy Příloha č. 1

Dotazník pro pracovníky v sociálních službách a školských zařízeních

Váţené kolegyně a kolegové, prosím Vás o vyplnění následujícího dotazníku. Dotazník je anonymní, je určen pro pracovníky v sociálních sluţbách. Jmenuji se Zdeňka Ingrová, studuji 3. ročník bakalářského studia v oboru Učitelství praktického vyučování, Masarykova univerzita Brno. Dotazník bude slouţit pro potřeby vypracování mojí bakalářské práce na téma „Bazální stimulace“. Cílem mojí práce je seznámit okolí s konceptem Bazální stimulace a s jeho vyuţitím. Práce bude slouţit pro potřeby organizací, kde se sluţby poskytují. Doufám, ţe moje práce a Vaše odpovědi budou přínosné pro zvyšování kvality sociální sluţby a školských zařízení, pro zvyšování spokojenosti uţivatelů v těchto sluţbách.

Ingrová Zdeňka Dotazník pro pracovníky

Vyhovující alternativu odpovědi, prosím, označte podtržením.

1)

Pohlaví: a) ţena

b) muţ

2)

Věk:

3)

Jaké je vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

4)

Uveďte, prosím, v letech dobu, po kterou pracujete v sociální oblasti:

5)

Uveďte, prosím, druh sociální služby, ve které pracujete:

6)

Kdy jste se poprvé setkal/a s konceptem Bazální stimulace? a) do 1 roku b) do 3 let c) do 5 let

7)

Kdy jste se poprvé žačal/a pracovat s konceptem Bazální stimulace? a) před 1 rokem b) před 2 lety c) před 3 lety d) jiné:.................

8)

Absolvoval/a jste kurz Bazální stimulace? a) ano

9)

Chcete absolvovat kurz Bazální stimulace? a) ano

10)

b) ne

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

Uvaţuje vedení Vaší organizace o proškolení dalších pracovníků v Bazální stimulaci? a) ano

11)

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

Má podle Vašeho názoru práce s konceptem BS přínos pro klienty? a) ano

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

Pokud jste v předchozí otázce odpověděl/a ano napište proč. …………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… 12)

Jaké pozorujete výhody či nevýhody konceptu BS? Napište jaké. …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………

13)

Pozorujete při práci s konceptem u klientů pozitivní změny? a) ano

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

Pokud ano tak napište jaké. …………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… 14)

Jak byste zhodnotil/a význam BS ve své práci. …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………

15)

Napište, prosím, u kolika uţivatel vyuţíváte prvky konceptu BS. …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………

16)

Je podle Vašeho názoru koncept BS vyuţitelný pro práci s uţivateli v sociálních sluţbách a ve školských zařízeních? a) ano

17)

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

Pokud odpovíte v předchozí otázce ano nebo spíše ano, napište proč. …………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………

Příloha č. 2

Poloha hnízdo

Kontaktní dýchání a vibrace

Poloha mumie

Vestibulární stimulace

Vibrační stimulace

Příloha č. 3 Seznam zkratek CMP

cévní mozková příhoda

CNS

centrální nervový systém

CPAP

ventilační reţim, druh neinvazivní mechanické ventilace u spontánně dýchajícího pacienta, která se uskutečňuje pomocí obličejové nebo nazální masky

dB

decibel

DMO

dětská mozková obrna

MZ

ministerstvo zdravotnictví

MSD

masáţ stimulující dýchání

WHO

Světová zdravotnická organizace

Příloha č. 4 Vysvětlení pojmů hyperventilace

hluboké a zrychlené dýchání

hyperextenze

zvýšené nataţení

inhibice

sníţení abnormálně vysokého svalového napětí

inkompatibilita

neslučitelnost

kinestezie

soubor pocitů umoţňujících vnímání pohybu orgánů podráţděním receptorů ve svalech, šlachách, okostici a v kloubních pouzdrech

klient

uţivatel sluţeb

kognice

souhrn operací a pochodů, jejichţ prostřednictvím si člověk uvědomuje a poznává svět i sebe samého

komunikace

výměna informací

kontralaterální

leţící na opačné straně

lokomoce

pohyb

motorika

souhrn pohybových činností ţivého organismu

muskuloskeletární

týkající se svalů a kostí

myelinizace

proces tvorby obalu nervových vláken

neuron

nervová buňka s výběţky

olfaktorický

čichový

orální

ústní, týkající se úst

paliativní

zmírňující obtíţe a bolest, ale neléčící vlastní podstatu choroby

percepce

vnímání

perinatální hypoxie

nedostatek kyslíku v tkáních dítěte během porodu

plasticita

schopnost přizpůsobovat se

plegie

úplná neschopnost aktivního volného pohybu, ochrnutí

postnatální

po narození

prenatální

před narozením

propriorecepce

vnímání signálů ze svalů, šlach a kloubů

receptor

buňka, skupina buněk nebo orgán, jejichţ funkcí je zaznamenat stav a změny v organismu nebo v zevním prostředí a informovat o nich vyšší centra

senzorický

vztahující se ke smyslům, ke smyslovým ústrojím

senzomotorika

vztahující se k pohybu

sfinkter

svěrač

somatický

tělesný

spasticita

zvýšené napětí svalů zejména kosterních; svaly postiţené končetiny jsou zvýšeně napjaté a kladou odpor pasivnímu ohýbaní; jedná se o důsledek poškození nervových drah, které vedou z mozku a řídí pohyb, např. v důsledku těţkého mozkového krvácení

stimulus

podnět

taktně-haptická

týkající se hmatu

vegetativní stav

kóma, při němţ pacient působí dojmem, ţe se probral, má otevřené oči, polyká, není však moţné navázat s ním kontakt, neudrţí moč ani stolici; bývá důsledkem těţkého poškození mozku.