MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Matka Tereza duchovní rozměr jejího života a její služby

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra dějepisu

Matka Tereza – duchovní rozměr jejího života a její služby Bakalářská práce

Brno 2011

Vedoucí práce: ThLic. Václav Slouk

Autorka práce: Hana Kadlecová

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a pouţila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uloţena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně 19. 4. 2011

Hana Kadlecová

Poděkování Na

tomto

místě

bych

ráda

poděkovala

ThLic. Václavu Sloukovi, za cenné rady a připomínky.

svému

vedoucímu

práce

Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 6 1.

ŽIVOT A SLUŽBA MATKY TEREZY ........................................................................................... 8 1.1

Agnes Bojaxhiu a její rodina .......................................................................................... 8

1.2

Povolání......................................................................................................................... 9

1.2.1

První povolání ....................................................................................................... 9

1.2.2

Nové povolání ..................................................................................................... 10

1.2.3

Vliv osobností ...................................................................................................... 11

1.3

1.3.1

Odchod z kláštera ................................................................................................ 13

1.3.2

Nová kongregace................................................................................................. 13

1.3.3

Denní režim Misionářek lásky ............................................................................. 15

1.3.4

Růst kongregace .................................................................................................. 15

1.3.5

Mužská větev kongregace ................................................................................... 16

1.4

První potřební ............................................................................................................. 17

1.5

Domovy ....................................................................................................................... 19

1.5.1

První domov ........................................................................................................ 19

1.5.2

První domov pro umírající ................................................................................... 19

1.5.3

Domov pro děti ................................................................................................... 20

1.5.4

Další domovy ....................................................................................................... 20

1.6

2.

Misionářky lásky .......................................................................................................... 13

Za hranicemi Indie ....................................................................................................... 22

1.6.1

Návštěva naší vlasti ............................................................................................. 22

1.6.2

Celosvětové návštěvy .......................................................................................... 22

1.6.3

Ceny a ocenění .................................................................................................... 23

1.7

Zhoršující se zdraví a konec života .............................................................................. 25

1.8

Na cestě ke svatořečení .............................................................................................. 28

MATKA TEREZA POHLEDEM DRUHÝCH ............................................................................... 29 2.1

Vztah Matky Terezy a papeže Jana Pavla II. ................................................................ 29

2.2

Svědectví ..................................................................................................................... 30

2.3

Kritika a neúspěchy ..................................................................................................... 32

2.4

Ruth Pfau ..................................................................................................................... 34

2.5

Moje návštěva u Misionářek lásky v Praze ................................................................. 36

3.

DUCHOVNÍ POSELSTVÍ MATKY TEREZY ............................................................................... 38 3.1

Modlitba ...................................................................................................................... 38

3.2

Matka Tereza a Panna Maria ...................................................................................... 42

3.3

Temné noci.................................................................................................................. 44

3.4

Proti potratům ............................................................................................................ 46

3.5

Poselství pro dnešek ................................................................................................... 47

3.5.1

Láska .................................................................................................................... 47

3.5.2

Duchovní odkaz Matky Terezy ............................................................................ 48

3.5.3

Rada Matky Terezy pro víru ................................................................................ 49

Závěr ........................................................................................................................................... 51 Použitá literatura ........................................................................................................................ 54

5

Úvod Tato bakalářská práce je zaměřena na ţivot, a to především duchovní, Matky Terezy. Svoji práci bych ráda začala citátem od Matky Terezy, uvedeném na obalu knihy Něco krásného pro Boha. „Láska je ovoce v jakémkoli ročním období a v dosahu každé ruky. Sbírat je může kdokoli – neexistují žádná omezení.“1 I člověk, který o Matce Tereze ví minimum, cítí z tohoto citátu základní smysl jejího ţivota – rozdávat lásku, stále a všem. Matka Tereza si přála, aby nebyl sepsán její ţivotopis. Napsala: „Život Ježíše Krista nebyl sepsán za jeho života, i když Kristus vykonal na světě nejvíce: vykoupil svět a naučil lidstvo milovat jeho Otce. Vše, co se děje, je jeho dílem: my všichni jsme pouhými nástroji a s tím málem, co činíme, jsme zanedbatelní.“2 I přesto se našli lidé, kteří potřebovali světu sdělit, jak významnou a láskyplnou osobností Matka Tereza byla. Autor knihy Něco krásného pro Boha Malcolm Muggeridge upozorňuje, ţe ţivotopis Matky Terezy se snad ani nedá napsat. „Ona se dala Kristu a skrze něho bližním. Tím nastal konec jejího životopisu a začal její život.“3 Matka Tereza je obdivuhodným člověkem, který se dokázal plně darovat Bohu a Boha potkávat ve svých bliţních. Pomáhala těm nejchudším, spojila se se všedností, bídou a trápením. Působila především na Kalkatě a dalších místech Indie. Ke své práci potřebovala pomocnice, které se k ní s láskou a obětavostí přidávaly. Z jejich společenství zaloţila řád Misionářky lásky, který se rozrostl do všech částí světa. Já jsem dlouho o Matce Tereze nic nevěděla. Minulý rok jsem psala práci na její kníţku Něco krásného pro Boha, která mi poskytla široký přehled o tom, kdo Matka Tereza je a co je její prací. Oslovila mě její obětavá sluţba i svědectví Malcolma Muggeridge. Najednou se pro mě stala důleţitým a vzorovým člověkem. Vzorem v lásce k druhým a stálé, i kdyţ ne zcela samozřejmé a jednoduché, lásce k Bohu. O její sluţbě a čisté lásce jsem často přemýšlela a vyprávěla, chtěla jsem, aby ji poznali další lidé. Jako katechetka jsem dětem v hodinách náboţenství o ní pustila krásný a poutavý film. Ze sedmdesáti dětí o ní věděly pouze dvě a její jméno slyšelo asi patnáct dětí. Film je velmi zaujal a Matku Terezu obdivovaly. 1

MUGGERIDGE, M. Matka Tereza z Kalkaty: Něco krásného pro Boha. 1. vyd. Brno: Cesta, 2009, obal knihy. 2 Tamtéž, s. 9. 3 Tamtéž, s. 11.

6

Během jednoho mého nelehkého osobního období jsem si koupila kníţku Pojď, buď Mým světlem. Autor knihy Brian Kolodiejchuk Matku Terezu poznal v roce 1977 a spolupracoval s ní aţ do její smrti. Patří ke Kněţím – Misionářům lásky, muţské větvi řeholní rodiny Matky Terezy. Kniha pojednává o soukromé korespondenci světice z Kalkaty. Zachycuje její skrytý duchovní ţivot a její vnitřní zápasy. I přes svou dramatičnost její vnitřní ţivot hořel ohněm sluţebné lásky. Neustále byla zkoušena její víra a temná noc duše. Kniha mi velice pomáhala bojovat a udrţovala mě v napojení na Boha. Její silné pocity, boje, utrpení, ale i důvěra a láska mně téměř vyráţely dech nebo dojímaly k slzám. Přes všechno těţké stačí, kdyţ si uvědomuje, jak nás má Jeţíš rád. Matce Tereze Kristus odhalil poslání jejího ţivota, které můţe říci i kaţdému z nás: Pojď, buď Mým světlem. Lidé, kteří se s Matkou Terezou setkali nebo o ní slyšeli, si našli vztah k chudým a také se v nich začal probouzet nebo upevňovat vztah k Bohu. 26. srpna minulého roku 2010 uplynulo sto let od narození Matky Terezy a celý svět si připomínal osobnost této jedinečné misionářky. I u nás se o ní začali lidé více dozvídat. Cílem této bakalářské práce je ukázat, jakou práci Matka Tereza vykonávala a jakým způsobem ţila. Obětavě se dávala těm nejchudším, aby skrze ni poznávali Boha. Díky ní si sami můţeme uvědomovat, co je v ţivotě důleţité, jaký postoj bychom měli mít k Bohu a k lidem. Umět dokázat dát Bohu celý svůj ţivot. V závěru se pokusíme vyuţít její myšlenky pro ţivot, rozhodnutí a správnou cestu dnešních lidí. Uvědomit si, ţe kaţdý máme svobodnou volbu nad smyslem našeho ţivota.

7

1. ŽIVOT A SLUŽBA MATKY TEREZY 1.1 Agnes Bojaxhiu a její rodina Matka Tereza, rodným jménem Agnes Gonxha Bojaxhiu se narodila 26. srpna 1910 v albánském městečku Skopje, které leţí v pohraniční oblasti Kosovo (mezi záhyby Balkánského poloostrova, na úpatí svahu hory Vodno, při hlavní cestě z Bělehradu do Athén). Skopje je dnes hlavním městem Makedonie, bývalé součásti Jugoslávie. Její rodiče, Kolë Bojaxhiu a Drane Bernai, byli oba albánského původu a ve Skopji se usadili poté, co odešli ze starobylého města Prizren v dnešním Kosovu. Otec byl doktor farmacie, obchodník a majitel stavební firmy. Lidé ve městě si ho váţili. Byl plný ţivota, měl rád smích a hudbu. Ve výchově dětí byl však přísný, učil je dobrému chování a tvrdé práci. V roce 1918, během hnutí usiloval o návrat k Albánii a podle všeho byl otráven Jugoslávskou policií. Z politického setkání v Bělehradě byl převezen do nemocnice, ale druhého dne zemřel ve věku čtyřicet šest let. Agnes byla den po narození pokřtěná, její rodina byla součástí nepočetné menšiny, neboť ve městě většinu obyvatelstva tvořili muslimové nebo pravoslavní křesťané. Rodiče děti učili katolické víře a správným hodnotám. Kaţdý večer se modlili růţenec. Tento příklad víry se do Matky Terezy nesmazatelně zapsal. Rodina byla původně dobře situovaná. Podporovali ty, kdo byli v nouzi. Kdyţ se Agnes ptala, kdo jsou ti lidé, matka jí odpovídala: „Někteří jsou příbuzní, ale všichni to jsou naši lidé. Když děláš dobro, dělej to nenápadně, jako když házíš oblázek do moře.“4 Celý ţivot vzpomínala na větu, kterou jí říkal otec: „Má dcero, nikdy nepozři ani nepřijímej kus chleba, když se předtím nepodělíš s někým jiným!“5 Agnes měla dva starší sourozence, bratra Lazara a sestru Agu. Bratr o Agnes říkal: „Z nás tří byla ona jediná, kdo nekradl marmeládu. Ale protože byla štědrá a laskavá, pomáhala mi v jídelně otevřít jeden šuplík kredence, který byl vysoko u zdi, jelikož bych to sám nezvládl.“6 Po smrti otce matka zůstala sama a snaţila se zaopatřit své děti. Šila a vyšívala svatební šaty a slavnostní oblečení. Agnes pomáhala matce v domácnosti, věnovala se hudbě, psala básně a účastnila se farního ţivota. 4

WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 15. DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 19. 6 WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 15. 5

8

1.2 Povolání 1.2.1 První povolání Agnes Bojaxhiu to, ţe se musí věnovat chudým, pocítila uţ ve dvanácti letech. Šest let se přesvědčovala, zda je její povolání opravdové. Její matka byla zpočátku proti tomu, aby se stala misionářkou. Jednoho dne ji však dala souhlas, i kdyţ věděla, ţe ji ztratí. Matce představené v řádu loretánských sester napsala: „Ctihodná Matko představená, buďte tak laskavá a vyslyšte mou upřímnou touhu. Chci vstoupit do vaší Společnosti, abych se jednoho dne mohla stát misionářkou a pracovat pro Ježíše, který zemřel za nás za všechny.“7 V osmnácti letech vstupuje do kongregace Naší Paní z Loreta v Irsku. Měla dostatek času na četbu a rozjímání, stále z ní vyzařovala radost a spokojenost. Své sliby skládala v Loretě v roce 1931 a věčné sliby 1937, kdy uţ řadu let působila jako učitelka na St. Mary´s College v Entally. Obřad vedl kalkatský arcibiskup Ferdinand Périer. Přijala řeholní jméno po francouzské světici Terezii z Lisieux, kterou obdivovala od chvíle, kdy dočetla její ţivotopis. Do té doby Agnes ţila s rodiči velice šťastně, ale jakmile se v osmnácti letech rozhodla odejít, nikdy o tom nezapochybovala, stále byla naplněna štěstím. Představenými byla poslána na studia do Kalkaty, kde loretánské sestry vedou High School. Měla získat magisterský titul, stát se profesorkou a učit dívky z nejbohatších indických rodin dějepis a zeměpis a pečovat o jejich duchovní formaci. Matka Tereza učila v kalkatské klášterní škole ráda, srozumitelně vše vysvětlovala, pomáhala dívkám v obtíţích, učila je pozornosti k chudým a potřebným. Se skupinou ošetřovatelek pracovala v misijní stanici. O své práci napsala: „Maličká veranda je vždycky plná nemocných, ubohých a zbědovaných. Všechny oči se plny naděje upírají na mě. Matky mi podávají své nemocné děti, jejich gesta jsou odrazem těch na obrázku v lékárně. Srdci mi bije štěstím: můžu pokračovat v tvé práci, drahý Ježíši. Můžu utišit mnohé trápení. Těším je a starám se o ně a opakuji slova nejlepšího přítele duší. Některé z nich dokonce beru do kostela.“8 Matka Tereza se kaţdé ráno dívala na obraz v lékárně, na kterém byl Jeţíš obklopený davem trpících lidí. Všechno dělala pro Jeţíše a duše, které mu patří. 7

KOLODIEJCHUK, B. (ed.) Matka Tereza, Pojď, buď Mým světlem: Soukromá korespondence světice z Kalkaty. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 29. 8 WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 24.

9

1.2.2 Nové povolání Vše se změnilo při jedné cestě do Darjeelingu na duchovní cvičení 10. září 1946. Na kalkatském nádraţí a při jízdě vlakem se ocitla uprostřed davu zbídačených lidí. Lidé z vesnic přicházeli do měst, aby našli práci. Místo toho tam přeţívají na chodnících a snaţí se nasytit hladové děti. Lidé si kupují místní levný alkohol a umírají. Kaţdé ráno jsou mrtvoly odváţeny spolu s odpadky. Matka Tereza zjistila děsivou realitu. Byl to klíčový okamţik jejího ţivota. Cítila, ţe slyší Boha, jak jí říká, aby opustila klášter a ţila mezi chudými. Později to popisovala jako povolání v povolání. Tereza věděla, ţe to nebude jednoduché a ţe bude trpět. Přesto chtěla uposlechnout Boţí hlas. Později o tomto záţitku prozradila: „Bylo to povolání v mém povolání. Bylo to druhé volání. Bylo to volání, abych se vzdala i Loreta, kde jsem byla šťastná, a abych vyšla do ulic sloužit nejchudším z chudých. Bylo to v tom vlaku, slyšela jsem volání, abych se všeho vzdala a šla za Ním do slumů – sloužit Mu v těch nejchudších z chudých. (…) Věděla jsem, že to je Jeho vůle a že Ho musím následovat. Nebylo nejmenší pochybnosti, že to bude Jeho dílo.“9 Později tento den nazvala „Den inspirace“. Duchovním vůdcem sestry Terezy byl otec Celeste Van Exem, belgický jezuita. Na její záţitek odpověděl, ať se za to modlí a pokud bude povolání cítit i za pár měsíců, sám promluví s arcibiskupem Périerem. Tereza Périerovi napsala dopis, ve kterém popisovala hlas, který slyšela. Snaţila se ho v kaţdém dopise přesvědčit o pravosti jejího povolání a o tom, ţe nemohou ztrácet čas, nechtěla uţ nadále zůstávat v příjemném prostředí. Arcibiskup byl některými dopisy zaskočen. Matka Tereza měla představu o nové kongregaci „Misionářek lásky“ a na ţádost arcibiskupa sepsala pravidla, kterými by se řídily. Tereza musela čekat na zproštění slibů v řádu. V roce 1948 dostala povolení od papeţe Pia XII. opustit klášter a vydat se do světa, ve kterém našla svoje místo. I tak zůstala řeholnicí a jejím představeným byl kalkatský arcibiskup. Udělala si zdravotnický kurz v nemocnici v Patně, pomáhala nemocným a učila děti. Matka Tereza se ničeho nebála, neboť věřila, ţe je to Boţí práce, ne její, a ta přinese mnoho dobrého. Dokázala všem otevřít svoji náruč a své srdce. V kaţdém viděla Krista – v opuštěném, zraněném, nepatrném, malomocném, ochrnutém a ke všem přistupovala s křesťanskou láskou. Láska Matky Terezy k lidem je činí rovnými, i ty nejchudší. Neměla dostatek peněz, ale měla víru v Pána a to jí stačilo. Někteří lidé, 9

KOLODIEJCHUK, B. (ed.) Matka Tereza, Pojď, buď Mým světlem: Soukromá korespondence světice z Kalkaty. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 60.

10

kteří Matku Terezu viděli, se jí snaţili finančně pomoci. Ona sama o peníze nikdy neţádala. Kdyby neměly ţádné peníze, tak by šly ţebrat, jak se o financích vyjádřila ona sama. Matka Tereza svoji duchovní práci vykonávala v noci. Někdy se zdálo, ţe je unavená, ale nikdy se to neodráţelo v jejím chování a řeči. Za Terezou přicházely dívky, které učila v Loretě. Ty se plně odevzdávaly Bohu a slouţily nejchudším. Matka Tereza během svého díla nezapomínala na svou maminku. Často ji psala dopisy a prosila ji o modlitbu. V roce 1972 její maminka Drane zemřela a o rok později také sestra Age. Obě byly dlouhá léta nemocné. Tereze se kvůli komunistickému reţimu nepodařilo s rodinou setkat. Naposledy je viděla v roce 1928, coţ jí působilo mnoho bolesti.

1.2.3 Vliv osobností Kdyţ bylo Agnes 14 let, do jejich farnosti přišel otec Franjo Jambreković. Byl to charismatický kněz, odhodlaný získat energii a nadšení místní katolické mládeţe. Otec Franjo povzbuzoval farníky, aby se modlili za misionáře. Misionáři začali Agnes fascinovat. Jako řeholnice psala otci dopisy, ve kterých odkrývala tajemství Boţího působení v její duši. Uţ v této době pociťovala temnotu, ale i přesto všechno obětovala Jeţíši. Otce prosila o vytrvalou modlitbu. Další, kdo Agnes okouzlil, byla Terezie Martinová, mladá karmelitánská řeholnice, která v patnácti letech vstoupila do kláštera v severofrancouzském Lisieux a ve věku dvaceti čtyř let zemřela na tuberkulózu. Terezie nalézala Boha ve všedních chvílích ţivota. Líčila duchovní temnoty a proţitky opuštěnosti Bohem. Matka Tereza byla inspirována slibem Terezie, který zapsal papeţ Pius XI. v kanonizační bule svaté Terezie od Dítěte Jeţíše: „Inspirována Duchem svatým, toužila po tom, vést co nejsvětější život, a upřímně slíbila Bohu, že mu neodmítne nic, o čem bude přesvědčena, že to od ní žádá – rozhodnutí, které se snažila uskutečňovat až do smrti.“10 Také Tereza se snaţila Bohu nic neodmítnout. Znakem jejich společné spirituality je důvěra. Plná důvěra v Boha. Díky důvěře dokáţou překonat všechny zkoušky a šířit lásku. Dále Matka Tereza měla se svou patronkou společné to, ţe se zajímala o misie. 10


11

Terezie z Lisieux ţila v uzavřeném klášteře a bohuţel nemohla spatřit plody svých obětí a modliteb, kdeţto Matka Tereza své misijní dílo viděla a proţívala na kaţdém kroku, účastnila se ho přímo na ulicích Kalkaty.

12

1.3 Misionářky lásky 1.3.1 Odchod z kláštera Matka Tereza se po záţitku při cestě na duchovní cvičení snaţila odejít z řádu do kalkatských ulic. Napsala dopis arcibiskupovi Périerovi, ve kterém psala, jaký slyšela hlas. Předloţila své představy o nové kongregaci „Misionářek lásky“, které zahrnovaly ţivot v chudobě a v modlitbě, bezplatné provozování škol a péči o nemocné a umírající. Aby své ţádosti pomohla, uvedla příklad svaté Františky X. Cabriniové, kterou kvůli jejímu chabému zdraví odmítly dvě řeholní komunity. Proto ji biskup vyzval, aby zaloţila novou kongregaci, Institut misionářských sester Nejsvětějšího Srdce Jeţíšova. Vydala se na misie do USA a zaloţila tam několik nemocnic, sirotčinců a škol. Terezino naléhání hned arcibiskupa nepřesvědčilo. Řekl, ţe s rozhodnutím počká rok. Pokud se sestře povolání skutečně dostalo, bude to vnímat stejně za rok. Tereza tím byla zklamaná, ale zachovala poslušnost. Pokud je to Boţí vůle, uskuteční se. Kvůli představeným, které směly číst dopisy, omezovala korespondenci s otcem Van Exemem. Pokračovala v korespondenci s arcibiskupem a naléhala na něj. Périer byl její naléhavostí zaskočen a napsal papeţi Piovi XII. Po dalších dopisech se jí nakonec dostalo svolení. Dne 16. srpna 1948 oblečena do levného bílého sárí s modrým prouţkem, které si koupila na místním bazaru, a s pouhými pěti rupiemi v kapse, se připojila k davům, které nastupovaly do vlaku do Patny. Měla v plánu strávit čtyři měsíce v nemocnici Svaté rodiny, aby se tam naučila základy lékařské péče. Bylo téţ velice těţké opustit loretánské sestry, u kterých měla dvacet let domov a vydat se na cestu sama. V blízké době se k ní začaly přidávat její pomocnice.

1.3.2 Nová kongregace 7. října 1950, v den svátku Panny Marie Růţencové, zřídil arcibiskup Périer se svolením Svatého stolce diecézní kongregaci Společnost Misionářek lásky. O patnáct let později ji svatý Otec povýšil na papeţskou kongregaci. Sestry jsou většinou dívky vzdělané, ze středních nebo bohatších tříd. Své ţivoty naplňují tím, ţe Bohu dávají úplně vše. Vyzařuje z nich radost. Jejich síla a impulzy vychází z Krista přítomného 13

zvláště v eucharistii. Kaţdý den začínají mší svatou. „Neboť beze mne nemůžete činit nic.“ (J 15, 5b) 11 Tereze bylo povoleno zaloţit novou kongregaci na zkušební dobu tří let. Oficiálním jazykem kongregace se stala angličtina. Vedle běţných tří řeholních slibů – čistoty, chudoby, poslušnosti – sestry slibují, ţe budou slouţit celým srdcem, dobrovolně a zdarma těm nejchudším z chudých. Sestry Matky Terezy zachovávají velmi radikální chudobu. Je to velmi důleţité, neboť sestry jsou připraveny jít ihned do jakékoli části světa. Nespoléhají na ţádné věci ani na lidské vztahy. Se svými rodiči udrţují písemný kontakt jednou měsíčně. Je to osvobozující, ale i bolestné. Sestry nemají ţádné příjmy, nejsou zaměstnány, nemají sociální a zdravotní pojištění, ţijí jen z Boţí Prozřetelnosti, z toho, co dostanou. V řeholi Misionářek lásky stojí: „Naším zvláštním posláním je pracovat pro spásu a svatost chudých. Jako byl Ježíš poslán Otcem, tak posílá nás, plné Ducha, abychom hlásaly evangelium lásky a soucitu mezi nejchudšími z chudých po celém světě. Naším zvláštním úkolem bude hlásat Ježíše Krista všem lidem, zvláště těm, kteří jsou v naší péči.“12 Cílem Matky Terezy byla tedy sluţba Jeţíši Kristu. On se skrývá v tvářích trpících lidí. Starost o chudé, nemocné bratry a sestry je stejná jako starost o Jeţíše. Mottem kongregace se stalo Jeţíšovo slovo vyslovené na kříţi „ţízním“. Tišit Jeţíšovu ţízeň bylo hlavním posláním kongregace. Hábit kongregace je jednoduché bílé ošacení zahalující tělo od krku po kotníky. Dále bílé sárí s modrými pruhy, které se obléká na spodní oděv a pokrývá hlavu. Na nohou mají sandály. Na levém rameni mají zavěšený kříţ. Význam obleku vysvětlovala Matka Tereza: „Sárí s modrými pruhy je znamením skromnosti Panny Marie, provaz kolem boků je znamením naší čistoty. Sandály znamenají naše svobodné rozhodnutí. Ukřižovaný je symbolem lásky.“13 Čtyři modré pruhy znamenají jejich čtyři řeholní sliby: chudoba a poslušnost jsou tenčí modré pruhy, čistotu a sluţbu chudým představují silnější modré pruhy.

11

BIBLE: Písmo svaté Starého a Nového zákona /včetně deuterokanonických knih/. Ekumenický překlad. 6. přepracované vydání (4. vydání v ČBS). Praha: Česká biblická společnost, 1995, NZ, s. 107. 12 WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 46. 13 DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 49.

14

1.3.3 Denní režim Misionářek lásky Sestry nosily prosté bílé sárí s modrým lemováním, dlouhý bílý hábit, kříţ přišpendlený na rameni a sandály naboso. Vstávaly ve 4:40, slavily mši svatou, modlily se. Poté se nasnídaly a vykonaly domácí práce. Po nich vycházely do ulic pomáhat chudým. Cestou se modlily růţenec. Do kláštera se vracely ve 12:30 na oběd. Následovala duchovní četba, rozjímání a adorace. V 16:30 vyšly znovu do ulic a na večeři se vracely v 19:30. Po nešporách uléhaly k spánku. Matka Tereza zůstávala vzhůru do pozdních hodin a psala dopisy. Uvaţovala nad sestrami, zda některá nepotřebuje pomoci. Kongregace neměla peníze. Spoléhala na almuţny, které si vyprosily, a dary od dobrodinců. Rychle se rozrůstala a v roce 1952 byly prostory pro dvacet sedm sester malé. Koupily trojpodlaţní dům na rušné ulici Lower Circular Road nedaleko Creek Lane. Peníze jim půjčil arcibiskup Périer. V té době sloţila Matka Tereza v řádu sliby věčné a čtyři ţeny své první sliby. Práce byla rozdělena do pěti kategorií: apoštolát (provozování nedělních škol, biblické skupiny, návštěvy věznic a nemocnic), lékařská péče (ošetřovny, kliniky, péče, domovy pro opuštěné a postiţené děti), vzdělávání (školy, řemeslná výuka), sociální sluţby (domovy pro alkoholiky, narkomany, svobodné matky) a pomoc v nouzi (zajišťování jídla a oblečení).

1.3.4 Růst kongregace Za pouhých deset let se kongregace rozrostla na osmdesát pět sester. Otevíraly bezplatné školy, nemocnice pro malomocné, kliniky pro matky s dětmi, domov pro umírající a domov pro děti. Poskytovaly jídlo a oblečení zástupům muţů a ţen. Kongregace se rozšířila do jiných částí Indie. Zájem veřejnosti se rozšířil za hranice Indie do dalších zemí včetně Německa a Spojených států. Lidé touţili po setkání s ní. Po dvaceti pěti letech měly Misionářky lásky šedesát jedna domů v Indii a dvacet sedm v zahraničí. Kongregace měla 1133 sester a přes 200 novicek. Spolupracovníků, které vedla Ann Blaikieová, bylo kolem osmdesáti tisíc. Kongregace měla v roce 1990 přes 3500 sester po celém světě. Na všech domech měly napsané „Ţízním“, aby si uvědomovaly své povolání.

15

V roce 1986 bylo otevřeno dvacet šest nových domů v sedmnácti zemích. Kongregace Matky Terezy neměla o nové zájemkyně nouzi. V polovině 90. let 20. století otevřela noviciáty v Kalkatě, Římě, Manile, Nairobi, San Franciscu a v Polsku. Některé sestry Misionářky lásky opustily, některé po prvních slibech a některé po slibech slavných.

1.3.5 Mužská větev kongregace Misionářek lásky bylo počátkem šedesátých let téměř dvě stě. Matka Tereza si uvědomovala, ţe potřebuje bratry, kteří by jí pomáhali. První větev vznikla 25. března 1963, v den slavnosti Zvěstování Páně. První zájemci byli tři mladí Bengálci. Hledala rovněţ kněze, který by mohl vést bratry. Jím se měl stát třicetiletý australský jezuita, otec Ian Travers-Ball. V roce 1966 odešel otec Ian od jezuitů a ujal se bratří. Ti podporovali dílo sester, starali se o muţe. Časem Matka Tereza a bratr Ian měli rozdílné názory a občas se nepohodli. Matka Tereza mu dávala svobodu, i kdyţ nesouhlasila. V některých věcech jí bratr ustoupil, v některých trval na svém a Tereza to přijala. Kvůli místu se bratři odstěhovali do jiného domu. V roce 1968 si Ian změnil jméno na bratr Andrew. V roce 1984 vznikla kongregace otců Misionářů lásky v USA. Jejich vůdcem se stal otec Joseph Langford. Kromě kontemplativních bratří a sester zaloţila Matka Tereza kontemplativní větev v Římě s názvem Bratři Slova v roce 1977. Jejich otcem se stal Angelo Devananda Scolozzi, bývalý benediktin. Toto společenství přijalo nové pojmenování Univerzální bratrstvo Slova, třetí řád Misionářů a Misionářek lásky. Jejich úkolem je evangelizovat tam, kde jsou lidé nejvíce duchovně chudí. V bratrstvu jsou kněţí, laici, manţelé i svobodní. Jejich úsilím je sjednocení křesťanů.

16

1.4 První potřební Matka Tereza se učila základům lékařské péče v nemocnici Svaté rodiny v Patně. Nemocnici provozovaly Nemocniční misijní sestry, řeholní kongregace lékařek, která byla zaloţena Rakušankou Annou Dengelovou v roce 1925. Sestra Tereza se učila poskytování první pomoci a znalostem nemocí jako cholera, tuberkulóza a neštovice. Dále poznávala chirurgii, porodnictví, péči o miminka a nemocné děti, o hygieně, lůţkách, lécích. Matka Dengelová Tereze vysvětlila, co musí jíst, aby měla sílu a jak se musí starat o svou hygienu. Své oblečení musí důkladně denně prát. V Patně se Tereza seznámila s Jacquelinou de Deckerovou, mladou sociální pracovnicí z Belgie. Jacquelina se chtěla přidat k Matce Tereze, ale kvůli nemoci musela nejprve podstoupit několik operací. Po několika týdnech v Patně se Tereza vrátila zpět do Kalkaty. Na své poslání se velice těšila. Otec Van Exem a arcibiskup Périer se obávali, ţe nemá dostatečné lékařské vzdělání. Matka Dengelová sestru Terezu ovšem podpořila. Kdyţ Matka Tereza zjistila drsnou stránku Indie, začala ihned jednat. Svou sluţbu chudým zahájila symbolicky o Vánocích. Jejím prvním domovem byla pronajatá chatrč plná myší a švábu. „Otevřela se před ní zcela nová a velmi drsná skutečnost: nahé, špinavé děti, vychrtlí výrostci, starci a stařeny na konci života, lidé s věčně prázdným žaludkem oblečení do pár ubohých hadrů. Všude brlohy, odpadky a nepředstavitelná špína, jen stěží dýchatelný vzduch, který člověka při každém nadechnutí rdousí. Terezie chodila od baráku k baráku a začínala své dílo s mýdlem a kartáčem v ruce. Umývala děti i staré lidi plné boláků, snažila se pomáhat trpícím ženám. Chodila také po ulicích a vyžebrávala pro ostatní jídlo a nějaké léky.“14 Tereza nejlépe uměla učit, proto se rozhodla zřídit venkovní školy. Uţ druhým dnem našla prvních pět ţáků, pouličních dětí. Učila je dětské říkanky, abecedu vyrýváním písmenek hůlkou do hliněné podlahy a základy hygieny. Po pár dnech bylo ţáčků čtyřicet a za několik let tu byla škola pro pět set dětí. Děti, které chodily pravidelně do školy, dostávaly za odměnu mýdlo. Prvního odhozeného člověka našla Matka Tereza v ţeně, kterou pohodil její vlastní syn na hromadu odpadků. Ţena byla polomrtvá, ohlodaná od myší a mravenců.

14

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 42.

17

Matka Tereza se o ni chtěla postarat: „Naložila jsem ji na vozík a odvezla do nemocnice. Jenomže tam ji nechtěli přijmout. Já jsem se ale nedala odbýt a zůstala jsem tam tak dlouho, až ji konečně přijali...“15 Zpočátku byla na všechno sama. Do jednoho roku měla deset spolusester a poţádala Vatikán o povolení zaloţit novou kongregaci. Jindy našla Matka Tereza na ulici umírajícího starce. Šla poţádat o pomoc do nemocnice, ale odmítli ho přijmout. Neţ se k němu vrátila, zemřel na chodníku. Jedenkrát vytáhla člověka z kanálu a dovezla ho do jejich domu. Muţ pravil, ţe ţil jako zvíře a nyní umře jako anděl. Sestry očistily jeho rány a on za chvíli umřel s úsměvem a slovy, ţe odchází do domu Boţího. Jednoho dne sebrala Matka Tereza na chodníku ţenu, přivezla ji do Domu pro umírající a starala se o ni. Ţena se jí zeptala, proč to dělá a Matka Tereza jí odpověděla: „Protože tě mám ráda a protože Bůh tě miluje!“16 Ţena si přála znovu to slyšet, protoţe za celý svůj ţivot nic podobného neslyšela. Zemřela klidně a spokojeně, s úsměvem na tváři. Matka Tereza nedělala ţádné rozdíly mezi náboţenstvími. Ke všem se chovala stejně a neřešila otázku vyznávání náboţenství. Ukazovala, jak mohou katolíci ţít s lidmi jiné víry. Poskytovala péči hinduistům, muslimům, sikhům, buddhistům, komukoliv. Kaţdá osoba je přece stvořena k Boţímu obrazu a Bůh kaţdou z nich miluje. Matka Tereza poprvé opustila Indii, kdyţ jí bylo přes padesát let. Byla překvapená, ţe i mimo Indii je ve světě bída, a to především duchovní. Lidé, kterým podala ruku, pociťovali lásku. Utrpením západního člověka je osamocenost a je těţké mu v tomto pomoci. Je to těţší neţ sehnat jídlo chudým. Větší chudoba neţ materiální je ta v podobě samoty, neštěstí, drog, alkoholu, opuštěnosti. Právě na těchto místech světa je třeba hlásat radostnou zvěst evangelia, přinášet lidem Krista. To bylo úkolem dalších bratří a sester.

15

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 42. 16 DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 64.

18

1.5 Domovy 1.5.1 První domov Michael Gomes, člen Mariánské legie, nabídl jedno patro svého trojpodlaţního domu na ulici Creek Lane pro chudé lidi. Jeho nabídka byla s radostí přijata. Gomes nechtěl ţádné peníze za pronájem. První, kdo se k Matce Tereze přidal, byla bývalá ţákyně ve škole Panny Marie, Subhášiní Dásová. Přijala jméno Aneţka, křestní jméno albánské řeholnice. Dále se k ní připojila Magdaléna Gomesová a další dvě dívky. Matka Tereza učila své pomocnice všechno, co se sama naučila v Patně: jak umývat nemocné, jak čistit rány a obvazovat je. Jejím hlavním úkolem bylo pomáhat jim, aby rostla jejich láska k Bohu. Matka se sestrami se starala o malomocné, který byl ve městě nespočet. Lidé se báli nakaţení, proto se malomocným vyhýbali. Matka Tereza se nebála. Její odpovědí byla důvěra v Boha. Jeţíš také uzdravoval malomocné, jak se dočítáme v evangeliích. Počet sester i nemocných narůstal a domov na Creek Lane byl pro ně malý. Podařilo se jim později vytvořit mateřské sídlo v třípatrovém domě na Lower Circular Road.

1.5.2 První domov pro umírající Matka Tereza chtěla poskytnout péči a lásku těm, kteří byli zanecháni bez pomoci. Svůj záměr vylíčila radnímu, který měl na starosti zdravotnictví. Radní ji vzal na druhou stranu Kalkaty do oblasti Kálígátu, ke chrámu bohyně Kálí, bohyně smrti a plodnosti. Matka Tereza místo pojmenovala Nirmal Hridaj, coţ znamená „Čisté srdce“. Byl to domov pro umírající chudé. Se sestrami začala sbírat lidi na ulici. Nejprve je zkoušely dávat do nemocnic, ale kdyţ je nepřijaly, vzaly je do svého domova. Tam jim pomáhaly zemřít s Bohem. Matka Tereza chtěla, aby kaţdý umírající pocítil, ţe je milován. „Jestliže je nějaký člověk odsouzen k tomu, že musí zemřít, nemůžeme mu vrátit jeho pozemský život, můžeme mu ale vrátit jeho lidskou důstojnost.“17

17


19

Na to se začali ozývat lidé, ţe sestry obracejí lidi na křesťanství. Jeden indický politik měl sestry vyhnat. Kdyţ při práci pozoroval sestry, jejich chování ho hluboce zasáhlo. Vyšel ven a řekl: „Slíbil jsem, že tu ženu odsud dostanu, a chci svému slovu dostát. Naslouchejte ale velmi pozorně tomu, co vám chci říci: Až budou naše matky, sestry, manželky a dcery dělat to, co dělají tyhle sestry, pak je budeme moci poslat pryč! V chrámě máte bohyni z kamene a tady je živá bohyně!“18

1.5.3 Domov pro děti Matka Tereza se začala poohlíţet po místě, kde by se mohla starat o sirotky a nechtěné děti. V roce 1955 našla dvoupodlaţní dům s dvorem na ulici Lower Circular Road a nazvala ho Šíšu Bhavan. Lidé začali sestrám přinášet opuštěné děti. Některé byly adoptovány v Indii, v Evropě, Kanadě a USA. Adopce byla jedním ze způsobů boje proti potratům. Matka Tereza otevírala další domy v Indii. V roce 1959 Misionářky lásky otevřely dům v Ránčí, Dillí, Dţhánsí a v Ágře. Ann Blaikieová, manţelka právníka, byla Matkou Terezou ovlivněna mimořádným způsobem. Spojila se s Matkou Terezou a obstarávala dětem oblečení. Ann zorganizovala skupinu dobře zajištěných ţen, které podporovaly práci Misionářek lásky.

1.5.4 Další domovy První domov mimo Kalkatu byl zaloţen v roce 1959 v Ranchi ve státě Bihar. První domov mimo Indii byl otevřen ve Venezuele v roce 1965. Na tak působivé dílo zareagoval papeţ Pavel VI. a poţádal Matku Terezu, aby otevřela dům v Římě. Ve stejném roce, 1968, byl otevřen dům v Africe, v Tanzánii. Později v Etiopii bylo velké utrpení způsobené hladem. Sestry otevřely dům v Addis Abebě a další tři domy. Matka Tereza vyzývala Západ, aby pomohli těmto ubohým a hladovým lidem. Otevírala domovy pro nemocné AIDS, pro které však měla spousta lidí námitky. Nakaţené lidi nechtěla soudit, chtěla jim pomoci, aby jejich umírání bylo snesitelnější. 18

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 62-63.

20

První domov pro nemocné AIDS byl otevřen v New Yorku v roce 1985. Lidem s touto nemocí nevěnoval nikdo takovou pozornost jako Matka Tereza. Říkávala: „Naším úkolem je pomáhat lidem, kteří jsou postiženi nevyléčitelnými nemocemi, k tomu, aby mohli odcházet z tohoto světa smířeni a v pokoji. Mohu vám s klidem dosvědčit, že v našich domech nezemřel nikdo v beznaději. Naši bratři jsou obklopeni láskou, protože právě láska je tím nejlepším lékem, jaký v současné době existuje.“19 Hned po válce v Perském zálivu Matka Tereza navštívila Irák a svým přímočarým způsobem řekla také Saddámovi Husajnovi, ţe chce v Bagdádu otevřít dům. Tento muţ, západními vládami a médii líčený jako démonická postava, její ţádosti vyhověl a brzy nato přijela skupina sester, které měly zaloţit sirotčinec. Ve velké místnosti bývalo asi pětadvacet dětí. Kaţdé bylo fyzicky nebo mentálně postiţené. Některé seděly v postýlce, jiné pobíhaly nebo si hrály se sestrami. Některé děti musely zůstávat k postýlkám přivázané, kvůli své hyperaktivitě, aby si neublíţily. Na Dálném východě zaloţila domovy na Filipínách, v Papuji-Nové Guineji, Hongkongu, Macau, Jiţní Koreji, Tchajwanu a Japonsku. Jejím snem zůstávalo otevření domu v Číně. První pozvání obdrţela v roce 1985, přesto se její přání nenaplnilo. Protoţe Matka Tereza nebyla příliš politicky vnímána, měla o to větší svobodu na cestování. Nezáleţelo jí na tom, jakého vyznání byla vláda. Postupně Matka Tereza otvírala domy ve všech zemích světa.

19


21

1.6 Za hranicemi Indie 1.6.1 Návštěva naší vlasti Matka Tereza navštívila Československo dvakrát. Poprvé to bylo ještě v éře komunismu v listopadu 1984 na pozvání kardinála Františka Tomáška. Její návštěva Prahy a Brna byla tehdy doprovázena velkým zájmem věřících, ale pro veřejnost měla zůstat utajena. I proto o ní tehdejší Katolické noviny psaly aţ s měsíčním zpoţděním. Při této cestě zavítala k sestrám boromejkám v Lechovicích. Podruhé přijela v květnu 1990 na pozvání prezidenta Václava Havla a tehdy získala v Praze 6 v ulici Na Zátorce jednopatrovou vilu pro zřízení útulku svého řádu. Lidé očekávali, ţe Matka Tereza bude mluvit o své práci, o tom, kolik zaloţila domů pro sirotky, o kolik umírajících se postarala, kolik nemocných ošetřila. Ţe se zmíní o pomoci, kterou jí poskytují lidé z ostatních částí světa. Ale o ničem takovém vůbec nemluvila. Jediný, o kom mluvila, byl Jeţíš Kristus a jeho velká láska ke všem lidem, a to především k těm nejchudším z chudých. Mluvila o tom, jak máme na tuto jeho lásku odpovídat.

1.6.2 Celosvětové návštěvy První cestu za oceán a zároveň první návštěvu Ameriky podnikla Matka Tereza v roce 1960 do Las Vegas. Byla pozvána, aby promluvila před Národní radou katolických ţen, jejíţ program zajišťoval finanční prostředky. Setkání se nejprve bála a na pozvání odepsala, ţe nemluví na veřejnosti a nemůţe přijet. Na třetí pozvání ji arcibiskup Périer doporučil, aby jela. Mluvila o tom, jak se se sestrami snaţí přinášet Kristovu lásku chudým, nemocným a umírajícím. Svůj proslov zakončila výzvou, aby se na jejím díle podíleli všichni: „Já… já jsem na veřejnosti nikdy nemluvila. Je to poprvé a to, že jsem tady s vámi a mohu vám vyprávět příběh lásky a Božího milosrdenství k nejchudším z chudých, je Boží milost. (…) Jsem ráda, že vám mohu říci, že vám s celým svým srdcem nabízím, abyste se na těchto dílech lásky podíleli.“20 Poté navštívila Illinois, Chicago, Washington D.C. a New York, ve kterém narazila

20


22

na spoustu zanedbaných lidí leţících na chodníku. Zastavila se v Londýně, Německu, Ţenevě, v Římě. Při dalších cestách navštívila New York, Toronto. Zúčastnila se konference v Mexico City v roce 1975. Cílem bylo diskutovat o rovnosti ţen, odstranění diskriminace a podpoření práv. Matka Tereza řekla, ţe povoláním ţen je budování šťastného domova pro manţely a děti. V osmdesátých letech otevírala Matka Tereza nové domy po celém světě. Byla pozvána do Bílého domu na oběd s prezidentem Ronaldem Reaganem a jeho ţenou Nancy. Zúčastnila se konference o přirozeném plánování rodičovství v Guatemale, navštívila Haiti a Kubu. Poprvé se ocitla ve válečné zóně v Bejrútu, kde s nasazením vlastního ţivota zachraňovala děti. Otevřela domovy v Gaze, Jemenu a Libanonu. Navštívila Moskvu, Kyjev, Arménii, Gruzii. Zakládala domovy, jednala s vysokými politickými představiteli. Při cestě do Moskvy slíbila Matka Tereza Panně Marii, ţe zaloţí patnáct domů na území Sovětského svazu. Tento slib se podařilo dokonce překonat. V Rumunsku otevřela sirotčinec pro děti s AIDS, další domov v Budapešti a po krátkém čase v Československu. Během všech návštěv Matka Tereza trpěla. Těţko se jí hovořilo na veřejnosti a o fotografování se vyjádřila těmito slovy: „Nesnáším, když mě fotografují. Chci dělat všechno pro větší slávu Boží, a proto pokaždé, když mne někdo vyfotí, obracím se v modlitbě na Ježíše, aby vyvedl jednu duši z očistce a přivedl ji do ráje.“21 Lidem, se kterými se na cestách setkávala, dávala medailku s Pannou Marií. Ta pro ni byla společnicí na všech cestách a při setkáních vyzývala, aby se k Panně Marii modlili.

1.6.3 Ceny a ocenění V roce 1962 byla Matce Tereze udělena Cena Padma Shree za její činnost na poli sociální práce a obdrţela Cenu Ramóna Magsaysaye za mír a porozumění mezi národy. V roce 1971 obdrţela Mezinárodní cenu míru Jana XXIII, čestný doktorát v oboru humanitních studií na Washingtonské univerzitě a Mezinárodní cenu Johna F. Kennedyho. V roce 1972 dostala Cenu za mezinárodní porozumění Dţavaharlála Nehrúa od indické vlády. V roce 1973 jí byla v Londýně udělena Templetonova cena

21


23

za přínos v oblasti náboţenství a o rok později cena Mater et Magistra ve Spojených státech amerických. 1975 získala medaili FAO a Cenu Alberta Schweitzera v USA. Čtyřikrát byla nominována na Nobelovu cenu míru. Napočtvrté, v roce 1979, ji získala a z peněz, které dostala, byl financován domov pro malomocné. Byla vnímána jako někdo, kdo usiluje o soulad mezi náboţenstvími. Předseda John Sanness vysvětlil, proč cenu získala ona: „Matka Tereza pracuje v tom světě, jaký je právě teď, ve slumech Kalkaty a jiných městech a velkoměstech. Nedělá však žádné rozdíly mezi chudými a bohatými lidmi, mezi chudými a bohatými zeměmi. O politiku se nikdy nezajímala.“22 1980 získala cenu Bharat Ratna, coţ je nejvyšší indické vyznamenání. Ve Washingtonu dostala Cenu Maxmiliana Kolbeho ke cti Panny Marie, Matky jednoty všech křesťanů v roce 1991. Kromě těchto vyznamenání dostala Matka Tereza čestné doktoráty udělené Univerzitou

ve

Washingtonu

v roce

1971,

Atheneem

v Santiniketan

v Indii

a Univerzitou v Cambridge v roce 1976 a Univerzitou v Harvardu v USA v roce 1982.

22

WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 98.

24

1.7 Zhoršující se zdraví a konec života V roce 1983 byla přijata v Římě do nemocnice Salvator Mundi. Po měsíci byla převezena do nemocnice Gemelli. Léčila se se špatným krevním oběhem. V roce 1989 byla znovu hospitalizována v nemocnici Woodlands Nursing Home v Kalkatě. Ucpávaly se jí cévy v srdci. Byl jí zaveden kardiostimulár během závaţné operace. Kvůli zhoršujícímu se zdraví chtěla rezignovat na funkci hlavy Misionářek lásky. V té době kongregace měla 3 500 členek a provozovala 425 domů v 95 zemích. Matka Tereza byla zvolena znovu. Za pozornost stojí také několik setkání Matky Terezy s princeznou Dianou v devadesátých letech. Poprvé se setkaly v roce 1992, kdy uţ byla Diana s princem Charlesem rozvedena. Diana byla Matkou Terezou fascinována. Oficiálně navštívila Indii a Misionářky lásky. Matka Tereza v té době byla v nemocnici v Římě, kam se ji Diana vydala navštívit. V roce 1993 se setkaly severozápadně od Londýna v Kilburnu a Diana ji pozvala do Kensingtonského paláce. Matka Tereza se Dianě dokázala přiblíţit v opuštěnosti. Ona se cítila opuštěná Bohem, Diana pociťovala prázdnotu po rozvodu. Dvě rozdílné ţeny, které k sobě měly blízko. Obě zemřely v rozmezí několika dnů. V roce 1991 se Matka Tereza léčila se srdcem a zápalem plic v San Diegu v Kalifornii. Dva roky na to upadla v koupelně a zlomila si tři ţebra. V září 1993 zemřel její duchovní vůdce otec Celeste Van Exem, ale jeho pohřbu se nemohla zúčastnit. V roce 1996 byla v nemocnici vícekrát. Přitom se radovala při otevírání nových domů na Krétě, ve Walesu, v Dánsku a Senegalu a v Severním Irsku. Po dvou měsících se podrobila operaci, při níţ jí byla zprůchodněna dvě místa v tepnách. V březnu 1997 musely sestry zvolit novou generální představenou. Byla jí třiašedesátiletá sestra Nirmala Dţóšíová. V květnu 1997 odletěla do Říma a setkala se s Janem Pavlem II. Projednali zřízení domu pro prostitutky. V srpnu se vydala na svou poslední zahraniční cestu do Washingtonu D.C., kde měla převzít vyznamenání Spojených států Congressional Gold Medal. Při zpáteční cestě se zastavila v New Yorku, kde navštívila sestry v Bronxu a princeznu Dianu. Po návratu do Kalkaty byla šťastná, radostná, optimistická. Sestry pochopily, ţe jí Pán odhalil konec jejího ţivota.

25

V nemocnici Matka často opakovala, aby jí doktoři nevěnovali tolik péče: „Nechte mne, abych umřela tak, jako umírají mí chudí, kterým jsem celý život sloužila, protože není žádný důvod k tomu, abyste o mne pečovali více než o ně.“23 Matka Tereza cítila blíţící se smrt. Několik měsíců před ní zemřela sestra Agnes, která se k ní přidala jako první a Ann Blaikieová, která ji téměř od začátku podporovala. Dne 31. srpna zemřela při dopravní nehodě princezna Diana. Druhý den se Matka Tereza, s fotografií princezny Diany, naposledy objevila na veřejnosti na balkoně ústředí Misionářek lásky v Kalkatě. Zemřela 5. září na infarkt a dostalo se jí státního pohřbu. Sestry vyvěsily nápis na vstupní bráně domu na Lower Circular Road: „Matka Tereza se odebrala ke Kristu, s nímž se definitivně sjednotila.“24 Pohřební mši slouţil kardinál Angelo Sodano. Zanechala za sebou téměř 4 000 Misionářek lásky a 610 řeholních domů ve 123 zemích světa. Rok její smrti byl rokem stého výročí úmrtí svaté Terezie z Lisieux. Při pohřbu se četly i texty z nekřesťanských náboţenství. Představitelé různých náboţenství hledali v textech pasáţe, kterými by nejvíce uctili památku řeholnice. Při obětování spolu s dary přinesli také malou tuţku jako připomínku toho, ţe sama sebe povaţovala za malou tuţku v Boţích rukou. Matka Tereza se smrti nebála, protoţe ji vnímala jako cestu domů. Říkala: „Lidé se mě ptávají na smrt, a jestli se na ni těším, a já odpovídám: ‚Samozřejmě, protože jdu domů. Smrt není konec, je to jen začátek. Smrt je pokračováním života. To je význam věčného života; když naše duše jdou k Bohu, vidí Boha, mluví s Bohem… Až zemřeme, budeme s Bohem a se všemi těmi, které jsme znali a kteří odešli před námi: naše rodina a přátelé nás tam budou čekat. Nebe musí být krásné místo.‘“25 Někteří lidé měli strach, jak to bude dál po smrti zakladatelky s řádem. Matka Tereza však vţdy říkala, ţe dílo patří Bohu a ne jí. Její duchovní synové a dcery stále pokračují ve své sluţbě. Spolu s kontemplativními větvemi a společenstvími jich je přes pět tisíc. K tomu je třeba připomenout tisíce spolupracovníků a dobrovolníků. Matka

23

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 117. 24 DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 119. 25 WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 157.

26

Tereza říkala: „Až zemřu, budu vám moci pomáhat mnohem více než nyní…“26 Dnes je zřejmé, ţe měla pravdu.

26


27

1.8 Na cestě ke svatořečení O svatosti promlouvala Matka Tereza: „Svatost není nějaký luxus pro pár vyvolených, nýbrž docela prostá povinnost pro mne i pro tebe.“27 Svatost se měří podle schopnosti zůstat věrný Kristu. Kalkatský arcibiskup Henry D‟Souza během několika týdnů po smrti Matky Terezy poţádal Kongregaci pro svatořečení, aby proces kanonizace začal okamţitě a bylo prominuto pět let čekací doby. Na podzim 1998 bylo udělení povoleno. Vedením procesu byl pověřen otec Brian Kolodiejchuk. Po dvou letech sesbírali téměř osmdesát svazků po čtyř set padesáti stránkách. Otec Brian získal všechny její dopisy a deníky, i kdyţ ona si přála, aby byly zničeny. V nich psala o vnitřní temnotě, o pochybnostech, prázdnotě a o tom, ţe necítí Boha. Ke kanonizaci je třeba dvou zázraků. Za první zázrak byl označen případ ţeny Monicy Besraové, která byla vyléčena z rakoviny vaječníku díky modlitbě k Matce Tereze. Lékaři potvrdili, ţe u pacientky došlo k úplnému a nevysvětlitelnému uzdravení. Chodilo velké mnoţství zpráv o milostech a zázracích, které se přihodily na přímluvu Matky Terezy nejen od katolíků, ale i hinduistů, sikhů, buddhistů a dalších. Zprávy hovořily o tělesných uzdraveních a duchovních obráceních. Matka Tereza byla blahořečena 19. října 2003 papeţem Janem Pavlem II. jako Tereza z Kalkaty.

27


28

2. MATKA TEREZA POHLEDEM DRUHÝCH 2.1 Vztah Matky Terezy a papeže Jana Pavla II. Jan Pavel II. s láskou vzýval Pannu Marii, stejně jako Matka Tereza. K lidem byl otevřený a přijímal kaţdého. Měl velké srdce a byl obdařen mnoha dary. Stejně jako Matka Tereza se obracel k jiným církvím a k celému světu. S mnoha lidmi se setkal osobně a ke kterým osobně nemohl přijít, tam přicházelo jeho slovo. V roce 1986 navštívil Jan Pavel II. Indii. Kdyţ přijel k domovu pro umírající Nirmal Hridaj, Matka Tereza políbila papeţovu ruku, on jí políbil hlavu. V domově leţelo sto dvacet lidí. Papeţ jim vlastnoručně dával jídlo, rozmlouval k nim a ţehnal jim kříţkem na čele. Návštěva nemocných a umírajících na něj velice zapůsobila. Po návratu do Říma poţádal Misionářky lásky, aby zřídily dům pro chudé ve Vatikánu. Dům byl nazván Dům pohostinnosti pro chudé „Mariin dar“. Jan Pavel II. měl stejný postoj k potratům jako Matka Tereza. Byl zcela proti nim. „Právo na život je základním právem každého člověka. Přesto vidíme, že určitý okruh současné kultury chce toto právo popřít, protože obhajovat toto právo je pro ni takříkajíc nepohodlné. Je ale třeba říci, že žádné jiné právo se nedotýká existence osoby tak bezprostředně jako toto.“28 Po smrti Matky Terezy o ní Jan Pavel II. řekl: „Měl jsem řadu příležitostí se s ní setkat, a proto si velmi snadno vybavuji z paměti její malou postavu, sehnutou kvůli dlouhým letům, během nichž se věnovala službě těm nejchudším mezi chudými. Ona ale byla stále plná nevyčerpatelné vnitřní energie, energie Kristovy lásky.“29

28

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 67. 29 DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 120.

29

2.2 Svědectví Malcolm Muggeridge byl anglický novinář a spisovatel. V roce 1968 natočil rozhovor s Matkou Terezou pro televizní stanici BBC. Toto první setkání pro něj nebylo ničím zajímavé. Dalšího roku odletěl do Kalkaty natočit dokument o Matce Tereze. S čím se tam setkal, na něj hluboce zapůsobilo. Obdivoval lásku Matky Terezy a sester k těm nejuboţejším z ulic. Jeho pocity prošly třemi etapami. Kdyţ viděl malomocné, opuštěné, umírající, nejdříve cítil strach a lítost. Ty byly nahrazeny čistým soucitem a nakonec i soucit byl překryt poznáním, ţe tito opuštění nejsou politováníhodným a beznadějným, ale něčím drahým a potěšitelným. Natočený dokument popisoval jako zázrak. V domě nebylo světlo, ale ve filmu byl vnitřek budovy zalit krásným světlem. Věřil, ţe to byl nadpřirozený zásah. Kdyţ byly přípravy k filmu hotovy, Matka Tereza Malcolmovi napsala: „Nyní udělejme něco krásného pro Boha.“30 Tento okouzlující výrok je pro ni příznačný, proto se stal názvem filmu i kníţky. Pro Matku Terezu dvě přikázání – milovat Boha a milovat bliţního se vzájemně nerozlučně prolínají. V roce 1982 našel Malcolm cestu k Bohu a byl přijat do katolické církve. Napsal: „Mám za to, že v našem duchovním životě probíhá jakýsi podzemní proces, díky kterému po letech pochybností a nejistoty najednou přijde rozjasnění a jistota (…).“31 Po letech se mu otevřely oči. Bob Geldof, frontman irské skupiny Boomtown Rats, reagoval na chudobu v Etiopii. Uspořádal obrovský koncert, jehoţ výtěţek byl určen obětem hladomoru. Bob se náhodou potkal v letištní hale v Addis Abebě s Matkou Terezou. Bob byl ke katolické církvi velice kritický, dalo by se předpokládat, ţe bude od Matky udrţovat odstup. Opak byl pravdou. Bral ji jako člověka, který usiluje o morální dobro. Řekl o ní: „Nebylo na ní nic nadpozemského ani božského. Z toho, jak mluvila s novináři, bylo vidět, že se sdělovacími prostředky umí manipulovat stejně obratně jako kterýkoliv americký odborník na reklamu. Jen hraje takové to představení typu ‚Jsem jenom vetchá stařena‘. Byla naprosto geniální. Neměla v sobě žádnou falešnou skromnost a ve svých záměrech měla tak jasno, že se ani nesnažila projevovat trpělivost.“32 Pier Paolo Pasolini byl první muţ v Evropě, který o ní veřejně hovořil. V roce 1961 strávil nějaký čas v Kalkatě. Všímal si lidské bolesti a utrpení a láska Matky 30

MUGGERIDGE, M. Matka Tereza z Kalkaty: Něco krásného pro Boha. 1. vyd. Brno: Cesta, 2009, s. 143. WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 110. 32 WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 113. 31

30

Terezy a jejích sester ho oslnila. O Matce Tereze si zapsal poznámku: „Sestra Tereza je stará žena, její kůže má snědou barvu, je vysoká a šlachovitá, její tvář nese rysy mužné rozhodnosti a její oči jsou něha sama. Když se do nich zahledíš, vidíš v nich je samé dobro. Musím přiznat, že jsem nikdy nepocítil takovou blízkost a něhu Kristova ducha. Je to skutečně výjimečná osobnost a její dílo je něco fantastického.“33 Pasoliniho setkání s Matkou Terezou bylo pro něj nezapomenutelné. Obdivoval na ni, ţe vidí všechno. Jeho ateistické srdce začalo odhalovat Boţí přítomnost.

33


31

2.3 Kritika a neúspěchy Ačkoli většina lidí a novinářů Matku Terezu vychvalovala, našli se mezi nimi i ti, kteří ji hrubě kritizovali. Obviňovali ji z toho, ţe se ráda ukazuje, ţe přijímá mnoho peněz bez kontroly, je tvrdá, sestry nutí k odříkání, pomáhá chudým, místo aby řešila důvody tohoto stavu. Mnohým se nelíbilo, ţe je hlasatelkou staré katolické nauky především v otázkách potratu a antikoncepce. Germaine Greerová viděla Matku Terezu jako někoho, kdo posunul hodiny zpátky. Podle ní se drţela patriarchální autority a dívala se na sexualitu tak, jakoby ţeny byly ve vězení. Kdyţ byly ţeny znásilněny, nedovolila jim jít na potrat. Měly být zavrţeny, ale ona pro ně otevřela dům. Nedávala trpícím ţena na vybranou. Matka Tereza chtěla na násilí a válku odpovídat láskou a odpuštěním. Ne kaţdý ale cítil totéţ. V roce 1972 přiletěla do Belfastu v severním Irsku, kde byly boje. Chtěla spolupracovat s anglikánskými sestrami. Avšak nebyly vítány s nadšením a brzy odjely. Další působení na Srí Lance bylo také neúspěšné. Vláda vyhostila všechny zahraniční řeholní řády, proto musely také odejít. Matka Tereza se pro svou prostotu a pokoru stala protipólem západní kultury. Objevovaly se články, které Matku Terezu kritizovaly. Největší útok vedl spisovatel a novinář Christopher Hitchens. Obvinil ji z toho, ţe se na úkor chudých snaţí šířit katolickou víru. Jeden z jeho článků nesl název „Démon Kalkaty“. Hitchens obvinil Muggeridge, ţe vybudoval „mýtus Matky Terezy“. S dalšími novináři tvrdil, ţe jí nejde o kliniku, ale o klášter a katechismus. Brali si do úst její slova, které obraceli ve zlo. Nedokázal pochopit, ţe v kaţdém člověku hledala dobro, a proto nekritizovala politické představitele. Kritizoval, ţe přijímala peníze od těch, kteří s nimi špatně zacházeli nebo byli souzeni. Ona však přijímala peníze od kohokoliv, pokud mohly pomoci chudým. Hitchens ji dále obvinil, ţe podmínky v domovech jsou primitivní a lékařská péče neodpovídá standardům. Bylo těţké to vyvrátit. Lidé, kteří chvíli pracovali v Nirmal Hridaj jeho obvinění potvrzovali svými výpověďmi. Sestry špatně diagnostikovaly nemoci, neměly dostatek prášků a nesterilizovaly jehly. Matka Tereza spoléhala na to, ţe o nemocné se postará Bůh. Jedna ošetřovatelka se jí zastala svou výpovědí: „Mezi sestrami, dobrovolníky a pacienty vládlo i v těchto chmurných podmínkách často štěstí. Duchovní útěcha se poskytovala objetím, doteky, pohlazením. (…) Vlastní okamžik umírání byl klidný a bez boje, bez analgetik a utišujících léků. 32

Zdálo se, že duchovno tam má zvláštní rozměr, který překonává fyziologické nedostatky.“34 Doktor Jack Preger kdysi s Misionářky lásky spolupracoval. Řekl, ţe instituce vypadají jako před dvě stě lety. Lékařská péče by se měla modernizovat. Sestry by měly přizvat doktory, ale to nikdy nechtěly. Mezinárodní katolický týdeník The Tablet Matku Terezu obhajoval. Obvinil Hitchense, ţe Matku Terezu nepochopil. Ona se zaměřovala na příčiny chudoby a ne pouze na následky. Týdeník obhajoval i její postoj k potratům. Kritika ovšem nezapadla ani po její smrti. Nepřestala se objevovat tvrzení, ţe kongregace neměla řádně vedené účty a ţe o děti v domovech sestry špatně pečovaly.

34


33

2.4 Ruth Pfau O Ruth Pfau se zmiňuji z toho důvodu, ţe je to ţena s velkým srdcem, stejně jako Matka Tereza. Přes čtyřicet let ţije v Pákistánu a bojuje s malomocenstvím. Narodila se v roce 1929 v Německu a v knize Potkala jsem velkou lásku (česky 1991) sepsala svůj ţivotopis. Před rokem 2001 bojovala s nemocemi a chudobou, později se začala zabývat nenávistí v muslimském světě. Její odkaz nám ukazuje, co my jako křesťané můţeme udělat, aby se svět změnil k lepšímu. Kniha Srdce má své důvody…, která popisuje pomoc malomocným v Pákistánu, je plná lásky, povinností a obětí. Ruth Pfau se svými pomocníky překonává obtíţe chudoby, hladu, nemoci, násilí, malého vzdělání a zničeného ţivotního prostředí. Pomáhá tam, kde města zničila válka a útoky teroristů. Musela se naučit ţít uprostřed války, mezi spravedlivými i nespravedlivými. Naučila se, ţe musí odpovídat NE na válku, NE na smrt kaţdého člověka, NE kaţdému násilí, protoţe se to vyplatí. Pákistán i zdejší lidi si zamilovala, navzdory jejich sklonu k násilí. Miluje stejně jako náš Pán, láskou aţ do krajnosti a za kaţdých okolností. V Afghánistánu působí se svými lidmi od roku 1984. Jejich organizaci pojmenovali „Lepco“. Byla to jediná humanitární organizace, která v zemi působila po celé dvacetileté období. Od roku 1998 se jim podařilo dostat malomocenství pod kontrolu. I po letech se vše opakuje – bída, starost o nemocné, starost o uprchlíky. Ruth usiluje o urychlení politických rozhodnutí vlády ohledně navracení uprchlíků do jejich vlasti. Chtějí pomoci všem, kdo se chtějí vrátit domů. Práce pro uprchlíky je pokračováním jejich působení mezi malomocnými. Organizace se snaţí hradit náklady na léčbu a na nejnutnější prostředky k obţivě. Jako mladá lékařka chtěla Ruth Pfau v roce 1960 přijet do Indie. Ale setkání s bídou a leprou v Karáčí způsobilo, ţe zůstala. Její rozhodnutí vyzývá nás všechny. Potkáme-li někoho, kdo potřebuje pomoc, nemůţeme ho nechat jen tak. Vţdyť Jeţíš sám nám říká, ţe právě ten přepadený a potřebný člověk je náš bratr. (srov. Lk 10, 25-37, Podobenství o milosrdném Samařanu.)35 Správně lze vidět jen srdcem, protoţe srdcem se dohlédne do větší hloubky. Ze zkušenosti Ruth říká, ţe člověk musí

35

BIBLE: Písmo svaté Starého a Nového zákona /včetně deuterokanonických knih/. Ekumenický překlad. 6. přepracované vydání (4. vydání v ČBS). Praha: Česká biblická společnost, 1995, NZ, s. 73.

34

křesťanství ţít, aby dostal důkaz, ţe nám křesťanství přináší smysl ţivota. Bez Jeţíše by nic nedokázala, na Něj se obrací v kaţdé situaci. Neporazitelní budeme jen s láskou. Ruth je členkou organizace na ochranu lidských práv. Vţdycky snila, ţe bude pracovat ve výboru pro lidská práva, ale zatím převaţuje práce na záchranu nemocných a vyšetřování vraţd. Všechny události svěřuje Boţímu milosrdenství, ale cítí potřebu o nich vyprávět, aby nezůstala lhostejná. Ruth se také snaţí chránit práva ţen. Snaţí se jim poskytovat azyl v noviciátu nebo v domovech, ale nemohou pro ně zřídit azylový dům, neboť tam by je kaţdý našel. Jedním příkladem ze zkušeností Ruth můţe být ţena, která porodila a také pochovala tři syny. Nyní ochraňuje svých pět dcer. Je šťastná a svým okolím váţená, i kdyţ je znetvořená leprou, zůstal jí křivý obličej a místo rukou a nohou pahýly. Pro Ruth je i v této ţeně skryta krása. Na otázku stáří Ruth Pfau odpovídá, ţe zestárnout znamená vykročit na novou cestu. Spolusestra Gertruda, která zemřela v devadesáti sedmi letech, Ruth radila, aby se hlavně nezačala ve stáří litovat, protoţe stále můţe udělat další krok kupředu. Právě na tato slova Ruth často ve stáří vzpomíná. Kdyţ bylo Ruth sedmdesát let, její spolupracovníci jí říkali, ţe jsou šťastni, ţe ji mají. Kdyţ se jich ptala, co budou dělat, aţ umře, jeden z asistentů řekl, ţe si sednou a budou přemýšlet, co by v takové situaci dělala paní doktorka Pfau a podle toho se zařídí.

35

2.5 Moje návštěva u Misionářek lásky v Praze Jednoho nedělního odpoledne, 20. 3. 2011, jsem se s přítelem vydala navštívit kongregaci Misionářek lásky v Praze. Předem jsem volala matce představené, zda bych se u nich mohla zastavit. V rozhovoru po telefonu mi nabídla, ţe bych s nimi mohla proţít bohosluţbu v kostele svatého Vojtěcha, která začíná v půl třetí odpoledne. S nadšením jsem pozvání přijala. Na mši svaté v onen den bylo přítomno nejméně sto lidí. Většina se na bohosluţbu soustředila, měli i vlastní zpěvníky. Při bohosluţbě jsem se sestrám představila a byla jsem pozvána do jejich domu. Bohuţel kostel je od domu misionářek značně vzdálený, i chudí musí dojet tramvají. Před domem uţ čekala větší skupina hladových lidí (na bohosluţbu jich chodí přibliţně polovina). Matka představená nás vzala do domu přednostně, coţ se neobešlo bez nelibých poznámek čekajících lidí. Domov jsme si prohlédli a matka nám podala několik informací. Dovolila nám přihlíţet, jak to u nich funguje a šla otevřít hostům. V místnosti, kde lidé dostávají polévku, je sedmdesát míst. Přichází přibliţně sto padesát chudých lidí a bezdomovců, proto je nutné rozdělit je na dvě skupiny. Matka mi nabídla, abych polévku lidem roznášela i já sama. Nejprve jsem trochu váhala, ale nabídku jsem přijala a získala jsem s touto sluţbou bliţním nečekanou osobní zkušenost. Překvapilo mě, ţe většina lidí poděkovala. Někteří, na druhé straně místnosti, si neodepřeli poznámku: „Nám uţ taky dejte, my máme taky hlad“. Ale sestry musí zachovat rozváţnost i patřičný klid a na tyto a podobné výroky ani nereagují. Mluvila jsem s matkou představenou, která je v Praze dva roky a pochází z Polska. V současnosti je v České republice z její kongregace pět sester v Praze a čtyři v Ostravě. V praţském domě bydlí sestry pět let, předtím pobývaly v jiném domě patnáct let, nicméně kvůli nájmu se musely přestěhovat. V domě mají místo pro deset lidí, které přijímají podle potřeby, pokud mají problémy nebo jsou nemocní. Matka představená projevila také skutečný osobní zájem o kaţdého člověka, nejen o ty nebohé, o které se starají denně. Ke konci rozhovoru mi totiţ udělala na čele kříţek a přála mi, ať jsem celý ţivot šťastná. Zeptala se, jestli s přítelem plánujeme, ţe spolu budeme celý ţivot a šla dát poţehnání nám oběma, coţ nás velice potěšilo, dojalo i rozveselilo. V kapli a knihovně jsem pořídila téţ několik snímků. Pět přítomných lidí mi nabídlo obrázek Matky Terezy a medailku, které mají k rozebrání. 36

Práci sester obdivuji. S velikým nasazením a láskou dokáţou kaţdý den jednat s lidmi, které my na ulicích běţně přehlíţíme. Tyto ţeny potřebují velkou dávku vytrvalosti a nezbytnou trpělivost. Ale sama matka mi řekla, ţe všechno je Boţí vedení. Kdyţ jsme se tlačili skupinou ven z domu, nedokázali jsme překonat pocit, na který jsme zvyklí. Hlídali jsme si svoje věci. Ale potěšilo mě, ţe většina přítomných mi odpověděla „na shledanou“.

37

3. DUCHOVNÍ POSELSTVÍ MATKY TEREZY 3.1 Modlitba Modlitba byla pro Matku Terezu základem. Snaţila se modlit na kaţdém kroku a kaţdého, především její duchovní vůdce, prosila o neustálou modlitbu za ni. Milovala Boha nadevšecko a nabídla mu celý ţivot, mohl si s ní dělat, co chtěl. V jejích temnotách se především modlila za to, aby se na Boha dokázala stále usmívat. Byla vyrovnanou osobností, nedávala najevo utrpení a kolem sebe šířila radost. V modlitbě prosila Jeţíše, aby naplnil její bolestnou touhu po Něm. Avšak Jeho přítomnost vnímala jen mezi chudými. Matka Tereza hluboce uctívala eucharistii a přijímala ji denně. Její hluboká víra v Jeţíšovu přítomnost pod způsobou chleba a vína byla všem zřejmá. Matka Tereza se rozhodla darovat svůj ţivot Kristu a těm nejchudším. Občas vzpomínala na materiální zajištění v klášteře. U toho se modlila: „Můj Bože, ze svobodného rozhodnutí a z lásky k tobě chci zůstat tady a dělat to, co si ode mne žádá tvá svatá vůle. Ne, nevrátím se zpátky. Mým společenstvím jsou tihle chudí lidé. Jejich jistoty jsou mými jistotami. Jejich zdraví je mým zdravím. Mým domovem je domov těchto chudých. Nikoli chudých, ale těch, kdo jsou mezi chudými ti nejchudší. Jsou to ti, k nimž se ostatní bojí přiblížit ze strachu z nákazy, protože jsou pokrytí mikroby a hmyzem. Jsou to ti, kteří se nikam nechodí modlit, protože jim to nedovoluje jejich nahota. Jsou to ti, kdo nejedí, protože už nemají ani sílu nic pozřít. Jsou to ti, kdo padají hlady na ulicích a kdo vědí, že se blíží jejich poslední vydechnutí, když kolem procházejí lidé, kteří jim nevěnují ani letmý pohled. Jsou to ti, kdo už nepláčí, protože už nemají sílu slzet. Jsou to ti, jichž se nikdo nechce ani dotknout.“36 Svým sestrám Matka Tereza kladla na srdce, aby si zamilovaly modlitbu: „Zamilujte si modlitbu, protože modlitbou se rozšíří vaše nitro tak, že budete schopné přijmout do sebe Boží dary.“37 Ţivot sester se zdá být velmi těţký a přísný. Ale ve skutečnosti jsou tak spokojené a šťastné, plné radosti. Radost podle Matky Terezy patří k lidské lásce. Matka Tereza představuje lásku v akci. Stále budou lidé zavrţení, s ranami, lidé v nouzi. U nich bude vţdy Matka Tereza se svými sestrami. Bez modlitby by však nic 36

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 44. 37 MUGGERIDGE, M. Matka Tereza z Kalkaty: Něco krásného pro Boha. 1. vyd. Brno: Cesta, 2009, s. 42.

38

nedokázaly: „Je nutné, aby náš život byl proniknut hlubokou modlitbou, abychom dokázaly milovat ostatní tou láskou, jakou Hospodin miluje každou z nás.“38 Ducha kongregace vyjádřila v modlitbě: „Všechno, co On dává, ber a všechno, co bere, dávej, a to s velkým úsměvem.“39 Modlitba byla pro Matku Terezu základem. Lidem často dávala kartičky s modlitbami. Prosila, aby se za kongregaci modlili řeholníci a další lidé. Zaloţila ţenskou kontemplativní větev misionářek lásky, jejíţ první dům byl v Bronxu – v New Yorku. O tři roky později vznikla kongregace kontemplativních bratří. Sestry, které zůstávaly ve světě, měly navštěvovat opuštěné a nemocné v nemocnicích a vyzývat obyvatele, aby se modlili. Ticho v modlitbě chápala jako velmi důleţité, protoţe v tichu hoří srdce láskou k Hospodinu. Jen kdyţ budeme tiší ve svém srdci, dokáţeme se zcela otevřít Pánu. Matka Tereza velice obdivovala ticho Panny Marie. Maria v tichosti svého srdce přijímala všechno, co chtěl Pán. Jedna z nejkrásnějších modliteb Matky Terezy je právě věnována tichu Panny Marie: „Maria, hovoř ke mně svým tichem, nauč mě, jak spolu s tebou a podle tvého vzoru udržet všechny tyto věci ve svém srdci právě tak, jak jsi to dělala ty. Nauč mě, abych se nevzpírala, když mne někdo kárá nebo obviňuje. Nauč mě modlit se v tichosti srdce tak, jak jsi to činila ty. Maria, naplň mé srdce svou pokorou. Nauč mě, jak jsi vychovávala Ježíše, tichosti a pokoře srdce, nauč mě také tomu, jak oslavovat Otce,

38

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 85. 39 KOLODIEJCHUK, B. (ed.) Matka Tereza, Pojď, buď Mým světlem: Soukromá korespondence světice z Kalkaty. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 279.

39

jenž je na nebesích.“40 Další nádherná modlitba Matky Terezy o tichu, kterého je potřeba k soustředění, je tato: „Plodem ticha je modlitba. Plodem modlitby je víra. Plodem víry je láska. Plodem lásky je služba. Plodem služby je pokoj.“41 Matka Tereza stále také nosila v rukou růţenec. V této modlitbě nacházela odvahu a inspiraci. Opakovala si Jeţíšova slova: „Nedělejte si starosti o zítřek…Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.“42 Kromě modlitby k jejich poslání patřila oběť, aby se dokázaly napojit na Jeţíšovo utrpení. Kaţdá sestra měla své druhé já – osobu, která se za ni modlí a pro ni trpí svou nemocí. Modlitby a utrpení těchto lidí bylo pro sestry poţehnáním. Obdivuhodným svědectvím je, ţe přes prázdnotu, kterou v modlitbě cítila, vytrvala v ní po celý ţivot. Vysvětlovala: „Když hledáte Boha a nevíte, kde začít, učte se modlit a dejte si práci s tím, že to budete dělat každý den. Můžete se modlit v kteroukoliv dobu, kdekoliv. Nemusíte být v kapli nebo v kostele. Můžete se modlit při práci – práce nemusí zastavit modlitbu a modlitba nemusí zastavit práci.“43 Svou modlitbou získávala druhým lidem mnoho milostí. Matka Tereza si oblíbila modlitbu svatého Františka z Assisi: „Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje: kde je nenávist, tam ať přináším lásku, kde je křivda, ať přináším odpuštění, kde je nesvár, ať přináším jednotu, kde je omyl, ať přináším pravdu, kde je pochybnost, ať přináším víru, kde je zoufalství, ať přináším naději, kde je temnota, ať přináším světlo, kde je smutek, ať přináším radost. Pane, učiň, ať nechci tolik být utěšován, jako spíše utěšovat, být chápán, jako spíše chápat, být milován, jako spíše milovat. Neboť tak jest: kdo se dává, ten přijímá, kdo na sebe zapomíná, ten je nalézán, kdo odpouští, tomu se odpouští, kdo umírá, ten povstává k věčnému životu.“44 A tím se také Matka Tereza řídila. 40

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 87. 41 DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 86. 42 DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 78. 43 WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 88. 44 WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 99.

40

Láska je nedůleţitější a kaţdý se jí můţe otevřít skrze rozjímání a modlitbu. V tichu modlitby můţeme mnoho obdrţet od Boha, jehoţ vůli máme hledat, a tím víc dávat v činném ţivotě. Díky tichu se můţeme dotýkat duší. Stát se svatým znamená zříct se své vůle a být nástrojem Boţím. Pokorně, plně se máme odevzdat Jeţíši a konat jeho vůli s úsměvem. Nejlepší cestou, jak ukazovat naši vděčnost Bohu a lidem, je přijímat všechno s radostí. Být šťastný znamená milovat, pomáhat, dávat, slouţit, zachraňovat stejně jako Jeţíš a být s Ním stále. V kaţdém svém výrazu, pohledu, pozdravu máme být laskaví a milosrdní. Úsměv rozdávat dětem, chudým a opuštěným, dát jim své srdce. Kdyţ budeme prosit Pannu Marii, dá nám srdce pokorné a tiché, ale musíme cele patřit Bohu, všechno od něho přijímat. Jeţíšovo srdce bylo pozorné k druhým. Kdyţ my budeme pozorní, Jeţíš skrze nás pomůţe druhým.

41

3.2 Matka Tereza a Panna Maria Obrovské dílo Matky Terezy by se nedařilo, kdyby se nedrţela za ruku Panny Marie. Láska Terezy k Panně Marii má kořeny jiţ v dětství. Její matka ji často říkávala, aby se nechala vţdy vést Pannou Marií, protoţe ona je její duchovní matkou, aby se jí pevně drţela za ruku. Na blízkost Panny Marie Tereza spoléhala. K Jeţíši se dostaneme skrze Marii. Ona nás povede a bude chránit. Vţdyť Maria je Matkou nás všech. Nejoblíbenější modlitbou Matky Terezy ke sjednocení s Pannou Marií byl růţenec. V tajemstvích růţence rozjímáme o ţivotě Jeţíše Krista. Panna Maria sílu růţence zdůrazňovala ve všech slovech, i ve slovech zjevených Matce Tereze: „Postarej se o ně – jsou moji. Doveď je k Ježíši – dones jim Ježíše. – Neboj se. Nauč je modlit se růženec, rodinný růženec, a všechno bude v pořádku…“45 Matka Tereza nosila růţenec neustále v ruce všude, kam šla. Projevovala tím úctu k Panně Marii. Zdálo se, ţe se ho modlí bez ustání. Snaţila se obětovat pro druhé a ţít stejně jako Panna Maria – v radosti i bolesti pod kříţem. Ţít v chudobě, prostotě, poslušnosti a naprosté důvěře. Spojení s Pannou Marií v modlitbě Tereze přinášelo světlo v její temnotě a sílu vše vydrţet. Matka Tereza trvala na tom, ţe je nezbytné zasvětit se Panně Marii. Díky ní budeme v blízkosti Jeţíše. Aby zasvěcení Panně Marii neslo pro náš ţivot plody, zdůraznila Matka Tereza osm důleţitých prvků, kterými jsou naprosté spolehnutí na Marii, přítomnost Panny Marie v našem kaţdodenním ţivotě, absolutní důvěra, ţe Maria vše koná pro naše dobro, svobodné odevzdání se, sebedarování ke sluţbě Panně Marii, vstoupení do jejího srdce v ustavičné modlitbě, účast na její modlitbě a na jejím poslání společně přinášet Jeţíše ztraceným. Řeholní rodina Matky Terezy byla svěřena pod ochranu Panny Marie. Na začátku konstituce Kongregace misionářek lásky stojí: „Naše kongregace je svěřena pod ochranu Neposkvrněného Srdce Panny Marie, která je příčinou naší radosti a Královnou světa, protože toto společenství se zrodilo na základě její prosby a díky jejím ustavičným přímluvám stále trvá a roste.“46 Panna Maria je v konstitucích 45

LANGFORD, J. Matka Tereza a Panna Maria. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009, s. 60. 46 DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 48.

42

definována jako první Misionářka lásky kvůli své návštěvě u své příbuzné Alţběty. Maria vydává svědectví o ochotě slouţit, chce pomoci těhotné příbuzné. Matka Tereza sloţila modlitby k Panně Marii: „Maria, Matko Ježíšova, dej mi své srdce, které je tak krásné a tak čisté, tak neposkvrněné, tak plné lásky a pokory: uschopni mne k tomu, abych byla s to přijímat Ježíše v Chlebu života, abych byla s to milovat ho tak, jak jsi ho milovala ty, a sloužit mu, když je přede mnou v přestrojení za toho největšího ubožáka na této zemi…“47 V další modlitbě říká, ţe Maria je cestou k Jeţíšovi, všechno pro Jeţíše dělá skrze Marii. Od Panny Marie se máme učit radosti, neboť ona se uměla doopravdy radovat. Odkazy v Novém i Starém zákoně, kde je Panna Maria představena jako Matka, milostiplná, ţena oděná sluncem, Moudrost, a četná zjevení Panny Marie poukazují na to, jak obdivuhodným, láskyplným a důleţitým člověkem pro Matku Terezu i pro nás Maria je.

47

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 55-56.

43

3.3 Temné noci Zatímco svět si myslel, ţe Matka Tereza má horkou linku k Pánu Bohu, ona celou dobu bojovala s pocity prázdnoty, vyprahlosti v modlitbě a odmítnutí Bohem. Neustále mluvila o Boţí lásce, zvlášť o lásce k chudým a slabým, ale v soukromí pociťovala temnotu. Své vnitřní boje svěřovala svým duchovním otcům v dopisech. Ty se začaly dostávat na veřejnost aţ po její smrti při beatifikačním procesu. Díky duchovním vůdcům známe příběh Matky Terezy o přátelství s Jeţíšem. V dopisech se dokázala plně otevřít. Popisy její temnoty jsou velmi působivé a jistě se mohou dotknout kaţdého lidského srdce. Matka Tereza si přála, aby všechny její dopisy byly zničeny. Nechtěla totiţ ţádnou pozornost, protoţe ta patří jen Bohu. „Teď, když je Ježíšův plán, který nám byl svěřen, v Konstitucích – ty dopisy už nejsou potřebné. Můžu je prosím dostat zpět – protože jsem v nich psala o tom, v jakém rozpoložení má duše v těch dnech byla. Chtěla bych spálit všechny papíry, které odkrývají něco o mně. – Prosím, Vaše Milosti, žádám, prosím Vás, abyste tuto mou touhu splnil – Chci, aby tajemství mezi mnou a Bohem zůstala jen mezi námi – svět o nich neví a já chci, aby to tak zůstalo.“48 Naštěstí její duchovní vůdci viděli tuto skutečnost jinak. Ještě několikrát se snaţila ţádat o zničení dokumentů. Arcibiskup Périer, jeho nástupci a otec van Exem byli přesvědčeni, ţe dokumenty musí být uchovány. I přesto se Matce Tereze podařilo spoustu listů zničit. Svému zpovědníkovi poslala dopis adresovaný Jeţíši, jako součást své zpovědi: „Říká se, že v pekle lidé trpí věčnou bolestí kvůli ztrátě Boha – že kdyby měli alespoň maličkou naději dostat se k Bohu, vším tím utrpením by prošli. – Ve své duši cítím jen tu strašlivou bolest ze ztráty – z toho, že mě Bůh nechce – z Boha, který není Bohem

–

z Boha,

který

ve

skutečnosti

neexistuje

(Ježíši,

prosím,

odpusť

mé rouhání – bylo mi řečeno, že mám napsat všechno). Ta temnota, která mě obklopuje ze všech stran – nemohu svou duši k Bohu pozvednout – do mé duše se nedostane žádné světlo ani inspirace. – Mluvím o lásce k duším – o něžné lásce k Bohu – slova procházejí mými slovy – a já z hloubi duše toužím po tom, abych v ně věřila. – Pro co se namáhám? Jestli není žádný Bůh – pak nemůže být ani duše. – Když není duše,

48


44

pak, Ježíši, - ani Ty nejsi opravdový. – Nebesa, jaká prázdnota! – do mé mysli nepronikne ani jediná myšlenka na Nebe – protože není žádná naděje. – Mám strach všechny tyto strašlivé věci, které se v mé duši odehrávají, psát. – Musejí Tě zraňovat. V mém srdci není žádná víra – žádná láska – žádná důvěra – je v ní tolik bolesti – bolesti z touhy, bolesti z toho, že nejsem chtěna. – Já Boha chci ze všech sil své duše – a přece mezi námi – je strašlivé rozdělení. – Už se nemodlím – Pronáším slova modliteb v komunitě – a ze všech sil se snažím z každého slova vyzískat tu sladkost, kterou má dávat. – Ale moje modlitba sjednocení už je pryč. – Už se nemodlím. – Moje duše s Tebou není jedno – a přece když jsem sama v ulicích – k Tobě mluvím celé hodiny – o své touze po Tobě. – Jak důvěrná ta slova jsou a přece tak prázdná, protože mě zanechávají daleko od Tebe. (…)49 I přes bolest, kterou Matka Tereza cítila, jednala s čistou vírou. Čím více se cítila bez víry, tím více rostla její úcta a láska k Bohu. Matka Tereza strávila denně hodiny v modlitbě. Málokdy zakoušela Boţí přítomnost a cítila prázdnotu. Věřila, ţe je to Boţí způsob, jak ji naučit ještě více vkládat důvěru v Jeţíše a ne ve věci tohoto světa. Jejím novým zpovědníkem se stal otec Lawrence Picachy. Arcibiskupu Périerovi řekla, ţe cítí, ţe není Bohem chtěná, nemá ţádnou víru, ţádnou lásku, ţádný zápal. Temnota byla příliš temná. Necítila víru, necítila lásku. Své zkoušky ale skryla pod úsměv. Svůj duchovní boj odhalila dalšímu jezuitovi, otci Josephu Neunerovi, rakouskému teologovi. Byla šťastná, ţe můţe být Boţím kvítkem, ale Boha v sobě necítila, místo v duši bylo prázdné. Otec Neuner jí odpověděl, ţe prázdnota není selháním z její strany. Její touha je důkazem toho, ţe Bůh je v její temnotě přítomen. Od té doby si Matka Tereza temnotu zamilovala. Viděla ji jako podíl na bolesti, kterou proţíval sám Jeţíš. Otec Neuner byl jejím vůdcem, kterému dokázala odkrýt celou svou temnotu.

49

KOLODIEJCHUK, B. (ed.) Matka Tereza, Pojď, buď Mým světlem: Soukromá korespondence světice z Kalkaty. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 240-241.

45

3.4 Proti potratům Matka Tereza vystupovala naléhavě proti potratům. Říkala: „Když matka dokáže zabít své vlastní dítě, co mi zabrání v tom, abych já zabil tebe a tys zabil mě?“50 Tak chtěla chránit kaţdý ţivot, který je Boţím darem. Trvala na tom, ţe ţádná ţena nemá právo vzít něčí ţivot. V mnoha zemích ovšem začaly být potraty legálně uznávány. „Národy a státy, které život ničí prostřednictvím potratů nebo eutanazie, patří mezi ty nejubožejší na zemi. Nediskutuji o tom, zda je to zákonné nebo protizákonné. Jsem ale pevně přesvědčena o tom, že žádný člověk nemá právo vztáhnout ruku na život někoho jiného, protože náš život je zároveň životem Boha v nás, a to platí i o ještě nenarozených dětech.“51 Označovala potrat za největšího ničitele pokoje ve světě. „Kdyby se všechny peníze, které se vydávají na hledání způsobů, jak zabíjet lidi, raději použily na jídlo, domovy a vzdělání těch lidí – jak krásný by takový svět byl,“52 pokračovala ve své naléhavosti Matka Tereza. Jedním ze způsobů, jak bojovat proti potratům, je moţnost adopce dětí. I oficiální papeţské dokumenty obhajovaly velikost daru ţivota. Byla to jednak encyklika Pavla VI. Humanae vitae, která učí, ţe kaţdý sexuální akt musí být otevřen předávání nového ţivota, a později encyklika Jana Pavla II. Evangelium vitae, ve které se vystupuje proti potratům, antikoncepci a eutanazii. Matka Tereza také zavrhovala antikoncepci. Její odpovědí bylo přirozené plánování rodičovství. Některé Misionářky lásky ţeny učily, jak počítat dny svého cyklu. Matka Tereza se zavázala slibem čistoty, ale byla přesvědčená, ţe mateřství je pro ţenu darem Boţím a povoláním. Upozorňovala, ţe nelze smazat rozdíly mezi muţi a ţenami. Ty jsou Bohem chtěné, a proto krásné a nelze je popírat. Matka Tereza podporovala rodinu, neboť o ní říkala, ţe je základem celé společnosti. Všímala si, ţe moderní kultura, která dovolila potraty a rozvody, ničí rodiny. Vybízela rodiny, aby se společně modlily a chránily si vzájemnou lásku. Stále opakovala: „Láska se rodí doma. Rodina, která se společně modlí, zůstane vždy celistvá.“53 50

WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 99. DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 66. 52 WATTS, G. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010, s. 128. 53 DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 110. 51

46

3.5 Poselství pro dnešek 3.5.1 Láska Jako lidé dneška bychom si měli opakovat a uvědomovat největší přikázání lásky. Kdyţ se budeme mít navzájem rádi, lépe se nám povede. Potřebujeme se naučit dívat se na lidi jako Matka Tereza, vidět v druhých Krista: „Je to Kristus, o kterého pečujete v chudých. Rány, které umýváte, jsou jeho rány, vředy, které čistíte, jsou jeho vředy, údy, které obvazujete, jsou jeho údy. Dívejte se dál a hlouběji, slyšte Ježíšova slova, která řekl kdysi dávno; platí i dnes: ‚Co děláte pro toho mého nejposlednějšího, děláte pro mě.‘“54 Máme se naučit slouţit lidem s láskou a ne za peníze. Je snadné milovat ty, kdo jsou daleko. Obtíţnější je milovat konkrétního chudého, který stojí přímo před námi. Netrpí někdo i v naší rodině? Poselství Matky Terezy je stále aktuální. V našem kaţdodenním ţivotě je nějaké utrpení. Měli bychom se dokázat přiblíţit druhým a rozdávat svou lásku, přičemţ v druhých máme hledat to dobré a nevšímat si jejich chyb. Kaţdý jde po cestě, kterou mu vybral Pán, i s těmi chybami. Nám do chyb druhých nic není. Matka Tereza zakoušela úzkost, hlubokou temnotu, opuštěnost a osamělost. A přesto u ní byl Jeţíš na prvním místě. Proč bychom to neměli dokázat i my? Své bolesti a zkoušky dokázala skrýt pod úsměv a udrţovala si radost. Kdyţ z nás někdo zakusí temnotu, neví, co to znamená a kterou cestou se dát. Necítíme Boţí přítomnost a nevíme si rady. Ale měli bychom hledat důvody pocitu Boţí nepřítomnosti. Příčinou můţe být jednak náš hřích, lidská slabost, ale někdy v tom můţe být ukryto volání podílet se na Jeţíšově utrpení. Moţná to bude v naší slabosti nebo naopak, podílem na Jeţíšově utrpení. Jeţíš po nás touţí, ale my nevíme jakým způsobem. Musíme se mu tedy plně odevzdat a důvěřovat. A Jeţíšovou láskou ve světě překonáme nenávist a temnotu světa. Vnitřní temnota pomáhala Matce Tereze rozumět druhým. Všímala si, ţe: „Největším zlem je nedostatek lásky a dobrodiní, strašlivá lhostejnost vůči bližnímu, který žije na ulici uprostřed vykořisťování, korupce, chudoby a nemocí. (…) lidé dnes

54


47

hladovějí po lásce, po porozumění, po lásce, která je mnohem větší a která je jedinou odpovědí na osamělost a velikou chudobu. “55

3.5.2 Duchovní odkaz Matky Terezy V domě pro opuštěné děti je na zdi text, ve kterém je obsaţen duchovní odkaz Matky Terezy z Kalkaty. My, křesťané, bychom měli z těchto slov učinit svůj ţivotní program. „Člověk je nerozumný tvor, nelogický, sebestředný. Na tom ale vůbec nezáleží, ty mu pomáhej. Když konáš dobro, řeknou o tobě, že to konáš se sobeckými záměry. Když budeš uskutečňovat své záměry, jistě se najdou lidé, kteří ti v tom budou překážet: nedbej na to a pokračuj v započatém díle. Dobro, které dnes vykonáš, bude možná zítra zapomenuto. Nedbej na to a konej dál dobro. Počestnost a upřímnost tě činí zranitelnou bytostí. Nedbej na to, buď prostě počestným a upřímným člověkem. To, co zbuduješ, může být zničeno. Nedbej na to a buduj. Lidé, kterým jsi pomohl, ti možná nebudou vděční. Nedbej na to a pomáhej jim. Dávej světu to nejlepší ze sebe 55


48

a možná tě za to nakopnou. Nedbej na to, dávej stále to nejlepší ze sebe.“56 Po několika letech utrpení si Matka Tereza za pomoci otce Josepha Neunera zamilovala temnotu. Pro nás se můţe stát světicí ‚temnoty„. Z nebe bude rozsvěcovat světlo těm, kteří jsou na zemi v temnotě. Nebe pro ni znamenalo novou příleţitost k lásce. Lidem často připomínala: „Pamatujte si pět prstů na ruce – udělali – jste – to – pro – Mě. Pamatujte – láska začíná doma – v naší komunitě – v naší rodině. Pamatujte – skutky lásky jsou skutky pokoje.“57 Naším vodítkem ke svatosti mohou být úryvky z dopisů nebo slov Matky Terezy v knize Myšlenky na každý den. Kaţdému dni v roce je připsána jedna myšlenka, která nám můţe proniknout do srdce a náš ţivot změnit.

3.5.3 Rada Matky Terezy pro víru Matka Tereza radí těm, kteří nemají víru, aby nejprve pomáhali druhým, a to jim přinese zvláštní milosti. Opravdová víra se totiţ projevuje skrze lásku. Věřit a milovat se naučíme modlitbou a důvěrným pohledem na Jeţíše. Je důleţité s Bohem rozmlouvat a Jemu naslouchat, Boha totiţ nacházíme skrze modlitbu. A rovněţ díky ní můţeme přijmout všechny odpovědi na naše otázky. Matka Tereza zdůrazňuje rodinnou modlitbu. Prostřednictvím modlitby se nejlépe zamezí rozvodům i potratům. Chodit ke svaté zpovědi a otevírat svoje srdce, litovat hříchů a snaţit se polepšit je další rada, kterou Matka Tereza chápala jako velký Boţí dar. Vţdyť Bůh nás miluje a je milosrdný Otec, který nám stále odpouští, kdyţ se k Němu obracíme. Nejprve ovšem musíme odpouštět druhým, aby i nám bylo odpuštěno. Je to nelehký úkol, který nelze oddělit od slavení svátosti smíření a pokání se skutečným uţitkem. Taktéţ přijímání Eucharistie, kdy se nám Jeţíš dává jako pokrm, nás posiluje, i proto je třeba přijímat ji co nejčastěji. Důleţitou zásadou pro naši víru je přijímat svůj kříţ a nést ho kaţdý den společně s Jeţíšem. Naše utrpení je znamením přiblíţení se k trpícímu Jeţíšovi. Spojení s Jeţíšem v utrpení nás vede k radosti ze zmrtvýchvstání. Musíme bojovat o svou víru, 56

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 139-140. 57 KOLODIEJCHUK, B. (ed.) Matka Tereza, Pojď, buď Mým světlem: Soukromá korespondence světice z Kalkaty. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008, s. 385.

49

abychom nebyli chudí – chudí na duši, chudí z nedostatku víry. Nebezpečnou pastí pro celou společnost se často stává touha po penězích, majetku, pohodlí. Přitom si lidé neuvědomují to podstatné, jak mají šířit lásku a pokoj. Namísto toho pak nastupuje zoufalství a osamocenost.

50

Závěr Dnes je největší nemocí pocit opuštěnosti, největším zlem je nedostatek lásky a dobročinnosti. Matka Tereza všude a stále hlásala Jeţíšovo slovo a milost skrze modlitbu. Vyzývala i sestry, aby více hovořily s Bohem a méně s lidmi. Podle Jeţíšových slov dokázala ve víře a lásce jednat. Jeţíš také nepřerušil svou činnost lásky a hlásal mír. Matka Tereza říkávala: „…skrze chudé můžeme vyjadřovat svou opravdovou lásku vůči Bohu.“58 Knihy o Matce Tereze promlouvaly k lidem v době jejich vzniku a promlouvají k nim stejně i v dnešní době. Téma lásky, obětavosti, darování a víry zůstává aktuální. Kdyţ budou lidé milovat Boha, budou milovat i své bliţní a budou chápat, jak ţít. Ale jak přivést lidi k víře? Musí darovat sobě navzájem své ruce a upřímné srdce. Netouţit po penězích a věcech, ale po lásce, a tak cítit s druhými a vidět v nich Krista. Matka Tereza se dokázala dávat druhým a chtěla být tuţkou v ruce Boha. „Každé řešení je individuální záležitostí. Abychom mohly milovat člověka, musíme s ním přijít do těsného styku. Kdybychom čekaly na zástupy, ztratily bychom se v nich a nikdy bychom nebyly schopné ukázat každému jednotlivci naši lásku a jakou úctu máme k němu. Věřím člověku kvůli němu samotnému, každý jednotlivý člověk je pro mne Kristus, a poněvadž je pouze jeden Ježíš, existuje pro mne na světě jen v jediném člověku, s kterým právě jsem.“59 Matka Tereza nechtěla změnit svět. Touţila jen pomáhat chudým a být kapkou čisté vody, ve které září Boţí láska. Věřila, ţe kdyţ takových lidí bude víc, můţe vzniknout i oceán, ve kterém bude přítomný Kristus. Všímat si máme nejen chudých na ulicích, ale především chudých na duši, těch, které potkáváme kaţdý den ve své blízkosti. Těch, kteří jsou smutní, nemají smysl ţivota a neznají lásku. Máme čas a chuť se na ně se usmát? Víme, co potřebují? Umět druhé potěšit a dělat jim společnost je pro mnohé z nás těţší neţ jim darovat pár drobných. My jsme byli stvořeni k lásce, tu máme od Boha přijímat i dávat. Jeţíše smíme potkávat v kaţdém člověku. Dana Němcová ve své knize připomíná výzvu Matky Terezy: „Nehledejte Ježíše v dalekých zemích – není tam. Je docela blízko vás, je s vámi. Jen udržujte světlo v lampě a budete

58

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 43. 59 MUGGERIDGE, M. Matka Tereza z Kalkaty: Něco krásného pro Boha. 1. vyd. Brno: Cesta, 2009, s. 136.

51

ho stále vidět. Doplňujte stále lampu těmi drobnými kapkami oleje lásky a uvidíte, jak sladký je Pán.“60 Úkolem kaţdého věřícího člověka je ukazovat lidem cestu k Bohu, šířit evangelium a svým správným jednáním ukazovat Boţí lásku. Zvláště děti bychom měli přivádět k Bohu a naučit je mít rády mši svatou, protoţe kaţdé dítě, které se modlí, je šťastné. Naší povinností je toto štěstí šířit. Kdyby Matka Tereza neměla víru, nedokázala by vykonat tak obrovské dílo, lépe řečeno, Bůh by ho skrze ni nemohl vykonat. Jako člověk zakoušela pochybnosti ve víře. Tomuto snad částečně dokáţeme porozumět. Matka Tereza se o to usilovněji modlila, a tak čelila těmto temným zkouškám. Po celém světě bylo napsáno mnoho knih o této mimořádné ţeně a natočeno několik filmů, dokumentů, her a v Římě byl sehrán i muzikál. Ve Skopje a Kalkatě byly odhaleny její sochy. Na závěr uveďme poselství, kterým ţila sama Matka Tereza a k jehoţ textu připojila poslední verš: „Život je příležitost, nepromarni ji. Život je krása, obdivuj ji. Život je blahoslavenství, okoušej ho. Život je sen, udělej z něho skutečnost. Život je výzva, chop se jí. Život je povinnost, naplň ji. Život je hra, podílej se na ní. Život je velmi vzácný, pečuj o něj. Život je velké bohatství, uchovej si ho. Život je láska, raduj se z ní. Život je tajemství, odhal ho. Život je příslib, uskutečni ho. Život je smutek, překonej ho. Život je hymnus, zpívej ho. Život je boj, přijmi ho. Život je dobrodružství, riskuj tedy. Život je štěstí, zasluž si ho. Život je život, braň ho.“61 60

NĚMCOVÁ, D. Matka Tereza s Danou Němcovou. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002, s. 18.

52

Po dobu padesáti pěti let se Matce Tereze dařilo Jeţíši nic neodmítnout. Kaţdá nová situace byla pro ni příleţitostí věrnosti. Celá desetiletí byla pravou Misionářkou lásky a obětovala se za druhé. Přes všechno svoje utrpení ţila v hluboké radosti. Všechny knihy o Matce Tereze jsou poutavým svědectvím o její vnitřní trýzni a o její statečné víře. Sílu Matka Tereza nalézala jen v lásce ke Kristu, ta ji pomáhala vydrţet cokoli. Především umírajícím dávala lásku a něhu, aby odcházeli do Jeţíšovy náruče. Kéţ i my bychom dokázali vţdy nalézt lásku ke svým bliţním a v nich slouţit Kristu. Příklad a příběh ţivota Matky Terezy vede k touze po svatosti a odvaze kráčet v temnotách víry. V mé bakalářské práci jsem se zabývala impozantní postavou Matky Terezy, jejími výroky, jednáním a prací. Její odkaz je veliký a nesmírně důleţitý. Zakončila bych výrokem Malcolma Muggeridge, který v jedné větě vypovídá vše podstatné o Matce Tereze: „Rozhodnutí, zda je Matka Tereza svatá, bude na příští generaci. Já o ní říkám pouze to, že v temnotě je hořícím a zářícím světlem; ve zlých dobách je živoucím ztělesněním Kristovy lásky a v časech bezbožnosti nás obklopuje její slovo, plné laskavosti a pravdy. Z těchto důvodů všichni, kdo mají tu neuvěřitelnou výsadu ji znát či o ní vědět, musí být neskonale vděční.“62

61

DI LORENZO, M. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005, s. 102. 62 MUGGERIDGE, M. Matka Tereza z Kalkaty: Něco krásného pro Boha. 1. vyd. Brno: Cesta, 2009, obal knihy.

53

Použitá literatura Primární literatura DI LORENZO, Maria. Matka Tereza – zář lásky. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 149 s. ISBN 80-7192-956-5. KOLODIEJCHUK, Brian. (ed.) Matka Tereza, Pojď, buď Mým světlem: Soukromá korespondence světice z Kalkaty. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. 479 s. ISBN 978-80-7195-228-2. LANGFORD, Joseph. Matka Tereza a Panna Maria. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 119 s. ISBN 978-80-7195-323-4. MUGGERIDGE, Malcolm. Matka Tereza z Kalkaty: Něco krásného pro Boha. 1. vyd. Brno: Cesta, 2009. 185 s. ISBN 978-80-7295-119-2. NĚMCOVÁ, Dana. Matka Tereza s Danou Němcovou. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. 88 s. ISBN 80-7192-562-4. WATTS, Greg. Temné noci Matky Terezy. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. 190 s. ISBN 978-80-7195-403-3.

Sekundární literatura AGNESA, G. J. Legenda chodí bosá: Životný príbeh Matky Terézie. 3. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavateľské druţstvo Bratislava, 2003. 88 s. ISBN 80-7114-441-X. BIBLE: Písmo svaté Starého a Nového zákona /včetně deuterokanonických knih/. Ekumenický překlad. 6. přepracované vydání (4. vydání v ČBS). Praha: Česká biblická společnost, 1995. ISBN 80-85810-08-5. DEVANANDA, Angelo. Matka Tereza: Myšlenky na každý den. 3. vyd. Praha: Nové město, 2003. 190 s. ISBN 80-86146-00-6. DOIG, Desmond. Matka Terézia: Život v láske. 2. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavateľské druţstvo Bratislava, 1999. 136 s. ISBN 80-7114-266-2. 54

Katechismus katolické církve. Přel. Josef Koláček. 2. vyd., v Karmelitánském nakl. 1. vyd. Kostelní vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. 793 s. ISBN 80-7192-488-1. KOLODIEJCHUK, Brian. Novéna s Matkou Terezou. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009. 38 s. ISBN 978-80-7195-324-1. LANGFORD, Joseph. Tajomný plameň Matky Terézie. 1. vyd. Bratislava: Ikar, a. s., 2010. 309 s. ISBN 978-80-551-2244-1. MATKA TERÉZIA. Moje tajomstvo modlím sa. 1. vyd. Bratislava: LÚČ, vydavateľské druţstvo Bratislava, 2007. 224 s. ISBN 978-80-7114-631-5. MIKLÍK, Josef. Život blahoslavené Panny Marie. 6. vyd. Frýdek – Místek: Michael S.A., 2005. 183 s. PAULAS, Jan. Matka Tereza. Katolický týdeník. Č. 34 (17. – 23. srpna 2010). Praha: Katolický týdeník, s.r.o., 2010. Strany 1 – 5. Týdeník. PFAU, Ruth. Srdce má své důvody…: Lékařka a řeholnice pomáhá v Pákistánu. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005. 258 s. ISBN 80-7192-733-3. PIOTROWSKI, Mieczyslaw. Matka Tereza z Kalkaty, velká světice naší doby. Milujte se! Časopis pro novou evangelizaci. Č. 8 (leden 2009), R. III. Praha: Res Claritatis, 2009. Strany 5 – 16. Vychází čtvrtletně. ISSN 1802-4327. SIMAJCHL, Ladislav. Matka Tereza. Kázání z druhého košíku: Výběr nejlepších kázání z nedělního cyklu B. Vranov nad Dyjí: Tiskový apoštolát FATYMu, 2002. Strany 76 – 78. SLOVO MEZI NÁMI. Č. 8 (září 2010). Bratislava: Redemptoristi, 2010. Vychází měsíčně. ISSN 1336-0221. TEREZIE Z LISIEUX. Autobiografické spisy: Dějiny duše. Přel. Terezie Brichtová. 1. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánská spiritualita Nakladatelství Tiskárny Vimperk, 1991. 266 s. ISBN 80-900807-5-8. WEIGEL, George. Svědek naděje: Autorizovaný životopis Jana Pavla II. 2. vyd. Praha: Práh, 2005. 879 s. ISBN 80-7252-114-4.

55

Bibliografický záznam KADLECOVÁ, Hana. Matka Tereza – duchovní rozměr jejího života a její služby: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra historie, 2011. 55 l. Vedoucí bakalářské práce ThLic. Václav Slouk.

Anotace Bakalářská práce „Matka Tereza – duchovní rozměr jejího ţivota a její sluţby“ se zabývá ţivotem a prací obětavé řeholnice. Matka Tereza byla velkou světicí naší doby. Stala se příkladem dobroty a lásky. Zaloţila řád Misionářky lásky a starala se o kaţdého člověka, který ji potřeboval. Během svého ţivota zaloţila mnoho domovů a navštívila mnoho zemí. Avšak přes její zářící úsměv proţívala duchovní temnotu. Tvrdě bojovala proti potratům a nenávisti ve světě. Lidem kladla na srdce bezprostřední lásku k Bohu a k bliţnímu. Přenášela se přes ostré kritiky, ale většina svědectví vypovídá o její svatosti. Cílem práce je ukázat, jak se Agnes Bojaxhiu, budoucí Matka Tereza, stala významnou, mezinárodně uznávanou osobností a především matkou všech chudých. Zabýváme se duchovním rozměrem jejího ţivota, povolání a díla, které konala se svými spolupracovníky z velké lásky k Bohu. V závěru poukazujeme na to, jakými slovy a skutky Matka Tereza promlouvá k nám samotným.

Annotation The bachelor thesis “Mother Teresa – the spiritual dimension of her life and her service” deals with the life and work of dedicated nun. Mother Teresa was a great saint of our times. She is an example of goodness and love. She founded the Missionaries of Charity and cared about every person who needed her. During her lifetime she established many homes and visited many countries. But despite of her sparkling smile she experienced spiritual darkness. She fought hard against abortion and hatred in the world. She put on the people‟s heart direct love to God and neighbour. She rose above criticism but most of the testimony talks about her holiness. The goal of this work is to show how Agnes Bojaxhiu, the future Mother Teresa, has become significant and internationally recognized personality and especially mother of all the poor. We deal with the spiritual dimension of her life, her profession and work that she did with her colleagues from a great love for God. At the end we indicate which words and deeds Mother Teresa speaks to ourselves. 56

Klíčová slova Agnes Bojaxhiu, Matka Tereza, Tereza z Kalkaty, 1910 – 1997, Indie, Misionářky lásky, láska, víra, modlitba, povolání, duchovní ţivot, charitativní činnost, temná noc, svatost, Panna Maria, Bůh a člověk, křesťanství a společnost, domov.

Keywords Agnes Bojaxhiu, Mother Teresa, Teresa of Calcutta, 1910 – 1997, India, Missionaries of Charity, love, faith, prayer, occupation, spiritual life, charity work, dark night, holiness, Virgin Mary, God and man, Christianity and Society, home.

57

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Matka Tereza duchovní rozměr jejího života a její služby

Recommend Documents