MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE. Útulky pro psy a současné trendy v adopci psů. Bakalářská práce

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

KATEDRA BIOLOGIE

Útulky pro psy a současné trendy v adopci psů Bakalářská práce

Brno 2013

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.

Táňa Vařachová

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby bakalářská práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna studijním účelům.

-----------------------------podpis

Poděkování

Ráda

bych

poděkovala

vedoucímu

mé

bakalářské

práce,

panu

doc. RNDr. Borisi Rychnovskému, CSc., za cenné rady a odbornou pomoc, kterou mi v průběhu zpracování poskytl. Dále děkuji majitelům a pracovníkům útulků pro psy v Hodoníně, Bzenci a Marefách za umožnění výzkumu a poskytnutí potřebných informací.

Obsah 1. Úvod.............................................................................................................................. 6 2. Teoretická část ............................................................................................................. 8 2. 1 Legislativa ochrany zvířat ................................................................................... 8 2. 1. 1 Výňatky ze Sbírky zákonů ČR - Zákon na ochranu zvířat proti týrání .......... 8 2. 2 Útulky pro psy ...................................................................................................... 9 2. 2. 1 Legislativa a provoz útulků............................................................................. 9 2. 2. 2 Příjem psa do útulku ....................................................................................... 9 2. 2. 3 Adopce psa z útulku ...................................................................................... 10 2. 2. 4 Aktuální situace v útulcích ........................................................................... 11 2. 3 Psi v útulcích ....................................................................................................... 12 2. 3. 1 Stáří ............................................................................................................... 12 2. 3. 2 Pohlaví a jejich specifika .............................................................................. 15 2. 3. 3 Velikost psa................................................................................................... 16 2. 3. 4 Plemena (rasy) psů ........................................................................................ 17 2. 3. 5 Zdravotní stav ............................................................................................... 33 2. 3. 6 Psychický stav............................................................................................... 34 2. 4 Etologie psů ......................................................................................................... 35 2. 4. 1 Chování psů obecně ...................................................................................... 35 2. 4. 2 Vývojová psychologie psa ............................................................................ 36 2. 4. 3 Dominance a submise ................................................................................... 38 2. 4. 4 Poruchy chování ........................................................................................... 39 3. Praktická část ............................................................................................................ 43 3. 1 Metodika.............................................................................................................. 43 3. 1. 1 Cíl výzkumu .................................................................................................. 43 3. 1. 2 Použité metody a postup ............................................................................... 43 4

3. 2 Výsledky .............................................................................................................. 50 3. 2. 1 Útulek Hodonín............................................................................................. 50 3. 2. 2 Útulek Bzenec ............................................................................................... 51 3. 2. 3 Útulek Marefy ............................................................................................... 52 3. 2. 4 Srovnání sledovaných útulků ........................................................................ 53 3. 2. 5 Jednotlivé charakteristiky psů ....................................................................... 54 4. Diskuze ....................................................................................................................... 66 5. Závěr........................................................................................................................... 70 6. Seznam literatury a zdrojů....................................................................................... 72 7. Souhrn ........................................................................................................................ 76 8. Abstract ...................................................................................................................... 76

5

1. Úvod V současné době celosvětově nepřetržitě stoupá počet chovaných psů, a zároveň také počet psů v útulcích pro opuštěná zvířata. Existence těchto zařízení je tedy nezpochybnitelná, přesto se jedná o problematiku, která je obvykle tabuizována. V médiích je tato negativní stránka chovu psů probírána pouze v případě extrémně krutého týrání psů nebo jejich útoků na člověka, většinou se však jedná pouze o snahu zdramatizovat běžné denní zprávy. Jen výjimečně je na útulky pohlíženo jako na nedílnou součást chovu zvířat. Nicméně postoj společnosti ke zvířatům je z určitého hlediska možné pokládat za známku vyspělosti dané kultury, protože odráží také postoj k lidem a úctu k životu, a to v celosvětovém měřítku. Právě proto bych svou bakalářskou práci zaměřila na tematiku psích útulků obecně a především pak na problematiku psů v útulcích a na jejich šance na adopci vzhledem ke sledovaným charakteristikám, kterými jsou například věk, pohlaví, velikost, příslušnost k určitému plemeni, zdravotní a psychický stav. V rámci výzkumu psychického stavu bych se zaměřila na problémové chování psů z útulků. Hlavním cílem mé práce je monitorovat a zhodnotit současnou situaci v útulcích pro psy a detailněji se zaměřit na adopci psů. Dílčí cíle jsou tedy: 1/ sledování změn počtu psů celkově i v jednotlivých útulcích v průběhu roku a odvození pravděpodobných příčin 2/ zaměření se na adopci psů v souvislosti s jejich charakteristikami jako je stáří, pohlaví, rasa a další 3/ zhodnocení případných rozdílů v jednotlivých útulcích V teoretické části budu vycházet především z encyklopedií o psech, kterých bylo vydáno obrovské množství, ale je nutno z nich vybírat kvalitní literaturu, protože ne každá je pojata vhodným způsobem. Především v oblasti charakteristik plemen a základní péče o psy se podstatná část knih neshoduje. Používat proto budu knihy 6

od známějších autorů jako je B. Fogle a E. J. J. Verhoef – Verhallen. V části teorie, která se detailněji zaobírá problematickým chováním, budu vycházet především z knih odborníků zabývajících se výcvikem a převýchovou psů. V praktické části se potom zaměřím na sledování změn počtu psů přijatých a psů osvojených ve třech vybraných útulcích různého typu, přičemž změny počtu jedinců budu posuzovat vzhledem k výše popsaným charakteristikám jednotlivců. Praktická část bude doplněna tabulkami a grafickým zpracováním výsledků.

7

2. Teoretická část 2. 1 Legislativa ochrany zvířat 2. 1. 1 Výňatky ze Sbírky zákonů ČR - Zákon na ochranu zvířat proti týrání Účelem tohoto zákona je chránit zvířata před týráním, poškozováním jejich zdraví a jejich usmrcováním bez důvodu, pokud byly způsobeny, byť i z nedbalosti, člověkem. Zakazuje se týrání zvířat jak volně žijících, tak i chovaných v lidské péči (359/2012 Sb.). Zvíře je podle dosud platné právní úpravy považováno za věc, 1. ledna 2014 má však v účinnost vstoupit nový občanský zákoník, který by měl nahradit dosud platný občanský zákoník (zákon č. 40/64 Sb.) a který přináší některé zásadní právní úpravy, především to, že zvíře již za věc považováno nebude (STANĚK, 2012). Ustanovení o věcech se na zvířata bude vztahovat pouze tehdy, pokud nebude odporovat povaze živého tvora, tzn. například při koupi a prodeji. Pokud v současnosti člověk něčí zvíře úmyslně zraní nebo zabije, jde podle zákona pouze o trestný čin poškozování cizí věci. V případě zabití zvířete má tedy majitel právo pouze na náhradu ceny, za kterou by bylo možné toto zvíře koupit znovu, což obzvláště v případě kříženců z útulku bývá nízká peněžní hodnota. Tato náhrada však nijak nezohledňuje náklady citové. Změnu však přinese právě nový občanský zákoník, zavádějící tzv cenu zvláštní, která zahrnuje citovou

újmu

majitele

(http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/233933-novy-

obcansky-zakonik-zvire-neni-vec/). Do konce prosince 2012 byl platný zákon na ochranu zvířat proti týrání z roku 1992, který byl několikrát novelizován, od 1. ledna 2013 je v účinnosti zákon č. 359 Sb., kterým se mění zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon na ochranu zvířat proti týrání mimo jiné uvádí, že: Nikdo nesmí zvíře opustit s úmyslem se jej zbavit nebo ho vyhnat (359/2012 Sb.). Přeplněné útulky pro opuštěná zvířata po celém území našeho státu však nepopiratelně svědčí o nedodržování tohoto paragrafu. 8

Dále zákon ukládá, že každý je povinen zabezpečit zvířeti v zájmovém chovu přiměřené podmínky pro zachování jeho fyziologických funkcí tak, aby nedocházelo k bolesti, utrpení nebo poškození zdraví zvířete, a učinit opatření proti úniku zvířat. Zvláštní opatření, § 28a, potom stanovují, že na návrh okresní nebo městské veterinární správy může obec nařídit odebrání týraného zvířete, pokud to vyžaduje jeho zdravotní stav. Odvolání majitele zvířete proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek. Náklady spojené s odebráním zvířete a následnou péčí o něj hradí osoba, jíž bylo odebráno i v případě, že přesahují hodnotu zvířete (246/1992 Sb.). Zákon č. 246/1992 Sb. také zakazuje chovat zvířata v zájmových chovech, pokud majitel vytvořil takové podmínky chovu, že v dalších generacích budou zvířatům na základě dědičnosti chybět části těla nebo orgány nebo budou jejich orgány funkčně nezpůsobilé anebo znetvořené.

2. 2 Útulky pro psy 2. 2. 1 Legislativa a provoz útulků Zákony České republiky umožňují fyzickým i právnickým osobám zřizovat útulky pro opuštěná zvířata. Definice toho, co se rozumí pod pojmem útulek je však poměrně složitá a žádný český právní předpis ji neobsahuje. Obecně můžeme říci, že za útulek pro opuštěná zvířata se považuje zařízení, které poskytuje péči toulavým a opuštěným zvířatům, chovaným obvykle v lidské péči. Název zařízení nemusí nutně obsahovat slovo „útulek“, může se jednat také o depozitum, azyl, sdružení, stanici, centrum, záchytný kotec, pomoc v nouzi a podobně. Provozovatel každého takového zařízení je však podle platných právních předpisů považován za chovatele, a útulek musí být provozován v souladu s právními předpisy, především se zákonem na ochranu zvířat proti týrání (MACHEK, 2010).

2. 2. 2 Příjem psa do útulku Nalezené, odebrané či odchycené zvíře je nejprve prohlédnuto veterinárním lékařem, případně ošetřeno, a umístěno do karantény. Začíná také běžet doba, po kterou 9

se může přihlásit původní majitel. Pokud se nepřihlásí, je zvíře nabídnuto k osvojení novému majiteli. O psu, který se dostane do útulku, se zpravidla téměř nic neví, výjimkou jsou případy, kdy je zvíře umístěno do útulku samotným původním majitelem a podobně. V ostatních případech je nutné alespoň odhadem určit základní informace – především stáří, rasu, zdravotní stav, pohlaví, u štěňat potom předpokládanou velikost a další údaje. Po delší době je většinou možné vysledovat i základní charakterové rysy psa a případné problémové chování. Právě zmiňované problémové chování je jedním z nejčastějších důvodů, proč se lidé psů zbavují a také, proč jsou někdy i náhradní majitelé nuceni osvojené zvíře vrátit (http://www.utulektibet.cz/cs/).

2. 2. 3 Adopce psa z útulku Pro všechny útulky platí stejné zákony a většina útulků má také stejné podmínky adopce. Vzhledem k tomu, že zvíře je považováno za věc, je vlastnictvím majitele. Podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v platném znění, nebo podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, v platném znění, se ten, kdo si ihned a bez oznámení ponechá nalezené zvíře, vystavuje možnosti postihu. Podle ustanovení § 135 občanského zákoníku platí, že kdo najde ztracenou věc (v našem případě tedy toulavé zvíře), je povinen vydat jej vlastníkovi. Pokud není vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat toulavé zvíře obci, na jejímž území k nálezu došlo. Do vlastnictví této obce pak také zvíře připadá, pokud se o něj vlastník do 6 měsíců nepřihlásí (MACHEK, 2010). Budoucí majitel psa z útulku by měl tedy počítat s tím, že je možné, že po dobu 6 měsíců (případně kratší dobu) nebude právoplatným majitelem, a pokud by se přihlásil původní majitel, je povinen mu zvíře vrátit, má však nárok na úhradu vzniklých nákladů. V praxi jsou tyto případy naprosto ojedinělé, neboť dospělá zvířata mohou být vydána z útulku novému osvojiteli nejdříve za 7 dní od nálezu, což je doba, za kterou

se původní

majitel,

v případě

zájmu,

většinou

stihne

přihlásit

(http://www.utulek-bzenec.estranky.cz/clanky/podminky.html).

10

Zvířata z útulku nejsou vydávána nezletilým ani nesvéprávným osobám. K samotné adopci je třeba mít s sebou platný občanský průkaz. Pokud má o adopci psa zájem nezletilá osoba, musí předávací smlouvu podepsat její zákonný zástupce (http://www.utulek-bzenec.estranky.cz/clanky/podminky.html). Jednou z mála podmínek adopce, která se liší u jednotlivých zařízení, jsou poplatky. U některých útulků se při převzetí zvířete do náhradní péče neplatí žádný poplatek, jiná zařízení mají stanoveny základní poplatky (především za pobyt a zdravotní péči), které osvojitel uhradí, nikdy se však nejedná o horentní sumy (obvykle je poplatek od 300 Kč do 1 000 Kč). Jiná situace nastává v případě, kdy si vyzvedáváme vlastního zaběhnutého psa – tehdy se platí poplatek podle velikosti psa a doby, kterou zde strávil. Pokud umisťujeme psa natrvalo do útulku, platí se jednorázový

poplatek

(www.utulekhodonin.estranky.cz/clanky/podminky-

prevzeti.html). Útulky nemohou u nabízených psů zaručit žádné informace, nikdo neví, čím si daný jedinec prošel před tím, než se do útulku dostal, a také jak bude reagovat v nových situacích. Samozřejmě je možné vysledovat určité charakterové znaky, ale nikdy ne zcela. Stejně tak údaje o rase, věku a podobně jsou stanovovány pouhým odhadem (KADIČ, 2010). Projevuje se také snaha útulků, aby nová adopce byla pokud možno co nejvhodnější a nastalo co nejméně problémů. Útulky také mohou odmítnout vydat zvíře k osvojení, pokud je zřejmé, že nebudou dodrženy stanovené podmínky. Na druhé straně ale všechny útulky nabízí možnost vrácení zvířete zpět, pokud se objeví neřešitelné problémy. Při adopci je podepisována tzv Smlouva o převzetí zvířete do vlastní péče (http://www.utulek-bzenec.estranky.cz/clanky/podminky.html).

2. 2. 4 Aktuální situace v útulcích Na celém světě žije minimálně 400 až 500 milionů psů, přičemž se odhaduje, že více než polovina (podle některých údajů až 370 milionů) je toulavých nebo opuštěných. V České republice žijí, ve čtyřech a půl milionu domácností, podle odhadů téměř 2 miliony psů, a počet chovaných zvířat v přepočtu na počet obyvatel staví ČR na přední místa žebříčku v rámci celé Evropy (VAVROŇ, 2013). 11

Útulky pro psy se v současnosti potýkají se závažným problémem – jsou chronicky přeplněné a tato situace se neustále zhoršuje. Z této skutečnosti pak vyplývají další problémy jako nedostatek finančních prostředků a problém s personálním zajištěním útulku (HODEK, 2011). Začíná se stávat zvykem, že nechtěné zvíře se odloží do útulku nebo jednoduše opustí. Legislativa ČR dostatečně nebrání týrání zvířat a odložení zvířat nezodpovědnými majiteli. Zodpovědnost se tak přesouvá na obce a především na dobrovolníky v útulcích pro opuštěná zvířata. Přeplněnosti útulků je třeba předcházet a jedním z nabízejících se řešení je zavedení povinného čipování a registrace zvířat v centrální evidenci. V některých evropských zemích je zavedena povinná registrace zvířat, majitel je tedy snadno dohledatelný, a může být za své jednání v případě týrání nebo odložení zvířete právně postihnut. Také rozšíření kastračních programů a osvěta v této oblasti chovu by měly zamezit nekontrolovatelnému množení psů (KUBIŠOVÁ, 2011). Velkým problémem zůstává týrání zvířat. Většina útulků nemá zákonné možnosti podílet se na řešení týrání a odebírání zvířat, a krajská veterinární správa obvykle nestíhá řešit všechny případy. Je proto nutné posílit také pravomoci obcí a útulků k odebírání zvířat (KUBIŠOVÁ, 2011). Téměř každý útulek pořádá Dny otevřených dveří nebo podobné akce určené pro širokou veřejnost. Základní myšlenkou těchto akcí je umístit co nejvíce zvířat do nových domovů. Slouží ale také k osvětové činnosti a jejich výtěžky putují na podporu útulků (KADIČ, 2010).

2. 3 Psi v útulcích 2. 3. 1 Stáří Jednou z prvních věcí, která potenciální nové majitele zajímá, je věk zvířete. SOVA (1987) uvádí 3 věkové kategorie: štěně - do stáří 8 týdnů, mladý pes – do 18 měsíců věku a dospělý pes – starší než 18 měsíců. Vymezení kategorie starý pes je složité, protože v závislosti na plemeni a především na velikosti se značně liší průměrná (očekávaná) délka života psa – pro srovnání možno uvést irského vlkodava (největší psí plemeno na světě), jehož 12

průměrná délka života nepřesahuje 8 až 9 let, zatímco yorkšírský teriér (jedno z nejmenších plemen) se běžně dožívá 15 i více let věku (DAVISOVÁ, 2005). Veterinární lékaři obvykle používají jako hranici seniorského věku u psů sedmý nebo osmý rok života. Je to zároveň také věk, po jehož překročení už se psi nepoužívají v chovu, přestože si pohlavní aktivitu obvykle udržují déle. Tato hranice je však určena spíše teoreticky, neznamená, že je pes reálně starý (KHOLOVÁ, 2011).

Metody určování přibližného stáří psa Věk lze u psů odhadovat s různou přesností podle několika kritérií. Jedním z kritérií jsou základní exteriérové rysy - štěněcí znaky jako je nedospělý vzrůst, nesouměrná proporcionalita těla, typické osrstění apod. obvykle rozezná i laik (SOVA, 1987). Nejsou ovšem plně spolehlivé, například u míšenců se můžeme často setkat s tím, že i dospělý pes vypadá jako štěně – má klenutou lebku a drobný čenich, velké oči a natolik měkkou chrupavku ucha, že se nikdy nevzpřímí (KHOLOVÁ, 2011). Dále je možno usuzovat na věk podle chování (hravost, živost), toto kritérium je však také velmi nepřesné, neboť každý jedinec se navenek projevuje odlišným chováním, a například štěně vyrůstající v nevhodných podmínkách může mít tyto vzorce chování potlačené, a naopak, i dospělý pes může mnohdy vykazovat znaky infantilního (nedospělého) chování (DESENSKÝ, 2011). Nejprůkaznější, ale ne stoprocentní, je odhadování věku podle stavu chrupu, dále podle stavu oční čočky a podle míry šedivění chlupů (SOVA, 1987). Stanovit věk psa podle zubů lze nejlépe u zvířat do 18 až 24 měsíců věku, později se již i odborník může dopouštět značných omylů. Dospělý pes má celkem 42 zubů, štěně potom 28 zubů. Na každé polovině horní a dolní čelisti má dospělý pes uloženy 3 řezáky (klešťové, středové a krajové), 1 špičák, 4 třenové zuby a 2 stoličky v horní a 3 stoličky v dolní čelisti. Stejně jako všichni savci mají i psi mléčné zuby. Ty se začínají prořezávat ve věku 3 až 6 týdnů, kdy se nejprve v horní, a následně v dolní čelisti objevují mléčné špičáky. Čelistní kosti štěňat rostou a jejich délka se zvětšuje, čímž dochází k tomu, že prořezané mléčné řezáky se od sebe oddalují až do výměny mléčného chrupu, která začíná ve věku 3,5 až 5 měsíců. Všechny mléčné 13

zuby se potom vymění zhruba ve věku 6 měsíců. Po této době lze spolehlivě posuzovat pouze otření zubů, rozsah tvorby zubního kamene, vypadávání zubů a podobně. Otírání řezáků začíná v 18 měsících a končí ve věku 5 až 6 let. V tomto období můžeme věk psa určovat podle stupně jejich opotřebení. Zuby se většinou „otírají“ v tomto sledu: spodní klešťové řezáky, spodní středové řezáky, horní klešťové řezáky a nakonec horní středové řezáky. Na špičácích můžeme od věku 5 let pozorovat začínající obroušení hrotu. Množství zubního kamene se někdy také využívá jako ukazatel, ale není průkazné, protože u menších plemen a obzvláště u některých jedinců je tendence k jeho tvorbě značně zvýšená, a stáří psa tak může být stanoveno na vyšší než je ve skutečnosti. Dříve byl také především u útulkových psů častý tzv psinkový chrup s poškozenou sklovinou nahnědlé až načernalé barvy a rozsáhlými defekty chrupu, svědčící o infekci psinkou, kterou zvíře prodělalo v mladém věku. Tuto nebezpečnou nemoc se však díky očkování podařilo téměř vymýtit a psinkový chrup se tedy u psů také neobjevuje (SOVA, 1987). Věk psa někteří zkušení kynologové odhadují i podle stavu oční čočky. Kolem 7. roku věku se začíná objevovat zvláštní reakce oční čočky na jasnější osvětlení tzv Altersreflex, který je typický tím, že ozářené oko staršího psa se jasně třpytí. Kolem 10. roku života pak již vzniká vlastní šedý zákal, který naopak brání průchodu světelného paprsku čočkou. Zákal se obvykle koncentruje ve středu čočky a postupně se více či méně rozšiřuje. U velmi starých psů je potom zákal čočky dobře viditelný při rozevřené zorničce (SOVA, 1987). Další možnou metodou určování věku je míra výskytu šedivých (bílých) chlupů. Tuto metodu nelze použít u jedinců bíle nebo šedě zbarvených, ale není plně spolehlivá ani u psů barevných. Šedivění totiž nezačíná u všech psů stejně, velkou roli hrají rozličné faktory – například u psů pocházejících ze špatných životních podmínek (nekvalitní strava, prodělané nemoci, stres…) se šedivění objevuje mnohem dříve než u ostatních. Některá plemena, především lovečtí a pracovní psi, také šedivějí rychleji, jiná plemena, jako je například novofundlandský pes nebo pudl, nešedivějí ani ve vysokém věku nebo jen v malém rozsahu. U šedivějících psů se bílé chlupy objevují nejdříve na pyscích a bradě, na lících a kolem nosu, později pak na víčkách a očních brvách a nakonec na čele. Postupně se šedivění může rozpínat po celé hlavě. U velmi starých psů může šedivět i srst na prsou, krku a končetinách (SOVA, 1987). 14

Psi stárnou mnohem rychleji než lidé. Na otázku, jakého věku se pes může maximálně dožít, neexistuje jednoznačná odpověď. Jak již bylo zmíněno výše, průměrná délka života psa se liší plemeno od plemene, a samozřejmě i v rámci jednotlivců – záleží na mnoha faktorech jako je dědičnost, zdravotní stav (nemoci a úrazy), výživa, způsob držení psa a další (DAVISOVÁ, 2005).

Obr. č. 1: Pes se zjevnými známkami stáří (originál autor).

2. 3. 2 Pohlaví a jejich specifika Kromě věku je také třeba určit pohlaví zvířete, což je v případě psů velmi jednoduchý úkol – pohlavní znaky jsou snadno rozeznatelné i pro laika. Charakteristiky obou pohlaví se však liší a psi a feny se chovají v mnoha ohledech rozdílně. Typickým samčím chováním je snaha dominovat a chránit své území. Toto chování se může projevovat již před pubertou, protože mozek psa je vlivem hormonů maskulinizován již před narozením. V pubertě, a znovu pak ve věku kolem 2 let, často samčí chování graduje, a tato skutečnost obvykle komplikuje výcvik. 15

Chováním typickým pro feny je střídání nálad a chutí, majetnické chování a potřeba chránit vlastní pelíšek. Samičí projevy jsou posilovány samičími hormony, ale mozek feny se, na rozdíl od mozku psa, feminizuje až v pubertě a při narození je neutrální (FOGLE, 1996). Kolísáním hormonů před, v průběhu a po skončení říje (většina fen hárá dvakrát ročně, feny přírodních a primitivních plemen jen jednou) je také zapříčiněno, že feny jsou zpravidla méně vyrovnané než psí samci. Ti jsou zase nezávislejší a tvrdší, což se projevuje především u plemen se silnějšími sklony k dominanci (VERHOEF-VERHALLEN, 1997). Samci těchto plemen proto obvykle mají problém s agresivitou a dominantním chováním, feny potom s bázlivostí, submisivním chováním a z toho pramenící agresí ze strachu (DESENSKÝ, 2008). Některé zdroje uvádí, že kastrace fen i psů zlepšuje jejich povahové vlastnosti a stírá rozdíly v chování mezi pohlavími, toto tvrzení však nebylo zatím dokázáno. Stejně tak jsou sporné i názory na zdravotní hledisko kastrace. Na jedné straně napomáhá prevenci určitých onemocnění rozmnožovací soustavy, na druhé straně však může přispívat ke vzniku a rozvoji onemocnění jiných (DESENSKÝ, 2010). Útulky zatím nepřistupují všeobecně k plošné kastraci psů, je však žádoucí, aby nedocházelo k jejich neřízenému rozmnožování, a postupně se tak začínají zavádět do praxe kastrační programy. Některé útulky dokonce nabízí psy k adopci až po kastraci, případně i dříve s tím, že osvojitel se zavazuje zařídit kastraci na vlastní náklady. Právně zatím tato skutečnost není nijak ošetřena, rozhodnutí tedy spadá plně do kompetence konkrétního útulku, potažmo také majitele zvířete.

2. 3. 3 Velikost psa Vzrůst psa je další charakteristikou patrnou na první pohled. Na základě velikosti je možné psy rozdělovat do několika různých velikostních kategorií. Kritériem je téměř ve všech případech kohoutková výška psa. Je to výška od země k tzv. kohoutku – místu, kde se protíná pomyslná spojnice mezi vrchním hřebenem obou lopatek, páteří a svalovým pletencem nad páteří. Toto místo se nedá určit úplně přesně, proto při stanovování výšky dochází často k rozdílům v naměřených hodnotách. Rozdíly jsou zapříčiněny mnoha okolnostmi a významu nabývají především u hraničních velikostí a u psů malých (http://brk.vbrne.net/news/jak-zmerit-psa/). 16

Z množství existujících velikostních rozdělení, je možné uvést například to, které se používá v agility sportu (tedy nejenom pro rozdělení čistokrevných plemen, ale také pro křížence a míšence): na kategorii malých psů – do 34,99 cm, středních – od 35 cm do 42,99 cm a kategorii psů velkých -

více než 43 cm v kohoutku

(http://www.ceskakynologie.cz/kategorie/sportovni/agility). Jediný problém při určování budoucí velikosti je u štěňat. Nikdy se nedá přesně stanovit, jaké velikosti bude štěně dosahovat v dospělosti, a to ani v případě, že známe velikost rodičů. Prakticky všechna štěňata jsou medvídkovitě zavalitá, ale pokud má vzrůstem malé štěně již teď nápadně silné nohy a velké tlapy, je pravděpodobné, že z něj vyroste pes větších rozměrů (DAVISOVÁ, 2005).

2. 3. 4 Plemena (rasy) psů S velikostí přímo souvisí i rasa psa. V útulcích se můžeme setkat jak s čistokrevnými psy (v dnešní době už mnohdy dokonce i s průkazem původu), tak s kříženci nebo míšenci, tzv voříšky (DESENSKÝ, 2008). Přestože lidé tyto pojmy často zaměňují, míšenec a kříženec není totéž. Slovo kříženec používá vědní obor genetika pro označení potomka dvou čistokrevných zvířat nebo potomka několika představitelů různých uznávaných plemen. V genetickém smyslu jsou tak za křížence považována v podstatě všechna moderní plemena psů, neboť byla vytvořena křížením různých, dříve vzniklých plemen. Míšenec je oproti tomu potomek rodičů, kteří jsou vlastně kříženci již několikáté generace, a jednotlivá plemena, podílející se na vzniku konkrétního jedince, již na jeho exteriérových znacích nejsou rozeznatelná, nebo je možné na ně jen velmi nepřesně usuzovat z vnějších znaků (KHOLOVÁ, 2011). Tato nepřesnost je v útulkové praxi pravděpodobně příčinou toho, že toulaví psi jsou často charakterizováni jako kříženci ras neznámých, nepochybně však s předky německého ovčáka. V některých případech je to pravdivý úsudek, častěji je to ale způsobeno tím, že pokud se mezi sebou zkříží jedinci ze dvou různých plemen, jejich potomci pak s potomky dalších dvou plemen a tento proces se opakuje, po určité době se všichni vzniklí potomci budou výrazně podobat jeden druhému. Kromě toho, že dosáhnou zhruba stejné střední velikosti (přírodním výběrem dochází k eliminaci extrémů), se jim napřímí uši a ocas ponesou nízko. Z povahového hlediska se potom stanou 17

nezávislejšími

a méně

přizpůsobivými.

Zkrátka

se začnou

podobat

divokému

příbuznému psa – vlku (FISHER, 2004).

Obr. č. 2: Kříženci vzhledu německého ovčáka (originál autor).

Míšence jako takové můžeme obecně rozdělit do 3 vývojových větví. Míšenec severního typu je nejstarší formou a je původní i na našem území. Je příbuzný severským špicům, což i na pohled dokazuje jeho celková tělesná stavba, dlouhá čenichová část lebky a špičaté uši (vztyčené nebo překlopené), hustá srst a huňatý ocas nesený přes hřbet. Představitelé jižního typu míšenců mají různý tělesný formát, ale vždy hladkou, přiléhavou a krátkou srst, nohy i ocas bez praporců a větší klopené uši. Původem pochází z oblasti Středomoří. Posledním typem míšence je typ asijský, který může mít také rozličnou stavbu těla, ale vyznačuje se většinou dlouhou hlavou s plošší mozkovnou, neobvykle utvářenými ušními boltci a plavou až červenou srstí libovolné délky (KHOLOVÁ, 2011).

18

Obr. č. 3: Kříženec severního typu (originál autor).

Obr. č. 4: Kříženec jižního typu (originál autor).

19

Obr. č. 5: Kříženec asijského typu (originál autor).

Čistokrevná plemena nejsou křížencům ani míšencům nijak nadřazená. Spíše naopak, zvláště v otázce zdraví. Mnoho čistokrevných plemen psů má sklony k duševním a fyzickým chorobám. Tyto choroby jsou obvykle způsobené nejprve omezenou genovou výbavou a následně nedostatkem výběrového chovu. Někdy se také tvrdí, že kříženci a míšenci mají velmi nestabilní a nepředvídatelnou povahu, zatímco u čistokrevných plemen je povaha předem určená. To je však zkreslené tvrzení, protože každé zvíře je individuum s vlastními charakterovými rysy (DAVISOVÁ, 2005). U jednotlivých vyšlechtěných plemen pouze dlouhodobou cílenou plemenitbou došlo k ustálení určitých povahových rysů a specifických vzorců chování (FOGLE, 1996). Míšenci jsou naproti tomu velmi všestranní, protože nebyli vyšlechtěni k předem danému jednostrannému využití (KHOLOVÁ, 2011). Co se plemen čistokrevných psů týká, existuje v současnosti na celém světě více než 400 známých a uznaných plemen, a dále stovky psů, kteří jsou rozšířeni pouze v těch regionech, kde se stále využívají pro původní pracovní účely (SCHMIDTRÖGEROVÁ, 2009). To, co obecně nazýváme plemenem (rasou) je definováno jako skupina psů šlechtěných a splňujících tzv plemenný standard, tj. soubor ideálních znaků, které vytýčily chovatelské kluby (FOGLE, 1996). Ustálená a striktně odlišená 20

plemena psů, tak jak je známe dnes, byla vyšlechtěna většinou ve 2. polovině 19. století, případně až v 1. polovině 20. století. Moderní kynologie plemena rozčlenila do několika skupin, přičemž dělícím kritériem bylo jednak jejich praktické užití, jednak vzájemná příbuznost.

Mezinárodní

kynologická

federace

FCI

(Fédération

Cynologique

Internationale) dělí plemena na 10 samostatných skupin, které zahrnují zástupce tvořící svým vzhledem, původem, využitím a dalšími charakteristickými znaky poměrně homogenní celky, i když existují určité výjimky (SMRČKOVÁ, SMRČEK, 1997). Organizace FCI stanovuje pravidla téměř v 80 zemích světa, sdružuje převážnou část evropských, asijských a jihoamerických zemí s kynologickou tradicí. Řada dalších zemí, například USA, Kanada a Velká Británie, však používá vlastní rozdělení (VERHOEF-VERHALLEN, 1997).

Skupiny plemen podle rozdělení FCI (převzato ze SMRČKOVÁ, SMRČEK, 1997)

I.

Skupina FCI: Plemena ovčácká, pastevecká a honácká

Tato skupiny zahrnuje psy, jejichž původním posláním bylo pomáhat ovčákům se stády (psi ovčáčtí), samostatně stáda hlídat (pastevečtí) nebo je hnát z místa na místo (psi honáčtí). Museli být pohybliví a vytrvalí, čemuž je uzpůsobena jejich velikost jedná se o psy střední a velké, dále jejich tělesná stavba - souměrná, bez anatomických extrémů, a jejich osrstění – srst i když je někdy krátká, je vždy velmi hustá. Ovčáčtí psi se dělí na 2 základní vývojové větve: evropskou, reprezentovanou psy typu německého ovčáka, tedy s kratším osrstěním a vztyčenýma ušima, a asijskou větev, která je reprezentovaná briardem, ovčákem s dlouhou srstí a zavěšenýma ušima.

21

Obr. č. 6 : Německý ovčák a briard (originál autor).

II.

Skupina FCI: Pinčové a knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi

Skupina zahrnuje dvě nepříbuzné skupiny, které se ve svých základních charakteristikách značně liší. První skupina, kterou tvoří pinčové a knírači, je vzájemně úzce spřízněná. Jsou to všestranně využitelní pracovní psi, původně využívaní především k hubení hlodavců, hlídání i k doprovodu lidí. Vynikají mimořádným temperamentem, rychlými reakcemi a je u nich zachována značná tendence k ostrosti. Vyskytují se ve všech velikostních rázech, vždy mají pravidelnou kvadratickou stavbu těla, delší čenichovou partii a klopené uši (dříve kupírované, stejně jako ocas, dnes už je však kupírování ve většině zemí včetně ČR zakázáno). Typickými zástupci této skupiny jsou dobrman a knírač. Psi molossoidní (dogovití) jsou obvykle velká, těžká a mohutná zvířata, jejichž typickým znakem je masivní hlava se zavěšenýma ušima. Vždy se využívali jako psi pracovní. Co se jejich povahy týká, mají obecně vysoký práh dráždivosti, tzn., že se nenechají snadno vyprovokovat, pokud však dojde k útoku, bývají velmi razantní a nebezpeční. Charakteristickými zástupci jsou třeba německá doga a rotvajler. K molossům volně náleží i švýcarští salašničtí psi, kteří tvoří přechod mezi psy molossoidními a honáckými. Jsou to střední až velká zvířata robustní, ale ne těžké stavby těla, s typickým trikolorním (trojbarevným) zbarvením. Nejznámějším ze všech čtyř švýcarských plemen je bernský salašnický pes. 22

Obr. č. 7: Dobrman, knírač, německá doga a bernský salašnický pes (originál autor).

III.

Skupina FCI: Teriéři

Teriéři tvoří vývojově poměrně ucelenou skupinu. Původem pochází všichni z britských ostrovů, teprve druhotně vznikali teriéři i jinde. Využívali se jako lovečtí psi k práci pod zemí. Proto jsou menší, nejvýše střední velikosti a mnohdy mají zkrácené končetiny. Srst může být různého typu, vývojově nejpůvodnější je srst hrubá, která je pro teriéry zároveň nejtypičtější. Co se týká povahy, vynikají mimořádnou živostí, ostrostí a odvahou. Jak uvádí SCHMIDT-RÖGEROVÁ (2009), patří sem 3 sekce: vysokonozí teriéři (například foxteriér), nízkonozí teriéři (jako je Jack Russel teriér) a bullteriéři, vzniklí křížením teriérů s buldoky (tedy plemeny molossoidními). V poslední době se někdy navíc samostatně vyčleňují společenští teriéři, jejichž typickým zástupcem je yorkšírský teriér.

23

Obr. č. 8: Jack Russel teriér, pitbulteriér a yorkšírský teriér (originál autor).

IV.

Skupina FCI: Jezevčíci

Jezevčíci tvoří malou a velmi výrazně vyhraněnou skupinu. Charakteristickým znakem je jejich stavba těla – nízká kohoutková výška, dlouhá hřbetní partie a výrazně zkrácené končetiny. Jsou to psi lovečtí, tzv norníci, a mnoho vlastností mají společných s teriéry. SCHMIDT-RÖGEROVÁ (2009) uvádí, že hlavní náplní jejich práce bylo nahánět kořist pod zemí v jezevčích, liščích a králičích norách, od toho se také odvíjí označení tří velikostních rázů jezevčíků – standardní, trpasličí a králičí, které se navíc neurčují podle kohoutkové výšky jako u jiných plemen, ale podle obvodu hrudníku. Celosvětově patří jezevčíci k nejoblíbenějším plemenům.

Obr. č. 9: Jezevčík trpasličí (originál autor). 24

V.

Skupina FCI: Špicové a tzv. primitivní plemena

Skupina se opět skládá ze dvou typů původem i exteriérem odlišných plemen. Špicové patří k nejstarším formám domácích psů. Typická je pro ně střední až větší velikost, špičatý čenich, malé vztyčené uši, zatočený ocas nesený nad hřbetem a velmi hustá, často dlouhá srst. Jejich původní využití bylo velmi všestranné - od tahání saní, přes lov, k hlídání a pastevectví. Špice rozdělujeme do 3 vývojových větví – evropské, reprezentované německým špicem, severské s aljašským malamutem a sibiřským huskym, a japonské, kterou zastupuje akita inu. Tzv. primitivní plemena potom zahrnují původní, přírodní, moderním chovem jen málo ovlivněná plemena, která se po dlouhou dobu zachovala v prakticky nezměněné formě. Typická je pro ně střední velikost, vzpřímené uši a krátká srst. V oblastech svého původu žijí mnohdy dosud polodivokým způsobem života. Příkladem takových plemen je basenži nebo faraonský chrt.

Obr. č. 10: Akita inu (originál autor) a basenži (http://woly.blog.cz/0910)

VI.

Skupina FCI: Honiči a barváři

Patří k nejstarším typům loveckých psů. Honiči loví zvěř štvaním a v minulosti byli využíváni k lovu převážně ve velkých smečkách. Barváři zase dokáží sledovat zabarvenou (zakrvácenou) stopu. Honiči i barváři jsou vesměs střední nebo větší velikosti, nízkonozí i vysokonozí, mají velké zavěšené uši, a hladkou nebo hrubou srst v typických barvách. Jedná se o početnou skupinu, nicméně většina plemen je vzácná 25

a mimo areál původu málo známá, výjimkou jsou třeba běžně chovaný bígl, baset a bladhaud, patří sem ale také dalmatin.

Obr. č. 11: Dalmatin (originál autor) a bígl (www.muj-pes.cz).

VII.

Skupina FCI: Ohaři

Ohaři jsou pro svou všestrannost, pracovitost a vytrvalost v současné době asi nejoblíbenějším plemenem v myslivecké praxi. Zvěř potichu vystopují a potom na ni upozorní v klidu typickým strnulým postojem těla, tzv vystavováním. Stopu na rozdíl od honičů a barvářů nesledují u země, ale ze vzduchu. Většinou jsou to větší štíhlí a elegantní psi, s dlouhým čenichem a zavěšenýma ušima, vyskytující se ve všech variantách osrstění. Typickými představiteli jsou německý nebo výmarský ohař a anglický a irský setr.

Obr. č. 12: Německý ohař (originál autor). 26

VIII.

Skupina FCI: Slídiči, retrívři a vodní psi

Slídiči (zvaní též španělé) jsou menší psi s polodlouhou srstí a dlouhýma, zavěšenýma, bohatě osrstěnýma ušima. Typickým zástupcem je kokršpaněl. Některá plemena, která také nesou označení španěl (např. kavalír King Charles španěl nebo tibetský španěl), jsou však zařazována do plemen společenských, neboť nebyla vyšlechtěna pro účely lovecké. Základní exteriérové znaky mají shodné s původními španěly, a proto se používá toto označení. Retrívři byli vyšlechtěni jako specialisté na přinášení ulovené zvěře z vody. Vzhledem k jejich mírné povaze a mimořádné přizpůsobivosti jsou na celém světě oblíbeni jako psi rodinní. Jsou to střední až větší psi robustnější tělesné stavby, s širokou hlavou a středně velkýma zavěšenýma ušima, nepropustnou hustou srstí různé délky a silným ocasem. Patří sem například zlatý a labradorský retrívr. Vodní psi tvoří starobylou skupinu užívanou k všestranným vodním pracím. Svému původnímu využití jsou přizpůsobeni zvláštní mastnou vlnitou srstí, která nepropouští vodu. Dnes se vyskytují pouze v několika málo vzácných plemenech, jako je portugalský vodní pes. Jejich význam pro moderní kynologii spočívá v tom, že jsou bezprostředními předchůdci plemene pudl.

Obr. č. 13: Anglický kokršpaněl a labradorský retrívr (originál autor) a portugalský vodní pes (www.celysvet.cz). 27

IX.

Skupina FCI: Plemena společenská

Do této skupiny byla zařazena velmi rozdílná plemena, která nespojuje ani původ ani vývojové stáří, ale pouze jejich užití – jsou odedávna chováni jako společníci lidí. Jsou to psi malé velikosti, kteří často vynikají krásnou srstí, bizarními tvary částí těla nebo nápadnými barvami. Zástupci jsou asi nejznámější skupinou psů vůbec. Řadíme sem pudly (všechny velikostní rázy), bišonky a jim příbuzná plemena, malé dogovité psy (mops, bostonský teriér, francouzský buldoček), menší tibetská plemena, moderní španěle, malá belgická plemena, čivavy a čínská a japonská chrámová plemena.

Obr. č. 14: Čínský chocholatý pes a francouzský buldoček (originál autor).

X.

Skupina FCI: Chrti

Chrti tvoří vzhledem i povahou celistvou a ostře ohraničenou skupinu. Původně byli využíváni jako lovečtí psi na rozlehlých pláních, proto loví tzv na viděnou – při lovu se orientují na rozdíl od jiných psů zrakem. Jsou to nejrychlejší psi na světě. Typické je pro ně atletické štíhlé tělo s hlubokým hrudníkem, vysokýma štíhlýma nohama a dlouhou úzkou hlavou. Vyskytují se ve všech velikostních rázech. Povahově jsou to introvertní a vůči cizím nedůvěřivá zvířata, která mají navíc silně vyvinut lovecký pud. Jejich výchova bývá tedy složitá, zástupci jsou však poměrně známí, patří sem například anglický chrt, afghánský chrt nebo irský vlkodav.

28

Obr. č. 15: Italský chrtík a irský vlkodav (originál autor).

Nejoblíbenější a méně oblíbená plemena V České republice žijí v průměru téměř 2 miliony psů a sestavit přesný žebříček oblíbenosti plemen je prakticky neproveditelný úkol (VAVROŇ, 2013). V roce 2008 však zveřejnil Národní registr majitelů psů orientační žebříček nejoblíbenějších plemen v ČR. Na absolutní špičce se umístili jezevčík, německý ovčák, yorkšírský teriér a pudl. Do první desítky se dostali také labradorský a zlatý retrívr, kokršpaněl nebo bígl. V témže roce zveřejnila podobný žebříček také Českomoravská kynologická unie. Výsledky se velkou měrou shodovaly, do první desítky se tu dostala navíc plemena jako bernský salašnický pes a kavalír king Charles španěl. Podobné výsledky pak můžeme očekávat

i v současnosti

(http://www.ahaonline.cz/clanek/trapasy/21707/zebricek-

nejcastejsich-psich-plemen-v-cesku-nejoblibenejsi-jsou-jezevcici.html). Každá doba má svá módní plemena. Před 15 lety to byli dalmatini, foxteriéři, a dobrmani, jejichž zastoupení mezi chovanými plemeny je dnes již podstatně menší. Populární zůstali němečtí ovčáci, rotvajleři, jezevčíci a další. Nově se do módy dostali zlatí a labradorští retrívři, exotičtí rhodéští ridžbeci, energické border kolie a Jack Russel teriéři. Mezi společenskými plemeny pak absolutně dominují yorkšírští teriéři. Hlavní příčinnou popularity určitých plemen je skutečnost, že většina lidí si vybírá psa pouze podle vzhledu (DESENSKÝ, 2008). Jak ale uvádí FOGLE (1996), je nutné si uvědomit, že každé plemeno bylo v počátcích chováno k určitému účelu, cílenou plemenitbou u něj byly zvýrazňovány určité vlastnosti a jiné potlačovány. Pracovní i další dispozice tak bývají mnohdy velmi silně zakořeněny, a výsledky po staletí probíhající selekce není možné vymazat během několika desetiletí. 29

Dnešní psi však plní především poslání společníka lidí. Ve většině případů se jim dostává plné péče, což je pro ně na jedné straně výhodné, na druhé straně však vedou velmi nudný život. A právě jedním z důsledků nudného života je nárůst počtu psů označených za problémové (FOGLE, 1996). Nejedná se o však o skutečné problémové chování, ale pouze o instinktivní projevy, umocněné nedostatečným zaměstnáním psa a nemožností vybít jeho energii jiným, přijatelným způsobem (FISCHER, 2004). Dalším negativem popularity některých plemen psů je extrémní zvyšování počtu odchovávaných štěňat, sice čistokrevných, ale bez průkazu původu. Tím dochází ke ztrátě kontroly nad povahovými rysy a zdravotním stavem. Častěji se začíná vyskytovat problémové chování pro daná plemena naprosto atypické, jako je například agresivita u retrívrů. Zvyšuje se také frekvence dědičných onemocnění a vad v důsledku nekontrolovaného množení (DESENSKÝ, 2011). Oproti výše zmíněným populárním plemenům je oblíbenost jiných plemen poněkud sporná a otázka jejich chovu v současnosti hodně diskutovaná. Týká se to především tzv bojových psů, dále také plemen pasteveckých. Označení „bojoví psi“ moderní kynologie nezná, ani nepoužívá, přesto se s tímto termínem často setkáváme v médiích. Jedná se o psy typu bull (americký stafordšírský teriér, stafordšírský bulteriér, anglický a miniaturní bulteriér, a pitbulteriér) a některé zástupce plemen molossoidních (například bandog, cane corso, rotvajler, brazilská fila, argentinská doga a další), kteří jsou pravděpodobně nejčastěji zmiňováni v souvislosti s útoky na lidi (MALÝ, 2008). Samozřejmě určité procento těchto psů skutečně může mít problematickou povahu, stejně tak jako zástupci jakéhokoliv jiného plemene. Molossové obecně ale mají také velmi vysoký práh dráždivosti, což znamená, že trvá dlouho, než se nechají vyprovokovat k útoku a můžeme je tedy považovat za velmi klidná a rozvážná zvířata. Pokud se ale dostanou do rukou nezodpovědných lidí, kteří nevědí jak s nimi zacházet nebo s nimi zachází brutálním způsobem, případně je záměrně povzbuzují k agresi, mohou nastat vážné problémy (WEGMANNOVÁ, 2011).

30

Obr. č. 16: Cane corso - zástupce tzv bojových plemen (originál autor).

Druhou skupinou plemen často považovaných za nebezpečné jsou psi pastevečtí. Asi nejznámějšími zástupci jsou kavkazský pastevecký pes a slovenský čuvač, patří sem ale také pyrenejský horský pes, komondor, středoasijský pastevecký pes, tibetská doga a množství dalších ras původem z Evropy a Asie. Všechno jsou to nádherní a impozantní psi, a proto se v posledních letech těší všeobecně rostoucímu zájmu a oblibě, na druhou stranu se však rychle zvyšují také jejich počty v útulcích, což přináší mnohá úskalí a závažné problémy. Pastevecký pes totiž není totéž, co pes ovčácký (kterým je například asi nejznámější psí plemeno německý ovčák). Pastevecká plemena mají své charakteristické povahové vlastnosti a typické chování, čemuž je třeba jejich chov přizpůsobit. K nezaměnitelným a velmi výrazným vlastnostem těchto psů patří samostatnost a malá ochota podřizovat se. Po staletí byla (a v méně vyspělých státech stále je) jejich posláním ochrana volně se pasoucích stád. Naučili se tak rozhodovat v krizových okamžicích sami bez toho, aby vyžadovali spouštěcí povel, a museli být dostatečně silní, aby si dokázali poradit s vlky i medvědy. Všechny tyto vlastnosti, pro které jsou pastevečtí psi ceněni, je však činí nevhodnými pro běžný výcvik, který se obvykle praktikuje na kynologických cvičištích. To však neznamená a nesmí znamenat rezignaci na výchovu celkově. Dobře vychovaný a socializovaný pes je bezproblémovým členem rodiny, vůči cizím se však pastevecká plemena stále chovají odměřeně a nedůvěřivě až agresivně. Útok pasteveckého psa navíc probíhá prudce

31

a nekompromisně a člověk mu většinou není schopen nijak čelit. Proto je třeba dělat vše pro to, aby k něčemu takovému nedošlo (JACQUES, 2002).

Obr. č. 17: Kavkazský pastevecký pes - zástupce pasteveckých plemen (originál autor).

Pokud pes napadne člověka, je to téměř vždy chyba majitele psa, který zanedbal nebo podcenil výchovu zvířete. V horším případě, kdy pes zaútočí na dítě, se kromě chyby ve výchově psa prakticky vždy jedná také o chybu ve výchově dítěte, případně o nedostatečný dohled nad dítětem a psem a špatnou souhru okolností. Bulvární, a někdy dokonce i seriózní tisk, ale tyto skutečnosti neuvádí a v lidech tak cíleně buduje strach ze psů. Věc dospěla tak daleko, že některé země dokonce vyhlásily zákaz nebo omezení chovu určitých plemen, Česká republika k nim však zatím nepatří (KOŠECKÁ, 2012). Jak uvádí MALÝ (2008), psi zabijí v České republice za rok méně lidí, než zahyne za jediný den na českých silnicích. Pokud se navíc podíváme na jednotlivá plemena a statistiku napadení člověka psem, v ČR suverénně vedou jezevčíci, pak kříženci malého a středního vzrůstu, němečtí ovčáci, kokršpanělé, pudlové a až na konci seznamu se objevují plemena jako americký stafordšírský bulteriér a pitbulteriér.

32

2. 3. 5 Zdravotní stav Každý pes, který se dostane do útulku, je podroben veterinární kontrole a umístěn do karantény, aby se zabránilo případnému šíření onemocnění na zdravé jedince. Základními znaky zdravého psa jsou: normální hmotnost, ohebný, stejnoměrný pohyb, absence hrbolů a boulí na těle, jasné, čisté oči bez známek slzení, čisté uši bez nepříjemného zápachu, čistý nos bez strupů a výtoku, čisté zuby a klidné růžové dásně, čistá pružná kůže a lesklá srst a další znaky (DAVISOVÁ, 2005). Každý pes je také naočkován, neboť vlivem velkého počtu chovaných psů je v současnosti zvýšené riziko nákazy různými chorobami (KHOLOVÁ, 2011). Očkování obvykle zahrnuje vakcinaci proti vzteklině, leptospiróze, psince, parvoviróze, parainfluenze, infekční laryngotracheitidě a infekční hepatitidě. Všechny tyto nemoci jsou závažné a dříve byly poměrně běžné, v poslední době se však díky očkování téměř nevyskytují, a to ani u toulavých psů. Asi nejzávažnější, navíc přenosná na člověka a bez okamžitého léčení smrtelná, je vzteklina. Přenáší ji všechna teplokrevná zvířata, jak volně žijící, tak domestikovaná. K nakažení nejčastěji dochází prostřednictvím kontaktu se slinami nakaženého zvířete, tedy pokousáním (FOGLE, 2004). Česká republika je v současnosti tzv zemí vztekliny prostou, tzn., že na našem území nebyl minimálně dva roky hlášen žádný případ klasické vztekliny (nevztahuje se na specifický typ vztekliny vyskytující se u netopýrů). Vzteklina u pozemních obratlovců se u nás nevyskytuje od roku 2003 (www.dokapsy.cz./vzteklina/). Vakcinace psů proti vzteklině je však u nás stále povinná ze zákona, stejně jako v ostatních zemích EU, bez ohledu na výskyt nemoci (DAVISOVÁ, 2005). Jak již bylo zmíněno, současná psí populace je zatížena množstvím různých dědičně podmíněných chorob a dispozic k nim. Nejvyšší riziko je u plemen nejvíce prošlechtěných nebo u těch, kde se vyskytují anatomické zvláštnosti. U kříženců je riziko menší, ale stále nezanedbatelné, protože rodiče mohli být čistokrevného plemene a tedy zatíženi dědičnou chorobou. Nejmenší riziko je u míšenců, kteří mají širokou genetickou základnu, a u kterých díky přírodnímu výběru slabá štěňata zpravidla nepřežijí a dochází tak k eliminaci nežádoucích vlastností (KHOLOVÁ, 2011). U toulavých a zanedbaných psů je častá přítomnost parazitů, jak vnějších, tak vnitřních. Z vnějších jsou to především blechy, klíšťata, vši, drobní roztoči, kvasinky a houbová onemocnění, způsobující především záněty kůže, ale také přenášející různá 33

onemocnění. Vnitřními parazity psů jsou pak obvykle různí červi vyskytující se v jejich trávicím traktu. Vnějších parazitů se zbavujeme pomocí insekticidních veterinárních přípravků, vnitřních parazitů pomocí perorálně podávaných přípravků na odčervení (FOGLE, 2004). Zdravotní stav úzce souvisí s věkem psa. U štěňat a mladších psů jsou častá akutní infekční onemocnění a úrazy. U starších psů potom nádorová a chronická onemocnění, zhoršená funkce orgánů jako jsou ledviny a játra, a srdeční choroby. Běžné je také zhoršování smyslů, především zraku a sluchu, a omezení hybnosti v důsledku onemocnění kloubů a jiných pohybových obtíží. Fyzické obtíže mohou být dokonce příčinnou výrazných změn v projevech a v chování psa (KHOLOVÁ, 2011).

2. 3. 6 Psychický stav Psychický

stav

psa

se projevuje

v jeho

chování

a je

nejnáročnější

na vyhodnocení. Obvykle je to hlavní problém, se kterým si musí nový majitel psa z útulku poradit. Psi umístění v útulcích si prošli nejrůznější životní dráhou, někteří z nich byli týráni, silně zanedbáváni nebo odloženi, protože majitelům jednoduše začali překážet. Existuje tedy riziko, že budou vykazovat více či méně zřejmé problémové chování popsané v kapitolách výše. Netýká se to však každého, a proto ne každý pes z útulku se bude v určitých situacích projevovat problémově (MACKOVÁ, WOLFOVÁ, 2010). Rozličné formy problémového chování jsou detailněji popsány v kapitole Etologie. Je však velmi důležité uvědomit si, že schopnost učení je u většiny psů zachována až do pozdního věku. Proto i v případě adopce dospělého psa, který vykazuje určité znaky problematického chování, je možná náprava a přeučení zvířete a jeho začlenění do nového prostředí. Tento proces se označuje jako resocializace a obvykle trvá delší dobu, což někteří majitelé nejsou ochotni akceptovat, a po několika týdnech, kdy se u psa projevují známky nežádoucího chování, se rozhodnou vrátit jej do útulku. Vrácení psa do útulku ale představuje pro zvíře obrovský stres, a to i v případě, že v novém domově setrval jen krátkou dobu. Proto je žádoucí, aby k takovým situacím nedocházelo (BRUNCLÍKOVÁ, 2010). 34

Každý by si měl velmi dobře zvážit své možnosti a zkušenosti. Je zajisté záslužné dát domov a novou šanci zvířeti z útulku, ale vždy bychom měli jednat tak, aby naše pomoc byla pro zvíře prospěšná a pro nás samotné radostná (KADIČ, 2010).

2. 4 Etologie psů 2. 4. 1 Chování psů obecně Jako chování označujeme všeobecně způsob jednání. Jsou to ale také akce nebo reakce jednotlivců za určitých okolností. Také vše, čím se psi projevují mezi sebou navzájem, můžeme považovat za chování (ABRANTES, 2000). Pes jako zvíře vysoce sociální pro svůj život nutně potřebuje smečku s přesně vytyčenou hierarchií. Sociální zvířata jsou mimo jiné výjimečná také tím, že jsou schopna kompromisů tak, aby z každé situace vytěžila to nejlepší. Pokusy prokázaly, že štěňata, která vyrůstají bez kontaktu s jinými štěňaty nebo dospělými psy, se nikdy nenaučí sociálnímu chování v celém jeho rozsahu (ABRANTES, 2000).

Obr. č. 18: Kontakt mezi psy různého věku a velikosti (originál autor). 35

Jak uvádí FOGLE (1996), chování psa domácího (Canis familiaris) odpovídá chování vlka (Canis lupus). Výzkumy dokonce prokázaly, že z 90 různých vzorců chování zjištěných u zdomácnělých psů se všechny kromě 19 vyskytují i u vlků. Absence těchto 19 vzorců chování u vlků je pravděpodobně způsobena po tisíciletí trvající domestikací psa, během které se vytvořily určité vzorce, které vlci žijící ve volné přírodě nepotřebují (FISCHER, 2004). V důsledku řízené plemenitby psů došlo ke zdůraznění určitých rysů chování a naopak k potlačení jiných. Pes však ve skutečnosti stále zůstává pouze domestikovaným vlkem (FOGLE, 1996). To je možné demonstrovat na příkladu přetrvávajícího instinktu zabíjení u zdomácnělých psů. Pokud psi žijí v klidném a pohodlném prostředí s dostatkem potravy, jsou u nich tyto instinkty značně potlačené. Pokud však vyhladoví a budou mít navíc možnost zformovat se do divoké smečky, jakmile se objeví příležitost, budou připraveni kvůli potravě lovit a zabíjet. Proto je, obzvláště ve venkovských oblastech, nutné zajistit, aby toulaví psi byli odchyceni dříve, než k tomu dojde. Ve městech je pak odchycení toulavých psů důležité z hlediska bezpečnosti obyvatel a jejich domácích zvířat, a také k zabránění dopravním nehodám při střetech psů s auty (FISCHER, 2004).

2. 4. 2 Vývojová psychologie psa Vývoj chování psa od štěněte probíhá velmi podobně jako u divoce žijících vlků. Zoologové K. Lorenz a E. Trumler, kteří se zabývali individuálním vývojem psa, rozdělili tento proces do několika fází (WEGMANNOVÁ, 2011). První fází je fáze vegetativní, která trvá od narození asi do 2. týdne života. Štěně se v této době řídí pouze svými vrozenými instinkty a neustále se zdržuje v blízkosti matky, která o něj pečuje. Pokud nejsou v této fázi vnější podmínky extrémně negativní, vývoj štěněte to nijak neovlivní (WEGMANNOVÁ, 2011). Klíčová je fáze vývoje, která se označuje jako tzv vtiskávací, a probíhá od 3. do 7. týdne života. Je shodná s okamžikem, kdy se štěňata začínají seznamovat s okolním světem. Je důležité, aby měla možnost poznat co největší množství podnětů (lidí, zvířat, věcí…), mělo by se však vždy jednat pouze o podněty pozitivního charakteru (WEGMANNOVÁ, 2011). Vědecké výzkumy potvrdily, že všechny dojmy, kterých se štěněti dostane ve vtiskávací fázi, mají trvalý účinek na jeho chování 36

(VERHOEF-VERHALLEN, 1997). Dřívější etologické teorie dokonce tvrdily, že proces vtiskávání (odborně nazývaný imprintingem) je neměnný a nedostatečný imprinting se u psů nedá nikdy změnit. Tyto teorie však již byly alespoň částečně překonány (DESENSKÝ, 2008). U psů je období imprintingu delší než u většiny ostatních

zvířat,

což

je

pravděpodobně

opět

důsledek

chovatelské

selekce

(ABRANTES, 2000). Socializační fáze, kterou štěně prochází od 8. do 12. týdne věku, je obvykle zároveň obdobím, kdy štěňata odchází do domova k novým majitelům. V tomto věku se psi začleňují do společnosti (WEGMANNOVÁ, 2011). Dostávají se do nové smečky, tentokrát lidské (případně smíšené, pokud už v domácnosti nějaký pes je) a je nutné, aby se do ní dokázali začlenit (ABRANTES, 2000). Socializační fáze je ale také obdobím učení se strachu. Někteří psi trpí fobií, tedy nepřekonatelným a zdánlivě neopodstatněným strachem, kterou může vyvolávat prakticky jakýkoliv podnět. Kauzální příčinou zde může být právě traumatizující zkušenost z období socializační fáze (FISCHER, 2004). Navazující období 13. až 16. týdne je tzv hodnostní období, doba zařazování do hierarchie smečky, hledání vlastní pozice v rámci sociálního uspořádání. Člověk by měl co nejvíce upevnit své postavení vůdčího člena. Respektování majitele psem je totiž důležité

pro všechny

aspekty

výcviku,

výchovy

a společného

života

(WEGMANNOVÁ, 2011). Předpubertální fáze, trvající od 5. do 6. měsíce, se potom u vlků a psů mírně rozchází. Vlci se v této době učí komplikovaným pravidlům při lovu velké zvěře, naši zdomácnělí psi tuto možnost samozřejmě nemají. Společné však je to, že končí období hravosti a zvíře je maximálně připraveno k učení v behaviorálním smyslu slova (WEGMANNOVÁ, 2011). V 7. až 8. měsíci života nastupuje období dopívání (puberta), které trvá asi do stáří 10 měsíců. Jedinci pohlavně dozrávají a z biologického hlediska jsou schopni rozmnožování. Mnoha psům se v pubertě zdánlivě bez příčiny změní povaha, často přestávají spolehlivě poslouchat a naopak začínají usilovat o vůdčí postavení a převzetí smečky (WEGMANNOVÁ, 2011).

37

Od 11. měsíce věku pak již většinou nehovoříme o vývojových fázích, ale o dospělém psu, nicméně tempo vývoje je u každého plemene, potažmo i jedince, individuální. V určitém věku, zpravidla to bývá kolem 1,5 až 2 let, již ale každý pes má určitou představu o světě okolo sebe. Pokud v některé z předchozích fází došlo k zanedbání výchovy, velmi často se právě v tomto věku začínají objevovat vážné problémy a majitelé je obvykle teprve nyní začínají brát na vědomí. Nevhodné chování již nelze omlouvat štěněcím věkem, a psi v tuto dobu dosahují dospělosti také z hlediska tělesné stavby, a u větších plemen často dochází k tomu, že majitel již nezvládá psa ani psychicky, ani fyzicky (WEGMANNOVÁ, 2011).

2. 4. 3 Dominance a submise Dominance je termín široce používaný k vysvětlení zvířecího (i lidského) chování. Z etologického hlediska se jedná o nadřazenost v sociální skupině, zatímco submise je podřízenost (FOGLE, 1996). Tyto vztahy nadřízenosti a podřízenosti jedinců jsou u psů velmi významné, představují jejich přirozený způsob chování, neboť stejně jako ostatní sociální zvířata se ve smečce uspořádávají za pomoci hierarchie. Pozice jednotlivců je budována podle individuálního založení, někteří jedinci jsou spíše dominantní, jiní submisivní (WEGMANNOVÁ, 2011).

Obr. č. 19: Hra štěňat s náznaky dominantního a submisivního chování (originál autor). 38

Mezi laickou veřejností je poměrně rozšířená domněnka, že pokud pes neposlouchá a vrčí, když vyžadujeme splnění povelu, jedná se o dominantního psa. To ale není pravda. Většinou se jedná o psy rozmazlené, a nastalý problém je tedy chybou majitele. Dominantních psů je velmi málo, méně než jeden ze sta. Takový pes se vyznačuje tím, že dokáže nenápadným způsobem a zpočátku bez agrese dostat to, co chce. Rozmazlený pes se naopak uchyluje rovnou k agresi, protože neumí jednat jinak (DESENSKÝ, 2008).

2. 4. 4 Poruchy chování Existuje mnoho forem poruch chování, které se mohou projevovat nejrůznějším způsobem. Mohou být definovány jako přehnané vzorce chování nebo jako důsledek traumatického zážitku. O poruše chování mluvíme tehdy, pokud chování psa nedává žádný biologický (etologický) smysl a jeho prudkost absolutně neodpovídá síle podnětu. Poruchy chování mohou být způsobeny vrozenými vlastnostmi a také atavismy (vracející zvíře k chování jeho divokých předků), špatnými podmínkami při odchovu, vlivy

životního

prostředí

a také

jako

přirozená

reakce

na dřívější

zážitky

(WEGMANNOVÁ, 2011). Přehnané

vzorce

chování

souvisí

s charakterem

jednotlivých

plemen.

Posuzujeme tedy, jaké chování by v situaci za stejných podmínek pravděpodobně vykazoval zástupce stejného plemene. Pro příklad možno uvést chování dvou psů rozdílných ras – zlatého retrívra a anatolského pasteveckého psa, pocházejících ze stejných podmínek, ve stejné situaci, například při příchodu cizího člověka. V případě zlatého retrívra je normální, pokud bude k návštěvě přívětivý, u anatolského psa bude normální, pokud bude nedůvěřivý a rezervovaný. Kdyby bylo chování psů opačné, minimálně v případě rezervovaného a nedůvěřivého zlatého retrívra by se jednalo o problémové chování (WEGMANNOVÁ, 2011). Průměrný zlatý retrívr a průměrný anatolský pastevecký pes vykazují zcela odlišné vrozené vzorce chování. Pes s problémovým chováním však nikdy nejedná podle vzorců (DESENSKÝ, 2008). Vedle dědičnosti však hrají důležitou roli také zkušenosti z prostředí. Pokud pes zažil silný šok ve spojitosti s určitým podnětem nebo situací, může následně

39

v obdobných situacích a při působení stejných nebo podobných podnětů reagovat nepřiměřeně a projevovat tak poruchu chování (WEGMANNOVÁ, 2011). Jak uvádí DESENSKÝ (2008), psi jsou také schopni určité vzorce chování převzít od ostatních psů, a tak například dlouhodobé umístění psa s problémovou povahou ke psům bezproblémovým nebo do rodiny se smečkou, kde je dokonale vytyčena hierarchie, může pomoci změnit projevy psa s poruchou chování.

Agresivní chování Téma agrese a jejího správného vyhodnocení je jednou z nejtěžších otázek etologie. Problém zde tkví především v populárním chápání agrese (ABRANTES, 2000).

Obr. č. 20: Agresivní pes (zdroj: www.onaidnes.cz).

Zvířecí psychologie rozlišuje u psů různé druhy agrese: dominantní agresi vůči člověku a jiným psům, agresi při obhajování teritoria, pohlavní rivalitu a mateřskou agresi při obraně štěňat, agresi ze žárlivosti (kompetitivní agrese), agresi u kořisti a agresi za strachu a bolesti (WEGMANNOVÁ, 2011).

40

Psi však obvykle agresivitu sami neiniciují, uchýlí se k ní pouze v jinak neřešitelné situaci. Některá plemena ale častěji než jiná. Podle toho je dělíme na plemena s nízkým a vysokým prahem agresivní odezvy. Ta s vysokým prahem zareagují agresivně jen v případě, že jiné řešení není možné. Faktory jako jsou dědičné povahové problémy, agresivní výcvikové metody, nedostatek rané socializace, strava, nemoc a bolest mají vliv na nastavení aktuálního prahu, při jehož překročení pes reaguje agresivním způsobem (FISCHER, 2004). Každý pes, u kterého se projeví problematické, především agresivní chování, by měl být také podroben kompletnímu veterinárnímu vyšetření. Je nutné vyloučit nemoc neurologického původu či jiné onemocnění. Například prudká změna chování u psa ve vyšším věku může být způsobena mozkovým nádorem. Jedná se však vždy o závažné proměny chování, dramatický obrat v povaze a abnormální, krajně nepřiměřenou agresivitu, nezaměňovat proto se špatnou socializací a poruchou chování (FISCHER, 2004).

Bázlivost a depresivní chování Bázlivost je u psů poměrně častým problémem a její odbourání není mnohdy snadné (DESENSKÝ, 2010). Jak uvádí MACKOVÁ, WOLFOVÁ (2010), známe několik úrovní strachu. První úrovní je zdravá opatrnost, kterou musí nutně oplývat každý živočich, protože mu zajišťuje přežití. Druhou úrovní je pak úleková reakce. Bezděčná úleková reakce, jakou je například ucuknutí, zlepšuje schopnost vnímat nebezpečí. Pokud pes vyhodnotí původ úleku jako neškodný, je celá záležitost vyřešena pouhou krátkodobou reakcí, po které následuje opětovné uvolnění. V případě, že ale pes původ úleku klasifikuje jako ohrožující, může u něj za určitých okolností dojít k rozvoji strachu a následné dlouhodobé úzkosti. Právě déletrvající strach a obecný pocit ohrožení jsou třetí úrovní strachu. Pokud dojde ke gradaci strachu, může se rozvinout úroveň čtvrtá, označovaná jako panika, velmi silná úleková reakce, kterou již pes není schopen adekvátně zvládat. Časté záchvaty paniky se nakonec skládají v poslední úrovni strachu, kterou je stres. Trvalý stres může (stejně jako u lidí) vést ke vzniku psychosomatických onemocnění.

41

Dalším z častých problémů je tzv deprivační syndrom. Jedná se v podstatě o strach psů, kteří prošli nedostatečnou (případně neprošli žádnou) socializací, ze všeho, s čím se doposud nesetkali (DESENSKÝ, 2010). Ve vztahu k lidem se deprivační syndrom často projevuje jako strach z mužů. Lidé se následně domnívají, že psovi bylo nějakým mužem ubližováno, přestože to nemusí být vždy pravda. Deprivovaní psi obvykle muže považují za vyšší autoritu a tím i větší hrozbu, z čehož pramení jejich strach (DESENSKÝ, 2010). Deprivovaný pes se stává lhostejným vůči okolnímu světu, nejeví zájem o hru, jídlo ani pozornost lidí. Příčinou deprivace bývá někdy také nemoc, mohou ji však vyvolat i změny v životním rytmu psa (FOGLE, 2004).

42

3. Praktická část 3. 1 Metodika 3. 1. 1 Cíl výzkumu Cílem praktické části bakalářské práce je zaznamenat a zhodnotit současnou situaci v útulcích pro psy prostřednictvím dílčích cílů, kterými jsou: sledování změn počtu psů přijatých do útulků a počtu psů osvojených z útulků ve třech vybraných útulcích rozdílného typu a stanovení pravděpodobných příčin těchto změn, zjištění současných trendů v adopci psů a zhodnocení případných rozdílů mezi jednotlivými útulky.

3. 1. 2 Použité metody a postup Metodou, kterou jsem využívala pro získání dat k vypracování praktické části, byla metoda přesného sledování a zaznamenávání změn počtu psů přijatých do útulků a počtu psů osvojených z útulků, a jednotlivých charakteristik psů ve vybraných útulcích. Data mi poskytli majitelé, správci nebo pracovníci (ať již zaměstnaní či dobrovolní) těchto zařízení a také vlastní pozorování. Potřebné informace jsem tedy získala prostřednictvím osobních návštěv v útulcích a pomocí internetové a telefonické komunikace. Ze všech hledisek nejpřínosnější pro mě byly samozřejmě osobní návštěvy, protože jsem měla možnost sledovat psy bezprostředně, všímat si nejenom jejich vzhledu, ale především jejich chování. Útulky byly zvoleny tak, aby byly přibližně z jednoho regionu (okolí mého bydliště - města Kyjov) a aby byl zastoupen každý typ útulku, tedy útulek městský, útulek zřízený a spravovaný právnickou osobou i útulek soukromý. Aby byla splněna tato kritéria, vybrala jsem útulek Hodonín, útulek Bzenec a útulek Marefy. Městský útulek Hodonín zároveň reprezentoval velký útulek městského typu, útulek Bzenec potom malý útulek venkovského typu.

43

Obr. č. 21: Lokalizace jednotlivých útulků (převzato a upraveno z www.mapy.cz).

Útulek Hodonín Útulek pro opuštěné psy v Hodoníně byl založen 1. srpna 1996 a jeho zřizovatelem a provozovatelem je ZOO Hodonín. K dispozici je zde 31 kotců a o psy se stará tým zaměstnaných ošetřovatelů. Jedná se o útulek městský neboli magistrátní – zařízení, které je provozováno přímo městským úřadem daného města nebo je jím alespoň financováno. V ČR je podle zákona každé město povinno postarat se o nalezenou věc (v tomto případě tedy živé zvíře) a proto jsou zřizovány útulky. Některá města mohou tuto podmínku splnit také tím, že uzavřou smlouvu o umísťování nalezených zvířat s městským útulkem v blízkém sídle. Útulek Hodonín tak funguje jako útulek pro psy odchycené městskou policií nejen v Hodoníně, ale i v obcích v poměrně širokém okolí, včetně města Kyjov (http://www.utulekhodonin.estranky.cz/).

44

Obr. č. 22: Vstupní brána útulku Hodonín (zdroj: www.utulekhodonin.estranky.cz).

Obr. č. 23: Kotec v útulku Hodonín (originál autor).

Útulek Bzenec Útulek pro opuštěné psy a kočky ve Bzenci u Kyjova je útulek spadající pod občanské sdružení Liga na ochranu zvířat ČR, jedná se tedy o útulek zřízený a spravovaný právnickou osobou. S výstavbou zařízení se započalo v roce 2004, v roce 2010 se pak psí útulek přesunul do areálu bývalých kasáren, kde je vybudováno jeho zázemí a kde sídlí prozatím natrvalo. Kromě péče poskytované opuštěným zvířatům je 45

úkolem místní pobočky ochrany zvířat také monitorovat případy týrání a zabití zvířat v okolí, spolupracovat s místním tiskem a také s Policií ČR. Lidé, kteří se zde o zvířata starají, nejsou zaměstnanci v pravém slova smyslu, ale vykonávají tuto činnost v době osobního volna a bez nároku na honorář (http://www.utulek-bzenec.estranky.cz/).

Obr. č. 24: Vstupní brána útulku Bzenec (originál autor).

Obr. č. 25: Kotec v útulku Bzenec (zdroj: www.lozcr.cz).

46

Útulek Marefy Útulek Tibet je malý soukromý útulek pro týrané a opuštěné psy a kočky. Nachází se v obci Marefy u Bučovic, asi 32 km severozápadně od Kyjova. Jedná se o útulek soukromý, není tedy financován městem ani žádnou organizací. Vznikl v roce 2007, sídlí v rodinném domě a přilehlých staveních na pozemku o rozloze asi 2 700 m2. Útulek se stará se i o zvířata hendikepovaná (http://www.utulektibet.cz/cs/).

Obr. č. 26: Vstupní brána útulku Marefy (originál autor).

Obr. č. 27: Psi v útulku Marefy – útulek nemá kotce, psi se pohybují volně po areálu (originál autor). 47

Situaci v útulcích jsem zaznamenávala po dobu 19 měsíců, přičemž všechna získaná data jsem nejdříve vyhodnocovala po jednotlivých měsících, poté sumarizovala údaje za celé pozorování a nakonec vytyčovala klíčová zjištění. Ze zjištění, kdy psi nejvíce a naopak nejméně přibývají do útulků, jsem odvozovala pravděpodobné příčiny. Zaměřila jsem se i na to, kolik psů z celkového počtu těch, kteří přišli do útulků, se pouze zaběhlo a následně si je vyzvedl původní majitel – jednalo se především o psy označené tetováním či čipem, kde je majitel bez větších problémů dohledatelný. Také jsem se zabývala tím, kolik psů bylo z adopce vráceno, jaké důvody k tomu vedly a jaká možná řešení se nabízejí v těchto případech. Jednotlivé psy jsem posuzovala vzhledem k předem zvoleným charakteristikám, kterými byly: jakého jsou stáří, pohlaví, velikosti, zda se jedná o určité plemeno a jeho křížence nebo míšence, jaký je jeho zdravotní stav a také psychický stav. Pro charakteristiku stáří jsem si vytvořila 4 základní věkové kategorie pro zařazení jedinců podle věku (modifikací rozdělení SOVA, 1987), a to následovně: za štěně jsem považovala psa stáří 0 až 5 měsíců, za mladého psa potom jedince od stáří 6 měsíců do 18 měsíců a za dospělého psa potom zvíře starší 18 měsíců. Vymezení kategorie starý pes bylo poměrně problematické, z důvodu rozdílné průměrné délky života, nicméně jsem pro potřeby svého výzkumu stanovila, že každý pes starší 8 let spadá do této kategorie. Co se týká pohlaví, zaznamenávala jsem zvlášť počet psů a počet fen. Otázku kastrace jsem v potaz nebrala, neboť kastrační programy u psů nejsou zdaleka tak rozšířené, jako je tomu třeba v případě toulavých koček, a k tomuto veterinárnímu zákroku se ve sledovaných útulcích přistupuje většinou pouze z hlediska zdravotního, tedy v případě, že se u jedince vyskytl fyzický problém spojený s rozmnožovací soustavou. Velikost psů jsem rozdělila do 3 kategorií na základě kohoutkové výšky. Do výšky 35 cm se jedná o psa malého, do 43 cm středního, a výška v kohoutku větší než 43 cm odpovídá psu velkému. Tyto velikostní kategorie odpovídají běžně používanému rozdělení v psím sportu agility. Co se plemen psů týká, zaměřila jsem se na to, která jsou v útulcích nejvíce zastoupena. Křížence jsem posuzovala podle toho, která plemena se podílela na jejich 48

vzniku, míšence jsem si pak pro účely výzkumu rozdělila na míšence severního, jižního a asijského typu (podle kritérií uvedených v teoretické části) a křížence nezařaditelné. Zdravotní stav jsem posuzovala z hlediska, kolik bylo psů se zdravotními problémy celkem, jaké to byly problémy, a kolik z toho bylo závažných a trvalých. Z hlediska psychického stavu, tedy projevů v chování, jsem psy zařazovala do kategorií psů bez problémového chování a s problémovým chováním. Zkoumala jsem také, v kolika případech vedlo problémové chování psa k jeho vrácení do útulku. Jako pracovní pomůcky jsem nezbytně potřebovala především zápisník a psací potřeby, dále jsem využívala počítač s připojením k internetu a mobilní telefon. V průběhu pozorování jsem také pořizovala vlastní fotografie, pomocí fotoaparátu Canon PowerShot A550 a Olympus Mju 5010. Zjištěné výsledky jsem pomocí programu Microsoft Excel 2010 převáděla do podoby tabulek a názorných grafů, doplněných slovním komentářem.

49

3. 2 Výsledky 3. 2. 1 Útulek Hodonín Útulek Hodonín je poměrně velký městský útulek. Za sledované období od března 2012 do září 2013 zde bylo přijato celkem 275 psů a naopak vydáno 267 psů. Z celkového počtu 275 přijatých bylo 7 psů (tedy cca 2,5 %) pouze zaběhnutých a do 3 dnů si je vyzvedl majitel. Žádný pes, který byl přijat do útulku, nebyl majiteli odebrán kvůli týrání. Z adopce bylo vráceno 7 psů, kteří ale s výjimkou jediného, našli téměř ihned další nový domov.

září (2013)

srpen (2013)

červenec (2013)

červen(2013)

květen (2013)

duben (2013)

březen (2013)

únor (2013)

leden (2013)

prosinec (2012)

listopad (2012)

říjen (2012)

září (2012)

srpen (2012)

červenec (2012)

červen (2012)

květen (2012)

duben (2012)

30 25 20 15 10 5 0 březen (2012)

Počet psů

POČET PSŮ PŘIJATÝCH A VYDANÝCH V ÚTULKU HODONÍN v období březen 2012 až září 2013

Sledované období

přijato

vydáno

Graf č. 1: Změny počtu psů v útulku Hodonín ve sledovaném období. Z grafu je zřejmé, že absolutně nejvyšší počet psů byl přijat v prosinci 2012, celkem se jednalo o 26 psů. Naopak nejmenší množství psů zde bylo přijato v září 2012 a lednu 2013, v obou případech pouze 5 psů. Září 2012 již však nekoresponduje se zářím roku 2013, kdy do hodonínského útulku přibylo 15 psů. Naproti tomu nejvíce, enormní počet 30 psů, bylo adoptováno v květnu 2012. Vysokých hodnot osvojených psů dosahovaly také měsíce červenec, srpen a prosinec 2012, a květen a červenec 2013. Nejméně psů bylo z útulku vydáno v září 2012 a dubnu 2013. 50

3. 2. 2 Útulek Bzenec Útulek Bzenec je menším, ale poměrně známým nadačním útulkem. Během sledovaného období zde přibylo celkem 78 psů a vydáno bylo 66. Z celkového počtu přijatých psů tedy 11 zůstalo v útulku i v době ukončení výzkumu, 1 z přijatých psů musel být kvůli velmi špatnému zdravotnímu stavu (nádorovému onemocnění v pokročilém stádiu) utracen. Z celkového počtu 78 přijatých psů bylo 6 (tedy cca 7,7 %) pouze zaběhnutých a do 3 dnů si je vyzvedl majitel. Z nově příchozích psů se 2 do útulku dostali poté, co byli majitelům odebráni kvůli týrání nebo zanedbávání péče. Z adopce byli vráceni 4 psi, kteří ale s výjimkou jediného, našli prakticky okamžitě nový domov.

září (2013)

srpen (2013)

červenec (2013)

červen(2013)

květen (2013)

duben (2013)

březen (2013)

únor (2013)

leden (2013)

prosinec (2012)

listopad (2012)

říjen (2012)

září (2012)

srpen (2012)

červenec (2012)

červen (2012)

květen (2012)

duben (2012)

12 10 8 6 4 2 0 březen (2012)

Počet psů

POČET PSŮ PŘIJATÝCH A VYDANÝCH V ÚTULKU BZENEC v období březen 2012 až září 2013

Sledované období přijato

vydáno

Graf č. 2: Změny počtu psů v útulku Bzenec ve sledovaném období. Z výsledků vyplývá, že největší počet psů byl v útulku ve Bzenci přijat v dubnu 2012 (9 psů), červenci 2012 (10 psů) a v srpnu 2013 (opět 9 psů). Nejvíce adoptovaných psů pak bylo v červenci 2012, dokonce 12 psů, ale zde byl zároveň i velký nárůst počtu přijatých. Dále pak bylo v květnu 2013 vydáno 9 psů a v září 2013 pak 8 psů. Pes, který musel být utracen, byl do útulku přijat v lednu 2013, v grafu je tedy zahrnut také, ale pouze ve sloupci přijatých. Nejméně psů přišlo dle výsledků v listopadu a prosinci 2012, shodně nulový počet, to však bylo zapříčiněno tím, že vzhledem k přeplněné 51

kapacitě z měsíce října, kdy přibylo 8 psů, ale neubyl ani jeden, byl v útulku vyhlášen stop stav příjmu zvířat. V měsících únor 2013 a červenec 2013 pak do nového domova neodešel také ani jeden pes.

3. 2. 3 Útulek Marefy Útulek Tibet v obci Marefy je nejmenší a jeho kapacita je asi 10 psů. Vzhledem k tomu, že se jedná o útulek soukromý, je častým jevem, že staří a hendikepovaní psi zde zůstávají na dožití. Za sledované období přibylo do útulku 19 psů a 15 bylo adoptováno. Z 19 nově příchozích zůstávají nyní v útulku 4 a ještě několik starších psů, kteří zde byli už před zahájením mého výzkumu. Z celkového počtu 19 přijatých psů nebyl ani jeden zaběhnutý, všichni tedy byli nalezenci, a 4 z příchozích psů se do útulku dostali poté, co museli být majitelům odebráni kvůli týrání nebo zanedbávání péče. Z adopce byl vrácen pouze 1 pes, který ale okamžitě našel nový domov.

září (2013)

srpen (2013)

červenec (2013)

červen(2013)

květen (2013)

duben (2013)

březen (2013)

únor (2013)

leden (2013)

prosinec (2012)

listopad (2012)

říjen (2012)

září (2012)

srpen (2012)

červenec (2012)

červen (2012)

květen (2012)

duben (2012)

4 3 2 1 0 březen (2012)

Počet psů

POČET PSŮ PŘIJATÝCH A VYDANÝCH V ÚTULKU MAREFY v období březen 2012 až září 2013

Sledované období přijato

vydáno

Graf č. 3: Změny počtu psů v útulku Marefy ve sledovaném období. Z grafu je zřejmé, že nejvíce psů se do útulku v Marefách dostalo v červnu 2012 (4 psi) a v únoru 2013 (3 psi). Na druhou stranu z celého období 19 měsíců sledování bylo 8 měsíců s nulovým počtem přijatých psů, jednalo se o duben, květen, červenec 52

a září 2012, a pak o březen, květen, červenec a září 2013. Nejvíce psů našlo domov v únoru, březnu a červnu 2013, ve všech třech měsících shodně 2 psi. Zároveň ale v 7 měsících (červenec, říjen, listopad 2012 a leden, duben, červenec a srpen 2013) nebyl z útulku vydán ani jeden pes.

3. 2. 4 Srovnání sledovaných útulků Tab. č. 1: Změny počtu psů v jednotlivých útulcích během sledovaného období. ÚTULEK HODONÍN ÚTULEK BZENEC ÚTULEK MAREFY SLEDOVANÉ přijato vydáno přijato vydáno přijato vydáno OBDOBÍ n jed. (%) n jed. (%) n jed. (%) n jed. (%) n jed. (%) n jed. (%) březen (2012) 14 5,09 9 3,37 5 6,41 3 4,55 2 10,53 1 6,67 duben (2012) 13 4,73 10 3,75 9 11,54 3 4,55 0 0,00 1 6,67 květen (2012) 20 7,27 30 11,24 7 8,97 6 9,09 0 0,00 1 6,67 červen (2012) 21 7,64 8 3,00 6 7,69 4 6,06 4 21,05 1 6,67 červenec (2012) 15 5,45 23 8,61 10 12,82 12 18,18 0 0,00 0 0,00 srpen (2012) 21 7,64 22 8,24 3 3,85 6 9,09 1 5,26 1 6,67 září (2012) 5 1,82 8 3,00 2 2,56 1 1,52 0 0,00 1 6,67 říjen (2012) 20 7,27 16 5,99 8 10,26 0 0,00 1 5,26 0 0,00 listopad (2012) 18 6,55 13 4,87 0 0,00 1 1,52 1 5,26 0 0,00 prosinec (2012) 26 9,45 22 8,24 0 0,00 0 0,00 1 5,26 1 6,67 leden (2013) 5 1,82 18 6,74 2 2,56 5 7,58 2 10,53 0 0,00 únor (2013) 8 2,91 7 2,62 2 2,56 0 0,00 3 15,79 2 13,33 březen (2013) 7 2,55 7 2,62 0 0,00 1 1,52 0 0,00 2 13,33 duben (2013) 12 4,36 5 1,87 2 2,56 3 4,55 1 5,26 0 0,00 květen (2013) 14 5,09 19 7,12 6 7,69 9 13,64 0 0,00 1 6,67 červen (2013) 14 5,09 8 3,00 4 5,13 3 4,55 2 10,53 2 13,33 červenec (2013) 14 5,09 18 6,74 0 0,00 0 0,00 0 0,00 0 0,00 srpen (2013) 13 4,73 12 4,49 9 11,54 1 1,52 1 5,26 0 0,00 září (2013) 15 5,45 12 4,49 3 3,85 8 12,12 0 0,00 1 6,67 CELKEM 275 100 267 100 78 100 66 100 19 100 15 100 * Vysvětlivky: n jed … počet psů, % … procentuální podíl psů v daném měsící na celkovém počtu

Souhrnná tabulka ukazuje počty psů přijatých a vydaných ve všech třech sledovaných útulcích. Z tabulky je zřejmé, že nejvyšší obrat psů je v útulku Hodonín, značně menší pak v útulku Bzenec a nejmenší obrat potom v útulku Marefy. Ze zjištěných dat vychází, že do hodonínského útulku přijde za měsíc průměrně asi 14 až 15 psů a odejde 14, do bzeneckého přijdou 4 a nový domov najdou 3 až 4, a do Maref je přijat v průměru 1 pes za měsíc a stejně tak v průměru cca 1 za měsíc je z útulku adoptován. Z celkového množství psů však vychází skutečnost, že počet 53

přijatých je vždy větší než počet vydaných. V měsíčním chodu změn počtů psů se zmíněné útulky příliš neshodují, především maxima přijatých psů dosahovaly v rozdílných měsících. Poměrně překvapivě bylo přijato nejméně psů jak v Hodoníně, tak v Marefách v září 2012. V červenci 2012 a květnu 2013 pak bylo adoptováno nejvíce psů jak z hodonínského, tak bzeneckého útulku. Oproti tomu nejméně adoptovaných psů bylo v srpnu 2012 shodně v útulku Bzenec i Marefy, v září 2012 pak i v útulku v Hodoníně. Duben 2013 pak dosahoval minima vydaných psů jak v Hodoníně, tak v Marefách, a červenec 2013 byl z hlediska adopce nejméně úspěšný ve Bzenci i Marefách.

3. 2. 5 Jednotlivé charakteristiky psů Věk Tab. č. 2: Zastoupení jednotlivých věkových kategorií psů přijatých do 3 sledovaných útulků v období březen 2012 až září 2013. věková kategorie útulek HODONÍN štěňata mladí psi dospělí psi staří psi CELKEM

53 85 121 16 275

útulek BZENEC 21 23 27 7 78

útulek MAREFY přijato CELKEM 4 7 3 5 19

78 115 151 28 372

Tabulka vyjadřuje počty psů v daných věkových kategoriích v rámci psů přijatých do útulků Bzenec, Hodonín a Marefy a souhrnně. Celkově bylo nejvíce psů v kategoriích dospělých a mladých psů, méně pak štěňat a výrazně nejméně bylo psů starých. Co se týká zastoupení jednotlivých kategorií v daných útulcích, útulky Hodonín a Bzenec odpovídají všeobecnému závěru, tedy přichází sem nejvíce dospělých a mladých psů, méně štěňat a málo starých psů. Útulek Marefy se vymyká poměrně vysokým počtem přijatých starých psů, což je způsobeno tím, že se stará právě i o zvířata ve vyšším věku a zvířata hendikepovaná.

54

VĚKOVÁ SKLADBA PSŮ PŘIJATÝCH DO SLEDOVANÝCH ÚTULKŮ v období březen 2012 až září 2013 štěňata

mladí psi

7%

dospělí psi

staří psi

21%

41% 31%

Graf č. 4: Zastoupení jednotlivých věkových kategorii psů přijatých do 3 vybraných útulků během sledovaného období. Graf vyjadřuje procentuální zastoupení štěňat, mladých, dospělých a starých psů v rámci všech psů, kteří přišli do útulků v Bzenci, Hodoníně a Marefách. Výrazně nejmenší podíl mají psi staří (nad 8 let věku), pouhých 7 %, největší zastoupení pak dospělí psi, tedy zvířata starší 18 měsíců ale ne nad 8 let, a to celých 41 %. Vysoký je i podíl mladých psů 31 %, menší, ale stále výrazné zastoupení 21 % mají štěňata do 5 měsíců věku.

Z hlediska adopce je třeba zdůraznit, že všechna štěňata nachází domov okamžitě. Po dobu mého výzkumu žádné nebylo v útulku déle než 1 měsíc. U mladých psů je pak situace velmi podobná. V kategorii dospělých psů už pak dobu setrvání v útulku ovlivňují spíše jiné charakteristiky, především vzhled a chování. Starých psů se do útulku dostává relativně malý počet a obvykle i tito psi nacházejí domov, jen doba, kterou stráví v útulku, bývá o něco delší, v průměru od 2 měsíců do půl roku.

55

Pohlaví Tab. č. 3: Psi a feny přijatí do sledovaných útulků v období březen 2012 až září 2013.

přijato celkem psi feny

útulek HODONÍN 275 109 166

útulek BZENEC 78 44 34

útulek MAREFY 19 7 12

CELKEM 372 160 212

Tabulka uvádí počty psů a fen přijatých do jednotlivých útulků a celkově během sledovaného období. Při srovnání celkového počtu je zřejmé, že fen přišlo do útulku více než psů, v rámci jednotlivých útulků pak byla situace s výjimkou útulku Bzenec stejná. Problematika kastrace do výzkumu zahrnuta nebyla hned ze dvou důvodů – jednak proto, že kastrace psů není s výjimkou soukromých útulků příliš rozšířená, a především proto, že v otázce adopce nehraje roli.

POMĚR POHLAVÍ PSŮ PŘIJATÝCH DO SLEDOVANÝCH ÚTULKŮ v období březen 2012 az září 2013 psi 43% feny 57%

Graf č. 5: Psi a feny přijatí celkově do 3 vybraných útulků během sledovaného období. Z grafu je zřejmé, že fen se do útulku dostalo více, ale rozdíl v procentuálním zastoupení není zase tolik výrazný, dá se tedy předpokládat, že psů i fen se dostává do útulků přibližně stejně. 56

Tab. č. 4: Psi a feny vydaní ze sledovaných útulků v období březen 2012 až září 2013. útulek HODONÍN vydáno celkem 267 psi 160 feny 107

útulek BZENEC 66 33 33

útulek MAREFY 15 4 11

CELKEM 348 197 151

Tabulka uvádí počty psů a fen adoptovaných z jednotlivých útulků a celkově během sledovaného období. Při srovnání celkového počtu je zřejmé, že fen odešlo do nových domovů méně než psů, v rámci jednotlivých útulků pak byla situace s výjimkou útulku Marefy stejná.

POMĚR POHLAVÍ PSŮ VYDANÝCH ZE SLEDOVANÝCH ÚTULKŮ v období březen 2012 až září 2013 feny 43% psi 57%

Graf č. 6: Psi a feny vydaní celkově ze 3 vybraných útulků během sledovaného období. Z grafu je zřejmé, že psů je z útulku adoptováno více, ale rozdíl v procentuálním zastoupení není zase tolik výrazný, dá se tedy předpokládat, že psů i fen je z útulků vydáváno přibližně stejně. Při porovnání s grafem č. 5 pak vychází, že fen se do útulku dostává více a adoptováno je jich méně.

57

Velikost Velikost psů není v otázce adopce rozhodujícím kritériem, navíc úzce souvisí s plemenem, což je charakteristika, která je pro potenciální majitele více důležitá, proto je zde velikost uvedena spíše jako doplňková informace. Tab. č. 5: Zastoupení jednotlivých velikostních kategorií v rámci psů přijatých i vydaných z jednotlivých útulků i celkově v období březen 2012 až září 2013. velikostní kategorie malý střední velký

útulek HODONÍN přijato vydáno 81 94 100 92 94 81

útulek BZENEC přijato vydáno 22 21 24 22 32 23

útulek MAREFY přijato vydáno 7 4 8 9 4 2

CELKEM přijato vydáno 110 119 132 123 130 106

Z tabulky vyplývá, že zastoupení jednotlivých velikostí v rámci psů přijatých i vydaných je přibližně stejné. Celkově je však nejvíce zastoupena kategorie středních psů, což je dáno mimo jiné i přírodním výběrem u kříženců a míšenců (viz teoretická část).

Plemena, jejich kříženci a míšenci

POMĚR ČISTOKREVNÝCH PLEMEN A JEJICH KŘÍŽENCŮ A MÍŠENCŮ VE SLEDOVANÝCH ÚTULCÍCH v období březen 2012 až září 2013 míšenci 22% plemena a jejich kříženci 78%

Graf č. 7: Zastoupení čistokrevných psů a jejich kříženců v poměru k míšencům v rámci psů přijatých do 3 vybraných útulků během sledovaného období. 58

Z grafu názorně vyplývá, že v útulcích výrazně převažují plemena a jejich kříženci, kterých bylo z celkového počtu 372 přijatých psů 289, zatímco míšenců bylo pouze 83.

Tab. č. 6: Nejvíce zastoupená plemena v rámci čistokrevných plemen a jejich kříženců přijatých v jednotlivých útulcích i souhrnně během období březen 2012 až září 2013.

pořadí

plemeno

1. 2. 3. 4. 5. 6.

labradorský retrívr německý ovčák jezevčík bígl knírač (různé velikostní rázy) pinč špic rotvajler pitbul pražský krysařík pudl Jack Russel teriér zlatý retrívr kokršpaněl stafordšírský teriér belgický ovčák; čivava; kernteriér border kolie ohař (německý a výmarský) akita inu; brazilská fila; briard; foxteriér doga sibiřský hasky bernardýn; border teriér; erder teriér; jagteriér; vesthajlandský teriér, yorkšírský teriér bernský salašnický pes kavkazský pastevecký pes středoasijský pastevecký pes

7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

15.

útulek útulek HODONÍN BZENEC

útulek útulky MAREFY CELKEM

30 24 19 7 1 8 6 8 9 8 5 4 3 4 6 5 3 4 3 1 2 2

12 4 4 8 7 5 6 4 1 2 1 1 4 1 0 0 0 0 0 2 1 0

1 1 0 0 6 0 1 0 0 0 2 2 0 1 0 0 1 0 0 0 0 0

43 29 23 15 14 13 13 12 10 10 8 7 7 6 6 5 4 4 3 3 3 2

1 0 1

1 1 0

0 1 1

2 2 2

Jak ukazuje tabulka, nejpočetněji zastoupená byla plemena labradorský retrívr (s počtem 43 jedinců), následovaný německým ovčákem (29 psů) a jezevčíkem (23 psů). Na předních příčkách se dále umístil například bígl, knírač, špic a pinč. Značné 59

zastoupení měli také teriéři, ať již klasičtí nebo typu bull. Po 4 zástupcích (2 kavkazští a 2 středoasijští pastevečtí psi) měla plemena pastevecká. Naopak pouze 7 jedinců náleželo k populárnímu plemeni zlatý retrívr. Situace v jednotlivých útulcích pak odpovídala charakteru útulků. Do spádového útulku Hodonín byli ve vysokém počtu přijímáni psi především populárních plemen, v útulku Bzenec pak byla situace podobná, pouze limitovaná menším celkovým počtem přijatých psů. Naopak v útulku Marefy bylo přijato jen minimum psů nejoblíbenějších chovaných plemen, pravděpodobně zde důvodem byla opět skutečnost, že se jedná o malý útulek, který přijímá i zvířata stará a hendikepovaná, a skladba přijatých psů je zde značně odlišná. Při důkladnějším porovnání útulků Hodonín a Bzenec jako zástupců útulku městského a venkovského typu je zřejmé, že do útulku venkovského typu přichází více kříženců a míšenců, zatímco do útulku městského typu se dostává více čistokrevných plemen.

POMĚR ČISTOKREVNÝCH PLEMEN A JEJICH KŘÍŽENCŮ VE SLEDOVANÝCH ÚTULCÍCH v období březen 2012 až září 2013 psi s PP

čistokrevní psi bez PP

kříženci čistokrevných plemen

2%

28% 70%

Graf

č. 8:

Zastoupení

čistokrevných

psů

a kříženců

v rámci

psů

přijatých

do 3 vybraných útulků během sledovaného období. Tento graf vychází především z odhadovaných údajů, protože se většinou nedá s jistotou určit, zda je pes skutečně čistokrevný nebo zda nese i geny jiného plemene, 60

které se však neprojevily v jeho vzhledu. Zhruba by však mělo odpovídat, že 82 psů z celkového počtu 372 bylo čistokrevných (ale samozřejmě bez průkazu původu) a 201 pak bylo kříženců čistokrevných plemen. Přesný je potom počet 6 psů s průkazem původu, protože tito psi byli do útulku (všichni do útulku Hodonín) přivedeni samotnými majiteli, kteří se jich vzdali buď kvůli nedostatku času, nebo proto, že psa nedokázali zvládnout z důvodu jeho problémového chování.

ZASTOUPENÍ JEDNOTLIVÝCH TYPŮ MÍŠENCŮ VE SLEDOVANÝCH ÚTULCÍCH v období březen 2012 až září 2013

nezařazeno 18% evropský typ 25% asijský typ 13% jižní typ 44%

Graf č. 9: Typy míšenců přijatých do 3 vybraných útulků během sledovaného období. Jak ukazuje graf, z celkového počtu 83 míšenců náleželo nejvíce k jižnímu typu (36 z celkového počtu), méně pak k typu evropskému (21 psů). Nejméně míšenců patřilo k typu asijskému (pouze 11 ze všech míšenců). Některé míšence však nebylo možno zařadit k žádnému z typů, protože svou stavbou těla a dalšími znaky odpovídali více typům nebo naopak žádnému. Těchto nezařaditelných míšenců bylo celkem 15.

61

Zdravotní stav Tab. č. 7: Počet psů se zdravotními problémy přijatých do 3 sledovaných útulků v období březen 2012 až září 2013. útulek HODONÍN

útulek BZENEC

útulek MAREFY

CELKEM

5

8

8

21

psi se zdravotními problémy

Nejvíce psů se zdravotními problémy přijaly útulky Bzenec a Marefy, méně pak útulek Hodonín. Celkem ze všech 372 přijatých psů trpělo zdravotními obtížemi pouze 21 psů. Z toho v 5 případech šlo o zranění ze srážky s autem a v dalších 5 o podvýživu a zranění z týrání. 6 psů trpělo závažnými problémy spojenými se stářím – především se jednalo o zhoršení až ztrátu některých smyslů, kloubní problémy a potíže se srdcem. Jeden pes musel být vzhledem ke špatnému zdravotnímu stav utracen. U 2 psů pak bylo operovatelné nádorové onemocnění a další 2 psi trpěli nevyléčitelnými, méně známými chorobami.

PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ NEMOCNÝCH PSŮ VE SLEDOVANÝCH ÚTULCÍCH v období březen 2012 až září 2013 3%

zdraví nebo dočasně indisponovaní nevyléčitelně nemocní

97%

Graf č. 10: Poměr zdravých a nemocných psů v rámci všech psů přijatých do 3 vybraných útulků ve sledovaném období. 62

Z grafu je zřejmé, že pouze asi 3 %, tedy 11 psů z celkového počtu všech 372 přijatých, trpělo trvalými nevyléčitelnými zdravotními problémy. Jednalo se buď o závažné choroby, nádorová onemocnění nebo o výrazně zhoršený zdravotní stav vlivem vysokého věku psů.

Psychický stav Tab. č. 8: Počet psů s problémovým chováním přijatých do 3 sledovaných útulků v období březen 2012 až září 2013. útulek HODONÍN

útulek BZENEC

útulek MAREFY

CELKEM

37

14

2

53

psi s problémovým chováním

Z celkového počtu 372 přijatých psů se problémové chování vyskytovalo u 53 psů. Nejčastější byla agrese vůči jiným psům, která se projevovala u 28 psů, dále agrese ze strachu vzhledem k člověku a bázlivost, tyto problémy vykazovalo 22 psů a u 3 byly problémem chronické útěky. Ve 4 případech z 53 se vyskytovala kombinace vyjmenovaných forem problémového chování. Nejvíce psů s poruchou chování bylo v útulku Hodonín, méně ve Bzenci a nejméně potom v útulku Marefy. Toto pořadí s největší

pravděpodobností

souvisí

s celkovým

množstvím

psů

přijatých

do sledovaných útulků.

63

s problémovým chováním 14%

ZASTOUPENÍ PSŮ S PROBLÉMOVÝM CHOVÁNÍM VE SLEDOVANÝCH ÚTULCÍCH v období březen 2012 až září 2013

ostatní 86%

Graf č. 11: Zastoupení psů s problémovým chováním v rámci všech psů přijatých do 3 vybraných útulků ve sledovaném období. Z grafu je dobře patrné, že psi, u kterých se projevovaly známky problémového chování, tvořili 14 % všech přijatých psů. U zbývajících 86 % se problémové chování neprojevilo, nebo pouze v mírné formě, která byla poměrně lehce napravitelná výcvikem.

Tab. č. 9: Počet psů vrácených do 3 sledovaných útulků v období březen 2012 až září 2013.

psi vrácení do útulku

útulek HODONÍN

útulek BZENEC

útulek MAREFY

CELKEM

6

3

1

10

Vráceno bylo pouze 10 psů ze všech 348 adoptovaných, a kromě jednoho všichni našli během trvání výzkumu nový (v pořadí již tedy druhý adoptivní) domov. Nejvíce vrácených psů bylo v útulku Hodonín, méně ve Bzenci a nejméně v útulku Marefy, což opět souvisí s celkovým počtem psů, kteří projdou jednotlivými útulky.

64

PROCENTUÁLNÍ ZASTOUPENÍ PSŮ VRÁCENÝCH Z ADOPCE VE SLEDOVANÝCH ÚTULCÍCH v období březen 2012 až září 2013 úspěšně adoptováno

vráceno

3%

97%

Graf č. 12: Psi vrácení z adopce do 3 vybraných útulků během sledovaného období. Graf ukazuje, že adopce proběhla úspěšně hned na první pokus v 97 % případů. Procentuální zastoupení vrácených psů je pouze 3 %. Příčinou navrácení psa do útulku bylo ve všech zaznamenaných případech právě nezvladatelné problémové chování, z toho pak nejčastěji - v 8 případech - agrese k jiným psům (obvykle především k těm, které již náhradní majitelé měli doma) a chronické útěky. Ve 2 případech se pak jednalo o vrácení kvůli destrukčnímu chování (které se projevilo až v novém domově), kdy psi ponechaní o samotě ničili vše okolo nebo obtěžovali okolí vytím a štěkotem. Žádný pes nebyl vrácen z důvodu bázlivosti nebo napadení majitele.

65

4. Diskuze Jak uvádí DUBEN (2010), lidé spoléhají na existenci útulků a především pak na to, že právě útulky se postarají o zvířata, o která oni již nestojí. To, že se lidé stále častěji zbavují svých zvířat, je způsobeno především tím, že si při jejich pořizování neuvědomují, jakou na sebe berou zodpovědnost. Pořídit si psa je velmi snadné, ale co s ním, když se pak omrzí? Útulky pro psy by však měly sloužit především k tomu, aby se postaraly o zvířata ztracená, zaběhnutá, případně o ta, kterým zemřel majitel. V praxi se však ukazuje, že slouží hlavně pro zvířata opuštěná – ze všech 372 psů přijatých do útulků po dobu výzkumu, bylo pouze 13 psů, tedy cca 3,5 %, jen zaběhnutých a vyzvedl si je původní majitel, a 9 psů (cca 2,4 %) přivedli sami majitelé, protože si je nemohli z různých důvodů ponechat. Zbytek (tedy celých 94 %) tvořili psí nalezenci, které většinou přivezla městská policie (především v případě městského útulku Hodonín) nebo byli v lepším případě uvázáni u plotu útulku, v horším případě vyhozeni někde v lese. Co se týká toho, kdy psi nejvíce přibývají do útulků, jsou podle HODEK (2011) tradičním obdobím největšího náporu na příjem zvířat Vánoce a letní prázdniny. Právě prosincový trend největšího příbytku psů se potvrdil v útulku Hodonín, který je z tohoto pohledu nejreprezentativnější, protože v útulku Bzenec byl z důvodu neúměrného překročení kapacity v této době vyhlášen stop stav příjmu zvířat. V útulku Marefy se roční chod změn počtu psů nedá příliš posuzovat, neboť se jedná o malý útulek s malým celkovým počtem přijatých psů. V období letních prázdnin (v roce 2012 i 2013) bylo v útulku Hodonín také přijato více psů (především pak v srpnu 2012), výraznější příbytek se poté projevil i v říjnu 2012, což může být způsobeno tím, že si lidé až po delší době uvědomili, že na zvíře, které si o prázdninách pořídili, již nemají čas. Jak ale potvrzují zaměstnanci útulků, mezi lidmi je povědomí o tom, že se po Vánocích a po prázdninách hodně psů dostává do útulků, a ti, kdo chtějí nějakého psa adoptovat, se často rozhlíží po vhodném jedinci právě v této době, což je pravděpodobně důvod poměrně vysokého počtu psů z útulku vydaných v měsících leden a září. Situace se v jednotlivých sledovaných útulcích značně liší, jak je popsáno výše ve výsledcích. Obecně se dá říci, že útulek Hodonín je klasický spádový městský útulek, s velkou kapacitou, klasickým ročním chodem změn počtu psů a jejich rychlým 66

střídáním. Útulek Bzenec je menší, ale stále má poměrně velký záběr, je však financován ze soukromých zdrojů a podle toho funguje. Útulek Marefy, ze všech tří sledovaných útulků nejmenší, se pak značně vymyká, jednak vzhledem k tomu, že je to útulek soukromý rodinný, jednak proto, že se stará i o vážněji hendikepovaná zvířata, která i přes menší počet jedinců vyžadují více péče a obvykle setrvávají v útulku delší dobu, případně i doživotně. HODEK (2011) dále uvádí, že útulky pro zvířata jsou přeplněné a že neustále dochází k nárůstu počtu zvířat v těchto zařízeních. To se při mém výzkumu potvrdilo, neboť přijato bylo za sledovanou dobu celkem 372 psů, do nových domovů ale odešlo jen 348 psů. Kolem psů z útulků panuje podle BOČKOVÉ (2007) mnoho mýtů a obav. Já jsem

při svém

výzkumu

při porovnání

jednotlivých

charakteristik

dospěla

k následujícím závěrům: V otázce stáří psa se potvrdilo, jak píše VERHOEF-VERHALLEN (1997), že velká poptávka bývá i v útulcích po štěňatech. Skutečně všechna štěňata, která se dostala do útulku, našla nový domov ihned. Problém s adopcí však neměli ani starší psi, protože, jak upozorňuje DAVISOVÁ (2005), obvykle nevyžadují tolik pozornosti jako štěně a jejich povaha již bývá ustálená, což představuje pro některé lidi výhodu. Co se týká pohlaví psů a kastrace, ukázalo se, že nehrají v otázce adopce žádnou významnější roli. Obvykle záleží pouze na osobní preferenci nového majitele, ale nebývá to důvod k odmítnutí psa, který povahově dobře zapadá do režimu nového domova. Pouze u určitých psů, zvláště větších či problematičtějších plemen, nabývá pohlaví jedince na významu, neboť jak uvádí MÍŠEK (2010), psí samci bývají tvrdší, dominantnější a hůře ovladatelní, zatímco feny jsou většinou lépe zvladatelné, ale nemusí to být pravidlem. Feny také méně často vyvolávají konflikty mezi dalšími psy a obvykle se lépe začlení do domácnosti, kterou již nějaký pes obývá. Stejně tak velikost psa neovlivňuje velkou měrou rozhodnutí o adopci. Jak již bylo zmíněno, v útulcích jsou především určitá plemena nebo jejich kříženci, a nový majitel se obvykle rozhoduje z tohoto pohledu, přičemž velikost je druhořadý faktor související právě s danou rasou. U psů s problémovým chováním je ale menší velikost výhodou, protože i tak psa dokáže bez větších problémů většinou zvládnout 67

i začátečník. To však na druhou stranu může být bráno i jako nevýhoda, protože jak píše ve své knize DESENSKÝ (2011), někteří lidé se domnívají, že pokud mají psa nevelkého vzrůstu, tak jej není nutné nijak vychovávat. To je ale omyl, protože problémy se mohou stupňovat, a dokonce i malý pes se může stát velkým problémem. To se také potvrdilo, protože z adopce se vraceli i psi malého vzrůstu. Vzrůstající obliba čistokrevných plemen, o které se zmiňuje FISHER (2004), je patrná i na složení psů v útulku, kde plemena a jejich kříženci výrazně převažují nad míšenci (78 % plemen a kříženců a pouhých 22 % míšenců). Potvrzuje se tedy názor KHOLOVÉ (2011), že dnešní doba již míšencům nepřeje, protože chov psů se rozmohl do neobvyklé šíře a stále stoupá zájem o populární a také o exotická plemena. Poměrně velký podíl útulkových psů ještě zaujímají kříženci, ale takoví, na nichž je zřetelně patrný jejich plemenný původ. Jak uvádí DESENSKÝ (2008) v současnosti je dokonce možné najít v útulcích i psy s průkazem původu. Během mého výzkumu přišlo do sledovaných útulků celkem 6 takových psů, vždy se jednalo o zvířata, která přivedl sám majitel. Většinou to byla odrostlá štěňata nebo mladí psi větších plemen s problematickým chováním, přesto nalezli okamžitě nový domov a žádný z nich nebyl vrácen. Dá se tedy předpokládat, jak tvrdí DESENSKÝ (2010), že noví majitelé byli v těchto případech zkušení kynologové, kteří takto lehce a také levně získali psa s dobrým rodokmenem. Zastoupení jednotlivých plemen (ať již čistokrevných nebo křížených) v útulcích také odpovídá současnému obecnému trendu – nejvíce jedinci byla zastoupena a také většinou rychle adoptována dle průzkumů nejpopulárnější plemena jako labradorský retrívr, německý ovčák a jezevčík. Některá velmi populární plemena, jako například yorkšírský teriér, sice byla zastoupena jen několika málo jedinci, v tomto případě bych to ale přikládala tomu, že malá velikost, lehká ovladatelnost a nenáročnost tohoto plemene přispívá k tomu, že se jej prakticky nikdo nezbavuje, a i kdyby ano, tak díky velkému zájmu se tito psi ani nedostanou do útulku, ale jsou někomu darováni přímo původním majitelem. Často se objevovala i plemena veřejností obvykle považovaná za nebezpečná, tedy psi bojových plemen (nejčastěji pitbul, stafordšírský teriér, rotvajler a brazilská fila) a pastevecká plemena (hlavně kavkazský a středoasijský pastevecký pes). Paradoxně se však ukázalo, že právě o tyto rasy je v útulcích velký zájem. Všichni tito psi našli domov rychle a dokonce žádný z nich nebyl vrácen. Míšenci neurčitých plemen však také nemají problém s nalezením domova, jak by se mohlo zdát. Kromě toho, že jak podotýká KHOLOVÁ (2011), jsou 68

obecně odolnější a mají lepší povahu, si je pořizují lidé, kteří chtějí psa odlišného od těch, které běžně potkáváme na každém kroku. To, o jaký typ míšence se jedná, už roli nehrálo, zde už každý adoptivní majitel vybíral podle osobního vkusu a také samozřejmě podle nabídky útulků. Jak ve svém článku píše BOČKOVÁ (2007), co se týká zdravotního stavu psů v útulcích, lidé předpokládají, že jsou zde hlavně zvířata nemocná. Ve skutečnosti je ale možné konstatovat, že většina psů v útulku je naprosto zdravá. Pouze u psů odebraných majitelům z důvodu zanedbávání péče nebo týrání, případně u psů po nehodě (nejčastěji srážce s autem) se mohou vyskytovat zdravotní problémy, obvykle ale pouze přechodného charakteru. Závažné zdravotní komplikace byly jen u psů starých a u 2 psů v útulku Marefy, kteří trpěli méně známými onemocněními nervové a pohybové soustavy. V otázce psychického stavu a jeho projevů v chování je potom situace podobná a většina psů v útulcích je bezproblémová. Jak opět uvádí BOČKOVÁ (2007), mezi veřejností je ale rozšířen předsudek, že v útulku jsou pouze psi, kterých se jejich majitel zbavil právě pro potíže s jejich nežádoucím chováním. Pravdou ovšem zůstává, že většina psů se do útulku dostala proto, že si je jejich majitel špatně vybral nebo pořídil neuváženě. To dokazují i výsledky mého výzkumu – problémové chování vykazovalo pouze 14 % všech psů přijatých ve sledovaném období do 3 vybraných útulků. Na druhou stranu se však potvrdilo, že skutečně problémové chování bývá důvodem, proč jsou psi vráceni do útulku. Prokázalo se také, jak je zmíněno v teoretické části, že nejčastějšími typy problémového chování jsou agrese (především k jiným psům) a bázlivost. Bázlivost však na rozdíl od agrese nebyla ani v jednom případě důvodem k navrácení psa z adopce. Dalšími typy poruch chování, které vedly k vrácení psa, byly pak útěky a destrukční chování. Nepotvrdilo se však tvrzení BOČKOVÉ (2007), že pes vrácený do útulku bývá označen za nepolepšitelného, a že jeho šance na umístění se minimalizují. V průběhu mého výzkumu všichni vrácení psi, s výjimkou jediného, našli bez větších problémů nový domov.

69

5. Závěr Tato bakalářská práce se zabývá útulky pro psy a adopcí psů. V první části teorie okrajově zmiňuji ochranu zvířat všeobecně. V další části jsem se zaměřila na útulky pro psy jako takové, především na popis toho, jak fungují a jaká situace v nich v současné době panuje. Následovala nejrozšířenější část teorie, kde jsem se zabývala psy v útulcích obecně – tím, jak se určuje jejich stáří, jaká jsou specifika pohlaví, jak se odlišují jednotlivé rasy a co vše s nimi souvisí, jak je to s jejich zdravotním stavem a jak s psychickým stavem. Poslední teoretická část se následně věnuje podrobnějšímu popisu chování psů, což je vnější pozorovatelný projev jejich psychického stavu. Praktická část zahrnuje metodickou část s popisem cílů a postupu práce a použitých metod, a především pak část výsledkovou. Bakalářská práce měla tři dílčí cíle - zjistit, kdy psi nejvíce a nejméně přibývají do útulků a které příčiny k tomu pravděpodobně vedly, zhodnotit trendy v adopci psů z útulků vzhledem k jednotlivým uvedeným charakteristikám a srovnat jednotlivé útulky mezi sebou. V části diskuze jsem výsledky svého výzkumu porovnávala s výsledky jiných výzkumů a s tvrzeními různých autorů. Dosažené výsledky potvrzují, že největší část psů v útulcích (94 % všech přijatých) jsou zvířata opuštěná, kterých se původní majitel jednoduše zbavil. Víceméně se (především v modelovém útulku Hodonín) potvrdila všeobecně známá domněnka, že po Vánocích a letních prázdninách (někdy i s větším časovým odstupem) bývá počet přijatých psů vyšší než v jiných obdobích kalendářního roku. Naopak hodně psů je z útulků osvojeno před letními prázdninami, ale v poslední době i v měsících, které zároveň představují největší nápor na příjem psů, protože potenciální zájemci o psa z útulku vědí, že v této době budou mít velký výběr. Hodnoty 372 přijatých a 348 vydaných psů zase dokazují, že i přes poměrně vysokou úspěšnost adopce psů v útulcích stále přebývá. Z hlediska jednotlivých charakteristik se pak ukázalo, že rozhodující roli při adopci hrají věk a rasa psa. Výzkumem se také podařilo vyvrátit mýtus, že všichni psi v útulcích jsou jedinci s problémovým chováním nebo zvířata nemocná. Co se týká trendů v adopci, potvrdilo se, že odpovídají aktuálním trendům v celém chovu psů. I v útulcích jsou populární stejná plemena jako v rodokmenových chovech, nejlépe umístitelná jsou štěňata a mladí psi, významnější 70

roli nehraje ani pohlaví ani velikost psů. Překvapivým zjištěním však bylo, že šance na adopci existuje prakticky pro každého jedince, včetně zvířat starých, nemocných nebo těch, která již byla z adopce vrácena, jen záleží na správném výběru náhradní rodiny. Některé zjištěné odlišnosti a nestejný průběh změn počtu psů je dán výběrem útulků. Pro výzkum nejvíce průkazný je útulek Hodonín, protože jím prochází velký počet psů a nejsou zde takové výkyvy, jako v nadačním útulku Bzenec a soukromém útulku Marefy. Z výzkumu také vyplývá, že v útulku městského typu je celkově více psů a také více čistokrevných plemen, případně jejich kříženců, zatímco v útulku venkovského typu mají větší zastoupení míšenci. Celkově však v útulcích významně převládají čistokrevná plemena a kříženci nad míšenci. Úplným závěrem mohu konstatovat, že situace v útulcích se vzhledem k počtu psů zde umístěných skutečně zhoršuje, a že je žádoucí věnovat této problematice větší prostor v médiích a zaměřit se více na osvětu v dané oblasti.

71

6. Seznam literatury a zdrojů Tištěné zdroje: ABRANTES, R., 2000. Vývoj sociálního chování psů a dalších šelem psovitých. České Budějovice: DONA. 83 s. ISBN 80-86136-61-2. BRUNCLÍKOVÁ, V., 2010. Pes z útulku – radost i starost. Svět psů, roč. 2010, č. 11, s. 28-29. DAVISOVÁ, C., 2005. Můj pes. Praha: Ottovo nakladatelství. 192 s. ISBN 80-7360-215-6. DESENSKÝ, R., 2008. Jak poznat psí duši. Praha: XYZ. 296 s. ISBN 978-80-7388-073-6. DESENSKÝ, R., 2010. PSI – Poradna, souvislosti, informace. Praha: XYZ. 244 s. ISBN 978-80-7388-457-4. DESENSKÝ, R., 2011. Pes, přítel člověka. Praha: Plejáda. 157 s. ISBN 978-80-87374-58-0. FISCHER, J., 2004. Proč můj pes…? Praha: BB/art. 279 s. ISBN 80-7341-954-8. FOGLE, B., 1996. Výchova a výcvik psa. 2. vyd. Praha: Cesty. 125 s. ISBN 80-7181-039-8. JACQUET, M., 2002. Jsou prostě jiní. Svět psů, roč. 2002, č. 10, s. 10-13. KHOLOVÁ, H., 2011. Voříšek. Praha: Fortuna Libri. 160 s. ISBN 978-80-7321-596-5. KOŠECKÁ, D., 2012. Jak Slovensko chystá zákaz některých psů. Haf & Mňau, roč. 1., č. 5, s. 6-7. MACKOVÁ, A., WOLFOVÁ, K., 2010. Můj pes má strach. Praha: VAŠUT. 64 s. ISBN 978-80-7236-622-4. SCHMIDT- RÖGEROVÁ H., 2009. Abeceda péče o psa. Praha: KK. 272 s. ISBN 978-80-242-2478-7.

72

SMRČKOVÁ, L., SMRČEK, M., 1997. Kapesní atlas psů. Praha: Art Area. 264 s. ISBN 80-88879-06-X. SOVA, Z., 1987. Nemoci psů. 2. vyd. Praha: SZN. 264 s. AA 07-113-87-04/48. VERHOEF-VERHALLEN, E., J. J., 1997. Encyklopedie psů. Praha: Rebo Production. 270 s. ISBN 80-85815-69-9. WEGMANNOVÁ, A., 2011. Když můj pes nechce poslouchat. Praha: KK. 160 s. ISBN 978-80-242-2720-7.

Internetové zdroje: ANONYM. Agility [online]. Publikováno neuvedeno, poslední revize neuvedeno [cit. 7. ledna 2013]. Dostupné z WWW: . ANONYM. Jak změřit psa? [online]. Publikováno 22. 01. 2009, poslední revize neuvedeno [cit. 7. ledna 2013]. Dostupné z WWW: . ANONYM. Nejoblíbenější jsou jezevčíci! [online]. Publikováno 18. 02. 2008, poslední revize neuvedeno [cit. 28. září 2013]. Dostupné z WWW: ANONYM. Útulek Bzenec [online]. Publikováno 2007, poslední revize 5. 12. 2012 [cit. 8. prosince 2012]. Dostupné z WWW: . ANONYM. Útulek Hodonín [online]. Publikováno 2008, poslední revize 7. 12. 2012 [cit. 8. prosince 2012]. Dostupné z WWW: . ANONYM. Útulek Tibet [online]. Publikováno 2007, poslední revize 28. 11. 2012 [cit. 8. prosince 2012]. Dostupné z WWW: .

73

ANONYM. Vzteklina [online]. Publikováno neuvedeno, poslední revize neuvedeno [cit. 2. ledna 2013]. Dostupné z WWW: . BOČKOVÁ, D., 2007. Vybíráme psa z útulku [online]. Publikováno 28. 09. 2007, poslední revize 17. 12. 2007 [cit. 21. října 2013]. Dostupné z WWW: . ČESKÁ TELEVIZE 24 - ZPRAVODAJSTVÍ. Nový občanský zákoník: Zvíře není věc [online]. Publikováno 2013, poslední revize 7. 7. 2013 [cit. 16. září 2013]. Dostupné z WWW: . DUBEN, J., 2010. Systém útulků je dobrý, ale… [online]. Publikováno 25. 01. 2010, poslední revize neuvedeno [cit. 20. října 2013]. Dostupné z WWW: . HODEK, E., 2011. Problematika útulků v ČR [online]. Publikováno 31. 01. 2011, poslední revize 31. 07. 2011 [cit. 10. října 2013]. Dostupné z WWW: . KADIČ, P., 2010. Aktuální situace v útulcích [online]. Publikováno 09. 12. 2010, poslední revize neuvedeno [cit. 10. října 2013]. Dostupné z WWW: . KUBIŠOVÁ, M., 2011. Aktuální situace v útulcích [online]. Publikováno 03. 09. 2011, poslední revize 03. 09. 2011 [cit. 10. října 2013]. Dostupné z WWW: . MACHEK, J., 2010. Srdcem pro kočky: Vyjádření MZE k problematice zřizování útulků a tzv. depozit [online]. Publikováno 2010, poslední revize 15. 12. 2010 [cit. 28. prosinec 2012]. Dostupné z WWW: .

74

MALÝ, M., 2008. Fakta o vrazích [online]. Publikováno 29. 01. 2008, poslední revize neuvedeno [cit. 28. září 2013]. Dostupné z WWW: . MÍŠEK, P., 2010. Pořídit si psa nebo fenu? [online]. Publikováno 08. 02. 2010, poslední revize 08. 02. 2010 [cit. 26. října 2013]. Dostupné z WWW: . POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR. Sbírka zákonů České republiky – Zákon č. 246/1992 Sb. [online]. Publikováno 1992, poslední revize neuvedeno [cit. 26. prosince 2012]. Dostupné z WWW: . STANĚK, J., 2012. VŠEM: Je zvíře věcí? [online]. Publikováno 2012, poslední revize neuvedeno [cit. 26. prosince 2012]. Dostupné z WWW: . VAVROŇ, J., 2013. Kolik psů žije na světě a jak jsme na tom v ČR [online]. Publikováno 18. 01. 2013, poslední revize neuvedeno [cit. 28. září 2013]. Dostupné z WWW: .

75

7. Souhrn Bakalářská práce se zabývá problematikou psů v útulcích pro opuštěná zvířata. Teoretická část se nejprve věnuje legislativě týkající se útulků a ochrany zvířat. Následující kapitola se potom zaobírá všeobecnou charakteristikou psů, a poslední kapitola rozebírá chování psů, především pak chování problémové. Samotná praktická část je zaměřena na monitorování současné situace

-

na sledování změn počtu psů přijatých do útulku a psů z útulku osvojených v průběhu 19 měsíců pozorování ve 3 vybraných útulcích různého typu. Výzkum se zaměřuje na to, jak se v průběhu roku mění počty psů v útulcích a na pravděpodobné příčiny těchto změn. Výsledky výzkumu zde potvrdily obecně rozšířené hypotézy. Psi v útulcích byli pak následně posuzováni vzhledem k uvedeným charakteristikám, a i zde se potvrdilo, že trendy v adopci psů odpovídají aktuálním trendům v celém chovu.

8. Abstract This bachelor thesis deals with the issue of dogs in shelters for abandoned animals. The theoretical part firstly mentions the legislation of shelters and animal protection. The next part deals with general characteristic of dogs, and the last chapter analyses dog behaviour, especially problem behaviour. The very practical part focuses on monitoring the current situation – monitoring the changes of numbers of dogs taken to shelters and dogs adopted from shelters during 19 months of monitoring in 3 chosen shelters of different types. The research focuses on how the numbers of dogs in shelters change during the year and on the probable causes of these changes. The research results confirmed generally held hypotheses. Dogs in shelters were then judged in view of given characteristics, and even here it was proved that the trends in dog adoption respond to the current trends in the whole breeding.

76

Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou psů v útulcích pro opuštěná zvířata. Teoretická část nejprve zmiňuje legislativu ochrany zvířat a základní informace o útulcích pro zvířata. Ve druhé části pojednává o psech obecně. Praktická část je potom zaměřena na zhodnocení současné situace v útulcích a na aktuální trendy v adopci psů. Klíčová slova: psi, útulky pro psy, adopce, aktuální situace, týrání, problémové chování

Annotation This bachelor thesis deals with the issue of dogs in shelters for abandoned animals. The theoretical part firstly mentions the protection of animals legislation and basic information about shelters for animals. The second part deals with dogs in general. The practical part deals with the evaluation of current situation in shelters and with current trends id dog adoption. Key-words: dogs, dog shelters, adoption, current situation, abuse, problem behaviour

Bibliografický záznam: VAŘACHOVÁ, T. (2013): Útulky pro psy a současné trendy v adopci psů: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra biologie. 77 s. Vedoucí bakalářské práce: doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.

77