masa - TOP str. 64 Minirozhovor VERONIKA GECOVÁ, ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI e15.cz str. 0 Zemědělství masa - TOP Dušan Kütner

NEWTON MEDIA MONITORING Přehled řehled zpráv 10.11.2015 - 18.11.2015 Český eský svaz zpracovatelů masa - TOP agris.cz Uzeniny a rakovina? Jen fáma, uklidňují uklid odborníci po varování od WHO 12.11.2015

agris.cz str. 0 Potravinářství Potraviná

1 Český svaz zpracovatelů zpracovatel masa - TOP

Denik.cz

Blesk pro ženy DOBRÁ uzenina nemůže že škodit ZDRAVÍ, Jan Sváček Svá 16.11.2015

Blesk pro ženy str. 64 Minirozhovor


MAJKA DVOŘÁKOVÁ ŘÁKOVÁ

blesk.cz Rakovina a maso: Nejrizikovější ější jsou domácí klobásy! Jíte je také? 12.11.2015

blesk.cz str. 0 Zdraví


Brněnský deník Lékaři: i: Párky a rakovina? Jde o fámu 12.11.2015

Brněnský deník str. 10 Téma


VERONIKA GECOVÁ, ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI

ct24.cz Drobní prodejci stojí za českými výrobci potravin 13.11.2015

ct24.cz str. 0 Ekonomika


fialaa

e15.cz Potravináři: Nadnárodní řřetězce ězce nás znevýhodňují znevýhod 12.11.2015

e15.cz str. 0 Průmysl Prů a energetika


Zájem českých potravinářů řů o chráněná chrán označení EU slábne kvůli li papírování 7 Český svaz zpracovatelů zpracovatel Země 12.11.2015 e15.cz str. 0 Zemědělství masa - TOP Dušan Kütner

echo24.cz OBRAZEM: Čepička ka a návleky. Klaus vyrazil na kontrolu uzenin 13.11.2015

echo24.cz str. 0 Domov, Krátké zprávy, Homepage Echo24, mc


finance.iDNES.cz S výrobou uzenin začínal ve sklepě. Teď patří k největším hráčům na trhu 9 Český svaz zpracovatelů 14.11.2015 finance.iDNES.cz str. 0 Finance / Podnikání masa - TOP MF DNES, Kateřina Hovorková

Haló noviny Řetězce potřebují další umravnění 13.11.2015

Haló noviny str. 4 Z domova

10 Český svaz zpracovatelů masa - TOP

(ng)

Horácké noviny Řeznické muzeum vzniká ve spolupráci s Rakušany 13.11.2015

Horácké noviny str. 5 Kultura


Arnošt Pacola

Impuls Rozhovor s ministrem zemědělství Marianem Jurečkou 11.11.2015

Impuls str. 1 18:01 Kauza dne


Mladá fronta DNES Polští potravináři: Nabízíme vám příměří a banány 14.11.2015

Mladá fronta DNES str. 10 Ekonomika


Jan Brož

my89.cz Do potravinové sbírky se letos zapojí i děti, budou vyrábět zdravé svačinky 14 Český svaz zpracovatelů 13.11.2015 my89.cz str. 0 masa - TOP Marie Stypková

nazory.aktualne.cz Podpora českých potravin: Konečně smysluplný projekt 15.11.2015

nazory.aktualne.cz str. 0 77


Petr Havel

Retail info Plus Domácnosti očekávají „pomoc“ od obchodníků i výrobců 12.11.2015

Retail info Plus str. 14 Téma

Eva Klánová V Německu se jí hodně – a levně 12.11.2015

Retail info Plus str. 28 Obchod

16 Český svaz zpracovatelů masa - TOP 17 Český svaz zpracovatelů masa - TOP

ič

Snow GASTROMAPA EVROPY 12.11.2015

Snow str. 22


JANA VLKOVÁ

vitalia.cz Mrkev zhořkne, když bude skladována vedle jablek 11.11.2015

vitalia.cz str. 0

Redakce Salám s plísní se vyrábí z mraženého masa 16.11.2015

vitalia.cz str. 0

19 Český svaz zpracovatelů masa - TOP 20 Český svaz zpracovatelů masa - TOP

Kateřina Čepelíková

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 100+1 zahraniční zajímavost Za vším hledej vodu 18.11.2015

100+1 zahraniční zajímavost str. 56 Zajímavosti

21 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

Vilém Koubek

5plus2 „Jíme ryby méně než sousedé. A máme málo mladých rybářů“ 13.11.2015

5plus2 str. 2 Svitavsko a Orlickoústecko


PETR BROULÍK

agris.cz SOCR: Podnikání v zemědělství je ziskovější než maloobchod 11.11.2015

agris.cz str. 0 Potravinářství


FinančníNoviny.cz Ministerstvo zemědělství a Potravinářská komora uspořádaly pro podnikatele již třetí ročník 24 odborného semináře Český svaz zpracovatelů 13.11.2015 agris.cz str. 0 Zemědělství masa - Ostatní MZe ČR Souhrn událostí uplynulého dne – 12. 11. 2015 25 Český svaz zpracovatelů 13.11.2015 agris.cz str. 0 Souhrny masa - Ostatní Agris Čechy jsou malé a budou ještě menší, jestliže... 26 Český svaz zpracovatelů 16.11.2015 agris.cz str. 0 Zemědělství masa - Ostatní ASZ Souhrn událostí uplynulých dní – 13. – 15.11. 2015 27 Český svaz zpracovatelů 16.11.2015 agris.cz str. 0 Souhrny masa - Ostatní Agris

ahaonline.cz Pořádek v ledničce šetří peníze! 16.11.2015

ahaonline.cz str. 0 Musíte vědět!


blesk.cz „Salámový inspektor“ Klaus v čepce kontroloval točeňák: Pošušňal si jako Zeman? 29 Český svaz zpracovatelů 12.11.2015 blesk.cz str. 0 Politika masa - Ostatní Česko popelnice Evropy: Může za to škudlení? Nesmysl, odmítá europoslankyně 30 Český svaz zpracovatelů 13.11.2015 blesk.cz str. 0 Události masa - Ostatní Advent u sousedů: Vánoční ulice, nejstarší kavárna a spousta dobrot! 16.11.2015

blesk.cz str. 0 Cestování


Brněnský deník Anketa: Odradí vás zpráva odborníků od nákupu uzenin? 12.11.2015


(ipe, klg, ber, gec) Hlavně kvalita, radí farmářka 12.11.2015


(gra) Maximálně padesát gramů denně 12.11.2015


32 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 33 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 34 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

VERONIKA GECOVÁ

byznys.ihned.cz Made in Poland už Babišovi nevadí. Investoval miliardu do polské potravinářské firmy 35 Český svaz zpracovatelů 12.11.2015 byznys.ihned.cz str. 0 HN.IHNED.CZ masa - Ostatní Milan Mikulka

ČT 1 Jedna vyhláška, dva výklady 11.11.2015

ČT 1 str. 3 18:00 Události v regionech - Praha


ČT 24 Obchody chtějí prodávat více zboží z ČR 12.11.2015

ČT 24 str. 11 21:05 Ekonomika


dama.cz PODZIMNÍ DETOX: Více energie a do Vánoc dolů až dvě velikosti! 12.11.2015

dama.cz str. 0 Zdraví


Jana LeBlanc

denikreferendum.cz Klimatický mýtus číslo pět: Klimatickou krizi vyřešíme změnou našeho životního stylu

39

17.11.2015

denikreferendum.cz str. 0 Svět

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

Redakce DR

Dotyk Dotace na ptákoviny 13.11.2015

Dotyk str. 0 Fokus


Táňa Králová

e15.cz Múúú: první řeznická kampaň 12.11.2015

e15.cz str. 0 Nové kampaně

Pápská legenda padla, masokombinát nezachránily ani státní miliardy 13.11.2015

e15.cz str. 0 Průmysl a energetika

41 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 42 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

Čeští mlékaři se mají dočkat pomoci, vláda jim přerozdělí peníze z Bruselu 43 Český svaz zpracovatelů 16.11.2015 e15.cz str. 0 Zemědělství masa - Ostatní

epravo.cz Horáček, Maisner, Němec: Kvalitu rozhodčího řízení ovlivňuje především kvalita rozhodců 44 epravo.cz str. 0 Články a komentáře, eFOCUS, Český svaz zpracovatelů 13.11.2015 rozhovory masa - Ostatní

Esprit vejce, kuře, slepice 18.11.2015

Esprit str. 24 Téma


Petra Pospěchová

finance.cz Schodek agrárního obchodu se za tři čtvrtletí snížil o pětinu 13.11.2015

finance.cz str. 0


Financninoviny.cz

Florence Multikulturní ošetřovatelství: péče o muslimské pacienty 10.11.2015

Florence str. 28 Odborné téma - Paliativní péče


Mgr. Lenka Linhartová; Mgr. et Mgr. Tomáš Janků

Frekvence 1 Nadnárodní obchodní řetězce v Česku znevýhodňují české potravináře 12.11.2015

Frekvence 1 str. 3 18:00 Rozhlasové noviny


Frýdecko-místecký a třinecký deník FARMÁŘSKÉ TRHY LÁKAJÍ LIDI NA KVALITU

49

18.11.2015

Frýdecko-místecký a třinecký deník str. 3 FrýdeckoMístecko a Třinecko (sru)


genusplus.cz NETRECEPT: Na křenové závitky křenu není nikdy dost 16.11.2015

genusplus.cz str. 0 Zblízka


Vařila Darka, text Mad

Haló noviny České zemědělství a Miroslav Toman 13.11.2015

Haló noviny str. 6 Z ekonomika


Dimitrij CHOMA

Havlíčkobrodský deník Svatý Jakub se teď bude koukat na pivovar 14.11.2015

Havlíčkobrodský deník str. 6 Publicistika


JIŘÍ JÍRA

hradec.iDNES.cz Svéráz národního farmaření v Orlických horách, kde čas plyne pomaleji 16.11.2015

hradec.iDNES.cz str. 0 Hradec / Hradec - zprávy


MF DNES, Tomáš Kučera

Chvilka pro tebe Chlapi (nejen) sobě 18.11.2015

Chvilka pro tebe str. 38 Chvilka na výletě


idnes.cz - blog Bezdomovec (jakubkouril) 16.11.2015

idnes.cz - blog str. 0

Víme, co jíme 2 (legnerovajandova) 17.11.2015



Denisa Legnerová Jandová

Instinkt OCHUTNÁVAČ, PRÁCE SNŮ? 12.11.2015

Instinkt str. 30 Fenomén


Radka Římanová

iprosperita.cz Čeští obchodníci, potravináři a Hospodářská komora deklarovali spolupráci 58 Český svaz zpracovatelů 12.11.2015 iprosperita.cz str. 0 Lobby info masa - Ostatní Editor

Krkonošský deník

Region vítá konferenci venkova Krkonošský deník str. 8 Krkonoše a Český ráj - u 16.11.2015 nás doma (jp, val)


Kuchyně.CZ Co nám prozradila 13.11.2015

Kuchyně.CZ str. 14 Servis

Novinky Tipy 13.11.2015

Kuchyně.CZ str. 91 Tipy pro vás


kurzy.cz EMU: HDP, USA: Maloobchodní tržby, PPI 12.11.2015

kurzy.cz str. 0 Měny-forex


13. listopadu: Tohle potřebujete vědět nejen o pátečním obchodování na amerických 63 burzách Český svaz zpracovatelů 13.11.2015 kurzy.cz str. 0 Akcie v ČR masa - Ostatní ČR - indexy cen výrobců v říjnu klesly jen v průmyslu 16.11.2015

kurzy.cz str. 0 Makroekonomika

Indexy cen vývozu a dovozu - září 2015 16.11.2015


Německo: ZEW, USA: CPI 16.11.2015


64 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 65 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 66 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

Lidové noviny Unavený Charlie H. 14.11.2015

Lidové noviny str. 21 Příloha - Orientace - pracovna


JIŘÍ SLÁDEK

lidovky.cz Klaus navštívil uzenáře. Žádné nebezpečí jsem neodhalil, obul se do varování před šunkou 68 Český svaz zpracovatelů 13.11.2015 lidovky.cz str. 0 Zprávy / Domov masa - Ostatní Lidovky.cz Jsme taková malá Čína, říká s nadsázkou o svém kožešnictví Kreibich 69 Český svaz zpracovatelů 16.11.2015 lidovky.cz str. 0 Zprávy / Design masa - Ostatní Petr Jansa, Esprit

magazin.aktualne.cz Nejlepší burger na světě dělají v New Yorku. Není v něm ani kousek masa 70 Český svaz zpracovatelů 13.11.2015 magazin.aktualne.cz str. 0 Magazín masa - Ostatní

marketingsales.cz Značka píseckých uzenin Múúú má první větší kampaň, chce šířit slávu masa 71 Český svaz zpracovatelů 12.11.2015 marketingsales.cz str. 0 Rubriky masa - Ostatní - red -

Mladá fronta DNES Svéráz národního farmaření: čas plyne pomaleji 16.11.2015

Mladá fronta DNES str. 16 Kraj Hradecký


Tomáš Kučera

nazory.aktualne.cz Horší než ropa? Proč biopaliva nejsou zelená 12.11.2015

nazory.aktualne.cz str. 0 845


Aleš Drobek

novinky.cz Když člověka sužuje alergie na jídlo 16.11.2015

novinky.cz str. 0 Žena - Styl


Jiří Sotona

parlamentnilisty.cz Lidovečtí politici diskutovali s veřejností o migraci 11.11.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Politici voličům


PV FOTO Uzeniny jsou nebezpečné? Tak tomu se musím usmívat. Václav Klaus vyrazil na 76 exkurzi do masny a toto k tomu stvořili v jeho institutu Český svaz zpracovatelů 12.11.2015 parlamentnilisty.cz str. 0 Monitor masa - Ostatní spa Miroslav Sládek: Zemědělství jako strategické odvětví 77 Český svaz zpracovatelů 13.11.2015 parlamentnilisty.cz str. 0 Názory a petice masa - Ostatní PV Stanislav Kliment: Chtějí přesvědčit Moskvu k odběru vepřového 78 Český svaz zpracovatelů 15.11.2015 parlamentnilisty.cz str. 0 Názory a petice masa - Ostatní PV

Rakovnický deník Dobrá zpráva pro Rakovničany 18.11.2015

Rakovnický deník str. 1 Titulní strana


respekt.cz Za někdejší železnou oponou se jídlem tolik neplýtvá 11.11.2015

respekt.cz str. 0 respekt.cz


Lucie Kavanová

Retail info Plus Potravinářské veletrhy SALIMA již za čtvrt roku! 12.11.2015

Retail info Plus str. 8 Aktuality

Důvěra ve značku závisí na informovanosti 12.11.2015

Retail info Plus str. 22 Obchod


ek

superspy.cz Jíte červené maso? Kouříte? Co je asi škodlivější? 15.11.2015

superspy.cz str. 0


systemonline.cz Efektivní vysledovatelnost výrobků v potravinářství 17.11.2015

systemonline.cz str. 0


TECH MAGAZÍN Pohledem demagoga 11.11.2015

TECH MAGAZÍN str. 3 Editorial


Josef Vališka, šéfredaktor

Týdeník Květy Dušená jelení plec na smetaně 12.11.2015

Týdeník Květy str. 40


vitalia.cz Antibiotika u zvířat máme pod kontrolou. Zatím 13.11.2015

vitalia.cz str. 0


Petr Havel

Zemědělec Menší zisk obchodníků? 16.11.2015

Zemědělec str. 2 Zpravodajství


Oldřich Přibík Věčný spor 16.11.2015

Zemědělec str. 3 Zpravodajství Zuzana Fialová


Záporné saldo obchodu klesá 16.11.2015

Zemědělec str. 5 Publicistika

Zuzana Fialová Transatlantická dohoda a udržitelný rozvoj 16.11.2015

Zemědělec str. 6 Evropská unie

Oldřich Přibík Čtrnáctý ročník Zemědělce roku 16.11.2015

Zemědělec str. 8 Zemědělec roku

Oldřich Přibík Jak definovat farmářské produkty 16.11.2015


Oldřich Přibík Proběhlo další jednání drůbežářů 16.11.2015


Ing. Gabriela Dlouhá, PH. D Význam doporučování odrůd 16.11.2015


Ing. Jana Chrpová, CSc. Mgr. Alena Hanzalová, Ph. D. Mladí farmáři v Bruselu 16.11.2015

Zemědělec str. 15 Zájmové organizace

Lenka Táborská Zkušenosti si vyměnili na konferenci 16.11.2015

Zemědělec str. 15 Zájmové organizace

Marie Balabánová Pastevní chov drůbeže 16.11.2015

Zemědělec str. 37 Živočišná výroba

90 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 91 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 92 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 93 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 94 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 95 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 96 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 97 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 98 Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

Martin Jedlička

zena.centrum.cz 6 tipů pro správné trávení 12.11.2015

zena.centrum.cz str. 0 Domácí lékař - Zdraví


zpravy.rozhlas.cz Veterináři varují, že kvůli chystané novele stoupne spotřeba antibiotik u zvířat 100 Český svaz zpracovatelů 11.11.2015 zpravy.rozhlas.cz str. 0 / politika masa - Ostatní ČRo,Iveta Vávrová Kvalita potravin v Evropské unii kvůli obchodní smlouvě s USA podle Bruselu neklesne 101 Český svaz zpracovatelů 15.11.2015 zpravy.rozhlas.cz str. 0 / evropskaunie masa - Ostatní

Barbora Kladivová

zpravy.tiscali.cz V ráji steaků Uruguayi i děti krmí kravskou krví 16.11.2015

zpravy.tiscali.cz str. 0 Zprávy / Magazín


roj

Plné znění zpráv 10.11.2015 - 18.11.2015 Český svaz zpracovatelů masa - TOP agris.cz Uzeniny a rakovina? Jen fáma, uklidňují odborníci po varování od WHO 12.11.2015

agris.cz str. 0 Potravinářství Denik.cz Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Šunka, slanina nebo párky způsobují rakovinu trávicího traktu. S takovým závěrem nedávno přišla Světová zdravotnická organizace (WHO). Zařadila tak uzeniny na stejnou úroveň jako například tabák nebo azbest. Podle zprávy organizace i dva plátky slaniny denně zvyšují riziko rakoviny tlustého střeva o osmnáct procent. Šunka, slanina nebo párky způsobují rakovinu trávicího traktu. S takovým závěrem nedávno přišla Světová zdravotnická organizace (WHO). Zařadila tak uzeniny na stejnou úroveň jako například tabák nebo azbest. Podle zprávy organizace i dva plátky slaniny denně zvyšují riziko rakoviny tlustého střeva o osmnáct procent. Podle jihomoravských odborníků je to pravda jen z části. „Záleží, o jakou jde uzeninu, ze kterého podniku pochází, jakou technologií byla zpracovaná či kdo zodpovídal za její kontrolu. Nelze to rozhodně brát všeobecně, ani v případě domácích versus dovážených výrobků. Rozhodující je vždy, na čem se udí, a proto se případ od případu liší," zhodnotil ředitel brněnského Masarykova onkologického ústavu Jan Žaloudík. Podle něj jde tak jen o poplašnou zprávu. „Je to výkřik, který měl vzbudit zájem. Víc by o problému vypovídala třeba analýza pěti druhů konkrétních uzenin na přítomnost rakovinotvorných látek," doplnil odborník.Ano, ale s mírou U uzenin, které jsou pod hygienickou kontrolou, je ale podle něj záruka absence rakovinotvorných látek. „Zkoumáme, zdali jsou potraviny vyhovující, nebo ne. Například ohledně limitů, které mohou být pro organismus škodlivé. Pokud však najdeme uzeninu, která je nebezpečná, tak spíš z důvodu nedovoleného skladování a výskytu plísně," vysvětlil mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Pavel Kopřiva. Přesto je však podle něj potřeba udržet míru. „Bůček sice legální je, ale pokud ho někdo bude jíst ve větším, zvyšuje si riziko selhání oběhové soustavy," podotkl Kopřiva. Veganka Natálie Štěpánková, která se už několik let snaží žít zdravě, má názor radikálnější. „Světová zdravotnická organizace měla uzeniny jako karcinogeny označit už dřív. Studií na tohle téma bylo už hodně a výsledky jsou přesvědčivé. Přesto oceňuji, že konečně odborníci začínají lidi upozorňovat, že nadměrná konzumace masa je zdraví škodlivá. Když jsem ho přestala jíst, zjistila jsem, že hledat náhrady za uzeniny je zbytečné. Lepší je otevřít se jiným chutím a zkoušet nové věci," vyzdvihla. Zajímavé je podle ní uzené tofu, tempeh nebo takzvané robi maso. Se změnou životního stylu se však rozhodně nehodlají smířit čeští chovatelé. „Je to nafouklá bublina.

O tom, že uzeniny jsou karcinogenní, se mluví dlouho. Každý rozumný člověk ale ví, že pokud jí pestrou stravu a uzeniny zařadí do jídelníčku jen občas, nemůže se nic stát. Kdyby byly opravdu tak škodlivé, zakážou je," uvažoval Jiří Němec, který hospodaří v Přeskačích na Znojemsku.Jídlo pro děti Mimo to se podle něj zdejší podnikatelé už dlouhá léta snaží o co nejmenší zdravotní závadnost. Například na Jatkách Šebkovice, která dodávají maso a uzeniny na Znojemsko a Třebíčsko. „Že uzeniny obsahují dehet, je známá věc. Proto se snažíme vyhýbat rychlosoli. Uzená masa masírujeme v míchačce, aby bylo takové soli potřeba co nejméně. Tenké párky také nesolíme. Víme totiž, že je s oblibou jí také děti," uvedl jednatel společnosti Pavel Šula. I díky tomuto přístupu se nová zpráva Světové zdravotnické organizace zatím neprojevila při prodeji. „Udilo se už před tisíci lety a nikdy lidé neřešili, že mají uzeniny vliv na zdraví. Snad i proto jsem se ještě ani nesetkal se zákazníkem, který projevil obavu z našich výrobků," shrnul majitel uzenářství v Rohatci na Hodonínsku Jiří Bezchleb.Lékař radí: Maximálně padesát gramů denně Brno - Uzení, sušení, fermentace nebo nakládání do solí a látek, které zvýrazňují chuť či zvyšují trvanlivost. Nadměrný příjem takového masa způsobuje podle Světové zdravotnické organizace rakovinu tlustého střeva a konečníku. „Člověk je všežravec a maso má být součást jeho jídelníčku. Pro tělo jde totiž o důležitý zdroj nezbytných aminokyselin, proteinů, minerálů a vitamínů," tvrdí lékař z Masarykova onkologického ústavu v Brně Marek Svoboda. Zmiňovaná zpráva spoustu lidí zaskočila. Jak je to tedy s pojídáním uzenin? Rozhodně bychom jejich konzumaci a dalšího zpracovaného masa měli omezit na množství nepřesahující padesát gramů za den. Ideální je do třiceti gramů, jinak se vystavujeme osmnáctiprocentnímu zvýšení celoživotního rizika vzniku nádoru tlustého střeva a konečníku. Nevyvolává přesto organizace zbytečnou paniku? Určitě je dobře, že se o tom mluví, ale je nezbytné správně popsat, co se kterou informací opravdu myslí. Zpráva pouze říká, že existují nezpochybnitelné důkazy o uzeninách, které způsobují rakovinu. Stejně jako tabák či azbest, jak tvrdí odborníci z organizace? Riziko vzniku rakoviny spjaté s působením tabáku nebo azbestu na orgány dýchací soustavy je nesrovnatelně vyšší než riziko vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku způsobené uzeninami. Až na to, že uzeniny jí až na výjimky téměř každý. Liší se jednotlivé výrobky? Z řady studií víme, že víc škodlivin vzniká v mase, které lidé udí doma. Oproti tomu průmyslové, dobře kontrolované uzení a zpracování masa je většinou bezpečnější.Hlavně kvalita, radí farmářka Pustiměř - Primárně se zaměřují na výkrm a prodej prasat. Farma v Pustiměři na Vyš-kovsku má však v budoucnu nabídnout i domácí uzeniny. Rodina Burešových si je zatím vyrábí jen pro vlastní potřebu. I tak ale dbají na receptury, které mají časem splnit potřeby náročných zákazníků. Zprávu Světové zdravotnic-ké organizace o škodlivosti uzenin proto neberou vážně. „Je to hloupost. Vždy záleží na tom, co do uzenin dáte. Pokud jde o kvalitní výrobek, ve kterém je pouze maso, voda a koření, nevidím problém. Jde pouze o zakonzervované maso, jak ho už kdysi dávno dělali naši předkové," kroutí hlavou Jana Burešová. Zároveň odsuzuje výrobce, kteří do uzenin dávají fosfáty a další náhražky. „Co asi můžou obsahovat špekáčky, když kilogram stojí šedesát korun. Kvalitní suroviny jsou dražší, ale člověk má aspoň zaručený původ, kvalitu i čerstvost," vyzdvihuje Burešová. Přestože se závěry odborníků z organizace nesouhlasí, obává se reakce zákazníků. „Lidé jsou snadno ovlivnitelní. Když se začalo prodávat mléko v automatech, nakupovali ho ve velkém. Pak ale

hlavní hygienik prohlásil, že není vhodné, a rázem prodej výrazně poklesl," vzpomíná Burešová. Přesto věří, že pustiměřská farma si své věrné zákazníky najde. Autor: Veronika Gecová, Redakce, Alena Grycová URL| http://www.agris.cz/clanek/190199

Blesk pro ženy DOBRÁ uzenina nemůže škodit ZDRAVÍ, Jan Sváček 16.11.2015

Blesk pro ženy str. 64 Minirozhovor MAJKA DVOŘÁKOVÁ Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět

říká nejslavnější český řezník Zeptaly jsme se, co si myslí o strašení Světové zdravotnické organizace, že uzeniny zabíjejí stejně jako cigarety, a TAKY JAK POZNAT TO NEJLEPŠÍ ZBOŽÍ. Světová zdravotnická organizace tvrdí, že uzeniny jsou stejně nebezpečné jako cigarety. Není to nesmysl? Podle mě záleží i na tom, z jakého masa uzeniny jsou a jak jsou zpracované. Důležité také je, z jakého chovu zvířata pocházejí. Pokud lidé nakupují z masových chovů, může to být opravdu problém, ale pokud se kráva nebo prase volně pase a maso je citlivě zpracované, tak nevěřím tomu, že je škodlivé. Jsem prostě přesvědčený, že ani uzenina, která je dobře zpracovaná, nemůže ublížit zdraví. * Jaké uzeniny pokládáte za zdravé? Určitě kvalitní šunky. Ale třeba ani u párku nemůžete říct, že jsou všechny špatné. Vždycky opravdu záleží na tom, z jakého jsou masa a jak jsou upravené. * Jak poznám kvalitní uzeniny? Většina výrobců jede na cenu, výrobky jsou podle toho upravené a vy to těžko poznáte. Ani dražší salám nemusí být v pořádku. V zahraničí je zárukou kvality, když nakoupíte u malých farmářů, v Česku to úplně pravda není. * Dá se alespoň maso vybrat podle barvy? Částečně ano. Maso ze zvířat z rychlochovů bývá světlejší. To vidíte i na farmářských trzích, kde je záruka, že nakoupíte kvalitní suroviny. * Nepoznám to podle chuti? To už vůbec ne. Já ano, ale člověk, který je vlastně zvyklý na spoustu chemie, která ve výrobcích je, nemá šanci. Jsme na ni tak zvyklí, že ji vlastně vyžadujeme. Když pak člověk udělá výrobek podle receptu z první republiky, tak bude konzument zklamaný. Jsme totiž naučení na to, aby výrobek svítil, byl barevný a uměle dochucený ne bylinkami a kořením, ale podivnými přísadami. * Je z toho cesta ven?

Jediné řešení je mít svého řezníka, kterému budete věřit. Já třeba hlídám, abych prodával výrobky, které nejsou plné éček. Trvám na tom, aby výrobce dával do uzenin opravdu koření, ne podivné směsi, ale dobrou papriku, čerstvý česnek… Mám třeba zkušenost s uzenými masy, které děláme postaru, udíme je v klasických udírnách, ale nemají takovou barvu jako z automatických udíren. Zákazníci se diví, že uzené nevypadá jako v supermarketu. Jenže tam je plné chemie. Říkám, že když se zhasne, tak budou některé uzeniny v noci svítit. * Jsou i v uzeninách nové trendy? Změnila se skladba jídla a lidi jinak nakupují. Už neplatí, že se pořídí spousta druhů uzenin, a po kilech. Čím dál víc lidí si kupuje jen kousek masa a vaří ho třeba jen jednou nebo dvakrát týdně. Doby, kdy se prodalo dvě stě kilo gothaje, už jsou dávno pryč. * Jenže je mezi námi spousta lidí, kteří potřebují šetřit a radši si koupí levný výrobek. Když si koupíte krkovici narvanou vodou, která se vám v hrnci smrskne na polovičku, tak jste si vlastně pořídila nejdražší vodu na světě. Uvědomte si, že dneska si koupíte Herkula nebo Vysočinu o třicet korun levněji než před dvaceti lety. Jenže mezitím všechno zdražilo a náklady na výrobu jsou vyšší. Pak je logické, že se něco nedělá, jak se má. * Poradíte mi, jak nakrmit šest dětí, ale nezruinovat se? Jednou za čas si udělejte radost a kupte si kvalitní maso, část týdne jezte bez masa. * Jaké je vaše opravdu nejoblíbenější jídlo? Miluju dobrou svíčkovou omáčku, ale také mám moc rád třeba ovocné knedlíky. Ve zkratce * Vystudoval obor technologie masa a začínal s malým stánkem v Praze. * Momentálně otevřel svou čtvrtou prodejnu, tentokrát s lahůdkami v Rytířské ulici. * Kromě masa a uzenin se specializuje i na dovoz kvalitních sýrů a úžasných vín. „Jsme naučení na to, aby byl výrobek plný chemie.“ Foto popis|

blesk.cz Rakovina a maso: Nejrizikovější jsou domácí klobásy! Jíte je také? 12.11.2015

blesk.cz str. 0 Zdraví

Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět To, že uzeniny a další zpracované maso, jako jsou například hamburgery, nejsou ideální potravinou pro zdravý jídelníček, asi víte už dávno. Světová zdravotnická organizace však nyní tuto informaci symbolicky červeně podtrhla – a přidala vykřičník. Nejen uzeniny, ale i červené maso se ocitlo na seznamu potenciálních karcinogenů pro člověka. Zatímco zpracované maso, ať už uzením či jinou konzervací, zařazujeme do skupiny "karcinogenní pro člověka", to červené zatím spadá do kategorie "pravděpodobně karcinogenní pro člověka". Jako podklad k takovému rozhodnutí posloužily studie dokazující souvislost mezi konzumací červeného masa a rakovinou tlustého střeva, ale také rakovinou slinivky břišní nebo prostaty. Co z toho pro nás plyne? Máme ihned vyházet polovinu obsahu našich ledniček? Ozdravění jídelníčku by nám určitě prospělo. Jsme národ, který se mezi ostatními na světě drží v žebříčku výskytu rakoviny tlustého střeva a konečníku na špici: každoročně u nás onemocní na 8000 lidí, více mužů než žen, a téměř 4000 lidí tomuto typu nádoru rok co rok podlehne.

Neexistuje nezdravá potravina Odborný garant projektu Výživa a potraviny – mýty a realita MUDr. Petr Tláskal říká, že rozhodně není důvod k panice: „Maso samo o sobě karcinogenem určitě není. Studie, které prokazují jeho souvislost s rakovinou tlustého střeva, byly dělány u lidí, u nichž maso tvoří převážnou součást stravy.“ Podle Tláskala neexistuje nezdravá potravina, ale lze jí jíst nezdravé množství. Maso v přiměřených porcích do pestrého jídelníčku určitě patří a nevadí ani uzenina, když si ji dáme jednou za čas a konzumujeme i dostatek potravin obsahujících ochranné látky, tedy antioxidanty. Také podle nutriční terapeutky Tamary Starnovské z Fóra zdravé výživy je třeba uvažovat především o snězeném množství červeného masa: „V České republice je jeho průměrná konzumace velmi nízká a nelze ji srovnávat s dávkami konzumovanými zejména v Americe.“ Rizikem je podle Starnovské konzumace červeného masa upraveného grilováním nebo pečením více než jednou týdně a v porcích větších než 200 gramů. Úpravu červeného masa dušením, což představuje třeba tradiční český guláš, považuje nutriční terapeutka naopak za doporučeníhodnou. Umírněná konzumace neškodí „To, že v uzených výrobcích jsou kancerogenní látky z kouře, se ví dávno,“ říká profesorka Jana Dostálová, naše přední odbornice na potravinářské technologie. „Proto technologové vypracovali šetrnější způsoby výroby uzených masných výrobků – například kouř je vyvíjen při nižší teplotě, přečištěn. Používá se takzvaný studený kouř, což je kapalina obsahující aromatické látky, takže obsah kancerogenů je téměř nulový.“ Nejrizikovější jsou tedy z tohoto pohledu uzeniny z domácích udíren a grilovaná masa, protože se v nich za vysokých teplot mění bílkoviny. „Podle mého názoru umírněná konzumace masných výrobků a červeného masa neškodí, navíc maso je nejvýznamnějším zdrojem železa, zinku a dalších důležitých živin,“ dodává profesorka Dostálová a připomíná, že rakovinotvorné látky se nacházejí i v jiných potravinách. Kupříkladu v suchých ořeších či rozinkách bývají často obsaženy mykotoxiny, což jsou silné karcinogeny. URL| http://www.blesk.cz/clanek/354835/rako...ovejsi-jsou-domaci-klobasy-jite-je-take

Brněnský deník Lékaři: Párky a rakovina? Jde o fámu 12.11.2015 Brněnský deník str. 10 Téma VERONIKA GECOVÁ, ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět Podle nové zprávy Světové zdravotnické organizace mají uzeniny přímý vliv na rakovinu. Škodí i třeba dva plátky slaniny denně. Se zbytečným strašením lidí se nechtějí smířit jihomoravští podnikatelé ani lékaři. Podle nich jde pouze o fámu a poplašnou zprávu. Důležitý je především způsob zpracování, uzeniny se často liší kus od kusu. I proto zatím uzenáři pokles zájmu o jejich výrobky nezaznamenali. Jižní Morava – Šunka, slanina nebo párky způsobují rakovinu trávicího traktu. S takovým závěrem nedávno přišla Světová zdravotnická organizace. Zařadila tak uzeniny na stejnou úroveň jako například tabák nebo azbest. Podle zprávy organizace i dva plátky slaniny denně zvyšují riziko rakoviny tlustého střeva o osmnáct procent. Podle jihomoravských odborníků je to pravda jen z části. „Záleží, o jakou jde uzeninu, ze kterého podniku pochází, jakou technologií byla zpracovaná či kdo zodpovídal za její kontrolu. Nelze to rozhodně brát všeobecně, ani v případě domácích versus dovážených výrobků. Rozhodující je vždy, na čem se udí, a proto se případ od případu liší,“ zhodnotil ředitel brněnského Masarykova onkologického ústavu Jan Žaloudík. Podle něj jde tak jen o poplašnou zprávu. „Je to výkřik, který měl vzbudit zájem. Víc by o problému vypovídala třeba analýza pěti druhů konkrétních uzenin na přítomnost rakovinotvorných látek,“

doplnil odborník. Ano, ale s mírou U uzenin, které jsou pod hygienickou kontrolou, je ale podle něj záruka absence rakovinotvorných látek. „Zkoumáme, zdali jsou potraviny vyhovující, nebo ne. Například ohledně limitů, které mohou být pro organismus škodlivé. Pokud však najdeme uzeninu, která je nebezpečná, tak spíš z důvodu nedovoleného skladování a výskytu plísně,“ vysvětlil mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Pavel Kopřiva. Přesto je však podle něj potřeba udržet míru. „Bůček sice legální je, ale pokud ho někdo bude jíst ve větším, zvyšuje si riziko selhání oběhové soustavy,“ podotkl Kopřiva. Veganka Natálie Štěpánková, která se už několik let snaží žít zdravě, má názor radikálnější. „Světová zdravotnická organizace měla uzeniny jako karcinogeny označit už dřív. Studií na tohle téma bylo už hodně a výsledky jsou přesvědčivé. Přesto oceňuji, že konečně odborníci začínají lidi upozorňovat, že nadměrná konzumace masa je zdraví škodlivá. Když jsem ho přestala jíst, zjistila jsem, že hledat náhrady za uzeniny je zbytečné. Lepší je otevřít se jiným chutím a zkoušet nové věci,“ vyzdvihla. Zajímavé je podle ní uzené tofu, tempeh nebo takzvané robi maso. Se změnou životního stylu se však rozhodně nehodlají smířit čeští chovatelé. „Je to nafouklá bublina. O tom, že uzeniny jsou karcinogenní, se mluví dlouho. Každý rozumný člověk ale ví, že pokud jí pestrou stravu a uzeniny zařadí do jídelníčku jen občas, nemůže se nic stát. Kdyby byly opravdu tak škodlivé, zakážou je,“ uvažoval Jiří Němec, který hospodaří v Přeskačích na Znojemsku. Jídlo pro děti Mimo to se podle něj zdejší podnikatelé už dlouhá léta snaží o co nejmenší zdravotní závadnost. Například na Jatkách Šebkovice, která dodávají maso a uzeniny na Znojemsko a Třebíčsko. „Že uzeniny obsahují dehet, je známá věc. Proto se snažíme vyhýbat rychlosoli. Uzená masa masírujeme v míchačce, aby bylo takové soli potřeba co nejméně. Tenké párky také nesolíme. Víme totiž, že je s oblibou jí také děti,“ uvedl jednatel společnosti Pavel Šula. I díky tomuto přístupu se nová zpráva Světové zdravotnické organizace zatím neprojevila při prodeji. „Udilo se už před tisíci lety a nikdy lidé neřešili, že mají uzeniny vliv na zdraví. Snad i proto jsem se ještě ani nesetkal se zákazníkem, který projevil obavu z našich výrobků,“ shrnul majitel uzenářství v Rohatci na Hodonínsku Jiří Bezchleb. Diskutujte na http://www.rovnost.cz Foto popis| ŠKODLIVÉ UZENINY? Na zprávu Světové zdravotnické organizace reagují lékaři i podnikatelé. Shodují se, že jde o zbytečný poplach. Negativní informace prý zájem o uzeniny v kraji neohrozí (na snímku brněnský obchod Gran Moravia na Zelném trhu). Foto autor| Foto: Deník/Attila Racek Region| Jižní Morava Publikováno| Brněnský deník; Téma; 10 Publikováno| Vyškovský deník; Téma; 10 Publikováno| Břeclavský deník; Téma; 10 Publikováno| Blanenský deník; Téma; 10 Publikováno| Hodonínský deník; Téma; 10 Publikováno| Znojemský deník; Téma; 10 ID| d32b13c9-ef53-4815-9451-308f5b94becd

ct24.cz Drobní prodejci stojí za českými výrobci potravin 13.11.2015

ct24.cz str. 0 Ekonomika fialaa Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět

Čeští obchodníci chtějí prodávat víc tuzemských potravin. Malé a střední podniky proto podporují novelu zákona o významné tržní síle. Podle nich jsou totiž výrobci českých potravin znevýhodňováni ze strany řetězců. Malé obchody se snaží, aby bylo českých výrobků na pultech mnohem více. Nalákali by tak i další zákazníky. Pro ně se totiž země původu u potravin stala poměrně sledovanou položkou na etiketě. „Českým potravinám dávají přednost zákazníci i tehdy, když je to o něco dražší,“ potvrdil předseda Asociace českého tradičního obchodu Zdeněk Juračka. Přístup zákazníků k českým produktům se tak podle něj lepší. Částečně měla trendu zájmu o zemi původu jít naproti i legislativa, podle které musí už necelý rok uvádět řetězce seznam zemí, ze kterých odebírají zboží. V tomto případě se ale jedná o dodavatele, nikoliv přímo o výrobce, což může podíl jednotlivých zemí ovlivnit. Zákazníci se tudíž víc soustředí, co je napsáno na výrobcích, a tabule před vchodem si ani nevšímají. „Zákazníci se velmi zajímají o původ a složení potravin. Co se týká informací na těchto tabulích, tak v poslední době je zájem velmi nízký,“ dodal mluvčí společnosti Tesco Václav Koukolíček.Většina lidí chodí do supermarketů, drobní výrobci se ale mohou spolehnout spíš na menší obchody Do hypermarketů a supermarketů chodí nakupovat šedesát procent Čechů. Zbylých čtyřicet pak využívá služeb diskontních nebo menších prodejen. Juračka zmínil, že hledají cesty, jak udržet při životě český nezávislý obchod. „Jednou cestou je doporučování českých potravin, druhou, kterou chystáme, je certifikace našich prodejen," dodal. Podmínkou udělení takového certifikátu by pak byl i určitý podíl českých potravin na prodejně.

Zvětšit obrázek Zmenšit obrázek Zvětšit obrázek na celou obrazovku

Zdroj: ČT24

Někteří drobní výrobci se i na tomto omezeném prostoru dokáží slušně uchytit. Například majitelka LC rosa Valerie Pelikánová distribuuje své sypané čaje jak do malých obchodů, tak i školních jídelen. S výrobou čajů začala před patnácti lety, když byla se synem na mateřské dovolené. Bylinky do čajů pochází jen od pěstitelů z okolí, přesné složení by ale neprozradila, přece jenom jde o její recept, s nímž dosáhla malého podnikatelského úspěchu. „V současné době můžu říct, že se firmě daří,“ prohlásila, „teď sháním prostředky, aby se mohla vybudovat provozovna.“

přehrát

video Menší podniky chtějí víc českých výrobků na pultech obchodů

Menší podniky chtějí víc českých výrobků na pultech obchodů

Juračka v Ekonomice ČT: České potraviny koupí i přes vyšší cenu

Zákon se chystá zpřesnit zneužití významné tržní síly V Česku už pět let funguje zákon o významné tržní síle, který upravuje vztahy mezi výrobci a prodejci. Podle premiéra Bohuslava Sobotky zkultivoval chování obchodních řetězců vůči potravinářům a zemědělcům. Teď ale legislativním procesem prochází jeho novelizovaná verze, která zpřesňuje pojem významné tržní síly a jejího zneužití. Antimonopolní úřad by měl díky ní lépe dohlížet na chování a postupy obchodních řetězců. Novela prošla rozpravou ve druhém čtení začátkem listopadu a čeká se na stanovisko garančního výboru.

Fakta Příklady zneužití významné tržní síly

sjednávání nebo uplatňování smluvních podmínek, které vytvářejí výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran

sjednávání nebo získávání jakékoli platby či jiného plnění, za které nebyla poskytnuta služba nebo jiné protiplnění, nebo je nepřiměřené hodnotě skutečně poskytnutého protiplnění

sjednávání nebo uplatňování plateb nebo jiného protiplnění za přijetí potravin do prodeje

Zdroj: schvalovaná novela zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekono...dejci-stoji-za-ceskymi-vyrobci-potravin

e15.cz Potravináři: Nadnárodní řetězce nás znevýhodňují 12.11.2015


Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět Nadnárodní obchodní řetězce v ČR znevýhodňují české potravináře. K jejich zboží si účtují vyšší obchodní přirážku, dražší zboží je pak hůře prodejné. Uvedl to prezident Potravinářské komory

Miroslav Toman. "Mnozí čeští výrobci (potravin), přestože mají výrobky špičkové kvality, mají malou šanci se do nadnárodních obchodních řetězců dostat za přijatelných podmínek," uvedl Toman. Podmínky, které řetězce stanovují českým potravinářům pro umístění jejich zboží v obchodních řetězcích jsou úplně jiné než pro dodavatele ze „starých zemí“ EU. „Jejich přístup (nadnárodních řetězců) ke svým producentům je rozdílný,“ dodal Toman. Je to podle něj vidět například na ceně másla, které obchodníci nakupují za podobné ceny. „Ty obchodní přirážky jsou tam úplně jiné. Německé máslo se prodává za 35 korun, české máslo se prodává za 42 korun. Pak se řekne, že české máslo nejde na odbyt, ale je to tou obchodní přirážkou,“ dodal Toman. Podle něj bude Potravinářská komora také požadovat, aby výroba potravin byla v Česku stanovena jako živnost vázaná. „Výroba potravin je dnes živnost volná. A z toho nám vzniká spousta problémů. Bavíme se o bezpečnosti potravin, bavíme se o spoustě norem, bavíme se o tom jak vzdělávat atd. Dneska vlastně, když se kdokoli rozhodne a požádá si o živnostenský list na výrobu potravin, tak to dostane a není s tím problém,“ uvedl šéf Potravinářské komory. V případě živnosti vázané bude takový žadatel muset prokázat určité vědomosti a znalosti. Hospodářská komora ČR, Asociace českého tradičního obchodu a Potravinářská komora se dohodly na užší spolupráci ve snaze zlepšit situace malého a středního podnikání v oblasti českého maloobchodu a zvýšit prodej českých potravinářských produktů. Připravuje se například projekt certifikace obchodů s podílem českých produktů. Toman také zopakoval, že Potravinářská komora plánuje obnovit cechovní normy, tedy označování nadstandardně kvalitních českých výrobků. Normy, jež by tak měly spojit kvalitu s původem výrobku v Česku, by potravináři mohli začít používat už letos v zimě. Čtěte také: Zájem českých potravinářů o chráněná označení EU slábne kvůli papírování Zavřeno o svatcích? Regulaci pro obchodní řetězce podpořili poslanci

URL| http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-...arodni-retezce-nas-znevyhodnuji-1245120

Zájem českých potravinářů o chráněná označení EU slábne kvůli papírování 12.11.2015

e15.cz str. 0 Zemědělství Dušan Kütner Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Třeboňský kapr, Žatecký chmel, Olomoucké tvarůžky. Ještě před čtyřmi lety se čeští potravináři o evropské uznání a ochranu pro své produkty přímo prali. Dnes jako by o chráněné zeměpisné označení nikdo nestál. Firmy odrazuje přílišné papírování. Poslední žádost byla podána před třemi lety a poslední souhlas dostal Valašský frgál předloni. Ještě před čtyřmi lety to vypadalo na velký boom. Do té doby se tuzemští potravináři po vstupu Česka do EU hlásili u Evropské komise o možnost používat některé ze tří chráněných označení, důležitých pro marketing i udržení kvality výrobku, jak na běžícím pásu. Při přepočtu na obyvatele mělo Česko stejný počet uznaných produktů typu Třeboňský kapr, Žatecký chmel, Olomoucké tvarůžky nebo Pardubický perník stejně jako kulinářský obr Francie. Jenže nastal konec. Poslední žádost byla podána před třemi lety, poslední souhlas dostal Valašský frgál předloni. Od té doby žádné nové žádosti z Česka do Bruselu – na rozdíl od dalších členských států unie – nedorazila.

„Jako zásadní se zdá být přístup kompetentních pracovníků, kteří žadatele, namísto aby jim pomáhali v již tak složité proceduře, naopak odrazují. Již několik společností se nám vyjádřilo, že po jednání s těmito pracovníky od svého záměru upustili,“ říká mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová. Druhou otázkou je podle ní úroveň znalosti těchto označení zákazníkem. „Sice se zlepšuje, ale není prozatím na takové úrovni, aby výrobce přímo motivovala k podání žádosti a podstoupení celé administrativní procedury,“ dodává. Boj se Slováky O zápis na seznam zaručených tradičních specialit bojuje kvůli slovenským námitkám již dlouhé tři roky Pražská šunka. Největší tuzemský zpracovatel mléka, jihočeská Madeta, sice před lety získal souhlas k používání Chráněného zeměpisného označení Jihočeská Niva a Jihočeská Zlatá Niva. Od dalších plánů týkající se jejího Romaduru, Madelandu a Lipánka ale upustila. „Šlo o první dva takto označené české sýry, takže o jistou prestiž pramenící z tohoto prvenství. Ke zvýšení prodejů kvůli tomu ale nedošlo. V množství označení českých potravin se spotřebitelé poněkud ztrácejí, a pokud ne, slyší spíše na značku Český výrobek, garantováno Potravinářskou komorou ČR nebo na Klasu,“ řekl deníku E15 generální ředitel Madety Milan Teplý. Ani jedno z označení nepoužívá jedna z největších tuzemských potravinářských firem Hamé. Před časem přitom marně usilovala o získání označení Zaručená tradiční specialita pro marmelády. Noví členové Evropské unie nezahálí Slovinsko za poslední tři roky nechalo připsat na seznam chráněných označení jedenáct tradičních výrobků, čímž zdvojnásobilo jejich dosavadní počet. Chorvatsko už má na kontě sedm pochutin včetně dvou druhů pršutu. Litva počet specialit během tří let více než ztrojnásobila na sedm. Od nuly se odrazilo i Lotyšsko, které má nyní čtyři komodity. Naprostý nezájem tak hlásí pouze dvě země – Malta a Estonsko. „Chtěli jsme zachovat tento tradiční český název pro produkty, které se vyrábějí podle daných receptur už více než sto let,“ uvedl mluvčí Hamé Petr Kopáček. Administrativa EU ale i nadále trvala na tom, že marmeládou může být označen jen produkt, který je vyroben jen z citrusových plodů a ne z jahod, meruněk, borůvek nebo dalších druhů ovoce obvyklých v Česku. „Domníváme se, že toto typicky české ovoce není o nic horší než kupříkladu pomeranče nebo citrony. Čeští spotřebitelé byli na název marmeláda zvyklí a současný stav, kdy se bývalé marmelády jmenují jinak, je mnohdy mate,“ popisuje zkušenost firmy Kopáček. I podle ministerstva zemědělství je možné, že nižší zájem výrobců o chráněná označení je způsoben délkou trvání vyřízení žádosti. Příčinou může být i to, že je možné získat i jiná označení kvalitních potravin typu Klasa, Český výrobek nebo Regionální potravina, jejichž vyřízení trvá kratší dobu. „V případě zaručené tradiční speciality může hrát roli i to, že nejde o značku zajišťující ochranu duševního vlastnictví,“ uvedl mluvčí rezortu Hynek Jordán. Podle úřadu ale také nelze očekávat, že počet žádostí bude každoročně růst. „Zákonnou definici může splňovat jen omezený počet označení, přičemž vznik takovýchto kvalifikovaných označení je dlouhodobější záležitost,“ podotkl. Poradenství pokračuje Je ale možné, že skepse přejde. Například Potravinářská komora bude další tři roky formou poradenství ochranu podporovat. Výsledkem podle mluvčí je, že se přece jen chystají další žádosti.

„Zaznamenali jsme zájem některých producentů o využití tohoto typu ochrany, ale prozatím nové žádosti podány nebyly,“ potvrdil i mluvčí ministerstva zemědělství. Seznam chráněných označení EU pro ČR rok název 2003 Českobudějovické pivo Budějovický měšťanský var Budějovické pivo 2007 Štramberské uši Žatecký chmel Pohořelický kapr Karlovarský suchar Hořické trubičky Lomnické suchary Třeboňský kapr 2008 Pardubický perník Nošovické kysané zelí Český kmín Chodské pivo Heřmánek pravý Všestarská cibule České pivo 2009 Znojemské pivo Mariánskolázeňské oplatky Brněnské, Starobrněnské pivo Březnický ležák Černá Hora 2010 Jihočeská Niva, Jihočeská Zlatá Niva Olomoucké tvarůžky 2011 Špekáčky Spišské párky Lovecký salám Liptovský salám Karlovarské trojhránky Karlovarské oplatky 2012 Chelčicko-Lhenické ovoce Pražská šunka 2013 Valašský frgál Zdroj: Evropská komise 1281 produktů ze všech členských zemí EU je zapsáno na seznamu chráněných označení 277 produktů, nejvíce ze všech, má na seznamu kulinářská velmoc Itálie, následuje Francie a Španělsko 33 českých potravin získalo chráněné označení EU v letech 2003 až 2013

0 českých potravin získalo chráněné označení EU v letech 2014 a 2015 Čtěte také: Na českých potravinách bude vlajka, Jurečka chce omezit chaos ve značení Česko prohrálo spor s Bruselem o název „pomazánkové máslo“

URL| http://zpravy.e15.cz/byznys/zemedelstv...ceni-eu-slabne-kvuli-papirovani-1244829

echo24.cz OBRAZEM: Čepička a návleky. Klaus vyrazil na kontrolu uzenin 13.11.2015

echo24.cz str. 0 Domov, Krátké zprávy, Homepage Echo24, mc Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila uzeniny na seznam prokázaných karcinogenů. Podle WHO totiž mohou způsobovat rakovinu trávicího traktu. Šunka, slanina nebo párky se tak ocitly ve stejné skupině jako tabák či azbest. Toto tvrzení se na vlastní oči rozhodl zkontrolovat exprezident Václav Klaus, který podnikl návštěvu výroby v jednom tuzemském uzenářském podniku, píše na facebookové stránce Institut Václava Klause. Konstatoval však, že žádné nebezpečí neodhalil. Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila uzeniny na seznam prokázaných karcinogenů. Podle WHO totiž mohou způsobovat rakovinu trávicího traktu. Šunka, slanina nebo párky se tak ocitly ve stejné skupině jako tabák či azbest. Toto tvrzení se na vlastní oči rozhodl zkontrolovat exprezident Václav Klaus, který podnikl návštěvu výroby v jednom tuzemském uzenářském podniku, píše na facebookové stránce Institut Václava Klause. Konstatoval však, že žádné nebezpečí neodhalil. Václav Klaus se vydal na kontrolu podniku Uzeniny Beta, který působí na trhu od roku 1995. Fotografie z této návštěvy záhy zveřejnil Klausův institut na Facebooku. Pan prezident je na nich zachycen v typické potravinářské čepici, bílém plášti a modrých návlecích. Pracovníci podniku jej zasvětili do výrobních procesů a názorně mu ukázali, jak zpracovávají nejrůznější masné výrobky. ,,Pana prezidenta zaujala ve výrobním sortimentu celá řada výrobků, ale mezi nejzajímavější patří šunka mandolína,“ komentoval jednu fotografií Jiří Souček, obchodní ředitel Uzeniny Beta. Samozřejmostí byla ochutnávka výrobků doplněná o degustaci svatomartinského vína. Čtěte také: Uzeniny jako tabák. I z párků může být rakovina, varuje WHO ,,Velmi děkuji panu prezidentovi za vzácnou návštěvu v našem výrobním závodě Pecka. Panovala nádherně uvolněná atmosféra, která byla podpořena degustací lahodných uzenin, vynikajícím Svatomartinským vínem z vinařství pana Veverky v Čejkovicích,“ napsal pod příspěvek na Facebooku obchodní ředitel Souček. Čtěte také: ‚Nepřestávejte jíst maso.‘ WHO klidní reakce na rakovinu z párků URL| http://echo24.cz/a/w7eL9

finance.iDNES.cz S výrobou uzenin začínal ve sklepě. Teď patří k největším hráčům na trhu 14.11.2015

finance.iDNES.cz str. 0 Finance / Podnikání

MF DNES, Kateřina Hovorková Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět S výrobou uzenin a prodejem masa začal Robert Schneider v dvaadvaceti. Vybudoval podnik se stovkami zaměstnanců a obratem skoro 5 miliard. Pak ho prodal. Nechtěl už v oboru zůstávat, ale teď se vrátil a rozšiřuje obchodní síť i výrobu značky Zeman maso - uzeniny. A má opět 1 700 zaměstnanců. Psal se rok 1991 a Robert Schneider si s bratrem otevřel prodejnu s masem a uzeninami v Plzni. Navázali tak na rodinnou tradici. Jejich pradědeček Alois měl řeznictví už na konci 19. století. Začínal jste od nuly. Jeden obchod a malá provozovna. Ačkoliv jsme oba s bratrem vystudovali v Plzni ekonomickou školu, stejně nás to k řezničině táhlo. Řeznickým mistrem byl už můj praděda, pak děda i táta. Po revoluci jsem odešel do Německa a tam jsem přes rok pracoval v uzenářství. A když jsem se vrátil, pustili jsme se do podnikání. Otevřeli jsme prodejnu s vlastní výrobou uzenin pod značkou Schneider. Bratr měl na starosti prodejnu, já výrobu, tehdy jen na pár metrech čtverečních ve sklepě. V 90. letech se snadno začínalo. Hlad byl po všem. Vsadil jsem na výrobky podobné těm německým. Poměrně rychle jsme se rozšiřovali. Vlastně jsme dva roky měli v obchodě neustále frontu zákazníků. Přibývalo obchodů, výroba se rozšiřovala. Výrobu jsme několikrát stěhovali do větších prostor, obchody otevírali po celých západních Čechách. V roce 1998 jsme převzali bývalé Západočeské řeznicko-uzenářské družstvo, které patřilo k velkým masokombinátům v bývalém Československu. Dál jsme rostli. Velký zlom nastal, když jsem někdy na konci devadesátých let uzavřel smlouvu s jedním obchodním řetězcem. Nejenže jsme jim dodávali vlastní výrobky, ale zároveň jsme při jejich obchodech otevírali ty naše. V roce 2003 jsme měli zhruba 50 prodejen a výroba činila přes miliardu obratu. Pak ale přišel životní zvrat. Bratr tragicky zahynul při autonehodě a já zůstal sám. Musel jsem udělat rozhodnutí, jakým směrem půjde podnik dál. Zda to nechám jako rodinnou firmu, a to jak velikostí, expanzí a řízením, nebo zda půjdu systémem velkého podniku s manažerským řízením a s tím souvisejících věcí. Jak jste se rozhodl? Vybral jsem si druhý způsob a zahájil masivní expanzi zejména ve výrobě. V roce 2008 byl masokombinát Schneider největším závodem na výrobu uzenin v České republice. Podnik jste tedy z velké části svěřil do rukou manažerů. Jak jste si je vybíral? Nesháněl jsem nové. Vychoval jsem si je. Když jsme začínali, vsadili jsme na stejně staré zaměstnance, jako jsme byli my. Ti tehdy starší nám totiž nedůvěřovali, nechtěli pracovat pod mladýma klukama. Považovali nás za outsidery. Takže po těch třinácti, čtrnácti letech už jsem měl tým zkušených lidí, kteří mohli převzít vedoucí pozice. O váš masokombinát se začala zajímat konkurence a objevily se první nabídky na odkoupení. Ano. Podnik se stal zajímavým a mně došlo, že když dojdete nahoru, máte dvě možnosti. Buď se tam udržet, nebo skončit. A musíte počítat s tím, že udržet se je těžší než vystoupat. Zvážil jsem všechna pro a proti a rozhodl se podnik prodat. Stalo se to ale až v roce 2012, několikrát jsem totiž od prodeje ustoupil. Ale stejně jste neprodal podnik celý. Nechal jsem si specializovanou síť prodejen masa, uzenin a lahůdek pod obchodním názvem Zeman. A pak také jatka. No a vzhledem k tomu, že k tomu mám nějaký vztah, tak jsem to zase začal postupně rozšiřovat, i když jsem původně chtěl z oboru odejít. Dnes mám nový výrobní závod na uzeniny v Zábřehu na Moravě. Přebrali jsme také Příbramskou uzeninu, která byla v konkurzu, a tam velmi intenzivně rekonstruujeme a provozujeme porážku, bourárnu, výrobu polotovarů, tepelně neopracovaných masných výrobků, tedy salámy a klobásy jako je uherský salám nebo čabajka. Máme řadu

vlastních produktů, které si celkem rychle našly svoje zákazníky. Nyní mám 120 prodejen a obrat celé společnosti, která v současnosti zaměstnává zhruba 1 700 lidí, přesáhne v příštím roce dvě miliardy korun. Největší už jsem byl, teď bych chtěl být nejlepší. Když jste začínali s výrobou, inspirovali jste se někdy recepty, které máte po pradědečkovi? Ne, nešlo to, protože dnes nemáte takové suroviny, jaké měli před více než sto lety. Proč myslíte, že jste tak úspěšný? Vždycky jsem se řídil heslem: náš zákazník, náš pán. Chce-li to zákazník, tak mu to nabídneme. Obchodník se musí řídit tím, co chtějí lidi. Hodně jsem také cestoval a díval se, jak to dělají jinde a inspiroval jsem se. Maso a uzeniny nejsou vaším jediným projektem. Máte řadu dalších aktivit. Chováte dobytek, vlastníte několik společností s nemovitostmi a dokonce i točíte filmy. To, že jsem také trochu zemědělec, opět vychází z původní profese. Na Šumavě vlastním statek, na kterém chovám zhruba dva tisíce kusů hovězího dobytka, chovaného na maso. A to pak končí u nás v prodejnách. Ale nemovitosti jsou mimo obor. Už v době, kdy jsem se prioritně zabýval uzeninami, jsem bral nemovitostní portfolio jako dobrou část k uložení investic. V Plzni jsem vytvořil investiční fond s byty na pronájem, peníze jsem vložil i do nemovitostí v Praze. Proto bylo logické, že investice z prodeje masokombinátu Schneider nasměruji také tímto směrem. Takže investice. Ale nejde jen o pronájmy, že? Koupil jsem soubor nemovitostí v Praze na Budějovické se zaměřením na administrativu, ale zejména zdravotnictví. A ty rozšiřuji a rekonstruuji. Snažím se do určitých lokací spojit více oborů, které k sobě mají blízko. Chtěl bych vytvořit vyšší komfort pro pacienta a zároveň i pro ostatní nájemce. Na Budějovické má občan v podstatě na jednom místě vše - radnici, lékařské ordinace, přes ulici obchodní centrum, restaurace, banky a kvalitní dopravní dostupnost. Co bude z Branického pivovaru, který jste také koupil? To je krásný kus Prahy s určitou historií, je to areál na ploše několika hektarů a stejně tak i nájemní plochy. Chtěl bych z něj postupně vytvořit něco, co k němu patří a zachová jeho původní ráz. Budou tam obchody, provozovny, zábavné prvky. A možná se tam bude jednou zase vařit pivo. A ještě je tu ten film. Přírodovědný, o korálovém atolu Aldabra v Indickém oceánu. Vy jste jeho producentem a investorem. Už od malička mám rád vodu. A jak mohu, vyrážím na loď. Miluji plavby po moři, a tenhle můj koníček mě dovedl až k tomu, že jsem se rozhodl sponzorovat natáčení filmu o unikátním atolu, který je zapsán na seznam UNESCO a na který nikdo nesmí. Jediný, kdo mohl před námi na tomto ostrově natáčet, byl Jacques-Yves Cousteau v 50. letech. A teď my. Film se odehrává pod vodou, je ve 3D a 19. listopadu bude mít premiéru. Doufám, že bude mít u diváků úspěch. Jste investor. Věříte, že se vám vložené desítky milionů vrátí? Tímto filmem jsem si spíše splnil takový sen. Ale samozřejmě, pokud by se mi vrátilo alespoň to, co jsem do toho vložil, bylo by to fajn. Vedeme nyní jednání se společností Walt Disney Pictures. Když si ho koupí Američané, půjde i do Číny a Indie, a to jsou z finančního pohledu velmi zajímavé trhy. Zatím ale nejsou jednání ukončena. Film nyní uvedeme alespoň v Čechách a na Slovensku a dál se uvidí. InsertSingleVideo

URL| http://finance.idnes.cz/rozhovor-s-pod...ani.aspx?c=A151113_100514_podnikani_kho

Haló noviny Řetězce potřebují další umravnění

13.11.2015

Haló noviny str. 4 Z domova (ng) Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Nadnárodní obchodní řetězce v ČR znevýhodňují české potravináře. K jejich zboží si účtují vyšší obchodní přirážku, dražší zboží je pak hůře prodejné. »Mnozí čeští výrobci (potravin), přestože mají výrobky špičkové kvality, mají malou šanci se do nadnárodních obchodních řetězců dostat za přijatelných podmínek,« uvedl včera prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman. Podmínky, které řetězce stanovují českým potravinářům pro umístění jejich zboží v obchodních řetězcích, jsou úplně jiné než pro dodavatele ze »starých zemí« EU 15. »Jejich přístup (nadnárodních řetězců) ke svým producentům, je rozdílný,« dodal Toman. Je to podle něho vidět například na ceně másla, které obchodníci nakupují za podobné ceny. »Ty obchodní přirážky tam jsou úplně jiné. Německé máslo se prodává za 35 korun, české máslo se prodává za 42 korun. Pak se řekne, že české máslo nejde na odbyt, ale je to tou obchodní přirážkou,« dodal Toman. Volná živnost Podle něj bude Potravinářská komora také požadovat, aby výroba potravin byla v ČR stanovena jako živnost vázaná. »Výroba potravin je dnes živnost volná. A z toho nám vzniká spousta problémů. Bavíme se o bezpečnosti potravin, bavíme se o spoustě norem, bavíme se o tom, jak vzdělávat atd. Dneska vlastně, když se kdokoli rozhodne a požádá si o živnostenský list na výrobu potravin, tak to dostane a není s tím problém, « uvedl šéf Potravinářské komory. V případě živnosti vázané bude takový žadatel muset prokázat určité vědomosti a znalosti. Toman také zopakoval, že Potravinářská komora plánuje obnovit cechovní normy, tedy označování nadstandardně kvalitních českých výrobků. Normy, jež by tak měly spojit kvalitu s původem výrobku v ČR, by potravináři mohli začít používat už letos v zimě. Zákon o tržní síle pomohl Zákon přispěl ke zkulturnění vztahů na trhu, řekl včera na konferenci v Brně ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory Miroslav Koberna. Pravidlo zkrácení doby splatnosti na třicet dní podle něho uvolnilo u zpracovatelů zdroje na úrovni deset až 15 miliard korun. »Do té doby (zpracovatelé) úvěrovali řetězce,« uvedl Koberna. Z trhu prý vymizely také vratky zboží, kdy řetězce údajně nutily například pekárny k dodávkám před zavírací dobou a zboží pak vracely. »Tuny zboží se hromadily jako odpad, plýtvalo se potravinami a náklady nesli výrobci,« uvedl Koberna. Některé věci ale podle něho stále nefungují, například smlouvy mezi řetězci a dodavateli prý nejsou zatím vždy klasickými kupními smlouvami, protože obsahují desítky dalších bodů jako ustanovení o bonusech, poplatcích nebo skontech. Současné znění zákona to ale podle něj už řeší. »Dosud se to příliš nevymáhalo,« podotkl Koberna. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zatím uzavřel minimum sankčních řízení. Loni od úřadu dostal pokutu 7,144 milionu korun Globus kvůli delším lhůtám splatnosti faktur za dodané zboží. Pokuta je nepravomocná. ÚOHS pokutoval ještě Kaufland, případ má na stole Krajský soud v Brně. Podle Koberny není hlavním cílem zákona udělovat pokuty. »Nějaké právní prostředí tu ale musí existovat,« uvedl s tím, že je pro exemplární tresty ve vybraných případech. Chystá se novela Podle místopředsedy ÚOHS Hynka Broma je potřebné především přesnější určení definice podmínek smlouvy a vymezení deliktního jednání. Novela zákona je před třetím čtením v Poslanecké sněmovně. Původně se měla vztahovat i na dodavatele řetězců. To ale podle ÚOHS nemá smysl. Vládní předloha novely zákona mimo jiné zpřesňuje pojem významné tržní síly a jejího zneužití nebo zavádí pojem nákupní aliance, což bude jakákoli forma spolupráce odběratelů. Také aliancím má za zneužití tržní síly hrozit postih. Dosavadní vymezení pojmu významné tržní síly dává podle

antimonopolního úřadu možnost minimálně dvojího výkladu. Šest příloh zákona, kde je uvedeno asi osmdesát skutkových podstat, způsobuje podle Svobody nepřehlednost a špatnou orientaci v zákoně. Novela těchto šest příloh ruší a zneužití významné tržní síly definuje obecněji. Zneužitím této síly má být například uplatňování plateb a jiných protislužeb za to, že odběratel zařadí potraviny do prodeje. Někteří obchodníci vyžadují například tzv. regálné za to, že zboží umístí na lepším místě v obchodu.

Horácké noviny Řeznické muzeum vzniká ve spolupráci s Rakušany 13.11.2015

Horácké noviny str. 5 Kultura Arnošt Pacola Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět NÁMĚŠŤ NAD OSLAVOU – Novostavba dvoupodlažní budovy řeznického muzea v Náměšti je už vyprojektovaná. Pokud vše půjde podle představ, vyrůst by měla během roku 2017 v rámci programu rakousko-české spolupráce a výzvy Interreg. Předpoklad otevření muzea je na začátku roku 2018. Řezník Jan Pavlíček zakoupil už před časem na stavbu muzea pozemek od města v centru Náměště v sousedství okružní křižovatky, tenisových kurtů a sokolovny. Zastupitelstvo města podpořilo myšlenku vzniku ojedinělého řeznického muzea v Náměšti a vyjádřilo to „lidovou“ cenou 100 Kč za metr čtvereční stavebního pozemku. „Dá se říct, že je to nejcennější možné místo ve městě. Takže my jsme s panem Pavlíčkem uzavřeli dvoustrannou smlouvu, kde ho zavazujeme k tomu, že může na tom místě postavit pouze řeznické muzeum,“ zdůraznil náměšťský místostarosta Jan Kotačka. Staré muzeum už nevyhovuje Nový objekt má nahradit dosavadní muzeum, které sourozenci Pavlíčkovi otevřeli 21. ledna 2012 v sousedství Penny marketu. Nová muzejní budova poblíž sokolovny podle projektu architekta Jiřího Horáka musí především unést těžké stroje z oceli a litiny. „Proto jsme upustili od myšlenky na rekonstrukce starých objektů, protože by to bylo nákladné,“ vysvětlila Jaroslava Pavlíčková. V přízemí nového prostornějšího muzea budou nainstalovány expozice s ukázkami tří kompletně vybavených řeznických dílen a tematické výstavy židovského, romského a rakousko-českého řeznictví, mapující třeba i tovaryšské cesty našich řezníků do Vídně. V horním podlaží bude k dispozici přednáškový sál pro konference, prezentace a besedy o současné výrobě a zpracování masa. „Aktivity a témata, které tam budou probíhat, dojednáváme a upřesňujeme s našimi partnery. Chceme, aby si návštěvník i sedl a v klidu se podíval na samotnou expozici, což v současnosti není možné. Chtěli bychom tam dát větší prostor exponátům i většímu počtu návštěvníků, aby v expozici mohli strávit klidně celý den. Bude tam také potřebné zázemí, jako je šatna nebo toalety. Abychom nalákali lidi, zvažujeme zpočátku i možnost vstupu a prohlídky bez jakýchkoliv poplatků,“ vysvětlila Pavlíčková, která tak reaguje i na požadavky z nedávného celorepublikového setkání řezníků v Brně. Řezničina u nás upadá Společnou snahou provozovatelů muzea bude zaujmout a nalákat pro řezničinu mladé lidi, aby se nevytratila odbornost, která v oblasti zpracování masa byla v Česku vždycky vysoká. „Aby mladí zkrátka zjistili, že náš obor není tak hrozný, jak se někdy traduje. I když samozřejmě je to pořád dřina. Už můj táta-vizionář před léty říkával: „Uvidíš, jednou tu řezničinu nebudeš mít s kým dělat, nebudou lidi! A opravdu, dnes taková situace je,“ podotkla Pavlíčková. Současný vývoj řeznictví u nás není dobrý a Jan Pavlíček si při jeho hodnocení nebere servítky: „Já si myslím, že i velcí řezníci budou dělat dobré věci, když je od nich lidi budou chtít. Neexistuje řezník v České republice, který by dělal všechno nejlíp nebo všechno nejhůř, každý má svůj specifi cký výrobek, který lidem opravdu chutná. Ale je pravda, že někteří obchodníci by k nám rádi dovezli všechny potraviny z Polska. Na to se čeká, až už nebudeme mít maso s kým dělat. Až už tady nebudou žádné chovy prasat a hovězího, které se ve velkém ruší.“

Založili zapsaný spolek Pro správu muzea založili sourozenci Pavlíčkovi neziskovou organizaci, která se bude starat o jeho provoz. „Takže už to není rodinná záležitost, organizace se jmenujeme Řeznické muzeum Jana Pavlíčka z.s., ta zkratka znamená zapsaný spolek,“ vysvětlila Pavlíčková. Zapsaný spolek už půl roku pracuje na projektu společné expozice v rámci rakousko-české spolupráce s Muzeem všedního dne v Neupölle. „Chtěli bychom naše řeznické muzeum rozšířit i o společnou historii, protože přece jenom naše vazby na Rakousko bývaly důležité. Plánujeme, že bychom do Dolního Rakouska zapůjčili i některé naše exponáty. Měli bychom to řešit začátkem příštího roku, aby se do projektu zapojila i další muzea. Vzniká větší síť muzeí, se kterými bychom v Dolním Rakousku spolupracovali,“ vysvětlila Pavlíčková. My jsme srdcaři „U nás v Česku chtějí muzejníci ochránit exponát. Nesahat, nemakat, jenom se podívejte a rychle běžte pryč. My ale nejsme muzejníci oborem, my jsme srdcaři, což je možná dobře, proto se nám líbí víc model rakouský se snahou ukázat exponáty lidem. Mně se prostě výstavnictví v České republice nelíbí,“ přiznal Pavlíček. V muzeu v Neupölle mají i expozici a zaznamenané osudy Němců, odsunutých ze Sudet, kteří se po válce ocitli v Rakousku. „Oni chtějí také lépe zmapovat osudy některých lidí z Dolního Rakouska, kteří přišli od nás, takže jim snad budeme moci pomoci i v hledání a bádání v českých archivech. Chceme zkrátka zmapovat osudy malých řezníků od dob Rakouska-Uherska, jak se to řemeslo vyvíjelo v Dolním Rakousku, na Vysočině a na jižní Moravě,“ shrnul své záměry Pavlíček. Běh na dlouhou trať Spolupráce na dokumentování historie řeznického cechu v obou zemích by měla být dlouhodobá. „Chtěli bychom do budoucna vyhlásit výzvu pamětníkům, kdo si pamatuje osudy starých řezníků a chtěl by se o ně podělit a zapsat je. To bychom byli samozřejmě rádi. V Rakousku přetržení tradice, jako u nás po roce 1948, nebylo a bylo by jistě zajímavé porovnání osudů malých řezníků tam a u nás,“ řekla Pavlíčková. „Zatím nevíme o nikom, kdo by se zabýval osudem malých řezníků v Čechách a na Moravě,“ doplnil svoji sestru bratr Jan. Nejen košer řeznictví Už dnes mohou díky sourozencům Pavlíčkovým zájemci v Třebíči vidět v expozici v bývalé židovské čtvrti rozdíly mezi židovským a křesťanským řeznictvím. Pavlíčkovi hodlají navázat také spolupráci s Muzeem romské kultury v Brně. „Chceme ukázat i rozdíly v romském řeznictví, jak oni zpracovávají maso, jaké jsou jejich tradiční masné pokrmy, protože u nás osady Romů také bývaly, třeba nedaleko v Ivančicích. Židé a Romové jsou menšiny, které u nás žily a chceme jejich život ukázat v širších souvislostech. Důležité je zkrátka mapovat nejen osudy věcí, ale i lidí, kteří k nim měli vztah a třeba s nimi pracovali,“ dodala Jaroslava Pavlíčková. Foto popis| Na snímku zleva Jan Pavlíček, Jaroslava Pavlíčková a ředitel Muzea všedního dne v Neupölle Dr. Friedrich Polleroß, za ním stojí kurátor muzea Wolfgang Umgeher. Foto popis| Jihovýchodní pohled na budoucí muzeum řeznictví. O autorovi| Arnošt Pacola, mailto:[email protected]

Impuls Rozhovor s ministrem zemědělství Marianem Jurečkou 11.11.2015

Impuls str. 1 18:01 Kauza dne

Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět

Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Napřed sucho, teď s trochou nadsázky tropický listopad. Jak se to podepíše na zemědělské sezóně? A kdo je s kým nebo není kamarád ve vládní koalici? Zeptám se, hostem Impulsu je ministr zemědělství a místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Začíná Kauza dne, hezký den. Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Dobrý podvečer. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Pane ministře, já, když jsem dnes ráno odcházela tak v 6:40, v Praze bylo 13 stupňů 11. listopadu, co na to říkají zemědělci? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------No, tak zemědělci na to mají dva pohledy. Jeden pohled je ten, že ještě třeba dobíhá sklizeň některých komodit, například cukrové řepy. Takže tady jsou zemědělci rádi, že jim neprší a že nejezdí po rozbahněných pozemcích. A na druhou stranu to ilustruje celý letošní rok, který byl velice teplý, ale také velice suchý. A z toho samozřejmě už radost nemáme. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Může to teplé počasí teď na podzim, v listopadu způsobit ještě nějaké další problémy na sklizních nejen u ovocnářů a dalších? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Tak, v tento okamžik to počasí teplé nebo to relativní sucho, které je teď v listopadu, tak už se dramaticky neprojeví, neovlivní výnosy, neovlivní, nebo ještě ovlivňuje teda pozitivně cukernatost musím říct, jo, ale myslím si, že dneska už nám to nedělá vrásky na čele z toho důvodu, že se díváme, svatý Martin nepřijel na bílém koni, a lidé, vodohospodáři, kteří se zabývají problematikou vody a zásob vody v České republice, říkají, jestli nebude tato zima dostatečně, nebudeme mít dostatečnou sněhovou pokrývku, nevytvoříme zásoby vody v průběhu zimy, nedoplníme například přehrady. Vidíme Vltavskou kaskádu Lipno, kde máme minus 10 metrů za poslední dva měsíce, co jsme doplnili 15 centimetrů, tak v okamžiku, kdyby toto nenastalo, ta zima nebyla dobrá, pokud jde o tyto parametry, tak v příštím roce, pokud by se to, to počasí bylo stejné jako letos, tak budeme my mít velké problémy, pokud jde o sucho. To by v tom případě letošní rok byl ještě procházka růžovou zahradou. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Dokážeme s tím něco udělat nebo jsme skutečně odkázáni na zimu, na sníh, na mrazy? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------No, tak teď z roku na rok opravdu nám prakticky žádné možnosti nemáme. My musíme opravdu doufat, že se podaří ty vodní zdroje doplnit, abychom v příštím roce případně mohli zase nadlepšovat průtoky na řekách. Ale spíš je to taky otázka dlouhodobého nastavení způsobu hospodaření v krajině, u zemědělců, u lesníků, a to jsou samozřejmě věci, které nás čekají v příštích letech. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Jiné stromy, více polderů, dá se to tak shrnout? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Já bych neříkal přímo jiné stromy, ale řekněme určitě dochází i ke změně druhové skladby v lesních

porostech, ale samozřejmě i u zemědělců musíme více tlačit na to, aby zemědělci lépe hospodařili s půdou, aby půda měla absorpční kapacitu, protože tam je to množství, kde můžeme zadržet nejvíc půdy, kterou potřebujeme. Ale samozřejmě potom i budování drobných rybníků, drobných polderů, nejenom suchých polderů, a polderů, které mají i třeba nějaké vodní nadržení. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Už se k vám sešly veškeré žádosti o kompenzace vzhledem k tomu suchu? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Už se sešly, my jsme jednali se všemi nevládními organizacemi, ať už jsou to pěstitelé brambor, chmele, ovoce a zeleniny. V tento okamžik máme zatím, řekněme souhrnnou poptávku po tom, že by byla asi poptávka kompenzovat škody a újmy, které zemědělci utrpěli suchem, zhruba někde do 600 milionů korun. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Takže 600 milionů korun je ten balík, který jste ochotni v tuto chvíli za letošek zaplatit zemědělcům? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------No, tak toto nelze říct, to je to, co vyčíslili ti zemědělci, kteří by asi s vysokou pravděpodobností měli nárok na základě těch parametrů, které my máme nastaveny a co můžeme vlastně kompenzovat. My nemůžeme kompenzovat úplně jakoukoli škodu. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------U bramborářů, tam je to pokles o 30 % o proti loňsku, co se týká výnosů. Tak, kolik máte tu částku, kterou máte v rozpočtu ministerstva na kompenzaci? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------My v tento okamžik budeme samozřejmě ještě rozhodovat, protože my musíme jít ke každému tomu zemědělci a my můžeme kompenzovat v okamžiku, kdy on prokáže, že ta jeho újma u té plodiny byla minus 30 %, ne výnosově, ale ekonomicky. Takže tady nelze jednoznačně říct, protože tady taky se promítá to, že jak nám klesají výnosy některých komodit, tak stoupá jejich cena. Takže proto my, ani já dneska nejsem schopen říct, jestli budeme kompenzovat 150 nebo 250 nebo 300 milionů korun. To zjistíme, až půjdeme k těm zemědělcům na místo, až to prošetříme na místě, což bude někdy v průběhu příštích měsíců, počítáme první čtvrtletí příštího roku, protože to bude opravdu na návštěvu stovek zemědělců, a potom můžeme říct, kolik přesně budeme zemědělcům vyplácet. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Hostem Impulsu je dnes ministr zemědělství Marian Jurečka. Pane ministře, vy hodně dbáte o podporování českých potravin. Nedávno jste představil to nové logo "České potraviny", českou vlajku. Plánujete něco konkrétního, něco, co by teď mělo dostat zelenou, více podpory? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------No, tak my samozřejmě tu podporu realizujeme, tu děláme, podporujeme regionální potraviny, podporujeme zemědělce, kteří vyrábějí potraviny, děláme farmářské slavnosti po celé republice, ale to hlavní, ta hlavní změna přijde v příštím roce s novelou zákona o potravinách, kdy právě tím, že budeme definovat to logo, ten pojem "Česká potravina". My říkáme, "Českou potravinou" budeme moci být označen výrobek, který je buďto, když je jednodruhovým, třeba mléko, stoprocentně vyrobeno na území České republiky. Když bude vícedruhový, třeba řekněme salám, tak, aby 75 % té suroviny na počátku toho výrobního procesu bylo původem z České republiky. Ale co je klíčové? Zároveň ten zákon bude říkat, kdokoli bude odkazovat na nějaký českost, na lvíčka, na státní vlajku, bude používat jakýkoliv tyto symboly, tak bude muset ty parametry splňovat, což dneska je ten

problém, že spoustu marketingových kampaní navozuje u spotřebitelů dojem, že to je český produkt, ale mnohdy to tak není a hlavně, my to ani nemůžeme dneska kontrolovat, a to bude ta výrazná změna v příštím roce. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Pane ministře, promiňte, a pomáhá to logo prodeji českých potravin, projevuje se to nějak, máte to vyčíslené? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Tak, my to logo dneska oficiálně nemáme definováno, dneska ... Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Dobře, tak umíme říct, že ta potravina, která je označena nějakým způsobem česky, tak má větší prodej? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------My máme jednu statistiku v případě "Regionální potraviny", toho označení, které výrobce použije na svůj produkt, kde je logo Regionální potravina, tak tady máme zkušenosti od výrobců, že jim prokazatelně stoupne prodej tady těchto výrobků mezi 5 až 25 %, že opravdu zákazníci si toho všímají a tyto produkty vyhledávají. Nejsme schopni dneska předem říct, jakým způsobem to ovlivní ta česká vlaječka, ale předpokládáme, že zase pomůže to k lepší orientaci spotřebitele a věříme, že to pomůže i domácím producentům a výrobcům. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------V minulosti se objevila řada kampaní ministerstva zemědělství, které podporovaly konkrétní produkty, konkrétní potraviny, něco takového chystá se do následujících týdnů, měsíců? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------My nemůžeme s ohledem na to, že jsme na volném trhu Evropské unie, dělat konkrétní podporu nějaké, nějakému konkrétnímu nějaké konkrétní firmy, my podporujeme řekněme obecně nebo děláme obecně osvětu v případě "Regionální potraviny" a podobně. Ale co můžeme, tak je řekněme určitě propagace ve vztahu třeba například k takovému produktu jako je med, kdy to není kampaň na konkrétní výrobek, ale je to kampaň na med jako potravinu, která má pozitivní vliv na zdraví. A chceme tady v rámi našeho projektu "Medových snídaní" především ve školách přispět k tomu, aby nejmladší generace se znovu vrátila k tomu, že med je opravdu zdravý a že je opravdu nejen ta konzumace toho medu, ale my v rámci těchto snídaní chceme také, aby tam přišel včelař a i pohovořil o tom jak probíhá výroba medu, co to je včelařství a tak dále. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Takže je to i podpora českým včelařům, rozumím tomu správně? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Je to i podpora celému tomu, ano, českým včelařům, protože vlastně to je, dneska je to desetitisíce lidí, kteří se tady tomuto sektoru věnují. A s čím máme problémy, že potřebujeme mladou generaci, potřebujeme mladou generaci včelařů. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Kolik doma medu spotřebují u Jurečků se čtyřmi dětmi? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/

-------------------No, já musím říct, že hodně. Já vám neřeknu množství na kila, ale protože máme doma dědečka tchána, který má osmnáctery včely, takže u nás toho spotřebujeme opravdu hodně. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Hostem Kauzy dne je dnes ministr zemědělství Marian Jurečka. Impuls se dnes věnuje rozporu mezi ministrem vnitra a ministrem spravedlnosti, kdy se nám podařilo zjistit, že Milan Chovanec nechtěl vzít na společné jednání armádním speciálem Roberta Pelikána. A v těch e-mailech, které máme k dispozici, tak to zdůvodňuje tím, že zájem má velká skupina novinářů. Rozumíte tomu? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------No, já se přiznám, že mě to trošku překvapilo i zaskočilo, protože já mám třeba zkušenost, že když jsem jednou byl například v Lucemburku a zjistil jsem, že tam je i kolega ministr vnitra právě Milan Chovanec, a zpátky, protože já standardně létám letadlem běžnou linkou ekonomickou třídou i se svými kolegy, ... Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------To jste deklarovali všichni, když jste nastupovali do funkcí. Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Ale já tak lítám opravdu, já i třeba, když letím třeba do Afriky, tak letím v ekonomii, byť jsem třeba 10 hodin v letadle. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Zpět k Milanu Chovancovi. Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Ale k Milanu Chovancovi, ano. Tak tehdy on mi vyšel vstříc a bez problémů mne i mé kolegy do letadla vzal. Tady v rámci této, řekněme kauzy, kterou jsem mohl zaznamenat, mě to překvapilo, protože si myslím, že dát přednost před jedním nebo dvěma novináři ve prospěch člena vlády, svého kolegy, ministra je něco, co mně přijde vcelku logické. Takže já nejsem schopen posoudit jak velké letadlo to bylo. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Byl to Jak-40, to znamená kapacita zhruba 20 lidí. Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Tam už těch novinářů, pravda, moc se nevejde, ale přijde mi to zvláštní. Myslím, že tu prioritu v případě toho, že tyto cesty zajišťuje Armáda České republiky z našeho rozpočtu, tak by asi bylo prioritnější vzít člena vlády. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Máte signály o tom, když sedíte na vládě, že se někteří s některými prostě nebaví? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Tak takhle to nefunguje. To nejde se nebavit. Ano, člověk cítí, že s někým má řekněme více přátelský vztah, s některými, nebo někteří členové vlády si vzájemně tykáme, ale nelze se nebavit s nějakým členem vlády, to prostě není možné.

Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Tak, ještě jednou ke vztahům, tentokrát těm prezidentským. Prezidentův kancléř Vratislav Mynář v DVTV řekl, že vítá podporu Martina Konvičky z Bloku pro islámu, který se chce setkat s prezidentem republiky 17. listopadu na Albertově. To vy také vítáte? Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Já si myslím, že to je hodně nešťastný, i celá ta souhra toho, že se tam prostě potká pan prezident a víceméně už to tak dneska i je mediálně prezentováno, že podpoří vlastně protiislámský protest, protože já si myslím, že tady je potřeba striktně oddělovat, co je extrémní projev náboženství, jakýkoliv náboženský extrémismus je nebezpečný, a od toho, co je řekněme standardní běžný náboženství, protože já znám spoustu muslimů, kteří žijí v mnoha zemích světa a chovají se naprosto normálně, jsou to otevření lidé, kteří by neměli, nemají ambici někomu ubližovat. Teď jsem se vrátil z Kazachstánu, kde je 60 % muslimů, slaví tam naše Vánoce, slaví pravoslavné Vánoce, ta společnost se chová naprosto standardně jako naše. A v tento okamžik vlastně pan prezident a pan kancléř tady těmito projevy vlastně dávají najevo, že vlastně paušalizují a říkají celá tato skupina lidí, kteří vyznávají islám, jsou prostě nějakým způsobem potenciálně nebezpeční, a to si myslím, že je velice špatné. Paušalizaci jsme si vyzkoušeli před druhou světovou válkou a víme, k čemu to vedlo. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Říká ministr zemědělství a místopředseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Děkuji za rozhovor. Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/, 1. místopředseda strany /KDU-ČSL/ -------------------Také děkuji za pozvání. Zuzana ČERNÁ, moderátorka -------------------Tolik dnešní Kauza dne. Najdete ji včetně videa na našem webu http://www.impuls.cz. Zítřejším hostem bude politolog Petr Robejšek. Hezký večer s Impulsem přeje Zuzana Černá.

Mladá fronta DNES Polští potravináři: Nabízíme vám příměří a banány 14.11.2015

Mladá fronta DNES str. 10 Ekonomika Jan Brož Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Po letech vzájemného osočování volá šéf polských potravinářů po zklidnění napětí mezi Polskem a Českem. Přestože údajné šikanózní kontroly dovozů stále trvají. PRAHA Jméno Andrzeje Gantnera vyvolávalo mezi českou potravinářskou veřejností představu tvrdého a nekompromisního bojovníka. Generální ředitel Polské federace výrobců potravin napadal v minulých letech ostře Českou republiku kvůli údajně nespravedlivé šikaně polských potravinářů ze strany úřadů i ministra financí Andreje Babiše. Tento týden však do pražského hotelu Jalta na konferenci Varied Food dorazil úplně jiný muž. Místo ostrých slov mluvil o potřebě ukončení několik let trvající potravinářské války, která nepříjemně zatěžuje vzájemný vztah obou zemí a několikrát se již musela řešit na nejvyšší politické úrovni. „Válka pomůže jenom výrobcům ze zemí mimo Evropskou unii,“ prohlásil Gantner v rozhovoru pro MF DNES s tím, že je potřeba začít pracovat na odstranění exportních bariér na evropském trhu a soustředit se především na konkurenci z třetích zemí. Vztahy uklidňuje i přesto, že podle studie poradenské společnosti PwC trápí čtvrtinu polských vývozců jídla na evropské trhy zvýšená četnost sanitárních kontrol. To je výrazně více než u

exportérů v jiných zemích, a právě z české strany pociťují největší tlak. Jde především o povinnost hlásit 48 hodin předem množství a cenu dovážených potravin. Tu vláda zavedla v reakci na ruské embargo evropských potravin v obavě, aby přebytkové zboží nezaplavilo za dumpingové ceny český trh. Lhůta se od srpna zkrátila na pouhý den, podle kritiků jde však u rychle kazících se potravin stále o příliš dlouhou dobu a nepřiměřené komplikace. Ještě letos v červnu si proto Gantner stěžoval na údajnou šikanu v Bruselu. Dnes však už podle něj nemá smysl s opatřeními bojovat. Prokázat, že úřední kontroly na hranicích nemají za cíl ochránit spotřebitele před nekvalitními a nebezpečnými potravinami, ale že jde o nedovolenou ochranu domácích producentů, je téměř nemožné. Gantner odpustil už i Babišovi, majiteli potravinářsko-chemického koncernu Agrofert, který podle něj v minulosti vedl „nekompromisní válku s polskými potravináři“. Pro firmy Agrofertu jsou polští výrobci nepříjemnou konkurencí a Babiš jídlo pocházející od severních sousedů několikrát kritizoval. „Pan Babiš byl schopen říct o Polácích opravdu všechno. Ta situace se však změnila, rétorika, kterou dnes zaznamenáváme, je jiná. Poučili jsme se z této zbytečné války a jsme rádi, že dnes vedeme diskusi, která je věcná, a můžeme spolupracovat,“ říká o vztazích s Babišem Gantner. Babiš se v posledních měsících totiž stal sám částečně polským výrobcem potravin. Prostřednictvím svého fondu Hartenberg získal letos v květnu výrobce zdravých potravin Good Food se dvěma výrobními závody poblíž Poznaně. A v Polsku hodlá investovat další stovky milionů korun, jak napsaly Hospodářské noviny. Důvodem Gantnerových snah o snížení napětí mezi oběma zeměmi může být i to, že špatná pověst polských potravin sice způsobuje tamním producentům nepříjemnosti, celkově však poptávku neovlivnila, takže vyhrocování vztahů je zbytečné. Dovoz z Polska loni dosáhl podle dat Českého statistického úřadu rekordních 26,5 miliardy korun, do konce letošního září to bylo 22,4 miliardy, takže šance na další překonání rekordu je vysoká. Důvodem, proč se Polákům na tuzemském trhu navzdory negativní reputaci daří, je především příznivá cena. Té však podle Gantnera tamní výrobci nedosahují snižováním kvality, ale pramení z výhody velikosti trhu, který je oproti tomu českému čtyřnásobný. „Důvodem jsou úspory z rozsahu, nikoliv úspory na kvalitě. Potravinářský průmysl se odvíjí od obratu: čím je vyšší obrat, tím může být nižší cena. V minulosti jsme vybudovali obrovské sklady, obrovské závody, díky tomu můžeme hodně ušetřit a pracovat s menší marží,“ říká a dává za příklad jeden zajímavý důsledek tohoto vývoje. „Víte, že Polsko je jedním z největších exportérů banánů? Nakupujeme takové množství banánů, že si dokážeme vyjednat výhodnou cenu,“ vysvětluje. Na rozdíl od kávy, sýrů či masa Poláci zatím na tuzemském trhu neprorazili s tropickým ovocem. I to se však rychle mění. Rafaĺ Zarzecki - viceprezident společnosti Citronex, lídra polského trhu s tropickým ovocem - pro portál Portalspozywczy. pl uvedl, že jeho společnost se chce na Česko letos zaměřit. Od začátku roku do září narostla hodnota dovážených banánů z Polska prakticky z nuly na 13 milionů korun. To je více než za čtyři předchozí roky dohromady. *** Ještě letos v červnu si Gantner stěžoval na údajnou šikanu. Dnes však už prý nemá smysl s opatřeními bojovat. Fakta Historie česko-polské potravinové války jaro 2012 Vyšlo najevo, že některé polské firmy využívaly místo potravinářské soli sůl technickou. Poláci odmítli zveřejnit, o které firmy jde, a vyvstalo tak podezření, že se jídlo dostalo i na český trh. Následovala zjištění o nedovolených antibiotikách, koňském mase v hamburgerech a řada dalších. jaro 2013 Vývoz polských potravin do Česka začal následkem afér krátkodobě klesat. srpen 2013 Polsko zahájilo rozsáhlou kampaň na zlepšení reputace svých potravin. Zároveň reformovalo kontrolní orgány. leden 2014 Ministrem financí se stal Andrej Babiš. V Polsku vyvstala obava, že bude polské potravináře ze své pozice omezovat. podzim 2014 Vláda v reakci na ruské embargo zavedla povinnost hlásit dovozy potravin 48 hodin předem. Unikl interní dokument Státní zemědělské a potravinářské inspekce, podle něhož se měli kontroloři

zaměřit na polské dovozce. Ti považovali obojí za šikanu. Foto popis| Umíme vyjednat cenu „Polsko je jedním z největších exportérů banánů. Nakupujeme jich totiž takové množství, že si dokážeme vyjednat výhodnou cenu,“ říká Andrzej Gantner. Foto autor| Foto: František Vlček, MAFRA O autorovi| Jan Brož, redaktor MF DNES

my89.cz Do potravinové sbírky se letos zapojí i děti, budou vyrábět zdravé svačinky 13.11.2015 my89.cz str. 0 Marie Stypková Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět Už jen osm dní zbývá a v tuzemských obchodech napříč republikou se začnou vybírat potraviny ve prospěch lidí zasažených chudobou. Do Národní potravinové sbírky se poprvé zapojí i Mateřská škola Uranie v Praze 7. Děti budou vyrábět zdravé svačiny, které nabídnou firmám v okolí výměnou za trvanlivé potraviny do sbírky. Poprvé se do Národní potravinové sbírky, která se koná 21. listopadu po celé republice, zapojí také školy a školky. Například Mateřská škola Uranie z Prahy 7 oslovuje firmy v okolí, aby se i ony do potravinové sbírky zapojily. „Tesco nám dodá potraviny na výrobu zdravých svačinek. Děti je budou připravovat s učitelkami a kuchařkami. Ty pak nabídneme firmám v okolí výměnou za trvanlivé potraviny do sbírky. Budete to taková symbolická výměna, která bude mít i vzdělávací přesah,“ vysvětluje princip spolupráce ředitelka školky Michaela Kuběnová. ČTĚTE: OBRAZEM: JAK SI TESCO A POTRAVINOVÁ BANKA PŘEDÁVAJÍ NEPRODANÉ OVOCE A ZELENINU V den sbírky uspořádá školka zároveň „pracovní sobotu“, kdy budou rodiče dětí rekultivovat školní zahradu a zapojí se i do dalších úklidových akcí. „Je to taková neformální akce. Máme tady sto šedesát dětí, naposledy se do ní zapojilo kolem osmdesáti rodičů, podobnou účast očekáváme i tentokrát. Věříme, že i rodiče nějaké potraviny přinesou,“ řekla ředitelka . Zájem tohoto předškolního zařízení o komunitní spolupráci je nadstandardní, školka jí doslova žije. „Pokud jde o potravinovou sbírku, zatím jsme ve fázi příprav. Dětem vysvětlujeme, že na světě nejsou jen lidé, kteří se mají dobře. Snažíme se jim vštípit, že potravinami se neplýtvá,“ pokračuje Kuběnová. Mateřská škola Uranie v Praze 7 se letos poprvé zapojí také do Národní potravinové sbírky. Děti budou vyměňovat zdravé svačiny za trvanlivé potraviny pro potřebné. Foto: archiv školky Do sbírky se v Praze 7 zapojí poprvé také Základní škola Korunovační. „Potraviny poputují občanům, které doporučil sociální odbor naší radnice. Lidé, kteří se zapojí, pomohou matkám a dětem v azylových domech, seniorům a lidem bez domova,“ sdělila radní Prahy 7 Silvie Kratochvílová. Organizátoři budou rádi zejména za trvanlivé mléko, rýži, těstoviny, kečup, sladkosti pro děti, kojeneckou výživu nebo přesnídávky. „Všechny by měly mít dostatečnou dobu data spotřeby,“ upozornila Kratochvílová. Zapojit se můžete i vy Pomoci v Národní potravinové sbírce můžete i vy – jako dobrovolníci. Je to velmi snadné. Stačí vyplnit on-line přihlášku a dostanete přesné instrukce, jak se zapojit. REGISTRAČNÍ FORMULÁŘ naleznete ZDE

ČTĚTE: ŘETĚZEC MORRISONS DARUJE CHARITĚ POTRAVINY, KTERÉ UŽ NEMŮŽE PRODÁVAT. PODOBNÉ ÚMYSLY MÁ V CELÉ EVROPĚ I TESCO Z nabídky řetězců, které se k Národní potravinové sbírce přidaly, si vyberete ten nejblíž svému bydlišti, a právě tam budete od zákazníků ochotných pomoci lidem v nouzi radit, jaký sortiment nakoupit. A pak od nich suroviny převezmete. Dostanete typickou světle modrou zástěru s logem košíku – a dál už stačí vlastně jen dobrá vůle a úsměv na tváři. Pokud si na dobrovolničení netroufáte, ale chcete přispět - nakoupit a darovat, pak si můžete vybrat nejbližší obchod, který se ke sbírce připojil na přehledné mapě. MAPU najdete ZDE. Národní potravinová sbírka se v ČR poprvé uskutečnila v roce 2013. Platforma Byznys pro společnost, Armáda spásy a Česká federace potravinových bank se akcí snaží upozornit na problém plýtvání potravinami na straně jedné a nedostatku jídla pro lidi bez prostředků na straně druhé. Podle statistik žije až patnáct procent obyvatel Česka na hranici chudoby a nemohou si dovolit pravidelné jídlo. Na druhé straně se v Česku každoročně vyplýtvá 80 kilogramů potravin na hlavu, pokud počítáme celou populaci včetně narozených dětí. Nejvíce se přitom vyplýtvá v domácnostech. Národní potravinová sbírka si klade za cíl apelovat na veřejnost, firmy i instituce a pomoci tak tyto trendy dlouhodobě měnit. ČTĚTE: DO AZYLOVÝCH DOMŮ PUTUJÍ Z KAUFLANDU POTRAVINY I DĚTSKÉ PLENY. VEŠKERÉ ZBOŽÍ S POŠKOZENÝM OBALEM „Velmi důležitá je pro nás komunikace přes sociální sítě. Oslovíme tak mladší generaci, která se dozví, proč je dobré přemýšlet nad spotřebou potravin, jak inteligentně nakupovat, a v neposlední řadě, že je v Česku patnáct procent obyvatel, kteří trpí chudobou, sociálním vyloučením a nedostatkem jídla,“ uvádí Markéta Sodomková z platformy Byznys pro společnost. V prvním ročníku sbírky lidé a firmy darovali 66 tun potravin, v roce 2014 to bylo již 173 tun. A kolik to bude letos? URL| http://my89.cz/do-potravinove-sbirky-s...i-i-deti-budou-vyrabet-zdrave-svacinky/

nazory.aktualne.cz Podpora českých potravin: Konečně smysluplný projekt 15.11.2015

nazory.aktualne.cz str. 0 77 Petr Havel Český svaz zpracovatelů masa - TOP

zpět Po více než čtvrt století došli také v naší zemi výrobci potravin společně s některými obchodníky k logickému a ze zahraničních zkušeností ve vyspělých zemích známému závěru: Totiž, aby se mohlo nějaké společné dílo podařit, je nutná spolupráce obou stran. V tomto případě jde o snahu zvýšit odbyt kvalitních tuzemských potravinářských produktů. Stát se tak má prostřednictvím spolupráce Asociace českého tradičního obchodu (AČTO), Potravinářské komory ČR, Agrární komory ČR a Hospodářské komory ČR. Což je celkem přelomový akt, protože dosud si každý v zásadě hrál na svém písečku a druhá strana byla často vice nepřítelem než partnerem. Situaci samozřejmě nepomohly a nepomáhají nové a nové značky potravin, jejichž záměrem je deklarovat jejich národní původ, aniž by ale bylo zřejmé, v čem konkrétně onen původ spočívá a jak vlastně příslušné produkty mezi desítkami tisíců dalších položek poznat. Je přitom celkem logické, že identifikačním parametrem je nejen z hlediska původu, ale také z

pohledu kvality více než nějaká značka technologický postup výroby včetně definice použitých surovin. Právě to je cílem takzvaných cechovních norem, které v současnosti zpracovává Potravinářská komora ČR a které jsou v zásadě nástupci někdejších ČSN pro potraviny, po nichž značná část spotřebitelské veřejnosti nostalgicky touží. Inovovaná podoba ČSN tak reálně vychází vstříc požadavkům zákazníků, a zároveň nechává na úvaze výrobců, zda chtějí své produkty podle cechovních norem vyrábět. To by nebylo něco zas tak převratného, důležité jsou ale další kroky. AČTO totiž zároveň připravuje certifikaci prodejen, v nichž se budou potraviny vyrobené podle cechovních norem v určitém významném podílu (zatím se uvažuje o podílu mezi 60 až 70 procenty) prodávat. Spojením obou kroků by tak měl spotřebitel získat velmi jednoduchou metodou informaci, kde najde významnou nabídku tuzemských potravin, a to takových, které by měly mít obecně vyšší kvalitu, než zaručují stávající značky potravin, snad s výjimkou výrobků, které jsou nositeli některé ze tří evropských značek potravin. Ty lze za kvalitní a zároveň tuzemské již dnes považovat právě proto, že podmínkou udělení takové značky jsou právě zaručené technologické výrobní postupy a definované suroviny. Záležet bude pochopitelně na dvou krocích – jak přísné a ohledem na kvalitu připravované cechovní normy budou, a jaké budou podmínky certifikace prodejen. Prezident Potravinářské komory ČR Miroslav Toman ale slibuje, že cechovní normy budou přísnější, než například projekt Česká potravina ministerstva zemědělství, ba přísnější, než jsou parametry výroby a závazného obsahu masa v případě známé špekáčkové vyhlášky. Některé z připravovaných norem už komora zveřejnila na internetu, což je další dobrá zpráva pro spotřebitele – totiž že komora před ním nic netají. Každopádně, dodržení cechovních norem zúží okruh výrobků, které se dnes jako „české“ a „kvalitní“ spotřebiteli nabízejí. To zároveň znamená, že obchody s významným podílem potravin vyrobených podle cechovních norem musí jejich závazný podíl strategicky zvážit, a je tak otázkou, od jakého podílu může příslušný obchod připravovaný certifikát získat. Hned na počátku by měli navíc spotřebitelé vědět, že potraviny vyrobené podle cechovních norem budou ve většině případů dražší oproti potravinám, které podle cechovních norem vyráběny nebudou. Na rozdíl od různých marketingových projektů by ale v tomto případě měl spotřebitel vědět, z čeho příslušná vyšší cena vychází a stejně tak by si měl uvědomit, že částečně vyššími výdaji za takové potraviny mimo jiné v budoucnosti ušetří na výdajích týkající se péče o své zdraví. Kromě toho by se mohl začít tuzemský spotřebitel odpovědněji rozhodovat ohledně objemu nákupu potravin a tedy omezit plýtvání s nimi. Platí také, že nákupem tuzemských potravin podporují lidé národní nebo přímo regionální ekonomiku a zaměstnanost. To vše jsou jistě známé teze, které však měly dosud od teorie do praxe poměrně daleko. Možnou spoluprací výrobců a obchodníků sdružených v AČTO by se ale k praxi mohly skutečně přiblížit. I proto, že AČTO představuje zhruba 25 procent podílu na tuzemském trhu prodeje potravin a disponuje plošně po celém území země asi 7 000 prodejními místy.

URL| http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-havel.php?itemid=26290

Retail info Plus Domácnosti očekávají „pomoc“ od obchodníků i výrobců 12.11.2015

Retail info Plus str. 14 Téma Eva Klánová Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět

Třetina potravin na světě se vyhodí či znehodnotí V zemích Evropské unie se podle informací Evropské komise ročně „vyprodukuje“ téměř 100 mil. tun potravinového odpadu, což je v přepočtu kolem 180 kg na osobu. Tyto údaje přitom nezahrnují potravinový odpad vzniklý ve fázi výroby a nezbytný odpad ze zpracování potravin.

Celosvětově přijde nazmar téměř třetina všech potravin, část z nich je přitom vhodná pro lidskou spotřebu. Až 40 % potravinového odpadu ve světě pochází podle serveru EurActiv z domácností. Z globálního pohledu se v bohatých zemích vyhodí 222 mil. tun potravin, což je téměř stejné množství, jako se vyrobí v subsaharské Africe (230 mil. tun). Veškeré vyhozené potraviny by tak podle iniciativy „Save Food“ mohly nasytit miliardu lidí. Česká republika vyprodukuje ročně podle údajů OSN až 729 tis. tun potravinového odpadu. Jedna domácnost s dítětem tak podle organizace STOA v přepočtu tratí i 20 000 korun ročně! K plýtvání dochází na všech článcích potravinového řetězce, tedy u zemědělců, zpracovatelů, subdodavatelů, obchodníků a spotřebitelů. S vyhozeným jídlem se navíc plýtvá energie, půda, voda a lidská práce, která za produkcí potravin stojí. Většina vyhozeného jídla končí na skládkách, což vede k tvorbě metanu, skleníkového plynu, který přispívá ke klimatickým změnám. Pomoci by mohly různé velikosti obalů i více statistik Podle zářijového výzkumu společnosti Ipsos, který byl zpracován pro konferenci Food Waste 2015, 60 % Čechů tvrdí, že vyhazuje méně potravin než před dvěma roky, kdy se konal srovnatelný průzkum. Přesto 4 z 10 Čechů vyhazují potraviny alespoň několikrát měsíčně, 7 % dokonce několikrát týdně. „Mezi nejčastější důvody vyhazování potravin uváděli respondenti to, že jsou plesnivé či shnilé. Nejvíce se vyhazuje tradičně ovoce, zelenina či pečivo. Největší podíl těch, co naopak vyhazují více potravin než před dvěma roky, je u lidí mezi 18–24 lety, což je určitě důvod k zamyšlení“ komentuje výsledky Tomáš Macků, ředitel výzkumu a komunikace společnosti Ipsos. Podle názoru 82 % respondentů by měli problematiku plýtvání potravin řešit především sami lidé v domácnostech. Dále se to ve větší míře očekává od obchodních řetězců, potravinářských firem, hotelů a restaurací. Jaká opatření by mohla podle spotřebitelů omezit plýtvání potravinami? 71 % lidí uvádí, že k omezení plýtvání by mohla vést větší variabilita balení, 83 % by uvítalo více informací o tom, jak správně potraviny uchovávat. Nejčastěji by tímto zdrojem informací měli být přímo výrobci či dovozci potravin. Ještě více než plýtvání potravinami však lidé považují za problém jejich nedostatečnou kvalitu. Napomoci snížit plýtvání potravinami by podle řady dotázaných mohly také přístupné statistiky o množství vyhozených potravin na jednotlivých úrovních. Lidé totiž mají často pocit, že jdou svému okolí příkladem a neplýtvají potravinami, ale nemají potřebné srovnání. V rámci projektů či kampaní, které se věnují problematice potravinových ztrát a potravinového odpadu, lidé nejčastěji znají Národní potravinovou sbírku, 29 % populace. Většina lidí se snaží plýtvání jídlem snížit Mezigenerační srovnání podle průzkumu společnosti Tetra Pak, který realizovala agentura STEM/MARK, ukazuje, že třetina lidí starších 45 let nevyhazuje jídlo nikdy, stejný přístup má však jen 13 % respondentů do 29 let. Dobrou zprávou je, že se naprostá většina lidí snaží plýtvání jídlem snížit, např. kupují jen to, co skutečně potřebují nebo volí znovu uzavíratelné obaly, díky nimž potraviny zůstávají déle čerstvé. Velká část lidí při vaření špatně odhadne množství nebo jejich kuchařský výkon nedopadne dobře: takřka každý druhý se totiž přiznal k vyhazování uvařených jídel. Jen o něco lépe jsou na tom tekuté potraviny a mléčné výrobky. Podíl likvidátorů potravin je výrazně nižší ve věkové skupině 45–59 let. „Starší lidé jsou zvyklí nakupovat s větším rozmyslem, takže si z obchodu odnáší jen věci, které skutečně potřebují. Také už mají větší praxi a lepší odhad. Navíc umí ekonomičtěji zacházet se zbytky,“ konstatuje Lenka Hálková, marketingová manažerka společnosti Tetra Pak. „Češi prošlé potraviny nelikvidují bez rozmyslu, podle data spotřeby se řídí jen každý desátý. Daleko více dají na to, zda se jim jídlo zdá zkažené. Takové pravidlo vyznává 66 % lidí,“ vysvětluje Hálková. Velké množství jídla končí v kontejnerech jednoduše proto, že zbylo a lidé pro něj nenašli další využití. Tento problém odpadá v malých obcích do 5 000 obyvatel, kde se místní snaží zbytky použít buď na krmení zvířat, nebo na kompostování. Obchodníci spolupracují s charitami a zlepšují logistiku Jedním z partnerů konference Food Waste 2015 byla společnost Tesco, která zde představila svůj cíl napříč byznysem ve střední Evropě, že nebudou vyhozeny žádné potraviny, které mohou být zkonzumované. Veškeré potravinové přebytky budou darovány Potravinovým bankám a

charitativním organizacím, aby pomáhali lidem v nouzi. Tesco už v oblasti darování potravinových přebytků udělalo velký krok vpřed a prostřednictvím svých 197 obchodů napříč střední Evropou darovalo již více než 4,3 milionů porcí jídla lidem v nouzi. „Mnoho našich hypermarketů po celé střední Evropě již daruje potravinové přebytky, chceme ale co nejdříve zajistit, aby tohoto byly schopné všechny naše hypermarkety. Abychom mohli tohoto cíle dosáhnout, potřebujeme podporu všech klíčových partnerů, které tímto zveme ke spolupráci a sdílení zkušeností. Tím nám pomůžete darovat potravinové přebytky ze všech našich hypermarketů v co nejkratší době,“ říká Kevin Tindall, Provozní ředitel Tesco pro střední Evropu. Společnost Tesco od roku 2013 úzce spolupracuje s Českou federací potravinových bank. Z více než poloviny hypermarketů pravidelně daruje sedmi potravinovým bankám v sedmi regionech Česka potravinové přebytky. „Od září letošního roku se podařilo ve spolupráci s potravinovou bankou nastavit i procesy pro darování čerstvých potravin, tím se opět podařilo rozšířit sortiment a výrazně zvýšit jejich množství,“ doplňuje Martin Behaň, Country Lead Tesco pro Českou republiku. „Maximálně využíváme zkušeností z prodeje z předchozích období při objednávkách pro centrální sklady i pro prodejny. Do praxe jsme na všech našich prodejnách zavedli velmi úspěšný projekt systému objednávek založených na principu data trvanlivosti jednotlivých artiklů. Tím dokážeme v návaznosti na odprodeje přesně řídit optimální zásoby pro jednotlivé položky na prodejnách a zároveň vždy zákazníkovi nabídnout nejčerstvější zboží. Podobný princip využíváme také pro objednávky ovoce a zeleniny, pečiva i masa,“ vysvětluje metodiku řetězce Lidl Jitka Vrbová, mluvčí společnosti. Zboží z prodejen Lidl určené k likvidaci je vraceno na logistické sklady, kde se pečlivě třídí. Roztřízený odpad se dále nabízí zpracovatelům a využívá se např. v bioplynových stanicích. Třídí se také obalový materiál. Fólie, kov, papír i plasty postupujeme k dalšímu zpracování do specializovaných závodů. „Společnost Lidl se v každé fázi své činností chová odpovědně a takto se snažíme nakládat také s veškerým zbožím,“ dodává. Postupy, kterými se v zamezení plýtvání potravinami řídí řetězec Kaufl and, vysvětluje Michael Šperl, Vedoucí oblasti Mediální marketing/Distribuce a tiskový mluvčí firmy. „V první řadě kontrolujeme každý den a v pravidelných odstupech datum minimální trvanlivosti. Zboží, které toto datum má nejkratší, se dostává do popředí, aby bylo odprodáno jako první. Tímto systematickým postupem se již ve velké míře zabrání tomu, aby zboží zůstalo na prodejně déle, než je třeba a zbytečně se krátila doba spotřeby, a tím se snižovala šance odprodeje. V případech, kde doba spotřeby je již minimální, snížíme cenu. Toto se ovšem děje pouze v krajních případech, nicméně pomůže zboží odprodat a nelikvidovat. Všeobecně musíme konstatovat, že děláme vše proto, abychom u potravin měli co nejnižší podíl likvidace.“ „Debatu nad plýtváním jídla bedlivě sledujeme a neustále se snažíme množství tohoto odpadu eliminovat díky propracovanějšímu systému zásobování prodejen. Zároveň se účastníme jednání Ministerstva zemědělství ČR, které v tomto směru připravuje zákonnou normu, říká k tématu Lucie Borovičková, mluvčí řetězce Billa. Online jako cesta k racionálnímu nakupování? „Nárůst plýtvání potravinami přichází většinou s boomem supermarketů a dobrou dostupností potravin. V takovou chvíli se racionální nákupní chování mění na konzumní,“ uvádí Petr Vyhnálek, šéf Kolonial.cz. „Průvodním jevem konzumního chování pak bývá celá řada zlozvyků – především neadekvátní frekvence nákupů, nedostatečné plánování v kuchyni a špatné skladování potravin.“ Tyto jevy stojí za zhruba třemi čtvrtinami všech znehodnocených potravin, zbylou čtvrtinu tvoří snížení trvanlivosti potravin způsobené přímo prodejcem. Nyní by však podle jeho názoru mohla přijít změna, a to především díky nastupujícímu trendu nakupování potravin online. „Nákup potravin online přináší několik pozitivních obratů. Omezuje například impulsivní nákup zbytných položek, zároveň podporuje plánování nákupů a s ním spojené plánování provozu domácnosti,“ říká Vyhnálek. Velkou roli ve vzrůstající popularitě online nakupování potravin hrají také úspory za pohonné hmoty a čas, který by musel člověk strávit přímo na nákupu. „Online nakupování má spolu s návratem k domácímu hospodaření potenciál plýtvání potravin významně omezit,“ věří Vyhnálek. Sodexo vsadilo na Program Waste Watch Společnost Sodexo v Česku a na Slovensku zavádí sledování plýtvání potravinami v restauracích, které firma provozuje. Program Waste Watch by měl už v příštím roce pomoci k tomu, aby potravinového odpadu bylo minimálně o deset tun méně.

„Nejvíce jídla se vyhodí už při podpisu smlouvy s klientem,“ soudí Daniel Čapek, prezident společnosti Sodexo pro Česko a Slovensko a obchodní ředitel pro region střední a východní Evropy. Do roku 2025 chce firma snížit plýtvání o 30 %, v Česku by už v roce 2016 měly její restaurace vyplýtvat o deset tun potravin méně. V roce 2014 přišlo nazmar v provozovnách Sodexo přes 332 tun potravin, a ačkoliv je to téměř polovina množství z roku 2010, Čapek je přesvědčen, že je možné snížit plýtvání ještě mnohem více. „Uvaříme čtyřicet tisíc jídel denně. Pět až sedm procent je nutné denně vyhodit, a to je téměř půl milionu jídel ročně,“ popisuje současnou praxi. Osvětová akce nesměřuje jen na zaměstnance restaurací a strávníky, ale také na samotné klienty. „Pokud klient chce, aby měli denně jeho zaměstnanci na výběr třeba deset jídel a všechna byla k dispozici až do zavírací hodiny, pak je samozřejmě odpadu více,“ vysvětluje. Hygienické předpisy navíc příliš neumožňují, aby zbylé jídlo Sodexo věnovalo charitativním organizacím. Program Waste Watch už funguje v mnoha zemích, letos jej začalo Sodexo zavádět také do českých a slovenských restaurací. „Měříme, kolik zbylo ten den jídla. Už samotný fakt znamená, že se v kuchyních začnou chovat jinak – od začátku měření je zbytků jídel až o padesát procent méně,“ tvrdí Čapek. Ve Velké Británii zavedli program v květnu. Od ledna do dubna vyhazovali v jedné restauraci denně téměř osm kilogramů zbytků. Když začal fungovat Waste Watch, bylo zbytků mnohem méně. Všechny restaurace, které program měření využívají, se učí nejen méně plýtvat, ale také lépe objednávat a komunikovat s dodavateli i se strávníky. Velmi podobně funguje také projekt zaměřený na samotné strávníky. Názorně lidem předvádí, kolik chleba se každý den musí vyhodit. Od roku 2013 pořádá Sodexo v říjnu ve všech svých restauracích na světě firma tzv. WasteLess Week neboli týden s méně zbytky. Lidé, kteří se do firemních restaurací chodí najíst, obsluha požádá, aby veškeré pečivo, které si k jídlu dali a nesnědli, odložili do připravených nádob. „Lidé se většinou nestačí divit, kolik chleba by se za jeden jediný den muselo vyhodit,“ říká Čapek. V dalších týdnech je zbytků pečiva vždy výrazně méně. Například ve Velké Británii zredukovali potravinový odpad touto akcí o více než tunu, ve Francii se vyhodí o 43 % méně chleba. *** NEJČASTĚJI VYHAZOVANÉ POTRAVINY U všech otázek odpovídali pouze respondenti, kteří alespoň někdy vyhazují potraviny, (v %) Ovoce a zelenina 57 Pečivo 50 Mléko a mléčné výrobky 32 Hotová, tj. uvařená nebo jinak připravená jídla 17 Obiloviny, těstoviny, luštěniny 3 MÍSTO VYHAZOVÁNÍ POTRAVIN U všech otázek odpovídali pouze respondenti, kteří alespoň někdy vyhazují potraviny, (v %) Do směsného odpadu 60 Dám je zvířatům 39 Do záchodu 23 Do kompostu 22 Do kontejneru na bio odpad 15 Pramen: Ipsos, Food Waste 2015 7 hlavních příčin plýtvání potravinami 1. Nedostatečné plánování nákupu a přípravy jídel. 2. Zaměňování označení „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“ – spotřebitelé často vyhazují jídlo, které je ještě konzumovatelné. 3. Plánování porcí a přebytky v restauracích a kantýnách. 4.

Nevhodné skladování. 5. Nadprodukce nebo nedostatečná poptávka po některých produktech v určitou část roku. 6. Poškození výrobku či obalu ve fázi výroby nebo u prodejců. 7. Špatné označení výrobku, což zpravidla vede k jeho vyhození. Pramen: Evropská komise V letošním roce proběhne 21. listopadu již 3. ročník Národní potravinové sbírky. Veřejnost, potravinové řetězce a výrobci potravin budou moci darovat potraviny na pomoc potřebným. Potraviny, které lidé darují v obchodech, putují k lidem v nouzi přímo v místech, kde dárci žijí. Sbírka, kterou pořádá Byznys pro společnost spolu s Českou federací potravinových bank a Armádou spásy, se koná ve vybraných městech po celé České republice. Partnery akce jsou přední výrobci a prodejci potravin v čele s řetězci Tesco, Albert, Kaufland, Penny, Globus a dm drogerie. V roce 2014 se do akce zapojilo 380 prodejen a za jediný den bylo vybráno 173 tun potravin. V letošním roce se počet prodejen zapojených do akce zvýšil na 460. Foto popis| Celosvětově přijde nazmar téměř třetina všech potravin, část z nich je přitom vhodná pro lidskou spotřebu. Až 40 % potravinového odpadu ve světě pochází z domácností. Foto autor| Foto: Fotolia.com / shootingankauf

V Německu se jí hodně – a levně 12.11.2015

Retail info Plus str. 28 Obchod ič Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět

Potraviny u sousedů Německému hospodářství letos významně pomáhá domácí soukromá spotřeba, jejíž klíčovou složkou je maloobchodní prodej potravin. Ten během ledna až září ve srovnání se stejným obdobím loňského roku nominálně stoupl asi o 2 % na 162 mld. eur, odhaduje Spolkový svaz německého potravinářského obchodu (BVLH). Nadprůměrně stoupl prodej ovoce, zeleniny a také cukrářských výrobků, naopak klesl prodej mléka, mléčných výrobků a masa. Maloobchod, klíčový partner Potravinářské řetězce ve Spolkové republice loni vykázaly souhrnný obrat 249,9 mld. eur, meziročně o 2,2 % více, z toho samotné potraviny činily 186,3 mld. eur proti 180,2 mld. eur předloni, jak uvádí ve svém výročním přehledu TradeDimensions společnost Nielsen. Maloobchod je jednoznačně největším obchodním partnerem potravinářských firem. Tím druhým je tzv. trh mimo dům. V rámci uvedeného segmentu se loni prodaly potraviny za 71,2 mld. eur (meziročně o 2,5 % více). Maloobchodní trh v SRN je silně koncentrován. Skoro tři čtvrtiny jeho obratu připadá na pět největších řetězců, jejichž vyjednávací pozice je velice silná, hlavně vůči menším a středně velkým firmám. SPOTŘEBITELSKÉ VÝDAJE ZA POTRAVINY „MIMO DŮM“ KDO SE DĚLÍ O PRODEJ POTRAVIN Klikněte pro více informací V hodnocení řetězců vede Kaufland V hodnocení potravinářských řetězců, které pravidelně provádí Německý ústav pro kvalitu služeb, letos obsadil první místo Kaufl and. V průzkumu, jehož výsledky byly zveřejněny v polovině října, získal nejvíce bodů hlavně díky kvalitním službám. Zákazníci oceňují ochotu a vstřícnost personálu, jeho schopnost odborně poradit. Nabídka zboží je široká a na prodejní ploše přehledná. Kromě toho, má Kaufl and ve Spolkové republice nejdelší otevírací dobu, v pracovní dny až patnáctihodinovou. A v cenovém srovnání mu patří místo hned za diskonty. Druhé místo v žebříčku patří společnosti Marktkauf, která je součástí Edeka-Gruppe. Zákazníci u ní oceňují velmi dobrou kvalitu služeb, nabídku čerstvých potravin i čistotu prodejen. Z diskontních řetězců nejlepší příčku (čtvrtou) získal Lidl. Německý ústav pro kvalitu služeb se ve svém průzkumu zaměřil na 14 maloobchodních řetězců s

nadnárodní působností, které mají ve Spolkové republice alespoň 150 prodejen. Další podmínkou bylo, že jsou přítomny alespoň ve dvou ze čtyř velkoměst (Berlíně, Mnichově, Hamburku a Kolíně nad Rýnem). POŘADÍ MALOOBCHODNÍCH ŘETĚZCŮ Klikněte pro více informací Pozitivní hodnocení diskontů V Německu jsou velice oblíbené diskontní prodejny. Spotřebitelé hodnotí jejich nabídku a nákupní prostředí kladně nebo alespoň jako uspokojivé. Devět zákazníků z deseti do diskontů lákají nízké ceny. Kvalitu nabízených potravin ale hodnotí rozdílně. Nejvíce lidí (35 % dotázaných) je nespokojeno s kvalitou masa a masných výrobků. Ostatní sortimentní skupiny jsou hodnoceny mnohem lépe. Spotřebitelé na diskontech oceňují především širokou nabídku mléčných výrobků, uvádí Německý ústav pro kvalitu služeb. Silný prémiový segment Ceny potravin patří – vztaženo k příjmům domácností – v Německu k nejlevnějším v Evropě. Hlavně kvůli vysokému – zhruba třetinovému podílu privátních značek, jejichž počet dále stoupá. Dávají jim přednost lidé, kteří mají hlouběji do kapsy. Ale na druhé straně, zhruba čtvrtina německých domácností má nadprůměrné příjmy. „Prémioví zákazníci“ za dražší potraviny utratí kolem 60 mld. eur ročně, informuje výzkumná společnost GfK. To představuje asi 40 % veškerých výdajů německých domácností za potraviny. Na tento zákaznický segment se letos zaměřil i potravinářský veletrh Anuga, který se konal 8.–12. října v Kolíně nad Rýnem. Právě prémioví zákazníci často určují trendy ve spotřebě potravin. Vyhledávají nové speciality, více si dopřávají bioprodukty a často nakupují na farmářských trzích, píše list Handelsblatt. Podíl online prodeje stoupá Němci zatím přes internet nakupují málo potravin. Loni to bylo jenom 0,4 % z celkového prodejního obratu. „Rostoucí nabídka online obchodů, s níž přicházejí velké řetězce, i zvyšující se počet startupů v potravinářství však dokazuje, že firmy v tomto segmentu spatřují značný růstový potenciál,“ míní na stránkách německého obchodního svazu HDE jeho ředitel Stephan Tromp. Proti online nákupům podle něj v Německu ale mluví velice hustá síť stacionárních prodejen. Spotřeba na hlavu je vysoká Spotřeba potravin v přepočtu na hlavu je v Německu vysoká. U masa se pohybuje kolem 90 kg ročně. Alespoň jednou týdně ho má na stole více než 90 % lidí, dvě třetiny více než třikrát týdně, uvádí portál statista.de. Nejvíce oblíbené je vepřové maso (zhruba 53 kg) následované uzeninami (30 kg). Stoupá obliba drůbežího masa, ale také ryb, jejichž spotřeba je 15,5 kg na osobu ročně. Spotřebitelé v Německu často kupují také vejce, jichž se v průměru za rok spotřebuje necelých 220 kusů na hlavu. Přitom bez ohledu na několik skandálů spojených se špatnými podmínkami chovu nosnic pocházejí skoro dvě pětiny vajec právě z klecových chovů a jen 7 % z biofarem. Němci spotřebují v přepočtu na hlavu a rok kolem 52 kg čerstvého ovoce, z toho 16–17 kg jablek a 12 kg banánů. Pokud jde o zeleninu, největší podíl z celkových 96 kg připadá na rajčata (25 kg). Těstoviny se spotřebou 7 kg na hlavu a rok nejsou v německých domácnostech příliš oblíbené (v Itálii je to kolem 30 kg). Těstoviny jsou však jako příloha dost oblíbené v německých restauracích. Němci patří k národům, které rádi mlsají čokoládu. Ročně každý v průměru sní 95 stogramových balení čokolád. Prodej biopotravin rychle stoupá, ale zatím je jejich podíl na celkových tržbách potravinářského maloobchodu nízký – 4 až 5 %. Spořivé Němce odrazuje hlavně vyšší cena. Dalším faktorem je spotřebitelská nejistota, neboť v záplavě "promo akcí" se zákazníci špatně orientují. Nejsou také jasná kritéria, podle nichž rozeznat, že skutečně jde o „bio“. Podle zprávy společnosti Nielsen německý „bioobchod“ loni zaznamenal prudký růst. Prodejny Alnatura a Dennree zaznamenaly už poněkolikáté dvoucifernou dynamiku prodeje. Tentokrát o 15,7,

resp. 15,4 %. Kolik vydávají domácnosti za potraviny? Německé domácnosti na nákup potravin a nealkoholických nápojů v roce 2013 (za který jsou poslední údaje Eurostatu) vydávají 10,5 % disponibilních příjmů. Menší podíl v EU vykazují jenom Rakousko, Lucembursko a Velká Británie. Spolkový statistický úřad v poslední zprávě uvádí, že německé domácnosti na potraviny a nealkoholické nápoje v průměru nyní vydávají 12,1 % svých čistých příjmů, tedy 296 eur měsíčně. Přitom v západních spolkových zemích je to 11,9 % příjmů (305 eur), ve východních spolkových zemích 12,8 % (262 eur). Ještě větší jsou rozdíly mezi domácnostmi podle úrovně jejich čistých příjmů. Domácnosti s příjmy nižšími než 1 300 eur měsíčně čistého vydávají za potraviny a nealkoholické nápoje 15,4 % (154 eur), zatímco domácnosti s příjmem 3 600–5 000 eur mezi 11–12 %. Domácnosti s nadprůměrnými příjmy tak vydávají za nákup potravin v absolutním vyjádření dvakrát až dvaapůlkrát více než domácnosti s příjmy podprůměrnými. Ceny potravin v Německu patří, vztaženo k příjmům domácností, k nejnižším v Evropě. Přitom v období 2010–2014 stouply o 11 %, tedy mnohem více, než se zvedla celková hladina spotřebitelských cen. Během letošního ledna až července ceny potravin v Německu meziročně stouply o průměrných 0,3 %. Potravinářství je klíčové odvětví Potravinářský průmysl v Německu v přibližně 5 800 podnicích zaměstnává 560 tis. lidí. Podle těchto ukazatelů jde o čtvrté nejdůležitější průmyslové odvětví ve Spolkové republice, konstatuje Spolkové sdružení německého potravinářského průmyslu (BVE). Zatímco v roce 2013 obrat potravinářského průmyslu reálně stoupl o 1 %, loni nastal pokles o 1,4 %. Prodej v zahraničí ale dál vzrostl, když jeho hodnota přesáhla 54 mld. eur (32 % celkového obratu). Do ostatních zemí EU směřuje přes 79 % německého potravinářského exportu. Největším odběrateli jsou Nizozemsko (16,5 %), Francie a Itálie (po 11,7 %). Pokud jde o skladbu potravinářského exportu, nejvíce se na něm podílejí maso a masné výrobky (skoro pětinou), dále mléko a mléčné produkty (16,7 %), cukrářské výrobky, včetně zmrzliny, a trvanlivé pečivo (14,2 %). Na celkovém exportu zpracovatelského průmyslu se potravinářství podílí 5,2 %, uvádí výroční zpráva sdružení BVE. V odvětví se od roku 2004 stále mírně zvyšuje zaměstnanost, představující už 9,2 % celkové zaměstnanosti v německém průmyslu. Pokud jde o samotné potravinářství, nejvíce pracovních míst skýtá pekárenství (31 %) a masný průmysl (19,5 %). Foto popis| Spotřeba masa se v Německu pohybuje kolem 90 kg na osobu ročně. Foto autor| Foto: Real

Snow GASTROMAPA EVROPY 12.11.2015 Snow str. 22 JANA VLKOVÁ Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět TO POSLEDNÍ, CO JSOU LIDÉ SCHOPNI NA SOBĚ ZMĚNIT, JE VZTAH K JÍDLU. NĚKTERÁ JÍDLA SETRVÁVAJÍ V MÍSTĚ SVÉHO VZNIKU NAVZDORY GLOBALIZACI. MÍSTNÍ SPECIALITY SE DOSTÁVAJÍ ZASE DO MÓDY. Kulinární dějiny Evropy založily střety mezi Římany a Barbary. Ti první si kolem sebe vytvořili aureolu vytříbenosti - gurmánství a gurmetství. Na Barbary zbylo obžerství. Ale všechno to samozřejmě souvisí s místním klimatem. Lidé dříve jedli to, co bylo při ruce. I etiketa a způsob konzumace závisel na přírodních podmínkách. Snad teprve Napoleon, který dal

rozkaz, aby byly vynalezeny konzervy, napomohl tomu, aby se jídlo více uvolnilo z místa svého vzniku a začalo cestovat. Evropská kultura je stará přibližně dva tisíce let. Konzervy a čiperné cestování potravin trvá pouhá dvě století. Lyžaři se dali do pohybu posledních dvacet let. I když lyžařská oblast Evropy se soustředí především do Alp, které trůní v jejím středu, tak i v nich se dá vysledovat mnoho gastronomických historických aspektů. Pivo se vařilo již dávno Tekutý chléb je pro české návštěvníky hor bezmála důležitější než jídlo. A proto si zaslouží i první a prvořadou pozornost. Pivo se vařilo již ve starém Egyptě, ale teprve novověká Evropa vycizelovala jeho vaření a receptury. Dnes se pije naprosto všude a natlakované hliníkové plechovky klidně brázdí oceány v kontejnerech nákladních lodí. Protože se ale lidé záhy rozhodli, že nejlepším „kořením“ do piva je chmel, dosáhla pivní kultura nejlepších rozměrů všude tam, kde se chmel pěstoval. Nejlepší pivo se dodnes dostane v těchto částech Evropy - bez ohledu na to, že se tam třeba dováží chmel z Číny. Bude ještě nějakou dobu trvat, než se tyto rozdíly setřou. Pivo je fenoménem sousedního Bavorska, ale i Rakouska. I kdyby předchozí tvrzení nebyla pravda a moderní technologie dokázaly uvařit stejné pivo kdekoli na světě, tak tyto regiony mají něco jako pivní paměť. Pivo umějí skladovat, podávat a pít. A to není málo. Přesná teplota, správná nádoba, rozumějte půllitr nebo máz, přesná pěna, to všechno je důležité know-how, které mají lidé v pivních regionech v krvi už po celé generace. Zelenina je moderní Saláty se dnes podávají celý rok. Ale není salát jako salát. Na severu Evropy se jídávala kořenová zelenina, na jihu listová. Je to hrubé rozdělení, ale napomůže pochopení rozmanitosti salátů, o nichž si cestovatel myslí, že budou všude stejné. Severu Evropy patří mrkev, červená řepa a také zelí, které je velmi trvanlivé. Všechno to jsou zeleniny, které bylo možné skladovat ve sklepích přes zimu. Hospody i restauranty v horských vesnicích podávají prakticky vždy strouhanou mrkev a vařenou řepu. O globalizaci se snaží přimícháním kukuřice z plechovky a mladého polníčku z pytlíku. V rakouských restauracích ve většině případů přinesou salát s majonézovou zálivkou. Bývá to nezřídka majonéza nějak „vyhlečená“, aby byla dost dietní. Menší a tradiční podniky nemají v dochucovací soupravě olej. A mají-li, nebývá nutně olivový. Listové saláty jsou první volba v Itálii a ve Francii. Tam se může dokonce stát, že jednoduchý zelený salát se zálivkou z ovocného octa, hořčice a oleje je tak automatickou součástí menu, že se ani nezmiňuje. Prostě se podává k hlavnímu jídlu. Za malou zmínku stojí i způsob krájení kořenové zeleniny. Kolečka mrkve patří severu, nudličky jihu. Polévka čili Eintopf Čím více cestujete na jih, tím jsou polévky jemnější, zeleninovější a méně výživné. Germáni vařili husté Eintopfy, v nichž nechybělo maso a velké množství energeticky bohatých ingrediencí. Polévky jihu dávají přednost zelenině bez zahušťování moukou. Naše historické chuťové preference směřují spíš k výživným „barbarským“ polévkám. Italská minestrona pro nás může být zklamáním. Kuřata jsou pro ženy Současná obliba bílého drůbežího masa může být výsledkem důkladné mediální práce výrobců kuřecího masa. Historicky však patřila péče o drůbež ženám. Ženy drůbež krmily, zabíjely, zpracovávaly a také prodávaly. Zisk z prodeje drůbeže bývalo jejich kapesné. Toto rozdělení souvisí pochopitelně s fyzickou silou. Prase a krávy zabíjeli řezníci. Muži chodívali na lov. Z tohoto logického rozdělení kompetencí ve zpracování masa se vyvinula i příslušnost masa k jednotlivým pohlavím. Žena v šestinedělí dostávala hustou slepičí polévku, kterou pro ni zpravidla připravila jiná žena. Kotleta dušená v mrkvi nebo ovarové koleno by ji jistě postavily na nohy úplně stejně. Kuřecí prsa jsou dnes na menu každé restaurace. V oblibě je mají i muži. Jsou to ovšem většinou moderní muži, kteří chodí do posiloven, dbají o svůj vzhled, tedy štíhlou linii a vyholený hrudník. Jsou to spíš takoví metrosexuálové nebo muži zženštilí, jak by se řeklo v minulém století. Domorodé obyvatelstvo hor - instruktoři, dřevaři, řidiči a další muži, kteří dosud pracují fyzicky, dávají přednost červenému masu a uzeninám. Co takhle špek?

Je třeba si uvědomit, že Speck není špek a také že existují další masové laskominy, které používají technologie v české kotlině neznámé. Při putování Evropou si na jedné straně můžete představit prakticky stoprocentní tuk z pašíka - prostě sádlo, které bylo hezky vyuzeno v komíně - a na druhé straně maso sušené v teplém větříku. Ze slovníku Čechů slovo špek pomalu mizí. Nahrazuje je méně „tučné“, a tudíž slušnější slovo slanina. Asi s oteplováním klimatu dáváme přednost prorostlému špeku, který obsahuje tuk i maso. Úpravy masa, které se může nazývat slaninou nebo špekem, jsou v úzké korelaci s klimatem. Tam, kde je zima a je nutno topit, tam se maso věší do komína, na jihu se věší do průvanu. Je třeba počítat i s nadmořskou výškou. Příliš vysoko se už zase suší, tedy spíš tak lyofiolizuje. Ve velkých mrazech se maso nezkazí. Hranice mezi sušeným vepřovým a uzeným masem je velmi plynulá. V některých místech se používají obě technologie: maso se udí i suší. Výjimku mají Švýcaři, kde se horalé historicky více věnovali chovu krav. Tam se suší maso hovězí. Na svých lyžařských toulkách byste ho neměli vynechat. Toto maso zná svou cenu, ale obvykle stojí za to. Je libo ústřice? I mořské plody už dorazily do horských chat. Vyšplhaly se nad 2 000 metrů. Takové menu bývá spíš důkazem výstředního snobismu. Jednak té restaurace, která si nechává krevetky, ústřice a další pochoutky dovážet od moře nebo nedej bože od oceánu, ale také těch konzumentů, kteří si taková excentrická jídla objednávají. Do hor patří místní ryby. Srdce Alp je rájem sivenů. Je to dravá ryba, která žije v horských jezerech. Nejlepší siveny podávají v Rakousku a Jižním Tyrolsku. Na obou stranách hlavního evropského masivu jsou k mání pstruzi. Můžete namítnout, že tyto ryby jsou také z velkochovů. Ano, ale přeci jen mají svoje nároky na čistotu vody nebo rychlost proudu, které je prozatím třeba dodržovat. Brambory z Braniborska „Zemská jablka“ k nám dorazila z Braniborska, a tak je naši předkové pojmenovali brambory. O této důležité příloze a jejím pojmenování bylo napsáno už dost. Do Evropy se draly od serveru i od jihu, přes Balkán. Dnes se převtělují do hranolků, které budou asi nejservírovanější přílohou vůbec. Zajímavé je sledovat, jak jsou tyto deriváty brambor na různých místech Alp nazývány. Ještě nedávno se i v Česku říkalo pomfrity. V Rakousku se setkáte s bizarním hovorovým výrazem „Pommes“ a ve Francii se slovem „frites“. Pommes frites je moc dlouhé. Knedlíky v severních částech Alp jsou kynuté a na jihu nikoli. Různě nadýchané koule nebo šišky jsou výsadou Rakouska. Budete-li putovat do Itálie, tak v Jižním Tyrolsku sice také dostanete knedlíky, ale jejich příbuznost s gnocchi bude daleko zřetelnější. A konečně je tady kukuřice. Polenta jako by zůstávala ukotvená v místech, kde kukuřice vykonala nezapomenutelné události. V Lombardii trpěli lidé v 18. století pelagrou, protože nic jiného k jídlu neměli. Nemoc je v této části nyní bohaté Evropy dávno zapomenuta, protože polenta se podává jako příloha s nejrůznějšími dobrotami. Ale v severní Itálii, respektive Jižním Tyrolsku, a také Savojsku nechybí na žádném jídelním lístku. A ještě voda… V Česku je stále aktuální handrkovat se o kohoutkovou vodu. Výsledky to přináší, jen co je pravda, byť pozvolné. Ale v jiných zemích je tomu jinak. Automatické servírování karafy s pramenitou vodou patří na jih. Tady se zřejmě nevyplatilo dělat s vodou nějaké cavyky. Lidé tu mohli každou chvíli dostat žízeň, protože je tu tepleji. Nenabídnout vodu bylo asi trestuhodné chování a nikdo se naopak nechtěl vystavovat nebezpečí, že někdo vodu odmítne jemu. Na severu se tolik vody nepilo, možná proto, že v zimě prameny zamrzaly, pokud v nich nebublala minerálka. Evropu tedy rozděluje také velmi jemná hranice minerální a neperlivé vody. Když na severu požádáte o vodu, přinesou automaticky minerálku nebo alespoň perlivou. „Normální“ voda se dokonce na úplném severu Evropy z nápojových lístků zcela vytrácí. U nás v Česku se oba trendy setkávají. Češi jsou vycvičeni v tom, aby zcela přesně artikulovali svou objednávku. Nezapomeňme na chléb! Je to všechno? Zdaleka není. Zcela jsme vynechali chléb. Svou mapu má taktéž máslo, sádlo a olej.

S mlékem souvisí také šlehačkové dorty versus sýry a lehké ovocné koláče jihu. Charakter Evropy také utvářely vinice. Jejich hranicí je s trochou nadsázky řeka Rýn. A co káva, kterou přivezli do Vídně Turci a do Itálie se dostala z kolonií v Etiopii? Ve francouzštině existuje speciální slovo pro bylinkový čaj, protože to žádný čaj není. Každopádně užívejte v každém místě místní specialitky. Jsou tam nejlepší navzdory nelítostné unifikaci světa! *** MÍSTNÍ GASTRO KURIOZITY VE ZKRATCE Bleu de Termignon: modrý sýr z nepasterizovaného kravského mléka. Nemá sice žádnou značku typu AOC, ale dnes jsou v údolí Maurienne už pouze čtyři výrobci. Švýcarská čokoláda je jedinečná. Rodolph Lindt objevil v roce 1789 proces košování. Nedopatřením, sic, ale dokázal jej patřičně vytěžit. Abricotine, Damascine a Williamine, to zní jako jména nějakých pohádkových víl nebo alespoň princezniček. Jsou to přitom vyhlášené alpské kořaličky - z meruněk, z damašské švestky a Williamsovy máslovky. Nárokuje je hlavně Švýcarsko. Kavárenský styl Vídně a francouzský způsob podávání jídla jsou zapsány na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Graukäse neboli formaggio grigio. Dvojí název napovídá, že se jedná o sýr z Jižního Tyrolska. Specialita však nedbá státních hranic a rovným dílem patří též do sousedního Rakouska. Tradičně se vyrábí z podmáslí. Francouzská cibulačka. Mýtus praví, že si ji poprvé připravil Ludvík XV., když se vrátil v noci z lovu, kde zabloudil. Jiný mýtus praví, že je to rituální noční svatební polévka - při krájení cibule si mohou všichni beztrestně zaplakat. Foto autor| FOTO: DEPOSITPHOTOS

vitalia.cz Mrkev zhořkne, když bude skladována vedle jablek 11.11.2015 vitalia.cz str. 0 Redakce Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět Podle nového průzkumu nejvíce plýtváme pečivem, zeleninou a ovocem. Víte, jak uchovávat potraviny, aby vám co nejdéle vydržely? Celá třetina Čechů vyhazuje jídlo a přiznává, že vyhazuje minimálně několikrát do měsíce i potraviny, které nebyly vůbec použity. Špatné uchovávání přebytků z vaření, nedostatečná kontrola data spotřeby, příliš velké nákupy a zkažené potraviny, které se nestihnou spotřebovat. To jsou důvody, proč končí nakoupené a nevyužité jídlo v odpadcích. Nejčastěji takto vyhazují pečivo (40 %), následují zelenina (22 %) a ovoce (18 %), mléčné výrobky (17 %), nejméně respondentů vyhazuje uzeniny (12 %) a maso (3 %). Průzkum provedla letos v září společnost IKEA ve spolupráci s iniciativou Zachraň jídlo. Nejvíce plýtvají singles žijící ve velkých městech Celých 98 % respondentů deklaruje, že se snaží neplýtvat potravinami, avšak když dojde na lámání chleba, 31 % ze stejné skupiny lidí přiznává, že zbytky jídla vyhazují. Z výsledků průzkumu vyplývá, že nejčastěji vyhazují jídlo lidé od 18 do 29 let s vyšším měsíčním příjmem (32 000 Kč a více) žijící ve městech s více než 100 000 obyvateli. Důvody plýtvání? Nemají přehled o tom, jak potraviny správně uchovávat, aby se nekazily rychleji, nemají na to čas nebo je jim to prostě jedno. Tip: Spěcháte a nestíháte si udělat klasický seznam? Stačí si vyfotit obsah chladničky nebo spíže před odchodem z domu. Tak budete mít vždy přehled. Češi nevědí, jak správně potraviny uchovávat

„Z výzkumu vyplynulo, že pouze 21 % všech dotazovaných je přesvědčeno, že ví dobře, jak potraviny uchovávat. Ostatní mají o správném uchovávání málo informací,“ uvádí Vladimír Víšek, manažer pro udržitelný rozvoj ve společnosti IKEA. Například prý netušíme, že maso by se mělo před uskladněním vložit do vhodné krabičky, aby svou šťávou nemohlo kontaminovat další potraviny. Tipy na uchování potravin Okurky, rajčata a exotické ovoce do chladničky vůbec nepatří. Ostatní ovoce a zeleninu tam naopak dejte, jen ji rozdělte do plastových, skleněných či igelitových obalů. To zpomalí přirozený proces jejího stárnutí. Nedozrálé banány či rajčata dejte k ovoci, které obsahuje vysoké procento etylenu, jako jsou např. jablka nebo hrušky, rychleji díky tomu dozrají. Syrové maso a ryby by se měly v chladničce skladovat zvlášť, aby nedošlo ke kontaktu s ostatními potravinami, zvláště pak s mléčnými produkty. Mohlo by dojít k tzv. křížové kontaminaci bakteriemi. Mrkev zhořkne, když se bude skladovat vedle ovoce s vysokým podílem etylenu, jako jsou např. jablka, hrušky, švestky. Chléb je nejlepší zabalit do čisté utěrky a vložit do chlebníku. Pokud má vydržet déle, vložte k němu rozkrojené jablko nebo oloupaný brambor. Vejce vložte špičkou dolů na místo jim určené. Zamezíte šíření mikroorganismů z jejich původní krabičky. Čerstvé bylinky nedávejte do vody, ale vložte je v perforovaném sáčku do přihrádky na zeleninu. Pokud víte, že je nepotřebujete, natrhejte je a zamrazte v krabičce, budou se vám vždy hodit. Mladí lidé začínají využívat i odpadní části potravin Co jsou to vlastně odpadní části potravin? Mohou to být slupky z kořenové zeleniny, kterou jste použili do vývaru, slupky od brambor nebo mrkvová nať. Celkem 26 % respondentů o možnosti dalšího využití takových potravin ví a v současnosti z nich někdy vaří, nejčastěji věková skupina 18 až 29 let. Zbylých 74 % českých domácností buď raději volí při přípravě jídel „normální“ suroviny, nebo o této možnosti neví vůbec a ani je to nikdy nenapadlo. Zjišťován byl i postoj spotřebitelů k nedokonalým potravinám. Autory průzkumu zajímalo, jestli bychom si nedokonalou zeleninu nebo ovoce v obchodech koupili. Aktuálně by celých 81 % dotázaných sáhlo raději po dokonalejší zelenině a ovoci. Z toho 64 % pouze proto, že se podle jejich názoru takové suroviny lépe čistí a krájí. Jediným lákadlem tak pro Čechy u takovýchto potravin zůstává sleva. A ta by měla být podle aktuálního výzkumu průměrně až 32 %. Zdroj: TZ Ikea

URL| http://www.vitalia.cz/clanky/mrkev-zhorkne-kdyz-bude-skladovana-vedle-jablek/

Salám s plísní se vyrábí z mraženého masa 16.11.2015 vitalia.cz str. 0 Kateřina Čepelíková Český svaz zpracovatelů masa - TOP zpět Jeli jsme se podívat do Kostelce, jak se vyrábí Křemešník i Uherák. Teď už víme, jak dlouho trvá

plísni, než zabalí salám do bílé, i proč musí být maso na výrobu fermentovaných salámů mražené. Vydali jsme se cestou necestou, ucpanou D1 na návštěvu Kosteleckého masného závodu, který do světa i do českých obchodů rozváží vlastní párky, vepřovky i balené maso. Vlajkovou lodí jsou však fermentované salámy s přírodní ušlechtilou plísní. Zajímalo nás, jak se takový trvanlivý salám vyrábí, jak dlouho trvá, než se po výrobě dostane do obchodu, i proč se vyrábí z mraženého masa. Jak se vyrábí Křemešník a Uherák? Směr: Podzemí Do závodu, kde si jako alchymisté hrajete s ušlechtilou plísní, se musí vstoupit čistou nohou, takže jsme absolvovali standardní hygienické kolečko a navlečeni do jednorázových overalů vyrazili jsme do podzemí. Tam se nachází nová výrobní hala, která chrlí prémiové výrobky teprve od konce letošního září. Investovalo se do ní třicet milionů, bylo totiž potřeba navýšit výrobní kapacitu asi o třicet procent (na sto patnáct až sto dvacet pět tun měsíčně), neb zájem o uzeniny s ušlechtilou plísní na povrchu stále roste. A to nejen v Česku, ale i na Slovensku, v Německu, v Nizozemí nebo v Maďarsku. Naše krátká výprava podzemím začíná v přípravně masa, kde se ve visu i lehu nachází spousta různých masných částí, které jsou k výrobě konkrétního druhu salámu potřeba. Podle receptury se pak dané části odváží a přesunou do řeznického kutru, který po částech, za asistence obsluhy, začne díly sekat. „Na výrobu fermentovaných salámů se používá vepřové a hovězí maso. Třeba na Křemešník se ale využívá jen maso vepřové, konkrétně maso svinské, protože má dobrý efekt na mozaiku i na nízký obsah vody ve výsledném výrobku. Dále se do salámů zapracovává hřbetní sádlo, protože je jadrné – jiné by z výrobku vlastně vyteklo,“ popisuje skladbu vlastních fermentovaných salámů ředitel závodu a duchovní otec novinek z Kostelce Jaromír Kotoun. Výrobní režim uzeniny s ušlechtilou plísní na povrchu v šesti krocích: Příjem suroviny Navažování Míchání Narážení Startování Sušení Čerstvé maso nevytvoří v salámu mozaiku Přestože se do tohoto závodu přiváží maso čerstvé (a výhradně české), pro výrobu těchto salámů ho nechávají zhruba týden mrazit v mrazírnách, které se nacházejí přímo nad výrobní halou. Špek mrzne v minus osmnácti a maso při minus pěti stupních Celsia. Ptáte se proč? Při zpracování by se čerstvé maso rozmazalo, víc než salám s hrubší strukturou byste tak jedli fermentovanou sekanou. Naopak zmrzlé maso a špek ostrým řezem v kutru nasekáte, přesně jak potřebujete. Hrubost výsledného zrna má v oku obsluha kutru, která včas zasáhne, aby ze směsi nebyla kaše. Přidá se koření, sůl, a salám je prakticky hotov. Teď už jen stačí narazit do střívka, vyvěsit do klecí, omýt a jen krátce namočit do lázně, v níž je rozpuštěná kulturní plíseň. Každý salám „plesniví“ jinak dlouho Následně se salámy znovu vrací do klecí, v nichž budou putovat do nedaleké tzv. startovací komory. Zde se za optimálně vytvořených podmínek (nastavení relativní vlhkosti, proudění vzduchu, teploty) plíseň nastartuje k zrání, aby došlo k projasnění a okyselení daného výrobku. Jasně bílá plíseň je tu

znatelná už po šesti dnech, po nichž míří do sušárny. Nevypadá to, ale vejde se sem sto dvacet pět klecí, přičemž v každé visí asi dvě stě kilo salámů. Každý salám zde stráví jinak dlouhou dobu. Rozhoduje použitý druh masa i průměr salámu. Vůbec nejdelší čas potřebuje Křemešník, který tu zůstává šedesát dní. Salám Reserva s největším průměrem pobude padesát dní, Uheráku stačí čtyřicet dva dní, párty salámkům s malým průměrem jen tři týdny. Výroba všech fermentovaných salámů probíhá v Kostelci tímto způsobem, rozdíl mezi nimi je v druhu i podílu různých druhů mas, v použitém koření a době zrání. Vypadá to jednoduše, ale je to alchymie „Salám v průběhu fermentace ztratí třicet pět až čtyřicet procent ze své hmotnosti. Proces výroby sice vypadá jednoduše, ale dostat na salám plíseň v této podobě, bez černých teček nebo s dokonce žlutou plísní, je ta největší alchymie,“ říká Michal Jedlička, generální ředitel Kosteleckých uzenin. Když už je salám hotov, dostává se k dílu balička, která jej chrání před vnějšími vlivy. Nejedná se o vakuové balení, ale balení do vzdušného obalu, kde salám může dále dýchat – schnout. „Jeho chuť se pak může stát výraznější. Trvanlivost je sto dvacet dní, ale samozřejmě záleží na způsobu uchování. My doporučujeme uchování do dvaceti stupňů, nejlepší je ale klasicky v ledničce při tak dvanácti stupních,“ doporučuje Jaromír Kotoun.

URL| http://www.vitalia.cz/clanky/salam-s-p...-na-povrchu-se-vyrabi-z-mrazeneho-masa/

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní 100+1 zahraniční zajímavost Za vším hledej vodu 18.11.2015

100+1 zahraniční zajímavost str. 56 Zajímavosti Vilém Koubek Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Každý školák ví, že ve vodě se zrodil život a že tato nepostradatelná tekutina tvoří nedílnou součást našich těl. Jen málokdo si však uvědomuje, kolik je jí potřeba nejen k zahnání žízně celé planety, ale také k udržování naší životní úrovně Voda, základ života Coby konzumentům nám často nedochází, co vše se skrývá za našimi každodenními potřebami a jak dlouhý a na zdroje náročný proces vede k jejich uspokojení. Jednou z nejpřehlíženějších surovin nutných k chovu zvířat, pěstování plodin i zpracování výrobků je přitom voda. Než se například skot z pastviny promění v maso v supermarketu, trvá to měsíce, během nichž je třeba zvíře napájet a živit. Totéž pl platí o zelenině, která vyžaduje časté zalévání. A spotřebě vody se nevyhneme ani při zpracování živočišných i rostlinných produktů. Podobně jako nad chovanými zvířaty a pěstovanými rostlinami však i nad námi visí virtuální počítadlo spotřebované vody. Ve výsledku se pak neodráží pouze množství tekutiny, kterou vypijeme, ale také průměrné nároky na výrobu produktů, jež potřebujeme k životu - ať už se jedná o oblečení, či o jídlo. Na hlavu běžného Japonce například připadá přibližně 1 380 m2 vody ročně, u Američana jde až o 2 840 m2, zatímco Čechovi stačí 1 642 m2. Mezi lety 1996 a 2005 spotřebovalo lidstvo každoročně asi devět bilionů metrů krychlových H2O, z toho 92 % směřovalo do zemědělství. Více než 2,7 miliardy lidí přitom každý rok alespoň měsíc trpí nedostatkem tekutin.

Čokoláda Na výrobu 1 kg čokolády, kterou tvoří ze 40 % kakaová pasta, z 20 % kakaové máslo a ze 40 % třtinový cukr, je potřeba 17 196 l vody. Vypěstování 1 kg základní vstupní suroviny - tedy kakaových bobů - si přitom průměrně vyžádá 20 000 l vody. Hovězí maso Chov hovězího dobytka je, co se spotřeby vody týká, zdaleka nejnáročnější i v porovnání s ostatními zvířaty - například kuřata jsou se 4 300 l/kg dokonce víc než třikrát „úspornější“. ší . inves Drtivá většina investované tekutiny - celých 99 % - se přitom nachází v krmivu. Vepřové maso V přepočtu na kalorie vyžaduje produkce 1 kg vepřového masa pětkrát víc vody než cereálie či třeba brambory, tuřín nebo celer. Průměrná spotřeba vody pro průmysl zpracující vepřové dosahovala v letech 1996-2005 každoročně 460 miliard metrů krychlových. Spotřeba vody Voda, jež se nachází v půdě a vyživuje rostliny nebo tvoří součást potravy zvířat. Je zcela zásadní pro zemědělství a lesnický průmysl. Máslo K vyprodukování 1 l kravského mléka je zapotřebí průměrně 940 l vody, z čehož necelých 30 % připadá na následnou výrobu 50 g másla. V 1 kg másla se nachází v průměru 872 g tuku, a každému z nich tak odpovídá zhruba 6,4 l vody. Pivo Průměrná spotřeba vody při pěstování ječmene činí 1 420 l/kg. Započítáme-li další zpracování surovin a výrobu sladu, vychází nakonec na 1 l piva v průměru 298 l vody. Za každým vypitým půllitrem tekutého chleba se tedy skrývá zhruba 149 l životodárné tekutiny. Kravské mléko Obecně platí, že spotřeba vody k vyprodukování 1 l mléka se liší na základě druhu skotu a skladby jeho potravy: Průměrně se však jedná o 1 020 l. Na každý gram proteinů, jichž mléko obsahuje přibližně 33 g/kg pak připadá 31 l životodárné tekutiny. Řepný cukr Z 1 kg cukrové řepy, k jehož vypěstování je zapotřebí 132 l vody, se dá vyrobit zhruba 130 g cukru. V případě třtinové varianty dosahuje spotřeba až 210 l/kg. Nicméně větší procento (27 %) investované tekutiny se vrací do přírody a menší (6 %) se znečistí během pěstování. Káva K vypěstování a následnému upražení 1 kg kávových zrn je zapotřebí zhruba 18 900 l vody. Na standardní šálek přitom připadá 7 g kávy, tudíž za ním stojí přibližně 130 l nepostradatelné tekutiny. Voda, kterou bereme z vodních ploch či třeba studní a která se během užití buď vypaří, „vstřebá“ do produktů, přesune z jednoho vodního zdroje do druhého, nebo se do přírody později vrátí. Voda potřebné k rozpuštění látek - například hnojiv -, jež zajišťují, že výsledný produkt odpovídá různým kvalitativním standardům. Foto popis|

5plus2 „Jíme ryby méně než sousedé. A máme málo mladých rybářů“ 13.11.2015

5plus2 str. 2 Svitavsko a Orlickoústecko PETR BROULÍK Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Ředitel Rybářství Litomyšl Oldřich Holcman láká na listopadové tradiční výlovy, popisuje problémy, které rybářům působila rekordní vedra, i to, jak se rybáři vyrovnávají s pytláky. Především s těmi opeřenými LITOMYŠL / Předvánoční výlovy rybníků jsou v plném proudu. Také Rybářství Litomyšl, největší na území Pardubického kraje, vyloví letos na podzim 130 z 230 rybníků, které jsou i na území okolních

krajů a spadají pod celkem čtrnáct obcí s rozšířenou působností. Vodní plocha všech rybníků litomyšlského rybářství zaujímá 1150 hektarů. „Všechny velké hlavní rybníky budeme lovit v listopadu, pro návštěvníky může být zajímavý například výlov Svitavského rybníka 14. listopadu a další tradiční výlov, který se uskuteční na velkém Třebařovském rybníku 19. listopadu,“ vyjmenovává ředitel Rybářství Litomyšl Oldřich Holcman. * Kolik očekáváte ryb a kolik lidí chodívá na tradiční výlovy? Výsledky výlovů v objemu slovených ryb budou zřejmě průměrné, kvalita ryb by však mohla být velice dobrá, zejména na rybníku Hvězda, kde hmotnost kapra bude od tří a půl do pěti kilogramů. Z podzimních výlovů očekáváme zhruba 3500 metráků ryb. Počty přihlížejících návštěvníků jsou různé, rybník od rybníku, někdy desítky, někdy několik set. * Trápilo ryby nebývalé extrémní sucho? Jaká opatření jste museli kvůli počasí dělat? Sucho naše rybníky zásadně nepostihlo tak, jako třeba v jižních Čechách, kde naříkali na úbytek vody, někde klesla voda až třeba na polovinu. U nás většina rozhodujících rybníků zůstala na plné vodě nebo hladiny jen mírně klesly. Přírůstky ryb ovlivňovaly spíše vysoké teploty, protože byl nízký obsah kyslíku ve vodě. Nebylo tak možné ryby přikrmovat a u některých choulostivých druhů jsme zaznamenali i úhyn. Měli jsme tedy vyšší náklady na provoz techniky, která zvyšuje podíl kyslíku ve vodě, omezuje organickou hmotu a brání hnilobným procesům, tedy i následnému úbytku kyslíku. * Kam až vaše ryby míří? Exportujete je i do zahraničí? Významným odběratelem je Český rybářský svaz, prostřednictvím něho dodáváme ryby sportovním rybářům nejen ve východočeském regionu, ale i do Ústeckého nebo Moravskoslezského kraje. Velkou část dodáváme také do Polska, vánoční ryby mimo východní Čechy vozíme do Brna, na Olomoucko, na Vysočinu. Ryby se v České republice obecně z velké části exportují. Málokterý obor může říci, že vyváží polovinu produkce. * Čím to je? U nás je spotřeba ryb na obyvatele velmi malá. Lidi rybí maso nejedí tak, jako třeba v Polsku nebo Německu. Poláci konzumují ryby obzvlášť, jejich spotřeba je velmi značná. Rybí maso je přitom hodně zdravé, jen má jednu nevýhodu -je pořád poměrně drahé. A to proto, že nám „výrobní proces“, tedy chov v rybnících, trvá čtyři roky a je poměrně drahý. Čtyři roky čekáme, až ryba vyroste a je možné ji dát na trh. Do nákladů na tento „finální produkt“ pak musíme promítnout třeba přikrmování, přelovování, strážní služby, opravy rybníků, a cena se tím zvyšuje. * Chováte i nějaké netradiční ryby? Třeba nějakého hýčkaného sumce? Chováme široký sortiment ryb a v rámci Rybářského sdružení České republiky patříme mezi firmy, které se starají o nejvíce rybích druhů. Mimo tradičního kapra a klasických ryb odchováváme například reofilní druhy ryb, které se vysazují do volných vod kvůli zachování rybích společenstev řek a přehrad. Jde například o mníky, jeseny, ostroretky, tlouště či podoustve. V našem zájmu jsou i ryby, které se dříve z chovů vyřazovaly, ale dnes se stávají sportovně oblíbenými, tedy okouni, cejni, boleni. V některých rybnících máme sumce, které si opravdu hýčkáme, ale nemáme takové ty stokilové, ty dělají v rybnících značnou škodu. Na Hvězdě, kterou jsme lovili minulý týden, máme velkého albína sumce, nějaké amury či tolstolobiky, co mají dvacet až pětatřicet kilo. * Nabízíte i okrasné ryby? Třeba do zámeckých rybníčků... Chov okrasných koi kaprů jsme časem hodně omezili kvůli možnému přenosu onemocnění. Okrajově chováme zlatého jesena, zlatého karase či šibunka. Tyto ryby jsou u nás k dispozici v jarním období pro vysazení do jezírek a bazénů. Některé naše ryby jsou určitě na řadě českých zámků. * Letos jste museli hodně investovat do opatření proti pytlákům... Pytláctví je stále značně rozšířené, i když díky bohu společnost zraje a v porovnání s 90. lety je

patrný útlum. Rybníky hlídají naši zaměstnanci nebo domluvení lidé v okolí. V boji s pytláky nově využíváme moderní techniku v podobě fotopastí nebo kamer. Ty jsou schopny v reálném čase informovat baštýře, že pytlák dorazil na místo. Ten pak zalarmuje policii, která záležitost převezme. Občas jsou proto na místě vidět i takové scény, kdy policii bránící se pytlák skončí na zemi v želízkách. Pro nás jsou ale často horší opeření pytláci. Volavky, kormoráni a dále například vydra. Ti dovedou udělat na rybnících mnohem větší škodu. Opatření, která by je omezovala, se však střetávají s legislativou ochrany živočichů. Vydra je zvláště chráněná, takže nezbývá než ji v podstatě tolerovat a se ztrátami a škodami počítat. * Mají mladí lidé zájem o ryby, třeba o sportovní rybářství? V poslední době pozorujeme, že zájemců ubývá ve většině rybářských organizací. Jsou tam hlavně starší rybáři, těch mladých je málo. Potřebujeme, aby lidé měli k rybám a rybářství vztah, ale mladí sedí spíše u počítačů a do rybářských kroužků chodí málo dětí. Proto když se na břehu některého z rybníků objeví kluk s malou udicí, jsme někdy i rádi. * Čím pro vás ryby a rybářství jsou? Chytáte sám ryby? Rybářství je pro mne povolání i koníček. Dříve jsem i hodně lovil na udici, ale dnes už na to nemám moc čas. Bude to možná vypadat zvláštně, vzpomínám si, že tak od čtyř let jsem chodil pořád s cedníkem a chytal na potocích a v rybnících ryby. V sedmi osmi už jsem stavěl malé rybníčky na potůčkách. Vlastníma rukama. Vyrůstal jsem na Vysočině, už v patnácti jsem chodil na první brigády k rybářům, takže jsem se celé prázdniny staral o ryby v rybnících, přikrmoval je, sekal rákos, připravoval rybníky k lovení. Pak jsem šel pochopitelně na vysokou rybářskou školu. Takže jsem od dětství nic jiného než rybářství nedělal a nic jiného ani neumím. * Rodiče vám fandili? Naopak. Maminka ze mě chtěla mít učitele a říkala mi, to chceš pořád vypadat takhle? Být od bláta, podívej, jak mají rybáři červené nosy, to pijou rum. To chceš? Já na to, že jo. Dnes mohu říci, že se mi splnil můj životní sen. Vždy mě zajímalo především rybníkářství, stavění nových rybníčků a chov ryb, proto i zde ve firmě jsme postavili desítky nových rybníků a řadu starých zrekonstruovali. * Někteří lidé jedí kapra jen na Vánoce. Jaké ryby je možné dát ještě na vánoční stůl? Vánoční kapr je základ a bez něho by nebyly Vánoce. K tomu někdy bývá candát nebo okouni, někdy pečená maréna nebo úhoř. Rybí maso patří k nezdravějším potravinám, a proto je všem plně doporučuji. V naší podnikové prodejně, zejména v tomto období výlovů, si lidé mohou koupit i řadu dalších druhů ryb, které nejsou v jiných obdobích roku až tak časté. Foto popis| Ředitel Rybářství Litomyšl Oldřich Holcman už jako dítě stavěl rybníčky a navzdory přání maminky se nestal učitelem. Foto popis| Litomyšlští rybáři nakládají kapry, kteří skončí na talířích Poláků. Foto autor| 2 x FOTO / PETR BROULÍK

agris.cz SOCR: Podnikání v zemědělství je ziskovější než maloobchod 11.11.2015

agris.cz str. 0 Potravinářství FinančníNoviny.cz Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Ziskovost českých podnikatelů v zemědělství či lesnictví je v průměru vyšší než v maloobchodu. Na prodeji zboží konečným spotřebitelům také vydělávají čeští obchodníci méně než jejich konkurenti na Slovensku. Vyplývá to z analýzy, kterou pro Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR) zpracovala z dat Eurostatu společnost Deloitte.

Ziskovost českých podnikatelů v zemědělství či lesnictví je v průměru vyšší než v maloobchodu. Na prodeji zboží konečným spotřebitelům také vydělávají čeští obchodníci méně než jejich konkurenti na Slovensku. Vyplývá to z analýzy, kterou pro Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR) zpracovala z dat Eurostatu společnost Deloitte. Podle Potravinářské komory ČR se však do statistiky nezapočítávají bonusy, které řetězce účtují svým dodavatelům, jako je například regálné. "Ve skutečnosti tak vydělávají řetězce víc," myslí si komora. Ministerstvo zemědělství analýzu k dispozici nemá, nechce se k ní proto vyjádřit. Zisková přirážka v české maloobchodu dosahuje 21,3 procenta, zatímco v sektoru zemědělství, lesnictví a rybolovu je 32,3 procenta, uvedl SOCR. Na Slovensku je tento ukazatel 34,8 procenta a průměr EU je 26,6 procenta. Čistá zisková přirážka je definována jako podíl čistého provozního přebytku a rozdílu hodnoty produkce a čistého provozního přebytku. Podle Potravinářské komory ČR je ale ve skutečnosti u obchodníků vyšší. "Zisková přirážka ve výši 21,3 procenta je známá, ale chybí k ní zadní marže v průměrné výši přibližně 40 procent, takže není 21 procent ale 61 procent," řekla mluvčí Potravinářské komory ČR Dana Večeřová. Navíc podle ní nelze měřit ziskovost v sektoru zemědělství, protože je tvořená dotacemi. Zadní marže jsou podle ní takové praktiky jako vracení neprodaného zboží zpět dodavateli nebo zalistovací poplatky. "Skutečná ziskovost by musela být o ně očištěna a pak se ze zisku dostaneme do ztráty," dodala mluvčí. Český statistický úřad podle ní přiznává, že nedokáže bonusy a tzv. zadní marže pro dodavatele měřit. "U Eurostatu to bude zcela nepochybně to samé," uvedla. "Vzhledem k tomu, že analýzu, kterou pro Svaz obchodu a cestovního ruchu zpracovala z dat Eurostatu společnost Deloitte, nemáme k dispozici, nemůžeme se k ní vyjádřit," řekl ČTK mluvčí ministerstva Hynek Jordán. Vytvořením analýzy ziskovosti svaz reagoval také na vyjádření ministra zemědělství Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který chce v příštích letech dosáhnout primární soběstačnosti ČR například v produkci masa nebo mléka. Svaz také ministra vyzval, aby inicioval oficiální sběr údajů, které by umožňovaly přesně popsat situaci v komoditních řetězcích, v nichž by se měla Česká republika v příštích letech stát soběstačná. Výsledkem by podle svazu měla být změna dosavadního systému tak, aby umožňoval rozhodovat o přidělování mnoha miliardových dotací nebo o regulaci na základě relevantních dat.Autor: ČTKwww.ctk.cz

URL| http://www.agris.cz/clanek/190183

Ministerstvo zemědělství a Potravinářská komora uspořádaly pro podnikatele již třetí ročník odborného semináře 13.11.2015

agris.cz str. 0 Zemědělství MZe ČR Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět - tentokrát na téma „Proexport a zemědělští diplomaté“ O nejnovějších možnostech exportu diskutovali účastníci semináře, který se konal pod záštitou ministra zemědělství Mariana Jurečky a prezidenta Agrární a Potravinářské komory Miroslava Tomana. Pro zlepšení vývozu českých výrobků Ministerstvo zemědělství nově zřídilo funkci tzv. zemědělských diplomatů, kteří byli zástupcům firem představeni. O nejnovějších možnostech exportu diskutovali účastníci semináře, který se konal pod záštitou

ministra zemědělství Mariana Jurečky a prezidenta Agrární a Potravinářské komory Miroslava Tomana. Pro zlepšení vývozu českých výrobků Ministerstvo zemědělství nově zřídilo funkci tzv. zemědělských diplomatů, kteří byli zástupcům firem představeni. Na semináři, který se konal 10. listopadu 2015 v kongresovém hotelu Clarion Old Town Prague, hovořili zástupci Ministerstva zemědělství, Potravinářské komory, Ministerstva zahraničních věcí, pojišťovny EGAP, České exportní banky, agentury CzechTrade a v neposlední řadě právě zemědělští diplomaté, kteří budou aktivně působit ve 4 teritoriích – Rusko (Nikola Hrušková), Srbsko (Pavel Svoboda), Saúdská Arábie (Eduard Řeháček) a Čína (Vladimír Randáček). Diplomaté seznámili účastníky s proexportním potenciálem těchto zemí. Zástupci Exportní a garanční pojišťovny (EGAP), České exportní banky (ČEB) a agentury CzechTrade dále uvedli příklady z praxe a novinky v oblasti exportního financování. O legislativě, novelizovaném dotačním titulu 9Ha a 9Hb a možnostech účasti na veletrzích a výstavách informovala zástupkyně Ministerstva zemědělství (MZe) Jitka Borkovcová. Zájem o danou problematiku potvrdila hojná podnikatelská účast z oboru potravinářství, zemědělství, ale také představitelů sektoru zemědělských a zpracovatelských technologií. V podobných informačních aktivitách pro podnikatelskou veřejnost bude MZe pokračovat i v budoucnu. URL| http://www.agris.cz/clanek/190205

Souhrn událostí uplynulého dne – 12. 11. 2015 13.11.2015

agris.cz str. 0 Souhrny Agris Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Ze zákona o tržní síle pomohlo zejména zkrácení doby splatnosti. Uzeniny a rakovina? Jen fáma, uklidňují odborníci po varování od WHO. Pokud nezaprší, přijdou problémy. Zájem českých potravinářů o chráněná označení EU slábne kvůli papírování. Ze zákona o tržní síle pomohlo zejména zkrácení doby splatnosti Ze zákona o významné tržní síle, který platí pět let, pomohlo dodavatelům zejména zkrácení doby splatnosti na 30 dní a také omezení takzvaných vratek. Zákon přispěl ke zkulturnění vztahů na trhu, řekl dnes ČTK na konferenci v Brně ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory Miroslav Koberna. Uzeniny a rakovina? Jen fáma, uklidňují odborníci po varování od WHO Šunka, slanina nebo párky způsobují rakovinu trávicího traktu. S takovým závěrem nedávno přišla Světová zdravotnická organizace (WHO). Zařadila tak uzeniny na stejnou úroveň jako například tabák nebo azbest. Podle zprávy organizace i dva plátky slaniny denně zvyšují riziko rakoviny tlustého střeva o osmnáct procent. Pokud nezaprší, přijdou problémy Málokdo zřejmě čekal, že ještě v polovině listopadu si budeme užívat babího léta s teplotami, které by slušely spíše začátku října. Podle profesora Miroslava Trnky z Mendelovy univerzity v Brně bychom si ale měli do budoucna na takové počasí zvyknout. Zájem českých potravinářů o chráněná označení EU slábne kvůli papírování Třeboňský kapr, Žatecký chmel, Olomoucké tvarůžky. Ještě před čtyřmi lety se čeští potravináři o evropské uznání a ochranu pro své produkty přímo prali. Dnes jako by o chráněné zeměpisné označení nikdo nestál. Firmy odrazuje přílišné papírování. Poslední žádost byla podána před třemi

lety a poslední souhlas dostal Valašský frgál předloni. Úplné texty zpráv a další události včerejšího dne naleznete zde. URL| http://www.agris.cz/clanek/190207

Čechy jsou malé a budou ještě menší, jestliže... 16.11.2015

agris.cz str. 0 Zemědělství ASZ Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Země s deseti miliony lidí sice není velká, ale zase není tak malá, aby bylo opodstatněné se na to vymlouvat. Malost tkví v něčem jiném, než je počet obyvatel. Například v soustředění se jen sám na sebe, na svůj malý prospěch bez ohledu na svět vnější, který začíná za plotem, za zdí domu, zkrátka bez ohledu na sféru obecnou. Země s deseti miliony lidí sice není velká, ale zase není tak malá, aby bylo opodstatněné se na to vymlouvat. Malost tkví v něčem jiném, než je počet obyvatel. Například v soustředění se jen sám na sebe, na svůj malý prospěch bez ohledu na svět vnější, který začíná za plotem, za zdí domu, zkrátka bez ohledu na sféru obecnou. Dnes dosahuje to obecné, pokud si toho někdo ještě nevšiml, poněkud dál než pohled k nejbližším kopcům, popřípadě k hranicím. Tam, kde žili ještě nedávno bratrští Němci či Poláci, a které jsme mohli občas navštěvovat, jsou dnes podle některých našich politiků potenciální nepřátelé, popřípadě ti, kdo poškozují naše poctivé české výrobce potravin. Každá země, ano i země EU, se snaží podporovat to vlastní. Ovšem to vlastní musí v první řadě v porovnání s tím cizím obstát nejen zdravotní nezávadností, to by mělo být samozřejmé, ale zejména kvalitou a originalitou! Pokud to jediné, čím se česká produkce liší od té cizí je jen přívlastek „česká“, je to dost málo. Je-li „to naše české“ vážně dobré a kvalitní, prodává a propaguje se samo, a nejsou nutné podezřelé snahy znectít to cizí. I když, bohužel, na to média dobře slyší, zvláště některá. Ano, už jsme u té malosti. Snížit se při propagaci vlastního k pomlouvání cizího, to je krátkozraké a nakonec to i pomlouvači samotnému uškodí. Stačí si vzpomenout na skoro padesátku mrtvých v důsledku špatného dozoru nad výrobou českých lihovin. A to dokonce zemřeli lidé i v cizině a od nás se neozvalo ani slovo omluvy. Za to se dovolávalo ministerstvo zemědělství „spravedlnosti“ v Bruselu, že v Polsku zjistili při výrobě potravin záměnu soli potravinářské solí technickou (která ale splňuje i podmínky zdravotní nezávadnosti). Dobře to z polské strany zaznělo, že po této záměně se nikomu špatně neudělalo, zatímco po českém pití lidé umírali. Je dobré si v této souvislosti uvědomit, že velkým výrobcům dnes už ani tak nejde o to uplatnit se na „náročném intraunijním trhu“, jak se psalo ještě nedávno, ale zejména na trhu domácím, protože na trh EU se opravdu těžko dostává. Naštěstí toto velmi dobře vědí malí výrobci, ať už jde o sedláky, menší mlékárny nebo řezníky či regionální jatka, kteří na domácím trhu dobře uspívají. Proto se také proti jejich aktivitám spolčují velcí výrobci a brzdí českou legislativu, která v rámci omezených možností daných předpisy EU vzniká. Aby nebyla větší vůle pro prodej přímo konečnému spotřebiteli, vajec, drůbeže, mléka nebo možnost porážet doma skot či na farmách chovanou zvěř, a pokud ano, tak již povolené omezovat. Anebo vymýšlet další kličky pro nutnost dalších a dalších povolení a kontrol a zase kontrol. Velcí čeští (opravdu čeští?) výrobci mají zájem házet klacky pod nohy sedlákům i malým výrobcům a dehonestovat cizí produkci. O co jde? O malost? O sobectví? O oboje. A v posledku to má dopad i na vnímání celé naší ČéeR na mezinárodní úrovni. K velkým tématům, která hýbou Evropou a světem, se my přece nevyjadřujeme, to jsou v naší české kotlině nadprahové podněty. My jsme přece malí a máme své malé zájmy. Například jsme bojovali za naše české pomazánkové máslo, které nemá s máslem nic společného, nebo za český rum, který s pálenkou z cukrové třtiny nemá nic společného

jakbysmet. Zkrátka bychom chtěli, jako tomu bylo za Rakouska, na těle toho velkého úspěšně parazitovat a za svou křehkou loajalitu, která by nás ale moc nestála, jen inkasovat. Na konci tolik odsuzovaného Rakouska-Uherska se v Čechách postavila většina krásných škol, navigovala se Vltava v Praze, vykvetla i jiná města jako Plzeň či Hradec Králové, to jen tak namátkou. Smělo se postavit na břehu Vltavy Národní divadlo, na které ale většinu peněz dala Vídeň, atd. Odvděčíme se EU za její peníze podobně? Trochu silná řečnická otázka, že? Ale snad bychom se mohli z minulosti, i té nedávné, přece jen trochu poučit. Hledět si svého a jak říkávali rodiče, či to byli prarodiče: „Když nemůžeš pochválit, tak aspoň mlč.“ Octne-li se soused v problémech, nikterak jej nepotěší škodolibý smích. Potěší jej účast a případná pomoc. A pak se můžeme, doufejme, víceméně spolehnout, že nám to odplatí podobným. A ještě k té cizí produkci. České výrobce sýrů, piva či masných výrobků neohrožuje Němec nebo Polák, ale Čech, který za hranicemi nakupuje to nejlevnější a doveze to sem jako něco úžasného. Podporovat takovéhoto dovozce nebo zpracovatele nejlevnějších cizích surovin je hodně hloupé, krátkozraké a dost malé. Pokud tento trend potrvá, potom by byly Čechy i v očích Evropy opravdu vážně maličké. Josef Duben


Souhrn událostí uplynulých dní – 13. – 15.11. 2015 16.11.2015

agris.cz str. 0 Souhrny Agris Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Toman: Nadnárodní obchodní řetězce znevýhodňují české potravináře. Sněmovna schválila návrh na další podporu biopaliv. Státní fond životního prostředí půjčí obcím půl miliardy na kofinancování vodohospodářských projektů. Schodek agrárního obchodu se za tři čtvrtletí snížil o pětinu. Toman: Nadnárodní obchodní řetězce znevýhodňují české potravináře Nadnárodní obchodní řetězce v ČR znevýhodňují české potravináře. K jejich zboží si účtují vyšší obchodní přirážku, dražší zboží je pak hůře prodejné. Na dnešní tiskové konferenci to řekl prezident Potravinářské komory Miroslav Toman. Sněmovna schválila návrh na další podporu biopaliv Sněmovna schválila novelu zákona o spotřebních daních, která především přináší program další daňové podpory biopaliv. Zákon u některých vysokoprocentních biopaliv zavádí spotřební daň a zachovává jejich podporu. Místopředseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek ale tvrdí, že zákon podpoří skupinu Agrofert ministra financí Andreje Babiše (ANO) a vynese mu zhruba pět miliard korun. Státní fond životního prostředí půjčí obcím půl miliardy na kofinancování vodohospodářských projektů Půjčku od Státního fondu životního prostředí mohou nově získat úspěšní žadatelé o dotaci z Operačního programu Životní prostředí 2014-2020 na kofinancování nákladných vodohospodářských projektů. Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Státního fondu životního prostředí ČR dnes vyhlašuje výzvu na posílení zdrojů žadatelů na realizaci projektů.

Schodek agrárního obchodu se za tři čtvrtletí snížil o pětinu Schodek agrárního zahraničního obchodu se za letošní tři čtvrtletí snížil meziročně o pětinu na 10,8 miliardy korun. Vyplývá to z údajů, které ČTK poskytl Zemědělský svaz ČR. Podle jeho předsedy Martina Pýchy má na zlepšení bilance zásluhu především růst vývozu obilí, tabáku a tabákových výrobků. Úplné texty zpráv a další události včerejšího dne naleznete zde.


ahaonline.cz Pořádek v ledničce šetří peníze! 16.11.2015

ahaonline.cz str. 0 Musíte vědět!

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Až tisíce korun ročně vám může ušetřit pořádek v lednici. Když budete přesně vědět, co a kde máte, nic se vám nestihne zkazit. Průměrný Čech totiž vyhodí každý rok 170 kg potravin, a to už je pořádná finanční rána. Potraviny byste do lednice neměli dávat nahodile. „Teplota uvnitř chladničky se na různých místech liší. I proto velmi záleží, kde jsou jednotlivé potraviny uloženy. Nejchladněji bývá vespodu. Směrem vzhůru teplota roste s každým patrem o jeden stupeň. Tyto teplotní rozdíly mají vliv na čerstvost potravin,“ vysvětluje výživová poradkyně Zuzana Douchová. Šup do šuplíku Boxy na dně ledničky jsou určeny pro zeleninu, jako je například ledový salát, květák, brokolice, kapusta, mrkev, celer nebo petržel. ! Zeleninu před uložením nemyjte. Maso patří nad zeleninu Spodní přihrádka nad boxy se svými –2 až 4 °C je vhodná pro syrové maso, drůbež a ryby. ! Maso uchovávejte v celofánu anebo v dobře uzavřených nádobách.Ve středu si lebedí uzeniny a mléčné výrobky Střední část ledničky má 4 – 6 °C. Hodí se proto pro otevřené paštiky, uvařené maso, šunku, uzeniny, máslo, margaríny, plátkové a tavené sýry, jogurty a mléko. ! Masné a mléčné výrobky pečlivě oddělujte. Hotová jídla dejte nahoru Pro uskladnění hotových jídel je nejvhodnější horní část ledničky, ve které je 7 – 8 °C. Patří sem například omáčky, guláše, polévky, pudingy, dorty, zákusky anebo například chlebíčky.Vejce chtějí do dveří Nejteplejším místem lednice s 10 – 11 °C jsou její dvířka. Do dolní části dvířek patří nápoje jako mléko, džusy, minerálky nebo pivo. Vejce vložte do speciální přihrádky, která je pro ně určená. Vkládejte je špičkou dolů, protože na tupém konci se nacházejí póry, kterými vejce přijímá kyslík. V horní části dvířek může být máslo, margaríny a otevřené marmelády. Co do lednice nepatří?! Některým potravinám chlad lednice nesvědčí. Uskladněte je proto na temnější místo, například do špajzu, ušetříte tím i místo. Do lednice rozhodně nepatří například brambory, cibule, česnek, ovoce, rajčata, čokoláda nebo med.

URL| http://www.ahaonline.cz/clanek/112230/poradek-v-lednicce-setri-penize

blesk.cz „Salámový inspektor“ Klaus v čepce kontroloval točeňák: Pošušňal si jako Zeman? 12.11.2015

blesk.cz str. 0 Politika

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Patrně osud je zavál shodně do podniků na masové výrobky, kde by vegani zaplakali. Zatímco prezident Miloš Zeman se vydal do řeznictví při své nedávné návštěvě Zlínského kraje, exprezident Václav Klaus tam zavítal nyní. Profesor Klaus oblékl bílý plášť, své šediny zakryl síťkou a vydal se mezi čerstvě vyrobené buřty a další pochutiny. Na profilu Institutu Václava Klause na Facebooku se následně objevila řada fotek z jeho návštěvy v uzenářském podniku. // Posted by Institut Václava Klause on 12. listopad 2015 „Světová zdravotnická organizace prý hodlá zařadit tzv. zpracované maso mezi nejjedovatější látky hned vedle azbestu, arzénu nebo cigaret. Tým odvážlivců z IVK v čele s exprezidentem Václavem Klausem to jel okamžitě zkontrolovat,“ stojí u série fotografií. Jde přitom o narážku na zprávu jedné z agentur Světové zdravotnické organizace (WHO), která koncem října varovala před tím, že uzeniny jako šunka, slanina či párky mohou zvyšovat riziko rakoviny trávicího traktu.Popiskem pod fotkami Institut ale upozorňuje i na to, že se podnik „hrdě pyšní tím, že za dvacet let své existence nečerpal ani korunu (ani euro) z dotací.“ Euroskeptik Klaus se zkrátka nezapře ani mezi salámy. Není to přitom tak dávno, co shodou okolností také do řeznictví vyrazil Klausův nástupce ve funkci, prezident Miloš Zeman. „Dobrý, teplý ovar, to je pošušňáníčko,“ rozplýval se tehdy Zeman a dodával: „Být veganem a vegetariánem není život.“ Zeman je podobnými výroky na adresu vegetariánů známý, letos v únoru při přípitku s vítězi soutěže Salon vín na Pražském hradě měl dokonce prohlásit „smrt vegetariánům a abstinentům“. To bezprostřední reakce „masného inspektora“ Václava Klause u reportáže z jeho návštěvy výrobny uzenin chyběla. Fotky státníka v apartní čepičce ale zaujaly a začaly rychle sbírat lajky na sociální síti. URL| http://www.blesk.cz/clanek/355163/sala...troloval-tocenak-posusnal-si-jako-zeman

Česko popelnice Evropy: Může za to škudlení? Nesmysl, odmítá europoslankyně 13.11.2015

blesk.cz str. 0 Události

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Stejný obal, stejná značka, ale horší kvalita i chuť. To je u potravin v českých supermarketech v porovnání s těmi německými docela běžné. Nadnárodní řetězce tvrdí, že je to dáno naší preferencí nízké ceny na úkor kvality. To je ovšem podle europoslankyně Olgy Sehnalové(ČSSD) nesmysl, jak uvedla pro Blesk.cz. Ceny v českých supermarketech se prý od těch německých zase tolik neliší. Kvalita produktů ano.

„Firmy argumentují u východní Evropy chuťovou a cenovou preferencí. Z několika průzkumů vyplývá docela jasně, že to opravdu není ten důvod, proč se fenomén zrodil,“ okomentovala Sehnalová. To si sama nedávno potvrdila i experimentem, z kterého vyplynulo, že v Německu mají podobné ceny, ale vyšší kvalitu. „Existují statistiky Eurostatu, z nichž vychází, že české potraviny jsou opravdu jedny z nejlevnějších. Ovšem když jsme paralelně s Potravinářskou komorou dělali průzkum, tak ceny potravin vyšly zhruba stejně v Německu jako u nás. Realizovali jsme nákup z pohledu běžného spotřebitele, který jde nakupovat základní potraviny,“ vysvětlila europoslankyně. Zhruba polovina výrobků prý byla dražší v Německu, polovina v Česku. „Argument o ceně tedy tak úplně platný nebude,“ dodala. Otázkou ale zůstává, co proti podobným praktikám lze podniknout. Interpelace u Evropské komise obvykle pohořely na tom, že se nejedná o otázku bezpečnosti potravin. Je to tedy složitě postižitelné v evropské rovině. Řešení ale možná existuje. „Můžeme se na to podívat z hlediska klamavé reklamy nebo z hlediska klamavé srovnávací reklamy. Není v pořádku, že pokud máte marketing na nějaký výrobek, který se lidem zažije, tak ten samý výrobek ve stejném balení se může jinde lišit, byť to tam máte třeba uvedeno někde malým písmem,“ popsala Sehnalová. Podle jejích slov jde o narušení hospodářské soutěže. „Šetříte na marketingu tím, že máte už zavedenou jakousi značku. Jejíž příslib navíc nenaplňujete. Malé a střední firmy přitom tuto výhodu nemají,“ zdůraznila europoslankyně. URL| http://www.blesk.cz/clanek/354970/cesk...-skudleni-nesmysl-odmita-europoslankyne

Advent u sousedů: Vánoční ulice, nejstarší kavárna a spousta dobrot! 16.11.2015

blesk.cz str. 0 Cestování

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Vánoce se pomalu, ale jistě blíží. K nim neodmyslitelně patří i adventní trhy. Pokud ty české už znáte a chcete vyzkoušet, jak vypadají „za humny“, stačí se rozletět do některého okolního státu. Poradíme, co kde můžete čekat… Vánoční trhy: 26. listopadu až 23. prosince Basilej je hlavním městem švýcarského adventu. Těšit se zde můžete na vánoční atmosféru, nákupy, výstavy v muzeích, koncerty a památky. Jedny z nejhezčích a největších vánočních trhů najdete na Barfüsserplatz a Münsterplatz. Za podívanou stojí i nejdelší evropská vánoční ulice, která začíná na náměstí Aeschenplatz a vede nejlepšími basilejskými nákupními ulicemi, kolem adventního trhu, starobylou uličkou Eisengasse přes středověký most na náměstí Messeplatz, kde celou nádherně dekorovanou trasu zakončuje impozantní vánoční strom. Krásnou podívanou nabízí také vánoční prohlídka města, díky které nahlédnete do historie, zvyků a tradic vánočního času v Basileji, či světoznámý Johann-Wanner-Haus, obchodní dům s obrovským výběrem vánočních ozdob a dekorací. S dětmi nevynechejte největší muzeum hraček na světě Puppenhausmuseum. Těšit se můžete také na obchodníky a řemeslníky v malých dřevěných chaloupkách a na kulinářské speciality, jako jsou vafle, pravý basel läckerli (druh perníku) či výborné švýcarské raclette. Tip: Do Basileje si zaletíte z Prahy s easyJetem 3x týdně. Vánoční trhy: 27. listopadu až 1. ledna Budapešť je skvělou volbou pro gurmány i rodiny. Nejznámější vánoční trhy se konají v centru města

na náměstí Vörösmarty a lákají na vánoční koncerty a ukázky lidové tvorby. Navštívit zde můžete také nejstarší kavárnu v Evropě – Gerbaud, která se o adventu mění v obří adventní kalendář, či loutkové divadlo. Sem si určitě zajděte na tradiční dort dobos torta. Výborným tipem je výlet lodí po Dunaji s večeří, prohlídka trhů a centra města s průvodcem. Z místních specialit nezapomeňte ochutnat tradiční maďarské pečivo kürtöskalács, všudypřítomné štrůdly (rétes) s různými náplněmi, pravé maďarské klobásy či vyhlášený perkelt. Milovníci uzenin by neměli vynechat Velkou tržnici, tolik klobásek, škvarků a jiných masných dobrot jste pohromadě ještě neviděli. Tip: Do Budapešti se pohodlně dostanete s Českými aeroliniemi 18x týdně. Festival světel: 26. listopadu až 17. ledna Advent v Nizozemsku nabízí kromě tradičních vánočních trhů, klasických koncertů, baletních představení, památek a muzeí také zcela nevšední podívanou, a to Festival světel. Každý večer město prozáří slavnostní dekorativní osvětlení a projekce z osvětlených těles od umělců z různých zemí. Nezapomenutelným zážitkem je večerní projížďka lodí po amsterdamských grachtech (síť kanálů), které se stávají zrcadly pro tuto různobarevnou zářící krásu. Tip: Do Amsterdamu létají České aerolinie 12x týdně. Vánoční trhy: 27. listopadu až 31. prosince Vánoční trhy v alsaském Štrasburku se konají již od roku 1570, a mají tak jednu z nejdelších tradic v Evropě. Těšit se můžete na trhy – např. před štrasburskou katedrálou Notre-Dame na Place des Meuniers, specializující se na alsaské produkty, na náměstí Place Gutenberg, které je každý rok rezervováno pro prezentaci některé z cizích zemí, či na trhy na Place Kléber s obřím vánočním stromem a adventním kalendářem. Za doprovodu vánočních koled si můžete zabruslit na umělé ledové ploše na náměstí Place du Château v blízkosti katedrály Notre-Dame. Nezapomenutelná je atmosféra vánočních koncertů, které se konají nejen v katedrále Notre-Dame, ale i v dalších kostelech. Za podívanou také stojí nádherně ozdobené a magicky osvětlené domy a ulice nebo prohlídka historického centra města. Z gastronomických pochoutek vyzkoušejte máslové aromatické cukroví s různými příchutěmi, speciální vánoční karamely, marcipánová prasátka či choucroute (pokrm z uzenin a zelí). Tip: Do Štrasburku se dostanete s Českými aeroliniemi 5x týdně. Vánoční trhy na náměstí Gendarmenmarkt: 23. listopadu až 31. prosince Vánoční trhy jsou v Německu velkou tradicí, jen samotný Berlín se může pochlubit zhruba 60, z nichž každý má svoji neopakovatelnou a jedinečnou atmosféru. Za návštěvu určitě stojí jeden z nejkrásnějších trhů v centru na náměstí Gendarmenmarkt či trh u kostela Gedächtniskirch. V dřevěných chatičkách si můžete nakoupit vánoční dekorace, řemeslné výrobky či šperky. Mezi nejznámější a největší patří Velký berlínský trh, který se táhne od Alexanderstrasse až k náměstí Alexanderplatz. Kromě klasických adventních trhů na historických náměstích stojí za procházku také hlavní třídy se světelnou výzdobou či zimní zábava na kluzišti na náměstí Alexanderplatz. Na své si v Berlíně přijde každý, ať už milovníci tradičních řemesel, vánočních ozdob, suvenýrů, tanečních a hudebních vystoupení, tak i labužníci. Nenechte si ujít vánoční cukroví, svařené víno či speciality, jako je klobása currywurst a uzené maso kasseler zapečené se zelím. Tip: Do Berlína si zaletíte z Prahy s Air Berlin až 21x týdně. Vánoční trhy v Tivoli: 14. listopadu až 3. ledna V hlavním městě Dánska, v Kodani, se koná několik vánočních trhů. Můžete se těšit na vánoční koledy, koncerty a místní výrobky. Největší vánoční trh se koná v zábavním parku Tivoli, v místě, kde

v předvánočním čase zažijete nejen adrenalinovou zábavu na různých atrakcích, ale i klasickou vánoční atmosféru. Kromě kolotočů a horských drah je tady velkou atrakcí také jezero, které slouží jako veřejné kluziště a kde vám i vašim dětem půjčí brusle. Obdivovat můžete také krásně osvětlené stromy a světelné show, které budou probíhat po setmění. Z vánočních specialit nezapomeňte ochutnat svařené víno, ?bleskiver (jablkovou koblihu) nebo pražené mandle. Tip: Do Kodaně se dostanete s Českými aeroliniemi až 10x týdně.

URL| http://www.blesk.cz/clanek/355671/adve...lice-nejstarsi-kavarna-a-spousta-dobrot

Brněnský deník Anketa: Odradí vás zpráva odborníků od nákupu uzenin? 12.11.2015

Brněnský deník str. 10 Téma (ipe, klg, ber, gec) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Jiřina Havlíčková, 47 let uklízečka, Znojmo Uzeniny jíme se synem pořád, i když jsme informaci o jejich velké škodlivosti nedávno zaznamenali. Salámy a párky přesto kupuji dál. Myslímsi,že kdyby byly až tak zhoubné, nemohli by je přece vůbec vyrábět a prodávat. David Matoušek, 23 let student, Blansko Nijak zvlášť mě neodradí. Potencionálně karcinogenních látek je totiž v našem okolí spousta, o mnohých ani nevíme. To bych se musel bát dát cokoliv do pusy. S mírou se dá podlemějíst všechno. Veronika Mařicová, 28 let obchodnice, Břeclav Uzeninám jsem celkově nikdy moc neholdovala, ale jednou za čas si je dám. Stejně tak tomu bude nejspíš i teď. Přecpávat se nebudu, ale striktně se jim vyhýbat také ne. Rakovina může potkat každého. Vendula Křivá, 21 let studentka, Brno Zpráva organizace mě v konzumaci uzenin nijak neovlivní, protože vybírám pouze kvalitní výrobky s vysokým obsahem masa. Ráda vím, co jím. Na uzeniny si však stejně potrpím jen výjimečně. Foto popis| Region| Jižní Morava Publikováno| Brněnský deník; Téma; 10 Publikováno| Vyškovský deník; Téma; 10 Publikováno| Břeclavský deník; Téma; 10 Publikováno| Blanenský deník; Téma; 10 Publikováno| Hodonínský deník; Téma; 10 Publikováno| Znojemský deník; Téma; 10 ID| 98d6511a-e641-41bb-8e19-71c1d3f72260

Hlavně kvalita, radí farmářka 12.11.2015

Brněnský deník str. 10 Téma (gra)

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Pustiměř – Primárně se zaměřují na výkrm a prodej prasat. Farma v Pustiměři na Vyškovsku má však v budoucnu nabídnout i domácí uzeniny. Rodina Burešových si je zatím vyrábí jen pro vlastní potřebu. I tak ale dbají na receptury, které mají časem splnit potřeby náročných zákazníků. Zprávu Světové zdravotnické organizace o škodlivosti uzenin proto neberou vážně. „Je to hloupost. Vždy záleží na tom, co do uzenin dáte. Pokud jde o kvalitní výrobek, ve kterém je pouze maso, voda a koření, nevidím problém. Jde pouze o zakonzervované maso, jak ho už kdysi dávno dělali naši předkové,“ kroutí hlavou Jana Burešová. Zároveň odsuzuje výrobce, kteří do uzenin dávají fosfáty a další náhražky. „Co asi můžou obsahovat špekáčky, když kilogram stojí šedesát korun. Kvalitní suroviny jsou dražší, ale člověk má aspoň zaručený původ, kvalitu i čerstvost,“ vyzdvihuje Burešová. Přestože se závěry odborníků z organizace nesouhlasí, obává se reakce zákazníků. „Lidé jsou snadno ovlivnitelní. Když se začalo prodávat mléko v automatech, nakupovali ho ve velkém. Pak ale hlavní hygienik prohlásil, že není vhodné, a rázem prodej výrazně poklesl,“ vzpomíná Burešová. Přesto věří, že pustiměřská farma si své věrné zákazníky najde. Region| Jižní Morava Publikováno| Brněnský deník; Téma; 10 Publikováno| Vyškovský deník; Téma; 10 Publikováno| Břeclavský deník; Téma; 10 Publikováno| Blanenský deník; Téma; 10 Publikováno| Hodonínský deník; Téma; 10 Publikováno| Znojemský deník; Téma; 10 ID| 4aa25542-bc5e-4a5b-afc6-7fc1f0532d13

Maximálně padesát gramů denně 12.11.2015 Brněnský deník str. 10 Téma VERONIKA GECOVÁ Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Podle lékaře Marka Svobody je třeba informace upřesnit. O uzeninách přesto říká: Brno – Uzení, sušení, fermentace nebo nakládání do solí a látek, které zvýrazňují chuť či zvyšují trvanlivost. Nadměrný příjem takového masa způsobuje podle Světové zdravotnické organizace rakovinu tlustého střeva a konečníku. „Člověk je všežravec a maso má být součást jeho jídelníčku. Pro tělo jde totiž o důležitý zdroj nezbytných aminokyselin, proteinů, minerálů a vitamínů,“ tvrdí lékař z Masarykova onkologického ústavu v Brně Marek Svoboda. * Zmiňovaná zpráva spoustu lidí zaskočila. Jak je to tedy s pojídáním uzenin? Rozhodně bychom jejich konzumaci a dalšího zpracovaného masa měli omezit na množství nepřesahující padesát gramů za den. Ideální je do třiceti gramů, jinak se vystavujeme osmnáctiprocentnímu zvýšení celoživotního rizika vzniku nádoru tlustého střeva a konečníku. * Nevyvolává přesto organizace zbytečnou paniku? Určitě je dobře, že se o tom mluví, ale je nezbytné správně popsat, co se kterou informací opravdu myslí. Zpráva pouze říká, že existují nezpochybnitelné důkazy o uzeninách, které způsobují rakovinu. * Stejně jako tabák či azbest, jak tvrdí odborníci z organizace? Riziko vzniku rakoviny spjaté s působením tabáku nebo azbestu na orgány dýchací soustavy je nesrovnatelně vyšší než riziko vzniku rakoviny tlustého střeva a konečníku způsobené uzeninami. Až

na to, že uzeniny jí až na výjimky téměř každý. * Liší se jednotlivé výrobky? Z řady studií víme, že víc škodlivin vzniká v mase, které lidé udí doma. Oproti tomu průmyslové, dobře kontrolované uzení a zpracování masa je většinou bezpečnější. Region| Jižní Morava Publikováno| Brněnský deník; Téma; 10 Publikováno| Vyškovský deník; Téma; 10 Publikováno| Břeclavský deník; Téma; 10 Publikováno| Blanenský deník; Téma; 10 Publikováno| Hodonínský deník; Téma; 10 Publikováno| Znojemský deník; Téma; 10 ID| a8037f08-fbee-47b3-82a3-9f00aa3e573e

byznys.ihned.cz Made in Poland už Babišovi nevadí. Investoval miliardu do polské potravinářské firmy 12.11.2015

byznys.ihned.cz str. 0 HN.IHNED.CZ Milan Mikulka Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Miliardář avicepremiér letos získal vPolsku výrobce zdravé výživy Good Food abude rozšiřovat výrobu. Akvizice proběhla prostřednictvím fondu Hartenberg, vekterém Babišovi kupují aspravují firmy investor Jozef Janov ašéf akvizic Agrofertu Libor Němeček. Na domácím trhu se mu ale vzdaluje ovládnutí potravinářské firmy Hamé. Andrej Babiš investuje zhruba miliardu korun do polských potravin. Přitom Polsko je zemí, ke které má z byznysového pohledu špatný vztah. Dovoz levných polských potravin navíc v posledních letech ostře kritizuje, protože jsou hlavními konkurenty výrobků firem spadajících pod jeho koncern Agrofert. V současnosti ale Babiš investuje v polském potravinářství nemalé peníze, které míří do oboru zdravé výživy. Prostřednictvím fondu Hartenberg, ve kterém Babišovi kupují a spravují firmy investor Jozef Janov a šéf akvizic Agrofertu Libor Němeček, už současný ministr financí získal odhadem za necelou miliardu korun předního výrobce rýžových a kukuřičných placek Good Food. A do Polska zamíří další stamiliony. Babišovi manažeři nyní přibližně za sto milionů korun rozšířili u polské Poznaně, kde firma sídlí, výrobu. V plánu je další výrobní linka, protože produkce bude v dohledné době prý opět u maxima. Nová investice by měla vyjít na dalších 200 milionů korun, potvrdil Hospodářským novinám Janov. "Dokončit rozšíření výroby chceme do dvou let," řekl. Spolu s výrobou rostou i finanční výsledky Good Food. Tržby letos mají vzrůst zhruba o čtvrtinu, v přepočtu na 550 milionů korun, zisk nechce Janov komentovat. 300 mil. Kč činí úvěry od bank použité na nákup polské společnosti Good Food. Většinu peněz tak Babiš platil ze svého. 550 mil. Kč mají být letos tržby společnosti Good Food, což by znamenalo meziroční růst o čtvrtinu. Firma denně vyrobí 300 tisíc balení rýžových či kukuřičných placek.

Hledání v Česku Babišem vlastněná polská firma postupně míří i do Česka. "Už jsme v nabídce Kauflandu, momentálně se bavíme s Penamem, zda by nešlo vymyslet nějaký společný projekt," naznačuje možnou spolupráci s největšími pekárnami v Česku, které jsou součástí skupiny Agrofert. Janov také řekl, že hodlá přikoupit další firmy, a suma, kterou by Babiš v Polsku investoval, by narostla o další stovky milionů korun. "Hledáme v Polsku další podobné firmy v oboru, které by dobře doplňovaly Good Food," uvedl Janov. Podle informací HN z potravinářského trhu se ale Janov s Němečkem porozhlížejí i po českých firmách z oboru. Babišovi manažeři měli jednat například s výrobci müsli Emco nebo Mixit. Jednání s majitelem Emca Zdeňkem Jahodou nebo vlastníky Mixitu Martinem Wallnerem a Tomášem Huberem skončila, obrazně řečeno, dřív, než začala. Obě firmy nejsou na prodej. Námluvy měly probíhat i v případě břeclavské firmy Racio, která vyrábí obdobné produkty jako Good Food a je jedničkou na českém trhu s cereálními výrobky. V případě firmy s půlmiliardovým obratem je ale podle zdrojů z poradenské branže potíž v tom, že současní majitelé Oldřich Darmovzal a Tomáš Nepraš jsou mezi sebou rozhádaní a nejsou schopni se dohodnout nejen na budoucím rozvoji firmy, ale ani na jejím případném prodeji. Do Hamé se vložili Číňané Investice do polského výrobce Good Food zároveň snižují pravděpodobnost, že Janov s Němečkem pro Babiše koupí významného českého potravinářského hráče Hamé. Poslední pokus islandskolitevských majitelů o prodej za několik miliard korun se vleče už přes rok. Jedním z důvodů je zhoršující se situace v Rusku a na Ukrajině, tedy v zemích, na které Hamé s expanzí sázelo a až do vypuknutí krymské krize tento plán i vycházel. Lidové noviny přišly tento týden s informací, že o Hamé se začala zajímat čínská skupina CEFC, za kterou jedná exministr obrany Jaroslav Tvrdík. Cena by se měla pohybovat okolo 4,5 miliardy korun a z Číňanů se podle informací HN od lidí pohybujících se kolem prodeje stali favorité, za nimi je Babišův fond Hartenberg a norská potravinářská skupina Orkla. Janovův a Němečkův zájem o Hamé postupně opadá a soustřeďují se spíše na vše spojené se slovem "health". Hlavní myšlenka je jasná &*8722; lidé čím dál víc dávají přednost zdravějším potravinám například před paštikami, zejména pak lidé mladší. "Kolik lidí dnes snídá krajíc chleba s paštikou, jako tomu bylo před dvaceti třiceti lety?" vysvětluje Janov, proč investoval do Good Food. Jedním z hlavních důvodů, proč Babiš Janova v roce 2013 "najal", bylo právě Polsko. Předtím tu dnešní ministr financí nic nekoupil. Janovovi, který je v zemi už od doby působení ve skupině Penta uznávaným invetičním manažerem, se to daří. Sám Babiš má přitom s Poláky špatné zkušenosti. A to už od dob privatizace Unipetrolu zhruba před deseti lety. Nejprve firmu v roce 2001 zprivatizoval zhruba za 12 miliard korun, ale pak ji státu vrátil s tím, že je drahá. Druhý prodej zhruba za 15 miliard přišel v roce 2004 a skupinu získal PKN Orlen. Babiš polské firmě pomáhal a měl za to dostat přislib, že získá některé dceřiné firmy. To se ale nestalo. Agrofert podal na PKN Orlen v souvislosti s tím čtyři žaloby. Uspěl ale jen s jednou z nich, když v roce 2009 musel Orlen zaplatit pokutu zhruba 2,5 miliardy. Po polské rafinérské skupině ale Babiš požadoval přes 20 miliard korun. Mužem, který má "na svědomí" Babišovu expanzi do Polska, je Jozef Janov. Foto: HN - Jiří Koťátko

URL| http://HN.IHNED.CZ/c1-64853850-made-in...-miliardu-do-polske-potravinarske-firmy

ČT 1 Jedna vyhláška, dva výklady 11.11.2015

ČT 1 str. 3 18:00 Události v regionech - Praha

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Tomáš VZOREK, moderátor -------------------Jedna vyhláška, dva výklady. V Hradci Králové určuje poplatek za užívání veřejné plochy. Podle radnice uhradí stánkař za den poplatek jeden, ale pojízdná prodejna několik, a to podle toho, na kolika místech zastaví. Prodejci se bojí prodělku, peníze platit nechtějí a tvrdí, že výklad vyhlášky je nespravedlivý. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Tlačenku, párky, paštiky. Dvakrát týdne vozí farmáři z Bohuslavic na Náchodsku do Hradce maso a uzeniny. Hana TYLŠOVÁ, prodavačka -------------------Od rána od 9 do 5 do večera jezdíme a za tu dobu objedeme kolem 7 stanovišť tady po Hradci Králové. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Podle toho musí prodejce zaplatit městu 280 korun za zábor plochy. Částka se ale podle výkladu radnice násobí počtem zastávek toho dne ve městě. Tedy sedmkrát. Stánek statický zaplatí jednou. Josef LUKÁŠEK, ředitel, ZEPO Bohuslavice -------------------Výklad v neprospěch občanů Hradce Králové. Romana LIŠKOVÁ, náměstkyně primátora, Hradec Králové /HDK/ -------------------Ta cena je v pořádku a myslíme si, že to všemu odpovídá. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Farmáři z Bohuslavic už zaplatili pokutu 2 000 korun za to, že neměli poplatek uhrazený. Potrestali je strážníci. Gabriela VILÍMKOVÁ, advokátka -------------------Mně se ten výklad jeví nerozumným. Ten podnikatel nevydělává na každém z těch míst celý den, ale pouze na souboru těch míst v jednom dni. Mně připadá rozumnější, že by ten poplatek byl vybrán pouze jednou. Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Prodejna za den utrží od 7 do 15 tisíc korun. Josef LUKÁŠEK, ředitel, ZEPO Bohuslavice -------------------Máme zisk 500 korun, tak pokud bychom platili ty 2 tisíce korun, pro nás by to bylo hluboce ztrátové a museli bychom to ukončit.

Vlastimil WEINER, redaktor -------------------Na právní názor jsme se mimo kameru zeptali tří hradeckých soudců. Shodli se v tom, že pokud někdo z prodejců podá žalobu, radniční výklad vyhlášky před soudem neobstojí. Vlastimil Weiner, Česká televize.

ČT 24 Obchody chtějí prodávat více zboží z ČR 12.11.2015

ČT 24 str. 11 21:05 Ekonomika

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Čeští obchodníci chtějí prodávat víc tuzemských potravin. Malé a střední podniky tak podporují vznik zákona o významné tržní síle. Podle nich jsou totiž výrobci českých potravin znevýhodňováni ze strany velkých supermarketů. A tak chtějí své zboží dostat aspoň na pulty menších prodejen. Iveta DVOŘÁKOVÁ, redaktorka Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Čaje začala vyrábět, když byla se synem na mateřské dovolené, před 15 lety. Tehdy jí bylinky pomohly. Teď má vlastní firmu zaměřenou právě na sypané čaje. Valerie PELIKÁNOVÁ, majitelka, LC Rosa -------------------V současné obě můžu říct, že se firmě daří. Koupili jsme chaloupku, teďka sháním prostředky na to, aby se mohla vybudovat provozovna. Iveta DVOŘÁKOVÁ, redaktorka Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Bylinky do čajů pochází jen od pěstitelů z okolí. Její výrobky jdou do školních jídelen a taky do obchodů. Ale pouze do těch malých. Valerie PELIKÁNOVÁ, majitelka, LC Rosa -------------------Teď jsme tam dali zlatobýl, dali jsme tam břízu a ještě tam přijdou další byliny, ale to už prozrazovat nebudu, protože je to můj recept. Iveta DVOŘÁKOVÁ, redaktorka Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------A právě malé obchody, v kterých jsou i čaje Valerie Pelikánové, se teď snaží, aby bylo českých výrobků na pultech mnohem víc. A nalákat tak víc zákazníků. Zdeněk JURAČKA, předseda AČTO, předseda COOP -------------------Když se podíváte například na tento část toho regálu vystavené ovoce, zeleniny, tak mimo samozřejmě banánů je všechno od českého výrobce. Jo? Cibule, česnek, jablka. Iveta DVOŘÁKOVÁ, redaktorka Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka

redaktorka -------------------Necelý rok musí seznam zemí, ze kterých odebírají zboží, uvádět i supermarkety. Jedná se ale o dodavatele a ne přímo o výrobce. Zákazníci si navíc původ zboží zjišťují sami a tabule před vchodem už téměř nečtou. Václav KOUKOLÍČEK, mluvčí, Tesco -------------------V poslední době pozorujeme trend, kdy se zákazníci velmi zajímají o původ a složení potravin a co se týká informací na této tabuli, tak v poslední době ten zájem je velmi nízký. Iveta DVOŘÁKOVÁ, redaktorka Vendula HORNÍKOVÁ, redaktorka redaktorka -------------------Do hypermarketů a supermarketů chodí nakupovat 60 % Čechů. Zbylých 40 pak využívá diskontních nebo menších prodejen. Iveta Dvořáková a Vendula Horníková, Česká televize. Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka -------------------A teď nabídneme pohled Zdeňka Juračky, předsedy Asociace českého tradičního obchodu. Dobrý večer. Zdeněk JURAČKA, předseda, Asociace českého tradičního obchodu -------------------Dobrý večer. Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Pane předsedo, ta spolupráce vaší asociace s Hospodářskou a Potravinářskou komorou, co konkrétně má přinést? Zdeněk JURAČKA, předseda, Asociace českého tradičního obchodu -------------------Tak hledali jsme partnery, protože máme nějaké cíle. Mezi ty cíle patří zaprvé teda stabilizace tato takzvaného nezávislého obchodu českého. A mezi ty cíle patří podpora prodeje českých potravin. A našli jsme teda dost silné partnery, Potravinářská komora nám nabídla partnerství, my jsme ho přijali. Chceme s nimi uspořádat některé aktivity, zejména promoční akce a další aktivity, které by pomohly prodeji českých potravin. A Hospodářská komora nám to zaštítila jako s tím, že berte si, že ač to, což je ta asociace, reprezentuje 7 tisíc obchodů, asi 23 % trhu a na tom trhu to nemá lehký, ať už z hlediska legislativy nebo konkurence, nebo postavení vůbec. Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Ty přesné cíle jste teď zmínil. Nicméně, jak toho přesně dosáhnout? Jedna věc je udělat kampaň, druhá věc je, mají vůbec čeští zákazníci o české produkty zájem, nebo měli by o ně zájem, kdyby byly levnější? Zdeněk JURAČKA, předseda, Asociace českého tradičního obchodu -------------------Já jsem tady už slyšel tu zmínku o tom, že je zájem o původ potravin. Já to mohu potvrdit a mohu potvrdit, že je zájem o české potraviny. A dokonce dávají přednost českým potravinám zákazníci z hlediska toho, když je to o něco dražší. Můžu udělat, uvést konkrétní příklady. Na prodejně se zeptá zákazník odkaď je to maso. Když zjistí teda, že je z místního družstva, nebo z družstva, které on zná, tak mu nevadí, že je o pár korun na kile dražší a koupí ho. Čili ta, ta vyspělost toho zákazníka, jde to pomalu furt ten český zákazník je takový, takový chytrý zákazník, který dá napřed na cenu, potom možná trošku na kvalitu a potom na ten původ, ale je to lepší. Lepší se ta situace. Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka

-------------------Obecně tím vaším záměrem je tedy spíše ukázat českým zákazníkům cestu do menších a středních prodejen, kde ty české výrobky najdou, nebo i tlačit na řetězce nějakým způsobem, aby na pultech bylo více českého zboží? Zdeněk JURAČKA, předseda, Asociace českého tradičního obchodu -------------------No já bych to nestavil jako soutěž, ač ta s řetězci. Já bych to stavěl, ty zájmy se dost odlišují. Odlišuje se ta pozice vůbec jako těchhle těch, těchhle těch subjektů. My hledáme prostě cesty, jak udržet v chodu vůbec český obchod nezávislý. Jedna z cest je doporučování českejch potravin a druhá z cest je, že chystáme certifikaci našich prodejen. A prodejna dostane certifikát toho AČTA, nebo toho, té naší organizace a musí splnit nějaký podmínky, mimo kvalitu prodeje, tak mimo toho je právě ta podmínka podílu českého zboží jako v té prodejně. Takže snažíme se pomocí Potravinářské a Hospodářské komory stabilizovat celý systém tak, aby mohl zákazníkovi lepší sloužit. Všechno se to orientuje na zákazníka. Veronika KUBÍČKOVÁ, moderátorka -------------------Zdeněk Juračka. Děkuju vám. Zdeněk JURAČKA, předseda, Asociace českého tradičního obchodu -------------------Já děkuji za pozvání.

dama.cz PODZIMNÍ DETOX: Více energie a do Vánoc dolů až dvě velikosti! 12.11.2015

dama.cz str. 0 Zdraví Jana LeBlanc Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Proč je dobré absolvovat očistu organismu před zimou? A má smysl utrácet za speciální čaje a zázračné kúry, nebo našemu tělu prospěje úplně něco jiného? Detox je pojem, o kterém se píše na jaře společně se zbavováním se zbytku povánočních kil a nastartováním hubnutí do plavek. Člověk tak získá dojem, že odlehčit tělu jindy nedává smysl. Opak je však pravdou. ?//Detox bych doporučila všem, kteří žijí v plném pracovním nasazení ? tomu, kdo se cítí unavený, bez energie, a to kdykoli během roku. Má to však jednu podmínku, je potřeba nemít žádné závažné zdravotní problémy vyžadující lékařský dozor,?// říká výživová poradkyně a trenérka Helena Čechurová. Dobré je také si hned na začátku ujasnit, co od detoxikace očekáváte: jestli hlavně načerpání ztracené energie, nebo nastartování hubnutí. [[ArticleBox**26897]] **DŮVOD KE ZMĚNĚ** Pokud chcete své tělo detoxikovat, znamená to, že jste ho nejdřív toxikovala. Mezi odborníky se o tom vedou rozsáhlé spory. Pravda je, že některé toxiny se v těle hromadí. Většinou jde o organické fosfáty, konzervační látky a rtuť, kterých se však tělo umí zbavit samo a nepotřebuje k tomu žádné speciální procedury. Toxickým látkám, které k nám putují ze životního prostředí, se nevyhneme. Kvůli čemu však trpíme nejvíc? Jsou to naše zlozvyky ? kouření, nadměrné pití alkoholu, nedostatek pohybu, přejídání a špatná skladba jídelníčku. To jsou však problémy samy o sobě, nikoli spojené s tím, čemu reklamní průmysl říká ?toxiny?. Pokud trpíte únavou, bolestmi hlavy, podrážděností, ekzémy, alergií, bledou pletí, je to signál, že by bylo dobré zasáhnout a něco se sebou dělat. Než si však na internetu

objednáte zaručenou kúru a budete týden hladovět ? což je pro mnohé obvyklá podoba detoxu, je dobré se napřed trochu zamyslet. **PRVNÍ KROK** Když žijete příliš rychle, máte tendenci jíst ještě nezdravěji, vypít ještě víc kávy a vykouřit ještě víc cigaret. Pokud se rozhodnete pro detox, třeba formou půstu, dá se předpokládat, že si tím moc nepomůžete. Budete stejně zrychlená, a navíc ještě naštvaná, že si nemůžete dopřát ani latte, ani zákusek. Proto prvním a nejdůležitějším krokem, který na cestě za zdravějším já musíte udělat, je začít myslet sama na sebe. Zkrátka si na sebe, své tělo a případné nápravy udělat čas a také se neodbývat. Jsme zvyklé starat se o děti, partnery, rodiče, psy a sebe odkládáme ?na potom?. Z toho však plynou veškeré neřesti a následné detoxy, které ve výsledku vydržíme maximálně tři dny, takže než se v těle vůbec začne něco dít, zase do sebe lijeme kávu a večeříme jídlo z fastfoodu. **SPRÁVNÁ MOTIVACE** Předpokladem úspěšného detoxu je ne přestat jíst, abyste se vyčistila, ale najít si na sebe čas a jíst tak, abyste se čistit nemusela. Když totiž použijete selský rozum, zjistíte, že detox neznamená nic jiného než změnu jídelníčku, méně alkoholu, kofeinu a více času pro sport a relaxaci. K tomu, aby vám bylo dobře, neexistuje jiný návod. S myšlenkou na sebe a zdraví byste se totiž měla snažit žít co největší počet dnů v roce. ?//Celý pojem detoxikace je tak trochu vágní. Například co se týká jídla, mnoho lidí se po celý rok stravuje nevhodně a pak se v domnění, že situaci zachrání, pouštějí do radikálních metod hubnutí nebo takzvané očisty organismu. Některé způsoby mohou být přitom zdravotně rizikové,?// říká specialistka na výživu Václava Kunová. Novinář Michael Pollan ve svých knihách o jídle zase píše, že když nebudete jíst příliš, přičemž budete volit především zeleninu, bude vám dobře i bez detoxů: //?Jezte to, co vyrostlo, běhalo nebo skákalo, ne potraviny, které někdo vyrobil. A hlavně pijte vodu.?// Pak se nebudete potřebovat čistit, protože nebude od čeho. Ale protože jste tak dosud nežila, je třeba někde začít. **PŘEDPOKLAD ÚSPĚCHU** Jednou z nejčastějších forem detoxu je půst, kdy na několik dnů přestanete úplně jíst a pijete pouze zeleninové šťávy, bylinkové čaje, případně různé kúry. Co odborník, to jiný názor na tuto cestu. Ve výsledku tak záleží hlavně na tom, nakolik vám to vyhovuje a co jste schopná vydržet za předpokladu, že musíte do práce, fungovat doma, venku je zima, z různých míst to začíná vonět vánočním cukrovím? Pokud jste navíc půst nevydržela na jaře, zeptejte se sama sebe, jaká je pravděpodobnost, že to zvládnete na podzim? //?Doma máme obvykle tolik rušivých vlivů, že detox v podobě půstu je opravdu velkým sebezapřením,? //říká poradkyně, jež se sama snaží stravovat během roku zdravě, takže v Praze detox pravidelně nedrží. Před pár lety však absolvovala detoxikační pobyt v Thajsku. [[ArticleBox**26918]] **DETOX SE VŠÍM VŠUDY** ?//Dala jsem si očistnou kúru bez jídla na deset dní. Řekla jsem si, že když už detox, tak se vším všudy. Tenhle spočíval pouze v přijímání tekutin ? vody s psylliem, ředěné melounové a ananasové vody, tabletek obsahujících minerály a vitaminy a klystýru dvakrát denně,?// popisuje Helena. Program byl podle ní zvládnutelný hlavně proto, že probíhal v příjemném prostředí u moře. Do Prahy se vrátila nejen o několik kilo lehčí, ale také se jí změnily chutě. //?Začala jsem jíst kozí produkty, které mi dřív páchly. Víc jsem vnímala chutě a vůně. Vyčistila se mi pleť a měla jsem energie na rozdávání.?// Co z toho plyne? Nenutíme vás letět do Thajska. Pokud ale nemáte ani jediný den, během něhož si můžete dopřát klidový režim, půst bude nejspíš vypadat tak, že budete nesoustředěná a rozmrzelá. A to, jak asi sama cítíte, moc nesouzní se slovem detox. Ty nejhorší beauty looky! Úlety, které rozhodně nepřehlédneteTy nejhorší beauty looky! Úlety, které

rozhodně nepřehlédnete **JÍDELNÍČEK POD LUPOU** Pokud chcete na vánoční večírek vyrazit v šatech až o dvě velikosti menších, poradkyně doporučuje nehladovět, ale vytvořit si zdravý jídelníček. Pro detoxikaci je vhodné naplánovat si čtrnáct dnů až měsíc, kdy základ vašeho jídelníčku bude tvořit zelenina (na podzim a v zimě ideálně tepelně upravená), ořechy, luštěniny a vývary. Jestliže do svého stravovacího plánu občas vsunete den, kdy budete mít čas jen sama na sebe a kdy budete pít pouze zeleninové a ovocné šťávy, nijak vám to neublíží. Základem každé očisty je pitný režim. Pít byste měla nejlépe neperlivou vodu, do které si občas můžete přimíchat ovocnou nebo zeleninovou šťávu, přičemž stačí půl lžičky na litr vody. Nebo si můžete vodu ochutit citronem či několika lístky máty. Zeleninu byste měla konzumovat ke každému jídlu ? podpoříte tak dlouhodobou čistotu střev. Na internetu se samozřejmě dočtete spoustu receptů na různé detoxy od rýžových až po mléčné. Je jasné, že při snížení množství stravy zhubnete, ale vydržíte jíst sedm dnů po sobě jen nesolenou rýži? Čechurová doporučuje udělat si jídelníček naopak co nejpestřejší, ačkoli sestavený z limitovaných možností. Čím více potravin a jejich různých úprav do něj zařadíte, tím menší budete mít pocit omezení. **POMOCNÍCI Z PŘÍRODY** U půstu i nastartování zdravého životního stylu musíte počítat s tím, že v prvních třech až pěti dnech budete mít hlad a chutě. Helena Čechurová radí dávat si pozor na kúry z reklam, které nemají jiný cíl než z vás vytáhnout peníze. Když si pozorně přečtete jejich složení, obvykle zjistíte, že stejné nápoje si můžete namíchat i sama za desetinu ceny a všechny ingredience pořídíte ve večerce před domem. Místo toho je podle ní lepší investovat peníze do podpůrných přípravků, které mají skutečně smysl. Poohlédnout se můžete například po sladkovodní řase chlorela. Ta má vysoký obsah živin, obsahuje vitaminy B, C a E a z minerálních látek především hořčík a železo. Zajímavostí je, že počítáno na gram potraviny obsahuje víc bílkovin než maso. Chlorela také podporuje vylučování těžkých kovů z těla, potlačuje záněty, posiluje imunitní systém a může vést ke snížení krevního tlaku. Za zmínku stojí i spirulina, konopný protein, mladá pšenice a ječmen, semínko chia nebo lněné semínko. Rozemleté lněné semínko funguje skvěle hlavně u lidí, kteří mají dlouhodobě zácpu a používají chemická projímadla. Každopádně, ať už se pro detox rozhodnete z jakéhokoli důvodu, hlavní je podle Heleny Čechurové doplnit načerpané informace přístupem, kdy budete věřit sama sobě. Důležité je pozorovat, co s vámi který model jídelníčku nebo potravina dělá. Chcete-li být zdravá, musíte se svému tělu věnovat. Moc se o tom nepíše, ale detox je hlavně o tom, že tělo přestanete otupovat, překrývat jednu chuť druhou, řešit problémy hladověním a následným přejídáním a místo toho začnete vnímat zpětné vazby a dokážete je zakomponovat do života. Ideálně už navždy. [[ArticleBox**25676]] * **5 tipů výživové poradkyně, jak zvládnout detox** 1. Ke zdravějšímu jídelníčku na podzim přidejte saunu, páru a masáže. Sauna a pára jednou týdně posílí imunitu a vyčistí pleť. Reflexní masáže aktivují činnost energetických drah vedoucích k našim orgánům a zbavují stresu. 2. Příjemným doplňkem detoxu jsou éterické oleje, třeba sérum s detoxikačními a léčivými účinky Biofáze od Nobilis. 3. Důležité je nejen to, jak si jídlo připravíte, ale i za jakých okolností ho sníte. Když obědváte superzdravé jídlo před obrazovkou počítače a ještě u toho telefonujete, není to detox a nebudete se pak cítit dobře.

4. V podzimním a zimním období dbejte na zvýšené množství vitaminů C a D3. 5. Všechna doporučení berte s rezervou. Nejlépe bude fungovat to, co vám opravdu sedí. Někdo trpí i při jednodenním půstu, jinému nevadí ani půst na týden. //**Článek vyšel [[https://www.facebook.com/casopisDieta?fref=tsv časopise Dieta]] **// [[ArticleBox**26911]] URL| http://www.dama.cz/zdravi/podzimni-det...-a-do-vanoc-dolu-az-dve-velikosti-26945

denikreferendum.cz Klimatický mýtus číslo pět: Klimatickou krizi vyřešíme změnou našeho životního stylu 17.11.2015

denikreferendum.cz str. 0 Svět Redakce DR Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Kvůli mimořádným událostem s jednodenním zpožděním přinášíme další, v pořadí již pátý klimatický mýtus, demaskovaný perem Přátel země. Tentokrát je tématem náš životní styl. Když se mluví o klimatické změně, často slyšíme jednu magickou formuli: stačí změnit náš životní styl. „Přestaňte jezdit auty, přestaňte jíst maso, vypínejte častěji světlo a nakupujte ekologicky šetrné produkty… a zachráníte svět před klimatickou změnou. Naším cílem není dehonestovat ekologicky šetrný životní styl. Raději chceme ukázat, jak je tento argument využíván k odvracení pozornosti od skutečných příčin ekologické krize, k přenášení zodpovědnosti ze systému na individuum. Chceme mluvit o tom, jak je tato strategie prospěšná pro společnosti, kterým se takto daří zvyšovat spotřebu a skrývat jejich vlastní devastující vliv a jak se díky tomuto argumentu stávají z obětí viníci, když se pocit viny rozprostírá mezi jednotlivci. Životní styl jednotlivců není příčinou klimatické změnyPokud bychom dokázali změně klimatu zabránit změnou našeho životního stylu, znamenalo by to, že náš životní styl je její hlavní příčinou. Tato perspektiva je však naprosto scestná. Už v prvním mýtu jsme dokazovali, že vina za klimatickou změnu leží především na bedrech velkého byznysu. Třiašedesát procent světových emisí skleníkových plynů způsobených lidskou činností mezi léty 1751 a 2010 má na svědomí devadestát firem. Je mezi nimi padesát soukromých firem jako Chevron, Shell, BP, Exxon, jednatřicet státem vlastněných firem jako je například saudskoarabská Saudi Aramco a devět státem provozovaných firem, většinou produkujících uhlí ve státech jako Polsko nebo Čína. Polovinu těchto emisí firmy vyprodukovaly po roce 1988. Kvůli globálním i národním nerovnostem nelze zodpovědnost za změnu klimatu rovnoměrně rozdělit mezi 7,3 miliardy lidí, kteří obývají planetu Zemi. Jedna ze studií ukazuje, že procento nejbohatších lidí produkuje dva tisíce krát větší počet emisí, než procento nejchudších. Krom toho, že superbohatí pravděpodobně nebudou příliš ochotní žít skromnější životy, víme, že se různé skupiny lidí podílejí na klimatické změně různým způsobem. Řeči o změně životního stylu tyto rozdíly jakoby vymazávají tvrzením, že jsou naše životní styly a opovědnost za změnu klimatu srovnatelné. Greenwashing: změna stylu jako obchodovatelná komoditaV dnešní době, kdy povědomí o ekologických problémech roste, se společnosti snaží prezentovat jako ekologicky a sociálně odpovědné. Strategie „zeleného“ obchodního modelu je využívána ke zvyšování spotřeby prezentací vybraných produktů jako etických. Nadnárodní korporace využívají ekologii k dosažení nových trhů, ekologicky smýšlejících lidí a k udržení (nebo zvyšování) vlastních zisků.

Vina za klimatickou změnu leží především na bedrech velkého byznysu. Třiašedesát procent světových emisí skleníkových plynů způsobených lidskou činností mezi léty 1751 a 2010 má na svědomí devadestát firem. Ilustrace carbonmajors.com Za tímto argumentem se schovává snaha odklonit pohled veřejnosti od skutečných příčin klimatické změny k obchodním zvykům jednotlivců. Spása světa je prodávána v recyklovatelném obalu v bio supermarketech. Společnosti spoléhají při prodeji svých produktů na zvyšující se pocit individuální viny, předcházení klimatické změně je předkládáno jako morální problém, ležící na bedrech jednotlivých lidí, kteří si mohou zvolit lepší život. Není překvapivé, že se stejné společnosti takto snaží odklonit pozornost od vlastních devastujících účinků. Například koncern Starbucks se prezentuje jako ekologicky citlivá společnost, přestože většina jejich produktů obsahuje palmový olej, který je jednou z hlavních příčin ekologické katastrofy v Indonésii. Stejně tak se maskuje i oděvní společnost H&M, jakkoli prosperuje na neudržitelném cyklu módních změn. Žít zeleně, nesplnitelná mise v systému, který ničí klimaNastavení systému „zelený“ život nesmírně ztěžuje. Můžeme to demonstrovat na několika příkladech. Když porovnáme cestovní náklady v případě letadel, vlaků či lodí, zjistíme, že čím víc znečišťujete, tím méně platíte. Rozdíl je nejvíce viditelný mezi letadly a vlaky, kdy cestování vlakem je zpravidla dražší (přestože ekologicky méně škodlivé) než cestování letadlem - vše díky politickým rozhodnutím, která (například nižším zdaněním) podporují leteckou dopravu. Dalším příkladem je využívání osobních automobilů. Všichni víme, že bychom je měli používat méně, ale jak můžeme chtít po lidech menší používání aut, když je veřejné dopravy tak špatně dostupná? „Plánované stárnutí“ věcí jde rovněž proti nám. Produkty jsou navrhovány tak, aby se po čase zkazily - většinou je mnohem levnější koupit nový, než nechat opravit starý. Občas dokonce účelově není možné daný produkt opravit. Takovýto obchodní model podněcuje masovou spotřebu a plýtvání, oboje s negativními důsledky na změnu klimatu. Jak jsme již zmínili výše, obchodování s palmovým olejem je jednou z příčin ekologické katastrofy v Indonésii. Palmový olej je jednou z nejoblíbenějších a nejlevnějších tržních komodit. Většina potravinářských a kosmetických společností (například Unilever, Ferrero, Nestlé) jej přidávají do svých produktů. Palmový olej je natolik rozšířený, že zabere spoustu času a energie odhalit kde všude se nachází, jeho alternativy jsou navíc dražší. Jak můžu vědět, že je vaše firma environmentálně citlivá? - Přeci ten slogan, obal a má na sobě i obrázek přírody. Ilustrace Friends of the Earth International Když k tomu započítáme všechny chemické látky v kosmetice, hormony v mase nebo pesticidy v půdě, potřebujeme spoustu volného času a pátracích schopností, abychom se vyhnuli neetickým a zdraví škodlivým produktům. Můžete kupovat fair trade produkty, ale ty jsou mnohem nákladnější a za pěknými sliby často skrývají ošklivou pravdu. Všechny příklady nás zavedou k systému, který upřednostnil zisk před zdravím a bezpečností lidí. Dokud tento systém profituje z klimatické změny a devastace zemí globálního jihu, naše individuální volby nikdy nezprostředkují adekvátní řešení. Žít zeleně se v našem kontextu podobá plavbě proti proudu. Žít zeleně je privilegiumŽít ekologicky citlivě není pouze komplikované, je to i sociální privilegium. Dobrým příkladem je jídlo. Ideálně bychom měli kupovat organické, lokální, čerstvé potraviny. Průmyslové farmaření je natolik dotované, že kvalitní potraviny jsou příliš drahé a nedostupné pro většinu lidí. Každý si nemůže dovolit změnu životního stylu. Příběhy, které se skrývají za snahou o změnu životního stylu, jsou často vylučující. Například kritika velké spotřeby nebere v potaz lidi, kteří žijí v prekérních životních podmínkách. „Den, kdy si nic nekoupím“, který se snaží upozornit na přehnanou spotřebu, nikdy nezmiňuje fakt, že spousta lidí nezkonzumuje skoro nic, protože nemají jinou volbu.

Žít zeleně je náročné na čas i finance. Pokud chcete skutečně přijmout ekologicky šetrné způsoby života, musíte být přiměřeně bohatí, trpěliví, uvědomělí a se spoustou času. Nelze to vztáhnout na většinu lidí globálního severu či jihu, což ukazuje, jakým privilegiem se příběh o zeleném životě stal. Individualismus vede ke ztrátě solidarityŽít zeleně není jen privilegiem, má také negativní důsledky. Namísto zvýznamňování vztahu sociální a environmentální nespravedlnosti živí argument, že chudí lidé znečišťují více, ačkoliv je to přesně naopak. Diskuze o privilegovaných a deklasovaných je odsouvána. V našem světě vede zelený život často k pocitu nadřazenosti, což brání vzniku solidarity mezi lidmi, kteří musí řešit stejný problém. Podobně soustředění na individualitu vytváří díru mezi střední třídou a deklasovanými, protože chudí lidé si nemohou dovolit podobné privilegium. Perspektiva střední třídy je tak odkláněna od korporací k chudým lidem, od znečišťovatelů k obětem. Emise oxidu uhličitého podle typu dopravy v přepočtu na jedno pasažéra. Ilustrace Friends of the Earth International Podobný mechanismus vidíme v různých zemích napříč Evropou. Když dojde na sociální problematiku, často slýcháme, že si za to chudí lidé můžou sami (zvlášť pokud se jedná o lidi s nebílou barvou kůže). Podobné názory chtějí naznačit, jakoby si chudí lidé sami zvolili svou pozici, jakoby byla zapříčiněná jejich leností, hloupostí či podřadností. Podobné osočování obětí často slýcháme i v ekologických otázkách. Přestože to jsou hlavně chudí lidé po celém světě, kdo na svých bedrech nesou chyby systému (ceny kvalitních potravin, energetická chudoba, znečištění), jsou představování jako viníci vlastního trápení. Při podobném rámování nemůže být řeč o klimatické spravedlnosti. Závěrem? Lidé nejsou problém, ale řešení klimatické krize Soustředění na individuální životy činí systém neviditelným. Klimatická změna je však systémový problém a potřebuje systémové řešení. Pokud se narativ změní z „potřebujeme změnit základy našeho systému“ na „potřebujeme nakupovat jiným způsobem“, celý příběh ztratí smysl. Přesunuli jsme se od diskuze o opuštění fosilního průmyslu k debatě o úsporných žárovkách a plastových pytlích. Dokud mluvíme o hrstce lidí, kteří žijí zelený život v bohatých zemích, nemluvíme o potravinářském průmyslu, o průmyslu odpadů ani o fosilním průmyslu. Soustředění na životní styl depolitizuje ekologickou problematiku. Nebere v potaz otázky privilegia a nespravedlnosti. Nemá smysl mluvit o klimatické změně na individuální úrovni, protože systém v podstatné míře formuje naše individuální rozhodnutí. Změna životního stylu je relevantní jen v případě, že s sebou nese hnutí, které chce rovnováhu sil ve společnosti změnit. Jako mladí lidé z globálního severu si jsme vědomi povinnosti žít skromnějším způsobem života. Potřebujeme jíst, cestovat a konzumovat jiným způsobem. Naše ekologická stopa je nadměrná. Stejně tak si jsme vědomi, že tato situace má systémové příčiny a může být řešena jen systémovými změnami, ne individuální askezí. Potřebujeme kolektivní akci, proměnu společnosti. Potřebujeme systémovou změnu potravinářského, energetického a tržního systému. Nechceme zelený kapitalismus, chceme klimatickou spravedlnost. Nechceme natřít systém na zeleno, chceme ho změnit. Slovy Naomi Klein: „Z klimatické změny se nevykoupíme.“ Přeložil RADEK KUBALA

URL| http://denikreferendum.cz/clanek/21683...-vyresime-zmenou-naseho-zivotniho-stylu

Dotyk

Dotace na ptákoviny 13.11.2015 Dotyk str. 0 Fokus Táňa Králová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět zemědělství Kuřata budou zobat léky proti stresu, obří haly budou méně zapáchat, ubude much i parazitů. Než se opeřenci vydají na desítky i stovky kilometrů dlouhou cestu na jatka, budou šetrněji lapeni. Na větší „luxus“ v drůbežích fabrikách chce stát napřesrok věnovat půl miliardy. Nejde o blaho zvířat, ale o výdělky zemědělců, přiznává jejich ministerstvo. Rozdávat bude v příštím roce rekordní balík peněz. To se může dít snad jen v zemi, kde je největší zemědělec zároveň ministrem financí. Než se Andrej Babiš, majitel agrochemického kolosu Agrofert, stal strážcem státní kasy, doprovázel plnění zemědělské kapitoly tradiční rituál. Peněz na všemožné požadavky pěstitelů, chovatelů krav, prasečkářů, drůbežářů či včelařů bylo vždycky málo. Ministerstvo financí něco přikleplo, ve sněmovním zemědělském výboru si lobby vybojovala přídavek. Přesto se nejrůznější dotace mnohdy krátily. A dnes? Lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka se nemusí doprošovat na ministerstvu financí. Ani v zemědělském výboru sněmovny, kterému šéfuje Jaroslav Faltýnek, člen představenstva Agrofertu a první místopředseda hnutí ANO. Babiš sype do svého zájmového sektoru nevídaně peněz, které Jurečka skoro nestíhá utrácet. Zdroje jsou, nejsou ovšem úplně připravené nové dotační tituly, přes které se státní peníze nalijí do agrobyznysu. Na takzvané národní dotace, které si podle svých zásad přiděluje ministerstvo zemědělství, je pro příští rok nachystáno více než 3,4 miliardy korun. Je to historický rekord. V roce 2003, před vstupem země do Evropské unie, kdy se ještě české zemědělství muselo obejít bez jejích štědrých dotací, dostalo národní podporu 1,8 miliardy korun. Co je to welfare Správné zacházení se zvířaty v chovech, při transportu a na jatkách. Řeší pohodlí zvířat, jejich zdravotní stav, fyzické i psychické potřeby. zemědělství nadstandard pro slípky Nač chce stát posílat dotace, aby podpořil nadstandardní pohodu drůbeže ve velkochovech Babiš sype do svého zájmového sektoru nevídaně peněz, které Jurečka skoro nestíhá utrácet. Brusel ročně posílá do českého zemědělství přes 30 miliard korun. Obor je dlouhodobě ziskový, loni dosáhl historického rekordu bezmála 23 miliard korun. A teď se vymýšlejí nové obskurní dotační programy, třeba jak zlepšit pohodu brojlerů a nosnic ve velkochovech (viz Nadstandard pro slípky). Proč ne, problémy welfare neboli pohody zvířat jsou nejzávažnější právě v drůbežářském průmyslu. Jenže o ně tady vůbec nejde. Jurečkův úřad, který stále více připomíná další divizi Agrofertu, přímo uvádí: „Úkol byl zadán v souvislosti se zhoršující se situací v sektoru drůbeže na domácím trhu. Situace u drůbežího masa a vajec je nepříznivá již několik let.“ Píše se v ministerském materiálu, který má týdeník Dotyk k dispozici. Od té doby objem peněz od státu klesal s logickým vysvětlením – podnikatelé dostávají evropské dotace, které neustále rostou. V roce 2009 dokonce národní dotace spadly pod miliardu. Bezdůvodná resuscitace Velká resuscitace nastala po nástupu Andreje Babiše do vlády (viz Jak stát sype peníze). Není pro ni žádný důvod, kterým by se dala obhájit před daňovými poplatníky.

• Antistresové přípravky – ke snížení fyziologických projevů stresové zátěže, především stresu teplotního a přepravního • Biotechnologické přípravky do krmiva, vody, na podestýlku či na rošty – ke snížení emisí čpavku a dalších nežádoucích plynů a ke snížení zápachu • Použití prostředků proti parazitům a nežádoucímu hmyzu • Šetrnější odchyt drůbeže pomocí techniky při vyskladňování hal a odvozem na jatka • Zkrácení zobáku jednodenních kuřat laserem • Zajištění předepsané vlhkosti vzduchu v halách Jaká je realita? Žádné drama, naopak. Vloni zemědělci prodávali vykrmená kuřata na jatka v průměru za 23,86 koruny za kilogram, rok předtím za 24,74 koruny. Za uplynulé desetiletí to byly zdaleka nejvyšší ceny. Průměr za léta 2003 až 2011 činil 21,17 koruny. Letos je zatím cena o dvacetník nižší než loni, stále však převyšuje dlouholetý průměr skoro o 2,50 koruny. Kam cestují česká kuřata Ministerstvo odůvodňuje zavedení nových dotací i tím, že saldo zahraničního obchodu s drůbežím masem je dlouhodobě záporné. To je fakt, jenže už nedodává, jak se daří vývozu živé drůbeže. Za prvních devět měsíců letošního roku dosáhl už skoro 33 tisíc tun, naopak dovoz byl 10krát nižší. Loni z republiky odcestovalo téměř 45 tisíc tun živých opeřenců, rok předtím necelých 42 tisíc tun. I v těchto letech byl import zhruba desetinásobně menší. Česká drůbež míří hlavně do Německa, Polska a na Slovensko. zemědělství 5 zvířecích svobod Před více než 20 lety definovala britská Rada pro ochranu hospodářských zvířat (Farm Animal Welfare Council) pět základních svobod zvířete: Slabé místo bude tedy zřejmě na straně zpracovatelů, když živá drůbež se v takové míře exportuje a do republiky se naopak vozí maso. Zdaleka nejvíc z Polska, dále z Německa, Brazílie a Maďarska. Bývá lacinější než od tuzemských producentů. „Dovozy levného masa působí na nízké tuzemské farmářské ceny kuřat,“ stěžuje si spolu se zemědělci Jurečkovo ministerstvo. Česká drůbež míří hlavně do Německa, Polska a na Slovensko. Drůbeží je mezi strávníky oblíbené. Jeho spotřeba se dlouhodobě pohybuje mezi 24 až 25 kilogramy na hlavu za rok (viz Křidýlko, nebo stehýnko?). Vaječná blamáž Ani u vajec se žádná tragédie nekoná. Ministerský argument pro nové drůbeží dotace, a sice že loňská cena byla skoro o pětinu nižší než v roce 2012, není seriózní. V tom roce totiž cena prudce vyletěla poté, co zákaz těsných klecí pro nosnice vyvolal na trhu dočasný nedostatek vajec a nákupní hysterii. Předloňský rok si pak ministerstvo ve své situační a výhledové zprávě pochvalovalo: „Míra soběstačnosti u vajec vzrostla na 92,6 procenta. Vzhledem k vyšší tuzemské nabídce se snížil dovoz a naopak zvýšil vývoz.“ Dokumenty s hlavičkou ministerstva zemědělství si protiřečí. Asi záleží na tom, z jaké dílny jsou. 1. Svoboda od hladu a žízně – neomezený přístup ke krmivu a čerstvé vodě v množství dostačujícím pro zachování dobrého zdravotního stavu, fyzické i psychické energie. 2. Svoboda od nepohodlí – zajištění vhodného prostředí včetně zabezpečení před nepřízní makroklimatu a pohodlného místa k odpočinku. 3. Svoboda od bolesti, zranění a nemoci – pomocí prevence nebo rychlé diagnózy a léčení. 4. Svoboda od strachu a stresu – zajištěním podmínek, které vylučují mentální strádání. 5.

Svoboda projevit přirozené chování – poskytnutím dostatečného prostoru, vhodného vybavení a společnosti zvířat téhož druhu. R O L U J Na chystaném dotačním programu se podílela Českomoravská drůbežářská unie. Jurečkův úřad si ho bude muset nechat schválit v Bruselu. Tam již úředníci posuzují obdobný český dotační titul pro dojnice. „Pro ně se uvažuje s částkou 450 milionů korun. Pro drůbež počítáme s 500 miliony,“ upřesňuje mluvčí ministerstva Hynek Jordán. Dotace na koncentrace Kdyby byl Brusel důsledný, nové dotace na rádoby welfare zvířat by měl Česku zatrhnout. Nedovoluje totiž zdvojování podpor, k jakému v tomto případě dochází. Welfare již dotuje Program rozvoje venkova financovaný převážně EU. Brusel by se měl také ptát, jestli dotovaný nadstandard by spíš neměl být standardem. A proč se valí veřejné peníze do průmyslové výroby, při které se v jedné obří hale vykrmují desítky tisíc brojlerů. zemědělství Po dojnicích a kuřatech přijdou na řadu dotace na „nadstandard“ pro prasata. Přísný je na vlastní chovy i certifikované dodavatele také druhý největší tuzemský zpracovatel, Drůbežářský závod Klatovy. Jak tvrdí, na dodržování welfare pravidel klade velmi vysoké nároky. Budeme tedy sledovat, kdo sezobe největší drobky z nachystané půl miliardy. Po dojnicích a kuřatech přijdou na řadu dotace na „nadstandard“ pro prasata. Až se profesní svazy dohodnou, na co vlastně peníze chtějí. Zatím se prý nedohodly. Proč podpora nejde do alternativních chovů, kde kuře na maso roste déle než pět týdnů, zná denní světlo, protože může ven do výběhu, v noci mu nikdo nesvítí a může spát jako v kurníku. Nemusí-li cestovat na porážku, eliminuje se stres a na mase je to znát. Ale zdá se, že ministerstvo se snaží zbytečně a dotace na nadstandardní pohodu kuřat nejsou potřeba. Největší tuzemští zpracovatelé se honosí, jak jejich dodavatelé maximálně dbají o welfare. Vodňanská drůbež z líhně Agrofertu, jednička na trhu, zdůrazňuje, jak má vše pod kontrolou – od krmení přes vylíhnutí kuřat, jejich výkrm až po konečné zpracování do výrobků. „Moderní chovatel musí zajistit mnoho úkonů k maximálnímu zajištění welfare chovaných zvířat – například intenzitu osvětlení a zachování doby tmy,“ vyzdvihuje Babišova firma na svém webu. agrární dotační příliv Jak ministerstvo financí včele s Andrejem Babišem přidává peníze do zemědělství 2 mld. korun – mimořádně vysokou injekci letos dostal od státu Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, který zemědělcům dotuje úroky bankovních úvěrů. Nově začal podporovat podnikatele v lesnictví, ve kterém je Babišův Agrofert nejsilnějším hráčem. 13 mld. korun přidal stát na spolufinancování takzvaného Programu rozvoje venkova 2014–2020, na který jdou peníze z EU. Národní spoluúčast se tím zvedla z 25 na 35 procent. Jsou to peníze hlavně pro zemědělce, ale i potravináře a lesníky. 1,1 mld. dostal letos ze státní kasy takzvaný Nákazový fond, přes který jdou peníze chovatelům prasat a drůbeže. Je to rekordní suma. V roce 2013 měl fond k dispozici jen zhruba polovinu peněz. Vloni měl dostat 620 milionů, za ministra financí Babiše se ale našlo dalších 300 milionů.

až 1,8 mld. dostanou ročně zemědělci díky takzvané zelené naftě, tj. vratce spotřební daně za naftu proježděnou na poli. Nečasova vláda jim tuto výhodu vzala, Sobotkova vláda ji znovu zavedla. Nově se má zelená nafta rozšířit i do živočišné výroby. Babišovo ministerstvo jistě nebude proti.

e15.cz Múúú: první řeznická kampaň 12.11.2015

e15.cz str. 0 Nové kampaně

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Maso Uzeniny Písek spouští online kampaň na podporu své značky Múúú. Za kreativou stojí agentury Lowe a Nydrle. Výrobce masných výrobků Maso Uzeniny Písek spouští první větší reklamní kampaň v historii firmy. Poběží během listopadu a prosince v online médiích a jejím cílem je posílit pozici značky na trhu masných produktů a zvýšit povědomí o značce Múúú. Ústředním bodem kampaně je informační microsite Masovakultura.cz, která má zákazníkům představit kvalitu a širokou nabídku značky Múúú. Web obsahuje vedle různých tipů a vychytávek na přípravu masa také videa s ambasadorem značky, milovníkem masa Jirkou. Další komunikace probíhá prostřednictvím zmíněných videí v sociálních médiích a na YouTube.

Kampaň vytvořila agentura Lowe ve spolupráci s Nydrle, která pro značku od letošního června zajišťuje také dlouhodobou komunikaci v sociálních médiích. Důležitým marketingovým nástrojem budování značky Múúú je rovněž vlastní síť čtrnácti značkových řeznictví, které firma provozuje v Praze a jižních a středních Čechách. Svou poslední prodejnu firma otevřela letos v srpnu na Praze 7, přičemž do konce roku plánuje nové provozovny také v Plzni a Brně. Mimo vlastní řeznictví jsou výrobky Múúú k dostání i v řetězci Coop a dalších maloobchodních prodejnách a od nového roku je bude nabízet internetový obchod Rohlik.cz. Čtěte také: Los Grileros promují Avokádo

URL| http://strategie.e15.cz/nove-kampane/muuu-prvni-reznicka-kampan-1244969

Pápská legenda padla, masokombinát nezachránily ani státní miliardy 13.11.2015


Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Několikaletá agonie se zdá být u konce. Severomaďarské město Pápa nejspíš přijde o svůj

emblematický masokombinát. Městská samospráva, jež je většinovým vlastníkem, poslala 6. listopadu firmu do konkurzu. O práci přijde 800 lidí, jimž ještě byly listopadové mzdy vyplaceny, přestože porážky na jatkách už byly zastaveny. Ani 11 miliard státní pomoci za šest let neudrželo maďarský masokombinát při životě. Ještě ve středu vláda vyhlásila masokombinát Pápai Hús za strategicky významný podnik, to však neznamená nic víc, než že konkurz vypořádá státní nezisková společnost. Fabriku, která po dlouhá desetiletí vyráběla v Maďarsku mimořádně oblíbené lahůdky, se budapešťský kabinet v minulosti pokoušel zachránit několikrát. V roce 2012, kdy se bankrot zdál už neodvratný, dostalo město Pápa na záchranu kombinátu 1,5 miliardy forintů (asi 130 milionů korun), a stalo se tak většinovým vlastníkem. Tento manévr byl nezbytný, protože vláda nemohla firmu podporovat přímo. Ztráta za rok 2013 ve výši 2,12 miliardy forintů však ukázala, že pokus o záchranu nevyšel. Další záchranné lano vláda házela v červnu 2014, když v rámci dohody o konkurzu poskytla státní Maďarská rozvojová banka podporu 4,2 miliardy forintů. Vypořádání s Pápai Hús Majetek masokombinátu, jeho výrobní prostředky, nepokrývají celkové dluhy. Bude třeba udělat závěrečnou bilanci, na základě níž budou částečně vypořádáni dlužníci, řekl deníku E15 jednatel Národní reorganizační společnosti Csaba Kovács, který nejspíš bude konkurz řídit. Jediný údaj o zadlužení podniku obsahuje informační registr Opten, podle nějž z bilance Pápai Hús z konce roku 2014 vyplývá dluh pět miliard forintů a dluhy dceřiné společnosti vzniklé po oddělení sekce pro výsek a porcování dosahují 4,6 miliardy forintů. Z toho byla umořena mimo jiné polovina pohledávek subdodavatelů, druhou polovinu z tehdy 280milionového dluhu vyplatila Agrární komora. Pomocí složitých transakcí tak stát v uplynulých šesti letech nalil do masokombinátu v Pápě 11 miliard forintů, píše týdeník HVG. Tyto peníze se zařadí k nedobytným pohledávkám zejména u Maďarské rozvojové banky. Začátkem listopadu došly firmě rezervy a město vyhlásilo její konkurz, během nějž se bude snažit prodejem výrobních prostředků získat finance na pokrytí části dluhů u drobných věřitelů. Prodeji celku dávají odborníci malou šanci. Nedávno se objevil tajuplný zájemce a za firmu nabídl jedno euro. Nikdo ho však nebral vážně. Samospráva minulý týden přiznala, že přes loňskou dohodu o ukončení konkurzu firma zápasila s nedostatkem kapitálu, a proto se ani neuskutečnila reorganizace. Nejvíc však firmu poškodil ruský zákaz dovozu potravin z EU. Čtěte také: Masokombinát v maďarském Kapuváru leží ladem, krach vyvolala pokuta V Maďarsku se daří zejména českým a slovenským potravinářům

URL| http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-...ezachranily-ani-statni-miliardy-1245217

Čeští mlékaři se mají dočkat pomoci, vláda jim přerozdělí peníze z Bruselu 16.11.2015

e15.cz str. 0 Zemědělství

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Česká vláda by měla v příštích čtrnácti dnech přijmout nařízení, které od počátku příštího roku umožní reálně zahájit podporu českých zemědělců postižených nepříznivým vývojem trhu. Na okraj

jednání s kolegy z ostatních zemí EU to v Bruselu řekl český ministr zemědělství Marian Jurečka. Letošní září bylo podle něj měsícem, kdy se po více než roce zastavil v Evropě propad cen mléka. „Uvidíme, jak bude trend pokračovat v příštích měsících. Říjen ukázal nepatrné oživení, například pokud jde o Českou republiku. Ale stále ty ceny jsou velice nízké,“ řekl Jurečka. Evropská komise schválila v září 500 milionů eur (13,5 miliardy korun) pomoci pro zemědělce postižené vývojem na trhu. Většina této sumy, 420 milionů eur (přes 11,3 miliardy korun), je určena na cílenou pomoc přímo v členských zemích. „Není to jen na mléko, ale přerozděleno to má být také s ohledem na sektor vepřového masa,“ připomněl český ministr. V českém případě tak je k dispozici v přepočtu zhruba 313 milionů korun, kterou je možné z národních zdrojů stoprocentně navýšit. „My to v České republice děláme na těch necelých 630 milionů,“ řekl Jurečka. Přečtěte si: Kolaps cen mléka se konečně projevil i v obchodech Jiné země to mohou podle svých pravidel uvolnit přímo, třeba v Rakousku či Německu. V Česku je potřeba příslušný legislativní základ, tedy právě nařízení vlády. Teprve po jeho přijetí je možné začít přijímat žádosti od zemědělců. Podpora by se podle odhadů ministerstva měla týkat přibližně 1800 zemědělců produkujících mléko a do tisíce zemědělců v souvislosti s vepřovým masem. Ministerstvo zemědělství později doplnilo, že celkový rozpočet na mimořádnou podporu by měl být rozdělen na základě propočtu poměru tržeb obou sektorů v roce 2014. Na chov dojnic tedy připadne zhruba 441 milionů korun, pro chov prasat asi 163 milionů. Konkrétní výše sazby bude záviset na počtu žádostí o podporu. Ministerstvo nyní předběžně počítá s orientačními sazbami zhruba 1671 korun na prasnici, základní sazbou cca 1127 korun na dojnici a zvýhodněnou sazbou pro menší chovy asi 1353 korun. Ministři dnes také probírali případné možnosti k odblokování ruského embarga na dovoz vepřového masa z unie. Jurečka dnes připomněl, že tento zákaz přišel dříve a byl jinak motivován než následná vzájemná embarga spuštěná kvůli ukrajinské krizí. „Tomu sektoru by to výrazně pomohlo,“ míní Jurečka. Čtěte také: Madeta loni zvýšila tržby na 5,7 miliardy korun navzdory ruským sankcím Farmáři dostanou z EU za mléko přes 300 milionů. Jurečka žádá mnohem více

URL| http://zpravy.e15.cz/byznys/zemedelstv...jim-prerozdeli-penize-z-bruselu-1246467

epravo.cz Horáček, Maisner, Němec: Kvalitu rozhodčího řízení ovlivňuje především kvalita rozhodců 13.11.2015

epravo.cz str. 0 Články a komentáře, eFOCUS, rozhovory Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

eFocus Pověst rozhodčího řízení v Čechách není dobrá. O příčinách tohoto stavu, o zásazích státu do výstupů rozhodčího řízení, o odpovědnosti rozhodčího soudu jako instituce, ale i o úvaze, kam by se

mělo rozhodčí řízení v Čechách do budoucna ubírat, jsme hovořili u kulatého stolu se zkušenými rozhodci a pražskými advokáty Vítem Horáčkem, Martinem Maisnerem a Robertem Němcem. Téma první, reputace rozhodčího řízení. Asi nemá cenu rekapitulovat historii různých pochybných rozhodců a rozhodčích soudů, které se tady objevili. Jak vy dnes vnímáte pozici, pověst rozhodčího řízení v Čechách? Vít Horáček: Ta pověst je špatná. A není to o tom, že by to byla pověst rozhodčího řízení a jednotlivých rozhodců. Stejně tak hovořit o nekvalitním rozhodčím soudu v Praze nebo o nekvalitních rozhodcích není správné. Myslím si, že by se strany měly zajímat o jednotlivé navrhované rozhodce a ty hodnotit. Na kvalitě rozhodce totiž záleží celé rozhodčí řízení a postup v něm. Martin Maisner: Já souhlasím i nesouhlasím. Samozřejmě je to jenom o rozhodcích, protože to jsou ti, kteří jsou vidět. Rozhodčí řízení není nic hmotného, takže špatná reputace rozhodců - rád bych řekl z minula -má určitou setrvačnost. Na druhou stranu se do povědomí daleko více dostávají pozitiva rozhodčího řízení. Kdybychom srovnali rozhodčí řízení a českou justici, česká justice by také nedopadla úplně nejlépe v povědomí lidu. Rozhodčí řízení ve srovnání se státními soudy získává lepší a lepší renomé. Ale samozřejmě to není tam, kde bychom to všichni rádi viděli. Robert Němec: Souhlasím s kolegy, že kvalitu rozhodčího řízení v první řadě ovlivňuje kvalita rozhodců, ale to je na každém účastníkovi rozhodčího řízení, aby si kvalitního rozhodce zvolil. Domnívám se, že špatná pověst rozhodčího řízení je však převážně nezasloužená. Kvalitu rozhodčího řízení často zpochybňují ti účastníci, kteří v řízení nebyli úspěšní. Jako v každém sporu, tak i v rozhodčím řízení zpravidla jedna strana prohraje a málokdo pak má dostatek důstojnosti, aby svoji porážku čestně uznal. V mediálně sledovaných případech pak často slyšíme, jak poražená strana zpochybňuje rozhodčí řízení jako celek. Pověst rozhodčího řízení rovněž poškodila negativní kampaň proti ad hoc rozhodčím soudům, které rozhodovaly zejména ve věcech spotřebitelských sporů. Je však nutno si uvědomit, že tento způsob využívali především věřitelé při vymáhání pohledávek ze spotřebitelských půjček, a to hlavně proto, že obecné soudy nebyly schopny rozhodovat v jednoduchých věcech rychle a efektivně. Je iluzorní se domnívat, že by civilní soudy v obdobných věcech rozhodovaly zásadně jinak nebo spravedlivěji. Pro mě je znepokojující vzrůstající tendence státu zasahovat do rozhodčího řízení, které je jedním ze způsobů efektivního řešení majetkových sporů, které funguje nezávisle na státu, ačkoliv stát není schopen zajistit efektivní fungování justice. Efektivita soudního řízení a délka trvání soudních sporů je jedním z příkladů. Zastavil bych se u zasahování státu do výstupů rozhodčího řízení. V čem to konkrétně spatřujete? Robert Němec: Existují různé teoretické názory na to, co to vlastně rozhodčí řízení je. Jedna z teorií vychází, zjednodušeně řečeno z toho, že rozhodčí řízení je jakýmsi smluvním narovnáním sporu mezi účastníky, a že se nejedná o přenesenou soudní pravomoc státu. Avšak zřejmě v reakci na zvýšené užívání rozhodčího řízení ve spotřebitelských sporech, začala justice uplatňovat zvýšenou ochranu spotřebitele a přistupovat k rozhodčímu řízení, jako by se jednalo právě o přenesenou soudní pravomoc státu. Tato tendence by se ještě dala chápat, pokud by se to týkalo jen ochrany spotřebitele, ale bohužel přerůstá do rozhodčího řízení jako takového, včetně obchodních sporů. Rozhodčí řízení se po formální stránce čím dál tím více přibližuje soudnímu řízení. Typickým příkladem je požadavek na povinnost rozhodců poučovat strany ve smyslu § 118a občanského soudního řádu, jak mají uplatňovat své nároky a jak je mají prokazovat. To je podle mého názoru v zásadním rozporu s podstatou rozhodčího řízení v obchodních věcech, kde strany mají možnost být kvalifikovaně zastoupeny, a mají být schopny své nároky řádně uplatňovat a rozhodci tam nejsou od toho, aby jim radili, jak to mají dělat. Martin Maisner: Ona totiž otázka zásahu či nezásahu státu a ovlivňování rozhodčího řízení souvisí také s tím, kdo za to nese odpovědnost. U justice je to zdánlivě jasné. Když soudce špatně soudí a prokazatelně špatně soudí, ve finále za něj ručí stát. Jenže kdo ručí za rozhodce? Kdysi jsem psal poměrně rozsáhlou práci o srovnání osobní odpovědnosti rozhodců různě na světě a je to neuvěřitelně rozmanité. Ve státech jako je Libye je rozhodce plně odpovědný za své rozhodnutí a může za to být i fyzicky stíhán. Zatímco v USA, protože je to pozice podobná soudci a ten nesmí být nikým ovlivnitelný, tak není odpovědný za nic. Našel jsem jeden trošku jiné soudní rozhodnutí, kde americký soud rozhodl - protože rozhodce tak dlouho váhal s vynesením nálezu -že se (tím

prodlením) sám zbavil ochrany soudu, vyřadil se z toho a zodpovědný byl. V případě, že bychom to brali tak, že vlastně v rámci přistoupení k Newyorské úmluvě stát svěřil určitou část pravomoc rozhodcům, pokud si je zvolí, tak by za to svým způsobem měl mít zodpovědnost. Na druhou stranu, když přistoupíme k tomu, že je to vlastně jenom způsob, jak se udělá narovnání (mezi stranami sporu), ale žádné právo se nenalézá, tak potom jeho vykonatelnost je také svým způsobem problematická. Tady není žádné jasné řešení. Otázka odpovědnosti rozhodců úzce souvisí s jejich nezávislostí. Kde samozřejmě v případě, že bude rozhodce volán k odpovědnosti za svůj právní názor, nebo za to jak aplikoval právo, tak to může trochu ovlivnit jeho nezávislost. Což je samozřejmě hrubě nežádoucí. Vít Horáček: Stát by měl zasahovat jenom tam, kde dojde k zásadnímu porušení pravidel rozhodčího řízení. Pokud stát zjistí, že jsme jako rozhodci porušili některá zásadní práva a povinnosti stran, ale jenom procesní, tak tam má zasáhnout zrušením nálezu. Bohužel se domnívám, že ČR prostřednictvím soudů směřuje k tomu, že zasahuje do hmotného práva, a to je strašně špatně, a proto stále více subjektů směřuje k tomu, že se spory řeší v Rakousku, ve Švýcarsku, protože v těchto zemích jednoinstanční soud rozhodne o tom, že se ruší a proč nebo neruší rozhodčí nález, a to čistě z důvodů porušení procesních pravidel a nikoliv zasahování do práva hmotného. Martin Maisner: Možná bych k tomu dodal ještě jednu věc. Já bych tomuto agresivnímu přístupu soudu k tomu zasahovat a přiohýbat rozhodčí řízení přes OSŘ ještě rozuměl v situaci, kdyby u nás justice fungovala jako v Německu, kde jsou prvoinstanční rozsudky hotovy do třech, čtyřech měsíců maximálně v jednoduchých sporech. To znamená, že tam domácí rozhodčí řízení rozhodně nekvete. Tam je to na mezinárodní úrovni. Naše justice v této situaci není. Myslím si, že justice, která je schopna vést řízení o nezaplacené faktuře, -i jednoduché - pět let do konečného rozsudku, by se měla starat o jaksi jiné věci, než o to, aby vymýšlela jak ještě více omezit řízení rozhodčí. Robert Němec: Já si myslím, že bychom všichni byli schopni smířit se s tím, kdyby rozhodčí nálezy byly rušeny v rámci řádného soudního přezkumu, to znamená ve stanovené lhůtě na základě žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Daleko větší problém je, že rozhodčí nálezy, respektive jejich účinek, jsou efektivně rušeny v rámci exekučního řízení. Aniž by byl rozhodčí nález zrušen v rámci žaloby na zrušení rozhodčího nálezu, tak exekuční soudy v rámci řízení o výkon rozhodnutí přezkoumávají rozhodčí nálezy, a to bez ohledu na uplynutí lhůty na podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. To samozřejmě vyvolává velkou právní nejistotu. Tento přístup byl vyvolán již diskutovaným nadužíváním rozhodčího řízení ve spotřebitelských věcech, ale tato tendence přerůstá do rozhodčího řízení obecně. Martin Maisner: Už jsem zažil i pokus o přezkum rozhodčího nálezu vyšetřovatelem. Robert Němec: Vyšetřovatelem, správcem konkurzní podstaty… kýmkoliv. To je bohužel velké neštěstí pro rozhodčí řízení, protože ztrácí na právní jistotě. Jaký je současný vývoj rozhodčí komunity v ČR? Martin Maisner: V tom se možná neshodneme. Já nejsem v té komunitě zase až tak dlouho. Dělám to něco přes deset let, a tam ten posun byl ve dvou směrech. Za prvé před nějakými deseti patnácti lety to dělalo daleko méně lidí než dnes. Většina z těch lidí měla zkušenosti i ze zahraničí, ale sporů obecně bylo méně. Dnes se rozhodčím řízení zabývá daleko více lidí, než kteří k tomu mají předpoklady a schopnosti. Ale obecně lze říci, že se to vyvíjí k lepšímu. Je více rozhodců, znám spoustu výborných rozhodců - a to i mladých - se zkušenostmi ze zahraničí, a s tím jak vzrůstá význam rozhodčího řízení obecně si myslím, že komunita se vyvíjí sice pomaleji než by měla, ale docela dobře. Robert Němec: S tím bych asi souhlasil. Jednak rozhodce si skutečně strana volí a dnes není problém najít kvalitní rozhodce, ať již ze seznamu rozhodců nebo mimo něj. Existuje dostatek odborníků, kteří mají velice dobrou reputaci z advokacie, jako korporátní právníci, či ekonomičtí odborníci z příslušné oblasti. Ví se, jaká je jejich specializace. Není problém najít rozhodce, který má rozhodovat ve složitých obchodních věcech. Toto se výrazně zlepšilo za posledních 5 až 10 let. Vít Horáček: Souhlasím s tím, co bylo řečeno. Možná jen jedna taková poznámka – asi by u rozhodců

na listině u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR mělo být více údajů o tom, jak je rozhodce a v jakých oblastech zkušený, jaké má jazykové znalosti. A to tam není. Na druhou stranu to, co říká Robert, je asi správně - dneska se dá všechno najít z veřejných zdrojů, včetně ověření informací na webové stránce, můžu se sejít s rozhodcem, o kterém vím, že pracuje v oblasti telekomunikací, bankovního sektoru, má jazykové znalosti, může spor rozhodovat. Co se ale děje, a to si myslím, že není úplně dobře, je, že plno kolegů vidí v práci rozhodce stejně jako v advokacii možnost velice rychle přijít k penězům a zbohatnout. Tak to prostě není. Často to dopadá tak, že plno kolegů nebere jednoduché spory a čekají na velký spor. To je špatně, protože rozhodci potom nemají zkušenosti a často s hrůzou zjišťujeme při řešení bagatelního sporu, že ani tento spor není rozhodce schopen zvládnout, protože právě nemá zkušenost s tím, jak se standardně rozhoduje, jak se postupuje podle základních pravidel. Často zjišťuji, že jak kolegové rozhodci, tak advokáti vycházejí z mylných premis, protože neznají standardní postupy národního či mezinárodního rozhodčího řízení, míchají dohromady různá pravidla a dokonce si pletou rozhodčí řízení s občanským řízením soudním. Pojďme k těm jednotlivým specializacím, jak bys, konkrétně ty, shrnul význam rozhodčího řízení pro ICT spory? Martin Maisner: Jednoznačně odbornost a rychlost. Protože tam skutečně je záruka toho, že minimálně dva ze tří rozhodců budou mít praktickou znalost oboru a taky budou vědět, koho pověřit jako znalce. A taky že budou chápat, že tam čas hraje svoji roli, to znamená, že rozhodčí nález za tři roky je k ničemu oběma stranám, protože nejen že už na sporu nezáleží, ale dokonce ani žalovaná technologie se už ani nepoužívá. Takže rozhodně odbornost a rychlost je nedosažitelná v justici. Robert Němec: Toto se dá rozšířit na veškeré obory obchodního práva. Rychlost rozhodování je zcela zásadní, a čím je větší hodnota sporu, tím je to důležitější, protože když se jenom vezmou spory, které jsou z velkých obchodních transakcí, kde hodnota toho sporu je v řádech desítek či stovek milionů korun, tak skutečně čekat deset let, což není výjimka u obecných soudu, na konečné rozhodnutí, znamená, že na těch milionech korun narostla naprosto astronomická částka úroků nebo úroků z prodlení a staví to do úplně jiné roviny. Já jsem nezažil rozhodčí řízení, které by trvalo déle než rok. Vít Horáček: Rozhodci musí být připraveni a schopni rozhodovat kvalitně a rychle v oboru, o kterém prohlašují, že znají. Dneska v ICC máme dotazníky, které směřují spíše k tomu, jestli jsme schopni rozhodnout rychle. Druhá poznámka - naprostá rarita v národním i mezinárodním prostředí je, že tady u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR je formálně upraveno řádem tzv. urychlené řízení. Buď do dvou, nebo do čtyř měsíců. To je naprostá rarita. Když si tuto možnost strany zvolí, tak skutečně kvalitní rozhodci včas rozhodnou. Několikrát jsme takové urychlené řízení absolvovali a vždy to bylo stranami kvitováno velice pozitivně, protože to je obrovská výhoda, která se nevyužívá. Robert Němec: Já bych k tomu doplnil ještě jednu věc, kterou si strany neuvědomují, a často to vidíme, když sjednáváme rozhodčí doložky. Často strany argumentují nevýhodami rozhodčího řízení, například, že je pouze jednoinstanční bez možnosti odvolání nebo méně předvídatelné, protože rozhodce není tak striktně vázán judikaturou obecných soudů. Jednak to není úplně pravda a jednak jsou to zároveň největší výhody rozhodčího řízení. Pokud jde o jednoinstančnost, strany si mohou v rozhodčí doložce sjednat přezkoumání rozhodčího nálezu jinými rozhodci, což se dá doporučit zejména ve složitějších věcech, ale i tak je rozhodčí řízení mnohem rychlejší než řízení u obecných soudů, protože i to přezkoumání rozhodčího nálezu probíhá velice rychle. Pokud jde o vázanost judikaturou, pak si troufám tvrdit, že pokud je judikatura kvalitní, pak se jí rozhodci obvykle drží, nicméně judikáty, které postrádají obchodní logiku u rozhodčího soudu často neobstojí. Napadá mě otázka odpovědnosti rozhodčího soudu jako instituce. Existuje tato odpovědnost, nebo je odpovědnost pouze na rozhodcích? Martin Maisner: Dle mého názoru nepochybně existuje. Akorát se o tom nehovoří příliš nahlas. Já sám vím o několika sporech, které se vedou na náhradu škody proti rozhodčímu soudu. Robert Němec: Tu otázku je nutné trochu upřesnit. Je třeba odlišovat rozhodčí řízení ad hoc vs.

rozhodčí řízení u stálého rozhodčího soudu. Dále existuje možnost rozhodčího řízení podle pravidel UNCITRAL, ICC apod. Pokud se jedná o rozhodčí řízení u stálého rozhodčího soudu, tak rozhodčí nález vydává rozhodčí soud. Z toho já také dovozuji, že odpovědnost za rozhodčí nález nese stálý rozhodčí soud, který by také měl na kvalitu rozhodčího nálezu, respektive řízení jako celku dohlížet. Rozhodčí soud by měl vynakládat určité úsilí a prostředky na to, aby nálezy nebyly jenom formálně podepisovány, ale aby skutečně revidovány a aby byly kvalitní. V ad hoc rozhodčím řízení často záleží na podmínkách, za kterých jsou rozhodci ochotni přijmout nominaci a tam se často setkáváme s omezením či úplným vyloučením jejich odpovědnosti. Vít Horáček: Pokud je v hlavičce rozhodčí soud na první stránce rozhodčího nálezu a pokud je nález podepsán předsedou rozhodčího soudu a tajemníkem, což se standardně stává, potom jsem i já přesvědčen o tom, že se jedná o odpovědnost rozhodčího soudu. Rozhodce má ale také vždy odpovědnost. Existují však výjimky, protože jsou rozhodčí pravidla (například u vídeňské obchodní komory), která výslovně říkají, že rozhodci neodpovídají za svůj rozhodčí nález. Vyloučení odpovědnosti rozhodcem jsme se pokoušeli prosadit tady v Čechách, ale bohužel tato úprava neprošla. O to víc platí, co jsem říkal předtím, že odpovídá rozhodčí soud i rozhodci. V očích veřejnosti je rozhodčí řízení zpravidla spojováno pouze s rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře. Zmínil jste burzovní soud, zmínit jste pravidla Uncitralu, máte ponětí jaký je poměr ze všech rozhodčích řízení, které v Čechách probíhají, mezi jednotlivými institucemi? Robert Němec: Záleží na tom, jestli se jedná o domácí nebo mezinárodní spor. Pokud jde o domácí spory, tak většina sporů je rozhodována u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky v Dlouhé. Jistá část sporů, které vyplývají z burzovních obchodů nebo z obchodů s cennými papíry nebo sporů z fúzí a akvizic, může být rozhodována &*914;urzovním rozhodčím soudem. Ale pokud jde o mezinárodní spory, a to jsou i spory z obchodních transakcí, financování nebo fúzí a akvizic, které se sice týkají ČR, ale mají mezinárodní prvek, pak většina rozhodčích doložek směřuje mimo území ČR. Zahraniční investoři zpravidla preferují neutrální jurisdikci a renomované zahraniční rozhodčí soudy ve Švýcarsku, ve Vídni, Londýně nebo v Paříži. Je však dobré vědět, že i v těchto sporech mohou rozhodovat rozhodci z České republiky, což je užitečné zejména v případě, kdy rozhodci potřebují znát české právo. Martin Maisner: Protože už to zdaleka neznamená, že by se to skutečně muselo odehrávat zásadně v cizí zemi. Samozřejmě to, o čem jsme tady hovořili na začátku, to znamená přístup soudů k rozhodčím nálezům a jejich rušení, je zcela odlišné zde a zcela odlišné v takové tyranii, jako je Švýcarská federace, kde z x tisíc napadených rozhodčích nálezů, je rušeno jenom promile. Tam k tomu opravdu přistupují zcela technicky a zcela odborně. Ne s tou vášní, když už mi to přistálo na stole, tak já to zruším. Vít Horáček: Rozhodčí řízení má dnes dvě roviny, jak říkal Robert. Jedna rovina je ta národní a s plnou odpovědností říkám, že bohužel i to národní rozhodčí řízení se posouvá někam dál. Je možné se souhlasem tajemníka Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR určit, že rozhodčí řízení bude probíhat v místě jiném než v Praze. Dokonce třeba v Rakousku. Nic tomu nebrání a musím říct, že na to některé strany strašně dobře slyší. Proč? Za prvé v Rakousku po novele občanského soudního řádu máme (stejně jako ve Švýcarsku) jednoinstanční rozhodování o zrušení rozhodčího nálezu. Za druhé, i když se v tomto případě jedná o řízení fakticky probíhající v Rakousku, pořád se uplatňuje český poplatkový řád. Takže vlastně levně dosáhneme toho, že soudíme spor v Rakousku. A to se opravdu standardně děje. Je tedy zřejmé, že naše postavení v rámci mezinárodního rozhodčího řízení upadá. V národním řešení je to něco jiného. Tam si pořád myslím, jak říkali kolegové, že Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR má největší podíl na řešení standardních komerčních sporů. Martin Maisner: Ještě je jeden aspekt. Určitě je správný postřeh to, že ty standardní zahraniční spory, kde je nějaký důvod, aby se to řešilo tady, a fakticky se to řeší někde v nějakém neutrálním prostředí, tak to skutečně je prohra. Fakticky tuto pozici mělo v devadesátých letech Česko. Praha byla taková neutrální a srozumitelná. Takže to už se tady děje jen v málo případech, a to pokud se přesouvají spory z ještě horších oblastí, ke kterým zatím bohužel patří ještě i Slovensko, které díky provázanosti a všeobecné znalosti celé právnické slovenské komunity nemá úplně pověst spolehlivosti. Kromě toho není potřeba tlumočníků.

Český právní řád a úprava rozhodčího řízení. Je podle vás dostatečná, nebo vidíte prostor pro změnu? Robert Němec: Já vidím problém pouze v rozšiřující se tendenci soudního přezkumu rozhodčích nálezů. Jinak co se týče zákona o rozhodčím řízení, který vychází z mezinárodních standardů a přiměřené aplikovatelnosti OSŘ, tak nenarážíme v praxi na to, že by byla úprava nedostatečná nebo neadekvátní. To je v tomto směru bez výhrad. Martin Maisner: Určitě tam jsou dílčí věci, které by šli vylepšit. Já bych možná připustil, že i v tom exekučním řízení z hlediska nějakého důvodu by limitovaný zásah být mohl. V případě, že bude ale naprosto exaktně vymezený v zákoně a přesně a přísně dodržovaný, což není. Z hlediska vysloveně zákonné úpravy si nejsem úplně jist, jestli je to k tomu, aby se nějakým způsobem něco dodělávalo. Já jsem například pro to, aby byl definován zvláštní trestní čin, porušení pravidel v rozhodčím řízení. Pro toto řešení hovoří například to, že, že křivá výpověď svědka, křivý znalecký posudek před rozhodčím soudem je rovněž zvláštní trestný čin. Robert Němec: Já si myslím, že toto není ani tak o úpravě zákona. Já si myslím, že odborná komunita, respektive trh je schopen si vybrat rozhodce, kteří jsou schopní řízení vést efektivně, kvalitně přičemž jejich rozhodčí nálezy jsou respektovány, protože jsou kvalitní a náležitě odůvodněné, proto mají svoji autoritu. Toto se nedá řešit zákonnou úpravou. Já bych se do zákonné úpravy nepouštěl. Vít Horáček: Já si myslím, že nejlepší jsou zákony, které není potřeba měnit. Jeden z nejlepších zákonů je zákon směnečný a zákon šekový z roku 1950, který dodnes funguje, a nikdo ho neměnil (až na malou výjimku). Kdežto zákon o rozhodčím řízení z roku 1994, který nikdo dlouho neměnil, pak byl kvůli spotřebitelským sporům a kvazi rozhodčím soudům změněn, a to bohužel k horšímu. Obecně lze říci, že zákon o rozhodčím řízení je kvalitní a není potřeba s ním nic dále dělat. Úvaha na závěr… Kam by se mělo rozhodčí řízení v příštích deseti letech ubírat? Martin Maisner: Nerad bych, aby to znělo jako zbožné přání, ale moje představa je, že by se drtivá většina komerčních sporů měla přesouvat do rozhodčí sféry. Znamenalo by to, že spory budou rozhodnuty dřív. V řadě případů dosáhnout smíru je jednodušší u rozhodčího soudu než u „kamenného“ státního soudu. Nebude to tak úplně jednoduché. Záleží to také na změně poměrů i „dole“, zda to veřejnost a soukromé subjekty obecně začnou brát vážně. A také shora, zda nám rozhodčí řízení neznehybní zásahy justice. Robert Němec: Rehabilitace rozhodčího řízení v očích odborné právnické veřejnosti, tak aby advokáti mohli svým klientům s čistým svědomím doporučovat rozhodčí doložky, jakož to efektivní způsob řešení sporů. Na tom je určitě pořád poměrně dost práce. S tím souvisí i větší etika rozhodčího řízení, aby nebyly pochybnosti o nestrannosti rozhodců. Je třeba vysvětlit odborné i laické veřejnosti, že ačkoliv si strana zpravidla volí svého rozhodce, tento rozhodce není právním zástupcem strany ve sporu, ale musí být nestranný a nezávislý. Prostě zlepšení reputace rozhodčího řízení. Vít Horáček: Aby si všichni uvědomili, že rozhodčí řízení je dost specifické a je takové, že musím znát pravidla. Pokud je neznám, nemůže to fungovat. Druhá poznámka je, že by měl přestat odpor státu a justice vůči rozhodčímu řízení. Poslední věc, a to si myslím, že je zásadní, strany by si měly uvědomit, co to rozhodčí řízení je, a podle toho reagovat. Nevybírám si rozhodce, že mu zaplatím a on rozhodne pro mě, ale vybírám si rozhodce podle toho, že je nezávislý a spor bere objektivně a je rychle a kvalitně rozhodnutý. Robert Němec: Co se týče nezávislosti rozhodců, tak je to vlastně i apel na rozhodce, aby používali mezinárodní standardy konfliktů zájmů při posuzování svojí nezávislosti, např. pravidla IBA. Samozřejmě, že pravidla IBA se nedají používat úplně slepě, protože jsou vytvořená pro mezinárodní právnickou komunitu, které je podstatně větší než komunita v ČR. Pravda je, že většina advokátů a rozhodců v Praze se zná a společensky se stýká, takže kdyby se ta pravidla aplikovala slepě, pak by nikdo nemohl přijmout jmenování rozhodcem. Nicméně pokud jde o ekonomickou nestrannost a nezávislost na stranách, pak je třeba pravidla aplikovat velmi přísně. Pokud existuje ekonomická

vazba mezi rozhodcem a stranou sporu, která by mohla ohrozit jeho objektivitu, pak musí rozhodce svou nominaci odmítnout. To je otázka svědomí každého rozhodce. Raději být konzervativní a odmítnout nominaci, než zavdat příčinu ke zpochybnění rozhodčího nálezu. Každá pochybnost v tomto směru, zejména pokud je mediálně využita, ohrožuje důvěru veřejnosti v rozhodčí řízení. Martin Maisner: Já nerad vznáším apel a zvedám prst, protože vím, že apely moc nepomůžou. Když říkám buďte konzervativní, tak bych byl rád, kdyby to skončilo pozitivně a ne tak, že, že kolegové budou konzervativní vždycky, když se bude dělat bagatelní spor a tvůrčí, když se bude jednat o spor s osmi nulami. Další věc je ta, že to nemohou vyřešit jen nějaké etické komise, a já to vidím na komunitě okolo sebe. Jsou lidé, od kterých bych už se nenechal zvolit ani jako předseda. Jsou lidé, které bych nikde nikdy nedoporučil; jsou lidé, se kterýma kdybych se tam nějakým způsobem octnul, tak je to buď nepříjemné, nebo rezignuji. To je ale v každém povolání. Tady to má možná o něco větší význam. Já jsem celkově optimistický. Naštěstí se tím zabývá čím dál více lidí, kteří to mají v hlavě srovnané a se kterými je radost zasednout k jednomu stolu. Autor: Miroslav Chochola Foto: Boris Stojanov Rozhovor byl publikován v rámci vydání EPRAVO.CZ Digital - září 2015. EPRAVO.CZ Digital si můžete stáhnout ZDARMA na App Store a Google Play, a to přímo z Vašeho tabletu či chytrého telefonu. Pokud máte již aplikaci staženou, postačí si stáhnout pouze nové vydání. Využít můžete také webový archiv starších čísel na adrese tablet.epravo.cz. © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo / http://www.epravo.cz URL| http://www.epravo.cz/top/efocus/horace...e-predevsim-kvalita-rozhodcu-99598.html

Esprit vejce, kuře, slepice 18.11.2015 Esprit str. 24 Téma Petra Pospěchová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Léta šéfové věhlasných restaurací objednávali suroviny ze zahraničí: kvalita či spolehlivost českých farmářů prý nebyla dostatečná. Dnes se situace pomalu mění a my vám představujeme chovatele slepic, ryb a farmáře, kteří mají úspěch u lidí i zvířat. Poděkování: Vejce a slepici posytla farma U Bizona, Nový Vestec, kuře mach drůběž Litomyšl. Statek na návsi středočeských Zlatníků snadno přehlédnete, mezi ostatními nijak nevyčnívá. O to víc překvapí rozlehlostí svých prostor, které se otevírají za jeho dřevěnou branou. „Tady je provozní budova, stáje jsou tamhle, naproti bydlí maminka a my jsme v té budově vzadu. Jsou to vlastně dvě usedlosti spojené v jednu,“ vysvětluje Josef Dvořák a hned nás vede do hospodářské části. V horní stáji jsou usalašené bílé slepice, v dolní hnědé. „Ty bílé jsou krásné, že? Hnědé začnou s věkem trochu pelichat, je to dané geneticky, ale tyhle zůstanou výstavní,“ ukazuje nám muž s nazrzlými vousy svoje svěřenkyně. Bílé slepice jsou skutečně půvabné a jako by tušily, o čem mluvíme, pózují na dřevěné konstrukci a natáčejí se tak, aby vynikl jejich pěkně tvarovaný ocas. „Časem si z každého hejna pár kousků pojmenuji – takové ty výraznější typy, které jdou rozeznat.“ Slepice prý nejsou hloupé či nudné, jak se často tvrdí, i v rámci velkého hejna se dají vysledovat osobnosti. Pan Dvořák svůj chov každý rok obměňuje a tohle hejno vejce teprve začíná nést. „Kromě produkce vajec se věnuji i odchovu slepic: každý rok nakoupím jednodenní kuřátka ve třech várkách po deseti tisících a většinu z nich pak během roku prodám malým chovatelům nebo kolegům farmářům.“ Odchov kuřat má na statku tradici, Dvořákův tatínek se sice profesně věnoval rostlinné výrobě, ale odchovávání slepic bylo jeho koníčkem. Dělal to ale v malém, na takové množství jako jeho syn

neměl prostor ani čas. „Já jsem začal v roce 2012, dnes jsem nejmenším členem drůbežářské unie. Mám pět tisíc nosnic, potom není v tabulce dlouho nic a pak má až další chovatel sto padesát tisíc. Takových jako já je v republice kolem pěti šesti, nejsou ale v unii. Známe se však a jsme ve spojení.“ Slepice z Dvořákova statku zvládají zásobovat několik malých krámků, vlastní prodejnu, tři vejcomaty v okolí, farmářský trh na pražském Andělu i některé vyhlášené podniky. Pravidelně vozí třeba do restaurace U Sapíků. „Je to blízko, pan Dvořák je flexibilní, jsme s ním spokojení,“ shrnuje spolupráci paní Sapíková. „Sapíkovi mi dluží návštěvu, já už jsem u nich byl dvakrát. Jednou jsem ochutnal i medvěda, kterého měli z nějakého slovenského odstřelu.“ U Sapíků si dal také vejce Benedikt, což je jeho oblíbená úprava. „Chutnají mi taky na hniličku, tak je mívám doma. První rok jsemnemohl vejce ani vidět, byl to strašný zápřah a chuť jsem na ně neměl ani trochu. Teď už je to v pořádku. Míváme je na stole docela často.“ Co naučíte slepici Slepice jsou na Dvořákově statku všudypřítomné, a to i v kanceláři. Na stěně je velká fotografie jeho dcery Aničky s kuřaty, slepice zdobí kalendář na další zdi a na parapetu trůní slepice vytvořenázmalých papírků. „Tu vyrobila Ivanova žena – neskutečné, že?“ Ivan je jediný zaměstnanec, který není z rodiny. Jinak tu narazíte jen na Dvořákovy příbuzné. Třeba usušené nudle váží jeho dlouhovlasá švagrová. „Nudle jsou takový vedlejší produkt, děláme je z vajec, která slepice snesou na zem nebo se z jiných důvodů nehodí do prodeje.“ Nakrájené nudle se suší na velkých sítech, od konkurence je odlišuje výrazná žlutá barva. „Používáme třináct vajec na kilogram mouky a to už musí být vidět, ne?“ V propagačních materiálech na těstoviny si střílí ze zprofanovaného přívlastku „jako od babičky“. „Nebudeme vám tvrdit, že děláme nudle jako Vaše babička, protože zrovna Vaše babička možná byla jaderný fyzik a nudle neuměla. Ale my nudle umíme, tak ochutnejte a sami se přesvědčete.“ Je fakt, že polévkové nudle od Dvořáků jsou špičkové – stejně jako vejce. „Základem je čerstvost. Ta dělá padesát procent chuti. Naše vejce se k zákazníkovi dostane za pět nebo sedm dní.“ Stejně důležité je, čím jsou nosnice krmené. „Já si nechávámmíchat prvotřídní krmivo, ve kterém je pšenice, kukuřice, sója... Podstatný je taky druh tuku. Někdo používá levnější živočišný, ale jenom rostlinným docílíte správného poměru dobrého a špatného cholesterolu ve vejci. Nejlepší je řepkový olej.“ Roli hraje taky ostatní péče o slepice – na rozdíl od klecových velkochovů, kde se svítí mnohem déle, mají zvířata pana Dvořáka stejný světelný rytmus, jako kdyby žila venku a ne ve stáji bez oken. „Klece jako takové neodsuzuji, ale já bych je mít nemohl. Už by to nebylo tak osobní, nebavilo by mě to. Ale chápu, že je s tím spojeno méně nákladů a práce. Vezměte si jenom, kolik energie zabere, než své slepice naučím, že nemají spát na zemi. Což nemůžou, protože by dole potom taky snášely, a na to mají určené jiné místo, nahoře za zástěnou, kde mají víc soukromí a odkud vejce sklouzne přímo na linku. Takže první tři týdny chodím a večer co večer několik set slepic zdvihám tam, kde mají spát.“ Důmyslná sestava různých ploch, latí a bidel připomíná klasický vesnický kurník, jen ve většímměřítku. V jedné stáji je kolem dvou tisíc slepic. „Přivezl jsem si zařízení z Holandska, kam jsem jel na jednu farmu na zkušenou, abych si tenhle systém osahal a doladil ho tak, aby mi úplně seděl. Příští rok mě čeká úplně nová věc, chci začít jedno hejno chovat venku – asi tisíc kusů.“ Na tenhle experiment už je nachystaný pozemek, pan Dvořák má na papíře i ochranu před dravci a další detaily. „Jsem na to zvědavý. Bude tam víc prostoru na to, aby se mohlo projevit,pravidlo jedné slepice‘. Mám vysledované, že když celé hejno jde napravo, vždycky se najde jedna, která se vydá opačným směrem. Prostě to tak mají. Jedna mi teď takhle vyletěla na střechu statku. A pak ještě přeletěla na tu protější střechu. Úplný orel.“ Na panu Dvořákovi je vidět, že má slepice upřímně rád. I ty, které po roce snášení vyřazuje z chovu, u něj mají zařízený hezký konec. „Dávám je organizaci Slepice v nouzi, která je dál prodává malým chovatelům. Ti nepotřebují tak intenzivní snášku a dobré slepice ocení.“ * Chtěli jsme v životě dělat něco, kde bude výsledek práce hmatatelný. Hotový sýr je něco jiného než nějaký výkaz nebo tisková zpráva,“ vysvětluje marketingový specialista Daniel Cahel, proč se spolu s životním partnerem Jiřím, který je zase daňový specialista, rozhodli koupit farmu. „Přitom ani jeden nejsme z vesnice, prostě jsme cítili, že touhle cestou chceme jít. Hledali jsme docela dlouho, cokoliv se objevilo na trhu, bylo hned pryč. Tady v Heřmanicích jsme byli sympatičtí majiteli, zájemců bylo taky hodně.“ Sedíme na lavičce před starým domem, který muži postupně rekonstruují za pomoci řemeslníků z vesnice a okolí. Různí řemeslníci se objevují během dne, tu někdo dodělá schody, tu se domlouvá

uzavření sýpky se zrním. „Ze začátku tady na nás koukali, co to přišlo za Pražáky. Ale nakonec jsme zapadli docela rychle,“ vzpomíná Daniel Cahel na rok 2009, kdy pozemky a budovy koupili. Stávající budovu začali přestavovat až celkem nedávno. Až do své smrti v ní totiž žila stařičká nájemnice – jedna ze starousedlic. Sotva dvě desítky metrů od hospodářství stojí budova, kde se lidé z Heřmanic scházejí o víkendech na pivo, občas někdo přinese něco na zub. Děcka lítají po rozlehlé společenské místnosti, mužští jsou shluknutí u pípy. Není to hospoda, ale sousedský klub. Dnes večer se tu řeší potíže s vodou, které se v letošním suchém létě vracely opakovaně. Vodovod prorostl kořeny, teď už snad bude fungovat lépe. „My využíváme hodně dešťovou vodu, střecha má velkou plochu, a tak vodu svádíme do skruží. Přece jen, stádo ovcí se zvětšuje, přibývá i skotu a slepic,“ ukazuje Daniel Cahel na louky nad domem, kde se zvířata pasou. Ovečky jsou rozeseté po svažitých loukách, které se zvedají směrem k hřebeni Králického Sněžníku. Malebné podhůří na hranici s Polskem je důvodem, proč odlehlé Heřmanice patří k oblíbeným výletním cílům. Opravdové jídlo Ovečky, kterých se tu pase nejvíc, ovšem chovají v Heřmanicích jen na maso. Jakkoliv jsou ovčí jogurty a sýry úžasné, výrobně by to bylo složité. „Každá dá tak půl litru mléka denně, to by byla nekonečná práce a nezaplatila by se.“ Ve výrobně, která je součástí hospodářství, se tak dělají jen sýry a máslo z mléka kravského. Máslo má nádhernou sytou barvu a v chuti je výrazně cítit, že krávy se pasou venku. Rozmanitost bylinek a trav udělá ve výsledném aromatu hodně. „Většinu toho prodáme přímo z našeho dvora výletníkům, do pražských restaurací Cotto Crudo a Sansho putuje malá část masa. Na druhou stranu, díky Paulu Dayovi, šéfkuchaři a majiteli Sansha, jsme se toho hodně naučili. Je řezník, a tak nás naučil porcovat na anglosaský způsob a poradil se zráním masa.“ Od ohrady s telaty přichází Jiří Teichmann. Muže v montérkách ošlehaného podzimním větrem by na odborníka na daně v tuhle chvíli tipoval málokdo. „Je to tu pro nás i věc určité filozofie. Chtěli jsme vytvořit ostrůvek normálního hospodaření. Opravdové jídlo. Myslím, že jako civilizace ztrácíme schopnost něco normálně vypěstovat a pak normálně uvařit. Chceme jít opačnou cestou, vracet se k normalitě. “ Hospodářství V30, jak majitelé farmu nazývají, je tak nejen díky své poloze oblíbeným cílem rodinných výletů. Děti nejvíc baví, když mohou zvířata krmit. „Někdy takovou exkurzi potřebují i dospělí. Když jsem si kamarádce stěžoval, že máme méně mléka, protože krávy zrovna mají telata, tak mně doporučila, ať telata úplně vypustíme, a mléka bude dost. Prostě holka z města,“ směje se Jiří Teichmann a odchází zaříznout slepici na pondělní polévku. Kolem nohou se nám motají kocour Šmoula a kočka Šiška, občas proběhne i nějaká slepice. Ohrádka, kde je hejno jindy zavřené, se dnes opravuje, byla v ní místa, kudy se mohly slepice protáhnout. A nejde jen o to, aby nosnice nebrouzdaly, kde nemají, ale taky o to, aby se k nimnedostali predátoři. „Řešíme to, co asi každý – dravce a lišky. Samostatný problém jsou krkavci, kteří napadají jehňata – letos jsme tak přišli o několik kusů. Jsou chytří, vždycky jeden zaútočí na matku, a když odláká její pozornost, další z hejna vyklovoumalému oči a vnitřnosti,“ popisuje Daniel úskalí volného chovu. Každoroční úbytky patří k běhu farmy stejně jako přírůstky. „První rok jsme měli jen ovce, krávy se nám zdály moc velké. Pořídili jsme si odolné plemeno, ale na zimu jsme je schovali dovnitř. A jehňat bylo strašně málo. Teprve pak nám došlo, že jsou zvyklé zůstávat venku celoročně. A od té doby mají mladých dost.“ Pro jehňata, slepice a vejce si do Heřmanic jezdí lidé z širokého okolí, jehňata jsou na prodej vždycky na jaře a na podzim, zbytek roku se nabídka mění podle sezony. Nejširší je sýrová paleta: aktuálně se dá vybírat ze sýra brusinkového, bazalkového, pažitkového či čistého bez příchuti. „Od začátku jsme se učili z knížek, pomáhá i internet. Informací je v dnešní době všude hodně. Metoda pokus-omyl možná není nejrychlejší, ale nejlépe se to takhle naučíte. Časem by někdo z nás měl vyjet do ciziny, abychom mohli ještě přidat některé zrající sýry. Plánujeme takhle do budoucna Anglii,“ říkají oba muži. Daniel a Jiří se u sýrařského pultu střídají s kamarádem Reném, který jim jezdí vypomáhat z Prahy. A také se šafářem, jenž má na starosti provoz statku, když jsou ve městě. Tamse teď vrací hlavně Jiří Teichmann, Daniel Cahel má od léta statek jako práci na plný úvazek. Před zimou je třeba dotáhnout část rekonstrukce, postarat se o krmení pro zvířata... „Mám radost, že můžeme používat vlastní zrní, dřív jsme kupovali speciální krmivo, teď máme svoje,“ ukazuje Daniel Cahel na hromadu zrní v sýpce a dodává: „Všechno takhle postupně dolaďujeme.

Nejde to pokaždé hned, ale vždycky mě potěší, když děti mého bratra chtějí,sýr od strejdy‘ anebo když si naše maso vyberou tři šéfkuchaři Cotto Crudo za sebou. Dodávali jsme Andreovi Accordimu, když se ještě restaurace jmenovala Allegro, pak Richardu Fuchsovi a nakonec Lucovi De Astisovi. Doufám, že i ten nový si ho oblíbí.“ * Liběchov je obec s dlouhou historií, kterou připomíná i místní zámeček. Zámeckou zahradu zdobil sochař Matyáš Bernard Braun, o výzdobu vnitřních prostor se postarali Václav Vavřinec Reiner a Jan Petr Molitor. Architektonická památka je však jenom jednou ze zaznamenání hodných věcí v Liběchově. V lokalitě Boží Voda tu vyvěrá silný minerální pramen, kolem něhož byly zbudovány lázně a také kaple Panny Marie. Lázně už dávno neslouží svému účelu, dnes si v jejich někdejším areálu pramenité vody užívají tisíce pstruhů a sivenů, kteří žijí ve zdejších sádkách. Rybářství Liběchov má díky tomu nesmírnou výhodu. „Voda má stálou teplotu deset stupňů, což je pro ryby skvělé. Když je příliš velká zima, přestávají jíst. V zimě se ze sádek kouří, jak je voda proti okolí teplá,“ popisuje Jiří Svatek, jeden ze správců sádek. Majitel rybářství má zahradnickou firmu, a tak na provoz sádek najal dva odborníky. „Měl jsem vychozenou střední rybářskou školu ve Vodňanech, pak jsem šel studovat vysokou školu stejného zaměření. Ale když jsem dostal nabídku pracovat tady, studia jsem nechal,“ popisuje čtyřiadvacetiletý Jiří Svatek svoji profesní dráhu. Majitele sádek Martina Hnilicu znal z dřívějška, v jeho zahradnické firmě pracoval jako brigádník za studií. Podobným způsobem se stalo, že liběchovické sádky dodávají do vyhlášené pražské hotelové restaurace Coda. „Šéf znal šéfkuchaře Davida Šaška z dřívějška, naše zboží berou už dlouho. Každý týden do Prahy posíláme asi padesát kilo ryb. Ráno je vždycky zabijeme, očistíme, dáme na led a putují hned do kuchyně.“ Zatímco procházíme kolem sádek, poskakuje kolem nás huňaté psisko Marley. „K rybám nedosáhne, ale stejně by nic nechytil. Psi na tohle nejsou, to už spíš kočka. Jednu tu máme, ale ta to nezkouší.“ Černobílá číča jako by nás slyšela, přichází a kontroluje nově příchozí. „Naše největší škodná jsou ptáci. Jen se podívejte,“ ukazuje Jiří Svatek k rybníkům lemovaným rákosím, které leží v zadní části oploceného areálu. K šmolkově modrému nebi se zrovna vznesl pták s dlouhým zobákem, za ním další. „Volavky si sem prostě chodí na svačinu. Jsou chráněné, takže s nimi můžeme bojovat jen omezeně. Přímo na sádkách je mříž, ale rybníky neochráníme. Každý týden zmizí desítky ryb.“ Nejoblíbenější ryba Liběchov má dlouhou tradici chovu ryb, zdejší rodina Vackova se mu věnovala století a půl. „Většina věcí se dělá stejně jako před sto lety. Akorát krmíme granulemi, které mají vyvážené živiny tak, aby to bylo pro ryby nejlepší.“ Jiří Svatek nabere lopatku granulí a vsype ji do sádek. Hladina jako by začala vařit: z klidného stavu se najednou proměnila v nepřehledné hemžení. Hladká pstruží těla se míhají tam a zpátky ve snaze lapnout chutné sousto. „Máme jen pstruhy a siveny, ty umíme opravdu dobře. Někdy prodáváme i ryby od konkurence, oni zase berou od nás.“ V nabídce jsou tak kapři, ale třeba i úhoř nebo jeseter. Nabídka jiných ryb se rozrůstá hlavně v době jarních a podzimních výlovů, kdy se dá v Liběchově koupit taky lín, amur nebo štika. Všechny ryby jsou v nádržích živé, jen tu nebyly odchovány odmalička. „My si ty svoje odchováme od jiker až do tržní váhy, což je nějakých třicet deka. Celý proces trvá rok a půl. Nakonec je „vysádkujeme“, tedy přesuneme do prodejních nádrží, kde jsou nějakou dobu o hladu, aby se vyčistila chuť masa. Pro ryby je přirozené nejíst dlouhé týdny, nevadí jim to.“ Za rok si v Liběchově lidé koupí kolem deseti tun pstruhů. „Je to hodně oblíbená ryba. Je dietní, není moc cítit rybinou, což mnoha lidem vadí na kaprovi. A taky je v ní vysoký obsah omega3 mastných kyselin a na to lidé slyší. Mořské ryby jich mají víc, ale z našich patří k nejzajímavějším.“ Slova pana Svatka potvrzují i statistiky, podle některých průzkumů je pstruh nejoblíbenější rybou pětašedesáti procent Čechů. Jen starší lidé nad šedesát let mají podle statistik, které si rybáři vedou, větší slabost pro kapry. Procházíme areálem, dva velké rybníky za domem v nepravidelných intervalech atakují volavky, klid je jen u menších nádrží nedaleko starých lázní. Chátrající budovu chtěl majitel rybářství proměnit v hospodu, zatím se ale nedohodl s památkáři na podobě rekonstrukce. Opuštěná je i kaplička patřící k pramenu. I na funkčních prostorech je vidět, že nejsou zrovna nové, udržovaná patina jim ale dodává snivý půvab. Je krásné podzimní dopoledne, barevné stromy se zrcadlí ve vodě. „Maso pstruhů ze zdejších sádek je vynikající, když se dobře vysádkují, ani já nepoznám, že nejsou z potoka,“ říká Jiří Svatek, mladý muž, kterého ryby zajímají odmalička – už v pěti letech věděl, že ho baví, a brzy začal chytat. Na talíři si během let v branži nejvíc oblíbil candáty, ale ti jsou vzácní. „K rybám v sádkách a vůbec k těm, co jsou chované na jídlo, nemám žádný speciální vztah – je to jejich osud, skončit na talíři. Ale když rybařím sportovně, úlovky pouštím zpět. Bylo by mi líto sníst

rybu, která žije už deset let.“ Jiří Svatek je z Prahy, po menším městě nebo vesnici však toužil už dlouho. „Do Prahy to nemám daleko, občas jezdím za kamarády. Ale tohle je můj splněný sen. Když jsme končili školu, hodně jsme pochybovali o svojí budoucnosti. Státní rybářství mizerně platí a jinak je práce málo. A já dělám tu nejlepší práci, co jsem si uměl představit.“ Když stojí ve vysokých holinkách nad sádkami, aby vylovil ryby kvůli fotce, vypadá jako rybář ze starodávných obrazů. Snad je to liběchovským duchem, snad je to přímo v tomhle mladém muži. Stěží si představit lepší místo, kam se pro pstruhy vypravit, a stěží si představit povolanější ruce, které je vyloví a vykuchají. Foto autor| Foto: David turecký a tomáš Krist (portréty) Foto popis| Otázku, zda bylo dříve vejce, nebo slepice, si lidstvo pokládá od nepaměti. My se však v tématu čísla ptáme jinak: Kde se berou suroviny (ať už vejce, drůbež, nebo ryby), ze kterých vaří nejlepší čeští šéfkuchaři a lidé vyznávající zdravý životní styl? Foto popis| Josef Dvořák, zapálený chovatel slepic, dodává vejce například do restaurace U Sapíků. Foto popis| Daniel Cahel koupil v roce 2009 pozemky a budovy v Heřmanicích, kde spolu se svým přítelem začal chovat dobytek. Dnes dodává maso do Sansha nebo Cotto Crudo. Foto popis| Jiří Svatek, jeden ze správců sádek v Liběchově, které dodávají pstruhy například do pražské restaurace Coda v hotelu Aria.

finance.cz Schodek agrárního obchodu se za tři čtvrtletí snížil o pětinu 13.11.2015 finance.cz str. 0 Financninoviny.cz Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Praha 15. listopadu (ČTK) - Schodek agrárního zahraničního obchodu se za letošní tři čtvrtletí snížil meziročně o pětinu na 10,8 miliardy korun. Vyplývá to z údajů, které ČTK poskytl Zemědělský svaz ČR. Podle jeho předsedy Martina Pýchy má na zlepšení bilance zásluhu především růst vývozu obilí, tabáku a tabákových výrobků. Do Česka se za devět měsíců dovezlo zemědělských komodit, potravin, nápojů a tabákových výrobků za 157,9 miliardy korun, což je přibližně o 11,5 miliardy více než loni. Hodnota agrárního vývozu vzrostla téměř o 14,3 miliardy korun na 147 miliard korun. \"Náš agrární export se zvláště v posledních letech zvyšuje především díky exportu surovin, především obilovin, které se k nám zase zčásti vracejí v podobě dovozů výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Nadále se nám tak nedaří využívat tuzemský potenciál,\" uvedl Pýcha. Pýcha upozornil na další prohlubování schodku obchodu s masem. Za loňský leden až září činil 13,3 miliardy korun, letos 14,3 miliardy Kč. Dovoz masa do ČR vzrostl z loňských 18,4 miliardy na 19,2 miliardy korun. \"Tento nepříznivý trend rychlého zvyšování dovozů a pomalého růstu, respektive snižování vývozu masa nejsme stále schopni změnit,\" dodal. Loni schodek agrárního zahraničního obchodu meziročně klesl o šest miliard na zhruba 18 miliard korun. Šlo o nejnižší deficit od roku 2000. Vývoz meziročně vzrostl o 18 miliard korun na 178,5 miliardy Kč, dovoz se zvýšil o zhruba 12 miliard korun na 196,5 miliardy Kč. Naprostá většina českého agrárního vývozu směřovala podle ministerstva zemědělství do zemí Evropské unie. Jejich podíl na celkovém exportu byl 91,5 procenta. Schodek obchodu s unijními státy byl čtyři miliardy korun. Saldo agrárního zahraničního obchodu Česka bylo naposledy kladné v roce 1993. Od té doby je bilance záporná. Dosud nejhorší výsledky měl agrární zahraniční obchod v roce 2011, kdy skončil schodkem více než 36 miliard Kč. Od té doby se zlepšuje, záporné saldo se za tři roky snížilo více

než o 18 miliard korun.

Vývoj agrárního zahraničního obchodu ČR Rok Vývoz (mil. Kč) Dovoz (mil. Kč Rozdíl (mil. Kč) 1999 39.757 60.484 -20.727 2000 47.729 65.011 -17.282 2001 49.411 69.228 -19.817 2002 45.174 69.040 -23.866 2003 48.805 74.259 -25.455 2004 - vstup ČR do EU 61.526 93.822 -32.295 2005 78.520 103.522 -25.003 2006 78.542 112.737 -34.195 2007 96.880 129.333 -32.453 2008 106.931 131.048 24.117 2009 101.708 133.735 -32.027 2010 105.364 140.008 -34.644 2011 120.381 156.674 -36.293 2012 148.309 173.026 -24.717 2013 160.594 184.674 -24.080 2014 178.544 196.502 -17.958 Leden - září 2015 147.030 157.876 -10.846 Leden - září 2014 132.752 146.314 -13.562

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/455711/

Florence Multikulturní ošetřovatelství: péče o muslimské pacienty 10.11.2015 Florence str. 28 Odborné téma - Paliativní péče Mgr. Lenka Linhartová; Mgr. et Mgr. Tomáš Janků Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Souhrn: Ošetřující personál se v současné době setkává nejenom s pacienty z našeho kulturního prostředí, ale také stále ve větší míře i s pacienty, kteří vyžadují odlišný přístup, zakotvený v jejich náboženství. Tento příspěvek si na základě praktických zkušeností (získaných v rámci realizace projektu „Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru“ VG20132015113) a rozhovorů s ošetřujícím personálem klade za cíl přiblížit ošetřujícímu personálu specifika péče o muslimské pacienty, jako jsou například praktikování náboženských rituálů v prostředí zdravotnických zařízení. Klíčová slova: islám – muslimové – multikulturní ošetřovatelství. Multicultural Nursing: Caring for Muslim Patients Summary: The number of patients from different cultural millieu is steadily increasing. The medical staff has to cope with a number of clients demanding different approaches ensuing from their religion. This study aims to present the particularities of care for muslim patients, such as practicing the religious rituals in hospitals. The article is based on interviews with medical nursing staff, and is involved in the project: Islam in the Czech Republic: The establishment of Muslims in the public space (VG 20132015113). Keywords: islam – muslims – multicultural nursing. Úvod Ošetřování pacientů z různých kulturních, náboženských a sociálních prostředí je hlavní náplní nyní již plně etablovaného oboru multikulturního ošetřovatelství (dále jen MKO), které zastřešuje myšlenku a zároveň praxi, že při poskytování zdravotní péče je třeba respektovat specifika pacientů odlišné národnosti anebo náboženské příslušnosti, dbát na jejich potřeby, hodnoty, kulturu a víru. Zajistit, aby se cítili v bezpečí, důstojně a neodmítali spolupráci (Ivanová et al., 2005). Cílem tohoto textu je prostřednictvím přístupu MKO a praktických zkušeností, vycházejících z provedených rozhovorů se zdravotnickým personálem, popsat základní prvky islámu, které mohou ovlivňovat péči o pacienty vyznávající toto náboženství, a současně uvést nejčastější situace, se kterými se může ošetřující personál setkat. Podmiňovací způsob slovesa „moci“ používáme z toho důvodu, že při ošetřování jakéhokoli pacienta je třeba, dle zásad MKO, vycházet z holistické anamnézy daného jedince a vzít v potaz jeho konkrétní potřeby (Mastiliaková, Archalousová, 2008). Jak vyplynulo například z rozhovorů s ošetřujícím personálem, ne každý muslim má stejné potřeby a nepřistupuje stejným způsobem ke své víře. Z tohoto důvodu nelze následující představení islámu a aspektů péče o muslimské pacienty považovat za pevně danou šablonu, kterou lze přiřadit ke každému pacientovi, jenž islám vyznává, ale může do určité míry sloužit jako návod, na co by měl ošetřující personál brát zřetel a čeho se

případně vyvarovat. Metodologie Použitá data pocházejí z polostrukturovaných rozhovorů s ošetřujícím personálem zdravotnických zařízení – se všeobecnými sestrami, dále náměstkyní ředitele pro ošetřovatelskou péči (celkem se šetření účastnilo 11 participantů). Oslovili jsme také dvě odbornice MKO přednášející na vysoké škole. Dále jsme informace čerpali z e-mailové komunikace se zástupci pěti krajských nemocnic a z odborných textů věnujících se ošetřování muslimských pacientů. Získané údaje byly zpracovány za pomoci otevřeného kódování. Obecné znaky islámu a nejčastější situace při ošetřování muslimských pacientů Islám Islám vznikl počátkem 7. století ve střední Arábii jako přísně monoteistické učení (víra v jediného Boha), které zvěstoval prorok Muhammad ibn Abdulláh (570–632). Svatým písmem islámu a nejvýznamnějším normativním pramenem je Korán. V islámu lze rozlišit dva hlavní proudy: sunnitský islám a ší’itský islám, které jsou od sebe v určitých věroučných a ortopraktických stránkách odlišné. Sunnitský islám reprezentuje zhruba devadesát procent všech vyznavačů islámu, zatímco islám ší’itský představuje v rámci muslimské populace menšinu, podle odhadu tvoří 10–15 % z celkové populace muslimů (Pew Research Center, 2009). Ší’ia se oddělila od většinového proudu po smrti Muhammada (r. 632), kdy vznikl spor o to, kdo se stane jeho nástupcem. Podle stoupenců ší’i měl na Muhammadovo místo nastoupit jeho bratranec Alí, zatímco sunnité se klonili k nástupci, který bude zvolen. V průběhu dějin se ší’a rozdělila do dalších proudů a její stoupenci žijí převážně v Íránu, v menších skupinách v Iráku, Pákistánu, Indii, Libanonu, Sýrii nebo Ázerbájdžánu. V životě muslima mají významnou roli náboženské povinnosti obsažené v tzv. pěti pilířích víry. Těmito pilíři jsou: vyznání víry, modlitba, půst v měsíci ramadánu, almužna a pouť do Mekky. Pro muslimy není islám pouze náboženstvím, jedná se o způsob života, který upravuje a prostupuje veškerým jednáním věřícího. Modlitba Jednou z ústředních činností věřících je modlitba. Vykonávat by ji měl každý dospělý a zdravý muslim pětkrát denně: při východu slunce, v poledne, odpoledne, při západu slunce a cca 1,5 hodiny po západu slunce (v případě ší’itského islámu třikrát denně). Nemocní, staří, těhotné, kojící a menstruující ženy jsou této povinnosti zproštěny, avšak někteří muslimové se chtějí modlit i ve zdravotnickém zařízení – v tom případě většinou postačuje modlení třikrát za den (Špirudová et al., 2004). Existuje také speciální forma modlitby pro nemocné, která je vykonávána vleže. Modlitba je vždy vykonávána směrem k Mekce. Obecně platí, že místo pro modlitbu by mělo být čisté, k tomu slouží např. modlitební koberečky, ale lze použít i noviny, igelitovou tašku či oděv, který zaručí rituální čistotu místa. Modlitebních koberečků nebo jejich ekvivalentů, ale také Koránu by se neměl zdravotnický personál dotýkat (Ivanová et al., 2005). Před každou modlitbou musí být provedena očista těla. Ošetřující personál by měl umožnit muslimovi přístup k tekoucí vodě, ve které si muslim omyje obličej, ruce po lokty a nohy. Modlící se muslim by měl mít oděv zakrývající horní část těla, muslimky užívají šátek pro zakrytí vlasů (ženy by měly mít zahalené celé tělo kromě obličeje a rukou od zápěstí). Během modlitby by věřící neměli být rušeni. Ramadán Další součástí náboženského závazku dospělého muslima je půst v měsíci ramadánu, který trvá 30 dní. Během tohoto měsíce nesmějí muslimové od úsvitu do západu slunce jíst, pít, kouřit a provozovat sex. Půstu jsou zproštěni nemocní a staří lidé, lidé na cestách, děti a těhotné, kojící či menstruující ženy. Smrt Po smrti každého muslima platí, že by měl být co nejdříve pohřben. Pokud to okolnosti dovolují, pohřeb se koná ještě tentýž den, nebo druhý den po smrti. Před samotným uložením těla do země (islám zakazuje kremaci) je tělo nebožtíka omyto (tzv. velká očista) a zabaleno do bílé bezešvé látky.

Pokud příbuzní zesnulého neznají nikoho, kdo by měl vykonat pohřební rituál (očistu těla), měl by jim personál předat kontakt na představitele Ústředí muslimských obcí, kteří tyto služby zajišťují (srov. Rolantová, 2012). Zákaz alkoholu Skutky, které jsou v rozporu s božím zákonem, jsou označovány jako harám. Jedním ze zakázaných činů je také požívání alkoholu. Tento zákaz se vztahuje také na léky obsahující alkohol. Je však důležité říci, že pokud lék s obsahem alkoholu pacientovi více pomůže než uškodí, je možné po konzultaci s pacientem tento lék podávat, ale vždy by měl být muslimský pacient obeznámen se složením léků. Především v zemích, kde islám není většinovým náboženstvím, se praktikující muslimové velmi zajímají o složení všech potravin (včetně léků). Zákaz vepřového masa, halál strava a stravování pacienta Korán zakazuje konzumovat také vepřové maso a všechny výrobky z vepřového masa. Maso, jež muslimové mohou jíst, by mělo pocházet ze zvířat rituálně poražených a následně vykrvácených (tzv. halál maso, obdoba židovského košer masa). Při sestavování jídelníčku pro muslimského pacienta by se mělo dávat přednost např. drůbežímu či hovězímu masu a pokud možno se vyhnout masu mletému (Ivanová et al., 2005, s. 221). Pacienti mohou také volit jídlo vegetariánské nebo upřednostňovat potraviny donesené rodinou. Důraz na rodinu a návštěvy pacienta Rodina je v islámské kultuře jednou z centrálních hodnot. Tudíž pacienta často navštěvují mnozí příbuzní, kteří s sebou mohou přinášet například jídlo. V některých případech pacientův blízký uvítá, když bude moci u nemocného zůstat po celý den. Tabuizovaná témata Pro muslimy existují jistá témata, která jsou tabu, ale která jsou často při zjišťování zdravotního stavu pacienta klíčová. K. Ivanová (Ivanová et al., 2005, s. 222) mezi ně řadí rodinné a intimní problémy, základní fyziologické funkce, těhotenství (zejména mluví-li se o něm s mužem), rodinný stav, počet dětí (ptát se svobodné muslimky, zda má děti, je nevhodné, neboť mimomanželský styk je zakázán). Zdravotnický personál by měl při zjišťování daných informací postupovat obezřetně a počítat s možnými odmítavými reakcemi pacienta. Vnímání intimity a péče o ženy Muslimky si mnohdy chrání své soukromí a nerady se odhalují, a to jak po stránce fyzické, co se týká jejich oděvu, tak po stránce psychické, jako je např. hovor o intimních věcech. Při ošetřování by to mělo být co nejvíce respektováno. Muslimku by měla vždy ošetřovat žena a míra požadovaného odhalení těla při vyšetření i mimo ně by měla být co nejmenší (Lorenzová et al., 1999, s. 11). Ačkoli při ošetřování muže muslima přítomnost ženy mnohdy nevadí, je vhodné zachovávat v co nejvyšší míře i jeho soukromí. Hygiena Muslimové velmi dbají na čistotu těla. Kromě rituálního omývání před modlitbou (menší očista) může být praktikována také větší očista (omývá se celé tělo), která se provádí po pohlavním styku či po skončení menstruace. Muslimové také mohou upřednostňovat při použití toalety bidet nebo bidetovou spršku, pokud toto vybavení není k dispozici, postačí lahev s vodou. Jazyková a kulturní bariéra, verbální a neverbální komunikace Z rozhovorů se zdravotnickým personálem, ale také například z orientačního šetření věnovaného zkušenostem českých sester z roku 2000 (viz Špirudová et al., 2004, s. 43) vyplynulo, že při ošetřování pacientů jiných etnik a kultur považovaly dotazované za největší problémy „obecně komunikaci, kulturní rozdíly – nerozumějí některým hodnotám a chování.“ Ve zdravotnických

zařízeních se tak personál a nejen muslimští pacienti mohou potýkat s komunikačními bariérami, a to nejen jazykovými, ale také kulturními. Obě tyto bariéry mohou u pacientů vyvolávat frustraci, strach, úzkost, hněv a další negativní emoce. Zároveň nedostatek informací či neporozumění může vést k nedodržování léčebného režimu a v konečném důsledku i ke vzniku zdravotních komplikací (Špirudová et al., 2004, s. 184). V tomto případě mohou nabídnout pomoc tlumočníci nebo rodinní příslušníci či přátelé pacienta, kteří žijí delší dobu v ČR a umějí například lépe česky. Jako další prostředek komunikace lze využít komunikační karty (piktogramy) či použít neverbální komunikaci (gestikulaci, mimiku) a demonstraci. Samotná neverbální komunikace hraje při kontaktu s muslimskými pacienty důležitou roli, a to především oční kontakt a podávání ruky. Někteří muslimové mohou odmítnout podat ruku ženě nebo se při podání ruky ženou cítí nepříjemně. A na druhou stranu žena muslimka nepodá mnohdy ruku muži. Podání ruky příslušníkovi jinému pohlaví může být v tomto případě nahrazeno položením pravé ruky na srdce a lehkou úklonou. Co se týká očního kontaktu, ten je v islámu chápán jako projev určité intimity, zatímco v našem prostředí je pohled do očí spíše výrazem zdvořilosti. Ošetřující personál by proto neměl možnou absenci očního kontaktu s pacientem považovat za projev neslušnosti. Zkušenost s ošetřováním muslimských pacientů v českých zdravotnických zařízeních V rámci rozhovorů se všeobecnými sestrami dvou českých zdravotnických zařízení a z e-mailové korespondence se zástupci pěti dalších zdravotnických zařízení v České republice vyplynulo, že muslimští pacienti jsou nejčastěji klienti lázní, kteří přicestovali do ČR primárně za účelem pobytu v místních lázních a kteří musejí podstoupit určitý lékařský zákrok právě ve zdravotnickém zařízení. Dále se personál oslovených zdravotnických zařízení setkává s těhotnými muslimkami. Okrajově jsou mezi muslimskými pacienty zastoupeni studenti či zaměstnanci nadnárodních společností. Personál mnohdy naráží na jazykovou bariéru. Participantky hovořily také o počáteční nedůvěře pacienta při prvním setkání, která se během léčby odbourává. V kontextu ošetřování muslimek participantky zmiňovaly především důraz na intimitu a problematiku tabu témat, které mohou znesnadňovat komunikaci mezi lékaři a pacientkou. Některé ze všeobecných sester se také pozastavily nad rozdílným přístupem jednotlivých muslimských pacientů k personálu. Respondentky se při ošetřování těchto pacientů setkaly jak s vděčností (která převažovala), tak s určitou přezíravostí. V neposlední řadě zdravotnická zařízení mnohdy pořádají pro personál školení MKO, využívají například knihu piktogramů – jazykové nebo komunikační karty nebo služby tlumočníků či se zkušenosti s ošetřováním muslimských pacientů předávají ústně mezi personálem. Souhrnně lze z rozhovorů vysledovat, že muslimští pacienti tvoří ve zdravotnických zařízeních různorodou skupinu a mohou mít rozdílné potřeby. Ať už se tyto potřeby týkají modliteb, stravování, zahalování a intimity, nebo například jazykové vybavenosti či přístupu k nemocničnímu personálu. Odlišný obraz péče o muslimské pacienty v českých zdravotnických zařízeních předkládá studie „K problematice zajištění kulturně diferencované ošetřovatelské péče ve vybraných minoritách v České republice“. Tato studie se dotazovala přímo muslimů, jaké mají zkušenosti s hospitalizací. Většina účastníků uvedla, že jejich zkušenosti jsou spíše špatné, v mnoha případech nejsou odlišná specifika zdravotnickým personálem respektována, a to především zachování intimity (více viz Tóthová et al., 2009). Závěr Na závěr je nutno zmínit, že ne všichni muslimové se shodnou na tom, co je základními prvky islámu – respektive co dělá muslima muslimem. Pro někoho je nejpodstatnější pouze samotná víra v jednoho Boha – Alláha, jiní přikládají také důraz na dodržování pěti pilířů víry, další mohou vnímat jako velmi důležitý aspekt intimitu a zahalení lidského těla. Je třeba si uvědomit, že nelze vytvořit homogenní popis islámu a tudíž i muslimského pacienta, aniž bychom se vyhnuli jisté schematizaci. Muslimové přicházející a žijící v České republice jsou kulturně a etnicky různorodí (pocházejí z mnoha zemí anebo se narodili v ČR) a liší se i v míře praktikování islámu. Proto je vhodné u pacientů brát v potaz jak míru praktikování, tak zemi původu, která může určovat specifickou podobu víry. Pro praxi ošetřování muslimských pacientů je především důležitý individuální přístup personálu a senzitivita vůči konkrétním potřebám daného jedince. ***

Literatura: 1. ivanová k, Špirudová l, kutnohorská J. Multikulturní ošetřovatelství i. praha: Grada publishing, 2005 2. lorenzová d, Mareš J, Měrka v. zdravotní péče o muslimské pacienty: stručná příručka pro vojenské lékaře působící v zahraničí. Hradec králové: vojenská lékařská akademie Jana evangelisty purkyně, 1999 3. Mastiliaková d, archalousová a a kol. Multikulturní ošetřovatelství i. [modul e-learningu v rámci předmětu Multikulturní ošetřovatelství]. Opava: slezská univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě, 2008 4. pew research center. Mapping the Global Muslim population [online]. 2009 [cit. 2014-11-25]. dostupné z: http://www. pewforum.org/2009/10/07/mapping-the-global-muslim-population/ 5. rolantová l. Ústředí muslimských obcí. in tóthová v et al. kulturně kompetentní péče u vybraných minoritních skupin. praha: triton, 2012, s. 153–178 6. Špirudová l, ivanová k, Halmo r, tomanová d, bursová J. pečujeme o klienty odlišných etnik a kultur [online]. Olomouc, 2004 [cit. 2014-11-25]. dostupné z: http://www.eifzvip. cz/dokumenty/elektronicka_knihovna/ pecujeme_o_klienty_odlisnych_etnik_ a_kultur.pdf 7. tóthová v, rolantová l, Michálková H, nováková d. k problematice zajištění kulturně diferencované ošetřovatelské péče ve vybraných minoritách v české republice. Ošetřovatelství. 2009;11:282–291 Recenzovaly: Mgr. Jana Maňhalová Jihočeská univerzita v českých budějovicích, zdravotně sociální fakulta Mgr. Helena Michálková, Ph. D. seppia, o. s. Více o autorech: Mgr. Lenka Linhartová 2013: ukonč. vŠ – obor sociologie, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v brně; Nyní: výzkumný pracovník, socioFactor s. r. o. Mgr. et Mgr. Tomáš Janků 2013: ukonč. vŠ – obor religionistika, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita v brně; 2014: ukonč. vŠ – obor Management v kultuře, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita v brně; Nyní: Filozofická fakulta, Univerzita palackého v Olomouci – student doktorského programu sociologie, projektový manažer a výzkumník ve společnosti socioFactor s. r. o. PhDr. Daniel Topinka, Ph. D., 1994: ukonč. vŠ – obor Fyzika, pedagogická fakulta, Ostravská univerzita; 2000: ukonč. vŠ – obor sociologie a religionistika, Filozofická fakulta, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v brně; 2005: ukonč. vŠ – rigorózní zkouška – obor andragogika, Filozofická fakulta, Univerzita palackého v Olomouci; 2008: ukonč. vŠ – doktorská zkouška – obor sociologie, Filozofická fakulta, Univerzita palackého v Olomouci; Nyní: Filozofická fakulta, Univerzita palackého v Olomouci – zástupce vedoucího pro obor kulturní antropologie, jednatel společnosti socioFactor s. r. o. Foto autor| fota: Profimedia Foto popis| Při sestavování jídelníčku pro muslimského pacienta by se mělo dávat přednost např. drůbežímu či hovězímu masu a pokud možno se vyhnout masu mletému Foto popis| Je třeba si uvědomit, že nelze vytvořit homogenní popis islámu a tudíž i muslimského pacienta Foto autor| foto: Flickr O autorovi| Mgr. Lenka Linhartová, SocioFactor s. r. o., Mgr. et Mgr. Tomáš Janků, SocioFactor s. r. o., PhDr. Daniel Topinka, Ph. D., SocioFactor s. r. o.

Frekvence 1 Nadnárodní obchodní řetězce v Česku znevýhodňují české potravináře 12.11.2015

Frekvence 1 str. 3 18:00 Rozhlasové noviny

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Šimon MERTA, moderátor -------------------Nadnárodní obchodní řetězce v Česku znevýhodňují české potravináře. K jejich zboží se podle prezidenta Potravinářské komory Miroslava Tomana přičítají vyšší obchodní přirážku. Takové dražší zboží je pak hůře prodejné. Miroslav TOMAN, prezident Potravinářské komory ČR --------------------

Když vedle sebe položíte máslo, já tady nebudu jmenovat výrobce ze zahraničí a podíváte se na ceny másla České republiky, tak to máslo, jestli je z České republiky nebo z Německa, se nakupuje za podobné ceny a ty obchodní přirážky jsou tam úplně jiné. To znamená, německé máslo se prodává za 35 korun, české máslo se prodává za 42, pak se řekne, že české máslo nejde na odbyt, ale je to tou obchodní přirážkou. Šimon MERTA, moderátor -------------------Potravinářská komora bude požadovat, aby výroba potravin byla v Česku stanovena jako živnost vázaná. Dnes je to živnost volná a z toho podle Tomana vzniká spousta problémů.

Frýdecko-místecký a třinecký deník FARMÁŘSKÉ TRHY LÁKAJÍ LIDI NA KVALITU 18.11.2015

Frýdecko-místecký a třinecký deník str. 3 Frýdecko-Místecko a Třinecko (sru) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět O FARMÁŘSKÉ TRHY je stabilní zájem i ve Frýdlantu nad Ostravicí. Snímek, který byl pořízen v pondělí 16. listopadu dopoledne, dokládá, že prodejci opět dokázali přilákat zákazníky na kvalitní výrobky. Na odbyt šly nejvíce potraviny – maso, klobásky, tlačenka a domácí chléb. Dobře se prodávaly i koláče a sýry. „Jsem moc ráda, že jsou tyto trhy už i v našem městě. Snažím se na ně chodit pravidelně. Nejraději si tady kupuji léčivé bylinky a uzenářské výrobky, které jsou mnohem kvalitnější než v klasických marketech. Chybí mi tu ale zelenina. Proto musím uznat, že se to nedá srovnat s trhy ve FrýdkuMístku, kde je těch stánků se zbožím daleko více,“ porovnávala třiašedesátiletá Jarmila Göttlicherová z Frýdlantu nad Ostravicí. Fotogalerii najdete na http://www.fm.denik.cz Foto autor| Foto: Deník/Martin Šrubař Region| Severní Morava

genusplus.cz NETRECEPT: Na křenové závitky křenu není nikdy dost 16.11.2015 genusplus.cz str. 0 Zblízka Vařila Darka, text Mad Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Křen jsme dosud trestuhodně opomíjeli. Vlastně se nepamatuji, že by v některém z více jak sta již publikovaných NETRECEPTů figuroval, byť ve vedlejší roli. Dnes si to vynahradíme měrou vrchovatou. V poznámce k závitkům se totiž píše: "Čím více křenu, tím lépe." Křen do Evropy přinesli pravděpodobně Slované za velkého stěhování národů. Je mimo jiné příbuzný hořčice, řeřichy a ředkve. Existuje celá řada druhů křenu. Zdaleka ne všechny jsou tak pálivé jako jediný u nás se vyskytující křen selský, který je ze všech křenů bezkonkurenčně nejpálivější. Pakliže nebudete na své zahradě o křen pečovat, může vám zplanět a jako plevel je pak velmi houževnatý, a protože se množí vegetativně, je těžko vymýtitelný bez hloubkového přeorání celé zasažené plochy. Křen je nejen potravina, ale i významná léčivá rostlina. Pro mimořádný obsah vitamínu C, karotenu, minerálů a pro jeho protizánětlivé účinky jej námořníci vozili na daleké plavby. To ovšem není zdaleka všechno. Ve formě obkladů hojí obtížně hojitelné rány, omrzliny a mírní kloubní revmatizmus. Vnitřně povzbuzuje chuť k jídlu, zlepšuje činnost trávícího systému, léčí záněty dýchacích cest, usnadňuje odkašlávání (aby taky ne) a působí preventivně proti chorobám způsobeným bakteriemi, viry,

houbami a prvoky. Používá se jako podpůrný prostředek při léčbě žloutenek, zánětů jater a vleklých infekcí močových cest i střev. Jan Kops (1765-1849), který takto vyobrazil křen v díle Flora batava (vydáno v Amsterdamu 1822) se možná i díky křenu dožil na svou dobu velmi požehnaných 84 let (zdroj: volně šiřitelná díla Wikimedia Commons). Jdeme vařit! Budeme potřebovat flák vhodného vepřového nebo hovězího masa (například, kýtu, falešnou svíčkovou,...) v množství odpovídajícím požadavkům strávníků, dále křen, máslo, sůl a pepř. Toť vše. Co se množství křenu týče, my jsme spotřebovali k masu na obrázku horní 2/3 připraveného kořenu, ale mohli jsme ho použít i celý, viz. naše závěrečná poznámka. Maso nakrájíme na plátky a rozklepeme podobně, jako bychom se chystali vyrábět španělské ptáčky, křen najemno nastrouháme. Maso z obou stran důkladně prosolíme a opepříme. Pak na něj naložíme hromádky křenu... ...a vyrobíme krásné závitky, které buďto ovážeme nití, nebo sešijeme kuchyňskými jehlami. Závitky naklademe do pekáče, který má možnost přiklopení, nebo do hrnce s kovovými uchy. Pak je pokryjeme plátky másla a štědře zasypeme zbylým křenem. Jestli vám již žádný nezbyl, nastrouhejte nový. Křenu není nikdy dost :-) Přikryjeme poklicí a šoupneme to do trouby rozvášněné na obligátních 180oC. Pečeme, dokud není maso měkké, tedy vepřové asi 90 minut, hovězí i 2x tak dlouho. Podléváme šťávou, případně průběžně doléváme vodu, aby se nám šťáva nevypekla. Náš tip: Kvůli fotografování jsme závitky neotáčeli, aby nám křen nepopadal do šťávy. To vy dělat nemusíte a navíc si oproti originálnímu receptu můžete schovat kousek křenu a nastrouhat ho jako čerstvý na závitky již na talíři! Podáváme například s bramborovým knedlíkem. K pití je pochopitelně nejlepší pivo z domácího pivovaru. Dobrou chuť! Zaujal vás náš NETRECEPT? Pak by vás mohlo zajímat i toto: Bažant marinovaný ve víně a bylinkách Jablkový koláč na francouzský způsob Panenka s bramborami zapečenými se smetanou a Roquefortem Pórkový koláč Fenyklový výlet do veganského světa Liškové rizoto po italsku Hovězí pečeně inspirovaná kantonem Ticino Lišky se slaninou Marcipánový dort Kachna pečená po francouzsku Hrušky zapékané s roquefortem SPECIÁL: Výprava za Roquefortem Bageta se zapékaným roquefortem Citrónové kuře Čekankový salát s hruškami a s nivou Flambované broskve na grilu Čekankové puky zapékané se šunkou a sýrem Plněné listové čtverečky paní Evy Jahodové pokušení Nepečený malinový koláč s bílou čokoládou a créme fraiche Těstoviny s chřestem, hráškem a rajčátky Kuřecí paličky s fetou a oregánem

Řízky po toskánsku Hrášková polévka Baklažán a´la Jean Tuřínové placičky s jogurtovým dipem Chřestové rizoto na víně Jarní "hlavička" s medvědím česnekem Koleno jako ovar i jako pečeně Cr?pe Suzette Opilé kuře ozdobené schinkenspeckem Mazanec a 2x jidáše Jehněčí řízečky v čtyřobalu Jehněčí pečeně Vanilkové ovocné řezy Zvěřinové ragú s perníkovými knedlíky Citronový koláč Žampionové rizoto Hovězí s mrkví ve víně, ve finále přikryté bramborami máčenými v parmazánu Jednoduchý fazolový salát Cannelloni plněné špenátem a mletým hovězím Hutná polévka s fazolemi a masem Rukolové pesto na kuřecím masíčku Zázvorový svařák a zázvorový čaj Inženýrské bramboráky Bavorské louhované želvičky Vánoční perníková chaloupka Salát alá krab Rybí polévka Kapr na víně po provensálsku Medvědí tlapy z lískových a vlašských ořechů Losos obložený grilovanou zeleninou - Štědrovečerní večeře pro velkou rodinu Mrkev po anglicku podle Achilla Gregora Pečená krkovička špikovaná česnekem s marinovanou řepou Vinný speciál Brokolicové placky pro stůl všední i sváteční Špenátové rizoto s krevetami Jazyk v manželské (neboli polské) omáčce Bramborové vafle Polévka z dýně Hokaido Kalio ajam, inspirace ze Sumatry Plněná cuketa Houbová směs na topinky Baked potato with tuna pro britský večírek Panenka s liškovou omáčkou Devítivrstvý salát pro tabuli geologického večírku Kuře vycpané bylinkami Řecký guláš Tuňák na kreolský způsob Musaka po bulharsku Energetická bomba pro vyhládlé táborníky Žampióny portobello Kapustu znali již staří Egypťané, a co vy? Vejce podle Cyrana z Bergeracu Chřest pod peřinou v jedlé postýlce Dvě lehké sexy chuťovky a jedno opáčko Science show ve vaší kuchyni Tajemství nadívané panenky si dává na čas Což takhle dát si kiwi řezy Ostrůvek čočky v mrkvovém moři říznutém zázvorem Salát z medvědího česneku

Králík na švestkách Husí stehna na čočce Krevety s italskými těstovinami Špenát s nivou a slaninou Brazilská inspirace Pao de queijo Prostý výlet do nóbl světa čokolády Horká čokoláda na dva způsoby Madam niva v negližé a kožichu, rychlovka pro labužníky Co dělat, ulovíme-li srnu Květák zapečený s vejci, sýrem a dobrou náladou Již dost bylo grilovaných kuřat, dejte si ho po marseillsku! Houbové karbanátky tety Ljuby Lilek alias baklažán alias patison Dršťková pro vegetariány i pro masožravce Nevíte, čím překvapit? Uspořádejte vaflovou párty! Batáty nejsou brambory, ale připravují se podobně Hříbkové lasagne inspirované Farou Taková normální grilovačka se šamankou Chřestění šparglovými pazoušky na tři způsoby Maruščin pohádkový dort ze čtyř druhů mléka Losos s brokolicí v manželství po italsku Jak pejsek s kočičkou pekli pizzu Stifado, řecká klasika pro český víkend Králíček na smetaně po našem Kam s chobotnicí? Do chorvatského salátu! Králík obležený vilnými olivami Kovbojské brambory s klobásou Salát s červenou řepou a mrkví Mušle babičky Danici Filé z trouby pro kuchařské trouby Nakládáme utopence

URL| http://www.genusplus.cz/zblizka/netrec...a-krenove-zavitky-krenu-neni-nikdy-dost

Haló noviny České zemědělství a Miroslav Toman 13.11.2015

Haló noviny str. 6 Z ekonomika Dimitrij CHOMA Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět O určité problematice můžete psát docela často, ale pouze podnět vyvolaný právě probíhajícími událostmi vám napoví: tentokrát si povšimněte právě toho a toho. A to je i případ příspěvku, který čtenářům předkládáme. Podnětem k jeho vzniku byly ohlasy na státní vyznamenání, které prezident republiky Miloš Zeman udělil 28. října 2015. Nás dva, kteří již mnoho let i na poli publicistiky spolupracujeme, podnítily k tomu, abychom se podívali, jak české zemědělství vypadalo v osmdesátých letech, na jejich konci, ale i co všechno tomu předcházelo a jak dále pokračovalo. Neboť jeden občan, o kterém bude řeč, má s tím mnoho společného. Jedná se samozřejmě o české zemědělství. Takže: v jakém stavu bylo české zemědělství v průběhu osmdesátých let? Současně to, jaké bylo, se stává kritériem pro posouzení toho, co následovalo. O tom všem máme velmi spolehlivé údaje, neboť naše zemědělská statistika má vysokou úroveň - jak v době tehdejší, tak i dnešní. Je-li řeč o zemědělství jako odvětví, budeme jeho stav hodnotit podle produkce. O tom nemůže být nejmenších pochyb. Když jeho vývoj za posledních téměř padesát let znázorníme graficky, objeví se nám křivka s

vrcholem koncem let osmdesátých - před ní vzestup, po vrcholu následuje pokles. V poválečných letech byl objem produkce ve srovnatelných cenách pod úrovní předválečného období. Budemeli považovat stav výroby na začátku padesátých let za 100, zvýšil se její objem -měřeno hrubou zemědělskou produkcí ve vztahu na hektar zemědělské půdy (ha z. p.) -v roce 1990 na úroveň 175,9 %, z toho rostlinné produkce na 142,4 a živočišné na 211,7 %. Podíl živočišné produkce na hrubé zemědělské produkci se tak zvýšil z 48,3 na 58,1 %. Je to velmi důležitý ukazatel i pro posuzování dnešní situace, neboť jestli v něčem za zeměmi s výkonným zemědělstvím zaostáváme, tak je to v nižším podílu živočišné produkce na hrubé zemědělské produkci. Přihlédneme-li k tomu, že přidružená výroba se na hrubé produkci v běžných cenách podílela přibližně dvaceti procenty, byla celková hrubá produkce českého zemědělství více než dvakrát vyšší. Dnes naše zemědělství vyrábí kolem 66 % toho, kolik vyrábělo koncem osmdesátých let. Sluší se poznamenat, že i naše ekonomika jako celek se v období let 1970-90 vyvíjela velmi příznivě. Měřeno podle dnešní metodiky se hrubý domácí produkt ve srovnatelných cenách zvýšil téměř o 70 %. Dnes vyvážíme obilí a dovážíme maso Vztah mezi rostlinnou a živočišnou výrobou je v zemědělství nejpodstatnějším, neboť ovlivňuje celou soustavu zemědělského hospodaření: má vliv na využití základního výrobního faktoru - zemědělské půdy - a tím na objem produkce a míru potravinové soběstačnosti země, na strukturu osevních ploch, na níž do značné míry závisí dnes tolik zdůrazňovaná potřeba zadržování vody v krajině. V roce 1987 se chovala na 100 ha z. p. v ČSSR hospodářská zvířata v počtu 128 VDJ, tj. zhruba tolik, kolik se chovalo v Rakousku, ve Spojeném království, více než ve Francii, Polsku a Maďarsku. Ve Spolkové republice Německo už tehdy byly stavy ve srovnání s námi vyšší o 65 %. Ve stejném roce bylo krav na 100 ha 27 a odpovídalo to stavům v Rakousku, ve Francii, Polsku a téměř dvou třetinám stavů v SRN. V tom se situace v průběhu posledního čtvrtstoletí podstatně změnila. Údaje ani není třeba uvádět, bývají často publikované. A tak vznikly jevy, které jsou plné paradoxů: velmi často exportujeme obilí, ale dovážíme velké množství vepřového masa, založeného na spotřebě krmných směsí z obilí. Podstatné snížení stavů skotu způsobilo snížení podílu pícnin na osevních plochách se všemi z toho plynoucími negativními vlivy na obnovu úrodnosti půdy. To jsou problémy všeobecně známé a současná hospodářská politika usiluje se s tím vyrovnat. Nebude to jednoduché. Úsilí o soběstačnost neslo výsledky Hospodářská politika socialistického státu po celou dobu usilovala o dosažení vysoké míry soběstačnosti země v potravinách. V poválečném období se tento problém stal součástí potravinové politiky všech evropských zemí. Naléhavě se opět objevil na začátku sedmdesátých let, kdy se na trzích snížila nabídka agrárních produktů a došlo k značnému růstu jejich cen. A je třeba říci, že díky příznivému vývoji zemědělské výroby a potravinářského průmyslu se v ČSSR tento cíl podařilo splnit. Podle statistických pramenů v roce 1986 naše soběstačnost u masa celkem činila 102 %, u mléka a mléčných výrobků 104 %, z toho u másla 111 %, u vajec 101 %. Z rostlinných produktů vysoko nad mírou soběstačnosti jsme byli u cukru (132 %), u obilí celkem k plné soběstačnosti v daném roce scházela tři procenta, u zeleniny 10 % a u ovoce 18 %. Někoho by mohlo překvapit, že u obilí přece jenom do plné soběstačnosti něco scházelo. Ale nebylo to ve výnosech, neboť ty v průměru dosahovaly téměř pět tun a u pšenice v roce 1988 5,3 t. Nejenom naše zkušenosti potvrzovaly, že úsilí o soběstačnost bylo správné. Spotřeba občanů ČR v průměru let 1986-90 představovala u mléka a mléčných výrobků (v hodnotě mléka) 256 kg, sýrů 7,5 kg, vajec 338 kusů, másla 9,4 kg a jedlých rostlinných olejů a tuků 11 kg. Ve srovnání s první polovinou sedmdesátých let se zvýšení spotřeby pohybovalo diferencovaně od osmi procent (u másla) až po 60 % (u sýrů). Jak se v oboru vyvíjela zaměstnanost Je-li řeč o zemědělství minulého období, nemůžeme se nevyjádřit o těch, kteří zde žili, pracovali a jejichž život i život jejich rodin byl ovlivněn tím, jak odvětví a podniky prosperovaly. Koncem osmdesátých let působilo v českém zemědělství 540 tisíc pracovníků. Kdo se trochu v problematice vyzná, nad tím číslem se pozastaví. Jistě, ve srovnání s dneškem je to mnoho. To nic nemění na

věci, že tak velkému počtu lidí toto odvětví poskytovalo pracovní příležitosti. Ale berme v úvahu, že v roce 1950 těch lidí bylo 1,232 milionu, tj. více než dvakrát tolik. Šlo nesporně o jev, kterému říkáme agrární přelidnění. I o jeho řešení šlo -rozvíjející se československý průmysl uvolněné zemědělské pracovníky zaměstnal. Když přihlédneme k tomu, jak se v průběhu dvacetiletí 1970-90 vyvíjela produkce a současně klesal počet pracovních sil, lze z toho snadno odvodit závěr o významném vzestupu produktivity práce. Jak si ale vysvětlit tak velký pokles počtu pracovníků mezi rokem 1990 a dobou přítomnou, kdy se jejich počet pohybuje kolem stovky tisíc? Již z řečeného je zřejmé, že mezi vlivy, které na to působily, patří výrazný pokles na lidskou práci náročnou živočišnou výrobu, pokles objemů přidružené výroby a jiných nezemědělských činností. Ale za čtvrtstoletí se také mnoho zlepšilo v technickém vybavení zemědělských podniků, což umožnilo vyšší výkonnost lidské práce. A nikoli na posledním místě jde i o výrazně vyšší ekonomický tlak na racionalizaci výroby. Osobní podíl Na příznivém vývoji českého zemědělství a jeho stavu koncem socialistického období se podíleli všichni ti, kdo zde pracovali: od traktoristů a dojiček až po ministry zemědělství. Od roku 1981 do roku 1983 české ministerstvo a poté až do roku 1988 federální ministerstvo zemědělství řídil Miroslav Toman, absolvent vyšší rolnické a vysoké školy zemědělské, praktikant na statku, hlavní inženýr podniku a absolvent studijního a pracovního pobytu v Dánsku. Po vstupu na ministerstvo začal působit jako ředitel odboru. Spolu s výkonem funkce ministra byl i místopředsedou federální vlády. Ing. Miroslav Toman, CSc., historicky vzato, nebyl prvním předlistopadovým politikem, který po roce 1989 obdržel státní vyznamenání. Ale své minulosti se nezřekl. Naopak: v roce 2012 spolu se St. Codlem a P. Tučkem vydal skvělou knihu pod názvem České zemědělství očima těch, kteří u toho byli. Autoři v knize poskytli prostor i mnoha dalším úspěšným organizátorům zemědělské výroby. Bylo o čem vypovídat. A v nových poměrech si v hospodářské činnosti počínal neméně zdatně. Foto popis| Živočišná výroba zaznamenala u nás po roce 1990 výrazný propad. Foto autor| FOTO - Josef ŠENFELD Foto popis| Miroslav Toman Foto autor| FOTO - archiv O autorovi| Dimitrij CHOMA, emeritní profesor a vedoucí katedry ekonomiky zemědělství na VŠE v Praze Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM), člen sněmovního zemědělského výboru Prameny: M. Toman, St. Codl, P. Tuček: České zemědělství očima těch, kteří u toho byli, Národní zemědělské muzeum, Praha 1912, s. 204, Československé zemědělství v mezinárodním srovnání, Ústav vědeckotechnických informací pro zemědělství, Praha 1989, s. 216

Havlíčkobrodský deník Svatý Jakub se teď bude koukat na pivovar 14.11.2015

Havlíčkobrodský deník str. 6 Publicistika JIŘÍ JÍRA Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Pelhřimovský podnikatel Ladislav Teisler, který vybudoval respektovanou pekárnu Adélka, dokončuje v centru města restaurační minipivovar a říká: Pelhřimov – V domě číslo popisné 4 na Masarykově náměstí v Pelhřimově, přesněji řečeno v podzemí tohoto domu, se rodí stylový restaurační minipivovar. O novém pivovaru, o využití pozoruhodného místa v centru pelhřimovské městské památkové rezervace jsme si povídali s majitelem domu a úspěšným pelhřimovským podnikatelem Ladislavem Teislerem, v jehož hlavě se nápad s minipivovarem zrodil.

* Kdy nové pivo, které budete v minipivovaru vyrábět, první nedočkavci ochutnají? To bych taky rád chtěl vědět. Ještě nás čeká dlouhá cesta. * V jaké fázi výstavba minipivovaru nyní je? Na záměru se pracuje, stále se dotváří. Mým plánem je vařit klasické české pivo, to znamená spodně kvašené z ječného sladu a z chmele. A takto vyráběné pivo vyžaduje určitou technologii, moderní technologii. Protože podmínky výroby pak narážejí na nejrůznější požadavky od hygienických po bezpečnostní. A pořád je tady řada nedokončených věcí, které řešíme za pochodu. * Takže termín začátku vaření piva zatím nedokážete ani hrubě odhadnout? Pokud všechno dobře půjde, tak by technologie pivovaru měly být instalovány do konce roku. Pak přijde na řadu zkušební provoz, čas pro odzkoušení nového piva. Takže čas skutečné výroby odhaduji na polovinu příštího roku, možná později. * Vy jste se celý život věnoval chlebu a pekařskému řemeslu. Jak vás napadlo zkusit vařit pivo? Ona výroba piva a výroba chleba je ve své podstatě to samé. V obou případech jde o produkt, jehož základem je obilí. Chlebu dává chuť žitný kvas, pivu ječný slad, ječné zrno. * Takže jestliže se někdy o pivu mluví jako o tekutém chlebu, tak to není jenom bonmot, ale to srovnání vychází z technologie výroby obou těchto potravin… To je stoprocentní pravda. V pivu není jenom alkohol, je tam spousta důležitých látek, vitaminů. Když se konzumuje ve správných dávkách, na organismus působí blahodárně. O chlebu platí to samé, tělo ho potřebuje. Je to naše základní potravina. A k dobrému chlebu dobré pivo patří. * Kdy jste začal vážně uvažovat, že tady v měšťanském domě v centru Pelhřimova vybudujete pivovar? Zase to souvisí s těmi pekárnami. Já jsem privatizoval pelhřimovské pekárny a hledal jsem, jakou cestou jít dál. Tak jsme udělali žitnopšeničný mlýn. A pak jsme udělali kompletní výrobu. Takže v pekárně Adélka, na níž se kdysi privatizované pekárny změnily, je výroba chleba, jemného pečiva, je tam cukrářská výroba. Pak jsme udělali pro zaměstnance kuchyně a jídelny, začali jsme dělat lahůdkařinu, studenou kuchyni. * Důležité asi bylo, že jste se stal majitelem tohoto domu na pelhřimovském náměstí… Samozřejmě. Když jsem tenhle barák po panu Matějkovi koupil, tak jsem tady udělal restauraci. A v takové restauraci se pořád přemísťuje poměrně dost sudů piva. Když jsem tehdy dělal rekonstrukci tohoto baráku, tak můj bratr Jan, který je architekt, se zabýval jeho historií a zjistil, že tady byl asi kdysi dávno pivovar. Určitě tady byly sladovny, kdysi tady byl mázhaus. Jednou v noci mě napadlo, jak by to bylo pěkné, kdyby se to vaření piva tady v tom domě obnovilo. Po nějakých pěti stech šesti stech letech. Tento nápad přišel někdy v době, když jsem byl na Strahově na obědě v restauraci, kde takový pivovar měli. To byl první nápad, první impulz. * Kdy jste ten nápad dostal a jak se postupně vyvíjel? Ten nápad není až tak starý, je to zhruba dva roky. Celé se to vyvíjelo. Nejdřív jsem uvažoval vybudovat pivovar v těch původních sklepech, tam, kde asi býval kdysi. Jenže to jsou tak krásné a vzácné prostory, že je použít na technologie, by byla škoda. Druhou variantou bylo postavit pivovar na dvoře toho domu, navrchu. Bratr mi to zase rozmluvil s tím, že by v těchto místech mohlo vzniknout atrium s potravinářskými obchůdky, jako je třeba prodejna masa, kterou v těchto místech má pan Pelíšek, prodejna ryb, ovoce a podobně. * Takže to jsou důvody, proč nakonec pivovarské technologie skončily pod zemí?

Tak nějak. V zemi to nikoho neruší, pivovar tam nebude zabírat žádná cenná místa. I když vybudovat pivovar na těchto místech pod zemí bylo jedno z nejdražších a nejsložitějších řešení. Musel jsem udělat historickogeologický průzkum, který trval několik měsíců, odvézt obrovskou spoustu materiálu, ale dneska toho nelituji. Přiznávám ale, že byly doby, kdy jsem toho hrozně litoval, že jsem se do toho vůbec pouštěl. * Narážel jste během uplynulých dvou let na překážky spíš technické, nebo administrativní? Na obojí tak napůl. I když technických bylo možná víc. Takže když jsem se do toho pustil, tak jsem zjistil, že je v těchto místech přes metr navážky. Teprve po odstranění této metr silné vrstvy jsme se dostali na úroveň původních základů. Když jsme postupovali směrem dolů, tak jsme museli zajistit statiku baráku. Takže jsme to museli podbetonovávat, zpevňovat železobetonovou výztuží, abychom vůbec mohli jít do těch sklepů. * Tady práci limitovaly i dispozice místa… Přesně tak, nemohla se použít žádná větší mechanizace. Z hlediska urychlení všech těch zemních a přípravných prací by bylo nejvýhodnější nasadit pořádný bagr, ale vzhledem k tomu, že je to místo v centru města a v sousedství parkoviště, tak jsme mohli použít jenom malý bagříček a odvážet přebytečný materiál jen menším autem. Museli jsme pracovat postupně, práce šly pomalu. * Jaké větší administrativní překážky postup prací brzdily? Musím říct, že tady mám dobré sousedy, s nimiž není problém se domluvit. Problém je spíš s památkáři. Přitom oni se přou mezi sebou a se stavbaři. Podle stavbařů je to parkoviště vlastně náměstí a každé náměstí musí mít průčelové domy. Tady jsou dva dominantní body, a to radnice a děkanka. A my ostatní bychom se tomu měli přizpůsobit. Jedni úředníci dají povolení, druzí ho nedají. Navíc různí památkaři chtějí něco naprosto jiného. * Tenhle dům tady stojí určitě staletí a s pivem má, jak jste zmínil, nějakou historickou zkušenost. Hrálo to nějakou roli při vašem rozhodování vybudovat zde pivovar znovu na počátku 21. století? Určitě. Já jsem se snažil ten barák, pokud to bylo možné, obnovit, vrátit mu někdejší majestát, pozici. Něco už obnovit nešlo, ty sklepy ale obnovit šly, tak jsme to udělali. A to tak, aby to bylo hezké, funkční a aby tyto zásahy po stavební stránce ten dům stabilizovaly. * Historii bude mít váš pivovar dozajista bohatou a už nyní zaručenou a potvrzenou. Na druhé straně technologie pivovaru bude veskrze moderní. Můžete ji trochu přiblížit? Technologie spodně kvašeného piva, které tady chceme hlavně vařit, bude taky prověřená a tradiční. Veškerá technologie, s výjimkou měděné varny, se nachází v těch úplně nových prostorách pod zemí. Tam jsou všechny kádě, spilky – kvasné kádě, a zrací kádě. Technologii vyrobili špičkoví odborníci na malé pivovary z Pacovských strojíren, i technologie tak bude regionální. * Duší každého pivovaru je sládek. Jak jste si poradil s obsazením této klíčové funkce? Mít odborníky, a v potravinářství obzvlášť, je vždycky problém. V potravinářství, ono se tady o tom moc nemluví, je nouze o odborníky podobná jako ve strojírenství. To jsem si uvědomoval od začátku, že tady bude muset být sládek, který to bude umět. Takže jsem přesvědčil mého zetě Milana Štěpáníka, který dělal v pekárnách mistra, aby se tady ujal toho sládkování. Měl jsem jednu podmínku, a sice, že si musí dodělat vzdělání. To svoje stávající, má vzdělání chemickotechnologické, rozšířit o sladovnictví a pivovarnictví. On na to kývl, chodí do sladovnické a pivovarnické školy, byl na stáži v pivovaru, připravuje se, že bude sládkem. Myslím si, že je to na nejlepší cestě. * Skutečnost, že sládka dosud nedělal, může být i výhoda. Nebude zatížený špatnými návyky, to se může hodit, že? To určitě. On sice bude mít zpočátku k sobě fundovaného sládka, neboť Pacovské strojírny mají na

uvádění minipivovarů vlastní sládky. Takže rozjezd pivovaru bude v rukou odborníků. Na Milanovi a na nás okolo bude, abychom určili, jak pivo, které budeme vařit, bude chutnat. * Kolik počítáte, že váš minipivovar zaměstná lidí? Bude záležet na tom, kolik se toho piva vytočí, jaký bude zájem. V současnosti odhaduji, že na to budou stačit maximálně dva lidé. * Kolik piva a kolik druhů piva plánujete vařit? Výrobní sortiment ještě nemá definitivní podobu, ale my chceme vyrábět pivo klasické spodně kvašené plzeňského typu a pivo bavorského typu. Pak nějakou desítku, jedenáctku. Počítám se čtyřmi druhy piva a jedním svátečním speciálem, který by se vařil při určitých příležitostech, na Vánoce, na Velikonoce, na pouť. Důležité bude vařit takové pivo, které se bude lišit od ostatních piv. Nemá smysl kopírovat nějaký pivovar, všichni dneska umí vařit dobrá piva, důležité je vtisknout mu osobitost. * Máte už pro piva, která chcete vyrábět, vymyšlená jména? To už nechám na těch mladých, na nové generaci. Takže teď nevím, jak budou ta piva pojmenovávat. Já jsem zvažoval, že by se některé z těch piv mohlo jmenovat stylově podle sochy svatého Jakuba, která je tady na pelhřimovském náměstí. Svatý Jakub tady byl vždycky a teď bude koukat tady na ten pivovar, takže by se pivo mohlo jmenovat Svatojakubské nebo Od svatého Jakuba. Ale je na to čas a přemýšlet nad názvy budou muset děti. * Přesto. Chcete, aby alespoň jeden z těch druhů piv nesl název, který vymyslíte vy? Ano, tak nějak si to představuji. Svatojakubské by se mohlo jmenovat třeba pivo bavorského typu, které tady chci vařit. * Protože pivovar bude hodně rodinný, o názvech nejspíš rozhodne jakési rodinné koncilium… Dá se to tak říct. Taky budeme muset ctít, že jsou tady nějaké ochranné známky, takže výběr názvů může být omezen i z tohoto důvodu. * Kolik piva plánuje vyrábět? Když to řeknu jednoduše, tak tolik, kolik se vypije. Pivovar bude mít kapacitu do pěti tisíc hektolitrů ročně. Přesto předběžně počítám, že bychom vařili 1 500 až 2 000 hektolitrů ročně. * Kde vaše pivo bude ke koupi? Pouze přímo tady v restauraci Na čtyrce, nebo počítáte i s jeho expedicí jinam? V první fázi určitě jenom tady v restauraci. Jsem docela zvědavý, jak budou reagovat štamgasti, kteří sem chodí. Čeká nás proces, kdy vykrystalizuje, jak pivo bude návštěvníkům chutnat, jak si na novinku zvyknou. To bude určitě nějakou dobu trvat a my s tím musíme počítat. Tady je zase jasná podobnost s chlebem. * Za hranicemi pivovaru a restaurace se tedy s vaším novým pivem nesetkáme? Já nechci stáčet pivo do žádných petlahví. Už teď počítám s tím, že bychom pivo prodávali v menších (pětilitrových, desetilitrových) soudcích, neboť dneska se dělají různé zahradní párty a podobné akce. Vzhledem k tomu, že máme jako pekárna síť 22 prodejen, tak počítám, že bychom pivo v těchto soudcích prodávali tam. Naopak do lahvového piva se zatím pouštět nebudeme. * Jaký je váš osobní vztah k pivu? Velice kladný, pivo mám rád. Pivo považuji za velice společenský nápoj, rád si dojdu na pivo s kamarády, s přáteli. Jinam než sem Na čtyrku, nechodím. Jak se říká, pivo vám nejvíc chutná, když u

toho máte ty blbý kecy. Doma si ani moc pivo nedávám, ale pivečko v dobré hospůdce s přáteli, to si dojdu rád. * Máte raději tradiční piva, nebo naopak piva z minipivovarů a speciály? Já mám rád pelhřimovské pivo a mám rád budvar. Pelhřimovské pivo má teď velmi dobrou kvalitu. A znovu platí, že mám rád dobré pivo a u takového piva dobré přátele. To mi chutná dvojnásob. * Jaký máte vztah k pivovarníků tady v regionu? A nezmění se tento vztah, až za pár měsíců vstoupíte do jejich řad? Budete partnery, nebo konkurenty? Já si myslím, že budeme hlavně partnery. Náš pivovar, který bude vařit pivo pro jednu restauraci, nemůže být pro zdejší zavedené pivovary konkurencí. Se dvěma tisíci hektolitry nebudeme pro pivovar, který má výstav dvě stě tisíc hektolitrů, konkurencí. Třeba s lidmi z velkého pelhřimovského pivovaru jsme přátelé a nevidím důvod, aby se to v souvislosti s naším pivovarem nějak změnilo. * Čekal jste před těmi dvěma lety, že vybudování restauračního minipivovaru tady v centru Pelhřimova bude tak náročné? Víte, člověk má na začátku vždycky nějakou vizi. A to, že přijdou během takového projektu nějaké problémy, si nemůžete připouštět. Když máte vizi, a ta tady byla, tak za ní musíte jít. A vzhledem k tomu, že jsem koupil před časem tady ten nádhernej barák na tomhle nádherným místě, tak jsem nemohl udělat něco, co by této úrovně nedosahovalo. Na ekonomickou návratnost nemá v tomto případě smysl myslet, o ní nemůže být ani řeč. Dovolit jsem si to mohl díky ekonomické síle pekárenské firmy, která mi pořád kryje záda a která bude pronajímatelem pivovaru. *** Ladislav Teisler a narozen v roce 1949 a vystudoval průmyslovou školu potravinářské technologie a v roce 1992 privatizoval pelhřimovské pekárny a v pekárenství pracoval 47 let od roku 1970 a před dvěma roky začal uskutečňovat nápad s vybudováním minipivovaru v měšťanském domě na pelhřimovském Masarykově náměstí, který před časem zakoupil; v současnosti zde už působí restaurace Na čtyrce, minipivovar bude součástí této restaurace a náklady na vybudování pivovaru jsou kolem šesti milionů korun a pivovar chce zprovoznit v roce 2016 „Jak se říká, pivo vám nejvíc chutná, když u toho máte ty blbý kecy.“ „Nejdřív jsem uvažoval vybudovat pivovar v těch původních sklepech, tam, kde asi býval kdysi.“ „Jsem docela zvědavý, jak budou reagovat štamgasti, kteří sem chodí.“ Foto popis| ZATÍM PAPÍR. Ladislav Teisler už ví, jak bude po dokončení jeho dům v centru Pelhřimova s minipivovarem vypadat. Papírové modely to s předstihem prozrazují. Foto autor| Foto: Deník/Jiří Jíra Region| Vysočina Publikováno| Havlíčkobrodský deník; Publicistika; 06 Publikováno| Jihlavský deník; Publicistika; 06 Publikováno| Třebíčský deník; Publicistika; 06 Publikováno| Žďárský deník; Publicistika; 06 Publikováno| Pelhřimovský deník; Publicistika; 06 ID| 3efcf6cf-4dcf-4de4-83b7-0496b3edb4be

hradec.iDNES.cz Svéráz národního farmaření v Orlických horách, kde čas plyne pomaleji 16.11.2015

hradec.iDNES.cz str. 0 Hradec / Hradec - zprávy MF DNES, Tomáš Kučera

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět V Orlických horách je nejvíce drobných farmářů za posledních 50 let. Jsou sví a nestěžují si. Práce na farmě není stereotyp, řídí se podle potřeb zvířat a počasí. Děti se tu podle farmářů dostávají přirozeně do kontaktu s přírodou. Třiašedesátiletý Jiří Pácha otevírá v kravíně ocelovou ohradu, aby se dostal blíž k telatům. Zvířata polehávají na slámě, je skoro tma, venku prší, mraky jsou nízko a dovnitř okny proniká jen velmi málo denního světla. „Jaký je život farmáře v Orlických horách? Vstávám ve čtyři a za pětadvacet let jsem neměl dovolenou. Farmaření v horách je složitější než dole, protože když už je v okolí Rychnova zeleno, tady někdy ještě máme půl metru sněhu. Ale nelituji, že jsem do toho šel. Nedovedu si totiž představit, že bych stál osm hodin u pásu ve fabrice. Práce na farmě není stereotyp, řídí se podle potřeb zvířat a počasí. Je to prostě jiný svět, který mě baví,“ říká farmář z Rokytnice v Orlických horách. Pácha se se svojí rodinou stará o sto kusů dobytka, jako doplněk pro potřeby rodiny mají ještě prasata, slepice a jeden z jeho dvou synů se věnuje chovu koní. „Živí nás prodej mléka a mléčných výrobků, maso jen okrajově,“ pokračuje hospodář, který farmu založil se společníkem v roce 1991 zakoupením hospodářských budov v Rokytnici, později se však rozešli a od roku 1993 patří farma pouze Páchovým. „Podnikání v zemědělství je jako na houpačce. Jednou dobrý, podruhé špatný. Letos je sedm korun za mléko, letos v lednu to bylo přes devět. Přesto si nestěžuji, farma rodinu uživí,“ říká Pácha. Život farmářů v Orlických horách není žádná romantika. Starost o dobytek je každodenní realitou pro desítky lidí rozesetých ve vesnicích či zapomenutých osadách v horském pásmu, které se táhne v délce padesáti kilometrů podél hranice s polským Kladskem. Hospodářství se liší rozlohou, nadmořskou výškou, vybavením, ale i filosofií farmářů. Ponorková nemoc? Nemáme na ni čas Dcera Jiřího Páchy Pavlína dělá v malé kanceláři na počítači objednávky. Hned vedle ní její švagrová Jitka Páchová plní do plastových krabiček česnekovou pomazánku a polepuje je etiketami s informacemi o výrobku. Nesmí chybět samolepka se zelenomodrým logem Regionální potravina. Toto ocenění, které ministerstvo zemědělství uděluje úspěšným farmářům za nejkvalitnější zemědělské nebo potravinářské výrobky s původem, Páchovi letos získali. „Abyste se uživil, je potřeba ukázat lidem, že tu jste. Také proto se u nás mohou zákazníci rozhlédnout po farmě a seznámit se i s tím, co farmaření obnáší. Třeba švagrová jezdí na trhy, kde dělá ochutnávky. Velmi nám pomohlo, že jsme získali za Královéhradecký kraj ocenění Regionální potravina,“ říká třiatřicetiletá Pavlína. O kvalitě jejich práce svědčí i to, že mléko odebírá i litovelská sýrárna Orrero, která vyrábí například známé sýry Gran Moravia. Na rodinné farmě pracuje šest lidí, z toho pouze jeden zaměstnanec, všichni ostatní jsou příbuzní. „Máme rozdělené role. Věnuji se obchodu a papírování. Někdy přijde ponorková nemoc, ale máme tolik práce, že na ni nezbývá čas. Farmařením v Orlických horách se lze uživit, ale nic není zadarmo, je to docela fuška. Na pracovní dobu zapomeňte, dělá se tak dlouho, dokud není hotovo. Jediný den v roce, kdy máme zavřeno, je Štědrý den,“ usmívá se žena. Zajímá vás dění v krajích? Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy. Hospodářství rodiny Mičkových je v nadmořské výšce asi šest set metrů nad mořem nedaleko Dobřan na Rychnovsku. V zimě je problém se sem dostat, ale i v létě může mít návštěvník pocit, že se ocitl mimo čas i prostor. Devětačtyřicetiletá Tereza Mičková se za farmářku nepovažuje, přestože má asi padesát ovcí, dva koně a čtyři kozy.

„Krávu jsme nedávno dali pryč, ale budeme si pořizovat novou. Nejsem typický farmář, nemám mechanizaci, takže třeba balíky sena nakupuju,“ říká absolventka pedagogické fakulty v Hradci Králové v útulné světnici s krbem a velkým dřevěným stolem. To aby se za něj na Vánoce vešla celá velká rodina. S manželem, který však před několika lety od rodiny odešel, má jedenáct dětí, z nichž některé už jsou dospělé, takže na hospodářství není sama. Živé sekačky S manželem se seznámila na počátku 90. let ve Spojených státech, kde byla tehdy na studijní cestě. Téměř deset let pak v USA společně žili na březích řeky McKenzie ve státě Oregon a narodilo se jim tam šest dětí. V roce 1999 se rodina přestěhovala, u Dobřan koupila zchátralou usedlost a začala ji opravovat. Splnili si sen, stali se z nich farmáři. Ovce na horských loukách likvidují plevel, a tím je chrání, aby nezarostly. „Naše ovečky slouží jako živočišné sekačky. Mám je i kvůli dětem, aby se nenudily. Kdyby nás to nebavilo, ovce bychom mít nemohli. Chov ovcí nás neuživí,“ říká Tereza Mičková, která se věnuje kromě jiného i přírodní medicíně. Podle ní nelze vše poměřovat penězi. Velký přínos života v souladu s přírodou vidí i v tom, že její děti získaly díky životu na horské farmě to, co většina jejich vrstevníků nikdy mít nebude. „Mohu srovnávat, protože jsem vyrůstala ve městě. Děti, když žijí na horách, vůbec nemají problém s pohybem, na rozdíl od těch městských. Dostávají se přirozeně do kontaktu s přírodou, jsou soběstačnější a nedělá jim potíže uběhnout třeba tři kilometry v horském terénu,“ říká Mičková. Když čas plyne, tak pomalu Příjemné s užitečným spojila i rodina Petra Zahradníka z horské osady Ošerov u Sedloňova. Hospodaří na několika hektarech a stádo ovcí se pase kousek od rodinného domu. „To, co děláme, bych nazval údržbou trvale travnatých ploch spojenou s chovem ovcí. Máme dvaačtyřicet kusů. Farma je psaná na manželku, pro kterou je hlavním zdrojem příjmu,“ říká šestačtyřicetiletý muž, který pracuje ve státní správě a denně dojíždí za prací do města. Zahradníkovi, kteří mají čtyři děti, jsou typem farmářů, které k tomuto způsobu života donutily okolnosti. „Jsme v CHKO a pozemky nelze nechat ladem. Museli jsme je nějakým způsobem udržovat. A jelikož jsme to původně všechno sekali kosou, dospěli jsme k tomu, že s tím zkombinujeme pastvu. Přispělo k tomu i to, že existuje dotační politika, která je nasměrována do těchto méně příznivých poloh a jsme schopni na ni dosáhnout,“ upozorňuje Zahradník. Stejným způsobem jako Mičkovi a Zahradníkovi jen v okolí Deštného, Dobřan nebo Sedloňova hospodaří nejméně deset rodin. Někteří chovají i kozy, krávy nebo koně. „K uživení rodiny či dokonce k vyprodukování nějakého zisku to určitě nestačí. Dokud nám to nepřeroste přes hlavu, budeme se to snažit udržet tak jako doposud. Vše má pro a proti. Nevíme, co je dovolená. Ale na druhou stranu není nad to, když se mohu z práce ve městě vrátit do přírody a pracovat na farmě. Člověk si úplně vyčistí hlavu. Tady si mnohem silněji uvědomuji, že život má smysl. Čas plyne úplně jinak než lidem ve městech,“ dodává Zahradník.

URL| http://hradec.idnes.cz/v-orlickych-hor...spx?c=A151116_2205884_hradec-zpravy_pos

Chvilka pro tebe Chlapi (nejen) sobě 18.11.2015

Chvilka pro tebe str. 38 Chvilka na výletě


zpět Když vaří muž, má to něco do sebe. A tak i kdyby po něm zbyl nepořádek v kuchyni, přivřete oči a vychutnejte si jeho dílo! Špekáčky (buřty) na černém pivu 4 PORCE * PŘÍPRAVA: 60 MINUT * 1 PORCE ASI 2177 kJ/520 kcal * 400 g špekáčků nebo jemných buřtíků * 3 sladkokyselé okurky * 1 červená paprika * 1 cibule * 100 g anglické slaniny * 2 lžíce oleje * špetka pálivé papriky * 500 ml černého piva * 2 lžíce rajčatového protlaku * sůl 1Do špekáčků udělejte šikmé zářezy. Okurky, papriku a slaninu nakrájejte na tenké plátky a střídavě je zasuňte do zářezů. 2 Pekáček vymastěte olejem, přidejte nakrájenou cibuli a zbylou zeleninu, na ni položte připravené špekáčky a posypejte je trochou pálivé papriky. 3 Špekáčky krátce zapečte v troubě, pak je podlijte pivem a rajským protlakem a podle chuti dosolte. Vložte je zpět do trouby a duste doměkka. Podávejte s černým chlebem. Pivní guláš 4 PORCE * PŘÍPRAVA: 80 MINUT * 1 PORCE ASI 1633 kJ/396 kcal * 1 velká cibule * 2 mrkve * 700 g hovězí kližky * 40 g slaniny * 4 plátky anglické slaniny * 2 lžíce oleje * 1 chilli paprička * 2-3 stroužky česneku * 2 lžíce rajského protlaku * 2 bobkové listy * 1 lžička sušeného tymiánu * sůl * 300 ml tmavého nebo světlého piva * 1 plná lžíce hladké mouky 1Oloupejte cibuli a oškrábejte mrkve. Pak zeleninu nakrájejte nadrobno. Hovězí maso nakrájejte na větší kostky a oba druhy slaniny na malé kousky. 2 V kastrolu rozehřejte olej a obě slaniny na něm vyškvařte. Poté přidejte kostky hovězího masa, které ze všech stran opečte. 3 Přimíchejte pokrájenou cibuli s mrkví, nadrobno nakrájenou chilli papričku a prolisovaný česnek. Přidejte také rajský protlak, bobkový list a tymián. Vše osolte, podlijte asi 100 ml piva, přiklopte a nechte dusit. Během dušení pak opět podlévejte pivem. 4 Až bude maso téměř měkké, odklopte ho a míchejte, aby se odpařila téměř všechna tekutina. Pak maso zaprašte moukou, zvolna osmahněte, znovu podlijeme vodou a ještě chvíli duste doměkka. Hotový guláš podávejte nejlépe s bramborovými noky. Obalovaný hermelín se šunkou 4 PORCE * PŘÍPRAVA: 40 MINUT * 1 PORCE ASI 4175 kJ/997 kcal * 4 hermelíny * 300 g šunky nebo slaniny * 3 vejce * 2 lžíce nakrájených bylinek (petrželka, tymián) * 120 ml světlého piva * 120 ml mléka * 120 g hladké mouky * olej na smažení NA DOPLNĚNÍ: * 2 lžíce oleje * 1 menší cibule * 1/2 lžičky čerstvě mletého pepře * 300 g brusinkového džemu 1Hermelíny rozřízněte vodorovně napůl. Vložte do nich silnější plátek šunky a trochu nakrájených bylinek. Obě části sýra spíchněte párátky. 2 Z piva, mléka, vajec a hladké mouky udělejte hustější těstíčko. V pánvi rozehřejte dostatečné množství oleje. Sýry postupně položte na vidličku, ponořte je do těstíčka a potom vložte do oleje, ve kterém je osmažte dozlatova. 3 V kastrůlku rozpalte olej a nechte na něm zesklovatět nadrobno nakrájenou cibuli. Přimíchejte brusinkový džem a podle chuti opepřete. Dip podávejte k sýru. Tip Chvilky lky Pivo Ferdinand má díky kvalitnímu mu žateckému chmelu plnou chuť, harmonickou vůni a hořkost. Jeho ho fanoušci si teď můžou vychutnat pět t spodně kvašených pivních speciálů iálů v třetinkách - od světlého 11° ležáku přes žáku polotmavé po světlé 15° pivo d’Este. ste. Jdete na večeři k příteli, který dobře vaří? Možná by ho potěšila 0,5 l láhev Becherovky Original s jeho jménem. Stačí si ji objednat na http://www.becherovka.cz/mojelahev. Jméno nebo krátké věnování (maximálně 20 znaků) se objeví ve spodní části etikety, láhev vám dojde poštou do sedmi dnů. Pokud chcete láhev jako dárek k Vánocům, měli byste ji objednat do 14. prosince. Foto popis|

idnes.cz - blog

Bezdomovec (jakubkouril) 16.11.2015


Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Bezdomovec Říká se, že první zima na ulici bývá ta nejhorší. Potvrdí vám to každý bezdomovec. Krabicové víno za 19,- Kč. udělá bezdomovci ohromnou radost a rozváže jeho jazyk. K napsání příběhu mne inspiroval jeden zvláštní bezdomovec. Listopadové slunce zvolna zapadalo, mezi vysoké betonové budovy a natahovalo jejich stíny do prapodivných geometrických obrazců. Přicházel chlad. Vyhřátá místa, vracela zpět celodenní a těžce nabyté teplo i zpoza ležící postavy ve tvaru temného stínu, která byla přisáta jako nějaká škeble na holé skále, ke čtvercovému kanálu, a která sebou lehce třásla; byla zabalena do špinavých hader proti chladu a pod sebou měla pečlivě rozloženou papírovou krabici, a to v celé její délce s nápisem „Tutti frutti from sunny Italy“; kolem dokola se válelo trochu odpadků a prázdná konzerva bez fazolí, pouze na jejím dně zbylo trošku šťávy a pár drobtů od chleba. Nedopitá plastová láhev ležela vedle postavy jako bratr a tvořila svůj vlastní stín ve tvaru jehly. Schoulená postava se rytmicky nadouvala nahoru a zpět, ale o spánku se hovořit nedalo. V bdělém stavu také nebyla. Třesot, nadouvání se a určitá strnulost, byla smíchaná s neurčitou relaxací. Boj a zároveň odpočinek. Zpoza papundeklu se vysunula noha navlečená do tlusté ponožky s nejasným vzorem. Na patě ve tvaru brady zela velká díra, jako bezzubý výkřik. Ošoupané polobotky, které se určitě nehodily do listopadového počasí, byly řádně odloženy vedle těla. Tlumený povzdech odnesl podzimní vítr do míst, kde řada topolů ve tvaru stožárů táhle zašuměla. Zašumělo to také z plastové láhve, kterou právě bezdomovec otvíral, aniž se posadil. Pár loků červené tekutiny pochybného původu se svezlo jícnem rovnou do žaludku, který už dávno přestal vzdorovat a zpracovával dychtivě vše, co přicházelo. Bylo slyšet rozkošnické zamlasknutí a postava se zavinula do svých hadrů ještě důkladněji, ale po chvilce si to rozmyslela, opět se rozbalila a napila se znovu z láhve. Již zcela probuzený pan Rozehnal se posadil na zelený kanál, ze kterého stoupala plynule teplá pára a otřel si unavené a rozespalé oči, svýma špinavýma rukama, které si poté vytřel do stehen a přitom si pomyslel, že pokud bude nadcházející zima tak mrazivá jako byla ta minulá, pak to jistě nepřežije. Stůj co stůj musí něco podniknout. Musí si najít hnízdečko, útulek či skrýš, hlavně aby bylo místečko dostatečně teploučké a mimo přísné oko městské policie. Věděl, že to bude opravdu těžké najít něco vhodného, neboť o všechny přijatelné fleky byly už dávno svedeny bitvy a tyto místa jsou už obsazeny a ostražitě hlídány vítěznými nájemníky. Opravdu nevěděl, co bude dělat. V kapse u vesty se nacházelo 150 korun, a s tím si musel vystačit do příští výplaty důchodu (za týden). Ten se vyplácel pravidelně vždy od dvacátého pátého dne každého měsíce na hlavní poště. Pan Rozehnal už druhý den nic nejedl a pouze do sebe vléval jakostní krabicové víno, které pěkně hřálo, a žaludek se mírnil ve své intenzivní dotěrnosti, že nemá co zpracovávat a že vše musí vysvětlovat ostatním orgánům v těle, kteří hrozí srdečním infarktem, chudokrevností, poškozením mozku a vůbec globálním kolapsem celého organizmu, tedy to by znamenalo konec pana Rozehnala na planetě Zemi. Potřebujeme hliník! Máme akutní nedostatek hořčíku, jódu, železa, mědi, manganu, zinku, cínu, … K, Ca, Sc, Ti, Ra, Pt, Au, Hg, Bi Po, At, Rn, Os, Ir, Rf, Db, Mt, Xe, Kr, Hf, Uus a Uuo, ozývalo se z jeho útrob. To vše si musel, chtě nechtě pan Rozehnal vyslechnout a procítit; zároveň si v duchu říkal něco ve smyslu, že nějak bylo a nějak bude a víno bylo takovým hřejivým úplatkem, který používal, aby všem těm vnitřním hlasům, těm křiklounům zalepil huby. Pouze játra se ozývala a protestovala, že toto není přece žádné řešení a ledviny souhlasně pokyvovaly a rozum ten, se do ničeho nepletl. Něco železa, mědi a hliníku bych mohl sehnat, ale nedá se to jíst a tím ukončil rázně vnitřní hlasy v těle a počal hledat v děravých kapsách nedokouřenou cigaretku, kterou si před spaním pečlivě uschoval do papírového ubrousku s modrým lemem. Majetek pana Rozehnala se kromě pochybného oblečení, do kterého byl navlečen a jednoho páru

letních polobotek, skládal ze dvou plastových tašek na zip; právě v takových, ve kterých přepravují trhovci své zboží pro pultový prodej; ale které už byly pořádně roztřepeny a ošoupané od každodenního přesunu, jedna červená druhá bílá; nemohl je nechat jen tak být, někde schované ve křoví a odejít bez nich; ne snad kvůli samotným taškám, jako spíš kvůli jejich obsahu. V taškách měl pan Rozehnal, potřebné věci pro život na ulici jako byly pár letních triček, dvoje špinavé trenýrky, tři ušmudlané košile, čtyři prázdné láhve od piva, dvě deky pro případ, kdyby uhodily mrazy, nafukovací polštářek, který našel u jezera, ale který ještě nestačil vyzkoušet, sluneční brýle bez jedné postranice, šátek, balík novin (na podestýlku), nůž, a spoustu dalších titěrností, které svým vysokým počtem zaplňovaly obě tašky; ty už byly ostatně na odpis a vyvstávala zde akutní nutnost si opatřit funglovky, čisté, nové a krásné neboť, v jedné z nich zela díra (ale až docela nahoře, takže to moc nevadilo a věci tak snadno nemohly vypadnout ven) ta druhá měla natrhnutou rukojeť a dalo se očekávat v brzké době její protržení; což by ovšem znamenalo další nepříjemnost. Pan Rozehnal se rozmrzele poškrábal na hlavě pokrytou hustým porostem tmavých vlnitých vlasů a usilovně přemýšlel jak zabránit jejímu roztržení. Byl náhle vyrušen vránou, divoce klovající do prázdné konzervy od fazolí. Pan Rozehnal si dovolil malou úvahu v tom smyslu, že se vrány mají lépe než bezdomovci, neboť se mohou přesouvat z elegantní lehkostí z místa na místo, bez těžkých zavazadel, a přitom si ještě zakrákorat. A já mám ty dvě zpropadené tašky, které se mne při každém přesunu zařezávají do rukou, vydechl a přitom si zapálil nedokouřenou cigaretku, kterou si pečlivě ubalil z nedopalků, sesbíraných předešlého dne v parku pod jednou z jeho oblíbených laviček. Pufffff, rozkošnicky vypustil obláček modravého dýmu, který byl v zápětí rozmetán větrem. Trochu se zasnil a počal vzpomínat na to jak ještě jako řidič autobusové linky 53 si to brázdil městem a zajížděl do všech možných městských částí, ve kterých rozvážel miminka v kočárech i s jejich maminkami, vrhající starostlivé pohledy na svá mláďata; dále dětičky, puberťáky různého to zrna, unavené i čerstvé dělníky (podle toho jestli jeli z nebo na šichtu) opilé chuligány, spoustu starých a vetchých babiček i dědečků, se svými všemožnými i opravdu nemožnými holemi, ale také podivné šedé a páchnoucí existence v podobě bezdomovců, kteří si chtěli jen tak posedět a trochu si zdřímnout. Tak to já bych tedy nikdy neudělal, pomyslel si pan Rozehnal, schovávat se v autobuse a nechat se vozit z jedné stanice na druhou. Nikdy! Tu a tam přesunoval svým modrým autobusem také celé školní třídy a to včetně jejich učitelek; to bylo rámusu a křiku. Náhle pan Rozehnal pocítil bolest mezi prsty a to od hořícího nedopalku. Spěšně si ještě jednou potáhnul a pak ho rychle zahodil; večerní vítr si započal pohrávat s jeho slepenými vlasy, které nyní vypadaly jako by měl příčesek; ptáci na sebe bezustání štěbetali a pokřikovali. No nic! Prásknul svýma dlaněmi o sebe, půjdeme se trošku projít a možná že si ještě koupím krabici s vínem, vypadá to na chladnou noc. Při pomyšlení na víno se panu Rozehnalovi rozlil příjemný pocit na prsou. Ty dlaně, se kterými o sebe tak náhle plácnul, byly zbrázděné velkým počtem jizev, jako smutná vzpomínka na nošení těžkých tašek. Pan Rozehnal nebyl ničím zvláštní, postavu měl středně vysokou s kulatými zády, které si vytvořil ještě jako řidič autobusu, nohy měl do oblouku, obličej nevýrazný, ruce krátké, nos špičatý, oči šedé; ale ty dlaně, ty mohly povídat! Co jen bitev se v nich odehrálo! Nebyly tam pouze jizvy, ale také čerstvé rány, pukliny a rudé brázdy. Jizvy šli i do kříže od toho jak si v ruce pan Rozehnal rukojeti přehazoval. Hlavní koridor, do kterého vkládal držadlo tašek nejčastěji, byl vytvořen mnoha jizvami, které se spojily v jednu jedinou a trochu zarudlou tlustou čáru. Nacházely se tam také celé řečiště drobných prasklinek, které se rozlévaly v těchto mohutných a širokých dlaních, tak jako to dělávají veliké řeky ještě před tím, než zmizí v moři. Tu a tam se na dlani vyskytoval meandr, který byl vytvořen náhodným kamínkem uvízlým v rukojeti. Někdy jsou dlaně zality krví, to když pan Rozehnal přepne své síly a drží a drží a jde a jde hlava nehlava jako tažný kůň brodící se ve sněhu s ohlávkou zařezanou hluboce do krku. Bylo pondělí, dvacátého pátého v měsíci, tedy den, který byl pro pana Rozehnala svátostí. Jeho zasloužený důchod byl připraven na poště k vyzvednutí. On si zatím nikým nepozorován, ve svém provizorním úkrytu v sousedství tenisových kurtů natáhnul na sebe jednu ze svých tří košil; tu která se mu zdála, že nejméně zapáchá; byla to těžká volba a trochu musel ušmudlané hadry očuchávat, než si zvolil, modrou s velkými bílými květy, trochu politou od kořalky, ale až docela dole, takže tento zatvrdlý konec mohl schovat do kalhot. Kabát, který byl ošoupaný od neustálého používání od jara do zimy a zase do jara si svléknul a otřepal jej od listí a zbytků jídla; takto vyčištěn si jej opět natáhnul na sebe uvnitř košatého křoviska. V nedaleké umývárně si opláchl svůj obličej, umyl si ruce, kouskem

dřívka se zbavil tmavých půlměsíců zpod nehtů, vytáhnul z náprsní kapsy hřeben z umělé želvoviny, na který byl obzvláště pyšný a kterým si nyní přejížděl hustý porost na hlavě. Vlasy musel nejprve namočit, tak aby se slepenec dal tvarovat do požadovaného účesu. Chvíli se tak hřebelcoval a dělalo mu to tuze dobře. Fešák ze mne zrovna není, ale na bezdomovce už nevypadám, pomyslil si pan Rozehnal a lehce se na sebe usmál; ukázaly se žluté zuby, kde nechyběl ani jediný, mezi které, zasunul americkou žvýkačku. Dopil pomalu a rozvážně vše co zůstalo v plastové láhvi vědouc, že s vínem dnes nemusí šetřit. Poté si to namířil svižným krokem co nejkratší cestou k poště, ke které to měl rovných tři tisíce sedmdesát šest kroků a nějaký ten krůček navíc, tedy zhruba dva kilometry a sto padesát metrů; délka kroku pana Rozehnala nebyla ani velká, ani nešlo o nějaké to krátkonohé cupitání, jednalo se o krok standartního typu, který používá vojsko při dlouhých přesunech. Pan Rozehnal stavěl pouze dvakráte, a to aby si otřel čůrky potu, co my stékaly z čela přímo do očí zanechávajíce palčivou bolest, a aby si mohl přehodit tašky mezi sebou a tím odlehčit napětí v dlaních. Před poštou se podíval na své ruce a setřel kapičky krve vlhkým kapesníkem, poté vkročit bez okolků rovnou dovnitř. Vše proběhlo tak jako každý měsíc. Vystál si frontu, a u okénka mu paní s kudrnatou hlavou vyplácela jeho zasloužený důchod. Ta paní si vždy v měsíčním intervalu, který se náhodou shodoval s jeho termínem výplaty, nechávala dělat trvalou a panu Rozehnalovi to připadalo, že to dělá jen kvůli němu. Pokusil se tedy o úsměv, a využívaje času při počítání peněz se snažil navázat niť rozhovoru; bezúspěšně. „Tak tedy zase za měsíc“ loučil se s paní, když odcházel, a ta nic nechápajíc vymačkávala stereotypně další číslo, které se ihned objevilo na černé tabuli za zvuku gongu a to se již neznámý dědeček s kloboukem a o holi spěchal k okénku s kudrnatou hlavou, pro svůj také zasloužený důchod. Když vycházel pan Rozehnal z pošty, přemýšlel, zda se nemá vrátit zpět k tenisovým kurtům, anebo se poohlídnout po lepším úkrytu. Foukal studený vítr, obloha byla modrá a bez mráčku, vypadalo to na chladnou noc. Nakonec se rozhodnul zajít do nedalekého parku, necelých tisíc čtyři sta třicet kroků, kde věděl o pořádném křovisku do kterého, když si člověk zaleze tak je chráněn před větrem i mírným deštěm. Po cestě si hodlal ještě koupit krabicové víno, něco k snědku a už se těšil, jak si tento den konečně oddáchne, odfrkne si, natáhne se a složí těžké tašky; uvažoval, že by tam pobyl něco kolem dvou dnů. V momentě, kdy překračoval vozovku přes křižovatku na Nádražní ulici, si všimnul, že mu paví pérko, které našel před pár týdny v zoologické zahradě, a které si tak často s oblibou před usnutím prohlížel, obdivujíce jeho strukturu, lesk, pestrou škálu barev, jemnost a vůbec delikátnost celého toho mechanismu (také si jim rád šimral v obličeji a za krkem); tak toto pérko, které měl v tašce docela až nahoře (to aby se nepoškodilo), mu nyní trčelo z díry a pomalu se vysouvalo, až vyletělo dočista ven na vozovku, unášené ostrým podzimním větrem. V tomto okamžiku narazilo červené auto do pana Rozehnala a povalilo ho na kapotu, rozmanitý obsah dvou tašek se rozlétnul všude dokola. V nemocničním pokoji číslo 2 ležel v bílé posteli na čistém prostěradle, pan Rozehnal po právě provedené operaci. „Nebylo to zas až tak zlé“ promluvil doktor, který výkon provedl a který se chtěl podívat a zeptat se jak se pacientovi daří, a na kterého se právě pan Rozehnal díval s pusou dokořán, pořád ještě nechápajíc co se mu to vlastně přihodilo, do čeho se namočil, do jakéže šlamastiky se to dostal. „Tříštivá fraktura levé stehenní kosti, zlomený palec také na levé straně, ale jinak všechno v pořádku. Srdce Vám tluče jako zvon. Taková tříštivá zlomenina se nesmí brát na lehkou váhu, chvíli si u nás poležíte“ (slovo chvíle bylo v nemocničním prostředí velmi relativní, záleželo na druhu zranění či nemoci; mohlo jít o dny, týdny, měsíce dále už to nešlo). Pan Rozehnal se chtěl podrbat na hlavě a promyslet si zpětně vše co se mu snažil doktor sdělit, avšak ten pokračoval dále, nedávajíc mu oddychu, “ byl jste mimořádně zasviněn, zavšiven, co jen havětí jsme ve vás našli a kdejakých krust a slepenců na kůži, jste hostitelem zákožky svrabové, pane! A to je důvod, proč nyní ležíte tady v tomto pokoji na izolaci. Ta zákožka svrabová, Sarcoptes scabiei, si vyvrtává chodbičky v kůži, do kterých později ukládá svá mimořádně malinkatá vajíčka, ze kterých, se líhnou larvy bílé jako sníh. Vlasy a veškeré chlupy jsme vám z těla již odstranily, oblečení bylo spáleno, našli jsme peníze, které máte u nás nyní uloženy v bezpečnostní skřínce, bylo tam“ …. „7.864 korun českých“ pohotově odpověděla sestřička oblečená do nemocničního stejnokroje. To je vše, jsem rád, že se operace podařila, každopádně se uvidíme později, na vizitě“ zakončil rázně MUDr. Brumla a odešel tak rychle a tiše jako když přicházel. Pan Rozehnal se zadíval na svou levou nohu, vysoce zavěšenou na hrazdě, obalenou bílou hmotou z

jednoho konce na druhý a ještě pořád nevěděl, co si o tom má opravdu myslet. Je to jen sen a všechno zmizí tak rychle jako když člověk usne a něco se mu zdá, anebo se to opravdu všechno stalo a on tu tak leží, dýchá, pociťuje tupou bolest a čeká, co bude dál. Z přemýšlení ho vyrušil medový hlas sestřičky „trochu se pane Rozehnale posuneme nahoru“ a zároveň zvedala část postele (na které odpočívala jeho hlava) o trochu výš. „Dneska máte guláš s chlebem, pomerančový juice a kousek lázeňského oplatku, na posilněnou. Ovšem pokud, to nebudete chtít, nikdo vás nutit do jídla nebude“ Pan Rozehnal ucítil zápach silně kořeněného masa, chleba i oplatku a zároveň pocítil úpěnlivé zakvičení v břišní dutině „budu jíst, dám si to všechno“ a div nepovalil sklenici vody položenou na stolku u postele. „Pomalinku, pane Rozehnal, nezapomínejte! Jste nemocen!“, a přitom mu sestřička podsunula ostře červený tácek s jídlem na kručící břicho. Pan Rozehnal ucítil také závan saponátu, ale ten šel od tácku. „Jí se pomalu, potrava se musí řádně pokousat, rozžvýkat, proslinit, aby mohla krásně sklouznout jícnem dolů k dalšímu řádnému zpracování. Pamatuji se na jednoho pacienta“ pokračovala sestřička „jmenoval se Večeřa, kterému při odpolední svačině zaskočil kousek sucharu někde mezi hrtanem a hltanem a na téhle křižovatce dýchacích a polykacích cest si to ten kousek sucharu namířil nesprávným směrem a bylo z toho udušení. Sestřička spráskla ruce a bylo na ni vidět, jak si vše živě představuje, dívajíce se trochu očima nahoru, chtěje si vybavit všechny podrobnosti oné smutné události, o kterých se na oddělení tehdy dlouho a vášnivě diskutovalo. „Víte, nechtěla bych být svědkem dalšího zbytečného udušení a na mých referencích by se to jistě špatně odrazilo, to už bych těžko vysvětlovala; prosím Vás, když už nemyslíte na sebe, tak alespoň zkuste se taky na věc podívat z té druhé stránky, z pozice obsluhujícího personálu a všech těch možných následků“. Ruka pana Rozehnala, která právě držela vrchovatě nabranou lžíci guláše se zastavila někde na polovině své cesty…. „tak vypoulené oči“, pokračovala stále sestřička, „které zrcadlily obrovské překvapení, něco jako zradu jsem jakživ neviděla, zmodralý obličej, pěna kolem huby, nebyl to pěkný pohled …“ Sestřičko, ničeho se nebojte, mám zuby zdravé, že bych jimi mohl okusovat kůru z borovic“, pan Rozehnal rozevřel dokořán otvor v hlavě a vsunul do sebe lžíci guláše a dodal „ ten váš gulášek je tak řídký, že by se dal rovnou pít“. Sestřička souhlasně pokývla svou malinkatou hlavinkou s krátkým střihem, usmála se a odešla. Nu není to tak zlé, pomyslel si pan Rozehnal. Ležím v čisté posteli, sám, nikdo mne tu nevyrušuje, nikdo tady nešmíruje a nevyhání; pravda jsem nemocen, nemohu chodit, noha mi visí na hrazdě a ozývá se z ní tupá bolest, ale mé ruce a tělo si můžou konečně odpočinout. Nevím, jak dlouho se taková fraktura hojí, ale spoléhám na alespoň tři neděle, to by mohlo stačit a pak …. podíval se na prázdné talíře, na čistou pokrývku, pocítil příjemné teplo zpod deky, v žaludku mu to příjemně klokotalo ……. a pak znova na ulici. Velkým oknem přes celou boční stěnu, pozoroval úkosem pan Rozehnal první sněžení a malinko ho zamrazilo v zátylku; měl svou metodu jak se zbavit obtížných myšlenek, a to rychle a tvrdě usnout, což mu nečinilo nikdy žádný problém. Byl probuzen až večer sestrou, která mu nesla další jídlo a nějaké nové léky. „To je venku blázinec“, začala sestra hovořit s panem Rozehnalem jako se starým známým „napadl čerstvý sníh a jako každý rok silničáři zaspali; cestou do nemocnice jsem viděla z autobusu už tři bouračky! To bude zase nával zraněných do nemocnic“ a přitom si upravila modrou erární sukni, která ji byla očividně malá. „Sestři, nevíte kolikátého dneska je?“ „úterý dvacátého šestého listopadu, za necelý měsíc máme Vánoce“, odpovídala sestřička, „ale to vy už budete určitě doma“ dodala s velkým úsměvem. „Pravda, pravda, odkašlal si nervózně pan Rozehnal. „A co Vaše rodina? Kdy se přijdou na Vás podívat? Upozorňuji, že návštěvní hodiny jsou zde přísně dodržovány od tří do šesti ani o minutku navíc“ a káravě se podívala na pana Rozehnala. „Nebojte se sestři, manželka mi utekla před třemi lety a syna mám v Americe, zalhal pan Rozehnal. Přece ho nebudu obtěžovat s takovou prkotinou“ a přitom se zadíval na svou nohu na hrazdě. „Nikdo za mnou nepřijde, to vám můžu garantovat.“ „Tady máte pilulky, které budete jíst, a to dvě po každém jídle, tedy třikráte denně; zjistili jsme, že máte nedostatek železa, vápníku a hořčíku o stopových prvcích nemluvě, které budete všechny potřebovat pro svou rekonvalescenci“ a přitom podávala lahvičku do ruky panu Rozehnalovi, který lahvičkou zaštěrkal a zadíval se přes tlusté sklo na podivné červenočerné kapsle, zatímco mu sestřička nadzvedávala část postele a hbitě mu podsunula tácek s jídlem. Tentokráte to bylo kuře na kari omáčce, něco chleba a dvě celé mrkve. První se pan Rozehnal vrhnul na kuře s chlebem a poté začal chroustat mrkev tak intenzivně a houževnatě, až ho začaly bolet všechny čtyři žvýkací svaly, kterými je člověk obdařen. Konkrétně to byly velký sval žvýkací, spánkový, boční a střední křídlový; nejvíce ho bolel ten boční křídlový, o kterém ani nevěděl, že ho má a který se probudil po letité letargii. Nakonec snědl vše a byl rád, že pilulky, které mu přinesla

sestřička, už nemusí dále rozkousávat, vložil do unavených úst dvě tobolky a zalil je vlažným čajem bez chuti, odfrknul si a usnul. Zdálo se mu o roztodivných lahůdkách, které měl tu čest ochutnat, a které byly právě podávané na dvoře císaře Kublajchána, to vše zaváté časem, kdesi v daleké Číně. „Čchin, či Chan?“ otázala se půvabná dívka oblečená do zlatavého hedvábí se vzorem draka, v rukou dvě porcelánové mísy jedna modrá, druhá bílá jako alabastr, „Chan“ odpověděl bez zaváhání pan Rozehnal a přitom dožvýkával kachní játra. V masitých prstech, na kterých se třpytily modré safíry, zelené smaragdy a rudé rubíny, držel kus smažené krevety, kterou namáčel do právě přistavené bílé misky. Goooooong prohnal se zvuk hodovní síní, a kypré boky půvabných tanečnic se započaly vlnit a svými pohyby nenechávaly nikoho na pochybách, že toto místo na zemi je zhmotněním Ráje. Pan Rozehnal se spustil do sporu, který z chanátů, zda ten Jüan na jihu, anebo ten Čagatajský ve středu říše má lepší koně, kteří byli tou dobou páteří vojska. „Koně z oblasti Jüan,“ povídal muž důstojného vzhledu i stáří s kusem pečené perličky v puse; mastnota mu stékala po dlouhých vousech „mají ohromnou výdrž,“ polknul, trochu se zamyslel aby, dále pokračoval „vojáci se na ně můžou spolehnout, takový kůň nepadne někde u cesty, ten panečku vojáka do boje poveze odpočatý se vztyčenou hřívou …. „To je právě to“ skočil mu do řeči pan Rozehnal a nabral si rukou další kus krevety „mají výdrž, což o to, ale nemají rychlost! Vojsko se nedostane do pořádného trysku, a ten trysk to my potřebujeme, ten je důležitý pane, v takové rychlosti není čas na nic jiného než na boj; voják by se neměl rozptylovat nějakou tou vyhlídkou na koni, a skládat třeba básně.“ Majitel důstojného břicha v uniformě císařského vojska se začal ohánět ediktem s císařskou pečetí a mával s ní před očima pana Rozehnala „Tady vidíte! Vše je již rozhodnuto!“ „Pane Rozehnal, pane Rozehnal“ ozvalo se z dálky „Moment“ zamyslela se postava, zavinutá do jemného brokátu typu Jun Jin, oděvu to příslušníka císařského dvora, „to jméno jsem už někde slyšel,“ a podrbala se na hlavě levačkou, a současně nabírajíce hrst pavích jazýčků do dlaně pravačkou; jídlo to pěti požitků a šesti chutí. Opět se ozvalo, „pane Rozehnal, vzbuďte se.„ V obličeji pana Rozehnala se vykrojil údiv nad sklánějící se sanitní sestrou v ostrém světle podlouhlých zářivek, které svítily přísně kolmo pod sebe. „Přišla jsem Vám dát injekci antibiotik, víte přece, že se musí aplikovat každé čtyři hodiny, taková infekce, by mohla vše zkomplikovat, to nemůžeme podceňovat“ Než všechno dořekla, pocítil pan Rozehnal ostrý vpich do zadnice, zatímco ještě vnímal chuť smažené krevetky. Bylo šest hodin ráno, a o dalším spaní nemohlo být ani řeči. „V devět hodin bude vizita, zítra vás odvezeme z izolace na oddělení, budete mít tam kolegy a nebudete tak sám“ dořekla ještě sestřička a rychle odešla z pokoje. Patrně už sloužila přesčas a spěchala domů. Jídlo pana Rozehnala se většinou skládalo z bílých rohlíků, konzerv, cibulí, česneku, vepřového sádla, všemožných paštik a nátěrek, ale také i z odřezků a skrojků, které nacházel v oddíle zeleniny a ovoce k rozebrání zadarmo (pro králíčky, mé mazlíčky, říkával, když se na něj lidé podivně dívali). Ale nejvíce ze všeho měl rád a kupoval si konzervy s nápisem „Bravčové mäsko vo vlastnej šťave“, do kterých si sypal nakrájenou cibuli, česnek a pažitku. Jednu dobu si jídlo zpestřoval mletým pepřem z pepřenky, kterou našel v opuštěném nákupním košíku před obchodem pod reklamním letákem s černým nápisem „Ceny jsou sraženy na minimum, níž už to nejde“. Pepř si sypal na vše, co tehdy vkládal do úst, a do tří dnů byla lahvička prázdná. Nikdy a to zásadně neotvíral popelnice a nešmátral v jejich útrobách. Při jednom rozhovoru s kolegou Macákem, který byl na ulici už od svých jinošských let, a který vypadal jako dobrodruh v období zlaté horečky na Klondiku; vous mu tehdy sahal až pod břicho. Tak tento mužik se tehdy chlubil co vše už letos nalezl v popelnicích (hedvábný polštářek, deskovou hru člověče nezlob se ovšem bez hrací kostky (kostky ostatně našel v jiné popelnici v dávné minulosti a ponechal si je, že se budou ještě hodit; a hodily se), rozbitý mobil, pánev pěkně zčernalou od ohně, záclony, provázky, kolečkovou brusli (ovšem pouze na pravačku a na tu on kulhal, a tak ji směnil za tři rybí konzervy), dokonce si přišel i na koňské sedlo (tehdy sháněl taky koně, ale nakonec sedlo skončilo někde v křoví s prázdnou láhví rumu), zkrátka těch věcí bylo tolik, že by mu na to nestačila ani dlouhá řada nákupních košíků. Pan Rozehnal i přes Macákovy úspěchy podotknul, že i kdyby leželo v popelnici pečené vepřové kolenisko, tak by si pro něj nešáhl. V devět hodin opravdu přišel doktor, a to s celou svou suitou; celkem pět postav v bílých pláštích, s brýlemi na očích a v náprsních kapsách plášťů, se přišlo podívat na pana Rozehnala a zhodnotit tak jeho celkový stav. Ten se zdál být podle výrazů tváří, které se na něj dívaly pozoruhodně optimistický. „Ano, pánové tak to máme ujasněno“, promluvil nejtlustší z nich a podával papíry v černých deskách zpět sestře “pan Rozehnal se může převést z izolace na nemocniční oddělení číslo 3.“ Pan doktor se mile usmál a všechny postavy odešly z pokoje.

Ještě téhož dne, v pozdním odpoledni, byl pan Rozehnal přesunut i s postelí na nové oddělení a při své jízdě na chodbě, lemované nástěnkami stačil číst pouze nadpisy. Nepodceňujte rizika! Nemáš disciplínu, zaplatíš! Očkování proti chřipce. Sbírka na pomoc pro … (nestačil dočíst). Epidemie. Nádory. Jak předcházet … (nestačil dočíst). Regulační poplatky. Požární řád. Dveře se otevřely a do pokoje č. 2 vplula bílá noha na hrazdě i s postelí a nemocničním zřízencem. „Dobrý den vinšuju“ promluvil pomocník, vezu vám nového kolegu, pánové a sbohem. Pan Rozehnal byl zaparkován vedle postele pana Drozda, který byl tak pokryt obvazem, že mu vyčuhovala pouze hlava, a bílou zdí. Celkem bylo na pokoji bez pana Rozehnala pět pacientů s různými frakturami středně i těžšího kalibru. Pan Rozehnal, měl ten těžší, zatímco například pan Dohnal, který ležel pod jediným oknem v pokoji, byl již skoro vyléčen a chystal se domů. Ze svých zkušeností z ulice byl pan Rozehnal zvyklý potkávat spoustu cizích tváří, a co historek od nich slyšel, když si povídali o svých trampotách, potížích, potulkách, patáliích, objevech, trápeních, strachu i radostech. Pan Rozehnal byl jako ryba hozená zpět do vody, a hned se počal představovat. Narazil ale pouze na zašklebené výrazy, které jen nerady viděly, že se něco mění k horšímu. Už tak vydýchaný vzduch v nemocničním pokoji č. 2 se musel krájet o jednoho pacienta navíc. Napětí a nedůvěra, neměli dlouhého trvání a přece jenom zvítězila zvědavost a chuť zahnat nudu do kouta; a tak když vcházel do pokoje muž v nejlepších letech s noblesně vykrojeným oblekem a vycházkovou holí, byli už všichni obyvatelé pokoje č. 2 v ohnivé diskusi a ani si nevšimli, že do místnosti někdo vstoupil. „Dobrý den pánové, kdo z vás je Luděk Rozehnal?“ musel opakovat cizí pán dvakráte, než mu ukázal prst pana Bolka, člověka ležícího se zlomeným krčkem a levým zápěstím, ukázal na postel kousek ode dveří, kde právě vášnivě diskutovali pan Drozd s majitelem milimetrového semiše na hlavě o tom, jaký má vliv tvrdost chleba na tvorbu plísně. Člověk, který přistupoval k panu Rozehnalovi, se jmenoval pan Révai. Byl to zámožný velkoobchodník s vínem, které ve značných objemech rozvážel do obchodních řetězců. Byl to on, kdo srazil v onen osudný okamžik červeným autem pana Rozehnala. Nejprve si vše vygoogloval na internetu, aby zjistil, jak velké mu hrozí nepříjemnosti a zjistil, že nejsou malé. Pro jistotu si ještě vše ověřil u svého podnikového právníka, který jeho obavy potvrdil; hrozilo zde akutní nebezpečí žaloby ze strany poškozeného. Posléze běhal pan Révai po úřadech, aby se dopátral, kdo se skrývá pod jménem Luděk Rozehnal. Když už se dozvěděl vše, co potřeboval vědět (byl to přece jenom obchodník „duší i tělem“), předstoupil před pana Rozehnala, a dal mu nabídku, o které se ve vyšších kruzích říká, že se neodmítá, a to rovných dvacet čtyři tisíc korun českých v hotovosti, na dřevo a to hned, které znamenaly, jak dobře věděl pro pana Rozehnala celé jmění; kdyby mu dal více (a on mohl), byly by s tím jenom nepříjemnosti. Pan Rozehnal by si mohl myslet, že za tím je kdo ví co nebo kdo, anebo by ztropil nějakou výtržnost v lokále s takovou kopou peněz a tak dále. Zkrátka, těch dvacet čtyři tisíc korun bylo tak akorát. A bylo. Oči pana Rozehnala se rozzářily a nachystané papíry, které mu ihned obratně vsunul pan Révai pod nos, podepsal. Bylo samo sebou, že výlohy spojené s nemocničním pobytem, hradil pan Révai; ukázal mu ještě krabici se šesti láhví argentinského vína z oblasti Mendoza, kterou po krátké ukázce vsunul nenápadně pod postel, nakonec ještě přidal malou knížečku „průvodce jihoamerickými vinicemi“, kterou obřadně položil na stolek a pak už odešel, ponechávajíce pana Rozehnala svému osudu. Ten, dívajíce se z okna na padající sníh, si pomyslel, že se mu budou ty peníze setsakramensky hodit. Jak dlouho může tak ještě žít, venku, na ulici, bez pomoci, bez přátel, ve vyhnanství, v tom neustálém boji o každičkou skývu chleba a trocha toho tepla. Deset let? Ne to by nevydržel, pět maximálně šest let prolétlo mu hlavou. Ale nelitoval ničeho a díval se na věci tak, jak přicházely jedna za druhou, ve své sytosti, bez příměsí a různých příkras. Zhluboka se nadechnul a pravil zvukomalebným hlasem, „tak pánové, dneska slavíme, kdo otevře první lahvinku?“ Tímto nápadem polaskal všechny přítomné na pokoji a téměř již vyléčený pan Dohnal hbitě seskočil ze své betle a otevřel bez milosti láhev s nápisem Piedra Negra, Melbec - Gran Reserva, zatímco pan Rozehnal předčítal z lesklé brožury text, který byl vytištěn na křídovém papíře „Piedra Negra, Melbec – Grand Reserva, intenzívní a velmi kořeněný buket, bohatý na vanilku, plné na patře; překvapivě delikátní, lehce sametové a hebké po počátečním hořkém vstupu se silnou chuti po okrajích na jazyku.“ Atmosféra argentinských plání se započala rozlévat po pokoji č. 2. „Tato vlajková loď od Bodega“ pokračoval pan Rozehnal „byla pojmenována podle velmi tmavé půdy v podhůří And zvané Piedra Negra (černý kámen)“ a mezitím vlil pan Dohnal všem členům pokoje č. 2, z obratností číšníka hotelu La Reserve Paris, do již přistavených sklenic rubínovou barvu s patinou Patagonie. Pan Rozehnal pozvednul tu svou a pravil: „Pijme víno, dokud žijem, po smrti se nenapijem,“ načeš sklenici vypil do dna. „Dokud jsme, smrt není, až přijde, my už tu nebudeme,“ ozvalo se ze středu pokoje, kde ležel profesor historie, pan Hloubal; jeho sklenice byla už také rázně

vyprázdněna. „To je šmakovačka, nečuň a otevři ťam další flašu“ ozvalo se z levého rohu, z té strany, kde nebylo okno. Byl to starý pán Lezner z Dolní Lhoty, který spadnul při vystupování z autobusu, který ho zrovna vezl do zubařské ordinace (pro nové zuby odlité z podivné hmoty; jak často říkával v hospodě) a roztříštil si pánev o kámen odpočívající zrovna na potvoru přesně na místě dopadu jeho pánevní kosti; ty nachystané nové zuby leží u pana MUDr. Zoubka doposud, uschované řádně v ochranné atmosféře, zasunuté do zásuvky s nápisem J - M. Otevřela se druhá, potom třetí a čtvrtá láhev s lahodným mokem z podhůří majestátních And a osazenstvo pokoje č. 2 se dostávalo do velmi přátelské a vřelé atmosféry; asi takové, jaká přebývá ve strunách potulného hráče z Rio Grande. Pan Bolek, ležící při zdi, tak jako pan Rozehnal, přímo mu naproti, se mírně pozvednul a pravil. „Byl jsem v poslední době hodně trudnomyslný a podléhal jedné depresi za druhou, děkují vám všem drazí přátelé a mrknul naproti, že jste mi rozehřáli srdéčko, tak ztrápené, a které se znovu nadechlo a chce se mu opět žít a přitom do sebe vyklopil již pošesté rubínový obsah sklenice. „Buenos Aires, Sierra Misionera, Iguazú, Tierra roja, Yerba Maté, Nasua nasua,“ počal provolávat prof. Hloubal, vzpomínajíce na místa a názvy spojená s Argentinou ve které nikdy nebyl, ale trochu o ni něco načetl. Torres del Paine, Puntas Arenas, Copacabana, Tequila, Isla Mujeres, Machu Picchu, Quito, La Paz …., rozšiřoval pan Drozd (křížovkář amatér) okruh velkoryse rovnou na celou Latinskou Ameriku, zahrnujíce místa v Chile, Brazílii, Mexiku, Ekvádoru, Bolívii a Peru; ve kterých také ovšem nikdy nebyl. Nakonec přidal ještě Circus Maximus a Hadriánův palác a něco v tom smyslu, že zlatý věk lidstva se již konal, a nám přeživším, zbyly jen drobty od snědeného stolu. Ale to už to prof. Hloubal, nevydržel a skočil mu do řeči. „Jakýpak zlatý věk! Velký Řím! Tlačilo se v něm něco málo přes 800.000 obyvatel; většinou to byli otroci; živořících ve špíně, výkalech a strachu. Kam až oko odhlédlo, všude se rozlévalo bezpráví, násilí a rachot zbraní. Krutost a marnivost spojená s hamižností byli opravdoví vládci starověkého Říma. Jestliže někdo tíhne k - zlatému věku velkého a vavřínovým věncem ověnčeného Říma, věčného to města - musí se jednat o člověka násilnického, krutého, s panovačnými sklony, anebo o člověka neznalého dané věci“ zakončil plamennou řeč prof. Hloubal, a sám se sebou spokojen napil se vína s pocitem, že mýtus zlatého věku dostatečně vyvrátil. Já zřejmě nezapadám do žádného ze zlatých věků, pomyslel si v duchu pan Rozehnal, do kterého se kružnice času zařezávaly čím dál hlouběji dnem po dni, bez slitování a bez naděje na lepší život. Představa dvanácti let dalšího života se stávala těžkým křížem, temným stínem (odhad odvozoval od zánovních statistických tabulek průměrného věku dožití v České republice). Na druhou stranu byl život pro pana Rozehnala svátost, na ten by si nikdy nešáhnul, to se jaksi nesluší. Volil by raději odejít z tohoto slzavého údolí, cestou přirozenou, prostřednictvím to některé ze závažných nemoci. Metastáza jater, byla jediná, o které věděl, že by mu mohla býti dostupnou; pak tu byly nemoci způsobené bodavým hmyzem (které jsou ovšem mnohdy bolestivé a mají nepříjemný průběh) jakými jsou malárie, žlutá zimnice, spavá nemoc, horečka dengue (známa též pod názvem Horečka lámající kosti), ale bohužel havěť, která by mu to způsobila, se v české kotlině nevyskytuje. Možná tak být zakousnut zmijí, ale hadů on se bál, a takovéto dramatické ukončení své existence si nepřál. „Co Bůh?“ Ozvalo se od okna, „Je či není?“ „Podle Východu je Bůh všude a ve všem, podle Západu je pouze jeden nebo žádný. Vyberte si“ odpovídal prof. Hloubal a pokračoval „Dost jsem o něm četl, ale osobně jsem se s ním nikdy nesetkal, nemůžu tedy jeho existenci ani potvrdit, ale nebudu vám ho ani vyvracet. „Kdybych Já potkal Boha“ ozval se pan Rozehnal „tak bych mu ten tiket vrátil; kdo si planetu Zemi vymyslel, musel jistě mnoho trpět“, a vzápětí dodal, „Čert ho vem!“ „Ježišmárja, a to jako ten Bůh néní“ otázal se starý Lezner z hrůzou v očích. „Je tolik Bohů, kolik je lidí, každý bojuje za toho svého“ uklidňoval ho pan Drozd. „Ale raději než o Bohu, pojďme se bavit o něčem konkrétnějším, o něčem na co si můžeme sáhnout, třeba o životě.“ „Tak to já jsem vám znal jednoho chlapa, týpka, takového podivína, ale byl to namouduši dobračisko a bývalý atlet“ započal pan Bolek „který si nechal před svým domem vyhloubit příkop, takový ten středověký hradní typ s vodou, přes který vedla pouze jedna úzká kladina. Tímto způsobem chtěl

udělat kříž se svou závislostí na alkoholu. Do pěti piv se ještě bravurně přes lávku domů dostal, od deseti a více, neměl šanci. To co bylo mezi tím, mu někdy vyšlo, a jindy spadnul do jámy s páchnoucí břečkou. Když měl dobrou náladu, byl jediným skokem na žerdi a počal předvádět kroucené, švihové a různě propletené silové gymnastické prvky dále akrobatické obraty, přemety, salta, letové doplňky a veletoče, aby poté následoval spanilý seskok do podřepu. Úžasné! Jásali kolemjdoucí a vhazovali mince jen tak pro štěstí do „hradního příkopu“. Pan Sokolář s rukama jako nějaký lidoop říkával často, v hospodě, že až bude v důchodě tak ten příkop hodlá vypustit, vyčistit a všechny ty mince vybrat; peníze se budou hodit, dodával a přitom si mnul své svalnaté ruce o sebe. Ta lávka, přes kterou se do domu vcházelo, byl vlastně dřevěný hranol, široký pouhopouhých deset centimetrů, tak jako na opravdovém gymnastickém sportovišti (později ještě odřezal čtyři centimetry a balancoval tak pouze na hraně úzké šest centimetrů); ale to mu už utekla manželka i se dvěma čipernými holčičkami, zatímco on neustále trénoval, aby se dostat do ještě lepší formy a překonal tak hradlo i po deseti pivech.“ „Podobné zařízení měl už 500 let před Kristem nějaký Suhin-mi-shon, mnich kláštera patero dveří.“ ozval se prof. Hloubal. „Do kláštera se vstupovalo zásadně pouze na laně nataženém nad propastí. O jeho učení, se nezachovalo zhola nic; zbylo po něm pouze pár fragmentů nalezených při vykopávkách na dně propasti. Jinak celé jeho učení skončilo nenávratně v propadlišti dějin. Ale prý to byl mudrc kmetského věku a pevných zásad.“ Zatímco osazenstvo pokoje č. 2 pomalu a beze spěchu dopíjelo poslední láhev Medoc - Grand Reserva, vstoupila do pokoje sestřička s léky a nestačila se divit. Na postelích se válelo půl tuctů nalitých žoků v rozverné náladě, kterým se drolila sádra od neustálého to vrcení a posouvání se na posteli, přímo na lino. „No tak pánové, tady nejste ve vinárně, tady se musí zachovávat klid a pořádek!“ pravila zvýšeným ostrým tónem sestřička. O šesti prázdných láhvích, které byly obratně vloženy zpět do papírové krabice a zasunuty pod postel neměla žádného tušení; rozdala tobolky naplněné medicínou, píchla nějakou tu injekci a z pokoje se vytratila jako pára. „To bylo o fous, pánové“ poznamenal pan Bolek „takhle dát si cigaretku ….“ a zasnil se. Kouřit na pokoji si nikdo nedovolil, jenom pan Dohnal se vytratil na chodbu se zapalovačem v ruce. Bylo už pozdě večer a všichni pacienti pokoje č. 2 nakonec usnuli spánkem hlubokým a pro tělo tuze blahodárným. Panu Rozehnalovi se zdálo, že je členem malé vědecké výpravy do nitra Nigeru; v rukou mačety, na hlavách přilbice (takové jaké nosíval na svých cestách Emil Holub) a sítě proti bodavému, dotěrnému, všude kroužícímu a vůbec všelijakému to hmyzu. Pan Rozehnal měl již za krkem patero řádných bodanců a na šestý měl zaděláno. Objevná výprava do nitra neznámé země si klestila cestu vpřed, krok za kokem, když v tu chvíli byli obklopeni divochy (odkud se vzali, nikdo nevěděl), se strašlivě koulejícíma se očima, všude oštěpy, ostré pazourky a mnoho povyku. Nemělo cenu vzdorovat. Ve vesnici (která by mohla sloužit jako slušný skanzen o životě člověka v době kamenné) byli svázáni do kozelce a vhozeni do lýkových košů. „To jsme teda v pěkné bryndě“, poznamenal dr. Bróm. „Říkáte brynda?“ Otázal se divoch, „ta bude a pořádná,“ trochu se olíznul kolem huby a dodal „my tady tomu u nás víte, říkáme kaše“. A poté byl jeden vědec po druhém bez lítosti zabit a řádně zkonzumován; ráno, v poledne nebo večer podle toho jak zrovna moc křičelo tlusté a trochu nafouklé břicho věčně hladového to náčelníka, který byl očividně stižen velkou a obézní tasemnicí přisátou na jeho střevech. A co jen těch malých, hlučných a tlustých černoušků, běhajících všude kolem v jakýchsi smečkách. V lýkovém koši už zbýval pouze pan Rozehnal. „Dobré jitro,“ ozval se svalnatý divoch, „jak se jmenujete, prosím?“ Pan Rozehnal zavětřil záchranu, ale pro jistotu se zeptal. „A není to jedno, jak se jmenuji, beztoho mne stejně sníte ne?“ „Himlhergot, to je přece jasné jak cvoky na kožených botách, že jo! Ale potřebuji přece napsat něco na Menu a nechci si vymýšlet.“ „Jak se jmenovalo to poslední, echt řekněme tedy menu?“ otázal se pan Rozehnal. „Dr. Svěcený Jaroslav, biolog a cestovatel, 56 let nezadán, propadlý beznadějně vědě, příležitostný kněz. Ostatně byl hodně tuhý, museli jsme ho dost podusit“ domluvil kanibal a počal pozorovat spodní partie pana Rozehnala. „Napište tam: pan Rozehnal, narozen za dramatických okolností v rodině svobodného templáře v malebné vesničce Saint-Quay-Portrieux v Côtes-d'Armor na pobřeží kanálu La Manche, v Bretani; gastronom tělem i duší, toho času šéfkuchař hotelu Le Rouzerovair v Paříži, nositel a majitel dvou michelinských hvězd. Maso zásadně nedusit. Máte česnek? Máme. Tak ho tam dejte tři paličky a

zasypte to všechno cesmínem. Pozor! Koření se nesmí stát záplatou. Máte cesmín? No tak, máte cesmín?“ Odpovědi ani smrti v kotli se pan Rozehnal již nedočkal, zato ucítil vůni snídaně, kterou přivážela všem ležícím pacientům na vozíčku, dlouhonohá sestřička. Rozvařené párky s kouskem vejce, se držely u spodu, na vrch byl dosazen smějící se krajíc chleba. Uběhl den, dva a poté třetí, každý z nich stejný jako byly ty předchozí, ale to už to pan Rozehnal nevydržel a počal hledat v lesklé brožuře, jaká vína by si u pana Réviho objednal. Jeho adresu nalezl na smlouvě o vyrovnání. Neváhal, nastudoval a ihned předal Dohnalovi seznam vín, která hodlal nakoupit: Puro Corte DÓro Malbec-Cabernet (šest kusů); mimořádný to zástupce odrůdy Malbec s výraznou vůní a jemnými tóny bobulového ovoce a koření; Amancaya Grand Reserva (šest kusů); se svěží a ovocnou vůní doprovázenou jemnými tóny povidel a čokolády; Corbec Appassimento Rosso di Argentina (šest kusů); s bohatou a komplexní vůní citrusového ovoce, včelích pláství a rozinek, víno to s pevnou kostrou a dobrou tříslovinou. Pan Révai, byl překvapen a zároveň polichocen a objednané zboží mu neprodleně zaslal na Dohnalovu adresu, a to za velkoobchodní cenu; celkem osmnáct lahví za 8.656 korun českých, tedy za částku o malinko překračující měsíční výši důchodu pána, který si vína objednával. Pan Dohnal všechny ty bachraté láhve z daleké ciziny, kolébající se ve dřevěných bedýnkách (přes své příbuzné) doslova propašoval na pokoj. Vínového večera se ale nedočkal, neboť byl záhy propuštěn do domácího ošetřování. Marně žádal o jeden den v nemocnici navíc. Na jeho místo se vtlačil pan Roztoč s poraněním zkřížených vazů, ekonom z nedalekého masokombinátu, příležitostný šachista. Nechcete si dát partičku?“ Otázal se pan Roztoč hned, poté co si vše uspořádal kolem sebe a na stolku. Pan Bolek, kterému se zranění již natolik zlepšilo, že namísto nepohodlné sádry, dostal pružnou bandáž, si přisednul a počal stavět figury. „Bílé nebo Černé?, otázal se pana Roztoče a“ „Bílé.“ Pan Rozehnal si mezitím listoval v TV magazínu a přitom se nestačil divit kolik kanálů je možno v dnešní době shlédnout. Al Jazeera, Animal planet, Discovery, Duck, Jim Jam, Fanda, Fashion, History Channel, Travel Channel, Paprika, Pohoda, Smíchov, ….. ; s názvy programů: Paničky z Beverly Hills II., Velkolepé století (63), Bít ho či nebýt, Apokalypsa VI., Kdo přežije (12), Polední modlitba, Terra Santa News, …. znaven a s patinou nudy ve tváři usnul s programem na břichu. „K tabuli, Rozehnal!“ kdosi na něj vykřiknul, když si četl právě pod lavicí „o vynalézavosti a umění hry šachové“ od Ruye Lópeze de Segury. Pan Rozehnal! A nebudu to opakovat třikrát. Doléhal na něj řev podrážděné tygřice, za dřevěným stolem, která nervózně ťukala perem o stůl nad otevřenou třídní knihou (znělo to jako neustálé vyťukávané S v Morseové abecedě). Na velkém stolku byly rozestavěné šachové figury v rozvinuté fázi partie, zahájené španělskou hrou. Učitelka: „No konečně! Pane Rozehnale, skončili jsme výměnou pěšců c4 za g5, mohl byste mi povědět, jak hodláte naložit s černým koněm na e3, který se dostal do nepříjemné situace?“ Pan Rozehnal: „Nechat být. Obětovat ho. Získáme za něj možná pěšce, možná střelce, ale hlavně si udržíme na bojišti tlak; prozatím bych si dovolil udělal velkou rošádu; Ke8-c8 a Va8-d8“ Učitelka: „Hmm, zajímavé, a co hrozící vidle od střelce a dámy?“ Pan Rozehnal: „To je tady svízelná, přímo patová situace!“ Zvolal pan Rozehnal. „Obětujeme i věž, čert aby to vzal!“ „A máme to tady – krásny mat,“ zvolal pan Roztoč, pokládajíce s láskou svého bílého pěšce na d6. Rozehnal otevřel oči dokořán, aby zjistil, že se nachází v nemocničním pokoji č. 2 a byl rád, že si nemusí lámat hlavu nad hrozícím matem. „Dáme si ještě partičku?“ otázal se Bolka. „Raději ne, je to jako bych Vám podával důtky, kterými mě máte vzít přes záda. Půjdu si raději číst.“ Domluviv, odbelhal se pan Bolek do své postele a cítil se jako spráskaný pes. Bylo už pozdě večer a pan Rozehnal otevíral láhev vína Puro Corte DÓro Malbec-Cabernet; s

výraznou vůní a jemnými tóny bobulového ovoce a požádal pana Bolka, aby rozlil také sobě (a utopit tak svou trudnomyslnost) a samozřejmě také všem ostatním na pokoji. Pan Roztoč se znalecky podíval na etiketu a pravil „ šmankote, takové víno!“ A přátelsky kynul svou velkou hlavou k panu Rozehnalovi a pokračoval: „Výtečné! Lahodné a delikátní na patře. Nádhera! Tady zákon o mezním užitku prostě nemůže fungovat. „Jaký zákon, prosím?“, ozval se profesor Hloubal, „o takovém jsem jakživ neslyšel“ „No tak pane, vy neznáte zákon o mezním užitku?“, ale to je velká chyba, já Vám ho tedy zkusím vysvětlit,“ hlasem jako zvon rozkmitával své hlasivky pan Roztoč. Představte si, že jste na pustém ostrově, nikde ani noha, místo je to opuštěné jak fotbalový stadión ve dvě ráno. Na tom ostrově rostou jen samé kokosové palmy. Hnědé kokosy jsou zkrátka jediná dostupná potravina, kterou se můžete živit. Dáte si jeden, dáte si druhý a jste nasycen. Ten třetí byste ještě zvládnul, ale už byste se do něj musil nutit. Musíte počkat, až budete mít opět žízeň, hlad, anebo třeba obojí. Zákon o mezním užitku praví, že s růstem objemu spotřebovávaného zboží, klesá jeho mezní užitek. Neboli s každým dalším vypitým kokosem, klesá naše chuť na ten další. Nu a tady se s každou sklenicí vypitého vína, dostává větší chuti na další a tento řetězec nemůže být ukončen, leda by došlo víno, nebo by došlo ke kolapsu, zástavě srdce či apnoe. Ano pánové, jsou situace, kde zákon o mezním užitku zkrátka neplatí a to je na tom životě to krásné, člověk je zkrátka nezměřitelný“ „Máme na pokoji ještě sedmnáct láhví„ prohodil pan Rozehnal. Uši všech členů pokoje č. 2 radostně zašvihaly. Viva! Dolce vita! Ať žijem, dokud se neupijem! Padala láhev za lahví, padaly večery do bouřlivých vod Iguazú. Byly dny, kdy víno došlo, aby bylo vzkříšeno opět a znovu. Avšak zákon o zlaté žíle, která ubývá úměrně to tempu těžby, byl neúprosný a mocný. Z peněz od pana Révaiho, zbylo panu Rozehnalovi pouhopouhých dvě stě korun (a ty nestačili ani na jedinou láhev z lesklého katalogu), ale to už začínal duben a již zcela vyléčený pan Rozehnal, se chystal opustit nemocnici „do domácího léčení“. Nutno ještě dodat, že se pacienti po celé ty dlouhé měsíce co ležel pan Rozehnal na pokoji č. 2, záhadně uzdravovali (všichni a to bez výjimky), a to mnohem dříve, než by se dalo očekávat podle standartního povědomí o průběhu hojení ran a zlomenin; ty se hojily až překvapivě dobře a rychle; těžká zranění se přesouvala do kategorie těch lehčích, ta lehčí do oblasti zcela vyhojených a vlastníci zacelených ran s novými jizvami odcházeli spokojeně do svých domovů. Co bylo toho všeho příčinou si doktoři hlavu nelámali, (nebyli to žádní vědátoři; za to neměli příplatky) pod heslem pokud něco funguje tak do toho nezasahuj, se v tom nešťourali a nechali věc být. Možná by jinak zjistili že, viníkem bylo víno z podhůří argentinských skal; možná těch faktorů bylo více, ale toho se už nikdo nedopátrá. Zkrátka pacienti z pokoje č. 2 odcházeli domů, ač neradi (což bylo doktorům divné) daleko častěji než z pokojů jiných. Ten den, kdy pan Rozehnal opouštěl pokoj č. 2, zbýval ze staré a původní gardy už jen pan Drozd, který ho doprovodil až k bráně a přátelsky mu pokyvoval. Na nohou měl pan Rozehnal zánovní trekovou obuv, v igelitové tašce na zip s potiskem bylo uschováno několik kusů, triček, spodního prádla, ponožek, ale také jeden svetr, multifunkční nůž, žlutá deka s modrým lemem a plavecké žabky (vše si nakoupil na svých potulkách v nemocničním areálu). Do nadcházejících dnů byl vybaven lépe než před svou automobilovou nehodou. Pravda sice ještě pokulhával, ale říkal si, že i to se spraví. Bylo po zimě a Sluníčko příjemně svítilo a hřálo do obličeje. Odcházel, ale už věděl co je to žlutá zimnice, kde roste sekvojovec obrovský, čím se živí domorodci v Beninu, kdo byl Miguel López de Legazpi, jak se vyrábí kobaltová žluť, co to jsou monochromy, proč nemohl prodal Vincent von Gogh jediný obraz, co je to zákon trhu, že velikost věků, by se měla měřit velikostí lidí, kteří v něm žijí a ne výškou budov, ve kterých lidé pracují, že slovo senát je odvozeno od latinského senex (stařec), že slovo proletariát pochází od slova proles (děti), neboť ty byly jediným majetkem nejchudších obyvatel, někdy bývala takováto chudina označována slovem caput (neboť se mohli vykázat jen svým občanským právem), že původ slova peníze je odvozen od dobytka, že města Vídeň a Budapešť, byly původně římskými vojenskými tábory, kdy vzplanula Krymská válka …. Pan Rozehnal byl v plné formě a nechtělo se mu umírat. Jeho první cesta vedla na poštu, kde měl přichystáno k vyzvednutí dost peněz, a to za celkem čtvero důchodů, od prosince do března, které na něj trpělivě čekaly ve čtyřech obálkách s razítkem úřadu. V okénku se objevila kudrnatá hlava, která ho opět odmítala a zcela přirozeně tak, jak byl zvyklý (zvyk to je přece železná košile) si to namířil rovnou do nedalekého parku, kde se hodlal ubytovat ve svém oblíbeném křovisku. Cestou si koupil ještě tři krabicové vína, krabičku cigaret, konzervu s fazolemi a tři rohlíky. K večeru již obřadně otevíral krabicové víno, ze kterého se nelinula vůně dalekých krajin nýbrž, závan blízkého chemického závodu; přece jenom se napil, aby zjistil, že tento kříženec, chemikálií, červené barvy, a trocha toho vína nejhorší jakosti se nedá pít. Náhle pocítil ostrou bolest v noze, víno odložil mezi

větve, ulehnul na deku a zapálil si cigaretku; hvězdy na nebi zářily s neobvyklou intenzitou, byl přece jenom duben, kdy vzduch je čirý jako ledové jezero; krása, která se ani na houslích zahrát nedá. Ptactvo již utichalo a cigaretový kouř stoupal zvolna vzhůru, bez jakéhokoliv úsilí a záměru. Bylo slyšet kočku, která se snažila jazykem dostat k poslední fazoli přilepenou na dně prázdné konzervy. Modrá planeta, na které ležel pan Rozehnal, se točila, vibrovala a dmula to bez oddechu, bez emocí, bez předsudků, bez záměru, tvarována pouze svou přirozeností. Rychlostí třiceti kilometrů za sekundu (proti směru pohybu hodinových ručiček), si to uháněl pan Rozehnal v kruhu kolem Slunce, pevně usazen ve středu Mléčné dráhy. PROLOG: Úniková rychlost byla nemožná a v průběhu dvou měsíců utratil Pan Rozehnal veškeré své peněžní rezervy za Appassimento Rosso di Argentina, Piedra Negra, Malbec Grand Reserva a Gran Lurton Cabernet Sauvignon. Do původně vydrhnutého a čistého těla začala opět zalézat veškerá havěť (vši, roztoči a paraziti všemožného druhu a sklonu), která vítala tohoto čistého a bylinami provoněného hostitele bez nájemníků a zjevné konkurence. Inu terén je terén. Schoulená postava se rytmicky nadouvala nahoru a zpět, mající sen o ovcích, trávě, vinicích, šumění oceánu, dech beroucích kobaltově modrých vodopádech Iguazú, o vůni sušeného ovoce a sladkého koření o chuti silné na jazyku a sladké na patře.

URL| http://jakubkouril.blog.idnes.cz/c/484251/bezdomovec.html?ref=rss

Víme, co jíme 2 (legnerovajandova) 17.11.2015 idnes.cz - blog str. 0 Denisa Legnerová Jandová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Nejsem žádný makrobiotik ani vegetarián, ale od té doby, co mám malé děti, se více zajímám o to, co jíme. Snažím se kupovat a vařit z čerstvých základních surovin. Uzeniny kupujeme velmi zřídka, to si sama raději udělám domácí játrovou paštiku, případně škvarkovou pomazánku. Okolo škodlivosti masných výrobků byl v poslední době docela velký humbuk, ale už přeci roky se ví, že jejich nadměrná konzumace stojí za rakovinou tlustého střeva. Minulý týden jsem dělala v nedalekém obchodním domě nákup. Když už jsem chtěla vyjet směrem k parkovišti, nalákal mě stánek s uzeninami a sýry. Uviděla jsem tam totiž na pultu vánoční vinnou klobásu a dostala jsem na ni chuť. Požádala jsem tedy paní prodavačku, aby mi předložila složení daného masného výrobku. U uzenin si hlavně hlídám, aby neobsahovali barvivo E120 (karmíny/košenilu) a E621 (zvýrazňovač chuti/glutaman sodný/kvasniční či kvasnicový extrakt/hydrolyzát). Obé je sice povolené a o jejich škodlivosti se vedou na vědecké úrovně mnohé diskuse a různé spekulace, ale já prostě odmítám jakékoli přídavné látky, které nejsou při výrobě nezbytně nutné a jsou tam jen pro okrasu nebo pro to, aby nám zmanipulovaly mozek tak, že máme pocit, že nám to chutná. Paní prodavačka na mě koukala trochu nevěřícně. Že bych byla první, kdo o něco takového žádá? Spíš asi měla pocit, co si to vůbec dovoluji chtít. Vyjela na mě sebevědomě, že nic takového nemá a že ani nemá povinnost mi to sdělovat, protože prý jde o cizí (ne český) výrobek. Byla jsem z její odpovědi docela opařená, a protože jsem si nebyla jistá, na čí straně je právo, odkráčela jsem domů s nepořízenou.

Nebyla bych to ale já, kdybych to nechala jen tak být. Hned jsem na internetu zjišťovala, jak se věci mají. Nakonec jsem oslovila Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Ne s žádným konkrétním udáním, ale s obecným dotazem, na co mám jako spotřebitel nárok. Citace odpovědi od Státní zemědělské a potravinářské inspekce: …pokud si spotřebitel tuto informaci vyžádá (tedy sdělí, že by chtěl vědět, jaké je složení výrobku), pak je povinností prodejce mu tuto informaci poskytnout, a nezáleží na tom, zda se jedná o výrobek českého či jiného původu (toto vychází z § 8 odst. 4 zákona č. 110/1997 Sb.). Pokud jste tedy požádala o informaci o složení nebalené potraviny, prodejce Vám ji měl sdělit… Po pár dnech mi přišla přesně taková odpověď, z niž bylo jasné, že paní prodavačka, ať již vědomě či nevědomě, lhala. Zároveň mě daný úřad vyzval, že mohu podat stížnost na konkrétní prodejnu, což ovšem není můj styl a nemám to opravdu zapotřebí. Raději si vše vyřizuji sama a to v dobrém úmyslu. I proto jsem se s tímto vyjádřením obrátila na kontaktní číslo daného obchodu, které bylo pravděpodobně přímo na majitele. Co myslíte?! Místo aby sám sobě sypal popel na hlavu, že někde jeho lidé potažmo on pochybil, začal mi div ne nadávat, proč kontaktuji nějakou instituci. Nakonec mi slíbil, že mi složení vinné klobásy zašle mailem. Já ho na to konto slušně požádala, aby plnil svou zákonnou povinnost a pro příště měli spotřebitelé k dané informaci přístup přímo na prodejně. Teď tedy čekám na slíbený mail a jsem hodně zvědavá, jaké překvapení mě čeká. Ať tak či onak, z tohoto je zřejmé, jak se někteří prodejci a výrobci chovají. Nedodržují zákony a myslí si, že lidi jsou blbci. Nebuďme jak stádo ovcí, rozhodujme o věcech, na něž máme právo. Jsme to MY, do má v rukách tu moc, rozhodnout, co budeme jíst a co budou prodejci prodávat a výrobci vyrábět. Protože, když my odmítneme kupovat za SVÉ peníze svinstvo, budou se nám muset oni přizpůsobit. Zkrátka a dobře, nenechme se, je to náš život a naše zdraví! Denisa Legnerová Jandová

URL| http://legnerovajandova.blog.idnes.cz/c/484380/vime-co-jime-2.html?ref=rss

Instinkt OCHUTNÁVAČ, PRÁCE SNŮ? 12.11.2015 Instinkt str. 30 Fenomén Radka Římanová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Degustovat dobroty, a ještě za to dostávat plat? Za takovou práci by většina populace bez rozmyslu obětovala ledvinu. Přitom i ochutnávání může být pěknou řeholí. Jaké to je mít pití kávy a piva či pojídání čokolády v popisu práce? A co musí umět profesionální uzeninový someliér? Pivo je hořké, čokoláda sladká, citron nelidsky kyselý a po rybičkách máme v puse jako v polepšovně. Tím končí základní rozeznávací schopnosti většiny z nás. Přesto bychom se všichni rádi živili ochutnáváním. Prakticky čehokoli. Vždyť co může být lepšího než se v pracovní době cpát či popíjet. Jenže lidové představy mají od skutečné pracovní náplně profesionálních degustátorů dosti daleko. Ochutnávání je většinou jen jednou z mnoha složek jejich práce. A když už degustují, rozhodně nestačí jen zbodnout kus čokolády nebo loupnout do sebe škopek piva a říct: Dobrý! Kromě citlivých úst musí degustátoři vládnout i bohatou slovní zásobou a umět každý drobný aspekt svého vjemu podrobně popsat. O sloní paměti na jednotlivé chutě nemluvě. Jejich vnímání pečlivě trénují a spoustu věcí si musí odříct, aby své schopnosti neztratili. Zatímco baletky nesmějí lyžovat, degustátoři by neměli kouřit, pít a jíst pálivá jídla. To všechno otupuje smysly. Alkohol navíc zahleňuje a nesvědčí chemickým procesům v těle. Kvalitu hodnocení může rozhodit i nevyvážená dieta – tělo si pak vytváří preference vůči látkám, které mu chybějí. Na parfémy, aviváže či osvěžovače domácnosti mohou ochutnávači také zapomenout. Způsobují takzvané slepé skvrny, kdy člověk přestává cítit vůně stejné nebo podobné těm, kterým je často

vystaven. Ještě pořád závidíte? Nebo jste o to zvědavější? INSTINKT pro vás vyzpovídal čtveřici zástupců degustátorské profese. Dva litry kávy denně Jan Komárek, 25 let Každý den ochutná až osmdesát šálků kávy. A aby toho nebylo málo, každý okusí zhruba šestkrát. Že by vám pak srdce bilo v rytmu nejrychlejšího techna a káva lezla i ušima? S tím Jan Komárek problém nemá. Naopak. Nezná prý nic lepšího než si v neděli k snídani uvařit poctivý půllitr tohoto černého nápoje. „O zdraví se nebojím. Je velký rozdíl mezi špatnou a dobrou kávou. A já vím, že piju tu dobrou,“ říká usměvavý mladík z Říčan u Prahy. Není důvod o tom pochybovat, když je třetím nejlepším ochutnávačem kávy na světě. České mistrovství cup tasterů už vyhrál dvakrát. A to je mu teprve pětadvacet let. Přitom když kávu ochutnal poprvé, divil se, co na ní všichni mají. Napil se totiž z šálku s cukrem a mlékem. Až hořká káva znamenala lásku na první lok. Začínal jako barista, dnes je držitelem nejtěžší certifikace kávových degustátorů Q Grader. „Když si dám někde kávu, ve vteřině mi v hlavě naskočí rozbor. Ze začátku jsem si ji nemohl ani užít,“ vypráví Komárek. Nejvíc si prý na kávě pochutná v Londýně, nejméně ho pak voňavý nápoj nadchl ve Francii. Ideální džob našel mladík v anglickém Belfastu, kde pracuje jako kontrolor kvality a nákupčí zelené kávy. A ochutnává a ochutnává. Třeba metodou takzvaného cuppingu. Každou kávu si připraví do pěti misek, přičemž všechny misky se pak ochutnávají ve třech různých fázích. Nejprve když je káva horká – to se hodnotí chuť a dochuť. Když trochu zchladne, soustředí se ochutnávač na aciditu a viskozitu. U vlažného nápoje se pak hodnotí vyváženost a celkový dojem. Degustátor tak běhá od mističky k mističce, ochutnanou kávu vyplivuje a vše, co zjistí, zapisuje a boduje. A mezi vzorky nic, ani voda. Při degustování vypije Jan Komárek i dva litry kávy denně. Není divu, že si občas naordinuje menší detox, kdy tento nápoj na čtyři dny úplně vypustí. Pátý den pak začíná znovu zvyšovat dávky a budovat novou toleranci na kofein. „Druhý den je vždy nejhorší. Většinou ho celý prospím,“ popisuje. Pivo u nás pije maminka Jana Olšovská, 44 let Čtrnáctá hodina odbila a půllitry se plní pivem. Zkrátka takové standardní pracovní odpoledne. Alespoň v senzorické laboratoři Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. Každé pondělí a středu tady úderem druhé začíná pravidelná degustace piv. „Nejprve máme vzorek na rozpití, aby se zaktivovaly senzory. A mezi jednotlivými pivy podáváme neutralizační sousto,“ vypráví vedoucí laboratoře a zkušená degustátorka Jana Olšovská. Takové sousto má přesné parametry – skládá se z neutrálního salámu či šunky, neslaného sýra a bílého pečiva. Tato trojkombinace totiž zaručeně dostane z pusy ulpívající hořkost a vonné látky. A teď si představte, že máte pivních vzorků osm po dvou deci, po každém kus rohlíku se sýrem a salámem, a pak máte v práci ještě normálně fungovat. Navíc pivo se na rozdíl od vína polykat musí kvůli posuzování jednoho z jeho základních atributů – hořkosti. Senzory této chuti jsou totiž až na kořeni jazyka, a pivo tak musí projít krkem. „Nešidit neutralizační sousto je kvůli kaloriím dost náročné. Ale nedá se nic dělat, jinak se člověk bohužel nenastaví na další vzorek,“ usmívá se smířeně trenérka spinningu Olšovská. Rohlík se šunkou by si v normálním životě dobrovolně nedala. Na rozdíl od piva. Na to nedá hlavně po sportu dopustit. „Trénink je i u piva alfou a omegou,“ směje se. Tento drink touží ochutnat, ať přijede kamkoli. Když obsluha zlatavý nápoj automaticky staví před manžela, dcery už od malička křičí: „Ne, ne. Pivo u nás pije maminka!“ Odfiltrovat profesionalitu a ignorovat případné vady v nápoji je pro ni občas celkem boj. Právě na nedostatky mají totiž degustátoři piva jazyk nejcitlivější. „Chutnání piv stojí na jiném principu, než je tomu u vína. Vinaři hledají klady, my degustujeme většinou proto, že máme najít problém, odhalit havarované pivo,“ vysvětluje absolventka analytické chemie. Právě přes analytiku se k pivu dostala, ale na chuť mu přišla až ve třiceti. Možná i proto, že díky chemii zjistila, že má vlastně zázračné složení. O své zdraví tak strach rozhodně nemá. „Pivo naopak před chorobami chrání. V malých dávkách působí jako antioxidant,“ říká rodačka z Karlových Varů. „Mám dvě dcery, a když chtějí limču, nejraději bych jim objednala nealko pivo. Je to jeden z nejzdravějších nápojů.“

Můj trénink probíhá v soukromí Josef Baláš, 42 let Vrásčitost příliš hluboká, vzhled podlitý, konzistence slámová, chuť mýdlovitá. Věřte, nevěřte, řeč je o obyčejném kusu salámu. I degustátoři uzenin mají svoji sofistikovanou hantýrku. Tu už má Josef Baláš z Poličky za svou patnáctiletou praxi v prostředí masokombinátů v malíčku. Jak by také ne, když celá léta testoval kolem patnácti vzorků denně – pěkně od šunek přes párky, salámy a klobásy až po poctivý špek. Jestli je výrobek v pořádku, pozná i z tenoučkého plátku. A ten často ani nedojí. „I my máme vyplivávací kyblíčky jako vinaři,“ popisuje Baláš. Kromě chuti musí samozřejmě brát v potaz i vzhled, barvu, balení a složení. Jednotlivá sousta se pak během testování povinně prokládají klasickým chlebem. „V dávné historii se při ochutnávání špeku neutralizovalo vodkou, aby se smyla ta mastnota z úst. Ale to už mě bohužel minulo,“ směje se uzeninový odborník, který se nyní specializuje na trvanlivé salámy. Uzeniny jsou jeho vášní od malička. Své schopnosti tak, jak sám říká, rád trénuje v soukromí. „I když jsem hodnotil denně, klidně jsem si pak dal doma k večeři párek,“ přiznává. Vysoký cholesterol nebo problémy se žlučníkem ho ani po letech mezi salámy netrápí. „Vadí mi tlak na to, že jsou uzeniny nezdravé a strašně slané. Sýry mají soli dvakrát tolik a nikdo o tom nemluví.“ V práci samozřejmě musí koštovat i věci, které mu až tak nejedou. Ale v duchu hesla „náš zákazník, náš pán“ nemá problém ochutnat cokoli. Na starou dobrou kladenskou pečeni však nedá dopustit. „Jsem zastáncem toho, že tvořitelem veškeré chuti je tuk,“ popisuje a zasněně přivírá víčka. Kéž by třeba státní úředníci milovali svoji práci alespoň z jedné setiny tak jako on. Dolce vita po olomoucku Miloslav Uherek, 43 let Dám si dnes spíš tabulky, nebo tyčinky? Takové dilema řeší každé ráno v osm Miloslav Uherek z Bzence. Přesně tou dobou totiž v olomoucké Zoře, domově značky Orion, začíná pravidelné ochutnávání čokoládových výrobků z předchozího dne. „Je to taková dvacetiminutovka, kterou startuje den,“ konstatuje cukrovinkový odborník. Během ní se stihne zdegustovat zhruba dvacítka vzorků. Hodnotitelé však do sebe rozhodně neházejí celé tabulky čokolád. „Ukrajuje se vždy kousek, maximálně deset gramů. Pak je třeba nechat jej rozplynout v ústech a poválet na jazyku, aby se rozvinula celá chuť,“ pokračuje Uherek. Žádné plivání tady nehrozí, sladká pochoutka se musí poctivě polknout. Pak už jen lok vody nebo hořkého čaje a jde se na další cukrovinku. Hodnotí se od základních mléčných čokolád přes ty hořké k plněným až po tyčinky, kde je více náplně než čokolády. „Samotné hodnocení není nic extra příjemného, jak si všichni myslí. Je to spíš povinnost. Někdy na to máte chuť, jindy ne,“ usmívá se degustátor. Ačkoli se během každodenní ochutnávky díky malým dávkám vzorků čokoládou rozhodně nepřejí, ze sladké večeře by nadšený nebyl. Během prodlouženého víkendu nebo o dovolené už mu ale sladké regulérně chybí. To si pak hodně vybírá a většinou sahá po Modrém z nebe. Čokoládu plněnou peprmintem by však klidně oželel napořád. „S čokoládou pracuji už 15 let. Jen jednou jsem si odskočil k želé, ale vrátil jsem se,“ usmívá se Uherek, který se studiu cukrovinek a jejich výroby věnuje už od střední průmyslovky. S váhou vášnivý běžec problémy nemá. Je mu však jasné, že tuto profesi nemůže dělat věčně – už kvůli většímu riziku nemocí, třeba cukrovky. Zatím si nicméně dolce vita užívá. Jeho vášeň pro sladké sdílí i manželka, která pro změnu vyrábí cukroví. Jejich tři dcery tak musí mít bezesporu sladký život. Kolik chutí máš… Sladká, slaná, hořká a kyselá. To je notoricky známá čtveřice základních chutí, které dokáže rozeznat lidský jazyk. Japonci však výčet nedávno rozšířili o pátou chuť označovanou termínem umami. Její název je odvozen z japonského výrazu „umai“, což v češtině znamená lahodný, delikátní. Tuto chuť způsobuje glutaman sodný hojně používaný v asijské kuchyni. Vyskytuje se například v červeném mase, rybách, sýrech, sójové omáčce nebo v zelenině (zralá rajčata, zelený hrášek, atd.). Umami všichni známe už z mateřského mléka. Některým odborníkům je však i pět chutí málo a prosazují, že by se měl výčet rozšířit ještě o tři další: tučnou, kovovou a kokumi. Poslední termín pochází opět z japonštiny a jde o vjem zesílené chuťové plnosti. Kokumi totiž funguje jako zesilovač ostatních primárních chutí.

Věděli jste, že… u Člověk má na jazyku, na patře a v krku průměrně kolem 10 000 chuťových pohárků. S věkem se jejich počet snižuje. u Špička jazyka je citlivější na sladkou chuť, jeho krajní části zase lépe vnímají slanou a kyselou chuť a receptory hořké chuti jsou rozmístěny hlavně v zadní části jazyka. u Chuťové pohárky fungují zhruba 10 dní. Pak zanikají a vznikají nové. Díky tomu můžeme vychutnávat jídla i nápoje stále dokola a budou nám chutnat stejně. u Ženy mají obecně lepší schopnost vnímat chutí a čichem. Muži nejlépe rozeznávají chuť sladkou a hořkou. Papíry na pusu Všichni degustátoři musí absolvovat základní senzorické zkoušky. Během nich se ověřují schopnosti rozpoznání a vnímání základních chutí, pachů a barevného vidění uchazečů. Nejsou třeba žádné vědomosti, testují se pouze smysly. Odborníci na víno a pivo pak mají své vlastní komoditní zkoušky. Například pivařům tato zkouška druhého stupně platí jen pět let, protože smyslové schopnosti se během života mění. U dalších druhů potravin a nápojů pak lze získávat dílčí certifikace. Ochutnat a zemřít Ochutnávači z povolání existují po tisíciletí. Královské rodiny a hlavy států zaměstnávaly tyto lidi ze strachu z otrav. Ve starém Římě nevděčnou roli plnili otroci. Dalšími vrcholnými obdobími této profese byla renesance, gotika a baroko. Předkraječ ochutnával pokrmy, šenk zase víno, které měl panovník ten den konzumovat. Oba ručili za to, že se na královský stůl nedostane nic otráveného. Hierarchie ochutnávání však byla mnohem složitější – přímo v kuchyni jídlo koštovali chudáci, kteří šli do rizika s vidinou plného žaludku. Pak jídlo ochutnal oficiální ochutnávač a poté se na něj nesmělo sáhnout. Vrchní kuchař však měl ještě povinnost okusit pokrm přímo před panovníkem. V novodobé historii služby ochutnávačů využívali hlavně diktátoři. Extrémním strachem z otravy byli pověstní třeba Stalin, Göring nebo Hitler. Ten ve Vlčím doupěti zaměstnával hned 15 ochutnávaček, které po každém jídle plakaly štěstím, že přežily. Během olympijských her v Pekingu v roce 2008 zase nezávadnost jídla pro sportovce testovaly laboratorní myši. Bizarní svět ochutnávačů u Číňanka Liou Chuej se více než dvacet let živí jako degustátorka cigaret. Denně jich vykouří asi 30 a pálit jednu od druhé ji prý baví. I přes to, že se do práce nesmí líčit ani vonět. Do firmy přitom v roce 1992 nastupovala jako nekuřačka. Ochutnáváním tabákových výrobků se v Číně, která je největším producentem i spotřebitelem cigaret, živí několik set lidí. u Britka Beth Anderson se specializuje na ochutnávání dětských jídel. Nedávno si svůj citlivý jazyk nechala pojistit na jeden milion liber. Děti mají podle ní víc funkčních chuťových pohárků, takže jsou citlivější na výrazné chutě. Ona sama o sobě tvrdí, že má chuť jako desetiměsíční dítě. u Američance Lucy Postins moc lidí práci nezávidí. Je totiž vyhlášenou degustátorkou psího žrádla. Ona však svou práci miluje a ochutnávání granulí i konzerv si náležitě užívá. u Američan John Harrison je nejznámějším ochutnávačem zmrzliny na světě. Denně vyzkouší na 60 zmrzlinových výrobků, a jelikož už se touto prací nějaký pátek živí, odzkoušel už tak odhadem 700 milionů litrů studené pochoutky. Žádný tlouštík to ale není – zmrzlinu vždy poválí po jazyku, ale skoro nikdy nepolyká. Kromě těchto profesí ve světě existují třeba i profesionální ochutnávači mražených jídel, olivových olejů, doutníků nebo whiskey. Foto autor| foto: Profimedia.cz Foto popis| JAZYK V ŘÍŠI CHUTÍ. Na verdiktu degustátorů záleží, jestli nám nějaká pochutina bude chutnat, nebo ne. Jejich jazyk funguje jako detektor kvality. „Prochutnat“ se všemi vzorky však není jen tak. Foto popis| KDO PIL Z MOJÍ MISTIČKY? Jan Komárek je třetím nejlepším ochutnávačem kávy na světě. „Když si dám někde kávu, ve vteřině mi naskočí rozbor,“ říká pětadvacetiletý mladík. Foto popis| SPOLEČNÁ ŘEČ PIVAŘŮ. Aby se pivovarští odborníci mezi sebou domluvili, vypracovali mezinárodní systém popisných termínů hodnocení piva. Podle něj se dá v pivu rozeznat 120 různých chutí a vůní. Jana Olšovská je ve svém půllitru určí hravě. Foto popis| ŽIVOT MEZI BUŘTY. Uzeniny Josef Baláš miluje už od mládí. A nevadí mu v práci ani v soukromí. „I když jsem hodnotil denně, klidně jsem si pak dal doma k večeři párek,“ směje se. Foto popis| SWEET JOB. Miloslav Uherek tráví mezi čokoládami už 15 let. „Jen na chvíli jsem si odskočil k želé, ale vrátil jsem se,“ říká degustátor sladké pochoutky.

iprosperita.cz Čeští obchodníci, potravináři a Hospodářská komora deklarovali spolupráci 12.11.2015

iprosperita.cz str. 0 Lobby info Editor Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Společné vize ke zlepšení situacemalého a středního podnikánív oblastičeského maloobchodu i obecně a zároveň zvýšení prodeje českých potravinářských produktů prezentovali na společné tiskové konferenci Vladimír Dlouhý, prezident HK ČR, Zdeněk Juračka, předseda AČTO a Miroslav Toman, prezident PK ČR. České malé a střední obchodní subjekty se v posledním desetiletí potýkají s mnoha negativními dopady, ať už domácí či evropské legislativy, sílícího vlivu nekalé konkurence či tlaku na ceny ze strany zahraničních řetězců. Proto Asociace českého tradičního obchodu (AČTO) poslední rok jednala s partnery, kteří jsou ochotni v rámci vzájemně výhodné spolupráce hledat východiska a zmírnit tak negativní dopady současného stavu. Společný zájem AČTO nalezlo s Potravinářskou komorou ČR a Hospodářskou komorou ČR. „Vzhledem k tlaku, kterému je ryze český obchod vystaven, se dostáváme do velmi složité situace a nebývale tvrdého konkurenčního soupeření,“ osvětlil důvody společného úsilí Zdeněk Juračka a zdůraznil, že „AČTO je připraveno s oběma partnery hledat legislativní i politické možnosti potlačení trvale negativně působící nekalé konkurence v maloobchodě na českém trhu a podporovat veškeré nástroje, které pomohou tohoto cíle dosáhnout.“ Předseda AČTO dále upozornil, že za velmi důležité považuje spolupráci s Potravinářskou komorou k podpoře českých produktům v síti asociace a také avizoval dokončení certifikace prodejen patřících k AČTO, kde „mimo kvalitativní ukazatele bude k udělení tohoto ocenění prodejny rozhodující i podíl prodeje českých potravin. Ten by měl dosáhnout alespoň dvou třetin obratu“. „Potravinářská komora i AČTO jsou členy Hospodářské komory České republiky,“ připomněl Vladimír Dlouhý. „Máme společná témata, ať již v oblasti legislativní nebo z hlediska hledání cest jak usnadnit a zlepšit postavení českého malého a středního podnikání. Je jistě správné vyvinout společnou snahu o narovnání podmínek pro podnikání na českém trhu, kde poctivý podnikatel řádně plnící své povinnosti vůči státu i svým zákazníkům, je v tržní nevýhodě proti těm, kteří tak nečiní,“ dodal prezident Hospodářské komory. Podporu společnému postupu ve prospěch prodeje českých potravin zcela přirozeně deklaroval také Miroslav Toman, jenž připomněl, že „mezi hlavní priority PK ČR patří podpora konkurenceschopnosti českého potravinářského a nápojového průmyslu,“ a dále zdůraznil, že „spolupráce mezi PK ČR, HK ČR a AČTO se jeví jako důležitá pro posilování postavení kvalitních českých výrobků v českém maloobchodě“. (tz) URL| http://www.iprosperita.cz/lobby-info/6...spodarska-komora-deklarovali-spolupraci

Krkonošský deník Region vítá konferenci venkova 16.11.2015

Krkonošský deník str. 8 Krkonoše a Český ráj - u nás doma (jp, val) Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Havlovice – Ve druhé půli pracovního týdne bude pro odbornou i laickou veřejnost z Královéhradeckého kraje v havlovickém kulturním domě připravena Venkovská konference. Její letošní 3. ročník nese název Inovace a inovační technologie na venkově v Královéhradeckém kraji. „Starostové, neziskové organizace, zemědělští i jiní podnikatelé a další subjekty se neustále snaží držet krok s moderními trendy nejen v České republice, ale i v zahraničí. Proto MAS Království – Jestřebí hory, společně s dalšími pořadateli, pozvala odborníky na inovace právě do Havlovic, aby se všichni sešli,“ sdělila Kateřina Valdová z Místní akční skupiny Království – Jestřebí hory. Na hosty čeká řada témat. S diskusemi se započne už ve středu, kdy budou pořadatelé představovat novinky z oblasti odpadového hospodářství, komunálních služeb a dalších oblastí, které jsou vhodné pro venkov. Pokračovat se bude i v dalších dnech. „Ústředními tématy ve čtvrtek budou především inovace v oblasti vytváření partnerství v území mezi soukromou, neziskovou a veřejnou sférou. Chceme prezentovat a inspirovat k tvorbě projektů na udržení vody v krajině, využití informačních technologií pro život na venkově nebo snižování energetické náročnosti budov,“ představil stručně program Jan Balcar, ředitel MAS Království – Jestřebí hory, která tuto konferenci již tradičně organizuje. „Cílem je pozvat na jedno místo experty, kteří mají zkušenosti s inovacemi ve vlastních projektech a nebojí se nabídnout znalosti z přípravy, realizace a jejich využití ostatním. Věříme, že si najdou čas především ti, kteří se chystají v novém programovém období využít prostředků z fondů Evropské unie,“ dodal Balcar. III. Venkovská konference, která se z části odehraje také v obci Vítězná, nese podtext „Inovace a inovační technologie na venkově v Královéhradeckém kraji“ a klíčovým partneremje Celostátní síť pro venkov, jejíž regionální centrumje v Hradci Králové. „Místní akční skupiny jsou partneři naší sítě. Těší mě, že inovace jsou naše společné téma, protože zde spatřuji pro nášvenkovvelkémožnostipro rozvoj. Právě naše Celostátní síť chce přispět k posílení vazeb mezi zemědělstvím, produkcí potravin, lesnictvím, výzkumem a inovacemi,“ sdělil za partnera akce Jan Groh, koordinátor Celostátní sítě pro venkov. Program konference STŘEDA 9.00 – 10.00: Inovace na venkově a v kom. službách, inovace, vytváření lokálních ekonomik, sociální podniky – Radan Večerka, Pavel Rosenbaum 10.00 – 11.00: Odpadové projekty, praktické zkušenosti – Martin Kučný 11.00 – 12.00: Decentrální čištění odpadních vod – Jaromír Tomšů 12.30 – 13.30: Přeměna plastového odpadu v čistý olej – Eduard Wipplinger 13.30 – 14.30: Inovace ve strategiích – Jiří Krist 14.30 – 15.30: Systémy varování a vyrozumění obyvatel – Jaromír Tomšů 16.00 – 16.45: Dotační strategie v inovativních projektech, dotační projekty, dotační impulsy – Pavel Rosenbaum 16.45 – 17.30: Dotační možnosti v inovacích – Theodor Bernt ČTVRTEK 9.00 – 10.00: Inovace z pohledu Programu rozvoje venkova – Jan Groh 10.00 – 12.00: Spolupráce při zajišťování a využití místních zdrojů biomasy – inovace, spolupráce, technologie – Jana Bitnerová 12.30 – 13.30: Potenciál Evropského inovačního partnerství a komunitně vedeného místního rozvoje na venkově – Tomáš Vidlák 13.30 – 14.30: Politika rozvoje venkova v Královéhradeckém kraji – využití informačních technologií pro život na venkově – Ladislav Mlejnek 14.30 – 15.30: Posílení vazeb mezi zemědělstvím, produkcí potravin, lesnictvím, výzkumem, inovacemi a potřebami venkova ve vztahu ke klimatu – Josef Kutina 16.00 – 17.00: Rybníky a malé vodní stavby v krajině jako prostředek zachování vody v krajině – Jan Tylš 17.00 – 18.00: Snížení energetické náročnosti budov v zemědělství, uhlíková ekonomika z pohledu nového PRV 2014 – 2020 – příklad projektu Jedeme v tom všichni – Jiří Krist 18.30 – 20.00: Kulatý stůl na téma Jak využít inovace k celoživotnímu vzdělávání a odborné přípravy v odvětvích zemědělství a lesnictví. PÁTEK přesun do obce Vítězná 9.00 – 12.00: Ukázka inovativních projektů z PRV 2007 – 2013 v obci Vítězná: – Bezpečná stezka – obec Vítězná – Petr Hrubý, starosta obce Vítězná – Komunitní hřiště – OS Pegale, Martina Hlušičková (ukázka spolupráce MAS a žadatele – poradenská a konzultační činnost) – Zadními vrátky k Hrubým za zvířátky – Naďa Hrubá, farmářka Region| Východní Čechy

Kuchyně.CZ

Co nám prozradila 13.11.2015

Kuchyně.CZ str. 14 Servis

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Veronika Mouchová SPOLUMAJITELKA FIRMY FRESHBEDÝNKY * Čím se Freshbedýnky liší od jiných bedýnkových systémů? S bedýnkovým systémem máme vlastně společné jen to, že nabízíme zboží od farmářů a dodáváme je v bedýnkách. Klasický systém ale spočívá v tom, že od farmáře pravidelně dostanete krabici ovoce a zeleniny, do jejíhož složení nemůžete zasáhnout. Freshbedýnky jsou spíš online obchod s potravinami, kde si můžete přesně vybrat, kolik a čeho chcete. A nejde jen o ovoce a zeleninu, v našem eshopu seženete i trvanlivé potraviny, maso nebo mléčné výrobky. Freshbedýnky nejsou navíc závislé na sezoně, dokážeme si totiž pohlídat kvalitu i u produktů ze zahraničí. * Jak hlídáte kvalitu svých výrobků? Když vybíráme produkt, musí nám hlavně chutnat. Farmáře chceme poznat osobně, navštívíme jeho farmu, ať už je v Česku, nebo třeba na Srí Lance. Zajímá nás jeho přístup k potravinám i osobní příběh. Medailonky jednotlivých dodavatelů najdete u nás na webu. * Zakládáte si na tom, že prodáváte biopotraviny. Odhadnete, jaké množství potravin má certifikaci? Určitě 99 procent. Bio v podstatě není jen většina mořských ryb, kde se certifikát získává dost těžko, a některé druhy pečiva. A výjimečně, když třeba v létě dojdou jahody, prodáváme ty bez certifikace – jsou ale často od téhož farmáře, který třeba na část produktů certifikaci nemá, ale pěstuje je stejným způsobem jako ty bio. Zároveň chceme, aby produkty, byly převážně české – v sezoně je to asi osmdesát procent všech potravin, zbytek tvoří exotické ovoce. * Váš sortiment je poměrně široký. Máte pocit, že ještě něco chybí? V nabídce máme kromě ovoce, zeleniny i trvanlivé potraviny, raw, kosmetiku a drogerii, dokonce i krmení pro zvířata, takže u nás pořídíte celý rodinný nákup. Určitě bychom ale chtěli mít ještě víc ovoce a zeleniny a rozšířit nabídku mléčných výrobků. A pak prodávat nějaké sezonní produkty, třeba cukroví. Samozřejmě uvítáme další tipy, třeba právě od vašich čtenářů. *** LUXUSNÍ TRADICE Měděné nádobí je tajným snem každého, kdo rád vaří. Skvělá tepelná vodivost mědi zajistí bezchybnou přípravu, elegantní vzhled oceníte při servírování. Líbí se nám třeba hrnce značky Ruffoni. Cena 10?690 Kč. http://www.chefshop.cz Foto popis|

Novinky Tipy 13.11.2015

Kuchyně.CZ str. 91 Tipy pro vás

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Ochutnávejte, zkoušejte, objevujte, užívejte si... Chuť medu Chuť na osvěžující jablečný cider nás neopouští ani v zimě, zvlášť když máme možnost ochutnat nové příchutě. Zajímavá je kombinace dvanácti odrůd jablek a medu od Strongbow, která je na zimu jako stvořená. Nový Strongbow Honey seženete v prodejnách Albert a ve vybraných restauracích. Stylové balení Kvalitním uzeninám málokdo odolá. Kostelecký Křemešník je tradiční fermentovaný salám, který má díky dlouhému zrání výraznou, nezaměnitelnou chuť. Je vyrobený z nejlepšího vepřového masa, přirozeně bezlepkový a s ušlechtilou přírodní plísní na povrchu. V prodejnách Tesco ho teď navíc koupíte v sadě s praktickým dřevěným prkénkem, které ho povyšuje na dokonalý dárek pro každého. Vánoce v lahvi Marcipánová Kofola se vrací. Kdo její chuti loni propadl, může se těšit na další limitovanou edici se sladkou chutí mandlí, která tomuhle nápoji sedne. Hravé tvary Nová limitovaná edice slaných preclíků a krekrů Zimní křupání je jako dělaná na chroupání při sledování pohádek a čekání na Ježíška. Koupíte ji ve vybraných supermarketech za 29, 90 Kč. Vůně domova Vánoční atmoséru podtrhne jemné mihotavé skvětlo svíček. Pokud navíc chcete, aby se domovem linula i příjemná vůně, zapalte si proslulé svíčky Yankee Candle. Nám se líbí kořeněná vůně skořice a hřebíčku. http://www.yankeesvicky.cz Zajděte na kávu Až budete při vánočních přípravách potřebovat doplnit energii, stavte se v Oliver’s coffee cup na pražském Václavském náměstí a dejte si jednu z místních kávových specialit – třeba dokonalé levandulové latté. Brusinka na dortu Navinulá chuť brusinek se hodí do dezertů i omáček. Vyzkoušejte kompotované brusinky od Valenzi. Značka nabízí ty lesní i velké kanadské a skvělá hotová čatní. Najdete je na http://www.zluvaimpoexpo.cz Cukroví od Babičky Pokud letos buď nestíháte, nebo pečení cukroví není vaše disciplína, jednoduše si oblíbené kousky kupte. Skvělé pečou v restauraci Babiččina zahrada z másla, ořechů a čokolády. Stojí 650 Kč/kg a objednávky přijímají až do 5. 12. Poklad z moře Úžasná chuť za skvělou cenu! To je mražený humr z Icelandu, který k nám doputoval z vod severozápadního Atlantiku. Humr v celku, 350g, cena: 195Kč http://www.iceland.cz Nové chutě Britská značka Ahmad přichází s novou řadou zelených a černých čajů a čajů oolong. Vyzkoušejte Strawberry Cream, který spojuje chuť černého čaje s tóny jahod a smetany, nebo jemně sladký Milk Oolong s mléčným nádechem. K dostání ve vybraných obchodech. Lahodný rum Exkluzivní limitovaná edice venezuelského rumu Diplomático, vyrobená ze sklizně roku 2000, potěší každého milovníka a znalce tohoto nápoje. Unikátní chuť mu dodává zrání v sudech po bourbonu a jednosladových whisky, závěrečný tón zaručí sud po španělském sherry. Díky tomuto procesu ucítíte v rumu tóny sušeného ovoce, vanilky a čokolády. Cena 2650 Kč, http://www.warehouse1.cz Tip na výlet Zámek Dětenice stojí za výlet i v zimě. Po procházce po okolí se můžete zapojit do některé z mnoha akcí, které tu pravidelně pořádají – 5. a 6. prosince se děti setkají s Mikulášem a čerty a pohrají si v Čertovské herně. Speciální program je připraven i pro dospělé. O adventních nedělích na zámku pořádají sváteční prohlídky, na kterých se dozvíte zajímavé informace o vánočních zvycích. Více informací na http://www.detenice.cz Péče i pro muže V zimním období bývá pleť náročnější a citlivější než jindy. Zatímco pro ženy existuje celá řada výrobků i rad, kosmetiky určené speciálně pro může je stále poměrně málo. V salonu Miracle – Esthetic Clinic and Spa ji ale mají. Doporučují třeba sadu jemného gelu na holení a výživného krému za 1528 Kč. http://www.miracleclinic.cz Spolehlivý výkon Bez dobrého mixéru se neobejdeme. Stolní pomocník od Philipsu spolehlivě rozmixuje polévku na krém, smoothie i led do drinků. Cena 3199 Kč.

Na severskou zimu V zimě je potřeba zahřát se i zevnitř. Ve skandinávské restauraci Reinsdyr vám kromě skvělého jídla nabídnou i výborné nápoje. Ochutnejte svařené víno Glögg, brusinkový gimlet nebo křenovou vodku. http://www.reinsdyr.club Fešák a dříč Kuchyňský robot od Sencoru šlehá, míchá i hněte, poradí si až s 1,5 kg těsta, a navíc u toho krásně vypadá. Cena 6999 Kč. Domácí je nejlepší I když domácí výroba šunky může vypadat složitě, se šunkovarem Presto od Tescomy je to hračka. Stačí nádobu naplnit masovou směsí, nechat odležet a pak uvařit. S udržením teploty vám pomůže přiložený teploměr. V nádobě snadno připravíte i paštiku nebo terinu. Cena 499 Kč, http://www.eshop.tescoma.cz Konec dřiny v kuchyni, vaří (skoro) sám Tefal představil nového pomocníka do kuchyně Cuisine Companion. Tenhle parťák zvládne uvařit za vás, stačí na ovládacím panelu nastavit správný program. Cuisine Companion umí nasekat či rozmixovat ovoce, zeleninu i maso, uhněte všechny druhy těsta a nechá je i vykynout, vyšlehá bílky, smetanu i hladké omáčky a k tomu sám vaří klasicky nebo v páře, pomalu dusí nebo restuje. K přístroji navíc dostanete knihu receptů, podle které uvaříte až 300 jídel. Cuisine Companion koupíte v běžné prodejní síti a na http://www.homeandcook.cz Nejlepší brambory na salát Příprava dokonalého bramborového salátu začíná nákupem správných brambor. Kvalitní odrůdy varného typu A z České farmy koupíte v prodejnách Billa. Pro sladká rána Extra Jamy Hamé Sweet ve spojení s vánočkou či croissantem, ale i s vločkami nebo jogurtem vykouzlí ze sváteční snídaně ten pravý požitek. Užijte si vánoční čas s džemem plným kousků ovoce, které vytváří dokonalou harmonii chutí i vůní. Extra Jamy Hamé Sweet obsahují méně cukru, díky tomu si tak mnohem více vychutnáte lahodnou chuť pravého ovoce. Čirá radost V zimě je pravý čas na snídaně v posteli. Doprovoďte je dobrým čajem podávaným v krásném hrnečku. V Bella Rose si vyberete oboje, za to ručíme.http://www.bellarose.cz Foto popis|

kurzy.cz EMU: HDP, USA: Maloobchodní tržby, PPI 12.11.2015


Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět 07.30 SEČ Francie: HDP (Q3 2015, q/q, %) 07.30 SEČ Francie: HDP (Q3 2015, y/y, %) Očekávání: 0,3 Očekávání: 1,1Předchozí: 0,0 Předchozí: 1,1 08.00 SEČ Německo: HDP (Q3 2015, q/q, %) 08.00 SEČ Německo: HDP (Q3 2015, y/y, upraveno o pracovní dny, %)... 07.30 SEČ Francie: HDP (Q3 2015, q/q, %) 07.30 SEČ Francie: HDP (Q3 2015, y/y, %) Očekávání: 0,3 Očekávání: 1,1 Předchozí: 0,0 Předchozí: 1,1

08.00 SEČ Německo: HDP (Q3 2015, q/q, %) 08.00 SEČ Německo: HDP (Q3 2015, y/y, upraveno o pracovní dny, %) Očekávání: 0,3 Očekávání: 1,8 Předchozí: 0,4 Předchozí: 1,6

11.00 SEČ eurozóna: HDP (Q3 2015, q/q, %) 11.00 SEČ eurozóna: HDP (Q3 2015, y/y, %)

Očekávání: 0,4 Očekávání: 1,7 Předchozí: 0,4 Předchozí: 1,5 Trh čeká za třetí čtvrtletí 2015 pokračování drobného sílení růstu ek. aktivity/HDP na na poměry eurozóny nadprůměrnou úroveň v souladu s tendencí předstihových ukazatelů hlavně díky propadu cen ropy, eura a monetární expanzi ECB. Naopak oslabení růstu čínské, resp. světové ekonomiky se dramaticky projevit nemá. Růst HDP ale celkově zůstává slabší.

To se týká taky růstu hlavních ekonomik eurozóny, Německa a hlavně Francie či Itálie. Z velikánů eurozóny tak statistiku HDP alespoň trochu zachraňuje Španělsko. Zmíněné ekonomiky stejně jako celá eurozóna ale vykazují vzestupný trend růstu HDP. Důvodem posílení růstu HDP z pohledu agregátní poptávky je hlavně sílící export. Ten je také hlavním zdrojem celkového růstu HDP, s uctivým odstupem za ním přispívá stále neduživý růst spotřeby domácností a firemních investic. Z pohledu sektorů pak zesiluje růst aktivity průmyslu, služby jsou ale hlavním tvůrcem růstu ekonomiky.

Letní signály oslabení růstu čínské a světové ekonomiky předznamenávají zvýšení nejistoty firem a domácností a tím kulminaci předstihových indikátorů a patrně ještě ochladí optimismus evropských firem a tím i ek. růst. Trvalejší slabost růstu HDP eurozóny vedle strukturálních těžkostí dlouhodobě sytí mimo jiné taky řecká krize, ukrajinská krize a s tím spojená depreciace rublu a nebezpečí spirály obchodních sankcí mezi Západem a Ruskem. Komplikací je taky hrozba deflace, redukce ziskových marží a s tím spojená neschopnost ECB stabilizovat velmi slabou inflaci a logicky její pošramocený kredit. To vše udržuje mlhu nejistoty ek. výhledů pro tento rok, která redukuje ek. aktivitu firem a domácností. Výhled slabosti dynamiky růstu HDP trvá i pro rok 2016, byť zmíněné příznivé efekty (zlevněná ropa, euro, monetární expanze ECB) rizika budou vyvažovat.

Dlouhodobě slabší ekonomika je nepříznivá pro euro a evropské akcie, příznivá pro dluhopisy, avšak momentální ek. zlepšování tento efekt trochu brzdí.

14.30 SEČ - USA: Maloobchodní tržby (10 2015,m/m) 14.30 SEČ - USA: Maloobchodní tržby bez aut (10 2015,m/m) Očekávání: 0,3 % Očekávání: 0,4% Předchozí: 0,1 % Předchozí: -0,3 % Maloobchodní tržby začátkem roku překvapivě opakovaně propadly. Pokles byl vyhrocen propadem cen ropy/benzínu, resp. benzinových pump a korekcí prodeje automobilů. I bez těchto efektů, možná také kvůli chladné zimě, ale maloobchodní tržby zaostaly za očekáváním. Spotřebitelská poptávka se však od jara vrací ke svému dlouhodobému decentnímu tempu růstu. Propad cen ropy, resp. benzínu, sice stále značně snižuje tržby benzinových čerpadel a tím i celkové maloobchodní tržby, v delším období by ale tento efekt měl naopak poptávku posílit. Celkově meziročně po očištění o brzdící efekty stále platí, že spotřebitelská poptávka decentně roste. Silnější spotřebitelský sentiment, posílení trhu práce (přestože růst mezd zůstává nízký) a zlevnění energií podporují spotřebu domácností.

14.30 SEČ - USA: PPI (10 2015, m/m,%) 14.30 SEČ - USA: PPI bez cen potravin a energií (10 2015, m/m,%)

Očekávání: 0,1 Očekávání: 0,1 Předchozí: -0,5 Předchozí: -0,3 14.30 SEČ - USA: PPI (10 2015, y/y,%) 14.30 SEČ - USA: PPI bez cen potravin a energií (10 2015, y/y,%) Očekávání: -1,2 Očekávání: 0,5 Předchozí: -1,1 Předchozí: 0,8 Podprůměrné produkční i spotřebitelská inflace v posledních kvartálech slábly, značně se totiž projevuje propad volatilních cen ropy a energií, respektive benzínu (na které má centrální banka minimální vliv) a taky silný dolar. Produkční ceny nyní klesají dokonce i meziročně, relevantnější meziroční jádrová inflace (růst cen bez cen potravin a energií), ať už produkční či spotřebitelská, je ale taky pod cílem centrální banky 2 %. To oslabuje dlouhodobou strategii centrální banky zvyšovat úr. sazby. Také proto je zvyšování odkládáno případně může být pomalejší a menší.

Dopad dat na trhy: Data maloobchodních tržeb jsou spíše lepší pro akcie a dolar, nepříznivá pro dluhopisy a zlato. Informace snížené inflace jsou obecně pro akcie a dolar nepříznivá, jsou ale příznivá pro dluhopisy a zlato.

Josef Kvarda Analytik HighSky Brokers, a.s. http://www.highsky.cz - obchodník s cennými papíry I forex I komodity I akciové indexy

URL| http://www.kurzy.cz/zpravy/390089-emu-hdp-usa-maloobchodni-trzby-ppi/

13. listopadu: Tohle potřebujete vědět nejen o pátečním obchodování na amerických burzách 13.11.2015

kurzy.cz str. 0 Akcie v ČR

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Americké akcie v pátek pokračovaly v poklesu. Indexy srážely především akcie maloobchodníků a technologických firem. V mínusu hlavní indexy po šesti týdnech růstu uzavřely i za pět obchodních dní. Americké akcie v pátek pokračovaly v poklesu. Indexy srážely především akcie maloobchodníků a technologických firem. V mínusu hlavní indexy po šesti týdnech růstu uzavřely i za pět obchodních dní. Dow v pátek klesl o 1,16 % na 17 245,24 bodu, širší S&P 500 odepsal 1,12 % na 2 023,04 bodu a Nasdaq Composite oslabil o 1,54 % na 4 927,88 bodu. Index volatility VIX stoupl o 9,31 % na 20,08 bodu a výnos 10letých vládních dluhopisů USA se snížil o necelé čtyři bazické body na 2,273 %. V pátek kleslo devět z deseti hlavních sektorů. Nedařilo se zejména odvětví cyklického spotřebního zboží, technologickému sektoru a telekomunikačnímu sektoru. V plusu skončil sektor základních materiálů a minimální ztrátu zaznamenalo odvětví zdravotní péče.

Za celý týden Dow klesl o 3,71 %, S&P 500 ztratil 3,63 % a Nasdaq Composite odepsal 4,26 %.

Dolar podpořil výhled brzkého růstu sazeb v USA

Americký dolar v pátek na devizových trzích zpevnil ke koši zahraničních měn. Podpořily ho mimo jiné nečekaně dobré údaje o důvěře amerických spotřebitelů, které posílily očekávání, že americká centrální banka (Fed) by v prosinci mohla zvýšit úrokové sazby.

Dolarový index, který měří pohyb dolaru ke koši šesti hlavních světových měn, stoupl o 0,2 % na 98,846 bodu. Euro k dolaru ztratilo 0,34 % na 1,077 USD. Dolar k japonskému jen pak oslabil o 0,03 % na 122,61 JPY. Kurz dolaru k euru podpořily údaje evropského statistického úřadu Eurostat, podle kterých ekonomika eurozóny ve třetím čtvrtletí zpomalila mezičtvrtletní růst na 0,3 % z 0,4 % ve druhém kvartálu. Slabý růst vykázaly tři největší ekonomiky eurozóny – Německo, Francie a Itálie.

Hlavní páteční události na amerických trzích:

Ceny průmyslových výrobců ve Spojených státech v říjnu nečekaně klesly o 0,4 %, očekával se přitom 0,2% růst po 0,5% poklesu v září. Po očištění o ceny potravin a energií se snížily o 0,3 %, očekával se 0,1% růst po 0,3% poklesu v září. Meziročně se ceny průmyslových výrobců snížily o 1,6 % po zářijovém poklesu o 1,1 %, čekal se jen 1,2% pokles. Po očištění o ceny potravin a energií meziročně ceny naopak o 0,1 % vzrostly, očekával se však 0,5% růst po 0,8% zvýšení v září. Index spotřebitelské důvěry podle předběžných dat Michiganské univerzity v listopadu vzrostl na 93,1 bodu (odhad: 91,5 bodu, říjen: 90 bodů). Společnost Perrigo oznámila zpětný odkup akcií v objemu 2 miliard dolarů. Maloobchodní tržby ve Spojených státech v říjnu vzrostly o 0,1 %, bez zahrnutí dopravních prostředků o 0,2 %. Očekával se přitom růst o 0,3 % po zářijové stagnaci (revidováno z +0,1 %), po očištění o dopravní prostředky trh predikoval růst o 0,4 % po růstu o 0,1 % v září (revidováno z -0,3 %). Celosvětová poptávka po zlatě se ve třetím čtvrtletí vyšplhala na nejvyšší úroveň za více než dva roky. Vyplývá to ze čtvrtletní zprávy Světové rady pro zlato (WGC). Poptávku podpořil červencový propad ceny zlata, který zvýšil zájem o nákup šperků, mincí a prutů. Syngenta odmítla akviziční nabídku ze strany ChemChina ve výši 42 miliard dolarů. Pacific Crest snižuje doporučení na akcie GameStop na "sector weight" z "outperform". RBC Capital zvyšuje cílovou cenu akcií Yelp na 42 z 34 dolarů a snižuje cílovou cenu akcií Cisco Systems na 30 z 33 dolarů. RW Baird snižuje doporučení na akcie El Pollo Loco na "neutral" z "outperform", cílovou cenu snižuje na 12 dolarů z 18 dolarů.

Těžba ropy ve světě se navzdory propadu cen i nadále zvyšuje a zásoby suroviny ve vyspělých zemích vystoupily na rekord. Naopak tempo růstu poptávky zpomaluje, což znamená, že vysoké přebytky na trhu přetrvají ještě hluboko do příštího roku. Ve své měsíční zprávě o situaci na trhu s ropou to v pátek předpověděla Mezinárodní agentura pro energii (IEA). Počet aktivních ropných vrtných zařízení se po deseti týdnech poklesu zvýšil. V uplynulém týdnu jich v USA bylo 574, tedy o dva více než před týdnem. Loni jich touto dobou ale bylo 1 578. Kombinovaný počet aktivních ložisek plynu a ropy klesl o 4 na 767.

Pokračování shrnutí pátečního obchodování v USA najdete na Investičním webu. Očekávané výsledky světových firem v týdnu od 16. listopadu Které světové firmy představí výsledky hospodaření za uplynulý kvartál v týdnu od 16. listopadu? Přehled očekávaných čísel v odhadech analytiků, jak je sesbírala agentura Bloomberg.

URL| http://www.kurzy.cz/zpravy/390210-13-l...cnim-obchodovani-na-americkych-burzach/

ČR - indexy cen výrobců v říjnu klesly jen v průmyslu 16.11.2015


Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Meziměsíčně klesly ceny průmyslových výrobců o 0,2 %. Ceny zemědělských výrobců se zvýšily o 3,3 %, ceny stavebních prací o 0,1 % a ceny tržních služeb o 0,3 %. Meziročně byly nižší ceny průmyslových výrobců o 3,9 % a tržních služeb o 0,1 %. Ceny... Meziměsíčně klesly ceny průmyslových výrobců o 0,2 %. Ceny zemědělských výrobců se zvýšily o 3,3 %, ceny stavebních prací o 0,1 % a ceny tržních služeb o 0,3 %. Meziročně byly nižší ceny průmyslových výrobců o 3,9 % a tržních služeb o 0,1 %. Ceny zemědělských výrobců byly vyšší o 3,2 %, stavebních prací o 1,3 %. Meziměsíční srovnání: Ceny zemědělských výrobců se zvýšily o 3,3 %. Vzrostly ceny čerstvé zeleniny o 8,7 %, vajec o 6,1 % a drůbeže o 4,6 %. Dále se zvýšily ceny obilovin o 1,7 % a prasat jatečných o 1,3 %. Klesly ceny ovoce, a to o 4,1 %. Ceny průmyslových výrobců se snížily o 0,2 %. Klesly ceny chemických látek a výrobků o 1,5 % a obecných kovů a kovodělných výrobků o 0,6 %. Nižší byly také ceny v oddílu koksu a rafinovaných ropných produktů. Ceny potravinářských výrobků, nápojů a tabáku klesly o 0,2 %, z toho ceny mléčných výrobků o 0,9 %, pekařských, cukrářských a jiných moučných výrobků o 0,4 %. Vzrostly ceny těžby a dobývání o 0,5 %. Ceny stavebních prací se dle odhadů zvýšily o 0,1 %, ceny materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví se snížily o 0,2 %. Ceny tržních služeb v podnikatelské sféře se zvýšily o 0,3 % v důsledku růstu cen za reklamní služby a průzkum trhu o 4,9 %. Ceny za služby v pozemní dopravě klesly o 0,4 % a za služby v oblasti pronájmu a operativního leasingu o 0,3 %. Ceny tržních služeb nezahrnující reklamní služby se snížily o 0,1 %.

Meziroční srovnání:

Ceny zemědělských výrobců byly poprvé po dvaceti šesti měsících vyšší o 3,2 % (v září nižší o 3,2 %). V rostlinné výrobě se ceny zvýšily o 12,9 %. Byly vyšší ceny čerstvé zeleniny o 62,8 %, ovoce o 29,9 % a brambor o 34,0 %. Ceny olejnin vzrostly o 8,5 % a obilovin o 3,2 %. V živočišné výrobě klesly ceny o 11,5 %. Ceny mléka byly nižší o 22,0 %, jatečných prasat o 7,9 % a vajec o 2,7 %. Ceny skotu vzrostly o 3,0 % a drůbeže o 1,4 %. Ceny průmyslových výrobců byly nižší o 3,9 % (v září o 4,2 %). Klesly především ceny v oddílu koksu a rafinovaných ropných produktů. Ceny chemických látek a výrobků se snížily o 15,4 % a obecných kovů a kovodělných výrobků o 2,9 %. Ceny potravinářských výrobků, nápojů a tabáku byly nižší o 1,6 %, z toho ceny mléčných výrobků o 8,7 %, ostatních potravinářských výrobků o 3,2 % a zpracovaného masa a masných výrobků o 2,6 %. Zvýšily se ceny vody, její úpravy a rozvodu o 3,4 %. Ceny v oddílu nábytku a ostatních výrobků zpracovatelského průmyslu vzrostly o 1,8 %, z toho zejména ceny instalace průmyslových strojů a zařízení o 3,4 %. Při hodnocení podle hlavních průmyslových skupin se meziročně nejvíce snížily ceny energií o 9,1 %. Ceny stavebních prací se dle odhadů zvýšily o 1,3 % (v září po zpřesnění o 1,4 %). Ceny materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví byly nižší o 0,8 % (v září o 0,9 %). Ceny tržních služeb v podnikatelské sféře byly nižší o 0,1 % (v září o 0,2 %). Klesly ceny za informační služby o 2,5 % a za služby v pozemní dopravě o 1,6 %, dále za služby v oblasti nemovitostí o 1,2 % a za pojištění, zajištění a penzijní financování o 0,9 %. Vyšší byly ceny za poštovní a kurýrní služby o 6,9 %, za reklamní služby a průzkum trhu o 3,8 % a za vydavatelské služby o 3,3 %. Ceny tržních služeb nezahrnující reklamní služby byly nižší o 0,4 % (stejně jako v září). Ceny průmyslových výrobců v EU – v září 2015* V zemích Evropské unie (EU28), podle údajů zveřejněných Eurostatem, se ceny průmyslových výrobců v září meziměsíčně snížily o 0,3 % (v srpnu o 0,9 %). Ze zemí, za které jsou data k dispozici, nejvíce klesly ceny v Irsku o 2,0 %, na Slovensku o 1,3 % a v Litvě o 1,1 %. V České republice se ceny snížily o 0,7 %, v Německu o 0,4 %, v Rakousku o 0,3 % a v Polsku o 0,2 %. Ceny vzrostly pouze v Belgii a na Maltě o 0,5 % a ve Francii o 0,1 %. Meziročně se ceny v EU28 v září snížily o 3,8 % (v srpnu o 3,4 %). Ceny klesly ve všech zemích EU, nejvíce v Litvě o 10,5 %, v Řecku o 8,8 % a ve Velké Británii o 8,4 %. Na Slovensku byly ceny nižší o 5,4 %, v České republice o 4,2 %, v Polsku o 3,0 %, v Rakousku o 2,5 % a v Německu o 2,0 %. _______________________________ * předběžná data Poznámky: Zodpovědný vedoucí pracovník ČSÚ: RNDr. Jiří Mrázek, ředitel odboru statistiky cen, tel. 274 052 533, e-mail: mailto:[email protected] Kontaktní osoba: Ing. Jiří Šulc, vedoucí oddělení statistiky cen zemědělství, stavebnictví a služeb, tel. 274 052 148, e-mail: mailto:[email protected] Ing. Miloslav Beránek, oddělení statistiky cen průmyslu a zahraničního obchodu, tel. 274 052 665, e-mail: mailto:[email protected] Metoda získání dat: výkaznictví ČSÚ

Termín ukončení sběru dat / termín ukončení zpracování: Indexy cen zemědělských výrobců - 24. k. d. sledovaného měsíce / 8. k. d. následujícího měsíce Indexy cen průmyslových výrobců - 20. k. d. sledovaného měsíce / 9. k. d. následujícího měsíce Indexy cen tržních služeb - 15. k. d. sledovaného měsíce / 7. k. d. následujícího měsíce Publikované údaje, mimo indexů cen stavebních prací, jsou definitivní. Odhady Indexu cen stavebních prací se provádějí do 9. k. d. následujícího měsíce, dále se zpřesňují na základě ukončeného čtvrtletního šetření a definitivní data se zveřejňují 45. k. d. následujícího čtvrtletí. Navazující publikace: 011041 - 15 Indexy cen stavebních prací, indexy cen stavebních děl a indexy nákladů stavební výroby 011039 - 15 Indexy cen výrobců - základní informace 011044 - 15 Indexy cen průmyslových výrobců 011045 - 15 Indexy cen zemědělských výrobců 011046 - 15 Indexy cen tržních služeb v produkční sféře Dokumenty na internetu: https://www.czso.cz/csu/czso/1-ep-7 Termín zveřejnění další RI: 16. 12. 2015

URL| http://www.kurzy.cz/zpravy/390255-cr-i...-vyrobcu-v-rijnu-klesly-jen-v-prumyslu/

Indexy cen vývozu a dovozu - září 2015 16.11.2015


Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět V září 2015 vývozní ceny meziměsíčně klesly o 0,3 %, dovozní ceny o 0,7 %, směnné relace dosáhly hodnoty 100,4 %. Meziročně se vývozní ceny snížily o 3,1 %, dovozní ceny o 3,5 %, směnné relace dosáhly hodnoty 100,4 %. Meziměsíční srovnání: Vývozní... V září 2015 vývozní ceny meziměsíčně klesly o 0,3 %, dovozní ceny o 0,7 %, směnné relace dosáhly hodnoty 100,4 %. Meziročně se vývozní ceny snížily o 3,1 %, dovozní ceny o 3,5 %, směnné relace dosáhly hodnoty 100,4 %.

Meziměsíční srovnání: Vývozní ceny klesly v září o 0,3 % (v srpnu o 0,9 %). Největší vliv na pokles celkového meziměsíčního indexu mělo snížení cen chemikálií o 1,9 %. Významněji klesly ceny minerálních paliv o 1,2 %, ostatních surovin o 1,0 % a ceny potravin o 0,7 %. Ceny strojů a dopravních prostředků se nezměnily. Rostly pouze ceny nápojů a tabáku o 0,2 %. Dovozní ceny se v září snížily o 0,7 % (v srpnu o 1,0 %). Největší vliv na pokles celkového meziměsíčního indexu mělo snížení cen minerálních paliv o 4,4 %. Ceny chemikálií klesly o 1,6 %, polotovarů o 0,4 %, ceny strojů a dopravních prostředků o 0,2 %. Nejvíce rostly ceny potravin o 1,4 % a ceny průmyslového spotřebního zboží o 0,1 %.

Směnné relace se zvýšily na hodnotu 100,4 % (v srpnu hodnota 100,1 %). Pozitivních hodnot směnných relací dosáhla zejména minerální paliva (103,3 %), stroje a dopravní prostředky a polotovary shodně (100,2 %). Významnějších negativních hodnot směnných relací dosáhly potraviny (97,9 %) a průmyslové spotřební zboží (99,6 %). Meziroční srovnání: Ceny vývozu se snížily o 3,1 % (v srpnu o 3,3 %). Největší vliv na vývoj celkového meziročního indexu měl pokles cen strojů a dopravních prostředků o 1,7 %. Nejvíce klesaly ceny minerálních paliv o 15,0 % (zejména ropné výrobky), ostatních surovin o 12,0 %, potravin o 6,5 % a ceny chemikálií o 5,6 %. Rostly pouze ceny nápojů a tabáku o 0,8 %. Dovozní ceny klesly o 3,5 % (v srpnu o 2,9 %). Největší vliv na vývoj celkového meziročního indexu měl pokles cen minerálních paliv o 27,9 %. Ceny ostatních surovin se snížily o 7,3 % a ceny chemikálií o 4,5 %. Rostly zejména ceny průmyslového spotřebního zboží o 2,0 % a ceny strojů a dopravních prostředků o 1,3 %. Směnné relace se zvýšily na hodnotu 100,4 % (v srpnu hodnota 99,6 %) a po pěti měsících se přehouply do pozitivních hodnot. Pozitivních hodnot směnných relací však dosáhla pouze minerální paliva (117,9 %) a nápoje a tabák (101,8 %). Z významnějších skupin zaznamenaly negativní hodnoty směnných relací potraviny (92,9 %), ostatní suroviny (94,9 %), průmyslové spotřební zboží (96,5 %) a stroje a dopravní prostředky (97,0 %).

Poznámky: Zodpovědný vedoucí pracovník ČSÚ: RNDr. Jiří Mrázek, ředitel odboru statistiky cen, tel. 274 052 533, e-mail: mailto:[email protected] Kontaktní osoba: Ing. Vladimír Klimeš, vedoucí oddělení statistiky cen průmyslu a zahraničního obchodu, tel. 274 054 102, e-mail: mailto:[email protected] Metoda získání dat: Výběrové zjišťování ČSÚ Termín ukončení sběru dat: 16. kalendářní den po sledovaném měsíci Navazující datová sada: 013012-15 Indexy cen vývozu a dovozu v ČR (měsíční periodicita) https://www.czso.cz/csu/czso/indexy-cen-vyvozu-a-dovozu Specifické metodické poznámky: Publikované údaje jsou definitivní. Termín zveřejnění další RI: 16. 12. 2015 Související analýza: Vývoj indexů cen v zahraničním obchodě - 3. čtvrtletí 2015

URL| http://www.kurzy.cz/zpravy/390256-indexy-cen-vyvozu-a-dovozu-zari-2015/

Německo: ZEW, USA: CPI 16.11.2015


Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět 11.00 SEČ Německo: Index ZEW sentimentu ek. očekávání (11 2015) Očekávání: 5,5 Předchozí: 1,9 Trh čeká korekci dalšího silného poklesu index z října na rozdíl od jiných předstihových ukazatelů ek. aktivity eurozóny - pod svůj dlouhodobý průměr 24,8.. 11.00 SEČ Německo: Index ZEW sentimentu ek. očekávání (11 2015) Očekávání: 5,5 Předchozí: 1,9 Trh čeká korekci dalšího silného poklesu index z října na rozdíl od jiných předstihových ukazatelů ek. aktivity eurozóny - pod svůj dlouhodobý průměr 24,8. Čeká se tedy jen malé zlepšení v budoucnu. Institut ZEW k datům uvedl: Kauza Volkswagenu a slabý růst rozvíjejících se ekonomik utlumily ek. výhled Německa. Na druhou stranu výkonnost domácí ekonomiky je stále dobrá a ekonomika eurozóny pokračuje v oživení. Podobně silně oslabilo taky hodnocení současné ek. situace Německa, zůstává ale solidní. Index ZEW sentimentu ek. očekávání, resp. hodnocení současné situace eurozóny oslabily jen drobně a zůstávají tak optimistické, resp. slabé.

Oslabení ek. indikátorů Německa je vedeno zatím hlavně psychologií, jiné předstihové indikátory faktické ek. aktivity větší oslabení nevykazují. Letní signály oslabení růstu čínské a světové ekonomiky předznamenávají zvýšení nejistoty firem a domácností a tím i kulminaci předstihových indikátorů a ochlazení ek. růstu. Dlouhodobě pak klima zhoršují a trvalejší slabost růstu HDP eurozóny vedle strukturálních těžkostí dlouhodobě sytí mimo jiné taky deflační hrozba eurozóny (spojená s redukcí ziskových marží a neschopností ECB stabilizovat velmi slabou inflaci což znamená logicky její pošramocený kredit), řecká a ukrajinská krize a s tím spojená depreciace rublu a nebezpečí spirály obchodních sankcí mezi Západem a Ruskem. To vše udržuje mlhu nejistoty ek. výhledů pro tento rok, která redukuje ek. aktivitu firem a domácností. Výhled slabosti dynamiky růstu HDP trvá i pro rok 2016, byť příznivé efekty (zlevněná ropa, euro, monetární expanze ECB) rizika budou vyvažovat.

Informace předstihových dat ek. aktivity jsou v posledních měsících sice stále dobré pro akcie a euro, nepříznivé pro dluhopisy, ovšem slabost Indexu ZEW sentimentu ek. očekávání znamená pro trhy opačný dopad. 14.30 SEČ - USA: CPI (10 2015, m/m,%) 14.30 SEČ - USA: CPI bez cen potravin a energií (10 2015, m/m,%) Očekávání: 0,2 Očekávání: 0,2 Předchozí: -0,2 Předchozí: 0,2 14.30 SEČ - USA: CPI (10 2015, y/y,%) 14.30 SEČ - USA: CPI bez cen potravin a energií (10 2015, y/y,%) Očekávání: 0,1 Očekávání: 1,9 Předchozí: 0,0 Předchozí: 1,9 Podprůměrné produkční i spotřebitelská inflace v posledních kvartálech slábly, značně se totiž projevuje propad volatilních cen ropy a energií, respektive benzínu (na které má centrální banka minimální vliv) a taky silný dolar. Produkční ceny klesají a spotřebitelské ceny stagnují dokonce i meziročně, relevantnější meziroční jádrová inflace (růst cen bez cen potravin a energií), ať už produkční či spotřebitelská, je ale taky pod cílem centrální banky 2,0 %, v případě spotřebitelských cen ale jen mírně. Fed navíc dosud sníženou inflaci zatím považuje za neznámou a je pro něj zdroj nejistoty nežli

jednoznačně nepříznivý jev. Taky předpokládá návrat inflace k 2,0 %. Momentální slabost inflace tak v rozhodování monetární politiky v současnosti nemá největší váhu. Na druhou stranu nízká inflace oslabuje dlouhodobou strategii centrální banky zvyšovat úr. sazby. Taky proto zvyšování může být pomalejší a menší. Trvalejší slabost inflace je dobrou zprávou pro dluhopisy a zlato, nepříznivou pro dolar a akcie. Josef Kvarda Analytik HighSky Brokers, a.s. http://www.highsky.cz - obchodník s cennými papíry I forex I komodity I akciové indexy

URL| http://www.kurzy.cz/zpravy/390310-nemecko-zew-usa-cpi/

Lidové noviny Unavený Charlie H. 14.11.2015

Lidové noviny str. 21 Příloha - Orientace - pracovna JIŘÍ SLÁDEK Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Osobní výběr ze světového tisku ROZCESTNÍK Projevy solidarity se sypaly ze všech stran. Stejně tak tučné částky za statisíce prodaných výtisků. Když se redakce satirického francouzského týdeníku Charlie Hebdo oklepala z lednového útoku teroristů, při kterém zahynulo 12 lidí, měla jasný plán: dál pokračovat v brutálně sarkastickém humoru. „Trochu naivně jsme si představovali, že vše půjde jako dosud a že budeme držet při sobě,“ svěřil se nyní listu Le Monde kreslíř Laurent Sourisseau, zvaný Riss, který nahradil zastřeleného kolegu Stéphana Charbonniera v pozici šéfa magazínu. Postupně však zjistil, že to nejde. Strmě rostoucí křivka předplatitelů přinesla hromadu peněz. Jenže mezi členy redakce také vyvolala hořké spory o to, kolik reinvestovat do rozvoje časopisu, kolik poslat rodinám obětí – a kolik si rozdělit. Sourisseau, který vlastní 65 procent akcií časopisu, z toho má těžkou hlavu. Tím spíš, že některé jeho spolupracovníky celý rozruch unavil, takže raději zvolili odchod. Posledním z nich byl na konci října sloupkař Patrick Pelloux, který strávil v redakci celou dekádu. „Cítím se strašně utahaný a opotřebovaný,“ řekl Pelloux. Vzpomíná na velké finanční propady, které redakce zažila. Ještě loni vyzýval list čtenáře k finančním příspěvkům na záchranu. Podle lidí z Charlie Hebdo by jim ale byly milejší dřívější trable s penězi než současné martyrium. *** Pokud se kreslíři z Charlie Hebdo snažili posouvat pomyslnou hranici svobody projevu na tu nejzazší mez, kontroverzní francouzský komik Dieudonné Mbala Mbala (49) ji svými antisemitskými projevy opakovaně překročil. Deník Libération připomíná, že Dieudonné nyní neuspěl u Evropského soudu pro lidská práva se svým odvoláním proti pokutě, kterou dostal za antisemitské vystoupení v prosinci 2008. Tehdy při své show pozval na jeviště prominentního popírače holokaustu a nechal mu předat ocenění komparzistou, který byl oděn do repliky vězeňské uniformy z koncentračního tábora. Výsledek? Pokuta 10 tisíc eur. *** Francie vždy vynikala kvalitou svých regionálních listů. Ve Štrasburku sídlící Les Dernières Nouvelles d’Alsace informuje o zajímavém alsaském pokusu s výukou islámu. V tradičně laické Francii to je citlivé téma. Stoupenci nového návrhu ale argumentují, že pokud nepodchytí výuku mladých muslimů stát, zůstane úkol vyhrazen militantním klerikům. Proč zrovna Alsasko? Jinde ve Francii platí oddělení státu a církve podle pravidel přijatých v roce 1905. Právě Alsasko ale v té době nebylo součástí Francie, tudíž tam platí předchozí konkordát z roku 1802, který uznal ve Francii svobodu vyznání a náboženskou pluralitu. Přinese tedy Alsasko zajímavý model, hodný následování? *** Islám se usadil v centru veřejné debaty také ve vzdálené Austrálii. List The Sydney Morning Herald sleduje spor o certifikát halal potravin. Termín halal šířeji označuje veškeré předměty a činnosti, které jsou věřícím povoleny v souladu s islámskou tradicí. U masa je s tím spojena rituální porážka, zvaná dhabína.

Podle australských úřadů je drtivá většina zvířat před zaříznutím omráčena. Od loňského roku přesto sílí hnutí proti těmto praktikám, aktivisté zdůrazňují barbarský a krutý charakter rituálu. Anavíc: halal certifikát podle nich prodražuje potraviny pro spotřebitele, mluví se také o podezření, že zisky z australských halal potravin putují na konta teroristů. Pro vládu je to těžké dilema. Export masa do sousední muslimské Indonésie – čtvrté nejlidnatější země světa – má pro zemi velký význam. Aktivistům za práva zvířat se přesto podařilo mnohé firmy přesvědčit. Například potravinový výrobce Fleurieu Milk and Yoghurt Co. od produkce halal potravin odstoupil. Ozývají se ale i muslimští radikálové v Austrálii: pokud zvíře nevisí za nohy a není podříznuto živé, maso podle nich nemá oprávnění nazývat se halal. A kampaň proti halal produktům podle nich podporuje protiislámské předsudky. *** Muslimští učenci a klerici v Británii mají podobný problém. Jak omezit negativní vnímání islámu? Britský deník The Guardian si všímá debatního večera v londýnské Conway Hall, kde byla na programu debata o islámu a západní vědě, kolonialismu, náboženské rigiditě a nesnášenlivosti. Debatující muslimští učenci dospěli k závěru, že Západ od dob osvícenství příliš vnímal svět optikou technického pokroku. Naopak svět islámu by měl opustit ostentativní odmítání vědeckých objevů a upozornit na své vlastní Keplery a Newtony. Strmě rostoucí počet abonentů Charlie Hebdo přinesl hromadu peněz. A také hořké spory o to, kolik jich reinvestovat, kolik poslat rodinám obětí – a kolik si rozdělit... Foto popis| O autorovi| JIŘÍ SLÁDEK, redaktor LN

lidovky.cz Klaus navštívil uzenáře. Žádné nebezpečí jsem neodhalil, obul se do varování před šunkou 13.11.2015

lidovky.cz str. 0 Zprávy / Domov Lidovky.cz Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Václav Klaus a zástupci jeho institutu navštívili výrobnu podniku Uzeniny Beta. Reagovali tak na zprávu Světové zdravotnické organizace, která masné výrobky zařadila mezi karcinogeny a jejich škodlivost přirovnává k cigaretám. Podle světové zdravotnické organizace mohou masné výrobky jako jsou šunka, slanina nebo párky, způsobovat rakovinu trávicího traktu. Zpráva rovněž uvádí, že konzumace 50 gramů zpracovaného masa denně, což představuje například dva plátky slaniny, zvyšuje riziko vzniku rakoviny tlustého střeva (kolorektálního karcinomu) o 18 procent. Odvážlivci z institutu „Světová zdravotnická organizace prý hodlá zařadit tzv. zpracované maso mezi nejjedovatější látky hned vedle azbestu, arzénu nebo cigaret. Tým odvážlivců z IVK v čele s exprezidentem Václavem Klausem to jel okamžitě zkontrolovat do výrobny podniku Uzeniny Beta, kde ovšem žádné nebezpečí neodhalil“ informoval Institut Václava Klaus o návštěvě na své facebookové stránce. „Velmi děkuji panu prezidentovi za vzácnou návštěvu v našem výrobním závodě Pecka. Panovala nádherně uvolněná atmosféra, která byla podpořena degustací lahodných uzenin, vynikajícím Svatomartinským vínem z vinařství pana Veverky v Čejkovicích,“ vyjádřil se pod příspěvkem institutu obchodní ředitel Jiří Souček. Klausův institut vyjádřil ke společnosti sympatie i kvůli jinému postoji - odmítání dotací z Evropské unie, proti které Klaus kontinuálně vystupuje.

Klaus i jeho sympatizanti, kteří se na činnosti institutu podílejí, neskrývají svůj odpor a skepsi jak k EU, tak k radám a doporučením řady světových organizací. Podle nich jde většinou o nátlakové skupiny, které se snaží lidem vnutit své názory a postoje, místo aby nechaly na nich, jak se svobodně rozhodnou. Klaus, sám zapřísáhlý nekuřák, tak například vždy vyjadřoval svoji skepsi k plošnému zákazu kouření. URL| http://www.lidovky.cz/klaus-navstivil-...omov.aspx?c=A151113_110718_ln_domov_mct

Jsme taková malá Čína, říká s nadsázkou o svém kožešnictví Kreibich 16.11.2015

lidovky.cz str. 0 Zprávy / Design Petr Jansa, Esprit Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Kožešnictví je jedno z nejstarších řemesel. I když dnes je nošení módního oblečení ušitého ze zvířat poněkud kontroverzní téma, kožešníci si na nedostatek zákazníků nemohou stěžovat. vždyť kožichy pyšně nosí i taková Anna Wintour. O tom, jak vypadá práce kožešníků v Česku, mluví Robert Kreibich. A mnohé určitě překvapí. Když procházím pražskou Michalskou ulicí, připadá mi, jako bych se vrátil v čase. Zdánlivě slepá ulička dlouhá pouhých 250 metrů je propojena s ostatními částmi Starého Města tajemnými průchody a pasážemi. Ty ve své době zjevně učarovaly i Karlu Jaromíru Erbenovi, který tu žil v domě U Jelena. V nedalekém domě U Zlatého melounu zase bývala Linkova taneční škola. Navštěvoval ji Vítězslav Hálek či Jan Neruda, který se zde seznámil se svou láskou Annou Holinovou. Právě mezi těmito domy, ze kterých dýchá historie, dnes najdete Kožešnictví Kreibich. Rád se zastavuji před jeho výlohou. I když zrovna nepotřebuji novou ušanku či rukavice, zajdu dovnitř prohodit pár slov s panem Kreibichem. Jeho kožešnictví je totiž přesně tím typem obchodu, který znám ze starých knih o Praze. Ačkoliv se svým otcem založili firmu v roce 1992, kožešnická tradice v jeho rodině sahá mnohem hlouběji do historie. * Jak se vaše rodina dostala k práci s kožešinami? První, kdo s kožešnictvím začal, byl můj táta. Bylo to z jednoho prostého důvodu. Otec mu zemřel poměrně brzo a vychovávala ho babička s tetou. Táta byl sígr a ve škole mu to moc nešlo. Teta, která se navzdory režimu živila jako samostatná švadlena, rozhodla, že bude kožešníkem. Absolvoval učiliště v Hlinsku a po vojně si dodělal střední oděvní školu v Praze jako nástavbu pro pracující. Léta dělal dělníka v Kaře na Maninách, a aby si polepšil, nastoupil jako nákupčí kožešinové konfekce pro pražské obchodní domy. Kotva, Máj, Bílá labuť, Letná či Dětský dům, to tehdy frčelo. * Odkud se tehdy kožichy pro obchodní domy nakupovaly? Šlo zejména o výrobky tuzemských výrobních družstev Snaha Jihlava, Kožešníci a rukavičkáři Praha, národních podniků Kožařské závody Liptovský Mikuláš a především Kara. To byl tehdy největší kožešnický výrobní podnik. Vyráběli v něm zejména na vývoz, do Sovětského svazu zboží odcházelo po vagonech. Později táta začal pracovat pro Exico, což byl podnik zahraničního obchodu založený koncem roku 1965. Zabývali se tam mimo jiné dovozem a vývozem kožešin a kožešinových výrobků. Jelikož ale otec nebyl členem KSČ, do zahraničí za něho jezdili jiní. Táta tam tehdy dohlížel na kvalitu ve výrobních podnicích a družstvech. Od něho vím, že se u nás již tehdy vyrábělo zboží z ušlechtilých kožešin pro Švýcary, Němce, Francouze a Angličany. Táta mi vyprávěl, že na Maninách se šil kožich z barveného persiánu i pro anglickou královnu. „Kožešině prospívá zima, ne když přesychá někde ve skříni,“ říká Robert Kreibich. * Kdo tehdy určoval trendy? Většinou šlo o zakázky ze zahraničí, včetně zadání. U nás bylo řemeslo vždy na vysoké úrovni a

vlastně je tomu tak dodnes – stále pracujeme především pro zahraniční firmy. Existoval tu také UBOK (Ústav bytové a oděvní kultury) a vzpomínám si, že tátova kamarádka tam měla na starost barvy. Jezdívala do Paříže na veletrhy a zjišťovala aktuální trendy. Spolu s návrháři, jako byli Nina Smetanová nebo Česlav Jaroš, pak získané poznatky předávali do výrobních družstev a národních podniků. Tak se u nás šířilo povědomí o módě. * Dříve byla téměř společenská povinnost mít kožich do divadla, na ples. Co se změnilo? Nejen mít kožich, ale boty, kabelku a rukavičky sladěné do barvy bylo společenskou povinností. V určitých letech byla kožešina hodně žádaná. Tehdy se u nás vyráběla kožešinová konfekce v mnoha materiálech a modelech, výběr byl opravdu široký. Chyběly ale čepice a doplňky. Byla to obrovská díra na trhu, a tak jsme je s tátou tehdy začali šít pro kamarády. Kožešina se nikde běžně neprodávala, takže to šlo jen díky tomu, že táta měl s dodavateli velmi dobré vztahy. Těsně před revolucí a po ní to byl pro nás zlatý důl. Pak ale celkově o kožešinové výrobky poklesl zájem. * V poslední době se ten zájem ale zase zvyšuje, je to tak? Přesně tak, v posledních letech zájem o výrobky z pravých kožešin opět stoupá. Těžko najdete luxusní módní značku, která by neměla ve své kolekci pravou kožešinu. Také módní časopisy mají vliv – vzpomínám si, že časopis Elle psal před deseti lety o tom, jak je pravá kožešina „out“, a dnes je to přesně obráceně. Myslím, že doba pravé kožešiny se opět vrací. * Jak jste se ke kožešnictví dostal vy? Vyučil jste se kožešníkem? Já jsem se úplně minul povoláním. Studoval jsem elektrotechniku a po maturitě začal pracovat v Metru. Po práci jsem chodil dělat do dílny k tátovi. Ten mě vlastně všechno naučil, prošel si celým procesem od výrobního dělníka až po obchodníka, takže o tom věděl všechno. Hodně jsem se také naučil od našich zaměstnanců a spolupracovníků. Později s námi začala pracovat maminka, sestra i má manželka, která je vyučená zahradnice. Čepice a kožichy ale podšívkovala úplně špičkově. Když člověk chce, má motivaci a vidí v té práci nějakou vizi, naučí se všechno. * Váš obchod v Michalské vznikl už před revolucí? Ne ne, první obchod jsme otevřeli v roce 1992 v Dlouhé ulici na místě tehdejšího agitačního střediska. Dneska je to krásná ulice, ale v té době tam nebylo nic a málokdo se tam šel dobrovolně projít. Později se otevřel obchod v Michalské. Ulice je historicky spjatá s výrobou a prodejem kožených a kožešinových výrobků, to nám samozřejmě hodně pomáhá. Například kožené rukavice jsou tu tak zavedené, že lidé, kteří v ‘68. roce emigrovali, vypráví, že zrovna tady si je kdysi kupovali. Před revolucí tu měla prodejnu i Snaha Jihlava. Oblíbeným a levným výrobkem byly kožichy z korejských psů. Mnohé zákaznice si jistě pamatují na fronty, které se tvořily, když přišlo zboží. * Chcete říct, že se u nás vyráběly kožichy ze psů? Samozřejmě, bylo to naprosto běžné. Až Evropská unie zakázala prodej kožešin ze psů a koček. Většina lidí to jistě bude považovat za správné a logické, ale málokdo již ví, že se jednalo o dovozy ze zemí, kde jsou tyto kožešiny druhotnou surovinou při zpracování masa. My zase chováme králíky, prasata a krávy, které jíme. V podstatě v tomto rozhodnutí vidím projev povyšování se jedné kultury nad druhou: kdo rozhoduje o tom, která zvířata se mají na maso chovat, a která ne? Čas od času za mnou přijdou zákazníci, kteří trpí zdravotními problémy se zády. Mají vyzkoušeno, že jediné, co pomáhá, je ledvinový pás z kočičí kožešiny. Ten pás se dává přes bavlněné tričko, a vytváří tak elektrostatický náboj, který léčbu významně urychluje. * Ochránci zvířat tento názor asi neradi uslyší. Měl jste s nimi někdy potyčku? To už je dávno. Tehdy jsme ještě měli obchod v Dlouhé ulici, kde jednou či dvakrát proběhly protesty takzvaných ochránců zvířat. Zastavovali lidi mířící k nám do obchodu a snažili se jim nákup kožešiny rozmluvit. Vyšel o tom článek a fotografie ve známých novinách. Bylo to nepříjemné, i co se tržeb týkalo. Týden nato jsme ale díky oné „reklamě“ měli tržby jako nikdy předtím. Ale teď vážně: jsem přesvědčen, že kožešníci, ač to lidi nevidí, dělají ekologii velkou službu. Vy si pochutnáte třeba na

jehněčím, ale kožešina zůstane. Co s ní? Můžete ji buď vyhodit, nebo využít. Navíc, v přírodě se pravá kožešina na rozdíl od umělé sama rozloží. V tom já vidím ekologii. * Vraťme se ale k vašemu obchodu. Co se u vás nejvíce prodává? Prodáváme pouze české výrobky. Kožené rukavičky tvoří asi 50 % celkového obratu. Na prodejně máme v nabídce asi pět tisíc párů a máme největší výběr nejen v Česku, ale i v sousedních zemích. V rámci Prahy jsme také nejlevnější, proto si můžeme dovolit tak široký sortiment. Zbytek tvoří prodej výrobků z pravých kožešin, největší zájem je o odlehčené kožichy s vlasem uvnitř, tedy veluráky, nebo kožešinové čepice a šály. * Slyšel jsem, že v Česku si nechávají rukavičky šít i luxusní značky jako Hermes. O tom by se nemělo mluvit, ale částečně je to pravda. Mám kolegu, jehož firma se podílela na výrobě rukavic právě pro Hermes. Tyhle luxusní značky nešijí v Asii, protože objemy prodejů jsou malé a požadavky na kvalitu vysoké, proto šijí v Evropě. Obvykle se jednotlivé výrobní operace rozdělí a zadají do více firem. Je zcela běžné, že řada luxusních značek ani žádnou kožešinovou nebo kožedělnou výrobu vůbec nemá. * Jak dnes fungují velké firmy jako Kara? Považujete je za konkurenci? Kara je známá firma, má historii a síť mnoha prodejen. Tím hlavním rozdílem je to, že my vyrábíme a prodáváme pouze české výrobky. Kara si výrobu zadává převážně v Číně. Domnívám se, že i u nás by se měla zavést povinnost označovat výrobky zemí jejich původu, jako je to běžné v západní Evropě. Jsem přesvědčen, že budoucnost naší země stojí na umu a šikovnosti našich lidí a ne na levných dovozech. * Používáte stálou paletu barev, nebo přihlížíte i k aktuálním módním trendům? Záleží tak trochu na kožešině, zatímco u králičin a lišek si barevnost určujeme zcela sami na základě módních trendů a poptávky, u oboustranně zpracovaných a odlehčených jehnětin je každý rok barevnost již předem definována největšími odběrateli tohoto velmi luxusního materiálu. Řadu let také spolupracujeme s Vyšší odbornou školou oděvního návrhářství v Praze. * Vy pracujete výhradně s českými kožešinami? Vůbec ne, zpracováváme vyčiněné kožešiny, které pocházejí prakticky z celého světa. Díky kvalitnímu činění od českých firem dokážeme nabídnout výrobky za velmi příznivé ceny. Typická česká kožešina je králičina, ale většina produkce se vyváží do Itálie. Dříve brali jen tu nejvyšší kvalitu, dnes skupují všechno. O pravé kožešiny je velký zájem. * Takže to funguje tak, že italští obchodníci objíždějí české vsi a vykupují králičí kožky? Výkup kožek zajišťují české firmy. Kožky vyčiní, vytřídí a prodají. Italové je pak dále vyspraví, upraví dle módních požadavků barvením nebo střiháním a sešijí zpravidla do plátů 120x60 centimetrů. Díky tomu se pak celý proces výroby značně urychlí. * Jaká je dnes nejdražší kožešina? Z materiálů, které se běžně kožešnicky zpracovávají, je to jednoznačně sobol. Pak následuje činčila, rys a norek. Kožešnický průmysl je jiný než všechny ostatní. Když půjdete koupit tisíc cihel, dají vám slevu. Když si koupíte svazek sobolů setříděných na kabát, zaplatíte mnohem více, než kdybyste kupoval po jednotlivých kusech. Je to vzácné zvíře a vytřídit svazek sobolů v jedné barvě zabere mnoho času. * Některé kožešiny, jako třeba persián, téměř vymizely. Čím je to dané? Nevymizely, jen o ně není takový zájem. Poptávka po kožešinách značně ovlivňuje jejich cenu. Například rok od roku roste cena mývalovce, který se začal používat na lemy do kapucí. V posledních

letech dochází na světových aukcích také k nárůstu cen některých kožešin. Důvodem je zvýšený zájem především ze strany Číny, kde stoupá životní úroveň. * Když budeme mluvit o klasickém kožichu, co teď nejvíce letí? V naší prodejně jsou to především kabáty z odlehčené oboustranně zpracované jehnětiny s vlasem uvnitř, veluráky. Naši zákazníci si mohou vybrat z mnoha střihů i materiálů, které se každý rok doplňují dle módních trendů. Kožešina zpracovaná z obou stran je velmi luxusní záležitost. Spolupracujeme také s firmami, které vyrábějí do západní Evropy. Zajímavým prodejním doplňkem jsou exportní souběhy. Jde o přebytky z výroby v několika málo kusech určených pro známé módní značky. Sám si to srovnejte (ukazuje mi nádherný béžový kožich). Tohle se před dvěma lety vyrábělo pro Escadu a my ho prodáváme za třicet tisíc. U Escady za něj dáte 150 000 Kč, a přitom jde o stejný střih a materiál ušitý stejným člověkem. To know-how sem přichází z ciziny. Pokud mám být upřímný, jsme vlastně taková malá Čína. Máme přístup k informacím a využíváme je. Není to nic nelegálního, protože používáme střihy, které jsou dva tři roky staré. Samotný střih na takový kabát stojí běžně okolo padesáti až sto tisíc korun. * Proč je cena střihu tak vysoká? Střihy dělají specializované firmy. Každý kožešinový materiál je úplně jiný a nedá se na něj použít stejný střih. U kvalitního střihu máte záruku, že byly odladěny případné nedostatky, zohledněna velikost kožešin kvůli optimalizaci prořezu a hotový výrobek kopíruje současné módní trendy. Střihy se kupují na specializovaných veletrzích. Ten největší je Mifur v Miláně. Krom střihů tam můžete koupit třeba ty nejkrásnější knoflíky do kožichů. Tam se scházejí bohatí obchodníci i malí řemeslníci. Až tam si člověk uvědomí, kde je Fendi a kde Kreibich. Je to úplně jiný svět. * Jste schopni ušít zákazníkovi kožich na míru? Jistě, ale je to časově velmi náročné, a tím pádem i drahé. Pro zákazníka je mnohem výhodnější vybrat si na naší prodejně některý z mnoha vzorových modelů. Při výrobě nového kožichu lze upravit délku kabátu, délku rukávů, výšku kapes... Na výběr je více než padesát materiálů v různých barvách a povrchových úpravách. Termín zhotovení ani v sezoně nepřesahuje 14 dnů. Mám jeden dámský střih vhodný pro silnější typ postavy, který je velmi oblíbený, a přitom je starý téměř 15 let. Větší klasiku ještě nikdo nevymyslel. (Do obchodu vchází žena, která chce vyrobit kožešinové sedlo na kolo. Pan Kreibich s tím nemá problém). * Přišel za vámi někdy někdo s požadavkem, který jste nebyl schopný splnit? Jednou k nám přišel pan režisér Otakar Vávra, který chtěl koupit americké norky jako materiál do filmu. Tehdy jsem mu říkal, že máme buď ty z českého chovu, nebo z aukcí z Německa, ale zda jsou americké, opravdu nevím. Vcelku svérázně mi odpověděl, že když nemám americké norky, nejsem žádný kožešník. Nedalo mi to a po jeho odchodu jsem se ponořil do knih. Zjistil jsem, že každý norek je vlastně americký, ale bylo už pozdě. * Vzpomenete si, zda měl nějaký váš kožich svou roli ve filmu? Pro film, divadlo a reklamu děláme často. Naposledy třeba velkou kožešinovou štolu z bílé lišky pro Moniku Absolonovou do muzikálu Evita. Vzpomínám také na kožich ze stříbrné lišky do seriálu Pojišťovna štěstí či pánský kožich z bobra pro reklamu s Miroslavem Donutilem. Kdybych si měl ale vzpomenout, kde se náš kožich ještě objevil, bylo by to na dlouho. Z mého pohledu byla naším největším zákazníkem Annie Girardot. Ta má od nás dokonce dva kožichy z barvené lišky v kombinaci s textilní mikrofází. * Za obchodem máte vlastní dílnu. Co v ní vyrábíte? Vlastní dílna nám umožňuje rychle reagovat na poptávku, poskytuje zákazníkům také záruční a pozáruční servis včetně oprav. Léta u nás na opravách pracoval pan Urban, teď paní Šulcová. Kromě nejdražších zakázek vyrábíme také kožešinové doplňky. Čepice, čelenky, límce, šály, polštáře, přehozy... Když toho máme moc, přijmeme na sezonu další kožešníky. Ti ale nejsou loajální – když

vymyslíme nějakou novinku, hned to okoukají a nabídnou i jinde. Třeba kožešinové koule jsou stále velkým hitem a my je přitom prodáváme již řadu let. Levné a barevné věci vždy dobře fungují. Když s tím nakonec přijdou i známé firmy jako třeba Fendi, tak to potěší, lidé si je mohou koupit i u nás, a to mnohem levněji. * Fendi před pár lety otevřel butik v Praze. Ovlivnilo vás to? Víte, Fendi je pro mě velká firma! Mají mnohaletou tradici a celou řadu materiálů, ke kterým nemáme ani přístup. Pracují mnohdy s materiálem několikanásobně dražším – a tomu odpovídá kvalita i cena těchto výrobků. Je vcelku běžné, že supermódní kožichy se vlastně dělají z odpadu, třeba z břich lišek, jež jsou z kožešnického hlediska prakticky bezcenné. Šikovný návrhář, který přijde s nápadem, obarví je a zapasuje do současné módy, prodá takový kousek s výrobní cenou 7000 Kč klidně za 150 000 Kč. V Praze jsou ale i obchody, které prodávají kožešinové výrobky, ze kterých mi běhá mráz po zádech. Kolikrát se stalo, že přinesli na opravu úplně nový kožich i s visačkou, na kterém se kožešina již trhala. Chudák zákazník, který si takový kožich koupí. * Rčení, že kožich je na celý život, tedy neplatí ve všech případech? Platí, ovšem jen za předpokladu, že materiál je ze zdravého zvířete, kožešina je dobře vyčiněná a vy budete kožich nosit. Kožešině prospívá zima, ne když přesychá někde ve skříni. Způsob uskladnění je důležitý, ale není to žádná věda. Stačí najít nějaký chladný, dobře větraný prostor a použít dnes běžně dostupné vonné přípravky proti molům. Donedávna jediný, kdo se u nás zabýval úschovem kožešin v klimatizované místnosti, byla firma Liška. Já si ještě starého pána pamatuji, obchodu se věnoval. Ovšem jeho následovníci již ne, šlo to s nimi od desíti k pěti a letos obchod bohužel zavřeli. To ostatně platí pro každou firmu: když se o ni nebudete starat, časem zanikne.

URL| http://www.lidovky.cz/jsme-takova-mala...gn.aspx?c=A151026_153432_ln-bydleni_toh

magazin.aktualne.cz Nejlepší burger na světě dělají v New Yorku. Není v něm ani kousek masa 13.11.2015

magazin.aktualne.cz str. 0 Magazín

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Titul nejlepší burger na světě udělil magazín GQ newyorskému bistru. Nejde ale o tradiční jídlo z mletého hovězího. New York – "Abych si dokonale vychutnal New York - "Abych si dokonale vychutnal hamburger, nepotřebuji kousnout do hovězího masa," tvrdí Brooks Headley, majitel vyhlášeného bistra v newyorské čtvrti East Village. Jeho vegetariánské menu se už dlouho těší oblibě Newyorčanů. Ti si zde navíc podle magazínu GQ mohou pochutnat na tom nejlepším burgeru na světě, informuje deník Metro. Bývalému bubeníkovi a nynějšímu šéfkuchaři vyhlášené burgrárny se daří úspěšně bourat mýty o tom, že bezmasé jídlo není chutné. Splnění jeho mise potvrzují i desítky pochvalných příspěvků na Instagramu. "Vypadá to jako burger, chutná to jako burger, jen v něm není maso. Tu skvělou chuť prostě nedělá mrtvé zvíře, ale dokonalé sladění všech ingrediencí," chválí jeden ze zákazníků na Instagramu a potvrzuje tak teorii samotného majitele a šéfkuchaře bistra. Podle šéfkuchaře Brookse totiž není maso jediným nositelem kvalitní chuti. "Jedení hamburgerů je tak kultovní a tak americké. Ale nespočívá to jen v mase. Celý ten rituál zmáčknutí housky, křupání salátu a vůně kečupu, to je to, co všichni vyžadují," vysvětluje a přesně to v bistru zákazníkům nabízí. URL| http://magazin.aktualne.cz/nejlepsi-bu...ete/r~5ecbe54a893a11e5b22d002590604f2e/

marketingsales.cz Značka píseckých uzenin Múúú má první větší kampaň, chce šířit slávu masa 12.11.2015

marketingsales.cz str. 0 Rubriky - red Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Výrobce masných výrobků Maso Uzeniny Písek spouští první větší reklamní kampaň v historii firmy. Cílem podzimní kampaně, která poběží během listopadu a prosince v online médiích, je posílit pozici značky na trhu masných produktů a zvýšit povědomí o značce Múúú. Výrobce masných výrobků Maso Uzeniny Písek spouští první větší reklamní kampaň v historii firmy. Cílem podzimní kampaně, která poběží během listopadu a prosince v online médiích, je posílit pozici značky na trhu masných produktů a zvýšit povědomí o značce Múúú. Ústředním bodem kampaně je informační microsite Masovakultura.cz. Web obsahuje tři spoty s ambasadorem značky, "milovníkem masa Jirkou", přibydou i tipy na přípravu masa a představení nabídky značky Múúú. Obsah se bude rozšiřovat postupně v několika fázích a novinky se budou vždy avizovat na Facebooku. Další komunikace probíhá prostřednictvím zmíněných videí v sociálních médiích a na YouTube. Kampaň vytvořila agentura Lowe ve spolupráci s Nydrle, která pro značku od letošního června zajišťuje také dlouhodobou komunikaci v sociálních médiích. Důležitým marketingovým nástrojem budování značky Múúú je také vlastní síť čtrnácti řeznictví, které firma provozuje v Praze a jižních a středních Čechách, přičemž do konce roku plánuje nové provozovny také v Plzni a Brně. Mimo vlastní řeznictví jsou výrobky Múúú k dostání i v řetězci Coop a dalších maloobchodních prodejnách a od nového roku budou k dostání také v internetovém obchodě Rohlik.cz.

URL| http://marketingsales.tyden.cz/rubriky...ampan-chce-sirit-slavu-masa_362142.html

Mladá fronta DNES Svéráz národního farmaření: čas plyne pomaleji 16.11.2015

Mladá fronta DNES str. 16 Kraj Hradecký Tomáš Kučera Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

V Orlických horách je nejvíce drobných farmářů za posledních 50 let. Jsou sví a nestěžují si. ROKYTNICE V ORLICKÝCH HORÁCH Třiašedesátiletý Jiří Pácha otevírá v kravíně ocelovou ohradu, aby se dostal blíž k telatům. Zvířata polehávají na slámě, je skoro tma, venku prší, mraky jsou nízko a dovnitř okny proniká jen velmi málo denního světla. „Jaký je život farmáře v Orlických horách? Vstávám ve čtyři a za pětadvacet let jsem neměl dovolenou. Farmaření v horách je složitější než dole, protože když už je v okolí Rychnova zeleno, tady někdy ještě máme půl metru sněhu. Ale nelituji, že jsem do toho šel. Nedovedu si totiž představit, že bych stál osm hodin u pásu ve fabrice. Práce na farmě není stereotyp, řídí se podle potřeb zvířat a počasí. Je to prostě jiný svět, který mě baví,“ říká farmář z Rokytnice v Orlických

horách. Pácha se se svojí rodinou stará o sto kusů dobytka, jako doplněk pro potřeby rodiny mají ještě prasata, slepice a jeden z jeho dvou synů se věnuje chovu koní. „Živí nás prodej mléka a mléčných výrobků, maso jen okrajově,“ pokračuje hospodář, který farmu založil se společníkem v roce 1991 zakoupením hospodářských budov v Rokytnici, později se však rozešli a od roku 1993 patří farma pouze Páchovým. „Podnikání v zemědělství je jako na houpačce. Jednou dobrý, podruhé špatný. Letos je sedm korun za mléko, letos v lednu to bylo přes devět. Přesto si nestěžuji, farma rodinu uživí,“ říká Pácha. Život farmářů v Orlických horách není žádná romantika. Starost o dobytek je každodenní realitou pro desítky lidí rozesetých ve vesnicích či zapomenutých osadách v horském pásmu, které se táhne v délce padesáti kilometrů podél hranice s polským Kladskem. Hospodářství se liší rozlohou, nadmořskou výškou, vybavením, ale i filosofií farmářů. Ponorková nemoc? Nemáme na ni čas Dcera Jiřího Páchy Pavlína dělá v malé kanceláři na počítači objednávky. Hned vedle ní její švagrová Jitka Páchová plní do plastových krabiček česnekovou pomazánku a polepuje je etiketami s informacemi o výrobku. Nesmí chybět samolepka se zelenomodrým logem Regionální potravina. Toto ocenění, které ministerstvo zemědělství uděluje úspěšným farmářům za nejkvalitnější zemědělské nebo potravinářské výrobky s původem, Páchovi letos získali. „Abyste se uživil, je potřeba ukázat lidem, že tu jste. Také proto se u nás mohou zákazníci rozhlédnout po farmě a seznámit se i s tím, co farmaření obnáší. Třeba švagrová jezdí na trhy, kde dělá ochutnávky. Velmi nám pomohlo, že jsme získali za Královéhradecký kraj ocenění Regionální potravina,“ říká třiatřicetiletá Pavlína. O kvalitě jejich práce svědčí i to, že mléko odebírá i litovelská sýrárna Orrero, která vyrábí například známé sýry Gran Moravia. Na rodinné farmě pracuje šest lidí, z toho pouze jeden zaměstnanec, všichni ostatní jsou příbuzní. „Máme rozdělené role. Věnuji se obchodu a papírování. Někdy přijde ponorková nemoc, ale máme tolik práce, že na ni nezbývá čas. Farmařením v Orlických horách se lze uživit, ale nic není zadarmo, je to docela fuška. Na pracovní dobu zapomeňte, dělá se tak dlouho, dokud není hotovo. Jediný den v roce, kdy máme zavřeno, je Štědrý den,“ usmívá se žena. Ovce jako živé sekačky hor Hospodářství rodiny Mičkových je v nadmořské výšce asi šest set metrů nad mořem nedaleko Dobřan na Rychnovsku. V zimě je problém se sem dostat, ale i v létě může mít návštěvník pocit, že se ocitl mimo čas i prostor. Devětačtyřicetiletá Tereza Mičková se za farmářku nepovažuje, přestože má asi padesát ovcí, dva koně a čtyři kozy. „Krávu jsme nedávno dali pryč, ale budeme si pořizovat novou. Nejsem typický farmář, nemám mechanizaci, takže třeba balíky sena nakupuju,“ říká absolventka pedagogické fakulty v Hradci Králové v útulné světnici s krbem a velkým dřevěným stolem. To aby se za něj na Vánoce vešla celá velká rodina. S manželem, který však před několika lety od rodiny odešel, má jedenáct dětí, z nichž některé už jsou dospělé, takže na hospodářství není sama. S manželem se seznámila na počátku 90. let ve Spojených státech, kde byla tehdy na studijní cestě. Téměř deset let pak v USA společně žili na březích řeky McKenzie ve státě Oregon a narodilo se jim tam šest dětí. V roce 1999 se rodina přestěhovala, u Dobřan koupila zchátralou usedlost a začala ji opravovat. Splnili si sen, stali se z nich farmáři. Ovce na horských loukách likvidují plevel, a tím je chrání, aby nezarostly. „Naše ovečky slouží jako živočišné sekačky. Mám je i kvůli dětem, aby se nenudily. Kdyby nás to nebavilo, ovce bychom mít nemohli. Chov ovcí nás neuživí,“ říká Tereza Mičková, která se věnuje kromě jiného i přírodní medicíně. Podle ní nelze vše poměřovat penězi. Velký přínos života v souladu s přírodou vidí i v tom, že její děti získaly díky životu na horské farmě to, co většina jejich vrstevníků nikdy mít nebude. „Mohu srovnávat, protože jsem vyrůstala ve městě. Děti, když žijí na horách, vůbec nemají problém s pohybem, na rozdíl od těch městských. Dostávají se přirozeně do kontaktu s přírodou, jsou soběstačnější a nedělá jim potíže uběhnout třeba tři kilometry v horském terénu,“ říká Mičková. Když čas plyne, tak pomalu Příjemné s užitečným spojila i rodina Petra Zahradníka z horské osady Ošerov u Sedloňova. Hospodaří na několika hektarech a stádo ovcí se pase kousek od rodinného domu. „To, co děláme, bych nazval údržbou trvale travnatých ploch spojenou s chovem ovcí. Máme dvaačtyřicet kusů. Farma je psaná na manželku, pro kterou je hlavním zdrojem příjmu,“ říká šestačtyřicetiletý muž, který pracuje ve státní správě a denně dojíždí za prací do města. Zahradníkovi, kteří mají čtyři děti, jsou typem farmářů, které k tomuto způsobu života donutily okolnosti. „Jsme v CHKO a pozemky nelze nechat ladem. Museli jsme je nějakým způsobem udržovat. A jelikož jsme to původně všechno sekali kosou, dospěli jsme k tomu, že s tím zkombinujeme pastvu. Přispělo k tomu i to, že existuje dotační politika, která je nasměrována do těchto méně příznivých poloh a jsme schopni na ni dosáhnout,“ upozorňuje Zahradník. Stejným způsobem jako Mičkovi a Zahradníkovi jen v okolí Deštného, Dobřan nebo Sedloňova

hospodaří nejméně deset rodin. Někteří chovají i kozy, krávy nebo koně. „K uživení rodiny či dokonce k vyprodukování nějakého zisku to určitě nestačí. Dokud nám to nepřeroste přes hlavu, budeme se to snažit udržet tak jako doposud. Vše má pro a proti. Nevíme, co je dovolená. Ale na druhou stranu není nad to, když se mohu z práce ve městě vrátit do přírody a pracovat na farmě. Člověk si úplně vyčistí hlavu. Tady si mnohem silněji uvědomuji, že život má smysl. Čas plyne úplně jinak než lidem ve městech,“ dodává Zahradník. Foto popis| „Ovčákem“ z donucení Petr Zahradník z horské osady Ošerov u Sedloňova má farmaření spíš jako koníčka a více než 40 ovcí mu šetří práci při sekání luk kosou v chráněné krajinné oblasti. Foto popis| Ovce a velká rodina Tereza Mičková, která se věnuje i přírodní medicíně hospodaří s rodinou nedaleko Dobřan na Rychnovsku. Foto popis| Hospodář ve stáji Jiří Pácha se v Rokytnici stará asi o sto kusů dobytka. Na obživu si nestěžuje, ale dovolenou nezná. Foto autor| 3x foto: Tomáš Kučera, MF DNES O autorovi| Tomáš Kučera, redaktor MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Hradecký kraj

nazory.aktualne.cz Horší než ropa? Proč biopaliva nejsou zelená 12.11.2015

nazory.aktualne.cz str. 0 845 Aleš Drobek Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Ve žluté zemi, biopalivům zaslíbené, by mohlo být přínosné publikovat následující rozhovor s Timem Searchingerem. Searchinger. který působí na katedře environmentální politiky Princetonské univerzity a v Institutu pro výzkum přírodních zdrojů, v něm vyvrací nejzávažnější mýty o biomase a biopalivech jako spásném zdroji energie. Význam „zelené“ energie neustále roste, neboť státy prosazují obnovitelná biopaliva a elektřinu z biomasy, která má nahradit fosilní paliva. V posledních letech ale přibývají i vědecké studie, z nichž vyplývá, že biopaliva ve skutečnosti nejsou – pokud jde o celkové emise oxidu uhličitého – neutrální. Započteme-li do rovnice skryté emise, které jsou důsledkem změny využívání půdy, jsou biopaliva škodlivější než ropa. Výzkumník z Princetonské univerzity Tim Searchinger tvrdí, že bioenergie je vzhledem k rostoucí poptávce po půdě a potřebě snížit uhlíkové emise slepá ulička. * Údajná hlavní výhoda bioenergie spočívá v tom, že je „uhlíkově neutrální“, protože při spalování biomasy se uvolňuje uhlík, který rostliny vstřebaly během růstu, takže do ovzduší žádný dodatečný nepřidávají. Proč je to podle vás nesprávné? Je to rozšířený omyl. Při spalování biomasy pochopitelně vypouštíme do ovzduší uhlík, stejně jako v případě fosilních paliv. Teorie říká, že biomasa uvolňuje pouze ten uhlík, který dříve absorbovala. Jenže k tomu, aby taková kompenzace skutečně fungovala, by muselo jít o „přidanou hodnotu“. Chce-li vám zaměstnavatel vynahradit přesčasy dovolenou, musí vám přiznat nějaké dny navíc, a nikoli pouze započítat ty, na které stejně máte nárok. A podobně je to i s pěstováním biomasy – kalkulovat s plodinami, které byste pěstovali, i kdyby se z nich biomasa nevyráběla, je pomýlené. Tomu se v účetnictví říká dvojí započítávání. Můžete ten pojem rozvést? Rostliny jsou obnovitelné, proč tedy podle vás nejsou uhlíkově neutrální? Dobrým příměrem je třeba vaše měsíční výplata. Pokud ji utratíte, nemusíte si dělat starosti, protože další dostanete zase příští měsíc. Co kdybych vám tedy řekl: „Dejte mi svou výplatu, vždyť za měsíc

dostanete další.“ S tím by pochopitelně souhlasil jedině blázen. Z těch peněz přece musíte zaplatit nájem, jídlo a možná si něco chcete i uspořit. Kdybyste mi ji odevzdali, vznikla by vám značná škoda. A stejné je to i s rostlinami a uhlíkem, který vstřebávají. Ty nám slouží ke konzumaci, ve stavebnictví nebo třeba jako les. Člověk je bohatší, jen když dostane v práci přidáno. A ovzduší je zase čistší, jen když zasadíme víc rostlin. Pouhá změna využívání těch stávajících, jak je to mu v případě biopaliv, však žádnou přidanou hodnotu nepřináší. To je základní intuitivní omyl, kterého se lidé v debatách o biopalivech dopouštějí. Kdy se vůbec začalo vážně uvažovat o tom, že by se v elektrárnách mohlo spalovat dřevo? Ještě donedávna se elektřina, mluvíme-li o biomase, vyráběla pouze z dřevního odpadu. Začalo to téměř náhodou. Evropa schválila pravidla, podle nichž byla každá biomasa automaticky uhlíkově neutrální, bez ohledu na to, odkud se brala. A tak elektrány začaly nakupovat dřevní pelety vyráběné z celých stromů nebo jejich částí. Vlastníci lesů si uvědomili, že takto lze vydělat velké peníze, a myšlenku biopaliv také podpořili. Neexistuje ale jediná environmentální studie, která by říkala, že kácet lesy je dobrý nápad. Všechny operují pouze s biomasou vyráběnou z dřevního odpadu. Jde v podstatě o účetní omyl, z něhož se zrodilo celé průmyslové odvětv, které dnes dodatečně hledá ospravedlnění své existence. Když se zeptáte výrobců, řeknou vám, že používají výhradně odpadní materiál, jenže to není pravda. Jde pouze o slovíčkaření. Takže oni odpadní materiál ve skutečnosti nepoužívají? Co tedy? Za odpad můžeme považovat pouze rostlinnou hmotu, která by jinak zůstala v lese a nenalezla žádné využití. Ta ale představuje jen minimální objem dřeva. Jde v podstatě jen o vrchní větve, které jsou příliš tenké a listnaté, než aby z nich byla použitelná dřevní drť. Bohužel, mluví-li dnes výrobci biopaliv o rostlinných zbytcích, myslí tím zejména dřevo stejné kvality, jaké slouží v papírnictví k výrobě buničiny. Jenže pokud z takových stromů začnete vyrábět biomasu, znamená to, že pro potřeby papírnického průmyslu musíte pokácet o to víc stromů. Co když se ale biomasa pěstuje na jinak nevyužitelné, neboli „marginální“ půdě, takže nevytlačuje stávající lesy a kvalitní zemědělskou půdu? Především je nutno zmínit, že žádná marginální půda ve skutečnosti neexistuje. Studie, které poukazují na hypotetické rozsáhlé lány marginální půdy, se dopouštějí podobného omylu, jakým je dvojité započítávání. Většinou vyjdou z odhadu potenciální zemědělské půdy na světě, od nějž odečtou už využívanou půdu, a zbytek označí za „marginální“. To ale znamená, že do marginální půdy započítávají i většinu světových lesů. Jiné studie sice hustší lesy vyloučí, v „marginální“ půdě jim ale pořád zůstanou pastviny pro chovný skot a lesnaté savany, kde vládne ohromná biodiverzita a které jsou významným absorbentem uhlíku. Jinými slovy jsou v té či oné podobě přínosné pro životní prostředí už dnes. Pokud dáte savany do služeb bioenergie, uvolníte tím do ovzduší ohromná kvanta uhlíku. S kolegy jsme vypracovali studii, v níž tvrdíme, že kdybychom z vlhkých afrických savan udělali zdroj buničinové biomasy, vedlo by to k dramatickému zvýšení podílu skleníkových plynů v ovzduší prakticky na celém světě. Dobře, takže problém s biomasou spočívá v tom, že zabírá spoustu úrodné půdy. Co kdybychom ji ale pěstovali jen v malém množství? Zde vidím dva problémy. Zaprvé nesmíme zapomínat na takzvané náklady obětované příležitosti, poněvadž na každé půdě s biomasou bychom mohli alternativně pěstovat konzumní plodiny, potažmo zasadit les, který by pohlcoval uhlík. Vzhledem k tomu, že do budoucna budeme pravděpodobně muset zvýšit produkci potravin o sedmdesát i více procent, bude úrodná půda nesmírně cenná. I když na zlomku zasadíte malé množství biomasy, získáte jen nevelký užitek a ztratíte mnohem víc. Druhá potíž spočívá v tom, že i malé množství bioenergie vyžaduje nesmírný objem biomasy, a tudíž i půdy. Kdybyste například veškerou komerční těžbu dřeva na celém světě odklonili na výrobu biomasy, získali byste jen asi tři procenta globální energie navíc. Zkuste si představit, jaký dopad by pouhá tři dodatečná procena energie měla na světové lesy a lesní hospodářství.

Proč tedy tolik studií poukazuje na ohromný potenciál dalšího pěstování biomasy? Tak především započítávají půdu, na které se už dnes pěstují konzumní plodiny, komerčně využitelné lesy nebo kde roste zeleň, která pohlcuje uhlík. Zmíněná marginální půda je jen jedním příkladem tohoto dvojitého započítávání. Velkorysé bioenergetické odhady navíc vycházejí z teoretického potenciálu, který v praxi nemá velkou vypovídací hodnotu. Můžeme kupříkladu říct, že potenciálně bychom dokázali poskytnout vzdělání každému člověku na zeměkouli nebo že teoreticky máme tolik potravin, že by všichni na světě mohli jíst steak třikrát denně, nebo že bychom z větrné a solární energie mohli teoreticky pokrýt celosvětovou poptávku hned několikrát. Jenže o to tady nejde. My se musíme ptát, jaký je realisticky potenciál, vzhledem k ekonomickým a praktickým limitům. Pravda je taková, že skutečný potenciál bioenergie je velmi omezený. Jak vychází bioenergie ze srovnání s ostatními obnovitelnými zdroji? Biomasa produkuje energii prostřednictvím fotosyntézy, v jejímž rámci v zásadě dochází k přeměně slunečního záření na využitelnou energii. Takový způsob výroby energie je ovšem mimořádně neefektivní a vyžaduje velké množství půdy, srážek a teplého podnebí. Naštěstí máme fotovoltaiku, která využívá sluneční záření podstatně hospodárněji, a navíc je den ode dne levnější a efektivnější. Náš tým vypočetl, že kdybychom se zbláznili a většinu úrodné zemědělské půdy v Brazílii zastavěli solárními panely, produkovali bychom zhruba třicetkrát víc energie, než kdybychom tutéž půdu osadili cukrovou třtinou určenou k výrobě biomasy. Závěr zní, že k výrobě elektřiny ze Slunce nepotřebujeme žádné prostředníky, natož takto nehospodárné. Fotosyntéza je naprosto klíčová, bavíme-li se o pěstování potravin a lesnictví, ovšem k výrobě elektřiny se absolutně nehodí. Je bioenergie přitažlivější možností pro rozvojové země? V mnoha zemích světa pálí lidé biomasu – zejména dřevo a mrvu – protože jim nic jiného nezbývá. Kdyby platilo, že moderní a efektivnější bionergie jen nahradí tu tradiční, nikdo by nic nenamítal. Jenže tak to není. Například Indonésie uvažuje o zvýšení podílu biodieselu z palmového oleje, protože palma olejová je v Indonésii hlavní hospodářskou plodinou. Z hlediska uhlíkových emisí jsou však biopaliva horší než ta fosilní. Indonésie je zvlášť odstrašujícím příkladem, poněvadž tam kvůli výsadbě palmových hájů dochází k rozsáhlému mýcení deštných pralesů. Je sice pravda, že v Indonésii existuje spousta již odlesněných oblastí, kde by se palmy také mohly pěstovat, jenže takto získaný olej by měl sloužit k pokrytí rychle rostoucí poptávky po potravinách, a ne k výrobě biopaliv. Jak se na příspěvek bioenergie ke snižování uhlíkových emisí dívá Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC?) Na nejnovější zprávě IPCC se podílela i bioenergetická skupina. Ta však obnášela jak kritiky, tak příznivce bioenergie, a obě skupiny se nakonec argumentačně propracovaly k remíze. I z jejich kompromisních závěrů ale stále vyplývá, že velkovýroba bioenergie může být prospěšná. Pokud například příznivci tvrdí, že bychom mohli vyrábět 500 exajoulů bioenergie ročně, a odpůrci že nula, kompromisní závěr pořád činí 250 exajoulů. To ovšem nelze považovat za reálnou hodnotu. Odpovídá zhruba stu procent veškeré světové úrody, jakož i veškeré světové těžby dřeva, veškerého rostlinného odpadu a veškeré vegetace, kterou spase dobytek. Změnil se v posledních letech pohled IPCC na bioenergii? Ve zprávě IPCC z roku 2001 se píše, že bychom z biomasy mohli pokrýt sto procent celosvětové energetické spotřeby. Tento odhad vycházel z výše zmíněných mylných výpočtů, které operují s „potenciální zemědělskou půdou“, což obnáší doslova celou Amazonii a celou Konžskou pánev. V podstatě jde o veškerou úrodnou půdu na světě, která dnes neslouží zemědělským účelům. Vyjdete-li z předpokladu, že všechna tato půda je automaticky k dispozici, dospějete ke špatným závěrům. Co biopaliva „třetí generace“, která se vyrábějí z mořských řas? Nejsou ta možným řešením problému s půdou? Bylo by skvělé, kdybychom jednou dokázali pěstovat řasy efektivně, v dohledné budoucnosti ale o

žádný významný zdroj energie nepůjde. Když si spočítáte, kolik vody, dusíku a dokonce i souše kultivace řas vyžaduje, pak ani optimistické odhady nedopadají dobře. Navíc znovu opakuji, že i kdybychom řasy dokázali produkovat dostatečně levně, rozhodně bychom je neměli pálit. Řasy jsou bohatým zdrojem bílkovin a byly by podstatně užitečnější jako krmivo nebo hnojivo. Používat řasy k výrobě biopaliv by bylo jako spalovat maso. Proč podle vás tolik odborníků prosazuje bioenergii? Jeden důvod zní, že boj s klimatickými změnami by byl mnohem snazší, kdybychom měli k dispozici spoustu volné půdy či uhlíkově neutrální biomasy, která by jen čekala na sklizení a zpracování. Navíc se řada odborníků chytila do pasti zmíněného problému s dvojím započítáváním; bude chvíli trvat, než se všechno vyjasní. I když totiž dnes už nikdo tento problém nepopírá, objevily se nové argumenty. Například někteří příznivci biopaliv z akademické obce tvrdí, že do budoucna budeme umět produkovat nesrovnatelně více potravin s podstatně nižšími nároky na půdu, takže na uvolněné půdě bychom pak mohli pěstovat biomasu. To bohužel není příliš pravděpodobné, ale i kdyby se tak skutečně stalo, bylo by rozumnější počkat, až se ona hypotetická půda skutečně uvolní, než ji dáme do služeb bioenergie. A i v takovém případě bychom udělali lépe, kdybychom ji například znovu zalesnili a elektřinu ze Slunce získávali raději prostřednictvím fotovoltaické technologie. *** Přeloženo pro Finmag. URL| http://blog.aktualne.cz/blogy/ales-drobek.php?itemid=26270

novinky.cz Když člověka sužuje alergie na jídlo 16.11.2015

novinky.cz str. 0 Žena - Styl Jiří Sotona Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Svíčková na smetaně. Tuhle pochoutku nejedla Martina Horníková dobrých dvacet let. A nejspíš už nikdy nebude. „Ztratila jsem na ni chuť. Když je vám špatně a skončíte v nemocnici, tělo vám samo dá najevo, co nechce.“ Lidí, kteří mají jako ona alergii na nějakou potravinu, přibývá. Lékaři to označují za novodobou epidemii. Jaká je příčina? A jak se žije s vědomím, že nesmím sníst, co mě napadne? Zrovna po svíčkové si pětatřicetiletá Martina Horníková tolik nestýská. To spíš po poctivém zeleninovém vývaru. To, co u ní způsobuje alergickou reakci, je totiž především kořenová zelenina. Mrkev, petržel, celer… „Polévka, kterou si můžu udělat, je čistě masová. Chybí v ní ta sladká lahodná chuť kořenové zeleniny.“ Říká to věcně, bez lítosti, dávno zvyklá na to, že některé potraviny zkrátka nesmí. Jako maminka na mateřské má teď jiné starosti. Těší ji, že u syna se zatím nic neprokázalo, zato jí se alergie po porodu nejspíš rozšířila. „Ještě přesně nevím, jakým směrem, ale zřejmě přibyla slunečnicová semínka,“ přidává další položku do svého seznamu, kam kromě kořenové zeleniny spadají i některé ořechy a bylinky – šalvěj, kerblík, libeček, petrželka, heřmánek. Z ovoce pak mango. K alergické reakci jí stačí málo. A nemusí ani nutně něco pozřít. „Jednou jsem skončila v nemocnici, když jsem manželovi chystala večeři,“ vzpomíná, jak okrajovala mrkev, což jí nevadí, ale pak si nedostatečně omytýma rukama otřela koutek oka. „Do půl hodiny jsme jeli do nemocnice, protože mi strašně nateklo.“Kdo se jednou setká s nějakým závažnějším alergickým stavem, tak před tím má opravdu velikou pokoruJaromír Paukert, pediatr, alergolog a imunolog Nastupující reakce se u ní projevuje obvykle stejně: svědění očí, hučení v uších, bolest v nervových

zakončeních, vyrážka, někdy puchýře, otoky. „Je mi špatně od žaludku, a když nedostanu látku, která reakci potlačí, začnu se třást a upadám do stavu, kdy přestávám vnímat okolí.“Alergie, nebo intolerance? Jakkoli se snaží alergenům vyhýbat, v nemocnici na kapačkách se ocitne jednou dvakrát do roka. Dá se říct, že její příznaky jsou typické pro alergie na potraviny, které se někdy zaměňují s intolerancí. Navenek se můžou projevovat podobně a platí, že obojího v posledních letech přibývá. Alergie na potraviny se dá přirovnat třeba k těm na pyly. Organismus vyhodnotí některou běžnou složku potravy jako potenciálně nebezpečnou a spustí imunitní reakci. V případě intolerance chybějí tělu látky, které se podílejí na zpracování jídla, což vede nejčastěji k trávicím problémům, bolestem břicha nebo křečím. Mimo obě škatulky pak řadíme ještě onemocnění vzniklá nesnášenlivostí konkrétních látek, typicky třeba celiakii. Ta způsobuje zánětlivé poškození střeva a jedinou její léčbou je přísná bezlepková dieta. „Alergie se dnes chápe jako nemoc celého organismu, která se v určitém věku projevuje víc na průduškách, v nose, na kůži…,“ tvrdí alergolog Jaromír Paukert. FOTO: Petr Hloušek, Právo Uvádí se, že alergií na potraviny v současnosti trpí osm procent dětí a tři procenta dospělých. Jde ale pouze o odhad. Například celiakii má v Česku podle Společnosti pro bezlepkovou dietu potvrzeno 10 až 15 tisíc pacientů. Předpokládá se však, že 100 tisíc lidí jí trpí, aniž by o tom věděli.Restauratéři chybují Povinnost uvádět v restauracích přítomnost alergenů v jídle, zavedenou loni v prosinci, si Martina Horníková nemůže vynachválit. Konečně má v ruce nějaký argument na svoji obranu. „Do té doby to bylo tak, že obsluha řekla, že tam alergen není, vy ho přesto najdete, dohadujete se, chcete jídlo vrátit, podezírají vás, že si vymýšlíte…“ Vzpomíná třeba na to, jak si v restauraci dala zapečené brambory s cibulí a šunkou. Ujistila se u obsluhy, že jsou „bezpečné“, přesto se do jídla sotva zakousla. Cítila v něm celer. „V kuchyni nakonec přiznali, že jim brambory došly, ale zbyly jim bulvy celeru, tak je prostě nasekali na plátky a zapekli. A nikde to samozřejmě nenapsali. To už se vám dneska nestane.“ Jsou restaurace, kde se novým nařízením netrápí nebo ho smáznou prohlášením „naše pokrmy obsahují všechny alergeny“. Takoví provozovatelé možná mají pocit, že je to zbytečná byrokracie nebo že alergici začnou nanejvýš kýchat, když něco snědí. Potvrzuje to nedávno zveřejněný výsledek kontroly Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Podle něj třetina kontrolovaných restaurací či cukráren při označování alergenů chybovala, nebo je dokonce vůbec neuvedla. „Kdo se jednou setká s nějakým závažnějším alergickým stavem, tak před tím má opravdu velikou pokoru,“ říká Jaromír Paukert, pediatr, alergolog a imunolog z kolínské nemocnice. „Je to nevypočitatelné, zvlášť v dnešní době, kdy si kupujeme různé polotovary nebo jinde připravená jídla, u nichž nemůžeme složení ovlivnit.“Moderní epidemie Kombinace pediatrie a alergologie s imunologií je u Jaromíra Paukerta příhodná. Potravinové alergie mají počátek obvykle právě v dětství. „Může vám začít i v 60 letech, ale příliš pravděpodobné to není. U dětí je rizikovost větší,“ uvádí a dokládá to na dědičnosti. „Pokud je jeden z rodičů alergik, riziko rozvinutí obtíží u dítěte je zhruba 30 procent. Pokud oba rodiče, tak 50 až 60 procent. Jsou-li oba rodiče astmatici se stejnou alergií, například na roztoče, tak 70 až 80 procent. Jako pediatr se z potravinových alergií nejčastěji setkávám s tou na mléko, potom třeba vejce, obilniny, sóju,“ vyjmenovává. I Martině Horníkové začaly její trable v dětství. Tehdy ji spíš trápila alergie na pyly, nesvědčil jí prach, roztoči, trpěla dušností. Dětský organismus má potenciál se s řadou neduhů sám vypořádat, jindy se však alergie třeba na pyly může rozvinout v potravinovku, jak ji Martina Horníková nazývá. Byl to i její případ. Svíčkovou nebo bramboračku měla naposledy ve 14 letech. Tehdy byla podle svých slov

vůbec první v zemi, komu byla alergie na kořenovou zeleninu potvrzena. „Dneska to žádná rarita není, zvlášť u těch, co k tomu mají ještě alergii na břízu,“ shrnuje Jaromír Paukert a potvrzuje, že třeba před 20 lety bylo alergií méně. „Je to součást epidemie neinfekčních onemocnění, kam patří třeba i cukrovka nebo vysoký tlak,“ vysvětluje a za nebezpečné považuje především to, že řada alergií se projevuje ve své nejzávažnější formě akutních stavů, které mohou ohrozit život.Změna pro celou rodinu Příčina? Zcela jistě náš životní styl, prostředí, v němž žijeme, strava, kterou jíme. To vše je navíc ovlivněno naší genetickou výbavou. Jaromír Paukert uvádí, že se to někdy označuje jako syndrom kouřící babičky. Jinými slovy nešvary našich předků se můžou projevit třeba o dvě generace později. „Nemohla jsem synovi při procházce Prahou koupit k jídlu skoro nic,“ uvádí Lucie Kazdová jeden z důvodů, proč ve Zdibech otevřela bezlepkovou cukrárnu. FOTO: Petr Hloušek, Právo „Faktorů je víc. Existuje třeba populární ‚hygienická‘ hypotéza, v níž se na určitých výsledcích dokládá, že děti, které vyrůstají v prostředí farem s hospodářskými zvířaty a pobytem v přírodě, nemají tolik alergií, astmatu jako děti z měst.“ Povinně uváděných alergenů v restauracích je 14, avšak podle doktora Paukerta může dnes být člověk alergický v podstatě na jakoukoli potravinu. „Nedávno jsem tu měla někoho, kdo je alergický na rýži. O tom jsem ještě nikdy neslyšela,“ diví se sedmatřicetiletá Lucie Kazdová, majitelka cukrárny ve Zdibech u Prahy. Její podnik slouží trochu i jako místo setkávání lidí, kteří se s nějakým stravovacím omezením potýkají. A to buď u sebe, nebo u svých dětí. Sama se mezi ně také počítá. Její osmiletý syn Vítek je od narození celiak.Díky synově celiakii jíme doma daleko zdravěji než dřívLucie Kazdová „Víme to až od jeho tří let. V půlroce mu začaly ekzémy, měl zduřelé tváře, pořád se škrábal. Řešili jsme to na kožním, ale až na alergologii vyšlo z testů, že je to lepkem.“ O nemoci nic nevěděla, tak se zprvu zděsila, že syn nikdy neochutná koláče, buchty, rohlíky, těstoviny nebo třeba v dospělosti pivo. Tedy rozhodně ne ty varianty, které v sobě mají něco z pšenice, žita či ječmene. O žádné tragédii se však mluvit nedá, dokonce to v něčem přineslo pozitivní změnu celé rodině. „Když si načtete, které suroviny ještě můžete a co všechno už na trhu je, tak to vůbec není tak děsné. Naopak díky tomu jíme doma daleko zdravěji než dřív.“ Byla to změna i pro ni samotnou. Místo návratu po mateřské do nákupního oddělení v nadnárodní firmě otevřela bezlepkovou cukrárnu. Nabízejí i klasické zákusky, ale ty bez lepku převažují a není problém upéct na přání i něco bez mléka, vajec či ořechů. Výrobky zdejších cukrářek jako nějaká náhražka rozhodně nechutnají. „Lepkaři“ rozdíl nepoznají, pro „bezlepkaře“ jsou požehnáním. „Obávali jsme se, jestli nebudeme muset rozvážet nebo otevřít pobočku blíž centru Prahy. K mému překvapení jsou lidi ochotní si pro zákusky jezdit a berou to i jako výlet,“ dodává Lucie Kazdová.Detektivní práce V případě Michaely Kučerové z Prahy by bylo bez nadsázky jednodušší vyjmenovat, jaká jídla její čtyřletý syn smí. Ač se při vyprávění usmívá, ze vzpomínek na to, jak Matěj po narození celé dny jen brečel a brečel a chtěl se neustále škrábat, až mu rodiče museli držet všechny končetiny, se dělá úzko. „Jediné, co dělal do roka a půl – pořád se jenom drbal,“ nezapomene Michaela Kučerová na trápení se synem (vlevo). FOTO: Milan Malíček, Právo

„Fotila jsem si každý den jeho kůži,“ vzpomíná maminka při procházení fotek na notebooku. „Abych věděla, co jsem na něj patlala, co pomohlo, co ne. To jsem ještě nevěděla, že to je nejspíš z jídla.“ Otec Michaely je celiak a cukrovkář. V tom by se snad nějaká příčina dala vypátrat. Detektivní prací, jak to sama nazývá, je ale pro ni v podstatě každý den, kdy pozoruje, co všechno Matěj může, nemůže a jak na potraviny reaguje. „Pořád se to vyvíjí a mění a kdo ví, kdy se z něčeho ‚špatného‘ stane ‚dobré‘ a naopak. I když mu hlídám každé jídlo, tak se mi stejně osype. Jak často? Prakticky pořád je osypaný.“Některé alergie do puberty vymizí Jako první lékaři odhalili alergii na kravské mléko, která časem vymizela. Zato přibyly jiné. Vaječný bílek, vepřové maso, ořechy, především pistácie, dále sója, mák, kmín, různé byliny… Ovoce a zeleninu může, ale jen převařené. „Aspoň něco,“ míní Michaela Kučerová s tím, že nejradši má syn různé kukuřičné nebo jáhlové kaše, suché přílohy typu těstovin, rýže nebo brambor a mléčné výrobky. Lékaři jí dávají alespoň malou naději, že některé alergie do puberty vymizí. Co synovi zůstane celoživotně, se zatím neví. Podle ní je Matěj ve svém věku rozumný a sám dává pozor na to, co jí. Jen když je ve školce nějaká oslava, tak je mu líto, že nemůže ochutnat všechno jako ostatní. „Vždycky říkám, že jsou na tom nějaké děti ještě hůř,“ vysvětluje mu jeho matka, která při rozhovoru drží na klíně půlroční Emu. „Ta nemá nic. Zatím.“

URL| http://www.novinky.cz/zena/styl/385594-kdyz-cloveka-suzuje-alergie-na-jidlo.html

parlamentnilisty.cz Lidovečtí politici diskutovali s veřejností o migraci 11.11.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Politici voličům PV Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět V úterý proběhla v pardubickém Domě techniky další ze série diskuzí čelných představitelů KDU-ČSL s veřejností na téma migrační vlny v Evropě. Akce s názvem “Uprchlíci, islám, Česko“ se zúčastnili ministr zemědělství Marian Jurečka, poslanec a místopředseda výboru pro obranu Ivan Gabal, poslanec za Pardubický kraj Jiří Junek a vicehejtman Pardubického kraje Roman Línek. Více jak dvouhodinovou diskuzi moderoval předseda okresní organizace KDU-ČSL Vít Ulrych. V úvodním vystoupení vysvětlil Marian Jurečka, že jako člen vlády a Bezpečnostní rady státu cítí povinnost podělit se o informace, které má k dispozici. Existuje totiž mnoho mýtů a nepřesností, které se mezi občany šíří, vyvolávají určitou nejistotu a strach. K tomu bohužel přispívají i zástupci některých parlamentních stran či hnutí. Zdůraznil, že jeho úkolem není někomu vnucovat vlastní názor, ale poskytnout informace, vyvracet nařčení, že vláda v této oblasti nic nekoná a v neposlední řadě diskutovat s veřejností o možných řešeních současné uprchlické krize. Ivan Gabal vystoupil po ministru zemědělství a i v následné diskuzi s občany potvrdil, že patří mezi největší znalce bezpečností problematiky. Velmi dobře umí zúročit své působení ve sněmovních výborech pro obranu a bezpečnost s profesí sociologa. Především objasnil příčinu současných problémů a zdůraznil, že problém nenastal ze dne na den a migrace je následkem válečných konfliktů v Sýrii, Iráku, Libyi apod. Jako všichni řečníci zdůraznil, že tzv. kvóty jsou zástupný problém. Je třeba uklidnit situaci v zemích, odkud proudí uprchlíci, aby nejenom neodcházeli, ale aby se také někteří začali vracet. Je třeba deeskalovat situaci především v Sýrii. Jediná cesta je porazit Islámský stát, což bohužel asi bez použití pozemních sil nepůjde. Zdůraznil nutnost jednotného postupu států Evropské unie. Velmi významná je také podpora zemí mimo EU, které zachycují tu největší masu

uprchlíků jako je např. Turecko a Jordánsko. Proto také EU finančně podporuje nejen hraniční země schengenského prostoru jako Řecko a Itálie, ale významně finančně podpoří Turecko, kde se nachází více jak 3 miliony migrantů. Krajský předseda lidovců Roman Línek připomněl, že v Pardubickém kraji není žádný utečenecký tábor a problémy migrace se kraje dotýkají pouze okrajově. Bylo by však chybou, kdybychom situaci podcenili. Připomněl především to, že Pardubice jsou důležitou zastávkou na hlavní železniční trati a v případě změny tras migrantů přes Českou republiku bychom určitě problémy pocítili. Podobná situace by mohla nastat i na nádraží v České Třebové. Jako jeden z 350 zástupců regionů a měst ze všech zemí EU pravidelně sleduje současnou migrační vlnu a diskutuje ji s ostatními v Evropském výboru regionů s cílem usměrnit evropskou politiku v této oblasti efektivním a pro budoucnost zodpovědným směrem. Z besedy se omluvila místopředsedkyně senátu Miluše Horská, která se účastnila jednání organizačního výboru v Praze. Její místo mezi řečníky zaujal poslanec z Vysokého Mýta Jiří Junek. Zmínil Petici proti povinným kvótám EU pro uprchlíky, kterou řešil petiční výbor, jehož je místopředsedou. Z historie připomněl, že přesun takového množství lidí se v Evropě neudál od druhé světové války. Početná migrace však proběhla ještě v rámci Rakouska-Uherska před první světovou válkou a v jejím průběhu. Není to tedy úplně nová záležitost, byť se dnes odehrává v jiné podobě. Dalším zpestřením veřejné debaty bylo i vystoupení Syřana, který pochází z předměstí hlavního města Damašku a žije již 33 let v České republice. Jeho svědectví o situaci v rodné zemi obohatilo celou diskuzi a bylo velmi zajímavé seznámit se s jeho pohledem na situaci v Sýrii. Debata se vedla kultivovaně a v dobré atmosféře. Na akci přišli příznivci i odpůrci současného řešení migrační krize. Přítomni byli členové nebo příznivci spolku Islám v ČR nechceme. Vystoupení politiků si přišlo poslechnout i několik mladých studentů. Celkem besedu navštívilo cca 100 občanů. Více se hovořilo o migraci a situaci v zemích postižených působením radikálů a Islámského státu, méně o islámu jako takovém. Protože byli přítomni zastánci prorodinné politiky a sociolog, debata se několikrát stočila k negativní demografické křivce v ČR a Evropě.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1410&clanek=407671

FOTO Uzeniny jsou nebezpečné? Tak tomu se musím usmívat. Václav Klaus vyrazil na exkurzi do masny a toto k tomu stvořili v jeho institutu 12.11.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Monitor spa Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Náš bývalý prezident Václav Klaus je ve světě znám coby velký kritik Evropské unie a nejen té. A zřejmě proto, aby dostál své pověsti, vytáhl celý svůj institut a společně se šli podívat, co že je to špatně s našimi českými uzeninami, když podle Světové zdravotnické organizace způsobují rakovinu. Na Facebooku Institutu Václava Klause se objevilo několik fotografií, na kterých je bývalý prezident Václav Klaus ve výrobně masa. Tam se vyrazili podívat po zveřejnění rozhodnutí Světové zdravotnické organizace, podle které je zpracované maso karcinogenní stejně jako azbest či cigarety. “Tým odvážlivců z IVK v čele s exprezidentem Václavem Klausem to jel okamžitě zkontrolovat do výrobny podniku Uzeniny Beta, kde ovšem žádné nebezpečí neodhalil,“ stojí v příspěvku. A nebyl by to Institut Václava Klause, kdyby nešlo o podnik, který se “hrdě pyšní tím, že za dvacet let své existence nečerpal ani korunu (ani euro) z dotací“.

Z přiložených fotografií to vypadá, že Klaus je s provozem v podniku spokojen. Foto: Institut Václava Klause Celý příspěvek zde: Světová zdravotnická organizace prý hodlá zařadit tzv. zpracované maso mezi nejjedovatější látky hned vedle azbestu, arzénu nebo cigaret. Tým odvážlivců z IVK v čele s exprezidentem Václavem Klausem to jel okamžitě zkontrolovat do výrobny podniku Uzeniny Beta, kde ovšem žádné nebezpečí neodhalil. Podnik se hrdě pyšní tím, že za dvacet let své existence nečerpal ani korunu (ani euro) z dotací. A pak že to bez přerozdělování nejde.


Miroslav Sládek: Zemědělství jako strategické odvětví 13.11.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Názory a petice PV Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Článek se zabývá produkcí potravin po roce 1989, vývojem odvětví v následujícím čtvrtstoletí a současným úpadkem. K produkci potravin je nutné přistupovat ze strategického hlediska především s ohledem na růst světové populace a nedostatek zdrojů. Nedostatek vláhy ohrožuje české zemědělství, pokud nezačne pršet, bude to mít nedozírné následky, atd. atd. Takovýmito a jim podobnými zprávami se to dnes v tisku a na internetu jen hemží. Jistě, nedostatek vláhy je problém, a to nejen český, ale celoevropský. Pršet by mohlo, alespoň v noci, aby nám to nekazilo dny a hlavně víkendy, jak se stalo již tradičně zvykem. Jistě jste si také všimli, že zásadně je horší počasí o víkendu a o svátcích? Svatý Petr má snad nějaký zastaralý program ve svém počítači. S tím, jaké je počasí toho však moc nenaděláme. Nesouhlasím ani s různými zelenými teroristy, kteří by nejraději všechno hodili na to, že jezdíme autem místo na velbloudech a že si rádi dáme svíčkovou místo chaluh. Lidská činnost jistě počasí ovlivňuje, ale tento vliv je malý. Mám tím na mysli především naši republiku. Nehovořím o Číně a Indii nebo o Brazílii. Co tedy s tím? Především bychom se měli vrátit k situaci v devadesátých letech minulého století. Ať již z jakýchkoliv důvodů, tehdejší Československo mělo takové přebytky v zemědělské produkci, že bylo čistým vývozcem. Obilí, maso, cukr a další a další. To, co potom následovalo, bylo záměrné zničení našeho zemědělství a naší potravinové soběstačnosti. Zcela záměrné a je mi velmi líto, že to vše se dělo s naprostým záměrem, kdy byla ignorována všechna fakta, kterými jsem argumentoval a především bylo ignorováno varování před geopolitickými a strategickými důsledky zničení naší potravinové soběstačnosti. Za vším je nutné hledat jak vládu, tak Evropskou unii s jejími naprosto nesmyslnými požadavky, i potravinářskou lobby vedenou ministrem financí. Neoddělujme tehdejší vládu a dnešního ministra financí. Již tehdy velmi úzce spolupracovali. Na základě jejich chybných rozhodnutí a bezohledných podnikatelských záměrů byly zničeny osevní plochy, z úrodné půdy se stala golfová hřiště nebo pozemky pro solární elektrárny. Zároveň byl ničen i zpracovatelský průmysl. Můžeme jako příklad

jeden za všechny uvést cukrovary. Naprostý nadbytek cukru byl nahrazen naprostou závislostí na dovozu. Cukrovary byly předány (ne prodány) jen za symbolickou korunu zahraničním firmám, které slíbily investovat do modernizace. Nic takového je ovšem nenapadlo. Okamžitě po získání cukrovarů je zavřeli, strojní vybavení odvezli a budovy a pozemky prodali na skladové nebo montážní haly, aby mělo kde původní bílé domorodé obyvatelstvo robotovat. Argumentoval jsem tím, že závislost je vždy nežádoucí, ovšem závislost na dovozu potravin je vražedná a staví nás do pozice hladovějících prosebníků při každém výkyvu na světových trzích nebo právě zmíněných výkyvech počasí. Jak můžeme být suverénním státem a rozhodovat si nezávisle o svých vlastních záležitostech, když jsme závislí na dovozu potravin. To z nás dělá kteroukoliv jinou rozvojovou zemi, Rwanda-Burundi nevyjímaje. Není argumentem, že sucho by bylo tak jako tak. Bylo, ale pokud bychom měli dostatečné osevní plochy, i při nižších výnosech bychom dosahovali dostatečné kvantity produkce. Co s tím dnes? Je nutné si uvědomit, že potravinová soběstačnost je v současném světě, který je ve znamení stěhování národů a na pokraji válek o zdroje, nejen průmyslovým odvětvím, jako každé jiné, ale strategickým oborem důležitějším než je třeba výroba zbraní. Jelikož je to strategický obor, podle toho také k němu musíme přistupovat. Musí být vytvořeny jiné podmínky pro rozvoj zemědělství. Příkladem budiž zrušení zákona, který si schválil současný ministr financí a který zajišťuje jemu samotnému prostřednictvím jeho firem miliardové zisky. Proč by byly obrovské osevní plochy zaneřáděny řepkou olejnou jenom proto, že platí zákon, který ukládá přimíchávat do každého litru benzínu nebo nafty jakousi odpornou bio složku, která ničí motory aut a zároveň znečišťuje životní prostředí více než čistý benzín? Proč byla zničena stáda skotu ať již na produkci masa nebo mléka? Jenom proto, aby bylo možné dovážet prostřednictvím firem současného ministra financí, který již tehdy ovládal zpracovatelský průmysl, horší produkci ze zahraničí a tím dosahovat na náš úkor obrovských zisků. Myslíte si, že zisky ministra financí pocházejí z jeho podnikatelských kvalit? Nebo z toho, že konzumujeme ty blíže neurčitelné hmoty produkované jeho firmami? Zrušení uvedeného zákona by uvolnilo osevní plochy pro jiné plodiny, a zároveň ušetřilo životní prostředí. Ministr financí by přišel o obrovské zisky, alespoň by mu potom nebylo tolik líto, až bude následovat další nezbytný krok. Velmi mne mrzí, že jsem musel předchozí odstavce vztáhnout k jedné osobě, byť členu vlády. Jak je totiž možné, že byl strategický obor během dvaceti let soustředěn v rukou jedné osoby. To není střet zájmů, to je naprosté zneužití moci. Výrobu potravin jako strategický obor nelze ponechat jen v rukou jednoho člověka. Logicky tedy musí nastoupit antimonopolní úřad, který na základě odlišného přístupu k zajištění potravinové soběstačnosti, znovu posoudí koncentraci tohoto oboru a přijme taková opatření, která povedou k rozbití současného monopolu. Podotýkám, že navrhovaná opatření nejsou ani v nejmenším v rozporu s principy trhu a demokratického a právního státu. Jistě mi dáte za pravdu, že produkce burských oříšků neboli podzemnice olejné není až tak důležitá v rámci potravinové soběstačnosti a to ani v zemi, kde by se bez burákového másla neobešli. Přesně tak, mám na mysli Spojené státy americké. Přesto, když Jimmy Carter chtěl zastávat funkci prezidenta, musel předat rodinnou firmu na produkci právě výše zmíněné plodiny do správy. V České republice je monopol v potravinářském průmyslu nepodstatným detailem, ačkoliv umožňuje vydírat celý národ a korumpovat vedení státu. To je jen nástin toho, co musí následovat po příštích volbách k zajištění potravinové soběstačnosti České republiky s ohledem na vzrůstající napětí ve světě v předvečer válek o vodu a potraviny. A vzhledem k výrobním lhůtám v zemědělství.


Stanislav Kliment: Chtějí přesvědčit Moskvu k odběru vepřového 15.11.2015

parlamentnilisty.cz str. 0 Názory a petice PV Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Rakouský list „Die Presse“ uvedl, že ministři zemědělství členských států Evropské unie jsou rozhodnuti usilovat o zrušení omezení dodávek vepřového masa do Ruska. Podle listu by v pondělí Evropská komise měla dostat pokyn k zahájení jednání s Moskvou o této otázce. Unijní státy mají zájem o obnovení dodávek vepřových subproduktů včetně sádla, jelikož pro ně je těžké najít alternativní trh odbytu. Die Presse uvádí, že zákaz na dovoz vepřových subproduktů byl zaveden zvláštním rozhodnutím “Rosselchoznadzoru", a ne v rámci potravinového embarga, které je odpovědí na antiruské sankce Západu. Agentura Sputnik v té souvislosti uvádí, že proto se evropské země domnívají, že omezení může být zrušeno na základě jednání. Publikováno se souhlasem vydavatele


Rakovnický deník Dobrá zpráva pro Rakovničany 18.11.2015

Rakovnický deník str. 1 Titulní strana

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Měsíc do Vánoc, konkrétně v sobotu 21. listopadu 2015, se odehraje třetí ročník Národní potravinové sbírky. Široká veřejnost, potravinové řetězce a výrobci potravin budou moci i letos darovat potraviny na pomoc potřebným. Sbírka se koná ve vybraných městech po celé České republice a patří k nim i Rakovník. Tady budete moci nakupovat a darovat potraviny v marketech Tesco a Penny. Region| Střední Čechy

respekt.cz Za někdejší železnou oponou se jídlem tolik neplýtvá 11.11.2015

respekt.cz str. 0 respekt.cz Lucie Kavanová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Nejvíc potravin u nás vyhodí lidé ve věku 18 až 24 let Asi třetina nezávadné zeleniny a ovoce dostane stopku ještě před pulty obchodů. Jak tyto normy vznikají - a proč nesmí mít třeba jablko v supermarketu méně než 5 centimetrů v průměru - popisuje článek Zakázané potraviny v aktuálním Respektu. Obchody jsou zároveň významnými plýtvači – stejně jako domácnosti. Právě na ně se nedávno zaměřily dvě české studie, v červenci agentura Stem/Mark a v říjnu on-line dotazník agentury Ipsos. A obě organizace shodně tvrdí: jídlo doma vyhazuje každý druhý Čech.

Pravidelně vyhazuje nespotřebované potraviny 49 procent Čechů, alespoň jednou týdně potom třetina zdejších domácností. Plyne to alespoň z dat agentury Stem/Mark. Nepřehlédnutelné jsou přitom rozdíly mezi generacemi. Zatímco třetina lidí starších 45 let nevyhazuje jídlo nikdy, stejný přístup má ale jen 13 procent mladých lidí do 29 let. Největší plýtvání mezi mladšími respondenty potvrzuje i agentura Ipsos. Největší podíl těch, kdo vyhazují více potravin než před dvěma roky, je podle jejích výsledků právě mezi lidmi ve věku 18 až 24 let. Výrazně nejméně naopak posílají jídlo do koše lidé ve věkové skupině 45–59 let. Nejméně zároveň plýtvají jídlem lidé z malých obcí, kde je například možné využít komposty. Ovoce a zeleninu také výrazně častěji vyhazují muži než ženy. Mezi potravinami, jež nejčastěji končí v koši, vede podle Stem/Marku bezkonkurenčně pečivo – vyhazuje ho 55 procent Čechů. Na druhém místě je ovoce a zelenina, které bez ochutnání likviduje 39 procent respondentů. Každý druhý se také přiznal k vyhazování uvařených jídel. Nejčastějším důvodem je pocit, že jsou potraviny zkažené. V rámci Evropy jsou však Češi spíše podprůměrnými plýtvači. Podle studie Evropského parlamentu, která vyšla z dat výzkumné agentury Bio Intelligence Service, přispívá každý Evropan k plýtvání jídlem asi 180 kilogramy za rok, což znamená především plýtvání hnojivy a vodou, zbytečné emise. Při pohledu na rozvržení míry plýtvání má člověk pocit, jakoby pozoroval hranici někdejší železné opony – mezi největší plýtvače jednoznačně patří domácnosti na západ od bývalé dělící linie. Holandsko s 540 kg na osobu, Belgie s 245 kg, Velká Británie s 240 kg či Rakousko s 210 kg stojí na straně jedné. A na druhé Slovinsko se 72 kg, Rumunsko se 76 či Česko s 81 kilogramy. Maximální výběr v supermarketu je přece jen stále jistým měřítkem blahobytu - a v cenách potravin vztažených ke kupní síle stále existují markantní rozdíly. Kromě častějšího nakupování potravin v menším množství radí znalci zejména rizikové potraviny lépe skladovat (salát de facto květina a nejlépe mu tedy bude v misce s vodou na dně) – anebo využít nejrůznější „recyklační recepty“. Na výběr jsou návody z přezrálého ovce či zeleniny, ale pro zodpovědné experimentátory také pesto z mrkvové natě či ředkvičkových listů.

URL| http://www.respekt.cz/spolecnost/za-ne...eleznou-oponou-se-tolik-neplytva-jidlem

Retail info Plus Potravinářské veletrhy SALIMA již za čtvrt roku! 12.11.2015

Retail info Plus str. 8 Aktuality

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Ve dnech od 17. do 20. února 2016 se bude konat již 30. ročník potravinářských veletrhů SALIMA, který přivítá odborníky, obchodníky a další návštěvníky na mezinárodních potravinářských veletrzích SALIMA/VINEX, MBK a INTECO. V pavilonu „A“ se budou prezentovat potraviny české i zahraniční provenience, budou zde umístěny oficiální zahraniční účasti a stánky jednotlivých dodavatelů potravin, přísad, alkoholických i nealkoholických nápojů, cukrovinek, kávy, čaje a lahůdek. INTECO patří mezi přední středoevropské mezinárodní obchodní setkání pro retail i horeca oblast. Veškeré expozice budou instalovány v pavilonu „V“. Mimo jiné, zde budou vystavovat tyto společnosti v jednotlivých sekcích: Nábytek a vybavení interiérů představí společnosti Cízler Rudolf, Bukovec ze Strážnice i německá GO IN. Zařízení prodejen představí značka Unita – Pavel Tacl z Letohradu. Chladící a mrazící zařízení, kávovary, zařízení pro gastro provozy bude vystavovat V. N. D. z Pelhřimova. Pokladní systémy pro obchod a hotely představí A. W. I. S. Správa a systémy z Prahy. Zařízení a stroje pro zpracování potravin nabídne A. T. Fornax z Prahy a zařízení pro výrobu nápojů

bude vystavovat společnost Aqualink. Výčepní zařízení, zařízení pro ošetřování a stáčení vína nabídne M-ex Production z Brna a prostředky pro úklid a údržbu představí společnost Ille papír service. Potravinářské veletrhy doplňuje 29. mezinárodní veletrh obalů a tisku EmbaxPrint, který bude probíhat od 17. do 19. února v pavilonu „G“. Nezapomeňte se přihlásit na mezinárodní veletrhy SALIMA/VINEX – MBK – INTECO, veletrhy s dlouholetou tradicí doplněné veletrhem obalů a tisku EmbaxPrint. *** Pokud patříte mezi výrobce nebo dodavatele, kteří svou účast ještě zvažují, nemáte s veletrhy zkušenost nebo se obáváte náročné přípravy, můžete si být jisti, že k přihlášce získáte jako bonus bezplatné poradenství, jak uspět na veletrhu a jak se na něj připravit. Informace o cenách a možnostech přihlášení vystavovatelů on-line naleznete na http://www.salima.cz. Foto popis|

Důvěra ve značku závisí na informovanosti 12.11.2015

Retail info Plus str. 22 Obchod ek Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Zatímco ženy nad 20 let jsou zastánkyněmi především národních značek kvality, mládež více důvěřuje značkám evropským. O evropské značky kvality se zajímají hlavně mladí Ve druhé polovině tohoto roku byla zahájena nová propagační kampaň „Kvalita z Evropy – chutě s příběhem“. Jejím cílem je posílit pozitivní vnímání evropského systému kvality zemědělských produktů spotřebiteli a odborníky v České republice i na Slovensku. Kampaň je zaměřena na podporu jednotlivých unijních označení kvality potravin, tj. Chráněného označení původu, Chráněného zeměpisného označení a Zaručené tradiční speciality. V září realizovala společnost STEM/MARK vstupní měření výsledků dané komunikační kampaně. „Provedený průzkum přinesl poměrně optimistická zjištění týkající se postojů českých spotřebitelů a odborné veřejnosti ke značení kvality potravin. Mezi nejznámější označení bezpochyby stále patří Klasa nebo Regionální potravina, ale došlo k nárůstu podpořené znalosti evropských označení, a to na 10 % (na Slovensku 8–14 %),“ uvádí Ing. Miroslav Koberna, CSc., ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory ČR a dodává: „Alespoň jednu z evropských značek kvality potravin zná v současnosti až 19 % respondentů.“ Přestože větší důvěra je i na Slovensku deklarována značkám národním, více než polovina dotazovaných Slováků zastává názor, že evropská označení jsou potřebná a třetina je ochotna si za takové výrobky připlatit. Lidé více věří lokálním označením kvality Zatímco české značky kvality jsou známější u žen nad 20 let, mládež má naopak vyšší znalost chráněných označení EU. Lépe než ostatní skupiny také mládež defi nuje původ evropských značek. Podobná situace je i v otázce důvěry. Zatímco ženy nad 20 let jsou zastánkyněmi především národních značek kvality, mládež více důvěřuje značkám evropským. Ve vyšší kvalitu evropských značení věří také vysokoškolsky vzdělaní lidé. „Průzkum ukázal, že nejvíce se při nákupu nechávají ovlivnit značkami kvality ženy hospodyně. Velmi překvapujícím zjištěním bylo, že o evropských označeních byla nejvíce informována mládež,“ říká Ivana Valentová, Client Service Manager STEM/MARK a doplňuje: „Tento výsledný efekt lze přisuzovat předešlé kampani, která se zaměřovala na komunikaci jednotlivých evropských značek

kvality a to prostřednictvím různých komunikačních kanálů, kam spadal i internet.“ Z porovnání s výsledky průzkumu na Slovensku vyplývá, že celkově jsou v souvislosti se značkami kvality Slováci pozitivnější než Češi. Zákazníci na Slovensku si unijní značky kvality více identifikují s Evropou než je tomu v Česku. Stejně jako v Česku však celkově více věří lokálním označením kvality. Téměř dvě pětiny české veřejnosti pak mezi označeními kvality nedělají žádný rozdíl. Dvě třetiny českých respondentů se shodují na tom, že zájem a nákup potravin s evropským značením kvality by zvýšila větší informovanost. Výrobce odrazují administrativní bariéry Z průzkumu vyplývá, že znalost evropských označení u cílové skupiny odborná veřejnost u nás i na Slovensku je poměrně vysoká. Nejlépe jsou o chráněných označeních informováni ti, kteří v současnosti mají pro své výrobky jedno z označení nebo o jeho získání usilují. Rychlejšímu rozšiřování evropských značek kvality na tuzemských potravinářských výrobcích však podle Potravinářské komory brání pasivní přístup institucí, které spíš výrobce odrazují, než aby jim pomohly s registrací. „Chceme se proto v následujícím období více zaměřit na podporu výrobců při registraci,“ říká Miroslav Koberna. Pro české firmy, které chtějí exportovat, znamená podle Potravinářské komory unijní označení kvality potravin usnadnění cesty na zahraniční trh. Značkám kvality se budeme více věnovat ve vydání Retail News 12/2015. Foto popis| O evropských označeních je podle zářijového průzkumu společnosti STEM/MARK nejvíce informována mládež. O autorovi| ek, s využitím materiálů Potravinářské komory ČR a STEM/MARK

superspy.cz Jíte červené maso? Kouříte? Co je asi škodlivější? 15.11.2015

superspy.cz str. 0

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Budete se možná divit, ale vyjde to skoro nastejno! Konzumace slaniny, hamburgerů, párků, salámů a šunky s sebou nese téměř stejně vysoké riziko onemocnění rakovinou jako kouření cigaret, píše server novinky.cz. Toto expertní zjištění oficiálně oznámí Světová zdravotnická organizace (WHO). Výzkumu, na jehož základě byly varovné závěry učiněny, se účastnilo 37 tisíc mužů. „Není pochyb, že je to výzva ke zdravějšímu životnímu stylu. Doporučujeme úplně rezignovat na zpracované masné výrobky, červené maso si dávat dvakrát týdně nebo ještě méně často,“ řekla vedoucí studie, polská expertka Joanna Kalužová. „Přeorientujte se na ovoce, zeleninu, celozrnné výrobky, a hlavně jezte ryby,“ doporučila. Foto: Shutterstock Spíte špatně? Nefunguje vám to v sexu? Čím to je? VIDEO: Tak tohle tahací cvičítko je opravdu cool! Jak zhubnout a zároveň si užívat? Koudelka poradí!

URL| http://www.spy.cz/zabava/24737-jite-cervene-maso-kourite-co-je-asi-skodlivejsi

systemonline.cz Efektivní vysledovatelnost výrobků v potravinářství 17.11.2015

systemonline.cz str. 0

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Snad všichni jsme při výběru potravin citliví na jejich kvalitu a čerstvost. Kolikrát raději zvolíme jiný výrobek, pokud je jeho doba trvanlivosti delší. Z pohledu spotřebitele je tedy jasné, že upřednostníme kvalitní a trvanlivé výrobky, ale jak se na to dívají výrobní firmy? Jak zabezpečí, aby se v obchodech objevily jenom kvalitní a čerstvé potraviny? Proč klasické EAN kódy z etiket ani zdaleka nestačí pro efektivní vysledovatelnost výrobků a polotovarů, ať už interně nebo externě? Jakou technologii tedy zvolit? Pojďme se podívat, jak nám pomáhají aktuální technologie očima pomyslné potravinářské firmy Baby & Rosin FOOD (dále jen BRF), která vyrábí dva druhy výrobků – dětský jablečný příkrm HappyBaby a balené rozinky GrandRosin. Na rozdíl od jiných odvětví, jako jsou třeba strojírenství nebo sklářský průmysl, v potravinářství hrají šarže velmi důležitou roli a je to dáno nejenom českou, ale i evropskou legislativou. Každá šarže jednoznačně identifikuje dodavatele (pro suroviny) nebo datum výroby (pro polotovary a výrobky), určuje datum minimální trvanlivosti (DMT) a slouží v podstatě jako rodný list potravin. Proč nás zajímá vysledovatelnost? Při výrobě výrobku se již používají konkrétní šarže surovin a polotovarů. Pro libovolný výrobek a zvolenou šarži je tedy poměrně jednoduché dostat z moderního podnikového systému (ERP) údaje, z jakých surovin a polotovarů byl výrobek vyroben, tzv. zpětná vysledovatelnost šarže (anglicky tracking). Při auditu tak podnik BRF snadno zjistí skutečné složení výrobků. Naopak při expedici výrobků odběratelům je potřebné zajistit, aby podnikový systém umožnil taktéž dopřednou vysledovatelnost šarže (anglicky tracing). Tato funkcionalita dohledá na základě suroviny a její šarže, do kterých výrobků se tato surovina použila a kteří zákazníci si tuto surovinu nebo výrobky z této suroviny zakoupili. Proč je to důležité? Aby naše firma BRF uměla okamžitě stáhnout z oběhu nekvalitní nebo poškozené výrobky. Protože může být ohrožené zdraví obyvatel, musí se v těchto případech jednat velmi rychle. Navíc efektivní sledování šarží zlepšuje výslednou kvalitu potravin a může pomoci k lepšímu hodnocení v systému HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Points) nebo při certifikaci IFS Food od neziskové organizace IFS (International Featured Standards). Certifikace systémem HACCP slouží pro zajištění dodržování hygieny a výroby zdravotně nezávadných potravin a je vyžadována legislativou. Obdobně, mezinárodně uznávanou IFS certifikaci požadují zejména obchodní řetězce za účelem větší bezpečnosti potravin.

Obr. 1: Princip vysledovatelnosti šarže na příkladu produkce pomyslné potravinářské firmy Baby & Rosin FOOD. Unifikované označování čárovými kódy GS1 Každý zabalený výrobek je označen jednoznačným EAN kódem, který plně postačuje pro účely prodeje koncovému zákazníkovi. Jakékoliv informace „navíc“ (např. šarže, DMT…) jsou pro spotřebitele irelevantní, na druhou stranu pro dodavatele i odběratele jsou velmi důležité pro vysledovatelnost pohybu potravin. Pro zajištění vysledovatelnosti v dodavatelsko-odběratelském řetězci se běžně používá označování heterogenních nebo homogenních palet pomocí komplexních čárových kódů SSCC dle standardů neziskové organizace GS1. Jsou to 1D čárové kódy (GS1-128) a kromě EAN kódu a množství výrobků můžou uchovávat další informace (šarže, DMT). Tímto ale vznikají rozdílné požadavky na označování různých balení potravin. Jak tedy efektivně označovat větší balení výrobků již ve výrobním procesu?

Výhodou GS1 standardů je jejich rozšířenost a ověření funkčnosti v praxi. Označením výrobků speciálním 1D nebo 2D čárovým kódem a následným použitím vhodné čtečky čárových kódů můžeme jednoduše zadávat i sledovat pohyb zboží nejen v rámci podniku. Pro tento účel můžeme na definici speciálního čárového kódu využít GS1 standard a zvolit vhodné aplikační identifikátory (AI) po vzoru SSCC kódů. Typicky to jsou tyto základní AI: (01) – jednoznačný kód výrobku (GTIN – Global Trade Item Number), například EAN kód výrobku (10) – šarže výrobku (Batch/Lot Number) (15) – datum minimální trvanlivosti (Best Before Date) (30) – množství v základní měrné jednotce skladové karty (Count of items) Pro evidenci dalších informací máme k dispozici ještě kód (240) pro interní označení výrobku číslem skladové karty (Additional Product Identification) nebo úplně volitelné kódy (91) až (99) pro interní evidenci téměř čehokoliv. I když je možné označovat tímto způsobem každý kus výrobku, hodí se tato metoda především pro označování větších logistických jednotek (karton, krabice, folie…). Kupříkladu BRF zabalí karton, ve kterém bude 50 kusů HappyBaby (kód výrobku HB01) se šarží „LOT1“ a minimální trvanlivostí do 31. 12. 2017. Když označíme karton speciálním čárovým kódem, můžeme pak pomocí čtečky čárových kódů jednoduše pracovat s konkrétním množstvím výrobku i šarží současně. Obr. 2 a 3: Čárový kód GS1-128 a kód GS1 DataMatrix Jakou výhodu to přinese? Jestliže to není zřejmé na první pohled, tak si porovnejme předchozí proces se snímáním standardních EAN kódů, kterými jsou výrobky a kartony typicky označeny. V takovém případě musí skladník firmy BRF při expedici nebo interním přesunu mezi sklady nasnímat EAN kód výrobku a ručně doplnit šarži a množství. Vůbec nezáleží na tom, jestli má čtečka čárových kódů speciální aplikaci nebo software na míru, protože může dojít k chybám při ručním zadávání. Na druhou stranu při správném označení vyrobeného kartonu speciálním čárovým kódem eliminujeme chyby a ruční zadávání, protože veškeré informace (šarže, množství, DMT) jsou již uloženy v čárovém kódu. Tímto způsobem zefektivníme a zrychlíme práci skladníků. Posledním krokem, který musíme zabezpečit, je podpora rozpoznávání formátu speciálního čárového kódu v podnikovém systému po přenesení nasnímaných údajů z čtečky čárových kódů. Protože námi navrhovaný formát je postaven na bázi GS1 standardů (AI identifikátory), tato funkcionalita již typicky bývá součástí ERP systému. Pak je ale celý proces kompletně automatizován a k dispozici dostáváme efektivní vysledovatelnost potravin v našem podniku BRF, který se dá použít i v dodavatelsko-odběratelském řetězci. Použít 1D nebo 2D čárový kód? Pro naše speciální označení čárovými kódy můžeme využít hned několik standardizovaných GS1 kódů. Otázkou tedy zůstává, jestli použít jednoduché lineární 1D, nebo komplexní 2D čárové kódy? V následující tabulce shrneme výhody a nevýhody těchto alternativ. Textová reprezentace čárového kódu je důležitá v případě, že čárový kód nemůžeme načíst, nebo je poškozen. 1D čárový kód (GS1 – 128) 2D čárový kód (GS1 DataMatrix) + rozšířenější podpora zařízení (tiskárny, čtečky) + kompaktnost + textová reprezentace čárového kódu + vizuální odlišnost

- větší šířka kódu - dražší vybavení (tiskárny, čtečky) - vizuální zaměnitelnost s EAN kódy - nutnost doplnit textovou reprezentaci manuálně Osobně si myslím, že vhodná volba jsou právě 2D čárové kódy, protože minimalizujeme zaměnitelnost s EAN kódy, čímž klesá chybovost uživatelů, a to i vzhledem k potenciálně vyšším nákladům na HW vybavení (tiskárny a čtečky), nebo k potřebě doplnit textovou reprezentaci čárového kódu manuálně do etikety. Směrem 2D čárových kódů se ubírá i organizace GS1. Alternativně se dá místo 2D čárového kódu GS1 DataMatrix použít také oblíbený a rozšířený QR kód, pro který ale musíme zajistit vhodné zařízení pro rozpoznávání. Bez ohledu na typ čárového kódu je důležité mít vhodný software ve čtečce čárových kódu (nebo také vhodnou mobilní aplikaci v telefonu), který zabezpečí správné rozpoznávání a zobrazí uživateli nejen nasnímaný kód, ale také jeho rozpad na jednotlivé součásti (kód výrobku, množství, šarže, DMT). Při online připojení na ERP systém dokáže zařízení navíc zobrazit i název výrobku, či upozornit na použití nevhodné šarže, protože někteří odběratelé (zejména velké obchodní řetězce) mají extra požadavky na trvanlivost výrobků, které si objednávají. Namísto čárových kódů by se pro identifikaci dala klidně využít také populární technologie RFID. Tuto variantu ale nedoporučuji zejména kvůli neúměrně vysokým nákladům – označovat je potřeba každou větší logistickou jednotku a stačí, když srovnáte cenu za naprogramování a instalaci RFID tagu s cenou za potisknutí „obyčejné“ etikety… Co je potřebné splnit pro implementaci? Pro to aby mohla naše společnost BRF implementovat navržené označování pomocí 2D čárových kódů do praxe, je nutné, aby splnila několik kritérií: Zakoupit požadovaný HW (tiskárna 2D čárových kódu, čtečka čárových kódu s podporou 2D kódů) Vytvořit jednotnou etiketu pro logistické jednotky (kartony, folie) a integrovat ji do ERP systému, aby se dala tisknout automaticky na základě výrobního příkazu nebo příjemky Důkladně označovat suroviny (při příjmu na sklad), polotovary a výrobky (při výrobě). Kdykoliv BRF nakoupí jablka nebo rozinky, již při příjmu na sklad je označí etiketou, která v sobě kromě standardních údajů nese informaci o šarži, DMT nebo množství. Podobně i při výrobě finálního produktu. Závěrem si připomeňme ještě jednou největší výhody, které nám tento způsob označování výrobků a surovin přinese: přesná evidence pohybu v rámci podniku i směrem k dodavatelům, rychlá vysledovatelnost a nepřímo také jednoduchá inventura skladu. Tak na co ještě čekáte?

RNDr. Tomáš Bartoš, Ph.D. Autor článku působí jako ERP Solution Architekt ve firmě Team-SOFT s.r.o. a zabývá se návrhem moderních řešení podnikových ERP systémů a optimalizací zejména skladových, výrobních a obchodních procesů.

URL| http://www.systemonline.cz/clanky/efek...ovatelnost-vyrobku-v-potravinarstvi.htm

TECH MAGAZÍN

Pohledem demagoga 11.11.2015 TECH MAGAZÍN str. 3 Editorial Josef Vališka, šéfredaktor Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět To jsou věci! Playboy (přinejmenším ten americký) končí s nahotinkami - prý už nejsou atraktivní. Maso škodí. A uzeniny taky, asi vůbec ze všeho nejvíc, tudíž by zjevně bylo dobře je zakázat, či aspoň zdaněním konzumentům znechutit. Světlo světa spatřila další úžasná studie. To, co je určitě naopak zdraví nepochybně prospěšné, jsou tzv. doplňky stravy (eufemistické označení pro přípravky, které by se rády tvářily jako léky, ale nemohou, neb nespadají do příslušné definice), jež bychom měli konzumovat v zájmu svého organismu pro jeho posílení a ochranu (a hlavně výživu kont příslušných výrobců) v maximálním množství. Netvrdím, že salámy a šunka jsou zdravé, té chemie a dalších udělátek (rozuměj: náhražek) je dnes až přes míru, ale dali jste si poslední dobou někdy opravdové buřtíky či klobásky vyráběné poctivým řezníkem? Ano, jistě nejsou pro dlouhodobé stravování úplně ideální, ale je to moje volba. Možná jedna z posledních, která nám ještě zbyla, kde si v dnešním nejrůznějšími pravidly, normami, nařízeními a zákazy sešněrovaném světě můžu ještě sám rozhodnout, čím se budu krmit. Prostě proto, že mám na to chuť. Samozřejmě lze namítnout, že nesprávným stravováním vedoucím neodvratně k obezitě, rakovinám a všemu možnému atd. atd., si zkracuji život a náš nešťastný podvyživený zdravotní systém potenciálně zatěžuji a připravuji o fůru peněz, které bude nutné vynaložit na mou léčbu. Ale přátelé, vězte, že na rozdíl od mnoha jinak zdravě žijících a ideální životosprávu bez „éček“ a jiné úchylky vyznávajících jsem přinejmenším v posledních letech a desetiletích nebyl nikdy nemocný tak, že by to nějakou léčbu, natož odbornou vyžadovalo. A ten acylpyrin si klidně zaplatím sám, o peníze na zdravotní péči mě automaticky kasíruje stát a ani jsem (naštěstí) neměl příležitost ji využít. Dokonce sem tam občas přispěji i na tyto vznešené účely potřebnějším. Ale proč si mám nechat diktovat, co je správné a jak mám žít, pokud tím nikoho (snad kromě sebe) neohrožuji a neomezuji? Guru českých gourmetů pan Maurer by asi ze mě moc radost neměl, byť i jím doporučované lahůdky si klidně dám a řada z nich mi opravdu chutná. Ale klidně si dám i obyčejný opovrhovaný pokrm, na kterém jsem vyrůstal ve školní jídelně. A pro ty tehdy rozhodně ještě nevařil Jamie Olivier. Leč dosti nářků, svět je takový, jaký jsme si ho udělali, i když poslední dobou se přičiněním řady věcí, se kterými se nedá rozumně nic udělat, ubírá směrem, se kterým sice bytostně nemusíme souhlasit, ale to je tak asi všechno, co s tím můžeme učinit, jak praví klasik Jára da Cimrman. Na financování studie o smrtelném riziku zeleniny zatím prostě nemám - a určitě nebezpečná je, konzumována v nepřiměřeném množství, tak jak je to se všemi extrémy! Problém migrantů také nevyřeším, i když škodolibě pozoruji, jak politici, kteří ty nešťastníky de facto vyzvali k exodu do Evropy zaslíbené, nyní otáčejí a po vzoru těch, jimž nasazovali psí hlavu za nehumánní postoj (který se ovšem obvykle jen striktně držel oficiálně nastavených pravidel) nyní otáčejí a chystají se také stavět ploty apod. Když konečně pochopili, že líbivým přístupem bez realistického posouzení situace a hlavně faktorů, které k ní vedly, ten problém nezvládnou, situace jim začíná přerůstat přes hlavu, a nevhodné (tzn. momentálně stanoveným kritériím nevyhovující), se snaží repatriovat zpět. Není to ale trochu v rozporu s ideály rovnosti bez ohledu na barvu pleti či národnost, na které si hrajeme (Syřané jsou OK, ale Pákistánci či Afghánci, kteří prchají třeba před Talibánem už ne?) a obecná lidská práva? A lidi bez dokumentů (které má ovšem každý občan nějakého státu, bez ohledu na to, že jsou psány arabským písmem) sem klidně pustíme, než se nějak přihodí jejich totožnost, a ty kteří řádné pasy mají, takže o nich aspoň něco jde zjistit (ale ne „ty správné“) nikoli, i když třeba také utíkají před ohrožením? To prostě nemá logiku a evokuje to třídění doktora Mengeleho na výstupní rampě, kdo má šanci a kdo ne. Ale nevěšte hlavy, a pokud vám to zdraví a vaše přesvědčení dovolí, dejte si nějaké dobré masíčko či pečínku, než to úřady v zájmu všeobecné zdravotní bezpečnosti oficiálně zakážou. Třeba to nebude nadlouho, nesmyslné regulace obvykle dlouho nevydržely - americká prohibice z počátku minulého století zavedená v zájmu boje proti alkoholismu je toho příkladem. Svět, jak jsme ho znali dříve, však zjevně definitivně končí (a bojím se, že si za to svou zoufalou snahou zavděčit se všem, můžeme sami). Možná by nebylo od věci zřídit nějaký skanzen, kde by samozřejmě na vlastní nebezpečí - bylo možné jezdit na kole bez přilby, nebo neekologickým noblesním autem s benzínovým motorem, u kterého úspornost za každou cenu nehraje roli, jíst a pít co hrdlo ráčí a co chcete, snad i doutník bych si (ač jinak nekuřák) zapálil, bez všudypřítomného poblikávání displejů smartphonů a tabletů, a mohl ženským bez obav podržet otevřené dveře či s nimi dokonce vést politicky nekorektní řeči bez toho, že budu nařčen z harrasementu. Pokud byste o něčem takovém náhodou věděli, dejte mi prosím echo, budu rád jedním z prvních, kdo se přidá.

Foto popis|

Týdeník Květy Dušená jelení plec na smetaně 12.11.2015

Týdeník Květy str. 40

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět * 800 g jelení plece * 100 g slaniny * sůl * mletý bílý pepř * olej * 200 g mrkve * 150 g celeru * 200 g cibule * 40 g krupicového cukru * 20 g plnotučné hořčice * 1 citron * 5 kuliček černého pepře * 5 kuliček nového koření * 1 bobkový list * 200 ml suchého bílého vína * 700 ml vývaru ze zvěřiny * 200 ml smetany Jelení plec vykostíme, do středu vložíme špalíčky ze tří čtvrtí množství slaniny, osolíme, opepříme, svážeme kuchyňským provázkem a opečeme ze všech stran v pánvi na oleji. Maso vyjmeme a ve výpeku orestujeme zbývající slaninu nakrájenou nadrobno. Přidáme kořenovou zeleninu a cibuli nasekané na kostky a opečeme je dozlatova. Přisypeme cukr a necháme ho zkaramelizovat. Přidáme hořčici a několik plátků oloupaného citronu. Kuličky pepře, nového koření a bobkový list povaříme v kastrolku v malém množství vody. Do většího kastrolu nalejeme bílé víno a necháme ho zredukovat. Vložíme opečené maso, opečenou a ochucenou zeleninu, vše podlejeme vývarem ze zvěřiny a vývarem z koření. Dusíme zvolna na mírném plameni. Měkké maso vyjmeme a uložíme na teplém místě. Do kastrolu přilejeme smetanu, omáčku rozmixujeme v mixéru a propasírujeme přes jemný cedník. Dochutíme solí, cukrem nebo octem z bílého vína. LESNÍ INSPIRACE Podzim a zvěřina patří k sobě. Zřejmě i proto se šéfkuchař pražských restaurací La Veranda a Babiččina zahrada při tvorbě nového menu nechal inspirovat domácím lesem. Kromě hub, kaštanů, brusinek nebo malin v „lesním menu“ převažuje právě divočina. Je ovšem velmi zkultivovaná „vysokou kuchařinou“. Ověřit si, že Radek David lesu i vaření rozumí, můžete v La Verandě na vlastní jazyk. Nebo se podle jeho receptu pokuste „zkrotit“ jelena doma v kuchyni. Radek David radí dávat pozor na paroháčův původ. V La Verandě vaří ze surovin, které osobně vybírají od českých farmářů ze Šumavy, Krkonoš a Vysočiny. A u zvěřiny je serióznost zdroje zvlášť důležitá. Maso koupené „načerno“, které neprošlo veterinární kontrolou, může způsobit hodně „divoké“ potíže. TipPodáváme s pastinákovým pyré a špekovými knedlíky. Foto popis|

vitalia.cz Antibiotika u zvířat máme pod kontrolou. Zatím 13.11.2015 vitalia.cz str. 0 Petr Havel Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Svět, Evropa i odborníci nabádají k uvážlivému používání antibiotik. Pravidla, která u nás jejich užívání v chovech hospodářských zvířat drží na uzdě, se však mají uvolnit. V humánní medicíně se podávání antibiotik již – s nadsázkou řečeno, vymklo kontrole a antibiotika se zcela jistě používají i v případech, kdy to není bezprostředně nutné. Přečtěte si – Jan Hnízdil: Peníze nebo život, antibiotika nebo smrt

Zato v chovech hospodářských zvířat používání antibiotik při léčení pod kontrolou – alespoň zatím – je. Především proto, že aplikace těchto přípravků je spojena s rozhodnutím odborného veterinárního lékaře. Nová pravidla mohou všechno změnit Rozvolnit současný stav ale může připravovaná novela veterinárního zákona, která jednak pracuje s možností, kdy by mohli chovatelé zvířat zaměstnávat svého veterinárního lékaře, ale také s tím, že by mohli chovatelé, kteří projdou několikadenním veterinárním kurzem, aplikovat přípravky k ošetřování zvířat sami. To sice nemusí, ale může to vést k nadměrnému používání antibiotik v případě, že u chovatelů převáží dočasné ekonomické priority nad zdravým selským rozumem a dlouhodobým strategickým uvažováním. Nemocné zvíře pochopitelně pomaleji přibývá na váze, zvyšují se náklady na jeho chov a je tedy třeba co nejrychleji takový stav řešit. Samozřejmě také proto, aby se nemocné zvíře uzdravilo. Jde ale o to, jakým způsobem. Čtěte také – Roman Vaněk: Kuřata plná hormonů a antibiotik? Jeden z mýtů poslední doby Rizika užívání antibiotik v chovech Korektně je třeba říci, že zrovna v naší zemi není spotřeba antibiotik nijak alarmující. I když se v posledních letech, mluvíme-li o chovech hospodářských zvířat, mírně zvýšila, stále je řada zemí EU, kde je jejich spotřeba daleko vyšší. Pokud se tedy hovoří o tom, že tuto spotřebu některé země snižují, pak je také nutné dodat, že i přes snížení je výsledná spotřeba stále celkově vyšší než u nás. To se týká třeba Španělska, Portugalska, Belgie, Francie, Nizozemí nebo Maďarska. Důležité jsou ale trendy. Podle statistik vzrostla spotřeba antibiotik v ČR v posledních třech letech (v období 2012 až 2014) v některých případech až o pět procent, přičemž základním problémem nejsou rezidua (pozůstatky) těchto přípravků v masu hospodářských zvířat, ale riziko, že se zvířata stanou vůči těmto lékům odolnější. To může jednak vést k nutnosti využívat více antibiotik, aby při léčbě „zabrala“, případně k aplikaci nových druhů přípravků, čímž se ovšem odolnost bakterií, které způsobují nemoci, ještě rozšíří. Výsledkem by pak byly pravděpodobně četnější nálezy reziduí antibiotik v masu a potažmo vyšší riziko pro spotřebitele. Rezistentní (odolné) kmeny bakterií se totiž přenáší na člověka – výzvou doby je tak takovému přenosu zabránit. Ne že by nyní žádné nálezy reziduí antibiotik kontrolní orgány nezjistily – jde ale o jednotky případů. Podle výsledků monitoringu cizorodých látek, které zveřejňuje Státní veterinární správa ČR (SVS), bylo loni vyšetřeno celkem 881 živočišných vzorků na zbytky antibiotik, z toho byl maximální limit překročen v osmi. Letos byl dosud překročen maximální limit zbytkových látek ve čtyřech případech. Nutno dodat, že největším rizikem jsou orgány zvířat, které plní v tělech čistící roli – tedy především játra a ledviny. Ministerstvo obavy odmítá Na riziko nadužívání antibiotik obecně, nejen v zemědělství, mají ambici upozornit hned dvě nadnárodní aktivity – premiérový Světový týden antibiotik v gesci Světové zdravotnické organizace (WHO), který proběhne od 16. do 22. listopadu 2015, a Evropský den antibiotik pod kuratelou Evropské komise, který připadá na 18. listopadu. V ČR je obdobně zacílen projekt „Odpovědný uživatel antibiotik“, jehož nositelem je Komora veterinárních lékařů ČR a který má záštitu ministra zemědělství Mariana Jurečky. Právě jeho ministerstvo obavy z nadužívání antibiotik prostřednictvím novely veterinárního zákona odmítá. I uvedená novela totiž počítá s tím, že pokyn k používání léčiv musí dát veterinární lékař, a ten také může stanovit, za jakých podmínek provede chovatel aplikaci léčiv sám. Na druhou stranu, pokud by byl veterinář zaměstnancem chovatele (a byl tak na něm závislý), nebo pokud by se chovatel opíral o odbornost získanou několikadenním kurzem s tím, že je tak dostatečně v aplikaci

léků vzdělán, byla by pravděpodobnost nadužívání antibiotik v chovech hospodářských zvířat každopádně vyšší, než v současné době. Faktem je, že zhruba osmdesát procent léků se zvířatům podává v krmivech (tzv. perorálně) a jen zhruba třináct procent prostřednictvím injekcí, kdy je riziko „kontaminace“ masa lokálně vyšší. Také proto ale dostávají zvířata, pokud je to možné, injekce s léky do míst, které obvykle nejsou předmětem konzumace, například za uši. Dalším faktem pak je, je odolnost bakterií způsobujících lidské nemoci vůči bakteriím si vytváříme sami především při léčbě vlastních nemocí antibiotiky, takže se snižováním spotřeby těchto přípravků musíme začít hlavně u sebe. Jenže, jak je známo i z klasické pohádky, když se dá cihla k cihle, dá se postavit zeď… Zeď odolnosti vůči v současné době ještě pomáhajícím lékům. URL| http://www.vitalia.cz/clanky/antibiotika-u-zvirat-mame-pod-kontrolou-zatim/

Zemědělec Menší zisk obchodníků? 16.11.2015

Zemědělec str. 2 Zpravodajství Oldřich Přibík Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Ziskovost podnikatelů v sektoru zemědělství, lesnictví, rybolov je v průměru vyšší než v maloobchodu a podle analýzy všech klíčových ukazatelů, kterou pro Svaz obchodu a cestovního ruchu (SOCR) zpracovala z dat Eurostatu společnost Deloitte, je ziskovost v maloobchodě v České republice dokonce pod průměrem zemí Evropské unie. Svaz o tom minulý týden informoval v tiskové zprávě. Se závěry analýzy však nesouhlasí Potravinářská komora ČR. „Jsme svědky dlouhodobého útoku na obchodníky v České republice. Neustále se hovoří o jejich vysokých výdělcích. Rádi do této diskuse přispíváme odbornou analýzou oficiálních dat evropského statistického úřadu Eurostat. Její výstup je nezpochybnitelný a jednoznačný. Ukazuje, že čeští zákazníci platí obchodníkům méně, než je běžné v okolních zemích,“ uvedla prezidentka svazu Marta Nováková. Podle potravinářů se však do statistiky nezapočítávají bonusy, které řetězce účtují svým dodavatelům, jako je například regálné, takže ve skutečnosti vydělávají řetězce víc. Zisková přirážka v českém maloobchodu dosahuje 21,3 procenta, zatímco v sektoru zemědělství, lesnictví a rybolovu je 32,3 procenta, uvedl SOCR. Na Slovensku je tento ukazatel 34,8 procenta a průměr Evropské unie je 26,6 procenta. Podle potravinářské komory je ale ve skutečnosti u obchodníků vyšší. „Zisková přirážka ve výši 21,3 procenta je známá, ale chybí k ní zadní marže v průměrné výši přibližně 40 procent, takže není 21 procent, ale 61 procent,“ řekla mluvčí komory Dana Večeřová. Navíc podle ní nelze měřit ziskovost v sektoru zemědělství, protože je tvořená dotacemi. Zadní marže jsou podle ní takové praktiky jako vracení neprodaného zboží zpět dodavateli nebo zalistovací poplatky. „Skutečná ziskovost by musela být o ně očištěna a pak se ze zisku dostaneme do ztráty,“ dodala mluvčí. Český statistický úřad podle ní přiznává, že nedokáže bonusy a tzv. zadní marže pro dodavatele měřit. „U Eurostatu to bude zcela nepochybně to samé,“ uvedla. Podle Novákové jde o statistiku za jednotlivé sektory a o celková čísla, která jsou do značné míry ovlivněna exportem, importem, vývojem kurzu koruny a dalšími externími vlivy. „Analyzovat dnes ziskovost při výrobě či zpracování jednotlivého zboží je v podstatě nemožné. Oficiální data chybějí, a přitom by měla být pro vládu, ministerstva i zákonodárce hlavním podkladem při rozhodování o regulaci nebo dotacích,“ uvedla Nováková. SOCR zastupuje přes šest tisíc podnikatelů, kteří zaměstnávají okolo půl milionu lidí, a je druhým největším zaměstnavatelským svazem u nás. Vytvořením analýzy ziskovosti reagoval také na vyjádření ministra zemědělství Mariana Jurečky, který chce v příštích letech dosáhnout primární soběstačnosti naší republiky například v produkci masa nebo mléka. „Vyzýváme ministra zemědělství, aby inicioval oficiální sběr údajů, které by umožňovaly přesně popsat situaci v komoditních řetězcích, v nichž by se měla Česká republika v příštích letech stát soběstačná.

Výsledkem by měla být změna dosavadního systému tak, aby umožňoval rozhodovat o přidělování mnoha miliardových dotací nebo o regulaci na základě relevantních dat. Jako zástupci největších obchodníků na trhu máme zájem ukázat, kdo a na čem vydělává,“ prohlásila Nováková. „Vzhledem k tomu, že analýzu, kterou pro SOCR zpracovala z dat Eurostatu společnost Deloitte, nemáme k dispozici, nemůžeme se k ní vyjádřit,“ řekl mluvčí ministerstva Hynek Jordán.

Věčný spor 16.11.2015

Zemědělec str. 3 Zpravodajství Zuzana Fialová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Komentář V posledních dnech Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR opět oprášil diskusi o dělení peněz mezi producenty a obchodníky. Minulý týden zveřejnil analýzu, kterou si nechal zpracovat od společnosti Delloitte na základě dat Eurostatu. Ta uvádí, že ziskovost českých podnikatelů v zemědělství či lesnictví je v průměru vyšší než v maloobchodu a navíc na prodeji zboží čeští obchodníci prý vydělávají méně než jejich konkurenti na Slovensku. S tvrzením svazu však zásadně nesouhlasí potravinářská komora, která léta upozorňuje na nepřiměřené marže a podmínky obchodních řetězců a míní, že do statistiky se nezapočítávají bonusy, které řetězce účtují svým dodavatelům, takže ve skutečnosti vydělávají podstatně víc. Na to koneckonců poukázal na semináři týkajícím se exportu i ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory Miroslav Koberna. Svaz obchodu uvádí, že zisková přirážka, definovaná jako podíl čistého provozního přebytku a rozdílu hodnoty produkce a čistého provozního přebytku, v českém maloobchodu dosahuje něco přes dvacet procent, zatímco v zemědělství přesahuje třicet procent. Potravinářská komora je ale přesvědčena o tom, že ve skutečnosti je u obchodníků vyšší kvůli tzv. zadní marži, což jsou takové praktiky jako vracení neprodaného zboží zpět dodavateli, zalistovací poplatky, regálné a další. Navíc je podle komory absurdní měřit ziskovost v odvětví, kde je zisk tvořen především dotacemi. Stanovisko komory potvrzují i zemědělští podnikatelé, kterým se rovněž nelíbí tlaky řetězců na dodavatele. Také oni se domnívají, že obchodníci vydělávají víc. Z postojů všech zúčastněných stran je zřejmé, že spor o rozdělení zisků v rámci potravinové vertikály a o metodiku výpočtu jednotlivých parametrů hned tak neskončí. Ministerstvo zemědělství zatím zmíněnou analýzu k dispozici nemá, takže se k ní zatím vyjadřovat nechce. Dříve či později by to však udělat mělo. Foto popis|

Záporné saldo obchodu klesá 16.11.2015

Zemědělec str. 5 Publicistika Zuzana Fialová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Pozitivním prvkem agrárního zahraničního obchodu České republiky je vzrůstající hodnota pokr ytí dovozu vývozem. Vývoz tr vale roste dynamičtěji než dovoz. S tím souvisí i snižující se záporné saldo agrárního zahraničního obchodu, které v roce 2014 dosáhlo po vstupu České republiky do EU rekordního minima, poprvé je pod hranicí 20 miliard korun, Uvedla to minulý týden na semináři na téma proexport a zemědělští diplomaté náměstkyně ministra zemědělství pro řízení sekce zahraničních vztahů Jaroslava Beneš Špalková. Podle údajů ministerstva zemědělství záporný schodek agrárního zahraničního obchodu v roce 2014 činil minus 19,371 miliardy korun. Vývoz představoval 180,163 miliardy korun, dovoz 199,534 miliardy korun, přičemž dovoz byl kryt vývozem asi z 90 procent. V roce 2011 představoval schodek

36,293 miliardy, přičemž krytí dovozu vývozem bylo 76,83 procenta. Od ledna do konce srpna letošního roku představoval schodek minus 9,305 miliardy korun, vloni za stejnou dobu činil minus 11,108 miliardy. Náměstkyně připomněla, že ministerstvo zemědělství od roku 2013 posiluje proexportní politiku. Hlavním důvodem je fakt, že zemědělsko-potravinářský obchod představuje poměrně specifickou oblast. „I když podle ekonomického vyjádření je to marginální oblast, domníváme se, že podpora exportu je potřeba, a snažíme se ji různými nástroji posilovat,“ konstatovala Beneš Špalková s tím, že podíl agrárního zahraničního obchodu na celkovém zahraničním obchodu tvoří asi čtyři procenta, což je zhruba stejný podíl, jaký tvoří zemědělství na hrubém domácím produktu ČR. Zdůraznila, že přesto jde o sektor strategický a politicky citlivý. Ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory ČR Miroslav Koberna sdělil, že tady není důležité ani tak saldo. „Pokud se podíváme na kilogramové ceny, za jaké exportované produkty realizujeme, nebudeme nadšeni. Vyvážíme totiž suroviny a dovážíme zpracované výrobky. „Jestliže se nezmění struktura vývozu a dovozu, je to špatně. A v tom musíme něco udělat, protože export je pro nás jako pro potravináře a potažmo pro zemědělce poměrně klíčový,“ upozornil Koberna. Vývoj tržeb potravinářského průmyslu je podle něj tristní, protože hodnota se trvale přesouvá do maloobchodních řetězců. Potravináři jako obor se podle něj dostávají na úroveň tržeb roku 2007, a to jen díky tomu, že roste export, který táhne tržby nahoru. „Export je pro nás skutečně důležitý, protože v posledních letech se nám nedaří ošetřit si tuzemský trh tak, aby byl přiměřený podíl české produkce na českém trhu. Podle mě by měl být kolem 80 procent. K tomu v některých oborech už hodně chybí, tak se bez exportu neobejdeme. Měli bychom ale vyvážet výrobky s vysokou přidanou hodnotou a ne zemědělské suroviny, tím bychom se měli lišit od agrárních zemí,“ zdůraznil. Petr Ježek z ministerstva zemědělství potvrdil, že problémem je, že vyvážíme méně zpracované produkty a dovážíme více zpracované. „Nicméně čísla jsou poměrně pozitivní, vývoz nám roste, roste i dynamika dovozu. Poměrně zajímavé je i krytí dovozu vývozem,“ konstatoval a doplnil, že to samozřejmě nefunguje ve všech sektorech, například u vepřového masa je jasné, že dovoz výrazně převyšuje export. „Ve vývozu například u cigaret jsme poměrně silní a cigarety jsou poměrně zásadní v agrárním obchodu,“ podotkl. Podle něj je cílem diverzifikace agrárního zahraničního obchodu. „Aby vývoz nebyl pouze závislý na tom, jak agrární produkci realizujeme na trzích EU,“ poznamenal. Během krize v roce 2008, kdy ekonomika EU klesala, se snížil i vývoz do Evropské unie. U zemí, které vyvážely do třetích zemí, propad nebyl tak vysoký, informoval. Co se týká exportu do EU, na prvním místě jsou cigarety, na dalším pšenice. Následuje mléko, smetana, pekařské zboží. Na vývozu do takzvaných třetích zemí, mimo EU, je to výživa pro zvířata, pivo, mléko, cukr, syrovátka. „Do třetích zemí je podíl zpracovaných produktů trochu vyšší než na vývozu do EU,“ podotkl. Diplomaté koncem roku Náměstkyně poznamenala, že byli vybráni zemědělští diplomaté, kteří budou působit na zastupitelských úřadech v Rusku, Srbsku, Saúdské Arábii a Číně. Do svých destinací by měli odjet do konce letošního roku, nejdéle začátkem příštího roku. Podle Beneš Špalkové by měli být ustaveni ještě další tři diplomaté. V současné době se debatuje o vhodných oblastech. Podle Koberny Potravinářská komora ČR má určité výhrady ke dvěma destinacím, kde by měli působit agrární diplomaté. Jde o Ukrajinu, kam podle něj ČR nebude vyvážet, protože je to vývozní agrární země. „Pokud tam však budeme chtít nakupovat suroviny, je to správná destinace,“ podotkl. Druhou spornou destinací je oblast Saúdské Arábie. „Podle nás by Spojené arabské emiráty byly lepší destinací,“ míní. Beneš Špalková na tyto připomínky reagovala tím, že v současné době se nepředpokládá, že bychom vysílali zemědělské diplomaty na Ukrajinu. „Výběrové řízení bylo sice spuštěno, ale nakonec bylo zrušeno. Dohodli jsme se ministerstvem zahraničních věcí, že tu destinaci přehodnotíme,“ podotkl. Podle zástupců ministerstva zemědělství úřad využívá na podporu exportu řadu nástrojů, jsou to zemědělští diplomaté, podpora mezinárodních veletrhů a výstav, podpora projektů ekonomické diplomacie, podnikatelské mise a novým nástrojem, který plánují od příštího roku, jsou incomingové mise. Ty zahrnují návštěvy zahraničních partnerů v České republice. Jitka Borkovcová z ministerstva zemědělství informovala, že od 1. října byl rozšířen dotační titul týkající se podpory výstav a veletrhů. Podpora bude poskytována nejen na výstavy s oficiální účastí ministerstva zemědělství, ale také na ostatních destinacích. Rozšířen byl i okruh žadatelů, kteří mohou žádat o dotaci, a to na velké podniky, protože v současné době byla tato podpora poskytována jen malým a středním podnikům.

Chybí jednoznačné zacílení Koberna míní, že se podpora exportu zlepšila, což je vidět na saldu agrárního zahraničního obchodu. Podle něj se stát touto činností léta naprosto nezabýval, teprve v poslední době je na ni kladen důraz. „Je to veliký komplex, který propojuje ekonomické aktivity s politickými,“ podotkl. Konstatoval, že zatím pořád chybí určení strategie exportu a jednoznačná cílenost, výběr jasných destinací. Většina partnerů v Evropě má naprosto jasno, do kterých teritorií chce vyvážet a co tam chce vyvážet „Já jsem se zatím s takovým materiálem nesetkal a ani to umístění obchodních radů s tím úplně nekoresponduje,“ podotkl. Koberna poukázal i na možné negativní důsledky připravované transatlantické obchodní dohody mezi EU a USA. Poznamenal, že podle neověřených informací za dobu embarga poklesl výměnný obchod Ruska s EU zhruba o 20 procent, ale s USA stoupl 3,5krát. Podle náměstkyně však zatím všechny smlouvy, které byly uzavřeny, přinesly pozitivní dopady. „V současné chvíli zemědělství je ještě otázkou dalšího vyjednávání. V tuto chvíli nemůžeme říkat, že tam je něco špatně. Jsou to jenom dohady, mýty, které nejsou podloženy. Velmi dbáme, snažíme se, aby všechny naše zájmy byly začleněny. Neříkejme, že všechno na smlouvě mezi EU a USA je špatně,“ domnívá se náměstkyně. Foto popis| Náměstkyně ministra zemědělství Jaroslava Beneš Špalková, ředitel pro programování a strategii Potravinářské komory ČR Miroslav Koberna (vpravo) a ředitel odboru zahraničně obchodní spolupráce ministerstva zemědělství Petr Ježek na semináři v Praze Foto autor| Foto Zuzana Fialová

Transatlantická dohoda a udržitelný rozvoj 16.11.2015

Zemědělec str. 6 Evropská unie Oldřich Přibík Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Evropská komise zveřejnila počátkem listopadu svůj návrh kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji, obsahující ustanovení týkající se práce a životního prostředí v rámci probíhajících obchodních jednání mezi EU a USA. Navrhovaná kapitola o udržitelném rozvoji v transatlantické dohodě mezi EU a USA o investičním a obchodním partnerství (TTIP) nabízí podle komise nejambicióznější ustanovení, která kdy byla v těchto záležitostech obchodnímu partnerovi nabídnuta. Tento přístup sleduje novou obchodní strategii EU, jejímž cílem jsou odpovědnější obchodní politiky na domácí i celosvětové úrovni. „Hlavním účelem této kapitoly je udržet platné vysoké normy v oblasti práce a životního prostředí jak v EU, tak v USA a společně pracovat na řešení naléhavých problémů globálního hospodářství, kam patří mimo jiné dětská práce, ochrana zdraví a bezpečnost při práci či práva pracovníků a ochrana životního prostředí. Jakmile EU dosáhne dohody, bude usilovat o to, aby zajistila, že všechna ustanovení této kapitoly budou dodržována, prováděna a prosazována“, uvádí se na webových stránkách komise. „Obchod není jen prostředkem vytváření nových obchodních příležitostí pro spotřebitele, pracovníky a zaměstnavatele, nýbrž je také nástrojem, díky němuž lze přispět k tomu, aby se svět stal odpovědnějším místem. Obchod se netýká jen hospodářských zájmů, nýbrž také hodnot. Dětská práce, nedostatečná práva pracovníků nebo nezodpovědné chování podniků jsou globálními problémy, k jejichž řešení chci prostřednictvím obchodní politiky napomoci. Jasně jsem to označila za prioritu v nové strategii Óbchod pro všechny´ a v naší dohodě s USA to chci uvést do praxe. Z tohoto důvodu navrhujeme v obchodních jednáních mezi EU a USA velice ambiciózní přístup k udržitelnému rozvoji, který bude dodržován, prováděn a prosazován, až se k tomu podpisem zavážeme. Díky spolupráci s USA bude naše úsilí o odpovědnější praktiky na celém světě účinnější. Zároveň bychom v EU i USA zajistili zachování stávajících někdy odlišných, nicméně vysokých norem,“ uvedla k návrhu komisařka pro obchod Cecilia Malmströmová. Dodala, že první podrobná zpráva o nejnovějším kole jednání o TTIP je nyní k dispozici na jejich internetové stránce. Návrh týkající se udržitelného rozvoje TTIP představuje podle komise integrovaný přístup k obchodu a udržitelnému rozvoji a zabývá se také oblastí práce a životního prostředí a znovu potvrzuje právo vlád vydávat předpisy v oblasti práce a životního prostředí. Návrh se odvolává také na závazky přijaté v rámci

Mezinárodní organizace práce (MOP) a mnohostranných dohod v oblasti životního prostředí s cílem zajistit, aby obě strany dodržovaly společný soubor základních pracovních norem a pravidel v oblasti životního prostředí. Text navíc zahrnuje povinnost neoslabovat v zájmu obchodu nebo získání investic právní předpisy v oblasti práce nebo životního prostředí. Text zahrnuje mimo jiné zlepšení spolupráce EU a USA v boji proti nezákonné těžbě dřeva, nezákonnému rybolovu či nezákonnému obchodu s ohroženými živočišnými druhy, formulování politik k předcházení a minimalizaci nepříznivých účinků na lidské zdraví a životní prostředí plynoucích z obchodu s chemickými látkami nebo odpadem, podporu obchodu a investic se zbožím a technologiemi citlivými na životní prostředí – například v souvislosti s výrobou obnovitelné energie, a také závazek zachovávat biologickou rozmanitost a ekosystémy prováděním účinných opatření k zajištění udržitelného využívání a řízení přírodních zdrojů, zejména v oblastech, jako je lesnictví, rybolov, volně žijící zvířata a biologické zdroje. Komise hodlá také zajistit, aby pracovní normy a normy v oblasti životního prostředí nebyly oslabeny. EU svůj návrh USA předložila při posledním kole jednání v říjnu. Obavy přetrvávají Agrární komora ČR se obává poklesu bezpečnostních a hygienických norem u potravin poté, co bude přijata TTIP. Komora si stěžuje na nedostatek informací o chystané smlouvě. Neví, jaké budou platit hygienické a bezpečnostní standardy pro potraviny, zda podle ní benevolentní americké, nebo osvědčené a přísné standardy evropské, uvedla mluvčí komory Dana Večeřová. Podle mluvčího ministerstva zemědělství Hynka Jordána se bude ČR snažit prosadit zákaz dovozu potravin, které by byly vyrobené ze zvířat, jimž by se například podávaly růstové hormony. Samotnou dohodu ale ČR vítá, uvedl. Podle mluvčího Státní veterinární správy Petra Pejchala je jasné, že se zdravotní a bezpečnostní standardy u potravin měnit nebudou. „Některé otázky související s odlišným přístupem k růstovým hormonům, ractopaminu nebo geneticky modifikovaným potravinám nebudou projednávány v rámci TTIP,“ dodal veterinární mluvčí. Komora také uvádí, že američtí farmáři mají nižší náklady na výrobu, protože v USA nejsou povinné standardy životního prostředí ani ochrana zvířat proti týrání. Podle studie evropských nevládních zemědělských organizací COPA a COGECA jsou náklady v EU 1,3– 1,4 eur na kilogram, v USA pak 1–1,2 eura. „To samozřejmě silně znevýhodňuje evropské producenty,“ uvedla Večeřová. Podle ministerstva smlouva bude znamenat naopak širší trh, a tedy větší konkurenceschopnost českých producentů.

Čtrnáctý ročník Zemědělce roku 16.11.2015

Zemědělec str. 8 Zemědělec roku Oldřich Přibík Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Vyhlášení vítězů čtrnáctého ročníku soutěže Zemědělec roku proběhlo začátkem listopadu v kongresovém sále České národní banky, v budově bývalé pražské Plodinové burzy. Náš týdeník již minulý týden informoval o výsledcích v jednotlivých kategoriích soutěže, v tomto čísle vám představujeme ve fotoreportáži zástupce vítězů, kteří získali titul Zemědělec roku 2015, spolu s jejich sponzory při slavnostním předání cen. Záštitu nad soutěží převzal stejně jako minulý rok ministr zemědělství Marian Jurečka a na jejím uspořádání se kromě vyhlašovatele, kterým je vydavatelství Profi Press s. r. o. a odborný a stavovský týdeník Zemědělec, spolupodílely také Agrární komora ČR, Zemědělský svaz ČR, Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů a Společnost mladých agrárníků ČR. Odborným garantem soutěže byl Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI). Kromě tří absolutních vítězů soutěže byli letos již počtvrté vyhlášeni také nejlepší Zemědělci roku 2015 v jednotlivých krajích České republiky, Ekologický zemědělec roku, Nejlepší farmář, Nejlepší chovatel, Nejlepší pěstitel, Nejlepší zemědělec v oblastech LFA a Nejlepší zemědělec se smíšenou výrobou. Generálním partnerem i letošního ročníku soutěže Zemědělec roku byla GE Money Bank, a. s., a dalším partnerem pak Česká Pojišťovna a. s.

Soutěž Zemědělec roku, která je pořádána od roku 2003, je otevřena zemědělským podnikům a farmám všech právně-organizačních forem, tedy jak soukromě hospodařícím rolníkům, tak i velkým společnostem. Metodika hodnocení účastníků totiž dovoluje srovnání i takto rozdílných ekonomických subjektů. Principem hodnocení je nezávislé vícekriteriální ekonomické hodnocení, které pro potřeby této soutěže provádí Ústav zemědělské ekonomiky a informací na základě jednotného a srovnatelného ukazatele – indexu finančního zdraví. Mezi hlavní cíle soutěže patří zviditelnění zemědělství jako oboru, nalezení a ocenění úspěšných a dobře hospodařících zemědělských subjektů bez ohledu na jejich právní formu a vyhodnocení ekonomické úspěšnosti jednotlivých zemědělských subjektů formou jednotného a srovnatelného ukazatele. Smyslem ocenění a vyhlášení těch nejlepších je nalézat a prezentovat vzory a příklady hodné následování a také účastníkům soutěže poskytnout jako zpětnou vazbu jejich vlastní ukazatel indexu finančního zdraví. Tento ukazatel je každému účastníkovi poskytnut zcela individuálně a pro ostatní jsou výsledky jiných soutěžících anonymní. *** Přehled vítězů soutěže Zemědělec roku 2015 Absolutní vítězové soutěže: 1. místo soukromě hospodařící rolník Václav Hrabě 2. místo Agrodružstvo Brázdim 3. místo Noragros s. r. o. Vítězové podle oboru zemědělské činnosti: Ekologický zemědělec roku Agro Březová s. r. o Nejlepší farmář soukromě hospodařící rolník Václav Hrabě Nejlepší chovatel Zeras, a. s. Nejlepší pěstitel soukromě hospodařící rolník Václav Hrabě Nejlepší zemědělec v oblastech LFA Noragros s. r. o. Nejlepší zemědělec se smíšenou výrobou Probitas s. r. o. Krajští vítězové soutěže: Středočeský kraj – soukromě hospodařící rolník Václav Hrabě Jihočeský kraj – Noragros s. r. o. Plzeňský kraj – Zemědělská společnost Komorno, a. s. Královéhradecký kraj – soukromě hospodařící rolník Stanislav Martinec Pardubický kraj – LEV Banín s. r. o. Kraj Vysočina – Zeras, a. s. Jihomoravský kraj – Agrodružstvo Blížkovice Olomoucký kraj – Zemědělské družstvo Hnojice Zlínský kraj – Valašské ZOD Liberecký kraj – Agrojilm s. r. o. Karlovarský kraj – Probitas s. r. o. Ústecký kraj – soukromě hospodařící rolník Václav Hanzal Moravskoslezský kraj – soukromě

hospodařící rolník Pavel Zecha Absolutní vítězové soutěže Z rukou ředitele zemědělské divize společnosti Agrofert Holding a. s. Jindřicha Macháčka přebírá šek absolutní vítěz letošní soutěže Zemědělec roku soukromě hospodařící rolník Václav Hrabě Řediteli Agrodružstva Brázdim Luďkovi Němečkovi předal šek obchodní manažer pro Českou republiku společnosti Monsanto ČR s. r. o. Roman Brtnický Jednatel a majitel firmy Noragros s. r. o., která obsadila třetí místo v absolutním pořadí, Václav Nosek získal šek z rukou regionálního manažera společnosti Alltechnology CZ s. r. o. Aleše Křivky Vítězové soutěže s Mojmírem Severinem (vlevo), ředitelem sektoru zemědělství GE Money bank, která byla generálním partnerem soutěže Zemědělec roku 2015 Na vítěze ve všech kategoriích soutěže čekaly kromě šeků a pamětních plaket také originální keramické vázy Slavnostní vyhlášení cen Zemědělec roku 2015 moderovala Jolana Voldánová Ceny byly předány před zaplněným kongresovým sálem v budově České národní banky Hudební doprovod svátečního odpoledne obstaralo smyčcové trio Ensemble Insieme ve složení Miroslav Vrba a Hana Kubisová, housle, Mojmír Kačírek, viola Vítězové podle oboru zemědělské činnosti Vedoucí oddělení zemědělské a lesnické techniky GE Money leasing, s. r. o. David Lexa věnoval šek pro ekologicky hospodařícího zemědělce roku řediteli Agro Březová s. r. o. Pavlu Grebíkovi (vpravo) Cenu pro nejlepšího farmáře předal Václavu Hraběti sektorový manažer pro zemědělství GE Money bank a. s. Lukáš Zeman (vlevo) Marketingová manažerka pro Českou a Slovenskou republiku společnosti Limagrain Central Europe Milena Mařáková přišla na pódium s šekem pro vítěze v kategorii Nejlepší chovatel, kterou převzal předseda představenstva společnosti Zeras a. s. František Toman Předseda dozorčí rady společnosti Agrall zemědělská technika, a. s., Tomáš Kvapil (vlevo) předal šek jednateli a majiteli společnosti Noragros s. r. o. Václavu Noskovi za vítězství v kategorii Nejlepší zemědělec hospodařící v oblastech LFA Prošek pro Nejlepšího zemědělce se smíšenou výrobou z rukou vedoucího obchodu společnosti BEDNAR FMT s. r. o. Davida Ryčla (vlevo) si přišel na pódium jednatel společnosti Probitas s. r. o. Jiří Váňa Nejlepším pěstitelem byl vyhlášen soukromý zemědělec Václav Hrabě, šek věnoval obchodní ředitel pro ČR společnosti Syngenta Czech s. r. o. Petr Adler (vlevo) ? Krajští vítězové soutěže Samotnému vyhlášení vítězů soutěže Zemědělec roku 2015 předcházel diskusní seminář o vyhlídkách českého zemědělství v příštím roce, kterého se účastnili náměstek ministra zemědělství pro řízení sekce pro společnou zemědělskou a rybářskou politiku Pavel Sekáč (uprostřed) a prezident Agrární komory ČR a Potravinářské komory ČR Miroslav Toman (s mikrofonem). Diskusi moderoval ředitel vydavatelství Profi Press Martin Sedláček Místopředseda představenstva společnosti STROM Praha a. s. Jiří Sopoušek (vlevo) gratuloval vítězi ve Středočeském kraji soukromému zemědělci Václavu Hraběti Zástupce firmy Pöttinger pro Českou a Slovenskou republiku Zdeněk Bílý (vlevo) předal šek jednateli a majiteli společnosti Noragros s. r. o. Václavu Noskovi za vítězství v Jihočeském kraji

Za Plzeňský kraj se stala Zemědělcem roku Zemědělská společnost Komorno a. s., za niž převzal šek předseda jejího představenstva Václav Mašát (vpravo) z rukou senior poradce společnosti Agroteam CZ s. r. o. Michala Webera Ředitel marketingu divize zemědělské techniky společnosti Farmet a. s. Martin Kořízek (vlevo) přinesl na pódium šek za vítězství v Královéhradeckém kraji soukromě hospodařícímu rolníkovi Stanislavu Martincovi Zemědělcem roku v Pardubickém kraji vyhlásil ředitel marketingu pro Českou a Slovenskou republiku společnosti Bayer s. r. o. Tomáš Novák společnost LEV Baním s. r. o. a pro šek si přišel jednatel této společnosti Petr Dufek František Toman, předseda představenstva společnosti Zeras a. s., která získala v Kraji Vysočina titul Zemědělec roku 2015, převzal z rukou jednatele společnosti KWS Osiva s. r. o. Karla Prokeše šek pro vítěze Majitel firmy N & N Košátky Petr Nezbeda věnoval šek zástupci vítěze Zemědělce roku v Libereckém kraji jednateli společnosti Agrojilm s. r. o. Milanu Soukupovi V Ústeckém kraji v soutěži bodoval samostatně hospodařící rolník Václav Hanzal (vpravo), který získal šek od jednatele společnosti Agrofim Czech s. r. o. Luďka Cimpy Zemědělcem roku 2015 za Karlovarský kraj je společnost Probitas s. r. o., jejímuž jednateli Jiřímu Váňovi (vpravo) přinesl šek majitel firmy Liva Předslavice s. r. o. Libor Jungwirt Ředitel úseku prodeje a marketingu společnosti Zetor Tractors, a. s., Adam Žert (vlevo) vyhlásil Zemědělcem roku Jihomoravského kraje Agrodružstvo Blížkovice, jehož místopředseda Cyril Říha od něj převzal vítězný šek Produktový manažer společnosti Yara Agri Czech Republic, s. r. o., Georgi Kostov (vlevo) ocenil šekem za vítězství v Olomouckém kraji Zemědělské družstvo Hnojice, který převzal jeho předseda představenstva Oldřich Heža Předseda Valašské VOPD, vítězné společnosti ve Zlínském kraji, Jan Jadrníček přijal šek od marketingového ředitele společnosti Unimarco a. s. Mojmíra Freunda V Moravskoslezském kraji se stal Zemědělcem roku samostatně hospodařící rolník Pavel Zecha, jemuž šek předal vedoucí prodeje a marketingu společnosti Opall Agri s. r. o. Petr Jedlička Foto popis| Vítězové soutěže Zemědělec roku 2015 se zástupcem ministerstva zemědělství: ředitel Agrodružstva Brázdim Luděk Němeček (zleva), absolutní vítěz letošního ročníku soukromě hospodařící rolník Václav Hrabě, náměstek ministra zemědělství pro řízení sekce pro společnou zemědělskou a rybářskou politiku Pavel Sekáč a jednatel a majitel firmy Noragros s. r. o. Václav Nosek Foto popis| První tři vítězové letošního ročníku soutěže Zemědělec roku se zástupci sponzorů a pořadatelů: předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha (zleva), ředitelka zemědělského pojištění České pojišťovny a. s. Alena Stiborová, místopředseda Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů Oldřich Šuhájek, ředitel Agrodružstva Brázdim Luděk Němeček, náměstek ministra zemědělství pro řízení sekce pro společnou zemědělskou a rybářskou politiku Pavel Sekáč, prezident Agrární komory ČR Miroslav Toman, absolutní vítěz letošního ročníku soukromě hospodařící rolník Václav Hrabě, předseda Společnosti mladých agrárníků ČR Petr Mahr, regionální manažer společnosti Alltechnology CZ s. r. o. Aleš Křivka, jednatel a majitel firmy Noragros s. r. o. Václav Nosek, ředitelka Ústavu zemědělské ekonomiky a informací Michaela Šolcová a ředitel zemědělské divize společnosti Agrofert Holding a. s. Jindřich Macháček Foto autor| Foto na dvoustraně Zdeněk Rerych Foto autor| Foto na straně Zdeněk Rerych

Jak definovat farmářské produkty 16.11.2015

Zemědělec str. 12 Publicistika Oldřich Přibík Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Jaké výrobky jsou farmářské a jaké nikoli a lze je jasně vymezit? Odpověď na tuto otázku hledali nedávno v síti prodejen s lokálními potravinami Sklizeno, kde u svých zákazníků provedli na toto téma speciálním anketní průzkum. Jak náš týdeník informovala Adéla Flejšarová z této společnosti, problémem označování je však hlavně to, že se u zákazníků liší samotné pojetí toho, co je farmářská potravina. Zákonná definice farmářské potraviny přitom také dosud neexistuje. Z více než tří stovek odpovědí vyplynulo, že 86 procent zákazníků by v prodejnách ocenilo označení farmářských potravin, ale jen pro malou část z nich, zhruba 13 procent je to opravdu důležité. Za farmářské produkty by podle nejčastější definice zákazníků měly být označovány kvalitní produkty vyrobené jediným malým farmářem/sedlákem, a to lokálně. Zákazníci však následně často označili jako farmářské i produkty od výrobců, kteří tyto parametry nesplňují. Sklizeno se v anketě ptalo na dva hlavní okruhy – proč a co nakupují zákazníci v síti jejich obchodů a co je pro ně farmářský výrobek. Většina zákazníků v obchodech Sklizeno nakupuje především proto, že jim záleží na kvalitě potravin (67 %), vyhýbá se chemii v jídle (64 %), dává přednost potravinám od malých farmářů (63 %) a českému zboží (55 %). Dále se v anketě ptali zákazníků, jak by vymezili farmářskou potravinu. Obchod jednak navrhl svou definici toho, co je farmářské, a současně se ptal na výrobce, kteří jsou podle zákazníků typickými producenty farmářských potravin. Nejdůležitějším znakem farmářského produktu bylo podle 53 procent zákazníků především to, že výrobek pochází od jediného farmáře-sedláka. Zhruba stejný podíl respondentů tak označil kvalitní produkt a také fakt, že je daná potravina vyráběná lokálně a z lokálních zdrojů. Jen asi čtvrtina zákazníků pod přívlastkem farmářský vidí produkty, které byly vyrobené v malém a pocházejí od zvířat, která netrpěla. Naopak 58 procent zákazníků bez problémů koupí produkt vyrobený konvenčním způsobem, pokud je kvalitní nebo český nebo jim prostě chutná. Pouze sedm procent dotázaných se zcela vyhýbá produktům konvenčního zemědělství. Ankety se zúčastnilo celkem 317 respondentů, z toho 67 procent žen a 33 procent mužů. Téměř 80 procent respondentů tvořili lidé ve věku od 18 do 35 let, necelou pětinu pak lidé starší. Pokus o definici Kvůli tomu, že neexistuje nejen právně závazná, ale dokonce ani žádná obecněji uznaná definice farmářského výrobku, pokusilo se Sklizeno formulovat definici vlastní: Hlavním poznávacím znamením farmářských potravin je to, že jsou tuzemské, ideálně i přímo z regionu, ve kterém je prodáváme, jsou kvalitní, vyrobené tradičními postupy, do velké míry ručně, v omezeném množství a bez přídavků zbytečné chemie. Jsou vyráběné z lokálních zdrojů a u drobnějších výrobců, jejichž výroba nemá víc než deset zaměstnanců. Část surovin si výrobce může kupovat od jiných dodavatelů, pokud surovinu sám nevyrábí či nepěstuje. Jeho dodavatelé také musejí splňovat podmínku lokálnosti a velikost produkce nepřekračuje podmínku deseti zaměstnanců. Finální produkt už vyrábí a kompletuje sám farmář. S touto definicí seznámilo Sklizeno respondenty anketního průzkumu, kterých se zeptalo, souhlasí-li s ní. Jako nejčastější výhrada se v reakcích zákazníků objevila snaha vymezit farmářskou potravinu na základě počtu zaměstnanců podniku, který by farmářské potraviny mohl vyrábět. Dotázanými to bylo často hodnoceno jako velmi zavádějící údaj. Mezi značky ze sortimentu Sklizeno, které zákazníci vidí jako typicky farmářské, lidé v anketě nejčastěji zařazovali Farmu rodiny Němcovy (61 %), Farmu Dora, Farmu Pěnčín, ale třeba i Marmelády s příběhem, Lihovar Žufánek nebo Lažanské mošty. Ty má za farmářské asi třicet procent zákazníků, a to i přesto, že některé z těchto firem nesplňují parametr, že jde o výrobek jediného farmáře a často vyrábějí ze surovin, které nevypěstovaly. „Je těžké nejen najít dostatek kvalitních farmářských produktů, ale dokonce je vymezit. Neexistuje všeobecně platná definice a je zjevné, že v tom každý vidí trochu něco jiného. Co mají ale farmářské produkty společné v mysli zákazníků, je podle výsledků naší ankety evidentně kvalita, žádná zbytečná chemie a český původ. V síti Sklizeno od jeho založení nabízíme převážně potraviny, které

tyto základní kategorie splňují a k tomu jsou chutné. Ač to nejde vymezit přesně, jsme rádi, že produkty obvykle označované jako farmářské, je splňují téměř vždy, a vždy jim budeme tedy dávat přednost,“ vysvětluje David Kukla, zakladatel Sklizeno. Společnost Sklizeno si vzala za cíl přinášet soustředěnou nabídku poctivých potravin a biopotravin především od regionálních dodavatelů a spojit ji s celoroční možností pohodlného nákupu v moderních prodejnách. Sklizeno nabízí potraviny především od malých a středních pěstitelů a výrobců z regionu, které vznikají podle prověřených postupů a receptur, bez použití zbytečných konzervantů, náhražek, škodlivých éček a dalších chemikálií, za použití kvalitních surovin, které byly vyprodukovány lokálně a nemusely cestovat přes půl světa. Koncept Sklizeno obsahuje dvě prodejní linie a nově i restauraci. Prodejny Sklizeno-opravdové jídlo nabízejí českou lokální produkci a Sklizeno-foodie market nabídku navíc rozšířilo o kvalitní potraviny především ze západní Evropy. Svou první prodejnu Sklizeno otevřelo na podzim roku 2011 v Brně, dnes má Sklizeno celkem 19 prodejen v Brně, Praze, Olomouci a ve Zlíně a jednu restauraci. Foto popis| Jak odpovídali respondenti Foto autor| Zdroj: Sklizeno

Proběhlo další jednání drůbežářů 16.11.2015 Zemědělec str. 13 Publicistika Ing. Gabriela Dlouhá, PH. D Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět V sídle Agrární komory České republiky v Praze se 3. listopadu uskutečnilo další jednání Komoditní rady pro drůbež. Jednání vedl předseda komoditní rady Zdeněk Jandejsek. Problém s recyklačními poplatky V úvodu se hovořilo o poplatcích za ekologickou likvidaci a recyklaci obalů na vejce. Tyto poplatky jsou v České republice asi desetkrát vyšší než na sousedním Slovensku, přičemž firma, která tyto služby zajišťuje, má v současné době monopolní postavení. Na jednání byli přizváni její představitelé, kteří argumentovali dočasným legislativním stavem, kvůli němuž je rozdíl v sazbách v ČR a okolních státech. Přehodnocení sazeb a kategorií papírového odpadu by mělo přijít na pořad jednání Poslanecké sněmovny v průběhu příštího roku. Nutno podotknout, že recyklační poplatky této firmě platí také dovozci vajec. Připravují se dotace na welfare drůbeže Důležitým bodem jednání byla dotační podpora zajištění dobrých podmínek zvířat v chovech drůbeže ze státního rozpočtu, známá spíš pod kratším označením ‘národní welfare drůbeže‘. Ústav zemědělské ekonomiky a informací (ÚZEI) v současné době pracuje na výpočtu újmy z nutnosti zajištění nadstandardních podmínek, podle které se bude odvíjet výše sazby podpor. Pro tuto obálku je v současné době z rozpočtu Ministerstva zemědělství vyčleněno asi 400 milionů korun. Materiál 58384 Dotační program na podporu nadstandardní pohody zvířat je momentálně ve vnitřním připomínkovém řízení a počítá s alokací až 500 milionů korun. Podpora ozdravení chovů zůstane zachovaná Projednána byla také alokace obálky pro národní dotační titul 8 F. Ta byla v reakci na problémy, se kterými se tuzemský sektor živočišné výroby potýkal, v posledních dvou letech několikrát navýšena z rezervy resortního rozpočtu. Dobrou zprávou v tomto směru je říjnové jednání s ministrem zemědělství, který potvrdil úmysl výši obálky zachovat s možností dalšího navýšení, a to až o deset procent. Vyhodnocení prvního kola Programu rozvoje venkova

Zhodnoceno bylo první investiční kolo Programu rozvoje venkova pro opatření 4.1.1 Investice do zemědělských podniků. Vzhledem k celkovému vývoji sektoru padl mimo jiné návrh na přesun nedočerpaných prostředků mezi opatřeními, a to z projektů do pěti milionů korun pro drůbež do posílení projektů nad pět milionů korun. Obálku je dále možné navýšit prostředky z posíleného kofinancování Programu rozvoje venkova z národního rozpočtu. Současně bude Ministerstvo zemědělství první kolo žádostí vyhodnocovat tak, aby se zlepšilo čerpání a podání žádosti bylo pro žadatele méně komplikované. V této souvislosti byl členům komoditní rady předán dotazník. Z trhu nepřicházejí pozitivní zprávy Tradiční součástí jednání komoditní rady jsou také tržní informace. Cena drůbežího masa od počátku roku spíše stagnovala a nyní dochází k pozvolnému poklesu cen jatečné drůbeže. Vinny jsou především téměř dum pingové dovozy ze zahraničí ve spojitosti s cenovou a obchodní politikou některých obchodních řetězců. Pozitivní zprávy nepřináší ani producenti vajec. V současnosti se jejich cena pohybuje na úrovni výrobních nákladů, za což opět mohou dovozy za velmi nízkou cenu. Menší úlevu před několika měsíci producentům vajec přinesla situace kolem epidemie ptačí chřipky v Severní Americe, která si byla nucena dopomoci dovozy například z Polska. Polská vejce potom chyběla na českém trhu, což přineslo částečné oživení místních cen. Situace se ale stabilizovala především ve Spojených státech, a tak ceny opět klesají. O autorovi| Ing. Gabriela Dlouhá, PH. D, Českomoravská drůbežářská unie

Význam doporučování odrůd 16.11.2015 Zemědělec str. 13 Publicistika Ing. Jana Chrpová, CSc. Mgr. Alena Hanzalová, Ph. D. Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Volba vhodné odrůdy je jedním ze základních předpokladů dosažení požadovaných výnosů a kvality produkce. Pěstitel by se měl při výběru odrůd řídit zejména místními podmínkami ve vztahu k plodině, jako je výrobní oblast, půdní typ, klimatické charakteristiky, předplodina, výskyt chorob a podobně. Odrůda patří k nejdůležitějším faktorům, které mají vliv na výskyt chorob, a tím i na výši nákladů na ochranu porostů. Rezistence odrůd má mimořádný význam v podmínkách ekologického i integrovaného zemědělství, kde chemická ochrana nemůže být využívána vůbec nebo jen v omezené míře. Vodítkem usnadňujícím orientaci při výběru odrůd pro pěstování je Seznam doporučených odrůd, který poskytuje objektivní a nezávislé informace o odrůdách, jejich vlastnostech a vhodnosti pro pěstební podmínky České republiky. Garantem zkoušení odrůd pšenice pro doporučování je Agrární komora ČR. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) byl na základě § 38 odst. 3 zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, pověřen Ministerstvem zemědělství provádět u vybraných plodin pokusy pro Seznam doporučených odrůd. Odrůdy mohou být doporučeny na základě minimálně čtyřletých zkoušek. Nově zařazené odrůdy mohou být na základě výsledků minimálně tříletých zkoušek zapsány do seznamu jako předběžně doporučené. Kategorie doporučení Zařazení odrůd po registraci do systému doporučování není povinné. Zkoušení odrůd probíhá podle metodik ÚKZÚZ pro provádění zkoušek užitné hodnoty. Odrůdy jsou nejprve hodnoceny v rámci zkoušek pro registraci. Po registraci odrůdy může udržovatel nebo zmocněný zástupce podat žádost o zařazení do zkoušek pro Seznam doporučených odrůd. Podle délky zkoušení a dosažených výsledků ve zkouškách je pak odrůdě na základě výchozích kritérií pro doporučování přidělena kategorie doporučení. Komise si stanovila u jednotlivých znaků hranice pro jejich uvádění mezi přednostmi a riziky ve slovním popisu. Při doporučování odrůd se

klade důraz na eliminaci rizikových faktorů. Pro pěstování nejsou doporučovány odrůdy s velmi nízkou zimovzdorností a odrůdy s velkou náchylností ke sledovaným chorobám, například ke rzi plevové, u které je v současné době zaznamenán epidemický výskyt. Podkladem pro zařazení odrůdy do příslušné skupiny jakosti je stanovení minimálních požadavků pro jednotlivé kategorie u hlavních parametrů jakosti. Cílem je zajistit celkově vyváženou jakost odrůdy. Požadavky pro jakost, dodávání a kontrolu pšenice stanovují normy ČSN 46 1200-2, ČSN 46 1100-2. Ověřování odrůd v pokusech Odrůdy se ověřují ve dvou intenzitách hospodaření (ošetřená a neošetřená varianta) v maloparcelkových polních pokusech a na 24 lokalitách. Vzhledem k tomu, že po ukončení činnosti stanice v Libějovicích dochází k výpadku zkušebních míst na jihu Čech, je projednávána možnost od příštího sklizňového ročníku zakládat pokusy také ve Veselíčku u Milevska. Odrůdy jsou rozděleny do dvou sortimentů – základního a raného. Raný sortiment vznikl oddělením raných odrůd od základního sortimentu. Oddělení raných odrůd umožnilo provádět všechny agrotechnické zásahy včetně sklizně v termínech odpovídajících jejich růstové fázi, a tím bylo vyloučeno jejich znevýhodnění. Aktuální stav Do Seznamu doporučených odrůd 2015 bylo zařazeno 22 odrůd ozimé pšenice a pět odrůd bylo předběžně doporučeno (tabulka). Z hlediska pekařské jakosti mezi doporučenými odrůdami převažují odrůdy označované jako kvalitní pšenice A (14 odrůd), sedm odrůd jsou elitní pšenice E a čtyři odrůdy jsou zařazeny jako chlebová pšenice B. Do kategorie C, tedy pšenice nevhodné pro pekařské využití, jsou zařazeny dvě odrůdy. Přínosy pěstování odrůd uvedených v seznamu Hlavním přínosem je objektivnost výsledků. V současné době existuje široká nabídka odrůd ozimé pšenice, ve které může být obtížné se zorientovat. Údaje uvedené v Seznamu doporučených odrůd jsou výsledkem objektivních šetření podložených výsledky velkého množství polních pokusů, tedy minimálně tři roky na 24 lokalitách. Zkoušení doporučených odrůd probíhá v návaznosti na registrační řízení a vychází z podmínek České republiky. Na hodnocení odrůd procházejících registračním řízením a na pokusech pro Seznam doporučených odrůd se podílejí i pracovníci Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. (VÚRV). Jedná se konkrétně o testy zimovzdornosti, hodnocení odolnosti ke rzem a odolnosti k fuzarióze klasu. Spolupráce obou ústavů při hodnocení rezistence ke rzím má dlouhou tradici. Již v šedesátých letech minulého století byly v rámci ÚKZÚZ zavedeny provokační polní testy na odolnost ke rzím, na nichž se metodicky a zajišťováním inokula podíleli pracovníci VÚRV. V téže době bylo ve spolupráci navrženo opatření, které omezilo registraci odrůd náchylných ke rzi plevové, která byla v té době jednou z nejvýznamnějších chorob pšenice. Ve spolupráci byly také tehdy navrženy mezní hodnoty rezistence ke rzím pro registraci odrůd. V současné době se opět setkáváme s epidemickým výskytem rzi plevové, a proto je důležité mít k dispozici objektivní a aktuální výsledky hodnocení rezistence. Nové informace o rezistenci ke rzi plevové Rez plevová (Puccinia striiformis) se v podmínkách České republiky v posledním desetiletí řadila mezi méně významné choroby obilnin. Kalamitní výskyty v roce 2014 a 2015 způsobily nové teplomilné rasy rzi plevové, které se k nám rozšířily ze západní Evropy. Původně však tyto rasy pocházejí z Indie, Pákistánu a Číny, přeneseny do Evropy byly zřejmě dopravou a pohybem člověka. Šíří se i v oblastech, kde rez plevová dosud neměla velký význam. Riziko výnosových ztrát je silně ovlivněno úrovní geneticky podmíněné rezistence odrůdy. Při rozšíření nové rasy je vždy nutné přehodnotit odolnost odrůd. Na základě hodnocení v ročnících 2014 a 2015 ve VÚRV, v. v. i., v pokusech s umělou infekcí bylo zjištěno, že nejvyšší stupeň rezistence vůči rzi plevové vykazují odrůdy Annie, Athlon, Cimrmanova raná, Dagmar, Elan, Evina, Fakir, Genius, KWS Ozon, Matchball, Patras, Tobak a Zeppelin, což je také uvedeno v tabulce. Největší náchylnost byla detekována u odrůd Lavantus a Rumor. Tyto údaje o rezistenci odrůd ke rzi plevové byly získány na základě umělé infekce směsí ras ze

sběrů z různých lokalit České republiky vždy z předchozího vegetačního období před infekčními testy, tedy z let 2013 a 2014. Napadení odrůd bylo ovlivněno i přirozeným infekčním tlakem v polních pokusech v Praze-Ruzyni v roce 2015. Výsledky v tabulce tedy vycházejí z hodnocení v umělé infekci a zároveň i z napadení přirozeně se šířícího inokula rzi plevové. Další aktuální údaje o rezistenci odrůd pšenice vůči rzi plevové z přirozené infekce budou k dispozici na základě hodnocení rezistence na stanicích ÚKZÚZ. *** Dostupnost objektivních výsledků Údaje o doporučovaných odrůdách lze získat: na webových stránkách http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/odrudy/seznam-doporucenych-odrud nebo na portálu Agrární komory ČR (http://www.apic-ak.cz/). Výsledky jsou dostupné v části Komodity – Seznam doporučených odrůd. Dále jsou výsledky každoročně aktualizovány a uveřejňovány v publikaci Seznam doporučených odrůd vydávané ÚKZÚZ a na takzvaných listovkách, které jsou rozdávány na polních dnech, zemědělských výstavách a distribuovány prostřednictvím okresních agrárních komor. Významnou roli při šíření poznatků hraje také publikování výsledků v odborném tisku. Přehled doporučených a předběžně doporučených odrůd pšenice ozimé uvedených v Seznamu doporučených odrůd 2015, včetně aktuálních informací o odolnosti ke rzi plevové získaných z pokusů s umělou infekcí ve VÚRV, v. v. i. Kategorie Odolnost ke rzi plevové kvality (9–1; 9 – odolná) Odrůda rok 2014 rok 2015 Annie* E 8 7,5 Athlon E 9 7 Cimrmanova raná E 9 7 Evina E 8 9 Fabius E 5,5 7 Genius* E 9 8,5 Julie E 6,5 6 Bohemia A 7 5 Dagmar A 7 9 Elan A 9 8 Elly A 5 7 Etana A 7 6 Fakir A 9 9 Lavantus A 3 2 Matchball A 9 8 Matylda A 6 9 Patras A 9 7 Rumor* A 4 5,5 Sailor A 6 7 Turandot A 7 6,5 Zeppelin A 9 9 Artist* B 9 6,5 Gordian* B 7,5 7,5 Seladon B 8 7 Tobak B 9 9 KWS Ozon C 9 9 Vanessa C 7,5 7,5 *předběžně doporučené odrůdy O autorovi| Ing. Jana Chrpová, CSc. Mgr. Alena Hanzalová, Ph. D. členka Komise pro doporučování odrůd pšenice Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha-Ruzyně

Mladí farmáři v Bruselu 16.11.2015

Zemědělec str. 15 Zájmové organizace Lenka Táborská Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Ve dnech 29. a 30. října se zástupci Společnosti mladých agrárníků ČR zúčastnili dalšího jednání v rámci pracovní skupiny CEJA (Conseil Européen des Jeunes Agriculteurs – Evropská rada mladých zemědělců) v Bruselu. Protože šlo o první setkání po volbě nového prezidenta (volba proběhla začátkem září v Miláně), zahájil ho nově zvolený prezident CEJA Alan Jagoe. Prezident hovořil o společných plánech a nových příležitostech pro mladé farmáře a o nutnosti stanovit nové krátkodobé a střednědobé cíle CEJA pro další dvouleté období. Slovo dostali i noví viceprezidenti, Alice Cerutti (Iálie), Juha Tenho (Finsko), Radek Nienartowicz (Polsko) a Jannes Maes (Belgie). Informovali o své činnosti v několika minulých týdnech a měsících a o své práci pro CEJA. Ve svých úvodních proslovech se dotkli témat – půda, sucho, agropolitika nebo TTIP (chystané dohodě o volném obchodu mezi Evropskou unií a Spojenými státy). Shodně vyjádřili potřebu být v užším kontaktu s farmáři, hovořit s nimi o problémech a celkově se pokusit zlepšit podmínky jejich činnosti. V dalším bloku hovořil Dermot Ryan, hlavní poradce v kabinetu komisaře Phila Hogana, sekce Zemědělství a rozvoj venkova Evropské komise. Informoval o podpůrném balíčku EU na podporu zejména mléka a masa, o možnostech přímých plateb, národní podpoře a nezbytných legislativních opatřeních. V diskusi zodpověděl několik dotazů týkajících se nevyrovnanosti jednotlivých článků potravinových řetězců, zajišťování minimálních cen zemědělských komodit a podpoře prvovýrobců potravin. Odmítl další navýšení částky v podpůrném balíčku, je na vládách jednotlivých států, které odvětví a které komodity podpoří. Dále hovořil Rudy Van Der Stappen z Evropské komise o národních podpůrných programech pro sektor vinařství v Evropské unii, o produkci ovoce a zeleniny a o výjimečném krizovém managementu v souvislosti s ruským embargem. V obšírné prezentaci zhodnotil vývoj trhu s obilím, prezentoval výsledky evropských producentů obilí a kukuřice včetně grafických zobrazení nárůstu a poklesu produkce v jednotlivých státech ve srovnání s minulými roky. Stejně hodnotil situaci na trhu s mlékem a produkci vepřového masa. Účastníci pracovní skupiny se shodli na tom, že je třeba už teď s předstihem začít pracovat na nové společné zemědělské politice, která by měla odrážet nové myšlenky, inovace a podporu zdravějšího životního stylu. O autorovi| Lenka Táborská, SMA ČR

Zkušenosti si vyměnili na konferenci 16.11.2015

Zemědělec str. 15 Zájmové organizace Marie Balabánová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Na konci října se nejen členové Společnosti mladých agrárníků ČR setkali na konferenci Výměna know-how a zkušeností mezi mladými lidmi na venkově. Konference s podtitulem – Sdílejme zkušenosti, ne kraviny – se uskutečnila 23. a 24. října v prostorách Mendelovy univerzity v Brně pod záštitou ministra zemědělství Ing. Mariana Jurečky a primátora statutárního města Brna Ing. Petra Vokřála. Akce proběhla za podpory statutárního města Brna. Dvoudenní mezinárodní konferenci sponzorovalo ministerstvo zemědělství, statutární město Brno, Agra pojišťovna, DLF-Trifolium Hladké Životice, s. r. o., Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně, členové Společnosti mladých agrárníků České republiky – Monika Komárková, Hana Gabrielová a František Němec, farmářka Zuzana Moučková a slovenský farmář Milan Jurky a Chráněná kavárna Vrátka. V rámci programu konference bylo 50 žen a 48 mužů seznámeno s problematikou podnikání na rodinných farmách, způsoby propagace venkovského života či rozdílným způsobem hospodaření

například v Irsku a na Slovensku. Úvodního slova se ujal proděkan Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Ing. Daniel Falta, Ph. D., dále náměstek ministra zemědělství Ing. Pavel Sekáč a účastníky přivítal i prezident Společnosti mladých agrárníků České republiky Petr Mahr. Motivace k zemědělství V prvním bloku představili Tomáš Ignác Fénix a Robert Zahrl svoji farmu Ochsen, na které ekologicky sadaří s ohledem na udržení trvalé hodnoty půdy a životního prostředí na venkově. Matěj Sklenář z brněnské farmy Ráječek představil tuto rodinnou farmu na břehu řeky Svitavy. Slovenský farmář Milan Jurko mluvil o svých zkušenostech se zemědělstvím v Irsku, kde byl na stáži. Zuzana Moučková z Drysic, podnikatelka roku 2015 okresu Vyškov, se zaměřila na pozitivní motivaci k práci v zemědělství. Na konci bloku byla posluchačům umožněna diskuse se všemi přednášejícími. Po obědě se v druhé sekci postupně vystřídali dva čeští a dva zahraniční účastníci. Lenka Houdková ze Spolku pro rozvoj regionu a ředitelka Jihočeského zemědělského muzea představila činnost muzea, která není prezentována pouze expozicemi, ale i interaktivním předváděním, například řemesel. Aleš Heuler z mezinárodní komunity v Mšeckých Žehrovicích seznámil posluchače s trochu odlišným způsobem hospodaření v tomto sdružení lidí. Radek Nienartowicz, polský farmář a viceprezident CEJA (Conseil Européen des Jeunes Agriculteurs), který působí v Bruselu, měl prezentaci zaměřenou na možnosti spolupráce a vzdělávání mladých zemědělců v Polsku a Evropě. Estonská zástupkyně MAS (místních akčních skupin) Triin Lääneová ukázala způsoby zapojování obyvatel venkova a zemědělců do rozvoje jižního Estonska. Poslední oddíl pátečního dne přednášely tři ženy. Hana Olejníková, zástupkyně MAS Horní Pomoraví, se zaměřila na regionální značení zemědělských produktů coby podpory místních producentů. Alexandra Bártů, farmářka od Slavětína, prezentovala zřízení rodinné farmy a zpracování produkce na farmě jako způsob obživy, pokud je nutné zůstat „doma“. Poslední přednášející dne byla Alena Suchánková, lektorka, spisovatelka a permakulturní zahradnice žijící v Růžďce. Tato lektorka se snažila přiblížit posluchačům pojem a principy permakulturních porostů. Návštěva minipivovaru Páteční večer byl zakončen exkurzí do laboratorních provozů Ústavu technologie potravin a Oddělení rybářství a hydrobiologie Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně v novém pavilonu M. V masném a mléčném poloprovozu se mohli účastníci seznámit se způsoby přípravy masa pro výrobu řeznických a uzenářských výrobků. V sýrařském poloprovozu byla nachystána i ochutnávka sýrů, které byly čerstvě vyrobené. Posledním z navštívených poloprovozů byl minipivovar. Průvodce Ing. Miroslav Jůzl, Ph. D., popsal způsoby výroby různých druhů piva a zmínil důležitost tohoto miniprovozu při řešení vad piv. Následovala „mokrá“ exkurze, při které Ing. Štěpán Lang zdůraznil potřebu udržení kvalitního životního prostředí pro živočichy obecně, nejen pro ryby. Ryby jsou jedny z prvotních indikátorů „zdraví“ vody. Na tomto oddělení řeší několik projektů a jedním z těch nejhlavnějších je chov jeseterů. Dále se zabývají chovem tilápií, pstruhů nebo kaprů. Propagace venkova Sobotní dopoledne zahájila Ildikó Gardonyová ze Společnosti maďarských mladých farmářů (AGRYA), která prezentovala možnosti propagace života na venkově za účelem získání mladých lidí zpátky do vesnic a generační obměnu mimoměstských oblastí. Hana Gabrielová, jednatelka firmy Hempoint a zástupkyně komise pro registraci a certifikaci osiv, následně nastínila možnosti diverzifikace zemědělské produkce formou pěstování technického konopí pro výrobu čajů, konopné bylinkové soli, sušenky nebo čokolády. Dalším přednášejícím byl Tomáš Šulák, starosta obce Veselíčko na Přerovsku, který ukázal účastníkům konference způsoby propagace života v obci – podzimní slavnosti, vánoční jarmarky a další. Konferenci ukončil přednáškou slovenský farmář Marián Glovaťák, který prezentoval vznik rodinné farmy jako příležitost pro mladé. Konferenci uzavřel poděkováním sponzorům, lektorům za aktivní vystupování a především účastníkům prezident Společnosti mladých agrárníků České republiky Petr Mahr. Všem popřál zdárný úspěch v jejich činnosti a vyjádřil přesvědčení, že nepovažují strávený čas na konferenci za ztracený.

Konference se zúčastnilo celkem 98 zájemců převážně z České republiky, ale své zástupce mělo Maďarsko, Polsko, Slovensko a Estonsko. Více než čtvrtina z nich byla přímo spjata se zemědělstvím, ostatní byli zástupci státní správy (Ministerstva zemědělství, Státního zemědělského a intervenčního fondu, Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského, Ústavu zemědělské ekonomiky a informací), zemědělských škol (Střední škola zemědělská Přerov, Mendelova univerzita v Brně, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno), místních akčních skupin či jiných zájmových skupin. Velkým obohacením byla i účast zahraničních hostů, mezi nimiž byl i nedávno nově zvolený viceprezident CEJA (Conseil Européen des Jeunes Agriculteurs) Radek Nienartowicz a Triin Lääneová, zástupkyně estonské MAS. Věříme, že tato konference bude začátkem tradice, která povede ke zlepšení komunikace zemědělců nejen v rámci zemí Visegrádské čtyřky, ale i ke sdílení zkušeností, které upevní postavení farmářů na trhu, k propagaci jejich výrobků, ale zároveň povede k ohleduplnosti vůči životnímu prostředí. Foto popis| Sobotní blok přednášejících: Ildikó Gardonyová (tajemnice AGRYA), Tomáš Šulák (starosta obce Veselíčko), Marián Glovaťák (slovenský farmář) a Hana Gabrielová (jednatelka firmy Hempoint) – zleva Foto autor| Foto Marie Balabánová Foto popis| Účastníci konference měli možnost navštívit potravinářské poloprovozy Ústavu technologie potravin Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Foto autor| Foto Jiří Kolouch O autorovi| Marie Balabánová, SMA ČR

Pastevní chov drůbeže 16.11.2015

Zemědělec str. 37 Živočišná výroba Martin Jedlička Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Vzhledem k nárůstu zájmu o bioprodukci u evropských spotřebitelů se dá předpokládat, že počty ekologických chovů drůbeže se budou u nás zvyšovat. Právě těmto chovatelům byl určený seminář, v jehož rámci specialisté pořadatelského Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., v PrazeUhříněvsi hovořili o kvalitě finálních produktů pastevně chované drůbeže. Přibližně na sedmdesát zájemců si tak mělo možnost vyslechnout praktické výstupy projektu zaměřeného na pastevní chov slepic a brojlerových kuřat, který byl pod vedením profesora Ing. Miloše Skřivana, DrSc., odstartován na uhříněveském pracovišti sérií pokusů již v roce 2011. Pravidla ekologického chovu drůbeže vymezuje evropská legislativa, a to nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci, respektive prováděcí pravidla nařízení Komise (ES) č. 889/2008. Z nich například vyplývá, že ve výběhu o ploše jednoho hektaru nesmí být více než 2500 slepic. V hale lze ustájit maximální počet 3000 nosnic nebo 4800 kuřat. Podle vyhlášky MZe ČR č. 16/2006 Sb. nelze provozovat ekologický chov bez zemědělské půdy. „V letech 2011 až 2014 jsme provedli sérii pokusů, v nichž jsme sledovali, zda se pastvou slepic zvýší obsah vitamínů a karotenoidů ve žloutku při adlibitním příjmu doplňkové krmné směsi. Dále nás zajímalo, zda může sekvenční krmení spolu s omezeným přísunem živin zvýšit příjem pastvy i koncentraci cenných látek ve žloutku. V neposlední řadě jsme zaměřili také pozornost na ukládání cenných látek ve žloutku při omezeném příjmu krmné směsi,“ seznámil profesor Ing. Miloš Skřivan, DrSc., přítomné s projektem. Z výsledků vyplynulo, že přestože při adlibitním krmení slepice vykazovaly nižší pastevní aktivitu, docházelo k ukládání cenných látek do vejce. Cílem snížení příjmu metabolizovatelné energie ve druhém pokusu bylo podpořit u pokusné skupiny pastevní aktivitu. Příjem pastevní hmoty byl na úrovni 73 g/kus a den. V porovnání s prvním pokusem byl obsah luteinu a zeaxantinu ve žloutku třikrát vyšší, dvakrát vyšší byl i obsah vitamínu E. Ve vejcích skupiny chované na pastvě bylo o třetinu více karotenoidů ve žloutku než při krmení krmnou směsí s 2% podílem chlorely, u níž je využití karotenoidů nižší.

„Při dobré pastvě jedno vejce obsahuje 33,4 % ze 2,5 mg minimálního doporučeného denního příjmu luteinu a zeaxantinu. Přitom ve vejcích z běžného klecového chovu v ČR je v současné době obsah uvedených karotenoidů osmkrát nižší. Pokud jde o koncentraci vitamínu E, ve vejci z pastevního chovu je 1,35 mg tokoferolu, ve vejcích z klecí je ho 0,63 mg. Jinými slovy, jedním vejcem z pastvy získáme 12,3 % z 11 mg doporučovaného denního příjmu. Luční pastevní porost je vynikajícím zdrojem polynenasycených mastných kyselin, včetně těch nejcennějších s dlouhým řetězcem molekuly. Jsou to zejména kyseliny eikosopentaenová (EPA) a dokosohexaenová (DHA). Jejich doporučený denní příjem pro člověka (RDI) je 250 mg. Bylo zjištěno, že při pastvě slepic obsahovalo vejce o hmotnosti 60 g 50 až 83 mg EPA + DHA, což je 20 až 33 % RDI,“ řekl na závěr profesor Ing. Miloš Skřivan, DrSc. Výsledky potvrdily kvalitnější maso Vyhláška Ministerstva zemědělství ČR č. 16/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ekologickém zemědělství, stanovuje, že ekologický chov nemůže být provozován bez zemědělské půdy. Dále se v ní uvádí, že v jedné hale může být maximálně 4800 kuřat nebo 3000 nosnic, přičemž jedna jednotka může mít až 1600 m2. Vstupy (výstupy) pro drůbež musí být o celkové délce 4 m na 100 m2 podlahové plochy haly, která musí být současně vybavena hřady. Prodloužení světelného dne na 16 hodin je možné, ale drůbež musí mít osmihodinový cyklus tmy bez přerušení. Drůbež musí mít přístup do volného prostoru alespoň po dobu rovnající se třetině délky života. Do krmné dávky se mohou přidávat krmiva živočišného původu a minerální krmiva, jestliže mají ekologický původ a jsou uvedena v příslušné vyhlášce. „U rychle rostoucích kohoutků byla hmotnost v obou skupinách (pokusné a kontrolní) vyrovnaná, respektive při 3176 g u kontrolní a 3140 g u pokusné skupiny představovala rozdíl 36 gramů. Na shodné úrovni byla i konverze krmiva. V poměrně krátké době ale u pokusné skupiny došlo k výraznému nárůstu ukazatelů kvality masa. Významně se zvýšila koncentrace vitamínu E a nejcennějších mastných kyselin ve svalstvu, zbarvení masa bylo díky obsaženým karotenoidům tmavší a vyšší oxidační stabilita tuků významně zpomalila kažení masa při jeho skladování. Rozdíl v kvalitativních parametrech prsní svaloviny jsme zaznamenali také u skupiny pomalu rostoucích kohoutků. V porovnání s kontrolou u nich došlo ke zvýšení obsahu n-3 mastných kyselin, čímž se upravil poměr n-6 : n-3 mastných kyselin z 12 : 1 na 4 : 1, což prospívá lidskému zdraví,“ seznámila s výsledky přípak tomné chovatele specialistka oddělení fyziologie výživy a jakosti produkce Ing. Michaela Englmaierová, Ph. D. Pozor na endoparazitární nákazy Alternativní systémy chovu nosnic s možností pobytu ve výbězích nebo na pastvině vytvářejí v porovnání s klecovými technologiemi zcela nové podmínky pro šíření parazitárních nákaz. Možnosti jejich šíření jsou dány jednak přítomností volně žijících ptáků, jednak přirozeným výskytem různých druhů bezobratlých, z nichž celá řada patří k významným mezihostitelům endoparazitů. S původci endoparazitárních onemocnění seznámil přítomné specialista Státního veterinárního ústavu v Praze Ing. Ivan Pavlásek, DrSc. V úvodní části svého vystoupení se nejprve zmínil o původcích protozoárních infekcí a helmintózních nákaz. V další fázi pak prozradil výsledky koprologického vyšetření nosnic chovaných v alternativním systému, respektive ve výběhu. Z jeho závěrů si mnozí z přítomných chovatelů mohli odpovědět na otázku, proč se přešlo ke klecovému chovu slepic v halách s řízeným prostředím. „Koprologická vyšetření ve sledovaných chovech nosnic pobývajících různou dobu na pastvině (jeden měsíc, rok a tři roky) a ve výběhu potvrdila výskyt kokcidií rodu Eimeria a dále nematod Ascaridia galli, Heterakis gallinae a Capillaria spp. V chovu s celoročním pobytem nosnic na travnatém výběhu jsme dokonce zjistili Cryptosporidium baileyi. Výsledek koprologického vyšetření je pro chovatele základní informací, a to jak s ohledem na parazitární situaci v chovu, tak ve vztahu k intenzitě výskytu parazitárních zárodků i pro přijetí odpovídajících antiparazitárních opatření zahrnujících dodržování zoohygieny a použití antiparazitik,“ zhodnotil výsledky asi dvouměsíčního sledování Ing. Ivan Pavlásek, DrSc. (Poznámka: Více se dočtete v prosincovém čísle časopisu Náš chov.) *** Klíčové informace

Podle statistiky se v České republice momentálně chová 8 700 000 nosnic, z nichž čtyři miliony jsou v evidenci komerčních chovů a zbývající větší část u drobných chovatelů. ? V domácích velkochovech je 89% podíl nosnic chovaných v obohacených klecích (v EU je to 57 %) a 10 % na podestýlce a ve voliérách. Ani ne dvoudesetinový podíl z celkového počtu u nás chovaných nosnic pak představují slepice v ekologických chovech. Foto popis| Prof. Ing. Miloš Skřivan, DrSc. Foto popis| Ing. Ivan Pavlásek, DrSc. Foto popis| Ekologický chov nelze provozovat bez zemědělské půdy Foto autor| Foto Jakub Jedlička

zena.centrum.cz 6 tipů pro správné trávení 12.11.2015

zena.centrum.cz str. 0 Domácí lékař - Zdraví

Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět Naházíte do sebe jídlo u počítače až v době, kdy se vám hlady kroutí břicho? To se pak nemůžete divit. Zkuste to lépe - podle našich rad. Nafouklé břicho, zácpa, nespolečenské zvukové i jiné projevy - tím vším nás mohou zradit zažívací potíže. Přiznejme si to, můžeme si za ně obvykle sami. To ale znamená, že se jich sami také můžeme zbavit! Trávicí obtíže mohou pěkně znepříjemnit čas strávený v zaměstnání i chvíle odpočinku či romantiky. Vhodným výběrem potravin i úpravou životního stylu je možné do značné míry trávení příznivě ovlivnit. Jak? 1. Vsaďte na vlákninu Konzumace stravy s vysokým obsahem vlákniny podporuje pohyb tráveniny ve střevech a zabraňuje tak zácpě. Navíc zvyšuje pocit nasycení a brání vzniku nadváhy. Dostatek vlákniny, kterou najdeme v zelenině, luštěninách, celozrnných potravinách a ovoci, by měli přijímat také jedinci trpící divertikulózou (zánětlivým onemocněním) střev, dráždivým tračníkem či hemoroidy. Doporučujeme: Jak se poprat s větry a nadýmáním? 2. Pozor na tuky Příliš tučná jídla zpomalují proces trávení a zvyšují tak náchylnost k zácpě. Úplné vynechání tuků by však nebylo rozumné, protože i tyto živiny organismus potřebuje. Proto je vhodné dát přednost tukům rostlinným a pro snazší trávení kombinovat jejich příjem s vlákninou. 3. Dobrý výběr masa Pokud kupujete maso, dejte přednost tomu libovějšímu. Zajistí vám dostatečný příjem proteinů a jeho konzumace nebude tak náročná na trávení jako v případě masa prorostlého tukem. 4. Nezapomeňte na probiotika Potraviny s obsahem zdravých bakterií podporují trávení tím, že upravují rovnováhu střevní mikroflóry a pomáhají tak zmírnit případné následky požití nevhodné stravy, užívání antibiotik či působení psychického stresu. Probiotika najdeme kupříkladu v jogurtech nebo zakysaných nápojích. 5. Pravidelnost je základ Udržet trávicí systém v té nejlepší formě pomáhá zavedení pravidelnosti do každodenního stravování. Důležité je především nevynechávat snídani a jíst každý den přibližně ve stejnou dobu. 6. Upravte životosprávu Kouření, nadměrný příjem alkoholu a kofeinu trávení neprospívá. Navíc může vést k některým

zdravotním komplikacím, jako je pálení žáhy či tvorba žaludečních vředů. Naopak pravidelné cvičení je pro správné trávení více než vhodné. Aby nás netrápily takové problémy, jako je nevolnost, zácpa nebo průjem, je rovněž vhodné omezit přílišné působení stresu. Zdroj: http://www.everydayhealth.com MUDr. Veronika Richterová více na uLékaře MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Když střeva stávkují: 3 tipy, jak přírodně zahnat zácpu Daniela mění život. Chce být ještě jednou pannou Odpojení od reality: Schizofrenie i následkem stresu

URL| http://zena.centrum.cz/zdravi/domaci-lekar/clanek.phtml?id=810211

zpravy.rozhlas.cz Veterináři varují, že kvůli chystané novele stoupne spotřeba antibiotik u zvířat 11.11.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 0 / politika ČRo,Iveta Vávrová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní zpět

Podávat léky zvířatům mohli dosud jen veterináři, od roku 2017 by k nim mohli přibýt i sami chovatelé. Změnu navrhuje připravovaná novela veterinárního zákona. Jenže zvěrolékaři jsou proti. Varují, že novinka zvedne spotřebu antibiotik ve veterinární praxi. Ministerstvo zemědělství však obavy odmítá. „To je zatím neodůvodněná obava v této verzi novelizace. Z našeho hlediska se na používání antibiotik a bezpečnosti nic nemění. Tam se pouze upřesňuje to, za jakých podmínek může veterinární lékař dát pokyn chovateli určité skupiny léčiv používat sám na svých vlastních zvířatech,“ uvedl Jiří Hojer z odboru živočišných komodit.„Nadále zůstává pokyn k použití antibiotika v rukou ošetřujícího veterinárního lékaře. Není to tak, že si chovatel sám rozhodne o tom, že svým zvířatům bude dávat libovolně a libovolné množství antibiotik,“ doplnil Hojer.Zvěrolékaři přesto upozorňují, že pokud novela rozvolní pravidla, může se to negativně projevit v praxi.„Zřetelně se tu střetávají dvě tendence. Jedna z nich je ochrana spotřebitele, ochrana životního prostředí, druhou tendencí je racionalizace zemědělské prvovýroby,“ popsal prezident Komory veterinárních lékařů Karel Daniel.Sněm Komory veterinárních lékařů, který probíhal minulou sobotu, vyjádřil podle Daniela obavu u dvou aspektů. „Jedním z nich je možnost zaměstnávání veterinárních lékařů chovateli a druhý z nich je rozvolnění odborné způsobilosti, kdy by podle novely například desetidenní teoretický kurz měl nahrazovat středoškolské, případně vysokoškolské vzdělání veterinářů,“ vysvětlil Daniel.Vyšší spotřeba antibiotikPodle zvěrolékařů hrozí, že stoupne spotřeba antibiotik ve veterinární praxi a kvůli tomu se zvýší i množství odolných bakterií, na které už antibiotika neúčinkují.„Všechno je ve formě novely, ta novela je živým útvarem a v této chvíli je ve vnějším připomínkovém řízení. My se snažíme varovat před trendem, že bychom přílišnou deregulací používání antibiotik dosáhli opačného účinku, než chceme,“ řekl Daniel. Se změnami by veterináři podle něj souhlasili jen za jistých podmínek: „Nemyslíme si, že zaměstnávání veterinárních lékařů chovateli je dobrý nápad, tam bychom rádi zachovali status quo.“ „Co se týká přímo aplikací léčiv, můžeme mluvit o podávání v krmivech nebo v injekčních formách, musíme trvat na tom, že pokud se jedná o léčiva na předpis veterinárního lékaře, což většinou je, musí to vždy být na pokyn a pod vedením ošetřujícího lékaře,“

dodal Daniel.Návrh veterinárního zákona je zatím v připomínkovém řízení. Do Poslanecké sněmovny by se mohl dostat na jaře příštího roku.Kontroly masa nejsou podle veterinářů dostatečné, chtějí se na nich podíletSlovenští veterináři našli v polském mase zakázaná antibiotika, kontroly běží i v ČRPoláci popírají, že by svůj dobytek dopovali zakázanými antibiotiky

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1553111

Kvalita potravin v Evropské unii kvůli obchodní smlouvě s USA podle Bruselu neklesne 15.11.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 0 / evropskaunie Barbora Kladivová Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět Antibiotika, steroidy nebo třeba chlór – látky, které se v chovu zvířat a při jejich ošetřování smí běžně používat ve Spojených státech amerických. Nově by takové maso mohlo putovat i k zákazníkům do Evropy. Umožní to takzvaná Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA. Evropská komise ale spotřebitele uklidňuje – potraviny, které přes Atlantik přejdou, musí splnit přísná pravidla Evropské unie. Ve Spojených státech je to běžná praxe. Kuřecí maso mnohdy obsahuje chlór nebo antibiotika. Navíc podle Ilony Švihlíkové z Vysoké školy ekonomické v Praze je až 70 procent potravin z Ameriky ještě geneticky upravených.Tomáš Uhnák z Ekumenické akademie říká, že záruka masa bez léčiv zatím neexistuje: „Jsou velké indicie, že je snaha o dovoz hormonálně ošetřeného masa a tlak americké lobby na to, abychom snižovali naše standardy.“Pokud se ale bude maso běžně dostávat na evropský trh, Češi se podle poslance Evropského parlamentu za hnutí ANO Pavla Teličky nebezpečných potravin bát nemusí.„Že by se změnila nebo snížila bezpečnost potravin, a tudíž bylo ohroženo zdraví českých občanů nebo kohokoli v Evropě, to prostě nehrozí,“ říká.S tím souhlasí i Ladislav Miko, zástupce generálního ředitele pro zdraví a bezpečnost potravin v Evropské komisi a jeden z nejvýše postavených Čechů v Evropské komisi. Podle něj budou muset potraviny ze Spojených států plnit přísná kritéria kontroly, která platí v Evropské osmadvacítce.„V momentě, kdy někdo chce vyvážet do Evropy, tak musí prokázat, že ta pravidla splňuje,“ vysvětluje s tím, že jejich plnění by stvrzoval certifikát. „To se samozřejmě může průběžně kontrolovat.“V praxi by tak mohli mít američtí farmáři dva chovy – jeden pro sebe a jeden bez použití léčiv a chemických látek pro Evropu.Výhody pro obě stranyTakzvaný TTIP přinese podle europoslanců výhody pro české chovatele. Maso z jejich chovů by nově mohlo přes oceán zamířit do amerických obchodních řetězců.Dohoda TTIP (Transatlantic Trade and Investment Partnership) je navrhovaná smlouva o volném obchodu mezi USA a EU. Má být obdobou již existující Dohody o pacifickém partnerství, kterou má USA s asijskými zeměmi. Jednat se o TTIP začalo už v roce 2013.„Tam je celá řada výhod, které obě strany přes Atlantik můžou díky té dohodě získat z hlediska konkurenceschopnosti a obchodu, který je důležitý pro ekonomiku,“ říká Ladislav Miko.Podpořit ty, kteří mají zájem obchodovat s nejsilnější ekonomikou světa, chce v Evropském parlamentu i Pavel Telička:„Budu chtít, aby ta dohoda byla vyvážená. Aby naše výrobky měly stejné možnosti, a to se bavíme nejenom o clech, ale i o netarifních překážkách. Musíme dospět v těchto jednáních k vzájemnému uznávaní standardů a případně ke společné tvorbě těch standardů do budoucna.“Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi Evropskou unií a Spojenými státy by měla začít platit v roce 2017.Chystaná dohoda o volném obchodu mezi EU a USA nesníží ochranu pracujících, slibuje BruselEK slíbila, že chystaná dohoda o volném obchodu s USA nepovede ke snížení ochrany spotřebitelůEK navrhuje nový způsob ochrany investic pro obchodní smlouvu s USA Europoslanci podpořili uzavření dohody o volném obchodu se Spojenými státy Čeští europoslanci diskutovali o plusech a mínusech smlouvy TTIP

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1554498

zpravy.tiscali.cz V ráji steaků Uruguayi i děti krmí kravskou krví 16.11.2015

zpravy.tiscali.cz str. 0 Zprávy / Magazín roj Český svaz zpracovatelů masa - Ostatní

zpět V Uruguayi dostávaly ještě v 70. letech děti v kojenecké strav i kravskou krev. Místní obyvatelé jsou hrdí na své kvalitní hovězí maso, ročně ho sní každý téměř 60 kilo a neobejde se bez něj žádná z jejich tradičních národních pokrmů. A tak není ani nic neobvyklého, že ženy vybírají na seznamkách muže podle velikosti jejich grilu. "V Uruguayi se vegetariánům smějí, považují je za blázny," povzdychne si Laura Lacurciaová, které bylo zvířat líto, a tak vyřadila maso ze svého jídelníčku. V zemi, která patří mezi největší vývozce masa, je vegetariánství křížová cesta, píše agentura AFP. Mezi komentáři, které tato sedmačtyřicetiletá novinářka slýchává, patří mimo jiné, že se "chce dělat zajímavou a podléhá módě". V zemi, která je hrdá na to, že v ní žije více krav (asi deset milionů) než obyvatel (tři miliony), byla nedávná zpráva Mezinárodní agentury pro výzkum rakoviny (IARC), součásti Světové zdravotnické organizace (WHO), o možné karcinogennosti červeného masa přijata jen s lehkým pokrčením ramen. Takovým varováním totiž sáhla agentura na "potravinový totem" Uruguaye, devátého největšího exportéra masa na světě a také velkého fanouška tohoto jídla, vysvětluje antropolog Gustavo Laborde, autor knihy Barbecue. Původ, historie, rituál. "Když chce někdo jíst uruguayskou kuchyni a je vegetarián, čekají ho krušné chvíle," říká Laborde s humorem. Jedna vegetariánská restaurace na 1,5 milionu lidí V metropoli Montevideu, kde bydlí asi 1,5 milionu lidí, je jedna jediná veganská restaurace a několik vegetariánských podniků, uvedla Titina Nu?ezová, ředitelka gastronomického časopisu Placer. "Uruguay se pořád drží pizzy a barbecue. Pokud jde o gastronomii, čeká ji ještě dlouhá cesta. Když už otevře japonská nebo mexická restaurace, nakonec stejně musí přidat na menu jídlo zvané minuta (pokrm obsahující obdobu řízku nebo párky), jinak zkrachuje," dodává. Vegetariáni musí být vůči posměškům "velmi tolerantní, brát je s humorem nebo jim nevěnovat pozornost", soudí Laura Lacurciaová, která se rozhodla být vegankou a nejí tudíž ani vejce či jiné živočišné produkty. Každý Uruguayec sní v průměru 58,6 kilogramu hovězího ročně, zatímco například ve Francii je to v průměru 20 kilogramů. Karcinogeny v mase. No a? Kdyby mělo být maso vyškrtnuto z místního jídelníčku, byl by to "konec Uruguaye", soudí jeden ze zákazníků typické restaurace v Mercado del Puerto v centru Montevidea, což je hala, kde se jí v podstatě výhradně grilované maso. "A kromě toho, kdo ví, čí zájmy se skrývají za informací WHO," dodává konspirativním tónem jeho soused. Každou neděli se Montevideem line typicky uruguayský odér, vůně barbecue, které se pořádá snad na všech rodinných sešlostech. A když vás realitní makléř provází po bytě, dříve než počet metrů čtverečních zmíní, že na terase je gril. V poledne dělníci často improvizovaně grilují přímo na chodníku, přičemž k tomu používají kovové části ze staveniště. Dokonce i na seznamovací aplikaci Tinder se zdá být vlastnictví grilu těžkou

vahou, alespoň podle profilových fotografií svobodných mužů s tímto zařízením v pozadí. José Fernandez, který sedí u stolu v jedné restauraci v Mercado del Puerto, si dokonce vzpomíná, že ještě v 70. letech přidávaly matky svým dětem do kojenecké stravy krev z masa. Podle odbornice na výživu Rosany Vieraové je varování WHO přehnané. "Uruguayské maso se liší od toho z ostatních zemí. Tady se krávy pasou pod širým nebem a díky tomu je tuk v mase kvalitní."

URL| http://zpravy.tiscali.cz/v-raji-steaku-uruguayi-i-deti-krmi-kravskou-krvi-268802

© 2015 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz | [email protected]

masa - TOP str. 64 Minirozhovor VERONIKA GECOVÁ, ZPRAVODAJOVÉ ROVNOSTI e15.cz str. 0 Zemědělství masa - TOP Dušan Kütner

Recommend Documents