KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI Michael Martinek Jabok 2007
7. KOINONIA, LEITURGIA
8
Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
2
Činnosti církve MARTYRIA - svědectví (služba slova)
Svědectví o Ježíšovi (J 21,24) Ježíšův příkaz (Mt 28,16-18) Šíření v římské říši (Skutky) Předávání víry v církvi Misie od 15. století Nová evangelizace
Preevangelizace Evangelizace Katechizace Vyučování náboženství Kázání Přípravy na svátosti Duchovní doprovázení
LEITURGIA - slavení (bohoslužba)
Ježíšova večeře (všechna evang.) Slavení Večeře Páně Křest a další bohoslužby Liturgická pluralita Odlišný vývoj v různých církvích Obnova liturgie na 2.vat.koncilu
Večeře Páně – mše Křest Další svátosti (katol., prav.) Společná četba Písma Bohoslužebná architektura, výtvarné umění, hudba
DIAKONIA - služba
Ježíš: sociální cítění, přikázání lásky (Mt 22,34-40) Církev: skutky tělesného milosrdenství, hlavní nositelka sociální práce, zdravotnictví a školství ve středověku
Sociální práce Zdravotnictví Školství a výchova Pastorační poradenství Pastorační péče
KOINONIA společenství
Ježíš: volba apoštolů (Mt 4,18-22) Skutky:zakládání církevních obcí Různé modely organizace církve
Vedení a animace církevních obcí (farností, sborů) Pastorace sociálních skupin Ekonomika Organizace a management
(sociální práce, zdravotnictví, školství)
(budování obcí a správa církve)
8
Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
3
Farnost, sbor – základní pastorační struktura církve
Původ v době apoštolské (Parochia (Parochia lat., z řec. Paroikia:: paroikein – bydlet vedle, paroikos – Paroikia soused), Se všemi funkcemi, které plní farnost dnes, se setkáváme již v prvních křesťanských obcích (Sk) – pravzor farnosti. Znaky, platné dodnes i v ekumenickém kontextu: • Zřizovány biskupem a jemu podřízeny (součást diecéze) • Vlastní kostel s křtitelnicí • Vlastní farář • Územní hranice: ne vždy, paralelně vznikaly personální farnosti – řeholní, dvorské, národnostní
8
Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
4
Farnost – sbor
Definice: Společenství věřících vymezené místně, pod Definice: vedením duchovního správce zastupujícího biskupa. Místo, kde se uskutečňuje církev – základní buňka církve: farnost je církví v malém. Podstatné znaky – LG LG:: hlásání Božího slova, slavení Večeře Páně, jednota v lásce. Farnost realizuje všechny oblasti poslání církve (SSSS), i když na různé z nich klade různý důraz: • Svědectví: evangelizace, kázání, katecheze, vyučování náboženství. • Společenství: součást společenství místní a světové církve; management a ekonomika; podpora vytváření vztahů a různých skupin uvnitř farnosti. • Slavení: liturgie a svátosti • Služba: farní charita, pomoc starým, nemocným, rodinám, sociálně potřebným
8
Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
5
Právní (kanonický) pojem farnosti CIC, can. 515 – 552 (Kniha II, Hlava 6): definice farnosti a kvazifarnosti, ustanovení a povinnosti faráře, administrátora farnosti, skupiny farářů, příp. faráře a farních vikářů; vedení farní administrativy (matriky), pastorační a ekonomická rada. Farnost zřizuje a ruší diecézní biskup, je právnickou osobou. Definice (can. 515): „Farnost „Farnost je určité určité,, natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedením místního biskupa do pastorační péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři.“ Farnost územní nebo osobní (can. 518). Farář:: je ustanoven biskupem na dobu neurčitou (522), musí být knězem Farář (521), může být více kněží, z nichž jeden je odpovědný (517), jedná jménem farnosti – statutární orgán (532), sídlí ve farnosti blízko kostela (533), má povinnost hlásat slovo Boží, slavit svátosti (528), pečovat (doprovázet) o své farníky (529), v 75 letech se musí zříci úřadu (538), při neschopnosti faráře nebo uvolnění farnosti jmenuje biskup administrátora (539(539-540), farní vikář – kněz, ustanoven biskupem (545(545-548). Rada:: ekonomická povinná (537), pastorační podle diecézního práva (536) Rada KKC 2179: 2179: cit CIC 515; KKC 2226: 2226: „Farnost je pro křesťanskou rodinu eucharistickým společenstvím a srdcem liturgického života; je to výsadní místo katecheze dětí i rodičů.“ Farnost je základní subjekt i objekt pastorační činnosti církve. Paradigmatická novost: dříve byl subjektem – nositelem činnosti církve farář, po koncilu celá farnost, jednotliví čle-nové a skupiny mají různé služby a odpovědnosti.
8
Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
6
Církevní obec v ČCE a CČSH
8
Řím.-kat.: Farář je jmenován biskupem, pastorační a Řím.ekonomická rada (z poloviny volené farníky) mají poradní hlas. ČCE: sborové shromáždění volí staršovstvo a kazatele, toho pak ustanovuje synodní senior. Staršovstvo je nositelem správní moci. Podobně CČSH Rada starších. Oddělení duchovní správy od ekonomické a správní. Pojmy: farní sbor – sborové shromáždění – staršovstvo – kazatel; seniorát – senior; povšechná církev – synodní rada – synodní senior. CČSH: shromáždění náboženské obce volí radu starších a faráře, toho pak ustanovuje biskup. Rada starších je nositelem správní moci. Oddělení duchovní správy od ekonomické a správní. Pojmy: náboženská obec – shromáždění NO – rada starších – farář; diecéze – biskup; církev – patriarcha Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
7
Základní pastorační model Animační jádro Pastorační společenství Členové farnosti Obyvatelé obce
8
Pastorační společenství (nejbližší spolupracovníci faráře, odpovědní za různé resorty, společně se radící a rozhodující o celku, vytvářejí pastorační projekt farnosti), jeho animační jádro (zaručuje duchovní a teologickou identitu: skupina kněží, řeholníků, zaměstnanců, teologicky vzdělaných lidí) Okruh přímých adresátů poslání (věřící, kteří se zúčastňují liturgického života farnosti – praktikující; formálně všichni pokřtění) a jejich další aktivity: různá společenství, katecheze, charita apod. Ostatní obyvatelé farnosti, farnosti, skupiny, úřady, instituce apod.: spolupráce na úrovni místní samosprávy, vzdělávacích institucí, zdravotnických a charitativních institucí. Farnost jako komunitní centrum, podílí se na komunitním plánování.
Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
8
Liturgie
8
Slovo liturgie pochází z řečtiny (leitourgia) a označuje služby athénských občanů pro společenství. V septuagintě chrámová služba kněží a levitů, v NZ obojí plus bohoslužba a další významy. V raném křesťanství se liturgií rozuměla jak služba obci tak služba Bohu. V křesťanství převážil druhý význam, dnes chápán stejně v celé ekuméně: veřejná bohoslužba církve. Teologie liturgie: Spasitelné Boží působení se děje ve slově a ve svátostech – proto služba slova a služba svátostí jsou nejdůležitější činnosti církve (vedle nich ještě služba lásky). Pokračování uskutečňování díla spásy – symbolická připomínka Božího konání v liturgii (z NZ – život Ježíše Krista: poslední večeře, modlitba, společenství apoštolů, křest atd.) spojená s vírou, že i v této reálné chvíli a na tomto místě skrze tuto symbolickou připomínku Bůh působí. Definice liturgie: společná bohopocta církve – protože je společná, musí mít sdílený řád. Protože je to bohopocta, jež se týká duchovních hodnot a pojmů, které nelze sdílet pojmoslovím materiálně časového světa, staví na symbolickém vyjadřování
Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
9
Historie liturgie
8
Zprávy o Poslední večeři Nového zákona (zpřítomnění této svaté události se uskutečňovalo slavnostmi Večeře Páně) a poslání křtít od Ježíše Krista = hlavní dvě události, které si církev připomínala společnou bohoslužbou a vždy věřila, že v nich přímo působí Bůh, nezávisle na kvalitě udělovatele i přijímajícího. Shromáždění na památku večeře Páně se konalo v neděli, kolem ní se vytvářel rituál modliteb a čtení biblických textů. Prvotní prvky liturgie: křest, večeře Páně, slavení neděle. Postupně vznikaly další společné modlitby (modlitba hodin – poustevníci, mniši), obřady, žehnání a svátosti – pluralita. Jednotlivé podoby liturgie vycházely z místních kultur, během prvních 8 staletí jich vzniklo mnoho (základní dělení: východní – západní), některé se dochovaly jako živé dodnes (např. římská, milánská, maronitská, syrská, byzantská). V naší kultuře od 9. stol. převážila liturgie římská, z níž vychází současná liturgie jak katolická tak protestantská. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
10
Svátosti Základním prvkem liturgie jsou svátosti, svátosti, o nichž církev věří, že v nich Bůh přímo působí skrze daná znamení a nezávisle na osobě udělovatele i přijímajícího. Původně nebyl tento rozdíl jasně vymezen, do svátostí se počítalo např. svěcení kostela, pohřeb, řeholní sliby – počet kolísal od dvou do 40. Nakonec se jich vymezilo 7, které nejvíce provázejí život každého člověka od narození až k umírání. Svátost = symbolické znamení reálného Božího působení. Materie (hmotný symbol) a forma (slovní formule). Pro všechny křesťany dvě základní – křest a eucharistie ustanovené Ježíšem, katolická církev (také pravoslavná, starokatolická, anglikánská) celkem 7 – odvoditelné z evangelia nebo z praxe apoštolů Křest: základní svátost, ustanovená Kristem uznávaná všemi církvemi. Působí přijetí do církve, odpuštění hříchu prvotního i osobních, ospravedlnění a účast na novém životě Ježíše Krista. Má trvalou platnost (křtí se jen jednou), přesně danou formu (trojí ponoření nebo polití a slova), jeho předpokladem je víra (ale lze křtít i malé děti na víru rodičů), proto mu předchází čas uvádění do víry – katechumenát. Eucharistie – večeře Páně: různé názvy (EK 163), ustanovená Ježíšem, materie (chléb a víno), forma (konsekrační slova – biblická citace); srovnání pojetí katolického, luteránského a reformovaného (Zwingli – EK 165165-166). Trvalá přítomnost – nemocní, druhotně (!) klanění; obě způsoby – ekumenické přiblížení (i luterské pojetí uznává možnost jediné způsoby v odůvodněných případech). Problém ekumenické pohostinnosti – teologické pojetí a zákonné ustanovení! Katolíci a luteráni uznávají reálnou přítomnost, reformovaní pouze památku, v současnosti se však i oni přiklání k formulaci reálné přítomnosti. Především jde o tajemství.
8
Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
11
7 svátostí
8
Iniciační svátosti: svátosti: křest, biřmování a eucharistie – tvoří jednotu, plně uschopňují křesťany ke splnění jejich poslání (pojetí katolické a východní, evangelické bez biřmování, mají však konfirmaci). Konfirmace – biřmování: katol. a vých. svátost, evang. žehnání Svátost smíření (pokání – zpověď): princip shodný – jde o odpuštění hříchů Bohem, totožnost mezi katolickým a původně luterským pojetím i v otázce individuální zpovědi a kněze jako prostředníka (EK 183) – obě pojetí dnes uznávají principiálně obě možnosti. Povinnost dodržet zpovědní tajemství. Pastorační otázky: frekvence zpovědi, její forma (ve zpovědnici, zpovědní místnosti), role zpovědníka (známý, neznámý; duchovní vedení)… Ordinace – svěcení: ve všech církvích existují tři stupně služby: episkopální, presbyterální, diakonátní – ale v různém pojetí: katol., anglikánské a pravoslavné kněžství jako svátost a nezrušitelné znamení v rámci apoštolské posloupnosti; evangelické – pověření dává obec, ordinaci Kristus – je neopakovatelná (na rozdíl od instalace); není vázána na specifický způsob života jako v katolickém pojetí (celibát). Svátost manželsví Svátost nemocných: „Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustildopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.“ (Jakub 5,145,14-15) Pomazání olejem spojené se smířením a viatikem. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
12
Liturgika Liturgika = věda o liturgii: liturgii: dějiny, teologie, liturgický prostor, čas, hudba, právo. Čeští odborníci a autoři: František Kunetka, Zdeněk Demel (hlavně historie), Pavel Hradilek. Liturgický čas: čas: rok (začíná adventem, další doby se počítají podle data velikonoc – pohyblivě, centrum: velikonoce); neděle (oslava vzkříšení, prapůvod chápání liturgického času, v kat. církvi povinnost klidu a účasti na mši); pátek – postní den; systém svátků v kat. církvi (svatí podle data – většinou úmrtí, kategorizace – slavnosti, svátky, památky; příklady – mariánské, Cyril a Metoděj, Petr a Pavel, Václav…); otázka kanonizací!? Liturgický prostor: prostor: historie chrámové architektury (domácí bohoslužby, římské baziliky, historické stavební slohy, logika gotických katedrál a barokního triumfalismu, moderní chrámová architektura – příklady); Liturgická hudba: hudba: historie, druhy, zvláštní místo chorálu a varhan, diskuse o moderní hudbě. Liturgické knihy: knihy: misál, lekcionář, obřady svátostí, breviář. Liturgické vybavení (nádoby a materiály): kalich a miska (patena), hostie a víno, konvičky, voda, oleje (nemocných, křtěnců, křižmo); svíčky plátna na oltář, paškál… Liturgické oblečení: oblečení: alba, štola, ornát (+ liturgické barvy); biskupské insignie: berla a mitra Problém lidové zbožnosti: zbožnosti: na rozdíl od liturgických úkonů není upravována církví, počítá se spontánní kreativitou (často ovšem podporována kněžími a představiteli církve); církev se vyjadřuje pouze při označování excesů (růženec, litanie, křížové cesty; procesí, poutě, poutní místa; úcta mariánská a dalších svatých, problém zjevení; eucharistická úcta…)
8
Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
13
Svátostná katecheze
Udělování svátostí je v církvích tradičně využíváno ke vzdělávání ve víře – katechezi. Křest dětí: informace rodičů – podle jejich vyspělosti. Podmínkou je předpoklad křesťanské výchovy. Křest dospělých (už asi od 14 let): • • •
8
katechumenát (koncilem obnovená stará tradice církve – pracovat s liturgickou příručkou) cíle: upevnit víru a její spojení s životní praxí, získat systematické vzdělání v nauce víry, zapojit se do společenství církve (najít v ní domov); měl by trvat alespoň rok, křest nejlépe o velikonocích; systematicky podané učení víry, zároveň osobní doprovázení – ručitel, později kmotr (nejlépe účast v komunikativní katechumenátní skupině), postupné iniciační obřady.
První zpověď a eucharistie dětí: zpravidla v prostředí farnosti, nikoli školy, věk 5 – 8 let (schopnost rozlišovat dobro a zlo, chápat rozdíl mezi obyčejným a eucharistickým chlebem), první systematická katecheze. Biřmování:: svátost dospělosti, letnice, naplnění Duchem, u nás Biřmování nejčastější věk odchodu ze ZŠ, kdy je pastoračně poslední možnost zachytit mladé lidi před odchodem z kostela. Příprava se pak chápe jako obnovená základní katecheze přizpůsobená dospělejšímu chápání – uvedení do dospělé víry. Manželství:: v širším kontextu další možnost základní katecheze pro lidi, Manželství kteří už ji zapomněli ze školy nebo jsou dosud církví nedotčeni. Užší: příprava na manželství: poučení o teologické podstatě, církevně právních aspektech, morálních povinnostech, psychologických a medicínských aspektech, liturgii svátosti. Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek
14
