MANUÁL PRO LEKTORY Název programu:
Po proudu s řekou Anotace: Voda v krajině a všechno, co s ní souvisí. Vodní toky významně utvářely a stále dál formují krajinu kolem nás. Dostupnost vody určuje charakter přírodních společenstev v naší blízkosti. Jak se řeka proměňuje na své cestě od pramene? Co v ní žije? K čemu jsou dobré povodně? Co jsou to regulace a na co všechno mají vliv? Ve výukovém programu společně pochopíme význam řek pro člověka i jeho okolí i procesy, které je utváří. Zařazení do RVP: Dle rámcových vzdělávacích programů tento VP navazuje na průřezové téma Environmentální výchova a dále rozvíjí klíčové kompetence k učení a řešení problémů. Vhodně doplňuje a prohlubuje vědomosti žáků z oblasti přírodovědy (biologie), konkrétně především v oblasti ekologie, ochrany přírody, botaniky a zoologie. Cílová skupina: mladší žáci: 5. – 6. třída starší žáci: 7. – 9. třída MLADŠÍ ŽÁCI Cíle pro mladší žáky: Žáci se pomocí názorných příkladů seznámí se základními nároky tří běžných druhů ryb, na jejich příkladě pochopí ekologické parametry našich řek. Poznají běžné přírodní procesy, které působí v řekách a následně, jak řeky působí na okolní krajinu. Budou umět vysvětlit význam zachování přirozených koryt řek a negativní dopady regulací na život lidí. Použité pomůcky: Pracovní listy, kartička (obrázek) přirozeného a regulovaného koryta řeky (pro řízenou diskuzi v kruhu), obrázky ryb (pstruh, parma, cejn) – podle počtu žáků, rozstříhané barevné texty o ekologii ryb (pstruh, parma, cejn), tři sady modrých provázků a obrázků (Úkol č. 7 Sestav si svoji řeku), písek, podložka, nádoba s vodou, podložky pro žáky, plastelína pro předvedení a modelování říčních koryt, karty Krajina a povodně (vybrané dvojice); OSNOVA PROGRAMU 1. Představení lektora a Rezekvítku 2. Úvodní motivační debata v kruhu – lektor nechá kolovat kartičku, kdo ji drží, mluví. 3. Rozdělení do skupin – obrázky ryb (pstruh, parma, cejn) 4. Skládání rozstříhaných textů – ve skupinách, rozdělených podle druhů ryb 5. Diskuze nad texty o rybách – stručný souhrn poznatků (řeka se postupně od pramene k dolnímu toku mění, současně se v ní mění životní podmínky pro vodních organismy). 6. Ukázka – model: Jak utváří řeka krajinu (podložka, písek, nádoba s vodou, nádoba na zachycení přebytečné vody).
1
7. Sestav si svoji řeku – práce ve skupinách. (3 x modré provázky představující řeku, obrázky krajiny, substrátu dna, vodních toků) 8. Společná kontrola modelů řek, opakování, zápis do pracovních listů. 9. Modelování přirozeného koryta z plastelíny, vysvětlení pojmu meandr. (3 x podložky pro modelování, plastelína, nádobka s vodou pro demonstraci povodně) 10. Debata v kruhu o povodních, jejich vlivu a důsledcích – žáci uvedou pozitivní i negativní dopady povodní (kolovací obrázek), lektor představí vybraná protipovodňová opatření 11. Závěr, zpětná vazba STARŠÍ ŽÁCI Cíle pro mladší žáky: Žáci se pomocí názorných příkladů seznámí se základními nároky tří běžných druhů ryb, na jejich příkladě pochopí ekologické parametry našich řek. Poznají běžné přírodní procesy, které působí v řekách a následně, jak řeky působí na okolní krajinu. Budou umět vysvětlit význam zachování přirozených koryt řek a negativní dopady regulací na život lidí. Vyjmenují alespoň 2 příklady, jak člověk svým hospodařením ovlivňuje povodňové stavy – pozitivně i negativně. Stručně popíše, proč jsou povodně důležité a pro koho. Použité pomůcky: Pracovní listy, kartička (obrázek) přirozeného a regulovaného koryta řeky (pro řízenou diskuzi v kruhu), obrázky ryb (pstruh, parma, cejn) – podle počtu žáků, rozstříhané barevné texty o ekologii ryb (pstruh, parma, cejn), tři sady modrých provázků a obrázků (Úkol č. 7 Sestav si svoji řeku), písek, podložka, nádoba s vodou, podložky pro žáky, plastelína pro předvedení a modelování říčních koryt, karty Krajina a povodně (dvojice, podle počtu žáků), nápisy „protipovodňové opatření“ a „podporuje povodně“. OSNOVA PROGRAMU 1. Představení lektora a Rezekvítku 2. Úvodní motivační debata v kruhu – lektor nechá kolovat kartičku, kdo ji drží, mluví. 3. Rozdělení do skupin – obrázky ryb (pstruh, parma, cejn) 4. Skládání rozstříhaných textů – ve skupinách, rozdělených podle druhů ryb 5. Diskuze nad texty o rybách – stručný souhrn poznatků (řeka se postupně od pramene k dolnímu toku mění, současně se v ní mění životní podmínky pro vodních organismy). 6. Ses tav si svoji řeku – práce ve skupinách. (3 x modré provázky představující řeku, obrázky krajiny, substrátu dna, vodních toků) 7. Společná kontrola modelů řek, opakování, zápis do pracovních listů. 8. Aplikace obecných poznatků na konkrétní tok – v Brně např. Svratka, kde pramení, do jaké řeky se vlévá apod., práce s mapou 9. Modelování přirozeného koryta z plastelíny, vysvětlení pojmu meandr. (3 x podložky pro modelování, plastelína, nádobka s vodou pro demonstraci povodně) 10. Krajina a povodně - žáci uvedou pozitivní i negativní dopady povodní, práce ve dvojicích, souhrnná debata ve třídě (kartičky s obrázky – vždy pár – správné a špatné příklady z krajiny) 11. Závěr, zpětná vazba
2
PODROBNÝ POPIS PRŮBĚHU PROGRAMU 1. Představení lektora a Rezekvítku – mladší i starší žáci 2. Úvodní motivační debata v kruhu – mladší i starší žáci Lektor nechá kolovat kartičku, kdo ji drží, má slovo. Žáci si zkouší představit a jedním až dvěma slovy popsat, jak podle nich vypadá hezká řeka (např. na jejímž břehu by si chtěli udělat piknik apod.). V druhé části kruhu pak žáci naopak popisují nehezkou, nevábnou řeku. Lektor se je v této debatě snaží navést k tomu, aby popisovali nejen samotnou vodu v řece, ale aby si uvědomili, že k řece patří i její břehy a okolní krajina. 3. Rozdělení do skupin – mladší i starší žáci Každý z žáků dostane jeden obrázek ryby. Následně se musí najít s ostatními – vzniknou tak 3 skupiny (pstruh, parma, cejn). Tyto ryby jsou typickými představiteli tří základních částí vodních toků (horní, střední, dolní část) – zároveň už na nich můžeme demonstrovat, že se podmínky (fyzikální + chemické) v toku (v podélném profilu) postupně mění. Hned na první pohled je u těchto druhů patrné, jak jsou na konkrétní podmínky jsou adaptovány. Obdobně jsou přizpůsobené konkrétním životním podmínkám i další skupiny živočichů. 4. Skládání rozstříhaných textů – mladší i starší žáci Tři hromádky různě barevných kartiček s rozstříhaným textem – každá skupina si vylosuje jednu barvu. Posbírá text stejné barvy, poskládá jej a poté se pokusí přiřadit ke správné rybě. Pokud nesedí jejich „vylosovaný“ text, musí si najít svůj správný u ostatních skupin. Tak jsou „donuceni“ více uvažovat a zamyslet se nad smyslem a sdělením textu. 5. Diskuze nad texty o rybách – mladší i starší žáci Stručný souhrn poznatků (řeka se postupně od pramene k dolnímu toku mění, současně se v ní mění životní podmínky pro vodních organismy). Nakonec lektor s celou třídou nahlas shrne základní charakteristiky části toku, ve kterém vybrané ryby žijí a upozorní žáky na skutečnost, že se touto formou přehledně dozvěděli, jak se od sebe liší podmínky v horní, střední a dolní části toku. Kartičky viz příloha 1. 6. Ukázka – model Jak utváří řeka krajinu – mladší žáci Pomůcky: podložka, písek, nádoba s vodou, nádoba na zachycení přebytečné vody Lektor názorně celé třídě předvede na jednoduchém modelu základní princip působení vody na krajinu. Teorie: SUBSTRÁT DNA – zjednodušeně vysvětlit žákům Pramen – v horách – ať vyšších nebo nižších, vždy je to víceméně v nějaké vyšší nadmořské výšce. Horní úsek toku: Zpočátku má řeka (potůček) velký spád, rychlé proudění - „teče rychle pryč“ – proto koryto přímé, má velkou erozní sílu = svislé odřezávání břehů, zahlubování koryta, odnáší většinu materiálu dna pryč (dolů do údolí), na dně zůstávají jen velké balvany. Tyto velké balvany jsou především při jarním tání sněhu nebo velkých deštích unášeny dále, přitom zahlubují dno koryta.
3
Střední úsek: Řeka postupně ztrácí svou sílu, menší spád, stále převažuje eroze dna, částečně probíhá i sedimentace unášeného materiálu. Údolím, kterým říčka protéká, se stává mělčím, dno je tvořeno především štěrkem. Řeka se místy větví, vytváří štěrkové náplavy a lavice. Postupně začíná vytvářet zákruty. Každá povodeň přetváří podobu ostrovů a říčních břehů, takže zde dlouhodobě neroste žádná vegetace. Řeka často podemele a následně utrhne kus břehu nebo ostrůvek, tomuto se říká boční nebo břehová eroze. Když se řeka dostane na rovinaté území, začne hromadit a ukládat obrovské množství hrubozrnného písku s štěrku. Dolní tok: Řeka se klikatí = meandruje, převažuje sedimentace materiálu, tj. unáší jen písek, bahno a jemný štěrk. Malý spád, více prostoru na krajinotvorné procesy. Řeka vymílá vnější břeh říčního ohybu (výsep), materiál je odnášen a ukládán při vnitřním břehu následujícího meandru (jesep) = břehová eroze. Když dojde k povodním, řeka se vylévá z břehů a velké množství jemných sedimentů je povodňovou vodou ukládáno v okolním lužním lese. Proto se okolo nížinných řek nachází vždy velmi na živiny bohaté půdy. Tyto jsou nejčastěji intenzivně využívány zemědělsky – např. velmi úrodné Polabí, Haná i jižní Morava (okolí řek Morava, Dyje). Delta: Nakonec řeka vtéká do moře. Voda v korytě již nemá téměř žádnou energii k transportu velkého množství materiálu, ten ukládá v podobě písčitých nánosů. Řeka se v těchto místech rozvětvuje do mnoha ramen. Během povodní je pevnina mezi říčními rameny přeplavována a vznikají bažiny a mokřady. Přehledová tabulka Horní tok převaha eroze, říční údolí ve tvaru "V" s minimem usazenin Střední tok eroze i sedimentace říční údolí je plošší a s již významným podílem usazenin Koryto tvar písmena "U" Dolní tok převaha sedimentace údolí je ploché díky masivní sedimentaci vznik rozsáhlé říční nivy 7. Sestav si svoji řeku – mladší i starší žáci Pomůcky: 3 x sada modrých provázků představujících řeku, obrázky krajiny, substrátu dna, vodních toků) Starší žáci: S žáky provedeme úvodní motivaci. Ptáme se např.: která řeka je nám nejbližší? (Svratka, pokud možno) Kudy teče? Kde pramení? (na Vysočině, pod Žákovou horou) Kam se vlévá? (Dyje v Nových Mlýnech, pak Morava, Dunaj, Černé moře). Poté následuje práce ve skupinách. Mladší i starší žáci:
4
Žáci pracují ve skupinách. Každé skupině rozdáme pomůcky s tím, že mají z provázku vytvořit řeku (provázek představuje břehy) a do této řeky a jejího okolí pak umístit přidělené obrázky. Žáci by měli pomocí obrázků znázornit, jak se mění vlastnosti a parametry řeky a okolní krajiny. Správné řešení – viz příloha 2. 8. Společná kontrola – mladší i starší žáci Společně zkontrolujeme modely řek, opakování, zápis do pracovních listů – úkol č. 1. 9. Aplikace obecných poznatků na konkrétní tok – starší žáci V Brně např. Svratka, kde pramení, do jaké řeky se vlévá apod. Pokud je ve škole k dispozici nástěnná mapa, je vhodné ji pro větší názornost využít. 10. Modelování přirozeného koryta z plastelíny, vysvětlení pojmu meandr – mladší i starší žáci Pomůcky: 3 x podložky pro modelování, plastelína, nádobka s vodou pro demonstraci povodně Lektor vysvětlí pojem meandr, ukáže na obrázku, vysvětlí stručně vznik. Žáci si zkusí vymodelovat z plastelíny na podložky meandrující koryto. Lektor na závěr „pustí“ vodu do těchto koryt a vysvětlí, jak vznikají a proč je důležité řeky ponechávat v přirozeném stavu, nenapřimovat – jaký má tvar koryta vliv na průběh povodně v krajině (zpomalení průtoků, umožnění rozlivů do krajiny a následně pomalý „neškodný“ odtok). 11. Debata v kruhu o povodních, jejich vlivu a důsledcích – mladší žáci S mladšími žáky vedeme řízený rozhovor o pozitivním a negativním vlivu povodní. Lektor jejich myšlenky rozvíjí a vysvětluje. V závěru vysvětlí, co jsou protipovodňová opatření a vybraná opatření prezentuje. 12. Krajina a povodně – starší žáci Pomůcky: kartičky s obrázky – vždy pár – správné a špatné příklady z krajiny V úvodu se žáci posadí do kruhu a mluví o pozitivech a negativech povodní. Necháme kolovat obrázek, kdo má obrázek, ten mluví. Následně lektor rozdá každému žáku jeden obrázek a vysvětlí, že na obrázcích jsou příklady správného a špatného hospodaření v krajině (resp. nakládání s krajinou). Poté si žáci zkusí najít druhého do dvojice a společně se zamyslet, jak krajina na jejich obrázcích ovlivňuje vznik povodní. Poté postupně každá dvojice položí své obrázky podél provázku na zemi (jedna strana správné hospodaření v krajině, omezující vznik povodní, druhá strana špatné). Lektor řídí diskuzi. 13. Závěr, zpětná vazba – mladší i starší žáci Opakování a zdůraznění pozitivního vlivu povodní. Povodně působí velké škody na majetku lidí, současně jsou ovšem nedílnou součástí přírodních procesů, mají své místo v přírodních cyklech a je na nich závislé správné fungování mnoha ekosystémů. Pozitivní funkce povodní: - velmi úrodné půdy v okolí nížinných řek - rozmnožování ryb - ukládání živin z toků ven (souvisí s tvorbou výživných půd) - „čištění koryt“ - formování koryta, břehů – vytváří se rozmanité biotopy pro vodní a okolovodní živočichy i rostliny
5
Starší žáci: Žáci si samostatně doplní text v úkolu č. 2 a 3 v pracovním listu. Lektor klade opakovací otázky, navodí řízenou diskuzi o tématu. Úkol č. 2: Jak probíhají záplavy (princip tradičního stavění v dostatečné vzdálenosti od vody – historická města – postupně se přesouvala dál od toků, přestože řeky představují životodárný organismus, mohou být také nebezpečné). DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE (Co by měl lektor znát): Rozmanitost vodních světů Přirozený tok řeky mění svou podobu s každou velkou povodní. Část břehů může být odnesena a posléze kdekoliv uložena v podobě ostrovů nebo nových mělkých břehů. Každoroční záplavy mění podobu břehů i toku samotného a vytváří tak obrovskou rozmanitost lokalit – biotopů. Po velkých záplavách se stává, že si řeky vytvoří nová koryta. Říční meandry bývají často odstaveny – vznikají slepá říční ramena = tzv. mrtvá ramena, které z počátku komunikují s řekou, později je jejich propojení s tokem zaneseno a stávají se z nich poříční tůně. Řeka Svratka patří k významným českým řekám, která svým horním tokem vytváří linii staré zemské hranice mezi Čechami a Moravou. Pramení ve Žďárských vrších na východním úbočí Žákovy hory v nadmořské výšce 760 m. Odtud teče nejdříve k severu, pak se však stáčí na východ a posléze na jihojihovýchod až jih. Protéká Českomoravskou vrchovinou, Boskovickou brázdou, Bobravskou vrchovinou, Brnem a Dyjsko-svrateckým úvalem, kde po 174 km vtéká do vodní nádrže Nové Mlýny a ve výšce 170 m se spojuje se s Dyjí. Plocha povodí Svratky činí 7118,7 km², průměrný průtok u ústí je 27,24 m³/s. Nejvýznamnějšími přítoky jsou levostranná Svitava (u Brna) a pravostranná Loučka (u Tišnova). Brněnská přehrada (dříve Kníničská) – Přehradní hráz byla budována na řece Svratce v letech 1936–1941 proti záplavám. Na jaře 1938 se Svratka rozběsnila, jakoby protestovala proti spoutání a chtěla ukázat, v čem jí má přehrada zabránit. Rozlila se z břehů, zaplavila pozemky i domky a udělala statisícové škody i na přehradě: podemlela a strhla lešení, mosty, jeřáby a jiné stroje. Svůj vzdor opakovala ještě za týden a vzala si životy 3 lidí a 2 koní. V r.1939 pak dokonala zkázu starých Kníniček.
6
PŘÍLOHA 1: pstruh Tato ryba žije v čisté, rychle proudící vodě s velkým obsahem rozpuštěného kyslíku. Najdeme je tedy v tocích, kde voda hbitě skáče přes kameny, často i padá z malých vodopádků, a díky tomu se intenzivně prokysličuje. Vyžaduje celoročně velmi chladnou vodu. K pohybu v takovémto typu toků je vaše ryba přizpůsobená i stavbou těla. Jeho protáhlý a válcovitý tvar jí umožňuje překonávat i silný proud. Živí se larvami hmyzu na dně, ale loví také hmyz, dopadajícím na vodní hladinu, dokonce za ním neváhá vyskočit z vody. Nepohrdne ani drobnými rybkami. Poznáme jej také podle malé tukové ploutvičky na hřbetě, poblíž ocasní ploutve. Její přítomnost v tocích potvrzuje nejlepší kvalitu vod. parma Tato ryba vyhledává úseky řek s dostatečně prokysličenou a čistou vodou. Svou tělní stavbou není vybavena k překonávání extrémně silného proudu, zdržuje se u dna, kde hledá potravu. Vyhledává štěrkovité až písčité dno. Jejím hlavním cílem jsou larvy vodního hmyzu, vodní měkkýši či červi (tzv. nitěnky). K hledání potravy je vybavena dvěma páry hmatových vousků u spodních úst, pomocí nichž zkoumá dno i vodní rostliny, které rostou v tišinách za kameny a tůních u břehu. cejn Tato ryba obývá klidné hluboké úseky toků, současně se také přizpůsobila životě v rybnících. Že by si neporadila s žádným silnějším prouděním poznáme hned na první pohled podle její tělní stavby – její tělo je bočně zploštělé (vysoké a úzké). Naopak dokáže dokonale zvládat přechodně nepříznivé kyslíkové podmínky. V biotopu, který obývá, vyhledává bahnité nánosy, který přerývá a hledá v nich potravu – larvy vodního hmyzu a nitěnky. Jikry klade na vodní rostliny – to zabraňuje tomu, aby se mladé larvičky neudusily v kalu a usazeninách na dně.
7
