Skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny http://www.skautkrtiny.ic.cz http://www.facebook.com/skaut.krtiny http://vlcatakrtiny.ic.cz http://skautkykrtiny.ic.cz http:/skautikrtiny.ic.cz číslo 139 květen 2012
Výprava spojená s čištěním údolí Křtinského potoka „Po proudu Río Kirtínoÿ sobota 14. 4. 2012 Ve spolupráci se Správou CHKO Moravský kras a jeskyňáři jsme se opět zapojili do úklidu Moravského krasu. Naší tradiční částí, kterou jsme uklízeli, bylo údolí Křtinského potoka od Křtin až k jeskyni Výpustek. Do akce se zapojilo přes třicet členů našeho skautského střediska. Při takovém počtu jsme tedy vzali úklid „z gruntuÿ. Hned na začátku jsme se rozdělili na šest skupin a čistili jsme oba břehy potoka i obě strany silnice už ze Křtin (od mostu na Habrůvku). Odpadků jsme nasbírali spoustu, až nám nestačily pytle. V polovině cesty jsme tak museli vyslat Zbyňka-Náčelníka spolu s (v potoce namočeným) Maršmelounem do Křtin pro další pytle. Při čištění se všechny skupiny činily a důkladným sběrem naplnily šest velkých pytlů, asi osm menších a ještě vytvořily na jednom sběrném místě slušnou hromadu ze zbytků automobilů, plechových necek a jiného harampádí. /pokračování na straně 6/
V květnu nás čeká služba na parkovišti během poutí * Hodnocení činnosti v měsíci dubnu * Reportáže: Výprava spojená s čištěním údolí Křtinského potoka „Po proudu Río Kirtínoÿ, Velikonoční hrkání, Cestovatelský večer „Himalájeÿ, Velká jarní expedice vlčat „Do kraje černého jezdceÿ, Noční přechod Pálavy, Promítání z nejstarších táborů, Pletení rohoží, Ivančena, Tour de Zkopce Dokopce, 100 let skautingu v Praze, Den, kdy jsme byli slyšet, Slacklinová schůzka, Prodloužená schůzka družiny Vlků „Za Robinem Hoodemÿ, Druhá cyklo-tour na Babí lom, Přespání družiny skautek Muchomůrek v klubovně, Ještěrky a pálení čarodejnic na Slunečním vrchu, Odkorňování týpiovek
s. m. r. k. 139/1
Hlásná trouba I. Naše nejbližší akce • Prodloužená schůzka na kolech – Jestřábi čtvrtek 31. 5. 2012 „Podnikneme parádní vyjížďku na kolech. Připravte se na pořádný záběr do těla, ale i hry, závody a bojovku.ÿ Sraz: v 17 h u klubovny. Ukončení: ve 20 h autobusem z Brna. S sebou: VP1, cyklistická helma, kolo s povinnou výbavou, čelovka nebo baterka, svačina, pití. Všichni musí mít povinně helmu a nafouknuté kolo. Kdo nebude mít hemlu, nejede! Jirka a Vašek
sobota 9. 6. 2012 • Pletení rohoží II – 1. chlapecký oddíl „Uskutečníme druhé kolo pletení rohoží. Takže, kdo ještě letos nepletl, ať si zamluví tento termín.ÿ Sraz: v 8.30 h u klubovny. Ukončení: do 15 h, možno skončit i dříve, podle toho, jak rychle rohož upletou. S sebou: ostrý nůž, svačinu, pití. Jirka a Vašek
neděle 10. 6. 2012 • Herní odpoledne v klubovně – RR a OS „Zahrajeme si v klubovně uložené deskové hry, billiard-hockey šprtec s oficiálním vybavením (oč se jedná viz např. www.billiard-hockey.cz) a při tom všem se pokusíme překonat rekord evidovaný nejmenovanou Pejřimovskou agenturou v počtu fotografií různých stránek skautských kronik za minutu;)ÿ Sraz: v 16 h v klubovně. Ukončení: dle nálady a možností každého účastníka. S sebou: nutně nic, dobrovolně hry, které máte doma a chcete je sehrát s ostatními, drobné občerstvení, . . . Víťa
II. Organizační • SLUŽBY NA PARKOVIŠTÍCH – DOSPĚLÍ ČLENOVÉ A RODIČE ČTĚTE! Poslední dva víkendy v květnu nás čekají poutě a s nimi i tradiční úkol – zajistit fungování služeb na skautském parkovišti. Služby jsou i tentokráte v délce 3 hodiny, takže je pro každého určitě snadnější si najít čas. Prosíme všechny naše RR a OS, ale i rodiče dětí a příznivce, aby přišli pomoct. Malá pouť je letos v termínu sobota 19.–20. 5. 2012. Velká pouť pak v termínu sobota 26.–27. 5. 2012. Služby jsou vždy v sobotu a v neděli v době 6.30–9.30–12.30–15.30–18.30 h. Poslední služba se, zejm. během Velké pouti, zpravidla protáhne do 19.00 h kvůli úklidu a počítání peněz.
s. m. r. k. 139/2
Zvažte kdo jak můžete a posílejte nám své návrhy telefonicky či SMS na Nikolu Matuškovou, mobil: 773 469 007 nebo e-mail:
[email protected]. Všem ochotným lidem předem děkujeme. Nikola Matušková-Broskvička, Petr Zapletal-Warden • Středisková rada a Smrk Středisková rada se uskuteční v neděli 3. 6. 2012 od 19.00 h ve skautské klubovně. Uzávěrka příspěvků do Smrku je stanovena na pondělí 4. 6. 2012. Zváni jsou členové rady, vedoucí družin i všichni, kteří mají zájem o dění na našem skautském středisku.
III. Vyhodnocení „Fénixeÿ za duben 2012 1. pomoc středi- 2. grafický list 3. kronika 4. Smrk 5. měření sil 6. divoká karta Celkem sku (0–10 b) (0–10 b) (0–15 b) (0–10 b) (0–5 b) (0–10 b) (0–60 b) 1. Ještěrky 10,0 9,0 14,0 10,0 5,0 0,0 48,0 2. vlčata 10,0 10,0 14,0 10,0 3,0 0,0 47,0 3. Muchomůrky 10,0 9,0 14,0 10,0 3,0 0,0 46,0 4. Jestřábi 10,0 8,0 13,0 10,0 4,0 0,0 45,0 5. Vlci 10,0 9,0 13,0 10,0 2,0 0,0 44,0 Družina
Celkové pořadí: 1. Šestka světlušek Ještěrky (387,0 b) 2. Smečka vlčat (386,0 b) 3. Družina skautů Vlci (383,0 b) 4. Družina skautů Jestřábi (377,0 b) 5. Družina skautek Muchomůrky (301,0 b)
Galeony duben Celkem Ještěrky V 8G vlčata 3 13 G Muchomůrky 2 2G Jestřábi 1 12 G Vlci 0 7G
Další měsíc mezidružinového klání Fénix je opět za námi. Minule jsem psal, že rozdíly mezi družinami se neustále zmenšují. Ohledně dodávaných grafických listů je to bezesporu pravda i za duben, proto byly tentokráte listy hodnoceny nezávislou porotou (členem nebyl žádný vedoucí družiny) složenou ze tří osob a výsledné body za grafický list jsou tak průměrem bodů udělených porotou. Velmi se zlepšily skautky, které dodaly listy hned tři, čímž jistě bohatě vynahradily pozapomenutí z minulého měsíce. Naopak úroveň kronik a zápisů za duben velmi kolísala. Chudáci Vlci zapomněli zapsat pletení pomlázek, což je stálo cenný bod. Stejně tak u skautek a světlušek se urodilo méně fotek, což i pro ně znamenalo o bod méně. Opět patří všem družinám pochvala za bezchybné splnění úkolu „Pomoc střediskuÿ i dodání množství reportáží z družinových akcí do Smrku. Měsíční pořadí je velmi těsné – rozdíly opravdu jen o bod mezi každým místem. Celoroční pořadí tak i po dubnovém klání visí na vlásku a jediný bod dokáže vše změnit. Vítězům za měsíc duben gratulujeme a všem přejeme hodně snahy do předposledního měsíce soutěže. vedoucí družin a Petr Zapletal-Warden s. m. r. k. 139/3
IV. Různé • Poděkování Děkujeme panu faráři Mons. Janu Peňázovi a našim vedoucím za organizaci Velikonočního hrkání. Také děkujeme ochotným rodičům našich členů a vedoucím družin za účast na této akci. Děkujeme místním jeskyňářům za spolupráci při čištění údolí Křtinského potoka. Děkujeme skautům z Bukovinky, jmenovitě Lukáši Mikulovi, za zajištění ubytování pro jarní expedici vlčat. Děkujeme manželům Moltašovým za zapůjčení grilu a uhlí pro akci skautek s přespáním v klubovně. Děkujeme Panu Oldřichu Pavloňovi za zajištění a zpracování tyčoviny pro jedno naše týpí. Děkujeme panu Urbanovi za přivezení tyčoviny pro týpí do Křtiny. Děkujeme všem RR, OS a dalším dobrovolníkům, kteří se zúčastnili brigády na odkorňování tyček na týpí.
Živá kronika Hodnocení měsíce dubna 1. dívčí oddíl – šestka světlušek „Ještěrkyÿ: V měsíci dubnu jsme měly celkem čtyři družinovky. Pracovaly jsme s cestičkami, kontrolovaly jsme KPZ, tvořily střediskovou nástěnku, hrály hry venku, učily se posílat poštou balík, plnily úkol do Fénixe a zkoušely jsme plést pomlázky před Velikonocemi. Jedna ze schůzek byla prodloužená na kole. Na ní jsme si řekly i vyzkoušely základy silničního provozu. Proběhly i závody v různých disciplínách na kole a na závěr jsme vyprovodily Áďu do Bukoviny. Zúčastnily jsme se též čištění Křtinského potoka. A na závěr měsíce jsme si udělaly pálení čarodejnic. Informace o činnosti a fota z akcí najdete též na webu skautkykrtiny.ic.cz. Michaela Brzobohatá-Míša 1. smečka vlčat: V dubnu měla vlčata možnost být na šesti skautských akcích. Měli jsme čtyři schůzky, dvojdenní jarní expedici a Maršmeloun se Skejťákem přišli i na čištění potoka. Vzhledem k tomu, že čištění potoka a první den jarní expedice bylo v jeden den, tak byla účast na čištění potoka jen pro největší nadšence. Na první schůzce jsme pletli mrskačky a udělali jsme velký úklid v klubovně. Před jarní expedicí jsme se na schůzce učili balit batoh. Samotná expedice byla zasvěcena přípravě na závody. Vyzkoušeli jsme si spoustu nejrůznějších věcí procvičující jak znalosti tak hbitost a mrštnost. Moc nám při tom pomohli naši maugliové Eskym a Hroch. Na jedné schůzce jsme si četli příběh z Knihy džunglí nazvaný Ohnivý květ. Následovala hra při níž si vlčata hrála na Mauglího, který odnáší z lidské vesnice oheň, aby mohl přemoct zlého tygra Šerchána. Přišlo jaro a tak bylo několik schůzek hodně náročných. V tento čas jsou vlčata většinou hodně neposedná. Většinu schůzek jsme měli venku, ale přesto jsme museli vlčata hodně krotit. Velký úspěch měly hry venku Pašeráci, Poklady černého jezdce, Na Balůa, ale hráli jsme i mnohé další. V dubnu byla účast na činnosti 78,7%.
s. m. r. k. 139/4
Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách http://vlcatakrtiny.ic.cz. Hanka-Mihanka a Zbyněk-Náčelník 1. dívčí oddíl – družina skautek „Muchomůrkyÿ: V měsíci dubnu jsme stihly tři družinovky a tři akce. Na schůzkách jsme se učily jak praktickým dovednostem a vědomostem, jako bylo například měření stromu odhadem nebo poznávání léčivých a jedovatých rostlin, tak zábavě, v podobě různých her. První akcí bylo střediskové čištění potoka, na kterém si holky připomněly, jak skauti přispívají k ochraně životního prostředí. Na pálení čarodějnic, které se konalo u Brzobohatých, si užily více zábavy spolu se světluškami. A místo družinovky se konalo další přespání v klubovně, tentokráte s grilováním, běhací hrou po Křtinách a stezkou odvahy. Na další měsíc je plánováno pozvolné předání vedení Leele, která se na holky určitě těší, stejně jako ony na ni:-) Mimoto podnikneme výpravu do Býčí skály, kde se konají dny otevřených dveří. Na schůzkách si budeme opakovat praktické věci, které holky mohou využít na táboře, jako je rozdělání ohně a druhy ohňů nebo vědomosti o táboření. Zuzana Pavloňová
1. chlapecký oddíl – družina skautů „Jestřábiÿ: Duben byl opět velmi nabitý. Skauti se zúčastnili Velikonočního hrkání, Pletení mrskaček, oddílovky, dvou schůzek, Pletení rohoží, Operace Prut, Po proudu Rio Kirtíno. Jak můžete vidět v dubnu jsme se téměř nezastavili. Pořád jsme něco dělali. V dubnu jsme se zaměřovali především na zdravovědu a etapovou hru „Zlatá horečkaÿ. První parta již vyrazila a očekávám, že v nejblíží příležitosti vyrazí další. Část Jestřábů si také upletla rohože, na kterých bude na táboře spát. Zbytek tak učiní na další pletací akci. V květnu se můžeme těšit na další postup v etapové hře a další překvapení. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách http://skautikrtiny.ic.cz. Jiří Pinďák a Václav Ševčík 1. chlapecký oddíl – družina skautů „Vlciÿ: V dubnu byli Vlci na pěti skautských akcích. Byla to oddílová schůzka, družinová schůzka, prodloužená družinová schůzka a dále byli na čištění potoka a speciální oddílové akci – pletení mrskaček. Někteří Vlci byli i na cestovatelkém večeru a zapojili se do hrkání před Velikonocemi – akcích které skauti spolupořádají. Na schůzkách běžela hlavně etapová hra „Zlatá horečkaÿ. Ve spoustě her a závodů získávali pesos na vybavení a obě vlčí party už se přiblížily k možnosti vyrazit na zlatonosný sever – druhé části hry. V mezidružinových závodech se Vlkům moc nedařilo. Přeci jen jsou u Vlků spíš mladší skauti a Jestřábi tak hodně vyhrávají. Zato se jim však daří ve střediskové soutěži Fénix v níž byli po březnu na 1. místě. Doufejme, že se jim v ní bude tak dobře dařit i dále. Samostatnou družinovou akcí byla prodloužená schůzka. Nazvali ji „Za Robinem Hoodemÿ a jak již název napovídá byla lukostřelecká. Jurda s Eskymem mají i díky této schůzce hotovou velkou část odbornosti Lukostřelba. I ostatní lukostřelba nadchla. Do čištění potoka se zapojili Eskym, Jurda, Tahoun a také náš externí člen Pavouk. Udělali kus práce. Také v soutěži „Operace prutÿ si Vlci vedli dobře. Pochválit je třeba Eskyma, Křižáka, Klokana a Jurdu, kteří opatřili většinu prutů. Účast na činnosti byla jen 60,9%. Na všech akcích byl Jurda. Ani jednou se neukázal Opičák a pouze na jedné akci byl Šrek. Je to hlavně jejich škoda, ale oslabují tím svoji družinu. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách http://skautikrtiny.ic.cz. Eskym, Lukin, Zbyněk-Náčelník
s. m. r. k. 139/5
Kmen RR: V dubnu se roveři účastnili střediskové výpravy po Rio Kirtíno, při které se uklízely odpadky. Dále uskutečnili dvě epická dobrodružství na kolech, o kterých se dočtete na dalších stránkách. Také si zamakali na loupání tyčí na teepee v lese za Ochozí. Někteří navštívili oldskautské promítání filmů z tábora. V dalším měsíci se budou RR hlavně aktivně zapojovat do finišujících příprav táborového programu, ve kterém hrají ústřední roli. Budou mít jedinečnou příležitost si přivydělat kredity na hlídání parkoviště o poutích, které řídí Nikča. První červnovou neděli vyrazíme do Brna vyzkoušet si pověstné Lasergames. Jony Klub OS: V dubnu jsme zorganizovali odpoledne v klubovně s promítáním filmů ze tří táborů z druhé poloviny 90. let na Říčkách. Zde jsme také představili projekt digitalizace kronik a jiných důležitých listin, abychom o ně nějakou nešťastnou náhodou nepřišli a aby byly všem dostupnější. Společně s RR jsme dvakrát vyrazili na cyklovýpravu. V květnu jsou poutě, při kterých bychom měli v maximální míře, dle našich časových možností, pomoci při hlídání parkoviště. Začátkem června uspořádáme herně-fotící odpoledne v klubovně. Víťa
Reportáže z proběhlých akcí Výprava spojenán s čištěním údolí Křtinského potoka „Po proudu Río Kirtínoÿ sobota 14. 4. 2012 /dokončení ze strany 1/ U jeskyní poblíž „Sypákuÿ jsme se rozdělili na dvě části. Ta první, ve složení skautek a světlušek, se vrhla vaření oběda a prolézání jeskyní. Druhá skupina, složená ze skautů a dvou vlčat, ještě dočistila trasu až k jeskyni Výpustek a po svém návratu plynule vystřídala holky u ohniště a také si uvařila svůj oběd. Kluci mezi tím měli možnost také se vydovádět při prolézání jeskyní. Vydatně posilněni, skoro až přejezeni, jsme si společně zahráli hru, při které jednotlivé skupiny vědců zachraňovaly ohrožená zvířata před znečištěnými vodami nedaleké porouchané čističky. Všichni (hlavně vedoucí) se dosyta vyběhali. Pak jsem už jen zahladili ohniště, zabalili batohy a vydali se okolo Střelnice zpět do Křtin. Během čištění potoka jsme letos měli rekordní počet „zmáčeníÿ jedné osoby. V dlouhé historii akce si nepamatujeme, že by se jeden člověk dokázal celkem třikráte vykoupat v potoce. Největší obratnost naopak prokázala jedna naše světluška, která při přecházení padlého kmene stromu z jedné strany potoka na druhou uklouzla, ale bleskurychle se zachytila větví a statečně bojovala, aby se nezmáčela. Což se jí také podařilo a vodě odolala. Celkem se vymáchali pouze tři účastníci, což lze naopak považovat za rekord v pozitivním smyslu slova. Velké poděkování patří všem, kdo se do akce zapojili, a také všem, kteří ji jakýmkoliv způsobem podpořili. Petr Zapletal-Warden
Velikonoční hrkání
čtvrtek–sobota 5. –7. 4. 2012
Jako každoročně na Velikonoční svátky se skauti zúčastnili obnovené tradice hrkání. Na Zelený čtvrtek „odlétajíÿ zvony do Říma, a proto chodili po vesnicích skupiny dětí, které oznamovali významné hodiny. Kdy začíná práce, kdy mají jít lidé na oběd a také klekání, po kterém již mají být všichni doma. Skauti, další děti a rodiče vycházeli v 18 h na Zelený čtvrtek, na Velký pátek v 6 h, 12 h a 18 h a na závěr na Bílou sobotu v 6 h a 12 h. Vždy pod velením pana Mons. Peňáze. Na faře na nás čekalo občerstvení, teplý čaj a několik druhů buchet. Musím podotknout, že to bylo vydařené a těším se na další rok. Jirka s. m. r. k. 139/6
Cestovatelský večer „Himalájeÿ
čtvrtek 5. 4. 2012
O Himalájích nám vyprávěl Pavel Kořínek. Byl tam na třítýdenní expedici a z toho sedm dní byl na treku přímo v horách. Pohyboval se v nejsevernějším cípu Indie, v provincii Ladakh. Seznámili jsme se s částí této vyprahlé země, vysokými horami a tím, jak se zde žije a putuje. Pro představu pár střípků z besedy. Zajímavý byl třeba způsob orientace. Mapy jsou tam totiž nedostupné, drahé a hlavně velmi nepřesné. Když se chcete zeptat domorodce na cestu a ukážete mu mapu tak se jen směje a vůbec jí nerozumí. Nejbezpečnější způsob orientace je podle zvířecích výkalů, kterými jsou lemovány všechny stezky. Jakmile douho žádný nevidíte jdete zaručeně špatně. Expedice se pohybovala ve výškách kolem 5 000 m nad mořem. Byl tam tedy velice řídký vzduch a jakýkoliv pohyb byl velmi namáhavý. Za den není radno překonávat větší výškový rozdíl než 500 m jinak člověk může onemocnět a zemřít dřív než se naděje a to na vysokohorskou nemoc. Děti zde většinou nechodí do školy, protože je pro ně příliš vzdálená. Jednomu místnímu chlapci, kterého expedice potkala, trvá cesta do školy čtyři dny pěšky. Žije v ní asi měsíc a pak se zase vrací domů. Do školy nechodí také proto, že musí většinou od šesti let pracovat a na školu nemají čas. Vyrábí třeba štěrk na cesty. Dostanou kladívko, posadí je před velký balvan a oni jej kadívkem rozbíjí na štěrk. Indové jsou velmi chudí a skromní lidé. Z našeho pohledu nemají skoro nic a nemají téměř co jíst. Přesto jsou velice milí, usměvaví a spokojení. Je to obrovský kontrast s naší společností. Krásné fotografie, neuvěřitelné příběhy při nichž jsme se zasmáli a chvílemi i mrazilo. To byl poslední cestovatelský večer cyklu 2011–2012. Podívat se přišlo 30 lidí a určitě odcházeli spokojeni. Přednášejícím i všem účastníků ještě jednou děkujeme. Děkujeme také Marcele Kuchyňkové, která nám zprostředkovala kontakt na přednášejícího. Poděkování si zaslouží i Zdeněk Matuška, který mi při všech cestovatelských večerech pomáhal s přípravou a úklidem. V tomto cyklu cestovatelských večerů jsme se potkali celkem sedmkrát. Byli jsme v Japonsku, Patagonii, Jihoafrické republice, na Andamanských ostrovech, ve Švédsku, Venezuele a v Himalájích. Návštěvnost se pohybovala mezi 26 až 57 účastníky a průměrná byla 38 návštěvníků. Tolik pro milovníky statistik. Na další cestovatelský večer se můžeme těšit zase s příchodem zimního času v listopadu 2012. Zbyněk-Náčelník
Velká jarní expedice vlčat „Do kraje černého jezdceÿ sobota–neděle 14.–15. 4. 2012 Na vlčáckou jarní expedici jsme se vypravili do kraje našich prvních táborů, do přírodního parku Říčky. Expedice byla opět dvojdenní. Oproti naší podzimní expedici jsme si troufnuli i na cestování hromadnou dopravou s vlčaty a „plnou polníÿ. Jeli jsme do autobusem do Bukovinky, kde jsme měli domluveno ubytování s místními skauty ve společenském prostoru hasičky. V sobotu večer se nás tam ocitnulo třináct – devět vlčat, dva skauti a dva vedoucí. Sobotní večer jsme strávili celý v klubovně. Zkoušeli jsme si nejrůznější dovednosti, které se nám budou hodit v životě, ale i na vlčáckých závodech. Povídali jsme si o zdravovědě, učili se balit mikinu, skládat lodičku, montovat výrobek s pomocí šroubků, psát SMS a mnohé další. Když přišel ten správný čas, tak jsme si připravili večeři a nachystali si lůžka na spaní. Vyprávění před spaním bylo o zážitcích v kraji černého jezdce na skautských táborech. Zažili jsme tam totiž spousty dobrodružstí při hlídkách, přepadech táborů či stezkách odvahy. Poslední byla povídka o tajemném černém jezdci, který vždy
s. m. r. k. 139/7
o půlnoci projíždí údolím kolem křížku a svoji hlavu má pod paží. Osamělým poutníkům není radno se s ním potkat. Nicméně noc jsme přečkali ve zdraví a dokonce jsme nemuseli ani čistit spacáky. V neděli ráno jsme vstávali tradičně velmi brzy. Rozcvička, ranní hygiena, snídaně a vyrážíme na výpravu. Prošli jsme až do Bizoního údolí, kde jsme si pověděli o dobrodružství s trempy, na něž při vychřici spadnul strom a také jsme tam objevili mloka. Kde se vyskytují mloci, tam je velice čisté žvotní prostředí. Myslím, že ho všechna vlčata viděla poprvé v životě. Odtud jsme pokračovali ke křížku, kde před téměř šedesáti lety tragicky zahynul rolník Filip z Koválovic. Podle pověsti právě tudy jezdívá černý jezdec. Nicméně jsme ho tady nepotkali. Jen jsme se zde museli zlobit s neposlušnými vlčaty. Naše další cesta vedla kolem místa, kde měli za války zemljanky partyzáni až na místo, kde jsme měli naše první tábory. Tam se několika našim nezbedným vlčatům podařilo spadnout do potoka. Nastalo tak velké vytahování náhradního oblečení. Naštěstí jsme měli dostatek náhradních tepláků, ponožek a sáčků do mokrých bot a všichi tak byli za chvíli opět v suchu. V lese vedle tábořiště jsme sehráli velkou dobrodružnou hru „Poklady černého jezdceÿ. Vlčata v lese hledala a sbírala drahokamy, které tam černý jezdec poztrácel. Musela však prchat před čeným jezdcem i jeho pomocníkem. Těchto rolí se zdárně zhostili naši skauti Hroch a Eskym. Dále jsme putovali údolím směrem k hájenkám. Cestou jsme v kaluži objevili čolka – další důkaz jak je zde čistá příroda. Obdivovali jsme také soustavu rybníků, kde někdo chová husy a kačeny. U hájenek jsme čekali na autobus a čekání jsme si krátili nejrůznějšími závody. Zkusili jsme si zatloukání hřebíků, překonání lanové lávky i poznávání stromů. Autobus nás odvezl do Bukovinky, kde jsme se v klubovně hned vrhnuli do přípravy pozdního oběda. Kluci i Hanka byli moc šikovní a tak byl oběd za chvíli hotový. Během čekání na to než se oběd uvaří jsme hráli různé hry, povídali si o historii skautingu a malovali obrázky. Po obědě jsme se vrhnuli do úklidu, balení a čas zbyl i na různé hry. Poslední hrou bylo „Hutututuÿ, které jsme hráli už venku. Na závěr nás už čekalo jen vyhodnocení dvojdenního zápolení. Nejvíce bodů nasbíral Maršmeloun, ale ani ostatní moc nezaostávali. Něco málo po páté si rodiče odvezli Sinuheta a Upíra a všichni ostatní jsme nastoupili do autobusu a odjeli do Křtin. Tam jsme se rozloučili, rodiče si převzali své syny a naše expedice skončila. Expedice byla náročná – nespali jsme mnoho, bylo sychravo, velkou část dne jsme byli venku kde jsme ušli přes sedm kilometrů, ale vše jsme zvládnuli. Bylo poznat, že kluci už za sebou jednu expedici mají a už tak mají nějaké ty zkušenosti. Další akce bude moct být opět o trochu náročnější a třeba i do vzdálenějších končin. Zbyněk-Náčelník
Noční přechod Pálavy
sobota–neděle 14.–15. 4. 2012
Sraz byl v 18 h u Farlíků. Čekala jsem jsem tam já a Nelly. Jelikož Radek dojel s autem domů až 18.10 h, Míša dojela později, myslím že 18.23 h. Míša musela jet rychleji, protože vlak ze Zaječí jel v 19.04 h. Stihly jsme to celkem dobře, tak že jsme dojely na nádraží, vydělaly Baryho a utíkaly na vlak, který tam stál a čekal na nás. Dojely jsme do Mikulova, kde na nás čekal Petr – Míšin kamarád s ostatními účastníky. Vydali jsme se na cestu, nejdřív pěšky do Klentnice přes Sirotčí hrádek, tam byla přestávka. A pak už jsme šli na tu Pálavu. Bylo to dobrý. Šli jsme pořád jen do kopce. Vyšlápli jsme i ty „nebeský schodyÿ, ale po těch jsme s Nellčou měly dost. Nakonec následoval největší kopec – Pálava 461 m. n. m. Dokázali jsme to, ale už jsem nemohla a asi jsem nebyla sama. Potom jsme jen sešli dolů ke kostelíčku ve Věstonicích. Tam nám Petr rozdal diplomy a rozvezl ostatní. Potom jsme ulehli u Petra doma a šli spát. Ráno nám Petr dal k snídani buchty a čaj. Kolem 11 h jsme vstávali takže dom jsme jely až v jednu. Ve křtinách nás Míša vyhodila. Barbora Seemannová-Brambůrka
s. m. r. k. 139/8
Promítání z nejstarších táborů
neděle 15. 4. 2012
Oficiální začátek promítání byl stanoven na šestnáctou hodinu v klubovně. S Kulichem jsme se však domluvili na dostatečné rezervě jedné hodiny pro nachystání projektoru atd. Pravda, ještě v 15.55 h jsem byl po jedné SMS a několika neúspěšných voláních Kulichovi lehce nervózní, kde stále vězí . . . Jak se ale ukázalo, Kulich žil pouze v iluzi, že začátek je o hodinu později a byl nakonec schopný dorazit jen s mírným zpožděním. Mezitím se postupně objevili a v klidu uvelebili na svých místech již všichni diváci. Celkem se nás sešlo šest – tři OS (Kulich, Víťa, Warden), dva RR (Míša Mel., Vašek) a Peťa Ř. Je trošku škoda, že účast nebyla vyšší. Promítli jsme si tábory z let 1995 a 1996. Pak nám Kulich předvedl, jak si představuje rychlou digitalizaci kronik (s pomocí fotoaparátu, stativu a drátové spouště) a odpoledne jsme dokončili zhlédnutím filmu z tábora v roce 1999. Chvíli s námi pobyli i Zbyněk s Hankou, kteří se právě vrátili z výpravy vlčat na naše tehdejší tábořiště na Říčkách. Kolem půl sedmé jsme po sobě uklidili klubovnu a rozešli se domů. Víťa
Tour de Zkopce Dokopce
sobota 21. 4. 2012
Olaf Ludwig, Lance Armstrong, Terka, Jony, Víťa. A mohl bych jmenovat další, ale ti nebyli tak dobří. Nebo dělali indiánské rohože, nebo měli kola nadměrné velikosti, nebo . . . co já vím? Sešli jsme se v deset hodin u klubovny. Po úvodním žertovném oťukávání („Ty seš tady fakt na kole?ÿ) Jony konečně pochopil, že dnes skutečně bude muset velet cyklistické výpravě, jak se na stránkách Smrku zavázal. Vydali jsme se tedy společně, tzn. oba dva, za Terkou, počkali, až se na cestu patřičně vyfintí (čili přinejmenším vstane z postele a osedlá oře) a vyrazili v decentním tempu po silnici směrem na Adamov. Přestože některé prarodiče varovala jejich kolena před deštěm, prozradím hned zkraje, že naopak někteří účastníci svým (i pro ně samé nečekaným) optimismem déšť na celý den zapudili, a vyjma poprskaného tachometru (moderně nazvývaného cyklo computer, jehož čísla nechám hovořit později), hrdinského hašení obědového ohně svépomocí (díky za oběť, veliteli) a té trošce potu při zdolávání složitějších stoupání, odhadem mezi 45 až 90 stupni, nenechali jinak padnout snad ani kapku. Ba často nás k naší potěše fackovaly rozumně teplé sluneční paprsky. První krátkou zastávku jsme strávili obdivováním potencionální výhřevnosti předlohy smrku ze znaku naší obce . . . ech, městyse. Druhou jsme pak učinili pouze ze zvyku a bez speciální výplně na úpatí Býčí skály. Následovalo lesní intermezzo, balancování na hraně života a potoka (zdravíme světlušky a vlčata) v imaginárním stínu pomníku Pavola Országha Hviezdoslava a kříže na památku řemeslníků, kteří zahynuli při stavbě pomníku Pavola Országha Hviezdoslava a stěhování pomníku Pavola Országha Hviezdoslava z jedné strany Křtinského potoka na druhou (můžete mi sice věřit, ale v hodinách dějepisu/literatury/lokálního zeměpisu bych se touto znalostí dvakrát nechlubil) zakončené návratem na asfalt u hutí, kde „se tak nějak něco keltsky fotiloÿ, co, respektive naše teorie co, ponechme raději stranou. Pak přišlo na řadu Kamenné kolo viděné s vrchu (prý, já se koukal sice výborně, ale asi jinam), opět asfalt a Adamov. Na tomto místě nechci být hnidopich, ale když už jsme vzorně upažovali před každým odbočením, nemuseli jsme prosvištět polovinu tohoto lidského sídla jednosměrkou v protisměru:) V Adamově jsme zavzpomínali na jeho padlou slávu, dvakrát si rozmysleli nákup masa v tamějším obchodním domě (až se nakonec neuskutečnil) a ve finále prozkoumali patrně nejhezčí stavbu z celého města – kostel. Dřevěný oltář byl za sklem a mřížemi perfektní, brožura o plánovaném rodičovství minimálně zajímavá (a podle reakce před vchodem zdála se podnětná i pro nečtenáře;)), ovšem nejvíce obohaceni jsme asi byli zjištěním, že chození do kostela je zdravé – farníci chodíci do kostela se těší lepšímu zdraví než ti, co se modlí doma. Takto povzbuzeni jsme se pustili do nejnáročnější části naší trasy, výšlapu z Adamova těsně pod Babice a rozhlednu Alexandrovku, kterou jsme si operativně stanovili za cíl našeho putování. Šlapali jsme jako stroje. Jako stroje, které si dávají po třech minutách šlapání desetiminutovou s. m. r. k. 139/9
pauzu:) (uznávám, to jsem doporučil stanovené autorce zápisu zamlčet, ale má chorobná upřímnost mě samotného jako vždy zradila). Kolem dvanácté hodiny nám divoké prase přeběhnuvší přes cestu naznačilo, že je čas rozdělat oheň a pochutnat si na párcích (konkrétně čtyřech) s chlebem. To jsme také učinili. Párky jsme opákali mazaně rozdělené na poloviny (já to neříkal hned – nicméně k poměru polovina párku na jeden opékací klacík jsme, donuceni okolnostmi, velkoryse slevili z původně zamýšleného poměru tří párků na jeden opékací klacík), kouři jsme domlouvali, ať jde jinam, než kde sedíme, a o zahlazování ohniště už jsem tak trošku psal:) Třetí etapa nás vedla z „místa těsně pod Babicemiÿ na kraj Babic nad Svitavou a posléze, v porovnání s předchozím terénem, opravdu lehoučkým stoupáním až k rozhledně. U ní jsme pomyslně uzamčeli kola (v této souvislosti by mě zajímalo, jak jsou na tom se zdravím farníci modlící se v přírodě:)) a vystoupali po ocelových schodech až na místo s nejkvalitnějším rozhledem. Nebudeme si nic nalhávat, viděli jsme opravdu daleko a v podstatě ještě dál (například Jony viděl až lysický zámek v Letovicích, čímž atakoval snad až hranici reality). Cesta z rozhledny domů byla již pro nás pouhou rutinou, obohacenou rychlostním rekordem, vyhnutím se souboji s červenou Tatrou a praktickým předvedením jedné z nejnáročnějších cyklistických disciplín (hned po holení nohou kvůli menšímu odporu vzduchu), a to sice občerstvením nápojem během jízdy s předáním lahve cyklopartnerovi. Jonyho nekonečná termoska s čajem se už tuším také blížila konečně ku dnu, tak sláva! Na závěr došlo k oblíbenému rozdělení administrativních úkonů. Na skoro neutrálním území u pumpy. Terka zápis – jak to dopadlo vidíte;), Jony grafický list – ten naopak, troufám si tvrdit, nidky neuvidíte:), přitom fotografického materiálu máme minimálně na grafické listy dva – Jony rozdělávající oheň, Víťa držící chléb a párky, neučesaní chlapci se špinavými kalhotami nad adamovskou Kolonkou (ano, Kolonka je také všude) a . . . to je asi vše. Se slovy „Tak ne!ÿ jsme se rozloučili a dorazili své kousky k domovu. Slíbil jsem nekompromisní čísla, pojďme tedy do nich. Čistého času jsme jeli dvě hodiny a jednu minutu (celkem výprava trvala cca čtyři a půl hodiny). Ujeli jsme cca 25,82 km, naše průměrná rychlost tím pádem činila cca 12,8 km/h. Nejrychleji jsme svištěli rychlostí cca 46,3 km/h. Ale čísla jsou jen čísla a o ty nám nešlo. Za sebe přiznám, že to byl fajn výjezd a na názor ostatních se zeptejte sami. Takže někdy příště Budapešť?:) Víťa
Pletení rohoží
sobota 21. 4. 2012
Sešli jsme se v 8 h u klubovny. Spočítali jsme pruty do Operace prut, abychom podle toho později mohli přidělit pesos. Sešlo se nás sedm. Jožka, Jurda, Balů, Vítek, Praze, Thomas a Křižák, který dorazil později. Nejprve jsme si očistili lískové pruty a vyřezali do čtyřech nejsilnějších zářezy na vedení provázku. Jirka s Vaškem mezitím vyráběli další pletací stroje, jelikož jsme původně měli jen dva, tak aby každý měl svůj vlastní. Když jsme si pruty očistili, tak jsme se pustili do pletení. Všichni, kteří to někdy pleteli ví, jak náročné to je. Všichni jsme použili veškeré své síly, ale bohužel ve stanoveném čase se rohož podařila s. m. r. k. 139/10
doplést jen Hložkovi a Jurdovi. Tak se zbytek skautů domluvil s Vaškem, že si skočí na oběd a zbytek rohoží dopletou potom. Z obědů jsme přišli okolo třetí hodiny odpoledne a do pěti měli již všichni upleteno. Pak jsme uklidili a zametli a rozešli se domů. Jirka
Ivančena
sobota 21. 4. 2012
Každý rok v dubnu chodí stovky skautů uctít památku pěti skautů, účastníků odboje, popravených 24. 4. 1945 gestapem. Letos jsem na tuto akci vyrazil se skupinou místeckých skautů a skautek i já. Jakožto externista jsem byl hned využit pro hlídání několika nezbedných dětí:) Vyráželi jsme z nádraží ve Frýdku-Místku vlakem, již notně plným skautů, do Frýdlantu nad Ostravicí a odtud, jelikož jsme měli s sebou menší děti, autobusem takřka do půli kopce. Sotva jsme stačili vyskočit z autobusu, začalo pršet. „Pláštěnky!ÿ A vyráželo se. Za chvíli déšť ustal a my postupovali vzhůru. Cestou byl hezky vidět zasněžený vrchol Lysé hory a za chvíli jsme se se sněhem, nebo spíš jeho zbytky, setkali i my. Nutno říci, že celá cesta spíše než spoustou nástrah byla lemována kupou skautů mířících vzhůru, některých i dolů. Těžko se pak člověk vyhne nejednomu příjemnému setkání se starými známými. A tak jsme zdárně dorazili až k mohyle, vystavěné na památku padlých skautů. Najedli jsme se a odpočinuli. U mohyly jsme se zamysleli nad odkazem padlých skautů, kteří položili svůj život v boji za svobodu a za vlast. Chystali jsme se počkat na hlavní nástup ve dvanáct hodin. Zahráli jsme Liščí ocásky, někteří využili hromad sněhu a dokonce se začali koulovat. Ale počasí bylo proti nám. Začalo silně pršet a my se rozhodli raději sejít dolů než riskovat další promočení dětí, které měly už tak mokré boty po běhání ve sněhu. Po asi dvou kilometrech chůze dolů se rozjasnilo, ale nahoře to nevypadlo hezky ještě asi další hodinu. Cesta dolů byla dlouhá s častými přestávkami a vyplněná hrami pro děti. Postupem času však síly a elán dětí i vedoucích upadali, naštěstí bylo po cestě hřiště, kde se děti vyřádily a vedoucí odpočinuli. Pak už nás jen čekala cesta vlakem z Frýdlantu do Frýdku-Místku. Já osobně jsem si duševně výborně odpočinul a příští rok bych se podíval rád na toto památné místo znovu. Štófa
100 let skautingu v Praze
úterý 24. 4. 2012
24. 4. svatého Jiří je zároveň svátkem všech skautů, a tak jsem se vypravil do ulic našeho hlavního města (kde studuji) se skautským šátkem na krku. Dokonce i valná část mého florbalového týmu se objevila na tréninku oděna šátkem. A při té příležitosti mělo v 18 h na Staroměstském náměstí proběhnout setkání nás ošátkovaných pražských i nepražských skautů. (Podobná setkání se konala i v jiných městech viz Jonyho reportáž.) A tak jsem ani chvíli neváhal, odkliknul pozvánku na Facebooku a vyrazil. Na Staromáku jsem již mohl pozorovat první známé tváře, následovalo velké zdravení, ale to už . . . Chytli jsme se do Gilwellského kruhu a zazpívali skautskou hymnu. Poté jsme si poslali stisk přátelství, zamávali turistům, kteří nás nadšeně fotili, popřáli si vše nejlepší do nového skautského století a vskočili mu vstříc. Štófa
s. m. r. k. 139/11
Den, kdy jsme byli slyšet
úterý 24. 4. 2012
K příležitosti výročí 100 let skautingu na našem území se konalo mnoho happeningů, manifestací a jiných oslavných akcí. Některé spíše lokálnější a některé většího rozsahu. Jedné takové jsme se s RR zúčastnili v Brně. Zajímavostí je, že akce nebyla pořádána skautským ústředím, ale několika nadšenými mladými skauty z Brna-Řečkovic v čele s bratrem Šakalem, kteří přes sociální sítě pozvali své kamarády, ti zase své kamarády atd. až se počet účastníků vyšplhal z několika desítek na cca sto padesát skautů, převážně roverů a rangers. Samotná akce probíhala tak, že se skauti, z různých koutů ČR, sešli kolem čtvrté hodiny odpolední na Moravském náměstí. Tam organizátoři rozdali, pro tuto příležitost složený pokřik („Připraveni před sto lety, připraveni dnes. Být skauty až nadosmrti, dávný odkaz nést.ÿ), a všem udali instrukce. Potom se všichni přítomní skauti v krojích zamaskovali bundami, mikinami, a jinými svršky, a rozptýlili se po Brně, nenápadně směřujíc ku náměstí Svobody. S odbitím půl páté, se na náměstí zjevili tři skauti v krojích s vlajícími prapory skautských organizací a náměstím se rozlehl poplašný zvuk trubky. V tu chvíli ze sebe všichni nenápadně korzující skauti servali své maskování a za ohromného křiku se rozběhli k vlajkonošům, na povel pak společně zvolali pokřik, který se ozvěnou ještě několik dlouhých chvil nesl probuzeným Brnem. Za veselého lomozu se pak všichni skauti vydali dlouhým špalírem k pietní desce bývalého exilového starosty skautů Velena Fanderlíka, kterého jsme symbolicky pozdravili a položili pod desku věnec. To byl oficiální konec akce, zájemci poté pokračovali na skautskou mši a ostatní se rozešli do světa. Jony
Prodloužená schůzka družiny Vlků „Za Robinem Hoodemÿ čtvrtek 26. 4. 2012 Sešli jsme se u Drápelů a obodovali jsme si věci připravenosti. Měli jsme také závod do etapové hry „Poznávání turistických značekÿ a tak jsme si ho zahráli. Zahráli jsme si ještě pár her a potom jsme šli lukostřílet. Nejprve jsme si řekli zásady bezpečnosti při lukostřelbě a po krátké ukázce jsme si zastříleli. Každý měl dvě sady po šesti šípech a nejúspěšnější jsem byl já a Jurda. Když přišel Zbyněk, šli jsme na lukostřeleckou vycházku k březové aleji. Jako první závod jsme měli střelbu do dálky, kde se nám podařilo ztratit jeden šíp. Pokoušeli jsme se vždy dostřelit co nejdále, ale většinou se povedlo nejdál dostřelit mně a Tahounovi. Za březovou alejí jsme si zkusili vystřelit dva šípy ve vzduchu. Museli jsme vystřelit ten druhý šíp do té doby něž dopadne ten první. Při této činnosti se nám podařilo také ztratit jeden šíp a tak už jsme měli jenom čtyři šípy. Když jsme došli do našeho cíle, tak jsme viděli dokonce i Pálavu. Byla to nádhera. Už se nám krátil čas a tak jsme vyrazili k domovu. V půlce kopce jsme se rozloučili s Křižákem a ostatní šli dál dolů. Nakonec jsme uklidil luky a šípy a rozešli se domů. Bylo to super! Eskym
Slacklinová schůzka
čtvrtek 26. 4. 2012
Před začátkem schůzky s námi chvíli byl Choroš, který ale odešel a asi už do skautu nebude chodit. Chvíli po začátku schůzky přiběhl Vítek a při bodování VP z něho vylezlo, že Choroš ošetřuje někoho, kdo za obchodem praštil hlavou do žebříku. Když jsme tam ale doběhli s lékárničkou, nikdo tam nebyl. s. m. r. k. 139/12
V klubovně jsme si ještě přečetli kroniku a potom jsme šli na bývalé hřiště MŠ hrát hru „Mravenci v marmeláděÿ. Dvakrát vyhrálo družstvo s Thomasem, Balůem a Vejtem. Pak jsme si vyzkoušeli ošetření zvrtnutého kotníku šátkem a zlomené nohy dlahami. Potom jsme zkoušeli chodit po slackline. Moc nám to nešlo, ale už se zlepšujeme. (Hm, vida, tak aspoň někdo . . . ) Ještě pár hodin a už nám to (možná) půjde skvěle. Hroch
Druhá cyklo-tour na Babí lom
sobota 28. 4. 2012
Po předchozím týdnu, kdy jsme byli donuceni vzdát dobývání Babího lomu, kvůli špatnému počasí, jsme tentokrát vyrazili odhodláni vrchol zdolat. Trochu to kazil fakt, že většina cyklo-nadšenců v tento den soutěžila o pochybný volejbalový pohár. Inu – světská sláva, co dodat. Tedy jsme vyrazili citelně oslabeni: Já a Víťa, respektive já, protože Víťa brzy z rána dospával své spánkové deficity. Tedy jsem vyrazil já. Celou cestu dolů do Adamova jsem všemožně dobrodružně kličkoval, sjížděl kamenité stezky, strkal nos do štol a jinak všemožně zdržoval, aby mohl Víťa dojet hlavní peloton. Povedlo se mu to na hranicích Mordoru, tedy v Adamově. Bylo to určitě drsné ráno. Na kruzích pod očima by zdatný ruský gymnasta vybojoval zlatou medaili. Po šťasném shledání jsme vyrazili do prudkého stoupání směrem k Útěchovu. V kopci se ukázalo, že Víťa i přes nevyspání trpí poměrně dobrou fyzičkou, narozdíl ode mě. Téměř celý kopec jsme vyjeli a před Útěchovem jsme dokonce předjeli proficyklistu. Rozjaření jsme se vrhli z kopce po žluté k Lelekovicím. Na silničním kole tam nikdy nejezděte . . . V Lelekovicích bylo vedro. Vedro a lidi. Pro cestu na Babí lom jsme zvolili náhodně tu těžší – pěší trasu, která byla strmá, prašná, a plná turistů, kteří tvrdili, že na kole jsme bez šancí. Na rozhledně neuvěřitelně foukalo a někteří s tím měli vážně problém. Chvíli jsme se pokochali výhledem, vysmáli se nevěřícím a pokračovali s koly na zádech po rozeklaném hřebeni Babího lomu. Víťa si po cestě hrál s teorií, že Horymír se s Šemíkem musel také střídat, jinak by daleko nedojeli. Opět jsme potkali několik turistů, kteří tahali brady po zemi, při pohledu na kola. Po nějaké chvíli se stezička stala sjízdnou a my pokračovali v původním vysokém tempu ku Vranovu. Tam jsme u Greny obdivovali místní krásy a krásky. Cesta Vranovem vzhůru byla krušná, protože prudká. Naštěstí se cesta brzy přelila přes vrchol a my uháněli s větrem o závod po pěšince k Adamovu. Po cestě ani živáčka, jen půlka selete se mihla pod koly. Zpět v Mordoru jsme seznali, že by bylo záhodno udělat táborák a oběd, a protože v Adamově na náměstí nebylo žádné dřevo, využili jsme tábořiště kousek od Kamenného kola, kde nás při opékání oslintával jakýsi pes. Cestu do Křtin jsme po jídle zvládli na jeden zátah, kromě krátkého pokochání se vjezdem do areálu Výpustku. Víťa se posléze oddělil a zaparkoval u Říhů a já pokračoval neohroženě až nahoru domů. (Jen pro úplnost dodám, že jsme za necelé tři hodiny ujeli 38,5 km. Vzdálenost při hře na kamzíka s kolem na hřbetě raději neměřena:)) Jony
Přespání družiny skautek Muchomůrek v klubovně
sobota 28. 4. 2012
V 18 h dorazilo pět skautek před klubovnu, kde si odložily věci a poté co Moltašovi dovezli gril (za což jim velmi děkujeme) se holky daly do práce – Terka holkám pomohla s rozděláním ohně, díky kterému se za chvíli slunily špekáčky, hermelíny, klobásy, rohlíky, chleby . . . Zkrátka, radost pohledět. Během přípravy se hrála spousta her, po kterých samozřejmě vytrávilo, a tak se vše rychle snědlo. Podle rychlosti mizení jídla bylo vše výborné a dokonalou tečkou byl salát vytvořený Eliškou a Tazzy. Poté se holky s Terkou přesunuly ke kostelu, kde soutežily v mnoha disciplínách. Výkony je tak vyčerpaly, že se musely osvěžit ve veřejném vodovodu. Po divoké vodní přestřelce následovaly další hry a jakmile se trochu více zešeřilo, začaly jsme hrát hru na Policisty a zloděje. Tři zloději se vydali do ztemnělých křtinských uliček, zanechávajíc za sebou šipky na zemi, které pomáhaly policistům v jejich stopování. Za úspěch lze považovat nulovou ztrátu děvčat. s. m. r. k. 139/13
Po této psychicky i fyzicky namáhavé hře jsme se odebraly k úkolu z nejtěžších – stezce odvahy. Ta vedla od Zapletalovic domu po cestě do Habrůvky k první chatce. Všechny holky ukázaly, že jsou pravými skautkami, tedy že mají pro strach uděláno a jako památku na svoji odvážnou cestu dostaly na jejím konci svíčku. Všichni už byly unavení a tak jsme se vděčně poskládaly na podlahu klubovny a během chvíle usnuly. Ráno jsem holky vzbudila před sedmou, abychom stihly poklidit. Díky jejich extrémně rychlému výkonu a díky Nelči, jež nám udělala snídani, jsme mohly před osmou odejít do svých domovů. Všem Muchomůrkám děkuji za účast a ochotu brzy vstávat:-) Zuzka P.
Ještěrky a pálení čarodejnic na Slunečním vrchu pondělí–úterý 30. 4.–1. 5. 2012 V pondělí po 17 h se k nám začali trousit první účastníci. Nakonec dorazily všechny skautky, sedm světlušek, některé i s rodiči a sourozenci a Nikča s Jirkou. Holky se obratně vrhly na tvorbu čarodejnice a chystání ohniště. V mezičase pořádaly hon na naše kůzlata. Ti nejmenší se spokojili s bazénkem a pískovištěm. A rodiče se tiše uklidili do ústraní:) Čarodejnici jsme nakonec upálili a tím se definitivně rozloučili s zimou. Opekli jsme buřty a po té, když už se smrákalo, vyrazili někteří rodiče k domovům a holky si šly chystat spaní. Po setmění se děcka vydaly hledat svítící náramky. Na závěr ještě pár písní v doprovodu kytar. Hráli Pecínek a syn a Věrka. A šup do spacáku, někteří si zalezli do stanu, někteří na seník a zbytek zůstal venku, kochat se před spaním hvězdami. Ráno děvčata vstávala časně, nachystala úžasnou snídani a v 9 hodin byli všichni pryč. 20 lidí zmizelo jak pára nad hrncem. Michaela Brzobohatá-Míša
Odkorňování týpiovek
úterý 1. 5. 2012
Sraz byl v 8.30 h. Na čas jsem tam byl jen já. Chvíli jsem čekal a už se ostatní začali scházet. Nejdříve Jony, Vašek a nakonec Lukin. Kocik se omluvil. Se zbytek jsem byl domluven, že dorazí později. Vyrazili jsme směrem na Ochoz a dojeli jsme až na zastávku Spáleniště. Tam jsme odbočili a asi po 300 metrech jsme dorazili na místo. Před námi se rozprostíral smrkový lesík a v něm přes 20 tyčí, které čekaly na odkornění. Zostra jsme se pustili do práce. Kůra lítala všude okolo nás, jak jsme byli zabráni do práce. Jeli jsme jednu tyčku za druhou a mezitím jsme měli minimální pauzy, maximálně na hlt vody nebo kofoly. Okolo jedenácté dorazil Warden s Blankou a Míšou Mel., kteří se okamžitě zapojili do práce. Ačkoliv jsme pracovali jak nejvíce jsme mohli, síly v takovém vedru pomalu docházely. Ale zapřeli jsme se a do tří hodin odpoledne bylo všechno odkorněno a začištěno. Všichni jsme kašlali jako horníci v dolech a byli jsme od smůly, takže by nás nikdo nepoznal. Všechny nás hřál vítězoslavný pocit, že jsme to zvládli. Když jsme dojeli do Křtin, tak jsme se domluvili a zašli spolu na Grenu do zámecké restaurace. Warden s Lukinem, Jonym a Míšou se ještě domluvili, že večer v šest půjdou na slackliny a pak jsme se rozešli domů. Jirka
S. M. R. K. je měsíčník, který vydává Junák – svaz skautů a skautek ČR, středisko 623.18 Křtiny – pro svou vnitřní potřebu. Je distribuován zdarma reg. členům střediska. Číslo 139, ročník 14., vyšlo 7. května 2012 ve Křtinách v nákladu 80 výtisků.
s. m. r. k. 139/14
