Sobota 30.6.2012 Opět po roce zdravíme ze Spálovského mlýna! Jak již bylo několik měsíců předem avizováno, a poté mnohokráte změněno, letošní téma našeho tábora se nese v duchu pohádky Kocour v botách. Ovšem pokud byste žili v domnění, že se na takovém pohádkovém táboře bude vyskytovat pouze Kocour, Boty, myši a podobné všednosti, a bude postrádat jakékoli akčnosti a zajímavé a zatím neprobádané bytosti, tak to jste na velkém omylu! Letos se nám totiž zdárně podařilo nalákat různorodá pohádková stvoření, která byste nenašli ani v Jiráskových Pověstech. Tyto obludy a obludky se pravda o spoluúčasti nedařilo vždy přesvědčit úplně lehce, někdy jsme museli použít nejzáludnější návnady, jako například vafle, mléčnou čokoládu s bažinnými červy, anebo dokonce grilovanou travní krysu, nicméně se nám na konci vítězoslavně podařilo uzavřít několik dohod, které nám zaručují občasné vykouknutí Shreka ze své smrduté bažiny (nejčastěji oknem ve druhém patře vlevo), obdaření nedočkavých dětí blýskavým úsměvem krásné Fiony a až otravné vtipkování neúnavného oslíka. Ovšem na co je náš organizační tým hrdý nejvíce, je způsob, jakým jsme našim svěřencům zajistili bezpečí, klidný spánek a ukázku šarmantního chování. Podařilo se nám totiž získat čtrnáctidenní exkluzivní non-stop přítomnost neodolatelného Kocoura v botách, který svým čerstvě nablýskaným kordem (koupili jsme Okenu) chrání hrdost a čest celého našeho tábora. Co se ale dělo během celého dnešního dne. Abychom to vzali pěkně popořádku: po naplánovaném sražení téměř všech účastníků (kromě těch, kteří ne zcela vlastní vinou čekali u Hypernovy namísto u zimního stadionu :) ) jsme se poklidně a bez větších trablí (to díky autobusům, s pěším přesunem bychom nějaké trable měli,..) přesunuli do tábořiště v obci Klokočůvek, kde jsme na příštích čtrnáct dní vyhodili kotvy. V zápalu boje si každý úspěšně vybojoval své místo na chatce (ti šikovnější dokonce nespadli z dobytých patrových postelí) a stihl ještě rychle poklábosit se starými známými, než se tábořištěm roznesl tajný signál ohlašující oběd. Odpolední program se nesl v oddílovém duchu - probíhalo seznamování, vymýšlení názvů týmů, týmových pokřiků a v teplém odpoledni se našla i chvilka věnovaná osvěžení se v bazéně. Po večeři se táborníci vrhli na první celotáborovou hru (tzv. CTH), která byla trefně nazvána Čarodějnice a jednalo se v ní především o nošení dříví z lesa (zítra následuje pokračování: hra s názvem „Kde jsi to našel, tam to vrať“, jejímž hlavním principem bude nošení dříví z tábořiště do lesa). Po vyhlášení nejlepších a zdařilých hranic pro čarodějnice následovalo představení všech pohádkových bytostí převlečených během dne za vedoucí. Oddíly představily svá jména a pokřiky a DodoShrek mohl oficiálně zahájit letošní klání zapálením celotáborové fatry. První den uběhl jako táborník z osmého oddílu nesoucí zápalku při hře Čarodějnice, a Spálovský mlýn, kterým se nese tiché pochrupování a svist šavle Kocoura, se s Vámi loučí. Howgh
P.S.: dnes žádné klíště, možná příště! Vaše zdravotnice :)
Neděle 1.7.2012 Ve Spálovském mlýně, ve kterém se odehrává příběh našeho tábora, nastaly tropy. Slunce vystoupalo nad obzor a začalo žhnout a rozpálilo kameny, sedačky a schůdky tak, že se na ně nedalo pomalu ani sednout. Oddíly našich táborníků se vybavily šátky, čepičkami, kloboučky a jinými vymoženostmi bránícímu slunečnímu úpálení či užehnutí. Celý okolní svět se tak nějak zpomalil, aby i šneci dokázali udržet tempo s pohybujícím se stínem a nepřipálili si domeček a hlavně abychom se my ostatní dokázali někam uklidit do chládku. Táboroví vedoucí a praktikanti začali uhánět hlavního vedoucího Pepu Banýra (letos s přezdívkou DodoShrek) a zdravotníky, aby přeměřili teplotu vody v nádrži a vydali potřebné povolení k plavbě. Ospalé dopoledne se tedy rázem probralo výskotem a křikem od šplouchající vodní plochy, škodolibý smích na adresu „náhodně“ namočených táborových vedoucích od skupin „nevinných“ a poťouchlých táborníků zase vrátil lenivému času normální táborové tempo a najednou byl oběd a po něm kraťoulinká siesta („Dodo proč se ten odpolední klid jmenuje stejně jak ten oplatek, co jsme měli k svačině?!?“). Po polední pauze svolala všechny obyvatele táborové základny ve Spálovském mlýně známá nástupová melodie a opět nás navštívil DodoShrek společně s Oslíkem. Hlavně naši nejmenší táborníci byli zvědaví na pokračování jejich příběhu. Tentokrát dva kamarádi zabloudili do kouzelného lesa a nemohli se kvůli nejrůznějším nástrahám vymotat ven. Samozřejmě, že většina našich zálesáků rychle pochopila, že hlavní podíl na bloudění má dokonale vyvinutý dezorientační smysl Oslíka, ale přesto se rozhodli jim pomoci. K vysvobození naší dvojice bylo potřeba v zalesněném okolí naší základny nalézt ukryté Hejkaly, Bludičky a jiné Pidižvíky, za které se přestrojili naši vedoucí a splnit jejich zapeklité (a často velmi poťouchlé) úkoly. Musíme naše pomocníky pochválit, celá hra se jim, až na malou drobnost (neznámý, zbloudilý houbař, rozčilený a uražený oslovením: „Jakej máš úkol, Pidižvíku?“), povedla na jedničku a všichni cestu z kouzelného lesa ven našli. Zbytek odpoledne a večera strávili hejkalové a bludičky v táboře brebentěním a dohadováním se o nových názvech oddílů, tvorbě pokřiků a vlajek, které vznikají vlastně už od včerejška. Padaly desítky návrhů ve snaze stvořit co nejoriginálnější a nejvtipnější název. Všechny mají něco společného s tématem našeho táborového příběhu a tak se postupně vyloupávají názvy, jako Kocouři bez bot, Puchýře v botách, Whiskas! (kočky by kupovaly...) a další. Kompletní výsledky celotáborových her i všechny oddílové názvy vám přineseme v následujícím článku. Nad táborem se zatáhla mračna a okolní kopce osvětlují blesky. Do střech našich chatek bubnují kapky vody a většina táborníků už spokojeně prdí do peřin. Ze Spálovského mlýna se loučí za celý tým tábora Kocour v botách zdravušák Buffimut.
PS: dneska klíště po dvakráte, už jsou venku, co říkáteJ ?
Pondělí 2.7.2012 Náš tábor načal první pondělí zahoukáním pekaře v půl páté ráno. Auto stálo před zamčenou bránou a potichu předlo. Pekař znovu nervózně zatroubil, aby popohnal nočního hlídače Jirku. Brána se chrastěním klíčku konečně otevřela a on mohl vyrazit na další cestu. Nad tábořištěm už křičeli ptáci a slunce už ozařovalo vzdálenější stranu údolí Spálovského mlýna. Hromádky pečiva v bedýnkách se pomaloučku přesouvaly do naší kuchyně, ospalí kuchtíci si postavili konvici na první kafe, a zatímco se vařila voda, rozdělovali 450 rohlíků na hromádky pro jednotlivé oddíly. Jirka probudil první ranní hlídku a předal jí klíče, aby konečně po celonočním bloumání mohl jít svým hlasitým spánkem vyděsit červotoče ve stěnách své chatky. To už utíkala malá ručička na hodinách od šestky k sedmičce a první kocouři našeho tábora si začali zavazovat botky (pokud je našli a neměli zatím puchýře)a natahovat pantofle, aby se zvuky budíčku byli první na hřišti a mohli nasbírat co nejvíce vršků a získat tak nějaký ten bodík do celotáborového bodování. Po zaznění budíčku ručičky hodin zrychlily a postupně proběhly okolo mnohasetrohlíkové snídaně až k rozdávání léků sklerotickým táborníkům, kde se málem zase zastavily. Proč? Inu ošetřovna je místnost veselá a vtipná. Čas se tma pravda trošičku vleče a trpí nejrůznějšími anomáliemi (někteří táborníci si například pravidelně zkouší vyzvedávat ranní léky večer a večerní v poledne, jiní zase tvrdí, že dneska je přece poděli, které bylo včera…) a výroky táborníků nepostrádají ani určitou hláškovitost. Například včera: „Ahoj, Dodošreku!“ „Nazdar táborníku, odkud kráčíš?“ „Byl jsem na zdravuškárně, protože mě bolí krk!“ „Aha, jak jsi tam teda dopadl?“ „No, už dobrý, ale pan doktor říkal, že prej mám něco s uzlama…“ Těžko, říct jestli měl táborník v ruce provaz, ale jeho uzliny budou, doufejme v pořádku… Každopádně pak zase čas zrychlil a prohnal se okolo vedoucích, kteří bodovali chatky a nepořádek v nich. Letmo zakroužil nad kuchyní, která stihla taktak vydat svačinu a kontrolovat kypící hrnce s obědem a pak na chvilku zvolnil během obědové pauzy aby svým tempem pozlobil naše táborové vedoucí usrkávající někdy i třetí kafe…
Odpolední čas byl díky tropickému klimatu našeho údolí trošku mokřejší (řádili jsme v hodinku v bazénku), ale přesto odmítal zvolnit, byť jen na kratičkou vteřinku. Bylo toho potřeba tolik stihnout! Rozjely se přípravy na rychle se blížící mezitáborové klání, ve kterém budeme soutěžit s našimi sousedy v nejrůznějších disciplínách, pokračovala celotáborová hra a čas, ta potvora, pořád posouval slunko níž a níž, a bral nám okamžiky plné srandiček a pobavených výkřiků. Když bylo slunko dostrkáno až za obzor a náš programák Jirka Vlček (Vači) spustil večerní nástupovou písničku, někteří malí táborníci už měli místo očí drobounké mezírky, připravené usnout… Naštěstí byli probráni vyhlašováním vítězů a tak Vám můžeme prozradit alespoň jména těch nejrychlejších a nejdůvtipnějších celého dne. V rámci našeho táborového zápolení se ujali vedení stateční členové týmu nazvaného Whiskas (7. Oddíl ve složení Silvestr Spilka, Eliška Opletalová, Kuba a Jirka Vlčkovi, Terka Pavlíčková, Katka Petřeková, Denis Jecho a Honza Full, Niki Jirsová a Hedvika Jelínková, David Lošťák, Radek Látal, Filip Markovič, Verča Rychlá, Terka Kohoutová a Marcela Juráňová). Na druhé místo se probojovali Black swag (8. Oddíl pod vedením Věrky si vybral název „černá kořist“) a třetí místo vyválčili hned dva týmy – Pinošreci (6. Oddíl naklonovaný napůl z Pinoccia anapůl ze Shreka) a Kocouři bez bot (5. oddíl pod vedením naší vedoucí Kamči. Kousek za nimi ukončil své dnešní snažení tým Blisters in boots (4. Oddíl mající „puchýře v botách“). Rád bych vám také napsal umístění ostatních týmů našich malošků ale jelikož si drobci ještě nevymysleli svá jména, pokusíme se vše sepsat v následujícím článku zítra. V této chvíli, když dopisujeme pondělní článek, už je v táboře zase
ticho. Noční hlídač už obchází tábor a čas se poflakuje někde okolo (zřejmě sbírá síly na zítřejší sprint). Zítřek bude, doufejme stejně hektický a usměvavý, jako uplynulé dny. Všechny vás zdravíme ze Spálovského mlýna a myslíme na všechny, kteří zůstali doma. Hezké sny přeje 7kostka a Kocour v botách.
Úterý 3.7.2012 Den čtvrtý Úterní ráno rozezvučené budíčkem nás vykopalo z pelechů a přinutilo tělo k pohybu. Už jsme tu čtvrtý den. Malí táborníci už přestali svým vedoucím a instruktorům říkat paní učitelko a postupně si zvykli i na to, že se tu nikomu nevyká. Na druhou stranu si museli zvyknout taky na to, že je potřeba mít u sebe barevný šátek, coby odznak příslušnosti k oddílu anebo znát některý z každodenních úkolů a žertíků svých vedoucích aby se vyhnuli nějakému škodolibému trestu. Dneska by například nezúčastněný pozorovatel asi trošičku kroutil hlavou, proč po tábořišti pobíhá tlupa lidiček s naruby obrácenými tričky, jindy by asi zcela nepochopil důvod novátorského stylu nošení obuvi-totiž pověšené na krku. Osvědčila se nám totiž teorie, že táborník, který je během osobního volna zaměstnán dumáním nad čímkoliv jiným, než je studování první lekce Malého chemika-táborové edice, ke které jsou zapotřebí běžně dostupné chemikálie (např. Cola a Mentos) je nesrovnatelně klidnější a nepouští se do dalších chemických, biologických ani konstruktérských či destruktivních operací (kdo předchozí souvětí nepochopil, nechť zakoupí jmenovaný kolový nápoj a vhodí výše zmíněný prostředek určený ke svěžímu dechu dovnitř - doporučujeme pro pokus zvolit nevymalovanou místnost - vymalováno bude posléze v odstínu café laté). Vedle takovýchto poťouchlých hříček jsme ale den strávili následovně: Dopoledne proběhl nácvik na mezitáborové klání, které se nezadržitelně blíží. V tom nám všem, dychtivým divákům, ukáží nominovaní táborníci své dovednosti v hraní fotbalu, ringa a vybíjené proti táborníkům z Ostravy, kteří sídlí o pár set metrů vedle našeho tábořiště.
Oběd, který následoval po vyčerpávajícím tréninku, všichni zhltli jako hladový vlk v obleku babičky (zajímavé, že fanoušci vypadali mnohdy hladověji, než samotní sportovci) a v závěsu za odpoledním klidem následovalo krátké ráchání v bazénu. Ten nejdůležitější okamžik celého dne ale nastal až po odpolední svačince. Přišla totiž řada na zahájení všemi očekávané CTH. Ztratil se nám totiž náš Kocour v botách, a jelikož byl naposledy spatřen hrajíc si s klubkem neposedné vlny, museli jej naši nezbední a rozjívení táborníci vystopovat podle vlákna ztrácejícího se v dálce v porostu, plazícího se povodím a překážkami v okolí tábořiště. Pokud by se vám takovýto úkol zdál pro naše táborníky příliš jednoduchý, tak přemýšlíte správně. Háček byl totiž v tom, že zlomyslný Kocour v botách tu a tam udělal na vláknu uzel, někde se omotal desetkrát okolo stromu a jinde zase prošmejdil chatkou a vyskočil ven oknem… Bylo opravdu legrační pozorovat některé naše pacienty, jak obíhají popáté strom, vyskakují z chatek a jinde bezradně rozmotávají svým kroužkem navlečeným na vláknu obří suk. Přesto někteří běžci nebo i chodci prokázali své skvělé schopnosti a kondici, protože předehnali většinu tábora a dokázali zvítězit… Ve velkém táboře to byli na třetím místě Honza Sedláček a Honza Ševčík, na druhém Martin Tkáčik a na prvním David Lošťák společně s Katkou Petřekovou. Mezi našimi nejmenšími táborníky dokázala dobýt třetí místo trojička Alexe Uvíry, Toma Calábka a Simči Bendové. Na druhé místo dosáhla dvojice Martina Jakubce a Adama Řihoška. Vítězství pak dokázali urvat Karolína Janků a Adélky Gábové. Co se celkového hodnocení týče, ve velkém táboře obhájil třetí místo tým Black Swag, druhé místo ukořistili Kocouři bez bot a na prvním místě se umístil tým, který by kupovaly hlavně kočky-Whiskas!. V rámci malého tábora se na třetí místo dostal tým Dragoni, druhé skončiliy Bláznivé veverky a první místo si vydupali Oslíci v botách.
Když se naši uřícení trpajzlíci uklidnili, najedli a odpočali, pokračovali v přípravách na naše mezitáborové klání. Pořád ale špekulovali: „Bude dneska nějaká večerní hra nebo stezka odvahy? A proč ne? A proč teda vedoucí pobíhají s těma čelovkama v lese?!?“ Jak jistě chápete, zase jsme byli odhaleni. Spálovský mlýn se pohroužil do tmy. Křik vyděšených skupinek se rozléhal po údolí a budil ze sna chataře v okolí, a když se přiblížila půlnoc, byli všichni tuzí-spící (samozřejmě s výjimkou probuzených chatařů a našeho nočního hlídače).
Ze Spálovského mlýna vás zdraví Buffi, Eliška a všech našich 125 svěřenců!
Středa 4.7.2012 Den pátý Vstááááááááááááávéééééééééééééjtééééééééé! Budííííííííííček! V našem táboře začal branný den. Všechno je odteď khaki nebo zelené, případně zelené nebo khaki. Takže máme všichni zelená trička, jsme pomalovaní vojenskými barvami, baštíme zelená vajíčka, mažeme si zelenou pomazánku na chleba…. Už jen ta rozcvička byla mnohem delší než obvykle a taková… …zelenější J. Právě teď když pro vás tento článek píšu, dusají pod naším oknem vojáci a jejich velitel křičí jeden povel za druhým. Už je to dávno, co jsme v areálu našeho tábořiště viděli tolik klikujících, dřepujících a sklapujících se lidí. Zvláštní je, že někteří vypadají, že je to i docela baví J. Samozřejmě předpokládejme, že by to nejvíc mohlo bavit škodolibé (a v tuto chvíli už docela ochraptělé vedoucí) ale přesto i nás pořád překvapují holčičky z prvního oddílu, které se přicapartí s nevinným úsměvem a otázkou: „Budeme eště pochodovat?!? Mně se líbí, když tak srandovně křičíš a chraptíš…“. Musí se ovšem nechat, že navzdory drsnému drilu ze strany vedoucích se velký tábor zhostil role branců velmi odhodlaně a s nasazením plnili všechny úkoly, které jsme jim byli schopni vymyslet. Navíc si zaslouží ještě jednu pochvalu: Po uplynulých dnech nepořádku, naši vedoucí udělili hned šest (!) desítek za úklid. Úplně nejvíce ale musíme vychválit chatku s číslem 64,ve které bydlí Katka Ryšková, Zuzka Smičková, Magda Jehlářová a Terka Dorazilová. Tahle čtverka totiž, zatím neztratila ani bodík! Vypadá to, že alespoň k uspořádání nepořádku na chatkách, byl vojenský skoro-dril opravdu dobrý.
Odpolední klid pak uvrhl celé tábořiště do ospalého tempa odpočinku. Když onen nepřirozený poklid skončil, vydali se naši pidižvíci do bazénu, aby smyli poslední stopy vojenského prachu z dopoledne. Když se vlny bazénu uklidnily a šplíchance v našich tvářích oschly, pokračoval náš táborový rytmus další celotáborovou hrou s názvem Kocourovo setkání s Micinou. Každé naše celotáborové zápolení začíná krátkou divadelní scénkou, ve které se příběh posune o malou etapu kupředu. Tentokrát jsme byli svědky události, při které se Kocour v botách pokusil odnést zlému kouzelníkovi vzácný prsten. Při své výpravě ale v jedné z komnat objevil klec a v ní uvězněnou překrásnou Micinu (musíme objektivně říct, že to fakt byla kočka). Okouzlený Kocour Micinu z klece osvobodil a pomohl jí tak na svobodu. Bohužel však, jen na krátkou dobu. Krásná Micina byla opět zajata zlým kouzelníkem do nejvyšší věže hradu a nešlo ji dostat ven. Neštěstí však na scénu přišel náš Dodoshrek a jeho popletený kamarád Oslík. S jejich pomocí a radou se Kocour a naši táborníci vydali hledat očarované fazole, které jsou schopny vyrůst až do bezoblačné výšky věže, aby mohli Micinu osvobodit. Následné události shrňme stručně – tábořištěm pobíhalo 125 dětí s křikem: „Nemám fazole! Chceš fazole? Dej sem fazole!“, tak dlouho, až byla Micina volná. Nezúčastněný pozorovatel by samozřejmě mohl namítnout, že není možné, aby člověk, který fazole neměl, běhal rychleji než člověk, který už je měl, ale připomínám, že v našem táboře je možné úplně všechno J. Abychom splnili své povinnosti, doplňme ještě celkové výsledky této hry: v malém táboře se na třetím místě umístil Lenčin tým Valdíci Cvaldíci, druhé místo dnes patří Bláznivým veverkám vedoucí Věrky a první místo obsadil tým vedoucí Monči-Oslíci v botách ve složení: Denis Večerka, Martin Míček, Adam Vlček, Filip Vichtora, David Kašpárek, Adélka Gábová, Karolína Janků, Terezka Pospíšilová a Alenka Šelepská . Co se velkého tábora týká, na třetím místě se v celotáborové hře umístil Klárčin oddíl Pinoshreci, druzí skončili Whiskas, které koučuje Carevna a první skončila skvadra vedoucí Tizinky, Blisters in boots (Pepa Daněk, Vítek Hausmajer, Honza Dytrych, Kuba Trnčák, Zuzana Smičková, Magda Jehlářová, Adam Čermák, Dennis Seehof, Katka Ryšková, Lukáš Vichtora, Pavol Mirga, Martin Šulák, Míša Kalábová,
Lucka Pavlíková, Lenka Zatloukalová a Nikča Plaštiaková). Výhercům gratulujeme, bramborovým a ostatním zeleninovým medailím přejeme úspěchy, počínající zítřkem
Večerní epilog se nesl ve znamení první diskotéky a tedy v rytmu tuc tuc tuctuctuc tuc tuc… a hopsající a křepčící kocouři a miciny výskali do tmy. Naši nejmladší se díky únavě vytratili z tanečků dřív než ostatní (dobrovolně) a za ukolébavek znějících z oken diskojídelny okamžitě usnuli. Starší tanečníčci se z parketu pomalinku vyloudali před večerkou (nedobrovolně) a někteří na truc slibovali, že budou vzhůru celou noc! Ovšem po dnešním dni zahrnujícím tolik náročných aktivit se tento příslib proměnil v tichounké pochrupování, ozývající na kilometry daleko a plašící zbloudilou zvěř.
Ze ztichlého Spálovského Mlýna zdraví Buff(i)mut
Čtvrtek 5.7.2012 Den šestý - čtvrtek Do dnešního rána se naši trpajzlíci a pidižvíci probouzeli jen zvolna. Strašně dlouho jim trvalo, než se vykutili z postelí a ještě delší doba uběhla, než začali normálně fungovat. Z části za to mohl posunutý budíček na osmou hodinu, díky kterému jsme trošku pozlobili téměř zaběhnutý biorytmus našich táborníčkl, ale hlavní podíl na této únavě měla diskotéková horečka včerejší noci i vojenské řádění, které si vybraly svoji daň. Ke snídani se tedy plouživě plížili táborníci, kteří zvládali usínat i během jídla a jelikož dnes byly párky, nejeden ospalec se probral s nosem od hořčice nebo kečupu. Ranní program sestával z kouzelné zkratky ČOV, pod kterou se skrývá jednoduché sousloví činnosti oddílových vedoucích. Každý z oddíláků totiž připravuje hromadu svých vlastních her a hříček speciálně pro svou vlastní tlupu táborníků. Proto okamžitě poznáte 5. Oddíl podle toho, že venčí imaginárního psa Fida v podobě PETky na vodítku, 1. Oddíl podle zvláštně batikovaných triček fialové barvy, které každoročně vyrábí vedoucí Míša Banýrová anebo 3. oddíl podle modrých šátků s obrázky.
Odpolední program se nesl v duchu ráchání se v bazénu (kupodivu jsme dotaz „půjdeme do bazénu“ zaznamenali pouze dvakrát!) a poté jsme se vrhli na CTH. V tom dnes naši malí táborníci hledali kouzelné fazole, díky kterým by mohli vysvobodit Kocourovu Micinu. Museli se tedy vydat přes hory a doly, sedmero řek a sedmero bažin, aby našli Sněhurku, u které naleznou radu. Nalézt Sněhurku se zpočátku zdálo být poměrně jednoduché, ale chudáci táborníci po chvíli tápání po kouzelných lesích zdáli být bezradní a hledali pomoc u sedmi trpaslíků. Museli ovšem mezi všemi postavičkami najít všech sedm pravých trpaslíků (po lese se totiž potulovali i trpaslíci-návštěvníci patřící do jiných končin pohádek-například Šmoula, Kýchal, Gimli,…) a získat od nich cenný podpis. Ovšem to by to nebyli Sněhurčini trpaslíci, kdyby nevymysleli nějakou fintu… Aby to táborníčci neměli příliš jednoduché, schovávali se trpaslíci do různých převleků a nebylo tedy až tak jednoduché zjistit, který je který… Nakonec byli trpajzlíci dříve či později odhaleni a celkové výsledky této celotáborové hry jsou následující: V malém táboře obsadili třetí místo Valdíci cvaldíci, druzí skončili Oslíci v botách a největšího počtu bodů dosáhly Bláznivé veverky. Ve velkém táboře obsadili třetí místo táborníci z oddílu Blisters in boots, druhé místo patří oddílu Kocouři bez bot ve složení: Jirka Holouš, Leona Bendová, Jana Czyžová, Terezka Daňková, Terezka Dorazilová, Jakub Jakubec, Matěj Kafka, Simona Kašpárková, Eliška Kopřivová, Laďa Krátký, Nikča Kuželová, Honza Sedláček, Terezka Sedláčková, Natka Bendová, Dominik Svatoš a Honza Ševčík. A konečně první místo obhájil tým Whiskas.
Dnešní večer byl věnován opětovnému nácviku a pilování techniky hry na sobotní celotáborové klání, které se nezadržitelně blíží! Naše týmy nejsou ještě definitivně vybrány, ale prozatím se mezi nejlepší hráče, kteří náš tábor budou reprezentovat zcela jistě, řadí Míša Kalábová, Lucka Pavlíková, Zuzka Smičková, Magda Jehlářová, Vláďa Krátký a Martin Šulák, kteří excelují ve hře Ringo, ve fotbale se do užšího výběru dostali Sebastián Bystroň, Marky alias Kuba Markovič, Laty, což je Radek Látal, Rambo ála Radek Lošťák, Pepa Kaleja, Laďa Mirga, Jiří Král, Adam Zlámal, Dominik Zedek, Filip Vichtora, Adam Řihošek, Martin Jakubec a Mirek Mirga. No a pak jsme tu ještě my ostatní, kteří jsme si vybrali dráhu neméně důležitou (ve srovnání s reprezentanty daných sportů), tj. dráhu diváckou a fanouškovskou. My bez talentu sportovního, ale s talentem na různé jiné činnosti (výroba plakátů a
transparentů, pomponů, vymýšlení podpůrných sloganů, … ) bedlivě sledujeme a pozorujeme někdy až skokové zlepšení hráčů, které nám výrazně zvyšuje pravděpodobnost výhry J.
Večerka se dnes dostavila nezadržitelně rychle a my jsme, ač neradi, museli naše sportovce vyhnat za nesouhlasného mručení do postelí, aby nabrali nové síly na další trénování, které se uskuteční zase zítra. Čas nám tady obecně utíká jako voda a těžko se nám věří, že už máme šestý den za sebou. Čeká jich nás ještě devět a plán je takový, že budou ještě našlapanější a zábavnější, než ty dosavadní, takže se, rodiče, těšte na nové a další fotky a reporty!
Z usínajícího Spálova zdraví Buffi a Eliška!
Pátek 6.7.2012 Den sedmý - pátek Dnešní den jsme zahájili posunutým budíčkem, který se rozezněl až o půl osmé. Ten už ale mnoho našich kocourů nepotřebovalo a doslova vystřelili z pokojů a chatiček, oblečení, nachystaní a plni energie. U nás to bohužel vypadalo přesně opačným způsobem, noční chystání her a rekvizit v kombinaci s celodenním zápřahem není zrovna ideální způsob odpočinku J. Energií nás ale nabíjí mimo jiné prožitek, který máme ze sledování dětí, které hry a aktivitky baví a užívají si čas se svými kamarády. Páteční dopoledne vyplnily takzvané ČOVky (činnost oddílových vedoucích), o kterých jsme se krátce zmiňovali už v některém z předchozích článků. Letošní zvláštností ČOVek jsou v našem malém táboře tzv. zakázané otázky. Vy rodiče těch nejmenších plantážníků určitě tušíte, co mám na mysli, ale vám, kteří už máte svá dítka trošku odrostlejší jsme sepsali seznam otázek, které se opakují tak často a intenzivně, že jsme je museli vyvěsit na Zeď nářku a zavést za ně informační embargo. Na absolutní špičce je dotaz „Půjdeme dneska do bazénu??“. Můžeme s klidem v duši říct, že odpověď „ANO“ i „NE“ je sama o sobě spouští pro další dávku křiku a další dotěrné dotazy, jako „A proč?“ „A kdy tam půjdeme?“ „Půjdeme taky zítra?“.. a v případě kladné odpovědi vedoucí doslova utíkají před dotazy typu „A už můžeme jít do vody?“. Dále máme mezi oblíbenými dotazy vytipované fráze jako „Co budeme dělat?“ „Bude dneska otevřený bufet?“ „Kdy půjdeme do chatky č 13?“. Stojí za zmínku, že chatka č. 13 se nachází ve staré části tábora, ve které už nikdo nebydlí a je opředena různými strašidelnými pověrami a zvěstmi. Ovšem během her spojených s dokázáním odvahy se většinou z klepajícího se davu ozývá další zakázaná otázka, a sice „Už můžeme na pokoj/chatku??“, kterou po několika minutách odpoledního klidu stráveného na vytoužené chatce následuje dotaz „Už můžeme z pokoje?“. Při etapách dne, kdy se hrají hry se stává, že někdo hru nepochopí, a tak se mu musí vysvětlit znovu. Ovšem naši vedoucí začali své děti podezírat, že dotaz „Jak se to hraje?“ pozbyl svého pravého významu a táborníci ho využívají jet tak pro poškádlení svých marně se snažících vedoucíchproto byl na černou listinu připsán také.
Po výborné tresce s kaší, kterou nám připravila naše skvělá kuchařka Jana, se táborníci vrhli na odpolední klid. Malý tábor jej strávil, jako každý jiný den, spánkem (včetně některých utahaných vedoucí), ovšem velký oddíl dnes dostal za úkol během klidu vymyslet nějakou zábavnou scénku na večer. A tak se pět oddílů starších dětí poschovávalo ve zbytcích stínů a v klimatizovanějších chatkách, dali hlavy dohromady (ošetřovali jsme dvě boule) a začali s vymýšlením scének.
Na odpoledne bylo pro děti vymyšleno speciální překvapení, na kterém vedoucí usilovně pracovali několik dní dopředu, ovšem největší kus práce museli zvládnout během dvou hodin po obědě. V zadní části tábořiště, kam se obvykle chodíme koupat, se totiž konala v této lokalitě ojedinělá atrakce. Místní multimilionář se totiž rozhodl vybudovat v tábořišti slunnou pláž s barem, tetovacím salonem, rožkem pro zkušeného Dýdžeje a samozřejmě věží pro záchranáře, inspirovanou seriálem Pobřežní hlídka. Celý tento areál se za vlastníkova pompézního příjezdu s rozevlátými vlasy, košilí i úsměvem, na střeše své limuzíny, slavnostně otevíral zrovna dnes (jaká to náhoda, že se tato velká událost konala zrovna během našeho turnusu!) a skvělé barmanky a barmani nám všem míchali osvěžující drinky s ovocem a někdy i zeleninou. A tak mohli naši účastníci této VIP párty za splnění
daného úkolu ochutnat různorodé nápoje, jako například Fionin nápoj lásky (za pusu), Perníčkovy knoflíčky (za 2 „ovečky“, což je speciální modifikace dřepu s výskokem), Shrekovu slinu (za uběhnutí určité trasy) anebo Kocourovo překvapení (za „Duháček“, což je místní platidlo). Pro hosty byl připraven bohatý program, který byl nabit k prasknutí. Konaly se turnaje ve vodním pólu malého i velkého tábora, nácvik hula-hula a závody v přeplouvání bazénu na nafukovacích plavidlech. Konala se profesionální ukázka záchrany tonoucího na pláži dvěma sličnými záchranářkami s oranžovými plováky, tetovací salón tvořil dechberoucí výtvarná díla na tělech dobrovolníků (než se za tetovací stůl posadil multimilionářův neprofesionální osobní řidič Dodo) a sličné barmanky v plážovém baru míchaly nápoje v nezadržitelném tempu. Byly také otevřeny urny pro hlasování o Miss bikiny velkého a malého tábora (krásky a krasavce můžete vidět ve fotogalerii J ). Na závěr celého odpoledne proběhl proběhla soutěž o nejlepší skok. Profesionalitu skoků hodnotila odporná tříčlenná porota, která bedlivým zrakem pozorovala styl, techniku, provedení, odraz, doskok, rozběh, plavecký úbor a přiměřený výraz skokanů. Z celkových devatenácti účastníků se do druhého kola probojovali pouze Lukáš Vichtora, Laďa Krátky a naše vedoucí Gabča. Ve druhém kole měli soutěžící možnost své vystoupení ještě trochu dopilovat a po důkladné poradě rozhodli porotci o vítězi, kterým se stal Lukáš Vichtora!
Po náročném dni následovala chvíle odpočinku u večeře a posléze jsme se opět vrhli na dolaďování techniky za mezitáborové klání, které se bude konat UŽ ZÍTRA! Trenéři tedy naposledy rozdali rady svým svěřencům, pokusili se naučit je pár nových technik a následně je i se všemi fanoušky poslali do posteli, aby na zítřek načerpali dostatek sil. Táborem se v podvečer line napjatá atmosféra a každý už se nemůže dočkat, až ten velký den nastane a hlavně, jak to letos dopadne! My všichni si myslíme, že letos vyhraje tábor 7kostky a doufáme, že našim sportovcům budete fandit stejně horlivě, jako jim fandíme my J.
Ze Spálovského mlýna zdraví team zdravotníků Eliška a Buffi J
Sobota 7.7.2012 Je tu osmý den našeho táborového pobytu (sobota) a s ním přichází velká událost! Dnes je totiž na programu mezitáborové klání, ve kterém spolu v různých disciplínách soupeří náš tábor 7kostky a Ostravský tábor sídlící o pár set metrů vedle nás. Jak jsme vás již v předchozích článcích informovali, tradičně se zápolí v několika disciplínách, letos byl ovšem výčet her, ve kterých spolu týmy zápasí bohužel menší, než tomu bývalo až do loňského roku. Dnes své síly změřily týmy z obou táborů ve vybíjené, ringu a kopané (tradicí bývalo ještě zápolení v softbalu) a na závěr, jako taková pomyslná třešnička na dortu, se spolu utkaly i týmy vedoucích obou táborů, a to v odbíjené a v ringu.
Někteří táborníci byli dnes ráno na velkém prostranství před chatkami již s prvními tóny budíčku, oblečení do žlutomodrých barev 7kostky a s transparenty a mávátky nachystanými po kapsách, a nemohli se dočkat deváté hodiny, ve kterou se měli dostavit soupeři z druhého tábora. Když nadešel ten velký okamžik a děti z druhého tábora se začaly srocovat u brány, objevil se zase jednou na scéně Dodoshrek s Fionou, kteří přivítali druhý tábor, zezadu přicmrndával Oslík a okolí střežil svým bystrým okem přezutý Kocour. Celé klání začalo snad nejpopulárnější a nejvypjatější hrou-fotbalem. Pravidla byla upravena na naše táborové poměry, což znamená, že byl zápas zkrácen na 2x 15 min, počet hráčů byl redukován na 6+1 a rozhodcovské píšťalky se ujali dva rozhodčí, Buffi ze 7kostky (profešionál) a Martin z tábora bodrých Ostraváků, každý z nich pískal jeden poločas. Náš trenér Domes vsadil na taktiku klučičí síly a prý lepšího porozumění fotbalu (ha-ha-ha), zatímco Ostravský tým do své sestavy zařadil i dvě děvčata. Jako nezaujatá pozorovatelka musím uznat, že holky byly mnohdy mnohem šikovnější, protože dokázaly své soupeře často zaskočit krásnou kličkou a překvapit nečekanou přihrávkou. I přes šikovnost dvojice děvčat v šortkách s emblémy Baníku (a snahu za nimi vlajících kluků) měl náš tým v prvním poločase velké šance, ale branku se mu vstřelit nepodařilo ani přes snahu Radka Látala, který bohužel minul prázdnou bránu. Štěstí nám začalo přát až ve druhém poločase, kdy se našim klukům podařilo zmást brankáře natolik, že dostal dva góly do prázdné brány. Šťastným střelcem byl v obou případech Laďa Mirga z osmého oddílu. Tímto krásným začátkem jsme se dostali do vedení 1:0 v celkových výsledcích klání. Dále následoval zápas holek ve hře Ringo. Náš tým nebojácně vzdoroval, vedoucí koučovali, děti fandily… Naším údolím se neslo skandované povzbuzování – považte, když se daly dohromady oba naše tábory, bylo u hřišť najednou téměř tři sta ječících táborníků, kteří s napětím sledovali, jak naše děvčata přehazují dvojici gumových kroužků z jedné strany na druhou přes špagátek se střapci. Opět se pokouším vžít se do mysli nezaujatého pozorovatelé za plotem, kterak poslouchá rozjívený dav ječící poznámky jako: „To byla sekera!“ nebo „Bacha krade!“ a říkám si, jestli by nás považoval za letní dětský tábor, nebo za skupinku recidivistů. Děvčata v této hře nakonec těsně zvítězila, stejně jako naši kluci a před závěrečným utkáním ve vybíjené byl stav vzájemného zápolení 3:0. Naše reprezentantky nastupovaly do souboje s vědomím, že naši Kocouři v botách už ani v případě jejich neúspěchu nemůžou prohrát a tak je ani porážka příliš netrápila. Všechny děti v tábořišti slavily a mohou se těšit na odměnu v podobě hromadného tance, který nám sousedé musí předvést.
V odpoledním parnu jsme své svěřence opět zchladili v bazénu a následovalo pokračování programu CTH. Našim malým kocourům a kočičkám se stále ještě nepodařilo objevit způsob jak vypěstovat kouzelné fazole, které rostou až do oblak, aby mohli vysvobodit Micinu z vysoké věže (včera byla na
oběd fazolová polévka, tak doufám, že je někdo nesnědl!), ale rada, kterou dostali od Sněhurky zněla: „Musíte najít Čarodějnici, ta vám s kouzelnými fazolemi jistě poradí“. A tak bylo jedním z dnešních úkolů najít čarodějnici, která se ovšem skrývala neznámo kde. Táborové oddíly tedy musely dát hlavy dohromady, aby přišly na nějaký nápad, jak se k čarodějnici dostat a za silného kouření z hlav některých táborníků nakonec vznikl nápad zkusit se porozhlédnout po Kouzelném lese. I vydaly se tedy skupinky do Kouzelného lesa hledat pohádkové postavy, které by jim poradily, kde je čarodějnice. Problém byl ovšem v tom, že ne každá pohádková postava měla přehled o ostatních bytostech pohybujících se v lese, a tak například vlk věděl, kde najít Karkulku, tak za ní táborníky poslal, Karkulka je poslala buď za hejkalem, nebo vodníkem, hejkal za Perníčkem anebo Vílou, a tak dále. Cesta k čarodějnici ale vedla pouze přes Sněhurku, ta jediná si pamatovala, kde ji najít (kdo by si ji taky nepamatoval, když ji chtěla otrávit…) a Sněhurku z našeho kolektivu znal pouze Perníček. Jakkoliv byla tato cesta k Čarodějnici náročná (ano, i já jsem si to po sobě musela několikrát přečíst), podařilo se ji všem týmům nakonec najít. Jaké to ale bylo zklamání, když se táborníci dozvěděli, že Čarodějnice kouzelné fazole nemá a poradí jim, jenom pokud pro ni sesbírají ingredience na kouzelný lektvar. Problém byl ovšem v tom, že ingredience byly poschovávány ve speciálních flakonech a uloženy až na druhé straně tábořiště, na dně jezera (hranatého tvaru, s hloubkou 120 cm a pravidelně chlorovanou vodou). Úkolem soutěžních týmů bylo štafetovým během doběhnout přes suché stepi k jezeru, vylovit jeden flakón a donést ho zbytku týmu, kde následně pověřený vedoucí lahvičku otevřel a zjistil, jestli obsahuje kýženou surovinu. Ten tým, který v co nejkratším čase odlovil všechny potřebné suroviny, dostal radu od čarodějnice jako první. Celkové umístění dnešních CTH je následující: v malém táboře skončili třetí Oslíci v botách, druhé místo obsadili Valdíci cvaldíci a na post nejvyšší dosáhly Bláznivé veverky. V rámci velkého tábora se na třetím místě umístili Blisters in boots, na druhý stupínek vystoupili Whiskas a nejrychleji radu z čarodějnice dostali Pinoshreci.
Večer jsme oslavovali velké vítězství v mezitábovém klání letos již druhou diskotékou, kde se sportovci a všichni fandové vyřádili dosyta (také díky večerní svačince) a posléze ulehli do postelí (a nenápadně předstírali spánek) a pak naši vedoucí ještě v půl druhé ráno uklidňovali některé žvatlající příšery, které si musely posdělovat dojmy z tanečního parketu, kdo koho vyzval v dámské a pánské volence, komu to víc slušelo, atd…
Přejeme vám tedy všem dobrou noc, z konečně ztichlého tábora zdraví Eliška a Buffimut J
Neděle 8.7.2012 Když ráno vystrčili dočasní obyvatelé Spálovského mlýna uši ze spacáků a zpod peřin, vypadalo to, že se snad konečně všechny klimatické anomálie unavily a pro jednou nás čeká polojasný den bez tropického vedra, krvelačných ovádů a žíznivých táborníků. Žádná jiná věta by nemohla být z pohledu do počítače mžourajícího zdravotníka více mylná než ta předchozí… Den, o kterém se vám pokusím napsat několik stručných slov, šel nejen z pohledu počasí od extrému k extrému. Napřed nás naplnil nadějí pohled na skorozataženou oblohu, aby nás krátce potom sežehl další vlnou tropického vedra a na závěr postrašil kratičkou ale prudkou bleskyvrhající bouřkou, která nás úspěšně minula. Ani nečekané výkyvy počasí ale nebránily, abychom pokračovali ve sledování příběhu našeho Kocoura v botách. Náš hrdina, kterého někteří táborníci už familiárně označují přezdívkou Don Číčo, společně s přáteli Dodošrekem a Oslíkem pokračovali ve snaze o záchranu spanilé kočky Miciny. K tomu je ovšem třeba nalézt ukryté kouzelné fazole, podle rady čarodějnice se tedy oddíly musely dostat na svých ořích do pekla, kde by fazole měly být. Hra se odehrávala napříč celým táborem (aby to hráči neměli tak jednoduché) a uprostřed tábořiště byla nakreslena čára (o kterou často závodníci zakopávají). Náš hrdina (a vaši hrdinové) tedy musel naskočit na Oslíkova záda (oslíků máme dostatek), překonat polovinu tábora, sesednout, doběhnout ke stanovišti a zjistit kontrolní otázečku. Když ale hrdina neví odpověď, běží se zeptat svého oře (pardon – oslíka), neví-li oslík, jede se zpátky na start…. Vyhrává tým, který správně zodpoví všechny otázky v nejrychlejším čase. Přijde vám soutěž zábavná? Napadá mě jen jeden citát: „Nejhorší je, když nevím a váš oř-oslík je opravdový osel…“ J Během této hříčky se nám urodilo několik zajímavých názorů a odpovědí, které bylo třeba důkladně zanalyzovat, jestli teda opravdu nejsou správné. Mezi hrdiny a oslíky se našlo několik přesvědčených, kteří si za svým názorem neochvějně stáli, a dozvěděli jsme se například, že nejtvrdší minerál není v žádném případě diamant, nýbrž magnesium, že Athos, Portos a Aramis byli nejspíše nějací olympijští běžci, že hlavní město České republiky je Chropyně… Ovšem dnešní úkol malých táborníků ještě zdaleka nekončil, neznám totiž nikoho, kdo by chtěl zůstat v pekle déle, než by bylo nutné a proběhlo tedy ještě úspěšné hledání kouzelných fazolí. Ke smůle všech přechodně jásajících táborníků ale přišli na to, že fazole jsou zahaleny v plamenech a bude tedy nutné je co nejrychleji uhasit, než budou spálené na uhel. K tomu bylo v pekle připraveno několik šikovných pomůcek, jako například kyblík s vodou, injekční stříkačka (bez jehly, tou se špatně trefuje) a malý kelímek, ve kterém se nacházely plamenné fazole. V pekle se prý totiž podle starých Sherekopohádek nesmí přenášet příliš velký objem vody najednou…
Nicméně se nakonec po opravdu zdařilé spolupráci spoluhráčů všem oddílům podařilo uhasit fazole v plamenech a mohli si je konečně odnést pro záchranu krásné Miciny. Pořadí šikovnosti hasičů bylo následující: v malém táboře byli třetí Valdíci cvaldíci ve složení Adélka Balková, Lucka Zemánková, Daniela Zdanicová, Adélka Hrabalová, Kuba Jakubík, Honza Oščádal, David Rosiak, Mirek Mirga a Zdeněk Mach. Druhé místo obsadili Cukroví perníčci a o první místo se podělily týmy Dragoni (Kristián Solař, Martin Jakubec, Adam Řihošek, Tadeáš Jaremejko, Adam Zlámal, Andrejka Dokoupilová, Kristýna Knapková, Míša Vránováa Anička Füllová) a Oslíci v botách. Ve velkém táboře skončil na třetím místě tým Black Swag vedoucího Martina, druzí byli Whiskas a prvé místo dnes patřilo týmu Blisters in boots.
Den, o kterém jsem se dnes pokusil psát, byl půlícím hraničníkem našeho tábora. Jestliže se čas do dneška rychle míhal pod našimi okny, teď už sprintuje daleko za nimi. Druhá polovina bývá neúprosná a daleko kratší, o to víc náročná pro nás bývá a přináší hezké zážitky. Snad taková bude i letos. Je skoro půlnoc a venku v tábořišti už je klid, trošku fouká a díky všeobestírající noci je (konečně) chládek. Ze Spálovského mlýna se za celou partu 7kostky loučí Buffimut.
Ps: Mnohokrát děkujeme za všechny ty vzkazy a pozdravy, nám všem a těm maličkým a nejmenším z nás se už stýská po Vás v (ne)daleké civilizaci.
Pondělí 9.7.2012 Protože se náš tábor koná ve Spálovském mlýně už po dvanácté, je v některých ohledech popletenou směsicí tradic a zvyků, kterým nezasvěcený kolemjdoucí těžko porozumí. Například jsou to nejrůznější oslovení a přezdívky, které jsme za těch několik let nasbírali. Po našem táboře se tak potulují bytosti, které slyší na pozdravy typu: „Ahoj Dodo! Jak se máš Mlhošu? Kde máte Tizinku, Vačici a Carevnu? Co dělá Buffi?“ A odpovědí jim pak často bývá věta: „Ahoj Rambo, Laty, Drsná ženo (a další), schovávají se buďto v bažině nebo ve dřeváku!“ Z předchozích vět jste jistě porozuměli, že postupně získávají své specifické názvy nejen oddíloví vedoucí, instruktoři a táborníci ale i budovy, táborová zákoutí a oblíbená nebo neoblíbená zákoutí blízkého lesa. Jednou z takových tradic našeho tábora je celotáborový výlet, který se zpravidla (takže pokaždé) odehrává druhé táborové pondělí. Věrni tradicím každý rok zvedáme kouzelné sluchátko a naivně prosíme České dráhy o posílení jednoho konkrétního spoje v daný čas mezi danými stanicemi, a České dráhy, také věrny tradicím nám na oplátku pošlou opět ty stejné dva vagóny, které vždy odevzdaně naplníme našimi sto padesáti táborníky a vedoucími a v sardinkové úpravě cestujeme do Oder. Odtamtud se naše karavana vydá na krátký pochod do nedalekých Tošenovic, kde věrni kratší čtyřleté tradici navštěvujeme HEI Park. Tohle místo naplněné nejrůznějšími trampolínkami, lanovými překážkami, skluzavkami a dalšími nápaditými atrakcemi dokáže většinu našich táborových trpajzlíků a trpajzlic bezpečně zabavit na několik hodin. Největší atrakcí je bezpochyby bobová dráha, kterou si armáda z našeho tábořiště každoročně uzurpuje na kratinké tři hodiny a cizí návštěvníky pouští jen opravdu velmi nerada a s nevolí. Tradicí v HEI Parku především u malého tábora je také zahánění náhlého hladu hromádkou hranolků za 50Kč (někteří ekonomicky zdatnější malošci nad touto cenou jen kroutí hlavou a říkají: „Proč si to radši neobjednáte v horní restauraci, tam je to lepší? - Hranolky za 25,- kečup za 14,- a vidlička s talířkem za 5 korun?“). A jak také chápete, je tím pádem i tradicí přinesení kompletní svačiny zpátky do tábora, protože jsou prostě párky v rohlíku/hambáče/hranolky (nehodící se škrtněte) neodolatelné. Zvláštní tradicí, která teprve mezi našimi táborníky vzniká a rozšiřuje se, je touha po signálu. Jelikož je tábořiště ve Spálovském mlýně téměř dokonale pokrytá digitální tmou, je právě den výletu také dnem pípajících mobilů (o kterých všichni zarytě tvrdí, že je nemají a dokonce je ani téměř nepoužívají J), zvonících příchozích hovorů a někdy také vzdechů typu: „Ten de..il se vybil!“. Krom houpání, skluzávání se a bobování je tedy výletní den obdobím, kdy se kontroluje fejsbůček (Cože? Bůček? Kde?), tvítuje se s holkama a taky se „čekuje, co je novýho..“. Neméně pravidelnou tradicí je dobíhání vlaku a následné naříkání cestou domů, jak všechny bolí nohy, ruce, hlavy, nehty na palcích a dokonce i oční víčka (holt čtyři kilometry tam a čtyři zpátky už je docela náročná vysokohorská turistika!), nicméně po návratu do tábora táborníci, kteří málem ani nedošli do chatky, najednou bleskově ožívají a začínají dělat zase další nepořádky, jako by celý den proleželi na chatce a jakoukoliv zmínkou o bazénu z nich vychází radostné ječivé skřeky, které naznačují výhružku: „Jestli nás okamžitě nepustíš do bazénu, tak půjdem sami, Tebe tam odnesem a hodíme do vody! “. Ale i přes všechny tyto návaly energie je většina táborníků do jisté míry znavena a tradicí je, že se najdou dva či tři případy zvýšené teplotky, bolestí hlavy a podobných únavových symptomů.
Proto se dnes již nekonala žádná večerní CTH a tak Vám alespoň přinášíme průběžné pořadí všech týmů v celotáborovém klání. V malém táboře se na pátém místě řadí Gabčin tým Cukroví knoflíčci, čvrté místo ovládá oddíl Mišky - Dragoni, třetí se drží Valdíci cvaldíci vedoucí Leni, druhé místo
okupují Věrčiny Bláznivé veverky a vedoucí pozici drží tým Monči, nazývající se Oslíci v botách! Průběžné pořadí týmů velkého tábora je následující: o čtvrté místo se stejným počtem bodů dělí týmy Kamči a Klárky, Kocouři bez bot a Pinoshreci, třetí místo prozatím patří týmu Tizinky, Blisters in boots, druhé místo obsadili Martinovi Black Swag a na prvním místě se momentálně drží zuby drápy tým Carevny, Whiskas. Toto pořadí je ovšem pouze průběžné, je počítané do včerejší hry O uhašení fazolí, a není v žádném případě konečné. Jsme přesvědčeni, že nadcházející dny a s nimi přicházející CTH s pořadím ještě pěkně zamíchají J. Moc nás těší, že sledujete články a tak zuřivě prohlížíte naše fotogalerie, stejně tak i my se těšíme na každý vzkaz, který dětem (nám) napíšete. Venku u chatky, na které visí všechny vaše vzkazy, je každý den velká fronta a děti se nás často ptají, kdy už vyvěsíme další… Na konci desátého dne se s vámi loučí Buffimut a Eliška
Úterý 10.7.2012 Ve včerejším článku jsme vás informovali o různých tradicích, které se zde na táboře již několikátým rokem opakují, ale záměrně jsme nezmínili ještě jednu stěžejní, která je oblíbenou atrakcí snad již deset let. Každý rok si totiž na nás udělá čas partička lidí zastupující společnost s tajemným názvem ČDS, což je skupinka šikovných šipkařů a šipkařek, kteří mají pro naše kocoury připraveno dopoledne a odpoledne skládáním skládačky ve tvaru terče, vytvářením různých obrazců z kostiček a především hraním elektronických šipek na šipkařských automatech, které nám na tábor pro tuto příležitost přivezli. Tak si dnes nejdřív děti z malého tábora, a poté z velkého tábora (odpoledne), vyzkoušeli svou šikovnost v házení na terč, spoustu legrace a vtípky našich kolegů, kteří bavili naše malé chytrolíny. V šipkách se hrála soutěž High score, o nejvyšší nahrané skóre a hodnotil se zvlášť malý a zvlášť velký tábor. Co se jednotlivců týče, tak třetí nejvyšší skóre v malém táboře naházela Anetka Dostálová ze třetího oddílu (339 bodů), druhé nejvyšší skóre čítalo 338 bodů a patřilo Dominiku Zedkovi ze druhého oddílu a nejvyšší skóre malého tábora se podařilo naházet Alence Šelepské z druhého oddílu, která dosáhla na krásných 365 bodů. Ve velkém táboře skončila na třetím místě Míša Kostelná s 341 body, druhé místo si s 343 body vyházel Nikolas Mirga a na nejvyšší stupínek se s 369 body postavil Dennis Seehoff. Naši šipkařští přátelé vyhodnocovali také soutěž týmů v již zmíněné disciplíně skládání terčů. Mezi nejmenšími táborníky zvítězili nejlepším časem prďoši ze druhé ho oddílu ve složení Katka Smičková, Lucka Zemánková, Míša Vránová, Simča Kuželová, Anička Sedláčková, Krista Knapková, Danča Zdanicová, Adam Vlček, Dominik Zedek, Honza Hudeček, Martin Jakubec, Honza Oščádal, Adam Řihošek, David Rosniak, Marek Zábojník a Filip Vichtora. Je třeba podotknout, že velká část týmu už v minulosti na našem táboře už byla a jejich vítězství nebylo vzhledem k jejich předchozím zkušenostem z minulých let příliš velkým překvapením. Mezi táborníky z dospělejší části naší skupiny triumfoval s velkým náskokem tým osmého oddílu, ve kterém své síly spojili Kuba Markovič, Laďa Mirga, Martin Matoušek, Franta Drbálek, Sebastian Bystroň, Niki Vitoslavská, Magda Šmídová, Krista Ševčíková, Alča Koplíková, Vlasťa Dytrych, Sabča Fridrichová, Míša Kostelná, Mara Pavlíček a David Kozák. Když se večer celý tábor při nástupu seběhl, byli všichni odměněni medailemi, diplomy a nejlepší týmy získaly dokonce i sladkou odměnu v podobě načančaných dortů.
Po úspěšném odpočinku v podobě tréninku v šipkách jsme opět nabrali síly k pokračování v záchraně krásné Miciny. Skončili jsme totiž v bodě, kdy Kocour konečně získal kouzelné fazole, které vyrostou až do nebeských výšin, kde je ve věži stále uvězněna Micina. Včerejší otálení nás ale připravilo o drahocenný čas a tak budeme dnes muset opravdu zabrat, abychom se dostali k věži včas, věž stojí za sedmero horami a sedmero řekami…no prostě daleko. Ovšem může nastat poněkud nepříjemný problém, a to v případě že bychom se ztratili v lese a proto jsme z preventivních důvodů odpovídali na různé kontrolní otázky, které jsme v lese našli a které nás pokaždé navedly (resp. měly navést) správným směrem. Pokaždé se nám ovšem nedařilo odpovědět na otázky ihned, anebo správně anebo ihned a ještě správně, a tak se někteří z nás více či méně zdrželi a dorazili k věži Miciny poněkud později. Můžeme ale naštěstí konstatovat, že k věži slavnostně dorazily všechny týmy zachránců a můžou se tedy zítra pokusit zasadit a vypěstovat kouzelné fazole. Výsledky dnešního závodu s časem jsou: v malém táboře jsou na třetím místě Dragoni, druzí se umístili Valdíci cvaldíci a nejrychleji k věži doběhli Oslíci v botách vedoucí Monči. Ve velkém táboře našli cestu jako třetí
nejrychlejší Pinoshreci, druzí se umístili Blisters in boots a nejrychleji k věži lesem proběhli Kocouři bez bot.
Závěr tohoto předlouhého dne se nesl ve znamení táborových ohníčků, při kterých si jednotlivé týmy pokoušely připravit nejrůznější pochutiny na otevřeném ohni. Krátce po skončení nástupu tak v nejrůznějších zákoutích naší základny zaplálo osmero plamínků a prostorem se začaly linout nejrůznější vůně a odéry. U hlavního ohniště probíhalo grilování kuřecího, v dálce u koupáčku voněly zákeřně bramboráčky, za hlavní budovou na pánvi prskaly palačinky a na dalších místech v popelu praskaly brambory. Když se stmívajícím se údolím začaly ozývat kytary a mísily se do změti nejrůznějších nápěvů, stylů a harmonií bylo jasné, že tlupa 124 táborníků půjde spát brzy (brzy k ránu) ale jelikož se většina z nich řídí příslovím čím míň spíš, tím víc víš, nikomu z nich to nevadilo.
Ze Spálovkého mlýna zdraví tým7kostky Přerov.
Středa 11.7.2012 Člověk, který by vstoupil na území našeho tábořiště dnešního rána, by si marně lámal hlavu myšlenkou, proč je tu takový nepřirozený klid, proč na nejrůznějších místech tábora leží hromádky blíže neurčitelných tvarů a barev (nocležníci pod širákem) a hlavně, proč je to tu všude cítit po uzeninách (kouřem). Včerejší večer (jak jste před mnoha hodinami jistě četli) se odehrával ve znamení oddílových ohníčků a jelikož většina našich strážců plamene (ehm) nestrážila úplně pilně, jsme všichni tak trošku cítit… Dlouhý večerní program byl taky důvodem posunutého budíčku a tak se jindy čilý a hlučný tábor dnešního rána probíral opravdu jen velmi, velmi pomalu a s velkým sebezapřením. Ospalci s nejrůznějšími styly zívání (zajímavé je například jódlované zívání, ovšem za zmínku stojí i metalové uáááá v podání Ládi Krátkého) bezcílně bloumali táborem a jejich vedoucím dalo notný kus práce, aby je přiměli rozhýbat končetiny a mozkové závity do obvyklého rytmu. Když už to vypadalo, že jsou všechny štrapáce a komplikace překonány a mohli jsme se vrhnout do víru předposlední celotáborové hry, zatáhla se obloha a nebe potemnělo. Během následujících několika desítek minut si tolik opomínaný a odstrkovaný déšť vynahradil tu dlouhou pauzu, během které ve Spálovském mlýně a blízkém okolí zavládly tropy. Vytrvalé kapky ochladily tábor, utvořily se kaluže a uprostřed tábořiště vzniklo menší jezero a pak náhle po dvou hodinách déšť ustal, vylezlo slunko, objevila se duha a během dvaceti minut bylo díky vedru zase všude sucho J. Nastal tedy čas na další díl našeho příběhu o Kocourovi v botách, Dodošrekovi a Oslíkovi. Dnes konečně přišel ten správný okamžik zasadit kouzelné fazole a vyslovit kouzelné formulky, které měly zajistit jejich zrychlený růst. Kocour se Shrekem a s Oslíkem tedy zasadili fazolky, pronesli několik kouzelných formulí (obsahující slova jako „ty hrášku“, „hned“ „jestli nevyrosteš, tak tě sním v guláši“), a pozorovali, jak jejich zahrabané fazolky úspěšně neklíčí. Proto jsme museli do práce zapojit naše oddíly, které měly za úkol nalézt funkční kouzelné formule, vyznačující se obsahem životních mouder, přísloví a zejména citátů o přátelství. Možná si řeknete, že pro naše nejmenší by to byl asi trošičku problém, když někteří z nich sotva umějí číst! Prozradíme vám tedy, že máme šikovného programáka (pozor, neplést si s programátorem), který dnešní hru vymyslel tak, že místo přísloví museli dávat naši nejmenší dohromady skupinky obrázků, které znají z nejrůznějších pohádek a příběhů pro děti. Ve hře šlo o nalezení co největšího počtu mouder (dvojic obrázků) za daný čas a po složitém sčítání a odčítání výsledků jsme zjistili, že na tom jsou oddíly následovně: v malém táboře jsou na třetím místě Bláznivé veverky, druhé místo obsadili Dragoni a na vítězném postu skončili Oslíci v botách. Co se velkého tábora týká, na třetím místě se umístili Kocouři bez bot, druzí jsou pro dnešek Whiskas a nejvíce citátů dali dohromady táborníci z oddílu Black Swag.
Večer nás navštívil sousední tábor, aby srovnal účet za prohrané mezitáborové klání o kterém jsme vám psali v článku z poslední soboty. Táborníci z Ostravského střediska volného času museli nacvičit hromadný taneček a nejpozději do středečního večera jej předvést v areálu našeho tábora. Musíme uznat, že kreace to byly velmi povedené a velmi kvitujeme, že se složitého úkolu zhostili nejen ti nejšikovnější táborníci, ale kompletně celý tábor. Zdůrazněme tedy, že představení uspořádalo více než sto trsajících tanečníků! Druhou část splátky pak představovala sprška šlehačko-piškotové střelby na vedoucí vedlejšího tábora, kteří se zúčastnili napínavého souboje ve hře zvané Ringo. Doplňme jen, že výhra znamenala nemuset stanout před davem dětí vedlejšího tábora coby terč, na který míří a dopadají piškotky vylepšené bílou šlehačkovou pěnou. Obě představení, jak to taneční tak i to
šlehačkové vzbudily mezi našimi kocoury a kočkami v botách bouřlivý potlesk. Zopakujme tedy poslední větu hlavní vedoucí vedlejšího tábora: „Už se těšíme na další mezitáborové klání v příštím roce!“.
Ze Spálovského mlýna se pro dnešek loučí celý tým 7kostky Přerov.
Čtvrtek 12.7.2012 Některé dny našeho tábora jsou příjemným porušením stereotypů, které tady postupně vznikají. Pro nejmenší z našich táborníků byl takovýmto dnem bezpochyby čtvrtek. Do Spálovského mlýna za nimi totiž přijeli sympatičtí herci z Moravského divadla v Olomouci, aby jim předvedli krátké představení, které připravili ve spolupráci s organizací BESIP. Dvojice velmi výřečných Olomoučanů před zraky malošků sehrála podařenou etudu o tom, co všechno se může stát na silnicích, přechodech pro chodce anebo třeba i na cyklostezce. Naši nejmenší velmi ocenili především fakt, že je divadelníci vzali do hry k sobě a oni mohli být součástí celého představení. V naší klubovně zakrátko popojížděly tramvaje, přes cestu přiskotačila zebra se svými bílými pruhy a dopravu řídili pánové s bílými rukávci, placatou čepicí a terčíkem. Bylo příjemným překvapením pro nás všechny, když jsme zjistili kolik toho už naši maloši o silničních pravidlech vědí. Za každý drobný úspěch ve formě správné odpovědi, nebo šikovně vyřešené silniční situace získávali táborníci odměny s logem BESIPu, a jelikož to byly výhry lákavé, opravdu se snažili. Závěrečné loučení s pány divadelníky korunoval náš nejmenší táborník Kristián slovy: „Pane a nechtěli byste nám to tady zahrát ještě jednou? Ja bysem chtěl…“ Když jsme se po představení s herci nevěřícně podívali na hodinky, zjistili jsme, že uteklo celé dopoledne…
Odpolední celotáborová hra byla vyvrcholením snažení všech oddílů v minulých dnech. Jelikož byla ohodnocena hned dvojnásobkem bodů oproti ostatním etapám našeho příběhu, bylo napětí před vypuknutím zápolení opravdu veliké. Jako každý den bylo potřeba táborovým příšerkám z našich oddílů vysvětlit, co se vlastně bude dít a tak před jejich zraky opět nakráčel Kocour v botách se svým kamarádem Dodošrekem a Oslíkem a sehráli jednu z posledních scének našeho tábora. V této scénce tři kamarádi předvedli zástupům, jak jim přes noc vyrostly ony kouzelné fazole až do bezoblačné výšky věže, ve které je uvězněna kočka kocourova srdce Micina. Jelikož jsme si my, pisálci těchto článků zcela jistí, že přesně víte o úmyslu Kocoura v botách vysvobodit číču Mícu z jejího věžovitého vězení a je vám tedy úplně jasné, že to nebude jen tak J. Když se tedy tři kamarádi konečně vyšplhali na vysokánskou věž, zjistili, že dveře ani okna nejdou otevřít, protože jsou pravděpodobně chráněny nějakým zákeřným nebo zapeklitým kouzlem (pravděpodobně však obojím). Nezbylo jim tedy (opět a nečekaně) požádat děti našeho tábora (a nespočet pubertoidních výrostků, které odmítají být oslovovány označením děti, děcka atp.) aby jim i tentokrát pomohli. Zápletkou této poslední hromadné hry našeho letošního tábora bylo naučit se nespočet prazvláštních zaklínadel. Takové zaklínadlo, ale není věc jednoduchá a každý, kdo aspoň jednou viděl Harryho Pottera, Rumburaka nebo Šmouly, to moc dobře ví. Zakrátko se tedy prostory kolem našich chat a chatek zaplnily skupinkami začínajících čarodějů a ježibab, kteří v jednotném rytu podupávali, mávali končetinami na roztodivné rytmy a do toho ještě podivně slabikovali radosti typu: „DU-DU-PA-ČKY-DU-DU-PA“ a jejich (m)učitelé kouzel navíc podrobně dohlíželi na správné pořadí kouzelných gest. Jakmile se složité formulky podařilo uložit do hlubin šedé mozkové kůry, bylo potřeba přeběhnout za čarodějem, správně kouzlo bez jediné chybičky provést, získat klíč a pospíchat k dalšímu zaklínadlu. Musím zodpovědně a popravdě přiznat, že šlo o důstojnou tečku za celotáborovou etapovou hrou, protože se všichni zdáli být pohlceni hrou ještě mnoho desítek minut zahájení a když člověk kráčel táborem, slyšel okolo sebe spoustu smíchu. Na tomto místě textu jistě očekáváte výsledky a výčet vítězů. Dnes vám je ale neprozradíme, protože budou slavnostně vyhlášeny až zítra před ohňostrojem na rozloučenou. Vydržte tedy, přineseme vám jej v následujícím článku společně s celkovým pořadím i jmény vítězů. Jelikož byli účastníci našeho tábora ponecháni ve stejné nejistotě jako Vy, program
tábora pokračoval dál spoustou drobných her a hříček až do večeře. Po ní byli starší našeho tábora vyzváni k fotbalovému mači táborníků proti vedoucím a povzbuzování trpajzlíků i nefotbalových vedoucích za pomezní čarou se rozléhalo Spálovským údolím až do stmívání. Byla to vlastně jedna z posledních šancí se pomstít vedoucím za všechny ty srandičky a drobná utrpěná příkoří, anebo taky závěrečná příležitost k tomu, ukázat své schopnosti ostatním a sklidit zasloužený potlesk. Po setmění nastal čas oddílových večerů, okamžiků, při kterých se jednotlivé oddíly v době předposledního táborového večera scházejí v soukromí, aby zhodnotily uplynulé dny, poděkovali si navzájem anebo si vyříkali drobné spory, které zákonitě občas vzniknou. Vědomí, že zítřek je posledním plnohodnotným dnem našeho letošního tábora s Kocourem v botách sem tam vzbudilo nějakou tu slzičku nebo smutnou náladu, ale ta byla naštěstí většinou rozpuštěna v legráckách následujících her, v záplavě podpisů na trička, do památníků, výměně telefonních čísel anebo fejsbůkových kontaktů. Nadcházející noc plná štěbetání z chatek a očekávání co přinese závěrečný den, bývá zpravidla nocí nejrůznějších kanadských žertíků a schválností (to aby bylo na co vzpomínat). Nevíme sice co se chystá, ale věřte, že pokud to bude stát za to, určitě vám to zítra do článku napíšeme. Na okraji čtrnáctého táborového dne se s vámi ze Spálovského mlýna loučí zdravušáci Eliška a Buffimut. Dobrou noc přeje 7kostka Přerov.
Pátek 13.7.2012 Těžko se tomu věří, náš jedenáctý tábor ve Spálovském mlýně načal svůj poslední den. Myslím, že každý z nás důvěrně zná ten zvláštní rozpolcený pocit, který na jednu stranu znamená, že se strašně moc těší domů za maminkou a tatínkem, ale na druhou stranu říká, že je tu rád. Že cítí radost z toho, že má kolem sebe spoustu nových kamarádů, které stačil za uplynulé dva týdny poznat a už si na ně zvykl. Tyhlety rozpolcené pocity vyvolávají v tábornících touhu podepisovat cokoliv komukoliv, psát pod jména ímejlové adresy typu
[email protected] a tak podobně. Samozřejmě, že se mezi námi sem tam najde i zdánlivě černá ovce s hláškou: „Mně už to tady nebaví! Proč, to už se ti tu s děckama nelíbí? Těším se domů na počítač! Ale vždyť tu máš spoustu kamarádů!?! No, právě že se těším, až si je doma všechny přidám do přátel…“ Je to trochu zvláštní svět ve kterém žijeme, když je pro některé z nás důležitější mít přátelství potvrzené na internetové sociální síti, než kontakt s tímtéž člověkem rozvíjet a vyhledávat v reálném světě. Na pozadí dopoledního podepisování a výměny kontaktů se neustále balilo a uklízelo. Často se tedy stávalo, že se z chatek ozývaly věty v podobě: „Holky prosím vás, čí je tadyta ponožka? Která? Ta hnědá! Ne, já hledám zelenou. No, ona možná dřív zelená byla…“ Často taky dochází ke sporům vlastnickým v podobě nechuti zabalit některý z nevábně vyzařujících svršků nebo naopak hádka o poslední čisté tričko na chatce (to nevadí, že ho asi neobleču…). V podobných taškařicích a akcích plynul závěrečný den k večeru, kdy měly být vyhlášeny výsledky poslední celotáborové hry a vyhlášeni celkoví vítězové. Ano, mohli bychom Vás napínat celodenním úklidem, ale jelikož bychom z toho nic neměli (J), prozradíme vám to tedy. V závěrečném úkolu, ve kterém bylo potřeba naučit se co nejvíce zaklínadel a konečně vysvobodit číču Mícu se včera podařilo vyválčit první místo Věrčinu týmu Bláznivých veverek z malého tábora a partě Blisters in boots (puchýře v botách) vedených Tizinkou. Ostatní výsledky pak vpadaly takto:
Malý tábor: 1. Bláznivé veverky, 2. Cukroví knoflíci, 3. Oslíci v botách, 4. Dragoni, 5. Valdíci cvaldíci Velký tábor: 1.Blisters in boots, 2. Black swag, 3. Pinošreci, 4. Whiskas, 5. Kocouři bez bot V celkovém pořadí Celkové výsledky byly tedy vzhledem k dvojnásobnému zisku z poslední hry poměrně hodně zpřeházeny. Přesto neovlivnily umístění týmů na absolutní špici. Mezi našimi nejmenšími táborníky bouřlivě oslavovali své vítězství Oslíci v botách vedoucí Monči, kteří získali nedostižných 53 bodů. Členy této party byli: Denis Večerka, Martin Míček, Adam Vlček, Filip Vichtora, David Kašpárek, Adélka Gábová, Karolína Janků, Terezka Pospíšilová a Alenka Šelepská. Na druhé místo dosáhli s 39 body Bláznivé veverky, třetí s 35 body Dragoni a čtvrtí těsně o bodík Valdíci cvaldíci. Největší smůla se letos lepila na paty (asi už kvůli jménu) Cukrovým knoflíkům, kteří se ziskem 28 bodů usadili na místě pátém. Mezi dospělejšími táborníky dominoval tým nesoucí šťastné číslo 7 - Whiskas ve složení Silvestr Spilka, Eliška Opletalová, Kuba a Jirka Vlčkovi, Terka Pavlíčková, Katka Petřeková, Denis Jecho a Honza Full, Niki Jirsová a Hedvika Jelínková, David Lošťák, Radek Látal, Filip Markovič, Verča Rychlá, Terka Kohoutová a Marcela Juráňová). Na druhé místo se probojovali Black swag (8. Oddíl pod vedením Martina a Domči) a na třetím místě skončili těsně Tizinčini Blisters in boots (bylo to těsně, o jediný bod). Závěr startovního pole uzavřel s velkým odstupem tým Kocourů bez bot (vedoucí Kamča) a Pinošreci (Klárka). Velký potlesk a křepčení dokreslovalo rozdělování cen a pamětních listů a celý tábor brebentil o tom, jak těsně to zase letos skončilo, kdo měl kdy štígro anebo pech. Nutno říct, že
největší potlesk na závěr patřil nejen vítězům z nejlepších týmů, ale také Vačimu, který kompletně celou etapovou hru i příběh vymyslel a připravil a také ostatním oddílákům a praktikantům, kteří mu vší silou pomáhali, aby táboroví hráči nejen hry pochopili, ale taky aby to s vyhráváním neměli příliš jednoduché. Když veselí utichlo, chopil se závěrečného slova hlavní vedoucí tábora a Dodošrek v jedné osobě – Pepa Banýr. „Děkujeme, že jste našli odvahu strávit tu s námi dalších čtrnáct dní svého života a doufáme, že se zase v budoucnu vrátíte.“ A my všichni z týmu 7kostky Přerov jsme to cítili tak nějak podobně. Závěrečná diskotéka mohla začít a její zvuky se naším údolím nesly až do večerky, kterou ohlásil tradiční závěrečný ohňostroj.
Náš tábor je zase za námi, jestliže čtete tyto řádky, už jsme pravděpodobně na cestě domů nebo už jsme dávno dorazili do cíle. Děkujeme za Vaši přízeň, snad se někdy v budoucnu zase setkáme.
Ze Spálovského mlýna se naposledy v roce 2012 loučí Buffimut.
