Sobota 2. 7. 2011 Zdravíme Vás ze Spálovského mlýna! Letošní tábor se, jak jistě všichni víte, nese ve znamení antických bájí a pověstí. Proto jsme se my vedoucí, instruktoři a ostatní drobotina ze sdružení Duha 7kostka Přerov zahalili do prostěradel a závěsů, případně do plechů a plechovek (a jiného domácího odpadu) abychom se patřičně vžili do svých táborových rolí. Na prostranství u zimního stadionu v Přerově, kde měl náš tábor pro většinu dětí započít, jsme se proto už procházeli coby bohové a bohyně z Olympu (pozor neplést s Olympií v Olomouci ;). Poté, co se tedy konečně autobusy i s táborníky vykolébaly z Přerova a po nedlouhé době dorazily na naši táborovou základnu ve Spálovském mlýně v obci Klokočůvek, mohlo započnout ubytovávání, rozdělování do oddílů, nespokojené remcání zapříčiněné ubytováním nejlepší kámošky na jiné chatce, schování zavazadel hluboko pod postelí (setrvávající až do příchodu vedoucího) a vybalení a následné konzumování všech možných sladkostí (dlouhá cesta z Přerova mnohdy způsobí velké vyhladovění, které se do oběda musí zahnat). Po prvním táborovém dlabanci jsme seznamovacími hrami odstartovali celý program a z bledých, malých i velkých, ostýchavých tváří se začali stávat velicí kamarádi, kteří pochopili, že ten druhý chce také podniknout tajnou noční výpravu za holkama (neúspěšnou) anebo prolézt všemi okny do (a ze) všech chatek v tábořišti (neúspěšně). Večeři antičtí táborníci zhltli jako trojhlavý pes Kerberos, protože už si mezi sebou i pegasové cvrlikali, že se chystá úvodní táborová scéna. Úderem osmé hodiny se měli všichni táborníci shromáždit poblíž naší vodní nádrže (neúspěšně) a tak jsme o půl deváté mohli začít: Z oblaků kouře se vynořují tři bratři: Zeus, Poseidon a ohyzdný Hádes. Tito sourozenci živě diskutují a navzájem si blahopřejí k tomu, že se jim podařilo svrhnout z Olympu jejich otce jménem Kronos. Díky tomu může zemský povrch osídlit nový druh-lidé. Celou scénu opět zahaluje kouř. Lidé ale po nějaké době přestávají bohy uctívat a bouří se proti jejich nadvládě. Z mlhy vybíhá dav lidí a před zraky samotných bohů rozbíjí jejich chrámy a ničí jejich sochy, které dříve sami stavěli. Což bohy nadmíru rozčílí a diskutují o tom, jak lidi potrestat. Nakonec Zeus pověří Háda, aby na svět lidí vypustil z podsvětí příšeru stvořenou z nevýslovné hrůzy a strachu, která je ztrestá. Ve chvíli, kdy odcházející Zeus sfouknul poslední louč osvětlující prostranství, odvedli naši vedoucí táborníky, kteří se náhle ocitli v době před několika tisíci lety, do antických postýlek. Měli za sebou první den našeho tábora s názvem „Souboj Titánů“ a mohli se těšit na to, co jim přinese zítřek.
Neděle 3. 7. 2011 Druhý článek Sobotní ráno nás probudilo bubnováním kapek, šploucháním kaluží a zamračeným nebem. Druhý táborový den začal písničkou Prší, prší, jen se leje a oddíl, který měl to ráno službu nás ještě škodolibě provokoval další hudbou. No posuďte sami: Napřed hráli Voda, čo ma drží nad vodou (Elán), následovala píseň Voda živá (Aneta Langerová) a když začaly první tóny z evergreenu s názvem Tam za vodou v rákosí, doběhl odkudsi rozzuřený hlavní vedoucí a s rázností hlavního z antických bohů Dia celou ranní hudební produkci ukončil. Déšť ale bohužel padal z nebe bez ustání dál. Co se děje v takových okamžicích na táborové základně? Návštěvník s deštníkem by mohl spatřit hlídku u hlavní brány, která zabalená ve třech dekách hypnotizuje hodinky na zápěstí („Už by mě mohli přijít vystřídat…“), mohl by vidět naše nejmenší v jídelně, jak křičí radostí nad výhrou v Bingu (nakonec to vyšlo) nebo ty větší z táborníků, jak v některé z heren halekají při karaoke (nejspíš něco o vodě), nebo slaví vítězství nad některou z nespočtu stolních her. Zvědavec s deštníkem by se taky mohl otočit k táboru zády a zkontrolovat řeku Odru, která nám tu protéká pod okny – a stále je v ní vody po kolena (nemějte tedy prosím starost). Otázkou ale je, jak dlouho by ten jeho deštník ten nápor kapek vydržel. Možná by se šel schovat k nám do tábora a poslechnul si třeba nějakou pohádku, kterou naše vedoucí čtou na dobrou noc našim nejmenším, nebo by ho vystrašila některá z černých historek, které se vyprávějí v chatkách těch starších. Každopádně u toho usínání bylo slyšet bubnování a šplouchání, ostatně jako ráno…
Pondělí 4. 7. 2011 Den třetí Zdravíme Vás z dávných časů, kdy ještě země byla mladá a pobíhali po ní hrdinové, kteří se nebáli postavit příšerám i bohům. Zdravíme Vás ze Spálovkého mlýna, kde konečně přestalo pršet (jupí) a vše mohlo konečně začít fungovat normálně. No, i když... Někdy, když s fotoaparátem procházíme táborem vyvstává často otázka, kdo je vlastně hrdina a kdo příšera. Je to táborník, který to ani na poosmnácté nevzdá a opět se pokusí s tupým výrazem na tváři předstírat (mnohdy úspěšně), že dané hře opravdu nerozumí, že je na něj moc složitá anebo příliš fyzicky náročná, anebo instruktor, který to také nevzdává a danou aktivitu vysvětlovanou všemi možnými i nemožnými způsoby a jazyky (mnohdy neúspěšně) nakonec dovede ke zdárnému konci? Nebo je to zdravotník, který už pošesté přijde pro toho samého táborníka aby ty léky prostě spolykal? Těžko říct. Každopadně byl třetí táborový den také zajímavý tím, že se konečně mohlo začít hrát na body. Začala nám totiž etapová celotáborová hra na motivy antických bájí. Dnešní úkol zněl jasně – udobřit si božstva, která na nás seslala ten hrozivý děšť. Ptáte se jak? Znáte nějakého boha, kterého by urazil nově postavený chrám? Stavěly se tedy sochy, parthenóny, amfiteátry, gymnasióny i oltáře. Každý tým měl za úkol posbírat potřebný počet kamenů (mramorů, čedičů, pískovců) nebo trámů a měděných ingotů. Každý takový kousek materiálu samozřejmě představoval obrovský kus úsilí táborových snaživců. Tak například pro dřevo se obíhaly stromy a stromečky, kameny byly na vrcholcích hor a měď se ukrývala v hlubinách blízké říčky (bylo ji potřeba vyrýžovat). Když nakonec znělka našeho tábora nakonec celé klání ukončila a vedoucí spočítali hotové stavby, mohli jsme oznámit zhruba tohle: Mezi nejmenšími táborníky byli pátí Sparťané (Šimon Bruckmüller, Matěj Holý, Denisa Výkrutová, Adéla Hrabalová, Filip Vichtora, Daniel Sovička, David Gola, Vít Hausmajer, Adéla Gábová), třetí pak Krakeni (Dominik Zedek, Martin Jakubec, Kristýna Knapková, Aneta Šrámková, Lukáš Hořínek, Adam Zlámal, Jan Krátký, Tadeáš Cicko, Kateřina Machová) společně s týmem Ochránců bohů (Michal Hrabica, Miroslav Adrian Gálik, Anna Sedláčková, Adéla Březinová, Tadeáš Alex Jaremejko, Radek Čech, Jan Dytrych, Jiří Holouš, Eva Hrabicová). Druzí byli Olympané (Martin Míček, Jan Oščádal, Katka Smičková, Karolína Janků, Jan Hudeček, Filip Dohnálek, Jakub Trnčák, Martin Matoušek, Michaela Vránová) a vítězství slavila Hádesova parta (Daniel Jastzembski, Adam Řihošek, Michaela Brtníčková, Barbora Olivová, Tomáš Calábek, Jakub Markovič, Ondřej Jemelík, Roman Suchomel, Veronika Čejnová,). U velkého tábora bylo potom pořadí takovéto: O pouhé tři bodíky byli pátí táborníci z týmu Antické kopretinky (Alena Koplíková, Sabina Fridrichová, Míša Ostrčilová, Tereza Stržínková, Tereza Kotíková, Tereza Sedláčková, Kristýna Kozáková, Lukáš Rychter, Martin Šulák, Jaromír Kučný, Marek Pavlíček, Petr Nebl, Dominik Odstrčil, Rostislav Odstrčil, David Kozák), čtvrtí zlobři z Hádesova stolce (René Ambrož, Tomáš Raiskub, Radek Látal, David Lošťák, Filip Markovič, David Gücklhorn, David Grener, Míša Kalábová, Lucie Pavlíková, Lenka Zatloukalová, Nikola Plaštiaková, Zuzana Smičková, Magdaléna Jehlářová, Jan Růžička, Kateřina Ryšková,Kristýna Šímova,), třetí byl tým Mystyks (Matěj Kafka, Jan Ševčík, Jakub Jakubec, Denis Cicko, Roman Majdloch, Dominik Kubíček, Dominik Cholasta, Tomáš Hrabal, Anna Špačková, Vendula Míčková, Kristýna Ševčíková, Eliška Kopřivová, Tereza Daňková, Viktorie Molčanová, Magdaléna Šmídová, Kateřina Kohoutová)a druzí členové týmu z komlikovaným názvem Kraken-Bieber-Medůza (Sebastian Bystroň, Maxim Sáblík, Michal Stavrovský, Martin Tkáčik, Miroslav Jurášek, David Zatloukal, Adam Kořínek, Veronika Dokoupilová, Veronika Skřenková, Hana Zacpalová, Lucie Pizúrová, Kristýna Pospíšilová, Lenka Sládečková, Veronika Floriánová, Lenka Tihlelková, Jan Považan). Nejlepší výkon a nejvíce bodů do celotáborové soutěže pak získaly
Odysseovy ovečky, kde jsou hrdými členy: Martin Dusík, Jan Sedláček, Denis Jecho, Vlastislav Dytrych, Jan Krátký, Marek Augustin, Michael Dokoupil, Barbora Veselá, Hedvika Jelínková, Eliška Opletalová, Michaela Mariánková, Michaela Kostelná, Aneta Ježíková, Tereza Dorazilová a Veronika Dufková. A zatímco Odysseovy ovečky slavily své vítězství, třetí den pomalu končil, a malí táborníci se pomalu uklízeli do svých postýlek. Stihlo se toho docela dost nemyslíte? Táborníci ze Spálovského mlýna zdraví civilizaci!
Úterý 5. 7. 2011 Antičtí táboroví hrdinové se opět hlásí ze Spálovského mlýna. Dnešní zprávy se týkají hlavně slavného vítězství, kterého dosáhli Olympané (4. oddíl malého tábora), nečekaně pronásledovaní hladovým týmem Krakenů (1. oddíl m.t.) a Hádesovou partou (3.oddíl m.t.). V jaké soutěži? Celotáborová hra nesla název Dary bohů a našim táborníkům měla přiblížit další kousek antického příběhu o souboji titánů. Za úkol totiž měli získat kouzelné předměty, které je měly připravit na útok z podsvětí, který proti nim připravuje ošklivý a v hrůzné masce ukrytý bůh Hádes. Naši vedoucí přestrojení za jednotlivá božstva sestoupili z Olympu a připravili v blízkém okolí tábora celou řadu úkolů zaměřených na zručnost a obratnost. Tak schválně, dokázali byste po uběhnutí sta metrů udržet pozornost nad mísou plnou nejrůznějších předmětů a pak je po dalších sto metrech všechny vyjmenovat (ne? To je ale smůůůla-tak šup zpátky!) Anebo jedli byste krvavě rudou ovesnou kaší (od potravinářských barev-samozřejmě!!! Což jsme jim vlivem komunikačních šumů nějak zapomněli sdělit)? Podobných úkolů a naschválů bylo třeba překonat rovný tucet (12 J). Starší táborníci z tzv. velkého tábora absolvovali podobné soutěže v poněkud ztížených podmínkách (hlavou dolů, nohama nahoru, a podobně J) a na závěr bylo pořadí takovéto: Na třetím místě se umístil tým Odysseových oveček, druhé místo obsadily Antické kopretinky a vítězství oslavil oddíl velkého tábora, který si zvolil název „Hádesův stolec“. Večerní program se nesl ve znamení nekonečných otázek: „Bude dneska diskotéka?-Asi ne, bude spíš zítra…-A v kolik by teoreticky mohla být dneska diskotéka, kdybychom si uklidili v chatkách?-Zítra večer v osm.-A kdybych (po sobě) uklidil po večeři?-Zítra večer v sedm“ Otázky nebraly konce a přemlouvání a smlouvání došly dost daleko (teoreticky by tedy diskotéka byla předevčírem v deset, vlivem časového posunu ale bude pravděpodobně přesunuta na pozítří na šest ráno). Když se náš hlavní vedoucí nedal zlomit ani nabídkou, že mu čtvrtý oddíl umyje a naleští auto (v zákulisí se nám později svěřil, že to skoro oplakal J), bylo jasné, že náš antický tábor ztichne úderem půl desáté (SELČ+1) na hodinách a následně úderem světelného kužele z baterek nočních hlídačů do tváří táborníků vylézajících z oken svých chatek (zase to nevyšlo). Doufejme tedy, že příště to vyjde stejně jako dnešek. Ze Spálovského mlýna vás zdraví Buffimut a PampEliška.
Středa 6. 7. 2011 Pátý článek Souboj s Kalibem Dnešní celotáborová hra zase posunula příběh našeho tábora o kousek dál. Díky statečným táborníkům, kteří pomohli v úterních dobrodružstvích vyzbrojit hrdinu Persea dary bohů, jsme mohli být svědky jeho souboje se spojencem zlého boha podsvětí Háda jménem Kalibos. Samotný Perseus by samozřejmě bez pomoci ostatních neměl šanci v souboji uspět a tak mu chtě nechtě museli pomoci obyvatelé našeho tábora znovu (to je ale náhoda, že? :)) Úkoly, se kterými se museli naši antičtí skorohrdinové tentokrát porvat, byly zaměřeny hlavně na obratnost a tak se Perseus a jeho družina potýkali se závratí na nízkých lanech (zavěšené lanové překážky ve výšce 0,5 metru nad zemí), museli se vypořádat s různě zapletenými a zašmodrchanými provázky, trefovali terče rozličným střelivem (šiškou, papírovými koulemi, kamarádovou botou...) a také prolézali rafinovaně uvázanými lany. Poslední úkol měl potrápit i hlavy hrdinů. Bylo potřeba přijít na to, jak získat srdce samotného Kaliba, které on sám podle pověsti ukryl na dně složitě zakroucené nádoby plné pastí a nástrah. Ne, že Pamatujete si na to sáhodlouhé přemlouvání hlavního vedoucího? Ano, hádáte správně, od rozbřesku to pokračovalo... V chatě, ve které spí naši nejmenší, se začaly dít věci už v pět hodin ráno. Rozespalou vedoucí Lucku probudil šramot na chodbě – holčičky z druhého oddílu pobíhaly do koupelny a zpět. „Holky, proboha, co tady děláte?“ „My se jdeme malovat!“ „Teď v pět ráno?!?“ „Jasně, musíme se nachystat na diskotéku!“ „MAZEJTE ZPÁTKY DO PELECHU!!!“ Krátce po snídani přiběhl Ondra (toho času vedoucí služebního oddílu, který má po celý den na starosti úklid tábořiště) s otázkou, kdo udělal všechnu tu práci (záhadný dobrodinec po budíčku vynesl všechny odpadkové koše...). Během dopoledne se trousili ostatní vedoucí s hláškou, že už je to otravování s otázkou „Bude dneska ta diskotéka?“ nebaví a že to odmítají poslouchat. Korunu tomu všemu nasadilo lesknoucí a třpytící se auto hlavního vedoucího, což konečně přivedlo na svět alespoň matný příslib konání večerního tanečního řádění.
Čtvrtek 7. 7. 2011 Den šestý Antický tábor ze Spálovského mlýna a celý tým DUHA 7kostka Přerov se opět hlásí! Na úvod děkujeme všem psavcům a psavicím, kteří nelení a zaměstnávají pošťáky a pošmistryně zásilkami pohledů, dopisů a rozličných balíků. Táborníci (a hlavně táborníčci) se ve chvílích doručování pošty pravidelně nekontrolovatelně srocují před hlavní branou a nervózně vyčkávají na poštovní auto s takovým nadšením, že dokonce zapomínají chodit na oběd. Je vidět jakou radost mají z každé zprávy, kterou jim z civilizace posíláte (náš internetový vzkazovník nevyjímaje). Oni sami taky nelení a píšou, kreslí… sem tam sice pošťáci prskají, když někdo zapomene nalepit známku nebo nenapíše adresu (prkotina, že J) ale vesměs odevzdáváme denně krabici pošty a dostáváme zhruba stejně. Je zajímavé taky sledovat jaké pohledy odcházejí z našeho tábořiště. Pomyslné vítězství zatím drží pohled s fotografií tryskem jedoucího tanku ve válečné vřavě (pravděpodobně si někdo spletl tábor nebo došlo k záměně pojmů „věčná antika“ za „válečná taktika“ – nicméně věříme, že prarodičům pohled radost udělá). Se zprávami z domova také souvisí další fenomén dětských letních táborů – stesk po domově. Sem tam sice i u nás, mezi bohy a bůžky, ukápne nějaká ta slzička, ale ta je vzápětí utřena a nahrazena slzičkou smíchu anebo krůpějí, vypocenou nad usilovným luštěním hádanek a tajných vzkazů. Někdy se stává, že ti nejmenší pláčou celý tábor a vyzkouší všechny možné fígle a podfuky, jak se dostat domů (zlomená páteř, prasklý bubínek v prostředním uchu, bolest břicha v oblasti krku a podobné závažné případy, které vyžadují okamžitý převoz k mamince) a pak, přibližně v polovině, začnou vymýšlet taktiku novou: „A nešlo by to tady prodloužit? Naši určitě nebudou doma.“ Celkově se ale cítíme hrdí na to, že v případě našeho tábora platí přísloví „dobří holubi se vracejí“. Když člověk prochází jmenný seznam všech 125 účastníků a účastnic našeho tábora, zjišťuje, že spousta jmen je mu povědomých, k velké řadě z nich dokáže z hlavy přiřadit přezdívky a jména poloviny rodiny (kteří tu byli v předešlých letech). Skoro dvě třetiny táborníků totiž známe již z loňska a našli bychom tu dokonce rekordmany, kteří jsou tu již posedmé v řadě! Toho, že se vracíte, si nevýslovně vážíme, protože vidíme, že těch čtrnáct dní, kterým věnujeme spousty energie a volného času, mají smysl a že to nepřekazí ani všetečný podvodník (několikanásobný) při táborové hře. Nebo děvčátko simulující pásový opar, přestože si pouze opálila opasek… Ale opět k programu: Čtvrteční celotáborová hra byla tentokrát na podvodníky obzvláště plodná. Nesla totiž název „kvíz u čarodejnice“. Představoval tu část antického příběhu, ve které Perseus navštěvuje sídlo ošklivé čarodějky uprostřed hlubokých lesů s prosbou o věštbu. Aby se mu dostalo odpovědi, musí splnit úkol, který se skládá z několika těžkých a zapeklitých otázek. Táborníci tedy museli absolvovat stezku, při které prohledávali les a v něm ukryté vedoucí. Ti pokládali otázky, které bylo nutné zodpovědět. A tak jsme se například dozvěděli, že jako první člověk ve vesmíru byl Bůh. Anebo kosmonaut, který se jmenoval Gadža-Rin. Také se jako zákeřná ukázala mírná změna znění otázky, jež dokázala zmást nejednu hlavinku, která si odpověď zjistila od už úspěšných spolutáborníků. Na onom stanovišti, kde se Martin vyptával, jak je možné, že se kovová loď nepotopí na hladině, se zpočátku rozmohla jednoznačná odpověď: „protože tam jsou vzduchové kapsy“. Ovšem po otázce „Proč se nepotopí loď ocelová?“ Obvykle následovalo zaražené ticho a nevěřícné výrazy typu „tady je ještě nějaká jiná otázka???“ a nepromyšlené odpovědi typu „Ocelová? Tak to nevím… “ nebraly konce. Nakonec se, po lítém boji, jako nejúspěšnější hádankář ukázal být tým Olympanů, který se tímto slavným vítězstvím ujal vedení v celotáborové hře. Druhé místo vybojovali
Krakeni (celkově třetí) a bronz urvala Hádesova parta (v CTH druzí). Mezi staršími tentokrát zvítězil tým v zelených šátcích nazvaný Hádesův stolec (průběžně druzí), s Kraken-Bieber-Medůzou v zádech (průběžně třetí) a bronzové skončily Odysseovy ovečky (dosud vedoucí tým). Tolik pro dnešek ze Spálovského mlýna vše, zítra se opět těší tým DUHA 7kostka a podtým antických táborníků!
Pátek 8. 7. 2011 Sedmý článek Souboj s medúzou – medúzy Dnešní článek je věnován ozubeným kolečkům našeho tábora, která často nejdou vidět ani slyšet. Jsou v pozadí celého stroje, který (s velkým rámusem a občasným zpožděním) náš tábor představuje ale přesto by bez nich pravděpodobně vůbec nepopojížděl. Představte si setmělý a tichý tábor uprostřed noci. V dálce vyjí psi a klokočůvští chataři u vyhasínajících ohýnků a zvětralého piva, a naši malí táborníčci po náročném dní klidně spí a nechávají si zdát roztodivné sny o maminkách a tatíncích, domácích mazlíčcích, Spidermanech a tak podobně. U větších výlupků se sice občas setkáme s pokusem vylézt oknem ven a navštívit chatku s těmi kočkami naproti, což jim pravidelně úspěšně kazí dvojice lidí, kteří patří mezi naše malá kolečka a motorky. Jsou to právě noční hlídači, kteří se starají o klid v táboře, poté, co skončí program a nastane večerka a před tím, než pan pekař přiveze čerstvé pečivo (což tvoří nejdůležitější část hlídačových povinností-co bychom přece snídali, když ne ještě teplé a křupavé rohlíky!?), a než zazní první tóny sirény ohlašující budíček, je potřeba neusnout...(chrrrrr). Ovšem ještě než noční hlídači ulehnou po probdělé noci do chatek, vybatolí se z tepla pelíšků pětice kuchařek, aby nám připravila něco dobrého na zub (je zrovna kolem páté, venku svítá a my pořád ještě spokojeně prdíme do spacáků). Ono uvařit pro 156 lidí není zas taková hračka, jak by se mohlo zdát, třeba obalování řízků se za celé dopoledne stihne jen tak tak s odřenýma ušima. A pokud se chtějí kuchařky dětem opravdu zavděčit a udělat jim radost, pustí se do téměř jisté sebevraždy-palačení palačinek. No dokázali byste si to představit-smažit 600 palačinek?? My nekuchaři opravdu ne. A když vám prozradíme, že nákup základních potravin pro náš čtrnáctidenní tábor zabral deseti lidem čtyři a půl hodiny ježdění přeplněnými vozíky po Makru, aby nakonec vytvořili frontu čítající 22 vozíků a způsobili paní pokladní drobné trauma, pohádkové prémie a půlhodinovou přestávku na zotavenou J, musíme dodat, že tohle všechno se dostalo do rukou kuchařů, přeskočilo do pánve nebo probublalo v hrnci a nakonec skončilo v našich bříšcích. Takový kuchař již dávno běhá kolem plotny, když okolo půl osmé pustí někdo z vedoucích budíček. Ven vybíhají děti (ano, je to přehnané, většinou kulhají, plazí se, naráží do žerdí, sloupů a sloupků díky ještě zalepeným očím) a společně s ostatními vedoucími začíná rozcvička (těm nejmenším je potřeba zavázat boty, zkontrolovat, jestli se převlékli z pyžama, podívat se, jestli mají stejné ponožky (což je velmi nepravděpodobné), případně je po rozcvičce znovu probudit). Po rozcvičce následuje snídaně (u většiny tábora je nutné zajistit odlepení krajíce z ospalého čela a setření pomazánky uvízlé mezi obočím). Po snídani následují hry a hříčky promýšlené a nacvičované několik víkendů před začátkem tábora, dále pak celotáborová hra anebo klání oddílů v nejrůznějších sportech a soutěžích. Najednou je tu oběd, ze kterého vás vytrhne znělka ohlašující konec poledního klidu (ano, vypadá to, že se vám během jídla opět podařilo usnout). A pak začíná odpolední kolotoč plný smíchu, uštěpačných poznámek, vykřičených hlasivek, žalování a odřených kolen. Kolem šesté vás vysvobodí večeře a hrnek kafe, abyste se dožili večerní porady. Ta začíná půl hodiny po večerce (tzn. 22:00, +/- 6 hodin). Někdy vám do toho totiž skočí noční hra, jindy klukovská eskapáda zahrnující pokus o návštěvu dámských chatek anebo uplakaný malošek, který bez pohádky prostě neusne, když už je půl třetí ráno. Pokud jste si přečetli předchozí řádky, možná vás napadne, „proč oni to vůbec dělají?“ Odpověď je úplně jednoduchá: díky všem těm dětem, které tu kolem nás pobíhají a křičí, hrají si a někdy i kvičí a chrochtají (smíchy), se nám daří zapomenout že už jsme dospělí a dovolí nám to žít na
chvíli v jejich světě a hrát si s nimi. Tím se podaří zapomenout na to, že nás tam někde v dálce čeká každodenní práce a starosti a můžeme se na nějaký ten čas cítit šťastně a bezstarostně. Ze Spálovského mlýna vás zdraví tým 7kostky Přerov.
Sobota 9. 7. 2011 Osmý den byla sobota. Sobota? A který den to vůbec je? Jasně, že tady to vůbec nevnímáte, protože v té náplni her a aktivit, kterým se všichni věnují dny tak nějak ztrácí jména a získávají jiná (ostatně podobně jako my získáváme táborové přezdívky). Takže se časově orientujeme na táborová období před diskotékou nebo po diskotéce (prosím, neptejte se, kdy bude další), stejně tak před noční hrou a po ní (je zajímavé, jak si čas běží pokaždé proti naší vůli: po diskotéce se vám pomalu zamotá hlava, když sledujete rychlost ručiček na ciferníku, ovšem po onom zlomovém bodu, který se přehoupne přesně mezi dvěma diskotékami, se občas divíme, že necestujeme časem zpátky). Malí táborníčci počítají dny od příjezdu a hádají se jestli jsme tu už sedm nebo osm dní a stále neví (někdy si vytvoří velmi podrobný čtrnáctidenní kalendář a pečlivě odškrtávají každý uběhlý den, to proto, jak se ze začátku těší domů-nutno podotknout, že s ubíhajícím časem je tato aktivita stále více přesouvána do pozadí a překrývána mnohem zábavnějšími, než matematikou). A když se náhodou doberou ke konci bádání a přece jenom přijdou na to, co je za den, tak než to stihnout říct svému spoluchatařovi a znovu se poškádlit, jestli má pravdu, stihne jen usnout a zapomenout na svůj závratný objev. A tak musí začít znovu ráno. Pokud se tedy dokážeme dopočítat toho správného dne, zjistíme, že sobotní táborové dění se již nějakým rokem pravidelně podřizuje přípravám na velikou nedělní událost, která představuje jakousi malou olympiádu. Nedělní slunce totiž povětšinou přináší napínavý souboj s osazenstvem vedlejšího tábora, které obvykle nemá ani tu nejmenší šanci v čemkoliv vyhrát, nicméně se někdy může přihodit taková nepříjemnost, a to, že díky nám neznámým okolnostem, fouká soupeřům vítr do softbalového balónu, nesvítí jim slunce do očí, rozehřátá část hřiště (bývá zrovna na jejich polovině), soupeřům nadnáší ringo kroužek, takže pokaždé přeletí a vlivem studeného vzduchu na naší polovině hřiště ihned padá na zem, a tak podobně. Díky těmto hrátkám počasí, které nás pokaždé připraví o jedno, či velmi zřídka více vítězství, se nám někdy podaří prohrát. Znova je ale nutno podotknout, že prohra rozhodně není díky zanedbanému tréninku, nebo nedostatečné přípravě :))) Tímto také zdravíme vedlejší tábor! Sobotní dopoledne tedy zcela naplní bojová atmosféra, která v neděli zhoustne na dvojnásobek a propukne velké malování transparentů a nacvičování ochraptělých pokřiků. A když se pozorně díváte, jdou dokonce po celém táboře vidět malá světýlka, podobná vyblesknutí blesku fotoaparátu. Ne, že bychom jich tu měli tolik, to jen dětem šlehají z očí blesky, jak se snaží vytvořit transparent, který by soupeře omráčil a odnaučil hrát natolik, aby mohli naši vyhrát. Dopoledne pohltil i výběr reprezentantů pro nedělní souboje a táborem se proháněl dav, předvádějící své umění v kopané a okopávané, slečny drtící své soupeřky ve vybíjené a kolem hlav poletovaly gumové kroužky používané v tolik oblíbené hře s názvem Ringo. Na vzdálenější louce se potom ozývaly podivné kovové rány o několik vteřin později doplněné řevem a výskotem, které, při dobré konstelaci hvězd, neznamenaly rozbití hlavy, ale odpal míčku. Pravda, sem tam se kromě fandění a vítězného ryku ozval i vzlyk (to když ze třiceti fotbalistů postoupilo do repre-kostkovaného týmu jen čtrnáct hráčů) ale jinak žil celý tábor v napětí a očekávání všeho co měl přinést budoucí den. Krom všeho toho sportování bylo pro naše táborníky připraveno i překvapení v podobě večerního dvojkoncertu. Když se po večeři tábor seběhl k improvizovanému přírodnímu pódiu, byl svědkem hodinu a půl dlouhého pásma, které pro ně připravili členové velké hudební společnosti, která si už po mnoho let říká Entuziasté. Měli jsme možnost si poslechnout koncert který sestával z folku, blues,
spirituálů atd. Druhou polovinu večerního programu jsme se potom přenesli na nefalšovaný rockový koncert, který předvedla kapela jménem Třetí dáma. Během tohoto kulturního vystoupení jsme také byli svědky již méně kulturních, podle účinkujících, tanečních kreací různých druhů a stylů. Některé by bylo možné honorovat medailí, což možná učiníme během překvapení, konající se některý budoucí večer. Máte se na co těšit, děti!
Neděle 10. 7. 2011 Devátý článkos. Konečně to přišlo! Mezitáborové klání! Všechny ty přípravy a hastrošení a fintění fanoušků, kilometry krepáku… Hned v půl osmé nás probudila budíčková znělka (vedle večerky se jedná o nejneoblíbenější znělku ve Spálovském mlýně – ke konci tábora bude na stránkách 7kostky ke stažení – doporučujeme uložit do mobilu a nastavit jako melodii budíku J) a jelikož je čas 7:31 vyhrazen rozcvičce, vzali to naši oddíláci pěkně tématicky, nacvičovali jsme mexické vlny, skandovaly se nejrůznější chorály a rýmovačky (např.: kdo neskáče není v kostce hophophop), vlajkonoši se učili nosit … (teď si nemůžu vzpomenout, co to vlastně nosili…) a hlavně se lajnovala hřiště (protože nám noční deštík všechno kompletně umyl) a rozhrnovaly krtince na tom fotbalovém (je pravda, že hřiště tak hrbaté, že když si člověk lehne na bříško do branky a přes terénní vlnu tu druhou braku nevidí nelze nazývat fotbalovým, je ale nutno improvizovat). Jak tedy vidíte, přípravy tedy byly opravdu pečlivé a důsledné a když se konečně dostavili naši soupeři z vedlejšího tábora organizovaného Domem dětí a mládeže v Ostravě (tentokráte na motivy Pirátů z Karibiku) byli naši oddíláci natěšení, nažhavení a mohlo se okamžitě začít. Disciplín bylo opravdu mnoho a tak se vám budeme snažit přiblížit každou z nich alespoň v hlavních rysech. Fotbal – Sešla se nám tentokrát opravdu silná reprezentace ve složení: David Lošťák (řečený Rambo) – gólman, který zastavil nevídané projektily a další střelivo směřované soupeři do naší branky a jeho bezchybná dvojka Honza Dytrych, Dominik Kubíček- hráč, který zlomil srdce většině fanynek soupeře a jeho skorodvojník (který zase řádil v řadách našich fanynek), Radek Látal – který pro jistotu obešel některé hráče dvakrát aby měl jistotu, že už je má z krku, Dominik Odstrčil – předvedl svůj profi trik – patičku (pravda, občas paličkoval opačným směrem než zamýšlel, nicméně patičkoval), Filip Vichtora a Filip Dohnálek- hráči, kteří svojí přímočarou taktikou zaskočili soupeře (sklonění podbíhali přímo pod soupeři), Roman Suchomel-který se nám při zápase ztratil v křoví a než se objevil musel být střídán, Mirek Jurášek jehož zvolání „přihrej“ jednou dokonce uposlechl i soupeř a nesmíme zapomenout ani na Dana Grenera, Sebestian Bystroně a Honzu Ševčíka, kteří několikrát vyřadili soupeře ze hry naprosto originálním způsobem (rozesmáli je). Zápas ve kterém výše jmenovaní borci nastoupili se odehrával v podmínkách téměř tropických a navíc na hřišti za které by se nemuselo stydět leckteré mistrovství republiky (v motokrosu). Hra se divoce přelévala ze strany na stranu a občas se nám dokonce ztrácela z dohledu (to když kluci zakopli míč a nemohli ho v křovinách najít). Zásluhou Dominika Kubíčka jsme dokonce opakovaně rozezvonili brankovou konstrukci ale přes veškerou snahu skončilo utkání po základní hrací době nerozhodně. Následovaly pokutové kopy, ve kterých měl náš tým bohužel méně štěstí než náš soupeř. Po prvním zápase jsme tedy tleskali táborníkům ze Slezska (0:1). Ringo mladší holky – Magdaléna Jehlářová (která zastrašovala soupeřky hodem zvaným sekyrka), Zuzana Smičková (která se pořád smála a koulela během hry očiskama) a Kristýna Šimová, neúnavně povzbuzující svůj tým. Ani holky to neměly pod sítí s třásněmi vůbec jednoduché a přestože bojovaly jako lvice proti mnohem silnějším a vyšším soupeřkám neměly velikou šanci na úspěch. Náš tábor holkám tleskal, přestože nezvítězily. Celkově tedy 0:2. Ringo starších holek přinesl našim úvodmími prohrami zaskončeným táborníkům novou naději na zvrat. Jeden z nejsilnějších dámských týmů v 7kostkované historii ve složení: Veronika Skřenková, Lucie Pavlíková, Eliška Kopřivová, předvedl ohromně vypjaté herní varianty a neméně hlasité hádky koučů s rozhodčími. Táborníci povzbuzovali a
řvali (a večer skučeli na ošetřovně, že nemůžou mluvit ba ani skučet) a také díky nim holky slavily vítězství a my mohli našemu táboru přičíst první bodík (1:2). Další utkání sehráli ve hře zvané Ringo mladší kluci – Adam Zlámal, Daniel Sovička, Honza Krátký nám předvedli ohromnou vůli po vítězství a bohužel taky nepřízeň stěstí. Už dlouho se v našem táboře nesehrálo utkání s tolik spornými, nešťastnými a „haluzovými“ body. I po tomto zápase slavili fanoušci vedlejšího tábora (1:3). Softball - Michael Dokoupil, Marek Augustin, Eliška Opletalová, Tomáš Hrabal, Maxim Sáblík, Adam Kořínek, Dominik Cholasta, Filip Mareček, David Lošťák, Dan Grener. Tak tohle byl tým, který po táboře pobíhal několik dní a naháněl nám tak trochu strach. Ne, že by nám naháněla hrůzu jejich hra a neumění alekdyž si tak jdete táborem a ptáčkové zpívají, tráva se zelená a najednou vám kolem hlavy proletí míček (nedejte se zmást anglickým slůvkem soft = měkký, je to tvrdé, jako... ehm, jako míč na softball) a pokácí menší strom, štěstím vás to nenaplní :). Do tohoto souboje jsme vkládali veliké naděje. Především někteří kluci nás ohromným kácivým odpalem přesvědčili, že naděje existuje. A opravdu, Tomáš Hrabal a dokonce i Max se trefili hned několikrát a posílali nadhozy soupeře daleko mezi stromečky. Po hodině hry jsme mohli slavit vítězství a stav byl (2:3). Naše zraky se s nadějí obrátily na poslední hřiště na kterém se ještě hrála vybíjená, ve které tým ve složení: Eliška Opletalová (kapitánka), Míša Kostelná (tzv. drsná žena J), Míša Mariánková, Veronika Floriánová, Viki Molčanová, Tereza Kotíková, Tereza Sedláčková a Kristýna Šimová bojoval do posledního dechu. Řeknu vám, hrát bych to nechtěl (takové to byly rány). Šel z toho strach a dunělo to až za bránu (vstupní). A naneštěstí to dunělo hlavně na straně našeho týmu. Když tedy skončilo utkání a zdravotníci začali sčítat modřiny a odřeniny, které odletujícící míče způsobily divákům, svítilo ve tvářích našeho týmu zklamání (2:4). Zvítězit už jsme nemohli. Nezbývalo tedy doufat, že naši vedoucí v následujících soubojích uspějí a uhrajeme alespoň remízu. Napřed jsme sledovali zápas v ringu vedoucích ve kterém se našim soupeřům postavili 7kostkovaní vedoucí Klárka, Martin a Luke a ve vypjatém zápase (mohly za to hlavně horké hlavy na obou stranách) nakonec zvítězili 3:0 na sety. Před posledním zápasem to tedy bylo 3:4. Zápas vedoucích v kopané tak jednoznačně jako ringo neproběhl. Člověk během hry přemýšlel jestli se dívá na fotbal nebo okopávanou v bramborovém poli. Oba tábory povzbuzovaly, hřiště dokonce oběhla mexická vlna a skóre se pomalu měnilo. Na 1:0 jej posunul pěkným gólem náš noční hlídač Lukáš (řečený „Kaďa) abychom o několik minut později proklínali vlastní chybu v obraně, která umožnila soupeři srovnat stav na 1:1. Lukáš nás naštěstí podržel i o několik minut později, když využil chyby soupeřova brankáře a opět zvýšil. Stav 2:1 jsme už s vypětím sil ubránili a nakonec tedy uhráli ušmudlanou celkovou remízu. Děti z vedlejšího tábora odcházely a náše táborová znělka oznamovala večeři. Tábor toho večera zůstal nezvykle tichý a klidný. Málokteré hlasivky totiž ještě byly schopné fungovat.
Pondělí 11. 7. 2011 Druhé táborové pondělí (jakkoliv mu tak nikdo nikdy neříká) je dnem celotáborového výletu (ano, tak se tomu dni říká :)). Jelikož je dnem následujícím po mezitáborovém klání většina dětí toho dne šeptá nebo chraptí a často nemohou dospat. Výlet, který se již stal táborovou klasikou je oblíbenou součástí našeho programu především díky návštěvě zábavního parku s názvem HEIpark, který se nachází u vesničky Tošovice nedaleko města Odry. Karavana táborníků tedy vyrazila hned po snídani aby se stihla doploužit až na vlakovou zastávku v nedalekých Heřmánkách aby se s pomocí historické kolejové soupravy s oprýskaným ale hrdým emblémem ČD přiblížila do Oder. Každoročně věnujeme této fázi našeho výletu exkluzivní přípravu v podobě předobjednávky, kterou se snažíme zajistit aby se všech 150 lidí do vlakové soupravy vešlo. Každoročně prosíme o navýšení počtu vagónů, každoročně je nám posila přislíbena a každoročně přijedou stejné DVA vagóny, které jezdí každý den. Dodnes vzpomínáme na památný tábor roku 2008, kdy se na zastávce v Heřmánkách sešly tábory dva a paní průvodčí se lehce podlomily kolena. Napadá-li vás otázka, jestli jsme tenkrát do Oder dojeli, buďte si jisti, že ano. Určitá část vedoucích ale od té doby nekonzumuje slavnou rybí pochoutku ze Sardinie, která se prodává v plechových krabičkách (už totiž ví jak jim je). Z Oder pak náš lidský had pokračoval asi tak půlhodinovým pochodem do kopce až do Tošovic, kde nás čekaly tři hodiny naplněné ježděním na bobové dráze (velmi oblíbená kratochvíle ale po letošních zkušenostech doporučujeme jezdit se zavřenou pusou, abychom se vyhnuli opakované konzumaci hmyzu), skákání na trampolínách a dovádění na dlouhých skluzavkách, zájemci o vodní radovánky využili koupaliště a zaskákali si z jednoho z nově vybudovaných mol (dur je bohužel stále ve výstavbě). Když před třetí hodinou vyrážel malý tábor (Olympané, Ochránci bohů, Hádesova parta, Krakeni a Sparťané) na cestu zpět, bylo v jejich očích vidět smích a únavu ale taky smutek a rozhořčení (protože oni by chtěli jezdit znovu a znovu až do večera). Velký tábor měl povoleno ještě hodinu řádit a tak toho s radostí využívali a někteří i lehce provokovali vedoucí. Mirek obcházel jednoho po druhém s všetečnou otázkou „Kdo je nejtěžší?“ tak dlouho, až našel. Jeho hláška: „Tak teď to bude opravdu jízda!“ u nás vyvolala smích, stejně jako jeho vyděšený výraz po dojezdu a návratu z bobové dráhy (hlesnul něco jako: „On vůbec nebrzdil“ a uklidil se na blízké záchodky). Zbytek dne pro nás už bohužel tak zábavný nebyl, protože představoval hlavně návrat sardinkovým vlakem nazpět do tábora a poznání, že s chýlícím se pondělím se náš tábor dostává do své druhé stále kratší a kratší fáze. Večerní nástup při kterém byly vyhlášeny výsledky naší celotáborové hry, která se kvůli nedělním soutěžím a pondělnímu výletu vlastně na čas úplně zastavila nás měl vtáhnout zpátky do děje. Takže krátká rekapitulace. Náš příběh se zastavil v okmažiku když se hrdina Perseus snaží proniknout do podsvětí aby se mohl v souboji utkat se samotným Hádem (toho času bohem pekelným). Úkol, který představoval souboj rychlých nohou a bezedných plic se odehrával v okolních lesích a díky ohlasu našich sosedů- chatařů víme, že byl poměrně ehm... slyšitelný. V malém táboře obsadila třetí místo Hádesova parta, které jen o vlásek uniklo místo druhé, které vyválčili Krakeni. Vítězství oslavil divokým křepčením tým Sparťanů. V celotáborové hře se tak do vedení dostali těsně už jmenovaní Krakeni a to o pouhé dva body (22) před týmy Olympanů a Hádesovy party. Ve velkém táboře měla už v pořadí šestá celotáborová hra překvapivého bronzového medailistu v podobě týmu Mystic (někdy se píšou Mystyks a jindy Misstix ale doufejme, je to stále stejná slupinka individuí :). Stříbro získaly Odysseovy ovečky a zlato tým Kraken-Bieber-Medůza. V celkovém součtu se do vedení dostaly Odysseovy ovečky, následované Krakeny a týmem který si v rámci slovní hříčky říká Hádesův stolec. Během vyhlašování jsme byli svědky velkolepých oslavných choreografií jednotlivých týmů a také
příjezdu velké bílé dodávky, která ukrývala překvapení pro následující den. O tom, co bylo přivezeno v jejích útrobách se dozvíte až v následujícím článku. Ze sluncem zalitého a rozpáleného Spálova vás za celý tým DUHA 7kostka Přerov zdraví Buffimut.
Úterý 12. 7. 2011 Kapitola 1 -Cháron Tak jako každý jiný den i dnes pokračoval příběh našeho antického hrdiny Persea na cestě za pomstou, kterou přislíbil za smrt svého otce bohu podsvětí Hádovi. Na svém putování se svými přáteli dospěl až k mytické řece Styx, která podle antických legend odděluje svět živých od světa mrtvých a na jeho vlnách pluje ve své děravé lodi zachmuřený převozník Cháron. Právě on je tím pojítkem mezi oběma světy a jeho loď je branou pro nově příchozí, kteří opouštějí náš reálný svět. Cháron však za své služby vždy požadoval odměnu – zlatou minci (drachmu) pro kterou vždy mlčky na počátku cesty natáhl svou bledou ruku. A právě tento okamžik se stal poněkud problematickým pro Persea. Představte si tu scénu jako ve filmu– hraje dramatická hudba, světla šponují napětí na maximální možnou úroveň, kamera dramaticky zabírá Perseovu siluetu a náš hrdina sahá dramaticky do kapsy pro Cháronovu drachmu a ejhle nemá... :). Je vám tedy určitě jasné jaký úkol tentokrát očekával naše oddíly v rámci CTH. Boj o drachmy byl opravdu napínavý hlavně mezi účastníky naše malého tábora, kde v lítém boji uhájili těsné první místo Ochránci bohů, před Hádesovou partou a týmem Krakenů. Mezi staršími se do cíle jako první dostal tým Hádesova stolce ozdobený zelenými šátky následovaný Kraken-Bieber-Medůzami a Kopretinkami v bílé barvě. Byla to opravdu moc pěkná celotáborová hra (ještě hodinu poté jsme uklízeli její stopy po celém táboře :)). Kapitola 2 – Šipkaři Krom Cháronovy soutěže měl náš tábor na programu ještě ono překvapení z bílé dodávky, která přijela během nástupu předchozího večera. Máme radost, že se nám tohoto milého překvapení dostává už několikátý rok po sobě a velmi si toho vážíme. V té bílé dodávce k nám totiž přijeli zástupci Českomoravského šipkařského svazu, aby pro naše táborníky uspořádali celodenní turnaj v této populární a napínavé hře hrané na elektronických terčích. První soutěží, kterou pro nás tým šipkařů okolo Zdeňka Špičky připravil, byl turnaj ve hře zvané High score. Ve zkratce jde o to, naházet v sedmi kolech (1kolo = 3 hody) co nejvíce bodů. Nevíme sice jestli jste to někdy zkusili ale věřte, že jsme byli svědky úctyhodných výkonů nad kterým s uznáním často pokyvovali i samotní profíci šipkami. Mezi jednotlivci se v malém táboře umístili nejlépe tito táborníci: Desáté místo vybojoval Michal Hrabica, který dokázal naházet celkem 284 bodů. Devátá pak byla Veronika Čejnová, když Michala dokázala ještě o tři bodíky přeskočit. Osmé místo obsadila Katka Machová (290 bodů) a sedmé Honza Oščádal (do terče naházel šipky v hodnotě 290 bodů). Mezi nejlepších 6 šipkařů našeho malého tábora se proházel Dominik Zedek (291 bodů), kterého jen těsně přehodil Martin Matoušek (294 bodů). Příslovečná bramborová medaile za čtvrté místo připadla Davidu Golovi za výkon 304 bodů. Na stupních vítězů se pak díky svým skvělým výkonům probojovali Tito tři páni kluci: Daniel Sovička (312 bodů), Mirek Gálik (314 bodů) a Matěj Holý (320 bodů). Celá desítka nelepších sklidila od zbytku tábora obrovský potlesk a věříme, že ani ceny, které si z turnaje odnášeli, nebyly úplně k zahození J. Ve velkém táboře to v šipkařském turnaji vypadalo trochu jako vzpoura žen, protože se v prvním kole nedostal do první dvacítky ani jeden kluk. Naštěstí pro ně se celý turnaj hrál na tři kola a tak kluci dostali šanci se ještě probrat a vzchopit. Do desítky nejlepších nakonec několik mužů postoupilo a my vám můžeme s radostí sdělit, že finálová desítka vypadala následovně: Desátou příčku obsadila Míša Ostčilová (347 bodů), devátá byla Hanka Zacpalová, které se podařilo naházet o tři bodíky navíc (350
bodů) a před ni se ještě na poslední chvíli protáhl Dominik Kubíček s výkonem 361 bodů. Na šestém místě se zastavil náš starý známý Tomáš Hrabal (letos je tu s námi snad po sedmé!) jehož přesné trefy daly dohromady 362 bodů. Mezi nejlepších pět se svým šipkařským uměním dostala Anička Špačková (366 bodů), která vedla dlouhou dobu napínavý souboj s Kristýnou Pospíšilovou (370 bodů). Napínavý souboj nakonec vyhráli tři nejlepší: Hedvika Jelínková (378) překonaná Adamem Kořínkem (406) a triumfující Terka Sedláčková, které se podařilo naházet úctyhodných 436 bodů. Mimochodem i Terka patří mezi naše táborové štamgasty a my jsme velmi rádi, že se jí to po tolika letech tréninku na našich táborech nakonec podařilo J. Kapitola 3 – diskotéka Když konečně dozní oslavy vítězů v celotáborových hrách, řeší se často klasické táborové záležitosti – jednou z nich je hodnocení úklidu na chatách, chatkách a jednotlivých pokojích. Hodnocení chatek je činnost zábavná, škodolibá ale často bývá také nebezpečná (především pro čichové buňky hodnotitelů). Zpravidla se jí ujímají naši zdravotníci (ano, je v tom určitá logika, mají totiž přístup k rouškám, gumovým rukavicím a znají zpaměti telefonní číslo na krajského hygienika) a hodnotí na desetistupňové hranici (desítka je nejlepší). Každý večer pak bývá vyhlášen nejlepší pokoj nebo chatka a nej…. (no však vy víte). Určitě není třeba dalekosáhle rozebírat kdo bývá odměněn a kdo trestán. Možná by vás ale zajímalo, co se stane obyvatelům ohodnoceným známkou 0 J. Takovému bodovému skóre říkáme u nás ve Spálovském mlýně „letecký den“. To se před takovou zaneřáděnou chatkou rozprostře široká deková ranvej a na tuto přistávací dráhu postupně dosedají oblečky původně rozházené pod postelí, nad posteli, v povlacích, spacácích, na stropních svítidlech a pod pohrůžkou „leteckého dne 2“ je táborníkům milosrdně povoleno aby se nastěhovali nazpět. Zpravidla nedochází k opakování leteckého dne příliš často a protože se tak nestalo ani dnes (naopak táborníci byli pochváleni za vzorný pořádek na chatkách) nechal se náš hlavní vedoucí Dodo umluvit a povolil diskotékové řádění. Šli jsme tedy spát brzy (k ránu) a tak končil náš jedenáctý táborový den. Slunečné dny vám z tábora naší organizace DUHA 7kostka Přerov přeje Buffimut (Honza).
Středa 13. 7. 2011 Kapitola 1 - Útoky lichožroutů Jestli jste četli některý z předchozích článků o našem táboře, jistě jste už pochopili, že mezi chatkami a hřišti se tu někdy pohybují osoby velmi nezvyklé, příšery neobyčejné a prapodivnosti nečekané. Jedno z mýtických táborových stvoření, je příšera lichožrout (ne, neplést si z Krakenem nebo Medúzou, ti patří do antiky a neexistují). Byla objevena teprve nedávno dětmi našeho tábora (např. vloni po táboře bylo doloženo přibližně 130 nepárových důkazů). Tento objev nemůže popřít ani fakt, že nebyla nikdy viděna, protože existující důkazy a stopy jejího řádění jsou naprosto nezvratné. Přední vědci celého světa (snad jen s výjimkou domorodých afrických a amerických kmenů), si zatím nejsou zcela jisti, jestli se z vývojového hlediska nachází ve stejné linii jako lichokopytníci, nebo mozkožrouti. Tento živočišný druh je naprosto reálný a má několik poddruhů, které se dokonce liší způsobem života. Lichožroutí populace je typická hlavně konzumací jednoho z předmětů, který se v jejich okolí vyskytuje v páru. Prvním na našem táboře poměrně běžně se vyskytujícím zástupcem je lichožrout ponožkový (slangový název ponožkožrout). Ten má na svědomí úbytek našich fuseklí, podkolenek a punčošek, problém mu ale stále dělají punčocháče, nicméně se očekává, že v příštích padesáti letech může dojít k jeho mutaci a začne konzumovat i levou, čí pravou nohavici punčoch (záleží na druhové typologii). Jeho vývojově velmi blízkým příbuzným je sudožrout, ten je ale vesměs neškodný a to hlavně z důvodu úbytku sudů z našeho tuzemského trhu J. Další příšerou, která byla objevena díky průzkumu našich malých badatelů je zřejmě Měnivka plíživá, která má na svědomí přesouvání věcí z kufru do kufru. Důkazy o výskytu tohoto živočicha přinášejí každoročně především starostlivé maminky a to v krátkém období po příjezdu z táborů. Do naší 7kostkanceláře pak doručují hromádky triček o velikosti XXXL a to přesto že byl potomek členem 1. ddílu… Těšíme se tedy na nové důkazy! Nejzáhadnějším stvořením našeho tábora je zlopaslík, dětmi pojmenovaný Gerhard (na počest našeho táborového správce Gerharda Klévara). Jeho specialitkou je například měnění jazyků v některých nestřežených telefonech (škoda, že náš zdravotník neumí čínsky J), dále se zabývá odnášením roliček toaletního papíru z místnůstek „pekelného soustředění“ anebo mazáním klik indulonou. Zatím jsme (k jeho štěstí) zlopaslíka neulovili ale jestli ho dopadneme, buďte si jistí, že ho odešleme zpátky do Kanady kde je tento druh vtípků prý běžný. Kapitola 2 – Celotáborové hry Některé dny bývají odpočinkové, jiné naopak náročné až děsivě. Dnešní den strávili naši táborníci ve víru velkých her a soutěží protože bylo potřeba dohnat skluz způsobený předešlými dny mezitáborového zápolení a celodenního výletu. Dopolední táborová hra otestovala naše táborníky z důvtipu a zručnosti. Náš příběh o Perseovi a rozhněvaných olympských bozích se totiž zadrhl v momentě, kdy se hlavní hrdina zranil a bylo potřeba vyrobit mu nosítka pro zbytek cesty. Materiálu nebylo nazbyt a každý tým si proto musel vystačit s několika málo centimetry provázku a přírodním materiálem objeveným ve stínu lesa. Každé z dokončených nosítek samozřejmě byly otestovány naší Spálovskou zkušebnou jakosti a za vzhledem k tomu, že naši testeři často nasadili k pokusům pevnosti a stability nosítek i svá vlastní křehká těla (a vesměs to přežili) mohli jsme nakonec po odpoledním klidu vyhlásit tyto výsledky: V malém táboře se na třetím místě usídlila Hádesova parta, na druhém Sparťané a vítězství halekáním oslavili šikovní Krakeni. V řadách našeho velkého tábora se na bronzovém stupínku umístil tým zvaný Hádesův stolec, kterého těsně překonala parta růžových Kraken-Bieber-Medůz a vítězi se staly Kopretinky.
Odpolední horko a dusno přimělo našeho programáka Aleše Rychtera aby ze svého šuplíku vytáhl jednu z her naplánovaných pro řádění v naší víceúčelové nádrži. Hra sestávala z několika po sobě jdoucích aktivit pod i nad vodní hladinou a ze strany nezaujatého pozorovatele by se dalo bez uzardění říci, že šlo hlavně o to „zchladit“ horké táborové hlavy. Soutěž byla tématicky pojmenována „souboj s Krakenem“ a dominovali v nich především šupinatí a žábernatí táborníci. Ve velkém táboře to zřejmě byli tito: Na třetím místě tým Odysseových oveček, na druhém Hádesův stolec a na zlatě malovaném prvním místě tým Mystics, který měl vzhledem ke své dominanci v této soutěži zřejmě i ploutvičky. Kapitola 3 – X-factor V těchto okamžicích, kdy se snažíme dokončit tento dnešní článek je celý tábor naplněný duněním hudby, potleskem a zpěvem. V naší táborové jídelně totiž probíhá soutěž inspirovaná známou televizní show, ve které se každý snaží dokázat svůj talent v libovolně zvolené disciplíně. Momentálně dokončil svůj výstup kouzelník, před chvílí dotančila pětice táborníků parodujících prehistorickou chlapeckou kapelu Lunetic a v zákulisí se ještě stále mačkají další a další soutěžící, kteří doufají v úspěch a potlesk davů. Někde ve stmívajícím se lese připravuje hrstka našich vedoucích noční hru a na ni navazující stezku odvahy a nám všem tak nějak dochází, že tohle bude hodně dlouhý a náročný večer. Doufejme, že všechno dobře dopadne. Ze Spálovského mlýna se za celou partu vedoucích 7kostky loučí Buffimut.
Čtvrtek 14. 7. 2011 Třináctý článek Ač se to nezdá, pomalu se nám blíží sobota (to je ten den před nedělí, nebo po středě??) a s ní vrcholí i veškeré celotáborové aktivity, které nás provázely uplynulými dny. Den, který by v mimotáborové realitě byl nazván čtvrtkem, toho přinesl opravdu hodně. Tak například jsme se dozvěděli, kdo zvítězil v talentové soutěži X-factor! Můžeme vám všem s hrdostí oznámit, že cenu v podobě prominentní večeře při svíčkách za nejlepší představení získaly dvě talentované slečny. Z malého tábora to byla Míša Brtníčková, která nám krásně zahrála na flétnu a z velkého tábora Eliška Opletalová, jejíž gymnastická show sklidila bouřlivý potlesk a uznání celého tábora. V celotáborové hře se pomalu dostáváme k rozuzlení celého antického příběhu o boji statečného Persea s nepřízní Olympských bohů. Ten, na své cestě za pomstou, dospěl až do nejtemnějších koutů podsvětí, aby zahubil samotného Háda (pána pekelného). Vykonání pomsty mu ale stále bránila poslední problém – Hádovi neublíží žádná pozemská zbraň a tak Perseus hledal radu mezi Hádovými nepřáteli uvězněnými v podzemí. Krásná Persefóna mu pak prozradila recept na lektvar, který dokáže proměnit libovolný meč ve zbraň schopnou způsobit zranění bohům. Táborníci tedy měli za úkol absolvovat stezku, na které byly rozvěšeny útržky této receptury. Bylo potřeba urazit celou cestu v co nejkratším čase a navíc si kompletní složení lektvaru přesně zapamatovat. Kdo se spletl, musel se pro danou ingredienci vrátit zpět. Možná vám to přijde snadné, ale zapamatujte si například, že je třeba přidat třináct a půl kelímku Bradavice pomstychtivé, 387 a 2/16 kapky jablíčkovaté rosy atp. Docela často tu vznikaly nejrůznější přeřeky a omyly a tak soutěžící čile běhali tam a zpět. Některé týmy se musel vracet opravdu často a tak tentokrát platilo přísloví o jednookém králi mezi slepými. Mezi nejmenšími táborníky „utrpěl“ vítězství tým Olympanů, těsně před Ochránci bohů a Krakeny. Ve velkém táboře pak nejlepší lektvar uvařil tým Odysseových oveček, těsně před partou Hádesova stolce a třetím týmem Kraken-Bieber-Medůza. Díky kvalitní předpovědi počasí jsme od rána vyhlíželi krásné počasí a parno. Nemohlo nás tedy vůbec překvapit, že z nebe visely provazy vody, krajinu osvětlovaly blesky a my jsme seděli uvěznění v našich chatách a chatičkách. Vůbec celý den byl typický a zajímavý taky tím, že jsme stále na něco čekali. Na celotáborovu hru několik hodin (to kvůli dešti), na jídlo desítky minut (to kvůli elektřině, která se zjevně někde zastavila, protože u nás prostě nešla) a taky na nějakou zábavu protože se čas neskutečně vlekl... Když konečně pršet přestalo a my jsme mohli spustit předposlední celotáborovou hru bylo už pozdní odpoledne a v naší kuchyni začínala vonět předposlední večeře. Některým z nás už bylo trochu smutno protože jsme si uvědomili, že se čas krátí a nám zbývá jen jeden táborový den. Už brzy se uvidíme, hezký večer ze Spálovského mlýna vám přeje celá DUHA 7KOSTKA Přerov.
