Sobota 3. září sobota 10. září 2011

Cyklopřejezd vinařskými oblastmi jižní Moravy

Sobota 3. září – sobota 10. září 2011 Odjezd: v sobotu 3. září vlakem z hl. nádraží ČD Pardubice, rychlíkem v 7:07 Brno 9:15/10.36 Šakvice 10:58 Cena jízdnoho: plné jízdné 232,- Kč Po dohodě možnost dopravy vlastním autem. Sraz v Dolních Dunajovicích v sobotu 3. září do 14:00 hod. Návrat: v pátek 10. září: Podivín 10:48 12:48 14:48 Brno 11:24/12:47 13:24/14.44 15:24/16:44 Pardubice 14:50 16:50 18:50 Ubytování: Dolní Dunajovice – cena ubytování 300,- Kč/ osobu a noc. Pokoje jsou dvou, nebo čtyřlůžkové. K dispozici je kuchyňka. Stravování: z vlastních zásob, v restauraci v obci a v restauracích na trasách. V místě ubytování je možnost nákupu potravin. Přihlášky: se zálohou na ubytování ve výši 1 000, - Kč. Dáša Ehrenbergerová, e-mail [email protected] tel. zam. 466 050 217; mobil 739 569 070. Zálohu uhraďte převodem na klubový účet; ČSOB a.s., čú.: 131627997/0300. Viz pravidla přihlašování na webových stránkách klubu www.kct-slovan-pardubice.info. Trasy vedou převážně po silnicích 3. třídy, krátké úseky 2. třídy a po značených cyklostezkách . Mapy: Moravské vinařské stezky (edice SHOCART, 1:110000), vydání 2008 Slovácko - Hodonínsko (edice KČT č. 91, 1:50000) Pavlovské vrchy (edice KČT č. 88, 1:50000) Grafické zpracování tras bylo provedeno pomocí programu Cyklotrasy, verze 2.22 Účastníci akce jedou na vlastní nebezpečí, jsou povinni dodržovat pravidla silničního provozu a dbát o svou bezpečnost. 5. den, středa 7. září je plánovaný výjezd do Rakouska, proto doporučuji sjednat si na tento den zdravotní připojištění pro cesty do ciziny Vybavení: Vhodné je jakékoliv kolo mimo galuskového. S sebou vezměte náhradní duši a lepení, zámek, blikačku a světlo., náhradní oblečení atd. Kromě aktivního ježdění na kole je plánováno také posezení při víně a koštování dobrého burčáku. Stravování bude z vlastních zásob, případně v restauraci poblíž penzionu, nebo v restauracích na trasách. V penzionu je k dispozici kuchyňka. Nákupy jsou možné v místním obchodě. Při této akci je možno začít plnit podmínky turistických odznaků OTO – Slovácko a TTO – Moravský sklípkan Trasy připravil a výlet vede: ing. Petr Dračínský (mobil 732 959 402, operátor T-Mobile CZ). Trasy mohou být upraveny dle počasí a dle fyzické kondice účastníků.

1951 - 2011 Strana 1 (celkem 17) 60 let nepřetržité činnosti KČT SLOVAN PARDUBICE PARDUBICE

1951 - 2011

www.kct-slovan-pardubice.info

Plánované cyklotrasy 1. den – sobota 3. září Trasa 1A (od vlaku ze Šakvic): Šakvice, ž.st. [1] – Strachotín [2] – Dolní Věstonice [3] – Horní Věstonice [4] – Spálená hospoda –Dolní Dunajovice [5], penzion Slunečnice (délka trasy 17 km, celkové stoupání 77 m)

Trasa 1B (odpoledne všichni): Dolní Dunajovice [5], penzion Slunečnice – rozcestí s naučnou stezkou (doporučená cyklotrasa) – Bavory [6] – rozcestí se silnicí – „S“ Klentnice [7] – Pavlov [8] – Dolní Věstonice [3] – Horní Věstonice [4] – Spálená hospoda – Dolní Dunajovice [5], penzion Slunečnice (délka trasy 26,5 km, celkové stoupání 341 m)


1951 - 2011


2. den – neděle 4. září Trasa: Dolní Dunajovice [5], penzion Slunečnice – Spálená hospoda – Dolní Věstonice [3] – Strachotín [2] – Popice [10] – Žebrák – Uherčice [11] – Velké Němčice [12] – Nosislav [13] – Židlochovice [14] – Přísnotice [15] – Vranovice [16] – Iváň – Pasohlávky [17] – Brod nad Dyjí [18] – Dolní Dunajovice [5], penzion Slunečnice (délka trasy 63,5 km, celkové stoupání 404 m)


1951 - 2011


3. den – pondělí 5. září Trasa: Dolní Dunajovice [5], penzion Slunečnice – Brod nad Dyjí [18] – Pasohlávky [17] – Nová Ves u Pohořelic – Pohořelice [19] – Vlasatice [20] – Troskotovice [21] – Litobratřice [22] – Drnholec [23] – Brod nad Dyjí [18] – Dolní Dunajovice [5] (délka trasy 54 km, celkové stoupání 188 m)


1951 - 2011


4. den – úterý 6. září

Trasa: Dolní Dunajovice [5], penzion Slunečnice – rozcestí s naučnou stezkou – po naučné stezce (doporučená cyklotrasa) – Bavory [6] – rozcestí se silnicí – po silnici, Mikulov, Mariánský mlýn – modrá značka (doporučená cyklotrasa) – Mušlovský rybník – Sedlec [24] – kolem rybníku – Nesyt [25], rybárna – Hraniční zámeček [26] – žlutá značka (doporučená cyklo) – Hlohovec, hřiště – Písky – Ladenská alej – Sv. Hubert [28] – Charvatská Nová Ves, žst. – Poštorná [29] – Nad německými loukami – soutok Dyje a Moravy [29] (doporučená cyklo) – Polinský vršek – Ruské domy – zámeček Lány [30] – Pohansko [31] – Břeclav [32], žst (délka trasy 71,5 km, celkové stoupání 260 m). Přejezd vlakem do Březí. Na kole Březí [33] – Dolní Dunajovice [5], penzion Slunečnice (délka trasy 6 km, celkové stoupání 51 m).


1951 - 2011


5. den – středa 7. Září

Trasa: Dolní Dunajovice, penzion Slunečnice – Březí – Nový Přerov – Alt Prerau – Galgenberg – Wildendürnbach – Zlabern – Falkenstein – Kleinschweinbarth – Schweinbarther Berg – Drasenhofen – Steinbrunn – hraniční přejezd – Mikulov – Klentnice – Perná – Dolní Dunajovice (délka trasy 65 km, celkové stoupání 848 m).


1951 - 2011


6. den – čtvrtek 8. září

Trasa: Dolní Dunajovice [5], penzion Slunečnice – Spálená hospoda – Horní Věstonice [4] – Dolní Věstonice [3] – Brod nad Dyjí [18] – Pasohlávky [17] – Hradisko – Řeka Jihlava, rozcestník – Pouzdřany, rybník – Pouzdřany [42] – Pouzdřany, vlak – Popice [10] – Strachotín [2] – Autocamp Mars – Nové mlýny [42] – Milovice – Pavlov [8] –Perná [41]– Dolní Dunajovice [5] (délka trasy 72 km, celkové stoupání 477 m).


1951 - 2011


7. den – pátek 9. září

Trasa: Dolní Dunajovice, penzion Slunečnice – rozcestí s naučnou stezkou – po naučné stezce (doporučená cyklotrasa) – Bavory – rozcestí se silnicí – po silnici – Mikulov, Mariánský mlýn – Mušlovský rybník – po silnici směr Lednice – doporučená cyklotrasa – Rybniční zámeček – kemp Apollo – Apollonův chrám – Nový Dvůr – Ladenská alej – Belveder – Valtice – Kolonáda na Rajstně – Úvaly – Sedlec – Březí – Dolní Dunajovice, penzion Slunečnice (délka trasy 65 km, celkové stoupání 540 m).


1951 - 2011


8. den – sobota 10. Září

Trasa I: Dolní Dunajovice, penzion Slunečnice – Spálená hospoda – Dolní Věstonice – Strachotín – Popice – Uherčice – Velké Němčice – Nosislav – Židlochovice – Vojkovice – Rajhrad – Modřice – Dolní Heršpice – Komárov – Brno, hl. nádraží (délka trasy 53 km, celkové stoupání 321 m).


1951 - 2011


Trasa II: Dolní Dunajovice, penzion Slunečnice – Spálená hospoda – Dolní Věstonice – Nové mlýny – Přítluky – Rakvice – Podivín (délka trasy 28 km, celkové stoupání 128 m)

Zajímavosti na trase: [1] Šakvice – první písemná zpráva z r. 1371. Dříve vinařství tradiční obživou obyvatel. Pozoruhodný je kostel sv. Barbory, v původním presbytáři se zachovala gotická klenba. V katastru obce se rozkládá sídliště doby římské. [2] Strachotín – první písemná zmínka o obci r. 1046. Kostel sv. Oldřicha ze 13. stol. patří k nejstarším gotickým kostelům na Břeclavsku. Na návsi socha sv. Floriána. Ulička s řadou vinných sklepů. Archeologická naleziště sídliště z období stěhování národů v 5. stol. [3] Dolní Věstonice – archeologické naleziště. Sídliště lovců mamutů (28000-22000 let př. n. l.). Významné nálezy – Věstonická Venuše, plastika mamuta, nejstarší keramická pec na světě. V obci též opevněná slovanská hradiště a pohřebiště z 11. stol – Vysoká zahrada a Písky. K zajímavým architektonickým památkám obce patří kostel Archanděla Michaela z roku 1389, renesanční dům u Mitáčků a budova bývalé radnice ze 16. století v niž je v současné době umístněna archeologická expozice. Habánské náměstí, tzv. Husí plácek, patří k největším zvláštnostem mikulovské vinařské oblasti. Habánské vinné sklepy zde tvoří celé náměstíčko. [4] Horní Věstonice – Obec byla založena krátce před rokem 1312 na tehdejším majetku hradu Děvičky. V roce 1769 byl v obci vystaven a vysvěcen kostel sv. Rosalie, který v polovině 19. století prošel důkladnou rekonstrukcí. Zajímavá je také budova fary z poslední čtvrtiny 18. století, kříž u kostela, socha sv. Floriána na návsi a boží muka na odbočce do Perné při cestě do Mikulova. [5] Dolní Dunajovice – Jedna z největších vinařských obcí na Moravě. Poprvé jsou připomínány v roce 1245. Místní dominantou je farní kostel sv. Jiljí z počátku 16. století. Dochovanou vzácností v blízkosti kostela je pranýř z počátku 18. století. Památkově chráněny jsou také budova fary, domy č. p. 187 v Poštovní ulici a č. p. 59 v ulici Hlavní, dvě boží muky v polích a tři plastiky: sv. Florián, sv. Marek a sv. Jan Nepomucký. Štíty některých selských statků nesou vliv městské barokní architektury nedalekého Mikulova a naznačují bohatství jejich majitelů stejně jako barokizující štíty lisoven řady sklepů na úpatí Dunajovických kopců východně od obce. Prudké svahy Velké slunečné, Jánské hory a Liščího kopce pokrývají stepní trávníky a lada, které jsou od roku 1990 součástí národní přírodní památky Dunajovické kopce. Tato rezervace patří k nejvýznamnějším lokalitám stepní květeny a zvířeny na jižní Moravě [6] Bavory – vinařská obec byla založena někdy ve 13. století jako kolonizační ves na mikulovském panství. Místní dominantou je barokní kostel sv. Kateřiny, který byl postaven původně jako kaple na místě starší gotické stavby a byl vysvěcen v roce 1742, věž byla přistavěna v roce 1791. Mezi státem chráněnými památkami je ještě socha sv. Jana Nepomuckého, kaplička u státní silnice Mikulov - Brno a boží muka u hřbitova. K dalším zajímavostem patří bývalá piaristická usedlost na č. p. 70, dům č. p. 48 s žudrem z 1. poloviny 19. století, výstavná lisovna č.p. 25 se sochou sv. Anny a vinné sklepy za obcí. 1951 - 2011 Strana 10 (celkem 17) 60 let nepřetržité činnosti KČT SLOVAN PARDUBICE PARDUBICE

1951 - 2011


[7] Klentnice – Název obce naznačuje původní slovanské osídlení a je odvozen z vlastního jména Klement. Zkomolená německá podoba Glemptitz je doložena v písemných pramenech v roce 1332. Nejvýznamnější zdejší památkou je zřícenina Sirotčího hradu (též Růžový hrad nebo Weisenstein) tyčící se nad obcí z přelomu 13. a 14. století. Památkově jsou chráněna také boží muka na cestě do Pavlova, kostel sv. Jiří, fara a sochy sv. Floriána a Jana Nepomuckého. Dnešní podoba kostela sv. Jiří pochází z let 1783-1785, ale vysvěcen byl již v roce 1582. Na jeho výzdobě se podílel významný umělec Ondřej Schweigl. [8] Pavlov – obec Pavlov která náležela již od 13. století k hradu Děvičky, je starší. Od roku 1334 patřila do majetku mikulovského panství a v 15. století byla největší vinařskou obcí na Mikulovsku. Na území Pavlova jsou ale bohatá archeologická naleziště dokládající osídlení od dob lovců mamutů. Významnou stavbou v obci je kostel sv. Barbory postavený v roce 1578. Kostel, který prošel několika přestavbami stojí na místě staršího kostela doloženého už ve 12. století. Většina stavení na návsi pochází ze 16. století a byla upravena v duchu selského baroka, další významnou lokalitou je ulice Česká s barokními vinnými sklepy a barokní hřbitov s nárožními věžičkami v ohradní zdi. Obec je od roku 1995 chráněna jako památková [9] Strachotín – ves patří ke starým sídelním oblastem tohoto kraje. První písemná zmínka o obci je z roku 1046. Mezi významné architektonické památky v obci patří kostel sv. Oldřicha ze 13. století, který patří k nejstarším gotickým kostelům na Břeclavsku. Farní budova pochází z konce 18. století. Uprostřed návsi před školou stojí socha patrona hasičů a chránce před ohněm sv. Floriána a památkovou ochranu požívá i boží muka při odbočce ze silnice do Popic. Jižně od obce se nacházela významná archeologická lokalita Petrova louka, která je nyní pod hladinou Novomlýnské nádrže. S cennými nálezy z doby Velké Moravy souvisí výstavba Památníku Velké Moravy v obci. [10] Popice – poprvé se připomínají roce 1291 v německé podobě Popicz. Z místních pamětihodností stojí za pozornost památkově chráněný kostel sv. Ondřeje. Tato původně románská stavba prošla v letech 1696-1699 rozsáhlou přestavbou. Při požáru v roce 1716 vyhořela věž kostela, byla přestavěna v roce 1781 a nakonec v roce 1863 postavena věž nová. Obrazy křížové cesty, které byly do kostela umístěny v r. 1776, zaujmou nejen svým malířským výrazem, ale i svojí rozměrností. K dalším zajímavým památkám patří kaple morových patronů sv. Rocha, Šebestiána a Rozálie (1716-1717). Byla poděkováním za přežití strastí, moru a válek v 17. století (Třicetiletá válka, řádění Turků v r. 1663, epidemie (r. 1645 a 1709)). Po rozhodnutí císaře Josefa II. o zbourání kaple, ji občané vykoupili do obecního vlastnictví. Za pozornost dále stojí socha sv. Jana Nepomuckého (1775) a kříž u kostela (1780), socha svatého Floriána z roku 1866 na návsi a boží muka za vsí v polích. [11] Uherčice – První doložená písemná zpráva je z r. 1220. Historické jádro tvoří náves s dominantou novogotického kostela Sv. Jana Křtitele vysvěceného r. 1896. Naproti kostelu stojí nejstarší budova v obci, pozdně renesanční radnice - obecní dům, postavený v roce 1602. Tento památkově chráněný objekt byl v letech 1995-97 rekonstruován a od roku 1998 slouží svému původnímu účelu. V přízemí je obecní hostinec s restaurací, v prvním patře obecní úřad a společenská místnost. [12] Velké Němčice – První písemná zmínka o Němčicích pochází z roku 1220, kdy patřily klášteru velehradskému. Dominantou obce je farní kostel zasvěcený sv. Václavovi a Vítovi stojící na okraji staré návsi. Během vpádu Bočkajovců v r. 1605 byl vypálen a pobořen, takže z původní gotické stavby zůstalo jen torzo patrné v půdorysu presbytáře, opěráky na plášti stavby a zazděná gotická okna. Dnešní stavba pochází z r. 1652 a byla v minulosti několikrát upravována. Památkově je chráněna řada plastik v obci i okolo kostela a kaple bývalého zámku z druhé půli 18. století. [13] Nosislav – archeologické nálezy dokládají osídlení už před 6 000 lety. Název obce je odvozen od jména šlechtice, jemuž náležel zdejší statek. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1278. Kostel Sv. Jakuba - pozdně gotická stavba, jeden z mála dokladů sakrální fortifikační architektury na jižní Moravě, byl přestavěn v roce 1667. Vodní tvrz první zmínka z roku 1540. Socha Sv. J. Nepomuckého z 2. pol. 18.st. v barokním slohu. Kaplička Sv. J. Nepomuckého z roku 1800. Kostel Českobratrské církve evangelické - vybudován v pseudorománském slohu v letech 1872-1876 stavitelem Karlem Reimem ze Židlochovic. [14] Židlochovice – místo a okolí bylo osídleno již v pravěku a vystřídaly se tu nejrůznější kultury, jak ukázaly četné archeologické nálezy v okolí města. Podle posledního výzkumu pochází první písemná zmínka z roku 1237, kdy se v darovací listině připomíná ves Židlochovice s tvrzí. Z památek stojí za zmínku kostel Povýšení svatého Kříže. Jednolodní kostel byl postaven v letech 1724 – 1730 známým barokním rakouským architektem Johannem Lucasem Hildebrandtem. Zvonice je torzem gotického hřbitovního kostela s kaplí svaté Barbory. Je tvořena věží s arkádovitou předsíní a lomenými oblouky. Okna jsou v gotickém slohu, další stavební úpravy jsou již barokní. Zámecký park o rozloze 23 ha je významnou památkou zahradního umění, jejíž třísetletý doložený umělecký vývoj úzce navazuje na barokní a klasicistní přestavby zámku. Jedná se o velice pěkný krajinářský park v anglickém stylu s velkým množstvím rozvolněných skupin a solitér malebných vzrostlých stromů, rozlehlými loukami a volně chovanou jelení a mufloní zvěří. Park má významnou funkci v územním systému ekologické stability jako významný krajinný prvek. Roste zde přibližně 25 druhů jehličnatých a 87 druhů listnatých dřevin (stav v roce 1994). Původní radnice, ve své nejstarší dochované podobě, byla budova krytá šindelem o půdorysu 6,5 x 9,5m2 a měla jedinou místnost. V roce 1559 byla přistavena další část, která se stala základem její nové podoby. Dům na Strejcově sboře č. 32 se nachází na ulici 1951 - 2011 Strana 11 (celkem 17) 60 let nepřetržité činnosti KČT SLOVAN PARDUBICE PARDUBICE

1951 - 2011


Strejcův sbor, která leží kolmo k ulici Komenského. Od zvonice je vzdálená asi 100 metrů vzdušnou čarou západním směrem. Regionální turistické informační centrum s vinotékou v Židlochovicích bylo otevřeno 17.8.2004 za účelem propagace vinařských a turistických produktů v nově vzniklém regionu Židlochovicko. Rozhledna AKÁTOVÁ VĚŽ VÝHON byla slavnostně otevřena 1. srpna 2009. [15] Přísnotice – pravděpodobně vznikly mezi rokem 1200 - 1300. První zpráva o Přísnoticích je z roku 1341. Smírčí kříž z roku 1663. [16] Vranovice – První písemná zmínka o obci se datuje k roku 1257. Z památek stojí za zmínku kostel Navštívení Panny Marie. Výstavba probíhala v letech 1868-1870, stavbu provedl židlochovický stavitel Josef Jelínek, varhany dvoumanuálové se čtrnácti rejstříky postavil známý znojemský varhanář Benedikt Latzl. Poslední oprava s laděním provedena v roce 1995. V současné době prochází kostel rekonstrukcí. Kaple - drobná klasicistní stavba, na ulici Ivaňské při silnici do Ivaně. Kostnice - centrální stavba kruhového půdorysu typu středověkého karneru ze 17. století. Vsazena do obvodní zdi hřbitova. Fasáda hladká s pravoúhlým vchodem. Střecha ve tvaru kužele s dřevěnou šindelovou krytinou. [17] Pasohlávky – Na území se nachází významná archeologická lokalita Hradisko u Mušova, na níž byly objeveny dosud jediné stavební památky z období starověkého Říma - Římská pevnost. První písemná zmínka o Pasohlávkách se váže k roku 1276. Dominantou obce je kostel sv. Anny. Na jeho místě na návsi stávala původně kaple sv. Ducha, která byla v r. 1675 přestavěna a na kostel rozšířena v roce 1811. O sedm let později byla přistavěna věž. U kostela stojí ještě památkově chráněná plastika sv. Jana Nepomuckého z 2. poloviny 18. století. Za pozornost stojí také archeologická výstava v autokempu ATC Merkur Pasohlávky, věnovaná nálezům, které v tzv. Římské pevnosti po sobě v 2. století n. l. zanechala X. římská legie. Východně od obce se rozkládá pruh lužních lesů v nivě Jihlavy, na jehož jižním okraji byla v bývalé štěrkovně vyhlášena přírodní památka Betlém. Chrání významnou lokalitu vodního ptactva a místo pro rozmnožování obojživelníků. [18] Brod nad Dyjí – Obec vznikla někdy v průběhu 13. století. V roce 1355 je poprvé uváděna v písemných pramenech. Mezi místním památky patří v prvé řadě kostel sv. Jana Nepomuckého z roku 1770 a socha sv. Floriána a Jana Nepomuckého na návsi. Chráněna je ještě kaple na návrší na kraji vsi a dům č. p. 83. [19] Pohořelice – město proslulé vinařstvím, připomínané jako osada pod názvem Borlitz již v r. 1222. V 16. stol. v obci převažovala početná nekatolická komunita. V r. 1945 město smutně proslulo masakrem téměř 900 německých civilistů z Brna a okolí, povražděných a pohřbených zde během živelného odsunu. V centru Pohořelic trojlodní původně románský kostel sv. Jakuba Většího ze 13. stol., goticky rozšířený ve 14. stol., později několikrát upravovaný, dále barokní fara ze 2. pol. 18. stol., kde nocoval císař Josef II. a Napoleon a městský park se souborem plastik Zvěrokruhu. Německé oběti pochodu smrti z r. 1945 připomíná u silnice na Mikulov kovový kříž s trnovou korunou. Části Cvrčovice dominuje raně barokní kostel z konce 17. stol. a budova původně barokního zámku z počátku 18. stol., v současnosti nepřístupný. [20] Vlasatice – první zmínka o obci Wassaticz (později Wlasaticze, německy (Wostitz) je z roku 1276. Mezi kulturní památky patří fara, zmiňovaná již ve 13. stol, kostel sv. Jana Křtitele a socha sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána z doby baroka. Do seznamu je zapsána rovněž kaplička sv. Antonína směrem na Pohořelice. Kdysi hospodářskou prosperitu Vlasatic dokládá i zámeček, který byl původně tvrzí majitelů ze 16. století s barokní sýpkou a sklepem ze 14. stol., kam byly ukládány poddanské dávky. [21] Troskotovice – jsou jednou z nejstarších obcí na jižní Moravě. První písemná zmínka o Troskotovicích je z roku 1046. Ozdobou obce je zajímavě řešené náměstí, kde se náchází historická budova obecního úřadu, škola, kostel sv. Václava z r. 1840, barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1737 a památkově chráněný dům č. p. 159 s podloubím, z konce 17. století. V ulici za kostelem je zajímavá soustava vinných sklípků, v některých místech i ve třech řadách nad sebou. Na náměstí se nachází také socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1738 [22] Litobratřice – jsou starobylejší vesnicí, než by se na první pohled v dnešním čase zdálo. Poprvé byly zmíněny roku 1278 pod jménem Lupratitz jako větší osada s kostelem a farou. Z památek stojí za zmínku Kostel sv. Jiří (vystavěn v roce 1790, první zmínka již 1278), Mariánský sloup – Immaculata (1700), Socha Nejsvětější Trojice (1718), Sousoší Svaté Rodiny (1718), Socha sv. Josefa (1730), Socha sv. Antonína Paduánského (1730), Socha sv. Jana Nepomuckého (1743), Kamenný kříž na břežanské ulici (1802), Kříž na hřbitově (1818), Škola (1884–1885), Kříž na drnholecké ulici (1909), Misijní kříž (1910), Válečný pomník (zřízen roku 1921, původní nápis odstraněn 1945), Hasičská zbrojnice (1936). [23] Drnholec – První písemná zmínka o Drnholci pochází ze 13. století. Městečko měl ve své državě rod Lichtenštejnů a později se obce ujali Tiefenbachové. Drnholec býval důležitým střediskem obchodu a řemesla, žilo zde mnoho řemeslníků, kteří se sdružovali do cechů. V polovině 18. století byl v obci vystavěn kostel Nejsvětější Trojice a starý kostel sv. Martina byl přestavěn na dvoupodlažní faru. Památkově je ještě chráněna také budova bývalé radnice z roku 1591 a morový mariánský sloup z r. 1718 nedaleko kostela. [24] Sedlec – První písemná zmínka o obci pochází z roku 1322, kdy již patřila k mikulovskému panství. Sedlec má starou lázeňskou tradici. Již v roce 1362 jsou zde uváděny lázně, které využívaly léčivého pramene sv. Víta s obsahem 1951 - 2011 Strana 12 (celkem 17) 60 let nepřetržité činnosti KČT SLOVAN PARDUBICE PARDUBICE

1951 - 2011


síry. Pozůstatek lázní je dnes značně poničen a vzhledem k malé vydatnosti pramene lázně nebyly obnoveny. Z místních pamětihodností stojí za pozornost kostel sv. Víta z roku 1672 postavený na místě gotického kostela sv. Oldřicha zničeného na počátku třicetileté války. Kostel byl později barokně úpraven. K dalším zajímavým památkám patří bývalá sýpka velkostatku, již zmiňované sirné lázně a pozůstatek oddechového zámečku za Sedlecem směrem k Mikulovu u bývalého rybníka Portz. Pozornost si zaslouží i drobnější památky, například socha Panny Marie u kostela a dvě sochy sv. Jana Nepomuckého. [25] Rybník Nesyt – zvaný také Sedlecký rybník je největší rybník v Jihomoravském kraji a na Moravě vůbec a sedmý největší v České republice. Nachází se nedaleko Valtic. Je jedním z Lednických rybníků. Vodní plocha má rozlohu 296 ha. Voda z něj odtéká potokem Včelínek přes rybníky v Lednicko-valtickém areálu do Dyje. Rybník je významnou ornitologickou lokalitou. Lednické rybníky Národní přírodní rezervace - soustava šesti rybníků (Nesyt, Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský, Zámecký, Podzámecký). Nachází se uprostřed Lednicko-valtického areálu. Rybniční soustava je dílo ze začátku 15. století. Hnízdí zde početné vodní ptactvo, křižovatka a odpočinková zastávka při ptačích tazích. Od roku 1990 je oblast zařazena navíc do seznamu mezinárodně významných mokřadů. Podél rybníků vede 11 km dlouhá naučná stezka s několika odbočkami (8 zastavení). [26] Hraniční zámeček – klasicistní stavba, pocházející z let 1826-27. Nachází se nad Hlohoveckým rybníkem a stojí na historické hranici Moravy a Dolního Rakouska. [28] Svatý Hubert – je nejmladší stavba Lednicko-valtického areálu, byl postaven v roce 1855 ve stylu gotiky. Pískovcové kvádry, ze kterých je kaple postavena, jsou pro autentičnost dokonce opatřeny smyšlenými středověkými kamenickými značkami. Svatý Hubert je patron myslivců a střelců, proto se u kaple konávaly děkovné bohoslužby na ukončení honů. [29] Poštorná – místní část Břeclvi. V centru Poštorné se nachází památkově chráněný soubor budov z konce 19. stol. (kostel, fara, škola a dvě další), které byly postaveny s použitím dnes už nevyráběných cihel a glazované krytiny z místní knížecí cihelny (později Poštorenské keramické závody). Dominuje jim farní kostel Navštívení Panny Marie, postavený v letech 1895–1898 podle projektu lichtenštejnského dvorního architekta Karla Weinbrennera (1856–1929). [29] Soutok Dyje a Moravy – národní přírodní rezervace. Původní lužní prales. Nejstarší duby dosahují stáří 350 470 let, mladší porost jasanu, dubu, habru, babyky a lípy stáří 150 let. Nejmladší (stáří 10 let) a nejnižší patro tvoří jasany, duby a jilmy. Na původní bylinné vegetaci se negativně projevila jak regulace Moravy a Dyje tak vysoké stavy zvěře. Území rezervace je hnízdištěm chráněných druhů vodních ptáků. [30] Zámeček Lány – Lichtenštejnové se sem často vydávali na lov. Štvanice a hony zakončovali hostinou v zámečku, který nechali k tomuto účelu vybudovat v letech 1810 až 1812. Návrhu na stavbu se zhostil architekt Josef Hardmuth – slavný vynálezce tužky. Zámeček vystavěl jako jednopatrovou empírovou budovu obdélníkového tvaru. Budovu zdobí otevřený půlkruhový pavilon s pilíři. [31] Pohansko – empírový lovecký zámeček, který zde nechal v letech 1811 až 1812 zbudovat podle plánů architekta Josefa Hardmutha kníže Jan I. z Lichtenštejna. Zámeček má mohutné postranní arkády a zdobí jej plastické reliéfy s loveckými scénami a výjevy z antické mytologie. V zámečku Pohansko je umístěna archeologická expozice Velkomoravské Pohansko s exponáty pocházejícími z doby velkomoravské říše. K vidění je množství archeologických nálezů, jako jsou zemědělské a řemeslnické nástroje, keramické výrobky, jezdecká výstroj, zbraně, ale také zlaté a stříbrné náušnice, prsteny, typické velkomoravské gombíky a mnohé další. V blízkosti zámečku se nachází archeoskanzen Pohansko. Hned vedle zámečku Pohansko je pro veřejnost zpřístupněn betonový bunkr (vzor 37, typ A-120N), který byl součástí prvorepublikového opevnění Československa. Bunkr je vybaven výzbrojí a výstrojí odpovídající původní předválečné koncepci. Na území Pohanska byla v roce 1971 zřízena obora zvaná Soutok, jež je určena pro chov jelení, daňčí a černé zvěře. Díky svým jedinečným přírodním podmínkám patří k nejkvalitnějším a největším (cca 4 232 ha) zařízením tohoto druhu v České republice. [32] Břeclav – Historie slovanského osídlení oblasti Břeclavi sahá až do 6. století. Na sklonku 8. století vzniklo jihovýchodně od dnešního města rozsáhlé sídliště s vyspělou řemeslnou výrobou, velkomoravské hradisko Pohansko u Břeclavi. Po zániku Velké Moravy území získali Přemyslovci a nové hradiště, které mělo za úkol chránit vstup do země, získalo své jméno po knížeti Břetislavovi. Hradiště bylo postaveno v místě dnešního břeclavského zámku. Po husitských válkách se poblíž hradu usazují obyvatelé, kteří museli uprchnout z vydrancované Staré Břeclavi a zakládají si městečko, které se v písemných pramenech nazývá Nová Břeclav. Městečko i s hradem získávají Žerotínové, kteří přestavují hrad v renesanční sídlo, jež má ovšem neustále vojenskou funkci pohraničního hradu, protože po bitvě u Moháče r. 1526 ohrožují Moravu útoky Turků. A tak celý okolní kraj městečka byl často terčem útoků a nelítostného drancování. Například takovýto nájezd Bočkajovců v r. 1609 znamenal vypálení Staré i Nové Břeclavi a odvlečení spousty zajatců do otroctví. Když v r. 1618 povstala i Morava proti Habsburkům, v čele odbojných moravských stavů stanul břeclavský pán Ladislav Velen ze Žerotína. Po nešťastné bitvě na Bílé Hoře mu bylo panství zkonfiskováno a musel prchnout ze země. Břeclav byla následnými válečnými událostmi zničena téměř dokonale. V r. 1654 břeclavské panství přikoupili k svým moravským državám majitelé sousedního valtického a 1951 - 2011 Strana 13 (celkem 17) 60 let nepřetržité činnosti KČT SLOVAN PARDUBICE PARDUBICE

1951 - 2011


lednického panství Liechtensteinové. V roce 1872 byla Břeclav povýšena na město. Důvodem pro žádost obyvatel o toto povýšení byl nebývalý rozmach Břeclavi, který nastal po příjezdu prvního vlaku od Vídně dne 6. června 1839. Zakrátko se Břeclav stala prvním železničním uzlem v rakouské monarchii. Z místních památek stojí za pozornost nově postavený farní kostel sv. Václava, monumentální kostel Navštívení Panny Marie v místní části Poštorná, kaplička Panny Marie a troje boží muka v části Charvátská Nová Ves nebo kaple sv. Martina ve Staré Břeclavi a boží muka za Starů Břeclavú. Břeclav má také dlouhou židovskou historii a řadu památek na toto období, například synagogu, která dnes slouží jako městské muzeum a galerie. Zapomenout nesmíme ani na břeclavský zámek, který ovšem v současnosti čeká na opravu. [33] Březí – Obec Březí vznikla německou kolonizací v polovině 13. století, kdy se zde podobně jako v celém příhraničním pásmu jižní Moravy usadili němečtí kolonisté. Obec byla v minulosti známa především knoflíkářstvím, šitím rukavic a výrobou sítěk na vlasy. Vždy zde byli také znamenití vinaři. Dominantou obce je kostel sv. Jana Křtitele z let 1691-1696 a je památkově chráněn stejně jako fara s bránou a hospodářským stavením. V kostele se nachází lustr pravděpodobně z roku 1860. Jde zřejmě o největší lustr svého druhu v celé republice. Měří 4 m na výšku, průměr dolního kruhu je 2 m. Je na něm celkem 13 684 skleněných křišťálových ověsků. Památkově chráněny jsou také sochy sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého a kaplička u silnice do Mikulova. V okolí obce se nachází řada bunkrů pohraničního opevnění z konce 30. let 20. století. [34] Nový Přerov – Obec původně ležela na jiném místě, kde je dnes na rakouské straně hranic dvůr Alt Prerau (Starý Přerov). Původní Starý Přerov patřící k drnholeckému panství se poprvé v písemných pramenech připomíná v r. 1350. Za českouherských válek po polovině 15. století zpustl na celé jedno století. Kolem roku 1570 už na novém místě vznikl Nový Přerov obydlený charvatským obyvatelstvem, které se zde udrželo až do poloviny 20. století. Po válce byli místní přesídleni na severní Moravu a obec dosídlena reemigranty z Bulharska. Nejvýznamnější památkou je kostel archanděla Michaela přebudovaný koncem 17. století z původní kaple pocházející z roku 1600. Kostel byl později ještě několikrát přestavován a rozšiřován. Kostel má dochované barokní jádro z konce 17. století a v interiéru je zajímavý kamenný kříž s Kristem. [35] Galgenberg – Výrazný vápencový vrch (255 m) s dalekými výhledy do krajů rakouských a moravských. Výrazný vápencový vrch (255 m) s dalekými výhledy do krajů rakouských a moravských. Vinné sklepy – lidová architektura [36] Falkenstein – mohutná zřícenina na z daleka viditelném dominantním vápencovém Zámeckém kopci (Schlossberg – 415 m.n.m.) nad stejnojmennou vsí v Dolním Rakousku. Ta se nachází necelých 14 km jihozápadně od centra moravského Mikulova. Hrad je v návštěvních hodinách přístupný veřejnosti. Lze se k němu dostat po červené a zelené turistické značce z obce. Z hradu je velmi dobře vidět na Mikulov se zámkem, Svatým kopečkem i celé Pálavské vrchy. Hrad byl založen kolem roku 1050 pány z Falkenštejna jako důležitá pohraniční pevnost z popudu krále Jindřicha III., který byl iniciátorem kolonizace okolí Vídně. Král Falkon následně hrad udělil v léno. Do soukromých rukou se hrad dostal až v roce 1571, kdy jej císař Rudolf II. prodal Hansi (Janu) III. z Traustonu. Výrazné škody hrad utrpěl v roce 1645, kdy jej dobyli Švédové. Nezměnil se však ve zříceninu. Tou se stal až počátkem 18. století, kdy byl nepohodlný a špatně dostupný hrad opuštěn a částečně použit jako levný stavební materiál. Současným majitelem je Georg Thurn-Vrints, který hrad zpřístupnil veřejnosti a započal konzervační práce. [37] Schweinbarther Berg – vyhlídka na Pavlovské vrchy. Na vrcholu umístěn kříž – Südmährerkreuz. Nachází se zde památník připomínající vysídlení Němců z ČSR v roce 1945. [38] Drasenhofen – Drasenhofen leží v severní části Weinviertelu (vinné čtvrti) v Dolních Rakousích. Je tu

významný silniční přechod na silnici do Mikulova vzdáleného 7 kilometrů severně. Byl poprvé zmíněný jako Taisenhof a tento název se běžně užíval až do 16. století. Ve 14. století získala rodina Fünfkirchnerů první statek ve Steinebrunnu. Šlechtický rod byl ve středověku na území severního Weinviertelu velmi silný. Život v místě ovlivňovala tzv. Brněnská cesta spojující Vídeň přes Drasenhofen s Brnem. Koncem května 1945 byl Drasenhofen první zastávkou v Rakousku pro účastníky "brněnského pochodu smrti", který začal 31. května pro německé obyvatele Brna, jak říkali, jejich města. Tisíce jich snad nepřežilo. Zámek Steinebrunn leží v dolnorakouském Weinviertelu (Vinné čtvrti), ve Steinbrunnu, poblíž hraničního přechodu Drasenhofenu a historického města Mikulova na jižní Moravě. Zámek je dominantou na návrší "Schlossbergu" s rozsáhlým výhledem do okolí. Zámek je pojmenován podle dolnorakouského šlechtického rodu Fünfkirchenů. V roce 1602 dal baron Johann Bernhard z Fünfkirchenu (1561-1621) vystavět zámek se čtyřmi křídly ve slohu pozdní renesance, jako správní sídlo jeho velkého pozemkového majetku. Do stavby byly včleněny zbytky předchozí pozdně románské stavby. Počátkem 18. století dal hrabě Johann Adam von Fünfkirchenu upravit část zámku barokně. Byla vybudována štuková Sala terrena a byly zachovány zbytky suché malby „al secco“. V roce 1800 zbytky bývalého opevnění byly začleněny do založeného anglického parku. Poslední velká přestavba následovala v polovině 19. století, kdy se postavilo třetí podlaží, čtyři věže v rozích a pyramidová střecha. Koncem druhé světové války byl zámek vydrancován. V současné době je 1951 - 2011 Strana 14 (celkem 17) 60 let nepřetržité činnosti KČT SLOVAN PARDUBICE PARDUBICE

1951 - 2011


zámek v soukromém vlastnictví a je převážně obýván. [39] Mikulov – městská památková rezervace, středisko vinařské oblasti důležitý hraniční přechod do Rakouska. Město založené v podhradí gotického hradu před r. 1322. Od začátku 14. stol. zde sídlila nejvýznamnější židovská komunita na Moravě. Počátkem 16. stol. sem přicházejí habáni (novokřtěnci). Neobvyklý rozkvět nastává poté, co se dostalo do majetku Dietrichsteinů. Ve městě řada památek, dokládající rozvoj města od 13. stol. po dnešní dobu. Blížíte-li se ke starobylému Mikulovu z kterékoli strany, vždy vás uvítá jedinečným panoramatem se siluetou zámku, Svatého kopečku a Kozího hrádku. Historické středověké jádro města bylo již v roce 1952 prohlášeno městskou památkovou rezervací. Hlavní dominantou je renesanční zámek, který byl za nejslavnějších dob sídlem olomouckého biskupa kardinála Františka Ditrichštejna. Mikulov byl tehdy faktickým hlavním městem Moravy. Dnes jsou v prostorách zámku uloženy cenné sbírky, jejichž exponáty jsou k vidění ve stálých expozicích Regionálního muzea. Zcela unikátní jsou vinařské expozice s obřím sudem a dřevěnými kládovými lisy v zámeckém sklepení. Mikulov je výchozím bodem vinařské naučné stezky, která na trase okolo Pálavy seznamuje návštěvníky s vinařstvím a tradicemi v mikulovské vinařské oblasti. Na náměstí vyniká nad ostatní domy renesanční dům U rytířů zdobený sgrafitem. Prostor oživuje monumentální barokní sloup Nejsvětější Trojice. Dominantou, uzavírající náměstí na jeho východní straně, je nedávno zpřístupněná Dietrichsteinská hrobka. Významnou kapitolu mikulovské historie napsali Židé. O velikosti a síle zdejší obce vypovídá rozsáhlý hřbitov a významné památky, které popisuje naučná stezka v židovské čtvrti. Jednou z největších mikulovských staveb je farní a kolegiátní gotický kostel sv. Václava. Kostel sv. Jana Křtitele s působivou malířskou výzdobou interiéru byl součástí komplexu piaristického gymnázia. Siluetu Svatého kopečku, který se stal v 17. století významným poutním místem, korunují kostel sv. Šebestiána, zvonice a kaple křížové cesty. Pěkný výhled na město nabízí kromě zámecké vyhlídky a Svatého kopečku také přístupná věž Kozího hrádku. [41] Perná – první písemná zmínka o obci pochází z roku 1305, kdy poslední Přemyslovec Václav III. Obec daroval Orlibu Hendíkovi. Mezi architektonické skvosty jižní Moravy patří farní kostel svatého Mikuláše pocházejí z let 15101583. Kromě kostela je památkově chráněna také budova fary z 18. století a tři plastiky na návsi: socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1738, sousoší Nejsvětější Trojice z r. 1865 a empírová kašna z r. 1902. Severozápadně od obce jsou zbytky někdejší kaple sv. Antonína Paduánského vystavěné v roce 1652. Perenské víno z Purgmanické hory bylo známé daleko široko. Významným okamžikem byl vznik Šlechtitelské stanice vinařské v roce 1946, která se postupně stala významným centrem vinohradnického výzkumu. Prvním významným úspěchem v rámci celé republiky bylo vyšlechtění odrůdy PÁLAVA v roce 1979, další odrůda AURELIUS byla přiznána v roce 1983. [42] Pouzdřany – První písemná zmínka o tomto významném jihomoravském městečku pochází z roku 1244, kdy ves patřila herburskému klášteru v Brně. Dominantu obce tvoří od r. 1498 architektonicky zajímavý gotický farní kostel sv. Mikuláše. Před ním na stejném místě na návsi stál kostel sv. Panny Marie. Na plastikách interiéru se podílel i mikulovský sochař Ignác Lengelacher. Kromě kostela je památkově chráněna celá řada budov v obci včetně fary proti kostelu, jejichž kořeny sahají někde do 16. až 17. století. Z nich za zmínku stojí patrně svobodný dvůr z počátku 16. století. V jedné z částí tohoto měšťanského renesančního domu majitel vybudoval malou galerii a expozici nálezů středověké keramiky, skla a předmětů denní potřeby, jež získal při rekonstrukci. Památkově jsou chráněny i plastiky sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána a sv. Vendelína, jakož i tři boží muky. Za pozornost stojí rovněž památník americkému letci z doby 2. světové války. Severovýchodně od obce se vypíná vrch Strážná s proslulou národní přírodní rezervací Pouzdřanská step-Kolby. [42] Nové Mlýny – jsou známé hlavně díky habánům - novokřetěncům a dodnes jsou cílem návštěv jejich komunit z Anglie i USA. V roce 1558 majitelé lednického panství Lichtenštejnové dovolili novokřtěncům, aby v místech starého mlýna u řeky Dyje založili svoji vesnici, v níž by mohli realizovat život podle svých náboženských představ. Kolem nového mlýna a dvora vznikla vesnice, která dostala jméno Neumühl - Nový Mlýn. Památkově je chráněna pouze socha sv. Jana Nepomuckého na návsi z roku 1731. Nedaleko od vsi na břehu řeky Dyje je pak postaven památník tragického školního výletu rakvických dětí na Pálavu dne 26. května 1936, kdy ve vlnách rozvodněné Dyje zahynulo 31 dětí. Novomlýnské nádrže – vodní dílo Nové Mlýny bylo vybudováno v letech 1975 - 1988 v oblasti soutoku řek Dyje, Jihlavy a Svratky na ploše 3 226 ha. Novomlýnské nádrže, na něž je nejlepší výhled z Děvína, tvoří tři nádrže, z nichž první (Mušovská) a třetí (Novomlýnská) slouží k rekreaci a druhá (Věstonická) je ornitologickou rezervací a součástí soustavy NATURA 2000. Hlavním rekreačním centrem Novomlýnských nádrží jsou Pasohlávky u první Mušovské nádrže. Třetí Novomlýnská nádrž (bezprostředně sousedící s obcí Nové Mlýny) je oblíbena hlavně jachtaři a rybáři. Přístaviště jachet leží na jižním břehu nedaleko od Pavlova. [43] Rybniční zámeček – Empírový zámek na severním břehu Prostředního rybníka z let 1814-1816, vystavěný Josefim Kornhäuslem. Byl postaven pro potřeby lovců před zahájením lovu ptactva a ryb. V r. 1926 zde byla zřízena první výzkumná biologická stanice na Moravě, která byla v provozu do sedmdesátých let. [44] Apollonův chrám – empírová stavba zasvěcená antickému bohu Apollonovi, nacházející se na návrší u břehu 1951 - 2011 Strana 15 (celkem 17) 60 let nepřetržité činnosti KČT SLOVAN PARDUBICE PARDUBICE

1951 - 2011


Mlýnského rybníka v Lednicko-valtickém areálu, v blízkosti obce Lednice. Byl postaven v letech 1817 až 1819 vídeňským architektem Josefem Kornhäuselem a sloužil pro potěchu šlechtického rodu Lichtenšteinů. Nejvýraznějším prvkem přední strany chrámu je osm (+2) dórských sloupů, za nimiž je mytologický výjev boha Apollóna na slunečním voze. V horní části chrámu jsou sochy od Josefa Kliebera z bývalého Chrámu Múz - uprostřed je skupina amoretů s Apollonovou lyrou a po stranách jsou 2 dvojice soch, znázorňující múzy. [45] Nový Dvůr – rozsáhlý empírový statek, který byl vystavěn přibližně v letech 1809-10. Později k němu byla přistavěna rotunda, která byla časem velmi pěkně vyzdobena. Přibývající léta se na ní sice částečně podepsaly, ale to nic nemění na tom, že stále krášlí své okolí. Od konce 19. století slouží statek především pro chov koní, kterým se ve zdejších podmínkách daří velmi dobře. [46] Belveder – zámeček Belveder, vystavěný na severním okraji Valtic Josefem Hardmuthem. Příkaz knížete zněl „postavit pěknou bažantici“ a architekt se tohoto úkolu zhostil víc než dobře. Hospodářský objekt navrhl tak, aby se líbil nejen bažantům, které zde páni hodlali chovat, ale i stavebním oborníkům. Empírová budova byla vystavěna na Liščím vršku v roce 1802. Dobová literatura popisuje především interiér hlavního salonku, upraveného jako čínskou síň. Uprostřed seděl Číňan, obklopený druhy, sedícími na bohatě vyřezávaných sedátkách. Při zdech stály černé židle, vykládané perletí. Pokoj zalívalo tlumené světlo lampionů. Když nestačilo, rozzářil se skvostný lustr, pomalovaný čínskými draky. Stěny zdobily originální hedvábné obrazy. V některých pokojích Belvederu byly uchovávány sbírky cenného porcelánu; před branami se rozkládaly klece plné chovných bažantů. V roce 1928 se plánovalo zámeček ještě víc zkrášlit. Měly sem přijít hedvábné tapety, které do roku 1882 zdobily čínský pavilon v Lednici. Ozdoba pocházela až z proslulého Versailles! K obnově Belvederu však nikdy nedošlo. Kníže nečekaně zemřel a práce byly zastaveny. Později tu bylo založeno pracoviště Akademie věd a architektura budovy utrpěla necitelnými zásahy laiků. V současnosti je zámeček v rekonstrukci, tak se snad jednou dočkáme jeho zpřístupnění. [47] Valtice – Valtice jsou osadou velmi starou. Písemné zprávy o ní spadají do posledních let 12. století. Původní osadníci Valtic si vyvolili tento ne právě nejzdravější kout země moravské hlavně z důvodu bezpečnostních. Vždyť močály zdejšího kraje hordy nepřátelských vetřelců příliš nevábily a blízké Pálavské vrchy jim poskytovaly – jako ostatním obyvatelům pradávných sídlišť – pevnou záštitu v dobách největšího nebezpečenství. Liechtensteinové získali Valtice již koncem 14. století. Když počátkem 17. století dosáhli knížecího titulu, povýšili Valtice na rezidenci vládnoucího knížete. Do Knížectví lichtenštejnského, které vzniklo v roce 1719 se z Valtic přemístili až v roce 1938. Rod Liechtensteinů patřil k velmi mocným a tomu musela odpovídat úroveň sídelního zámku i okolí. Centru města vévodí skvosty barokní architektury – zámek a kostel Nanebevzetí Panny Marie, spojené se jmény stavitelů Fischera z Erlachu, Martinelliho a Ospelta. Pod zámeckým svahem leží náměstí s kašnou z r. 1896 a mariánským sloupem z r. 1680 uprostřed. Kromě zmíněného barokního kostela Nanebevzetí Panny Marie se tu nachází například novorenesanční radnice z r. 1887 a budova s expozicí Národního zemědělského muzea. Městské jádro bylo obehnáno kamennou hradbou, jejíž zbytky se dodnes dochovaly na několika místech. K dalším významným objektům patří ještě budovy vinařské školy a klášterní areál s kostelem a nemocnicí. [48] Kolonáda na Rajstně – na Homoli, nejvyšším bodě celého Lednicko-valtického areálu, postavil Josef Kornhäusel podle projektu Josefa Hardtmutha vyhlídkovou stavbu "Památník otci a bratřím", dnes nazývanou Kolonáda nebo Rajstna. Její inspirací byla schönbrunnská kolonáda. (Stavba stála v samé blízkosti "železné opony" a byla nepřístupná.) Kolonáda postavená v letech 1817–1823 byla znovuotevřena a veřejnosti se tak opět nabízí jeden z nejkrásnějších pohledů na celý areál. [49] Úvaly – s největší pravděpodobností vznikly kolonizací kraje v okolí Valtic pasovskými biskupy po tzv. Řezenském míru v r. 1041, kdy kraj severně od Dunaje připadnul německému císaři Jindřichu III. V obci se nachází filiální kostel sv. Stanislava postavený kolem roku 1800 v klasicistním slohu. Vnitřní vybavení kostela, pocházející z doby jeho výstavby, tvoří oltářní obraz Madony s prvky lidového umění, trojdílná varhanní skříň s barokní řezbou, zlacené dřevěné svícny a dřevěná výplň zábradlí mezi presbytářem a lodí. Socha sv. Kryštofa v blízkosti kostela je datována do 2. poloviny 19. století. [50] Rajhrad – první zprávy o současném Rajhradu pocházejí ze 13. století. Jde o dvě listiny - tzv. břevnovská falsa. Jedná se o tzv. darovací listinu knížete Břetislava datovanou 18. října 1045. Druhou listinou je tzv. zakládací listina datovaná v Rajhradě 26. listopadu 1048. Ve 13. století byla obec povýšena na městečko s právem pořádat sedmidenní výroční trh. Současný Rajhrad má 2784 obyvatel. 27. října 2000 byl jmenován městem. Z významných kulturních památek se zde nacházejí Benediktinský klášter s areálem, který vznikl v druhé polovině 17. stol. Opatský klášter sv. Petra a Pavla Dílo architekta G. Santiniho. V letech 1690-92 byla postavena věž kláštera, 1722-39 loď a 1748-49. sochy v průčelí jsou z roku 1851. Fara - nachází se v areálu kláštera. Je postavena v barokním stylu. Pozdně barokní farní kostel sv. Kříže [51] Přítluky – byly založeny na počátku 13. století a patřily klášteru velehradskému. Na sklonku 16. století získali ves Lichtenštejnové a roku 1617 ji připojili k lednickému panství. Vesnice byla už ve 14. a 15. století proslavená svými vinicemi a kvalitním vínem. Nedaleko Přítluk byl zkoumán nejstarší staroslovanský mohylník na jižní Moravě, kam byli pod mohyly pochováváni staří Slované v 5.-7. století. Na katastru však jsou doloženy i další pravěké kultury 1951 - 2011 Strana 16 (celkem 17) 60 let nepřetržité činnosti KČT SLOVAN PARDUBICE PARDUBICE

1951 - 2011


od pozdní doby kamenné. Dominantu obce tvoří kostel sv. Markéty z roku 1784, který má gotické jádro. Chrámová věž stojící o samotě a pochází z roku 1762. Dnes jsou u kostela umístěny památkově chráněné plastiky sv. Jana Nepomuckého, sv. Vendelína, Nejsvětější Trojice a sv. Floriána, která původně stávala ve vsi. Jedná se o pozoruhodná díla v tomto vesnickém prostředí. Další plastika Jana Nepomuckého je na návsi a chráněny jsou i tři boží muky u cesty k Novým Mlýnům a Rakvicím. Podél řeky Dyje se rozkládají porosty tvrdého luhu s dubem letním a jasanem úzkolistým a na jejich okraji tůně a mrtvá ramena (např. Mahenovo jezero - Bannwasser). Nejcennějším zbytkem nivy je národní přírodní rezervace Křivé jezero [52] Rakvice – První písemná zmínka pochází z roku 1248, ale dokladem toho že zde mnohem dříve existovalo pravěké slovanské osídlení, jsou nálezy slovanské keramiky. Slovanské sídliště zde zřejmě existovalo až do 13. století. Po roce 1248 Rakvice několikrát změnily majitele, až se na konci 15. století dostaly do rukou pánů z Lipé, a tak byly v r. 1512 připojeny k hodonínskému panství. Před třicetiletou válkou se Rakvice staly městečkem, Bočkajovskými a Uherskými vpády však zpustly tak, že se staly opět vsí. Rakvice se dostaly do povědomí historiků a numizmatiků častými nálezy mincí, z nichž nejznámější je tzv. "Rakvický poklad" z počátku 12. století objevený v roce 1886. V období první republiky vešla obec do širokého povědomí tragickou událostí z 26. 5. 1936, kdy při školním výletě zahynulo v rozbouřených vodách u Nových Mlýnů 31 dětí ze zdejší školy. Dominantou obce je kostel sv. Jana Křtitele postavený kolem r. 1700 na místě kaple sv. Ondřeje zbořené v roce 1604 Bočkajovci. Pro malou kapacitu byl kostel v r. 1875 rozšířen. Památkově chráněny jsou i socha sv. Jana Nepomuckého (dílo sochaře Tomáše Schweigla z roku 1775) a barokní kříž (misijní kříž z r. 1803 s kryptogramem před vchodovými dveřmi na kostelní věž). Obě památky stojí před kostelem. Na katastru obce se nachází přírodní památka Jezírko Kutnar a několik drobných lokalit slanomilné flóry. [53] Podivín – je jedním z nejstarších míst na Moravě, které je uváděno v Kosmově kronice k roku 1067. Archeologické nálezy jsou z katastru města doloženy až z doby bronzové, ojediněle i z mladších fází pravěku. Místo samo sehrávalo zřejmě významnější roli už v době římské, jak svědčí nálezy mincí i pravděpodobná římská cisterna skrývající se v dodnes dochované kapli Cyrilce u kostela sv. Petra a Pavla, k níž se váže pověst o moravských věrozvěstech Konstantinu - Cyrilu a Metodějovi. Pro Podivín byla typická náboženská tolerance, o čemž svědčí dlouholetý pobyt habánů, novokřtěnců. Ti zde pobývali od roku 1530 až do svého nuceného odchodu z českých zemí v roce 1622. Podivín měl až do 2. světové války také početnou židovskou obec. Zmínka o ní pochází už z roku 1067 a je vůbec nejstarší na Moravě. Ze zajímavých památek nacházejících se přímo v obci připomeňme farní kostel sv. Petra a Pavla a kapli sv. Cyrila a Metoděje, řadu barokních soch, např. sousoší Immaculaty a židovský hřbitov s orientálně romantickou obřadní síní z poloviny 19. století s malou muzejní expozicí. Do katastru obce patří také dvě stavby Lednicko-valtického areálu - romantická zřícenina Janohradu a Obelisk.


1951 - 2011


Sobota 3. září sobota 10. září 2011

Recommend Documents