MANUÁL K STÁTNÍ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠCE EK1 VERZE 1 – KVĚTEN 2010 vypracoval Petr Bartoň
Vážení studenti bakalářského oboru Ekonomie, máte před sebou jeden z posledních kroků předtím, než začnete být v demografických análech Statistického úřadu vykazování v kolonce „osoby s vysokoškolským vzděláním“. Abychom Vám tento přesun zjednodušili tím správným a čestným způsobem, předkládáme tohoto letmého průvodce po Státní závěrečné zkoušce. Můžete namítnout, že efektivnějším zjednodušením by bylo dát vám všem jedničky, nebo alespoň „nenechat [vás] to opakovat, teď když si státnice dělá každá fakulta sama“1. V rámci opakování látky ze svých povinných předmětů si však následně vzpomenete na náklady inflace; chcete-li názorný příklad ze současnosti, vzpomeňte, že za světovými finančními problémy konce první dekády nového milénia stály mimo jiné nadhodnocené ratingy vydávané ratingovými agenturami. Touto cestou nechceme jít. Chceme, abyste si výbornou známku vybojovali čestně. Největším nepřítelem takového úsilí bývá nejistota, která dává zrod nejrůznějším spekulacím o objektivnosti hodnocení, dohadům o namyšlenosti zkoušejících a spikleneckým teoriím o tom, že jako vyučující ve vás vidíme něco jiného než naše „kolegy“, jak sluje vaše starobylé přízvisko.
1
Skutečný citát nejmenovaného akademického pracovníka nejmenované fakulty VŠE.
1
Jako jediná přežívající nejistota zůstaňtež tedy jen konkrétní otázky daného termínu. To, jak takový arch písemné zkoušky ve skutečnosti vypadá, si můžete prohlédnout na následující straně; zaručujeme vám, že je to marginálně důvěryhodnější zdroj než Borec. Struktura zkoušky bývá zachována – dva oddíly po pěti otázkách; pozor, jako mladí moderní ekonomové dobře víte, jak zastaralé je dělení na „mikro“ a „makro“. Neskákejte tedy do úsudků, že „jedna oblast je z makra a jedna z mikra“. Na NF ve vás hledáme schopnost myslet jako ekonom, nikoli schopnost škatulkovat. Následující stránky pak ke každé (pro přehlednost zopakované) otázce dávají typové návrhy odpovědí, které zkoušející rád uvidí, a občas také postupy, které uvidí nerad. Mějte však na paměti, že v principu není žádná jedna správná odpověď, do které se musíte trefit. V ekonomii můžete často obhájit skoro cokoli, když si vezmete (a uvedete) patřičné předpoklady. Zkoušející nemá mustr odpovědí, vůči kterému Vaše odpovědi kontroluje. Namísto toho čte vaši konkrétní odpověď a sleduje, zda dává smysl. Buď vzhledem k obecným předpokladům oboru, nebo vzhledem k vašim konkrétně uvedeným. Neznamená to tedy, že k výbornému výsledku musíte jít navrženou cestou. Takových cest je více – a přesto k němu žel nevedou všechny. Jednička u státnice není nutně jednička mezi italskými městy.. Tato pluralita však pro vás neznamená nevýhodu: naopak, nebojte se ukázat, jak myslíte.
2
Státní zkouška ze studijního oboru Ekonomie písemná část, 26.leden 2010 Odpovězte na následující otázky. Každá má stejnou váhu 6 bodů. Časový limit je 90 minut. V případě potřeby požádejte dozor o další papíry. Poznámka k ústní části: nebudete si losovat otázky, nýbrž rovnou odpovídat na dotazy členů komise. Budou se vás ptát jak na věci, které souvisejí s vaší písemnou prací (ale které jste do ní nenapsali), tak na znalosti, které jste si odnesli v průběhu celého studia ze svých povinných předmětů a které byste měli být schopni vykazovat jakožto absolventi oboru Ekonomie. (Ostatně, tematické okruhy v akreditačním spisu státní zkoušky vám už jistě ukázaly, co bude předmětem tázání.)
1. Veřejné finance a teorie veřejné volby A) Jak se stanoví optimální množství veřejných statků? Dokáže reálná ekonomika zabezpečit, že bude nabízeno optimum? Dokážou reální ekonomové naměřit, kolik je optimum? Co s tím? B) Může se z preference jednotlivců určit preference společnosti? C) Proč jsou programy amerických demokratů a republikánů v mnoých ohledech tak podobné? Uveďte příklad obdobného problému ze sféry tržních transakcí a relevantní model. Popište společné a odišné prvky problému. D) Mělo by být veřejné zdravotní pojištění v ČR povinné? E) V Londýně stávala jízdenka na Underground £2.00. Před dvěma lety zavedli tzv. Oyster Card (bezkorupční verze Open Card), kterou si v jakékoli trafice koupíte za £3.00 a rovnou nabijete £5.00 jako kredit. Nevzdělaný trafikant vám bude tvrdit, že záloha je nevratná, u okýnka v metru vám však při vrácení Oyster Card zálohu vrátí. Nové ceny za metro: £1.00 pomocí Oyster Card či £4.00 při placení hotovostí či kreditkou. Ekonom by si myslel, že při takových cenových rozdílech si i krátkodobý návštěvník Londýna pořídí Oyster Card, a celý systém tak bude ztrátovější. Změna je však ve skutečnosti velice výdělečná (nejen pro výrobce Oyster Card) - a vysoká poptávková elasticita nemůže být odpovědí neb již předtím bylo metro k prasknutí. Dokážete tento zdánlivý paradox vysvětlit nějakým ekonomickým konceptem? (Nápověda: všimněte si, že Oyster Card se nejmenuje Underground Card či Transport Card, nýbrž jde o slovní hru na ryze anglickou frázi „The world is your oyster“, tedy „Svět je vaší ústřicí“, něco ve smyslu „Vše vám může patřit, karta je na vše (všechny druhy MHD)“.)
2. Hospodářská úroveň a hospodářský růst A) Je reálný rozdíl v celkové produkci České republiky a Čadu větší nebo menší, než indikuje reálné HDP/obyv.? Proč? B) Je neustálý ekonomický růst (až na pár vyjímečných let) od počátku světa konzistentní se Sollowovým modelem růstu? Vysvětlete. C) “Rychlý růst dané ekonomiky je umožněn primárně stávajícími podmínkami na okolních trzích”. Ilustrujte správnost či nesprávnost tohoto tvrzení na historickém příkladu alespoň dvou reálných ekonomik. D) „Proč jsou některé národy bohaté a jiné národy chudé?“ Podrobně uveďte základní odpovědě klasické ekonomie na tuto otázku. E) Jaké jsou největší bariéry růstu v současném rozvojovém světě? Proč? (Konec zkouškového archu)
3
Tato sekce nastiňuje možné odpovědi na jednotlivé otázky typové zkoušky a nastiňuje možná úskalí. Žádná odpověď nemusí být nutně špatná, jen ta, která není vůbec, nebo nelogicky zdůvodněná, nebo je v rozporu s uvedenými předpoklady (či v případě neuvedení předpokladů je v rozporu se základními všeobecnými předpoklady ekonomie). Jak se stanoví optimální množství veřejných statků? Nikdy není od věci začít uvedením toho nejzákladnějšího, učebnicového, než začnu s rozvíjením, aplikováním na zvláštní příklady, atp. Klíčem k první otázce je uvědomit si, jak ekonom bere „optimum“. Evidentně se první podotázka ptá na teorii, nikoli na to, jak se stanovuje množství veřejných statků ve skutečnosti: skutečnost prostě je, a není schopna zjistit či stanovit, jaké je optimální množství. Proto odpovědi typu „volbami“ nevedou zrovna tím nejlepším směrem, nota bene když druhá podotázka (o realitě) evidentně kontrastuje s tou první. Tedy ideálně je zde možno zmínit něco o rozdílu od normálních statků, tedy vertikální nikoli horizontální sčítání poptávek (a proč..), případně (to samé) ve „Samuelsonově“ formě MC=ΣMU Dokáže reálná ekonomika zabezpečit, že bude nabízeno optimum? Dokážou reální ekonomové naměřit, kolik je optimum? Co s tím? Dobrá odpověď na první otázku je napovězena v druhé: ekonomové samozřejmě v realitě samuelsonovské protnutí křivek nemohou naměřit – proto v zásadě je těžké něco takového očekávat od reálné ekonomiky. Jako dále komplikující faktor zde (rozuměj: až zde) mohou promluvit různá vyprávění teorie veřejné volby, jako racionální ignorance, zájmové skupiny, apod. Tato studentům nikdy nedělala problémy, avšak dvě věci by neměly vypadnout ze zřetele: 1) Tvrdou teorii je dobré si odbýt nejdříve, „for the record“, a pak teprve vymýšlet komplikace 2) Očkem se poohlédnout po ostatních otázkách v celé sekci; je málo pravděpodobné, že by odpovědi na dvě či dokonce tři otázky byly nějak zásadně podobné. Spočívá-li velká část vaší odpovědi na frázi typu „jak jsem uvedl(a) v odpovědi na otázku C...“, nebývá to nejlepší znamení. Křížově odkazovat samozřejmě můžete, ale jádra odpovědí by se neměla překrývat. Odpověď na poslední podotázku bude samozřejmě záležet na tom, jak „hluboko“ jste se dostali v odpovědi na „Dokáže reálná..“. Už tam totiž mohly zaznít příklady „soukromého poskytování veřejných statků“ (kde je naděje na větší blízkost optimalitě). Znalci či fajnšmekři se mohli také vydat na exkurz do experimentální ekonomie či teorie her (Public Goods Game), případně do aplikace aukce druhé ceny do Vickrey-Clarke-Groves mechanismu. Může se z preference jednotlivců určit preference společnosti? Celkem přímá teoretická otázka.na funkce společenského blahobytu (social welfare function), Arrowovu větu a podobně.. (Interpretace otázky do praktické roviny a rozepsání se (opět) o reálných volbách s největší pravděpodobností neumožní uspokojivou odpověď na opravdu položenou otázku – neboť jaká jiná než jen nepřímá vazba je mezi preferencí společnosti a reálným výsledkem voleb či dokonce mezi výsledkem voleb a skutečnou hospodářskou politikou?). Kvalitní odpověď na tuto otázku pohovoří o tom, jak můžeme definovat preferenci společnosti (případně VELMI stručně zmíní pár příkladů SWF), a nastíní alespoň zhruba princip Arrowovy věty, či alespoň na Condorcetově paradoxu zilustruje konkrétní příklad.
Proč jsou programy amerických demokratů a republikánů v mnohých ohledech tak podobné? Nejjednodušší cesta zde vede skrze větu o středovém voliči. I zde platí, že jednoduchý obrázek má hodnotu mnoha slov (ale ze zbylých slov musí být jasné, že obrázku rozumíte a není jen reprodukcí vaší fotografické paměti.. toho lze nejjednodušeji dosáhnout, když budete s obrázkem nějak pracovat, „rozhýbáte jej“ pomocí „pokud..., pak...“). Alternativy či rozšíření pak zahrnují tradiční politicko-ekonomické cesty přes pozorování, že narozdíl od nedávných minulostí zde v současnosti neexistuje jakýkoli náznak „třetí strany“, či cesta k „většinovému“ voliči (bez určení, zda je ve středu či nikoli). Uveďte příklad obdobného problému ze sféry tržních transakcí a relevantní model. Popište společné a odišné prvky problému.
4
Zmrzlinář na pláži je asi nejtriviálnější a nejučebnicovější příklad, ať už Hotellingovo jmén zazní či nikoli. Aplikace na reálné produkty samozřejmě nemusí zůstávat v základním „prostorovém“ módu, může se také týkat kvalitativní složky – doplňků, vlastností produktu, velikostí, výkonů, apod. Podobnosti a odlišnosti opět budou záviset na porovnávaných alternativách, ale kvalitní odpověď by se mohla zamyslet nad relativní realističností nutného předpokladu jednorozměrnosti problému či rozdílného průběhu nárůstu nákladů s rostoucí vzdáleností od vlastní pozice. Mělo by být veřejné zdravotní pojištění v ČR povinné? Jakkoli se otázka může znát normativní, určitě nechce zkoušející slyšet (a o to méně hodnotit) kandidátovy osobní politické preference. V takovýchto případech je vždy obzvláště důležité odpoutat se od každodenních politických debat v denním tisku, a ukázat přidanou hodnotu ze studia vysokoškolské ekonomie. Na takovéto otázky se nejlépe odpovídá tak, že kandidát zmíní argumenty pro i proti (což lze skoro u každé otázky), a vyargumentuje, že (např. vzhledem k nějakému stanovenému cíli) převažují jedny argumenty nad druhými (resp. že výhody jedněch převáží náklady druhých). V tomto konkrétním případě je také dobré si všimnout, že se otázka nijak neptá na to, zda by měla být zdravotní péče státní či soukromá (jak si to někteří interpretovali), dokonce ani úzce na to, zda by mělo veřejné pojištění existovat (třeba v omezené míře). Jakkoli se dobrá odpověď otázce o efektivnosti veřejného pojištění (a tedy nutnosti/žádoucnosti jeho existence) nevyhne, důraz by měl asi spočívat v řešení otázky, zda by mělo být povinné či nikoli. Kdykoli se v tématu vyskytne princip pojištění (či obecně chování za rizika/nejistoty), podvědomě ekonomovi naskočí termíny morální hazard a nepříznivý výběr. Málokterá otázka z chování za nejistoty/rizika se bez těchto dvou nevlastních sester obejde. Jen pro úplnost, v tomto konkrétním případě, nejčastějším argumentem pro povinnost bývá uváděno tzv. Samaritánovo dilema (samo o sobě druh morálního hazardu, avšak pro pojišťovatele), které následně vytváří morální hazard pro (ne)pojištěného. Otázka nepříznivého výběru také vypovídá cosi o tom, že povinné pojištění může být efektivnější (společensky levnější) než nepovinné. Mezi hlavní argumenty proti povinnosti patří asi „hodnota svobody volby“ a dále problémy fungování a efektivnosti veřejného (státního) pojištění v „reálném světě“ (např. se svými morálními hazardy a nepříznivými výběry na straně poskytovatelů zdravotní péče, apod.) Znovu opakujeme – zkouška netestuje, kolik různých důvodů pro/proti dokážete vyjmenovat v nějakém seznamu či taxonomii, nýbrž nakolik pojmete svou odpověď analyticky „jako ekonom“ (což samozřejmě neznamená „peněžně“).
V Londýně stávala jízdenka na Underground £2.00. Před dvěma lety zavedli tzv. Oyster Card (bezkorupční verze Open Card), kterou si v jakékoli trafice koupíte za £3.00 a rovnou nabijete £5.00 jako kredit. Nevzdělaný trafikant vám bude tvrdit, že záloha je nevratná, u okýnka v metru vám však při vrácení Oyster Card zálohu i s nevyužitým kreditem vrátí. Nové ceny za metro: £1.00 pomocí Oyster Card či £4.00 při placení hotovostí či kreditkou. Ekonom by si myslel, že při takových cenových rozdílech si i krátkodobý návštěvník Londýna pořídí Oyster Card, a celý systém tak bude ztrátovější. Změna je však ve skutečnosti velice výdělečná (nejen pro výrobce Oyster Card) - a vysoká poptávková elasticita nemůže být odpovědí neb již předtím bylo metro k prasknutí. Dokážete tento zdánlivý paradox vysvětlit nějakým ekonomickým konceptem? (Nápověda: všimněte si, že Oyster Card se nejmenuje Underground Card či Transport Card, nýbrž jde o slovní hru na ryze anglickou frázi „The world is your oyster“, tedy „Svět je vaší ústřicí“, něco ve smyslu „Vše vám může patřit, karta je na vše (všechny druhy MHD)“.) Žádné otázky by neměly předpokládat nějakou konkrétní znalost nějakých velmi specifických světových reálií – jako např. jak funguje v Londýně metro. To je třeba mít na paměti proto, že vám to v takovýchto případech ulehčí hledání odpovědi na otázku: všechna relevantní fakta jsou uvedena v otázce, není třeba klíč hledat v něčem, co zkoušející nemá právo očekávat, že byste mohli znát. Koncept, na který tato otázka míří, je koncept racionální neznalosti. Ta se od běžného (a žel obecně u zkoušek častého) „vyřešení otázky“ pomocí úsudku „narozdíl od teorie jsou lidi ve skutečnosti blbí“ (či politicky korektnější alternativy) liší tím, že v tomto konceptu je neznalost výsledkem racionální úvahy o očekávaných nákladech a výnosech zjišťování informace („odblbování“). Zde konkrétně například turista nemusí věřit ve vysokou pravděpodobnost toho, že by
5
se mu mohla nějaká karta ušetřit (zvláště když se jmenuje tak divně, nespojitě s dopravou – rychlost ústřic v larválním stádiu 5cm/min (Hidu,Haskin 1978) lze pro praktickou městskou dopravu zanedbat). I jiná „vysvětlení“ však byla v zásadě možná, pokud nespoléhala na něco, co legenda otázky výslovně upravovala jinak, než odpověď (nebylo tak lze např. argumentovat možností, že se sníženou cenou rapidně naroste počet zákazníků). Odpovědi spoléhající na transakční náklady byly také košer, pokud výslovně naznačily, že autor považuje dané (relativně malé) náklady spojené s koupí ústřičné karty za dostatečně prohibitivní. Opravdu excelentní odpověď by si pak kupříkladu ještě všimla, že nový systém je ekonomicky „efektivní“ i v tom smyslu, že u turistů, jsoucích v Londýně jen na chvíli a neznajících/nemajících alternativy dopravy (velocipéd..) můžeme předpokládat menší poptávkovou elasticitu než u průměrné(ho) Londýňanky či Londýňana, a tak vyšší cena pro turistu odpovídá optimální diskriminační cenotvorbě a Oyster card tak pomáhá segregovat trh. Ani v nejmenším se při svých odpovědích nebojte takovýchto reflexivních úvah či pozorování – dokazují, že dokážete otázku vnímat v kontextu, a separují výborné odpovědi od skutečně brilantních. Vždy tak čiňte až poté, co odpovíte na skutečně položenou otázku.
Je reálný rozdíl v skutečné produkci na obyv. České republiky a Čadu větší nebo menší, než indikuje reálné HDP/obyv.? Proč? Narozdíl od všeobecně rozšířené představy, tato otázka nevyžadovala po kandidátech znalost HDP Čadu, „to jsme se v žádném předmětu neučili, tak to po nás přece nemůžou chtít“ (dobová citace). Jediné, co vyžadovala, je znalost, že Čad můžeme směle řadit mezi tzv. rozvojové země (což bylo lze odvodit např. z jeho geografické polohy). Tuto znalost u kandidáta na vysokoškolský titul sprostě předpokládáme, avšak nejste-li si s podobnými věcmi jisti, můžete se zkusit zeptat dozoru. Na takovéto otázky vám rád(a) odpoví – zcela běžně a často například dozor vysvětluje při písemných zkouškách, kde/co je to Skandinávie. Jen pro upřesnění – tato otázka se neptá, jestli/proč je relativní produkce vyšší v ČR nebo v Čadu; prahne po aplikaci známých nedostatků HDP v naměření produkce. Tím nejzásadnějším je jiná míra rozvoje směny na trhu: klasický HDP měří (v principu) jen tu část produkce, která prochází trhem. V Čadu se bude jistě relativně více reálné produkce (přinejmenším jídlo, praní, drobné opravy, apod.) odehrávat v rámci domácnosti a neprocházet trhem. Co je naopak velice marginální k položené otázce, je diskuse o nedostatcích HDP v měření kvality života apod. Otázka se ptá výslovně na schopnost HDP postihnout skutečnou produkci, nic jiného. Stejně tak vzhledem k použitým reálným veličinám bude těžké odargumentovat něco smysluplného pomocí rozdílných inflací (nikoli však nemožné – kandidát může např. použít subtilní argument o „počítačovém problému“ kdy se i při neměnné (či dokonce klesající) cenně rapidně zvyšují kvalitativní parametry počítačů a elektroniky obecně – použije-li předpoklad, že v ČR se vyrobí více (či obecně jiné relativní množství) elektroniky než v Čadu).
Je neustálý ekonomický růst (až na pár vyjímečných let) od počátku světa konzistentní se Solowovým modelem růstu? Vysvětlete. Nejklasičtější odpověď zde zhruba načrtne (relevantní) fakta a fungování Solowova modelu (pozor, zde je lehké přespříliš se zaměřit na prezentaci jeho detailů, a málo na odpovídání vlastní otázky) a následně uvede, zda je konzistentní s průběhem (mega)historického růstu. Klíčové zde budou dva výsledky – postupné zpomalování růstu, jak se ekonomika v modelu blíží do stálého stavu, a způsob technologického pokroku. V dlouhém historickém pohledu se samozřejmě oproti tomu reálný růst neustále zrychluje (jakkoli zrovna nežijeme v období nejrychlejšího růstu, a občasné periody i v dávnější minulosti zaznamenaly krátkodobě velice rychlý růst). K tomu můžeme přidat pozorování, že zatímco Solow předpokládá exogenní technologický pokrok, ve skutečné ekonomice bývá nárůst produktivity výsledkem usilovné práce a investic (i slavný „protiargument“ v podobě penicilínu potřebuje, konec konců, Flemminga v laboratoři, jakkoli špinavé).
“Rychlý růst dané ekonomiky je umožněn primárně stávajícími podmínkami na okolních trzích”. Ilustrujte správnost či nesprávnost tohoto tvrzení na historickém příkladu alespoň dvou reálných ekonomik.
6
Klasický případ, kdy lze jednoduše odpovědět jak kladně, tak záporně. V principu lze samozřejmě odpovědět i klasickým „tak i tak“, ale všimněte si, že otázka naznačuje, že by si kandidát měl vybrat, a vyargumentovat tu či onu stranu. To samozřejmě neznemožňuje uvést i protiargumenty, ale kvalitní odpověď dokáže vyargumentovat, proč jsou protiargumenty méně relevantní, a celkově tak převládá zvolený názor. Dle klasické anekdoty jsou samozřejmě v principu všichni ekonomové „dvoustranní“ (v anglickém originále „dvourucí“, „on the one hand,... but on the other...“), ale má-li být ekonom v praktickém životě užitečný, jedna ruka by měla dominovat. Nejjednodušší interpretací citátu pak je v rovině „vývozem vedeného růstu“ a jeho konkrétními historickými příklady a protipříklady. Subtilnější pohled se pak zaměří i na případy, kdy to bylo nikoli bohatství nýbrž například stabilita okolí, která vytvořila podmínky pro růst, nebo naopak nestability zabraňovala jinak vysoce potenciální ekonomice v rozletu. „Proč jsou některé národy bohaté a jiné národy chudé?“ Podrobně uveďte základní odpovědi klasické ekonomie na tuto otázku. Zcela přímočará otázka. Slovo „podrobně“ napovídá, že by kvalitní kandidát neměl ulpívat na povrchním vyjmenování základních principů, ale zkusit se podívat i trochu do hloubky – zde není od věci ani např. lehounký kontrast s dnešním pohledem spolu s důvody rozdílů – pokud nedominuje celou odpověď.. Nejjasnějšími kandidáty pro hlubší rozbor tu jsou Adam Smith s dělbou práce, případně ve formě „dělba práce je dána rozvinutostí trhu“, specializací, atd.; David Ricardo s komparativní výhodou; a třeba páter Malthus, kde se lehký kontrast s dnešním pohledem nabízí nejpřirozeněji. (A propos, ať už si o moderních Malthusiánech myslíte cokoli, nemělo by to přímo ovlivňovat váš pohled na možnost Malthusiánské pasti v konkrétních historických příkladech.) Jaké jsou největší bariéry růstu v současném rozvojovém světě? Proč? ..aneb Pohádka tisíce a jedné možnosti... Zde je třeba jen upozornit opět na položenou otázku: Kvalitní odpověď se neomezí jen na vyjmenování bariér, ale hlavně na vysvětlení, proč je to bariéra, a proč ji kandidát(ka) považuje za největší. Neexistuje totiž žádný oficiální seznam největších bariér růstu, jakkoli se jeho existenci snaží dokázat některá skripta. Proto examinátor(ka) chce vidět, co kandidát(ka) považuje za nejdůležitější – a proč? Subtilnější odpověď pak nastíní, že nemusí být možno generalizovat na současný rozvojový svět obecně, a zaměří se pak na největší bariéry vždy pro určitý typ zemí či oblast.
Zlomte vaz!
Za kolektív Katedry ekonomie Petr Bartoň,
červen 2010
Literatura: Hidu, H. a Haskin, H.H. Swimming speeds of oyster larvae Crassostrea virginica in different salinities and temperatures, Estuaries and Coasts, Volume 1, Number 4 / December, 1978
7
