Management pohledávek v praxi

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a účetnictví

Management pohledávek v praxi Diplomová práce

Autor:

Bc. František Zvěřina Finance

Vedoucí práce:

Ing. Anna Hajdúchová Záturecká, Ph.D.

Praha

Duben, 2011

1

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 25. 4.2011

Bc. František Zvěřina

2

Poděkování: Děkuji paní Ing. Anně Hajdúchové Záturecké, Ph.D. za pomoc s mojí diplomovou prací a pracovníkům firmy Administrativa A-Z, s.r.o. za odborné konzultace.

V Praze dne 25.4.2011

Bc. František Zvěřina

3

Anotace Tato práce si v teoretické části stanovila za cíl v systému řízení pohledávek charakterizovat pojem pohledávek, popsat proces vzniku, existence a zániku pohledávek, analyzovat jednotlivé formy zajištění a popsat postupy při řízení a vymáhání pohledávek. Druhá část práce charakterizuje společnost POL, spol. s r.o., zaměřuje se na analýzu struktury a vývoje pohledávek. Stručně se orientuje ve vztahu pohledávek a závazků společnosti a s vyuţitím poměrových ukazatelů finanční analýzy hodnotí ekonomiku společnosti. Další část práce hodnotí efektivitu řízení pohledávek ve společnosti POL, spol. s r.o., zabývá se důsledky nedostatečného řízení rizik a vyuţíváním podmínek prodeje pro řízení pohledávek; problematiku procesu řízení pohledávek je doplněna o popis postupů nakládání s pohledávkami, počínaje prevencí aţ po soudní vymáhání. V závěru práce byl stručně zhodnocen proces řízení pohledávek se zaměřením na výsledky a hodnocení tohoto procesu ve společnosti POL, spol. s r.o..

4

Annotation This work provided the theoretical part of the objective in the management of claims to characterize the notion of claims to describe the process of creation, existence and termination claims, analyze various forms of security and identify management practices and debt collection. The second part is characterized by POL, Ltd., focuses on analyzing the structure and evolution claims. In brief focuses on the relationship of assets and liabilities, using financial ratios financial analysis evaluates the economics of the company. Another part assesses the effectiveness of debt management in society POL, Ltd., deals with the consequences of inadequate risk management and use conditions of sale for debt management; debt problem management process is accompanied by a description of procedures for handling claims from prevention to judicial enforcement. The conclusion was briefly reviewed the process of debt management with a focus on results and evaluation of this process of POL, Ltd..

5

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 6 Úvod ................................................................................................................................. 8 1

Systém řízení pohledávek ......................................................................................... 9 1.1

1.1.1

Vymezení pojmu pohledávka ................................................................... 9

1.1.2

Vznik pohledávek ..................................................................................... 9

1.1.3

Rozdělení pohledávek ............................................................................ 10

1.1.4

Zánik pohledávek ................................................................................... 13

1.2

Zajištění pohledávek ....................................................................................... 16

1.3

Návrh postupu při řízení pohledávek.............................................................. 39

1.3.1

Metodika při řízení pohledávek – obecně............................................... 41

1.3.2

Spojování firem do větších struktur ....................................................... 46

1.4

3

Vymáhání pohledávek .................................................................................... 48

1.4.1

Mimosoudní vymáhání ........................................................................... 48

1.4.2

Soudní vymáhání .................................................................................... 49

1.5 2

Charakteristika pohledávek .............................................................................. 9

Shrnutí teoretické části ................................................................................... 52

Charakteristika řízení pohledávek ve společnosti POL, spol. s r.o. ....................... 54 2.1

Informace o společnosti POL, spol. s r.o........................................................ 54

2.2

Analýza pohledávek ve společnosti ................................................................ 55

2.3

Vývoj pohledávek a závazků .......................................................................... 61

2.4

Zdrojová data .................................................................................................. 64

2.5

Poměrové ukazatele ........................................................................................ 65

2.5.1

Ukazatele likvidity.................................................................................. 65

2.5.2

Ukazatele aktivity ................................................................................... 66

2.5.3

Ukazatele zadluţenosti ........................................................................... 67

2.5.4

Ukazatele rentability ............................................................................... 68

Zhodnocení efektivity řízení pohledávek ............................................................... 71 3.1

Důsledky nedostatečného řízení rizik ............................................................. 71

3.2

Vyuţívání podmínek prodeje pro řízení pohledávek ...................................... 73

3.2.1

Stanovení výše pohledávek .................................................................... 73

3.2.2

Zajištění pohledávek ............................................................................... 74

3.3

Vyuţívání informací o odběratelích ............................................................... 74 6

3.4

Inkasní politika ............................................................................................... 75

3.5

Veřejně přístupné databáze ............................................................................. 78

Závěr ............................................................................................................................... 79 Seznam pouţité literatury ............................................................................................... 81 Seznam tabulek ............................................................................................................... 84 Seznam grafů .................................................................................................................. 84

7

Úvod Proces řízení pohledávek ve firmě je jednou z nejdůleţitějších činností, ve které se promítá ekonomické a finanční zdraví firmy. Tato činnost zároveň ekonomické a finanční zdraví firmy významným způsobem ovlivňuje. Proces řízení pohledávek jako takový začíná záměrem firmy prodávat své produkty a vrcholí inkasem pohledávky ve svém neustále se opakujícím procesu podnikání, tzn. v procesu nákupu výroby a prodeje, resp. inkasa. Právě tento koloběh je ve svém nepřestávajícím rytmu a proměnách forem předpokladem úspěšného podnikání. Proces jako takový je institucionalizován právním řádem ČR a konkrétními podnikatelskými subjekty je aplikován do reálného podnikatelského prostředí ve všech svých sloţitostech a variantách. Práce se pokouší uchopit celou šíři procesu vzniku, existence a zániku pohledávek s akcenty na zajištění těchto pohledávek a ekonomické a finanční souvislosti tohoto procesu, a to i na příkladu analýzy ekonomických výsledků konkrétního subjektu společnosti POL, spol. s r.o. s náznaky konkrétních dopadů těchto procesů a doporučení opatření směřující k zlepšení stávajícího stavu. Protoţe si práce jako taková dala za cíl analyzovat proces řízení pohledávek, je přirozené, ţe se první část práce zaměřuje na teoretické základy a právní východiska tohoto procesu.

8

1 Systém řízení pohledávek 1.1 Charakteristika pohledávek 1.1.1 Vymezení pojmu pohledávka Obsah pojmu pohledávka vyplývá především z § 488 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ ―), podle kterého závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dluţníka a dluţníkovi vzniká povinnost splnit závazek. Lze tedy zjednodušeně říci, ţe pohledávka je právo věřitele na plnění od dluţníka. Tomuto právu odpovídá povinnost dluţníka splnit svůj závazek vůči věřiteli.

1.1.2 Vznik pohledávek Pohledávka vzniká v okamţiku poskytnutí určitého plnění, případně k datu vystavení platebního dokladu nebo jiţ pouhým podepsáním smlouvy. Tuto skutečnost si dluţníci často neuvědomují, proto je důleţité monitorovat, zda bude tato částka uhrazena včas, pozdě nebo vůbec. Někteří lidé vůbec neberou na vědomí závaţnost dluhů, ani to, ţe se tak mohou dostat jak do finančních, tak i do psychických problémů. Je pravda, ţe věřitel nevymáhá svou pohledávku hned na začátku, ale dává dluţníkovi šanci zaplatit bez dalších výdajů. Tato lhůta je většinou v období jednoho roku. V tuto dobu má dluţník moţnost dluh uhradit, pokud se tak nestane, věřitel nebo jeho právní zástupce podává ţalobu k soudu, ale tím se pro dluţníka navyšují náklady, které je povinen taktéţ zaplatit. Nabízí se myšlenka, ţe by podnik ve snaze minimalizovat pohledávky mohl poţadovat placení v okamţiku dodání nebo ve velmi krátké lhůtě. Při takovém poţadavku musí zváţit, zda jeho odběratelé neupřednostní jiného dodavatele s lepšími platebními podmínkami. Podnikové pohledávky mohou vznikat i jinou cestou – podnik si objedná

9

u svého dodavatele zakázku, dodavatel poţaduje zálohu předem. Záloha je ve fázi, kdy zboţí nebylo ani vyrobeno, natoţ předáno, vlastně pohledávkou k dodavateli.1 Specifikou je vznik pohledávky za dluţníkem, který má svůj majetek v takzvaném institutu společného jmění manţelů. Jelikoţ je pravděpodobné, ţe se vymáhání pohledávky dostane do stádia exekučního řízení, blokuje se i tento majetek, jenţ se nerozděluje na polovinu, ale zůstává celý. Přesto je důleţité, aby si dluţníci i věřitelé uvědomovali důleţitost kroků, které vedou ke vzniku pohledávky. Nejlépe je se takové situaci vyhnout, a to zaplacením částky včas. Základní příčiny vzniku pohledávek druhotná platební neschopnost dluţníka spekulace dluţníka s úhradou závazku nedokonalé podloţení nároků věřitele – sporná pohledávka úmysl dluţníka vyuţít nevýhodného postavení věřitele a snaha úplně se vyhnout zaplacení závazku

1.1.3 Rozdělení pohledávek Pohledávky lze rozdělit dle různých kritérií. Například podle: vzniku, právní úpravy, zajištění.

1

SCHOLLEOVÁ, Hana. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. 1. vydání. Praha : GRADA

Publishing, a.s., 2008. 256 s. ISBN 978-80-247-2424-9

10

1.1.3.1 Podle vzniku Podle vzniku lze pohledávky rozdělit do tří skupin: Pohledávky z obchodního styku, které jsou nejběţnější a vznikají vţdy od vystavení platebního dokladu dodavatelem (věřitelem) vůči odběrateli (strana dluţníka) a zanikají úhradou částky uvedené na platebním dokladu odběratelem na účet dodavatele. Kromě platebního dokladu existuje zpravidla i dodací list na předmět plnění, kterým je dodávka zboţí, materiálu či sluţeb. Písemná forma smluvního vztahu zde nemusí vţdy existovat (ústně dohodnuté kontrakty). Pohledávky z bankovních úvěrů, z finančních mezipodnikových půjček a půjček mezi fyzickými osobami a podnikatelskými subjekty. Do této skupiny lze dále zahrnout i pohledávky z dluhopisů (obligace, směnky, atd.). Mají zpravidla písemnou smluvní formu, která řeší termín a způsob úhrady pohledávky i příslušenství (způsob úročení a sankce z prodlení úhrady) a doklad o převzetí finanční hotovosti dluţníkem. Pohledávky ostatní, tj. pohledávky z pracovně právních vztahů, sociálního a zdravotního pojištění, pohledávky státu z daňových povinností.

1.1.3.2 Podle právní úpravy Pro hodnocení pohledávky je důleţité její přiřazení k příslušnému právnímu předpisu. V České republice existují právní předpisy dva. Jedná se o obchodní zákoník a občanský zákoník. Kaţdý se vyznačuje celou řadou specifik, které je nutné zohlednit při posouzení existence konkrétní pohledávky i moţností jejího uplatnění a vymáhání.2 Občanskoprávní pohledávky – řídí se zákonem č. 40/1964 Sb, občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ObčZ―). Dle tohoto zákona se posuzují majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakoţ i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto vztahy neupravují jiné zákony. Tímto zákonem jsou upraveny jak pohledávky ze smluvních vztahů, tak i pohledávky, které nejsou závislé na

2

BAŘINOVÁ, D.; VOZŇÁKOVÁ, I. Pohledávky: vzory smluv a podání. 2. vydání. Praha: GRADA

Publishing, a.s. 2003. 127 s. ISBN 8071699802. 11

ţádném konkrétním smluvním vztahu a jejich vznik je dán například veřejnoprávním předpisem či jinou právní skutečností. Zejména se jedná o pohledávky státu vůči občanům a to z titulu daní, poplatků, o pohledávky náhrady škody nebo také bezdůvodného obohacení. Na rozdíl od pohledávek vzniklých dohodou a vůli zúčastněných osob, tyto pohledávky představují právo jedné strany na peněţité plnění při porušení smluvní povinnosti bez ohledu na dojednané podmínky. Spolu s těmito právními vztahy zároveň řeší ObčZ i délku záručních lhůt, promlčení, obsah práv ochrany spotřebitelů, ale i řadu dalších právních souvislostí. Obchodně právní pohledávky - speciální právní normou, která upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy a pohledávky z nich vzniklé a také i některé jiné vztahy související s podnikáním, je zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen „ObchZ―). Pohledávky mohou např. vznikat z účastenství na obchodních společnostech, z jednání zakládajícího nekalou soutěţ a zejména z obchodních závazkových vztahů. 3

1.1.3.3 Podle zajištění Nezajištěné pohledávky – jedná se o pohledávky, které vznikají bez jakékoli písemné dokumentace. Smluvní vztahy tak vznikají pouze na základě ústních dohod. Tento druh pohledávek ve smluvních vztazích je v určitém případě moţný, ale lze je vyuţít pouze v prostředí s vyspělou právní a podnikatelskou etikou. Tento zjednodušený postup bez nutnosti „papírových smluv― sebou totiţ přináší řadu problémů. Můţe se jednak jak o obecné omyly a chyby lidského faktoru, tak také absenci podkladů pro donucení nesolidního obchodního partnera k vyrovnání pohledávky. V krajních případech můţe jít dokonce aţ o nemoţnost takto vzniklou pohledávku právně vymáhat. Zajištěné pohledávky – jde o účinnou ochranu před problémovými pohledávkami. Cílem je zabezpečit pohledávky uţ před jejich vznikem nebo v době, kdy vznikají. Ať uţ je to zajišťováním informací o budoucích či 3

ZICHÁČEK, A. Postupy při vymáháni pohledávek v obchodné právních vztazích a úspěšnost jejich

použití v praxi. Zlín, 2009. 90 s. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně

12

současných obchodních partnerech, důsledným zpracováním obchodních smluv či jištěním pohledávek, tzn. zajišťovacími instrumenty, jako jsou například dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso, směnka, zajišťovací převod prává, zástavní právo, smluvní pokuta, bankovní záruka, apod. 4

1.1.4 Zánik pohledávek K zániku pohledávky nejčastěji dochází zejména z těchto důvodů:

1.1.4.1 Splnění dluhu Nejčastější způsob zániku pohledávky je jeho splnění peněţní formou, tj. úhrada plná příp. částečná. Samotná transakce se uskutečňuje hotovostním nebo bezhotovostním převodem.

1.1.4.2 Částečné splnění závazku Kromě písemného prohlášení, kterým dluţník uznává závazek, povaţuje obchodní zákoník (§ 323 odst. 2) za uznání závazku také další právní úkony. Jedná se o: Placení úroků – za uznanou se povaţuje část závazku (peněţní částka), z níţ se úroky platí (§ 407 odst. 2 obch. Zákoníku). Částečné plnění závazku dlužníkem – za uznání zbytku dluhu je tento projev vůle povaţován pouze za podmínky, ţe „lze usuzovat" na dluţníkovo uznání. Pokud by dluţník sice částečné plnění poskytl, ale současně by výslovně prohlásil, ţe zbytek dluhu neuznává, nemůţe takový účinek nastat. Jestliţe dluţník poskytne částečné plnění a z okolností bude moţno usoudit, ţe uznává celý dluh, jedná se o rozšíření právních následků splnění, neboť splnění nebude mít za následek jenom zánik části dluhu, ale bude také uznáním jeho zbytku.

4

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky - právně - daňově - účetně. 3. rozšířené

vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2007. 136 s. ISBN 978-80-247-1816-3

13

Uznání závazku vyvolává právní účinky předpokládané v § 323 obch. zákoníku: vylučuje moţnost uplatnit námitku promlčení, a to bez ohledu na to, zda dluţník o promlčení v době, kdy prohlášení o uznání učinil, věděl, či nevěděl. Uzná-li dluţník písemně svůj určitý závazek, běţí ve smyslu ust. § 407 obchodního zákoníku nová promlčecí doba v délce čtyř let ode dne tohoto uznání. Jestliţe dluţník uzná jen část závazku, běţí nová promlčecí lhůta ohledně této části. V případě, kdy dluţník uznal jiţ promlčený závazek, nastává podle odst. 1 cit. paragrafu obdobný účinek: promlčené právo se uznáním obnovuje a běţí nová čtyřletá promlčecí doba. jelikoţ při uznání závazku se má za to, ţe tento určitý závazek v uznaném rozsahu trvá v době, kdy k uznání došlo, přechází důkazní břemeno pro případ sporu z věřitele na dluţníka. Dluţník, který svůj určitý závazek uznal, můţe sice namítat, ţe závazek nevznikl, nebo ţe v době uznání jiţ netrval (v případě uznání závazku jde o vyvratitelnou domněnku, ţe dluh v této době trval), avšak musel by své tvrzení dokázat. uznání závazku má výše uvedené účinky i vůči ručiteli.

1.1.4.3 Započtení pohledávky V případě, ţe věřitel s dluţníkem mají vzájemné pohledávky stejného druhu, zaniknou tyto započtením, a to do té výše, do které se vzájemně kryjí. Jestliţe některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení, zánik pohledávek nastane jiţ okamţikem, kdy se setkaly, nikoliv aţ ke dni, kdy byl učiněn kompenzační projev. Tento způsob zániku pohledávky zná jak právo občanské, tak obchodní. Prvním z předpokladů započtení je existence vzájemných pohledávek mezi týmiţ účastníky, kteří si jsou vzájemně věřitelem a dluţníkem. Dále musí jít o pohledávky stejného druhu (co do předmětu, např. peněţité). Důvod vzniku a povaha pohledávky můţe být rozdílná (např. lze započíst pohledávku z půjčky na pohledávku z náhrady škody). Neméně důleţité je to, ţe pohledávky musí být k započtení způsobilé, tj. jejich započtení není vyloučeno ani zákonem, ani dohodou mezi věřitelem a dluţníkem.5

5

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/pohledavky-zanik-postup-

opu/1000818/51672/

14

V praxi se setkáváme s jednostrannými a dvoustrannými zápočty. Souhlas druhého účastníka v případě jednostranného započtení se nevyţaduje. K započtení pohledávek dojde na základě projevu vůle jedné strany, tj. oznámením adresovaným a doručeným druhé smluvní straně. V případech, kdy dochází k započtení na základě dohody účastníků, lze započítat jakékoli vzájemné pohledávky (nestanoví-li zákon jinak), tzn. i pohledávky, které nejsou způsobilé k započtení či nejsou stejného druhu.

1.1.4.4 Prekluze Pojem prekluze vyjadřuje zánik pohledávky v důsledku neuplatnění práva, které bylo třeba uplatnit v určité době, a tato doba marně uplynula. Pokud by dluţník prekludovaný dluh uhradil, byla by tato skutečnost posuzována jako plnění bez právního důvodu a jednalo by se ze strany věřitele o bezdůvodné obohacení. Dluţník by se mohl domáhat vrácení plnění. Prekludované právo nelze uplatnit u soudu.

1.1.4.5 Další způsoby zániku pohledávek K zániku pohledávek můţe dojít na základě dalších právních skutečností: dohodou: z principu smluvní volnosti plyne, ţe smluvní strany se mohou kdykoliv dohodnout o zániku pohledávky prominutím dluhu a vzdáním se práva, výpovědí, novací: dochází k nahrazení dosavadního závazku závazkem novým, původní závazek zaniká, narovnáním: účastníci uzavřením dohody o narovnání upravují práva, která jsou mezi nimi sporná či pochybná, smrtí dluţníka nebo věřitele, splynutím: pohledávka zaniká, jestliţe věřitel a dluţník splynou v jeden subjekt.

Promlčení Při vzniku pohledávky je nutné kontrolovat lhůty k promlčení. Někdy je prekluze práva zaměňována s promlčením, ovšem v tomto případě právo nezaniká, ale dochází k jeho oslabení. V případě, ţe promlčecí doba skutečně uplynula a povinný vznese námitku promlčení, je toto právo nevymahatelné, soud je nemůţe přiznat. Jestliţe dluţník

15

promlčenou pohledávku zaplatí, má se za to, ţe platil existující dluh a nemůţe se domáhat vrácení zaplacené částky. Pro vztahy, které jsou upraveny dle občanského zákoníku, platí tříletá obecná promlčecí doba, pro vztahy upravené dle obchodního zákoníku je to obecná čtyřletá promlčecí doba. Smluvní strany nemohou uzavřít dohodu o kratší nebo delší promlčecí lhůtě, neţ je lhůta stanovená zákonem. Promlčecí doba začíná běţet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Výše uvedené právní vymezení pohledávek významným způsobem ovlivňuje jejich bonitu. Dalším významným prvkem ovlivňujícím bonitu je jejich zajištění pohledávek.

1.2 Zajištění pohledávek Prodej zboţí na fakturu či poskytování obchodního úvěru je spojeno s rizikem nezaplacení, proto by měl podnik (věřitel) poţadovat různé formy zajištění, které by vedly k uspokojení pohledávky v případech, kdy dluţník svůj dluh nesplní včas. Prostředky k zajištění pohledávek plní současně několik funkcí: preventivní: upozorňuje zákazníka na nepříjemné následky, čímţ ho můţe motivovat k zaplacení, zajišťovací: zvyšuje právní jistotu věřitele, ţe zajištěná pohledávka bude uspokojena, uhrazovací: umoţňuje při nesplnění závazku pouţití náhradního způsobu uspokojení.6 Problematika zajišťovacích instrumentů je rozsáhlá, ale je důleţité, aby podnik volbě mezi různými způsoby zajištění věnoval patřičnou pozornost. Dále bych chtěl uvést alespoň některé zajišťovací instrumenty:

6

Členění dle Reţňáková, M., ZINECKER, M. Finanční management: II. část. Brno: VUT, 2003

16

 Smlouva Rozhodující předpoklad pro vznik pohledávky je uzavření smlouvy. Pro případné vymáhání je důleţité, jaký je obsah smlouvy a jaké jsou dodací a platební podmínky. Při sestavování smlouvy je třeba volit jednoznačné výrazy. Jakékoliv změny a odchylky od smlouvy je nutné řešit písemným dodatkem se souhlasem všech zúčastněných stran. Většinou jde v praxi o smlouvy mezi dvěma podnikateli, ale častou jde o více účastníků, a pak je ke vzniku smlouvy nutná dohoda všech účastníků smlouvy. V kupní smlouvě, stejně jako jiných smlouvách, musí být smluvní strany správně označeny. U fyzické osoby je nutné uvést jméno a příjmení, také je vhodné doplnit rodné číslo a bydliště. Právnické osoby musí být označeny ve smlouvě svou obchodní firmou, pod kterou se zapisují do obchodního rejstříku. Právní forma u obchodních společností je součástí obchodní firmy a vypovídá o ručení za závazky společnosti.7 Je vhodné prověřit, zda osoba uzavírající kupní smlouvu, je k tomu oprávněna. U právnických osob, které mají statutární orgán kolektivní nebo mají více statutárních orgánů, je třeba zjistit, jak je upraven v obchodním rejstříku způsob jejich jednání. Smluvní strana si můţe vyţádat předloţení plné moci.

 Informace Kaţdá firmy by tedy měla ve zvýšené míře věnovat pozornost takovým informacím, které ji mohou nějakým způsobem ovlivnit, ale nelze zastávat názor, ţe maximální moţná informovanost vyřeší veškeré problémy. Informace musí být chápány pouze jako nástroj, který můţe být významným způsobem nápomocen ke stanovení optimálního řešení či správnému vyhodnocení vzniklé situace. Aby měla informace pro konečného uţivatele patřičný výnos, musí splňovat určitá kritéria. Mezi ty nejvýznamnější patří:

7

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky - právně - daňově - účetně. 3. rozšířené

vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2007. 136 s. ISBN 978-80-247-1816-3

17

Včasnost, dostupnost, spolehlivost Poţadovaný obsah, tj. aktuálnost, relevantnost, pravdivost, objektivnost, přiměřenost, Cena a uţitná hodnota, Legálnost Informace o obchodních partnerech lze získat z vnitřních a vnějších zdrojů. Významným vnitřním zdrojem jsou poznatky o dosavadní platební morálce našeho obchodního partnera. Vnější informace se zpravidla dělí na: Kancelářské (administrativní, identifikační) informace, které lze získat z otevřených zdrojů (obchodní či ţivnostenský rejstřík). Kancelářské informace zahrnují například obchodní firmu, právní formu společnosti, rok zaloţení, adresy, telefonní čísla, emailové kontakty, identifikační či registrační čísla, bankovní spojení, obory činností, jména, tituly a funkce vedoucích pracovníků, základní kapitál, roční obrat. Kreditní informace, které slouţí k analýze solventnosti obchodního partnera. Kromě základní finanční charakteristiky (rozvaha, výkaz zisků a ztráty) obsahují ještě informace o dosavadní platební disciplíně, celkové bonitě společnosti a o zvláštních událostech ve společnosti. Získávání těchto informací je jiţ poměrně náročné a nákladné. Potřeba kreditních informací vznikla poprvé v bankách u ţadatelů o úvěr. Odtud je název kreditní informace. Bankovní informace, které je moţné legálně získat podle ustanovení § 38, zákona č. 21/1992 Sb., o bankách. Pod pojmem bankovní informace je zahrnut specifický druh informací, které banka shromaţďuje o svých klientech. Třetí osobě je můţe poskytnout jen se souhlasem klienta. Jeho souhlas se nevyţaduje jen v případech občanskoprávního řízení nebo trestního stíhání.8 Kancelářské a kreditní informace poskytují informační kanceláře. Výhodou těchto kanceláří je jejich nestrannost a nezávislost.

8

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky - právně - daňově - účetně. 3. rozšířené

vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2007. 136 s. ISBN 978-80-247-1816-3

18

Jednou z nejznámějších informačních kanceláří je firma Dun & Bradstreet. Tato společnost je schopna poskytnout informace o desítkách miliónů společností. Přesnost jejich hodnoceni však závisí na době, po jakou je daná oblast sledována, a také na tom, jak moc jsou v dané zemi společnosti zvyklé o sobě poskytovat informace. Praţská pobočka (Dun & Bradstreet s.r.o.) zaloţená roku 1991 otevírá svým zákazníkům přístup ke všem produktům mezinárodní Dun & Bradstreet Informatik Services, zpracovává BIR (Business Information Report) o českých podnicích. Zákazníci mohou přímo pomocí webového prohlíţeče přistupovat do databáze společnosti. Jedním z prvních seriózních produktů u nás v oblasti informačních katalogů byl Inform Katalog, který jiţ v roce 1990 vydala brněnská společnost Inform Katalog s.r.o. Základní informace o společnosti lze získat z výpisu z obchodního nebo ţivnostenského rejstříku. Výpis z obchodního rejstříku lze získat jednoduše, navštívit popř. podat písemnou ţádost u soudu, který obchodní rejstřík vede. U obchodního rejstříku je nutné počítat se skutečností, ţe údaje nemusí být aktuální. Změny zapisovaných skutečností v OR jsou prováděny se značným zpoţděním, čehoţ vyuţívají i nesolidní společnosti. Velkou výhodou OR na Internetu je moţnost vyhledávání podle osob. Pokud existují negativní zkušenosti s určitou společností, resp. odpovědnou osobou, lze snadno najít i další společnosti, kde tato osoba působí. Živnostenský rejstřík – při poskytování výpisu z ŢR je nutné prokázat právní zájem, tzn. podloţit ţádost objednávkou, plnou mocí, fakturami, smlouvou apod. ŢR jsou vedeny ţivnostenským odborem příslušného místního úřadu. Z informací získaných pouze z těchto zdrojů nelze přesně posoudit platební morálku klienta. Na základě obecných zkušeností jsou však tyto informace dostačující pro posouzení moţného vzniku rizik. Další údaje lze získat z Obchodního věstníku. Jeho výhodou je poskytování informací o vstupu společností do konkurzního nebo likvidačního řízení a důleţitých sdělení s těmito řízeními spojených. Prověřením společností v obchodním věstníku by nemělo uniknout, je-li obchodní partner v konkurzu nebo vstoupil do likvidace. Informace o 19

obchodních společnostech v konkurzním řízení lze rovněţ nalézt na internetové adrese www.justice.cz, kde kromě obchodního rejstříku je v informačních registrech i evidence úpadců.

 Záloha Zálohové platby jsou v současné době velmi rozšířené. Formou zálohy bývá placena část nebo často i celá hodnota smluvené ceny dodávky. Výše zálohy není dána ţádným přepisem a závisí tedy jen na dohodě mezi dodavatelem odběratelem.

 Pojištění pohledávek Pohledávku je moţné i pojistit, především pokud jde o pohledávku ze zahraničního obchodu, protoţe při obchodování se zahraničím vzniká spousta rizik. Můţe jít o platební potíţe vyvolané politickými událostmi v zemi sídla kupujícího (válka, revoluce, občanské nepokoje, stávky), nemoţností transferu úhrad do ČR v důsledku váţných ekonomických potíţí země sídla kupujícího, vyhlášením její platební neschopnosti, zavedením moratoria na platby nebo přírodní katastrofou apod. Měli bychom myslet na to, ţe i v ekonomicky stabilních zemích, jako jsou např. USA, Francie, Německo, Velká Británie, je bankrot velmi častým jevem. V současné době jiţ existují společnosti v ČR, které se zabývají pojištěním plateb. Nejznámější jsou společnosti EGAP, ČESCOB a Gerling. Uvedení pojistitelé zpravidla disponují rozsáhlými databázemi, takţe jsou schopni posoudit bonitu odběratele. EGAP (Exportní garanční i pojišťovací společnost, a. s.) je od svého vzniku v roce 1992 akciovou společnosti plné ve vlastnictví státu. EGAP v případě pojistné události vyplatí pojistné plnění, převezme pohledávky a zabezpečí jejich vymáhání. Nabízí pojistné produkty v obdobné struktuře, rozsahu a kvalitě jako zahraniční úvěrové pojišťovny. Pokud je s EGAP uzavřena smlouva na některý typ pojištění zahraničních pohledávek, lze poţádat také o pojištěni tuzemských pohledávek.

20

Informace o této pojišťovně včetně podrobných přehledu o jejích produktech lze najít na internetové adrese wvw.egap.cz. Další úvěrová pojišťovna ČESCOB, a. s. je první specializovanou soukromou úvěrovou pojišťovnou v České republice. Vznikla v roce 1997, jejími zakladateli byla Česká pojišťovna, a, s. a největší belgická úvěrová pojišťovna EULER.-COBAC, S. A., která je součástí nadnárodního seskupení Euler Group. ČESCOB je také součástí nadnárodního holdingu Euler Group. Euler-Group je největším světovým seskupením v oblasti úvěrového pojištění. Je přímo nebo nepřímo zastoupeno ve všech hlavních centrech světového obchodu. Uzavřením pojistné smlouvy se automaticky získá přistup k informacím o odběratelích.ČESCOB umoţňuje, na rozdíl od EGAPu, pojištění tuzemských pohledávek bez vazby na export.

 Zástavní právo Jedním ze zajišťovacích prostředků je všeobecně uznáváno také zástavní právo. Zástavní právo je upraveno podle Občanského zákoníku § 152 aţ 172. Právní úprava zástavního práva byla zcela přesunuta do občanského zákoníku od 1.1.2001, kdy bylo v Obchodním zákoníku zrušeno ustanovení § 299. Účastníky právního vztahu jsou zástavní věřitel a zástavní dluţník. Dalším účastníkem můţe být zástavce, tj. osoba, která zastavila věc zajištění dluţníkova závazku. Zástavce můţe být totoţný s osobou dluţníka, můţe však jít o osoby odlišné. Dluţníci často mají představu, ţe v případě, kdy je zřízeno zástavní právo, má zástavní věřitel povinnost uspokojit svoji pohledávku ze zástavy, pokud svůj závazek včas a řádně nesplnil dluţník. Ve skutečnosti však záleţí na výběru zástavního věřitele, zda uspokojí svoji pohledávku ze zástavy nebo jiného majetku, pokud jde o osobu totoţnou se zástavcem, či obecně z majetku dluţníka a nikoliv ze zástavy. Zástavní právo slouţí k zajištění pohledávky tím, ţe v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené.

21

Zástavní právo plní dvojí funkci: zajišťovací – vede dluţníka ke splnění povinnosti splatit dluh, nahrazovací – pro případ, ţe dluţník závazek nesplní, dává věřiteli moţnost uspokojit svou pohledávku z předmětu zástavy. Zástavní právo můţe být zřízeno k pohledávce peněţité i nepeněţité. Také se můţe vztahovat na pohledávku, která vznikne aţ v budoucnu. Pokud je zástavním právem zajištěna nepeněţitá pohledávka, je do výše jejího ocenění v době vzniku zástavního práva zajištěno peněţité plnění, které by patřilo věřiteli v případě porušení závazku dluţníka. K téţe věci můţe vzniknout více zástavních práv, pak se přednostně uspokojí zástavní právo svým vznikem nejstarší, pokud zákon nestanoví něco jiného, K zajištění jedné pohledávky můţe být zastaveno i několik věcí. Zástavní právo vzniká na základě: písemné smlouvy, soudem schválené dědické smlouvy, ze zákona. Ve smlouvě musí být určen předmět zástavního práva a zajišťovaná pohledávka. Předmětem zástavy můţe být věc movitá i nemovitá, cenný papír či pohledávka. Věc však musí být určena individuálně a musí jít o věc samostatnou. Jako zástava můţe být poskytnuta pouze věc, ke které má zástavce vlastnické právo. Cizí věc můţe být zastavena jen se souhlasem vlastníka. Věc daná do zástavy musí být řádně odevzdána zástavnímu věřiteli či jiné osobě, na které se zástavce a zástavní věřitel dohodli, aby u ní byla zástava uschována. Toto uschování můţe být nahrazeno tím, ţe se vznik zástavního práva vyznačí v listině, která osvědčuje vlastnictví zástavce a je nezbytná k uţívání věci (např. technický průkaz motorového vozidla).

22

Pokud jsou zástavou nemovitosti, vzniká zástavní právo vkladem do katastru nemovitostí. Vklad do katastru nemovitostí provádí katastrální úřad ve správním řízení na návrh účastníka smlouvy nebo jiné oprávněné osoby, tedy na návrh zástavního věřitele a zástavce § 4 zákona č. 26S/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem. Právní účinky nastávají k datu, kdy byl návrh doručen katastrálnímu úřadu (§ 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem). Zástavní právo lze zřídit na určitou dobu, do určité výše a pro určitý druh pohledávek, které vzniknou zástavnímu věřiteli vůči dluţníku v budoucnu. V případě zástavy listinným cenným papírem vzniká zástavní právo předáním cenného papíru zástavnímu věřiteli. U listinného cenného papíru, který je převoditelný rubopisem, je třeba i písemné prohlášení majitele cenného papíru učiněné na tomto cenném papíru (zástavní rubopis). Zástavní právo k listinnému cennému papíru můţe vzniknout i jeho předáním třetí osobě do úschovy nebo do úschovy a správy, pokud je současně předán prvopis nebo úředně ověřená kopie zástavní smlouvy. Zástavní právo k zaknihovanému cennému papíru vzniká registrací tohoto zástavního práva v evidenci Střediska cenných papíru. Příkaz k registraci zástavního práva můţe dát zástavní věřitel, zástavní dluţník nebo zástavce. K tomuto příkazu je třeba přiloţit prvopis nebo úředně ověřenou kopii zástavní smlouvy. Po dobu zástavního práva k cennému papíru se zástavní právo vztahuje i na výnosy ze zastaveného cenného papíru. Pokud není pohledávka, zajištěná movitou či nemovitou věci, řádně a včas splněna, je zástavní věřitel oprávněn zastavenou věc prodat ve veřejné draţbě. Zastavený cenný papír pak můţe prodat prostřednictvím obchodníka s cennými papíry. O zamýšleném výkonu zástavního práva je zástavní věřitel povinen předem informovat zástavce a dluţníka. Po uskutečnění prodeje je povinen zástavní věřitel bez zbytečného odkladu vydat dluţníku výtěţek z prodeje převyšující jeho zajištěnou pohledávku. 23

V případě vzniku zástavního práva k samostatným movitým věcem, budovám, cenným papírům, je povinností účetní jednotky provést záznam v analytické evidenci.

 Ručení Ručení je zajišťovacím prostředkem, který je upraven zvlášť pro oblast občanskoprávní (§ 546 aţ 550 ObčZ) a zvlášť pro oblast obchodních vztahů (§ 303 aţ 358 ObchZ). Ručení je zajišťovací vztah, který na rozdíl od práva zástavního nevzniká mezi věřitelem a dluţníkem, ale mezi věřitelem a třetí osobou odlišnou od dluţníka. Ručením se zabezpečuje uspokojení pohledávky věřitele, který můţe uspokojení pohledávky dosáhnout z majetku třetí osoby odlišné od dluţníka, tj. ručitele. Tím se zmenšuje riziko věřitele spojené s návratností jeho pohledávky. Ručením lze zajistit i pohledávku, která vznikne v budoucnu nebo jejíţ vznik je závislý na splnění podmínky. Ručitelem je tedy ten, kdo je povinen uspokojit pohledávku věřitele v případě, ţe ji neuspokojí dluţník. Za jednu pohledávku se můţe zaručit jeden nebo více ručitelů. Ručitel můţe ručit za celou pohledávku nebo pouze za část. Ručení vzniká na základě písemného prohlášení ručitele adresovaného věřiteli (podle obchodního zákoníku), čímţ ručitel bere na sebe odpovědnost vůči věřiteli, ţe pohledávku uspokojí, kdyţ ji neuspokojí dluţník. V prohlášení musí být uveden: věřitel, dluţník, pohledávka, omezení ručení na část pohledávky nebo na určitou dobu. Pokud v prohlášení není ţádné omezení ručení, ručí se za celou pohledávku a neomezeně. Pro posuzování vztahů mezi ručitelem a dluţníkem je významný § 308 obchodního zákoníku: „Ručitel, jenž splní závazek, za který ručí, nabývá vůči dlužníku

24

práva věřitele a je oprávněn požadovat všechny doklady a pomůcky, které má věřitel, a jež jsou potřebné k uplatnění nároku vůči dlužníku.―9

 Bankovní záruka Bankovní záruka je další ze zajišťovacích nástrojů (můţeme říct, ţe jde o specifický druh ručení). Zajišťuje platební i neplatební závazky. Bankovní záruka je upravena v § 313 aţ 322 ObchZ. V § 313 je definována následovně: „Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, ţe uspokojí věřitele do výše určité peněţní částky podle obsahu záruční listiny, jestliţe určitá třetí osoba (dluţník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.―10 Tento závazek je ze strany banky neodvolatelný. Plnění banka poskytuje vţdy v peněţní formě. Příkaz k vystavení záruky dává osoba, jejíţ závazek má být bankou zajištěn. Podle charakteru zajišťovaného závazku lze rozlišit záruky na: platební (zajišťující splacení finančních závazků), tzn., ţe bankovní zárukou lze zajistit zaplacení hladké platby, dokumentárního inkasa, úvěru, leasingu atd.; neplatební (zajišťují plnění jiných povinností dluţníka), např. akontační záruka kauční záruka, záruka za zádrţné, záruka za ztracené dokumenty atd. Bankovní záruku lze povaţovat za vystavenou aţ v okamţiku, kdy oznámení o záruce obdrţí její příjemce. Příjemce záruky by měl ihned po jejím obdrţení ověřit podpisy na bankovní záruce a přezkoumat znění záruky především z hlediska formulace závazku, aby neumoţňoval dvojí výklad. Příjemce bankovní záruky můţe přijetí záruky odmítnout a poţádat o vystavení nové záruky. Bankovní záruka by se měla stát přílohou kupní smlouvy, kde by mělo být uvedeno, na jakou částku zní bankovní záruka, její charakteristika (jde-li o bezpodmínečnou záruku

9

http://zakony-online.cz/?s1&q1=308

10

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 313 – 322 Základní ustanovení

25

nebo záruku obsahující podmínky) a jaká bude doba platnosti záruky. Ta musí být delší, neţ je splatnost závazku, který je zárukou zajištěn. Při uplatnění bankovní záruky většinou ručící banka, aby se chránila před zneuţitím záruky, poţaduje dokumentaci o tom, ţe zboţí bylo dodáno a ţe nebylo zaplaceno. Za poskytnutí záruky banka účtuje závazkovou odměnu, která je diferencovaná podle délky platností záruky a míry rizika. Záruku je moţno spolu s pohledávkou postoupit. Toto postoupení musí být avizováno ručící bance.

 Dokumentární akreditiv Dokumentární akreditiv patří mezi nejdůleţitější platební a zajišťovací nástroje v zahraničním obchodě. Kupující, na základě ujednání v kupní smlouvě o tomto způsobu placení, uzavře smlouvu o otevření akreditivu se svou bankou. Jedná se o bankou vystavený písemný závazek, ţe na základě ţádosti klienta (kupujícího, příkazce) z jeho účtu zaplatí oprávněné osobě (prodávajícímu, beneficientovi) za dodání zboţí nebo jiné plnění, a to proti předloţení určitých dokumentů, které musí splňovat podmínky akreditivu a musí být předány do určité doby a na určitém místě.11 . Těmito podmínkami je u dokumentárního akreditivu předání přesně stanovených dokumentů (proto akreditiv dokumentární). Tyto dokumenty jsou uvedeny v ţádosti o otevření akreditivu (v akreditivní listině). Beneficient musí splnit všechny podmínky, aby mohl akreditiv čerpat. Poţadovanými dokumenty můţe být např. certifikát o jakosti, předávací dokumenty v místě určení, faktura, doklady o přepravě zboţí, pojistné dokumenty, námořní konosament, říční konosament (říční náloţní list), skladištní list, silniční nákladní list CRM, ţelezniční nákladní list CIM, letecký nákladní list (AWB) atd.12

11

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/pohledavky-

opu/1000818/51671/#b3h 12

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky - právně - daňově - účetně. 3. rozšířené

vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2007. 136 s. ISBN 978-80-247-1816-3

26

Dokumentární akreditiv patří mezi platební a zároveň zajišťovací nástroje. Pouţívají se především při obchodech se zahraničními partnery. Veškeré podmínky a lhůty akreditivu musí být dojednány při uzavírání kupní smlouvy mezi obchodními partnery. Při pouţití akreditivu banka zastává roli prostředníka mezi prodávajícím a kupujícím. Na základě dohody mezi kupujícím a prodávajícím kupující (příkazce akreditivu) poţádá svou banku o vystavení akreditivu. Ta pak na základě ověření jeho bonity otevře akreditiv ve prospěch prodávajícího (beneficienta). Banka příkazce oznámí buď přímo prodávajícímu, nebo jeho bance otevření akreditivu, dobu platnosti akreditivu a akreditivní podmínky. Banka příkazce (kupujícího) akreditiv avizuje beneficientovi (prodávajícímu). Ve většině případů je dokumentární akreditiv avizován beneficientovi prostřednictvím jeho banky. Prodávající odešle zboţí a dokumenty předá bance (avizující bance – bance beneficienta). Ta dokumenty zkontroluje a předá vystavující bance (bance příkazce), která také zkontroluje dokumenty a pokud odpovídají dohodnutým podmínkám, uhradí částku. Rozlišujeme akreditivy: Nepotvrzené (avizované) – závazek vůči prodávajícímu má banka, která vystavila akreditiv (banka kupujícího-příkazce). Potvrzené — potvrzením akreditivu vstupuje další banka do vztahu vůči prodávajícímu (beneficientovi) společně s bankou, která akreditiv otevřela. Většinou jde o banku, jejímţ klientem je prodávající. Odvolatelné – akreditiv můţe být kdykoliv odvolán nebo změněn, a to bez souhlasu prodávajícího, jen z iniciativy kupujícího. Uplatňuje se velmi zřídka, protoţe neposkytuje dostatečnou záruku, Neodvolatelné — zrušení nebo změna akreditivu můţe být provedena jen se souhlasem všech stran (beneficienta, banky a příkazce). Neodvolatelný akreditiv můţe být potvrzeným akreditivem ze strany banky beneficienta. Potvrzující banka můţe převzít závazek plnění v případě neplnění ze strany vystavující banky.

27

Odběratelský – importní (dovozní) – pouţívá se při dovozu zboţí (popř. sluţeb) do ČR nebo při koupi zboţí (sluţeb) v ČR. Dodavatelský – exportní (vývozní) – pouţívá se při vývozu zboţí (popř. sluţeb) Výhody akreditivu: příjemci akreditivu (dodavateli) vzniká pohledávka za bankou místo pohledávky za příkazcem (odběratelem) – pohledávky vůči bance jsou mnohem likvidnější neţ pohledávky vůči odběratelům; dodavatel má při splnění akreditivních podmínek jistotu zaplacení; dodavatel můţe akreditiv odprodat a tím získat peněţní prostředky okamţitě; odběratel můţe zásluhou kvalitního platebního zajištění získat výhodnější cenové (platební) podmínky. Nevýhodou je snad jen náročná technika zpracování a nutnost provádět změny se souhlasem všech zúčastněných stran. Dokumentární akreditiv je v českém právním řádu upraven v § 689 aţ 690 ObchZ a dále se řídí „Jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy― vydanými Mezinárodní obchodní komorou v Paříţi (v současnosti je v platnosti publikace č. 500). Akreditiv můţe mít revolvingový charakter, coţ znamená, ţe po vyčerpání se obnovuje na původní výši (způsob doplněni či obnovení stanoví akreditivní podmínky). Akreditiv lze rovněţ převést na dalšího beneficienta, přičemţ musí výslovně označen jako převoditelný. Dalším druhem akreditivu je standby akreditiv, který je v podstatě zárukou ve formě akreditivu a můţe nahradit jakýkoli druh platební či neplatební záruky. Dokumentární akreditiv, který je vystaven na základě jiného akreditivu, se nazývá backto-back akreditiv. Bliţší údaje o poskytování dokumentárních akreditivů a dalších finančních produktů našich bank se získají buď přímým dotazem v bance nebo na internetových adresách bank.

28

 Dokumentární inkaso Dokumentární inkaso je opět vyuţíváno především v zahraničním obchodě. U dokumentárního inkasa je vydání dokumentů odběrateli podmíněno zaplacením. Je výhodné především pro odběratele, neboť mu umoţňuje platit aţ v době převzetí dokladů. Nejvhodnější je pouţití v obchodech s jiţ zavedenými partnery a kdy dodavatel nechce čekat na úhradu, neboť dokumentární inkaso představuje příkaz prodávajícího (v tomto případě dodavatele, vývozce) bance, aby pro něj vyinkasovala od kupujícího (odběratele) plnění proti předání dokumentů. V tomto případě je příkazcem dodavatel.13 Rozlišujeme dva druhy dokumentárního inkasa: Dokumenty proti zaplacení – kupující zaplatí bance inkasní částku a obdrţí inkasní dokumenty. Dokumenty proti akceptaci směnky – kupující akceptuje směnku vystavenou na sebe a získá dokumenty. Právní úpravu inkasa nalezneme v § 692 aţ 699 Obchodního zákoníku.

 Zajišťovací převod práva V souladu s ustanovením § 553 Občanského zákoníku dluţník pro zajištění svého závazku můţe převést na věřitele nějaké své majetkové právo. Převedeno můţe být jakékoliv právo, které je svou podstatou převoditelné (nejčastěji jde o pohledávku vůči třetí osobě, můţe jít však i o vlastnické právo, právo spojené s CP atd.). Nelze převést právo svou podstatou nepřevoditelné, např. právo autorské, právo na plnění vázané na určitou osobu atd. Zajištění spočívá v tom, ţe v případě nesplnění závazku bude věřitel uspokojen s převedeného práva místo splněním dluhu. Převod práva k zajištění pohledávky se

13

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky - právně - daňově - účetně. 3. rozšířené

vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2007. 136 s. ISBN 978-80-247-1816-3

29

uskutečňuje na základě smlouvy, která musí mít písemnou formu. Předmětem můţe být jen právo dluţníka, nikoli právo třetí osoby. Ve smlouvě je vhodné uvést tzv. rozvazovací podmínku, která zavazuje věřitele, aby po splnění zajištěného závazku převedl právo zpět na dluţníka. Převedení vlastnického práva k cenným papírům na věřitele Převodem cenných papírů se zajišťují např. půjčky peněz dluţníkovi. Vlastnické právo k cenným papírům je převedeno na věřitele, který má moţnost s převedenými cennými papíry volně disponovat, můţe je dále zastavit, půjčit nebo prodat a znovu koupit, a to po časově omezenou dobu trváni operace. Jako jedna z výhod zajišťovacího převodu vlastnického práva je skutečnost, ţe věřitel po dobu půjčky můţe volně disponovat s cennými papíry, které byly na jeho účet a do jeho vlastnictví převedeny. Pokud by nastala situace, ţe půjčka není dluţníkem věřiteli vrácena, zůstávají cenné papíry ve vlastnictví věřitele oceněné podle dohody částkou nesplacené půjčky.

 Smluvní pokuta Zajištění závazku smluvní pokutou se řídí § 544 a 545 Občanského zákoníku, pro obchodní závazkové vztahy platí § 300 aţ 302 Obchodního zákoníku. Svou podstatou je smluvní pokuta náhradou škody při porušení povinnosti, kterou si strany sjednaly. Charakter náhrady je obsaţen v tom, ţe smluvní pokuta musí být uhrazena při porušení sjednané povinnosti bez ohledu na to, zda škoda skutečně vznikla či nikoli. Poškozená strana nemá nárok na náhradu škody s výjimkou případu, kdy si to smluvní strany ujednaly. Smluvní pokutou lze zajistit jakékoli porušení závazku (pozdní placení, pozdní dodávka zboţí, vady díla). Dohoda o smluvní pokutě musí být uzavřena písemně, a to i tehdy, kdy smlouva, k níţ se pokuta váţe, písemná není. Podstatnou náleţitostí této písemné dohody je určení výše smluvní pokuty nebo alespoň způsobu, kterým má být určena.

30

Při této formě zajištění se věřiteli dostává výhody, ţe nemusí prokazovat vznik škody ani její výši, neboť svůj nárok na náhradu škody pokrývá smluvní pokutou. Dluţník je totiţ povinen smluvní pokutu zaplatit i v tom případě, kdy je smluvená výše úroků ve zjevném nepoměru k vzniklé škodě. Sjednáním smluvní pokuty tak lze předem vyloučit případné spory o náhradu škody. Odpovědnost ze smluvní pokuty je odpovědností za zavinění. Dluţník tedy není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliţe porušení povinností nezavinil, pokud není mezi stranami ujednáno jinak. Pokud vznikne věřiteli v důsledku porušení povinnosti ze závazku škoda přesahující sjednanou smluvní pokutu, můţe se jí věřitel domáhat, jen jeli tak předem dohodnuto. .

 Směnky Jedním z oblíbených prostředků k zajištění pohledávek pro svou jednoduchost (zákon přesně stanoví obsahové náleţitosti) a zaručenou návratnost (zákon zabezpečuje soudní vymáhání ve zkráceném řízení) je v obchodní praxi jiţ 800 let vyuţívaná směnka. Směnka jako zajišťovací institut pohledávek je pouze jedním z jejích praktických vyuţití, ke kterým dále patří uţití směnky jako úvěrového platebního prostředku, jako moţnost získání peněz v hotovosti, získání likvidních prostředků. Pouţívání směnky v mezinárodním měřítku si vyţádalo sjednocení právní úpravy, ke kterému došlo v třicátých letech 19. století v tzv. „Ţenevských úmluvách o jednotném směnečném a šekovém právu. Právní úprava v České republice se přibliţuje principům těchto úmluv a je obsaţena v právních normách: Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č, 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska právní teorie je směnka definována jako „obchodovatelný― cenný papír, obsahující zákonem přesně vymezené náleţitosti, zejména bezpodmínečný závazek nebo příkaz výstavce zaplatit stanovenou finanční částku, v určitou dobu, na určitém

31

místě a zabezpečující jejímu majiteli právo vyţadovat toto plnění od toho, kdo se na směnce podepsal.

Jiţ zmíněné praktické vyuţití směnky umoţňuje její členění podle různých kritérií. Pro pouţití směnky k zajištění pohledávek je nejdůleţitější dělení: 1. Podle toho, kdo směnku vystavuje: směnka vlastní – výstavce, kterým je dluţník, se zavazuje věřiteli, ţe zaplatí věřiteli nebo oprávněné osobě stanovenou sumu v určitý den a určitém místě, směnka cizí – výstavce dává příkaz dluţníku, aby zaplatil výstavci nebo jiné oprávněné osobě stanovenou sumu v určitý den a na určitém místě. 2. Podle údaje splatnosti: vistasměnka (musí být zaplacena při tzv. viděné, coţ je v okamţiku předloţení dluţníkovi), lhůtní vistasměnka (zaplacení ve lhůtě následující po viděné, která je uvedená na směnce), datosměnka (na směnce je uveden čas zaplacení od data vystavení směnky), směnka fixní, denní (uvedeni konkrétního dne zaplacení směnky). Základní náležitosti směnky Směnka je platná za předpokladu splnění náleţitostí určených v § 1 a 2 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového. Vztahují se k formě a obsahu listiny. Pro směnku vyţaduje zákon písemnou formu, jejíţ obsah muţe být psán rukou, psacím strojem nebo můţe být předtištěn. Podstatné části u cizí směnky: 1. Označení listiny jako „směnka“. Toto označení musí být zahrnuto do vlastního textu listiny a vyjádřeno v jazyku, v němţ je listina napsána. 2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžní částku (tzv. směnečnou sumu) v určité měně. Pokud je směnka určena nějakou podmínkou (např. „aţ po dodání zboţí―), je neplatná. V případě, ţe suma zachycená číslicemi je rozdílná od jejího slovního vyjádření, platí částka uvedená slovy. 3. Zpravidla v levém dolním rohu bývá uvedeno jméno toho, kdo má platit, tedy

32

směnečníka či trasáta. Jestliţe u cizí směnky výstavce napíše jako směnečníka sám sebe, jedná se o tzv. zastřenou směnku vlastní. 4. V § 33 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového, jsou stanoveny moţnosti určení splatnosti směnky: -

na viděnou,

-

na určitý čas po viděné,

-

na určitý čas po dni vystavení směnky,

-

na určitý den.

5. Údaj místa, kde má být placeno. V případě neuvedení tohoto údaje není směnka neplatná, nýbrţ za místo placení je povaţováno sídlo či bydliště směnečníka. 6. Jméno remitenta, tedy toho, na jehoţ řad má být placen 7. Datum a místo vystavení směnky. Jestliţe není zachyceno místo vystavení, platí zákonná domněnka, ţe směnka byla vystavena v místě uvedeném u výstavce 8. Vlastnoruční podpis výstavce pod textem (nestačí razítko, jméno vytištěné strojem). Obsah vlastní směnky má shodné podstatné náleţitosti se směnkou cizí kromě údaje směnečníka. Důvodem je skutečnost, ţe k placení je zavázán přímo výstavce.

Nepodstatné části směnky Vedle podstatných částí směnky se v praxi často uţívají další části, které zákon nevyţaduje pro platnost směnky. Jedná se nejčastěji o následující doloţky: Rektadoloţka – vylučuje převoditelnost směnky ve formě rubopisu. Měnová doloţka – výstavce můţe pomocí ní zvolit i měnu, která není zákonným platidlem v místě placení. Presentační doloţka – výstavce stanoví lhůtu, ve které má být vistasměnka předloţena k placení nebo lhůtová vistasměnka k přijetí. Doloţka hodnotová – objasňuje vztah mezi výstavcem a remitentem, naznačuje hospodářský důvod. Má význam důkazu při vymáhání nároku remitentem.

33

Eskont směnky V době, která by měla být ne kratší neţ jeden měsíc a ne delší neţ 180 dní před splatnosti, můţe majitel směnky poţádat banku o eskont směnky. Na odkup směnky není právní nárok. Banka tedy sama rozhodne, zda a kdy a za jakých podmínek odkoupí pohledávky věřitele. V kladném případě banka uzavře s věřitelem smlouvu o eskontním úvěru, čímţ se stane právoplatným majitelem směnky. Odkup provádí za diskontní sazbu, o jejíţ výši se dohodne s věřitelem. O tuto sazbu se sníţí výnos bankou připsaný na účet věřitele. Směnka je stále jako jistící prostředek pohledávek z obchodního styku vyuţívána jen v nepatrném mnoţství případů. Důvodem je také celková nezkušenost obchodníků s uvedenou problematikou. Mnozí z majitelů směnek neprovedou při jejich vystavováni základní úkony tak, aby bylo moţno ze směnky vymáhat práva. V praxi vyuţívají moţnosti zajištění pohledávek směnkou zejména velké společnosti s dominantním postavením na trhu, kdy odběratel má moţnost výběru: buď zaplatí hotově a tím je vše vyřešeno, nebo přistoupí na jištění svých budoucích závazků vůči společnosti směnkou. Směnka je rovněţ jedním z prostředků k zajištění pohledávek po splatnosti, jako např. jistící nástroj pro věřitele a způsob oddálení případného soudního vymáhání dluţné částky.

 Faktoring Faktoring spočívá v odkupu krátkodobých pohledávek před dobou jejich splatnosti. Odkup pohledávek provádí specializovaná faktoringová společnost. Faktoringové společnosti odkupuji pohledávky, které nejsou většinou jištěny ţádným ze zajišťovacích instrumentu. Faktoringová smlouva se nejčastěji uzavírá na určité časové období. Jde o písemnou smlouvu o postoupení pohledávky. Faktor odkoupí od klienta všechny pohledávky, které splní podmínky faktoringové smlouvy. K postoupení pohledávky není potřebný souhlas dluţníka (odběratele). Výjimkou můţe být případ,

34

kdy je mezi dodavatelem a odběratelem uzavřena dohoda, ţe je vyloučeno postoupení pohledávky nebo musí být postoupení pohledávky dovoleno jen se souhlasem odběratele. Faktor (faktoringová společnost) se smlouvou zavazuje, ţe bude určitou část pohledávek proplácet dodavateli bez ohledu na to, zda odběratel pohledávku skutečně zaplatí. Většinou jde o odkup pohledávek bez tzv. zpětného postihu, kdy faktor převezme veškerá rizika za pohledávku. Původní věřitel (dodavatel) odpovídá za pohledávku pouze tehdy, jestliţe poruší smluvní podmínky (nedodá zboţí, dodá vadné zboţí). Faktoring dává společnostem k dispozici hotovost, kterou potřebují ke své další činnosti. Ty potom nemusí mít vázané finanční prostředky v pohledávkách. Faktoring se tedy stává alternativním zdrojem financování. Kdyţ dodavatel odešle zboţí (provede sluţby), vystaví odběrateli fakturu, na které bývá dovětek (cesní formule), ze kterého vyplývá odběrateli povinnost hradit pohledávku faktoringové společnosti. Kopii faktury zasílá faktoringové společnosti. Faktoringová společnost se stává novým věřitelem odběratele. Faktoring můţe nabývat různých podob. Faktor se můţe omezit na financování vybraných pohledávek, například jen od větších společností, nemusí provádět správu pohledávek, nebo můţe jít o faktoring s takzvaným zpětným postihem (regresní) kdy faktoringová společnost nepřebírá riziko za nezaplacení pohledávky. V tomto případě nepomáhá řešit svým klientům problémy s pohledávkami, ale jen s profinancováním provozního kapitálu. Výhodné je pouţít faktoring při exportu, neboť dodavatel nemusí být podrobně seznámen s podmínkami v zemi odběratele. Určitou nevýhodou je, ţe faktor zajišťuje pouze ty obchodní případy, které by zřejmě i bez něj mohly být bezproblémové.

35

 Forfaiting Forfaitingové společnosti stejně jako faktoringové odkupuji od svých klientů pohledávky. Od faktoringových společností se liší především tím, ţe odkupuji obvykle pohledávky se splatností minimálně 90 dní a provádějí odkupy i s několikaletou splatnosti (4 a více let). Dalším významným rozdílem je, ţe postupované pohledávky musí být nějakým způsobem jištěny (např. dokumentárním akreditivem, bankovní zárukou, popř. avalovanou směnkou). Jestliţe odběratel forfaitingové společností nezaplatí, můţe tato společnost vymáhat plnění na těch osobách, které se za kontrakt některým z instrumentů zaručily. (Většinou to bývají banky.) Forfaiting se vyuţívá zejména při dodávkách investičních celků do zahraničí a je proto povaţován za jednu z moţností podpory vývozu. Výhodou je, ţe sniţuje potřebu klasického úvěru a převádí měnové a kurzové riziko a také riziko nedobytnosti postupované pohledávky na forfaitingovou společnost. Forfaiting lze pouţit i pro dovozní operace, a to v případě, ţe kupující při nich ţádá úvěr. Potom se odkoupí pohledávka od zahraničního dodavatele nebo se financuje přímo tuzemský dovozce.

 Sekuritizace Jde o relativně novou metodu financování, která se začala pouţívat poprvé v USA v sedmdesátých letech. Ve světě se pouţívá pod souhrnným názvem Asset Basked Securities (ABS) = aktivy kryté cenné papíry. Principem sekuritizace je prodej existujících nebo budoucích pohledávek (úvěrů) určitému okruhu věřitelů prostřednictvím finančního trhu. Je moţné spojit větší mnoţství malých pohledávek s různou dobou splatnosti a s různou bonitou do jednoho celku (jako první to byly hypoteční úvěry). Nejčastěji bývají u sekuritizace postupovány pohledávky z úvěrů či kreditních karet, pohledávky z leasingu či pronájmu movitých 36

věcí, pohledávky z hypoték, pohledávky z pronájmu, budoucí pohledávky z pojistného, budoucí pohledávky za dodávky vody, plynu, energie apod. Pohledávky odkupuje specializovaná instituce, která je zaloţena za účelem sekuritizace a nemá ţádné další poslání. V češtině pro ni neexistuje pojmenování, její anglický název zní „Special purpose vehicle― (SPV). SPV emituje cenné papíry (ABS), které jsou rozprodány na trhu investorům. Tato společnost se nezabývá správou ani vymáháním pohledávek. Tu nadále vykonává původní vlastník pohledávek. Pro původního vlastníka aktiv má sekuritizace také tu výhodu, ţe pohledávky zmizí z rozvahy a tím se zlepší celková likvidita společnosti. Pro vlastníka emitovaných cenných papírů má převod pohledávek na SPV tu výhodu, ţe se oddělí riziko sekuritizovaných aktiv od rizika jejich původního vlastníka. Prostředky získané prodejem cenných papírů putují k původnímu vlastníkovi pohledávek. Při sekuritizaci se jedná především o prodej bonitních pohledávek. To ale bohuţel není případ většiny českých věřitelů. Navíc činnosti související se sekuritizací dosahují nemalých nákladů, a proto objem nabízených aktiv by měl umoţnit vydání obligací přibliţně za miliardu Kč. Proč zatím nelze využít klasickou sekuritizaci? Kromě vysokých nákladů a nejistého právního a ekonomického prostředí chybí pro uplatnění klasické sekuritizace v našich podmínkách potřebná právní úprava. Překáţkou by mohl být § 574 odst. 2 Občanského zákoníku, podle kterého se nelze předem vzdát práv, jeţ mohou v budoucnosti teprve vzniknout, tedy ani práva na konkurz. (1) Věřitel se můžeš dlužníkem dohodnout, že se vzdává svého práva nebo dluh promíjí, tato dohoda musí být uzavřená písemně. (2) Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jez mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná.14 14

BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky - právně - daňově - účetně. 3. rozšířené

vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2007. 136 s. ISBN 978-80-247-1816-3

37

Takţe SPV by nebylo ochráněno před podáním návrhu na konkurz. U nás zatím pro širší uplatnění této metody nejsou ideální podmínky. Nicméně, některé české banky se pokouší vyuţít jejího principu k očištění svých bankovních portfolii. Rychlým vyvedením problémových aktív mimo jejich bilance se snaţí předejít tvorbě vysokých opravných poloţek a rezerv.

 Kapitalizace pohledávek Jeden ze způsobů jak řešit platební neschopnost je kapitalizace pohledávek. Má ovšem srny si u tzv. druhotné platební neschopnosti a má význam jako jedno z mnoha dalších ozdravných opatření. Základem je dohoda mezi dluţníkem a věřitelem, ţe věřiteli nebudou závazky splaceny peněţně, ale ţe věřitel získá majetkovou účast v dluţnické společnosti. Z účetního hlediska kapitalizací pohledávky (debt-equity swap) rozumíme změnu struktury aktiv v rozvaze věřitele a pasiv v rozvaze dluţníka. Kapitalizací pohledávky u věřitele zaniká v účetnictví pohledávka a vzroste mu dlouhodobý finanční majetek majetkové účasti či akcie. Kapitalizace pohledávky je ve světě běţně uţívaný institut V České republice kapitalizaci upravuje Obchodní zákoník v § 59, (8) Nepeněžitým vkladem nemůže být pohledávka vůči společnosti. Tato pohledávka vsak může být započtena proti pohledávce společnosti m splaceni vkladu nebo emisního kurzu, jen pokud to stanoví zákon.15 Dle ObchZ je moţný jen takový postup, při němţ emise akcií je samostatnou operací a kapitalizace závazků vznikne zápočtem pohledávky za upsaným vlastním kapitálem a závazků vůči věřiteli.

15

http://zakony-online.cz/?s1&q1=59

38

Těţištěm problému zůstává ocenění, tj. jak velkou hodnotu majetkové účasti či akcii nabídne dluţník na úhradu svých závazků. Pokud by kapitalizace proběhla na úrovni nominální ceny, neovlivní výsledek hospodaření a nemá daňové důsledky. V průběhu existence se mění její trţní hodnota. Jen na začátku podnikání, kdy společnost upsala a splatila základní kapitál, se rovná trţní hodnota jmenovité hodnotě. Potom se jiţ tyto hodnoty rozcházejí. Proto mohou nastat dva případy: Nominální hodnota společností je niţší neţ její trţní hodnota. Pak je cena akcie vyšší, neţ je její nominální hodnota. Pokud by měla být pohledávka vloţena do základního kapitálu ve své nominální výši, byli by stávající akcionáři poškozeni, zatímco budoucí akcionář by byl zvýhodněn. Proto by nejdříve měl být základní kapitál zvýšen úpisem a následně vloţena pohledávka. Nominální hodnota společnosti je vyšší neţ její trţní hodnota. V takovém případě je cena akcie niţší, neţ je její nominální hodnota. Pokud by měla být pohledávka vloţena do základního kapitálu ve své nominální výši, byli by stávající akcionáři zvýhodněni, zatímco budoucí akcionář, který kapitalizoval pohledávku, by byl poškozen. Tento případ by se dal řešit sníţením základního kapitálu společnosti a aţ následně kapitalizací pohledávky. Vznik a existence pohledávky, její parametry a existující právní prostředí spolu s potřebou jejího inkasa, předpokládají postup směřující k inkasu pohledávky. Aby inkaso proběhlo v souladu s uzavřenými obchodními podmínkami, je třeba systematicky organizovat činnost zabývající se řízením pohledávek.

1.3 Návrh postupu při řízení pohledávek Řízení firmy vyţaduje udrţování rovnováhy mezi cíli a moţnostmi, coţ v praxi znamená udrţovat rovnováhu mezi pozicí na trhu a finanční výkonností. Celopodnikovou strategii, je moţno pojmout jako souhrn vzájemně propojených „oborových" strategií. Strategie marketingová, finanční, informační, personální, logistická a strategie jakosti dávají teprve ve své vzájemné provázanosti a propojeností odraz celkového směru očekávaného vývoje firmy. V moderním managementu jsou hranice mezi jednotlivými obory (marketing, personalistika, ekonomika) chápány spíše jen jako formální rozlišení.

39

Vhodným nástrojem pro tvorbu strategie a její převedení do reality je balanced scorecard, neboť nesleduje jen finanční výstupy, ale i nefinanční ukazatele. Metoda Balanced Scorecard je systém řízení strategie prostřednictvím čtyř základních perspektiv. Pro jednotlivé perspektivy se stanovují cíle, měřítka, záměry a iniciativy a je velmi důsledně poukazováno na nutnost provázání těchto perspektiv přes podnikovou strategii a vizi.16 Firmy mají k dispozici metodologický aparát finanční analýzy k hodnocení výkonnosti firmy, který je většinou zaměřen na dosaţení krátkodobých výsledků. Mohou tak firmu podněcovat k investicím do krátkodobých zdrojů na úkor investování do dlouhodobého vytváření hodnot, zejména do oblasti intelektuálních aktiv, která jsou těţko měřitelná, ale pro firmu velmi důleţitá. Finanční hledisko hodnocení výkonnosti má svůj nezastupitelný význam, definuje minulou výkonnost. Současné postavení firmy je definováno v zákaznickém hledisku, které vychází z toho, ţe úspěšná je firma, která nejlépe dokáţe uspokojit potřeby odběratelů. Hlavním cílem obchodní úvěrové politiky firmy je volba mezi činnostmi směřujícími ke zvyšování trţeb a tím i pohledávek a činnostmi směřujícími k zvyšování finančních prostředků. Všechny parametry úvěrové politiky mají především charakter kontroly, poněvadţ popisují moţný charakter změn stavu pohledávek z hlediska bezpečného splnění cílů, které si firma stanovila. Konkrétní podoba úvěrové politiky bezprostředně závisí na tom, čemu vedení firmy dává přednost, na ochotě a schopnosti managementu nést riziko svázané se zvyšováním zisku. Konstrukce úvěrové politiky musí zahrnout tři zásady: 1. Je nutné, aby základním cílem nebyla minimalizace pohledávek polhůtních a nedobytných, ale maximalizace prodeje. Výběr mezi těmito dvěma protipóly 16

VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Efektivní řízení pohledávek. 1. vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2004.

124 s. ISBN 80-247-0770-5

40

záleţí hlavně na míře zisku z trţeb. Jestliţe je vysoká míra zisku v trţbách, můţe si firma dovolit provádět úvěrovou politiku v závislosti od stupně úvěrového rizika, charakteru daného trhu a také jednotlivého zákazníka. Jestliţe je míra zisku malá, je důleţité nedopustit vysoký podíl polhůtních a nedobytných pohledávek. 2. Realizace úvěrové politiky spočívá na zformování jasných zásad a zároveň na přísném dodrţování těchto zásad. 3. Při formulaci úvěrové politiky je třeba brát v úvahu strategické cíle firmy, nejen současné finanční vlivy. Jestliţe úvěrová politika tvoří koncepční rámec pro řízení pohledávek, pak musí vymezit podmínky, za kterých bude obchodní úvěr poskytován, stanovit minimální poţadavky na úvěruschopnost z hlediska úvěrového rizika i přístupu k inkasu pohledávek. Při řízení úvěrové obchodní politiky jde především o rozhodování o tzv.: 1. úvěrových podmínkách (délka splatnosti, platební a zajišťovací instrumenty) 2. úvěrových normativech (kombinace splatnosti, platebních a zajišťovacích instrumentů, popř. pobídkových nástrojů) 3. inkasní politice (evidence a zabezpečení inkasa). Vhodným nástrojem pro realizaci tohoto poţadavku je stanovení tzv. rizikových či bonitních skupin odběratelů. Úvěrové podmínky a normativy jsou pak definovány pro jednotlivé skupiny či podskupiny.

1.3.1 Metodika při řízení pohledávek – obecně

1.3.1.1 Rozhodnutí o postoji k řízení pohledávek Rozhodnutí o tvorbě metodologie je plně v kompetenci vedení firmy. Velmi záleţí na postoji vedení a vlastníků firmy, jaký postoj k řízení pohledávek zaujme. Zaujme-li vedení a vlastníci v rámci své strategie určitý postoj k řízení pohledávek a rizik s tím spojených, pak můţe vytvořit nebo lépe dát podnět k vytvoření souboru pravidel řízení pohledávek.

41

Výstupem tohoto kroku je: a) stanovení tématu – např. změna přístupu k řízení rizik pohledávek v rámci schválené strategie firmy – přechod na zákaznicky orientovanou procesně řízenou firmu, b) určení Časového plánu, c) výběr pracovníků – odborníků, kteří v rámci týmu budou zpracovávat tuto metodologii Při výběru témat, pracovníků a určování časového plánu lze vyuţít metod jako je brainstorming, benchmarking, rozhovory se zaměstnanci apod. I kdyţ se tento krok můţe zdát samozřejmý, můţe se ve firmě stát, ţe např. část managementu má pocit, ţe pro lepší vymahatelnost pohledávek nemůţe víc udělat a nemoţnost vymahatelnosti je jen otázkou vnějšího prostředí a práce právníků. Je zde třeba najít ideální mez mezi maximalizací zisku a minimalizací nedobytných pohledávek.

1.3.1.2 Sběr a analýza dat V rámci tohoto kroku je třeba popsat současný stav řízení pohledávek včetně přístupů k jednotlivým odběratelům a hledisek, podle kterých k těmto odběratelům analyzující firma přistupuje. Jestliţe má firma své odběratelé rozděleny do bonitních skupin, popsat, jak jsou rozděleny a co je pro ně specifické. Je vhodné popsat: a)

proces vzniku obchodního případu – pravidla a kompetence jednotlivých útvarů od objednávky aţ po vymáhání pohledávek, seskupit a popsat všechna existující pravidla (směrnice, standardy), týkající se procesu pohledávek, dosavadní způsob zjišťování informací o zákazníkovi s popisem zdrojů, odkud je čerpáno, popsat uzavírání obchodního případu z hlediska platebních a dodacích podmínek,

b)

způsob zajišťování pohledávek, jsou-li zajišťovací instrumenty vyuţívány systematicky, je-li jejich pouţití omezeno – např. vztahem s odběratelem, zvyklostmi daného segmentu na trhu, i přístupem nebo znalostmi pracovníků,

c)

smluvní zajištění obchodních kontraktů,

d)

způsob reportingu pohledávek, jaký je charakter, struktura a pravidelnost reportingu,

e)

způsob vymáhání pohledávek (s časovým harmonogramem),

f)

způsob předávání informací mezi jednotlivými úseky (výroba-marketing-odbyt-

42

ekonomický úsek-právní úsek), g)

zajištění procesu pohledávek v celém informačním systému firmy, způsob zjišťování informací, jejich strukturu a zdroje,

h)

hmotnou zainteresovanost a motivaci jednotlivých pracovníků (především odbytových) na inkasu pohledávek, jak jsou nastaveny parametry pozitivní motivace ve smyslu pobídky k navazování nových obchodních vztahů, jak je definován systém hmotných pobídek, na kterých ukazatelích je zaloţen - na výši nesplacených trţeb, objemu nesplacených pohledávek, inkasu, na příspěvku k úhradě atd.

i)

popsat a analyzovat opakující se problémy v procesu pohledávek,

j)

zhotovit velmi podrobný seznam odběratelů se zhodnocením dostupných informací o jejich pozici, především objemu trţeb, které odebírají, ekonomického postavení na trhu, jejich finanční síly a platební disciplíny; mezi další informace, které je vhodné o odběratelích zjistit, patří informace o oboru jejich podnikání a dalším vývoji oboru, vlastnících, skladbě současného managementu, citlivosti firmy na hospodářské cykly; podle získaných informací lze usuzovat, jaký je charakter našeho vztahu s obchodním partnerem a jak se tento vztah můţe vyvíjet v budoucnosti; dodavatelská firma musí sama rozhodnout, které z těchto údajů jsou pro řízení pohledávek důleţité a které je účelné a efektivní sledovat,

k)

jak jsou uplatňována preventivní opatření proti vzniku pohledávek po splatnosti.

Ke sběru a analýze dat můţeme vyuţít jak různých dotazníků (pro zákazníky i pro zaměstnance), tak rozhovorů, dále vývojových diagramů, analýz hodnot pro zákazníka, benchmarkingu, brainstormingu.

1.3.1.3 Analýza příčin V tomto kroku by měly být analyzovány skutečné příčiny problémů v procesu pohledávek a měla by být stanovena závaţnost těchto příčin. Mohou být specifikovány: a)

společné rysy odběratelů, kteří neplatí,

b)

problémy ve společnosti v toku informací,

c)

špatná organizace úseků zabývajících se řízením pohledávek,

d)

nedostatečná informovanost pracovníků,

43

e)

nekompetentnost zodpovědných pracovníků,

f)

špatná komunikace (spolupráce) jak jednotlivých pracovníků, tak jejich nadřízených v rámci současné organizace firmy,

g)

nevyuţívání všech dostupných instrumentů (zajišťovacích, právních, finančních atd.),

h)

špatná analýza odběratelů (hodnocení jejich bonity - např. jen podle dosavadního placení)17

Je-li třeba, můţe být proveden další sběr dat potřebných k analýzám. Při této analýze můţeme vyuţít histogramů, Paretovy analýzy, Ischikawův diagram, diagram vztahů, dotazníků o odběratelích, popř. o konkurenci, brainstormingu, metody párového porovnávání apod.

1.3.1.4 Hodnocení bonity odběratelů V rámci tohoto kroku by měl být proveden návrh a koncepce vhodných řešení, dále testování a hodnocení návrhů a nakonec výběr optimálního řešení. Výstupem by měl být návrh dokumentace způsobu řízení pohledávek v rámci celého procesu: •

konkrétní návrh rozdělení odběratelů podle přínosu pro firmu do bonitních skupin se stanovením způsobu, jak budou hodnoceni. Hlediska, podle kterých se budou hodnotit odběratelé, mohou být např.: podle objemu trţeb, platební disciplíny, stability, konkurence, cenových relací, ziskovost odběratelů. Nutné je také uvést způsoby, metody a techniky, jak tuto analýzu budeme u jednotlivých skupin provádět, včetně stanovení valí pro jednotlivá hlediska a způsobu, jak tuto váhu určit.

•

jakým způsobem, do jaké úrovně podrobnosti vzhledem k vytvořeným skupinám budeme sledovat informace o odběratelích, odkud je budeme čerpat, včetně stanovení nákladů na jejich pořízení,

•

jaké budou u jednotlivých skupin odběratelů poskytovány limity odběratelského úvěru včetně stanovení platebních podmínek,

•

jakých budeme u jednotlivých skupin pouţívat zajišťovacích nástrojů (včetně

17

VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Efektivní řízení pohledávek. 1. vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2004.

124 s. ISBN 80-247-0770-5

44

obecných smluv) se stanovením nákladů u jednotlivých nástrojů •

jak budeme u jednotlivých skupin postupovat v případě vzniku nezaplacené pohledávky,

•

promítnutí do informačního systému,

•

jaké stanovíme motivační nástroje pro jednotlivé pracovníky,

•

bude-li třeba, jak upravíme organizaci firmy a tok informací,

•

jak přiřadíme odpovědnosti za řízení pohledávek podle jednotlivých úseků i za celý proces včetně způsobu komunikace,

•

jakým způsobem se bude provádět monitoring odběratelů,

•

návrh na doplnění vzdělání zodpovědných pracovníků.

1.3.1.5 Sledování a hodnocení výsledků Navrţená řešení je třeba v rámci celého procesu podrobně zdokumentovat: •

způsob, jakým bude proveden přechod na nový systém

•

popsat slovně nebo pomocí vývojových diagramů celý proces řízení pohledávek včetně odvolávek na potřebná pravidla

•

navrhnout pravidla (směrnice, standardy), které budou běţně vyuţívány.

Míra podrobnosti standardů musí být taková, aby byly srozumitelné a přitom dávaly zodpovědným pracovníkům moţnost tvůrčí práce. Mohou vypadat např. takto: •

pravidla přístupu k zákazníkům (jako vodítko mohou slouţit předcházející podkapitoly)

•

pravidla pro poskytování odběratelského úvěru a limitu (lze je stanovit podle jednotlivých skupin s ohledem na pravděpodobnost zaplacení a bodové ohodnocení, jak bylo uvedeno v přecházejících kapitolách) pravidla vyuţívání zjišťovacích instrumentů (popis konkrétních ve firmě vyuţívaných zajišťovacích instrumentů s uvedením kompetencí popř. i způsob zaúčtování)

•

pravidla monitoringu (reportingu) pohledávek (pravidelnost a podrobnost záleţí na konkrétní situaci ve firmě)

•

pravidla postupů v případě vzniku nezaplacené pohledávky ve lhůtě (popis konkrétních nejen právních instrumentů ve firmě vyuţívaných s uvedením kompetencí, popř. i způsob zaúčtování, vyuţívání zápočtů) 45

•

pravidla odměňování a motivace odbytových pracovníků

•

pravidla obecné vzorové smlouvy.

V rámci tohoto kroku bude třeba seznámit odpovědné pracovníky s výsledky návrhu a implementace řešení a proškolit zaměstnance. Dále můţe být v tomto kroku provedena analýza nákladů a efektů na vybraném vzorku dat. V dalším sledování procesu řízení pohledávek je třeba monitorovat vývoj cílů firmy, trendů odvětví a přizpůsobit danou metodologii těmto cílům. Proto by měl být na závěr vypracován seznam doporučení a moţných trendů vývoje řízení pohledávek ve firmě. Také by měly být ve spolupráci s personálním oddělením vypracovány další moţnosti systematického vzdělávání pracovníků pracujících v celém procesu řízení pohledávek, tak aby jejich znalosti plně odpovídaly potřebám firmy. Nemělo by se zapomenout na to, aby výsledky práce týmu, který vypracoval metodologii, byly vhodným způsobem prezentovány před širší podnikovou veřejností, popř. v obecnější formě i mimo firmu (především u tzv. „partnerských" firem - kde můţe být dohodnuta spolupráce při zavádění podobné metodologie). V neposlední řadě musí být za svou práci tento tým odměněn s návazností do budoucna - odměna by se měla vázat na budoucí výsledky. Významnost kritérií hodnocení není dána objektivně, ale závisí na hodnotové soustavě firmy, která se odráţí ve sledovaných cílech a uplatňované podnikatelské strategii. Preferenční uspořádání variant mohou být u téţe úlohy různá – záleţí na spoustě hledisek (velikosti firmy, historii, strategických cílech, oboru podnikání apod.). Proto nelze vytvořit metodologii pouţitelnou pro kaţdou firmu. Jednotlivé firmy podle svých vlastních cílů a preferencí musí postupovat při vytváření své konkrétní metodologie.

1.3.2 Spojování firem do větších struktur Na vzniku problémových pohledávek se podílí mnohdy i věřitel. Počátkem 90. let měly některé firmy problémy s odbytem, a proto volily cestu dodávek svých produktů i při

46

vysokém riziku jejich nezaplacení. Nedostatek informací o finanční situaci obchodního partnera a špatné zhodnocení míry rizika nezaplacení byly jednou z nejčastějších vnitřních příčin. Teprve enormní růst nedobytných pohledávek vyvolal ve firmách potřebu přijímání aktivních opatření nejen následných, ale i preventivních. Pro efektivní řízení pohledávek by se, kromě zhodnocení pozice odběratele a rizik s obchodním úvěrem spojených, měly brát v úvahu i náklady v procesu řízení, ať uţ na zajištění a prevenci, odprodej, či na vymáhání po lhůtě splatnosti. Novým trendem v podnikání je spojování firem do větších struktur, v nichţ si přesto zachovávají suverenitu. Je vhodné nejen pro větší firmy, ale i pro malé a střední firmy. Kdyţ je dodavatel nebo odběratel součástí větší sítě firem, dává mu to zázemí a důvěryhodnost. Pomocí síťových organizací lze zvýšit svůj podíl na trhu. Odborníci odhadují, ţe např. v Itálii nebo ve Švýcarsku 5 – 10 % středních a malých firem podniká tímto způsobem a odhadují, ţe do 10 let to bude jiţ 50 %. Vztahy mezi partnerskými firmami jsou hlubší a více strategicky orientované, neţ tomu je v tradičních dohodách s dodavateli a odběrateli. Kaţdý z partnerů vkládá do společné spolupráce své znalosti a zkušenosti, svoje stálé zákazníky, svoji infrastrukturu. Pro střední a malé firmy, které mají malou Šanci na získání provozního úvěru pro běţné provozní financování a udrţení likvidity v době, kdy odběratelé neplatí, dodavatelé poţadují promptní placení a stát klade na podnikatele stále větší nároky včetně daňového zatíţení, by propojení do síťové organizace mohla být šance pro další rozvoj podnikání. Jedna firma můţe být součástí několika nákupních i prodejních sítí. Několik malých firem můţe mít společnou např. vzorkovou prodejnu či sklad.18 Přechod k způsobu podnikání formou síťových organizací, zvláště v našich poměrech charakterizovaných pokleslou podnikatelskou etikou, nebude jednoduchý, neboť základní filozofií takového podnikání je důvěra. Důvěra samozřejmě nemůţe být postavena pouze na etických principech, ale musí být zaloţena na vědomí vzájemné výhodnosti. Kaţdý partner si musí být vědom dlouhodobé výhodnosti partnerského 18

VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Efektivní řízení pohledávek. 1. vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2004.

124 s. ISBN 80-247-0770-5

47

podnikání. Hrozba ztráty spolupracujícího partnera musí být silnější neţ touha dosáhnout jednorázovou výhodu na jeho úkor. Z filozofie vytvoření síťových organizací vyplývá, ţe naprosto převáţná většina z eventuálních vzniklých sporů je řešena vzájemnou dohodou. V případě vzniku právního sporu by ten mohl být řešen snadněji rozhodčím řízením. V podmínkách přetíţeností soudů by to mělo velký význam pro urychlení řešení sporů. I v procesu řízení pohledávek nastává situace, kdy selhávají běţné postupy úhrady resp. inkasa pohledávky a je potřeba přistoupit k jejich vymáhání.

1.4 Vymáhání pohledávek V dnešní době není nic ojedinělého, pokud má fyzická nebo právnická osoba nesplacenou pohledávku, kterou buď nemůţe, nebo nechce uhradit. Věřitelé samozřejmě tyto finanční prostředky poţadují zaplatit, ale někdy musí vyuţít i institucí, které jim v tomto pomohou.

1.4.1 Mimosoudní vymáhání Řádně vedená evidence pohledávek věřitele je základním předpokladem úspěšného vymáhání pohledávek. Je nutné stanovit nejen výši pohledávky, ale především doloţit, jak daná pohledávka vznikla. Z tohoto důvodu je důleţité, aby věřitel vedl evidenci nejen účetních dokladů, ale také ostatních dokumentů dokládajících oprávněnost pohledávky. Mezi takové dokumenty patří zejména dodací listy, smlouvy příp. obchodní korespondence ve věci. V případě splatných pohledávek se v praxi nejčastěji postupuje tak, ţe nejprve věřitel sám zkouší kontaktovat (telefonicky, písemnou formou) dluţníka a upomíná ho o úhradu, zjišťuje důvody opoţdění platby, případně nabízí splátkový kalendář, zjišťuje moţnosti úhrady pohledávky ze strany dluţníka formou postoupení jeho vlastní pohledávky, započtením, atd. Pokud selţe i tento způsob vymáhání zasílají se ostřeji formulované upomínky, dochází k vyčíslení úroků z prodlení, smluvní pokuty, atd. 48

Odstoupení věřitele od trvání na platbě těchto sankcí můţe později slouţit jako motivace dluţníka uhradit závazek. Dochází také na upozornění o dalším postupu v případě neuhrazení pohledávek, zejména předání vymáhání advokátní kanceláři. V případě, ţe selţou veškeré výše uvedené pokusy věřitele o úhradu ze strany dluţníka, osvědčuje se vyuţití specializované firmy či advokátní kanceláře zabývající se vymáháním pohledávek. Vymáhání pohledávek se většinou uskutečňuje na základě mandátní smlouvy, v níţ mandant zplnomocňuje mandatáře k vymáhání pohledávky, nebo na základě smlouvy o právním zastoupení, ve které jsou dohodnuty konkrétní smluvní podmínky při vymáhání – např. výše zálohy, provizní odměny z vymoţené částky, úhrada nákladů na vymáhání pohledávek, atd. V praxi přistupuje advokátní kancelář k zaslání ostře formulované upomínky vůči dluţníkovi k zaplacení pohledávky. Pokud selţe i tento poslední smírný pokus, dochází k vymáhání pohledávky soudní cestou, tzn. formou státního donucení.

1.4.2 Soudní vymáhání Soudním vymáháním se rozumí zejména vymáhání pohledávky formou státního donucení, tj. prováděním úkonů od podání ţaloby aţ po výkon soudního rozhodnutí, jakoţ i přihlášení pohledávky do konkurzního řízení, případně podání návrhu na prohlášení konkurzu na majetek dluţníka a účast v tomto řízení. Věřitel před podáním ţaloby by měl vědět, na který soud se s uplatněním svého práva obrátit. Věřitel (v soudním sporu označovaný jako ţalobce) by měl uváţit, zda se v soudním řízení k zajištění kvalifikovaného uplatnění svých práv nenechá zastupovat právním zástupcem – advokátem nebo komerčním právníkem, který mu poskytne kvalifikovanou právní pomoc. Občanský soudní řád (OSŘ) vymezuje pravomoc soudů v ustanovení § 7 tak, ţe v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, druţstevních, jakoţ i z obchodních vztahů. V

49

ustanovení § 9 vymezuje OSŘ příslušnost soudů. Nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy. Zákon při regulaci místní příslušnosti vychází ze zásady, ţe místně příslušným soudem je obecný soud odpůrce. Obecným soudem občana je soud, v jehoţ obvodu má občan bydliště, a nemá-li bydliště, soud, v jehoţ obvodu se zdrţuje. Obecným soudem právnické osoby je soud, v jehoţ obvodu má právnická osoba sídlo. Řízení před soudy se zahajuje na návrh, který se označuje jako ţaloba. V ţádosti o podání ţaloby by mělo být uvedeno zejména: obchodní firma (dříve obchodní jméno), místo podnikání, IČ (popřípadě rodné číslo) dluţníka, částka, která má být u soudu uplatněna. Dále je třeba přiloţit ve 2 fotokopiích tyto doklady a písemnosti: smlouvu, včetně jejích příloh, dodatků, změn a není-li tato smlouva, potom dokumenty, které existenci smlouvy prokazují (přihláška, objednávka, dodací list, apod.), fakturu (popřípadě její kopie), uvedení údajů o datech a formě zaplacení částečných úhrad pohledávky, pokud byly provedeny, upomínky, doklad o zaslání a obdrţení upomínky (doručenka), další korespondence důleţitá pro soudní vymáhání (pokud existuje), uvedení rozhodujících skutečností o jednání s dluţníkem. Součástí dokladů přiloţených k ţalobě jsou upomínky – výzvy k zaplacení dluţné částky. Je vhodné první upomínku napsat ještě bez vyčíslení úroků z prodlení; pokud dluţník nezaplatí, je nutné vystavit druhou upomínku, kde jiţ záleţí na účetní jednotce, zda úroky vyčíslí či nikoliv. Úroky z prodlení by měly odpovídat smluvním podmínkám a neměly by překročit průměrnou úrokovou sazbu. Doručením ţaloby soudu je zahájeno soudní řízení, které je vţdy ukončeno jedním ze tří rozhodnutí:

50

Rozsudkem, kterým soud rozhoduje ve věci samé (lze vţdy podat odvolání). Usnesením, jímţ soud rozhoduje ve všech případech (někdy je odvolání vyloučeno). Platebním rozkazem. Platební rozkaz Jestliţe dluţník nereaguje na upomínky, které je nutné zasílat doporučené - důkaz pro návrh na vydání platebního rozkazu, věřitel podá návrh na vydání platebního rozkazu. V návrhu by se nemělo opomenout uvést kromě dluţné částky i úrok z prodlení a náklady soudního řízení (tzv. příslušenství pohledávky). Náklady soudního řízení je povinen uhradit navrhovatel současně s podáním návrhu platebního rozkazu ve výši min. 600 Kč nebo 4 % dluţné částky. Odpůrce má moţnost podat do 14 dnů odpor proti platebnímu rozkazu. Pokud tak neučiní, platební rozkaz nabývá po 15 dnech od doručení právní moci. Nabude-li platební rozkaz účinku pravomocného rozsudku, má navrhovatel moţnost zaţádat příslušný soud o provedení exekuce. Výhodou platebního rozkazu je skutečnost, ţe zajišťuje navrhovateli (věřiteli) nepromlčitelnost pohledávky na dobu 10 let od nabytí právní moci.19 Poměrně novým institutem je elektronický platební rozkaz, který můţe vydat soud na návrh ţalobce, jestliţe je návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem ţalobce a nepřevyšuje-li peněţité plnění poţadované ţalobcem částku 1 000 000,- Kč. Dalším institutem je směnečný (šekový) platební rozkaz. Jeho podstata je obdobná jako u klasického platebního rozkazu s tím rozdílem, ţe ţalobce musí předloţit směnku či šek. Od roku 2001 je moţné vyuţít sluţeb soukromého soudního exekutora. Do té doby vlastně neexistovala moţnost, aby věřitel sám dal na dluţníka exekuci. I tady jsou samozřejmě stanovená pravidla, které je nutno dodrţovat, ale přeci jen je to jednodušší

19

VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Efektivní řízení pohledávek. 1. vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2004.

124 s. ISBN 80-247-0770-5

51

cesta neţ před rokem 2001. Vymáhání pohledávek tímto způsobem se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnost, jinak řečeno exekučním řádem. Před exekucí musí mít v ruce věřitel pravomocný platební rozkaz nebo rozsudek, ve kterém je soudem částka uznána jako dluţná a za dluţníka je označená konkrétní osoba. Věřitelem i dluţníkem můţe být jak fyzická, tak i právnická osoba. Za právnickou osobu tedy samozřejmě vystupuje osoba fyzická, a tento postup se řídí platnými zákony. Nařízení exekuce ovšem není pouze jediný způsob (i kdyţ efektivní), jak dluţnou částku vymoci. Pohledávka můţe být vymáhána prostřednictvím subjektů, které se na tuto problematiku specializují. Nejedná se ovšem o exekutory, ale o soukromé firmy nebo ţivnostníky, kteří se všemi dostupnými právními, ale především administrativními úkony snaţí pro svého klienta dluţnou částku od dluţníka vymoci. Přesto občas člověk můţe zaslechnout, ţe některý vymahač dluhů se uchýlil k nezákonným prostředkům, a pouţil například násilí. Tohle je většinou slušnou sortou vymahačů striktně odsuzováno. Kdyţ není dluh snadno vymahatelný a věřitel potřebuje určitou hotovost, je někdy výhodné se uchýlit k prodeji takové pohledávky. Ovšem tehdy věřitel musí počítat s tím, ţe nedostane celou částku, jen určitou procentuální část. Tohle ale záleţí na jeho zváţení a důvodech, které jej k prodeji vedou.

1.5 Shrnutí teoretické části Ekonomicko-právní vymezení pohledávek v ČR včetně zajišťovacích instrumentů odpovídá standardům EU. Problematika postupu řízení pohledávek je v podmínkách českého podnikatelského prostředí limitována nízkým právním vědomím manaţerů a majitelů firem, druhým omezujícím faktorem je nízká míra uplatnění procesu řízení pohledávek v kaţdodenní podnikatelské praxi. Třetím faktorem omezujícím proces řízení, resp. vymáhání pohledávek jsou dlouhé lhůty při vymáhání pohledávek prostřednictvím soudních institucí.

52

Nezanedbatelným faktorem ovlivňujícím proces řízení pohledávek je stabilita ekonomiky. Stabilní dynamicky se rozvíjející ekonomika rozhodně vytváří příznivější podmínky pro proces řízení pohledávek v porovnání s obdobím krize, resp. recese.

53

2 Charakteristika řízení pohledávek ve společnosti POL, spol. s r.o. 2.1 Informace o společnosti POL, spol. s r.o. Firma POL s.r.o. byla zaloţena v roce 1993 třemi společníky se záměrem zajišťovat výrobní a stravovací sluţby pro obchodní podniky a společnosti. Tuto činnost zajišťuje i nadále s průběţnými sortimentními změnami, které vyvolává trţní společnost. Od počátku vzniku se společnost v pronajatých objektech v Nymburce a v Milovicích zabývala výrobou lahůdek a uzenářských výrobků, cukrářskou výrobu nákupem zboţí a prodejem, provozováním hostinské činnosti, doplňkovou činností pak bylo provozování nákladní dopravy.

V roce 1998 firma zavedla výrobu hotových jídel a výrobu

cukrářských výrobků. Souběţně s těmito činnostmi firma poskytuje skladovací sluţby a sluţby související. Postupem času a s ohledem na vývoj trhu, hygienické poţadavky, legislativu a kapacitní moţnosti se firma soustředila na: výrobu plného sortimentu knedlíků, výrobu jídel poskytování sluţeb. Firma POL je od roku 2002 vlastníkem objektu v Milovicích, Boţím Daru 2001, tento objekt je hlavní výrobní jednotkou, zde je soustředěna především výroba plného sortimentu knedlíků. Firma dále podniká v pronajatém objektu v provozovně v Nymburce, zde zajišťuje výrobu jídel a stravovací sluţby. Firma dodává svou produkci velkým odběratelům prakticky v celé České republice, částečně zprostředkovaně i do zahraničí, především do Německa. Firma zaváţí vlastními dopravními prostředky vybavenými chladírenskou technologií centrální sklady řetězců a velkoobchodů. Dále zásobuje maloobchodní prodejny a stravovací zařízení (školy, firmy, nemocnice, restaurace), těţiště těchto menších dodávek je v Praze a v okresech Nymburk, Kolín, Mladá Boleslav a Praha-východ, Kralupy nad Vltavou a Litoměřice.

54

Firma POL trvale zvyšuje spokojenost svých zákazníků a průběţně rozšiřuje portfolio svých výrobků dle poţadavků zákazníka, má zpracovanou a schválenou Politiku jakosti na období do roku 2012, tato je závazná pro všechny zaměstnance a jako taková je zařazena do systému vzdělávání pracovníků firmy. Řízení jakosti je managementem firmy cíleně plánováno a probíhá v těchto rovinách: -

plnění normativních a legislativních poţadavků

-

plnění poţadavků partnerů a koncových zákazníků

-

zabezpečování poţadovaných zdrojů

-

sledování analýzy vývoje trţního a konkurenčního prostředí

-

zabezpečení integrity systému jakosti

Firma je drţitelem certifikátu TESCO audit a v letošním roce zahájila přípravu pro udělení značky KLASA udělované Státním zemědělským intervenčním fondem. Firma se soustavně věnuje vzdělávání svých pracovníků, má zpracovaný systém školení, zvyšování kvalifikace a odbornosti zaměstnanců probíhá průběţně, a to s ohledem na výrobní sortiment, tzn. kvalita surovin, výrobní postupy. Ve firmě POL funguje systém pravidelných výrobních porad a porad vedení, hodnocení pracovníků je prováděno vedoucími pracovišť prakticky denně, vedoucí úseků provádějí hodnocení úseků, vedení firmy provádí hodnocení měsíčně.

2.2 Analýza pohledávek ve společnosti Stav pohledávek ve společnosti POL, spol. s r.o. je významným faktorem hospodaření společnosti a je třeba mu věnovat odpovídající pozornost. Tabulka č. 1 Poměr pohledávek do a po splatnosti k 31.12.2010

v tis. Kč

v%

Pohledávky celkem

3 163

100,00

Pohledávky do splatnosti

2 141

67,69

Pohledávky po splatnosti

1 022

32,31

55

Graf č. 1

Poměr pohledávek do a po splatnosti

Pohledávky do splatnosti pohledávky po splatnosti

Pohledávky celkem dosahují hodnoty 13,1% z ročních trţeb firmy, pohledávky po lhůtě splatnosti představují 4,2% z trţeb, to je téměř polovina pohledávek do splatnosti (47,7%). Pohledávky jsou rozhodující poloţkou oběţných aktiv a hrají významnou roli v potřebách financování. Toto konstatování se o to více týká pohledávek po lhůtě splatnosti a to zejména s ohledem na jejich vymahatelnost. Tabulka č. 2

Struktura pohledávek po lhůtě splatnosti k 31.12.2010 Pohledávky po splatnosti

v tis. Kč

v%

1 022

100,00

Z toho: do 30 dnů

170

16,64

do 60 dnů

262

25,63

do 120 dnů

37

3,62

nad 120 dnů

553

54,11

56

Graf č. 2

Struktura pohledávek po lhůtě splatnosti

do 30 do 60 do 120 nad 120

Pohledávky po lhůtě splatnosti nad 120 dnů představují nadpoloviční podíl z pohledávek po lhůtě splatnosti celkem, vzhledem k tomu ţe se nejedná o smluvní lhůtu splatnosti pohledávek, ale o skutečné pohledávky po lhůtě splatnosti, lze mít důvodné pochybnosti o jejich reálné vymahatelnosti. Pohledávky po lhůtě splatnosti nad 120 dnů jsou tvořeny pohledávkami za třemi firmami, které nepravidelně odebírají zboţí a jejich finanční situace neumoţňuje tyto pohledávky jednorázově uhradit. I přes zvýšenou pozornost pracovníků firmy POL ohledně dodrţování reţimu „úhrada – dodávka― se nedaří tyto pohledávky po lhůtě splatnosti sniţovat, ba naopak dochází k jejich postupnému navyšování. Tabulka č. 3 Vývoj podílu pohledávek na tržbách

2008

v letech 2008 – 2010

2009

2010

Pohledávky v tis. Kč

5 721

3 357

3 163

Roční trţby v tis. Kč

34 284

33 605

24 146

16,69

9,99

13,10

Podíl pohledávek na trţbách v %

57

Graf č. 3

Vývoj podílu pohledávek na tržbách v letech 2008 - 2010 40000 35000 30000 25000 20000

Pohledávky

15000

Tržby

10000 5000 0 2008

2009

2010

Významný pokles trţeb, především v roce 2010, vyvolal tlak na inkaso pohledávek a to jiţ v roce 2009. Nevýznamný pokles pohledávek v roce 2010 proti roku 2009 potvrzuje skutečnost, ţe významnou část pohledávek tvoří pohledávky po lhůtě splatnosti. Tabulka č. 4 Vývoj průměrné doby inkasa pohledávek

2008

Pohledávky tis. Kč Trţby z obchodní činnosti v tis. Kč

2009

2010

5 721

3 357

3 163

34 284

33 605

24 146

61

36

48

Průměrná doba inkasa pohledávek ve dnech Graf č. 4

Průměrná doba inkasa pohledávek v letech 70 60 50 40

Počet dnů

30 20 10 0 2008

2009

2010

58

Údaje potvrzují skutečnost, ţe teprve s poklesem trţeb se management firmy začal více věnovat inkasu pohledávek. Mimořádný pokles trţeb v roce 2010 nebyl potvrzen proporcionálním poklesem stavu pohledávek, a to mj. z jiţ z dříve komentovaného důvodu, tj. vysokého stavu pohledávek po lhůtě splatnosti. Tabulka č. 5 Struktura pohledávek po splatnosti v letech 2008 – 2010

2008

2009

2010

Pohledávky po splatnosti celkem

965

879

1 022

Z toho: do 30 dnů

120

127

170

do 60 dnů

200

129

262

do 120 dnů

247

170

37

nad 120 dnů

398

453

553

Graf č. 5

Struktura pohledávek po splatnosti v letech 2008 - 2010 600 500 400

do 30 dnů do 60 dnů

300

do 120 dnů

200

nad 120 dnů

100 0 2008

2009

2010

Výše uvedené údaje dokládají celkově negativní vývoj pohledávek. Přechodné zlepšení v roce 2009 nebylo rokem 2010 potvrzeno, ale naopak došlo k nárůstu pohledávek po lhůtě splatnosti téměř ve všech kategoriích; pokles pohledávek po lhůtě splatnosti do 120 dnů je způsoben přesunem do kategorie nad 120 dnů a lze dovodit, ţe k datu zpracování této práce je stav těchto pohledávek (do 120 dnů) jiţ opět na úrovni cca 200 tis. Kč a to z důvodu přesunu z kategorie do 60 dnů. 59

Tabulka č. 6

Smluvní doba splatnosti

Počet odběratelů

v%

do 14 dnů

27

77,14

do 30 dnů

4

11,43

do 40 dnů

2

5,71

do 50 dnů

1

2,86

do 90 dnů

1

2,86

Graf č. 6

Smluvní struktura pohledávek dle smluvní doby splatnosti a počtu odběratelů

6%

3% 3%

11%

do 14 dnů do 30 dnů do 40 dnů do 50 dnů do 90 dnů

77%

Průměrná smluvní doba splatnosti je 20,5 dne, tento výpočet nezahrnuje plánované objemy trţeb resp. pohledávek za odběrateli. Těţiště je v počtu odběratelů s dobou splatnosti do 14 dnů. Delší dobu splatnosti má méně neţ 25% odběratelů. Z výše uvedené skutečně dosahované průměrné doby inkasa pohledávek ve dnech (tabulka č. 4) je zřejmé, ţe smluvní doba splatnosti není u většiny odběratelů dodrţována.

60

2.3 Vývoj pohledávek a závazků Pohledávky a závazky jsou významné veličiny, které se navzájem ovlivňují. Hodnota obou těchto ukazatelů je důleţitým kritériem finančního zdraví firmy. Tabulka č. 7

Vývoj pohledávek a závazků v letech 2008 – 2010

2008

2009

2010

Pohledávky

5 721

3 357

3 163

Závazky

6 929

5 696

4 948

121,00

170,00

156,00

Podíl závazků k pohledávkám v %

Graf č. 7

Vývoj pohledávek a závazků v letech 2008 - 2010 8000 7000 6000 5000

Pohledávky

4000

Závazky

3000 2000 1000 0 2008

2009

2010

61

Graf č. 8

Podíl závazků na pohledávkách 1,80 1,60 1,40 1,20 1,00

podíl závazků na pohledávkách

0,80 0,60 0,40 0,20 0,00 2008

2009

2010

Graf č. 9

Podíl závazků k tržbám 0,25 0,20 0,15 Podíl závazků k tržbám 0,10 0,05 0,00 1

2

3

Váţným negativem hospodaření společnosti je skutečnost ţe objem závazků významně překračuje objem pohledávek, a to aţ o 70% v roce 2009. Pokles trţeb se pak negativně promítá do absolutního poklesu pohledávek resp. závazků, kdy pohledávky v porovnání let 2008 a 2010 poklesly 2 558 tis., naproti tomu závazky poklesly pouze o 1 981 tis. Kč, tzn., ţe se promítl vliv fixních nákladů na nákladech celkem.

62

Pro dokreslení stavu a vývoje závazkových vztahů uvádím strukturu závazků po lhůtě splatnosti. Tabulka č. 8

Struktura závazků po splatnosti v letech 2008 – 2010

2008

2009

2010

Po splatnosti celkem

539

387

542

Z toho: do 30 dnů

168

275

123

do 60 dnů

223

112

0

do 120 dnů

95

0

9

nad 120 dnů

53

0

410

Graf č. 10

Struktura závazků po splatnosti v letech 2008 - 2010 450 400 350 300

do 30

250

do 60

200

do 120

150

nad 120

100 50 0 1

2

3

Graf zobrazuje vývoj struktury závazků po splatnosti a dokládá poměrně kuriózní stav, kdy se relativně obvyklá struktura závazků po splatnosti v roce 2008 přelévá do struktury v roce 2010, ze které je zřejmé, ţe firma POL pravidelně pracuje se závazky do 30 dnů po splatnosti. Závazky do 60 resp. do 120 dnů byly prakticky vynulovány a do kategorie závazků nad 120 dnů byly „umrtveny― závazky, které nejsou svými majiteli pohledávek dostatečně aktivně vymáhány. Pro firmu POL tato kategorie představuje velké riziko.

63

Tabulka č. 9

Tržby v r. 2010

v tis. Kč

Stav pohledávek Plánovaná Skutečná k 31.12.2010 v tis. splatnost ve dnech splatnost ve dnech Kč

NOWACO

4 149

455

40

40

TESCO

1 443

120

30

30

Kubík KB

904

84

14

34

POLAR

641

102

40

58

Situace v platební kázni u jednotlivých odběratelů je velmi rozdílná; firma dodává své produkty odběratelům, jejichţ platební kázeň je přesně odpovídající smlouvám, bohuţel jsou i odběratelé, u kterých skutečná splatnost násobně překračuje dohodnutou dobu splatnosti, coţ ve svých důsledcích významně ovlivňuje objem pohledávek po lhůtě splatnosti a průměrnou dobu inkasa pohledávek.

2.4 Zdrojová data Tabulka č. 10

Zdrojová data z let 2008 – 2010 v tis. Kč

2008

2009

2010

Oběţná aktiva

6 774

5 881

3 940

Krátkodobé závazky

5 382

4 373

3 842

856

1 001

945

Stálá aktiva

24 390

24 106

22 276

Celková aktiva

19 176

18 137

15 187

8 454

8 423

7 349

34 284

33 605

24 146

Pohledávky

5 721

3 357

3 163

Závazky

6 929

5 696

4 948

HV před zdaněním

1 093

-1 066

-1 924

HV po zdanění

928

-1 027

-1 857

Nákladové úroky

268

207

266

10 722

9 695

7 838

Zásoby

Cizí zdroje Trţby z obchodní činnosti

Vlastní kapitál

64

2.5 Poměrové ukazatele Finanční analýza firmy je součástí finančního plánování. Sledování finančních ukazatelů firmy je uţitečné pro diagnostiku jejího zdraví a působí jako zpětná vazba, která odráţí činnost firmy. Finanční analýza můţe podnikateli pomoci odhalit některé pozitivní či negativní trendy z minulosti, na které pak můţe reagovat určitými cílenými opatřeními. Finanční výsledky se stávají základním kritériem ekonomických rozhodnutí a podnikové finance získávají nové postavení – dostávají se do centra pozornosti všech podnikatelů.20 Finanční analýza představuje řadu nejrůznějších ukazatelů, u nichţ je nejdůleţitější jejich interpretace. Finanční analýza by se měla sestavovat průběţně a v pravidelných intervalech (měsíčně, čtvrtletně, ročně), aby byly včas zachyceny negativní trendy a zajištěna kontinuita hodnocení a moţnost srovnání. Na výpočty lze pouţít softwarové programy, které šetří čas, ale firma si můţe finanční analýzu sestavit i sama. Informace pak čerpá především z účetnictví (Výkaz zisku a ztráty, Rozvaha) a ze sledování cashflow.

2.5.1 Ukazatele likvidity Likvidnost znamená, s jakou rychlostí a náklady je moţné přeměnit určité formy majetku na peníze. Likviditou se pak označuje schopnost podniku včas uhradit své závazky. Nedostatečná likvidita můţe podnikatele uvrhnout do platební neschopnosti a dovést aţ k bankrotu. Okamžitá likvidita (likvidita 1. stupně) = krátkodobý finanční majetek/krátkodobé závazky Interpretace: Říká, jak je podnik schopen uhradit své momentálně splatné závazky z krátkodobého finančního majetku (peníze v pokladně, na bankovním účtu a krátkodobé cenné papíry). Ideální hodnotu představuje 1, minimální hodnota by neměla klesnout pod 0,2. 20

RŮČKOVÁ, Petra. Finanční analýza. 2. aktualizované vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2008.

128 s. ISBN 978-80-247-2481-2

65

Pohotová likvidita (likvidita 2. stupně)= (krátkodobý finanční majetek + krátkodobé pohledávky)/krátkodobé závazky Interpretace: Vypovídá o schopnosti podniku splatit závazky z obchodního styku a vůči zaměstnancům. Ideální je hodnota 1, vyšší číslo značí vyšší zásoby neţ je potřeba (coţ zbytečně váţe prostředky a sniţuje tak zisk). Běžná likvidita (likvidita 3. stupně) = (krátkodobý finanční majetek + krátkodobé pohledávky + zásoby)/krátkodobé závazky Interpretace: Říká, jak pokrývají oběţná aktiva krátkodobé závazky podniku, tedy popisují situace, jak by byl podnikatel schopen pokrýt veškeré své závazky, kdyby okamţitě prodal všechna svá aktiva. Vyšší hodnota bývá spojována s lepší situací. Minimální hranici tvoří 1,5. Tabulka č. 11

ukazatele likvidity

2008

2009

2010

Okamžitá likvidita

0,28

0,05

-0,04

Pohotová likvidita

1,35

0,81

0,78

Běžná likvidita

1,51

1,04

1,03

Ukazatele likvidity ukazují značně rozkolísané hodnoty, rozhodně se nedá hovořit o pozitivním vývoji. Minusová hodnota okamţité likvidity v roce 2010 je způsobena povoleným čerpáním prostředků na běţném účtu do debetu.

2.5.2 Ukazatele aktivity Obecně hodnotí ukazatele aktivity, jak je podnik schopen vyuţít svůj majetek a zjišťují vázanost kapitálu v majetku. Výsledkem je buď obratovost, tj. počet obratů za určité časové období, nebo doba obratu (obvykle ve dnech). Obecně lze konstatovat, ţe s vyšším počtem obrátek, resp. kratší dobou obratu je vázáno méně prostředků, coţ vytváří pozitivní podmínky pro tvorbu zisku. Z tohoto konstatování je zřejmé, ţe se firmy snaţí tento ukazatel zlepšovat opatřeními v oblasti inkasa pohledávek, minimalizace zásob apod., ukazatel jako taková je jiţ výslednicí tohoto nikdy nekončícího procesu. 66

Doba obratu zásob = zásoby/ (trţby/365 dní) Interpretace: Říká, jaký je průměrný počet dnů, po které je majetek v podniku vázán aţ do fáze spotřeby (suroviny, materiál) nebo prodeje (hotové výrobky). Obecně platí, ţe kratší doba obratu bývá pro podnikatele výhodnější. Doba obratu pohledávek = krátkodobé pohledávky/denní trţby Interpretace: Říká, jak dlouho trvá splacení pohledávek (ve dnech). Tento ukazatel by se měl drţet hodnot odpovídajících průměrné době splatnosti faktur. Obrat celkových aktiv = trţby/aktiva Interpretace: Vypovídá, za kolikrát se veškerá aktiva podniku obrátí za rok. V ideálním případě by se měl pohybovat kolem úrovně 1. Doba obratu závazků = krátkodobé závazky/denní trţby Interpretace: Říká, jak rychle se daří podniku splácet své závazky. Pro zajištění bezproblémového krátkodobého financování by měl ukazatel dosahovat vyšších hodnot neţ doba obratu pohledávek. Tabulka č. 12

Ukazatele aktivity (ve dnech)

2008

2009

2010

Doba obratu zásob

40,05

33,57

25,55

Doba obratu pohledávek

61,91

36,46

47,81

1,79

1,85

1,59

57

47

58

Obrat celkových aktiv Doba obratu závazků

Nedostatečný stav zdrojů způsobený klesajícím obratem vytvořil tlak na zkrácení obratu zásob, pohledávek i aktiv, naproti tomu doba obratu závazků zůstává stále vysoká.

2.5.3 Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluţenosti vyjadřují, jak je podnik závislý na cizích zdrojích v porovnání s vlastními zdroji. Příliš vysoký ukazatel tedy podniku nesvědčí, můţe mu přivodit váţné

67

finanční problémy, ale určitá míra zadluţenosti je často vhodná, protoţe můţe přispívat k lepší rentabilitě. Zadluženost = (cizí kapitál/celková aktiva) Interpretace: Ukazuje celkovou zadluţenost podniku. Čím je ukazatel vyšší, tím vyšší a nebezpečnější je zadluţenost. Ukazatel by se měl pohybovat v rozmezí 0,3 – 0,6. Věřitelské riziko = (cizí kapitál/vlastní jmění) Interpretace: Ukazuje celkovou zadluţenost podniku. Čím je ukazatel vyšší, tím vyšší a nebezpečnější je zadluţenost. Úrokové krytí = EBIT/ nákladové úroky Interpretace: Vyjadřuje, kolikrát zisk převyšuje platby úroků. Tento ukazatel sledují banky při poskytování úvěrů. Ukazatel by měl nabývat hodnot vyšších neţ 3, ideální je rozmezí 4 – 6. Tabulka č. 13 Ukazatele zadluženosti

2008

2009

2010

Zadluţenost

0,36

0,31

0,33

Věřitelské riziko

0,79

0,87

0,94

Krytí úroků

4,08

-5,15

-7,23

S výjimkou ukazatele zadluţenosti, který vykazuje standardní hodnoty, se ukazatel věřitelského rizika a úrokového krytí vyvíjí jednoznačně negativně. Prvotní příčina tohoto negativního vývoje je prakticky stejná, tj. pokles obratu, nedostatečná tvorba zdrojů a s tím spojená vzrůstající zadluţenost.

2.5.4 Ukazatele rentability Ukazatele rentability vyjadřují výnosnost vloţených prostředků do podnikání. Hodnotí tak celkovou efektivitu podniku, tzn. čím je ukazatel vyšší, tím pro podnikatele lépe. Podklady se získávají z výkazu zisku a ztráty a rozvahy. Vychází většinou z podílu, kdy čitatele tvoří poloţka, u níţ chce podnikatel zjistit její ziskovost (především čistý zisk po zdanění a odečtení úroků), a ve jmenovateli je kapitál či trţby. 68

Rentabilita vlastního kapitálu (ROE) = (čistý zisk/vlastní kapitál) x 100 Interpretace: Z jedné vloţené koruny do podnikání získá podnikatel x % zisku. Ukazatel by se měl pohybovat výše neţ úroková míra bezrizikových cenných papírů (například cenné papíry garantované státem). Rentabilita aktiv (ROA) = (čistý zisk/aktiva) x 100 Interpretace: Vyjadřuje míru zhodnocení aktiv společnosti financovaných vlastními či cizími zdroji. Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROCE) = [EBIT/ (vlastní kapitál + dlouhodobé závazky)] x 100 Interpretace: Vyjadřuje míru zhodnocení aktiv společnosti financovaných vlastními či cizími zdroji. EBIT – zisk před zdaněním a před úroky (tj. provozní hospodářský výsledek) Rentabilita tržeb (ROS) = (čistý zisk/trţby) x 100 Interpretace: Z jedné utrţené koruny podnikatel získá x % zisku. Rentabilita nákladů (ROC) = (čistý zisk/náklady) x 100 Interpretace: Z jedné vynaloţené koruny má podnikatel x % zisku. Místo čistého zisku je moţné pouţít ukazatel EAT, tj. čistý zisk navýšený o zdaněné úroky. Ten vypovídá o ziskovosti nejen vloţených prostředků, ale také z cizího kapitálu. Je vhodnější jej pouţívat při porovnávání s podniky, které mají rozdílnou daňovou a úrokovou zátěţ. Čistý pracovní kapitál (ČPK) = Oběţná aktiva – Krátkodobé závazky Interpretace: Pokud se ukazatel zvyšuje, jedná se příznivý vývoj.

69

Tabulka č. 14

Ukazatele rentability

2008

2009

2010

trţeb

2,71%

-3,06%

-7,69%

aktiv

5,70%

-5,88%

-12,67%

celkových aktiv

4,84%

-5,66%

-12,23%

vlastního kapitálu

8,66%

-10,59%

-23,69%

dlouhodobě investovaného kapitálu

8,91%

-9,68%

-21,51%

S ohledem na vytvořenou ztrátu v roce 2009 a 2010 je vývoj ukazatelů rentability jednoznačně negativní. Tabulka č. 15

1 392

Čistý pracovní kapitál

Vývoj tohoto ukazatele je jednoznačně negativní.

70

1 508

98

3 Zhodnocení efektivity řízení pohledávek Pohledávky ve společnosti POL, spol. s r.o. nebyly řízeny, teprve s poklesem trţeb zhoršená finanční situace donutila vedení firmy věnovat stavu pohledávek zvýšenou pozornost. Pohledávky po lhůtě splatnosti měly zásadní dopad na likviditu, coţ ve svých důsledcích můţe být příčinou existenčních potíţí, které mohou skončit bankrotem. Řídit finanční rizika společnosti je důleţité jiţ od začátku podnikatelské činnosti firmy. Vytíţený podnikatel se v první řadě stará o výrobu a dodávky zboţí, většinou však není školen a ani nemá čas na dohled nad platební morálkou svých odběratelů. Situace je o to komplikovanější, ţe firma má zájem rozšiřovat okruh odběratelů, o jejichţ platební morálce ví minimum, a kteří pro firmu představují do budoucna potencionální riziko. Vzniku pohledávek po lhůtě splatnosti je třeba předcházet důkladnou prověrkou potencionálních odběratelů a vyhnout se tak situaci nedostatku prostředků na běţném účtu, resp. vysokého stavu pohledávek po lhůtě splatnosti.

3.1 Důsledky nedostatečného řízení rizik Pokud společnost podcení finanční rizika a umoţní vznik pohledávek po lhůtě splatnosti, ba dokonce vznik nedobytných pohledávek, a nemá přitom dostatek vlastních zdrojů pro financování oběţného majetku, můţe tak pocítit zásadní důsledky: Nedostatek likvidity Bez aktivního systému řízení rizik se firma ocitá v situaci věřitele, který „sponzoruje― své odběratele (dluţníky) levnými úvěry a sám pociťuje zásadní nedostatek likvidních prostředků. V Česku je tato situace známá pod pojmem druhotná platební neschopnost. Zvýšení nákladových úroků Pokud firmě chybí hotovost, resp. peníze na účtu, je nutné zajistit financování z dodatečných cizích zdrojů. Za takovéto poskytnutí si banky samozřejmě účtují úroky a dodatečné nákladové úroky se negativně odráţejí do hospodářského výsledku 71

společnosti. V porovnání s konkurencí tak firma dosahuje niţší rentability a je například donucena k odkladu jejích investičních aktivit. Kvůli nízké rentabilitě a sníţené konkurenceschopnosti jí můţe banka úvěry zdraţit o rizikovou přiráţku. Navíc můţe nastat situace, ţe banky firmě úvěr neposkytnou nebo jej významně zkrátí. Firma si pak klade otázku „Komu ze svých dodavatelů nezaplatím já?―, a to je případ i firmy POL, spol. s r.o.. Ztráty na zisku Vymáhání pohledávek po lhůtě splatnosti a získávání dodatečných zdrojů sebou nese další náklady, které ve svých důsledcích sniţují potenciál pro tvorbu zisku. Nezanedbatelnou roli hrají ztráty bonusů za včasné úhrady vlastním dodavatelům, ztráta inkasa slev za platby předem, ztráta výhod, např. odloţená splatnost apod. Snaha o vytváření dalších zdrojů zvýšeným obratem můţe vést v případě výběru odběratele se špatnou platební morálkou k navýšení pohledávek po lhůtě splatnosti, resp. nedobytných pohledávek, coţ ve svých důsledcích můţe vést aţ k bankrotu společnosti. Pro dobrou prevenci před vznikem pohledávek po lhůtě splatnosti, resp. nedobytných pohledávek by se společnost měla řídit heslem „pohledávky po lhůtě nevznikají vystavením faktury, ale výběrem špatného odběratele―. Pohledávky váţí finanční zdroje, kapitál společnosti a mají další finanční důsledky. Proto je jejich řízení taktéţ řízením finančním, protoţe probíhá jakoţto součást celkového finančního řízení a rozhodováni. Rozhodující místo mezi veškerými pohledávkami obvykle připadá pohledávkám z obchodního styku, jejichţ řízení je moţné uskutečňovat několikerými způsoby, a to: vyuţíváním podmínek prodeje, stanovením jejich výše, prostřednictvím výnosů a rizika, zajištěním, vyuţíváním informací o zákaznících (odběratelích), inkasní politikou.

72

3.2 Využívání podmínek prodeje pro řízení pohledávek Prodejem, tzn. vkládáním peněţních prostředků do pohledávek, se podnik zbavuje moţnosti rozdělovat kapitál jinak, a tím samozřejmě přichází o moţnost alokace výnosu z případné alternativní investice. S růstem pohledávek se tento „ušlý zisk― zvyšuje, Nárůstem prodeje jsou sice vytvářeny předpoklady pro růst zisku plynoucího ze zvyšujícího se prodeje, ale zároveň rostou rizika z pravděpodobného nárůstu počtu zákazníků, z nichţ někteří mohou být z pohledu platební morálky rizikoví. Proto je významné sledování a vyuţívání podmínek prodeje. K nim patří volba okamţiku úhrady. Pohledávky nevznikají při placení předem (v tom případě naopak na přechodnou dobu vznikají závazky) a při hotovém placení při dodávce. Pohledávky vznikají jen při prodeji s odkladem — na různou, dohodnutou dobu placení, dobu splatnosti pohledávky. Dalšími významnými podmínkami prodeje jsou realizační ceny, resp. jejich výše, poskytování slev, skont či jiných forem zvýhodnění prodeje, zvyklosti při prodeji v daném oboru, např. pokud jde o obvyklou dobu poskytování „obchodního úvěru", záruky za ně, získávání a uplatňování informací o trţních podmínkách (cenách, konkurenci, nabídce, poptávce), zvaţování rizika prodeje na úvěr apod. Realizace podmínek prodeje, tudíţ i prodeje na „úvěr" nebývá snadná. Je v podstatě smluvní dohodou a závisí nejen na postavení (ekonomické síle) dodavatele, ale i odběratele i na existujících trţních podmínkách (struktuře trhu, nabídce a poptávce). Trţní ekonomika v zásadě nepouţívá administrativní regulaci podmínek prodeje.

3.2.1 Stanovení výše pohledávek Objem pohledávek lze chápat jako průměrný stav pohledávek ve zvoleném období nebo jako stav pohledávek k určitému datu. Obě hodnoty se pouţívají při řízení pohledávek a slouţí pro účely určování zdrojů peněţních prostředků (kapitálu), finanční analýzy a hodnocení úvěrové a inkasní

73

politiky podniku a její řízení. Řízení výše pohledávek pak vychází z faktorů, které na ně působí a jimiţ jsou: a) všechny faktory, které ať uţ přímo, nebo zprostředkovaně ovlivňují výši obratu (objem dodávek, ceny, ekonomické podmínky atd.), b) všechny faktory ovlivňující míru vyuţívám pohledávek, čímţ se myslí činnost formálně směřující ke zlepšování ukazatelů vyuţívání pohledávek (zvyšování počtu obrátek – obrátkovost, zkracování doby obratu pohledávek, sniţování výše pohledávek na 1 Kč obratu). Ekonomickým a finančním důsledkem je poté relativní sníţení velikosti pohledávek

3.2.2 Zajištění pohledávek Zajištění pohledávek je další alternativou (součástí) jejích řízení. Je výrazem respektování rizika pohledávek ze strany dodavatele. Pohledávky se mohou poskytovat jako: nezajištěné — při trvalých, pozitivně ověřených stycích a placení odběratelem (zákazníkem), nejvíce rozšířená varianta v obchodních stycích firem v Česku zajištěné – speciální zajištění pohledávky můţe firma poţadovat, dodává-li se novým, doposud neznámým či méně spolehlivým zákazníkům nebo při velkých a jednorázových dodávkách apod. Obecnými formami zajišťování pohledávek jsou právní instituty jako zástavní právo, zástava pohledávky, zadrţovací právo, různé formy ručení apod.. Pohledávky se zajišťují i opatřeními v platebním styku (placením akreditivem, dokumentárními platbami, směnkami, šeky, bankovními akcepty či zárukami atd.).

3.3 Využívání informací o odběratelích Informace o odběratelích mají zjistit postavení odběratele, jeho platební schopnost, resp. morálku, a tím přispívat k minimalizaci rizika dodavatele. Vyuţívání těchto informací je vysoce aktuální u odběratelů nových, neznámých, zahraničních, v nově vznikajících

74

dodavatelsko – odběratelských vztazích. K informování lze vyuţívat různých prostředků: vlastní sběr informací o odběratelích; u dosavadních odběratelů se vyuţívají získané zkušenosti s placením, vyuţívání sluţeb institucí specializovaných na sběr dat a zkoumání úvěrové schopnosti podniků; tyto instituce sestavují soubory ukazatelů, různé rizikové indexy, vyuţívají bodové hodnocení podniků, vyjadřují finanční situaci podniků a jejich úvěrovou schopnost, k těmto účelům lze vyuţívat i bankovních sluţeb (bonita klienta), pouţívání jiných pramenů (např. informace o trţních cenách akcií, stupnice kvality obligací oj.). Získávání těchto informací je obtíţné, mnohdy důvěrné a je spojeno se značnými náklady. veřejně přístupné i placené databáze, např. www.cedr.cz

3.4 Inkasní politika Pohledávky nejsou samoúčelnou záleţitostí. Jejich zaplacením získává podnik likvidní prostředky. Prvním předpokladem reálného inkasa pohledávky je řádné a včasné splnění podmínek dodávky ze strany dodavatele. Činností spojené s péčí o inkaso pohledávek tvoří obsah relativně samostatné inkasní politiky. Patří sem evidence pohledávek, respektive odběratelů, zejména z hlediska spolehlivostí a včasnosti úhrady pohledávek, upomínání, vymáhání pohledávek apod. Tyto činnosti lze někdy přenést (za úplatu) na faktoringové firmy, popř. na organizace zabývající se speciálně správou a vymáháním pohledávek. Placení předem se ve standardních ekonomických podmínkách uţívá jenom ve výjimečných situacích, kupříkladu při výrobě drahého produktu na zakázku. Platba při dodávce bývá běţnější, hlavně pří velkém mnoţství nepravidelných, malých zákazníků (odběratelů). Nekompromisní rozhodnutí neposkytovat „obchodní úvěr" nebo také sníţit dobu splatnosti pohledávek (faktur) přinese podniku dvojí účinek. Na jedné straně sice sníţí pohledávky, a tím i riziko jejich nezaplacení či nutnost vydávat dodatečné náklady na

75

vymáhání apod., zároveň však tento zásah působí proti snaze prodat co největší mnoţství produkce, odrazuje zákazníky, nebo dokonce vzhledem ke konkurenci není vůbec přijatelný. V praxi českých podniků se způsoby a metody řízení pohledávek běţné ve vyspělých zemích, začaly uplatňovat pomalu. Řada podniků měla totiţ počátkem devadesátých let 20. století problémy s odbytem a mnoţství neprodejných zásob, a proto se snaţila prodávat někdy i za kaţdou cenu. Těţkosti se objevují v odvětvích s velkým počtem odběratelů, někdy se navíc mohou tradičně vyskytovat potíţe s platební neschopností, vliv má i sezónnost prodejů. Teprve enormní nárůst nedobytných pohledávek přivedl pozornost na nutnost aktivních opatření v dané sféře, a to nejenom na opatření následná, ale hlavně na preventivní postupy. V této souvislosti je třeba poznamenat, ţe firemní zkušenosti se samotným vymáháním pohledávek nejsou zrovna dobré. Firmy si stěţují na málo účinné právní instrumenty, které by dluţníka přiměly skutečně zaplatit, a tak se potvrzuje, ţe věřitel je „v rukou dluţníka". Soudní projednávání včetně následné exekuce je dlouhé a silně neúčinné. Dochází tudíţ k paradoxu, ţe k tomuto projednávání podnik nemotivuje víra, ţe se podaří pohledávku vymoci, ale snaha mít moţnost ji aspoň daňově odepsat. Podobně ani hrozit odběratelům konkurzem nemá příliš smysl, protoţe některé firmy jsou tak předluţené, ţe věřitelská firma by z konkurzu nic nezískala. Za tohoto stavu je zřejmě nejvhodnější zaměřit se na uváděnou prevenci a vzniklé problematické pohledávky se snaţit vyřešit co nejdříve i za cenu částečné ztráty. Firma tak přece jen získá nějaké peněţní prostředky, jeţ můţe dále pouţít pro podnikatelské aktivity přinášející výnos. Inkaso za cenu určité akceptovatelné ztráty je rozhodně lepší varianta neţ existence nedobytné pohledávky, absence zdrojů a vznik druhotných nákladů vyvolaných soudním vymáháním. Prevence znamená několik případných opatření. Jedním z nich je rozhodnutí co nejvíce aplikovat takové přístupy, kdy vůbec nedochází ke vzniku pohledávky. Jak jiţ bylo napsáno výše, jde o vystavování zálohových faktur, tzn. placení jiţ před odebráním zboţí anebo také placení ihned při odběru. Tyto prodejní podmínky se uplatňují především u drobných, náhodných prodejů a je to pochopitelné, jelikoţ náklady na 76

vymáhání drobných pohledávek jsou obvyklé vyšší neţ je pohledávka samotná. Platba předem působí značně tvrdě, aţ diskriminačně, naproti tomu u placení při dodávce nedochází k „úvěrování'' ani jedné ani druhé strany. Proto se placení v okamţiku dodání preferuje nejvíce a nemusí jít jen o formu platby v hotovosti, nýbrţ i o uţití některého platebního instrumentu (např. směnky) nebo úhradu prostřednictvím banky. Dalším rozšířeným praktickým postupem je provádění zápočtů pohledávek a závazků podniku. Podnik můţe mít zvláštní pozici v tom, ţe určití dodavatelé jsou zároveň odběrateli, neboť dodávají například produkty k následující úpravě a opracované výrobky později odebírají pro vlastní spotřebu. Jde o významný jev, o čemţ svědčí i fakt, ţe u některých potravinářských podniků více neţli čtvrtina pohledávek zaniká vzájemným započtením. Souběţně se objem zápočtů můţe zvyšovat, poněvadţ i jiné podniky mohou nabízet coby úhradu za odběr zboţí své výstupy. Snaha o prohlubování barteru (barterových obchodů) je rovněţ jedna z cest úniku ze současné situace, přestoţe se jedná o krok do minulostí; navíc podnik ve většině případů nemá potřebné moţnosti nakládat s rozmanitou produkcí obdrţenou namísto úhrady peněz. Dalším prvkem zlepšení inkasa je „ochota― bank banka financovat provozní potřeby firem, více bankovních úvěrů umoţňuje firmám realizovat plynulé finanční toky, přičemţ riziko z neuhrazených závazků resp. neinkasovaných pohledávek se přenáší na banky, u kterých je obvyklejší pouţívání zajišťovacích instrumentů, čímţ jsou lépe pokryta rizika plynoucí z financování. Přes popsané nedostatky se firma tímto způsobem mimo jiné snaţí vycházet vstříc svým zákazníkům a usiluje o naplnění zásady, ţe z dlouhodobého pohledu je důleţité rozvíjet dobré obchodní vztahy se solidními partnery a vlastní závazky hradit včas. Zajímavým prvkem je kombinace bankovního úvěru, faktoringu a forfaitingu; kaţdá z těchto metod financování má svá specifika, významnou roli při vyuţívání hraje cena této sluţby a dostupnost pro konkrétní obchodní případ.

77

3.5 Veřejně přístupné databáze Významným faktorem existence vzniku pohledávek po lhůtě splatnosti je samozřejmě i ekonomické prostředí jako takové. Firma podnikající ve fungujícím dynamicky se rozvíjejícím prostředí má menší předpoklad vzniku po lhůtě splatnosti neţ v podmínkách ekonomické recese, resp. krize. Pozici věřitele zlepšují veřejně přístupné databáze, které poskytnou podrobnější informace o problémových pohledávkách, resp. problémových firmách. Mezi nejvíce vyuţívané patří: SOLUS, CEDR. Financující banka je rovněţ schopna poskytnout placenou bankovní informaci o potencionálním odběrateli.

78

Závěr Práce se ve své teoretické části poměrně podrobně věnovala pojmu pohledávek v procesu jejich řízení včetně moţností jejich zajištění a vymáhání. Tato část byla východiskem pro provedenou finanční analýzu společnosti POL, spol. s r.o. s akcentem na problematiku pohledávek, závazků a ekonomického a finančního zdraví firmy. Analýza jednoznačně prokázala, ţe management firmy POL, spol. s r.o. nevyuţívá dostupné právní instrumenty a praktické moţnosti práce s pohledávkami v celé šíři. Proces řízení pohledávek ve společnosti POL, spol. s r.o. nebyl do nedávné minulosti aktivním procesem, ale byl pouze důsledkem ekonomické činnosti firmy v reálném ekonomickém a právním prostředí zdůrazněném špatnou platební morálkou obchodních partnerů společnosti. Teprve dopady ekonomické krize projevující se v poklesu trţeb a tvorbě ztráty donutily management společnosti aktivně pracovat s pohledávkami a vytvářet tak podmínky pro stabilizaci hospodaření firmy. Zásadním doporučením pro firmu POL, spol. s r.o. je zavedení opatření směřujících k vyhledávání nových zákazníků, k prověrce bonity odběratele a jeho platební morálky, k vyuţívání alternativních forem inkasa pohledávek, např. vyuţívání faktoringu, k přijetí opatření směřujících ke zkrácení lhůt splatnosti a zabránění vzniku pohledávek po lhůtě splatnosti a to především pravidelným stykem s odběrateli. Nutnou součástí práce managementu firmy POL, spol. s r.o. je i praktické zavedení instrumentů zajištění pohledávek, např. směnky, a vyuţívání právního vymáhání pohledávek. Těmito opatřeními budou vytvořeny lepší předpoklady pro práci s oběţnými aktivy a pro systémové hrazení závazků, včetně pozitivního dopadu do nákladovosti, resp. tvorby zisku. Tím budou vytvořeny podmínky pro zlepšení ukazatelů finanční analýzy. Firma POL, spol., s r.o. musí zavést systém řízení pohledávek tak, aby se této činnosti soustavně, pravidelně a systematicky věnoval konkrétní pracovní a management firmy pravidelně vyhodnocoval dosaţené výsledky v inkasu pohledávek.

79

Lepší práce s pohledávkami v podmínkách existence signálů oţivení ekonomiky vytvoří pozitivní předpoklady pro obrat v hospodaření společnosti směrem k tvorbě zisku.

80

Seznam použité literatury Tištěná monografie 1. BAŘINOVÁ, D.; VOZŇÁKOVÁ, I. Pohledávky: vzory smluv a podání. 2. vydání. Praha: GRADA Publishing, a.s. 2003. 127 s. ISBN 8071699802. 2. BAŘINOVÁ, Dagmar; VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Pohledávky - právně - daňově účetně. 3. rozšířené vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2007. 136 s. ISBN 978-80-247-1816-3. 3. DRBOHLAV, Josef. Pohledávky z právního, účetního a daňového pohledu. 2. vydání. Praha : ASPI, 2006. 220 s. ISBN 80-7357-162-5. 4. PATÁK, Milan R. Podnikový finanční management. 1. vydání. Praha : IDEA SERVIS, konsorcium, 2006. 231 s. ISBN 80-85970-52-X 5. PILÁTOVÁ, Jana; RICHTER, Jaroslav. Pohledávky a jejich řešení v podnikové praxi. 1.vydání. Olomouc : Anag, 2009. 112 s. ISBN 978-80-7263534-4 6. RŮČKOVÁ, P. Finanční analýza - metody ukazatele a využití v praxi. Praha: Grada Publishing, Praha, 2008, ISBN 978-80-247-2481-2. 7. SCHOLLEOVÁ, Hana. Ekonomické a finanční řízení pro neekonomy. 1. vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2008. 256 s. ISBN 978-80-247-2424-9 8. SYNEK, Miloslav a kol. Podniková ekonomika. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha : C. H. Beck, 2002. 479 s. ISBN 80-7179-736-7 9. VAIGERT,D., PHILIPPI, T. Pohledávky – právní příručka věřitele.1.vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2006., 272 s. ISBN 80-251-0881-3 10. VONDRÁKOVÁ, A. a kol. Vymáhání pohledávek. 1. vydání. Praha : ASPI, 2006. 756 s. ISBN 978-80-7357-230-3. 11. VOZŇÁKOVÁ, Iveta. Efektivní řízení pohledávek. 1. vydání. Praha : GRADA Publishing, a.s., 2004. 124 s. ISBN 80-247-0770-5. 12. ZICHÁČEK, A. Postupy při vymáháni pohledávek v obchodné právních vztazích a úspěšnost jejich použití v praxi. Zlín, 2009. 90 s. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 81

Elektronické články 1. finanční analýza http://www.faf.cz/FINANCNI-ANALYZA.htm 2. ukazatele likvidity http://www.businessvize.cz/financni-analyza/ukazatele-likvidity 3. řízení pracovního kapitálu http://www.miras.cz/seminarky/podnikova-ekonomika-06.php 4. Zdraví firmy si můţe podnikatel vyšetřit sám http://www.podnikatel.cz/clanky/zdrava-firmy-si-maa34e-podnikatel-vyaeta-itsam/ 5. finanční analýza http://financni-analyza.webnode.cz/ukazatele-aktivity/ 6. vznik pohledávky http://www.pohledavky.info/vznik-pohledavky/ 7. poměrové ukazatele http://extra.lcs.cz/helios/dokumentace/FIAA_Dokumentace/FIA/FIA01FinAnal Uvod.htm 8. způsoby a postup při vymáhání pohledávek http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnichukonech/pohledavky-zanik-postup-opu/1000818/51672/#b5 9. smluvní pokuta http://www.bpx.cz/smluvni-pokuta/ 10. faktoring http://www.vymahaci.cz/rizeni-pohledavek 11. Započtení vzájemných pohledávek http://www.pravnik.cz/a/249/zapocteni-vzajemnych-pohledavek.html

82

12. forfaiting – řešení pohledávek pro zahraniční obchod http://hn.ihned.cz/c1-41607380-forfaiting-reseni-pohledavek-pro-zahranicniobchod 13. ověřování platební morálky http://www.mesec.cz/specialy/pohledavky/overovani-platebni-moralky/

83

Seznam tabulek 1. Tabulka č. 1 - Poměr pohledávek do a po splatnosti k 31.12.2010 2. Tabulka č. 2 - Struktura pohledávek po lhůtě splatnosti k 31.12.2010 3. Tabulka č. 3 - Vývoj podílu pohledávek na trţbách v letech 2008 – 2010 4. Tabulka č. 4 - Vývoj průměrné doby inkasa pohledávek 5. Tabulka č. 5 - Struktura pohledávek po splatnosti v letech 2008 – 2010 6. Tabulka č. 6 - Smluvní doba splatnosti 7. Tabulka č. 7 - Vývoj pohledávek a závazků v letech 2008 – 2010 8. Tabulka č. 8 - Struktura závazků po splatnosti v letech 2008 – 2010 9. Tabulka č. 9 - Trţby v r. 2010 10. Tabulka č. 10 - Zdrojová data z let 2008 – 2010 v tis. Kč 11. Tabulka č. 11 - Ukazatele likvidity 12. Tabulka č. 12 - Ukazatele aktivity (ve dnech) 13. Tabulka č. 13 - Ukazatele zadluţenosti 14. Tabulka č. 14 - Ukazatele rentability 15. Tabulka č. 15 - Čistý pracovní kapitál

Seznam grafů 1. graf č. 1 - Poměr pohledávek do a po splatnosti 2. graf č. 2 - struktura pohledávek po lhůtě splatnosti 3. graf č. 3 - Vývoj podílu pohledávek na trţbách v letech 2008 – 2010 4. graf č. 4 - Průměrná doba inkasa pohledávek 5. graf č. 5 - struktura pohledávek po splatnosti v letech 2008 – 2010 6. graf č. 6 - smluvní struktura pohledávek dle sml. doby splatnosti a počtu odběratelů 7. graf č. 7 - Vývoj pohledávek a závazků v letech 2008 – 2010 8. graf č. 8 - podíl závazků na pohledávkách 9. graf č. 9 - podíl závazků k trţbám 10. graf č. 10 - Struktura závazků po splatnosti v letech 2008 – 2010

84