MANAGEMENT V HOSPODÁŘSKÉ PRAXI. Michal Vaněk. Srpen 2014

INOVACE BAKALÁŘSKÝCH A MAGISTERSKÝCH STUDIJNÍCH OBORŮ NA HORNICKO-GEOLOGICKÉ FAKULTĚ VYSOKÉ ŠKOLY BÁŇSKÉ - TECHNICKÉ UNIVERZITY OSTRAVA

MANAGEMENT V HOSPODÁŘSKÉ PRAXI Michal Vaněk

Srpen 2014 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. ESF napomáhá rozvoji lidských zdrojů a podnikatelského ducha.

Osnova předmětu 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Základy managementu v kostce Projektový management Pojetí rizika a jeho klasifikace Ekonomické hodnocení projektů Časové plánování projektu Management inovací Moderní metody řízení

Základy managementu v kostce

Klasické manažerské směry a) vědecké řízení (F. W. Taylor), b) škola lidských vztahů (E. Mayo, H. Műnsterberg), c) správní řízení (H. Fayol), d) byrokratické řízení (M. Weber).

Současné manažerské přístupy a) b) c) d) e)

procesní přístupy, psychologicko-sociální přístupy, systémové přístupy, kvantitativní přístupy, empirické přístupy.

Významní představitele světového a českého managementu          

Hanri Ford, Tomáš Baťa, Alfred P. Sloan, Jack Welsh, Bill Gates, Steve Jobs, Petr Kellner, Andrej Babiš, Karel Komárek, Zbyněk Frolík

Management podle Oxford Advanced Learner’s Dictionary 8th edition 1) provozování a ovládání obchodních nebo podobných organizací: kariéra v managementu, 2) lidé, kteří provozují a ovládají obchodní nebo podobné organizace, 3) skutek nebo dovednost v jednání s lidmi nebo v situacích vedoucí k úspěchu.

Management podle Akademického slovníku cizích slov 1. systém a metody řízení podniku, koncernu, národního hospodářství placenými zaměstnanci, manažery, 2. vedení, skupina manažerů.

Definice managementu podle autorů H. Weihricha a H. Koontze  Management je proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci pracují společně ve skupinách a účinně dosahují vybraných cílů.

Postup definování cílů 1. krok - formulace obecných cílů 2. krok - formulace specifických cílů 3. krok - stanovení priorit

Metoda SMART  S – specific (specifický)  M – measurable (měřitelný)  A – attainable (dosažitelný)  R – realistic (reálný)  T – timely (časovaný)

Síť cílů  Vertikála  Horizontála

Manažerské funkce  Sekvenční funkce  Průběžné funkce  Plánování  Organizování  Personální zajištění  Vedení  Kontrolování

 Analyzování  Rozhodování  Komunikace  Realizace

Pilíře managementu  1. pilíř – znalosti a dovednosti  2. pilíř – myšlení a jeho ovlivňování  3. pilíř – zabývání se spolupracovníky

Základní oblasti řízení  1. řízení podnikatelské činnosti  2. řízení systému řízení  3. řízení pracovních kolektivů

Manažer  Jmenování do funkce, pověření řízením;  Formální X neformální autorita;

Role manažera podle Henriho Mintzberga  Skupina interpersonálních rolí  Představitel organizace  „Vůdce“ organizace  Spojovací článek

 Skupina informačních rolí  Monitorující informace  Šiřitel informací  Mluvčí organizace

Role manažera podle Henriho Mintzberga  Skupina rozhodovacích rolí  Podnikatelská role  Řešení problémů  Alokace zdrojů  Vyjednávací role

Positivní vlastnosti manažera  Takt a intuice při jednání  Vyrovnaná osobnost  Energie vynakládána efektivně  Životní optimismus  Zdravá sebedůvěra  Chuť do života  Radost ze života  Kladné morálně-volní vlastnosti

Potřebné znalosti a dovednosti manažera  Ekonomika, právo  Teorie managementu  Psychologie a sociologie  Komunikační schopnosti  Etiketa  Všeobecný kulturně-společenský přehled  Schopnost pracovat s VT a sw  Znalost řízených procesů

Zásady manažerské práce  ze specialisty by se měl stát univerzalista a hlavně vyjednavač a vůdce,  měl by mít schopnost vytýčit reálný cíl,  měl by mít schopnost empatie,  měl by projevovat uznání,  měl by mít schopnost odhadnout schopnosti spolupracovníků,  měl by mít schopnost delegovat úkoly,  měl by být vyrovnanou osobností,  měl by věřit svým schopnostem.

Řídící úrovně 1. 2. a. b. c.

Správní management Exekutivní management Vrcholový management Management na střední úrovni Management na nejnižší úrovni

Projektový management

Oblasti projektového managmentu  Management projektu  Plánování projektu  Řízení realizace projektu

 Organizování a koordinování projektů

Příklady projektů  Výstavba nové výrobní haly,  snížení energetické náročnosti technologického procesu,  inovace stávající produktů,  školení zaměstnanců v oblasti BOZP,  teambuilding nového útvaru, stěhování sídla firmy do nových prostor,  změna jednotného vizualizačního stylu.

Definice projektu  Návrh, který je charakterizován:  svou jedinečností,  neopakovatelností,  svým začátkem a koncem.

Projektový trojimerativ  Náklady  Kvalita  Čas

Klasifikace projektů  Projekty vzhledem k rozvoji podniku,  rozvojové (expanzivní),  obnovy,  mandatorní (regulatorní),  projekty podle jejich věcné náplně,  zavedení nových výrobků/technologií,  V&V nových výrobků/technologií,  inovace IS,  Změna  projekty podle formy realizace,  investiční výstavba,  akvizice,

 projekty podle zdroje financování,  rozpočet organizace (vlastní a cizí zdroje) – pro podnik samotný,  státní rozpočet,  rozpočty municipalit,  zdroje zákazníka,  projekty podle charakteru výsledku,  hmotný projekt,  nehmotný projekt,  projekty podle potřebnosti investic,  malé projekty,  střední rozsah projektů,  velké projekty.

 projekty podle průběhu peněžních toků,  projekty se standardními peněžními toky (-++++++++),  projekty s nestandardními peněžními toky (--++++++--) nebo (--++++-++++-).

Projekty podle závislosti  Vzájemně se vylučující projekty;  Plně závislé projekty;  Komplementární projekty;  Ekonomicky závislé projekty;  Statisticky (stochasticky) závislé projekty.

Management projektu na úrovni vrcholového managementu  Zadavatel projektu  Dozor projektu

Projektový tým  Manažer projektu  Vedoucí  Plánovač  Organizátor  Koordinátor  Kontrolor  Vyjednávač

 Technická podpora  Manažeři projektových skupin

Řídit projekt = řídit (vést) lidi

Fáze vzniku pracovní skupiny 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Vznik (starting); Formování (forming); Bouření, krize (storming); Stabilizace, normování (norming); Výkon, produktivita (performing); Uzavírání (closing).

Role členů pracovní skupiny         

Realizátor, koordinátor, tvarovač, pěstitel nápadů, hledač zdrojů/příležitostí, monitorovač/hodnotitel, týmový pracovník, dokončovač/kompletovač, specialista.

Teambuilding  Původní pojetí  Budování týmu  Rozvoj spolupráce

 Dnešní pojetí  Narozeninová party  Outdoorové kurzy  Týmový assessment

Program

Cíl

Stmelení kolektivu

Neformální seznámení ve skupině Společný zážitek Naučit se společně komunikovat Stmelit skupinu Podpořit důvěru a podporu v týmu

Budování týmu

Zefektivnit práci v týmu Podpořit spolupráci mezi jednotlivými skupinami Podpořit vnímání celkového cíle oproti cílům podskupin nebo jednotlivců Práce s týmovými rolemi Zefektivnit komunikaci ve skupině Práce s odpovědností v týmu Aktivní přístup k řešení úkolů a problémů

Stmelení kolektivu

Neformální seznámení ve skupině Společný zážitek Naučit se společně komunikovat Stmelit skupinu Podpořit důvěru a podporu v týmu

Budování týmu

Zefektivnit práci v týmu Podpořit spolupráci mezi jednotlivými skupinami Podpořit vnímání celkového cíle oproti cílům jednotlivců Práce s týmovými rolemi Zefektivnit komunikaci ve skupině

Modely organizačního uspořádání projektového managementu  Útvarový projektový management  Maticový projektový management  Čistý projektový management  Síťový projektový management

Vybrané sw nástroje v projektovém managementu Lidé

Aplikace

Manažer projektu

MS Office Excel 2010

projekt založit, naplánovat, sledovat a vyhodnocovat, zadat úkol členům týmu a vykázat jeho plnění

MS Office OneNote 2010

Člen týmu

MS Office Project web Access 2010

získat přehled o veškerých svých úkolech na všech projektech, mít možnost tyto informace implementovat do kalendáře

MS Office Project 2010

MS Office Outlook 2010

Vedení společnosti (pověřený člen vedení)

MS Office Project web Access 2010

sledování stavu všech projektů, zjištění problémů a vstup do dalších systémů

MS Office SharePoint Server 2010 Ostatní firemní systémy

Zásady a postup projektování 1. Cílovost – projektant musí znát konkrétní cíl. 2. Reálnost a účelnost – projekt musí být realizovatelný a účelný. 3. Systémový přístup – je nezbytné se zabývat všemi prvky systému v jejich vzájemném působení a vazbou na okolí. 4. Postupné řešení – je nutno postupovat od obecného ke konkrétnímu, od všeobecného k podrobnému.

5. Systematičnost – vyžaduje používání jednotného projektového postupu, jednotných podkladů, symbolů, ukazatelů, tabulek a grafů, pokud možno unifikovaných a normalizovaných. 6. Efektivnost – požaduje se dosažení maximálních efektů při minimálních nárocích na materiál, energii, pracovní síly i peněžní prostředky.

Čtyři fáze projektování 1. Situace – souhrnný přehled podmínek a požadavků vztahujících se k projektu a umístění zájmového systému v jeho okolí. 2. Kompozice – řeší základní uspořádání prvků systému z hlediska toku materiálu, informací, vzájemných vazeb. 3. Dispozice – řeší horizontální i vertikální rozmístění všech prvků systému v určeném prostoru, řešení je podrobným výpočtem. Výsledkem dispozice je realizační dokumentace projektu. 4. Realizace – zahrnuje schvalovací řízení, přípravu realizace, vlastní vybudování systému a zkušební provoz.

Fáze projektového postupu  Analytická (rozborová) fáze;  Syntetická (návrhová) fáze;  Rozhodovací fáze.

Základní fáze projektu  Předinvestiční fáze  Investiční fáze  Fáze provozu a vyhodnocení  Fáze poprovozní (likvidační)

Etapy předinvestiční fáze projektu 1. Identifikace podnikatelských příležitostí, 2. předběžný výběr projektů a příprava projektu, 3. hodnocení projektu a rozhodnutí o jeho realizaci či zamítnutí.

Studie příležitostí (Opportunity study)

 Uvědomění si příležitostí, které organizace má.  Podněty získáváme z:  interních zdrojů,  marketingová studie,  oborové analýzy,

 externích zdrojů  analýzy ČSÚ,  odborné studie z akademické sféry, studie OECD,  studie Světové banky,  analýzy ČNB.

Podoby studie příležitostí  Obecné – orientují se zjišťování příležitostí v teritoriích, v průmyslových odvětvích či oborech, v možnostech využití zdrojů.  specifické – zaměřují se na identifikaci specifických produktů a služby.

Požadavky na návrhy  Požadavky na čas, náklady a kvalitu.  Relevantní požadavky:  od zákazníků (interních, externích),  od dodavatelů,  z legislativních norem,  z interních norem organizace  z oblasti techniky a technologie.

Specifikace zadání  Název úkolu a jeho případné číslo,  definici cílů a specifikaci návrhu,  jméno manažera návrhu a manažera zodpovědného za dozor nad projekty,  jména členů projektových týmů,  etapy a termíny, nepřekročitelné náklady,  akceptační kritéria,  předpokládaná rizika,  podpisy příslušných manažerů vrcholového vedení.

Předběžná studie proveditelnosti (Pre – feasibility study)  Zpracovává se při rozsáhlých a investičně náročných projektech.  Obsahově se neliší od studie proveditelnosti.  Rozdíl spočívá především v detailnosti informací a hloubce analýzy a prověřování variant projektu.

Studie proveditelnosti (Feasibility study)  Studie detailním způsobem rozpracovává technické, ekonomické, finanční a manažerské aspekty projektu.  Struktura studie proveditelnosti má své kořeny v materiálu „Manual for the Preparation of Industrial Feasibility Studies“ (UNIDO)

Struktura studie proveditelnosti dle UNIDO Rekapitulace výsledků Účel projektu a základní myšlenka Analýza trhu a marketingová strategie Materiálové a surovinové zdroje, energie Umístění projektu, nároky na prostor, vliv projektu na životní prostředí 6. Technologie a výrobní zařízení 7. Organizace, řízení a režijní náklady 8. Nároky na lidské zdroje 9. Realizační plán a rozpočet 10. Finanční analýza a posouzení investice 1. 2. 3. 4. 5.

Obsah studie proveditelnosti  Titulní strana  Obsah  Úvodní informace  Účel zpracování studie proveditelnosti, datum zpracování.  Identifikační údaje o zadavateli, zpracovateli studie a příslušných kontaktních osobách.

 Stručné vyhodnocení projektu  Zásadní závěry vyplývající ze zpracované studie proveditelnosti.  V tabulce uvést zásadní finanční ukazatele a jejich hodnoty, výsledky citlivostní analýzy.  Stručné a shrnující zhodnocení finanční efektivity projektu.  Výsledky analýzy rizik.  Stručný popis podstaty projektu a jeho etap  Komplexní popis hlavních charakteristik projektu a jeho etap.  Název, smysl a zaměření projektu. Investor projektu.  Kapacita projektu, jeho lokalizace.  Specifika etap projektu  Variantní řešení projektu

 Analýza trhu a marketingová strategie  Analýza trhu a odhad poptávky.  Marketingová strategie.  Marketingový mix.  Očekávané marketingové náklady a výnosy projektu.  Management projektu a řízení lidských zdrojů  Návrh organizačního uspořádání projektu  Model řízení (účastníci projektu a popis činností)  Odhad správní režie  Pracovní síly nutné pro zajištění provozu projektu

 Technické a technologické řešení projektu  Zvolená technologie, technické parametry jednotlivých zařízení.  Výhody a nevýhody technologických řešení.  Technická rizika.  Potřebné energetické a materiálové toky.  Údaje o životnostech jednotlivých zařízení, potřebné údržbě a nákladnosti oprav.  Změny v provozní náročnosti vlivem opotřebení.  Dopad projektu na životní prostředí  Popis veškerých kladných i negativních vlivů plynoucí z realizace projektu.

 Zajištění dlouhodobého majetku  Vymezení struktury dlouhodobého majetku.  Určení výše investičních nákladů.  Problematika servisních podmínek.  Amortizační schéma  Řízení pracovního kapitálu (oběžný majetek)  Vymezení struktury a velikosti oběžného majetku.  Druhy materiálu, nedokončené výroby, výrobků a zboží bude nutno skladovat včetně objemů.  Vzniklé pohledávky a krátkodobé závazky.  Náročnost projektu na držbu hotovostních prostředků a jejich řízení.

 Řízení rizika  Identifikace aktiv.  Identifikace zdrojů rizika.  Stanovení rizika, určení diskontní sazby.  Opatření k snížení, eliminace rizika.  Finanční plán a analýza projektu  Základní kalkulace.  Analýza bodu zvratu.  Plán průběhu nákladů a výnosů.  Plánované stavy majetku a zdrojů krytí.  Plán průběhu cash flow (příjmů a výdajů).

 Hodnocení efektivity a udržitelnosti projektu  Vyhodnocení finanční rentability projektu hodnotícími ukazateli  Současná hodnota PV.  Čistá současná hodnota NPV.  Vnitřní výnosové procento IRP.  Index rentability (NPV/I).  Doba návratností (DN).  Finanční analýza projektu.  Harmonogram projektu  Časový plán jednotlivých činností a fází projektu.  Podrobné závěrečné hodnocení projektu  Komplexní a propracovaný závěr zahrnující výsledné posouzení projektu ze všech uvažovaných hledisek,  Vyjádření k realizovatelnosti a finanční rentabilitě projektu.

Doplňující studie  Úvodní (předběžná) studie financování (Pre Investment Study);  Projekt financování (Feasibility Study);  Analýza finančního toku (Cash Flow Analysis);  Analýza zisku (Ratio Analysis);  Závěrečný rozbor (Final Analysis).

Hodnotící zpráva (appraisal report)  Dokument hodnotící projekt na základě různých finančních ukazatelů a zároveň do hodnocení často zahrnuje posouzení finančního zdraví investora (realizátora projektu).

Investiční fáze 1. Tvorba projektového týmu – jmenování hlavního manažera projektu a projektového týmu zodpovědného za plánování a řízení projektu. 2. Zpracování detailních implementačních plánů – zadání stavby, zpracování úvodní projektové dokumentace, EIA, časový plán, projektová organizace, finanční plány, pravomoci, zodpovědnosti, zdroje.

3. Výběr dodavatele – zpracování realizační projektové dokumentace, provedení výběrových řízení, kontraktace dodavatelů, financovaní, kontrolování. 4. Realizace projektu – výstavba, zavádění technologie, reorganizace, kontrola, úpravy plánu, optimalizace, korektury plánu. 5. Start-up – školení, zkušební provoz, ověřování, zkoušky, zásobování, předání k užívání.

Řízení realizace projektu  Realizace implementačních plánů projektu a koordinace subjektů podílejících se na jeho realizaci;  Identifikace a analýza aktuálních dat;  Řízení, kontrola a průběžné vyhodnocování, analýza a korekce průběhu projektu – kontrola stanovených cílů, termínů a čerpání zdrojů a nákladů;  Řešení konfliktních a nestandardních situací;  Technická a administrativní podpora projektu;  Změnová řízení;  Koordinace postupné integrace systému;  Závěrečné vyhodnocení dílčích etap projektu a návrh úprav.

Fáze provozu a hodnocení  Užívání projektu v rutinním režimu  Ukončení provozu a likvidace

Závěrečná zpráva projektu 1. Vyhodnocení průběhu a realizace stavby. 2. Vyhodnocení efektivnosti stavby. 3. Zhodnocení využití zdrojů. 4. Zhodnocení technickoekonomické úrovně výrobků. 5. Vyhodnocení financování stavby a obchodních vztahů. 6. Přílohy 7. Prohlášení

Prohlášení o tom, že:  Projektové práce jsou ukončeny,  Nebudou požadovány další finanční prostředky,  Byl vytvořen speciální fond pro úhradu dlužných částek  Účtárně byla oznámena osoba zodpovědná za vyrovnání závazků  Všechny zúčastněné osoby znají oficiální údaje o ukončení projektu.

Management rizik

Základní pojmy  Norma ISO IEC Guide 73 (23) obecně použitelná příručka zahrnující jednotlivé oblasti řízení rizik.  Samotný výklad pojmů lze pak nalézt v technické normě ČSN ISO 31000

Riziko dle ISO 31000  Účinek nejistoty na dosažení cílů.  Účinkem se rozumí kladná nebo záporná odchylka od očekávaného.  Cíle mohou být definovány z různých hledisek  finanční, zdravotní, bezpečnostní a environmentální

 z různých úrovní  strategická, celá organizace, projektu, procesu, produktu

Riziko dle prof. Smejkala  Možnost, že s určitou pravděpodobností dojde k události, která se liší od předpokládaného stavu či vývoje.  Riziko proto můžeme chápat jako situaci, v níž existuje možnost nepříznivé odchylky od žádoucího očekáváného výsledku.  Riziko je tedy často chápáno jako nebezpečí vzniku určité ztráty

Další pojetí rizika  V souvislosti s financemi je riziko definováno jako volatilita finanční veličiny okolo očekávané hodnoty v důsledku změn řady parametrů.  Riziologie (prof. Tichý) se zabývá uvědomělým a řízeným konáním směřujícím k optimalizaci života Osob.  Osoba - jednotlivec, skupina lidí, organizace

Dvě disciplíny riziologie  Rizikové inženýrství – technické prvky, matematické modelování, pravděpodobnostní analýza, analýza rizika. Dává podklady k rozhodování o riziku.  Management rizika – ekonomické přístupy k problémům vystaveným nejistotám nebo neurčitostem. Ovládá riziko a rozhoduje o riziku. Tvoří postupy, které jednak omezí nebo zcela vyloučí dopady nepříznivých událostí na Osoby a jednak umožní využití nejistot ve prospěch zvýšení hodnot spekulací.

Podnikatelské riziko a jeho stránky  Podnikatelské riziko je nebezpečí, že skutečně dosažené výsledky podnikatelské činnosti se budou odchylovat od výsledků předpokládaných.  Pozitivní stránka rizika – naděje úspěchu  Negativní stránka rizika – nebezpečí horších výsledků

Podnikatelské riziko  Obchodní riziko  Prodejní riziko (variabilita čistých tržeb)  Provozní riziko (provozní páka)

 Finanční riziko (volatilita celkových výsledků hospodaření)

Matematický pohled na riziko  Nabývá-li pravděpodobnost události hodnoty mezi hodnotou nula (nemožná) a hodnotou jedna (jistá) potom je možná.  Pravděpodobnost nepříznivého výsledku lze za určitých okolností (při dostatku informací) popsat příslušnou statistickou funkcí pravděpodobnostního rozložení.

Kategorie rizika  Podnikatelské riziko; čisté riziko  Systematické riziko; nesystematické riziko  Vnitřní a vnější rizika  Ovlivnitelné a neovlivnitelné riziko  Primární a sekundární riziko  Fázové riziko

Věcné členění rizika           

Technicko-technologická rizika Výrobní rizika Ekonomická rizika Tržní rizika Finanční rizika Legislativní rizika Politická rizika Environmentální rizika Rizika spojená s lidským činitelem Informační rizika Zásahy vyšší moci

Management rizika  Východisko technická norma ČSN ISO 31000 1) zásady, 2) rámec (struktura), 3) proces managementu rizik.

Zásady managementu rizik a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k)

Management rizik vytváří a chrání hodnoty. Management rizik je integrální částí všech procesů organizace. Management rizik je součástí rozhodování. Management rizik je explicitně zaměřen na nejistoty. Management rizik je systematický, strukturovaný a včasný. Management rizik vychází z nejlépe dostupných informací. Management rizik je upravený na míru. Management rizik zohledňuje lidské a kulturní faktory. Management rizik je transparentní a kompletní. Management rizik je dynamický, iterativní a citlivě reaguje na změny. Management rizik napomáhá neustálému zlepšování organizace.

Rámec rizik 1) Mandát a závazek 2) Návrh rámce pro řízení rizik 3) Implementování rámce pro management rizik 4) Monitorování a přezkoumání rámce 5) Neustálé zlepšování rámce

Proces managementu 1) Komunikace a konzultace s vnějšími a vnitřní zainteresovanými stranami během celého procesu uskutečněné za účelem výměny pravdivých, věcných, přesných informací. 2) Stanovení kontextu vyjadřuje cíle podniku a určuje zohledňující vnější a vnitřní parametry a vymezuje rozsah a kritéria rizik pro zbývající proces. 3) Posuzování rizik je celkový proces identifikace rizika, jeho analýza a následné hodnocení.

4) Ošetření rizik zahrnuje výběr jedné nebo více možností pro změnu (modifikování) rizik a jejich zavedení. 5) Monitorování a přezkoumávání je fází procesu managementu rizik sloužící k získání relevantních informací o účinnosti a efektivnosti stávajících opatření v oblasti managementu rizik. 6) Zaznamenávání procesu rizik poskytuje základ pro zlepšování metod a nástrojů, stejně jako celého procesu managementu rizik.

Identifikace rizik  Proces nalezení, rozpoznávání a zaznamenávání rizik;  zahrnuje zjištění příčin a zdroje rizika, událostí, situací a okolností, které by mohly mít materiální dopad na cíle, a povahu tohoto dopadu;  k zjištění materiálních dopadů musíme identifikovat aktiva a stanovit jejich hodnotu.

Aktiva  Aktivy se rozumí všechno, co má pro podnik hodnotu, která může být zmenšena působením zdroje rizika.  Hmotná aktiva - nemovitosti, cenné papíry, peníze,  nehmotná aktiva - informace, předměty průmyslového práva a vlastnictví, morálka pracovníků, kvalita personálu.

Hodnota aktiva  Objektivní vyjádření obecně vnímané ceny nebo subjektivní ocenění důležitosti (kritičnosti) aktiva pro daný podnik, popř. kombinací obou přístupů.  Hodnota aktiva je relativní v závislosti na úhlu pohledu hodnocení.

Zranitelnost aktiva  Nedostatek, slabina nebo stav analyzovaného aktiva, který může zdroj rizika využít pro uplatnění svého nežádoucího vlivu.  Zranitelnost vyjadřujeme prostřednictvím:  úrovně zranitelnosti aktiva - citlivost, náchylnost k poškození zdrojem rizika,  kritičností, důležitost aktiva pro podnik.

Hranice analýzy rizik  Pomyslná čára oddělující aktiva, která budou zahrnuta do analýzy, od aktiv ostatních.

Metody identifikace rizik  Celkový přehled uvádí kapitola 6 normy ISO ČSN EN 31010.  Příklady: a

Nástroje identifikace zdroje rizik  Nápovědní listy  Kontrolní seznamy  Pohovory s experty a skupinové diskuze  Kognitivní (myšlenkové) mapy

Přístupy k identifikaci rizik  Rozčlenění projektu do určitých částí podle realizačních fází,  stanovení oblastí zranitelnosti projektu, potenciálních problémů a možných poruch,  zpochybňování významných faktorů ovlivňující výsledky projektu,  využití výsledků postauditu projektu.

Analýza rizik podle ČSN ISO 31000  Proces pochopení povahy rizika a stanovení úrovně rizika chápané jako velikost rizika vyjádřená jako kombinace následků (výsledek události) a jejich možnosti (pravděpodobnosti) výskytu.

Členění metod pro analýzu rizika  Kvalitativní posuzování - je stanoven následek, pravděpodobnost a úroveň rizika pomocí úrovní důležitosti rizikovosti.  Semikvantitativní metody - pro následek a pravděpodobnost používají numerické klasifikační stupnice a kombinují se s cílem stanovit úroveň rizika s použitím vzorce.  Kvantitativní analýzy - jsou odhadnuty praktické hodnoty pro následky a jejich pravděpodobnosti a stanoví se hodnoty úrovně rizika ve specifických jednotkách stanovených v průběhu vypracování kontextu.

Dílčí analýzy rizika podle ČSN EN 31010  Posuzování prvků řízení rizika  Analýza následků  Analýza možnosti výskytu a odhadu pravděpodobnosti  Předběžná analýza

Analýza možnosti výskytu a odhadu pravděpodobnosti a) Identifikovat události nebo situace, které nastaly v minulosti, což dává možnost přibližně extrapolovat pravděpodobnosti jejich výskytu do budoucnosti. b) Použitím prediktivních technik jakou jsou analýza stromu poruchových stavů a analýza stromu událostí předpovědět pravděpodobnosti c) V systematickém a strukturovaném procesu je možné k odhadu pravděpodobnosti použít znalecký posudek.

Stanovení významnosti zdrojů rizika  Expertní hodnocení  Pravděpodobnost výskytu rizika  Intenzita negativního vlivu

 Analýza citlivosti

Expertní hodnocení  Významnost hrozby posuzujeme podle: ◦ Pravděpodobnosti výskytu hrozby ◦ Intenzita negativního vlivu hrozby

 Hrozba je tím významnější čím pravděpodobnější je jeho výskyt a čím vyšší je intenzita negativního vlivu hrozby případě jejího výskytu na efekty projektu.

Forma hodnocení 1. Agregovaná – posuzujeme souhrnně dopady hrozeb na výsledky projektu 2. Detailní podoba – izolovaně se hodnotí každý věcně odlišný dopad

Stupně hodnocení  VM – velice malý (např. 0 – 10% pravděpodobnost),  M – malý (např. 10 – 20% pravděpodobnost),  S – střední (např. 10 – 20% pravděpodobnost),  V – velký (např. 10 – 20% pravděpodobnost),  ZV – zvlášť vysoký (např. 10 – 20% pravděpodobnost).

Stanovení hodnotícího čísla 𝐻Č𝑍 = 𝑃𝑉𝑍 ∙ 𝐼𝑁𝑉 kde: HČZ – hodnotící číslo PVZ – pravděpodobnost výskytu zdroje INV – intenzita negativního vlivu

Postup kategorizace zdrojů rizika  v uspořádání zdrojů rizika podle HČZ,  rozčlenění zdrojů rizika do skupin podle významu zdroje (např. nejvýznamnější zdroje rizika HČ >30; středně významné zdroje rizika HČ nabývá hodnot od 10 – 30; nejméně významné zdroje s HČ <10,  stanovení celkového rizika projektu – součet HČZ všech zdrojů rizika.

Analýza citlivosti  Identifikuje, jak je výstupní veličina senzitivní na změnu vstupních veličin.  Zjistit senzitivitu výstupu na vstup můžeme tehdy, provedeme-li postupně určitou změnu hodnot (např. ve výši 10 %) u všech vstupních veličin.

Příklad analýzy citlivosti NDú  ODú  NSD  LDú  NMD  NODú  NPD

kde: NDú – celkové náklady na přepravu rubaniny z daného pracovního úseku [Kč] ODú – odpisy všech technologických vozidel podílejících se na transportu rubaniny z daného pracovního úseku [Kč] NSD – náklady na zajištění technologické dopravy jako služby externím dodavatelem [Kč] LDú – celková leasingová splátka všech technologických vozidel provádějící přepravu rubaniny z daného pracovního úseku [Kč] NMD – celkové materiálové náklady při technologické dopravě [Kč] NODú – osobní náklady při transportu rubaniny z daného pracovního úseku [Kč] NPD – celkové ostatní provozní náklady při dopravě rubaniny [Kč]

Citlivost nákladových položek vozidla Caterpillar 773E Nákladová položka/Simulační koeficient Ostatní služby - leasing - PC Ostatní služby - leasing - finanční činnost Ostatní služby - revize, prohlídky, ostatní zkoušky Mzdové náklady - nákladové mzdy - D (70 %) Zákonné zdravotní a sociální pojištění (70 %) Ostatní finanční náklady - pojistné základní, škoda, odpovědnost Ostatní finanční náklady - pojistné zákonné - auta Spotřeba materiálu Spotřeba materiálu - oleje, maziva Spotřeba materiálu - nafta Opravy a udržování - dopravních prostředků Mzdové náklady - nákladové mzdy - D (30 %) Zákonné zdravotní a sociální pojištění (30 %)

Citlivost položky v % 1,02 1,04 1,06 1,23 0,09 0,00 0,05 0,02

2,46 0,18 0,00 0,10 0,03

3,68 0,27 0,00 0,15 0,05

0,01 0,00 0,00 0,01 0,44 0,11 0,03 0,01

0,01 0,00 0,02 0,01 0,88 0,22 0,06 0,02

0,02 0,00 0,03 0,02 1,32 0,33 0,08 0,03

Citlivostní analýza kontinuální a diskontinuální dopravy skrývky na lomech 0,35% 0,30% 0,25% 0,20% 0,15% 0,10% 0,05% 0,00%

0,32%

0,30%

0,29%

0,06%

0,03%

0,004%

0,57%

0,60% 0,50%

0,40% 0,30% 0,13%

0,20% 0,10% 0,00%

0,06% 0,04%

0,02%

0,02%

0,12% 0,05%

0,0025%

Stanovení rizika  Způsob stanovení rizika závisí na jeho charakteru a účelu, pro který riziko kvantifikujeme.  Stanovit podnikatelské riziko lze s využitím stavebnicové metody.  Můžeme využít nástrojů a technik uvedených v kapitole 6 normy ISO ČSN EN 31010.

Stanovení rizika projektu 1. Nepřímo pomocí určitých manažerských charakteristik  Odolnost (robustnost) projektu  Flexibilita projektu

2. V číselné podobě pomocí statistických charakteristik

Nepřímé stanovení rizika  Jednodušší z hlediska uplatňovaných nástrojů  Určité výsledky poskytují již výsledky expertního hodnocení významnosti hrozeb a výsledky citlivostní analýzy.  Velký počet významných hrozeb a vysoká citlivost projektu indikuje značné riziko projektu.  Manažerské charakteristiky ◦ Odolnost (robustnost) projektu ◦ Flexibilita projektu

Odolnost (robustnost) projektu  Určité nepříznivé změny hrozeb z okolí působí relativně málo na projekt a jeho hospodářské výsledky.  Projekt je málo citlivý na působení hrozeb, res. alespoň na některé z hrozeb.  Ovlivňuje větší počet faktorů  Poloha bodu zvratu  Míra diverzifikace

Poloha bodu zvratu  Bodem zvratu (kritickým bodem) projektu rozumíme takovou hodnotu určitého rizikového faktoru, při které projekt dosahuje určité hraniční hodnoty zvoleného ekonomického kritéria. FN Qz  c  n jv

cz 

Qz  n jv  FN Qz

Bod zvratu z hlediska NPV  Představuje takovou hodnotu prodejů v jednotlivých letech života projektu, při kterých NPV projektu je rovna nule.  Určíme na základě rovnosti současných hodnot budoucích příjmů a výdajů projektu, nebo rovnosti současné hodnoty budoucího čistého provozního CF projektu a současné hodnoty jeho investičních nákladů.

Poznámky k bodu zvratu 1. Stanovení bodu zvratu je určitým prodloužením analýzy citlivosti projektu. 2. Je třeba realizovat všechny významné hrozby projektu. 3. Vyžaduje rozčlenit provozní a finanční náklady projektu podle vztahu k objemu produkce na fixní a variabilní. 4. V případě výrobního programu s více produkty je třeba vycházet z určitého reprezentanta, resp. ø variabilních nákladů na jednotku produkce stanovených jako vážený ø těchto veličin.

Míra diverzifikace  Diverzifikaci lze chápat z více hledisek:  diverzifikaci odběratelů,  diverzifikaci dodavatelů,  diverzifikaci výrobkového portfolia.

 Čím je projekt více diverzifikován, tím je odolnější vůči nepříznivým změnám podnikatelského okolí.

Flexibilita  Flexibilitou rozumíme schopnost projektu reagovat pohotově a nákladově efektivně na nepříznivé změny faktorů (hrozeb) podnikatelského okolí různé povahy.  Menší flexibilita větší riziko!

Číselné (kvantitativní) vyjádření rizika  Statistické charakteristiky  Rozptyl  Směrodatná odchylka  Variační koeficient

 Rozdělení pravděpodobností kritéria hodnocení  Scénáře (diskrétní charakter)  Simulace metodou Monte Carlo (spojitý charakter)

Scénáře  Vzájemné konzistentní kombinace hodnot klíčových rizikových faktorů (hrozeb)  Každý scénář představuje odlišný budoucí vývoj, resp. stav podnikatelského okolí.  Východiskem pro tvorbu scénářů je analýza citlivosti, jejímž výsledkem je určení hrozeb.  Nejjednodušší situace – jediný klíčový rizikový faktor (jediná hrozba)  Pravděpodobnostní stromy užitečný nástroj pro zobrazení scénářů v případě dvou a více hrozeb.

Pravděpodobnostní stromy  Mají podobu grafu, který tvoří situační uzly a hrany.  Uzly představují hrozby a hrany možné hodnoty těchto hrozeb.  Poskytuje určitou představu o rizikovosti daného investičního projektu.  Je nutno stanovit číselné charakteristiky hrozeb (rizika) a pravděpodobnosti jednotlivých scénářů.  Hrozby spojité povahy můžeme převést na diskrétní.  Pravděpodobnosti jednotlivých hrozeb se často označují jako subjektivní pravděpodobnosti.

Případová studie  V rámci vědecko-výzkumné práce bylo provedeno posouzení nasazení kontinuální a diskontinuální technologie dopravy sypkých hmot při velkokapacitní těžbě probíhající na velkoplošných jámových lomech. V podmínkách českých uhelných lomů převládá kontinuální technologie. Avšak provozní praxe se stále více zabývá otázkou nahrazení této technologie diskontinuální alternativou. Z ekonomického hlediska je diskontinuální technologie nesporně zajímavá. Je tedy otázkou, zda je tato technologie zajímavá i s ohledem na rizika, která jsou s ní spojena.

Vstupní data pro K a D technologii

Hroz Změna ba/ kapitálové Stav ho výdaje

1 2 3 Hroz ba/ Stav 1 2 3

0% 5% 10%

P

0,50 0,40 0,10

Změna nákladů na energii

0% 10% 20%

Změna nákladů na opravy a související služby 0,10 0% 0,40 2,5% 0,50 5% P

Změna P Změna P kapitálov nákladů ého na naftu výdaje 5% 0,10 0% 0,10 10% 0,50 10% 0,40 15% 0,40 20% 0,50

Změna nákladů na služby

P

0,10 0,40 0,50 P

5% 0,10 10% 0,40 15% 0,50

Příklad pravděpodobnostního stromu

Pravděpodobnosti  Objektivní pravděpodobnost – založena na zpracování minulých statistických údajů.

 Subjektivní pravděpodobnost – založená na předpokladu, že každý subjekt (manažer, podnikatel, expert) má určitý stupeň víry, resp. osobní přesvědčení.

Vyjádření subjektivní pravděpodobnosti 1. Číselné vyjádření 1. Pomocí čísel 0 – 1, resp. 0 – 100 %. 2. Poměr udávající počet realizací daného jevu z celkového počtu možných případů (např. porucha výrobního zařízení 1 x 100 dní). 3. Pomocí tzv. poměru sázek – manažer vyjadřuje svoji víru ve výskyt daného jevu. (např. vsadil bych se 3:1, že výrobek bude na trhu úspěšný).

2. Slovní vyjádření

Metody pro číselné vyjádření - Metoda relativních velikostí ◦ Vhodná pro určení subjektivní pravděpodobnosti jevů situací, kterých je omezený počet. ◦ Postup: 1. Určíme nejpravděpodobnější jev – základ pro stanovení pravděpodobností dalších jevů (situací) 2. Určíme další pravděpodobnosti (p2 = P; p1=p3 = 0,5P; …) 3. Součet všech pravděpodobností = ; řešíme rovnici

◦ Stanovení subjektivní pravděpodobnosti tvoří tzv. rozdělení pravděpodobnosti (tabulka, graficky – histogram) ◦ Rozdělení pravděpodobnosti lze vyjádřit i pomocí tzv. kumulativních pravděpodobností (jev < nebo = určité hodnotě. Definuje distribuční funkci.

Metody pro číselné vyjádření - Metoda kvantilů  Vhodná pro stanovení subjektivního rozdělení pravděpodobnosti v případě, že počet možných jevů (situací), kterých mohou nastat je vysoký, popř. nekonečný.  Postup: 1. Z diskuze analytika s odborníkem vyplyne interval, ve kterém se jev bude pohybovat. 2. Odborník určí např. velikost poptávky, které odpovídají podle jeho názoru určitým pevným hodnotám pravděpodobnosti nebo určí hodnoty pravděpodobnosti, které odpovídají zvoleným hodnotám poptávky.

 Subjektivní rozdělení pravděpodobnosti zobrazíme graficky. Můžeme určit i hustotu pravděpodobnosti.

Slovní vyjádření pravděpodobnosti Číselné vyjádření

Slovní vyjádření

0

Zcela vyloučeno

0,1

Krajně nepravděpodobné

0,2 – 0,3

Dosti nepravděpodobné

0,4

Nepravděpodobné

0,6

Pravděpodobné

0,7 – 0,8

Dosti pravděpodobné

0,9

Nanejvýš pravděpodobné

1

Zcela jisté

Rozptyl R  i 1 NPVi  M   pi n

2

kde: NPVi – čistá současná hodnota i – tého scénáře M – střední hodnota NPV n – počet scénářů pi – pravděpodobnost i-tého scénáře n

M   NPVi  pi i 1

Kontinuální technologie Scénář

NPV

Diskontinuální technologie

Pravděpodobnost

NPV

Pravděpodobnost

1

-4 711 906

0,005

-3 964 002

0,001

2

-4 790 486

0,020

-4 026 732

0,004

3

-4 805 198

0,025

-4 089 462

0,005

4

-4 838 544

0,020

-4 077 384

0,004

5

-4 853 256

0,080

-4 140 114

0,016

6

-4 867 968

0,100

-4 202 844

0,020

7

-4 901 314

0,025

-4 190 765

0,005

8

-4 916 026

0,100

-4 253 496

0,020

9

-4 930 738

0,125

-4 316 226

0,025

10

-4 908 925

0,004

-4 019 978

0,005

11

-4 923 637

0,016

-4 082 708

0,020

12

-4 938 349

0,020

-4 145 438

0,025

13

-4 971 696

0,016

-4 133 360

0,020

14

-4 986 407

0,064

-4 196 090

0,080

15

-5 001 119

0,080

-4 324 111

0,100

16

-5 034 466

0,020

-4 312 033

0,025

17

-5 049 178

0,080

-4 374 763

0,100

18

-5 063 889

0,100

-4 437 493

0,125

19

-5 042 077

0,001

-4 178 342

0,004

20

-5 056 789

0,004

-4 241 072

0,016

21

-5 071 500

0,005

-4 303 803

0,020

22

-5 104 847

0,004

-4 291 724

0,016

23

-5 119 559

0,016

-4 354 454

0,064

24

-5 071 500

0,020

-4 417 185

0,080

25

-5 167 617

0,005

-4 405 106

0,020

26

-5 182 329

0,020

-4 467 836

0,080

27

-5 197 041

0,025

-4 530 566

0,100

Číselné charakteristiky rizika projektu

Technologie

Kontinuální Diskontinuální

Střední hodnota -4 962 565

Rozptyl

Směrodatn á odchylka

Variační koeficient

9 419 620 327

97 055

-0,0196

-4 347 135 14 848 639 348

121 855

-0,0280

Tři scénáře  Optimistický scénář  Nejpravděpodobnější scénář  Pesimistický scénář  Pro každou klíčovou hrozbu odhadujeme tři hodnoty a každý scénář se pak vytváří spojením odpovídajících hodnot faktorů rizika (hrozeb).  NPV záporná při optimistickém scénáři  NPV kladná při pesimistickém scénáři  Problém ve vnímání a chápání odhadů optimistických a pesimistických hodnot rizika

Simulace metodou Monte Carlo  Uplatnění nachází v případě, že existuje větší počet klíčových hrozeb, případně některé či většina jsou spojité povahy.  Generování velkého počtu scénářů (řádově stovky až tisíce) a propočet zvoleného kritéria hodnocení pro každý scénář.  Stanovení rozdělení pravděpodobnosti kritéria hodnocení pro posuzované projekty.  Aplikace předpokládá využití vhodného počítačového programu.

Postup simulace metodou Monte Carlo 1. Výběr kritéria hodnocení 2. Stanovení závislosti zvoleného kritéria na ovlivňujících veličinách 3. Určení klíčových faktorů rizika 4. Stanovení rozdělení pravděpodobnosti klíčových faktorů rizika i. ii.

u diskrétních faktorů rizika tabulkový tvar u spojitých rizikových faktorů volíme určitý typ rozdělení

5. Vlastní proces simulace s využitím počítačového programu i. ii.

výsledky v grafické podobě (profil rizika) výsledky v číselné podobě

Rozdělení pravděpodobnosti

Ošetření rizik - cyklus podle ČSN ISO 31000 1. Posuzování ošetření rizika; 2. Rozhodování, zda úroveň zbytkového rizika je tolerovatelná; 3. Pokud tolerovatelná není, vygenerování nového ošetření; 4. Vyhodnocování efektivnosti ošetření.

Možnosti ošetření rizika  vyvarování se rizika rozhodnutím nezačínat nebo nepokračovat s činnostmi, které dávají vzniknout riziku;  přijetí nebo zvýšení rizika za účelem dosáhnout příležitosti;  odstranění zdroje rizika;  změnu možnosti výskytu;  změnu následků;  sdílení rizika s jinou stranou nebo stranami (včetně smluv a financování rizika);  zachování rizika na základě informovaného rozhodnutí.

Obsah plánu ošetření rizik  důvody pro výběr možností ošetření, včetně očekávaných přínosů, kterých se má dosáhnout;  osoby, které jsou odpovědné za schvalování plánů, a osoby, které dopovídají za jejich zavedení;  navrhované činnosti;  požadavky na zdroje včetně nepředvídaných nákladů;  měřítka výkonnosti a omezení;  požadavky na monitorování a podávání zpráv;  načasování a rozvrh.

Opatření zaměřená na příčiny rizika  Využívání síly  Přesun (transfer) rizika  Kvalita informace a těsnost styku se zákazníky  Získávání dodatečných informací  Zvyšování kvantity a kvality zdrojového zabezpečení  Vertikální integrace

Opatření na snižování nepříznivých dopadů rizika          

Flexibilita projektu Diverzifikace Dělení rizika Pojištění Termínové zajišťování Uplatnění etapových rozhodovacích postupů Snižování fixních nákladů Vytváření rezerv Výběrové řízení Smluvní zajištění

Ekonomické hodnocení projektů

Závažné rozhodnutí o projektu  Investiční rozhodnutí  Finanční rozhodnutí

Obecně známé metody hodnocení investic    

Metody výnosnosti investic Metody doby návratnosti (úhrady) Metoda čisté současné hodnoty Metoda vnitřního výnosového procenta

 

Ekonomická přidaná hodnota (EVA) Hodnota přidaná trhem (MVA)

Skupiny metod  Statické metody  Dynamické metody

Metody statické efekt  přínosy - náklady

míra efektu 

přínosy náklady

výstup produktivita  vstup

Ukazatele rentability  Rentabilita vlastního kapitálu (ROE – Return on Equity)  Rentabilita celkového kapitálu (ROA – Return on Assets)  Rentabilita dlouhodobě investovaného kapitálu (ROI – Return of Investment)  Účetní rentabilita projektu

Rentabilita vlastního kapitálu Z ROE  .100 VK

[%]

kde: Z – čistý zisk plynoucí z investice [Kč] VK – vlastní kapitál vložený do projektu [Kč]

Účetní rentabilita investic (projektu) PZ ÚRP  .100 PDM

[%]

kde: PZ – průměrný čistý roční zisk [Kč] PDM – průměrná hodnota pořízeného dlouhodobého majetku [Kč]

Metoda doby návratnosti IN DN  CFt kde: DN - doba návratnosti [roky] IN - investice [Kč] CFt - roční cash flow [Kč]

Diskontovaná doba úhrady DIN DDN  DCFt

kde: DDN - diskontovaná doba návratnosti [roky] DIN - diskontované výdaje na investici [Kč] PVCFt - diskontovaný roční příjem [Kč]

Porovnání investičních variant  Výhodnost zaměnitelných, vzájemně se vylučujících variant se určí pomocí :  koeficient efektivnosti kef  Doba návratnosti dn 𝑘𝑒𝑓

𝑁𝑝 𝐴 − 𝑁𝑝 (𝐵) = 𝑁𝑗 𝐵 − 𝑁𝑗 (𝐴)

kde: Np – provozní náklady Nj – jednorázové náklady A,B – investiční varianty

𝑁𝑗 𝐵 − 𝑁𝐽 (𝐴) 𝑑𝑛 = 𝑁𝑝 𝐴 − 𝑁𝑝 (𝐵)

Dynamické metody Ovlivňující faktory Nejistota budoucích příjmů Inflace Oportunitních náklady

Metoda čisté současné hodnoty n

CFt NPV  PVCF  IN    IN t t 1 (1  k )

kde: NPV - čistá současná hodnota investice [Kč] PVCF - současná hodnota cash flow [Kč] CF - očekávaná hodnota cash flow v období t [Kč] IN - náklady na investici [Kč] k - kapitálové náklady na investici [Kč] t - období 1 až n n - doba životnosti investice [roky]

Metoda vnitřního výnosového procenta Metoda vnitřního výnosového procenta hledá diskontní míru, při které se současná hodnota očekávaných výnosů z investice rovná současné hodnotě výdajů na investici. n

CFt

 (1  k) t 1

t

 IN

Ekonomická přidaná hodnota EVA EVA  PHV  1  sdp   nk  K

kde: PHV - provozní hospodářský výsledek [Kč] K - investovaný kapitál [Kč] sdp - sazba daně z příjmů [%/100] nk - vážené průměrné náklady kapitálu [%/100]

Hodnota přidaná trhem MVA  hodnota podniku  celkový investovaný kapitál

Souhrnný přehled hodnotících ukazatelů a kritických hodnot Ukazatel

Hodnota

Efekt

>0

Míra efektu

>1

Rentabilita (ROE, ROI, ROA)

Min = výnos ze státních dluhopisů (např. 31. 7. 2013 byl hrubý výnos státního 3letého dluhopisu 1,00 %)

DN (DDN)

Max = životnost investice

NPV

>0

k

k > WACC (nk)

EVA

>0

MVA

>0

Obecný algoritmus hodnocení investice Výchozí údaje o investici

Volba vhodné metody

-

Doplnění údajů

+ Zjišťování údajů pro posouzení investice

Výpočet hodnotícího kritéria

Odpovídá hodnotící kritérium požadovaným parametrům + Doporučení k realizaci investičního záměru

-

Korekce nebo přepracování investičního záměru

Diskontní míra  Nástroj, pomocí kterého se promítá do hodnoty podniku (projektu) faktor času a rizika.  Anglosaská literatura – diskontní míra (discount rate)  Německá literatura – kalkulovaná úroková míra (Kalkulationszinsfuss)  Míra výnosnosti užívaná pro přepočet peněžní částky, která má být vydána nebo přijata v budoucnosti, na současnou hodnotu této částky.  Míra výnosnosti očekávaná investorem při akvizici budoucího peněžního toku s ohledem na riziko spojené s možností tento výnos získat.

Diskontní míra a náklady kapitálu  Alternativní využití kapitálu, kterého se investor vzdává ve prospěch posuzované investice, je pro něj nákladem příležitosti.  Investorův nárok na výnosnost, která by byla přiměřená riziku, je zároveň vyjádřením nákladů na kapitál.  Náklady kapitálu jsou tedy primárně dány náklady ušlé příležitosti, a nikoliv přímými platbami pro investory.

Diskontní míra na úrovni WACC WACC  nCK (1  d )

CK VK  nVK ( z ) K K

kde: WACC - průměrné vážené náklady kapitálu (angl. Weight Average Cost of Capital) nCK – očekávaná výnosnost do doby splatnosti cizího kapitálu vloženého do podniku; náklady na cizí kapitál d – sazba daně z příjmů CK – tržní hodnota cizího kapitálu vloženého do podniku[Kč] nVK(z) – očekávaná výnosnost vlastního kapitálu; náklady na vlastní kapitál při dané úrovni zadlužení podniku VK – tržní hodnota vlastního kapitálu [Kč] K – celková tržní hodnota investovaného kapitálu; K = VK + CK [Kč]

Postup při výpočtu nákladů celkového kapitálu 1. Určíme váhy jednotlivých složek kapitálu na celkovém kapitálu 2. Určíme náklady na cizí kapitál 3. Určíme náklady na vlastní kapitál 4. Propočteme průměrné vážené náklady kapitálu

Váhy jednotlivých složek kapitálu  Problém - kapitálová struktura se v průběhu dalšího vývoje bude měnit  Kapitálovou strukturu zjišťujeme na základě tržních, a nikoliv účetních hodnot  Orientační odhady  Iterační postup

Orientační odhady  Odhad struktury kapitálu v tržních hodnotách  Postup 1. Odhadneme současnou kapitálovou strukturu v tržní hodnotě např. pomocí tržní kapitalizace. 2. Pokusíme se zjistit kapitálovou strukturu srovnatelných společností. 3. Zjistíme žádoucí kapitálovou strukturu. 4. Přiblížíme se k optimální struktuře podniku.

Iterační postup 1.

2.

Odhadujeme výchozí strukturu, s její pomocí vypočítáme hodnotu podniku a z té pak zjistíme novou strukturu kapitálu. Postup opakujeme tak dlouho, až se výsledná struktura ustálí.

Tento přístup sice vyžaduje vybavení výpočetní technikou, jediný však zajišťuje přijatelné výsledky.

Složky cizího kapitálu  Bankovní úvěry;  Obligace všeho druhu;  Leasingové financování;  Jiné druhy úvěrů.

Náklady na cizí kapitál  Propočteme jako vážený průměr z efektivních úrokových sazeb, které platíme z nejrůznějších forem cizího kapitálu.  Efektivní úroková sazba je roční úroková sazba, která dává za rok při ročním úrokovém období stejnou budoucí hodnotu jako roční úroková sazba i při častějším připisování úroků.

Bezprostřední platby za cizí kapitál  Úroky,  disážio,  další výdaje (např. administrativa spojená s dluhovou službou).

Výpočet efektivní úrokové míry 𝐷=

𝑛

𝑈𝑡 1 − 𝑑 + 𝑆𝑡 1+𝑖 𝑡 𝑡=1

kde: D – čistá částka peněz získaná výpůjčkou Ut – úrokové platby D – sazba daně z příjmů St – splátka dluhu za dohodnutý časový interval n – počet období, kdy jsou prováděny platby z dluhu i – hledaná úroková míra, pro kterou je rovnice splněna a která vyjadřuje výši efektivního úroku

Podmínka nebude splněna: a) Pokud budou aktuální úrokové míry na kapitálovém trhu odlišné od nominální úrokové míry dohodnuté při poskytování příslušné formy cizího kapitálu. b) Pokud příslušný dluh nebude mít vysokou bonitu a bude hrozit, že závazky z dluhu plynoucí nemusí být splaceny.

Alternativní postup založený na tržních datech 𝑛𝐶𝐾 = 𝑟𝑓 + 𝑅𝑃 kde: nCK – náklady na cizí kapitál rf – bezriziková výnosová míra na úrovni výnosnosti státních dluhopisů s obdobnou dobou splatnosti, jako má posuzovaný dluh RP – riziková přirážka pro cizí kapitál stanovená podle ratingu daného dluhu (např. AAA 0,50 %; A+ 1,00 %; BBB 2,00 %; B+ 4,25 %)

Náklady na vlastní kapitál  Jsou dány výnosovým očekáváním příslušných investorů.  Výnosové očekávání je nutno odvozovat z možného alternativního výnosu kapitálu s přihlédnutím k riziku.  Základní metody  Capital asset pricing model – CAPM  Stavebnicová metoda

Náklady na vlastní kapitál CAPM

Přímka cenných papírů 𝐸(𝑅𝐴 ) = 𝑟𝑓 + 𝐸(𝑅𝑚 ) − 𝑟𝑓 ∗ ß𝐴 Prémie za tržní riziko

kde: E(RA) – střední očekávaná výnosnost cenného papíru A rf – bezriziková výnosnost E(Rm) – střední očekávaná výnosnost kapitálového trhu A – koeficient beta cenného papíru A

Koeficient   Vyjadřuje úroveň rizika jednotlivého papíru, a to relativně k riziku kapitálového trhu jako celku.   = 1 – prémie za riziko dané akcie je na úrovni průměru kapitálového trhu jako celku.   > 1 – výnosová přirážka je větší než průměrná prémie za riziko na kapitálového trhu.   < 1 – výnosová přirážka je menší než průměrná prémie za riziko na kapitálového trhu.

Definice parametru   Parametr  je v podstatě sklon přímky cenných papírů a vyjadřuje vztah mezi jednotkovým rizikem a jednotkovou výnosností.

Parametr beta 𝛽𝐴= 𝐾

𝑆𝐴 𝐴𝑚 𝑆 𝑚

𝛽=

𝐶𝑂𝑉 (𝑅𝐴, 𝑅𝑚 ) 𝑆𝑚 2

kde: Kam – koeficient korelace mezi vývojem výnosnosti papíru A a tržního portfolia m SA – riziko papíru A vyjádřené směrodatnou odchylkou Sm – riziko tržního portfolia m vyjádřené směrodatnou odchylkou (Sm)2 – rozptyl výnosnosti tržního portfolia COV(RA, Rm) – kovariance mezi výnosem papíru A a výnosem tržního portfolia

Tři problémové okruhy pro užití CAPM 1. Jak určit očekávanou bezrizikovou úrokovou míru rf? 2. Jak velká má být očekávaná riziková prémie kapitálového trhu? 3. Jak stanovit očekávanou výši ?

Bezriziková úroková míra  Obecně žádná zcela bezriziková aktiva neexistují.  Za velmi málo rizikové se v USA považují státní pokladniční poukázky.  Doporučuje se použít aktiva s takovou délkou životnosti, která by se přibližovala životnosti aktiv podnikových.  V podmínkách ČR je tedy nutno zjistit výnosnost státních dluhopisů s delší dobou splatnosti, to znamená deset a více let.

Riziková prémie trhu  Výše rizikové prémie by měla vyjádřit výnosové ocenění rizikovosti tržního portfolia.  Vyjadřuje o kolik bude větší výnos rizikem zatíženého tržního portfolia oproti bezrizikovým aktivům.  Měřítkem rizikovosti tržního portfolia je směrodatná odchylka Sm, která vyjadřuje volatilitu jeho výnosnosti.

Postup odhadu rizikové prémie trhu 1. Zjistit dlouhodobější úroveň výnosnosti akcií na kapitálovém trhu (Rm); 1. tržní index - doplnit;

2. Spočítat průměrnou úroveň výnosnosti státních dluhopisů (rf); 3. Z rozdílu Rm – rf je pak vyvozena hledaná riziková prémie.

Metodické problémy 1. Délka období  Dlouhé období znamená stabilnější výsledky,  Otázka relevantnosti historických  Doporučuje se použít období co nejdelší.

2. Aritmetický nebo geometrický průměr  Oba průměry mají své zastánce  Riziková prémie trhu počítané z aritmetických průměrů bývají znatelně vyšší a vedou i vyšší diskontní míře než prémie z geometrického průměru.

3) Národní nebo jiný kapitálový trh  Nejvhodnější by byl výpočet na základě národních dat.  Problémy spojené s funkčností, dlouhodobostí a rozsahem národních akciových trhů.

 Dnes převládá názor, že lepší cestou bude prémie vypočítat buď z dat světového nebo ještě lépe amerického kapitálového trhu a tyto prémie vhodně přizpůsobit podmínkám trhů národních.  K relativně nejjednodušší a přitom propracovaná metoda spočívá v úpravě základního propočtu prémie na základě dat USA o riziko země.

Postup úpravy základního propočtu prémie na základě dat USA o riziko země: 1. Zjištění ratingu země.  Ratingové agentury  Moodys http://www.moodys.com/  Standard & Poor's http://www.standardandpoors.com/home/e n/eu 2. Rating země je třeba promítnout do určité výše rizikové přirážky – riziko selhání země.  Rozdíl mezi výnosností obligací se stejným ratingem jako má stát, pro něž rizikovou přirážku hledáme a vládními obligacemi Spojených států (ty mají nejvyšší rating AAA)  Je vhodné volit obligace s delší životností.

3. Úprava rizika selhání země o rozdíl volatility trhu akcií v dané zemi a volatility vládních dluhopisů v této zemi. 𝑅𝑖𝑧𝑖𝑘𝑜𝑣á 𝑝𝑟é𝑚𝑖𝑒 𝑧𝑒𝑚ě = 𝑅𝑖𝑧𝑖𝑘𝑜 𝑠𝑒𝑙ℎá𝑛í 𝑧𝑒𝑚ě ∙

𝑉𝑜𝑙𝑎𝑡𝑖𝑙𝑖𝑡𝑎 𝑡𝑟ℎ𝑢 𝑎𝑘𝑐𝑖í 𝑉𝑜𝑙𝑎𝑡𝑖𝑙𝑖𝑡𝑎 𝑣𝑙á𝑑𝑛í𝑐ℎ 𝑑𝑙𝑢ℎ𝑜𝑝𝑖𝑠ů

Volatilita se obvykle vyjadřuje pomocí směrodatných odchylek výnosnosti. Je-li obtížné získat aktuální volatility trhu akcií a trhu vládních dluhopisů, lze nahradit orientačním koeficientem 1,5. Pro ČR byly provedeny orientační propočty, které vyústily v poměr 2,5.

4. Pokud diskontní míru kalkulujeme z pohledu investora na českém a nikoli na zahraničním trhu, bylo by žádoucí zvýšit rizikovou přirážku země ještě o rozdíly v dlouhodobě prognózované inflaci mezi ČR a USA.

Odhad koeficientu   Způsoby odhadu koeficientu : 1. Z minulého vývoje – tzv. historické  2. Metodou analogie 3. Na základě analýzy působících faktorů

Historické  1. Zjistit regresní závislost mezi výnosy akcie oceňovaného podniku a výnosy trhu jako celku a použít sklon regresní přímky (tj. regresní koeficient)

kde: Rm – výnosnost trhu Ri – výnosnost akcie i Sm2 – rozptyl výnosnosti trhu

 Problémy:  Délka období – čím delší tím lepší (v USA 2 – 5 let)  Za jaké období vyčíslovat výnosnosti – praxe se orientuje na týdenní nebo měsíční výnosy  Jak vyčíslovat výnosnost trhu  Německo – DAX  USA - S&P 500; index NYSE nebo index NYSE/AMEX/NASDAQ  Pomocí regrese získáme jen historický koeficient , nikoliv prognózovaný.  Za spolehlivě propočtené  lez považovat zatím stále jen  britské a  z kapitálových trhů USA a Německa. Ostatním  lze připsat spíše jen orientační význam.

Metoda analogie  Myšlenka je jednoduchá – použít  podobných podniků, které jsou obchodovány a jejichž činnost není diverzifikována.  Musíme však vyrovnat s vlivem:  Případných odlišností v obchodním riziku;  Odlišností ve finančním riziku, které závisí na kapitálové struktuře.

 Vliv případných odlišností se promítá externím odhadem.

Vliv zadlužení na  podniku 𝛽𝑍 = 𝛽𝑁 1 + 1 − 𝑑

𝐶𝐾 𝑉𝐾

− 𝛽𝐶𝐾 1 − 𝑑

𝐶𝐾 𝑉𝐾

kde: Z – spekulované  ( vlastního kapitálu u zadlužené firmy) N – nespekulované  ( vlastního kapitálu při nulovém zadlužení) CK –  pro cizí kapitál d – sazba daně z příjmů CK – cizí kapitál VK – vlastní kapitál

Alternativní postup  Lze vyjít z průměrných hodnot  za určitý obor nebo odvětví - větší statistická spolehlivost.  Můžeme využít údajů prof. Damodarana.  Hodnoty koeficientů jsou rozčleněny do tří základních kategorii:  na trhy USA,  Evropy  Rozvíjející se trhy.

 Členění koeficientů podle odvětví:  Např. automobily, dopravní služby, elektronika, strojírenský průmysl.

Odhad  na základě analýzy faktorů  Podstata spočívá v tom, že se formálně zachovává základní struktura modelu CAPM, koeficienty  však prognózujeme bez propočtů jejich historických hodnot.  Postup může být použit pro:  Pro „nezávislou“, tedy na historická data se nevážící prognózu koeficientu .  Pro expertní úpravu historických .  Pro úpravu  v rámci metody analogie.

Vymezení faktorů pro odhad  1. Oblast podnikání  Cyklické podniky mají větší  než necyklické.  Podniky vyrábějící „zbytečné produkty“ budou mít větší  než podniky produkující výrobky nutné denní spotřeby.  Pokud je hodnota podniku dána především budoucím růstem, bude takový podnik mít větší  než firma, kde podíl růstových příležitostí na celkové hodnotě podniku je nízký.

2. Provozní páka  Je dána především podílem fixních nákladů na nákladech celkových.  Při výkyvech podnikových výkonů bude variabilita provozních zisků tím větší čím větší je podíl fixních nákladů.  Výše proměnlivosti provozních podmínek by měla vést k vyšší hodnotě .

Stavebnicová metoda  Jednoduchý přístup  Finanční riziko  Obchodní riziko

 Komplexní přístup  Všechna dílčí rizika

Postup  určení konkrétních faktorů rizika podstatných pro oceňovaný podnik;  ohodnocení stupně rizika pro jednotlivé faktory;  transformace stanoveného stupně rizika na rizikovou přirážku.

Určení faktorů rizika  Skupina obchodních rizik  rizika oboru,  rizika trhu,  rizika z konkurence,  rizika z managementu,  rizika z výrobního procesu,  rizika ze specifických faktorů,

 Skupina finančních rizik.

Ohodnocení stupně rizika  Stupeň 0 („nulové“ riziko),

 stupeň 1 (nízké riziko),  stupeň 2 (přiměřené riziko),  stupeň 3 (zvýšené riziko),  stupeň 4 (vysoké riziko).

TRANSFORMACE STUPNĚ RIZIKA NA RIZIKOVOU PŘIRÁŽKU 𝑅𝑃 = 𝑓(𝑋) kde: RP – riziková přirážka, X – stupeň rizika. 𝑓 𝑋 = 𝑎𝑋

kde: a – konstanta, X – stupeň rizika.

Příklad transformační funkce 16,465%

9,164%

4,611%

1,771% 0,000%

Minimální riziko

Nízké riziko

Přiměřené riziko

Zvýšené riziko

Vysoké riziko

Kalkulace rizikové přirážky a nákladů vlastního kapitálu  Riziková přirážka RP:  Násobek bezrizikové úrokové míry rf:

 Náklady vlastního kapitálu:𝑁

𝑉𝐾

Kde: nvk – náklady vlastního kapitálu; rf - výnosnost DS dluhopisů; RP – riziková přirážka; ax – rizikový stupně; Z - koeficient rizikové přirážky.

= 𝑟𝑓 + 𝑅𝑃

𝑁𝑉𝐾 = 𝑟𝑓 ∗ 𝑎 𝑥 𝑅𝑃 = 𝑟𝑓 ∗ 𝑎 𝑥 − 𝑟𝑓 𝑅𝑃 = 𝑟𝑓 ∗ (𝑎 𝑥 − 1) 𝑅𝑃 = 𝑟𝑓 ∗ 𝑍

Vlastní kalkulace rizikové přirážky a nákladů vlastního kapitálu  Výpočet konstanty a - stupeň rizika nVK = rf ∗ ax

ax x

max =

nVK = = rf

x

nVK →a= rf

4

nVKmax rf

4

Výpočet hodnot rizikových přirážek pro jednotlivé stupně rizika X-

stupeň rizika

= 1 Nízké riziko X = 2 Přiměřené riziko X = 3 Zvýšené riziko X = 4 Vysoké riziko X

ax

Z = (ax - 1)

RP = Z - rf / n (pro 1 faktor)

Hodnocení rizikovosti oboru I. Rizika na úrovni oboru 1. Dynamika oboru a) stabilní obor, větší změny se nepředpokládají (tempo růstu asi na úrovní inflace) b) dlouhodobě mírně rostoucí obor c) obor v krizi, tendence k poklesu, obtížně předvídatelný vývoj (v ČR např. chemický průmysl) d) velmi rychle rostoucí obor, pravděpodobné zvraty a výkyvy (např. informační technologie) 2.

RIZIKO

Nízké Přiměřené Zvýšené Vysoké

Závislost oboru na hospodářském cyklu

a) nezávislost na hospodářském cyklu b) mírná závislost na hospodářském cyklu

Nízké Přiměřené

c) značná závislost na hospodářském cyklu

Zvýšené

d) typicky cyklické produkce

Vysoké

Modifikovaná komplexní stavebnicová metoda  A – Obchodní rizika  Individuální rizikové faktory

 B – Finanční rizika  Finanční management

 C – Těžební rizika  Obecná přírodní rizika  Obecná provozní rizika

 D - Individuální těžba  Individuální přírodní rizika  Individuální provozní rizika

Výsledek  Pokus o co možná nejúplnější podchycení všech rizik těžebního podniku;  𝑅𝑃 = 𝑂𝑅 + 𝐹𝑅  𝑁𝑉𝐾 = 𝐵 + 𝑂𝑅 + 𝐹𝑅+RP+PNL

Druh

MODIFIKOVANÁ KOMPLEXNÍ STAVBNICOVÁ METODA

stavebnice

TĚŽBA

NWR

MKSM (BORA)

KSM (M&M)

Bezriziková výnosová míra

výsledek 2,83%

A. 1.

OBCHODNÍ RIZIKO

4,70%

I.

Rizika oboru

0,80%

II.

Rizika trhu

2,30%

III.

Rizika z konkurence

1,22%

IV.

Management

0,04%

V.

Výrobní proces

0,10%

VI.

Specifické faktory provozních ziskových marží (přidané hodnoty)

0,24%

B. 1.

FINANČNÍ RIZIKO

2,74%

I.

Faktory rizika financování

2,74%

A. 2.

OBCHODNÍ RIZIKO

4,68%

I. a.

Rizika oboru

0,67%

II. a.

Rizika trhu

3,34%

III. a.

Rizika konkurence

0,26%

IV. a.

Management

0,41%

B.2.

FINANČNÍ RIZIKO – obecné oborové okolí těžby nerostných surovin

0,91%

I.a.

Finanční riziko (finanční management)

0,91%

B.3.

FINANČNÍ RIZIKO

5,73%

NWR.I. Finanční a burzovní rizika

5,73%

C.

TĚŽEBNÍ RIZIKO – těžební podnik

4,22%

C.I.a.

Provozní rizika báňského podniku (obecná rizika)

1,31%

C.II.a.

Přírodní podmínky (obecná rizika)

2,91%

D.

Modul pro individuální oblast těžby nerostných surovin těžebním podnikem

3,24%

D.I.B.

Provozní rizika (konkrétně)

2,47%

D.II.B.

Přírodní podmínky (konkrétně)

0,77%

neduplicitní

KSM (G&H)

KSM (G&H)

Druh stavebnice

MODIFIKOVANÁ KOMPLEXNÍ STAVBNICOVÁ METODA

výsledek

A.4.

OBCHODNÍ RIZIKO

0,00%

1.

Riziko trhu

0,00%

2.

Rizika výrobní

0,00%

3.

Rizika oboru

0,00%

4.

Rizika managementu, vlastníků

0,00%

B.4.

FINANČNÍ RIZIKO

0,00%

1.

Faktory rizika financování

0,12%

A.5.

OBCHODNÍ RIZIKO

0,14%

1.

Riziko trhu

0,00%

2.

Výrobní rizika

0,00%

3.

Rizika oboru

0,10%

4.

Rizika managementu, vlastníků

0,04%

B.4.

FINANČNÍ RIZIKO

0,12%

1.

Faktory rizika financování

0,12%

RPre – Riziková prémie celkem

23,23%

re – Náklady vlastního kapitálu

26,06%

Závislost diskontní sazby na typu projektu Kategorie projektů

Obnova výrobního zařízení Snížení nákladů osvědčenou technologií Rozšíření existujícího výrobního programu Zavádění nových výrobků Projekty vzdálené zaměření firmy

Diskontní sazba (%) 8 10 12

15 20

Nominální a reálná diskontní sazba  Stálé ceny (ceny výchozího období) = reálná DS  Běžné ceny (ceny jednotlivých let) = nominální DS  1 r rk   1  m  1 

    100 

kde: rk - reálná diskontní sazba [%] r - nominální diskontní sazba [%] m - průměrná roční míra inflace [%]

Diskontní sazba za období kratší než rok rn 

n

1 r 1

kde: rn r n

- diskontní sazba pro období kratší než rok [%/100] - roční diskontní sazba [%/100] - počet kratších období v roce

Nástroje časového plánování.

Základní pojmy z teorie grafu  Grafem se rozumí takové útvary, které lze v rovině znázornit pomocí bodů a spojnic mezi nimi.  Body označujeme jako uzly.  Spojnice mezi jednotlivými uzly jsou potom hrany grafu.  Hrany umožňující obousměrný pohyb mezi dvojicí uzlů, které spojují označujeme jako neorientované hrany.

Cesta v grafu  Posloupnost navzájem na sebe navazujících hran, která začíná v uzlu ui a končí v uzlu uj.  Orientovanou cestou v grafu se rozumí cesta v orientovaném grafu, která respektuje povolenou orientaci hran.  V opačném případě mluvíme o neorientované cestě

Souvislý graf  Graf, ve kterém existuje mezi libovolnou dvojicí uzlů nějaká neorientovaná cesta.

Cyklus  Speciální typ cesty, která začíná a končí ve stejném uzlu.

Charakteristika grafu  Každý prvek graf, tzn. uzel a každá hrana má nějakou interpretaci.  Každé hraně nebo i každému uzlu grafu lze přiřadit jednu nebo více charakteristik, které označujeme ohodnocení hrany (uzlu).  hranově ohodnocený – činnosti jsou představovány hranami, uzly znamenají začátek nebo konec činností,  uzlově ohodnocený – činnosti jsou představovány uzly, kterým je přiřazeno příslušné ohodnocení a hrany vyjadřují požadovanou návaznost provádění činností.

Síť  Graf, který je orientovaný, souvislý, nezáporně hranově (uzlově) ohodnocený a obsahující dva speciální uzly – vstup a výstup.  Vstupní uzel – uzel, ze kterého hrany pouze vystupují  Výstupní uzel – uzel, ze kterého žádná hrana nevystupuje

Strom  Souvislý, neorientovaný graf, který neobsahuje žádný cyklus

Pravidla pro zakreslování grafu  uzly budou zakreslovány jako kroužky s indexem příslušného uzlu uvnitř,  hrany jsou přímé nebo lomené čáry spojující jednotlivé uzly,  orientace hran je určena šipkou, zakreslenou u koncového uzlu dané hrany,  ohodnocení hrany je vyjádřeno číselnou hodnotou, uvedenou u každé hrany

Účel tvorby časových implementačních plánů  Určení doby trvání projektu a jeho jednotlivých částí;  vzájemné provázání disponibilních zdrojů, kapacit, nákladů v čase.

Pro dodržení koncového termínu realizace projektu je nezbytné:  Identifkovat činnosti (úkoly) nezbytné k dosažení cílů projektu.  Identifikovat veškeré logické vazby mezi činnostmi (úkoly).  Určit pracnosti všech činností projektu.  Stanovit dobu trvání všech činností, které projekt zahrnuje.  Určit požadavky na zdroje a sestavit rozpočet nákladů.

Nástroje (metody) časového plánování  Úsečkové diagramy  Znázorňují časový plán činností a úkolů

 Diagram milníků  Ukazuje vybrané klíčové události

 Síťové grafy  Znázorňují činnosti, události nebo obojí a zřetelně zobrazují jejich vzájemnou souvislost s těmi, které jim předchází nebo po nich následují

Úsečkové grafy  Nazývají se často Ganttovy diagramy  Zavedeny během 1. světové války  Snadná tvorba, pochopení, změna  Znázorňují, které činnosti jsou v porovnání s plánem v předstihu nebo mají zpoždění.

Diagram milníků  Zaznamenává několik klíčových událostí na kalendářním úsečkovém diagramu.  Milník – událost snadno ověřitelná jinými lidmi nebo která musí být pře dalším postupem schválená.  Selektivita je klíčem pro efektivní používání milníků.

Síťové grafy  Užitečný nástroj pro tvorbu časových implementačních plánů.  Kvalifikovaně sestavený síťový graf umožňuje postihnout časové dimenze prováděných činností z hlediska jejich vzájemné souvislosti.  Stejně tak umožňuje identifikovat nároky a analyzovat čerpání zdrojů v čase a vytváří tak model postupu realizace projektu

Metody pro analýzu projektu  CPM  PERT  Softwarové nástroje  Microsoft Project 2013

Nutné kroky před aplikací metod síťové analýzy  rozčlenit projekt na jednotlivé činnosti,  odhadnout dobu trvání, případně náklady na realizaci jednotlivých činností,  definovat časovou návaznost provádění jednotlivých činností, tzn. určit, které činnosti musí, být dokončeny pře zahájením provádění ostatních činností,  na základě informací z předcházejících kroků sestavit síťový graf.

Aplikace CPM 1. Nejdříve možný začátek provádění činnosti – činnost nemůže začít dříve, než skončí všechny činnosti, které jí předcházejí. Všechny činnosti vycházející z výchozího uzlu ui mají nejdříve možný začátek – t0i , 2. Nejdříve možný konec provádění činnosti – součet nejdříve možného začátku a doby trvání činnosti - t0i + yij , kde yij je doba trvání této činnosti.

3. Nejpozději přípustný konec provádění činnosti – udává okamžik, kdy musí činnost nejpozději skončit, aby nedošlo ke zpoždění v provádění navazujících činností. Činnosti končící v uzlu uj mají nejpozději přípustný konec – t1j , 4. Nejpozději přípustný začátek provádění činnosti – rozdíl nejpozději přípustného konce a doby trvání činnosti – t1j - yij , kde yij je doba trvání této činnosti.

Vlastní algoritmus metody CPM I. Výpočet nejdříve možných začátků a konců provádění činnosti – t0j = maxi (t0i + yij ), II. Výpočet nejpozději přípustných začátků a konců provádění činnosti – t1i = minj (t1j - yij ), III. Výpočet celkových časových rezerv – CRij = t1j - t0i – yij, IV. Rozvrhování realizace činností – Ganttův diagram.

Schéma určení časové rezervy Yij (CRij )

i t0i

t1i

i – index výchozího uzlu ui, j – index koncového uzlu uj, t0i – nejdříve možný začátek, t1i – nejpozději přípustný začátek, yij – doba trvání provádění činnosti CRij – časová rezerva t0j – nejdříve možný konec t1j – nejpozději přípustný konec

j t0j

t1j

Případová studie  Uvádí příkladem implementační plán, který byl zpracován v rámci studentského projektu, jehož náplní bylo zřízení a zprovoznění restaurace v budově bývalého motorestu, která je v současné době nevyužívána.

Síťový graf projektu rekonstrukce budovy 7

13

16

21

31

34

36 52

1 50 41

45

55

Činnosti uzlů grafu             

1 – nákup nemovitostí (délka trvání 44 dnů), 7 – vytvoření stavebního projektu (délka trvání 22 dnů), 13 – získání stavebního povolení (délka trvání 22 dnů), 16 – stavební firma (délka trvání 11 dnů), 21 – zahájení stavebních a rekonstrukčních prací (délka trvání 45 dnů) 31 – žádost o kolaudaci (délka trvání 15 dnů), 34 – kolaudace (délka trvání 1 den), 36 – zařizování interiéru (délka trvání 67 dnů), 41 – výběrové řízení (délka trvání 44 dnů), 45 – reklama (délka trvání 24 dnů), 50 – závoz spotřebního zboží (délka trvání 9 dnů), 52 – zkušební provoz (délka trvání 2 dny), 55 – den otevření (délka trvání 1 den).

Ukázka Ganttova grafu

Management inovací

Východiska k problematice  Inovace cesta ke konkurenceschopnosti;  Význam managementu při tvorbě prostředí podporující inovace;  Pro inovace je důležitá kreativita pracovníků;  Zdroje inovací;  Inovační proces musí být řízený.

Inovace jako pojem  Původ slova „inovace“ se odvozuje od latinského „innovatio“, což znamená novinku, resp. změnu k něčemu novému.  Inovací Josepha Aloise Schumpetera jsou vnímány jako „nové kombinace“, které přináší výrobce či obchodník.

Absolutní inovace J. A. Schumpetera a) nový statek, jako pro spotřebitele dosud neznámý výrobek nebo výrobek nové kvality, b) zavedení nové technologie, c) otevření nového trhu, d) získání nových surovin nebo polotovarů, e) nové organizační uspořádání, jako např. vytvoření monopolního postavení apod.

Inovace podle Druckera  Účelem existence podnikové organizace je vytvářet zákazníky, má tato organizace dvě – a pouze tyto dvě – základní funkce: marketing a inovace.  Inovace jsou specifickým nástrojem podnikatelů, prostředkem, jehož pomocí využívají změn jako příležitostí pro podnikání v odlišné oblasti nebo poskytování odlišných služeb.

Pojetí inovací ze strany Evropské komise  Inovace je obnova a rozšíření škály výrobků a služeb a s nimi spojených trhů, vytvoření nových metod výroby, dodávek a distribuce, zavedení změn řízení, organizace práce, pracovních podmínek a kvalifikace pracovní síly.

Inovace dle Oslo manuálu OECD  Zavedení nového nebo významné vylepšení produktu (výrobku či služby), anebo procesu, nové marketingové metody, anebo organizační metody v obchodní praxi, organizaci práce, anebo externích vztahů.

Typy inovací  Inovace produktu  Inovace procesu  Inovace pozice  Inovace paradigmatu

Míra inovací  Inkrementální inovace;  Radikální inovace.

Inovační změny z věcného obsahu  Výrobkové - zdokonalení parametrů a vlastností výrobků již vyráběných nebo vytvořených výrobků nových,  procesní (technologické): zaměřují se na snížení materiálových nákladů nebo energetické spotřeby, na úspory mzdových nákladů, zlepšení pracovních podmínek, zvýšení jakosti, atp.  další skupinu tvoří kombinace inovací, která bývá spojena se změnami v oblastech činností: marketingu, finanční politice, personální oblasti, organizační práci a v řídícím a informačním systému.

Inovace podle motivů  Technology push – inovace založené na autonomním objevu, anebo technických možnostech podniku, úkolem podniku je zjistit poptávku a vyvolat potřebu;  Demand pull – inovace založená na řešení existujícího problému; vyvolaná potřebami zákazníka.

Inovační stupně  I1 – kvantitativní změna (extenzivní nárůst)  I2 – organizační změna (přeskupení vztahů  I3 – adaptační změna (změna kvantity)  I4 – variantní změna (nová varianta)  I5 – generační změna (nová generace)  I6 – druhová změna (nový druh)  I7 – rodová změna (nový rod, stupeň)

Členění inovací podle prof. Zauškové  primární (původní) a sekundární (odvozené od primárních) inovace,  podnětné (elementární) a vyvolané (komplementární, doplňkové, zrcadlové) inovace,  individuální (změny pouze některých prvků) a komplexní (změny celého komplexu prvků) inovace,  absolutní (úplné novinky) a relativní (novinky ve vztahu k podnikatelské jednotce) inovace,  inovace s investicemi (investičně náročné, investičně neutrální a investičně úsporné) a inovace bez investic, jejichž vznik není podmíněn investicemi,  kvalitativní (představují zrod kvalitně nových originálních věcí a procesů) a kvantitativní (jsou výsledkem procesu rozšiřování) inovace  inovace lidského činitele a inovace řídící práce.

Členění inovací podle Oslo manuálu OECD  Produktové inovace,  procesní inovace,  marketingové inovace,  organizační inovace.

Inovační vlny  Kondratěvovy dlouhé vlny  Wardwellovy vlny  Juglarovy střední vlny  Kitchinovy krátké vlny

Kondratěvovy vlny (K-vlny)  První K-vlna – je datována od konce 18. století do r. 1842. V této době nastává rozmach první průmyslové revoluce v Anglii, jejímž jádrem se stal Wattův parní stroj.  Druhá K-vlna – trvala v letech 1842 – 1898. Opírá se o rozvoj železnice, metalurgie a strojírenství. Došlo ke zdokonalení parní lokomotivy G. Stephensonem, která překonala rychlost cvalu koně.

 Třetí K-vlna – probíhala v letech 1898 – 1947. Je spojena s využitím chemie, elektřiny, motorů, prudkým nástupem automobilového a leteckého průmyslu.  Čtvrtá K-vlna – nastupuje od r. 1947 a končí přibližně v 90. letech 20. století. Tato doba začala vynálezem polovodičového tranzistoru.  Právě probíhající pátá K-vlna započala devadesátými léty minulého století v Americe. Nejvýznamnější posun této éry lze připisovat nástupu mikrotechnologií, především produkce tzv. MEMS – mikroelektro-mechanických systémů.

Inovační proces I. Tvorba invence II. Tvorba inovace III. Pronikání inovace

Tvorba invence  Generování idejí  Poznatky základního a aplikovaného výzkumu;  Podněty z výrobního procesu;  Poznatky z marketingových analýz z průzkumu trhu, konkurence, vědecko-technického rozvoje;  Poznatky z dalších profesionálních i neprofesionálních zdrojů.

 Průzkum  Teoretický výzkum;  Prognózování inovací;  Tvorba variant koncepce inovací.

 Podnikatelská analýza  Analýza variant koncepce inovací z aspektu podnikatelských záměrů;  Výběr optimální varianty.

Tvorba inovace  Příprava inovačního programu  Výběr inovačních úloh;  Sestavení inovačního programu.

 Výzkum a vývoj      

Teoretický a experimentální výzkum a ověřování; Vypracování projektu prototypu; Konstrukční příprava prototypu; Technologická a materiálová příprava prototypu; Výroba a zkoušky prototypu; Vypracování dokumentace pro ověřovací sérií.

 Výroba  Převzetí organizačně-technického projektu  Zavedení výroby;  Řízení osvojené výroby.

Pronikání inovace  Komercializace  Propagace;  Prodej, expedice, servis;  Aktivní licenční obchody.

 Využití  Využívání hmotných realizačních výstupů;  Udržování a zdokonalování hmotných realizačních výstupů;  Likvidace zastaralé výroby;  Hodnocení realizace inovačních akcí.

Inovační modely  Lineární sekvence - vědecký objev, výzkum a vývoj, příprava výroby, výroba, marketing a prodej.

 Model 1: (1950 – konec 60. let 20. století) inovace „tlačí“ technologie  Model 2: (konce 60. let – pol. 70 let. 20. století) - inovace tažené poptávkou.

 Model 3: (od konce 70. let až do počátku 80. let 20 století)  Varianta 1: interakce mezi různými prvky (od výzkumu po marketing)  Varianta 2: interaktivní model, ve kterém inovační proces zahrnuje tradiční lineární řetěz a vazby mezi výzkumem a trhem.

 Model 4: Nelineální model (od 80. – 90. letech 20. století)  Varianta 1: Integrovaný model - inovace jako paralelní proces, ve kterém jsou zahrnuty všechny funkční oblasti firmy.  Varianta 2: Řetězený inovační model vychází z předpokladu, že je nutné překonat lineární model inovačního procesu.

 Model 5: Inovační model systémové integrace a sítí (od 90. letech 20. století) - zdůrazňuje strategickou integraci mezi firmami, které kooperují v inovačním procesu a klade se důraz na používání komunikačních, informačních a expertních systémů.

Inovace a související pojmy  Tvořivost - schopnost člověka vytvářet určité hodnoty a dále je rozvíjet;  Intuice - momentální myšlenka napomáhající proniknutí k samé podstatě problému a odhalení jeho vhodného řešení;  Invence - důvtip, vynalézavost, nové nápady a jejich implementační vyústění v inovaci.

Řízení inovačního procesu  Proces je třeba řídit tak, aby přinášel organizaci dobré řešení problému obnovy.  Odlišné přístupy  Velké společnosti závislé na výzkumu se orientují na masivní aktivitu v oblasti V & V.  Malé podniky typů výrobců komponent se spíše zaměřují na schopnost rychlé implementace inovací.  Firmy činné v maloobchodě kladou důraz na sledování prostředí a zachycení spotřebitelských trendů.

Klíčové pojmy z národní inovační strategie  Inovační firma;  Inovační podnikání;  Offsetové programy;  Průmyslový svazek, shluk;  Předstartovní financování;  Spin-off;  Transfer technologií;  Vědeckotechnický park.

Inovace z pohledu státu a EU  Úkolem státu však není primárně být tvůrcem inovací, nýbrž prostřednictvím jim vytvářených koncepcí, strategií a konkrétních opatření vytvářet prostředí, ve kterém jsou odstraněny překážky k podnikání a inovace jsou podporovány.

Inovační politika ČR  Zastřešuje Ministerstvo průmyslu a obchodu  Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 – 2020;  Národní inovační strategie České republiky 2009 - 2015;  Národní politika výzkumu, vývoje a inovací ČR;  Koncepce inovací pro oblast průmyslu a podnikání na období 2005 – 2008.

Evropský rozměr  Lisabonská strategie (2000 – 2010)  Unie se má stát nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou schopnou udržitelného hosp. růstu …

 Fondy EU  Strukturální fondy:  Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF)  Evropský sociální fond (ESF)

 Fond soudržnosti (FS)

Soustava strategických dokumentů Strategické obecné zásady společenství

Národní strategický referenční rámec

Operační programy XY

Prioritní osa 1

Oblast podpory 1.1 Programová rovina --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Projektová rovina

;

Projekty Zdroj: http://www.strukturalni-fondy.cz/

Finanční zdroje pro ČR 2007 - 2013  Fondy EU:  Tematické OP  OPPI

26,7 mld. € 21,23 mld. € 3,04 mld. €

 Inovace (po4) 0,68 mld. €  Prostředí pro podnikání a inovace (po5) 1,08 mld. €

 OP Výzkum a vývoj pro inovace 2,07 mld. €

Cíl nové strategie „Evropa 2020“  „Chceme, aby se v dnešním měnícím se světě v EU vytvořila inteligentní a udržitelná ekonomika, která podporuje sociální začleňování. Tyto tři vzájemně provázané priority by měly EU i členským státům pomoci ke zvýšení zaměstnanosti a produktivity a ke zlepšení sociál soudržnosti.“

Financování inovací  Soukromé zdroje;  OP;  Dotace;  Podnikatelské inkubátory;  Vědeckotechnické parky;  Bankovní úvěry a mikrofinancování;  Rizikový (venture) kapitál;  Business angels.

Podnikatelské inkubátory  Podpora je poskytována ve formě zvýhodněného nájmu kancelářských, laboratorních, výrobních či jiných prostor a cenově zvýhodněných konzultantských služeb, školení, rekvalifikací a dalších služeb.  Nájemní smlouva se uzavírá obvykle na dobu tří let.

Vědeckotechnické parky  Termínem vědeckotechnickým parkem se rozumí podnikatelská infrastruktura (průmyslová zóna či prostory), které slouží pro rozvoj a růst firem se zajímavým nápadem a zaměřením.  VTP je často umístěn v okolí univerzity, tím dochází k rychlému přenosu informací z výzkumných pracovišť do firem.

Členění VTP  Vědecký park (centrum) – dle rozsahu předmětu činnosti, zpravidla v blízkosti VŠ;  technologický park (centrum) – podpora technologického transferu a rozvoje High-tech technologií;  podnikatelské a inovační centrum - podpora především začínajících podnikatelů při tvorbě inovačních projektů.

Bankovní úvěry a mikrofinancování  Malé zvýhodněné půjčky od specializovaných institucí, tzv. mikrofinancování.  Hlavním zdrojem tohoto způsobu financování v České republice je Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s. (ČMZRB).

Rizikový (venture) kapitál  Kapitál vkládaný prostřednictvím rizikového fondu do základního kapitálu zpravidla veřejně neobchodovatelných firem s cílem financovat počáteční činnost firmy, popř. projekty rozvojového a inovačního charakteru.  Seed-financing - financování nákladů výzkumu a vývoje;  start-up financing - zaměřuje se na zakládání podniků popř. na další vývoj výrobků až do stádia výrobní zralosti a na pořízení výrobních faktorů.

Českou venture kapitálová asociace  http://www.cvca.cz/cs/  Řádní členové (celkem 13) investují venture capital;  přidružení členové (dohromady 29) vykonávají poradenské služby.

Business angels  BA je individuální investor (často bývalý manažer) využívající vlastní kapitál na financování perspektivních malých a středních podniků s výrazným růstovým potenciálem (zpravidla firmy ve fázi seed, start-up, nebo expanzní fázi životního cyklu) s cílem zhodnocení vložených prostředků.

Příklady BA sítí v ČR  Angel Investor Association (www.aia.cz)  Central Europe Angel Club (www.ceaa.cz)  Business Angels Czech (www.bacz.cz)  Business Angels Network (www.bids.cz)

Standardizace  Na počátku i konci inovačního procesu stojí standard, avšak lišící se svou kvalitou.  Z věcné povahy je standard statickým konečným stavem, ke kterému směřuje naše úsilí.  Inovační proces tím, že se od svého počátku snaží stávající stav zlepšit, je procesem dynamickým.

Cyklus SDCA

Standardizuj, udělej, zkontroluj, uskutečni.

Definice  Standardizace je třeba v širším slova smyslu chápat jako dynamice přihlížející, ale systematický proces výběru, sjednocování a účelné stabilizace jednotlivých variantních řešení, postupů a vstupních prvků a jejich kombinací, jakož i výstupních prvků, činností a informací v procesu řízení firmy nebo v jeho dílčích částech

Standardizace  systematický proces výběru, sjednocování a účelné stabilizace jednotlivých variant řešení, postupů, vstupních prvků a jejich kombinací

Cíle standardizace  snížení rozmanitostí, nahodilostí v řízeném procesu;  zajištění jednoznačnosti výkladu přijatých rozhodnutí a prvků.

Proces standardizace  Činnost vrcholící tvorbou standardů, představující kvantitativní i kvalitativní vymezení a jednoznačné formulování závěrů.

Standardy či normy  Závazné postupy či organizační normy,  nástrojem, který vyjadřuje jednotný, časově relativně stabilní, závazný předpis vlastností, funkcí, míry množství výrobních činitelů, jejich vztahů, kombinací a způsobů fungování ve výrobním procesu.

Vnitropodnikové normy  Soubor organizačních a řídících norem, které upravují pravidla chování uvnitř organizace, které normy vydává pro své interní potřeby.  Pomocí těchto norem zajišťuje organizace předpoklady pro její jednotné a ucelené řízení.  Příkladem lze uvést organizační řád, pracovní řád, protipožární směrnici, skartační řád.

Struktura normativní základny  Standardizace řídícího procesu;  Standardizace věcných vstupních prvků výrobního procesu;  Standardizace činností a způsobů přeměn ve výrobním procesu;  Standardizace vztahů ve spotřebě výrobních činitelů;  Standardizace kombinací při operativním řízení výroby;  Standardizace výstupních prvků výrobního procesu.

Standardizace věcných vstupních prvků výrobního procesu  Materiálový standard;  Standard strojů a zařízení;  Standard nástrojů, nářadí a přípravků.

Standardizace činností a způsobů přeměny ve výrobním procesu  Standardizace pracovních postupů;  Standardizace montážních postupů;  Standardizace technologických postupů;  Standardizace logistických postupů;  Standardizace kontrolních a zkušebních metod a postupů.

Standardizace vztahů ve spotřebě a využití výrobních činitelů  Normy spotřeby času práce;  Normy spotřeby materiálu a energie;  Normy kapacit;  Normy výrobních zásob;  Normy nedokončené výroby;  Normy hotových výrobků.

Pojem normy  Závazné pravidlo (vynucované předpisy, zvykem apod.); jejich soubor;  Právní, mravní, společenské normy;  Jazykové normy;  Technické normy;  Pracovní, výkonová norma.

Technická norma podle metodického pokynu pro normalizaci MPN 1:2011  Dokument vytvořený na základě konsenzu a schválený uznaným orgánem, poskytující pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků a zaměřený na dosažení optimálního stupně uspořádání v dané souvislosti.

Pojímaní technických norem    

Kvalifikována doporučení; Používaní norem je dobrovolné; Norma je veřejně dostupný dokument. Tvorbu a vydávání technických norem zajišťuje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ).  Hlavním posláním ÚNMZ je zabezpečovat úkoly vyplývající ze zákonů ČR upravujících technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a úkoly v oblasti technických předpisů a norem uplatňovaných v rámci členství ČR v EU.

Technický předpis  Právní předpis, obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, popřípadě do provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby.

Technickým dokument  Dokument, který obsahuje technické požadavky na výrobek, a není technickým předpisem ani technickou normou, a který by mohl vytvořit technickou překážku obchodu.

Česká technická norma  Původní česká technická norma;  Má značku ČSN ( např. ČSN 73 4301);  Tvoří pouze cca 10% z celkové roční produkce technických norem v ČR.

 Přejaté Evropské či mezinárodní normy (např. EN, ETSI, ISO, IEC)  Přejaté normy se stávají normami českými;  tvoří cca 90 % z celkové roční produkce technických norem;  současně s jejich převzetím do národní soustavy norem se ruší překonané či konfliktní původní české technické normy.

Harmonizovaná česká technická norma  Přejímá plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropských společenství společnou dohodou notifikovaných osob (dále jen "harmonizované evropské normy").

Technické normy jsou přejímány do soustavy ČSN:  Překladem (cca 60% z celkového objemu přejatých norem) tzn. že v české normě za národní titulní stranou (stranami) s potřebnými informačními údaji v českém jazyce následuje text v českém jazyce doplněný v případě potřeby o národní přílohu,  převzetím originálu tzn. že v české normě za národní titulní stranou (stranami) s potřebnými informačními údaji v českém jazyce následuje text anglického (případně i francouzského) originálu doplněný v případě potřeby o národní přílohu,  schválením k přímému používání tzn. že používání evropské normy je vyhlášeno ve Věstníku ÚNMZ a pokud zákazník normu požaduje, obdrží text anglického originálu vložený v obálce s názvem a označením normy v českém jazyce.

Právní ochrana inovací  Význam problematiky;  Příklady sporů;  Úřad průmyslového vlastnictví (ÚPV).

Základní funkce ÚPV  Rozhoduje v rámci správního řízení o poskytování ochrany na:  vynálezy,  průmyslové vzory,  užitné vzory,  topografie polovodičových výrobků,  ochranné známky,  zeměpisná označení a označení  původu výrobků,  a vede příslušné rejstříky o těchto předmětech průmyslových práv;

 vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích;  získává, zpracovává a zpřístupňuje fond světové patentové literatury;  zabezpečuje plnění závazků z mezinárodních smluv z oblasti průmyslového vlastnictví, jichž je Česká republika členem;  aktivně se účastní spolupráce s jinými orgány státní správy při prosazování průmyslových práv;  spolupracuje s mezinárodními organizacemi a národními úřady jednotlivých států na poli průmyslového vlastnictví.

Základní legislativní rámec  Zákon č. 14/1993 Sb., o opatřeních na ochranu průmyslového vlastnictví v platném znění  Zákon č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví  Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách  Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení, v platném znění  Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v platném znění  Zákon č. 206/2000 Sb., o ochraně biotechnologických vynálezů, v platném znění  Zákon č. 173/2002 Sb., o poplatcích za udržování patentů a dodatkových ochranných osvědčení pro léčiva a pro přípravky na ochranu rostlin a o změně některých zákonů  Zákon č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, v platném znění  Zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, v platném znění  Zákon č. 529/1991 Sb., o ochraně topografií polovodičových výrobků, v platném znění  Zákon 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech)

Aby inovační proces měl smysl, musí být řízený!

Řízení inovací  Tvorba a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci pracují společně ve skupinách, aby dosáhli inovačního cíle.  Podniková kultura východisko inovačního procesu a základ implementace inovací.

Strategické alternativy  Strategie ofenzivní - zaměřena na originální inovace;  Defenzivní strategie - orientuje se na vlastní aplikace a na zdokonalování výrobků, služeb a technologií, které se na trhu již prosadily;  Absorpční strategie založena na získání cizích poznatků (know-how), např. licenci, na vývoj různých variantních řešení a adaptaci podle potřeb zákazníků.

Inovace podle vlastního přístupu  Akceptace  Aplikace  Adaptace  Absolutní inovace

Manažerské funkce v inovacích  Formulace dalších plánovacích dokumentů je nutno věcně i časově sladit tak, aby vytvořili předpoklady pro naplnění inovačních cílů.  Organizace - útvarový projektový management, maticový projektový management, čistý projektový management a síťový projektový management.

 Fundamentem inovačního procesu jsou však samotní pracovníci.  Teambulding,  kompetence,  odměňování.

 Kontrolou můžeme identifikovat odchylky inovační projektu

Moderní metody řízení Kaizen

Podstata kaizen  Kaizen znamená zlepšování a zdokonalování.  Kaizen navíc znamená neustále probíhající zdokonalování týkající se všech, včetně manažerů a dělníků.

Kaizen zastřešuje  Absolutní kontrola kvality (TQC/TQM)  Právě včas (JIT)  Absolutní údržba výrobních prostředků  Realizace politiky  Kroužky kontroly kvality  Kanban  Systém zlepšovacích návrhů

Základní funkce managementu  Údržba se týká aktivit zaměřených na udržování stávajících technologických, manažerských a provozních standardů prostřednictvím vzdělávání a disciplíny.  Zdokonalení se týká činností zaměřených na zvyšování stávajících standardů (Imai, 2005).

Cykly Kaizen  PDCA  Plánuj  Udělej  Zkontroluj  Uskutečni

 SDCA  Standardizuj  Udělej  Zkontroluj  Uskutečni

Kaizen usiluje o zdokonalení:  Quality (kvalita);  Cost (náklady);  Delivery (dodávky).

Tři hlavní činnosti konceptu Kaizen  Standardizace,  5S,  odstranění muda (plýtvání).

Standardizace  Jestliže jsou standardy řádně zavedené a zaměstnanci se jimi při své práci řídí bez jakýchkoli abnormalit, výrobní proces je pod kontrolou.  Úsilí manažerů by mělo směřovat k udržení standardů a k jejich vylepšení.  Udržení standardů se realizuje již zmíněným cyklem SDCA, pozvednutí standardů na vyšší úroveň pak zajistí cyklus PDCA.

Klíčové vlastnosti standardů 1. Představují nejlepší, nejsnadnější a nejbezpečnější způsob, jak provádět danou práci. 2. Nabízí nejlepší způsob, jak zachovat know-how a odborné znalosti. 3. Poskytují způsob měření výkonu. 4. Udržují vztah mezi příčinou a následkem. 5. Poskytují základ pro udržování i zlepšování. 6. Poskytují cíle a specifikují úkoly v oblasti školení zaměstnanců. 7. Poskytují základ pro školení zaměstnanců. 8. Tvoří základnu pro audity a diagnózy. 9. Poskytují prostředky, jak zabránit opakování chyb a minimalizovat variabilitu.

Přístup 5S - cesta vedoucí k dobrému hospodaření 1. Seiri (roztřídit): oddělte na pracovišti nezbytné a zbytečné věci a odstraňte ty zbytečné.

2. Seiron (srovnat): uspořádejte všechny věci, které na pracovišti zůstaly po seiri, přehledným způsobem

3. Seiso (vyčistit): udržujte stroje i pracovní prostředí v čistotě.

4. Seiketsu (systematizovat): koncepci čistoty rozšiřte i na sebe a neustále provádějte předchozí tři kroky.

5. Shitesuke (standardizovat): budujte svou sebedisciplínu a provádějte pět kroků tím, že zavedete standardy.

Muda  Japonské slovo muda znamená odpad či plýtvání.  Práce je sérií procesu či kroků, kde na začátku jsou suroviny a na konci produkt nebo služba.  V každém z těchto procesů je produktu přidávána hodnotu.  Termín muda označuje ty aktivity, které hodnotu nepřidávají.

Sedm kategorií muda 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Muda nadprodukce; Muda zásob; Muda oprav a zmetků; Muda pohybu; Muda zpracování; Muda čekání; Muda dopravy.

Kaizen X Baťová soustava řízení

Použitá literatura  



   

  

Aktuální data / statistiky PE/VC. [online]. 2010 [cit. 2014-01-25]. Dostupné z WWW: . BEHRENS, W.; HAWRANEK, P. M. Manual for the Preparation Industrial Feasibility Studies: Newly revised and expanded edition. Vienna: UNIDO PUBLICATION, 1991. 386 s. ISBN 92-1-106269-1, [online]. [cit. 2013-09-15]. Dostupné z WWW: . Bez navýšení dluhového stropu čeká USA nejhlubší poválečná krize, varuje ministr financí. [online], 2013 [cit. 2013-12-05]. Dostupné z WWW: . Business angels . [online] [cit. 2013-12-21]. Dostupné z WWW: < http://www.czechinvest.org/business-angels >. ČIMO, Josef. Inovačný manažment. Bratislava : Ekonóm, 2010. 225 s. ISBN 978-80-2253057-6. DRUCKER, Peter F., Inovace a podnikavost: praxe a principy. 1. Vydání. Praha : Management Press, 1993. 265 s. ISBN 80-85603-29-2. DRUCKER, Peter, F. To nejdůležitější z Druckera v jednom svazku. 1. vydání, Praha: Management Press, 2002. 300 s. ISBN 80-7261-066-X. DOKOUPIL, Ivo. Podnikový management I : Soubory studijních materiálů. 1. vydání. Ostrava : VŠB – Technická univerzita Ostrava, 1998. 350 s. ISBN 80-7078-504-7. DVOŘÁK, Drahoslav. Řízení projektů : Nejlepší praktiky s ukázkami v Microsoft Office. 1. vydání. Brno : Computer Press, a. s., 2008. 244 s. ISBN 978-80-251-1885-6. DOLANSKÝ, Václav; MĚKOTA, Vladimír; NĚMEC, Vladimír. Projektový management. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, spol. s r. o. , 1996. 376 s. ISBN: 80-7169-287-5.







    

    



FOTR, Jiří; SOUČEK, Ivan. Podnikatelský záměr a investiční rozhodování. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, 2005. 356 s. ISBN 80-247-0939-2. FOTR, Jiří; ŠVECOVÁ, Lenka a kolektiv. Manažerské rozhodování : Postupy, metody a nástroje. 2 přepracované vydání. Praha : Ekopress, s.r.o., 2010. 474 s. ISBN 978-8086929-59-0. FRANKOVA, Emilie. Kreativita a inovace v organizaci. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, a. s., 2011. 254 s. ISBN 978-80-247-3317-3. Inkubátory. [online], [cit. 2013-01-15]. Dostupné z WWW: . IMAI, Masaaki. Kaizen : Metoda, jak zavést úspornější a flexibilnější výrobu v podniku. 1. vydání. Brno : Computer Press, a. s., 2008. 272 s. ISBN 978-80-251-1621-0. IMAI, Masaaki. Gemba Kaizen : Řízení a zlepšování kvality na pracovišti. 1. vydání. Brno : Computer Press, a. s., 2005. 314 s. ISBN 80-251-0850-3. ISO/IEC Guide 73:2002 JABLONSKÝ, Josef: Operační výzkum - kvantitativní modely pro ekonomické rozhodování. 1. vydání. Praha : Professional Publishing, 2002. 323 s. ISBN 80-86419-428. KHELEROVÁ, Vladimíra. 1. vydání. Praha : Grada, 1995. 141 s. ISBN 80-7169-223-9. KONEČNÝ, Miloslav. Management inovací. 1. vydání. Ostrava : VŠB – Technická univerzita Ostrava, 2001. 168 s. ISBN 80-7078-892-5. KUDZBEL, Marek. Baťa hospodársky zázrak. 1 vydání. Bratislava, Marada Capital Services, a. s., 2001. 196 s. ISBN 80-9685458-1-0. Lisabonská strategie [online], 2003. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z WWW: . MAŘÍK, Miloš a kolektiv. Metody oceňování podniku : Proces ocenění základní metody a postupy. 3. Upravené a rozšířené vydání. Praha: Ekopress, s. r. o., 2011. 494 s. ISBN 97880-86929-67-5 Metodika Českého statistického úřadu. [online], 2012. [cit. 2013-12-05]. Dostupné z WWW: .

    



  





Národní inovační strategie [online], 2006. [cit. 2014-01-20]. Dostupné z WWW: . Norma ČSN ISO 31000 Norma ČSN EN 31010 NĚMEC, Vladimír. Projektový management. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. 184 s. ISBN: 80247-0392-0. Oslo manual. OECD [online]. [cit. 2013-11-25]. Dostupné z WWW: . OŠATKA, Jiří. Náklady na vlastní a cizí kapitál. In Juniorstav 2004, Brno : 4 – 5. 2. 2004. Brno : Fakulta stavební Vysoké uče technické v Brně, [online] 2004. [cit. 2013-010-02]. Dostupné z WWW: . Podpora inovací. [online]. [cit. 2013-11-20]. Dostupné z WWW: . ROSENAU, Milton D. Řízení projektů. 3. vydání. Brno : Computer Press, a. s., 2007. 344 s. ISBN 978-80-251-1506-0. Samsung zaplatí Applu 290 milionů dolarů za kopírování iPhonu. [online]. 2013 [cit. 201310-25]. Dostupné z WWW: < http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/251553samsung-zaplati-applu-290-milionu-dolaru-za-kopirovani-iphonu/ >. SCHUMPETER, Josef. Business cycles : A Theoretical, Historical and Statistical Analysis of the Capitalist Process. New York: McGraw-Hill Book Company, 1939, 461 s. [online]. [cit. 2013-02-03]. Dostupné z WWW: . SIEBER, Patrik. Finanční a socioekonomické hodnocení projektů [online]. 2008 [cit. 201010-25]. Finanční a ekonomické hodnocení projektu. Dostupné z WWW: < http://www.sieberuchytil.cz/studie-proveditelnosti-feasibility.html>.

   

    

 

 

SMEJKAL, Vladimír; Rais, Karel. Řízení rizik ve firmách a jiných organicích. 2. a rozšířené vydání. Praha : Grada Publishing, 2006. 296 s. ISBN 80-247-1667-4. Strukturální fondy. [online], [cit. 2013-12-15]. Dostupné z WWW: . Společnosti vědeckotechnických parků ČR – o společnosti. [online], [cit. 2014-01-29]. Dostupné z WWW: < http://www.svtp.cz/o-spolecnosti/>. SYNEK, Miloslav a kol. Manažerská ekonomika. 5. akt. a dop. vyd. Praha : Grada Publishing, a. s., 2011. 480 s. ISBN 978-80-247-3494-1. ŠENOVSKÝ, Michail; BALOG, Karol. Integrální bezpečnost. 1. vydání. Ostrava : SPBI, 2009. 109 s. ISBN: 978-80-7385-076-0. ŠULEŘ, Oldřich. Manažerské techniky 2. 1. vydání. Olomouc : Rubico, 1997. 213 s. ISBN 80-85839-19-9. TICHÝ, Milík. Ovládání rizika: analýza a management. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2006, xxvi, 396 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 80-717-9415-5. THOMSON, Rosemary. Řízení lidí, Managing People. 1 vydání. Praha : ASPI, 2007. 252 s. ISBN 978-80-7357-267-9. TIDD, Joe; BESSANT, K. P., Řízení inovací : zavádění technologických, tržních a organizačních změn. 1. vydání. Brno : Computer Press, 2007. 549 s. ISBN 978-80-2511466-7. TOMEK, Gustav; VÁVROVÁ, Věra. 2. rozš. a dopl. vydání. Praha : Grada Publishing, a. s., 2000. 408 s. ISBN 80-7169-955-1. TUREKOVÁ, Helena; MIČIETA, Branislav. Inovačný manažment : východiska, overené postupy, odporúčania. Žilinská univerzita v Žilině/EDIS – vydavateĺstvo ŽU. 169 s. ISBN 80-8070-055-9. VALACH, Josef. Investiční rozhodování a dlouhodobé financování. 1. vydání. Praha: EKOPRESS, 2001. 447s. ISBN 80-86119-38-6. VÁGNER, Ivan. Management z pohledu všeobecného a celostního. 1. vydání. Brno : Masaryková univerzita v Brně, 2000. 300 s. ISBN 80-210-2459-3.



 

 

 

VLČEK, Radim. Inovace v hospodářské praxi. Olomouc : Moravská vysoká škola Olomouc, o. p. , [online], 2010. [cit. 2013-09-20]. Dostupné z WWW: . WEIHRICH, Heinz; KOONTZ, Harold. Management. Praha: Victoria Publishing, 1993. 659 s. ISBN 80-85605-45-7. VODÁČEK, Leo; VODÁČKOVÁ, Olga. Management : teorie a praxe v informační společnosti. 4. Roz. Vydání. Praha : Management Press, 2005. 314 s. ISBN 807261-041-4. ZADRAŽILOVÁ, Dana; KHELEROVÁ, Vladimíra. Management obchodní firmy. 1. vydání. Praha : Grada, 1994. 304 s. ISBN 80-85623-72-2 ZAHRÁDKOVÁ, Eva. Teambuilding – cesta k efektivní spolupráci. 1. vydání. Praha : Portál, s. r. o., 2005, 173 s. ISBN 80-7367-042-9. ZAUŠKOVÁ, A., LOUČANOVÁ, E. Inovačný manažment. Zvolen : Technická univerzita, 2008. 91 s. ISBN 978-80-228-1953-4. ZELENÝ, Milan. Cesty k úspěchu : Trvalé hodnoty soustavy Baťa. 1. vydání. Zlín : Nakladateslví ČINTÁMI, 2005. 155 s. ISBN 80-239-4969-1.