Univerzita Palackého v Olomouci Přírodovědecká fakulta Katedra rozvojových studií
Petra KVÍTKOVÁ
MALÉ OSTROVNÍ ROZVOJOVÉ STÁTY (SIDS) – PROBLÉMY A PERSPEKTIVY ROZVOJE Diplomová práce
Vedoucí práce: RNDr. Miloš FŇUKAL, Ph.D.
Olomouc 2008
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a veškeré použité prameny jsem uvedla v seznamu literatury. Děkuji RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D. za cenné rady, vstřícný přístup a odborné vedení mé diplomové práce.
Přerov, 5. května 2008
…………………………… podpis
Vysoká škola: Univerzita Palackého
Fakulta: Přírodovědecká
Katedra: Geografie
Školní rok: 2006/07
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE student
Petra KVÍTKOVÁ obor Mezinárodní rozvojová studia Název práce:
Malé ostrovní rozvojové státy (SIDS) – problémy a perspektivy rozvoje Small Island Developing States (SIDS) – problems and perspectives of development
Zásady pro vypracování: Cílem diplomové práce je komplexní charakteristika skupiny rozvojových zemí označovaných jako SIDS (Small Island Developing States) zaměřená na problémy a perspektivy jejich rozvoje. Struktura práce: 1. Úvod 2. Cíle práce 3. Kritický přehled literatury 4. Vysvětlení pojmu Small Island Developing States, postižení společných znaků a vnitřních heterogenit skupiny 5. Problematika „malé velikosti“ (smallness) a „zranitelnosti“ (vulnerability) malých ostrovních států 5.1. Obecné znaky 5.2. hospodářství SIDS, specifika ekonomických vazeb s vyspělými zeměmi (preferenční režimy) 5.3. environmentální problémy SIDS, dopady klimatických změn 5.4. problém zdrojů (voda, energie) 5.5. turismus a SIDS 6. Závěry – problémy a perspektivy rozvoje SIDS 7. Shrnutí (v angličtině) 8. Seznam literatury, případné přílohy Diplomová práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: vytvoření výběrové bibliografie k tématu (únor 2007), rešerše literárních pramenů (červen 2007), analytická část práce (léto 2007), zpracování výsledků, kartografická prezentace (podzim a zima 2007), formulace závěrů (únor 2008), odevzdání DP (květen 2008).
Rozsah grafických prací: grafy a mapy v textu práce
Rozsah průvodní zprávy: 20 000 slov základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě
Seznam odborné literatury: Internetové stránky Small Island Developing States Network – www.sidsnet.org Internetové stránky organizace Alliance of Small Island States – www.sidsnet.org/aosis Small Island Developing States Agriculture Production and Trade, Preferences and Policy. Rome: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2005. Dostupné na: http://www.fao.org/docrep/007/y5795e/y5795e00.htm Special ministerial event on food security and sustainable development in small island developing states. Food and Agriculture Organization of the United Nations, 18 November 2005. Dostupné na: ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/meeting/010/j6222e.pdf Surviving Climate Change in Small Islands – A guidebook (October 2005).UK, Norwich Tyndal Centre For Climate Research.Dostupné na: http://www.tyndall.ac.uk/publications/surviving.pdf Activities of FAO in support of Least Developed countries, land-locked developing countries and small island developing states. Rome, Italy: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 23-28 June 2003. Dostupné na: http://www.fao.org/DOCREP/MEETING/006/Y9308E.HTM Small States. Dostupné na: http://wbln0018.worldbank.org/html/smallstates.nsf?OpenDatabase Round Table on water for agriculture in Africa, the Near East and the Small island developing states. Food and Agriculture Organization of the United Nations. 22 November 2005. Dostupné na: ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/meeting/009/j6502e.pdf Special Ministerial Event on Food Security and Sustainable Development in Small Island Developing States. FAO, 18 November 2005. Dostupné : ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/meeting/009/j6249e.pdf Forest and forestry in small island developing states.Dostupné na: http://www.fao.org/forestry/foris/webview/forestry2/index.jsp?siteId=1660&langId=1 BRIGUGLIO, Lino.Small Island Developing States and their Economic Vulnerabilities.Dostupné z: http://www.fao.org/sids/links_en.asp Island Web Site. http://islands.unep.ch/ United Division for Sustainable development - SIDS http://www.un.org/esa/sustdev/sids/sids.htm ASHE, W.J.: Tourism investment as a tool for development and poverty reduction: The experience in Small Island Developing States,September 2005.Dostupné na: http://www.sidsnet.org/docshare/tourism/20051012163606_tourism-investment-and-SIDS_Ashe.pdf
Vedoucí diplomové práce: Miloš Fňukal
Datum zadání diplomové práce: 15. 11. 2006
Termín odevzdání diplomové práce: ne dříve než 17 měsíců od zadání
vedoucí katedry
vedoucí diplomové práce
Obsah 1. 2. 3. 4.
Úvod .................................................................................................................................... 9 Cíle práce ......................................................................................................................... 10 Kritický přehled literatury ............................................................................................. 11 Vymezení malých ostrovních rozvojových států a rozbor jejich charakteristických znaků ................................................................................................................................. 12 5. Problematika „malé velikosti“ (smallness) a „zranitelnosti“ (vulnerability) malých ostrovních států ............................................................................................................... 23 5.1.1. Malá velikost a ekonomická rizika .................................................................. 24 5.1.2. Ostrovní faktor a zranitelnost .......................................................................... 25 5.1.3. Náchylnost k přírodním pohromám ................................................................. 26 6. Hospodářství SIDS a vazby s vyspělými zeměmi ......................................................... 27 6.1. Zemědělství a obchod se zemědělskými komoditami ................................................ 29 6.2. SIDS a otázka potravinové bezpečnosti ..................................................................... 36 6.3. Preferenční obchodní režimy ..................................................................................... 37 6.3.1. Fungování obchodních preferencí ................................................................... 37 6.3.2. Všeobecný systém preferencí (GSP) ................................................................ 37 6.3.3. Iniciativa Vše kromě zbraní a SIDS ................................................................ 38 6.3.4. Preferenční režim mezi EU a ACP .................................................................. 39 6.3.5. Jihopacifická dohody o obchodu a ekonomické spolupráci ............................ 43 6.3.6. Dohoda o ekonomickém oživení Karibské pánve ........................................... 44 6.3.7. Zákon o africkém růstu a příležitostech ........................................................... 45 6.3.8. Budoucnost preferenčních režimů ................................................................... 46 6.3.9. Integrační snahy malých ostrovních rozvojových států ................................... 48 7. Environmentální problémy SIDS, dopady klimatických změn .................................. 56 7.1. Přírodní rizika na ostrovech ....................................................................................... 56 7.2. Dopady klimatických změn na SIDS ......................................................................... 57 7.3. Náhlé extrémní události ............................................................................................. 59 7.4. Pozvolné změny ......................................................................................................... 61 7.5. Dopady klimatických změn na obyvatele SIDS ......................................................... 63 7.6. Adaptace na klimatické změny .................................................................................. 64 7.7. Regionální iniciativy na poli klimatických změn ....................................................... 69 7.8. Modelování budoucího vývoje ................................................................................... 71 7.9. Další environmentální problémy SIDS ...................................................................... 72 7.9.1. Ohrožování korálových útesů .......................................................................... 72 7.9.2. Mangrovové porosty ........................................................................................ 73 7.9.3. Biodiverzita ..................................................................................................... 74 7.9.4. Eroze pobřeží ................................................................................................... 76 8. Problém zdrojů (voda, energie) ...................................................................................... 82 8.1. Vodní zdroje ............................................................................................................... 82 8.2. Energie ....................................................................................................................... 83 9. Turismus a SIDS .............................................................................................................. 89 9.1. Faktory ovlivňující cestovní ruch SIDS ..................................................................... 90 9.2. Oblasti s vysokou koncentrací cestovního ruchu ....................................................... 92 Závěr ....................................................................................................................................... 98 Shrnutí.................................................................................................................................. 100 Použité zdroje ...................................................................................................................... 102
Seznam použitých zkratek ACP
African, Caribbean and Pacific Group of States Uskupení zemí Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří
AGOA
African Growth and Opportunity Act Zákon o africkém růstu a příležitostech
AOSIS
Alliance of Small Island States Aliance malých ostrovních států
BpoA
Barbados Programme of Action Barbadosský akční program
CARICOM
Caribbean Community Karibské společenství
CARIFORUM Caribbean Forum Karibské fórum CBERA
The Caribbean Basin Economic Recovery Act Dohoda o ekonomickém oživení Karibské pánve
CPLP
Comunidade dos países de Lingea Portuguesa Společenství portugalojazyčných států
EBA
Everything But Arms Iniciativa Vše kromě zbraní
EPA
Economic Partnership Agreements Dohody o ekonomickém partnerství
EU
European Union Evropská unie
FAO
Food And Agriculture Organization Organizace OSN pro výživu a zemědělství
GEF
Global Environment Facility Světový program ochrany životního prostředí
GSEII
The Global Sustainable Energy Islands Initiative Globální program obnovitelných zdrojů na ostrovech
GSP
Generalized System of Preferences Všeobecný systém preferencí
LDCs
Least Developed Countries Nejméně rozvinuté země světa
LIFDC
Low -Income Food-Deficit Countries Země s nízkými příjmy a potravinovým deficitem
IOC
Indian Ocean Commission Indickooceánská komise
IPCC
Intergovernmental Panel on Climate Change Mezivládní panel pro klimatické změny
NAPA
National Adaptation Plan of Action Akční národní adaptační plán
NIFDC
Net Food-Importing Developing Countries Státy s nízkými příjmy závislé na dovozu potravin
PICTA
Pacific Islands Countries Trade Agreement Obchodní smlouva pacifických ostrovních zemí
PIF
Pacific Island Forum Fórum pacifických ostrovů
PC
Pacific Community Pacifické společenství
SIDS
Small Island Developing States Malé ostrovní rozvojové státy
SPARTECA
South Pacific Trade and Economic Co-Operation Agreement Jihopacifická dohoda o obchodu a ekonomické spolupráci
SPREP
Pacific Regional Environment Program Pacifický regionální environmentální program
SVS
Small Vulnerable States Malé zranitelné státy
UNCTAD
United Nations Conference on Trade and Development Konference OSN o obchodu a rozvoji
UNFCCC
United Nations Framework Convention on Climate Change Rámcová úmluva OSN o změnách klimatu
UNDP
United Nations Development Program Rozvojový program OSN
UNESCO
United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu
UN – OHRLLS United Nations Office of The High Representative For The Least Developed Countries, Landlocked Developing Countries and Small Island Developing States Úřad vysokého zástupce pro nejméně rozvinuté, vnitrozemské a malé ostrovní státy WTO
World Trade Organization Světová obchodní organizace
1. Úvod Ostrovy je z historického hlediska možno vnímat jako místa, která se stávala jako jedna z prvních předmětem kolonizací, následné explotace zdrojů, nucených migrací a mísení ras. Spolupůsobením těchto a přírodních faktorů se zde vyvinuly svébytné společnosti. Dnes malé ostrovní státy představují svou polohou, přírodními a socioekonomickými podmínkami unikátní regiony jak pro své obyvatele, tak pro zahraniční turisty. Avšak ve světě, kde malé je krásné ale i marginalizované, čelí mnoha problémům. Setkáváme se snahou udržet prastaré tradice a kulturní hodnoty, které jsou však současně vytlačovány modernizačními a inovátorskými pokusy jak „zkvalitnit“ život místních obyvatel i chod celého státu. Globalizační tlaky a zapojení se do světové ekonomiky vyvolávají pozvolné, avšak nevyhnutelné změny v ostrovních společnostech, které mění jejich samotnou strukturu. I když mezi jednotlivými státy nalezneme značné rozdíly, většina z nich čelí problémům typickým pro rozvojové země jako jsou chudoba, sociální nerovnost, zadluženost či ekonomická nestabilita. Na druhou stranu se na malých ostrovních rozvojových státech začínají objevovat sociální jevy jako vzrůstající nezaměstnanost, násilí a užívání drog. Vytlačování tradičního způsobu života komerčními aktivitami zvyšuje tlak na životní prostředí ostrovů a vyvolává otázky o energetické udržitelnosti a dopadech intenzivního cestovního ruchu. Ostrovní regiony se vedle těchto situací musí vyrovnávat s jevy mnohem závažnějšími, které mohou ohrožovat samotnou existenci některých států. Jedná se zejména o dopady globálního oteplování a vzrůst hladiny moře, které mohou mít pro život na ostrovních státech fatální důsledky. Ačkoliv je každý ostrovní stát sám o sobě jedinečný, k prosazení se na mezinárodní scéně je v dnešní době důležitá síla spočívající ve vzájemné spolupráci a regionálních integracích. Ve snaze o rozvoj těchto jedinečných regionů je třeba zohlednit silnou roli místních komunit a sociální hierarchie, majících svůj nesporný význam v tamních rozhodovacích procesech, využívání přírodních zdrojů a fungování ostrovních společností jako takových. Uznání malých ostrovních rozvojových států jako skupiny zemí se specifickými podmínkami života a vyžadujícími zvláštní pozornost mezinárodního společenství je doposud na samém počátku. Přesná podoba kategorie a navazování styků mezinárodního společenství je stále předmětem diskuzí. To, že zajímavé téma malých ostrovních rozvojových států není zmapováno ani v českém prostředí, mě motivovalo k napsání této práce.
9
2. Cíle práce Cílem této práce je nastínit vznik a vývoj kategorie malých ostrovních rozvojových států a zhodnotit jejich specifika z různých hledisek. Důraz bude kladen zejména na postihnutí společných znaků této skupiny států, které ve svých důsledcích ovlivňují jejich zranitelnost či rozvojový potenciál. Na úvod bude zmapován přístup jednotlivých mezinárodních organizací k ostrovním státům a změny, ke kterým od 70. let 20. století v této oblasti došlo. Zmiňovány budou významné milníky a konference, které vedly k tomu, že se ostrovní rozvojové státy pevně dostaly do povědomí mezinárodního společenství. Poukazováno by mělo být také na těžkosti, které během vymezování skupiny vyvstaly. Prostor bude věnován bližší charakteristice jednotlivých ostrovních regionů a historickým jevům, které ovlivnily jejich vývoj. Druhý dílčí cíl by se měl zaměřit na souvislost mezi malou velikostí a zranitelností ostrovních států především z hlediska ekonomického, environmentálního a sociálního. Podstatná část práce bude věnována hospodářství malých ostrovních států a jejich vazbám s vyspělými zeměmi. Zmiňovány budou preferenční obchodní režimy, které mají pro ostrovní státy velký význam zejména v důsledku jejich klíčové produkce a vývozu zemědělských komodit. Popsáno bude nejenom fungování obchodních prefencí, ale také konkrétní režimy, ze kterých mohou hodnocené státy profitovat. Na závěr tohoto dílčího cíle budou shrnuty formy kooperace a integrace, které jsou pro malé ostrovní rozvojové státy velmi důležité z hlediska ekonomické, sociální i rozvojové spolupráce. Hodnoceno bude i v současnosti „horké“ téma globálního oteplování a jeho dopadů na ostrovní regiony, které jimi mohou být negativně postihnuty nejdříve a nejvíce. V rámci tohoto dílčího cíle se pokusím analyzovat trendy krátkodobých i dlouhodobých dopadů a možná adaptační opatření na ně. Chybět nebudou ani existující regionální iniciativy na poli klimatických změn a popis dalších environmentálních problémů typických pro ostrovní státy. Ve dvou posledních dílčích cílech se zaměřím na otázky energetických zdrojů a cestovního ruchu. Na závěr každé kapitoly bude uváděna případová studie, ilustrující hodnocené téma na příkladě konkrétního státu či regionu.
10
3. Kritický přehled literatury Problematika malých ostrovních rozvojových států není v českém prostředí příliš známým a frekventovaným tématem. Jednu z hlavních příčin opomíjení tohoto tématu je možno hledat v tom, že Česká republika není ostrovním státem. Částečně se tomuto tématu věnují autoři, kteří se zabývají rozvojem a zahraničními obchodními vztahy Evropské unie. Dílčí informace obsahuje literatura věnující se ostrovům jako takovým. V případě této práce se jednalo zejména o díla Vladimíra Baara a Jana Koppa. Za nejobsáhlejší zdroj lze v případě malých ostrovních rozvojových států považovat internet. Jedná se zejména o webové stránky Sidsnet.org zaměřující se výhradně na malé ostrovní rozvojové státy z nejrůznějších hledisek. Využít lze také stránky Aliance malých ostrovních států a Úřadu vysokého zástupce pro nejméně rozvinuté, vnitrozemské a malé ostrovní státy, který funguje v rámci OSN od roku 2001. Na otázku malých ostrovních států se soustředí v rámci specializovaných programů i další orgány OSN jako například Hospodářská a sociální rada a Program OSN pro životní prostředí. Organizaci OSN pro výživu a zemědělství poskytuje širokou nabídku dokumentů zaměřených na zemědělství, lesní hospodářství a rybolov malých ostrovních rozvojových států. Při vyhledávání konkrétních tematicky zaměřených údajů je potřeba obrátit se zejména na stránky institucí a organizací, které se daným tématem zabývají, jako jsou například Mezivládní panel pro klimatické změny nebo Světová turistická organizace. Při tvorbě této práce bylo využíváno také online rešeršních databází přístupných v rámci univerzitní sítě. Hlavním problémem zůstává navzdory početnosti zdrojů jejich dostupnost pouze v anglickém jazyce a nevyvážené zaměření dokumentů. Většina z nich se orientuje na dopady klimatických změn a ekonomické aspekty malých ostrovních států, zatímco ostatní dimenze jejich rozvoje nebyly dosud v takové míře zpracovány.
11
4. Vymezení malých ostrovních rozvojových států a rozbor jejich charakteristických znaků Mezinárodní diskuze o vymezení ostrovních států jako specifické skupiny byla započata již v 70. letech 20. století a probíhá do současnosti. První návrh zaměřit se na potřeby ostrovních rozvojových zemí přineslo 3. zasedání Konference o obchodu a rozvoji1 (United Nations Conference on Trade and Development – UNCTAD) v roce 1972 a ta po další 4 roky prosazovala zavedení specifických opatření pro tyto státy. Sekretariát UNCTAD v roce 1977 vytvořil Speciální program pro nejméně rozvinuté, vnitrozemské a ostrovní rozvojové státy, který funguje dodnes. Situaci ostrovních rozvojových států se v 70. až 90. letech v pravidelných intervalech věnovaly i zprávy UNCTAD. Ostrovním rozvojovým zemím byla také věnována 17. kapitola Agendy 21, stěžejního dokumentů přijatého na Konferenci OSN o životním prostředi a rozvoji v Riu de Janeiro v roce 1992. 2 Od termínu “ostrovní rozvojové země” bylo v roce 1994 upuštěno a ujalo se označení malé ostrovní rozvojové státy (Small Island Developing States – SIDS).3 Od té doby proběhla série mezinárodních setkání, na nichž bylo přijato několik rozvojových strategií s cílem snížit zranitelnost SIDS a podpořit jejich udržitelný rozvoj.4 O zařazení států do skupiny SIDS rozhoduje Hospodářská a sociální rada OSN.5 První globální konference věnující se udržitelnému rozvoji SIDS proběhla v roce 1994 na Barbadosu. Jednání se účastnilo 125 států a teritorií, přičemž mále ostrovní rozvojové státy tvořily 46 z nich. Výsledkem konference bylo přijetí Barbadoského akčního programu (Barbados Programme of Action), který stanovuje specifické akce k podpoře udržitelného rozvoje SIDS na úrovni lokální, regionální i mezinárodní. Prioritní oblasti, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost jsou následující: klimatické změny a zvýšování hladiny moře, přírodní a environmentální katastrofy, odpadové hospodářství, mořské a sladkovodní zdroje, energie, turismus, ochrana biodiverzity, doprava a komunikace, věda a technologie, rozvoj lidských zdrojů, podpora a budování regionálních a národních institucí. 1
Konference OSN o obchodu a rozvoji byla ustavena v roce 1964. Cílem činnosti UNCTAD je posilování obchodu a ekonomického růstu zejména v rozvojových zemích a jejich zapojení do světové ekonomiky. 2 Summit Země proběhl v Riu de Janeiro a zúčastnili se ho představitelé 178 států světa. Ústředním tématem byla otázka udržitelného rozvoje a boje proti světovým ekologickým hrozbám. Hlavní dokumenty, které byly na summitu přijaté jsou: Agenda 21, Úmluva a změnách klimatu, Úmluva o biologické rozmanitosti. 3 Hein, 2004 4 FAO. Small Island Developing States, 2007,
5 Hospodářská a sociální rada se skládá z 54 členských států a je jedním z šesti hlavním orgánů OSN. Jejím hlavním úkolem je koordinovat práci OSN v ekonomické a sociální oblasti (zejména činnost různých specializovaných agentur zabývajících se kulturou, zdravotnictvím, hospodářstvím apod.).
12
Na konferenci byla přijata také Barbadoská deklarace, která vyjadřuje politickou vůli k řešení výzev stanovených v Barbadoském akčním programu. Barbadoská deklarace uvádí, že SIDS:6 -
mají suverénní práva na využití přírodních zdrojů
-
jsou důležitou součástí biodiverzity planety
-
mají citlivé prostředí vůči narušení
-
jsou ohrožovány klimatickými změnami
-
jsou závislé na kvalitě mořského a pobřežního prostředí
-
jsou limitovány zdroji pitné vody a možnostmi ukládání odpadů
-
mají nestabilní ekonomické podmínky
-
vykazují zájem na rozvoji lidských zdrojů
V roce 1999 proběhla revize jednotlivých oblastí zájmu Valným shromážděním OSN a bylo doporučeno konkrétní směřování financí do 6 oblastí: -
klimatické změny: vytvoření a implementace adaptačních strategií na klimatické změny
-
přírodní a environmentální katastrofy: zvyšování připravenosti a schopnosti zotavení se z následků přírodních katastrof
-
sladkovodní zdroje: snaha omezit populační tlak na sladkovodní zdroje
-
pobřežní a mořské zdroje: ochrana ekostémů před znečištěním a nadměrným využíváním
-
energie: prosazování obnovitelné energie a snižování závislosti na dovážených palivech
-
turismus: podpora rozvoje turismu citlivého vůči životnímu prostředí a kulturním hodnotám7
Přesto se Barbadoský akční plán nesetkal s příznivou odezvou národů ostrovních států. Neúspěch může být přičítán nedostatečnému povědomí, slabému zájmu či absenci koncentrovaného úsilí o zapojení veřejnosti. V roce 2001 se SIDS staly také předmětem diskuze Světové obchodní organizace (World Trade Organization – WTO) a na 4. ministerské konferenci téhož roku v Kataru se WTO zavázalo k objasnění záležitostí malých ekonomik spjatých s obchodem. Zahrnutí malých 6 7
Knopp a kol., s. 168 Earth Negotiations Bulletin, 1999,
13
ekonomik do mezinárodní debaty přikládalo mnoho SIDS značnou váhu a vedlo ke zvýšení sebevědomí těchto malých ekonomik. V prosinci téhož roku byl Valným shromážděním OSN založen Úřad vysokého zástupce pro nejméně rozvinuté, vnitrozemské a malé ostrovní státy (United Nations Office of The High Representative For The Least Developed Countries, Landlocked Developing Countries and Small Island Developing States – UN-OHRLLS). Jeho cílem je v otázce SIDS podpora koordinovaného postupu při naplňování Barbadoského akčního programu udržitelného rozvoje malých ostrovních rozvojových států. Pomáhá rovněž mobilizovat mezinárodní podporu a zdroje potřebné pro zavádění programů a iniciativ ve prospěch malých ostrovních rozvojových států.8 Specifickým problémům a výzvám malých ostrovních rozvojových států se věnoval také Světový summit o udržitelném rozvoji, který proběhl v Johannesburgu v roce 2002. Implementační plán z Johannesburgu zahrnoval i kapitolu věnující se podpoře udržitelného rozvoje SIDS. Následně Valné shromáždění OSN přijalo Usnesení A/57/262 volající po revizi Barbadoského akčního plánu a za tímto účelem proběhlo v roce 2004 na Mauriciu další mezinárodní setkání.9 Na tomto setkání byla přijata Mauricijská strategie a Mauricijská deklarace. Implementace přijatých strategií je pod dohledem Komise OSN pro udržitelný rozvoj.10 Nedostatečná implementace závazků Barbadoského akčního programu byla identifikována jako hlavní překážka rozvoje SIDS. Konference na Mauriciu posloužila také jako reflexe „zklamání z 10 promarněných let“ a tsunami, která zasáhla v roce 2004 Jihovýchodní Asii. Kritizováno bylo opominutí nových zdrojů financování projektů a nejasné směrnice pro mezinárodní organizace, které by se měly na řízení projektů podílet. Mauricijská strategie vzbudila pochybnosti mnoha delegátů, kteří ji nepovažovali oproti Barbadoské strategii za progresivní. Na druhou stranu je na ni nahlíženo jako na element posilující partnerství mezi SIDS, vůli k udržitelnému rozvoji a zapojení specializovaných agentur OSN. Úspěch Mauricijské strategie bude záležet zejména na její implementaci jednotlivými SIDS, jejich donory a dalšími zainteresovanými subjekty.11
8
Fakta a čísla OSN, 2005, Sidsnet. Small Island Developing States, 2003, 10 Komise pro udržitelný rozvoj byla založena v roce v roce 1992 Valným shromáždením OSN. Mandát komise představuje zejména realizace a hodnocení pokroku v zavazcích přijatých na Summitu Země. 11 Earth Negotiations Bulletin, 2005, < http://www.iisd.ca/vol08/enb0847e.html> 9
14
OSN dosud nevytvořilo jednotnou definici malých ostrovních rozvojových států. Podle Barbadoské deklarace se jako malé ostrovní rozvojové státy označuje skupina zemí, které spojují, jak podobné charakteristické znaky, tak výzvy z hlediska z rozvoje. Ty vyplývají zejména z jejich polohy a velikosti. Jedná se o odlehlé státy s nízkou nadmořskou výškou, malou populací, omezenými zdroji, často zasahované přírodními pohromami. Za ostrov je podle Konvence OSN o mořském právu z roku 1982 (United Nations Convention on the Law of the Sea) považována „přírodou vytvořená oblast země obklopená vodou, která je při přílivu nad vodou.“ Za malý stát je podle Ministerského sdružení OSN považován stát s populací do 1,5 milionu obyvatel. Hodnocení malé velikosti státu na základě populace bylo přijato na konferenci v Edinburgu v roce 1997. Do roku 1997 neexistovala jednotná definice malých států. Jako kritéria pro vymezení velikosti ekonomiky byla používána rozloha území, výše HDP či populace státu.12 Dalším navrhovaným kritériem pro určení malé ekonomiky byl podíl státu na světovém obchodě. Toto kritérium mělo pouze slabý vztah k velikosti populace a jeho používání se příliš neosvědčilo, a proto není oficiálně používáno.
Obr. č. 1: Rozmístění malých ostrovních rozvojových států, 2007 Zdroj: FAO, 2007,
Je nezbytné podotknout, že mezi SIDS jsou zařazovány i státy, které nejsou ostrovní (Belize, Guinea-Bissau, Guyana, Surinam), avšak mají podobné charakteristiky. Pro tyto státy bývá navrhováno označení malé zranitelné státy (Small Vulnerable States – SVS). Ty však nepředstavují oficiálně uznávanou kategorii. Ke specifickému zacházení s touto skupinou se zavázali představitelé vlád v rámci fóra OSN, které se konalo v listopadu roku 2005.
12
UN.Who are the SIDS, 2007,
15
Ačkoliv se situací SIDS zabývá OSN a ostatní mezinárodní instituce již od 70. let 20. století, do roku 2001 nebyl vytvořen oficiální seznam všech zemí náležících mezi SIDS. Do roku 1994 byly do skupiny řazeny dokonce i tak rozlehlé ostrovní či souostrovní státy jako Madagaskar, Srí Lanka, Filipíny či Indonésie. Barbadoská konference a ustanovení politického fóra ve prospěch SIDS umožnila tyto větší ostrovy ze skupiny vyloučit. Konference OSN o obchodu a rozvoji do roku 2001 mezi SIDS řadila 21 států.13 Hospodářská a socialní rada OSN k roku 2007 uvádí 51 států, které se dělí do čtyř oblastí: Karibská, Pacifická, Atlantská a Indickooceánská.
Karibská oblast Karibskou oblast tvoří ostrovy Velké a Malé Antily, taktéž tzv. guyanské státy, jejichž pobřeží Karibské moře neomývá (Guyana a Surinam). V ostrovně roztříštěné oblasti se prosadili vedle Španělů a Britů také
Francouzi
a
Nizozemci.
S koncem 19. století vliv nad oblastí
získali
Američané.
Vlastnické vztahy se promítly do jazykové různorodosti karibských států a na dlouhou dobu se staly překážkou
integrace
karibských
Obr. č. 2: Karibské SIDS, 2007 Zdroj: Méheux, Dominey-Howes, Lloyd, 2007,
ostrovů. Britské pokusy o sjednocení oblasti do větších celků nebo dokonce do celoantilské federace (pod názvem Západoindická federace14) skončily neúspěchem. Původní obyvatelstvo karibských ostrovů bylo ve většině případů vyhubeno a jeho místo zaujali přistěhovalci z Evropy, Asie a především Afriky. Míšením přistěhovalců vznikly specifické ostrovní populace – někde více černošské, jinde mulatské a výjimečně spíše bělošské – kreolské. 13
UNCTAD. Small Island Developing States, 2002, 14 Jako Západoindická federace se označoval krátkodobý britský koloniální útvar, který vznikl na základě rozhodnutí britského parlamentu v roce 1958 a zahrnoval britské kolonie v Karibském moři. Patřily k ní Anguilla, Antigua, Barbados, Dominika, Grenada, Jamajka, Kajmanské ostrovy, Montserrat, Nevis, Sv. Lucie, Sv. Kryštof, Trinidad, Tobago a další menší ostrůvky v rámci Commonwealthu. Po vystoupení Jamajky (1961) a prohlášení nezávislosti Trinidadu a Tobaga (1962) se Západoindická federace rozpadla a byla oficiálně rozpuštěna 31. 5. 1962.
16
Karibik byl významným obchodním zázemím Evropy a vazby na tuto oblast zůstaly nadále silné navzdory přítomnosti velmoci jako USA.
Pacifická oblast Tichomořské ostrovní státy patří mezi nejmenší ekonomiky světa. Narozdíl od karibské oblasti jsou však ostrovy od sebe značně vzdáleny a rozkládají se na obrovské ploše. Tato skutečnost pochopitelně bránila vzájemné spolupráci, která je běžná mezi pevninskými státy. V minulosti se o ostrovy Polynésie a Melanésie dělily Francie (ta se většiny svých území nevzdala) a Velká Británie (která většinu pravomocí přesunula na svoje dominia Austrálii a Nový Zéland). V Mikronésii se jako vlastníci vystřídali Španělsko, Německo, Japonsko a konečně USA. Iniciátory dekolonizačních a integračních procesů se v pacifické oblasti stala Austrálie a Nový Zéland. V Mikronésii si nadále udržují silný vliv USA.15 Na většině tichomořských ostrovů zůstala původní populace, řízené koloniální migrace vedly k přistěhování obyvatel z asijských států.16 Odlehlost Tichomoří oslabila vztahy s Evropou a po dekolonizaci se obchodní vztahy soustředily nejvíce na blízkou Austrálii a Nový Zéland.
Indickooceánské SIDS Mezi malé ostrovní rozvojové státy jsou řazeny 4 státy ležící v jihozápadní části Indického oceánu. Jedná se o Komory, Mauricius, Seychely a Maledivy. Mikroregion se stal v minulosti doménou Velké Británie, která získala Seychely, Mauricius a Maledivy. Francouzům se podařilo obsadit Komory. Ačkoliv jednotlivé ostrovy sdílí podobné rysy z hlediska historie a populace, úroveň rozvoje je velmi odlišná. Komory jsou řazeny mezi nejchudší země světa, Mauricius bývá označován za nově industrializovanou zemi a Seychely náleží k zemím se středně vysokými příjmy. Rozvoj tohoto mikroregionu podporují jak integrační snahy, tak kooperace s Evropskou unií či pouze přímo s Francií, která si v oblasti udržuje silný vliv.17
15
Baar, 2006, s. 183 Jako pracovní síla na plantáže byli do Tichomoří v 19. století dovezení např. Indové. Po deseti letech získali povolení k trvalému pobytu a užívání půdy. Záhy u nich došlo k populační explozi a Indové dnes v některých státech tvoří téměř polovinu obyvatelstva (např. 40 % na Fidži). 17 The Courier, 2003, 16
17
Atlantská oblast Guinea-Bissau, Kapverdy, Sv. Tomáš a Princův ostrov zastupují SIDS nacházející se v Atlantském oceánu. Jedná se o bývalé portugalské kolonie, které získaly nezávislost v 80. letech 20. století. Většinu obyvatel těchto zemí tvoří bantuští černoši či mulati v případě Kapverd. Z ekonomického hlediska se jedná o velmi zaostalé státy, závislé především na zemědělství a rybolovu.18
Obr. č. 3: Atlantské a Indickoceánské SIDS Zdroj: : Méheux, Dominey-Howes, Lloyd, 2007,
Zmíněné oblasti představují ve světovém měřítku unikátní ostrovní regiony, které podle Baara19 odpovídají pravidlu „malý stát, malé problémy“. S výjimkou 5 států (Dominikánská republika, Haiti, Jamajka, Kuba, Papua-Nová Guinea) mají všechny státy populaci menší než 1,5 milionu obyvatel a vyhovují tedy i kritériu „malý stát“.20
Z politického hlediska je zásadní otázkou, zda je ostrov nezávislým územím či je součástí pevninského státu jako závislé území. V případě nezávislého území ovlivňuje jeho hospodářský vývoj politické zřízení a jeho samostatnost, resp. integrovanost do nadnárodních struktur. Pozici v těchto strukturách určuje vedle velikosti ostrova často také koloniální minulost.
18
Moldavy, 2002 Baar, 2006, s. 178 20 Viz výše 19
18
Hlavním politickým fórem reflektujícím specifické potřeby SIDS je Aliance malých ostrovních států (Alliance of Small Island States – AOSIS) sdružující 40 členských zemí a 2 země se statusem pozorovatele. Jejím hlavní úkolem je lobování a prosazování zájmů SIDS prostřednictvím diplomatických misí v rámci Organizace spojených národů. Organizace vznikla při příležitosti Druhé světové klimatické konference v Ženěvě v roce 1990, kdy malé ostrovní státy sjednotily obavy z hrozby globálního oteplování, zejména zvyšování hladiny moře. Organizace, která nemá oficiální chartu, sekretariát ani rozpočet, byla vedoucí silou prosazující zájmy ostrovních států na Barbadoské konferenci. Od té doby hraje Aliance důležitou roli v implementaci Barbadoského akčního programu a Mauricijské strategie. Politická rozhodnutí jsou přijímána na setkání velvyslanců jednotlivých zemí. Jedním ze základních principů, kterým se organizace zavázala je snižování emisí skleníkových plynů a boj proti globálnímu oteplování, které ohrožuje existenci některých členů aliance. 21
Dalším uskupením je fórum Hlas ostrovních států (Small Island Voice), které vzniklo v roce 2002 za podpory UNESCO.22 Diskuzní fórum slouží zejména k podpoře zapojení obyvatel do národních akčních plánů rozvoje a výměně názorů obyvatel ostrovních států v otázkách životního prostředí a rozvoje. Inicativa se setkává s poměrně velkým ohlasem a vedle setkání na oficiální úrovni je její podstatnou součástí zapojení obyvatel prostřednictvím internetových diskuzí a dotazníkových šetření. Výsledkem šetření realizovaného v letech 2002–2003 bylo definování prioritních oblastí obyvateli 2 reprezentativních států z každé ostrovní oblasti. Pořadí upřednostňovaných témat bylo na rozdíl od Barbadoského akčního programu následující: ekonomika, zaměstnanost, zdravotní péče, vzdělávací systémy, infrastruktura a životní prostředí. Dalšími prostředky, které fórum využívá jsou radiové a televizní přenosy, vydávání periodik a pořádání worskhopů.
Ekonomická úroveň malých ostrovních rozvojových států je velmi rozdílná. I když byly státy v době dekolonizace velmi chudé a málo rozvinuté, s problémy typickými pro vetší rozvojové země (jako např. hlad a podvýživa) jsme se zde nesetkávali. Od té doby se situace značně zlepšila, malé státy si našly své místo ve světové ekonomice jako dodavatelé 21
Alliance of Small Island States. About AOSIS, 2007, Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) se sídlem v Paříži vznikla v roce 1945. K roku 2007 měla organizace 193 členů. Hlavním úkolem je usilovat o udržení mezinárodního míru rozvíjením spolupráce v oblasti výchovy, vědy a kultury a prosazováním úcty k lidským právům a právnímu řádu.
22
19
specifických zemědělských produktů, poskytovatelé finančních služeb, vojenské základny či destinace cestovního ruchu. Ačkoliv mnohé z nich již nelze považovat za zaostalé, jejich malé ekonomiky jsou přesto zranitelné, a proto státy hledají možnosti dlouhodobé spolupráce nejen mezi sebou navzájem, ale i s ekonomickými velmocemi. Fakt, že si SIDS z hlediska kvality života a příjmu na osobu vedou lépe než ostatní rozvojové země, vedl k pochybnostem o jejich zranitelnosti. Argumenty o značné odlehlosti a izolovanosti jednotlivých států byly oslabeny rozvojem letecké dopravy, snižováním ceny mezinárodní přepravy a rozvojem telekomunikačních technologií. Telekomunikační technologie ve skutečnosti otevřely SIDS nové ekonomické možnosti zejména ve sféře poskytování mezinárodních služeb (např. bankovnictví). Proto se v 90. letech 20. století objevila potřeba specifikovat „zranitelnost“ SIDS pomocí indikátorů. Za tímto účelem byl v roce 2000 vytvořen Sekretariátem společenství národů23 Index zranitelnosti (The Commonwealt Vulnerability Index – CVI) sestávající se ze tří kritérií: -
dopad přírodních katastrof
-
míra závislosti na exportu
-
stupeň diverzifikace ekonomiky
Podobné úsilí vyvinula i Komise OSN pro rozvojovou politiku, která navrhla tzv. Index ekonomické zranitelnosti (Economic Vulnerability Index – EVI). Tyto indexy napomáhají identifikovat výzvy jednotlivých SIDS a od roku 2000 začaly být využívány při revizích seznamu nejchudších zemí světa. Jako tzv. LDCs (Least Developed Countries) se označuje 50 nejchudších zemí světa, které jsou zatíženy chudobou, nedostatkem kapacit pro rozvoj, strukturální slabostí ekonomik, rozšířením infekčních nemocí a výskytem přírodních katastrof. Tuto kategorii roku 1968 vytvořila a o tři roky později oficiálně zavedla OSN. Země náležící do této skupiny mohou využívat mnoha specifických opatření, např. v oblasti obchodu s cílem podpořit jejich rozvoj. Hodnocení zemí pro zařazení do kategorie probíhá na základě analýzy následujících kritérií:24 -
HDP na osobu
-
Index lidských zdrojů (Human Assets Index – HAI)
-
Index ekonomické zranitelnosti (Economic Vulnerability Index – EVI)
23
Společenství národů (Commonwealth) je volné sdružení 53 národů a států, které spojuje společný (bývalý koloniální) jazyk. Spolupráce se odehrává především v oblasti kultury, školství, rozvojové pomoci, vědeckotechnické spolupráce atd. 24 United Nations Development Policy and Analysis Division, 2008,
20
Index lidských zdrojů vzniká na základě 4 dílčích ukazatelů, a to sice: procento podvyživené populace, úmrtnost dětí do 5 let věku, zápis na střední školy a gramotnost dospělé populace. Index ekonomické zranitelnosti vychází ze 7 kritérií: velikost populace, odlehlost, koncentrace exportu, podíl zemědělství na tvorbě HDP, přesídlení v důsledku přírodních katastrof, výkyvy zemědělské produkce a nestabilita exportu zboží a služeb. Proto, aby země byla zařazena mezi nejchudší země světa, musí zmíněné ukazatele dosahovat následujících hodnot: -
HDP na osobu < 745 USD
-
hodnota Indexu lidských zdrojů < 58
-
hodnota Indexu ekonomické zranitelnosti > 42
-
populace menší než 75 milionů obyvatel
Hranice pro vyloučení ze skupiny je HDP nad 900 USD, hodnota indexu lidských zdrojů nad 64 a hodnota indexu ekonomické zranitelnosti nižší než 38. K vyloučení ze skupiny stačí, aby země splňovala pouze dvě kritéria. Při revizi v roce 2006 mezi nejchudší země dle výše zmíněných kritérií světa patřily následující SIDS: Guinea-Bissau, Haiti, Kapverdy, Kiribati, Komory, Maledivy, Samoa, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Šalomounovy ostrovy, Východní Timor, Tuvalu a Vanuatu. Pro zahrnutí do skupiny byla navržena i Papua-Nová Guinea, která v roce 2006 splnila všechna 3 požadovaná kritéria. Naopak Kiribati, Tuvalu a Vanuatu překročily u dvou ukazatelů hraniční hodnoty pro členství a byly proto navrženy k vyřazení ze seznamu LDCs. V roce 2007 byly vyloučeny Kapverdy a na vyloučení byla navržena Samoa. K odstoupení Malediv dojde v roce 2011.25 Detailní přehled je možno nalézt v příloze č. 2 Dalším způsobem jak hodnotit stupeň rozvoje SIDS je využívání indexu lidského rozvoje (Human Development Index – HDI). Tento ukazatel zachycuje jak ekonomické, tak sociální aspekty rozvoje a zaměřuje se spíše na člověka a na uspokojování jeho základních potřeb. Ukazatel vytvořil Rozvojový program OSN (United Nations Development Program – UNDP) v roce 1975 a jeho výsledky jsou od roku 1990 každoročně zveřejňovány ve Zprávách lidského rozvoje (Human Development Report – HDR). Index lidského rozvoje se stanovuje na základě 3 veličin: - očekávaná délka života - vzdělání (gramotnost dospělé populace a počet let školní docházky) - hrubý domácí produkt (v USD podle parity kupní síly)
21
K roku 2007 byla data pro zhodnocení indexu lidského rozvoje dostupná u 31 malých ostrovních rozvojových států. Mezi středně rozvinuté země bylo zařazeno 20 států a 10 států dokonce podle indexu lidského rozvoje spadalo do kategorie zemí s vyšší životní úrovní. Mezi nejchudší země světa byla podle indexu lidského rozvoje řazena pouze jediná země, a to sice africká Guinea-Bissau. Konkrétní údaje je možné nalézt v příloze č. 3. Je nutné podotknout, že kvůli neúplnosti údajů není uváděn index lidského rozvoje u všech SIDS.26 Více než polovina SIDS je podle FAO27 klasifikována jako země s nízkými příjmy a potravinovým deficitem28 či státy s nízkými příjmy závislé na dovozu potravin.29 Klasifikaci států a členství v jednotlivých organizacích uvádí tabulka č. 4 v příloze.
Legitimita SIDS jako kategorie vyžadující zvláštní pozornost a zacházení je doposud obestřena skepsí. Navíc otázky, které musí malé ostrovní rozvojové státy řešit, jsou na okraji zájmu mezinárodní politiky. Samy malé ostrovní rozvojové státy poukazují na opomíjení výzev kritických pro jejich udržitelný rozvoj. Ačkoliv byla tato otázka součástí několika konferencí, žádná konkrétní akce na větší úrovni dosud podle SIDS neproběhla. Jednou z příčin pochyb může být také absence mezinárodně uznávaného seznamu SIDS a přesných kritérií pro zařazení mezi SIDS. Dalším faktorem je odlišný přístup mezinárodních institucí k otázce SIDS.
25
Committee for Development Policy, 2006, < http://www.un.org/esa/policy/devplan/e200633.pdf> UNDP. The Human Development Index, 2006, 27 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, 28 Označení LIFDC (Low-Income Food-Deficit Countries) zavedlo FAO a k jeho získání je třeba splnit tyto kritéria: HDP/osobu nižší než 575 USD, negativní potravinová bilance (poměr exportu a importu potravin, spotřební koš). Zemím zůstává status LIFDC po 3 roky, a to i v případě, že již nesplňují jedno z výše stanovených kritérií. K roku 2006 náležel statuts LIFDC 82 zemím světa. 29 Do kategorie NIFDC (Net Food-Importing Developing Countries) jsou zařazovány rozvojové země, pro které je charakteristický nízký příjem a chronická potřeba dovozu potravin. Specifické potřeby NIFDC byly definovány WTO na Konferenci v Marakéši konané v rámci Uruguayského kola v roce 1994. K roku 2003 do této kategorie spadalo 64 rozvojových zemí. 26
22
5. Problematika „malé velikosti“ (smallness) a „zranitelnosti“ (vulnerability) malých ostrovních států
SIDS jsou z hlediska úrovně rozvoje velmi heterogenní skupinou. Jednotlivé ostrovy se liší
svou
geologickou
stavbou,
velikostí,
nadmořskou
výškou,
přírodními a
socioekonomickými poměry. Můžeme setkat se státy tvořenými pouze jedním ostrovem (např. Jamajka) či v rámci SIDS častější variantou - skupinou ostrovů (např. Federativní státy Mikronésie). Setkáváme se i s případem, kdy se dva nezávislé státy vyskytují na jednom ostrově jako je tomu u Haiti Dominikánské republiky, které leží na ostrově Hispaniola. Z hlediska původu v rámci SIDS nalezneme korálové (např. Fidži), vulkanické (např. Sv. Lucie), pevninské (např. Trinidad a Tobago) či smíšené typy ostrovů. Korálové atoly se vyznačují zpravidla nízkou nadmořskou výškou (např. Kiribati), jiné ostrovy jsou hornaté (např. Papua-Nová Guinea). Jednotlivé ostrovy dosahují rozdílné ekonomické úrovně, liší se zaměřením ekonomiky a převažujícím typem osídlení. Značné rozdíly panují ve velikosti populace SIDS, která na ostrově Guam dosahuje necelých 200 000 obyvatel, zatímco na Kubě přesahuje 11 milionů. Venkovské osídlení zcela převládá v případě Nauru, zatímco na venkově žije pouze 13 % obyvatel Papuy-Nové Guineji.30 Společný je všem SIDS (vyjma těch neostrovních) faktor malé velikosti a ostrovní polohy. Hlavním rizikovým faktorem je podle Koppa31omezený potenciál, jak v oblasti přírodních, tak lidských zdrojů. Nedostatek zdrojů je zejména u menších ostrovů řešen dovozem zboží, případně služeb. Ostrovní prostředí SIDS také více ohrožují přírodní rizika. Prosazování zájmů na politické scéně globálního světa je z menšinové pozice malých ostrovních států stále obtížnější.
Různá úroveň rozvoje si vyžádala klasifikaci SIDS podle „zranitelnosti“, jak již bylo zmíněno výše. Zranitelnost SIDS je nejčastěji vztahována k těmto třem oblastem: ekonomická rizika, odlehlost a izolovanost, náchylnost k přírodním pohromám.
30 31
Ebi, Lewis, Corvalán, 2005, s. 6 Kopp a kol., 2006, s. 167
23
5.1.1.
Malá velikost a ekonomická rizika
V souvislosti s ekonomickým rozvojem SIDS jsou nejčastěji uváděny následující faktory: malá rozloha a populace, trh s nízkou kapacitou pro rozvoj. Malá velikost obecně nemusí podmiňovat nízkou úroveň ekonomického rozvoje, přesto jsou však silné malé ekonomiky spíše výjimkou. Malá velikost může podle studie potlačovat rozvoj a obchodní příležitosti následujícími způsoby: -
malý domácí trh: vede k nedostatečné konkurenci, nízké diverzifikaci, vysokým cenám. Přilákání investorů není snadné a vyžaduje pobídky, které mohou vést k vytváření monopolů.
-
omezené zdroje: nedostatečná surovinová základna, nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a domácího kapitálu omezují produkci a schopnost konkurence.
-
úzká základna pro rozvoj: závislost na několika produktivních sektorech zvyšuje zranitelnost vůči ekonomickým otřesům a vnějším změnám.
-
slabé instituce: nedostatek kvalifikovaného personálu a slabé instituce ohrožují udržitelnost rozvoje.
Tab.č.1: Klasifikace SIDS podle příjmu, 1999–2002 Průměrný příjem na osobu (USD) ≥ 5 000
Počet zemí
Země
22
Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa, Anguilla, Antigua a Barbuda, Aruba, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Britské Panenské ostrovy, Cookovy ostrovy, Francouzská Polynésie, Guam, Nauru, Niue, Nizozemské Antily, Nová Kaledonie, Palau, Portoriko, Sv. Kryštof a Nevis, Seychely, Severní Mariany, Trinidad a Tobago
1000≤…< 5 000
20
Belize, Dominika, Dominikánská republika, Grenada, Fidži, Jamajka, Kapverdy, Kuba, Maledivy, Marshallovy ostrovy, Mauricius, Montserrat, Federativní státy Mikronésie, Sv. Lucie, Sv. Vincenc a Grenadiny, Surinam, Samoa, Tonga, Tuvalu, Vanuatu
< 1 000
9
Guyana, Guinea-Bissau, Haiti, Komory, Kiribati, PapuaNová Guinea, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Šalomounovy ostrovy, Východní Timor
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 10, , The World Factbook (2007)
24
Jak ukazuje tabulka, většina států SIDS dosahuje průměrného ročního příjmu na hlavu vyššího než 5000 USD, pouze několik států má průměrný příjem nižší než 1000 USD.32 SIDS jako skupina tak vykazuje vyšší průměrné příjmy než rozvojové země jako celek.
5.1.2.
Ostrovní faktor a zranitelnost
Poloha ostrova hraje podstatnou roli, určuje např. náchylnost vůči přírodním rizikům, způsob dopravy na ostrov, zapojení do světové ekonomiky, atraktivitu pro turisty. Jednou z možností udání polohy představuje koeficient izolovanosti ostrova. Jeho hodnota odpovídá součtu druhých odmocnin vzdálenosti k nejbližšímu ostrovu, nejbližší skupině ostrovů a k nejbližšímu světadílu. Vyšší hodnota potom značí větší izolovanost. Za více izolované jsou považovány ostrovy s indexem izolovanosti větším než 60. U nejvíce izolovaných ostrovů se hodnota koeficientu blíží číslu 130.33 Důsledky izolovanosti se mohou projevit v celé řadě oblastí: -
značná vzdálenost od trhů
-
využívání převážně jednoho druhu dopravy (letecké či námořní dopravy)
-
hospodářská specializace ostrova
-
hodnověrnost SIDS jako dodavatele (omezené možnosti dopravy a závislost na dovozu různých komodit snižují schopnost včasně reagovat na tržní změny)
-
míra endemismu
Kromě samotné izolovanosti má na vývoj ostrova vliv jeho poloha vůči hlavním dopravním trasám. Ostrovy, které mají strategickou polohu na důležitých námořních liniích, popřípadě i leteckých koridorech, se stávají dopravními uzly.
Malá velikost a ostrovní poloha vytváří tzv. dilema či schizofrenickou situaci SIDS. Ostrovní poloha omezuje exportně založenou strategii rozvoje, malá velikost pak neumožňuje přijmout strategii importní substituce.34 V mnoha případech se země pohybují mezi oběma strategiemi bez většího úspěchu ani v jedné z nich. Kapacita SIDS pro udržitelný rozvoj se tak v důsledku výše zmíněných faktorů přibližuje skupině nejchudších zemí světa než rozvojovým zemím jako celku. Příjmy z vývozu 32
Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 9, 33 Kopp a kol., s. 12 34 Substituce dovozu je ekonomická a obchodní strategie založená na předpokladu náhrady dovážených produktů (většinou se jedná o hotové výrobky) domácími produkty. Tímto způsobem se importní substituce snaží vytvořit „ růst zevnitř“.
25
zemědělských produktů mají pro SIDS větší význam než pro rozvojové země jako celek, jsou klíčové pro podporu udržitelného rozvoje SIDS, a proto je potřeba udržovat jejich životaschopnost.
5.1.3.
Náchylnost k přírodním pohromám
Každoroční hurikány či tajfuny způsobují v souvislosti s omezenou rozlohou značné škody na jednotku plochy i na osobu. Výskyt těchto pohrom je vzhledem ostrovní poloze častější než u kontinentálních oblastí. Například Návětrné ostrovy mezi lety 1979–2002 zasáhlo 29 tropických bouří.35
Jednotlivé typy zranitelnosti se vzájemně podmiňují. Environmentální zranitelnost podněcuje zranitelnost ekonomickou a tyto faktory se negativně projevují na sociálních systémech.
35
Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005,
26
6. Hospodářství SIDS a vazby s vyspělými zeměmi Hospodářské zameření SIDS determinují především přírodní podmínky. Geologické poměry a s nimi spjatý výskyt nerostných surovin jsou základem těžebního či zpracovatelského průmyslu. Vulkanismus a postvulkanické jevy mohou působit jako objekt zájmu turistů či sloužit energetickým účelům (geotermální energie). Geomorfologické poměry jako atraktivita reliéfu či pobřeží jsou předpokladem pro rozvoj cestovního ruchu. Klimatické poměry – teplota vzduchu a moře, srážkové poměry, existence řek či ledovců – jsou taktéž určující pro zaměření ekonomiky na turismus a rekreaci.36
Zaměření ekonomiky SIDS se liší nejenom mezi jednotlivými regiony, ale i v rámci jednotlivých států. Indickooceánské a atlantské SIDS musí hospodařit s omezenými přírodními zdroji a nedostatkem půdy vhodné pro zemědělství. Jejich ekonomika je primárně zaměřena na cestovní ruch a komerční rybolov. Rozvinutější ekonomiku oblasti představuje Mauricius, který založil svůj úspěch na podpoře terciálního sektoru, zejména finančních služeb. Typické je pro něj také využívání místních vstupů při výrobě, které snižují závislost na dovozech a činí zboží dostupnější pro domácí spotřebu. Maledivy a Kapverdy se v současné době nacházejí ve fázi transformace, jelikož byly vyloučeny ze seznamu nejchudších zemí světa a musí se vyrovnat se ztrátou přínosů vyplývajících ze specifického zacházení v rámci LDCs. Ostatní státy oblasti, jmenovitě Komory, Sv. Tomáš a Princův ostrov se potýkají s největšími sociálními a ekonomickými problémy a Guinea-Bissau dokonce patří mezi nejchudší země světa. Pro většinu ekonomik pacifického regionu je stále charakteristické samozásobitelství. Ekonomika malých států Oceánie se výrazně specializuje a jejich vlády se nesnaží o přílišnou industrializaci. Role zpracovatelského průmyslu je v případě pacifických SIDS marginální, zaměřuje se výlučně na zpracování produktů kokosových palem a odráží zejména slabou industriální základnu. Ke státům s širší surovinovou základnou patří v rámci regionu zejména Papua-Nová Guinea, která těží měděné rudy, zlato, stříbro a platinu. Hlavním ekonomickým odvětvím je zemědělství, které tvoří 20–40 % HDP a zaměstnává mezi 40–80 % obyvatel. Agrárnímu systému dominují samozásobitelské farmy malého rozsahu doplněné několika komerčními plantážemi. Většina Oceánie vyváží především ryby a jiné mořské živočichy,
36
Kopp a kol., 2006
27
kokosové ořechy a kopru, popřípadě cukr, ovoce, banány, kávu a kakao. Pro většinu tichomořských států má také velký význam pěstování užitkových dřevin (např. kokosových palem) majících široké využití pro přímou spotřebu, výrobu léčiv, na stavbu obydlí a výrobu produktů na vývoz. Vlády se snaží využívat zájmu o exotickou přírodu a společnost k rozvoji cestovního ruchu, který se pro většinu států stává hlavním zdrojem příjmů. Pro některé státy (Tonga, Samoa, Tuvalu) je významným zdrojem příjmů vydávání exotických poštovních známek. Několik zemí (Vanuatu, Cookovy ostrovy, Niue) se začalo specializovat, podobně jako malé ostrovy v karibské oblasti, na poskytování finančních služeb a stávají se daňovými ráji. Novým obchodním artiklem se stal i prodej internetových domén. Státy s velkou rozlohou teritoriálních vod (Mikronésie, Marshallovy ostrovy, Palau, Severní Mariany, Kiribati) pronajímají tyto oblasti rybářům z východoasijských zemí. Dalším typem příjmu obyvatel tichomořských ostrovů jsou i remitence.
37
Budoucnost ostrovních zemí Oceánie
ohrožuje i sílící imigrace na Nový Zéland, do Austrálie nebo USA.
Karibské státy původně zaměřené na produkci primárních plodin (cukr, banány, rýže, káva) a těžbu v případě větších států přeorientovaly svou ekonomiku na poskytování služeb. Sektorem s největším potenciálem se stal cestovní ruch a finančnictví. Podíl zpracovatelského průmyslu se snižuje a orientuje se zejména na zpracování zemědělských plodin a nerostných surovin. Na suroviny je většina ostrovů chudá. Kromě niklovokobaltových rud na Kubě se ve větší míře vyváží jen bauxit z Jamajky. Přírodní asfalt a především ropu těží Trinidad a Tobago, kde je podíl průmyslu výrazně vyšší než v ostatních karibských státech. Zpracování ropy je dále rozšířeno i na Amerických Panenských ostrovech, Barbadosu, Arubě a Nizozemských Antilách. Z ostatních odvětví vyniká potravinářství (cukr, rum, doutníky, ryby, měkkýši, korýši).38 Karibské státy navzdory některým výzvám (zejména nezaměstnanost, chudoba, odliv mozků) zažívají vzrůst příjmu na osobu a většina zemí se zařadila do kategorie zemí se středně vysokými příjmy.39 Karibská oblast je ekonomicky silně poutána k USA, ale organizačně udržuje kontakty s Evropskou unií prostřednictvím vazeb na bývalé i současné metropole.
37
Jako remitence se označují finanční transfery zahraničních pracovníků do země původu. Pro zdrojové země má zasílání remitancí zpravdila příznivý dopad na snižování chudoby. 38 Baar, 2002 39 Integrated review of the thematic cluster of energy for sustainable development, industrial development, ayir pollution/atmsphere and climate change in Small island developing States, 2006, s. 15–16, <
28
Obecně ekonomiku většiny SIDS charakterizuje značná otevřenost a závislost na obchodu se zemědělskými produkty. Příjmy z exportu jsou mimo jiné v některých zemích nezbytné pro dovoz potravin. Nestálost exportů podporuje ekonomickou nestabilitu a ovlivňuje zaměstnanost, příjmy obyvatel a celkový ekonomický růst. Závislost SIDS na mezinárodním obchodu je činí značně zranitelnými vůči vnějším šokům. Pokles cen komodit vyvážených SIDS může vést ke snižování rezerv pro import a k zadlužování SIDS. Na otázku dopadů globalizace na SIDS je nahlíženo rozpačitě. Podle některých analytiků ji lze chápat jako příležitost pro země trpící odlehlostí a izolací, jiné argumenty poukazují na přílišnou slabost a zranitelnost ekonomik SIDS.
6.1. Zemědělství a obchod se zemědělskými komoditami Zemědělství je pro SIDS klíčovým sektorem z hlediska zaměstnanosti a zdroje příjmů z vývozu. Hlavními vývozními komoditami jsou primárně zpracované plodiny, které u nadpoloviční většiny států tvoří více než 15 % vývozu. Během 90. let 20. století došlo k poklesu vývozu zemědělských produktů, který je možno zaznamenat i u hlavních plodin některých regionů, např. u banánů a cukru. K největšímu poklesu došlo zejména v oblasti Karibiku a Indického oceánu s negativními doprovodnými jevy jako je nárůst chudoby obyvatel a jejich migrace z venkova do měst. Záporný růst roční produkce v 90. letech je vedle snižujících se investic do zemědělství podle FAO40 připisován následujícím faktorům: -
výskytu přírodních pohrom
-
poklesu světových cen produktů prioritních pro SIDS a redukce obdělávaných ploch
-
přesunu pracovních sil ze zemědělství do sektoru služeb a cestovního ruchu
-
neschopnosti konkurovat světovým cenám v důsledku malé rozlohy a odlehlosti
-
ztrátě tržních příležitostí v důsledku pokračující liberalizace
U většiny států podíl zemědělství na tvorbě HDP nepřesahuje 10 %. Vyššího podílu dosahuje v nejchudších SIDS, jako je např. Haiti, Belize, Tonga, Guinea-Bissau. Podíl obyvatel pracujících v zemědělství se nejčastěji pohybuje v rozmezí 15–30 %.41 Podrobnější údaje týkající se podílu zemědělství na tvorbě HDP v jednotlivých zemích ukazuje následující tabulka.
40
Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 12 41 Tamtéž, s. 12
29
Tab.č. 2: Podíl zemědělství na tvorbě HDP v zemích SIDS, 2000–2002 Podíl zemědělství na tvorbě HDP Více než 20 %
Počet zemí 11
Země
10 % až 20 %
13
Cookovy ostrovy, Dominika, Dominikánská republika, Federativní státy Mikronésie, Fidži, Kapverdy, Kiribati, Maledivy, Marshallovy ostrovy, Nová Kaledonie, Surinam, Sv. Vincenc a Grenadiny, Tuvalu
5 % až 10%
7
Barbados, Grenada, Jamajka, Kuba, Mauricius, Sv. Lucie, Východní Timor
Méně než 5 %
15
Americké Panenské ostrovy, Anguilla, Antigua a Barbuda, Aruba, Bahamy, Bahrajn, Britské Panenské ostrovy, Francouzská Polynésie, Montserrat, Nizozemské Antily, Palau, Portoriko, Sv. Kryštof a Nevis, Seychely, Trinidad a Tobago
Belize, Guyana, Guinea-Bissau, Haiti, Komory, Niue, Papua-Nová Guinea, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Šalomounovy ostrovy, Tonga, Vanuatu
Pozn. u zbývajících zemí nebyla data zjištěna Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 12 , The World Factbook (2007)
Vzhledem k významu zemědělských produktů jsou níže zhodnoceny hlavní komodity a obchod s nimi.42
Banány Banány patří k hlavním plodinám pěstovaných zejména v tropických oblastech SIDS. Mezi nejvýznamnější pěstitele patří v pacifické oblasti Papua-Nová Guinea, resp. Dominikánská republika, Haiti, Kuba, Jamajka a Sv. Lucie v Karibiku, které dohromady vytváří až 80 % celkové produkce SIDS. Ačkoliv produkce banánů SIDS tvoří pouze 3 % světové produkce této komodity, zůstávají banány hlavní plodinou pro domácí spotřebu, export a zdrojem příjmů na venkově. Karibské SIDS si udržely závislost na produkci banánů aniž by diverzifikovaly svou produkci. Produkce banánů vzrostla v období 1990–2002 až o 18 %, a to zejména díky rozšiřování ploch pro pěstování. Pěstování banánů v karibské oblasti probíhá v menším měřítku a je založeno na rodinných vazbách, což vytváří rozdíl oproti 42
Tato podkapitola vychází z následujícího zdroje: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 21-27,
30
komerčním farmám, které jsou typické pro pevninskou Latinskou Ameriku. Pěstování banánů se na Návětrných ostrovech věnuje až 25 000 farmářů a tento sektor tak sehrává silnou socioekonomickou roli – slouží jako motor rozvoje venkova, zdroj pracovních příležitostí, produkuje finance pro investice do vzdělání, zdravotní péče apod.
Cukr Cukr patří vedle banánů k hlavním zemědělským plodinám produkovaným na území SIDS. Produkce a vývoz cukru má u některých států výrazný podíl na tvorbě HDP či příjmech z exportu. Téměř u všech pěstitelů cukrové třtiny s výjimkou Guyany, Belize, Papuy-Nové Guiney dochází k poklesu produkce. Vzrůst produkce u těchto tří zemí byl založen zejména na vládních investicích směřujících do tohoto sektoru. Podrobnější data o hlavních producentech a vývoji produkce cukru poskytuje následující tabulka.
Tab.č. 3: Hlavní producenti cukru a změny produkce, 1990–2002
Země
Průměrná produkce (tis. tun) 19901992
Průměrný roční nárůst (%)
%
20002002
změna
19911995
19962000
20012002
Belize
98
116
18
2
1
-3
Barbados
67
53
-21
-7
2
-7
Dominikánská republika
710
469
-34
-1
-10
0
Fidži
413
325
-21
2
-7
0
Guyana
164
291
78
10
2
4
7 740
3 818
-51
-15
0
0
612
544
-11
-2
-1
2
34
46
35
9
5
-3
106
97
-9
2
-4
4
89
85
-4
-2
1
2
10 215
5 998
-41
-9
-1
0
Kuba Mauricius Papua-Nová Guinea Trinidad a Tobago Zbývající SIDS Celkem
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 24,
31
Rýže Rýže patří k hlavním plodinám určeným k domácí spotřebě, pro vývoz se pěstuje pouze v omezeném množství. Rýže je z hlediska vývozu důležitá zejména pro Guyanu a Surinam. Největší nárůstu v 90. letech zaznamenala produkce rýže na Kubě, Dominikánské republice a Guyaně. K poklesu produkce došlo ve stejném období zejména ve 4 zemích: Guineji-Bissau, Haiti, Fidži a Surinamu.
Kokosové ořechy a kopra Pěstování kokosových ořechů a kopry má v zemích SIDS dlouhou tradici. Kokosové ořechy jsou hlavní plodinou na ostrově Samoa, kde se užívají jak k běžné spotřebě, tak jako krmivo pro zvířata. V současné době k největším producentům obou plodin patří Fidži, Jamajka a Papua-Nová Guinea. Stále více zemí však začíná tyto komodity pěstovat zejména pro domácí spotřebu a jako zdroj příjmu malých farmářů. Pokles cen těchto komodit na světových trzích v minulých letech donutil některé pacifické státy k zavedení dotací za cílem podpory jejich pěstování.
Káva a kakao Mezi hlavní producenty kakaa patří zejména Belize, Dominikánská republika, PapuaNová Guinea, Haiti, Grenada. V produkci kávy vedou v rámci SIDS Jamajka a Papua-Nová Guinea. Ke snižování produkce dochází zejména v důsledku tropických bouří a poklesu světových cen kávy a kakaa.
Citrusy Hlavní produkční oblastí citrusů je v rámci SIDS Karibik. V zemích, kde došlo k nárůstu produkce (Belize, Bahamy, Dominikánská republika, Jamajka), se tak stalo zejména díky rozšiřování ploch a vládní podpoře.
Rozvoj turismu v zemích SIDS zvýšil poptávku po tropickém ovoci jako je ananas, papája nebo mango. Příjmy z pěstování netradičních plodin v mnoha zemích podpořily růst ekonomiky země.
32
Tab. č. 4: Hlavní vývozní komodity SIDS a vývoj objemu exportu, 1990–2002 Komodita
Ananas
19901992
199620001998 2002 mil. US $ 8,8 2,3 1,7
19901992 52,9
19961998 tis.tun 7,9
20002002 3,4
Banány
218,7
175,2
148,3
412,8
384,0
337
Citrusy
0,3
4,3
5,1
0,3
7,0
11,4
337,9
526,4
315,2
217,5
221,6
183,5
Kasava
1,3
0,6
1,3
10,6
3,5
5,5
Kopra
22,4
69,2
27
120
154,8
77,9
Papája
2,6
8,9
12,3
4,3
9,1
13
54,1
162,2
85
150,4
363,3
318,7
3 512,5
1 865,9
1 246,2
8 379,3
5 306,2
4 082,8
Kakao-káva-čaj
Rýže Nezpracovaný cukr
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 32,
Rybolov Rybolov je vzhledem k ostrovní poloze zásadním zdrojem příjmů některých SIDS. Mezi největší vývozce ryb se v roce 2001 zařadily Bahamy, Seychely a Papua-Nová Guinea. Vývoz ryb v případě Seychel tvoří až 80 % příjmů z exportu. Hodnoty vývozu jsou však nestabilní a rybí průmysl je kontrolován zahraničními aktéry. Typickou vývozní komoditou většiny SIDS jsou tuňáci a korýši, kteří tvoří až 75 % exportu.43 Zbylou část tvoří další plody moře jako krevety, lososi, měkkýši, tresky, sledi, makrely, ústřice a kaviár. K pokrytí poptávky po rybách dochází v rámci SIDS také k dovozu rybích produktů, přičemž se jedná zejména o zpracované výrobky. Domácí poptávku uspokojuje rybolov při pobřeží, ostatní rybí zdroje jsou na základě poplatků zpřístupněny i ostatním státům. Kompenzace za využívání vod může mít také podobu rozvojových projektů, technické pomoci či výzkumu. Všechny tyto formy kompenzace probíhají na základě Úmluvy OSN o mořském právu.44 43
Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 45-46, 44 Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS) byla podepsána na Jamajce roku 1982 a v platnost vstoupila roku 1994. Úmluva stanovuje pravidla pro všechny aktivity v oceánech a pro využívání jejich zdrojů včetně navigace a přeletů, průzkumu a těžby nerostů, zachování přírodního bohatství, znečišťování mořského prostředí, rybolovu a lodní přepravy. K úmluvě přistoupilo do roku 2005 více než 140 států.
33
Obchod s mořskými produkty může limitovat zavedení tzv. Systému kritických bodů45 vyžadující dodržování nových mezinárodních standardů pro vstup ryb na trh určitého státu.
Chov hospodářských zvířat Chov dobytka probíhá pouze v malém rozměru a pro domácí spotřebu. Zpracování masa je ve všech SIDS na nízké úrovni a jako takové má nízkou konkurenceschopnost. Nejvíce rozšířený je chov drůbeže, který se od 90. let uplatňuje zejména v Karibiku. Trh s drůbeží bývá často zaplaven přílivem levného dovozu, kterému místní výroba není schopná konkurovat. Výroba také závisí na množství importovaných vstupů jako jsou krmiva, balící materiál, veterinární péče, které značně zdražují výstupy.
Lesnictví Ačkoliv je lesní kryt SIDS z globálního hlediska zanedbatelný, má zásadní význam pro místní obyvatele. Kromě obchodu s dřevem a ostatními lesními produkty sehrávají lesy důležitou roli v zachování biodiverzity, včetně vytváření prostředí pro různé endemické druhy. Zalesnění jednotlivých SIDS se ale liší. Ke státům s největší lesnatostí patří Bahamy, Cookovy ostrovy, Guyana, Palau, Šalomounovy ostrovy a Surinam, kde se lesnatost pohybuje mezi 76 až 96 %. Na druhou stranu Bahrajn, Marshallovy ostrovy a Nauru uvádějí lesnatost nižší než 1 %.46 Největším exportérem lesních produktů je v rámci SIDS Papua-Nová Guinea, která je třetím největším vývozcem tropického dřeva na světě. Mezi další SIDS, kde sehrává lesnictví významnou roli patří Fidži, Guyana, Samoa, Šalomounovy ostrovy, Sv. Lucie, Surinam a Vanuatu. Téměř všechny SIDS jsou závislé na dovozu palivového dříví, papíru a lepenky. Vývoz SIDS je ovlivňován zejména historickými vazbami a obchodními preferencemi. Hlavními exportními partnery SIDS je EU a USA, kam v roce 2002 směřovalo 44 %, resp. 21 % exportu. Až 73 % vývozu do EU47 tvořilo 10 primárních komodit: cukr, banány, ryby, rum, palmový olej, káva, kakao, ovoce a zelenina, kopra a kokosový olej. Zpracované výrobky 45
Tzv. Hazard Analysis Critical Control Point (HACCP) slouží předcházení nebezpečí nákazy potravin a pokrmů, ke kterým by mohlo dojít během výroby, zpracování, manipulaci, skladování či prodeji konečnému spotřebiteli. HACCP systém vytvořen Světovou zdravotnickou organizací již před 30 lety a jeho respektování je základem bezpečného mezinárodního obchodu s potravinami. 46 Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 47-49, 47 Obchodní vztahy se SIDS jsou pro Evropskou unii marginální záležitostí – celkový obchod se zeměmi ACP tvořil v roce 2004 pouze 2,7 % celkového vnějšího obchodu EU.
34
tvořily pouze 18 % vývozu a jednalo se zejména o kakaové máslo, kakaovou čokoládu, konzervované ryby a rum. Evropská unie vyváží do zemí SIDS zejména dopravní prostředky, letadla a ostatní dopravní zařízení, stroje, mechanická zařízení, výrobky chemického a farmaceutického průmyslu. Zbytek exportu směřuje např. v případě Niue a Samoy na Nový Zéland, resp. do Japonska vyváží Federativní státy Mikronésie a Tonga. Austrálie je významným exportním partnerem Cookových ostrovů, Fidži a Papui-Nové Guiney.48
Téměř polovina SIDS si udržela závislost na jedné vývozní plodině, zodpovídající až za 50 % příjmů z exportu. Většina těchto států se nachází v tichomořské oblasti a jedná zejména o země vyvážející cukr a rybí produkty.
Navzdory klíčovému významu zemědělství jsou SIDS v rámci celosvětového obchodu se zemědělskými produkty pouze marginálními hráči. SIDS se na celosvětovém vývozu zemědělských plodin v 70. letech podílely pouze 5 %. Tento podíl poklesl v 90. letech na 2 %, resp. 1 % v roce 2000. Kuba se na celkovém exportu SIDS podílela v období 1990–2002 více než 25 %. Mezi nejvýznamnější exportéry v rámci SIDS vedle Kuby patří Dominikánská republika, Fidži, Mauricius, Papua-Nová Guinea. Celková hodnota zemědělských vývozů poklesla v období 1990–2002 o 53 %, přičemž jejich dovoz se ve stejném období zvýšil o 35 %.49
U pacifických SIDS zejména díky vlivu Papuy-Nové Guiney (zodpovídá za 50 % regionálního obchodu) převažuje export nad importem. Ostrovní státy v Indickém oceánu mají taktéž pozitivní obchodní bilanci navzdory tomu, že některé ze zemí jsou stále závislé na dovozu potravin. Důležitým faktorem, ovlivňujícím úroveň zahraničního obchodu je kvalitní letecké či námořní spojení se světem a rozvinutá dopravní infrastruktura. Její základy u většiny SIDS pochází z dob kolonialismu, kdy koloniální mocnosti ve vlastním zájmu budovaly kvalitní zázemí pro vývoz surovin, dovoz výrobků či pracovních sil.
48
Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 40-42, 49 Tamtéž, s. 25
35
6.2. SIDS a otázka potravinové bezpečnosti Více jak polovina států SIDS je řazena mezi země s nízkými příjmy a potravinovým deficitem nebo patří ke státům silně závislým na dovozu potravin. Pokračující problémy se zajištěním potravin a chudobou mají za následek zejména výkyvy zemědělské produkce. Studie FAO50 uvádí k otázce potravinové bezpečnosti následující zjištění: -
přinejmenším 28 států SIDS dováží více než 50 % spotřebovaných obilovin
-
více než 50 % denní spotřeby potravin obyvatel SIDS je kryto dovozem
-
ve státech jako jsou Cookovy ostrovy, Haiti, Kiribati, Komory, Samoa, Tuvalu, Sv. Lucie, Sv. Kryštof a Nevis je hodnota dovezených potravin vyšší než hodnota exportovaného zboží
-
navzdory poklesu během poslední dekády zůstává podvýživa obyvatel problémem. Pokud se podíváme na vývoj počtu podvyživených z hlediska jednotlivých regionů, jsou údaje následující: 20% 18% 16% 14% 12% 1991
10%
2002
8% 6% 4% 2% 0% Karibik
Pacifik
Atlantik
Obr. č. 4: Podíl podvyživených na celkové populaci SIDS, 1991–2002 Zdroj: vlastní zpracování, data: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 7
50
Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 4-5,
36
6.3. Preferenční obchodní režimy Obchod se zemědělskými komoditami SIDS je ovlivňován obchodními preferencemi. Preferenční cla jsou tradičním nástrojem stimulujícím obchod s rozvojovými zeměmi a působí jako pobídky pro dovoz i ze zemí SIDS. Obchod přináší SIDS příjmy z vývozu, v některých případech podporuje diverzifikaci jejich ekonomik a industrializaci.51
6.3.1.
Fungování obchodních preferencí
Obchodní preference umožňují dovozci platit nižší nebo nulové celní tarify v závislosti na typu režimu a výrobku. Do čistého zisku z těchto preferencí je třeba započítat i tzv. transakční náklady vznikající v procesu získávání preferencí. Tyto náklady většinou nesou vývozci, kteří musí zajistit certifikaci zboží. SIDS, jakožto země rozvojové, mohou využívat výhod speciálních režimů ustanovených pro tyto země. Preferenční režimy, které využívají SIDS se dělí do dvou následujících skupin: -
Všeobecný systém preferencí (GSP), preferenční režim pro země ACP
-
regionální preferenční režimy (AGOA, CBERA, SPARTECA)
Participaci SIDS v jednotlivých uskupeních ukazuje tabulka č.4 v příloze.
6.3.2.
Všeobecný systém preferencí (GSP)
GSP je jedním z klíčových prvků umožňujících pomáhat rozvojovým zemím v jejich boji proti chudobě získáním příjmů prostřednictvím mezinárodního obchodu. Popud pro vytvoření systému, kterým by vyspělé země garantovaly obchodní výhody všem rozvojovým zemím, dala v roce 1968 Konference OSN o obchodu a rozvoji.52 Jako první tento systém přijala v roce 1971 EU, další země53 postupně přijaly vlastní systémy lišící se jak pravidly, tak rozsahem produktů. GSP je pravidelně aktualizován každých 10 let, aby odpovídal aktuálním světovým změnám a procesům. Prostřednictvím GSP jsou na vybrané citlivé výrobky (zemědělské výrobky, textil, železo a ocel) uplatněny snížené celní tarify a na tzv. necitlivé výrobky (všechny ostatní výrobky) bezcelní režim. Různá schémata GSP, poskytnutá
51
Preferenční obchodní režimy patří k tradičním nástrojům zahraniční a hospodářské politiky. Původně byly zavedeny jako nástroj podpory politické a ekonomické stability, v současné době jsou zejména součástí rozvojové politiky. 52 Viz výše 53 K roku 2002 existovalo 13 schémat GSP a poskytovateli byly následující země: Austrálie, Bělorusko, Bulharsko, Estonsko, EU, Japonsko, Kanada, Nový Zéland, Norsko, Rusko, Švýcarsko, Turecko a USA.
37
rozvojovým zemím ze strany vyspělých zemí, musí existovat v rámci kontextu programu z Dohá. GSP zahrnuje pět dílčích dohod: všeobecné dohody, iniciativu Vše kromě zbraní, dohody o ochraně pracovních práv, životního prostředí a boji proti produkci a obchodu s drogami. Výhodnější zacházení je poskytováno na některé výrobky původem ze zemí bojujících s výrobou a obchodováním s drogami. Speciální pobídková opatření mohou být podle výše zmíněných dohod poskytnuta zemím, které prokáží dodržování mezinárodně uznávaných pracovních standardů nebo standardy stanovené Mezinárodní organizací pro tropické dřevo. Společenství může výhodu spojenou s těmito dodatečnými preferencemi odejmout, pokud budou ze strany přijímajících zemí zjištěna závažná pochybení. Nejméně rozvinuté země včetně SIDS využívají zejména výhod vyplývajících z iniciativy EBA.54
6.3.3.
Iniciativa Vše kromě zbraní a SIDS
Iniciativa EBA (Everything But Arms) byla představena v květnu roku 2000 a garantuje jednostranný bezcelní a neomezený dovoz všech produktů – s výjimkou zbraní – z nejchudších zemí světa na evropské trhy. Cílem iniciativy je podpořit rozvoj nejchudších zemí. EBA je jednou z pěti dohod spadajících pod výše zmiňovaný Všeobecný systém preferencí. Iniciativa vstoupila v platnost 5. března roku 2001 a přechodná ustanovení existují u banánů, cukru a rýže. Obchod s těmito třemi komoditami by měl být do roku 2009 postupně liberalizován. Proti liberalizaci obchodu s těmito třemi komoditami se postavila většina zemí SIDS. Iniciativa je relevantní z pohledu SIDS zejména z možného většího přístupu ostatních zemí na trh EU (např. asijské LDCs mohou nahradit SIDS v exportu ryb nebo kokosových ořechů).55 Iniciativa EBA se stala terčem kritiky pro příliš složitá pravidla určování původu dováženého zboží, která rozvojovým zemím ztížila vývoz na evropské trhy.
54
European Commision. Generalised System of Preferences, 2007, 55 Brüntrup, 2006,< http://www.diegdi.de/DIE_Homepage.nsf/6f3fa777ba64bd9ec12569cb00547f1b/fa3dec97006fa14ac12570fb002cc3ea/$FILE/I nternet-DP-10-EBA.pdf>
38
6.3.4.
Preferenční režim mezi EU a ACP
Uskupení zemí Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří označované jako ACP56 bylo vytvořeno Dohodou z Georgetownu v roce 1975.57 ACP zahrnuje celkem 78 států – všechny státy Tichomoří, Karibské oblasti (včetně komunistické Kuby) a Afriky (zde zůstává mimo 5 severoafrických států). Specifického režimu mohou tedy využívat i malé ostrovní rozvojové státy, které jsou zároveň členy ACP. Právní základ pro vztahy Evropské unie a ACP, principy a cíle Evropského společenství položily dohody z Lomé. Dohoda Lomé I byla uzavřena v roce 1975 na dobu pěti let a jejími hlavními charakteristikami byly: -
nereciproční výhody pro většinu exportu zemí ACP do EHS
-
rovnost mezi partnery, respektování svrchovanosti, společných zájmů a vzájemné závislosti
-
právo každého státu určit si svou vlastní politiku
Základem vztahu mezi Evropskou unií a ACP byla rozvojová pomoc poskytovaná z tzv. Evropského rozvojového fondu (EDF). První dohoda z Lomé zavedla také tzv. mechanismus stabilizace vývozních příjmů zemí ACP nazvaný STABEX58 – sloužící ke kompenzaci nestabilních příjmů z exportu vybraných komodit zemím ACP. Tento stabilizační fond byl vytvořen, protože ekonomika většiny zemí ACP je závislá na vývozu několika málo komodit, které podléhají výkyvům vývoje jejich cen na světových trzích, a nemají tudíž zajištěnou přibližně stálou hladinu exportních příjmů. V případě poklesu příjmu z vývozu vybraných komodit o více než 7,5 % oproti předcházejícímu roku měla země ACP nárok na finanční poukaz. Zvláštní zvýhodněné podmínky přitom platily pro země nejméně rozvinuté, vnitrozemské a ostrovní. Od roku 2004 byl z rozhodnutí Rady ministrů ACP-EU aplikován nový mechanismus FLEX, který je u ostrovních států aplikován v případě poklesu příjmu z exportu dané komodity o 2 % oproti aritmetickému průměru cen za poslední 3 roky. Evropská unie vytvořila i nástroje na podporu rybolovu. Jedná se zejména o smlouvy, které výměnou za možnost rybolovu nabízejí druhé straně finanční kompenzaci, nebo 56
Zkratka ACP vychází z anglického názvu „ African, Caribbean and Pacific Group of States” Dohodě z Georgetownu předcházelo podepsání 2 dohod z Yaoundé v letech 1963 a 1969, které nastartovaly spolupráci se Sdružením afrických států a Madagaskaru (AASM – Association of African States and Madagascar). V ekonomické sféře byly dohody zaměřeny především na rozvoj infrastruktury. 58 Dohoda Lomé II zavedla obdobný mechanismus - tzv. SYSMIN, který byl zaměřen na pomoc báňskému průmyslu zemí ACP. Mechanismus sloužil ke stabilizaci příjmů z vývozu vybraných nerostných surovin. Tento 57
39
kombinaci finanční kompenzace a zvýhodněného přístupu na evropský trh či příslib pomoci v budování společných podniků a organizací. První taková smlouva byla uzavřena v roce 2003 s Kiribati. Smlouva přímo určuje jaké množství ryb smějí evropští rybáři ve vodách Kiribati lovit a jak velkou finanční kompenzaci stát dostane za každou ulovenou tunu. Podle dosavadních analýz přinášejí zemím ACP vzájemné dohody o rybolovu kromě finančních a jiných výhod také přidanou hodnotu. Smlouvy například zajišťují, že evropské lodě lovící v Indickém oceánu vykládají svůj náklad na Seychelských ostrovech nebo Mauriciu, kde jsou ryby zpracovávány nebo zmražené posílány do evropských destinacích.59
V pětiletých intervalech byly podepsány celkem 4 Loméské dohody, přičemž poslední z nich byla revidována. Každá z Loméských dohod přinesla do vzájemných vztahů něco nového a počet zúčastněných států vzrostl po podepsání první Loméské dohody na 46 států.60 Revidovaná dohoda Lomé IV byla doplněna úmluvami o ochraně lidských práv, ochraně pralesů zemí ACP a rozvoji demokracie. Porušování lidských práv vedlo k částečnému či úplnému pozastavení spolupráce s některými státy, přičemž v případě SIDS šlo v letech 1996– 2000 o Fidži, Guineu-Bissau, Haiti a Komory.61 Pomoc se soustředila především na vzdělávací a zdravotnické programy, ale klíčovými změnami, která dohoda Lomé IV přinesla byly: zákaz transportu toxického odpadu mezi EU a ACP, větší podpora decentralizované spolupráce a diverzifikace ekonomiky. Novinkou byl také protokol na ochranu pralesů zemí ACP. Charakteristickým rysem dohod je také dialog a společné řízení programů EU a ACP. Politický dialog mezi EU a ACP se podle Baara62 v současné době soustředí zejména na tyto oblasti: -
monitorování vývoje politické situace
-
tvorba dohod a prohlášení na multilaterálních fórech
-
nasměrování k respektování lidských práv a demokratických principů
-
poskytování finanční a technické podpory ve volbách
-
posílání pozorovatelů k zajištění hladkého průběhu voleb
-
předcházení konfliktům
mechanismus byl důležitý zejména pro africké země bohaté na nerostné suroviny, z pohledu SIDS nemá opodstatnění. 59 Adamcová a kol., 2006 60 Proces přistupování afrických, karibských a tichomořských zemí k ACP ukazuje tabulka č. 7 v příloze. 61 Exnerová, 2005, s. 175 62 Baar, 2003, s. 24
40
Státy ACP si mohou kdykoliv podat žádost, která je pak projednána s EU. Pětileté záruky pro specifické potřeby každé země obsahuje tzv. Národní indikativní program – ten stanoví na základě požadavků země směřování financí (zdravotnictví, vzdělávání apod.) z EDF a ze systémů dodatečných půjček od Evropské investiční banky. Na základě loméských dohod země ACP vedle finanční pomoci využívaly značné obchodní výhody při exportu jejich zboží do EU. Velká Británie po podepsání první dohody z Lomé dala podnět ke zvláštním obchodním výhodám pro obchod s cukrem a banány pod záštitou prodloužení pomoci bývalým koloniím. Později byl zvláštní režim uvalen také na obchod s rumem, telecím a hovězím masem.
Protokol o banánech Protokol o banánech, který zavedl bezcelní vstup banánů na trhy ES, představoval příležitost zejména pro jejich největší producenty v karibské oblasti. V prosinci 2000 EU přijala na základě dohody z Cotonou nový režim dovozu banánů, který zajišťuje bezcelní přístup na evropský trh v následujících kvótách:
kvóta A: 2,2 milionu tun
kvóta B: 453 000 tun
kvóta C: 750 000 tun
Kvóta A, resp. B je určena pro dovoz ze třetí země. Kvóta C náleží bezcelnímu dovozu ze zemí ACP. Režim, podle kterého mohou země ACP dovážet na evropské trhy platil do konce roku 2007 a jeho budoucí podoba je předmětem probíhajících jednání.
Protokol o cukru Protokolem o cukru byl v roce 1975 odsouhlasen nákup ročního fixního množství cukru od producentů v 19 zemích ACP63 v atraktivně vysokých cenách, vyrovnaných k cenám vnitřního trhu ES. Byly také ustanoveny roční kvóty pro producenty cukru a výhody, které přispěly k ekonomickému rozvoji některých států ACP: zejména Barbadosu, Fidži, Guyany a Mauricia. Výše garantovaných cen je každoročně projednávána zástupci Evropské unie a zainteresovaných ACP.64 Až 84 % vývozu cukru pokrývá 7 států: Mauricius (38 %), Fidži 63
Signatáři Protokolu o cukru jsou Barbados, Belize, Kongo, Côte d'Ivoire, Fidži, Guyana, Jamajka, Keňa, Madagaskar, Malawi, Mauricius, Mozambik, Sv. Kryštof a Nevis, Svazijsko, Tanzanie, Trinidad a Tobago, Zambie a Zimbabwe. 64 African, Caribbean and Pacific Sugar Group, 2005, < http://www.acpsugar.org/Overview.html>
41
(13 %), Guyana (12 %), Jamajka (10 %), Barbados (4,2 %), Trinidad a Tobago (3,4 %), Belize (3,1%).65 Na protokol je nahlíženo jako na nástroj rozvojové spolupráce, který přináší malým a zranitelným ekonomikám SIDS četné výhody.
Speciální režimy na obchod s vybranými komoditami podle Světové obchodní organizace porušují pravidla mezinárodního obchodu. Proto v roce 2000 přišla WTO s požadavkem vytvoření nových obchodních dohod mezi Evropskou unií a zeměmi ACP, které by měly být přijaty nejpozději do konce roku 2007. Nová opatření nazvaná jako dohody o ekonomickém partnerství66 požadují otevření trhů ACP se zbožím a službami a nabízí ponechání přístupu na evropské trhy. S takto stanovenou dohodou však souhlasilo pouze 14 ze 79 států ACP. Liberalizace trhů ACP vzbuzuje obavy o postavení domácí výroby a průmyslu, která by jen těžko mohla konkurovat sofistikovaným evropským společnostem.
Speciální režim na obchod s cukrem, který využívaly země ACP po 32 let, by měl být zrušen do října 2009. Nový návrh EU z roku 2004 představuje hrozbu pro země ACP, neboť by mohl snížit ceny cukru až o 37 %. Těmto obavám oponuje mluvčí Evropské komise Falkenburg,67 podle kterého by nový režim na obchod s cukrem měl umožnit dovoz až dvakrát většího množství cukrové třtiny než podle současného protokolu. Navíc se Evropská unie brání argumentem, podle kterého by mělo přijetí nového režimu probíhat postupně v přechodném období trvajícím 10 let. Jelikož jsou ekonomické vazby zemí ACP na Evropskou unii velmi silné a navíc životně důležité pro některé národní produkty, předpokladá se, že nový obchodní režim přijmou postupně všechny země ACP.68
V roce 2000 byla na dobu dvaceti let uzavřena mezi Evropskou unií a ACP dohoda z Cotonou, kterou podepsalo 77 zemí ACP a v prosinci téhož roku se k ní připojila Kuba a v roce 2003 Východní Timor.69 Jako v případě dohod z Lomé, zajišťuje dohoda zejména ekonomickou a obchodní spolupráci, která je koncipována jako nástroj rozvojové spolupráce. Došlo také k proměně
65
Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 54, 66 Viz níže 67 BBC.Caribbean, 2007, 68 BBC.Caribbean, 2007, < http://news.bbc.co.uk/2/hi/business/7131300.stm> 69 Baar, 2006, s. 155-156
42
obchodních opatření kompatibilních s pravidly Světové obchodní organizace (odstranění překážek obchodu, zvýšení spolupráce ve všech oblastech souvisejících s obchodem).
Dohody o ekonomickém partnerství Od nerecipročního preferenčního systému se přechází počínaje rokem 2003 k jednání o dohodách o ekonomickém partnerství (EPA – economic partnership agreements). Ty jsou diskutovány zvlášť s jednotlivými regiony a v platnost měly vstoupit nejpozději k 1. 1. 2008. Dohody mají upevnit integrační iniciativy ACP a vytvořit rámec pro volný oběh zboží a služeb. Nereciproční zacházení by mělo být zachováno pouze pro nejméně rozvinuté země ACP.70 Státy ACP vykazovaly pochybnosti o možném přijetí již počátkem roku 2008 a požádaly o prodloužení termínu. Jediným regionem, který dosud navázal dohody o ekonomickém partnerství s Evropskou unií, se k 16. prosinci 2007 staly karibské státy. Dialog mezi Evropskou unií a karibskými státy probíhá prostřednictvím Karibského fóra (CARIFORUM). Všechno zboží z karibské oblasti s výjimkou cukru a rýže má od 1. ledna 2008 bezcelní vstup na evropské trhy. V případě banánů a rýže by mělo dojít k odbourání celních překážek až po dvouletém přechodném období. Karibské fórum se na druhou stranu zavázalo k odstranění cel na 80 % zboží dováženého z Evropské unie po dobu 15 let, resp. 25 let na tzv. citlivé zboží.71 V tomto případě mají karibské státy tříleté moratorium a po tuto dobu budou nadále zpoplatňovat všechny položky evropského importu. Kromě liberalizace výměny zboží dochází také k otevření obchodu se službami. Evropská unie liberalizovala až 90 % svých služeb, zatímco karibské státy usilují v sektoru některých služeb72 o udržení pozic pro místní malé a střední firmy. Evropská komise také otevřela cestu karibským investicím, firmám a zaměstnancům ve 29 sektorech.73
6.3.5.
Jihopacifická dohody o obchodu a ekonomické spolupráci
Pacifické SIDS74 využívají také prefenčního přístupu na trhy Austrálie a Nového Zélandu v rámci Jihopacifické dohody o obchodu a ekonomické spolupráci (SPARTECA). Dohoda
o
bezcelním přístupu zboží pro tichomořské státy byla podepsána na Kiribati v roce 1980. Nový 70
Exnerová a kol., 2005, s. 175 Jako tzv. citlivé výrobky se označují zemědělské produkty, textil a ošacení, železo a ocel. 72 Speciální pravidla platí v sektoru cestovního ruchu, finančních služeb, telekomunikací a námořní dopravy. 73 Jessop, 2008 74 Signatáři dohody byly Cookovy ostrovy, Fidži, Kiribati, Nauru, Niue, Papua-Nová Guinea, Šalomounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu, Samoa. 71
43
Zéland umožňuje bezcelní přístup na své trhy pro všechno zboží vyprodukované na území zainteresovaných pacifických států, Austrálie uložila výjimku na obchod s cukrem.75 Efektivitu fungování dohody však snižuje přílišná komplikovanost pravidel kontrolujících původ a zpracování zboží, a proto došlo v roce 2006 k jejich revizi. Negativně se na situaci pacifických SIDS projevuje také snížování hodnoty preferencí a příliv nových produktů z Asie, které vedlo k vytlačení pacifických dovozů.
6.3.6.
Dohoda o ekonomickém oživení Karibské pánve
Iniciativa CBERA (The Caribbean Basin Economic Recovery Act) funguje od roku 1984 s cílem podpořit rozvoj Karibské pánve.76 Dohoda poskytuje po neomezenou dobu jednostranný bezcelní přístup pro většinu zboží dováženého do USA ze Střední Ameriky a Karibiku. Počet zúčastněných zemí dohody se snížil z původních 24 na následujících 19 zemí:77Antigua a Barbuda, Aruba, Bahamy, Barbados, Belize, Britské Panenské ostrovy, Dominika, Dominikánská republika, Grenada, Guyana, Haiti, Jamajka, Montserrat, Kostarika, Nizozemské Antily, Panama, Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Vincenc a Grenadiny, Trinidad a Tobago. Pro začlenění do iniciativy CBERA musí země splnit různá kritéria: zákaz nucené práce, zákaz dětské práce, přijatelné pracovní podmínky (minimální mzda, dodržování pracovních hodin), právo sdružovat se do spolků apod.78 K hlavním vyváženým komoditám patří surová ropa, methanol, těžký topný olej, ethanol, oděvy, ananas, třtinový cukr, cigarety a šperky. Většina investic, které v rámci iniciativy poskytly USA
zúčastněným
zemím,
směřovala
do
sektoru
turismu,
finančnictví
a telekomunikačních technologií. Vliv preferenčního režimu na zúčastněné země se snižuje v souvislosti s liberalizací světového trhu. Jak ukazuje následující graf, obchod mezi USA a zainteresovanými zeměmi oproti úspěšnému roku 2005 v roce 2006 poklesl, a to zejména v důsledku vystoupení čtyř středoamerických států z dohody.
75
SPARTECA, 1996, Jako Karibská pánev se označují ostrovy v Karibském moři a následující země pevninské Střední Ameriky: Belize, Guatemala, Honduras, Kostarika, Nikaragua, Panama a Salvador. 77 V roce 2006 se Guatemala, Honduras, Kostarika, Nikaragua, Salvador staly členy Dohody o volném obchodu mezi USA, Dominikánskou republikou a 5 středoamerickými státy (CAFTA-DR – Central America-Dominican Republic-United States Free Trade Agreemen), která byla přijata v roce 2005. 78 Shea, 2002, 76
44
35 30 25 20 miliony USD
dovoz z USA
15
vývoz do USA
10 5 0 2002
2003
2004
2005
2006
roky
Obr. č. 5: Obchod mezi USA a CBERA, 2002–2006 Zdroj: vlastní zpracování, data: The Impact of The Caribbean Basin Economic Recovery Act, 2007,
6.3.7.
Zákon o africkém růstu a příležitostech
Zákon o africkém růstu a příležitostech (African Growth and Oportunity Act – AGOA) byl podepsán 18. května 2000 a poskytuje 37 africkým státům preferenční přístup na trh USA. V roce 2002 byla podepsána dodatek zákona AGOA II, resp. AGOA III v roce 2004. Zatím posledním dodatkem je AGOA IV, který byl podepsán v roce 2006 a rozšiřuje množství zboží (týká se zejména textilu), pro které je umožněn preferenční přístup na trh USA do roku 2015. Iniciativa je z pohledu SIDS relevantní pro Kapverdy, Guineu-Bissau, Mauricius, Seychely, Sv. Tomáš a Princův ostrov. Dohoda se vztahuje téměř na všechno zboží a jako sektory s největším exportním potenciálem jsou hodnoceny: zpracování zemědělských produktů,79 lesnictví, rybolov, služby, těžba nerostů, odvětví lehkého průmyslu (zejména výroba textilu), intenzivní příměstské zemědělství a pěstování květin. Dohoda pro zúčastněné země slibuje podporu vzájemného obchodu, příliv investic a tvorbu pracovních míst. Na dohodu někteří autoři80 nahlížejí jako na přesouvání obchodu z jedné světové periferie do druhé. Předpokládá se, že pokud africké země získají trvalý preferenční přístup na americký trh, chudé asijské státy budou tržní podíl v USA ztrácet. Kritizovány jsou příliš přísné podmínky kladené na zúčastněné státy, včetně
79 80
Jedná se zejména o kakao, kávu, ovoce, zeleninu. Stiglitz, Rashid, 2006, < http://www.project-syndicate.org/commentary/stiglitz72/Czech>
45
požadavku, aby africké vlády zasahovaly co nejméně do svých ekonomik. Africkým textilním výrobkům je navíc přístup na americké trhy poskytován jen tehdy, jsou-li vyrobeny z látek a přízí vyrobených v USA.81
6.3.8.
Budoucnost preferenčních režimů
Obchodní preference nepochybně zásadním způsobem ovlivňují exportní schémata SIDS. Produkty s bezcelním vstupem na trhy podstatně zvýšily objem vývozu SIDS. Mnohým státům se právě díky vztahům s Evropskou unií a dalším preferenčním režimům podařilo významně zlepšit svoji ekonomickou úroveň – jedná se zejména o některé karibské země. Pokles hodnoty preferencí odráží, jak nástup nové éry liberalizace obchodu se zemědělskými produkty, tak nepochybně vnitřní faktory na straně nabídky. Zpráva FAO82 připisuje výhodám z preferenčního režimu pozitivní dopad na rozvoj venkova, rozvoj infrastruktury či zajištění potravinové bezpečnosti. Na druhou stranu liberalizace trhu a odbourávání preferencí vede k tomu, že se SIDS dostávají na okraj světového obchodu. Odbourávání obchodních preferencí může mít negativní dopad zejména na SIDS závislé na nízkém počtu vývozních komodit. Negativní dopad liberalizace na pěstitele banánů Návětrných ostrovů v Karibiku ukazuje následující tabulka.
Tab.č.5: Vliv liberalizace na pěstitele banánů, Návětrné ostrovy v Karibiku Indikátor
Rok
Dominika
Populace Počet aktivních pěstitelů
1998 1990 1998 1992 1998
71 000 6 555 3 533 10 225 5 552 2 260
Počet zaměstnanců Odhadovaný počet zaměstnanců po plné liberalizaci
Grenada
93 000 600 118 2 550 510 54
Sv. Lucie
150 000 9 500 6 061 20 000 14 800 3 459
Sv.Vincenc a Grenadiny 112 000 8 000 7 048 23 053 21 051 3 176
celkem
426 000 24 655 16 670 55 828 41 913 8 949
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 5,
81
Rodrik, 2001, Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy, 2005, s. 40-42,
82
46
Dialog mezi Evropskou unií a zeměmi ACP se stal terčem kritiky pro nerovnoprávné postavení obou stran. Navíc také dochází ke snižování podílu exportu ACP do Evropské unie. Jako problémová se jeví také nedostatečná soudržnost a velká rozmanitost jednotlivých zemí, a to nejenom geografická, ale i ekonomická. Zjištěny byly také nedostatky dopadů programu STABEX a SYSMIN. Tyto nástroje, které měly působit jako schéma sociálního zabezpečení v případě ztráty v exportech komodit, nevyřešily původní problém. Ukázalo se, že nejsou vhodné pro země, které nemají vývozní kapacitu. Neřeší také nestálost cen na světových trzích. Baar83 označuje tyto nástroje jako příliš složité a obtížné k realizaci. Předmětem kritiky se stal i Národní indikativní program, který postupem času ztratil svůj původní charakter a došlo k jeho rozčlenění na velké množství podprogramů. Administrativní překážky vedly k potížím s řízením, jak na úrovni příjemců, tak ze strany Evropské komise.
83
Baar, 2003, s. 160 47
6.4. Integrační snahy malých ostrovních rozvojových států Malé zranitelné ekonomiky ostrovních rozvojových států dlouhodobě hledají různé formy spolupráce, jak mezi sebou navzájem, tak s ekonomickými velmocemi. Integrační snahy jsou narušovány značnou vzdáleností jednotlivých ostrovů, přesto se však v každé oblasti setkáváme s existencí různých forem kooperace.
Karibská oblast V případě karibských států se jedná zejména o organizaci Karibské společenství (Caribbean Community – CARICOM), která byla založena 4. července 1973 na Tobagu. Zakládajícími členy byli Barbados, Guyana, Jamajka, Trinidad a Tobago. Počet stálých členů k roku 2008 činí 15 států a 5 států má status přidruženého člena. Karibské společenství má 3 základní cíle: -
hospodářskou integraci a společný regionální trh
-
spolupráci v neekonomických oblastech (vzdělávání, zdravotnictví, kultura apod.)
-
koordinaci externí a obranné politiky nezávislých členských států
V rámci obchodních záležitostí se členské země snaží především o harmonizaci obchodních politik, celního sazebníku, spolupráci na rozvojovém plánování, podporu průmyslu a zavedení zvláštního režimu pro nejzaostalejší oblasti.
Zemědělství a rozvoj venkova 7%
Rozvoj lidských zdrojů a budování kapacit 18%
Management přírodních katastrof 4%
Obchod a soukromé investice 50%
Péče o ŽP 5%
Turismus 3%
Doprava 11%
Komunikace a média 2%
Obr.č. 6: Sektorové zaměření regionální spolupráce Karibského společenství s EU, 2005 Zdroj: vlastní zpracování, data: The European Union, Latin America and Caribean: a strategic partnership, 2006,
Karibské společenství má rozvinuté obchodní vztahy jak s USA, tak s Evropskou unií. Jako problém se může jevit malá pestrost vývozu, neboť 4 největší vývozní položky (hliník, 48
cukr, banány, methanol) tvoří přes 80 % exportu. Mezi další důležité exportní komodity patří zejména rum a rýže. V rámci CARICOM existují i nezávislé instituce jako Karibská rozvojová banka, Karibská zkušební rada (harmonizuje vzdělávací systémy), Karibská meteorologická rada a další. Úspěšné fungování CARICOMu ohrožuje nadřazování vlastních zájmů nad regionální, značné ekonomické rozdíly mezi některými členskými zeměmi, neschopnost optimálně využívat přírodní zdroje a lidský kapitál. Jako poradní orgán koordinující zahraniční spolupráci a alokaci zdrojů vzniklo v roce 1992 na setkání na Trinidadu Karibské fórum (Caribbean Forum – CARIFORUM). Členem jsou dnes všechny země CARICOMu, Surinam, Haiti a Dominikánská republika. Status pozorovatele získala některá karibská zámořská území a v roce 1998 i Kuba, která je od roku 2002 řádným členem. Vzhledem k těsné blízkosti USA mají některé země CARICOM snahu i do zapojení Severoamerické zóny volného obchodu.84
Pacifická oblast Hlavní oceánickou integrační organizací je Fórum pacifických ostrovů (Pacific Island Forum – PIF), které vzniklo v roce 1970. Vedle Nového Zélandu a Austrálie sdružuje 14 stálých členů, 2 přidružené státy a 2 pozorovatele. Roku 1999 se členové fóra shodli na založení vlastní zóny volného obchodu nazvané jako Obchodní smlouva pacifických ostrovních zemí (Pacific Islands Countries Trade Agreement – PICTA). Fórum pacifických ostrovů se realizuje jako setkání představitelů vlád nezávislých a samosprávných tichomořských států,85 Austrálie a Nového Zélandu. Fórum se koná od roku 1971 každoročně na úrovni předsedů vlád. Základním cílem fóra je dosažení zóny volného obchodu, jejíž přípravné období by mělo pro rozvinutější státy skončit v roce 2010 a pro malé ostrovy v roce 2012. Na setkání se řeší i otázky týkající se boje proti chudobě především malých ostrovů, radioaktivního zamoření po zkouškách jaderných zbraní na Marshallových ostrovech a ve Francouzské Polynésii a otázky regionální bezpečnosti po krizích na Fidži nebo Šalomounových ostrovech, spojených s etnickým napětím a sociálními rozdíly. Největším donorem fóra je Evropská unie. Jedná se především o rozvojovou pomoc pro 14 zemí na základě smluvního vztahu EU s ACP. Specifické postavení v rámci EU zaujímá Francie, která se dlouhodobě odmítá vzdát svých území a poskytuje jim vlastní finanční 84
Baar, 2006, s. 179–182
49
dotace.86 Spolupráce Evropské unie s PIF je spíše strategická a z hlediska obchodní bilance pro EU zcela marginální. Pro malé ekonomiky ostrovních pacifických států jsou však dotace od Evropské unie velmi významné. V roce 2001 byla mezi členy Fóra pacifických ostrovů na Nauru podepsána Dohoda o rozšiřování hospodářských vztahů (The Pacific Agreement on Closer Economic Relations – PACER). Nepolitickou organizací překračující hranice Oceánie je v roce 1947 založené Pacifické společenství (Pacific Community – PC). Společenství tvoří celkem 26 států – 22 tichomořských (sou)ostrovních států a jako donoři působící Austrálie, Nový Zéland, USA a Francie. Činnost společenství se zaměřuje na 6 stěžejních oblastí: rybolov, zemědělství, zdravotnictví, vzdělávání, socioekonomické a statistické služby.87
Indickooceánské SIDS Ostrovní země ležící v Indickém oceánu – Komory, Mauricius, Seychely společně s Francií zastupující Réunion – vytvořily v roce 1984 tzv. Indickooceánskou komisi (Indian Ocean Commission – IOC). Komise fungující na politickém základě je jedním z prvních pokusů o integraci v oblasti Indického oceánu. Cílem uskupení je, podobně jako u přechozích integrací, snaha o užší spolupráci mezi zúčastněnými státy na poli diplomacie, obchodu, zemědělství a rybolovu, ochrany přírodních zdrojů, kultury, vědy, vzdělání apod. Spolupráce je viděna také jako nástroj k překonání rozdílné úrovně rozvoje jednotlivých zemí. Aktivity komise jsou financovány zejména Evropskou unií prostřednictvím Evropského rozvojového fondu. Výjimkou jsou aktivity na Réunionu, které jsou financovány Francií.88 Státy sdružené v rámci Indickoceánské komise jsou také členy Společného trhu pro východní a jižní Afriku.89
85
Cookovy ostrovy, Mikronésie, Fidži, Kiribati, Nauru, Niue, Palau, Papua-Nová Guinea, Marshallovy ostrovy, Samoa, Šalomounovy ostrovy, Tonga, Tuvalu a Vanuatu. 86 Pro Francii bylo Tichomoří ideálním místem pro jaderné pokusy (atol Mururoa), které byly pod tlakem Austrálie a Nového Zélandu zastaveny podobně jako americké pokusy na některých atolech, jako např. Bikini v Marsahallových ostrovech. 87 Secretariat of The Pacific Community, 2005, 88 The Courier, 2003, 89 Společný trh zemí východní a jižní Afriky COMESA (Common Market for East and South Africa) vznikl podepsáním smlouvy v Kampale roku 1993. Počet členů sdružení není stálý, k roku 2006 mělo uskupení 20 členů.
50
Malé ostrovní rozvojové státy ležící v Atlantském oceánu – Kapverdy, Guinea-Bissau, Sv. Tomáš a Princův ostrov jsou členy Společenství portugalojazyčných států (Comunidade dos países de Lingea Portuguesa – CPLP). Iniciativu vyvinula Brazílie a v platnost vstoupila v roce 1996 podpisem smlouvy v Lisabonu. Kromě Portugalska jsou jejími stálými členy bývalé portugalské kolonie na území Afriky a Východní Timor.90
90
Communidade dos Países de Lingua Portuguesa, 2006, < http://www.cplp.org/quemsomos_hist.asp> 51
Případová studie: Rozvojový potenciál vybraných zemí AGOA Guinea-Bissau Pro zemi mají z hlediska exportu zásadní význam oříšky kešu, které jsou nejdůležitějším zdrojem valut. Na obchodu s oříšky kešu závisí až dvě třetiny místních zemědělců.91 Zemědělská produkce je ohrožována nálety kobylek ničících úrodů a vedoucích k hladomorům. Vedle oříšků kešu jsou dalšími exportními položkami rybí produkty, bavlna a zemní plyn. Většina produktů směřuje do Indie, USA, Nigérie, Itálie, Francie a Portugalska. V zemi ovšem existují velmi špatné podmínky pro přilákání zahraničních investic – země se vyznačuje vysokým podílem aktivit neformální ekonomiky, nízkou úrovní bankovnictví a finančnictví, infrastruktury (nedostatek přístavů, pouze 10 % silnic je asfaltováno). Nedostatek hydroenergetického potenciálu nutí zemi využívat drahé zdroje energie. Na střední školy se zapisuje jen 20 % místních dětí, což později vede k nedostatku odborných pracovníků. Negativní vývoj v zemi je připisovám zejména občanské válce, která v zemi zuřila mezi roky 1998 a 1999. Tato malá země patří mezi deset nejchudších států světa a je nadále ohrožována politickou nestabilitou.92
Kapverdy Hlavním vývozním artiklem v rámci AGOA jsou oděvy, obuv, elektronické součástky, ryby, korýši a měkkýši. Hlavními exportními partnery jsou vedle USA, Portugalsko a Velká Británie. Jako stěžejní komparativní výhody kapverdské ekonomiky jsou viděny sektory turismu, dopravy, lehkého průmyslu a rybolovu. Země má ve srovnání s dalšími zúčastněnými africkými zeměmi rozvinutou infrastrukturu a z dopravního hlediska strategickou polohu, jejíž rozvoj však neumožňuje špatný stav letišt a přístavů. Obchod s Kapverdami limitují zejména administrativní překážky, vysoké ceny energií, telekomunikací a nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Rozvoj rybolovu je limitován nedostatkem zařízení na zpracování a konzervaci ryb. Využít komparativních výhod země tak neumožňuje zejména nedostatek vhodných technologií.93
91
Tamtéž Pellar, 2005, 93 African Growth and Opportunity Act Competitiveness Report, 2005 92
52
Mauricius Hlavní exportní položkou Mauricia je cukr, vyváží se také textil, mražené ryby, diamanty a kovové šperky. Nejvýznamnějším obchodním partnerem je Evropská unie (zejména Velká Británie a Francie), následovaná USA. K sektorům zajišťujícím většinu příjmů z exportu patří turismus, finanční služby a komunikační technologie. Spolupráce mezi Mauriciem a USA prostřednictvím AGOA patří k nejvyšším v rámci zúčastěných zemí. Vzrůstající objem exportu byl založen zejména na výrobě a vývozu textilu, jehož produkce se snížila po zrušení světových kvót v roce 2005 a přílivu levného asijského textilu. Mauricius se přesto snaží najít uplatnění v některých nenasycených odvětích (např. výroba padáků) na trhu EU. Reformovaný režim obchodu s cukrem bude pro Mauricius znamenat nižší ceny, pokles hodnoty exportu a značné ztráty tohoto sektoru. Mauricius má velmi dobré předpoklady pro další rozvoj turismu – v zemi je 15 mezinárodních letišť, rekreační zařízení, rozšiřují se aktivity nabízené turistům (ekoturismus, rybaření na hlubokém moři, zvyšování počtu zábavních zařízení apod.). Na Mauriciu existuje příznivé prostředí pro rozvoj informačních a telekomunikačních technologií. Mezi populací běžně rozříšená angličtina a francouzština umožňují rozvoj poradních telefonních center sloužících jak pro evropskou, tak americkou klientelu. Negativem je vysoká cena těchto služeb zejména kvůli využívání technologie optických vláken a monopolu mauricijské společnosti Telecom. V zemi je kladen důraz na budování konferenčích center a pořádání setkání na mezinárodní úrovni. Na Mauriciu v roce 2004 proběhla stěžejní konference věnující se SIDS.94 Bankovnictví je na velmi dobré úrovni a v roce 2002 zde byla založena Protikorupční komise, která je vzorem pro celou Afriku. Mauricius se uplatňuje také jako logistické centrum nejen oblasti Indického oceánu, ale i východní a jižní Afriky. Asijské rybařské společnosti před finálním vývozem do EU a USA využívají Mauricia pro skladování či zpracování svých produktů. Mauricius má tedy ve srovnání s ostatními SIDS, které využívají preferenčního režimu v rámci AGOA, nejlepší prostředí pro rozvoj obchodu. Jednou z překážek růstu je vzhledem k velikosti Mauricia nedostatek surovinových zdrojů. Nedostatek kvalifikovaných pracovníků pro informační technologie a turismus se stát snaží řešit financováním do zvyšování počtu odborných a technických škol, přípravných kurzů a výstavbou školících center.
53
Seychely Hlavním vývozním artiklem Seychel jsou rybí produkty. Hlavním exportním partnerem je Evropská unie, zejména pak Velká Británie a Španělsko. Silnou stránkou ekonomiky je z hlediska exportu zejména vývoz ryb a korýšů. Předpokládá se, že objem těchto exportů poroste v důsledku investic do nových skladů a otevření nových vzdušných tras na Střední východ. Seychely mají také dostatek zkušených pracovníků v oblasti zpracování rybích produktů, odbyt rybích produktů na evropských trzích a rozvinutou infrastrukturu. Rizikem jsou oproti jiným vývozcům ryb vyšší náklady na produkci. Rozvoj turismu je podpořen vhodnými klimatickými podmínkami, stabilním politickým prostředím a environmentální politikou, na základě které je chráněno 50 % země. Seychely mají s vysokou gramotností, rozšířenou angličtinou i dobrou úrovní telekomunikační infrastruktury dobré předpoklady pro rozvoj obchodních služeb. Vysoká hodnota seychelské rupie však způsobila přesun turistů k levnějším destinacím jako jsou Komory, Madagaskar či Mauricius. Slabou stránkou ekonomiky je nedostatek kvalitních půd, vysoká cena lidské práce a dalších vstupů či limitovaný přístup ke kapitálu v důsledku vzdálenosti od mezinárodních trhů.95
Sv. Tomáš a Princův ostrov Dominantní položkou vývozu tohoto státu je kakao směřující zejména do Evropské unie a Kanady. Vláda vlastní veškerou půdu a pronajímá ji malorolníkům nebo zřizuje malé plantáže. Struktura vlastnictví půdy (vysoký podíl pěstitelů, který si půdu pronajímá, ale nevlastní) je chápána jako jedna z příčin nezavedení ekologických způsobů hospodaření. Země je potenciálním vývozcem ropy a v případě zahájení těžby se očekává rozšíření vztahů s USA. Prospívajícím sektorem je rybolov, nedostatek technologií však brání lovit v hlubokých vodách a zvýšit tak exportní potenciál tohoto sektoru. Ostrovy mohou těžit z poměrně výhodné polohy v Guinejském zálivu a slouží jako překladiště zboží z Ameriky (zejména Brazílie) a Afriky. Na Princově ostrově od roku 1998 funguje zóna volného obchodu, která by měla podpořit tvorbu pracovních míst a příliv zahraničních investic. Slabou stránkou je však nízká úroveň finančních a logistickýh služeb, které by umožnily plný rozvoj zóny volného 94
Viz kapitola 1
54
obchodu. Nejsilnějším místem ekonomiky je sektor turismu, který těží z tropické přírody a koloniální architektury. Vláda se v poslední době snaží podporovat i ekoturismus. Slabost ekonomiky spočívá zejména v její nízké diverzifikaci, které vede k velké závislosti na světových cenách vyvážených komodit. Dopravní infrastruktura je na uspokojivé úrovni, zemi však trápí výpadky elektřiny a omezené rozvody vody. Mezinárodní obchod utlumuje nedostatek efektivních spojení s okolními zeměmi. Domácí produktivitu práce negativně ovlivňuje rozšíření malárie a dalších tropických onemocnění.
95
African Growth and Opportunity Act Competitiveness Report, 2005
55
7. Environmentální problémy SIDS, dopady klimatických změn 7.1. Přírodní rizika na ostrovech Jako přírodní rizika se označují přírodní procesy, které ohrožují životy a majetek lidí. Některá rizika mají na ostrovech pravděpodobnější výskyt. Dopady těchto procesů je možné sledovat jak u fyzickogeografických systémů, tak lidských společností. Jedná se především o rizika vznikající v oceánském prostředí, jako jsou tropické cyklóny nebo tsunami. Vlivem intenzivních srážek probíhají na některých ostrovech velmi aktivní fluviální procesy a tedy hrozí rizika s nimi spojená jako povodně, sesuvy půdy nebo intenzivní eroze. Další rizika představují procesy vázané na endogenní aktivitu, tedy vulkanismus a zemětřesení. Působení endogenních sil podmiňuje vznik vulkanických ostrovů, ale zároveň představuje hrozbu pro jejich obyvatele. Specifickou kategorii přírodního rizika představují biologické invaze v citlivých ostrovních ekosystémech. Nižší biodiverzita a vyšší endemismus ostrovních společenstev obecně zvyšují pravděpodobnost úspěšného šíření introdukovaného druhu. Faktorem zvyšujícím náchylnost k přírodním rizikům je většinou také vysoká koncentrace obyvatel na relativně malé ploše a rychlé tempo růstu obyvatel. Přírodní rizika je možné vnímat jako bariéru rozvoje nejen z hlediska poškozování hmotných statků a ztrát na životech, negativní image poškozuje hlavně ekonomiky závislé na cestovním ruchu.96 Ačkoliv je působení přírodních rizik vnímáno ve většině případů jako negativní, některé jejich dopady mohou být spojeny s pozitivními jevy. Přehled přináší následující tabulka:
Tab. č. 6:Působení přírodních rizik na biofyzikální systémy a lidskou společnost Působení Pozitivní
Fyzickogeografické systémy Lidská společnost - zdroj obnovitelné energie - tvorba nové půdy a stavebních materiálů - zúrodňování půdy zaplavováním - tvorba přírodních zdrojů - regulace klimatu - lákadlo pro turisty
Negativní
- narušení/zničení ekosystémů - zranění a úmrtí - zasolení půd - dopady na zemědělskou - zničení krajinných prvků výrobu - zničení infrastruktury - narušení sociálních struktur
Zdroj: Méheux, Dominey-Howes, Lloyd, 2007, s. 431,
56
7.2. Dopady klimatických změn na SIDS Globální změny klimatu představují jednu ze základních překážek zmírňování chudoby a udržitelného rozvoje SIDS. Ačkoliv malé ostrovní rozvojové státy přispívají ke globálním změnám klimatu marginálním dílem, mohou být jejich dopady paradoxně postiženy nejvíce. SIDS jako celek produkují méně než 1 % celosvětových emisí CO2, například ostrovy v Pacifiku produkují pouze 0,03 % celosvětových emisí CO2 a emise na obyvatele dosahují čtvrtiny celosvětového průměru. Studie pro další ostrovní regiony dosud nebyly publikovány, ale předpokládá se, že jejich podíl na celosvětových emisích bude srovnatelný se stavem na pacifických ostrovech. Následující tabulka podává přehled 10 historicky největších a 10 nejmenších producentů emisí CO2, k nimž náleží většina SIDS. Nízký podíl na produkci celosvětových emisí je také důvodem, proč se SIDS domáhájí pomoci vyspělých států při zvládání rizik globálního oteplování.
Tab. č. 7: Historická odpovědnost za emise CO2, 1850–2000 10 největších producentů CO2 Země Podíl na globálních emisích CO2 (%) USA 29,64 Evropská unie 27,06 Rusko 8,23 Čína 7,24 Kanada 2,14 Indie 2,07 Austrálie 1,05 Indonésie 0,48 Thajsko 0,24 Pákistán 0,18
10 nejmenších producentů emisí Země Podíl na globálních emisích CO2 (%) Seychely < 0,01 Bhután < 0,01 Šalomounovy ostrovy < 0,01 Maledivy < 0,01 Nauru < 0,01 Samoa < 0,01 Vanuatu < 0,01 Tonga < 0,01 Kiribati < 0,01 Cookovy ostrovy < 0,01
Zdroj: Preston et al., 2006, s. 57,
Vyspělé státy se zavázaly k řešení otázky globálních změn klimatu ve dvou stěžejních úmluvách. Rámcová úmluva OSN o změnách klimatu (United Nations Framework Convention on Climate Change – UNFCCC) byla přijata na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce 1992. Základním cílem úmluvy je stabilizace množství skleníkových plynů v atmosféře. Zavedení úmluvy do praxe by mělo napomoci adaptaci ekosystémů na možná rizika změny klimatu. Úmluva mimo jiné klade důraz na zvláštní potřeby malých ostrovních států, které jsou klimatickými změnami obzvlášť 96
Kopp a kol., 2006
57
ohroženy. Do 11. 4. 2007 úmluvu ratifikovalo celkem 191 států světa. Od roku 1995 se každoročně konají konference smluvních stran, které hodnotí plnění tohoto dokumetu a ukládají nové úkoly.97 Kjótský protokol (Kyoto protocol) k Rámcové úmluvě o změně klimatu byl podepsán v Japonsku roku 1997. Protokol vyžaduje snížení emisí 6 skleníkových plynů (oxidu uhličitého CO2, metanu CH4, oxidu dusného N2O, hydrogenovaných fluorovodíků HFCs, polyfluorovodíků PFCs a fluoridu sírového SF6) o 5,2 % do roku 2012 oproti stavu v roce 1990. Protokol vstupuje v platnost jakmile jej ratifikuje aspoň 55 zemí, které dohromady produkují nejméně 55 % emisí. Stalo se tak 16. ledna 2005, kdy protokol ratifikovalo Rusko. Je nutné poznamenat, že protokol dosud neratifikovaly USA, které produkují až 25 % celosvětových emísí, ani patnáctý největší znečišťovatel, kterým je Austrálie.98 Další nárůst emisí většiny vyspělých zemí potvrzuje to, že se Kjótský protokol nepodaří naplnit. Klimatické změny budou nadále pokračovat a celosvětově dosažitelným cílem by měla být alespoň stabilizace skleníkových plynů, když ne jejich snížení.
Obr. č. 7: Emise CO2 v t/osobu, 2007 Zdroj: United Nations Statistic Division, 2007, http://unstats.un.org/unsd/ENVIRONMENT/air_greenhouse_emissions.htm
97
Národní inventarizační systém skleníkových plynů a problematika změny klimatu, 2007, 98 United Nations Framework Convention on Climate Change,
58
7.3. Náhlé extrémní události Jedním z nejvíce patrných následků globálního oteplování je změna srážkového režimu. Častější sucha budou střídána obdobím intenzivních srážek, které mohou vyvolat záplavy či sesuvy půdy. Očekávána je i změna intenzity tropických cyklón, které se v Karibiku označují jako hurikány. Tyto jevy se mohou negativně podepsat na zemědělské produkci a dosažení potravinové soběstačnosti. Jako příklad je možné uvést dřívějšího exportéra potravin Niue, které se po zasažení tropickou cyklónou Ofa v roce 1990 a Heta v roce 2004 stalo závislým na dovozu potravin. Hurikán Ivan, který poškodil v roce 2004 karibskou oblast, způsobil ztráty zemědělské produkce Grenady odpovídající 10 % HDP. Obnoba plantáží kokosových palem a jejich zpracování si podle OSN vyžádá šest až osm let.99 Podstatné škody byly způsobeny na přírodním bohatství, kulturním dědictví a hmotném majetku – zničeno bylo 90 % budov včetně nemocnic, hotelových komplexů a škol. Celkové škody dosáhly 2,2 miliard USD a Grenadu navíc již další rok zasáhla tropická bouře Emily, která vedla k přesídlení 38 % obyvatel.100 Přehled ekonomických ztrát způsobeným přírodními pohromami v celé karibské oblasti ukazuje následující graf.
30000
miliony USD
25000 20000 15000
škody
10000 5000 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 roky
Obr. č. 8: Výše škod způsobených přírodními katastrofami v karibské oblasti, 1995–2004 (v mil USD) Zdroj: UN Secretary General, 2006, < http://www.un.org/esa/sustdev/documents/docs.sids.htm>
99
Small Islands, 2007, s. 700, Tamtéž
100
59
Vedle tropických cyklón SIDS postihují povodně, jejichž vznik podporuje odlesňování a hromadění odpadů ve vodních korytech. Většina SIDS nemá vypracovaný management povodní, pilotní projekty zatím probíhají na Barbadosu, Sv. Vincenci, Trinidadu a Tobagu. Obnova zasažených oblastí bude kvůli vyšší frekvenci výskytu komplikovanější či nedokončená, což může vést k dlouhodobému úpadku některých sektorů ekonomiky (např. dlouhodobé znehodnocení zasolených půd). Následující tabulka ukazuje přehled náhlých klimatických událostí, které zasáhly některé karibské SIDS v letech 2004–2005.
Tab. č. 8 : Přehled extrémních klimatických událostí v Karibiku, 2004–2005 Zasažená oblast
Ekonomické škody (miliony USD)
Klimatický jev
2004 Bahamy
551 hurikán Francess a Jeanne
Dominikánská republika
296 tropická bouře Jeanne
Grenada
889 hurikán Ivan
Haiti
296 hurikán Jeanne
Jamajka
595 hurikán Ivan
Kuba
1 500 hurikán Francess
2005 Guyana Kuba
465 záplavy v Georgetownu a Albionu 1 400 hurikán Dennis
Zdroj: Simms, Reid, 2006, s.10,
Přechodné změny klimatu způsobuje jev El Niño opakující se většinou každých 3 až 7 let. Podstatou jevu je výskyt abnormálně teplé vody podél rovníku ve východním Pacifiku, který je doprovázen změnami tlaku a cirkulace vzduchu. V období El Niña především zeslábnou v rovníkovém Pacifiku východní pasáty.101
101
Za normálních podmínek vanou východní pasáty podél rovníku od pobřeží Jižní Ameriky směrem k Austrálii a sluneční zaření při tomto pohybu ohřívá vodu. Jihoamerického pobřeží se naopak vyznačuje nižší teplotu vody a menším množstvím srážek.
60
To vede např. k posunu srážkové oblasti, ležící obvykle v prostoru Nové Guineje, směrem na východ nad oceán. Další klimatické změny vyvolané tímto jevem na malých ostrovních státech zahrnují:102 -
zvýšení teploty vzduchu nad roční průměr (Cookovy ostrovy, Ratonga)
-
větší úhrny srážek a zvýšení vlhkosti vzduchu (Samoa, Francouzská Polynésie)
-
snížení frekvence hurikánů a následné období sucha v Karibiku
-
častější výskyt tropických bouří ve východním Pacifiku
-
vyšší výskyt such (Nová Kaledonie, Fidži) a lesních požárů (Guyana)
7.4. Pozvolné změny Za pozvolné změny klimatu se považuje zejména nárůst teploty vzduchu, zvyšování hladiny moře a změny srážkového režimu. Během posledních 100 let se průměrná teplota vzduchu na malých ostrovech zvyšovala tempem 0,1°C za desetiletí, zvýšila se frekvence a intenzita tropických cyklón a výška hladiny moře rostla o 2 mm ročně.103 Zvyšování teploty moří může vést k bělení nebo odumírání korálů, které jsou vysoce citlivé na změny teploty vody. Zvyšující se teplota mořské vody nepříznivě ovlivňuje mangrovové porosty a další pobřežní ekosystémy. Kromě obecné hodnoty přírodního bohatství tyto změny ovlivní zejména ostrovy závislé na příjmech z turismu (nepoškozené korálové ostrovy jako lákadlo pro potapěče apod.). Studie IPCC dopady na korály a mangrovové porosty nevidí tak dramaticky. Koráli obsahující řasy tolerantní k teplotním výkyvům by se mohli zvýšení průměrných teplot moře postupně přizpůsobit. Mangrovové porosty by se zase mohly rozšířit více do vnitrozemí. Tuto pružnost vůči narušení však vykazují ekosystémy, které nebyly poškozeny člověkem. V důsledku pohlcování CO2 dochází ke změně kyselosti světových oceánů, která opět ovlivňuje korálové ostrovy a rybí populace. Snižování velikosti rybích populací může mít neblahý vliv na rybolov a na něm závislé obyvatele. Zvyšování mořské hladiny v důsledku tání ledovců probíhá v jednotlivých oblastech rozdílným tempem. Hladina Pacifického oceánu za posledních 50 let vzrostla v průměru o 1,6 mm (k nejvyššímu nárůstu došlo ve středním a východním Tichomoří). V karibském regionu
102
Surviving Climate Change in Small Islands, 2005, s. 26, 103 Nurse, Moore. 2005
61
se výška hladiny moře zvyšovala tempem 1 mm/rok. Rozdíly na místní úrovni lze připisovat zejména tektonické a seismické aktivitě v místech měření. Záznamy v Indickém oceánu v období 1950–2001 poukazují na vzrůst mořské hladiny o 1,3–1,5 mm/ročně.104 Vzrůst hladiny oceánu souvisí se zvýšením eroze pobřeží a následnou ztrátou půdy. Intenzita eroze závisí na celé řadě faktorů a to zejména: geologickém podloží, typu pobřeží, typu sedimentů, přítomnosti či absenci vegetačního krytu, stavu korálů. Zasolení půd, jejich degradace a častější sucha se negativně projeví na zemědělské produkci, které je pro ostrovní státy životně důležitá nejen pro vývoz, ale i pro vlastní spotřebu.
Dopady klimatických změn budou nejvíce zasaženy pobřežní oblasti, které mají pro ostrovní státy zcela zásádní význam. Je zde soustředěna většina přírodního bohatství, populace, ekonomických aktivit a turistické infrastruktury. V karibské oblasti žije do vzdálenosti 1,5 km od pobřeží až polovina populace, v Oceánii a Indickém oceánu je většina obyvatel taktéž soustředěna na pobřeží. Riziko pro tyto oblasti představuje zejména jejich zatopení, následné zasolení půd a eroze půdy. Na samozásobitelské komunity žijící ve vnitrozemí budou mít dopad zejména změny v zemědělské produkci. Podle studie IPCC105 vykazují mnohem větší odolnost vůči takovým procesům ostrovy neosídlené, jejichž přírodní prostředí nebylo pozměněno činností člověka. Vliv klimatických změn na jednotlivé ostrovy bude determinován zejména jejich geofyzikálními
a
socioekonomickými
charakteristikami,
frekvencí
a
intenzitou
environmentálních rizik. Geofyzikální podmínky jsou zejména velikost ostrovů, nadmořská výška, množství a rozmístění sladkovodních zdrojů, hustota osídlení v pobřežní zóně. Sociální faktory zahrnují velikost populace, její hustotu a zasažené skupiny. Následky spojené s klimatickými změnami nejhůře ponese chudé obyvatelstvo žijící v rizikových podmínkách. K ekonomickým faktorům náleží velikost ekonomiky, náklady na dopravu, závislost na dovozu, vzdálenost od světových trhů. Zranitelnost vůči klimatickým změnám je podle IPCC definována jako schopnost jednotlivců a společnosti vyrovnat se s nejrůznějšími dopady klimatických změn. Analýza zranitelnosti zemí vychází ze zhodnocení indikátorů pro jednotlivé sektory.
104 105
Ebi, Lewis, Corvalán, 2005, Small Islands, 2007,
62
Zranitelnost vůči klimatickým změnám si můžeme ilustrovat na případě největšího ostrova souostroví Fidži - Viti Levu. Až 85 % pobřeží o délce 750 km má nadmořskou výšku nižší než 5 m n. m. Pobřeží se vyznačuje vysokou hustotou obyvatelstva, znečištěním, chudobou a tlakem na přírodní zdroje (např. vykácení mangrovových porostů). Kombinace těchto faktorů činí z pobřeží ostrova Viti Levu oblast vysoce zranitelnou vůči přírodním katastrofám.106 Zranitelnost SIDS vůči klimatickým změnám obecně vyplývá z následujících charakteristik:107 -
malá rozloha ostrovních států (zaplaveny mohou být celé ostrovy)
-
častý výskyt environmentálním hazardů (ostrovy většinou leží v oblasti výskytu cyklón, velké riziko představují vlny tsunami, sopky např. na Montserratu)
-
omezené přírodní zdroje (snadněji dochází k vyčerpání přírodních zdrojů, které by jinak mohly sloužit např. jako přírodní bariéra proti tsunami, bouřím)
-
vysoká populační hustota a urbanizace (vyvíjení tlaku na přírodní zdroje)
-
málo rozvinutá infrastruktura (ztěžující zásobování či přesun obyvatel v případě krize)
-
limitované možnosti přístupu ke kapitálu a rozvoji lidských zdrojů (pro přípravu adaptačních strategií na globální změny klimatu)
7.5. Dopady klimatických změn na obyvatele SIDS Na zdraví obyvatel SIDS mají vliv zejména 3 jevy spojené s globálním oteplováním. Vzestup průměrné teploty vzduchu, hladiny moře a častější výskyt přírodních katastrof může ohrožovat lidské zdraví přímo následujícími způsoby: -
úmrtí či zranění vlivem působící katastrofy (např. utonutí při povodních)
-
rozšíření vodou přenosných onemocnění jako je např. cholera
-
zvýšený výskyt onemocnění přenášených potravou (průjmová onemocnění, salmonelóza, tyfus)
-
nárůst případů infekčních onemocnění a nemocí přenášených hmyzem (malárie, horečka dengue) zejména v kontextu vyšší teploty a vlhkosti klimatu
106
Tamtéž, s. 43 Surviving Climate Change in Small Islands, 2005, s. 28, 107
63
-
nemoci z častějších vln veder jako infarkt, úpal, úžeh, dehydratace
-
stres organismu a psychické poruchy
Mezi vedlejší efekty klimatických změn lze zařadit nedostatek potravin, kumulaci toxických látek v těle ryb, sociální napětí v důsledku přesídlení. Stupeň ohrožení zdraví je dán zejména přírodními podmínkami, úrovní materiálních zdrojů, efektivitou vládnutí a státních institucí, přístupem a kvalitou zdravotní péče, posílením vakcinačních programů a osvětou v oblasti klimatických změn. Jako způsob kontroly výskytu onemocnění spjatých s globálním oteplování slouží systémy včasného varování, které jsou v mnoho SIDS využívány. K vytváření předpovědí se využívají pozorování epidemiologická data, údaje o změně klimatu a stavu životního prostředí.108 Klimatické změny mohou zasáhnout vedle zdravotního stavu také obydlí a hmotné statky. Rekonstrukce poškozených obydlí je mnohem složitější, neboť na mnoha ostrovních státech byla původní obydlí nahrazena složitejšími konstrukcemi. Škody na infrastruktuře způsobené častějšími tropickými bouřemi, zatopením, sesuvy půdy (vedoucí např. k uzavření některých silnic, přístavů, mostů) mohou ochromit i další sektory jako zemědělství, turismus, poskytování zdravotní péče apod.
7.6. Adaptace na klimatické změny Obyvatelé ostrovních států se setkávají s přírodními riziky již po generace a mají s jejich překonáváním dlouhodobou zkušenost, kterou mohou využít i v adaptaci na dopady klimatických změn. Tradiční znalosti, techniky, postupy, samozásobitelské zemědělství a existence sociálních struktur mohou napomoci při zvládání klimatických změn. Příkladem může být tradiční hospodaření původních obyvatel Cookových či Šalomounových ostrovů, kterým předchází poškození korálových útesů. Udržitelné hospodaření v krajině v případě Vanuatu vychází z duchovní roviny. Filosofie „vanua“ hlásájící propojení mezi lidmi a matkou Zemí, podporuje udržitelný management lesních a mangrovových porostů či korálových útesů. Ideální situací je skloubit tradiční znalosti původních obyvatel s adaptačními strategiemi, které využívají pokrokových postupů a nástrojů. Tvorba adaptačních strategií vládou či mezinárodními institucemi se zpravidla sestává ze 4 fází: přípravy na změny, vyrovnání se, zotavení a přizpůsobení se modifikovanému klimatu. Svou roli v přípravě strategií sehrává budování adaptační kapacity prostřednictvím získávání 108
Ebi, Lewis, Corvalán, 2005,
64
informací o globálních změnách klimatu, výzkumu v této oblasti, školení odborníků, tvorby plánů, pořádáním diskuzních fór. Implementace adaptační strategie může být realizována prostřednictvím přijetí odpovídajících zákonů a politik (přijetí programu na ochranu pobřežních ekosystémů), organizačními změnami či akcemi na individuální úrovni (okenice jako ochrana před hurikánem). Je třeba rozlišovat mezi adaptační strategií na extrémní události doprovázející globální oteplování (povodně, vlny veder apod.) a pomalé změny (zvyšování teploty a výšky mořské hladiny). Rychlé extrémní jevy je možné předpovídat a přecházet následkům některých z nich (např. využíváním varovných systémů, evakuací při povodních). Do přípravy adaptační strategie by vedle vlád měly být zapojeny místní komunity včetně jednotlivců, rodin, občanských sdružení, spolků, nevládních organizací, soukromých subjektů, specializovaných agentur apod. Na poli rozhodování však existují nerovnosti. Rozhodovací pravomoci obvykle připadají osobám, které nesou následky krize nejméně. Naopak nejvíce zasažení obyvatelé bývají ti nejchudší, jejichž hlasy zůstanou nevyslyšeny. Příkladem úspěšné spolupráce je management přírodních zdrojů na Sv. Lucii a Tobagu. Management přírodních zdrojů ve spolupráci místních vlád a lokálních komunit se jeví jako velice účinný nástroj zvládání environmetálních problémů a změn. Přínosy mohou být viděny ve dvou směrech: udržení pružnosti ekosystémů a podpora komunitní spolupráce. Na Tobagu byla vytvořena debatní skupina, která se zavázala k diskuzi aktivit, jež by každý člen skupiny byl ochoten realizovat k podpoře pobřežních oblastí. V rámci skupiny je taktéž hledán konsensus vůči vládním návrhům v této oblasti. Na Sv. Lucii došlo ve spolupráci s místní vládou k rozčlenění pobřežních oblastí tak, aby je všichni obyvatelé mohli využívat rovnoprávně. Dalším příkladem je spolupráce s místními komunitami na Samoy, kdy byly prioritní opatření v otázce klimatických změn identifikovány samotnými obyvateli. Jednalo se o vybudování mořské hráze, vodojemu, kanalizace, přijetí zákonu zakazujícího mícení lesních porostů, opravy infrastruktury a plány eventuálního přesídlení. Přesídlení obyvatel z postiženého ostrova bylo zejména v dřívějších studiích zmiňováno jako jedno z možných adaptačních opatření. Takové přesuny byly zaznamenány na některých ostrovech v Indickém a Tichém oceánu. Většinou se jednalo o dobrovolný pohyb, který byl motivován ekonomicky či opuštěním oblastí zasahovaných často přírodními katastrofami. Cílem migrantů z malých atolů se většinou stává okolí hlavního města. Jednodušší variantou je přesídlení v rámci ostrova, z pobřežních do vyvýšených vnitrozemských oblastí, pokud se na ostrově vyskytují.
65
Management dopadů klimatických změn by vedle identifikování prioritních oblastí měl dále zahrnovat:109 -
vytvoření a dodržování komplexních plánů využívání půdy
-
integrovaný management pobřežních oblastí
-
sladění plánů na zmírnění environmentálních rizik s územním plánem
-
udržitelné hospodaření s energetickými zdroji
-
vytvoření evakuačních plánů nejvíce zranitelných pobřežních oblastí
Vlády většiny SIDS jsou činné zejména v otázce managementu pobřežních oblastí a územního plánování. V souvislosti s managementem pobřežních oblastí je často zmiňováno budování bariér vůči zvyšující se hladině moře v podobě vlnolamů či mořských hrází. Využívány jsou i další metody jako vysazování vegetace s cílem stabilizace břehů a umělé vyvyšování nízko položených vesnic. Adaptační opatření v sektoru zemědělství mohou zahrnovat např. šlechtění a zavedení odrůd tolerantních k vyšším teplotám, modifikovanému režimu srážek a případnému zasolení půdy. Stejně důležité jako vytvářet strategie vůči environmentálním změnám je důležité podporovat sociální pružnost (schopnost přizpůsobit se změnám, organizovat se apod.) zejména u komunit závislých na přírodních zdrojích. Většina SIDS prozatím nemá definovanou energetickou politiku, která by podporovala využívání obnovitelných zdrojů energie. Důvodem tohoto stavu je nejčastěji přítomnost státních monopolů v oblasti energetiky, které nepodporují využívání alternativních zdrojů energie. Udržitelné hospodaření se zdroji a přijetí nové energetické politiky by se mělo stát klíčovou součástí boje proti klimatickým změnám. Napomohlo by také snížení závislosti SIDS na importech paliv a fluktuaci jejich cen na světových trzích. Následující tabulka přináší srovnání postupů, které mohou podpořit boj proti globálnímu oteplování a těch, které globální oteplování v potaz neberou. Je nutné zdůraznit, že aktivity zohledňující klimatické změny mohou být finančně velmi náročně a k jejich zavedení bude nutná spolupráce s vyspělými zeměmi.
109
Surviving Climate Change in Small Islands, 2005, s. 77,
66
Tab. č. 9: Porovnání společenských aktivit z hlediska vztahu ke globálnímu oteplování SEKTOR EKONOMIKY
AKTIVITY ZOHLEDŇUJÍCÍ GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ
Bydlení
- výstavba domů na vyvýšených místech
- využívání mechanického větrání
AKTIVITY NEBEROUCÍ V POTAZ GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ
- konstrukce obydlí v pobřežních či zátopových oblastech
- využívání klimatizace
- podpora využívání maloplošných obnovitelných zdrojů energie (např. solární panely) Turismus
- upřednostňování dlouhodobých pobytů
- podpora ekoturismu
- vítání víkendových rekreací - nešetrný turismus
prostřednictvím ochrany přírodních zdrojů Energie
- vypracování nové energetické politiky podporující obnovitelné zdroje energie
Doprava
- podpora ekologických způsobů dopravy (hromadné dopravy, aut na hybridní pohon, cyklistiky)
Produkce potravin
- setrvání na využívání fosilních paliv
- využívání energeticky nákladných vozidel
- podněcování domácí produkce - vzrůstající závislost na dovozu potravin - zavádění plodin tolerantních vůči zasolení, vyšším teplotám a změně vodního režimu
Voda a hygiena
- úsporné zacházení s vodními
- plýtvání s vodou
zdroji Zdroj: Surviving Climate Change in Small Islands, 2005, s. 81,
Zaměření adaptačních strategií se liší podle přírodních podmínek jednotlivých ostrovů a palčivosti hrozeb. Území s nízkou nadmořskou výškou jako Marshallovy ostrovy, Maledivy, Kiribati, Tuvalu např. soustředí svou pozornost zejména na zvyšování hladiny moře. Příprava adaptačních strategií SIDS vychází tedy z národních priorit každého státu a měla by být podpořena dodržováním principů udržitelného rozvoje.110 Udržitelné hospodaření může 110
Jako udržitelný rozvoj se označuje způsob života, který umožňuje uspokojovat potřeby jak současným, tak budoucím generacím. V nejširším slova smyslu je strategie prosazování udržitelného rozvoje zaměřena na podporu souladu mezi lidstvem a přírodou. Strategie se stala základem zprávy Světové komise pro životní prostředí z roku 1987.
67
přispívat ke zmírnění tlaku na přírodní zdroje, k boji proti chudobě, znečištění, sociální nerovnosti, a tím také snižovat zranitelnost vůči dopadům globálního oteplování. Faktory důležité v procesu adaptace shrnuje studie Mezivládního panelu pro klimatické změny:111 -
existence tradičních znalostí
-
příležitost vlastnit půdu
-
možnost migrace
-
efektivní instituce a technologie
-
průhledné rozhodovací procesy
-
remitence
Financování přípravy a realizace adaptačních strategií bude značně náročná a neobejde se bez pomoci vyspělých zemí. Jako příklad uvádí Nurse a Moore112 finanční nákladnost opatření, která by ochránila Jamajku při vzestupu hladiny moře o 1 m, a vyžádala si investice ve výši 462 milionů USD. Naopak absence takových opatření na ostrově Viti Levu na Fidži by mohla do roku 2050 způsobit roční ztráty v rozpětí 23–52 milionů USD.
Začátkem nové etapy spolupráce mezi vyspělými státy a rozvojovými zeměmi na poli globálních změn klimatu se stala Mezinárodní konference OSN o změnách klimatu, která se uskutečnila 3.–14. prosince roku 2007 na Bali. Jednání se zúčastnili signatáři Kjótského protokolu a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu.113 Úkolem smluvní spolupráce se staly 4 stěžejní body: -
mitigace (zmírňování, tj. především snižování emisí skleníkových plynů)
-
adaptace (přizpůsobení se negativním vlivům změny klimatu)
-
transfer technologií
-
financování opatření
Dilematem pro SIDS je volba mezi mitigací a adaptací na klimatické změny při jejich omezených možnostech. Podle některých názorů114 SIDS v dlouhodobé perspektivě nebudou schopny adaptovat se na klimatickou změnu, a proto se jako více realistická jeví možnost snižování zranitelnosti (tedy upřednostňování mitigace). Mezivládní panel pro klimatické 111
Small Islands, 2007, s. 707, Nurse, Moore, 2005, s. 105 113 Viz výše 114 Nurse, Moore, 2005 112
68
změny naopak upřednostňuje fázi adaptace, jejímž vedlejším efektem je podpora udržitelného rozvoje konkrétní ostrovní země. Na konferenci byly také zdůrazňovány čisté technologie a nutnost omezování emisí z odlesňování. Významné bylo i schválení základních principů fungování Adaptačního fondu, který má sloužit k financování adaptačních opatření formou projektů a programů. Jejich hlavním úkolem by mělo být zmírnění dopadů klimatických změn zejména na vodní hospodářství, zemědělství
a lesnictví. K nejzranitelnějším oblastem vedle malých ostrovních států patří
také subsaharská Afrika a chudé pobřežní země. Adaptační fond by měl být začleněn pod Světový program ochrany životního prostředí (Global Environment Facility – GEF).115 Finanční náklady na provoz fondu odhadované na 10 miliard USD ročně by měla nést Světová banka. Tento fond sdružuje další finanční mechanismy, které by měly podporovat SIDS v boji proti klimatickým změnám. Jedná se zejména o Speciální fond pro klimatické změny (Special Climate Change Fund), jehož založení bylo odsouhlaseno na 7. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu v Marrakéši v roce 2001. Finanční zdroje fondu pocházejí z příspěvků vyspělých států. SIDS mohou využívat také Fondu pro nejméně rozvinuté země světa (The Least Developed Countries Fund), jehož podpora je zaměřena zejména na přípravu Národních adaptačních programů.116 Nurse a Moore vidí jako slabinu těchto fondů jejich nedostupnost pro malé ostrovní rozvojové státy. K těmto fondům mají totiž přístup všichni signatáři Rámcové úmluvy o změnách klimatu a o příspěvky z fondu tak budou usilovat i ostatní státy. Fondu pro nejchudší země světa nebudou moci využívat všechny SIDS.
7.7. Regionální iniciativy na poli klimatických změn Efektivitu adaptačních opatření na klimatické změny zvyšuje také regionální spolupráce. Prosazování změny chování, financování projektů a programů, případně krizová pomoc při katastrofách vyžadují kolektivní akci. V jednotlivých ostrovních regionech existuje několik regionálních programů, které se zabývají dopady klimatických změn. Jedná se zejména o následující iniciativy. 115
Světový program ochrany životního prostředí (Global Environment Facility – GEF) byl založen v roce 1991 s cílem financování projektů a programů na ochranu ŽP v rozvojových zemích. Činnost fondu se zaměřuje zejména na ochranu biodiverzity, klimatické změny, degradaci půdy, ochranu ozonové vrstvy, vodní zdroje a znečištění organickými látkami. Činnost fondu podporuje celkem 178 zemí světa a jeho sekretariát sídlí ve Washingtonu.
69
Karibský plán pro adaptaci na klimatické změny (Caribbean Planning for Adaptation to Climate Change – CPACC) fungoval v letech 1997–2001 pod vedením Světové banky a financováním Světového programu ochrany životního prostředí. Iniciativy se zúčastnila většina zemí Karibiku (Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Belize, Dominika, Grenada, Guyana, Jamajka, Sv. Lucie, Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Vincenc a Grenadiny, Trinidad a Tobago). V rámci iniciativy probíhaly 4 následující regionální projekty: -
návrh a vytvoření monitorovacích sítí klimatu a vzestupu hladiny moře
-
založení databáze a informačních systémů
-
zhodnocení pobřežních oblastí
-
využití získaných informací k přípravě adaptačních strategií
Výsledkem Karibského plánu byla výstavba 18 monitorovacích systémů klimatu ve všech zúčastněných zemích, založení integrované databáze klimatických změn, zdůraznění tématu klimatických změn v rámci politického fóra, intenzivnější ochrana a monitoring korálových útesů, vyslovení národních adaptačních strategií a navázání spolupráce s regionálními organizacemi. Nástupcem tohoto projektu se stal Projekt adaptace karibského regionu na klimatické změny (Adaptation to Climate Change In The Caribbean – ACCC) probíhající v letech 2001– 2004. Cílem projektu bylo monitorování činnosti započaté v předchozí iniciativě a zavedení nových aktivit, kterým se přechozí projekt nevěnoval (plán vytvoření regionálního klimatického centra, tvorba adaptačních strategií pro zdravotnictví, zemědělskou výrobu a hospodaření s vodou, školení odborníků, posilování spolupráce s regionálními kapacitami). Obě dvě iniciativy probíhaly za podpory Karibského společenství (CARICOM), Americké agentury pro mezinárodní rozvoj (USAID) a Kanadské rozvojové agentury (CIDA).117 Od roku 2005 v Karibiku funguje Centrum klimatických změn Karibského společenství (Caribbean Community Climate Change Centre – CCCCC) se sídlem v Belmopanu. Na jeho založení se shodli účastníci přechozích dvou iniciativ s cílem zeefektivnit spolupráci na poli klimatických změn prostřednictvím založení hlavního koordinačního orgánu.118
V oblasti Tichomoří existuje Adaptační program Pacifických ostrovů na klimatické změny (Pacific Islands Climate Change Adaptation Programme – PICCAP). Program byl 116
Kašpar, 2007, Carribean Community Secretariat. CARICOM Projects, 2008, 118 Caribbean Community Climate Change Centre, 117
70
založen a je financován Světovým programem ochrany přírody (GEF). Tříletý program začal fungovat v roce 1997 a poskytoval poradenství 10 pacifickým zemím (Cookovy ostrovy, Federativní státy Mikronésie, Fidži, Kiribati, Marshallovy ostrovy, Nauru, Samoa, Šalomounovy ostrovy, Tuvalu, Vanuatu). V rámci programu byly ustanoveny národní týmy a koordinároři, jejichž úkolem bylo:119 -
vyhodnocení zdrojů a množství vyprodukovaných skleníkových plynů
-
navržení možností snižování emisí skleníkových plynů
-
určení zranitelnosti vůči klimatickým změnám
-
návrh a příprava adaptačních strategií
Klimatickým změnám a dalším environmentálním otázkám tichomořských SIDS se věnuje také Pacifický regionální environmentální program (Pacific Regional Environment Program – SPREP). Navzdory popsaným iniciativám převažuje realizace samostatných projektů nad strategickým plánováním a vytvářením komplexních adaptačních strategií. Zainteresované státy a subjekty se ospravedlňují zejména závislostí na podpůrných organizacích, technické a finanční pomoci vyspělých států. Jako optimální se proto jeví zakomponovat adaptační plány do strategií udržitelného rozvoje SIDS. Urgence přijetí a implementace strategií budou stoupat s intenzitou a frekvencí projevů klimatických změn.
7.8. Modelování budoucího vývoje Dopady klimatických změn se na mnoha ostrovech dosud neprojevily. V souladu s principem předběžné opatrnosti pro odhadování dopadů jsou využívány nejrůznější počítačové modely. Jedná se například o: PRECIS (Providing Regional Climates For Impact Studies), MAGICC (Model for the Assessment of Greenhouse-gas Induced Climate Change) nebo SCENGEN (A Regional Climate Scenario Generator). Všechny modely počítají s tím, že teplota moří bude nadále do roku 2100 stoupat. Odhady mezivládního panelu pro klimatické změny očekávají vzestup mořské hladiny v globálu o 0,19–0,58 m do konce 21. století. Hladina moře bude v důsledku dlouhodobé adaptace oceánů na klimatické změny stoupat i v případě, že dojde ke stabilizaci koncentrace skleníkových plynů. Předpokládaná intenzita tropických bouří by mohla do roku 2050 vzrůst o 5–10 %. Odhady nárůstu celosvětových teplot vzduchu počítají s velkými rozdíly v rámci jednotlivých regionů 119
Ministerial Conference on Environment and Development in Asia and the Pacific 2000,
71
pohybujícími se od 1,4 do 5,8 °C. Změna srážkového režimu bude souviset zejména se snížením množství srážek a častějším výskytem sucha.120 Navzdory četným průzkumům jsou podle Mezivládního panelu pro klimatické změny projekce klimatických jevů značně nejisté.121 Výzvou zůstává také výzkum a zpracování studií socioekonomických a demografických dopadů klimatických změn.
7.9. Další environmentální problémy SIDS Přírodní faktory ostrovů (hornaté vnitrozemí, rozsáhlé nížiny při pobřeží, plochý povrch atolů) podmiňují koncentraci lidských aktivit na pobřeží, které se proto stává náchylné k degradaci. Nadměrný populační tlak vede zejména k erozi pobřeží, narušování korálových útesů a mangrovových porostů a s nimi související ztrátě biodiverzity. Většina SIDS má omezené možnosti jak zvládat environmentální problémy vlastními silami. 7.9.1.
Ohrožování korálových útesů
Korálové útesy jsou struktury z uhličitanu vápenatého, vytvářené z velké části korály řádu větevníků. Vyskytují se zpravidla v mělkých, silně proudících vodách charakterizovaných čistou a teplou vodou. Patří mezi nejproduktivnější a nejrůznorodější ze všech přírodních ekosystémů (jsou považovány za vodní protějšky tropických deštných lesů). Korálové útesy jsou důležitou složkou ostrovního prostředí. Slouží jako útočiště a zdroj potravy pro ostrovní živočichy, mají významnou roli pro původní obyvatele a jejich kulturu, působí jako lákadlo pro turisty. Korálové útesy ostrovních rozvojových států jsou ohrožovány celou řadou faktorů. Vysoce stresovou situaci představuje zejména zvyšování teploty moří. Koráli obsahují mikroskopické řasy, které způsobují jejich specifické zbarvení. Při nárůstu teploty jsou vypuzovány zmiňované mikroskopické řasy a koráli tak ztrácí svou barvu. K bělení korálů může dojít při zvýšení teploty pouze o 1 °C. Koráli jsou schopny opakované regenerace v případě krátkodobého zvýšení teploty moře, avšak pokud tento stav trvá déle než půl roku dochází k nevratnému bělení. Významné bělení korálů a jejich odumírání bylo zaznamenáno například v letech 1982–83 a 1997–1998 v důsledku klimatického jevu ElNino.
120 121
Ebi , Lewis, Corvalán, 2005, s. 11, Small Islands, 2007,
72
Dalšími faktory, které korály ohrožují jsou: -
nadměrný rybolov
-
znečištění moří
-
rozvoj lidských aktivit na pobřeží a modifikace pobřeží (např. výstavba turistických komplexů na Mauriciu)
-
usazování nadměrného množství sedimentů a živin
-
výstavba hrází a přístavů
-
zavedení invazivních druhů (např. invaze nepůvodních druhů na ostrově Guam)
-
socioekonomické vlivy (politická nestabilita, nerozvinutý management pobřežních oblastí)
Na počínající blednutí korálů hlášené koncem 90. let 20. století z mnoha částí světa reagovala na svém 5. zasedání konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti. Ta vyzvala mezinárodní společenství k podniknutí možných kroků na snížení dopadů změn podnebí na teplotu vody a včetně socioekonomických vlivů na státy a obyvatele. Přehled korálových útesů ohrožených lidskou činností přináší následující mapa, přičemž nejvíce ohrožené lokality jsou znázorněny červenou barvou, středně poškozené žlutou a modrou ty relativně nejzachovalejší. Nejhorší stav korálů v rámci SIDS je zaznamenám v karibské oblasti, kde je 45 % korálových útesů kvalifikováno jako vysoce ohrožených. Relativně uspokojivý stav vykazují koráli v Indickém a Tichém oceánu.
Obr.č. 9: Stav korálových útesů, 2007 Zdroj: Small Islands, 2007,
7.9.2.
Mangrovové porosty
Jako mangrovy se označují tropická společenství keřů a stromů, rostoucích v částech pobřeží, které nejsou vystaveny působení vln. Jejich kořeny se přizpůsobily dočasnému zatopení slanou vodou. Mangrovy plní důležitou funkci jako místa, kde se líhnou a vyrůstají
73
mořští živočichové, zejména měkkýši a korýši. Projekty probíhající na záchranu či obnovu mangrovů mívají na ostrovních státech většinou podobu menších komunitních projektů. Projekty tohoto typu proběhly úspěšně na některých tichomořských SIDS, např. Kiribati, Palau a Tonze. Na Seychelách proběhl náročnější projekt zaměřený na obnovu celého ekosystému.
Jako účinný nástroj ochrany pobřežních porostů je prosazován tzv. Integrovaný management pobřežních oblastí. Ten je založen na maximalizaci ekonomických a sociálních přínosů z využívání pobřežních oblastí při zachování udržitelného stavu pobřežních ekosystémů. Programy tohoto zaměření byly realizovány jak na národní (např. Barbados), tak regionální úrovni (např. pacifické ostrovní státy). Většinou se však jednalo o izolované projekty namísto dlouhodobého národního úsilí, které by si vyžádalo investice do kapacit v oblasti hydrologie, mořské biologie, meteorologie a klimatologie. Asistenci v tomto směru je SIDS schopná nabídnout např. Světová meteorologická organizace. 122
7.9.3.
Biodiverzita
Ostrovy představují v důsledku izolovanosti unikátní systémy z hlediska druhové rozmanitosti. Typický je pro ně vysoký výskyt endemintů – druhů, které jsou rozšířeny pouze v určitém omezeném území a jinde na světě se nevyskytují. Některé SIDS jsou z hlediska biodiverzity označovány jako tzv. hot-spots, tedy místa s velkou koncentrací druhů. Pro demonstraci jsou uváděny některé příklady. Karibské ostrovy jsou domovem až 12 000 druhů rostlin, přičemž na 7000 z nich je endemických. Seychely vykazují v rámci ostrovů nejvyšší stupeň endemismu obojživelníků. Pacifické ostrovy se vyznačují velmi vysokou diverzitou korálových útesů, hlubokomořskými příkopy a rozsáhlými populacemi tuňáků. Málo početné izolované populace na ostrovech však bývají v porovnání s početnými a vzájemně propojenými pevninskými populacemi obecně citlivější jak vůči demografickým činitelům (např. náhodné události ovlivňující přežívání jednotlivců), tak vůči faktorům vnějšího prostředí (např. hurikánům, šíření chorob). Změny způsobené globálním oteplováním by mohly způsobit vymření některých unikátních druhů rostlin (úbytek mokřadů a lesů v důsledku frekventovanějších bouří) či živočichů (úhyn želv v důsledku změny jejich přirozených stanovišť). Jako příklad zpráva IPCC123 uvádí tempo odumírání tropického lesa 122 123
Saving paradise, 2005, Small Islands, 2007,
74
na Portoriku 21 měsíců po hurikánu, které bylo 7 x vyšší než za normálních okolností. Na ostrovech se podle Světového fondu pro životní prostředí nachází až 75 % ptáků a savců ohrožených vyhynutím. Jak je možné vidět z následujícího grafu, vyšší úbytek druhů vykazují v rámci SIDS Papua-Nová Guinea, Kuba, Jamajka Nová Kaledonie, Mauricius, Francouzská Polynésie a Haiti. V příloze č. 11 je možno najít zhodnocení všech SIDS z hlediska ohrožených druhů. 350 300 250 počet ohrožených druhů
200 150 100 50 0 Papua-Nová Guinea
Kuba
Jamajka
Nová Kaledonie
Mauricius
Francouzská Polynésie
Haiti
zem ě
Obr. č. 10: SIDS s vysokým podílem ohrožených druhů rostlin a živočichů, 2007 Zdroj: The IUCN Species Survival Commision, 2007,
Ztráta biodiverzity snižuje adaptační kapacitu na klimatické změny, ohrožuje potravinovou bezpečnost a zejména ekonomiku států závislých na příjmech z turismu. Biodiverzita a hodnota přírodního bohatství je ovšem často z ekonomického hlediska podceňována. To, že mnoho ekosystémových služeb (čistý vzduch, voda) není tržně ohodnoceno, ztěžuje úsilí o jejich dlouhodobou ochranu.
Z uvedených důvodů SIDS přijaly ochranu přírodního bohatství a udržitelné využívání přírodních zdrojů jako nedílnou součást ekonomického a sociálního rozvoje. Příkladem konkrétních opatření zaměřených na ochranu biodiverzity mohou být aktivity zaměřené na zlepšení stavu korálových útesů, mangrovových porostů a mokřadů. Význam těchto aktivit spočívá nejen v ochraně biodiverzity, ale také ve zvyšování odolnosti vůči působení klimatických změn. Realizace těchto činností si vyžaduje přístup k informacím o stavu životního prostředí, potřebným technologiím a v neposlední řadě využívání tradičních znalostí původních obyvatel.124 Ačkoliv jsou data o kličových složkách biologické rozmanitosti SIDS dostupná, jejich základna je neúplná. Relativní odlehlost některých ostrovních oblastí může ztěžovat přístup pro účely monitorování a hodnocení biodiverzity.
75
Většina SIDS do roku 2008 také ratifikovala Úmluvu o biologické rozmanitosti, která byla přijata na Summitu Země v Riu de Janeiro roku 1992. Základem naplňování úmluvy je vytvoření a přijetí národní strategie ochrany biodiverzity. Proces jejich přípravy probíhá v rámci SIDS za pomoci konzultací s příslušnými institucemi za cílem vytvořit do budoucna široké a integrované programy. V letech 1999 a 2000 se uskutečnily pracovní semináře v oblasti karibské oblasti, jižního Tichomoří, na nichž byly určeny důležité prvky pro návrh a realizaci úspěšných národních strategií ochrany biodiverzity a akčních plánů.125 Vytvoření péče o chráněné oblasti SIDS podporuje řada mezinárodních institucí jako např. UNEP, UNESCO, Světový fond pro životní prostředí či Světový svaz ochrany přírody.
7.9.4.
Eroze pobřeží
Pobřežní oblasti SIDS zatěžované přírodními faktory i populačními tlaky se potýkají s problémem eroze. K přírodním silám působícím na pobřežní oblasti patří vodní eroze a rizika spojená s globálním oteplováním. Lidská společnost ji urychluje zejména následujícími způsoby: těžbou písku pro výstavbu silnic, ničením pobřežní vegetace, necitlivou konstrukcí mořských hrází a rozvojem turistických zařízení. Zavedení ochranných opatření pobřeží je finančně nákladné a pohybuje se nad možnostmi většiny SIDS. Tradiční postupy jako uchování či vysazování protierozních plodin jsou ovšem často přehlíženy a ustupují vysazování komerčních plodin jako jsou např. kokosové palmy.
SIDS čelí také environmentálním problémům spojeným se zemědělskou výrobou jako je nadměrné užívání anorganických hnojiv, herbicidů a pesticidů představující hrozbu i pro zásobárny pitné vody. Pokračuje i odlesňování pro získání plochy na pěstování komerčních plodin, rozvoj průmyslu a narůstá i problém managementu odpadů.
124 125
Cherian, 2007 Plesník, Roth, 2004
76
Případová studie: Adaptační opatření na klimatické změny na Kiribati Republika Kiribati se nachází v centrálním Pacifiku a tvoří ji 3 velké skupiny ostrovů – Gilbertovy, Phoenixské a Liniové ostrovy. Kiribati celkem čítá 33 korálových ostrovů o přibližné rozloze 800 km2. Rozloha včetně výlučných ekonomických zón činí 3,5 milonů km2. Země získala nezávislost v roce 1979 a je politicky stabilní. Nadpoloviční většina z ekonomicky aktivních obyvatel je zaměstnána ve finančnictví a veřejné správě. Ekonomické aktivity jsou soustředěny zejména v okolí hlavního města Tarawa a na ostrově Kiritimati. Pro udržitelný život obyvatel mají vedle rybolovu velký význam zejména místní
rostliny
kokosové pandán)
(banánovník,
palmy, poskytující
chlebovník, plody
pro
přímou spotřebu a na export. Většina obyvatel
žije
na
západních
Gilbertových ostrovech, zejména na atolu
Tarawa.
Pokusy
Britů
o
přesídlení obyvatel z Gilbertových ostrovů na některé z neobydlených Phoenixských
ostrovů
skončily
neúspěchem. Nevhodnost ostrovů
Obr. č. 11: Poloha Kiribati v Tichém oceánu Zdroj: Greenwich Mean Time, 2007, [cit. 2008-04-21].
pro trvalé osídlení ukázala sucha v 50. a 60. letech a omezené vodní zdroje. Nový Zéland byl k roku 2007 jedinou zemí, která přijímala environmentální uprchlíky z Kiribati. Ročně je přijímáno 75 uprchlíků, zatímco domov v důsledku změn životního prostředí ztrácí tisíce obyvatel.126 Hlavní proudy vnitřní migrace motivované zejména ekonomickými důvody směřují k hlavnímu městu na jižní část atolu Tarawa, kde žije 43 % populace a hustota osídlení dosahuje až 2400 obyvatel/km2. Australská rozvojová agentura očekává zdvojnásobení populace během dalších 20 let, čímž se bude zvyšovat tlak na přírodní zdroje (tlak na rybí populace, snižování biodiverzity, zhoršování přístupu k pitné vodě a základní hygieně, doprovázené výskytem průjmových onemocnění a podvýživy). Tyto negativní jevy jsou a nadále budou zesilovány klimatickými změnami.
126
Fowler, 2007
77
Kiribati patří k zemím vysoce ohroženým důsledky globálního oteplování klimatu. Atoly ležící průměrně 3–4 m nad mořem a široké několik stovek metrů jsou domovem 95 000 obyvatel. Scénáře budoucího vývoje klimatu považují za střední hodnotu zvýšení hladiny moře na Kiribati o 6 cm do roku 2025. Do roku 2100 by mohlo dojít k navýšení až o 39 cm. Celkový přehled možných změn klimatických jevů podává následující tabulka. Pro jednotlivé roky a jevy je stanovena střední hodnota, v závorce je potom uvedena nejnižší a nejvyšší pravděpodobná varianta.
Tab. č.10 : Předpokládaný vývoj klimatických jevů na Kiribati vůči roku 2000 Klimatický jev Vzrůst hladiny moře (cm) Změny teploty vzduchu (°C) Změny srážkového režimu (%)
2025
2050
2100
+ 6 cm (+ 3 až +10) + 0,4 °C (+ 0,3 až 0,5) +3% (+ 1 až + 7)
+ 14 cm (+ 6 až + 26) + 1,0 °C (+ 0,8 až 1,4) +7% (+ 2 až + 17)
+ 39 cm (+ 12 až + 89) + 2,3 °C (1,3 až 3,5) + 15 % (+ 4 až + 46)
Zdroj: Kiribati National Adaptation Program Of Action, 2007, s. 22,
Jevy spojené s globálním oteplováním jako pobřežní eroze, zaplavení pobřeží během bouří, bělení korálů, byly na Kiribati již zaznamenány. Jako výhodu lze vidět dlouhodobé zkušenosti obyvatel Kiribati se zvládáním přírodních katastrof. V případě bouře byl klasickou ochrannou dočasný ústup do vnitrozemí ostrova, přičemž jednoduchá obydlí byla po bouří znovu postavena. S růstem životní úrovně se začaly stavět domy náročnějšími postupy a z dovážených materiálů, jejichž poškození je mnohem nákladnější a rekonstrukce mnohdy nemožná. Nový typ výstavby si proto žádá nová adapatační opatření.
Obyvatelé Kiribati dlouhodobě využívají protierozních opatření. Ochranu státních objektů zajišťuje vláda a soukromé statky jsou pod ochranou vlastníka. Problém spočívá v neefektivitě tradičně využívaných protierozních opatření (např. vyvýšené domy na kůlech již nestačí, obyvatelé mnohdy musí obydlí opustit), neboť eroze dosahuje většího rozsahu, je intenzivnější a trvalá. Ke zhoršování stavu pobřeží na Kiribati přispívá také nadměrný populační tlak, spory mezi vlastníky půdy a migranty. Eroze způsobuje také zanášení korálových útesů a spolu se zvyšující se teplotou mořské vody vede k jejich odumírání. Případy odumírání korálů byly zaznamenány na neobydlených atolech Kiribati. Dobrý stav
78
korálových atolů je úzce spojen s hojností ryb, které jsou pro obyvatele Kiribati jednou z hlavních složek jídelníčku. Eroze může ovlivnit i zemědělskou produkci, jako v případě kokosových palem, které jsou na Kiribati primární zemědělskou plodinou. Kokosové palmy slouží na výstavbu obydlí, pro přímou spotřebu či získávání kopry na export. Ztráta půdy, na níž rostou kokosové palmy, znamená pro obyvatele ztrátu živobytí. Na stavu zemědělských systémů se na Kiribati podepisují také prodlužující se sucha, zasolení a vzrůst teploty vzduchu. Vodní stres ovlivňuje i rostliny nejvíce tolerantní k suchu, kterými jsou kokosové palmy a pandány. Zasolení zdrojů pitné vody či jejich nedostatek obyvatelé dříve řešili migrací k nejbližšímu vhodnému zdroji. Změna vodního režimu může způsobovat neefektivitu dřívějších strategií.
Zdravotní stav obyvatel Kiribati je úzce spjat s dopady klimatických změn na ostatní sektory, jakými jsou zemědělství a rybolov, management pobřežních oblastí, stav zdrojů pitné vody, nakládání s odpady, ochrana biodiverzity apod. Na Kiribati v důsledku znečištění zdrojů pitné vody a nedostatku kanalizačních systémů v hustě obydlených oblastech v roce 1997 propukla cholera. Vzestup průměrné teploty vytvořil vhodné podmínky pro zvýšený výskyt moskytů přenášejících horečku dengue, která se na ostrovech rozšířila v roce 2003 a 2004. Zcela běžně jsou na Kiribati rozšířena průjmová onemocnění a otravy po požití ryb. Očekávat lze i škody na infrastruktuře a veřejných budovách, většina z nichž leží při pobřěží a některé byly vystavěny počátkem 20. století bez ohledu na možné klimatické změny.
Přírodním rizikům se intenzivně věnuje i místní vláda. V roce 1993 byl přijat Zákon o přírodních katastrofách, který stanovuje postupy v případě výskytu přírodní pohromy. O čtyři roky později vláda přijala Zákon o životním prostředí, s cílem omezovat hrozby přírodních a sociálních systémům a zvyšování jejich odolnosti. Národní strategie rozvoje, kterou přijala současná vláda na období 2004–2007 se stala výchozím dokumentem pro přijetí Adaptační strategii na klimatické změny, která volá po připravenosti země na možné dopady globálního oteplování. Toho by mělo být dosaženo koordinovaným programem na národní úrovni, realizovaným státními a soukromými subjekty za finanční podpory externích donorů.
Ze zahraničních aktérů na Kiribati působí zejména Organizace spojených národů, Světová banka a Australská rozvojová agentura. Pod patronátem OSN byl pro zemi vypracován Akční národní adaptační plán (National Adaptation Plan of Action – NAPA). Na Kiribati je současně
79
realizován Kiribatský adaptační projekt (Kiribati Adaptation Project – KAP) pod vedením Světové banky, který je zaměřen na dlouhodobá opatření. Akční národní adaptační plán je oproti tomu zaměřen na okamžité a naléhavé potřeby státu a jeho obyvatel. Do obou projektů je zapojena místní vláda. Podkladem pro oba projekty byla Národní strategie rozvoje na období 2004–2007, operační plány jednotlivých ministerstev, státní rozpočet a adaptační strategie přijatá vládou. Pro účely obou iniciativ proběhla mezi lety 2003 a 2005 také 3 národní setkání, jejichž cílem bylo definovat konkretní potřeby jednotlivých ostrovů. Konzultací se účastnili členové samosprávy jednotlivých ostrovů, představitelé místních nevládních organizací, zástupci unimwane („náčelníci“, tradiční autority ve společnosti) včetně zástupců ženského pohlaví a mládeže. Výsledkem snah bylo definování prioritních oblastí a určení konkrétních projektů a aktivit. Příklady schválených projektů, které byly realizovány zahraničnímu aktéry při zapojení místních komunit, přináší následující tabulka č. 11.
80
Tab. č. 11: Příklady aktivit realizovaných zahraničními aktéry v rámci Akční národní adaptačního plánu na Kiribati Zaměření projektu
Aktivity v rámci projektu
Adaptace vodních zdrojů
-
Management pobřežních zvyšování jejich odolnosti
zdrojů
a
-
-
Posilování monitoringu životního prostředí a klimatických změn
-
Obnova a budování hrází a dalších systémů ochrany pobřeží
-
Ochrana korálových útesů
-
Podpora participace Kiribati na regionálních a mezinárodních fórech věnujících se globálnímu oteplování
-
-
modernizace a opravy existujících studní budování kapacit v oblasti managementu vodních zdrojů zvyšování povědomí o stavu vodních zdrojů monitoring dopadů klimatických změn na pobřežní oblasti (např. mapování pobřežních oblastí) revize zákonů vztahujících se k ochraně pobřežních oblastí pořádání workshopů, distribuce informačních materiálů ustanovení místních skupin pověřených správou pobřežních oblastí podpora využívání tradičních ochranných postupů vysazování mangrovů transfer technologií (počítače, software apod.) sledování a dokumentace přírodních katastrof tvorba studií a zpráv zajištění technické pomoci monitoring existujících zábran vyhledání dobrovolníků na rekonstrukci a výstavbu nových ochranných opatření zajištění materiálu a pomůcek dokumentace vytvoření skupiny pověřeného minitoringem korálových útesů finanční a technická podpora týmu analýza dostupných dat a identifikace stresových faktorů pro korály vyškolení místních odborníků a dobrovolníků vytvoření a zahájení pilotních projektů pravidelná účast na setkáních a konferencích věnovaných klimatickým změnám rozvíjet snahy o získání podpory zahraničních donorů a mezinárodních agentur
Zdroj: Kiribati National Adaptation Program Of Action, 2007, s. 36–38
81
8. Problém zdrojů (voda, energie) 8.1. Vodní zdroje Otázka vodních zdrojů je pro SIDS životně důležitá. Jejich dostatek může působit jako stimulátor rozvoje, nedostatek vodních zdrojů naopak může rozvoj brzdit. Moře představující vnější prostředí SIDS může být však také vnímáno jako bariéra kontaktů se sousedními regiony. V důsledku této izolace se však na ostrovech setkáváme se specifickými rysy rozvoje, ať už z hlediska přírodního (endemiti), tak z hlediska sociálního (uchování kultury bez vnějších civilizačních zásahů). Na druhou stranu je moře kontaktním prostředím se sousedními regiony, místem realizace námořní dopravy, která má pro ostrovní státy zásadní význam. Moře je rovněž zásadním zdrojem potravy, samotné rybářství a zpracování darů moře bývá základním kamenem hospodářské struktury ostrovních států. Šelfová moře jsou také potenciálním zdrojem nerostných surovin. Problémem mnoha menších ostrovů je nepříznivá vodohospodářská bilance, kdy místní zdroje nepokrývají spotřebu. Většina SIDS využívají jako primární zdroj vody atmosferické srážky, a proto jsou velmi citlivé ke změně jejich režimu. Zvláště kritická situace je na korálových ostrovech. Spotřebu vody zvyšuje intenzifikace zemědělství nebo rozvoj turismu. Situaci je možno řešit různými vodohospodářskými opatřenými, která se odvíjí od hydrologických podmínek a ekonomických možností. Může se jednat například o systémy odčerpávající podzemní vody, retenční přehrady, odsolování vody. V extrémních případech je situace řešena dovozem vody.127 Znečištení vodních zdrojů zejména napomáhá šíření vodou přenosných onemocnění (cholera, žlutá zimnice) mezi ostrovní populací. Tlak na vodní zdroje zvyšuje populační růst, urbanizace, rozvoj turismu. Přístup k nezávadné pitné vodě se v rámci SIDS liší. Příznivá situace panuje na většině karibských SIDS či na Mauriciu, zatímco v Oceánii nemá přístup k pitné vodě okolo 50 % populace.128 Mnoho SIDS přijmulo adaptační strategie v oblasti vodních zdrojů. Programy na odsolování vody přijaly Antigua a Barbuda, Bahamy, Barbados, Maledivy, Seychely, Tuvalu. Sběr a zpracování hydrologických dat včetně vytváření předpovědí je v případě SIDS neadekvátní potřebě.
127
Kopp a kol., 2006 World Meteorological Organization, 2005 128
82
8.2. Energie Malé ostrovní státy většinou využívají neobnovitelné zdroje energie, které jsou často dováženy. Poptávka po fosilních palivech vzrůstající souběžně s rozvojem SIDS, je z 90 % kryta dovozem.129 Největším spotřebitelem energie z fosilních paliv je v důsledku ostrovní polohy a značné vzdálenosti SIDS od světových trhů zejména sektor dopravy. Vysoké náklady na dovoz energie způsobují také její vysokou cenu jako v případě pacifických ostrovů, kde se cena fosilních paliv pohybuje až o 200 % výše než je celosvětový průměr. Vysoké ceny energie přispívají k cenové inflaci domácího zboží a služeb se všemi negativními sociálními dopady na blaho populace. Situace si společně s hrozbou klimatických změn vyžaduje zejména
investice
do
domácích
alternativních
zdrojů
energie.
Zvyšování
podílu
alternativnímch zdrojů energie by také mohlo podstatně snížit závislost SIDS na světových trzích. Přístup obyvatel ke zdrojům energie se v jednotlivých oblastech SIDS liší. Na tichomořských ostrovech nemá přístup k moderním energetickým zdrojům až 70 % populace a jako energetické zdroje jsou nuceni využívat palivové dříví, petrolej a baterie. Situace atlantských, karibských a indooceánských SIDS je příznivější, hlavní překážkou zde zůstává vysoká cena energií. Ačkoliv SIDS mají potenciál pro čerpání energie z obnovitelných zdrojů, jejich zavádění je celkově pomalé a podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě je malý. V Karibiku například jsou pouze 2 % elektřiny vyráběna z obnovitelných zdrojů.130 Tato situace je přičítána nedostatku informací, slabým technickým a institucionálním kapacitám v oblasti místních energetických zdrojů, absencí politické podpory šetrných energetických zdrojů a v neposlední řadě nedostatečnými finančními a investičními možnostmi. Proto je v oblasti obnovitelných zdrojů potřeba zejména politická vůle, finančních pobídek k jejich zavádění a poskytování nízkoúročných půjček. Nezbytný je také dlouhodobý závazek vyspělých zemí a mezinárodních organizací k alokaci zdrojů na podporu obnovitelné energie. Výhody obnovitelné energie pro SIDS lze vidět v několika ohledech:131 -
využívání domácích energetických zdrojů
129
Integrated review of the thematic cluster of energy for sustainable development, industrial development, air pollution/atmsphere and climate change in Small island developing States, 2006, 130 Tamtéž 131 Roper, 2005
83
-
snížení závislosti na dovážených fosilních palivech
-
podpora uchování přírodních zdojů
-
zajištění produkce levnější, a tudíž dostupnější energie
-
příspěvek k boji proti globálnímu oteplování
-
vytvoření dobré image v rámci mezinárodního společenství
SIDS mají vzhledem k přírodním faktorům předpoklady pro využívání solární energie. Ta je v mnoha státech využívána pro ohřev vody, sušení, zpracování zemědělských plodin a maloplošnou produkci elektřiny. Zahájen byl výzkum a prosazování využívání biopaliv a biomasy, zejména pak cukrové třtiny a kokosových ořechů. Jedná se například o Fidži a Barbados, které tímto způsobem usilují mimo jiné o snížení produkce CO2. Na Jamajce, Dominikánské republice, Vanuatu a Marshallových ostrovech bylo pokusně zavedeno používání kokosového oleje a ethanolu k provozu vozidel. Tyto snahy byly ovlivněny také rostoucí cenou fosilních paliv. Potenciál pro rozsáhlejší využívání vodní energie má pouze několik SIDS. Jedná se zejména o Papuu-Novou Guineu, Fidži, Jamajku, Dominiku, Šalomounovy ostrovy, Samou a Vanuatu. Jako další se objevily úvahy o získávání energie z odpadů. Využívání tradičních zdrojů energie dosud přetrvává na méně rozvinutých ostrovech či mezi chudými obyvateli. Na Haiti je podle OSN132 touto cestou produkováno až 60 % energie. Tyto praktiky vedle znečišťování ovzduší narušují stabilitu ekosystémů, na kterých jsou místní komunity závislé. I přes zmíněné překážky některé ostrovy již na cestu čisté energie nastoupily. Na Mauriciu se již v roce 1991 objevily pokusy nahradit importovaná fosilní paliva olejem lisovaným z cukrové třtiny. Podle zprávy IPCC133 produkuje Fidži a Réunion až 50 % energie z obnovitelných zdrojů. Niue podepsalo s organizací Greenpeace program obnovitelné energie zaměřený na využívání energie větru a biomasy. Závazek k zavádění nových zdrojů energie dokumentuje i množství existujících iniciativ v této oblasti. Jednou ze stěžejních je Globální program obnovitelných zdrojů na ostrovech (The Global Sustainable Energy Islands Initiative – GSEII) založený na spolupráci mezinárodních nevládních organizací a multilaterálních institucích s Aliancí malých ostrovních států 132
Integrated review of the thematic cluster of energy for sustainable development, industrial development, air pollution/atmsphere and climate change in Small island developing States, 2006, s. 8,
84
(AOSIS)134 na poli obnovitelných zdrojů. Hlavním cílem iniciativy je podpora přechodu 20 členů AOSIS k obnovitelným zdrojům energie se sekundárními dopady jako jsou: omezení závislosti na dovážených fosilních palivech, zajištění energetické soběstačnosti, zlepšení stavu životního prostředí, snížení emisí skleníkových plynů, přilákání zahraničních investic, podpora udržitelného socioekonomického rozvoje, vytvoření příkladu pro vyspělé země. Iniciativa se orientuje na podporu místních vlád v přijetí koncepce udržitelných zdrojů energie, tvorbu kapacit a podporu participace místních, zvyšování povědomí o daném tématu a konkrétní projekty. Některé karibské ostrovy – jmenovitě Dominika, Grenada a Sv. Lucie – od roku 2005 nastoupily fázi implementace plánů udržitelné energie zaměřenou na využívání solární energie. Iniciativa byla rozšířena o Projekt rozvoje geotermální energie ve východním Karibiku, zaměřující se vedle Dominiky, Sv. Lucie také na Sv. Kryštof a Nevis. Iniciativa se vedle čtyř karibských států orientuje na spolupráci se dvěmi pacifickými zeměmi, a to konkrétně s Fidži a Marshallovými ostrovy, která je zacílena na využívání solární energie a biomasy. 135
Klíčovou otázkou v případě přechodu na obnovitelné zdroje představuje spolehlivost a bezpečnost nových technologií, náklady na provoz zařízení, vztahy s dodavateli energie a možnost integrace obnovitelných zdrojů do stávajícího energetického systému dané země. Vzhledem k častému výskytu přírodních katastrof je potřeba brát v úvahu také odolnost energetických zařízení vůči těmto událostem. V případě biopaliv je třeba zvážit jejich náročnost na značné množství půdy a prosazovat využívání biopaliv tzv. druhé generace, které se pomocí vylepšených technologických postupů vyrábí ze stonků a dřevnatých částí rostlin.136 Při zavádění obnovitelných zdrojů je také nutno počítat s počátečními vysokými náklady, které jsou však později kompenzovány levnější energií ve srovnání s fosilními palivy.
Energetickým zdrojům je věnována 7. část Mauricijské strategie, kde je závislost na externích energetických zdrojích chápána jako jeden z hlavních důvodů ekonomické 133
Small Islands, 2007, s. 702, Viz kapitola 1. 135 Global Sustainable Energy Islands Initiative, 2007, 136 V současné době jsou uplatňována biopaliva první generace, kterými jsou především bioethanol vyráběný z cukerných resp. škrobnatých plodin (cukrové třtiny, obilí, cukrové řepy, nebo brambor), a methylestery vyšších mastných kyselin získávané z palmového, slunečnicového či sojového oleje aj. 134
85
zranitelnosti SIDS. Zdůrazňován je potenciál některých SIDS pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie a nutnost výzkumu možností jejich zavedení. Zmiňovaná část úmluvy se věnuje také problému omezeného přístupu venkovských komunit k moderním a cenově dostupným zdrojům energie. Opomíjena není ani role mezinárodního společenství ve zvyšování energetické efektivnosti. Zvyšování podílu obnovitelných zdrojů je prioritou Aliance malých ostrovních států, podle které prosazování čistých zdrojů energie SIDS může posloužit jako demonstrace závazku k péči o životní prostředí a pozitivní příklad pro ostatní státy světa. Závazky k řešení energetické situace včetně budování kapacit, posilování národních institucí působících v oblasti energetiky a přenosu know-how SIDS, byly přijaty na Světovém summitu o udržitelném rozvoji, který proběhl v Johannesburgu v roce 2002. K prosazování čisté energie na malých ostrovních rozvojových státech se zavázaly i některé mezinárodní instituce jako např. Světová banka, Asijská rozvojová banka, Rozvojový program OSN a Program OSN pro životní prostředí.
86
Případová studie: Projekty zavádějící obnovitelnou energii na Sv. Lucii Sopečný ostrov Sv. Lucie je druhý největší z tzv. Návětrných karibských ostrovů. Jako jedna z předních turistických destinací Karibiku je Sv. Lucie s hlavním městem Castries považována za úspěšný příklad fungování Globálního programu obnovitelných zdrojů na ostrovech. Hornatý ostrovní stát má vedle využívání energie z biomasy předpoklady pro využívání solární, větrné a geotermální energie. Země nastoupila pod vedením premiéra Kennyho Anthonyho (ve funkci v letech 1997–2006) na cestu čisté energie. Místní vláda v roce 2001 schválila na období 10 let komplexní národní Plán udržitelné energie, jehož cílem je zvyšování podílu energie pocházející z obnovitelných zdrojů. Důležitou složkou je snaha o snižování energetické náročnosti, a to konkrétně až o 15 % do roku 2010.137 Dosažení tohoto cíle vyžaduje, vedle tvorby kapacit v oblasti energetiky, také osvětové kampaně zaměřené na změnu postojů a vzorců chování obyvatel. Pozornost je třeba zaměřit na sektor dopravy, který je největším konzumentem energie. Fungování programu finančně podpořili zainteresovaní investoři z řad vlastníků turistických zařízení, environmentálních nevládních organizací a místní energetická společnost LUCELEC, která energií zásobuje až 98 % populace. Na realizaci projektů se podíleli i zahraniční aktéři, jako např. Kanadská rozvojová agentura. V rámci národního plánu proběhlo několik níže popsaných projektů.138 Zavádění úsporného osvětlení V rámci tohoto projektu bylo za podpory Ministerstva pro místní rozvoj a Klimatickým institutem distribuováno 6000 energeticky úsporných žárovek. Energetický audit a školení místních hoteliérů V únoru 2004 proběhla v hlavním městě a v oblasti Rodney Bay série energetických auditů a workshopů v oblasti pohostinství. Hlavním záměrem projektu bylo zvýšit povědomí o možnostech úspory energie v sektoru cestovního ruchu. V rámci projektu bylo podle dvanácti kritérií hodnoceno 5 rekreačních zařízení. Energetický víkend Od roku 2003 na Sv. Lucii každoročně probíhá víkend zaměřený na zvyšování povědomí o obnovitelných zdrojích energie u široké veřejnosti. Akce je masivně propagována sdělovacími prostředky (informace v tisku, radiové a televizní vysílání) a zahrnuje také soutěž školních projektů. 137 138
Saint Lucia to develop a sustainable energy plan, 2008, Global Sustainable Energy Island Iniciative, 2007,
87
Větrná farma Východní strana ostrova má dobré povětrnostní podmínky pro využití větrné energie. Zájem o výstavbu malé větrné elektrárny v této lokalitě prokázala místní vláda a energetická společnost LUCELEC. V první fázi by měly být vystavěny dvě demonstrační turbíny a po jejich osvěčení by mělo být zařízení rozvinuto tak, aby dosáhlo výkonu 4 250 KW. Využívání skládkových plynů Po uzavření místní 11 let fungující skládky v roce 2003 přišla místní vláda s návrhem prozkoumat potenciál pro využívání energie skládkových plynů (zejména methanu). V karibské oblasti by se jednalo by se jednalo o první projekt takového druhu. V roce 2005 byla úspěšně dokončena přípravná fáze projektu.
V roce 2006 na Sv. Lucii proběhlo setkání klíčových aktérů energetického průmyslu s cílem diskuze národní energetické politiky a revize pokroku za posledních 5 let. Zúčastnění aktéři se zaměřili na kroky, které je potřeba podniknout k dosažení národního energetického plánu do roku 2010. Navzdory snahám o zvyšování podílu obnovitelné energie si Sv. Lucie udržuje závislost na importovaných fosilních palivech. Spotřebu elektřiny podle sektorů uvádí následující graf.
3%
5% 20%
36%
veřejné osvětlení průmysl cestovní ruch domácnosti komerční účely
36%
Obr. č. 12: Spotřeba elektřiny na Sv. Lucii podle sektorů, 2006 Zdroj: St. Lucia Economic Review, 2006, s. 42,
Prosazování čisté energie na Sv. Lucii může posloužit jako pozitivní příklad pro ostatní ostrovní rozvojové státy. Jako pozitiva tohoto přístupu je možno vidět snižení závislosti na dovážených fosilních palivech, snižování emisí CO2, tvorbu nových pracovních míst a podporu udržitelného rozvoje.
88
9. Turismus a SIDS Malé ostrovní státy se od 80. let 20. století stávají stále častějším cílem cestovního ruchu. Cestovní ruch nabývá v rámci ostrovů stále většího významu zejména v důsledku zrychlování přepravy (a tudíž snažší dosažitelnosti), rostoucí množství volného času a finančních prostředků investovaných především lidmi z vyspělých států do trávení volného času. Ačkoliv můžeme v případě SIDS hovořit o tuzemském i mezinárodním turismu, z hlediska rozvoje je zdůrazňován vliv toho mezinárodního. To je pochopitelné, neboť tuzemský turismus vede k redistribuci národních příjmů, zatímco zahraniční turisté jsou zdrojem potřebných deviz. Počet turistů, který v roce 1988 dosáhl 11 milionů, se od té doby stabilně zvyšoval tempem 9 % ročně. V roce 2004 navštívilo malé ostrovní rozvojové státy 27 milionů turistů. S nárůstem počtu turistů se zvyšovaly i jejich výdaje, u kterých byl od roku 1988 zaznamenán 10% roční nárůst a v roce 2004 výdaje turistů dosáhly hodnoty 17,6 miliard USD. Hlavní zdrojovou oblastí turistů byla Jižní a Severní Amerika, zejména pak USA a Kanada. Malé ostrovní rozvojové státy se staly cílem 8,4 % turistů z této oblasti. Překvapivě nízký byl v roce 2004 podíl turistů z hlavní zdrojové oblasti součastnosti – Evropy, který dosáhl pouze 0,85 %. 139
Význam cestovního ruchu pro SIDS je dán tím, že rovněž pozitivně ovlivňuje řadu dalších odvětví a sektorů – zejména dopravu, obchod, bankovnictví, telekomunikace, zdravotnictví. Většinou také přispívá k revitalizaci území, tvorbě pracovních míst, zvyšování sociokulturního porozumění a snižování chudoby. Počet obyvatel SIDS zaměstnaných v sektoru turismu vzrostl z 488 000 na konci 80. let 20. století na 900 000 v roce 2004.140 Pokud vezmeme v úvahu limitovanost trhu práce SIDS, tvorba nových pracovních míst v cestovním ruchu může významně přispět k redukci široce rozšířené nezaměstnanosti. V otázce pozitivních dopadů turismu existuje mezi obyvateli SIDS konsensus. Místní ostrovní komunity se však také vyznačují silným povědomím o tlaku turismu na přírodní zdroje, které jsou chápány jako nezbytná složka života ostrovanů. Proto většina obyvatel upřednostňuje menší turistická zařízení nad rozsáhlými rekreačními komplexy.
139 140
Craigwell, 2007, s. 2–6 Craigwell, 2007
89
9.1. Faktory ovlivňující cestovní ruch SIDS Pro cestovní ruch na ostrovech mají zásadní význam zejména přírodní faktory, které ovlivňují atraktivitu destinací a důvody návštěvy SIDS. U vulkanických ostrovů (např. Grenada, Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Lucie) je hlavním lákadlem zpravidla sopka, u korálových (např. Bahamy, Maledivy, Seychely, Marshallovy ostrovy) je to zejména bohatý mořský život a nenarušená příroda. Předpokladem pro rozvoj turistického ruchu je rozvinutá dopravní infrastruktura, v případě SIDS pak zejména letecké a námořní spojení. Do roku 2000 převažovala v případě SIDS letecká doprava nad námořní. Po teroristických útocích 11. září a atentátech na Bali v roce 2002 jsou oba typy dopravy využívány téměř rovnoměrně. Úroveň a kvalita dopravní sítě se přizpůsobuje náročnosti klientely, a proto se veškerá infrastruktura buduje pro bezproblémový příliv a odliv turistů. Jedním z příkladů korelace mezi rozvojem dopravy a turismu je vývoj na Maledivách. Pro rozvoj cestovního ruchu bylo potřeba vystavět letiště, které by odpovídalo parametrům pro mezinárodní lety. Vystavět runway pro tento účel nedovolovala velikost zdejších atolů, a tak byl ostrov Hulhulé o čtvrtinu své rozlohy přisypán korálovým pískem. Od roku 1980 zde funguje letiště sloužící turismu i hlavnímu městu Male.141 Obecně platí, že s větší vzdáleností od vyspělých států klesá návštěvnost ostrovů. Vyšší vzdálenost (např. ostrovů v Oceánii) je spojená s obtížnější dosažitelností (např. několik přestupů) a vyšší cenou dopravy. To může zapříčinit nižší zájem o destinaci či naopak přispět k delšímu pobytu turistů. Vzdálenost ostrova ovlivňuje nejen počet, ale i typ turistů. Extrémně periferní oblasti podporují dobrodružný styl cestování – snaha o poznání divočiny, život mimo civilizaci, expedice apod. Velikost ostrova podmiňuje typ poskytovaných aktivit. Menší ostrovy jsou zaměřené většinou na jeden typ aktivit, zejména rekreační pobyt u moře s doplňkovými aktivitami (potápění, šnorchlování apod.) Zhodnocení postavení SIDS na poli světového cestovního ruchu umožňuje například tzv. index konkurenceschopnosti, který v roce 2004 zavedla Světová rada pro cestovní ruch.142 Index s hodnotou 0 značí nejnižší konkurenceschopnost a hodnota 100 nejvyšší. Průměrná 141
Kopp a kol., 2006, s. 146 Světová rada pro cestovní ruch se sídlem v Londýně (World Travel & Tourism Council - WTTC) byla založena v roce 1990. Další zastupitelské kanceláře jsou v Latinské Americe, střední a východní Evropě, ve Středomoří, v jihovýchodní Asii, v Austrálii, v Africe a Severní Americe. Členy rady jsou výkonní ředitelé ze všech sektorů souvisejících s cestovním ruchem, včetně ubytování, stravování, zábavy, rekreace, dopravy a dalších služeb. Hlavním úkolem je spolupráce s místními vládami a státním sektorem s cílem maximálně využít potenciál a dopady cestovního ruchu. 142
90
hodnota indexu pro SIDS – 47,23143 je srovnatelná s celosvětovým průměrem. V rámci SIDS patří k nejvíce konkurenceschopným z hlediska turismu Aruba a Bermudy, nejhůře si vedou tichomořské Marshallovy ostrovy a Federativní státy Mikronésie. Index vzniká analýzou 8 klíčových oblastí, jejichž přehled přináší následující tabulka. Zhodnocení SIDS podle indexu konkurenceschopnosti je možno nalézt v příloze č. 10.
Tab. č.12 : Index konkurenceschopnosti turismu Analyzované oblasti Cenová konkurenceschopnost Pohyb osob Infrastruktura Životní prostředí Technologie
Lidské zdroje
Otevřenost země Sociální oblast
Ukazatele ceny ubytování, dopravy a dalších služeb, parita kupní síly počet vycestováných a přicestovaných turistů zásobování pitnou vodou, úroveň hygieny, množství silnic, železnic populační hustota, emise CO2, ratifikace mezinárodních dohod o životním prostředí přístup k internetu, počet uživatelů mobilních telefonů, počet telefonních linek, vývoz high-tech technologií naděje na dožití, gramotnost, zápis do škol, zaměstnanost v turismu, nezaměstnanost, rovnost pohlaví otevřenost turistům, vízová povinnost, obchodní cla a bariéry index lidského rozvoje, kriminalita
Zdroj: Craigwell, 2007, s. 8, < http://www.wider.unu.edu./publications/working-papers/researchpapers/2007/en_GB/rp2007-19/>
Z prezentovaných složek indexu zůstává výzvou pro SIDS otázka technologií a sociálních ukazatelů. Nutné jsou zejména investice do komunikačních technologií a zajištění přínosů z cestovního ruchu širokým vrstvám obyvatel. Největší překážkou zůstává cenová nekonkurenceschopnost. Dílčí index ceny ubytování je v případě SIDS dvakrát vyšší než průměr vyspělých zemí i celosvětový průměr. Negativně se na cestovním ruchu některých SIDS podepisuje zejména cenová nákladnost dopravy. Přesto je celková pozice cestovního ruchu SIDS z hlediska konkurenceschopnosti srovnatelná s celosvětovým průměrem.
143
Craigwell, 2007, s. 11
91
9.2. Oblasti s vysokou koncentrací cestovního ruchu Populární turistickou destinací jsou v rámci SIDS zejména ostrovy tzv. amerického středomoří mezi Karibským mořem a Atlantikem. Komparativní výhodu představuje příjemné klima, přírodní bohatství, specifické společenské faktory (koloniální architektura, folklór převážně černošské populace) a zejména optimální vzdálenost pro americkou klientelu (narozdíl od tichomořských ostrovů). Největší návštěvnost vykazují Bahamy, Portoriko, Dominikánská republika, Jamajka a Kuba. Díky příjmům z cestovního ruchu mají výrazně vyšší životní úroveň. Cestovní ruch na Kubě však trpí špatnou hospodářskou situací země a napjatými vztahy mezi Kubou a USA. K bohatým ostrovům patří i britské državy poskytující finanční služby s minimálními poplatky, tzv. daňové ráje (např. Anguilla, Britské Panenské ostrovy). Pro většinu karibských SIDS je turistický ruch prioritním hospodářským odvětvím, které produkuje až 50 % HDP. Oblastí skýtající značný potenciál z hlediska cestovního ruchu jsou i tichomořské ostrovy, kde se jako hlavní překážka jeví zejména nedostatek přímých spojů a značná nákladnost dopravy. Přesto se některým pacifickým ostrovům podařilo uspět zejména u asijské klientely. Jedná se o méně izolované Severní Mariany, Americkou Samou, Fidži, Francouzskou Polynésii s oblíbenými letovisky jako jsou Tahiti, Bora-Bora či Raiatea. Velký potenciál pro rozvoj cestovního ruchu mají i další ostrovy, které však postrádají dostatečně vybudovanou infrastrukturu cestovního ruchu. V Indickém oceánu se jako destinace cestovního ruchu vyvinuly zejména Seychely, Maledivy a Mauricius.
Příklady ostrovů s vysokým podílem cestovního ruchu na tvorbě HDP přináší následujcí graf. Nebezpečím při takové závislosti může být výrazný pokles návštěvnosti v důsledku politické nestability, válečného konfliktu, přírodních katastrof (tsunami v roce 2004, která zasáhla v rámci SIDS Maledivy a ostrovy v Indickém oceánu). V souvislosti s turismem jsou často zmiňovány dopady klimatických změny, které by mohly vést zejména k poškození infrastruktury a přírodního bohatství. Oteplení v mírném pásu by mohlo způsobit zmenšení počtu turistů, jejichž hlavní motivací pro návštěvu ostrovních států je únik před studenými obdobími.
92
90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% Antigua a Maledivy Barbuda
Americké Panenské ostrovy
Guam
Sv. Lucie
Aruba
Bahamy
Seychely
Sv. Kryštof a Nevis
Obr. č. 13: SIDS s výrazným podílem turismu na tvorbě HDP, 2006 Zdroj: vlastní zpracování, data: Kopp a kol., 2006, s. 158
Ačkoliv jsou přínosy turismu z pohledu tvorby pracovních míst a finančních rezerv obecně vnímány jako pozitivní, může v některých případech dojít ke kapitálovým únikům z důvodu importu spotřebního zboží, materiálu a zřízení pro stavbu, propagačních nákladů a umořování dluhů v oblasti turismu. Proto by předpokladem udržitelnosti turismu mělo být zapojení místních komunit, které by se mohly podílet např. na produkci pomocného a provozního materiálu (vybavení ubytovacích zařízení, stravování) či poskytovat přímo služby v těchto zařízeních s cílem snížit závislost na dovozu. Důležitá může být i role místních malých a středních podniků v sektoru turismu, a proto by se vlády měly soustředit na jejich podporu. V současné době je zejména zahraniční cestovní ruch SIDS dominantou velkých mezinárodních společností, jejichž působení v cílové destinaci může být sporadické.144
Ze strany vlády je třeba sladit strategii rozvoje cestovního ruchu s činností dalších vládních agentur, aby se turismus mohl rozvíjet v souladu s ekonomickými, sociálními a environmentálními cíli.
144
Ashe, 2005
93
Případová studie: Udržitelný turismus na karibských ostrovech Karibská oblast je v současnosti nejnavštěvovanější turistickou destinací na světě. Cestovní ruch je významnou složkou hospodářství karibských států, počátkem roku 2008 zaměstnával téměř 13 % ekonomicky aktivních obyvatel (přes 2 miliony obyvatel) a podílí se 14,8 % na tvorbě HDP.145 Stále větší oblibě se těší zejména Dominikánská republika, Kuba a Portoriko, které zaznamenaly v roce 2003 v rámci regionu nejvyšší příliv turistů. Jak ukazuje následující graf, tyto země se také charakterizují nejvyšší vládní výdaje na rozvoj cestovního ruchu. Trinidad a Tobago Sv . Vincenc a Grenadiny Sv . Lucie Sv . Kry štof a Nev is Portoriko Kuba Jamajka Haiti
země
Grenada Dominikánská republika Dominika Britské Panenské ostrov y Bermudy Barbados Bahamy Aruba Antigua a Barbuda Anguilla Americké Panenské ostrov y 0
50
100
150
200
250
300
350
400
450
500
miliony USD
Obr. č. 14: Vládní výdaje jednotlivých karibských zemí do cestovního ruchu, 2004 Zdroj: The Caribbean The Impact of Travel & Tourism on Jobs and Economy, 2004, s. 49,
Rozvoj tohoto sektoru sebou vedle pozitivních jevů přinesl zvýšení tlaku na přírodní ekosystémy a neudržitelnost tohoto růstu začala vyvolávat úvahy o vytvoření strategie udržitelného turismu. Předmětem kritiky se stala také pozice vlastníků turistických zařízení, kterými jsou zpravidla velké mezinárodní společnosti. Jejich činnost bývá srovnávána 145
The 2008 Travel & Tourism Economic Research: Caribbean, 2008,
94
s efektem plantážnictví, spojeným s nízkými výdělky místní pracovní síly, vysokými zisky zahraničních majitelů a obecně limitovanými přínosy pro rozvoj státu. Vzrůstající disparita, podporovaná nastavením pravidel Světové obchodní organizace, může vytvářet potenciál pro sociální nepokoje. Nepříliš výhodnou strategií je i dovoz většiny potravin, zpracovaných produktů a doprovodných služeb namísto místní produkce těchto zdrojů. Proto, aby se v karibské oblasti pozitivně projevila role cestovního ruchu, je kromě tvorby pracovních míst potřeba umožnit vlastnictví turistických komplexů místním aktérům.146 První snahy o vytvoření koncepce udržitelného turismu se začaly objevovat po Summitu Země v Rio de Jainero v roce 1992, kdy mezinárodní organizace věnující se otázkám turismu147 společně vytvořily zprávu Agenda 21 pro cestování a turismus: směrem k environmentálně udržitelnému rozvoji. Tento dokument se stal výchozím dokumentem pro podporu udržitelného turismu a byl následován vznikem regionálních programů a iniciativ. Jako udržitelný turismus označuje Organizace východokaribských států148 optimální využívání přírodních, kulturních, sociálních a finančních zdrojů založené na udržitelné bázi. Koncept vedle turistů klade důraz na spravedlivé přínosy pro místní komunity a zlepšení jejich kvality života prostřednictvím partnerství s místními vládami, soukromým sektorem a zahraničními aktéry.149 Mezi základní principy udržitelného turismu patří:150 -
Přínosy místním obyvatelům: důraz je kladen na zaměstnávání místní populace, využívání místních služeb a zboží
-
Uchování přírodních zdrojů: snaha o minimalizace znečištění přírodních zdrojů a energetické náročnosti
-
Respekt k místní kultuře a tradicím: turisté mají možnost seznámit se se zvyky a tradicemi místních obyvatel, aniž by je jakýmkoliv způsobem narušovali
-
Podpora integrity lokality: zdůrazňování nejrůznějších aspektů lokality (přírodní bohatství, kulturní dědictví, zvyky, kuchyně)
-
Důraz je kladen na kvalitu nikoliv kvantitu: hodnocení turismu nikoli na počtu přijíždějících turistů, ale podle délky pobytu, kvality zkušeností, výdajů v místě
-
Poučnost: turisté se při poznávání destinace učí jak zachovat její stav a charakter
146
Sanders, 2007 Světová turistická organizace (World Tourism Organization – UN-WTO) ve spolupráci se Světovou radou pro cestování a turismus (World Travel and Tourism Council – WTTC) 148 Organizace východokaribských států (Organisation of Eastern Caribbean States – OECS) sdružující 9 států funguje od roku 1981. 149 Jamaica Sustainable Development Network, 150 The Global Development Research Center, © 2008-2010, < http://www.gdrc.org/uem/eco-tour/eco-tour.html> 147
95
V karibské oblasti se v souvislosti s udržitelným turismem vyvinulo několik následujících iniciativ.
V roce 1997 byla založena Karibská aliance pro udržitelný turismus (Caribbean Aliance for Sustainable Tourism – CAST). Hlavními úkoly aliance, která má centrály na Trinidadu, Arubě a Dominikánské republice jsou: implementace závazků Agendy 21 v oblasti turismu, poskytování poradenství hoteliérům ohledně efektivního využívání přírodních zdrojů, vytváření standardů a systému certifikace udržitelného turismu, zajištění odborných školení a transfer know-how, prosazování projektů na podporu obnovitelných zdrojů energie a snaha snížit energetickou náročnost turistických zařízení, tvorba propagačních materiálů pro hoteliéry apod.151
V roce 2001 bylo na zasedání Asociace karibských států152 rozhodnuto o založení
Zóny udržitelného turismu.
V rámci projektu má být ustanoven geograficky, kulturně a biologicky bohatý koridor, ve které bude rozvoj turismu probíhát výhradně udržitelným způsobem s ohledy na zachování přírodního prostředí i život místních komunit.
Organizace
východokaribských
států
pořádá
na
subregionální úrovni konzultace s klíčovými vlastníky se speciálním zaměřením na udržitelný turismus založený na zapojení místních komunit.
Obr. č. 15: Příklad certifikace zařízení dodržujících zásady udržitelného turismu Zdroj: http://www.ec3global.com/ products-programs/greenglobe/forcompanies/programme/Defa ult.aspx [cit. 2008-04-20]
Od roku 2002 funguje v oblasti Regionální karibský program podpory udržitelného turismu, který je financován Evropskou unií a probíhá v 15 karibských státech. Program je orientován zejména na podporu malých a středních místních podniků. K hlavním aktivitám v rámci programu patří výzkum v oblasti turismu (hodnocení jeho dopadů na konkrétní lokality, monitoring konkurenceschopnosti turismu, hodnocení dopadů a přínosů turismu na ženy a na rozvoj), vytvoření odpovídajícího
151
Caribbean Aliance For Sustainable Tourism, © 2004-2007, Asociace karibských států (Asociation of Caribbean States – ACS) funguje od roku 1994 jako orgán pro poradenství, spolupráci a společné aktivity v oblastech obchodu, přepravy, udržitelné turistiky a přírodních katastrof. 152
96
politického rámce, rozvoj informačních technologií, školení hoteliérů a poskytovatelů dalších služeb, pořádání workshopů a vydávání materiálů v různých jazycích.153
Další projekty zaměřené na udržitelný turismus probíhají v karibské oblasti pod patronátem Programu OSN pro životní prostředí, Rozvojového programemu OSN, Světového programu ochrany životního prostředí, Světové turistické organizace a dalších.
Překážky úspěšné implementace udržitelného turismu v karibské oblasti představují zejména následující jevy:154 -
častý výskyt přírodních katastrof
-
nedostatečné povědomí o udržitelném turismu
-
environmentálně a sociálně necitlivé aktivity turistických subjektů
-
vysoké ceny energií
-
nedostatek finančních zdrojů a pobídek pro implementaci environmentálně šetrných postupů
-
vzrůstající výskyt některých patologických sociálních jevů (kriminalita, užívání drog, násilí, nezodpovědné chování turistů v souvislosti s šířením HIV/AIDS)
-
znečištění přírodních zdrojů a výskyt vodou přenosných onemocnění
Za hlavní prosazovatele udržitelného turismu lze v Karibiku považovat Jamajku, Barbados a Arubu, jejichž turistická zařízení jsou nositeli až 40 % eco-certifikátů Green Globe.
153
Caribbean Regional Sustainable Tourism Development Programme, 2008, The Caribbean The Impact of Travel & Tourism on Jobs and Economy, 2004, 154
97
Závěr Na základě společných fyzickogeografických a socioekonomických znaků začalo od 70. let 20. století vznikat uskupení zahrnující čtyři ostrovní regiony, které tímto sjednocením usilují o efektivnější spolupráci a prosazení se na mezinárodní scéně. Během dvaceti let se vyvinula specifická kategorie označovaná jako malé ostrovní rozvojové státy. Za významný mezník lze považovat rok 1994, kdy proběhla první globální konference věnující se udržitelnému rozvoji malých ostrovních rozvojových států na Barbadosu. Důležitým krokem se stalo také vytvoření Aliance malých ostrovních států, která prosazuje své zájmy v rámci Organizace spojených národů. Ačkoliv jsou malé ostrovní rozvojové státy z hlediska rozvoje velmi heterogenní skupinou, společným znakem všech států zůstává faktor izolovanosti. Provedená analýza potvrdila, že tento faktor významně determinuje příležitosti či ohrožení konkrétních států z hlediska ekonomického, environmentálního a sociálního, které se navzájem podmiňují. Jako rizikový faktor rozvoje menších ostrovních států se prokázal jejich omezený potenciál jak přírodních, tak lidských zdrojů. Hospodářství zkoumaných ostrovních států sice ovlivňují přírodní podmínky, ve většině případů je však orientováno na vývoz zemědělských komodit či cestovní ruch. Za úskalí jednostranného zaměření některých ekonomik lze považovat závislost na světových cenách komodit či výskytu přírodních katastrof v případě turismu. Jak je patrno z předchozího textu, ekonomické vztahy hodnocených ostrovních regionů s vyspělými zeměmi ovlivňuje existence preferenčních režimů, na které je možno nazírat jako na nástroj rozvojové spolupráce. V současné době dochází k proměně tohoto vztahu a odbourávání preferencí, které odráží nástup nové éry liberalizace světového obchodu. Názory o dopadech této skutečnosti na malé ostrovní rozvojové státy jsou často protichůdné a podoba nových ekonomických vztahů mezi zmiňovanými hráči se na počátku roku 2008 nacházela ve fázi formování. Vedle spolupráce s vyspělými zeměmi je třeba zdůraznit úspěšně rozvíjející se integrační snahy mezi ostrovními státy a regiony navzájem. Analýza environmentální situace potvrdila domněnku, že životní prostředí ostrovních rozvojových států ovlivňují jak přírodní, tak antropogenní procesy. Ukázalo se, že vzhledem k ostrovní poloze a charakteru území mají analyzované státy větší předpoklad pro výskyt některých destruktivních jevů, jejichž frekvence může v důsledku globálních změn klimatu stoupat. Malé ostrovní rozvojové státy vykazují vůči těmto jevům vzhledem k svým
98
charakteristickým znakům vyšší zranitelnost. Lze očekávat, že tyto přírodní jevy nejintenzivněji zasáhnou probřežní oblasti, pro které je typický výskyt unikátních přírodních ekosystémů i vysoká koncentrace obyvatel. Na tomto místě je třeba zdůraznit dlouhodobou zkušenost ostrovních států s výskytem přírodních katastrof, která vedla k vytvoření adaptačních strategií. Vedle tradičních praktik původních obyvatel vznikají v době globálních změn klimatu vládami a mezinárodními institucemi vytvářené Národní adaptační strategie a finanční mechanismy pro jejich implementaci. Obavy z dopadů globálních změn klimatu vedly ke vzniku mnoha regionálních iniciativ. Je možno pozorovat, že působení přírodních jevů v kombinaci s antropogenním tlakem ovlivňuje také stav přírodních stanovišť, zejména korálových útesů a mangrovových porostů, způsobuje erozi pobřeží a úbytek biodiverzity. Pro cestovní ruch navzdory některým společenským přínosům platí očekávaná souvislost se zvyšováním tlaku na ostrovní ekosystémy a populaci, a proto mnoho ostrovů přistoupilo k přijetí strategie tzv. udržitelného turismu, který je založen na udržitelném využívání zdrojů a zapojení místních komunit. Zhodnocení energetické bilance malých ostrovních rozvojových států poukázalo na nedostatek fosilních paliv, nutnost jejich dovozu a vysoké ceny energií. Tento faktor dle mých zjištění vede u států s potřebným potenciálem k pokusům o využívání obnovitelných zdrojů energie. Ačkoliv některé ostrovy na cestu čisté energie nastoupily, je třeba mít na paměti, že celkově je její zavádění pomalé a podíl energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě je malý. Jak vyplývá z předchozích zjištění, perspektivy malých ostrovních rozvojových států do budoucna bude ovlivňovat zejména schopnost vyrovnat se zmíněnými změnami, které probíhají v rámci států i na mezinárodní úrovni. Jak již bylo řečeno, uznání malých ostrovních států jako skupiny vyžadující zvláštní pozornost a zacházení však dosud v mezinárodním měřítku neproběhlo a jednotlivé mezinárodní organizace k němu zaujímají odlišné postoje. Do jisté míry lze tvrdit, že tato skutečnost komplikuje vztahy s ostrovními státy a jejich pokrok na cestě k udržitelnému rozvoji.
99
Shrnutí Diplomová práce se zabývá problematikou malých ostrovních rozvojových států. Jelikož se jedná o v českém prostředí nepříliš známé téma, bylo třeba na úvod vysvětlit vznik a vývoj této specifické kategorie. Zmiňovány jsou také klíčové konference týkající se analyzovaných ostrovních regionů a stěžejní dokumenty, které byly na těchto jednáních přijaty. Práce se snaží poukázat na souvislost mezi malou velikostí a zranitelností ostrovních rozvojových států, která je v jednotlivých kapitolách hodnocena z různých hledisek. Malá velikost je analyzována ve vztahu k ostrovní poloze a izolovanosti, výskytu přírodních katastrof a ekonomickým rizikům. Ekonomická rizika jsou spojena zejména se závislostí na produkci zemědělských komodit, poskytování cestovního ruchu, omezených místních zdrojích a kapacitách či vzdáleností od světových trhů. Poukazováno je také na vliv preferenčních režimů na exportní schémata a význam integračních snah malých ostrovních států. V práci je popisován vztah jevů spojených s globálními změnami klimatu a jejich dopady na jednotlivé ostrovní regiony v krátkodobé a dlouhodobé perspektivě. Zmiňována je i tvorba národních adaptačních strategií a vznik regionálních iniciativ v oblasti klimatických změn. Opomenuty nejsou ani další environmentální problémy jako eroze pobřeží, ničení mangrovových porostů a korálových útesů a ubývání biodiverzity. Zkoumána je také otázka energetických zdrojů a vlivu cestovního ruchu s ohledem na udržitelný rozvoj malých ostrovních států. Na závěr každé kapitoly je uváděna případová studie, ilustrující hodnocené téma na příkladě konkrétního státu či regionu.
Klíčová slova: Malé ostrovní rozvojové státy, Karibik, zranitelnost ostrovních států, Pacifik, preferenční obchodní režimy, integrační snahy malých ostrovních států, klimatické změny, národní adaptační strategie, energetické zdroje, cestovní ruch
100
Summary The thesis is dealing with the question of small island developing states. As the topic is not well known in the Czech Republic, it was necessary to explain origin and progress of this specific category. Important meetings and documents related to island regions are also mentioned. The work intends to demonstrate connection between smallness and vulnerability of small island states, which is explored from diverse perspective in individual chapters. Smallness is analyzed on the subject of island location, isolation, occurrence of natural disasters and economic vulnerabilities. Economic vulnerabilities are discussed in connection with several phenomena such as dependence on agriculture export and tourism, limited internal natural and human resources and remoteness from world markets. Substantial space is devoted to discussion of preference trade agreements and their effects on small island states export patterns. The thesis also describes coherence between climate changes and its impacts on individual island regions in short and long-term period. Formation of national adaptation strategies and importance of regional integration are stressed in connection with climate changes. Other environmental problems as costal erosion, destruction of mangroves, coral reefs and loss of biodiversity are also not forgotten. The question of energy resources and impacts of tourism with regard to sustainable development are examined as well.
Case study in the end of every chapter further ilustrace theme on the concrete state or region.
Key words: Small island developing states, The Caribbean, island states vulnerability, The Pacific, preferential trade agreements, small island states integration efforts, climate changes, national adaptation programmes, energy resources, tourism
101
Použité zdroje 1) A Brief history of the Barbados Programme of Action and its follow-up processes. In: Earth Negotiations Bulletin [online]. September 1999, vol. 8, no. 30 [cit. 2008-01-25]. Dostupné z: 2) African, Caribbean and Pacific Sugar Group. Overview. [online]. 2005 [cit. 2008-0205]. Dostupné z: 3) African Growth and Opportunity Act Competitiveness Report. [online]. Office of The United States Trade Representatives, 2005 [cit. 2008-02-06]. Dostupné z: 4) ADAMCOVÁ Lenka a kol. Úvod do rozvojových studií. Praha: Vysoká škola ekonomická. Fakulta Mezinárodních vztahů, 2006, 297 s. ISBN 80-245-1057-X 5) Alliance of Small Island States. About AOSIS. [online]. © 2007 [cit. 2008-01-27]. Dostupné z: 6) ASHE W. J. Tourism investment as a tool for development and poverty reduction: The experience in Small Island Developing States. [online]. September 2005 [cit. 2008-0329]. Dostupné z:< http://www.sidsnet.org/docshare/tourism/20051012163606_tourism-investment-andSIDS_Ashe.pdf> 7) BAAR Vladimír. Hospodářský zeměpis. Regionální aspekty světového hospodářství. Praha: Nakladatelství české geografické společnosti, 2002. 112 s. ISBN 80-86034-50X 8) BAAR Vladimír. Vnější vztahy evropské unie – 1.díl – africké, karibské a tichomořské státy. Ostrava: Ostravská univerzita, 2003, 81 s. ISBN 80-7042-875-9 9) BAAR Vladimír. Vnější vztahy Evropské unie. Geoekonomické a geopolitické aspekty jejich makroekonomické diferenciace. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006. 197 s., ISBN 80-7368-142-0 10) BBC.Caribbean. Sugar protocol scrapped. [online]. 28.9. 2007 [cit. 2008-02-04]. Dostupné z: 11) BBC.Caribbean. EU-ACP deal. [online]. 7.12. 2007 [cit. 2008-02-04]. Dostupné z:
102
12) BRŐNTRUP Michael. Everything But Arms and EU-Sugar Market Reform. In: Deutches Institut für Entwicklungspolitik.[online]. 10/2006 [cit. 2008-02-05]. Dostupné z: 14) Caribbean Regional Sustainable Tourism Development Programme. [online]. 2008 [cit. 2008-04-20]. Dostupné z: 15) Caribbean Community Climate Change Centre. [online]. [cit. 2008-02-18]. Dostupné z: 16) Carribean Community Secretariat. CARICOM Projects. [online]. © 2008 [cit. 200802-18]. Dostupné z: 17) Communidade dos Países de Lingua Portuguesa. Histórico - Como surgiu a CPLP. [online]. © 2006 [cit.2008-02-02]. Dostupné z: < http://www.cplp.org/quemsomos_hist.asp> 18) Committee for Development Policy. Report on the eighth session (20-24 March 2006). [online]. New York: Economic and Social Council, 2006 [cit. 2008-03-27]. Dostupné z:< http://www.un.org/esa/policy/devplan/e200633.pdf> 19) CRAIGWELL Roland. Tourism Competitiveness in Small Island Developing States. [online]. Helsinki, Finland: UNU World Institute for Development Economics Research, 2007 [cit. 2008-03-23]. Dostupné z: 20) EBI K.L., LEWIS N.D., CORVALÁN C.F. Climate variability and change and their health effects in small island states. [online]. Switzerland: World Health Organization, 2005 [cit. 2008-03-03]. Dostupné z: 21) European Commision. Generalised System of Preference. [online]. © 2007 [cit. 200710-24]. Dostupné na: 22) EXNEROVÁ Věra a kol. Globální problémy a rozvojová spolupráce. Praha: Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2005. 255 s. ISBN 80-86961-00-1
103
23) FAO Statistical Yearbook 2005–2006. [online]. 2006 [cit. 2008-02-17]. Dostupné z: 24) Global Sustainable Energy Islands Initiative. [online]. 2007 [cit. 2008-03-25]. Dostupné na: 25) Global Sustainable Energy Island Iniciative. St. Lucia [online]. [cit. 2008-04-22]. Dostupné z: 26) GEF and Small Island Developing States. [online]. Washington: Global Environment Facility, 2005[cit. 2008-04-06]. Dostupné z: 27) FAO. Small Island Developing States. [online]. © 2007 [cit. 2007-09-03]. Dostupné na: 28) Fakta a čísla OSN. Základní informace o Organizaci spojených národů. [online]. Praha: Informační centrum OSN v Praze, 2005. 297 s. ISBN 80-86348-02-4 [cit. 200804-20]. Dostupné z: 29) FOWLER Alisha. Climate Change Destroys Island. [online]. 2. 4. 2007 [cit. 2008-0312]. Dostupné z: 30) HEIN Philippe. Small Island developing States: origin of the category and definition issues. In: Is Special Treatment of small island developing states possible? [online]. New York and Geneva: UNCTAD, 2004 [cit. 2008-03-26]. Dostupné z: 31) CHERIAN Anilla. Linkages between biodiversity conservation and global climate change in small island developing States (SIDS). In: Natural Resources Forum [online]. May 2007, volume 31, issue 2 [cit. 2008-04-05]. Dostupné z: 32) Integrated review of the thematic cluster of energy for sustainable development, industrial development, air pollution/atmosphere and climate change in small island developing States. [online]. UN Secretary General, 2006 [cit. 2008-03-25]. Dostupné z: 33) JESSOP David. EPA finally agreed. [online]. 2.2. 2008; 13:34 [cit. 2008-01-31]. Dostupné z:
104
34) KAŠPAR Jakub. Konference na Bali byla začátkem nové etapy globální spolupráce na ochraně klimatu. [online]. 15.12. 2007 [cit. 2008-02-16]. Dostupné z: 35) KOPP Jan a kol. Geografie ostrovů. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2006. 194 s. ISBN 80-7043-440-6 36) ME´HEUX Kirstie, DOMINEY-HOWES Dale, LLOYD Kate. Natural hazard impacts in small island developing states:A review of current knowledge and future research needs. In: Natural Hazards Journal [online]. February 2007, volume 40, number 2 [cit. 2008-02-26]. Dostupné z: 37) Ministerial Conference on Environment and Development in Asia and the Pacific 2000. Climate Change and the Pacific Islands. [online]. 2000 [cit. 2008-02-18]. Dostupné z: 38) MOLDAVY Tadeus a kol. Státy světa. Havlíčkův Brod: Fragment, 2002. 424 s. ISBN 83-02-06929-9 39) Národní inventarizační systém skleníkových plynů a problematika změny klimatu. Mezinárodní aktivity. [online]. Poslední aktualizace 20.8. 2007 [cit. 2008-02-16]. Dostupné z: 40) NURSE Leonard, MOORE Rawlestone. Adaptation to Global Climate Change: An Urgent Requirement for Small Island Developing States. In: Review of European Community & International Environmental Law [online]. August 2005, volume 14, Issuue 2, pages 100-107 [cit. 2008-03-02]. Dostupné z: 41) PELLAR Štěpán. Zkáza přicházející z nebe.[online]. 16.3. 2005 [cit. 2008-02-06]. Dostupné z: 42) PLESNÍK Jan, ROTH Petr. Biologická rozmanitost na Zemi: stav a perspektivy. Praha: Scientia, pedagogické nakladatelství, 2004. 261 s. ISBN 80-7183-331-2 43) PRESTON Benjamin L. et al. Climate Change in Asia/Pacific Region. [online]. Australia: CSIRO Marine & Atmospheric Research, 2006 [cit. 2008-03-12]. Dostupné z: 44) Report Of The Global Conference On Sustainable Development Of Small Island Developing States. Bridgetown, Barbados, 25 April-6 May 1994 [online]. United
105
Nations General Assembly, October 1994 [cit.2008-01-24]. Dostupné na: 45) Republic of Kiribati. National Adaptation Program of Action.[online]. Tarawa, Kiribati: Kiribati Climate Change Study Team, 2007 [cit. 2008-03-12]. Dostupné z: 46) RODRIK Dani. The Developing Countries´ Hazardous Obsession with Global Integration. [online]. 8.1. 2001 [cit. 2008-02-05]. Dostupné z: 47) ROPER Tom. Small Island States – Setting an Example on Green Energy Use. In: Review of European Community & International Environmental Law [online]. Aug 2005, volume 14, issue 2, pages 108-116 [cit. 2008-04-05]. Dostupné z: 48) Saint Lucia to develop a sustainable energy plan [online]. 2008 [cit. 2008-04-22]. Dostupné z: 49) SANDERS Ronald. Tourism: for whose benefit? [online]. 7.2. 2008 [cit. 2008-03-29]. Dostupné z: 50) Saving Paradise: Ensuring Sustainable Development. [online]. Geneva, Switzerland: World Meteorological Organization, 2005 [cit.2008-03-31]. Dostupné z:
51) Secretariat of The Pacific Community. Members. [online]. 20.8. 2005[cit. 2008-0202]. Dostupné z: 52) Sidsnet. List of Small Island Developing States. [online]. © 2003 [cit. 2007-09-03]. Dostupné na: 53) Sidsnet. Small Island Developing States (SIDS). [online]. © 2003 [cit. 2007-09-03]. Dostupné na: 54) SIMMS Andrew, REID Hannah. Up In Smoke? Latin America and Caribbean. [online]. Working Group On Climate Change and Development, 2006 [cit. 2008-0218]. Dostupné z : 55) SHEA Jim. Labor Standards Provisions in U.S. International Agreements. GSP, CBERA, CBTPA. [online]. 2002 [cit. 2008-02-10]. Dostupné z:
106
56) Small Islands. In: Climate Change 2007: Impacts, Adaptation and Vulnerability [online]. Cambridge, UK: Intergovernmental Panel on Climate Change, 2007 [cit. 2008-02-24]. Dostupné z: 57) Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy. [online]. Rome, Italy: Food and Agriculture Organisation of the United Nations, 2005. [cit. 2007-10-25]. Dostupné z: 58) SPARTECA – South Pacific Regional Trade and Economic Co-operation Agreement. [online]. Suva, Fiji: Forum Secretariat, 1996. [cit. 2008-02-03]. Dostupné z: 59) STIGLITZ Joseph, RASHID Hamid. Nové obchodní pokrytectví Ameriky. [online]. © 2006 [cit. 2008-02-05]. Dostupné z: 60) Summary Of The International meeting to Review The Implementation Of the Program Of Action For The Sustainable Development Of SIDS. In: Earth Negotiations Bulletin [online]. January 2005, vol. 8, no. 47 [cit. 2008-01-25]. Dostupné z: 61) Sustainable Tourism Development Strategy and Plan Of Action For The Caribbean. [online]. 1999 [cit. 2008-04-20]. Dostupné z: <www.onecaribbean.org/content/files/CTOSustainableTourismStrategy.doc> 62) Surviving Climate Change in Small Islands – A guidebook. [online]. UK: Norwich Tyndal Centre For Climate Research, October 2005. [cit. 2008-02-11]. Dostupné z: 63) The Caribbean The Impact of Travel & Tourism on Jobs and Economy.[online]. London, UK: World Travel & Tourism Council, 2004 [cit. 2008-04-21]. Dostupné z: 64) The European Union, Latin America and Caribean: a strategic partnership. [online]. Luxembourg: European Commission, 2006 [cit. 2008-02-01]. Dostupné z: 65) The Global Development Research Center. Sustainable Tourism. [online]. © 20082010 [cit. 2008-04-21]. Dostupné z: < http://www.gdrc.org/uem/eco-tour/ecotour.html>
107
66) The Impact of The Caribbean Basin Economic Recovery Act: Eighteenth Report 20052006. [online]. Washington: U.S. International Trade Commission, 2007 [cit. 2008-0210]. Dostupné z: 67) The Indian Ocean Commission: regional solidarity in the face of globalisation. In: The Courier: The Magazine of ACP-EU development cooperation. [online]. November-December 2003 [cit. 2008-02-02]. Dostupné z: 68) The IUCN Species Survival Commision. The IUCN Red List of Threatened Species. [online]. 2007 [cit. 2008-04-06]. Dostupné z: 69) The 2008 Travel & Tourism Economic Research: Caribbean. [online]. London, UK: World Travel & Tourism Council, 2008 [cit. 2008-04-21]. Dostupné z: 70) UN. Who are the SIDS. [online]. 18.7.2007 [cit. 2007-09-03]. Dostupné na: 71) UN. SIDS Programme of Action. [online]. 7.8.2006 [cit. 2007-09-05]. Dostupné na: 72) United Nations Development Policy and Analysis Division. The criteria for identifying Least Developed Countries. [online]. poslední aktualizace 27.2. 2008 [cit. 2008-03-27]. Dostupné z: < http://www.un.org/esa/policy/devplan/profile/criteria.html#gni> 73) United Nations Framework Convention on Climate Change. Kyoto Protocol. [online]. [cit. 2008-02-16]. Dostupné z: 74) UNCTAD. About GSP. [online]. © 2002 [cit. 2007-10-24]. Dostupné na: 75) UNCTAD. Small Island Developing States. [online]. © 2002 [cit. 2008-01-28]. Dostupné z: 76) UNDP. The Human Development Index. [online]. © 2006 [cit. 2008-03-28]. Dostupné z: 77) UN-OHRRLS. Least Developed Countries. [online]. © 2008 [cit. 2008-01-26]. Dostupné z:
108
109
PŘÍLOHY
Seznam příloh
1. Základní charakteristiky SIDS 2. SIDS náležící mezi nejchudší země světa, 2006 3. Zhodnocení SIDS z hlediska lidského rozvoje (HDI), 2007 4. Členství SIDS ve vybraných uskupeních, 2005 5. Státy závislé na jedné vývozní komoditě 6. Participace SIDS v rámci jednotlivých preferenčních obchodních režimů 7. Proces přistupování afrických, karibských a tichomořských zemí k ACP 8. Možné dopady klimatických změn na malé ostrovní rozvojové státy 9. Příklady přírodních rizik zasahujících SIDS 10. Index konkurenceschopnosti turismu vybraných SIDS, 2004 11. Počty ohrožených druhů rostlin a živočichů v rámci SIDS, 2007 12. Declaration of Barbados 13. Mauritius Declaration
Příloha č.1: Základní charakteristiky SIDS Země
ATLANTIK Guinea-Bissau Kapverdy Sv. Tomáš a Princův ostrov INDICKÝ OCEÁN Komory Maledivy Mauricius Seychely KARIBIK Americké Panenské ostrovy Anguilla Antigua a Barbuda Aruba Bahamy Barbados Belize Britské Panenské ostrovy Dominika Dominikánská republika Grenada Guyana Haiti Jamajka Kuba Montserrat Nizozemské Antily Portoriko Sv. Kryštof a Nevis Sv. Lucie Sv. Vincenc a Grenadiny Surinam Trinidad a Tobago PACIFIK Americká Samoa Bahrajn Cookovy ostrovy Fidži Francouzská Polynésie Federativní státy Mikronésie Guam Kiribati Marshallovy ostrovy Nauru Nová Kaledonie Niue Palau Papua-Nová Guinea Samoa Severní Mariany Šalomounovy ostrovy Tonga Tuvalu Vanuatu Východní Timor
Hlavní město
Počet obyvatel (tis.)
Rozloha (km2)
Hustota osídlení (ob./ km2)
Délka pobřeží (km)
Bissau Praia Sao Tomé
1 400 415 181
36 125 4033 964
39 103 187
350 965 209
Moroni Male Port Louis Victoria
652 339 1 200 81
2 235 298 2 040 455
292 1 137 588 178
340 644 177 491
109 13 68 71 14 278 273 22 69 8 800 89 705 7 700 2 700 11 000 9 218 3 900 39 169 117 437 1 000
352 102 442 193 13 878 430 22 696 153 751 48 511 344 214 969 27 750 10 990 110 861 102 960 9 104 261 622 388 163 265 5 130
309 127 154 368 1 647 12 144 92 181 259 3 277 246 99 88 227 428 149 271 301 2 195
188 61 153 68 3 542 97 386 80 148 1 288 121 459 1 771 1 022 5 746 40 364 501 135 158 84 386 362
57 698 21 880 266 108 166 100 57 13 214 2 20 5 400 178 78 524 110 11 12 1 000
199 665 240 18 274 4 167 702 549 726 181 21 19 060 260 459 462 840 2 831 477 28 896 650 26 12 189 15 007
286 1049 87 48 64 154 302 138 315 619 11 8 44 12 63 164 18 169 423 0,9 67
116 161 120 1 129 2 525 6 112 125 1 143 370 30 2 254 64 1 519 5 152 403 1 482 5 313 419 24 2 582 706
Charlotte The Valley St. John's Oranjestad Nasaau Bridgetown Belmopan Road Town Roseau Santo Domingo St. George's Georgetown Port-au-Prince Kingston Havana Plymouth Willemstad San Juan Basseterre Castries Kingstown Paramaribo Port of Spain Pago Pago Manáma Avarua Suva Papeete Palikir Agana Tarawa Majuro Yaren Noumea Alofi Koror Port-Moresby Apia Saipan Honiara Nuku'alofa Funafuti Port-Vila Dilí
Zdroj: UN-OHRLLS. List of SIDS, 2004, , Moldavy, 2002
Příloha č. 2: SIDS náležící mezi nejchudší země světa, 2006
Země
Populace (tis.)
HNP/osobu (USD)
Guinea-Bissau 1 400 Haiti 7 700 Kapverdy 415 Kiribati 100 Komory 652 Maledivy 339 Papua-Nová Guinea 5 400 Samoa 178 Sv. Tomáš a Princův ostrov 181 Šalomounovy ostrovy 524 Východní Timor 1 000 Tuvalu 11 Vanuatu 12 Vysvětlivky: Kritéria pro zahrnutí mezi nejchudší země světa: - HDP na osobu < 745 USD - hodnota Indexu lidských zdrojů < 58 - hodnota Indexu ekonomické zranitelnosti > 42 - populace menší než 75 milionů obyvatel
143 410 1 487 917 450 2 320 527 1 597 333 557 467 1 267 1 187
Index lidských zdrojů 25,6 38,5 82,1 90,5 37,8 81,9 54,1 90,4 63,6 70,6 55,3 89,7 66,0
Index ekonomické zranitelnosti 66,2 56,8 57,9 84,3 63,6 50,5 44,2 64,7 58,2 56,9 65,2 91,9 64,3
Pozn. Tučně jsou označeny hodnoty, které převyšují požadavky na řazení mezi nejchudší země světa. Pro vyloučení ze skupiny musí stát převyšovat minimálně dvě kritéria. Zdroj: Committee for Development Policy. Report on the eighth session (20-24 March 2006), 2006, s. 18–20, < http://www.un.org/esa/policy/devplan/e200633.pdf>
Příloha č. 3: Struktura SIDS podle indexu lidského rozvoje (HDI), 2007 Země
Pořadí země podle HDI
Index lidského rozvoje
Naděje na dožití
Země s vysokou úrovní rozvoje Barbados 31 0,892 76,6 Bahrajn 41 0,866 75,2 Bahamy 49 0,845 72,3 Seychely 50 0,843 72,7 Kuba 51 0,838 77,7 Sv. Kryštof a Nevis 54 0,821 70,0 Tonga 55 0,819 72,8 Antigua a Barbuda 57 0,815 73,9 Trinidad a Tobago 59 0,814 69,2 Mauricius 65 0,804 72,4 Středně rozvinuté země Dominika 71 0,798 75,6 Sv. Lucie 72 0,795 73,1 Samoa 77 0,785 70,8 Dominikánská republika 79 0,779 71,5 Belize 80 0,778 75,9 Grenada 82 0,777 68,2 Surinam 85 0,774 69,6 Fidži 92 0,762 68,3 Sv. Kryštof a Grenadiny 93 0,761 71,1 Guyana 97 0,750 65,2 Maledivy 100 0,741 67,0 Jamajka 101 0,736 72,2 Kapverdy 102 0,736 71,0 Vanuatu 120 0,674 69,3 Sv. Tomáš a Princův ostrov 123 0,654 64,9 Šalomounovy ostrovy 129 0,602 63,0 Komory 134 0,561 64,1 Papua-Nová Guinea 145 0,530 56,9 Haiti 146 0,529 59,5 Východní Timor 150 0,514 59,7 Nejméně rozvinuté země světa Guinea-Bissau 175 0,374 45,8 Vysvětlivky: PPP – parita kupní síly Pro zbývající země nebyla dostupná data, a proto nejsou v tabulce uvedeny.
Gramotnost dospělé populace
Zápis do škol
HDP/osobu USD (podle PPP)
99,7 86,5 95,8 91,8 99,8 97,8 98,9 85,8 98,4 84,3
88,9 86,1 70,8 82,2 87,6 73,1 80,1 76,0 64,9 75,3
17,297 21,482 18,380 16,106 6,000 13,307 8,177 12,500 14,603 12,715
88,0 94,8 98,6 87,0 75,1 96,0 89,6 94,4 88,1 99,0 96,3 79,9 81,2 74,0 84,9 76,6 56,8 57,3 54,8 50,1
81,0 74,8 73,7 74,1 81,8 73,1 77,1 74,8 68,9 85,0 65,8 77,9 66,4 63,4 65,2 47,6 46,4 40,7 53,0 72,0
6,393 6,707 6,170 8,217 7,109 7,843 7,722 6,049 6,568 4,508 5,261 4,291 5,803 3,225 2,178 2,031 1,993 2,563 1,663 .
44,8
36,7
827
Zdroj: Human Development Report, 2007, s. 229–232,
Příloha č.4: Členství SIDS ve vybraných uskupeních, 2005 Oblast
NFIDC
KARIBIK Antigua a Barbuda Bahamy Barbados X Belize Dominika X Dominikánská republika X Grenada Guyana Haiti Jamajka X Kuba X Sv. Kryštof a Nevis X Sv. Lucie X Sv. Vincenc a Grenadiny X Surinam Trinidad a Tobago X PACIFIK Cookovy ostrovy Fidži Kiribati Marshallovy ostrovy Federativní státy Mikronésie Nauru Niue Palau Papua-Nová Guinea Samoa Šalomounovy ostrovy Tonga Tuvalu Vanuatu INDICKÝ OCEÁN Komory Maledivy Mauricius X Seychely ATLANTIK Kapverdy Guinea-Bissau Sv. Tomáš a Princův ostrov Vysvětlivky: NFIDC – státy silně závislé na dovozu potravin LIFDC – země s nízkými příjmy a potravinovým deficitem LDC – nejméně rozvinuté země světa G77 – koalice rozvojových zemí ACP – Uskupení zemí Afriky, Karibské oblasti a Tichomoří WTO – Světová obchodni organizace
LFIDC
X
LDC
X
X
G77
ACP
WTO
X X X X X
X X X X X X X X X X
X
X X X X X X X X X X
X X
X X X
X X X
X X
X X
X X
X X
X X
X X X
X X X
X X X X X X
X X X X X X X X X X X X X X X X X X X
X X X X
X
X X X
X X X
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy. FAO: 2005, s. 2
X X
X X X X X X X X X X X X X
X X X
X
X X
X
Příloha č. 5: Státy závislé na jedné vývozní komoditě Země KARIBIK Antigua a Barbuda Bahamy Barbados Belize Dominika Dominikánská republika Grenada Guyana Haiti Jamajka Kuba Sv. Kryštof a Nevis Sv. Lucie Sv. Vincenc a Grenadiny Surinam Trinidad a Tobago PACIFIK Cookovy ostrovy Federativní státy Mikronésie Fidži Kiribati Marshallovy ostrovy Niue Palau Papua-Nová Guinea Samoa Šalomounovy ostrovy Tonga Vanuatu INDICKÝ OCEÁN Komory Maledivy Mauricius Seychely ATLANTIK Kapverdy Guinea-Bissau Sv. Tomáš a Princův ostrov
Podíl komodity na příjmech z exportu zemědělských produktů (%)
Podíl příjmu z exportu komodity (jako % HDP)
Komodita
44,2 55,4 31,7 28,3 63,1 40,6 57,4 41,3 25,7 26,6 61,8 83,8 68,2 49,8 31,2 30,9
0,1 2,4 0,8 5,6 4,7 1,1 3,4 14,1 0,2 0,9 nezjištěno 2,2 4,3 4,6 2,2 0,8
korýši nápoje nápoje cukr banány cukr muškátový ořech cukr mango cukr cukr cukr banány banány loupaná rýže cukr
49,8 nezjištěno 54,9 47,2 59 100 73 40,1 66,6 54,2 54,9 27,2
nezjištěno 0,2 6,3 7,5 0,9 nezjištěno 0,2 6,5 4,4 16,5 6,1 1,7
tropické dřevo mořské plody cukr mořské plody mořské plody taro (tropická zelenina) ryby tropické dřevo plody moře, ryby tropické dřevo tykve kopra
67,3 83,2 74,2 94,7
3,5 5,5 5,7 18,5
vanilka ryby cukr ryby
26,6 93,7 nezjištěno
0,1 22,9 8
mořské plody oříšky kešu kakaové boby
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy. FAO: 2005, s. 33 , FAO Statistical Yearbook 2005-2006,
Příloha č. 6: Participace SIDS v rámci jednotlivých preferenčních obchodních režimů, 2005
KARIBIK Antigua a Barbuda X Bahamy X Barbados X Belize X Dominika X Dominikánská republika X Grenada X Guyana X Haiti X X Jamajka X Kuba X Sv. Kryštof a Nevis X Sv. Lucie X Sv. Vincent a Grenadiny X Surinam X Trinidad a Tobago X PACIFIK Cookovy ostrovy X Fidži X Kiribati X X Marshallovy ostrovy X Federativní státy Mikronésie X Nauru X Niue X Palau X Papua-Nová Guinea X Samoa X X Šalomounovy ostrovy X X Tonga X Tuvalu X X INDICKÝ OCEÁN Komory X X Maledivy X Mauricius X Seychely X ATLANTIK Kapverdy X X Guinea-Bissau X X Sv. Tomáš a Princův os. X X Vysvětlivky: AGOA – Zákon o africkém růstu a příležitostech CARIBCAN – Dohoda o volném obchodu mezi Kanadou a státy Karibiku CBERA – Iniciativa Karibské pánve EBA – Vše kromě zbraní SPARTECA – Jihopacifická dohoda o obchodu a ekonomické spolupráci
CARIBCAN
SPARTECA
AGOA
EBA
EU/ ACP
Země
CBERA
Preferenční obchodní režim
X X X X X X X X X X
X X X X X
X X X
X X X
X
X
X X X
X X X X X X X X X X X X
X X X X X
Zdroj: Small Island Developing States. Agricultural Production and Trade, Preferences and Policy. FAO: 2005, s. 53
Příloha č. 7: Proces přistupování afrických, karibských a tichomořských zemí k ACP Afrika
Karibik
Pacifik
Od Yaoundé I (1963) Benin, Burundi, Burkina Faso, Côte d’Ivoire, Čad, Kamerun, D.R. Kongo, Konžská rep., Madagaskar, Mali, Mauritánie, Niger, Rwanda, Středoafrická rep., Senegal, Somálsko, Togo Připojení k Yaoundé II (1969) Keňa, Tanzanie, Uganda (všechny až v roce 1972) Připojení k Lomé I (1975) Botswana, Etiopie, Ghana, Gambie, Guinea-Bissau, Lesotho, Libérie, Malawi, Mauricius, Nigérie, Sierra Leone, Súdán, Svazijsko, Zambie Připojení k Lomé II (1980)
Bahamy, Barbados, Grenada, Guyana, Jamajka, Trinidad a Tobago
Fidži, Samoa, Tonga
Džibutsko, Kapverdy, Komory, Sv. Tomáš a Princův ostrov, Seychely Připojení k Lomé III (1985) Zimbabwe
Dominika, Surinam, Sv. Lucie
Kiribati, Papua-Nová Guinea, Šalomounovy ostrovy, Tuvalu
Antigua a Barbuda, Belize, Dominikánská rep., Sv. Kryštof a Nevis, Sv. Vincenc a Grenadiny
Vanuatu
Připojení k Lomé IV (1989) Angola, Rovníková Guinea
Haiti
Připojení k revidované Lomé IV (1995) Eritrea, Mosambik, Namibie Dohoda z Cotonou (2000) JAR*
podmíněné členství JAR podle dohody z Pretorie (1999) Zdroj: Baar, 2003, s. 23
Cookovy ostrovy, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Nauru, Niue, Palau
Příloha č. 8: Možné dopady klimatických změn na malé ostrovní rozvojové státy NÁRŮST EMISÍ SKLENÍKOVÝCH PLYNŮ
VZNIKLÉ KLIMATICKÉ JEVY
DOPADY NA ŽP
vzestup hladiny moře
▪ zaplavení pobřežních oblastí
▪ bělení korálů a jejich odumírání
▪ zasolení sladkovodních a podzemních zdrojů vody
▪ eutrofizace vod ▪ ohrožení rybích populací
▪ zasolení porostů při pobřeží
SOCIOEKONOMICKÉ DOPADY
zvýšení teploty vzduchu a vody
▪ změny ve fungování rybolovu ▪ zničení lidských sídel ▪ ztráta živobytí ▪ environmentální degradace
větší výskyt extrémních klimatických jevů
▪ zanášení mořského dna a odumírání porostů na mořském dně ▪ zničení mangrovových porostů, narušení jejich funkce ▪ poškození korálových útesů
▪ rozšíření vodou přenosných nemocí ▪ potenciál pro vznik konfliktů ▪ environmentální migrace ▪ negativní vliv na turismus
Zdroj: vlatní upracování, data: Surviving Climate Change in Small Islands – A guidebook, 2005,
Příloha č. 9: Příklady přírodních rizik zasahujících SIDS ZEMĚ Americké Panenské ostrovy
Tropická cyklóna X (2004 Jeanne)
Americká Samoa
X (2005 Olaf)
Antigua a Barbuda Aruba Bahamy Bahrajn Barbados Belize Cookovy ostrovy Dominika Dominikánská republika Federativní státy Mikronésie Fidži Grenada Guam Guinea-Bissau Guyana Haiti Jamajka Kapverdy Kiribati Komory Kuba Maledivy Marshallovy ostrovy
X (1999 Lenny) X (2004 Ivan) X (2005 Vilma)
Mauricius Nauru
X (2002 Dina)
Tsunami
Zemětřesení
TYP PŘÍRODNÍHO RIZIKA Sucho Vulkanická činnost
Sesuvy půdy
X (1985)
Záplavy
X (2003) X (1983)
X (2005 Emily) X (2002 Isadore) X (2005 Percy) X (1999 Lenny) X (2004 Jeanne)
X (1984) X (1995) X (datum neudáno) X (1946)
X (2004 Sudal)
X (datum neudáno) X (1968)
X (datum neudáno) X (2004)
X (1998)
X (2003 Ami) X (2005 Emily) X(2002 Chata´an)
X (datum neudáno)
X (1998)
X (2005) X (1975)
X (1993)
X (2005 Vilma) X (2005 Vilma)
X(datum neudáno) X (1907)
X (1989 Firinga) X (2005 Vilma)
X (2002) X (1998) X (1997) X (1968) X (1981) X (1999) X (1998)
X (2004) X (1991 Zelda) X (2004)
X ( datum neudáno)
X(2000) X(datum neudáno) X (datum neudáno)
X (1997) X (2005) X (1986)
X (2005)
X (1993) X (1987)
ZEMĚ Nizozemské Antily Niue Palau Papua-Nová Guinea Sv. Kryštof a Nevis Sv. Lucie Sv. Vincenc a Grenadiny Samoa Sv. Tomáš a Princův ostrov Seychely Šalomounovy ostrovy Surinam Východní Timor Tokelau Tonga Trinidad a Tobago Tuvalu Vanuatu
Tropická cyklóna X(1998 Georges) X (Heta) X (1997 Justin) X (1999 Lenny) X (2004 Ivan) X (2005 Emily)
Tsunami
X (1998)
Zemětřesení
TYP PŘÍRODNÍHO RIZIKA Sucho Vulkanická činnost
X (1998)
X (2003)
X (2005)
Sesuvy půdy
X (2003)
Záplavy
X (1993) X (1987)
X (1997) X (1979)
X (2004 Heta)
X (1992)
X (datum neudáno)
X (2001) X (1985)
X (2002) X (2002 Zoë)
X (2004) X (1975)
X (1997) X (1977)
X (datum neudáno)
X (1971) X (1969) X (2003)
X (2005 Percy) X (2004 Heta) X (2005 Emily) X (1993 Nina) X (2004 Ivy)
X (1999)
X (1977) X (1997)
X (1946) X (1997)
X (2002)
X (2001)
Zdroj: Méheux, Dominey-Howes, Lloyd, 2007, s. 431,
X (1996) X (1998)
X (2004)
Příloha č. 10: Index konkurenceschopnosti turismu vybraných SIDS, 2004 Země Hodnota indexu Americké Panenské ostrovy 58,75 Antigua a Barbuda 59,85 Aruba 79,61 Bahamy 59,80 Bahrain 52,24 Barbados 63,41 Bermudy 73,83 Dominika 51,79 Dominikánská republika 48,36 Federatviní státy Mikronésie 7,46 Fidži 50,42 Grenada 57,42 Guam 51,27 Guinea-Bissau 30,80 Guyana 53,68 Haiti 33,50 Jamajka 52,97 Kapverdy 50,11 Komory 35,03 Kiribati 19,75 Maledivy 52,79 Marshallovy ostrovy 4,82 Mauricius 43,80 Nová Kaledonie 59,36 Palau 59,95 Papua-Nová Guinea 44,01 Portoriko 44,66 Samoa 48,24 Sv. Tomáš a Princův ostrov 56,16 Seychely 59,99 Šalomounovy ostrovy 33,88 Sv. Kryštof a Nevis 58,30 Sv. Lucie 54,99 Sv. Vincenc a Grenadiny 57,04 Surinam 41,32 Tonga 48,22 SIDS celkem 47,23 Země OECD 63,09 Svět 47,06 Vysvětlivky: čím vyšší hodnota indexu, tím vyšší konkurenceschopnost cestovního ruchu Zdroj: Craigwell, 2007, s. 10
Příloha č. 11: Počty ohrožených druhů rostlin a živočichů v rámci SIDS, 2007 Země PACIFIK Americká Samoa Cookovy ostrovy Fidži Federativní státy Mikronésie Francouzská Polynésie Guam Kiribati Marshallovy ostrovy Nauru Nová Kaledonie Niue Palau Papua-Nová Guinea Samoa Šalomounovy ostrovy Tonga Tuvalu Vanuatu KARIBIK Americké Panenské ostrovy Anguilla Antigua a Barbuda Aruba Bahamy Barbados Dominika Dominikánská republika Grenada Haiti Jamajka Kuba Portoriko Sv. Kryštof a Nevis Sv. Lucie Sv. Vincenc a Grenadiny Trinidad a Tobago INDICKÝ OCEÁN Komory Maledivy Mauricius Seychely ATLANTIK Guinea-Bissau Kapverdy Sv. Tomáš a Princův ostrov
Flóra
Fauna
Celkem
1 1 66 6 47 4 0 0 0 217 0 4 142 2 16 3 0 10
26 24 36 27 80 28 13 14 7 49 13 19 159 19 59 16 11 24
27 25 102 33 127 32 13 14 7 266 13 23 301 21 75 19 11 34
10 3 4 0 5 2 11 30 3 29 209 163 53 2 6 5 1
23 20 22 23 37 20 27 81 23 91 61 115 47 23 27 25 38
33 23 26 23 42 22 38 111 26 120 270 278 100 25 33 30 39
5 0 88 45
23 14 65 48
28 14 153 93
4 2 35
29 25 28
33 27 63
Zdroj: The IUCN Species Survival Commision. The IUCN Red List of Threatened Species, 2007
Příloha č. 12: Declaration Of Barbados 155
We the States participating in the Global Conference on the Sustainable Development of Small Island Developing States, Having met in Bridgetown, Barbados from 25 April to 6 May 1994, Reaffirming the principles and commitments to sustainable development embodied in the Rio Declaration on Environment and Development, 1/Agenda 21 2/ and the Non-legally Binding Authoritative Statement of Principles for a Global Consensus on the Management, Conservation and Sustainable Development of All Types of Forests, 3/ which were adopted by the nations of the world at the United Nations Conference on Environment and Development on 14 June 1992, as well as in the United Nations Framework Convention on Climate Change 4/ and the Convention on Biological Diversity, 5/Recognizing that the Global Conference on the Sustainable Development of Small Island Developing States translates Agenda 21 into specific policies, actions and measures to be taken at the national, regional and international levels to enable small island developing States to achieve sustainable development.
Part One Affirm that: I 1. The survival of small island developing States is firmly rooted in their human resources and cultural heritage, which are their most significant assets; those assets are under severe stress and all efforts must be taken to ensure the central position of people in the process of sustainable development. 2. Sustainable development programmes must seek to enhance the quality of life of peoples, including their health, well-being and safety. 3. Full attention should be given to gender equity and to the important role and contribution of women, as well as to the needs of women and other major groups, including children, youth and indigenous people. II Small island developing States have sovereign rights over their own natural resources. Their biodiversity is among the most threatened in the world and their ecosystems provide ecological corridors linking major areas of biodiversity around the world. They bear responsibility for a significant portion of the world's oceans and seas and their resources. The efforts of small island developing States to conserve, protect and restore their ecosystems deserve international cooperation and partnership. III 1. Small island developing States are particularly vulnerable to natural as well as environmental disasters and have a limited capacity to respond to and recover from such disasters. 2. While small island developing States are among those that contribute least to global climate change and sealevel rise, they are among those that would suffer most from the adverse effects of such phenomena and could in some cases become uninhabitable. Therefore, they are among those particularly vulnerable States that need assistance under the United Nations Framework Convention on Climate Change, including adaptation measures and mitigation efforts. 3. Small island developing States share with all nations a critical interest in the protection of coastal zones and oceans against the effects of land-based sources of pollution.
155
Report Of The Global Conference On Sustainable Development Of Small Island Developing States. Bridgetown, Barbados, 25 April-6 May 1994 [online]. United Nations General Assembly, October 1994 [cit.2008-01-24]. Dostupné na:
4. Limited freshwater resources, increasing amounts of waste and hazardous substances, and limited facilities for waste disposal combine to make pollution prevention, waste management and the transboundary movement of hazardous materials critical issues for small island developing States.
IV Small island developing States are limited in size, have vulnerable economies and are dependent both upon narrow resource bases and on international trade, without the means of influencing the terms of that trade.
V To enhance their national capacities and self-reliance, small island developing States, with the assistance and support of the international community, should actively promote human resources development programmes including education, training and skills development. Their institutional and administrative capacity to implement the programme of action must be strengthened at all levels by supportive partnerships and cooperation, including technical assistance, the further development of legislation and mechanisms for information sharing.
VI There is an urgent need in small island developing States to address the constraints to sustainable development, including scarce land resources, which lead to difficult land and agriculture use decisions; limited fresh water; education and training needs; health and human settlement requirements; inordinate pressures on coastal and marine environment and resources; and limited means available to exploit natural resources on a sustainable basis.
VII 1. The special role of non-governmental organizations and the importance of a partnership between Governments, intergovernmental organizations and agencies, non-governmental organizations and other major groups in implementing Agenda 21 and the programme of action at the national, subregional, regional and international levels should be recognized. 2. That partnership should include efforts to increase public awareness of the outcomes and follow-up of the Global Conference on the Sustainable Development of Small Island Developing States through all available means of communication.
PREAMBLE 1.
In 1992, at the United Nations Conference on Environment and Development, the world community adopted Agenda 21. 1/ Agenda 21 reflects a global consensus and political commitment at the highest level on development and environment cooperation. The cooperation of all States is a prerequisite for the fulfilment of the objectives of Agenda 21. Such cooperation must also respond to the special circumstances and particular vulnerabilities of countries through adequate and specific approaches.
2. The Global Conference on the Sustainable Development of Small Island Developing States is the first global conference on sustainable development and the implementation of Agenda 21. Agenda 21 represents a comprehensive document, carefully negotiated and wherever referred to in the present Programme of Action should be looked to as a whole. 3. The Rio Declaration on Environment and Development 2/ identifies human beings as being at the centre of concerns for sustainable development. Development initiatives in small island developing States should be seen in relation to both the needs and aspirations of human beings and their responsibility towards present and future generations. Small island developing States have valuable resources, including oceans, coastal environments, biodiversity and, most importantly, human resources. Their potential is recognized, but the challenge for small island developing States is to ensure that they are used in a sustainable way for the well-being of present and future generations. Although they are
afflicted by economic difficulties and confronted by development imperatives similar to those of developing countries generally, small island developing States also have their own peculiar vulnerabilities and characteristics, so that the difficulties they face in the pursuit of sustainable development are particularly severe and complex. 4. There are many disadvantages that derive from small size, which are magnified by the fact that many island States are not only small but are themselves made up of a number of small islands. Those disadvantages include a narrow range of resources, which forces undue specialization; excessive dependence on international trade and hence vulnerability to global developments; high population density, which increases the pressure on already limited resources; overuse of resources and premature depletion; relatively small watersheds and threatened supplies of fresh water; costly public administration and infrastructure, including transportation and communication; and limited institutional capacities and domestic markets, which are too small to provide significant scale economies, while their limited export volumes, sometimes from remote locations, lead to high freight costs and reduced competitiveness. Small islands tend to have high degrees of endemism and levels of biodiversity, but the relatively small numbers of the various species impose high risks of extinction and create a need for protection. 5. The small size of small island developing States means that development and environment are closely interrelated and interdependent. Recent human history contains examples of entire islands rendered uninhabitable through environmental destruction owing to external causes; small island developing States are fully aware that the environmental consequences of ill-conceived development can have catastrophic effects. Unsustainable development threatens not only the livelihood of people but also the islands themselves and the cultures they nurture. Climate change, climate variability and sealevel rise are issues of grave concern. Similarly, the biological resources on which small island developing States depend are threatened by the large-scale exploitation of marine and terrestrial living resources. 6. Many small island developing States are entirely or predominantly coastal entities. Due to the small size, isolation and fragility of island ecosystems, their renowned biological diversity is among the most threatened in the world. This requires that in pursuing development special attention be paid to protecting the environment and people's livelihoods. It also requires the integrated management of resources. 7. In some small island developing States, the rate of population growth exceeds the rate of economic growth, placing serious and increasing pressure on the capacity of those countries to provide basic services to their people and placing a heavy burden on women in particular as heads of households. Although their population density may be high, many small island developing States have small populations in absolute terms, insufficient to generate economies of scale in several areas, and they therefore have limited scope for the full utilization of certain types of highly specialized expertise. They experience high levels of migration, particularly of skilled human resources, which not only places an undue burden on training facilities but also forces them to import high-cost foreign expertise. 8. The lack of opportunities for achieving economies of scale, together with their narrow resource base, tends to limit the total production of small island developing States to a narrow range of crops, minerals and industries, both manufacturing and services. Any adverse development concerning those productive sectors, whether arising from market factors, natural or environmental constraints, is likely to lead to significant reductions in output, a fall in foreign-exchange earnings and increased unemployment. 9. Partly because of their small size and partly because of their vulnerability to natural and environmental disasters, most small island developing States are classified as high-risk entities, which has led to insurance and reinsurance being either unavailable or exorbitantly expensive, with adverse consequences for investment, production costs, government finances and infrastructure. 10. Because the per capita income of many small island developing States tends to be higher than that of developing countries as a group, they tend to have limited access to concessionary resources. However, analysis of the economic performance of small island developing States suggests that current incomes are often facilitated by migrant remittances, preferential market access for some major exports and assistance from the international community, sources which are neither endogenous nor secure. Furthermore, those incomes have generally been unstable over time: natural and man-made disasters,
difficulties in the international market for particular commodities and recession in some developed economies often reduce incomes in small island developing States dramatically, sometimes by as much as 20 to 30 per cent of gross domestic product (GDP) in a single year. 11. Because small island development options are limited, they present special challenges to planning for and implementing sustainable development. To meet that challenge, the most valuable asset of small island developing States is their human resources, which need to be given every opportunity to fulfil their potential and contribute meaningfully to national, regional and international development consistent with the Rio Declaration on Environment and Development and Agenda 21. Small island developing States will be constrained in meeting those challenges without the cooperation and assistance of the international community. The sustainable development of small island developing States requires actions that address the above constraints to development. Those actions should integrate environmental considerations and natural resource conservation objectives and gender considerations consistent with the Rio Declaration on Environment and Development and Agenda 21, into the development of social and economic development policies in international, regional, subregional and/or bilateral cooperative programmes related to islands. 12. Within small island developing States the critical contribution of women to sustainable development and the involvement of youth to the long-term success of Agenda 21 should be fully recognized. Accordingly, youth should be encouraged to contribute to the decision-making process and all obstacles to the equal participation of women in this process should be eliminated to allow both youth and women to participate in and benefit from the sustainable development of their particular societies. 13. Sharing a common aspiration for economic development and improved living standards, small island developing States are determined that the pursuit of material benefits should not undermine social, religious and cultural values or cause any permanent harm to either their people or their land and marine resources, which have sustained island life for many centuries. In Agenda 21, the international community committed itself to: (a) Adopt and implement plans and programmes to support the sustainable development and utilization of the marine and coastal resources of small island developing States, including meeting essential human needs, maintaining biodiversity and improving the quality of life for island people; (b) Adopt measures that will enable small island developing States to cope effectively, creatively and sustainably with environmental change, as well as to mitigate impacts on and reduce threats posed to marine and coastal resources. Those commitments were later incorporated into General Assembly resolution 47/189 of 22 December 1992, which called for a global conference on the sustainable development of small island developing States. 14. In establishing the basis for a new global partnership for sustainable development, States have acknowledged their common but differentiated responsibilities in respect of global environmental degradation as stated in Principle 7 of the Rio Declaration on Environment and Development. Principle 6 states that the special situation and needs of developing countries, particularly the least developed and those most environmentally vulnerable, shall be given special priority. Under chapter 17, section G of Agenda 21, small island developing States and islands supporting small communities are recognized as a special case for both environment and development, because they are ecologically fragile and vulnerable and their small size, limited resources, geographic dispersion and isolation from markets all place them at a disadvantage economically and prevent economies of scale. 15. It is in that context that the present Programme of Action addresses the special challenges and constraints facing small island developing States. Because sustainable development is a process and not a phenomenon, the Programme of Action focuses on the next steps that can be taken along the comprehensive path to sustainable development which will follow the principles endorsed by Governments at the United Nations Conference on Environment and Development. The Programme of Action contains a synopsis of actions and policies that should be implemented over the short, medium and long terms. The reports of the regional technical meetings, held in preparation for the Global
Conference, remain an important point of reference since they contain a broad collection of recommended actions for the pursuit of sustainable development in small island developing States. 16. The Programme of Action presents a basis for action in 14 agreed priority areas and defines a number of actions and policies related to environmental and development planning that should be undertaken by small island developing States with the cooperation and assistance of the international community. In general, financing for the implementation of the Programme of Action will come from countries' own public and private sectors. National elements, for inclusion in the medium- and long-term sustainable development plans of small island developing States, are recommended, along with the measures necessary for enhancing their endogenous capacity. Regional approaches to sustainable development/environment problems and technical cooperation for endogenous capacity-building are proposed. And the role of the international community is outlined, including its role in providing access to adequate, predictable, new and additional financial resources; optimizing the use of existing resources and mechanisms in accordance with chapter 33 of Agenda 21; and adopting measures for supporting endogenous capacity-building, in particular for developing human resources and promoting the access of small island developing States to environmentally sound and energy-efficient technology for their sustainable development. In that context, non-governmental organizations and other major groups should be fully involved. 17. The Programme of Action identifies priority areas and indicates the specific actions that are necessary to address the special challenges faced by small island developing States. In fulfilling those actions, several cross- sectoral areas are identified, for example, capacity-building, including human resource development; institutional development at the national, regional and international levels; cooperation in the transfer of environmentally sound technologies; trade and economic diversification; and finance.
Příloha č. 13: Mauritius Declaration 156
We, the representatives of the people of the world participating in the International Meeting to Review the Implementation of the Programme of Action for the Sustainable Development of Small Island Developing States, held in PortLouis from 10 to 14 January 2005,
1. Reaffirm the continued validity of the Programme of Action for the Sustainable Development of Small Island Developing States as the blueprintproviding the fundamental framework for the sustainable development of small island developing States; 2. Also reaffirm our commitment to the principles of the Rio Declaration on Environment and Development, and underscore that the full implementation of Agenda 21, the Plan of Implementation of the World Summit on SustainableDevelopment and the outcomes of other relevant major United Nations conferencesand summits will contribute to the sustainable development of small islanddeveloping States; 3. Reiterate that the acknowledged vulnerability of small island developing States continues to be of major concern and that this vulnerability will grow unlessurgent steps are taken; 4. Reaffirm our commitment to support the efforts of small island developing States for their sustainable development through the further full andeffective implementation of the Programme of Action, including through the achievement of the internationally agreed development goals, including thosecontained in the United Nations Millennium Declaration; 5. Also reaffirm that small island developing States continue to be a special case for sustainable development; 6. Recognize that the tragic impacts of the Indian Ocean earthquake and tsunami that occurred on 26 December 2004 and the recent hurricane season in the Caribbean and Pacific highlight the need to develop and strengthen effective disaster risk reduction, early warning systems, emergency relief, and rehabilitation and reconstruction capacities; 7. Welcome the declaration of the special Association of South-East Asian Nations leaders meeting held in the aftermath of the recent disaster in countries in and around the Indian Ocean, the proposed establishment of a regional natural disaster early warning system for the Indian Ocean and the South-East Asia region, and enhanced international cooperation and partnerships to build and manager effective regional early warning systems, public education and awareness, and disaster management; 8. Commit ourselves to fully implementing the United Nations Framework Convention on Climate Change6 and to further promoting international cooperation on climate change; 9. Reiterate that an effective multilateral system based on international law,supported by strong international institutions with the United Nations at the centre, is fundamental for achieving international peace and security and sustainable development; 10. Acknowledge efforts at the regional level which address the sustainable development of small island developing States and, in this regard, pledge our support to enhance subregional, regional and interregional cooperation;
156
Report of the International Meeting to Review the Implementation of the Programme of Action for the Sustainable Development of Small Island Developing States Port Luis. [online]. Port Luis: Mauritius, 10-14 January 2005, United Nations [cit.2008-01-24]. Dostupné na:
11. Reaffirm our commitment to support the sustainable development strategies of small island developing States through technical and financial cooperation, regional and interregional institutional assistance and an improved international enabling environment; 12. Recognize that good governance within each country and at the international level is essential for sustainable development; 13. Also recognize that particular attention should be given to building resilience in small island developing States, including through technology transferand development, capacity-building and human resource development; 14. Further recognize that international trade is important for building resilience and the sustainable development of small island developing States, and therefore call upon international institutions, including financial institutions, to pay appropriate attention to the structural disadvantages and vulnerabilities of small island developing States; 15. Underscore that attention should be focused on the specific trade-related and development-related needs and concerns of small island developing States to enable them to integrate fully into the multilateral trading system, in accordance with the Doha mandate on small economies; 16. Reaffirm our commitment to conservation and the sustainable use of island and marine biodiversity as fundamental to the sustainable development of small island developing States; 17. Recognize that women and youth, as well as civil society, are playing an important role in promoting sustainable development activities in small island developing States, and encourage them in their efforts; 18. Reaffirm our commitment to create a world fit for children as called for in the outcome document adopted by the General Assembly at its twenty-seventh special session and, in this regard, undertake to give all assistance to protect children and minimize the impacts of natural disasters and environmental degradation on them; 19. Recognize the importance of cultural identity of people and its importance in advancing sustainable development in small island developing States; 20. Recognize the increasing incidence of health issues, particularly HIV/AIDS, which impact disproportionately on women and youth in small island developing States, and commit ourselves to ensuring that the health needs of small island developing States are comprehensively addressed in all regional and global programmes; 21. Have adopted the Mauritius Strategy for the Further Implementation of the Programme of Action for the Sustainable Development of Small Island Developing States, taking into account new and emerging issues, and commit ourselves to the timely implementation of the Strategy;
22. Express appreciation for the efforts of the United Nations and its specialized agencies in helping to advance the sustainable development of small island developing States, and invite them to strengthen their support for the Strategy through enhanced coherence, coordination and appropriate monitoring; 23. Express particular gratitude and appreciation to the Government and people of Mauritius for hosting the International Meeting and for the facilities made available to ensure its overwhelming success.
