Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie
Magický trojúhelník v oblasti investování Diplomová práce
Autor:
Petra Oškerová Finance
Vedoucí práce:
Praha
Ing. Daniela Hricová, Ph.D.
2016
Prohlášení:
Prohlašuji, že jsem závěrečnou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu.
Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou
verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
Ve Vysokém Újezdu, dne 28. června 2016
……………………………………………. Bc. Petra Oškerová
-2-
Poděkování
Ráda bych poděkovala paní Ing. Daniele Hricové za cenné připomínky a rady, bez kterých
bych tuto práci nenapsala. Stejně tak mé poděkování patří rodině a přátelům za podporu a důvěru, kterou ve mne vkládali.
-3-
Anotace
Předmětem diplomové práce je na základě analýzy faktorů magického trojúhelníku sestavit investiční portfolia pro různé skupiny fyzických osob. První kapitola se zabývá základními
aspekty investování. Poté jsou charakterizovány investiční instrumenty. V navazující kapitole
následuje popis výkonnosti a faktorů magického trojúhelníku – výnosnost, riziko, likvidita. Dle těchto poznatků jsou sestavena portfolia v souvislosti s investiční strategií.
Annotation The subject of this thesis is based on an analysis of factors magic triangle construct investment portfolios for different groups of individuals. The first chapter deals with the basic
aspects of investing. Then they are characterized by investment instruments. In the following chapter is followed by a description of the performance and factors magic triangle profitability, risk and liquidity. Based on these findings are compiled in connection with portfolio investment strategy.
Klíčová slova Magický trojúhelník, investiční portfolio, investice, výkonnost, výnosnost, riziko, likvidita
Keywords Magic triangle, investment portfolio, investments, performance, profitability, risk, liquidity
-4-
Obsah Úvod .................................................................................................................................................... - 7 1
Investování .................................................................................................................................. - 9 -
1.1
Investiční možnosti ............................................................................................................. - 9 -
1.1.1 1.1.2
1.2
1.2.1
Výhody kolektivního investování ............................................................................. - 17 -
1.2.3
Kolektivní investování v České republice ................................................................. - 18 -
2.1
Finanční instrumenty ......................................................................................................... - 21 -
2.1.1
Akcie ......................................................................................................................... - 21 -
2.1.3
Podílové fondy .......................................................................................................... - 27 -
2.1.4 2.1.5 2.1.6 2.1.7
2.2
Dluhopisy .................................................................................................................. - 23 Investiční certifikáty .................................................................................................. - 30 Burzovně obchodované fondy ................................................................................... - 32 -
Opce .......................................................................................................................... - 32 Financial futures ........................................................................................................ - 33 -
Reálné instrumenty............................................................................................................ - 33 -
2.2.1
Drahé kovy ................................................................................................................ - 34 -
2.2.3
Umělecké předměty a díla ......................................................................................... - 38 -
2.2.2
Nemovitosti ............................................................................................................... - 37 -
Magický trojúhelník .................................................................................................................. - 39 -
3.1
Výnosnost .......................................................................................................................... - 40 -
3.2
Riziko ................................................................................................................................ - 44 -
3.1.1
Výnosová míra portfolia............................................................................................ - 43 -
3.2.1
Systematické riziko ................................................................................................... - 45 -
3.2.3
Riziko portfolia ......................................................................................................... - 50 -
3.2.2 3.3 4
Nevýhody kolektivního investování.......................................................................... - 17 -
Investiční instrumenty ............................................................................................................... - 21 -
2.1.2
3
Individuální investování ............................................................................................ - 13 -
Kolektivní investování ...................................................................................................... - 15 -
1.2.2 2
Finanční trh ............................................................................................................... - 10 -
3.4
Nesystematické riziko ............................................................................................... - 47 -
Likvidita ............................................................................................................................ - 50 Výkonnost ......................................................................................................................... - 51 -
Investiční strategie..................................................................................................................... - 53 -5-
4.1
Jednorázové a pravidelné investice ................................................................................... - 53 -
4.3
Investiční zprostředkovatelé .............................................................................................. - 55 -
4.2
Investiční strategie............................................................................................................. - 54 -
4.3.1 4.3.2
Nebankovní zprostředkovatelé .................................................................................. - 55 -
4.4
Stupně rizika podílových fondů ........................................................................................ - 56 -
4.6
Investiční dotazník ............................................................................................................ - 57 -
4.5 4.7
Poplatky spojené s investičními produkty ......................................................................... - 56 Investiční profil ................................................................................................................. - 59 -
4.7.1
Konzervativní profil .................................................................................................. - 59 -
4.7.3
Dynamický profil ...................................................................................................... - 60 -
4.7.2 4.7.4
5
Bankovní zprostředkovatelé ...................................................................................... - 55 -
Vyvážený profil ......................................................................................................... - 60 Agresivní profil ......................................................................................................... - 60 -
4.8
Shrnutí základních možností aktiv .................................................................................... - 60 -
5.1
Konzervativní portfolio ..................................................................................................... - 62 -
5.3
Dynamické portfolio ......................................................................................................... - 70 -
Investiční doporučení ................................................................................................................ - 62 -
5.2 5.4
Vyvážené portfolio ............................................................................................................ - 66 Agresivní portfolio ............................................................................................................ - 72 -
Závěr ................................................................................................................................................. - 75 Seznam požité literatury .................................................................................................................... - 78 -
Literatura ....................................................................................................................................... - 78 -
Elektronické zdroje ....................................................................................................................... - 79 -
-6-
Úvod
Racionálně uvažující jedinci se v průběhu života snaží maximalizovat svůj užitek, a učinit tak svůj život co možná nejhodnotnější. Činí tak pomocí uspokojování svých potřeb, které jsou
nejčastěji vyjadřované cenou, převážně tedy v peněžních jednotkách. Jednou z možností jak dosáhnout určitého životního standardu je prostřednictvím investování. Poté se lze lépe připravit na životní situace, jako je důstojné prožití stáří.
Tato diplomová práce poukazuje na možnosti investování do různých investičních nástrojů, které jsou blíže popsány v teoretické části práce. Hlavním cílem je analýza vybraných
investičních nástrojů pro zhodnocování finančních prostředků za pomoci faktorů magického
trojúhelníku spolu s výkonností, poté na základě výsledků vybrat vhodné investiční portfolio pro fyzické osoby. Aby byly cíle práce naplněny, je nutné nejprve obecně charakterizovat
investování, investiční instrumenty, faktory ovlivňující investiční aktivity a investorské strategie, kdy především na základě těchto faktorů budou vybrána různá investiční portfolia.
V teoretické části budou nejdříve vysvětleny základní souvislosti, které je třeba znát, než
dojde k investici do cenných papírů. Zmíním také klíčové poznatky pro tvorbu investičního portfolia, především tedy analýzu faktorů magického trojúhelníku. V současnosti není
hlavním problémem dohledat dostatek informací, nicméně vybrat ty nejvhodnější, správné a podstatné pro investory.
Praktická část zahrnuje investiční portfolia pro fyzické osoby s různým postavením k riziku a s různými zkušenostmi. Součástí textu je také doporučení konkrétních produktů opírající se o
faktory magického trojúhelníku a výkonosti. Produkty jsou vybrány z podílových fondů, které nabízí Raiffeisenbank a.s., a to z důvodu široké nabídky podílových fondů nespadajících pouze pod skupinu Raiffeisen.
Cílem práce je na základě analýzy faktorů magického trojúhelníku – likvidita, riziko, výnosnost – modelovat přístupy k investování a zvolit ideální investici pro fyzické osoby včetně metody výkonnosti.
Výsledek předloží potenciálnímu investorovi návrh a možnost, jak zhodnocovat úspory v dlouhém časovém horizontu, jinak než klasickou cestou vkladů při nízké míře rizika a zároveň nízké míře výnosu.
-7-
Zvolené metody zpracování Mezi použité metody patří komparace, analýza, dedukce a deskripce. Metoda komparace je zvolena pro porovnání shodných a rozdílných stránek typologie podílových fondů, stejně tak pro porovnání investičních portfolií. Analýza slouží k zajištění důležitých informací týkajících se především hodnoty investičního nástroje, ať už z hlediska rizika, či výkonnosti. Dojde i
k zapojení matematicko-statistických metod při snaze o co nejpřesnější využití předpokladů a směřování k aplikaci na reálných datech
V diplomové práci jsou mimo jiné uvedeny mé vlastní názory na danou problematiku.
-8-
1 Investování První kapitola poslouží k definici základních pojmů a souvislostí, které mají něco společného
s investováním. Není cílem uvést vyčerpávající definice, pouze informace potřebné pro souvislosti uvedené v následujících kapitolách.
Všeobecně lze investici chápat jako vynaložení přesně daných prostředků pro možnost
budoucího prospěchu, který však není jistý. Ve finančním světě „ je investice obětování jisté současné hodnoty s cílem získat sice vyšší, ale nejistou hodnotu budoucí. Jde tedy o umístění kapitálu s cílem dosáhnout jeho zhodnocení“1. Při investování dochází k proměně finančních
prostředků na jiná aktiva, může se jednat nejen o akcie, dluhopisy, podílové fondy,
nemovitosti, ale i mnoho dalších alternativ. V případě investování může dojít ke zhodnocení, či znehodnocení, proto je důležité si uvědomit, že vklady do investic nejsou pojištěny.2 Avšak stále je přítomná vidina možného vyššího zhodnocení na úkor rizika.
Je zde tedy znatelný rozdíl od spoření, jelikož u spoření je zamýšleno hodnotu prostředků uchovat, a to například na termínovaných vkladech, či nejznámějším produktu - spořicím
účtu. Prostředky se zde zhodnocují předem stanoveným úrokem a je zajištěna výplata jistiny, jelikož tyto produkty jsou do určité výše ze zákona pojištěny.3
1.1 Investiční možnosti
V současnosti se jedinci ve společnosti pokouší minimálně ochránit hodnotu svých finančních prostředků proti inflaci, proto bychom téměř každého mohli nazvat investorem, i když on sám se za něj nemusí nepovažovat. Tuto skutečnost popisuje Tůma slovy, že účelem investování
není ani tak zázračné zbohatnutí, jako spíše vybudování majetku a ochránit jeho kupní sílu.4 Investory tak můžeme rozdělit do základních tří skupin podle velikosti, a to na drobné, střední
a velké investory. Na základě specifikace dle objemu prostředků, které mohou osoby investovat, je možné nabídnout jim určité možnosti zhodnocení.
PAVLÁT, Vladislav. Kapitálové trhy. Praha: Professional publishing, 2003, 269 s. ISBN 80-86419-33-9.
1
JÍLEK, Josef. Akciové trhy a investování. Praha: Grada, 2009, 656 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80247-2963-3. 3 JÍLEK, Josef. Akciové trhy a investování. Praha: Grada, 2009, 656 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80247-2963-3. 4 TŮMA, Aleš. Průvodce úspěšného investora: vše, co potřebujete vědět o fondech. Praha: Grada, 2014, 224 s. Partners. ISBN 978-80-247-5133-7. 2
-9-
1.1.1 Finanční trh
Finanční trh spadá do systému, ve kterém se nachází několik dalších trhů, tyto jsou v tržní
ekonomice zpravidla nejčastěji uváděny jako trh výrobků a služeb, trh práce a půdy, trh
kapitálový (neboli finanční) a místy bývá uváděn ještě trh informací. V tuto chvíli je nejdůležitější právě trh kapitálový, na který vstupují jak domácnosti, firmy, tak i vláda. Všechny subjekty přináší na trh v různém čase různé množství finančních prostředků, které se ke svým majitelům za určitých podmínek opětovně navrací.
Dalším možným pohledem na subjekty finančního trhu je takový, skrze který se na jednotlivé subjekty díváme jako na přebytkové, deficitní jednotky a poslední - bankovní a nebankovní
zprostředkovatelé. Přebytkové jednotky přináší finanční prostředky za účelem je investovat,
jelikož disponují tzv. úsporami, které v dané chvíli nepotřebují a jsou ochotni je poskytnout
na různě dlouhé časové horizonty. Investoři však musí zvážit při rozhodování kritéria výnosu,
rizika a likvidity. Jejich opomenutí by pro ně mohlo mít fatální následky v podobě možné realizace ztráty. Deficitní subjekty v dané chvíli na trhu pociťují nedostatek volných
finančních prostředků, a právě na kapitálovém trhu mají jedinečnou možnost nějaké získat, a
realizovat tak své investiční záměry. Pro tyto subjekty je nejdůležitějším kritériem čas, na který si potřebují finanční prostředky zapůjčit a samozřejmě transakční náklady se zápůjčkou
spojené. Poslední skupinou vyskytující se na finančním trhu jsou zprostředkovatelé, jejich prací na trhu je nápomoc při kooperaci mezi deficitními a přebytkovými jednotkami. I když
jsou touto cestou navýšeny transakční náklady (např. zprostředkovatelské poplatky), je sníženo riziko, a to především pro přebytkové subjekty.
„Finanční trh lze vymezit jako souhrn investičních instrumentů a produktů, institucí, postupů a vztahů, při nichž dochází k přelévání finančních zdrojů mezi přebytkovými a deficitními jednotkami na dobrovolném smluvním základě“5
1.1.1.1 Členění finančního trhu
Finanční trh se pro lepší pochopení člení na základě několika hledisek a segmentů, které se ale nadále ovlivňují a překrývají.6
do několika
První takové rozdělení je na základě postupu při alokování prostředků7: VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: WoltersKluwer Česká republika, 2011, s. 23. ISBN 978-80-7357-647-9. 6 FIALOVÁ, Helena. Malý ekonomický slovník. 3. vyd. Praha: [s.n.], 1996, s. 116. ISBN 80-901-5461-1. 5
- 10 -
Přímá alokace finančních zdrojů – probíhá přímý pohyb volných prostředků mezi přebytkovou a deficitní jednotkou. Celkově je to náročné, jelikož se musejí oba dva subjekty na trhu najít, kontaktovat se, prověřit se a zároveň mít shodné nároky na čas,
množství a cenu.
Polopřímá alokace finančních zdrojů – tento způsob je určitý mezistupeň, kdy je
využit zprostředkovatel. Subjekt, který nabízí volné finanční prostředky a ten co je postrádá, se už osobně nesetkají. Vše má na starost prostředník, vyhledávající na
finančním trhu možnosti a předkládá případné nabídky. Nicméně ani tady možnost problému ve shodě požadavků obou stran zcela nevymizí, nicméně tato cesta je pro
osobu věřitele a dlužníka levnější, než u přímé alokace, a to i přes zprostředkovatelský
poplatek.
Nepřímá alokace finančních zdrojů – v těchto situacích již vystupuje zprostředkovatel, nejčastěji v podobě banky, investičních společností, pojišťoven, apod. Finanční
zprostředkovatelé vydávají své vlastní – sekundární finanční instrumenty, které nabízí přebytkovým jednotkám. Za získanou hotovost tak poté nakupují primární finanční
instrumenty od deficitních jednotek. Díky tomu je tato možnost velmi efektivní, s nejnižším rizikem, a proto je také nutné si uvědomit, že zprostředkovatelé takto činí na ziskovém principu.
Další členění je zřejmě nejznámější a je založeno na základě prodeje cenného papíru, a to zda se jedná o jehoprvotní prodej8:
Primární trh – na tomto trhu probíhá prodej nově emitovaného cenného papíru, který deficitní jednotka vydává sama (vlastní emise), případně za využití služeb například
banky (cizí emise). Deficitní jednotka tak přímo získává potřebnou hotovost, což má daleko větší význam v USA než v České republice. Primární emise bývá označována
zkratkou IPO (z anglického initial public offering). Investování na tomto trhu se nedoporučuje začínajícímu investorovi.9 Primární trh můžeme nadále dělit10:
VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: WoltersKluwer Česká republika, 2011, s. 26-28. ISBN 978-80-7357-647-9. 8 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: WoltersKluwer Česká republika, 2011, s. 28-29. ISBN 978-80-7357-647-9. 9 BREALEY, Richard A, Franklin ALLEN a Stewart C MYERS. Principlesofcorporate finance. 9th ed. [internationaledition]. Boston, Mass: McGraw-Hill, 2008, s. 412. ISBN 9780071266758. 10 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: WoltersKluwer Česká republika, 2011, s. 28-29. ISBN 978-80-7357-647-9. 7
- 11 -
a) Primární veřejný trh – cenný papír se nabízí pod dohledem regulátora široké veřejnosti. Potřebné informace jsou uvedeny v prospektu cenného papíru. Tento způsob je znám pod pojmem veřejná emise.
b) Primární neveřejný trh – tento způsob je nazýván jako soukromá emise. Je finančně méně náročný, jelikož se cenný papír nabízí jen určitému okruhu
investorů, který je seznámen se situací emitenta, proto není potřeba vydávat
prospekt k cennému papíru, a tento způsob je tedy levnější
Sekundární trh – na tomto trhu je prodáván již emitovaný cenný papír, který pouze vymění svého majitele. To vše pro emitenta znamená, že z druhotného prodeje
cenného papíru nezíská již žádné nové, volné finanční prostředky. Sekundární trh se nadále člení na organizovaný a neorganizovaný trh.
Organizovaný trh – vystupuje zde subjekt, který má licenci a organizuje nabídku a poptávku cenných papírů dle předem stanovených pravidel a předpisů v souladu se zákonem. Ten nadále funguje jako:
Burzovní trh – místo, kde se na základě specifických a přesně vymezených pravidel
obchoduje s nejbonitnějšímy druhy cenných papírů, které jsou kótovány na základě přesně daných požadavků. Obchodů se mohou účastnit většinou jen tzv. členové
burzy.11
Mimoburzovní trh – také má přesně stanovena pravidla, která však nejsou tak přísná jako na burze, pro obchodování s finančními instrumenty.12
Neorganizovaný trh – volně přístupný trh, kde si každý může koupit cenný papír v případě, že akceptuje navrženou cenu.
Poslední důležité rozdělení finančního trhu je podle toho, jaký finanční instrument je na něm obchodován13:
Peněžní trh je využíván pouze pro krátkodobé finanční instrumenty, to znamená pro
cenné papíry splatné do jednoho roku. Setkáme se zde především s cennými papíry ve
formě pokladničních poukázek. Pro instrumenty obchodované na tomto trhu platí, že PAVLÁT, Vladislav. Kapitálové trhy. Praha: Professional publishing, 2003, s. 34. ISBN 80-86419-33-9. REJNUŠ, Oldřich. Cenné papíry a burzy. 2., přeprac. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2013, s. 34. ISBN 978-80-214-4673-1. 13 REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Ostrava: KeyPublishing, 2008, s. 50. Ekonomie (KeyPublishing). ISBN 978-80-87071-87-8. 11 12
- 12 -
jsou vysoce likvidní, minimálně rizikové, a proto mají nízký výnos.14 Jsou tedy poptávány dočasně a využívány především velkými institucemi – převážně centrální
bankou, obchodními bankami či průmyslovými podniky. Veškeré tyto instituce
potřebuje převážně pokrýt nedostatek hotovosti krátkodobě.
Kapitálový trh nabízí již instrumenty, které mají splatnost střednědobou až
dlouhodobou, tudíž je delší než jeden rok. Baví-li se o jejich výnosnosti, rizikovosti či likviditě, musí se počítat s tím, že každý případ je nutné posuzovat individuálně. Avšak oproti peněžnímu trhu se zde může počítat s vyšším rizikem, tedy i výnosem.15 Zde se již hovoří o finančních instrumentech, jako jsou akcie, dluhopisy, hypoteční
zástavní listy, opce a mnoho jiných prostředků.
Devizový trh je trh, kde se obchoduje s devizami, převážně tedy s cizími měnami a na
různě dlouhá časová období. Existuje zpravidla v mimoburzovní podobě, obchoduje se převážně pomocí telefonů a internetu, jelikož se jedná o velmi rychlé vypořádání.
Obchoduje se 24 hodin denně, jelikož se překrývají jednotlivá časová pásma, a je to decentralizovaný trh. Jedná se pomocí tak zvaných dealerů, jejichž zisk se skládá
především ze spreadu, což je rozdíl prodejního a kupního kurzu.16
Trh reálných aktiv je poslední nejznámější možností trhu. Jak napovídá sám název,
obchoduje se zde s finančními instrumenty, které jsou přímo navázané na jednotlivé produkty neboli komodity. V posledních letech se tento druh investování do komodit
stal velmi oblíbený, investoři tak diverzifikují svá portfolia. Nicméně při ohlédnutí se pár let zpět, je možné se domnívat, že se začíná nakomoditním trhu lehce spekulovat,jelikož výsledky mohou přinést velké zisky, ale také velké ztráty. Jako příklad můžeme uvést nejznámější současné trendy jako je zlato nebo ropa.17
1.1.2 Individuální investování
V případě, že má osoba dostatek volných prostředků a rozhodne se je zhodnotit investováním
osobně, starat se o to, kam přesně budou prostředky alokovány, tak je možné tak učinit REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Ostrava: KeyPublishing, 2008, s. 50-51. Ekonomie (KeyPublishing). ISBN
14
978-80-87071-87-8.
REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Ostrava: KeyPublishing, 2008, s. 51-52. Ekonomie (KeyPublishing). ISBN 978-80-87071-87-8. 16 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: WoltersKluwer Česká republika, 2011, s. 31. ISBN 978-80-7357-647-9. 17 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: WoltersKluwer Česká republika, 2011, s. 32. ISBN 978-80-7357-647-9. 15
- 13 -
pomocí veřejně obchodovaných trhů. Na těchto trzích mohou investovat buď sami (u nás RMSystém), nebo prostřednictvím obchodníků s cennými papíry (Burza cenných papírů).
1.1.2.1 Burza cenných papírů
„Burzu můžeme vymezit jako zvláštním způsobem organizované shromáždění subjektů, kteří
se osobně tváří v tvář scházejí na přesně vymezeném místě (prezenční burza) nebo jsou
propojeni prostřednictvím počítačové sítě bez osobních schůzek (elektronická burza) a kteří obchodují s přesně vymezenými instrumenty (např. akcie, dluhopisy, podílové listy, komodity,
deriváty, devizy), přesně vymezeným způsobem, podle přesně vymezených pravidel a v přesně vymezeném čase.“18
Burza cenných papírů je jedna z možností sekundárního organizovaného trhu. Je to specifický trh, kde mohou obchodovat s finančními instrumenty pouze členové burzy19. Ti jsou přijímáni na základě splnění předem daných podmínek, rozhodnutím o přijetí příslušným orgánem a po
celou dobu platí tzv. členské poplatky. Členové burzy obchodují prostřednictvím svých zástupců (burzovní obchodníci). Spolu s burzovními zprostředkovateli tvoří skupinu, která je známá pod pojmem přímí účastníci. Nepřímými účastníky jsou všichni investoři, kteří chtějí na burze obchodovat, ale nespadají pod členy, tudíž na burzu nemají přístup a právě přes burzovní obchodníky realizují obchody.
Přesné fungování burzy a pravidla obchodování na burze jsou upravena v legislativě20, dále je nutné prostudovat pravidla dané burzy, burzovní předpisy a řád. Ve všech těchto
dokumentech je možné zjistit, jak burza funguje, definuje práva a povinnosti členů, emitentů, způsob obchodování a vypořádání obchodů jako takových. Samozřejmě je zde upraven postup
pro kótování cenných papírů, vše ohledně indexů, zveřejňování informací a mnoho dalších potřebných podrobností, které by měl znát nejen člen burzy, ale v určité míře i potencionální investor.
VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: WoltersKluwer Česká republika, 2011, s. 61. ISBN 978-80-7357-647-9. 19 Seznam členů burzy je dostupný na ww.pse.cz v sekci Členové 20 V ČR zákon č.256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu 18
- 14 -
1.1.2.2 Mimoburzovní trh
Hlavní rozdíl při obchodování na mimoburzovním trhu oproti burzovnímu spočívá v tom, že
zde může potencionální investor obchodovat bez nutnosti využití služeb obchodníka s cennými papíry. Proto je vhodný pro investory s určitými zkušenostmi.
Jinak jeho fungování je taktéž upraveno zákonem o podnikání na kapitálovém trhu, stejně tak
i pravidly pro obchodování na mimoburzovním trhu. Tato pravidla však nejsou tak přísná jako
u burzy, proto je možné tento trh považovat za možného konkurenta burzy, a to hned několika aspekty:
Kótování jednotlivých investičních instrumentů není tak přísné jako u burzy. Emitenti,
kteří nemohou splnit podmínky burzy tak mají možnost zajistit si umístění jejich cenných papírů na trhu, a získat tak potřebnou likviditu a ocenění na denní bázi.
Umožňuje obchodovat i v době, kdy burza ukončila obchodování. Vzniká tak jedinečná možnost vyplnit časovou mezeru, jelikož některé mimoburzovní trhy již obchodují 24 hodin denně.
Možnost nabídnout nižší transakční náklady investorům, a to díky uzpůsobení jednotlivých obchodních kroků podle investičních skupin a jejich požadavků. Proto bylo vytvořeno několik obchodních systémů.
Jelikož mimoburzovní trh není tak úzce svázán pravidly, jako burza, je možné, aby se adaptoval na současnou dobu daleko rychleji. Tudíž technický vývoj samotného systému, ale i obchodovatelnosti finančních instrumentů je jednodušší.21
1.2 Kolektivní investování
Kolektivní investování je specifikováno zákonem č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, které říká, že se jedná o podnikání, jehož předmětem je shromažďování peněžních prostředků
od veřejnosti upisováním akcií investičního fondu nebo podílových listů podílového fondu, investování na principu rozložení rizika a další obhospodařování tohoto majetku.22
VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: WoltersKluwer Česká republika, 2011, s. 115-117. ISBN 978-80-7357-647-9. 22 Zákon o kolektivním investování (zákon č. 189/2004 Sb.). Zakony-online.cz [online]. [cit. 2016-03-18]. Dostupné z: http://zakony-online.cz/?s60&q60=all 21
- 15 -
Veselá ve své publikaci uvádí, že se jedná o činnost, od které investor očekává, že mu přinese adekvátní zhodnocení vložených prostředků při akceptovatelném diverzifikovaném riziku a zároveň mu umožní přístup na trhy, kde by jako individuální, drobný investor nemohl, ať již z důvodu přístupu, odborné náročnosti, nebo z důvodu vysokých cen.23
„Kolektivní investování je založeno na společném zájmu většího počtu individuálních investorů co možná nejefektivněji zhodnotit své volné peněžní prostředky při současné snaze minimalizovat investiční rizika dostatečnou diverzifikací společného portfolia“.24
Zákon o kolektivním investování definuje jednotlivé subjekty (jako jsou především investiční společnosti, podílové fondy, depozitáře fondů), specifikuje podmínky vzniku těchto subjektů,
vykonávání jejich činnosti a především práva a povinnosti vůči ostatním subjektům. Nadále určuje, že ze všech svých činností se zodpovídá regulátorovi, kterým je Česká národní banka.
Jako další důležité informace uvedené v zákoně č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, je rozdělení jednotlivých fondů, které mohou na území České republiky vznikat.
Možností klasifikace fondů je několik, nejvyužívanější je typologie, kterou využívá Asociace pro kapitálový trh – AKAT. Jedná se o spolek institucí usilujících o rozvoj kolektivního investování a kapitálových trhů v České republice. Snaží se o rozšíření povědomí a
informovanosti neprofesionální veřejnosti a sladění pravidel se standardy Evropské Unie, a to hlavně dodržování pravidel, vyvození důsledků porušení těchto standardů a předcházení
případů nedodržení. Samotné typologii finančních instrumentů včetně fondů se budu věnovat v následující kapitole.
Před tím, než se investor rozhodne uložit své finanční prostředky a zhodnocovat je
prostřednictvím některého z produktů kolektivního investování, měl by se seznámit s veškerými možnými situacemi, ať jsou pozitivní nebo negativní. Posoudit, do jaké míry je ochoten následky s nimi spojené akceptovat.
VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: WoltersKluwer Česká republika, 2011, s. 708. ISBN 978-80-7357-647-9. 24 MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2., aktualiz a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011, s. 433. ISBN 978-8086929-70-5. 23
- 16 -
1.2.1 Výhody kolektivního investování
Diverzifikace rizika lze dosáhnout díky rozložení prostředků neomezeného počtu drobnějších investorů do velkého počtu na sobě nezávislých nebo spíš víceméně nezávislých finančních instrumentů. Toho by investor samostatně nebyl schopný dosáhnout pouze se svými financemi.
Snížení transakčních nákladů, jelikož podílové fondy obchodují ve velkých objemech, a
mohou tak dosahovat úspor. Tyto úspory pak umožní investorům snížit poplatky spojené s investováním.
Snazší přístup k finančním instrumentům a trhům pro drobné investory, ti se prostřednictvím fondů mohou dostat k investičním možnostem po celém světě bez potřeby vysoké kapitálové vybavenosti a podrobné informovanosti.
Neposledním pozitivem je profesionální správa jejich majetku, jelikož o fondy se starají
zkušení a informovaní odborníci, sledující na denní bázi kapitálové trhy, a mají tak nejnovější
informace. Jsou schopní si vytvářet finanční analýzy a výsledky mohou investoři sledovat na základě výkonnosti jimi vybraného fondu.25
V současnosti je velká většina fondů otevřených, tudíž je zde zajištěna vysoká likvidita. Tyto
fondy mají odkupní povinnost, a to většinou na požádání klienta. Cena se ovšem pohybuje na základě tržní ceny podkladového aktiva.
V dnešní době mnoho investorů chápe jako velkou výhodu uplatnit možnost daňových výhod. Pokud investor drží dané tituly dostatečně dlouhou dobu danit jako příjem.
26
, nemusí výnosy z dané investice
1.2.2 Nevýhody kolektivního investování
Jako hlavní nevýhodu považuje mnoho investorů výši poplatků spojených investováním do finančních instrumentů. Nepoukazuji zde pouze na výši vstupních poplatků, které se pohybuji
v rozmezí 0,1 – 5% z každé kladné transakce, ale především na správcovské poplatky, které si subjekty kolektivního investování účtují na roční bázi, ty jsou většinou v rozmezí 0,5 – 2%. U některých produktů se můžeme setkat i s výstupním poplatkem, ale ten nebývá velmi častý.
STEIGAUF, S.: Fondy : jak vydělávat pomocí fondů. 1. vyd. Praha : Grada, 2003. 191 s. ISBN 8024702479.
25
V současnosti se jedná v České republice o penzum tří let
26
- 17 -
Stejně tak investory poměrně často odradí neexistence pojištění vkladů státem. Jelikož je většina investorů v České republice konzervativních, jsou tyto dvě negativa poměrně častým
důvodem, proč nezhodnocují své prostředky formou kolektivního investování, ale ponechávají finance uložené v bankovních produktech.27
Další možností, která stojí za zmínku je podprůměrná výkonnost fondu, což může způsobit zklamání investora. V důsledku rozporu s jeho představou to souvisí s dalším negativem, a to
odkoupení jeho podílu ve fondu. Jelikož se podílové fondy řídí kapitálovým trhem, může to
způsobit reálnou ztrátu, jelikož může odkoupit tento podíl v nevhodnou chvíli a dostat se pod hodnotu původní investice.
A nesmí být opomenuto riziko podvodů, které se nikdy nemůže podařit zcela odstranit, i když je o to nemalá snaha prostřednictvím regulace a platné legislativy.
1.2.3 Kolektivní investování v České republice
První institucí, která se na území České republiky zabývala kolektivním investováním, byla
společnost První investiční (PIAS), založená v roce 1990 Investiční bankou. Rok na to už své
investiční společnosti zakládaly další banky jako své dceřiné společnosti. Každá z nich
založila několik fondů, které byly určeny pro širokou veřejnost, můžeme tedy říct, že počátky kolektivního investování v České republice jsou obdobím kuponové privatizace, a fondy tak
začaly shromažďovat investiční kupony od jejich držitelů. Z toho důvodů u nás počátky kolektivního investování nesly řadu problémů, jelikož hned po druhé vlně kuponové privatizace vyplynulo, že některé cenné papíry
28
byly nízké kvality. Fondy byly většinou
uzavřeného typu a investoři tak neměli ani možnost odprodat své podílové listy, nebyla zde povinnost investiční společnosti ke zpětnému odkupu.
Důsledkem kupónové privatizace byl i fakt, že ve fondech se shromáždilo rozhodující množství akcií společností, tudíž můžeme hovořit o změně z nepřímého investora na přímého.
Tak mohly tehdejší investiční společnosti vykonávat akcionářská práva na privatizovaných společnostech, obsadily tak statutární orgány svými lidmi a nesledovaly efektivní spravování
majetku společnosti, ale vlastní zájmy. Neplnily tak své zákonem určené povinnosti a LIŠKA, Václav a Jan GAZDA. Kapitálové trhy a kolektivní investování. Praha: Professional Publishing, 2004, s. 525. ISBN 80-864-1963-0. 27
V období kuponové privatizace byla možnost do fondů nakupovat pouze akcie, proto byla snížená i možnost diverzifikace 28
- 18 -
efektivně nespravovaly jim svěřený majetek. Kuponová privatizace, která skončila v roce 1997 a zanechala za sebou roztříštěnou strukturu akcionářů.
Tato nestandardní situace v oblasti kolektivního investování také umožnila přetransformování
fondů na holdingové společnosti. Jejich cílem bylo vyhnout se státní regulaci, vyhnout se
povinnosti informovat a chtěli být netransparentními. Výsledkem byl pokles likvidity a cen jejich produktů. Téměř okamžitou odpovědí ze strany regulátora byla změna legislativy, a to
v podobě novely zákona o investičních společnostech a fondech. Ta danou transformaci výslovně zakazovala.
Na základě všech těchto negativních skutečností se široká veřejnost začala potýkat s nedůvěrou v tuto možnost zhodnocování financí. Důsledkem bylo obchodování na trhu s akciemi a podílovými listy s obrovskými diskonty
29
, a to 50 – 60 %. Opětovná změna
legislativy na sebe nenechala dlouho čekat a v roce 1998 vstoupila v platnost další novela zákona o investičních společnostech a fondech, která nařizovala převedení všech uzavřených
podílových fondů na otevřené, a to nejpozději do roku 2002. I nadále zpřísnila pravidla fungování fondů, pro vytváření portfolia ve smyslu rozložení a omezení rizika. Tato novela přispěla
k
„vyčištění“
nepřizpůsobivých subjektů.
prostředí
kolektivního
investování
od
nebezpečných
a
V roce 2004, se vstupem České republiky do Evropské Unie, vznikl již zmiňovaný zákon č.
189/2004 Sb., o kolektivním investování, ten přinesl především souznění české právní úpravy s legislativou Evropské Unie. Tento zákon rozšířil možnosti kolektivního investování o další
možné speciální fondy, jako fond nemovitostí, fond fondů, fond cenných papírů a mnoho dalších. Novelizace výše zmíněného zákona proběhla již v roce 2006, kdy se upravila
specifikace speciálních fondů a přesné vymezení, do jakých předmětů mohou investovat. Stejně tak byl i snížen počet těchto speciálních fondů ze sedmi na tři, ty tři výše uvedené a
navíc ještě speciální fond kvalifikovaných investorů. Fond kvalifikovaných investorů zřejmě nahrazuje původní čtyři zrušené fondy, je určen výhradně pro zkušené investory a základní
vstupní kapitál tvoří jeden milion korun českých, zároveň se zde objevuje maximální počet podílníků, a to sto. Tato novela celkově upravila kolektivní investování v České republice do
pozitivní úrovně, ohledně informační povinnosti, činnost depozitáře, a tak podobně. Vývoj od Akcie nebo podílový list fondu se prodávají s diskontem, pokud jejich aktuální kurz na burze je nižší, než aktuální hodnota majetku fondu připadající na akcii či podílový list. 29
- 19 -
té doby můžeme hodnotit spíše pozitivně, i když je zde stále neuvěřitelný rozdíl při porovnání
kolektivního investování v České republice a vyspělejších evropských států. Avšak tuto možnost můžeme chápat jako příležitost pro rozvoj.30
MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2., aktualiz a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011, s. 455-465. ISBN 97880-86929-70-5. 3030
- 20 -
2 Investiční instrumenty
Finanční teorie vymezuje převážně investiční nástroje jako aktivum, které majiteli tohoto instrumentu nese nárok na budoucí příjem ať již ve formě dividend, úroků, kupónů či
z kurzových zisků. Veškeré nástroje, které jsou investory využívány, se člení převážně do dvou skupin, a to finanční instrumenty a reálné instrumenty.
2.1 Finanční instrumenty
Tato část investičních nástrojů je z výše zmíněných skupin tou rozsáhlejší a různorodější.
Mezi nejznámější představitele patří cenné papíry, finanční deriváty, termínové nebo spořicí účty. Nejtypičtějším představitelem však zůstává cenný papír, který však v české legislativě nemá přesnou definici. Zákonná úprava pouze výslovně vymezuje nástroje, které jsou za cenné papíry považovány, a to v §1 zákona č.591/1992 Sb., o cenných papírech.
Cenný papír může být emitován ve formě na doručitele, kdy majitelem je zároveň držitelem a převádí se pouze předáním. Dále může být emitován na jméno, kdy na této listině musí být
přímo uvedeno jméno majitele, kterému z vlastnictví plynou oprávnění. Převod tohoto papíru se provádí písemně, a to dohodou o postoupení pohledávky a samotným předáním listiny.
Případně rubopisem, pokud to zákon umožňuje, poté se převod řídí ustanovením upravujícím
převod cenných papírů na řad. A cenný papír na řad je poslední možnou formou emitování, kdy je označen majitel s doložkou na řad a převádí se právě indosamentem31, aby na základě
písemné doložky byl závazek plněn osobě uvedené v rubopisu. V následujících subkapitolách uvedu charakteristiku těch nejznámějších a nejčastějších zástupců.
2.1.1 Akcie
Akcie spadá pod takzvané majetkové cenné papíry vyjadřující podíl na majetku akciové
společnosti. Nemá stanovenou dobu splatnosti, proto je označován za dlouhodobý finanční
nástroj. Je nejčastějším a nejvýznamnějším nástrojem kapitálových trhů. Každá akcie může mít různou jmenovitou hodnotu, ale dle stanov všechny akcie jedné společnosti v součtu
jmenovitých hodnot musejí odpovídat výši základního kapitálu akciové společnosti. Důležitou zásadou akcií je, že majitel akcie (tedy akcionář) neručí za závazky společnosti, pouze do
31
Odvozeno z latinských slov „in dorso“, tj. na rubu.
- 21 -
výše svého vkladu (tj. hodnotou akcie), a v případě úmrtí práva spojená s akcií zpravidla přecházejí na dědice.
Ze zákona 32 plyne pro majitele akcií několik práv:
Právo podílet se na řízení společnosti – opravňuje akcionáře účastnit se zasedání valné
hromady, na kterou musí být pozván, a to dle stanov společnosti. Na tomto zasedání
může klást otázky a žádat vysvětlení, volit nebo být volen do orgánů společnosti. A především na základě podílu na majetku společnosti může hlasovat o otázkách, které
jsou v průběhu zasedání valné hromady projednávány. Díky tomuto právu má
akcionář možnost kontrolovat hospodaření a činnost společnosti.
Právo podílet se na zisku společnosti – možnost inkasovat dividendu schválenou
valnou hromadou, kdy výše dividendy je určena částkou nebo procentem ze jmenovité hodnoty držené akcie. Výplata bývá většinou hotovostní, případně formou nově emitovaných akcií. V případě, že hospodaření společnosti některý rok skončí ztrátou,
samozřejmě nedojde k výplatě dividendy.
Právo na podíl na likvidačním zůstatku – v případě zániku společnosti a po uspokojení
všech závazků společnosti, má akcionář právo na podíl v poměru ke jmenovité hodnotě jím vlastněného cenného papíru
Na kapitálových trzích je možné se setkat s několika druhy akcií, ale nejznámější a nejrozšířenější jsou dva typy. Prvním z nich je kmenová akcie, ta bývá nazývána taktéž jako obyčejná akcie a nese s sebou veškerá práva spojená s vlastnictvím. Dalším typem je tzv.
prioritní akcie, která může být vydána na základě stanov a je spojena s přednostním právem
na výplatu dividendy nebo podílu na likvidačním zůstatku. Naopak je s touto prioritní akcií ale spojeno možné omezení hlasovací právo na zasedání valné hromady, a to v případě, že je vyplácena majitelům těchto akcií dividenda a naopak.
Akcie mají možnou dvojí podobu, a to v zaknihované (dematerializované) podobě, tyto akcie neexistují fyzicky, ale pouze ve formě účetního záznamu v počítačovém systému centrálního
depozitáře. Ten je vedený právnickou osobou, která má povolení regulatorního orgánu vést
evidenci jak na účtech majitelů, tak i emitentů cenných papírů. Druhou podobou je klasická
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, §155, 178-182, 204a, 220
32
- 22 -
listinná forma obsahující zákonem stanovené prvky, od té se v současné „počítačové“ době upouští.
2.1.2 Dluhopisy
Dluhopis je zastupitelný dlužnický cenný papír, který s sebou nese právo na splacení dlužné
částky a povinnost emitenta tento závazek uspokojit, a to v předem stanoveném termínu.
Doba splatnosti dluhopisu je pevně stanovena a může trvat několik měsíců až desetiletí. Stejně tak je obligace spojena s výplatou kupónu, ten je vyplácen pravidelně jednou, dvakrát
či čtyřikrát za rok a to po celou dobu až do doby splatnosti. Případně může být splacen jednorázově společně se jmenovitou hodnotou dluhopisu.33
Emitentem mohou být banky, firmy, stát či územně samosprávní celky, a pokud je dlužníkem jiný subjekt než stát nebo Česká národní banka, musí emitent v České republice vydat dluhopisy pouze tehdy, splní-li podmínky určené regulatorním orgánem pro emitování
cenných papírů. Dluhopisy jsou emitovány na majitele (doručitele) nebo na jméno, a to stejně jako akcie buď v listinné podobě či v dematerializované podobě. Pro případ veřejného úpisu
je nutnost vytvořit prospekt k cennému papíru, aby byl věřitel plně informován o podstatných
náležitostech o emitentovi samotném a přesné informace o cenném papíru. Podmínky, které jsou v prospektu uvedeny, jsou platné po celou dobu životnosti dluhopisu.
Pro věřitele je velmi důležitý tak zvaný rating dluhopisu, který označuje očekávaný výnos
odvozený od úrovně rizika. „Pro objektivní posouzení kreditního rizika spojeného s jednotlivými emisemi dluhopisů je používán rating, který podává informaci o tom, jak je
daný subjekt schopen v požadovaných termínech dostát včas a v plné výši svým závazkům“.34 Rating je známý krátkodobý a dlouhodobý, kdy krátkodobý rating se týká dluhopisů splatných do jednoho roku, kdy je kladen důraz především na možnost dlužníka dostát svým
závazkům, tedy závislost emitenta na krátkodobých zdrojích. Co se týká dlouhodobého
ratingu hodnotícího závazky se splatností delší než jeden rok. Zde už je více faktorů, které jsou sledovány a zohledňovány, patří mezi ně například: struktura podnikatelské a obchodní činnosti, konkurenční prostředí, finanční flexibilita, cykličnost odvětví, vývoj likvidity, vývoj
úrokového krytí, rentabilita vlastního kapitálu, přístup k novým finančním zdrojům a mnoho PAVLÁT, Vladislav. Kapitálové trhy. Praha: Professional publishing, 2003, s. 26. ISBN 80-86419-33-9. VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 257. ISBN 978-80-7357-647-9. 33 34
- 23 -
dalších faktorů. Toto vyhodnocení ratingu vytváří ratingové agentury na základě veřejně dostupných informací a interní materiály poskytnuté emitentem. Zpracování ratingového hodnocení je velmi složité a náročné a je spojeno s vytvořením podrobné finanční analýzy,
kdy zkoumá především ukazatele zadluženosti společnosti, úrokového krytí a stejně tak
důležité likvidity. Výsledkem ratingu je zařazení emise do tak zvané ratingové stupnice, kdy každá ratingová agentura má svou vlastní stupnici, ale ty jsou v mnohém srovnatelné a u všech platí, že emise s vyšší bonitou je spojena s nižším rizikem, a tedy i nižším výnosem pro investory a obráceně.
Tabulka 2.1 Srovnání ratingových stupnic mezinárodních ratingových agentur Standard & Poor's Moody's Vysoký investiční stupeň
Slovní popis Velmi vysoká schopnost emitenta dostát závazkům, nejvyšší kvalita
AAA
Aaa
AA
Aa
Vysoká kvalita, dobrá schopnost emitenta plnit závazky
A
A
Vyšší střední kvalita, adekvátní předpoklad pro splnění povinnosti emitenta
Průměrný investiční stupeň
BBB
Baa
Spekulativní investiční stupeň
Přiměřená schopnost plnit závazky, vnější změny mohou snížit platební schopnost emitenta Obsažení spekulativních prvků, budoucí plnění je nejisté
BB
Ba
B
B
Dostát závazkům ze strany emitenta je nejisté
CCC
Caa
Nízká kvalita, nebezpečí pro splacení
CC
Ca
Velmi spekulativní dluhopisy
C
C
Malá pravděpodobnost splacení, prodlení s platbami
Promeškané
D
Velmi nebezpečné dluhopisy, většina plateb v prodlení či nesplatitelné
Zdroj: VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 260. ISBN 978-80-7357-647-9.
- 24 -
2.1.2.1 Druhy dluhopisů35
Základní dělení dluhopisů je na krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobé dluhopisy jsou cenné
papíry splatné do jednoho roku. Je pro ně charakteristický nízký stupeň rizika, a tedy nižším rizikem a vyšším stupněm likvidity. Mezi nejznámější krátkodobé dluhopisy patří:
Pokladniční poukázky – jsou nejoblíbenějším a nejběžnějším dluhovým cenným papírem,
který pro svou krátkou dobu splatnosti (do jednoho roku) je finančním instrumentem
peněžního trhu. Nejčastěji jsou vydávány na diskontované bázi, kdy je věřitel koupí za emisní cenu a na konci platnosti pokladniční poukázky obdrží její jmenovitou hodnotu, kdy právě
diskont je pro věřitele výnosem. Nejznámějším typem jsou státní pokladniční poukázky, které jsou chápány jako bezrizikové, tomu odpovídá i nízká úroveň výnosnosti. Emitentem je již podle názvu stát, který pokladniční poukázky vydává prostřednictvím Ministerstva financí pro vyrovnání nesouladu mezi příjmy a výdaji státního rozpočtu. Dalšími subjekty vydávajících pokladniční poukázky mohou být Česká národní banka, Fond národního majetku a podobně.
Depozitní certifikáty – jsou to dluhopisy, které emitovaly komerční banky, aby získaly volné
finanční zdroje. Pro banku jsou jako alternativa termínových vkladů. Zpočátku byly splatné do několika měsíců, maximálně jednoho roku, ale v současnosti jsou využívány i na střednědobé časové období. Mohou být obchodovatelné či obchodovatelné, je-li
obchodovatelný, znamená to, že je možné je nadále prodávat na sekundárním trhu, a jsou tedy i daleko více likvidní. Dále se mohou dělit na velkoobchodní, které jsou určeny pro velké institucionální investory, a maloobchodní určené pro drobné investory jako jsou i domácnosti.
Komerční papíry – krátkodobé cenné papíry vydávané velkými společnostmi zejména na diskontované bázi. Společnost, která je emituje, získá peněžní prostředky potřebné k financování běžného provozu. Buď jsou vydávány přímé komerční papíry a emituje je
společnost sama, nebo dealerské, kdy to za společnost dělají dealerské, nefinanční společnosti. Nevýhoda těchto cenných papírů je, že je investor nemůže prodat před datem
splatnosti. To může být výhoda pro investora v případě, když rostou tržní úrokové míry.
V opačném případě je to výhodné pro emitenta, jelikož komerční papíry reagují velmi flexibilně na tržní situaci.
VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 261-265. ISBN 978-80-7357-647-9. 35
- 25 -
Dlouhodobé dluhové cenné papíry jsou ty, jejichž splatnost je delší než jeden rok. Nejobvyklejší dluhopisy jsou:
Dluhopisy s pevným zúročením (kupónem) – klasický, nejvýznamnější a nejstarší typ
dluhopisu. Nákupem investor získává právo na výplatu pevně stanovené kupónové platby, která je obvyklá jednou dvakrát či čtyřikrát ročně. Dalším právem je výplata
jmenovité hodnoty, která je splacená zpravidla jednorázově36. Pro investora je držba
tohoto dluhopisu výhodná v bezinflačním období nebo v případě poklesu tržních
úrokových měr. V opačném případě je to výhodné pro emitenta.
Dluhopisy s proměnlivým zúročením – již podle jejich názvu je zřejmé, že kupón, který je vyplácen v přesně daných intervalech, je stanovován na základě pohyblivé
kupónové platby. Ta je stanovována referenční veličinou, která je proměnlivá a pevnou, přesně danou v emisních podmínkách, prémií. Mezi nejznámější referenční
veličiny jsou mezibankovní úrokové sazby (PRIBOR,37 LIBOR,38 EURIBOR,39
apod.). Tyto dluhopisy mohou být nadále modifikovány, kdy je v emisních podmínkách daná maximální hodnota vzestupu kupónové úrokové platba a minimální hranice pro pokles úrokové platby. Tyto modifikace mohou být kombinovány, nebo
využity jednotlivě.
Dluhopisy s nulovým zúročením – v případě těchto cenných papírů není vyplácen
žádný kupón. Jediným výnosem pro investora je diskont, který je počítán rozdílem mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou dluhopisu. V období klesajících tržních úrokových měr se tedy jedná o cenný papír, kdy je možné dosahovat nejvyšších
kurzových zisků.
Indexované dluhopisy – kupónové platby těchto cenných papírů jsou vázané určitým
způsobem na vývoj indexů cen, ropy, zlata, mezd, cenných papírů, apod. Na základě
toho, zda jsou příjmy vázány na pohyb finanční nebo reálných aktiv můžeme mluvit o finančním nebo reálném indexování. U dluhopisů s reálným indexováním kupónové
platby do jisté míry kopírují pohyb cen reálných aktiv. Oproti tomu dluhopisy
s finančním indexováním kopírují pohyb například akciového indexu, je možné tedy Jmenovitá hodnota může být vyplácena i anuitně v průběhu života dluhopisu, to vše je stanoveno v emisních podmínkách či prospektu cenného papíru. 37 Prague InterBank Offered Rate 38 London InterBank Offered Rate 39 Euro InterBank Offered Rate 36
- 26 -
spekulovat na pohybu akciových kurzů. Další možností je indexace na pohyb
měnových kurzů a spekulovat tak i na pohybu deviz.
Hypoteční zástavní listy – tyto dluhopisy může vydávat pouze komerční banka se svolením regulátora. Jedná se o cenný papír, který je plně kryt pohledávkami
z hypotečních úvěrů. Pro investora je to jeden z nejméně rizikových dluhopisů a
výplata kupónů je zajištěna hned dvakrát, a to ze strany banky jako emitenta a
zástavním právem k nemovitostem.
Komunální dluhopisy – tyto cenné papíry vydává územní samosprávný celek se souhlasem Ministerstva financí České republiky, kterému nejdříve předkládá dokument, kde sděluje, proč chce emitovat, investiční záměr, ekonomická situace,
schopnost dostát svým závazků a dopad na hospodářskou a finanční situaci samosprávního celku.
2.1.3 Podílové fondy
Podílové fondy jsou nástroje kolektivního investování, do kterých své prostředky
shromažďují investoři s podobným postojem k riziku a výnosům plynoucích z investic. Jednou z předností fondů je profesionální vedení fondů, kdy investor většinou nemá veškeré
potřebné informace, aby je mohl analyzovat, to má na práci portfolio manažer fondu. Ten
vybírá složení fondu, což je další výhodou, jelikož podílové fondy jsou diverzifikované a je nakoupeno několik rozlišných cenných papírů. V případě, že nějaká společnost zkrachuje, nemá to na investora tak fatální následek, jako by investoval veškeré své volné finanční
prostředky pouze do oné zkrachovalé společnosti. Případný investor tedy nevydělá tolik, v případě pokud by se mu podařilo si vybrat vynikající akcii, ale ani neprodělá veškeré své
prostředky na nevydařených zkušenostech. Další velkou výhodou je možnost zhodnotit finance i pro malého investora díky možnosti ušetřit na transakčních nákladech a ušetřit tak oproti individuálnímu přístupu k investicím.
2.1.3.1 Modely uspořádání podílových fondů
V důsledku působení hned několika faktorů (historické, ekonomické, investiční cíle, atd.) je možné rozlišit dvojí základní institucionální rozlišení podílových fondů, a to otevřený podílový fond a uzavřený podílový fond.
Otevřený model je charakteristický od začátku neurčitým počtem emitovaných cenných
papírů, ty jsou vydávány na základě poptávky investorů. Majitelé cenných papírů otevřeného - 27 -
podílového fondu mají tu výhodu, že emitent má kdykoliv povinnost jejich cenné papíry odkoupit zpět, a to zvyšuje jejich likviditu. Cena je stanovena na základě každodenního ocenění čisté hodnoty aktiv, která připadá na jeden cenný papír. Cena však může být ve
výsledku ponížena o přirážku za odkup, kterou si stanovuje instituce na základě několika faktorů (konkurence v prostředí, likvidita aktiv portfolia, atp.). Oproti tomu cena nově emitovaných cenných papírů není vypočtena z čisté hodnoty aktiv, ale je to společností stanovená emisní cena.
U institucí provozujících otevřený podílový fond můžeme rozlišovat dvojí právní postavení,
buď se jedná o společnost s vlastní právní subjektivitou, poté má charakter korporace, která získává finanční prostředky právě úpisem akcií, a nashromážděné prostředky poté alokují do
různých investičních instrumentů. Majitelé cenných papírů, akcií, tak mají veškerá práva a
povinnosti spojené s držbou akcií, jelikož tak vytváří vlastní kapitál společnosti. Je to tedy především pro investory, kteří nejsou naprosto averzní k riziku.
Poté jsou zde instituce bez vlastní právní subjektivity, což jsou společnosti, které spravují více
portfolií několika fondů. Majetek společnosti je oddělen od majetku fondů. Pokud se investor
rozhodne vložit své prostředky právě do takto spravovaných podílových fondů, obdrží investiční certifikát, podílový list, „který ztělesňuje podíl majitele (podílníka) na majetku v podílovém fondu“.40 Podílové listy jednoho fondu jsou stejné jmenovité hodnoty a jsou s nimi spojena stejná práva pro majitele.
Opakem otevřeného podílového fondu je uzavřený model, který je charakteristický přesně stanoveným počtem cenných papírů, ty jsou obchodovány na primárním trhu, a tedy jen pro
omezený počet investorů. Je zde problematické, že emitent či spravující investiční společnost zde nemá povinnost odkoupit cenné papíry zpět. To se může zdát problematické, co se
likvidity týká, nicméně s těmito cennými papíry se nadále může obchodovat na sekundárních trzích. Tento druh možnosti vedení podílového fondu není ve vyspělých státech příliš
populární, jelikož se vyznačuje sníženou likviditou a pro investory není tolik zajímavý, pokud tedy nedojde k přeměně na otevřený podílový fond.
VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 267. ISBN 978-80-7357-647-9. 40
- 28 -
2.1.3.2 Členění fondů
Členění fondů týkající se především skladby portfolia, je základním a nejdůležitějším kritériem pro klasifikaci na základě investiční strategie. Zaměření investic fondu, a s tím
spojená struktura obsaženého portfolia fondu, souvisí s očekávanou výkonností a rizikovostí. Tyto informace patří mezi základní pro rozhodnutí potencionálních investorů.
Fondy akciové bývají označovány za poměrně rizikové fondy, jelikož portfolia těchto fondů
se skládají společností a jejich výkonost tedy závisí nejen na vývoji jejich tržních cen, ale
především na hospodářských výsledcích příslušných podniků a celkově akciového trhu. Známe několik typů akciových fondů, ať už podle druhu akcií na které se zaměřují co se kvality či zaměření podnikatelské činnosti emitentů (fondy investující do „blue chips“ akcií, fondy zaměřené na akcie společností podnikajících ve zdravotnictví, atd.).
41
Fondy dlouhodobých dluhopisů, ty jsou považovány již za poměrně bezpečnější fondy,
nicméně záleží na konkrétní skladbě portfolia. V tom případě je důležité se zaměřit na to, kdo je emitentem, zda a jakým způsobem jsou vypláceny kupóny, nebo jsou fixně úročeny,
případně nesou diskont. I samotné emitované dluhopisy jsou oceňovány dle podniku, které je
vydal, podle situace společnosti samotné. Jedná se o Fondy korporátních obligací, fondy komunálních obligací, fondy státních obligací a mnoho jiných
Fondy peněžního trhu jsou považovány za nejbezpečnější fondy kolektivního investování,
kdy investice jsou směřovány do krátkodobých, a tedy i nejméně rizikových dluhopisů, které
jsou splatné obvykle do jednoho roku. Vyznačují se téměř nulovým rizikem při poklesu hodnoty, a to je spojeno i výrazně nižší výnosností.
Zaměřením fondů reálných aktiv bývají reálné investice. Jedná se o fondy vykazující
nejvyššího zhodnocení v dobách vysoké inflace a zájem o ně stoupá také v dobách otřesů na
finančních trzích. Mezi nejznámější fondy patří komoditní fondy, které je možné označit za daleko rizikovější, než akciové, jelikož do komodit je obtížné investovat, jsou s tím spojené další náklady na uschování komodit. Proto je do nich poměrně často investováno pomocí
indexových produktů a finančních derivátů. Dalším známým fondem reálných aktiv je fond nemovitostní, který investuje do velmi kvalitních nemovitostí. Tůma (2014) ve své publikaci
uvádí, že fond může nakupovat nemovitosti způsobilé při řádném hospodaření přinášet Akcie nejvýznamnějších a nejlépe hodnocených společností
41
- 29 -
pravidelný a dlouhodobý výnos. Jedná se tedy především o administrativní budovy,
maloobchodní centra a logistické parky. Dále je možné v těchto fondech najít starožitnosti, umělecká díla a další podobná aktiva.
Smíšení fondy, jak již hovoří jejich název, v sobě skrývají několik možných aktiv, jako jsou
akcie, dluhopisy, aj. Cílem je sestavení portfolia pro danou skupinu investorů. Smíšené fondy se nadále dělí na konzervativní (podíl akcií nesmí přesáhnout 35%), vyvážené (riziková složka se pohybuje mezi 35-65%), dynamické (s rizikovou složkou nad 65%) a poslední možností jsou flexibilní fondy, které nejsou nijak omezené.
Fondy životního cyklu jsou fondy, které byly vytvořeny jako možná náhrada důchodového
spoření. Je tedy převážně pro investory, kteří si chtějí spořit pravidelně, a připravit se tak na důchodový věk. Fond je vymyšlen tak, že s postupem času přesouvá prostředky z akciových
složek na konzervativní, aby v případě potřeby čerpání byla co nejmenší pravděpodobnost realizování ztráty pro klienta.
Zajištěné neboli garantované fondy se stávají velmi populárními. Jedná se většinou o
jednorázové fondy, které nesou zhruba pětiletou splatnost. V období splatnosti je klientovi zaručena výplata minimálně ve výši 100%, 95% či 90%. Fond je však klasicky OPF42, investor tedy může své podílové listy odprodat kdykoliv za aktuální tržní cenu.
Fondy fondů známé také jako střešní fondy mají své portfolio složené z podílových listů či akcií jiných podílových fondů. Je zde značná diverzifikace, nicméně s tímto druhem fondů jsou spojeny dvojí poplatky, někdy i vícenásobné.
Fondy indexové se vyznačují vysokou transparentností, kdy aktiva jsou vybírána na základě nejvýznamnějších světových burzovních, případně akciových indexů.
2.1.4 Investiční certifikáty
Investiční certifikáty představují specifickou formu dlužních úpisů kombinujících vlastnosti dluhopisů a derivátů. Certifikáty jsou stanoveny na určité časové období a emitent se
zavazuje, že jej v datu splatnosti odkoupí zpět. Cena bývá stanovena od podkladového aktiva, jako jsou akcie, komodity, indexy a podobně. Můžeme je rozlišit na dvě základní skupiny:
Otevřený podílový fond
42
- 30 -
Nepákové investiční certifikáty, které se pohybují podobně jako bazické aktivum
Pákové investiční certifikáty také kopírují pohyb podkladového aktiva, ale výnos či
pouze s drobnou odchylkou, jsou tedy méně rizikovým cenným papírem.
ztráta může dosahovat daleko větších rozměrů, jelikož jsou násobeny pákovým koeficientem. Nicméně může být stanovena bariéra maximální ztráty a výnosu, přesto jsou považovány za rizikovější.
Oba dva typy certifikátů je možné různě kombinovat, a to i s ochrannými prvky, tak můžeme rozdělit certifikáty rozčlenit na několik druhů.
Indexové certifikáty jsou většinou nepákové, a kopírují tak hodnotu podkladového indexu. Podkladovým aktivem jsou indexy akciové, dluhopisové, komoditní a jiné. Obvykle jsou tyto
certifikáty stoprocentně participovány a výhodou pro investora je, že nemusí držet veškeré tituly daného indexu v přesných poměrech.
Basket certifikáty jsou zajímavé, že je vytvořen specifický koš aktiv, ta mohou být i různě riziková a druhově rozlišná.
Discount certifikát bývá prodáván za nižší cenu, než aktuální cena podkladových aktiv. Výnos
pro klienta je tedy rozdílem ceny nákupní a prodejní. Tento druh certifikátu je vhodný v případech, kdy investor očekává je drobnou oscilaci cen aktiv, případně jejich mírný růst.
Bonus certifikáty se vyznačují vyplacením určité bonusové částky v případě, kdy se
podkladové aktivum bude pohybovat po celou dobu životnosti certifikátu v určitém rozhraní a nepřekročí stanovené bariéry.
Garantované certifikáty jsou vhodné pro konzervativní investory, jelikož je zde přislíbena návratnost investované částky, avšak až v období splatnosti certifikátu. To znamená, že pokud v období splatnosti bude podkladové aktivum na nižších hodnotách, investor nepřijde buď o
nic ze svých prostředků, nebo jen o minimum.43 Nicméně nevýhodou je, že emitující společnost si může určit, že participace investora v případě výnosů bude omezena a nikoliv stoprocentní.
Málokdo si uvědomí, že většina certifikátů je zabezpečena dluhopisem emitenta. To znamená, že investor podstupuje riziko nejen investičního portfolia, ale i případných problémů emitenta Certifikáty existují s různým zajištěním: 100%, 95%, 90%
43
- 31 -
dostát svým závazkům v období splatnosti. Avšak v dnešní době jsou investiční certifikáty vydávány povětšinou finančními institucemi, jako jsou banky.
2.1.5 Burzovně obchodované fondy ETFs
44
jsou moderním investičním produktem, který se poprvé objevil na americké burze
v roce 1993 a od té doby se rozšiřuje po celém světě, avšak jejich největší obliba stále zůstává
převážně v Americe. Na území Evropy není ještě legislativně upraven, ale nejčastěji je přibližován otevřenému fondu, ale jeho podílové listy jsou obchodovány na burze. V současnosti nejčastěji investují do indexovaných fondů, a jsou tak silně diverzifikované.
Největší popularitě se těší v tomto ohledu index S&P 500, kdy investoři mohou investovat do celého indexu a ne pouze do jedné akcie. Velkou výhodou je několikanásobné oceňování
v rámci burzovního dne a případný nákup či odprodej není časově omezen, je tedy vysoce
flexibilní, avšak likvidita se samozřejmě odvozuje od podkladového aktiva. V případě indexu S&P 500 likvidita není takový problém, ale hovoříme-li o případném podkladovém aktivu
zaměřeném na emerging markets, může se zde vyskytnout poněkud odkloněná cena, označená jako tracking error.
Další výhodou jsou pro investora snížené transakční náklady oproti investování do klasických
podílových fondů. U klasických podílových fondů se poplatek za nákup pohybuje zhruba kolem 0,5-5% z investované částky, oproti tomu poplatek pro brokera za obchodování s ETFs
nedosahuje zpravidla 1%. Navíc většina ETFs fondů jsou pasivně spravována, to znamená, že se zde již nevyskytuje správcovský poplatek.
2.1.6 Opce45
Finanční instrument zdůrazňující právo kupujícího opce koupit nebo prodat předem určené množství podkladového aktiva za předem sjednanou cenu ve standardizovaném termínu nebo kdykoliv v průběhu stanovené doby, případně může od obchodu odstoupit.. Naopak prodávající opce má vždy povinnost prodat nebo nakoupit podkladové aktivum.
Rozlišují se dva základní typy opcí, buď kupní (call) opce, která umožňuje nakoupit zboží, nebo s prodejní (put) opce, ta zase dává možnost zboží prodat. Dále opce dělíme na
Exchange Traded Funds REJNUŠ, OLDŘICH. Cenné papíry a burzy. 2., přeprac. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2013, s. 311-313. ISBN 978-80-214-4673-1. 44 45
- 32 -
evropskou, u níž je přesně stanovené datum, kdy má být požádáno majitelem opce o plnění.
Druhou možností je tak zvaná americká opce, ta umožňuje žádat uplatnění kdykoliv během doby splatnosti.
Aktivum, se kterým se v rámci opcí obchoduje, je různorodé od akcií, dluhových instrumentů,
měn a komodit. Motivy k uzavírání opčních obchodů jsou odlišné od spekulace na vzestup či pokles ceny podkladového aktiva, na druhé straně slouží k zajištění proti úrokovému,
měnovému či kurzovému riziku. Dalším důvodem jsou arbitrážní operace, kdy jejich podstata je rozdílná cena aktiv na promptním a termínovaném trhu.
Cenou opce, kterou platí kupující prodávajícímu, se nazývá opční prémie, ta sehrává
významnou roli při zjištění zisku či ztráty vyplývající z opce. Záleží, jaký je rozdíl mezi realizační cenou a spotovou cenou v den uplatnění/neuplatnění opce.
2.1.7 Financial futures
Financial futures představují pevnou dohodu mezi kupujícím a prodávajícím dostát svým
závazkům, a to v podobě povinnosti realizovat standardizované množství aktiva za předem
dohodnutou cenu. Futures jsou proto považovány za nepodmíněné standardizované burzovní termínové obchody. U těchto burzovních obchodů je sníženo riziko nesplnění sjednaných
podmínek a již v průběhu obchodu je možné započítávat zisk, případně ztrátu, aniž je obchod vypořádán, avšak ty jsou závislé na sjednané a spotové ceně. Financial futures nejsou
emitovány, ale ke sjednání kontraktu dojde až v případě, že se najdou dvě strany, kterým
vyhovují podmínky, teprve poté dojde ke spárování obou příkazů. Je možné tyto burzovní obchody kategorizovat, a to opět na základě podkladového aktiva, kdy za nejznámnější
považujeme akciové financial futures, měnové financial futures, úrokové financial futures (ty v současnosti na trhu převažují) a komoditní financial futures, které jsou zřejmě nejméně zastoupeny.
2.2 Reálné instrumenty
Reálná aktiva jsou takové investiční instrumenty, které mají hmotnou podobu, jako jsou například nemovitosti, drahé kovy, ropa, umělecká díla, sbírky známek a podobně. Pro
každého držitele, pokud se nejedná například o nemovitosti z pronájmu, mají individuální hodnotu, proto je velmi obtížné klasifikovat vztah k výnosové míře, přináší tedy převážně nepeněžitý užitek jako je potěšení z vlastnictví dané věci a penězi těžko vyjádřitelný. - 33 -
Každé reálné aktivum je individuální, i když by byly srovnávány nemovitost, liší se konstrukcí, umístěním, stavem, a právě proto je jejich analýza daleko složitější než analýza finančních aktiv. Avšak i přes to jsou velmi vyhledávaným aktivem, a to především z důvodu, že dokážou ochránit hodnotu v případě rostoucí inflace.46
Výhodou reálných instrumentů v portfoliu každého jedince je zajištění proti inflačnímu znehodnocení. Dalším plusem je diverzifikace v portfoliu, aby bylo v portfoliu snížené celkové riziko pro případ výrazných propadů na trzích. I v případě politické nestability jsou
reálná aktiva do určité míry schopna zachovat si svou hodnotu, oproti finančním aktivům. A v neposlední řadě je to osobní radost a zážitek pro držitele.
Stejně tak je ale potřeba si uvědomiti nevýhody spojené s tímto druhem investic, jako jsou
vysoké transakční náklady spojené s náklady a držbou reálných aktiv, navíc neexistuje žádný likvidní a efektivní trh a případný prodej bez ztráty není možné uspěchat, aby bylo možné
najít vhodného kupce, jelikož výnosová míra v krátkém období značně kolísá. Pokud by si chtěl majitel dané aktivum ponechat, neplyne mu z něj žádný peněžní důchod.
2.2.1 Drahé kovy
Mezi drahé kovy z hlediska investování počítáme zpravidla zlato, stříbro, platinu a palladium, jejichž cena značně kolísá, proto jsou považovány za velmi rizikové aktivum.
Sledováním ceny zlata z historického hlediska, viz níže graf ceny zlata, je snadné vypozorovat fakt, že v období ekonomických a politických nepokojů stoupala cena zlata na svá historická maxima, to bylo vidět v 70. a 80. letech minulého století, kdy cena zlata stoupla na 850
USD/troyskou unci. Po tomto vzestupu však cena začala kolísat, kdy je to znatelné již v letech 1980 – 1984, částečně je toto možné vysledovat pozorováním akciových trhů, kdy právě
v tomto období probíhal býčí trend. V období následujících desetiletí se cena zlata
pohybovala jako na houpačce, vše bylo pronásledováno novými investičními možnostmi, navíc od roku 2000, kdy praskla technologická bublina, obavy z nestability dolaru, pokles
nabídky zlata, to vše pronásledovalo spolu s politickými nepokoji růst ceny zlata, samozřejmě se zde vyskytovaly i poklesy. Nicméně v současnosti asi nikdo nezapomene na historický růst
zlatá v období mezi lety 2008-2011, tento růst byl naprosto raketový, kdy maximální cena REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Ostrava: Key Publishing, 2008, s. 44. Ekonomie (Key Publishing). ISBN 978-80-87071-87-8. 46
- 34 -
zlata je dodnes datována 22. 08. 2011, a to ve výši 1913,50 USD/troyská unce. Posléze cena
začala klesat až na současné hodnoty, kdy se cena pohybuje mezi 1200-1300 USD/troyskou
unci. I přes tuto volatilitu drahého kovu, zlatu stále věří hodně investorů, kteří toto investiční riziko stále podstupují.
Graf číslo 2.1: Cena zlata za posledních 40 let v USD za jednu unci
Zdroj: Cena zlata za posledních 40 let v USD. Ezlato.cz [online]. Ostrava-Hrabůvka: Weiniger, ©2009-2015 [cit. 2016-06-20]. Dostupné z: http://www.ezlato.cz/cena-zlata-za-poslednich-40-let-v-usd/cz/t-760/
Další investiční možností do cenných kovů je stříbro, u kterého je možné pozorovat podobný vývoj jako cena zlata. Je tedy jasné, že i tento cenný kov má vzrůst své hodnoty poměrně
závislý na politických, ekonomických a jiných nejistotách. Nejvyšších hodnot dosáhla v roce 1980, kdy se cena vyšplhala na cenu
50 USD/troyskou unci, kdy to však bylo zčásti
způsobeno i manipulací s trhem ze strany bratří Huntů. V roce 2011 bylo podobně jako zlato i stříbro na svých historických maximech, od té doby drobně pokleslo, nicméně mnoho lidí v drahé kovy nadále věří. Mnoho z investorů nevkládá důvěru do investiční podoby, ale do stříbrných slitků, mincí, atp.
Velmi významným kovem je platina, která je využívána při výrobě počítačové, telekomunikační a jiné sdělovací techniky. Cenu platiny ovlivnilo prasknutí technologické bubliny, kdy na základě její potřebnosti i v současnosti se její cena pohybuje vysoko.
Posledním kovem, který stojí za zmínění je palladium, avšak i tento kov poškodila
technologická bublina, kdy jeho cena poklesla. Nicméně i tento kov je důležitý pro výrobu - 35 -
počítačů a baterií do mobilních telefonů. Z tohoto důvodu, a také proto, že světové zásoby palladia se zmenšují, je jeho cena vysoká a získává si pozornost některých investorů.
Na základě výše zmíněných informací je investování do drahých kovů zajímavé, zvlášť když
je správně načasované, může investor získat zajímavé výnosy. Stejně tak je to i zajímavý prostředek proti inflaci. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že spolu s touto reálnou investicí jsou spojeny vysoké náklady na pořízení, úschovu, pojištění, a tak podobně. Navíc je
potřeba si uvědomit, že z držby neplyne žádný peněžní důchod a v případě zájmu investora o prodej, jsou spojovány s nižší likviditou na trzích s drahými kovy.
2.2.1.1 Drahé kameny
Pod investicí do drahých kamenů je možné si představit obchodování s diamanty, safíry, rubíny a mnoha dalšími kameny. Velkou výhodou jsou malé rozměry, proto jsou snadno
přenositelné, navíc jsou dosti odolné, a tedy trvanlivé. Na druhou stranu je s nimi spojena
nízká likvidita a vysoké náklady spojené s obchodováním. Drahé kameny je možné rozdělit do dvou skupin, a to na průhledné (diamanty) a barevné.
Diamanty jsou považovány za krále, největší množství těchto drahokamů pochází z Afriky, kde je většina světových dolů specializujících se na jejich těžbu. Vět šinu z těchto dolů má
pod svou správou DeBeers Consolidated Mines Limited, a pokud je přímo nevlastní, mají předkupní právo na diamanty z většiny ostatních dolů. Co se týká kvality těchto drahých kamenů, je posuzována na základě 4C, která se skládají z těchto kritérií:
Cut – brus diamantu, který má přesně daný počet facetek
Colour – má velkou barevnou škálu od černé až po bílou, čím bělejší, tím cennější
Carat – hmotnost kamene v karátech, s růstem hmotnosti roste cena kamene
Clarity – průzračnost, kdy se sleduje obsah bublinek, prasklin a nečistot diamantu
Kvůli častým pokusům o podvod výměnou kvalitního diamantu za méně kvalitní, či dokonce podvrh, jsou různá opatření a certifikáty, které vydávají specializované organizace.
Není však možné investovat pouze do diamantů, ale je zde nabídka investice do barevných
drahokamů. Avšak tato možnost není tolik oblíbená, jelikož barevné drahokamy jako reálné
investiční aktivum není tolik rozšířené, proto jsou safíry, smaragdy, rubíny, a jiné drahokamy daleko méně likvidní a více rizikové. Avšak i pro určení kvality je využíván soubor kritérií 4C a i pro tyto drahokamy bývá vydáván certifikát či osvědčení o pravosti a kvalitě. - 36 -
2.2.2 Nemovitosti
Pod nemovitostmi si můžeme představit rozličné budovy, stavby, pozemky a vodní plochy,
které jsou spojeny určitými specifickými vlastnostmi jako je nepřenositelnost, vysoká
životnost, nízká likvidita a poměrně vysoká hodnota. Avšak v případě rozhodnutí se investovat do nemovitosti musí investor počítat s tím, že trh s nemovitostmi je poměrně
vysoce nelikvidní, je na něm málo účastníků, nedostatek informací (dost často se účastníci obchodu na straně prodeje snaží některé informace i zatajit), dlouhá časová prodleva pro
realizaci obchodu včetně převodu, vysoké transakční, provozní náklady, stejně jako na správu
a pojištění. Nemovitosti jsou známé svou vysokou cenou, proto existují specifické způsoby financování, jako je například hypoteční úvěr.
I přes to přese všechno jsou nemovitosti zajímavou investicí, jelikož mohou přinášet kapitálový důchod formou nájemného, svou hodnotu si ponechávají i v době nárůstu inflace.
Právě z těchto důvodů do nemovitostí neinvestují pouze fyzické osoby, ale také instituce, jako
například penzijní fondy a pojišťovny, které je nakupují z důvodu diverzifikace svých portfolií.
Jsou dvě možnosti investic do nemovitostí, a to přímé a nepřímé. Přímá investici do nemovitosti, znamená to, že si investor koupí nemovitost a má ji v přímé držbě. Aby mu
přinášela investice důchod, jsou nejvhodnější bytové či administrativní prostory. Avšak
v tomto případě si musí investor své vynaložené náklady dobře promyslet, jelikož se může
opakovat rok 2007, kdy praskla nemovitostní spekulativní bublina a v mnoha situacích byly banky nuceny z důvodu nesplácení úvěrů nemovitosti zabavit a prodat. I v současnosti tato hrozba visí, když se podíváme na výši úrokových sazeb u hypotečních úvěrů, které lákají
mnoho lidí si koupit nemovitost, avšak mnoho z nich nepočítá s možným navýšením úrokové sazby po skončení fixační lhůty.
Druhou možností je nepřímá podoba investování do nemovitosti, která je vhodná i pro drobné
investory, kteří nemají dostatek kapitálu pro nákup nebo nechtějí věnovat svůj čas na správu nemovitostí a administrativní povinnosti spojené s držbou. Tento způsob je realizován
prostřednictvím vložení finančních prostředků do různých investičních instrumentů, jako jsou cenné papíry kryté hypotečními úvěry47 popřípadě podílové listy emitované speciálními Hypoteční zástavní listy
47
- 37 -
nemovitostními podílovými fondy. Tímto způsobem je možné diverzifikovat portfolio i s malým objemem finančních prostředků.
2.2.3 Umělecké předměty a díla
V současnosti se mnoho investorů soustředí na umělecké předměty, a to především kvůli své jedinečnosti a vzácnosti, jako jsou sochy, obrazy, poštovní známky, čínská keramika, a tak
podobně. Hodnota daného předmětu je těžce stanovitelná, jelikož se posuzuje kvalita, umělecké zpracování, stáří a mnoho dalších faktorů, které ani nelze všechny identifikovat.
Obchodování probíhá v rámci aukcí, galerií či dealerů, ale problémem tohoto odvětví je, že ke
zhodnocení investice dochází až z dlouhodobého hlediska. V krátkém horizontu je držba uměleckých předmětů spojena spíše se ztrátou, a to z důvodu vysokých nákladů na držbu, pojištění. Dále zde hrozí vysoké riziko podvodů a padělků, jelikož toto tržní prostředí je známo svou netransparentností, ale i přes to se těší velkému zájmu a oblibě.
- 38 -
3 Magický trojúhelník
„Považujeme-li bohatství neboli souhrn veškerých aktiv investora v daném okamžiku za
neměnné, je poptávka každého investora determinována třemi obecnými kritérii. Jedná se o kritéria výnosu, rizika a likvidity, která představují alfu a omegu celého procesu
investování“.48 Samozřejmě každého investora ovlivňují další faktory, na základě kterých se rozhoduje při volbě investičních instrumentů svého portfolia. Jedná se především o věk,
psychologické aspekty (záleží na klientovi individuálně jakému sektoru, geografické oblasti či měně věří) a určení časové linie, kdy předpokládá potřebu finančních prostředků. Avšak
stěžejní pro rozhodnutí investora je jeho postoj k výnosu, riziku a likviditě.49 Právě postoj každého investora k výše uvedeným kritériím nám pomůže upřesnit jeho postoj.
Téměř každý investor touží po co nejvyšším výnosu, ale zároveň co nejnižším riziku a co nejvyšší likviditě. Na základě obrázku číslo 3.1 je jasné, že dosáhnout u jedné investice
maximální možné hodnoty všech tří kritérií je nemožné. Proto musí investor volit, co je pro něj nejdůležitější, a určit si tak prioritní faktor, na jehož základě bude ochoten potlačit
zbývající. Znamená to snad přehlížení zbylých kritérií? Nikoliv, v praxi si klient zvolí pro něj maximální možný výnos pro jím danou úroveň rizika a likvidity. V tomto případě hovoříme o vzájemné výměně neboli „trade off“ v rámci vrcholů investorského magického trojúhelníku.
Každé z kritérií, které investora při jeho rozhodování ovlivňují je možné jistým způsobem měřit či porovnat. Proto je potřeba porozumět základním postupům a způsobům měření
výnosu, rizika a likvidity, což je pro úspěšnost investora rozhodující pro vybrání správného investičního instrumentu.
I když je magický trojúhelník sestaven ze tří základních vrcholů, je ještě nutné zahrnout
výkonnost investičních instrumentů, která je také jedním z důležitých faktorů při práci se sestavováním portfolia.50
VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 641. ISBN 978-80-7357-647-9. 48
IBBOTSON, Roger G. a Gary P. BRINSON. Investment Markets: Gaining the Performance Advantage. New York: Mcgraw-Hill, 1987, 294 s. ISBN 9780070316737. 49
IBBOTSON, Roger G. a Gary P. BRINSON. Investment Markets: Gaining the Performance Advantage. New York: Mcgraw-Hill, 1987, 294 s. ISBN 9780070316737. 50
- 39 -
Obrázek číslo 3.1 Magický trojúhelník
VÝNOS
LIKVIDITA
RIZIKO
Zdroj: vlastní zpracování
3.1 Výnosnost
Výnosnost je jedna z hlavních příčin rozhodnutí se investora o vhodnosti investice, jelikož své finanční prostředky vkládá do různých instrumentů právě z důvodu co nejvyššího zhodnocení, aby pro něj možná investice byla efektivní.
„Výnosnost finančních investic je investičním kritériem udávajícím míru zhodnocení peněžních prostředků vložených do určitého finančního investičního instrumentu (nebo investičního portfolia) za určité časové období“.51
V praxi poté existuje mnoho dalších souvislostí, které individuálně každého investora při
rozhodování ovlivňují, stejně tak i možné dosažené výsledky. Jedná se především o to, jak dlouho hodlá subjekt investiční portfolio držet, od toho se odvíjí způsoby zdanění výnosů,
drží-li investor své investiční portfolio tři roky a déle, je osvobozen od daně z výnosů, která je
jinak dle platného zákona ve výši 15%.52 Dále investora může ovlivnit inflace, náklady REJNUŠ, Oldřich. Cenné papíry a burzy. 2., přeprac. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2013. s. 40. ISBN 978-80-214-4673-1. 51
Zákon č. 586/1992 Sb., Zákon České národní rady o daních z příjmů, §4
52
- 40 -
spojené s nákupem a držbou finančních investic, velikost tržní úrokové míry a v neposlední řadě i historický vývoj dané investice.
Proto je nutné u výnosů rozlišovat, o jaký druh se jedná, a to především z hlediska jejich očištění od nákladů s nimi souvisejících. Členíme je tedy na:
Hrubé výnosy, které nejsou krácené
Čisté výnosy, kdy se jedná o hrubé výnosy, snížené o případné daňové odvody a
případné další náklady spojené s držbou investičních instrumentů (náklady na pořízení, správcovské poplatky, manažerský poplatek, komisionářské a licenční náklady, jinak známé pod pojmem TER.53
Navíc jsou rozlišovány dvě základní možné složky výnosů, a to běžné výnosy, což je
například u akcií známé pod pojmem dividendové výnosy, či u dluhopisových titulů jako
kupónový výnos. Ten je vyplácen většinou na roční bázi, a to způsobem, jaký si určí investor. Jsou to výnosy, které plynou z držby daného investičního instrumentu. Druhým možným
výnosem je tak zvaný kapitálový výnos vznikající v důsledku prodeje vlastněného cenného papíru. Dle Jílka sejedná o rozdíl mezi současnou prodejní a nákupní cenou v minulosti.54
Celkový výnos, je tedy souhrn veškerých možných příjmů, které investorovi plynou z držby cenného papíru či investičního portfolia, a to buď za celé období držby, či za období kratší. Není přitom podstatné, zda se jedná o běžné či kapitálové příjmy a výsledná hodnota je
vyjadřována v peněžních jednotkách. Míru celkového výnosu je možné vyjádřit jako poměr
celkového výnosu za určité období vůči nákladům vynaloženým na jeho pořízení, kdy výsledek je v desetinném vyjádření. Pro případ, že by bylo potřeba znát výnosové procento, stačí pouze výnosovou míru vynásobit stem.
TER – Total Expense Ratio, výdaje během uplynulého účetního roku JÍLEK, Josef. Akciové trhy a investování. Praha: Grada, 2009, 656 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80247-2963-3. 53 54
- 41 -
Rovnice 3.1.: Výpočet výnosové míry =
P P
−
+
−
−
celková výnosová míra za období t
−
prodejní cena na konci období tržby
−
−
nákupní cena na začátku období držby
T
–
daně placené z důchodu a kapitálového zisku
C
–
transakční náklady vynaložené v souvislosti s pořízením a držbou investičního instrumentu
Zdroj:VESELÁ, J. Investování na kapitálových trzích. 2.,rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 792 s.
Hodnocení investic se provádí několika možnými způsoby, pro investora je nejdůležitější možnost zvážit nákup investice na základě historického výpočtu již zrealizovaných investic,
označovaných jako „ex post“ viz předchozí vzorec.Nicméně daleko důležitější se pro investora jeví možnost výpočtu tak zvané očekávané výnosnosti, známé také jako „ex ante“,
který je dle Čámského založen na odhadu tržních cen.55 Tuto očekávanou výnosnost dále
poměřují s dalšími možnostmi zhodnocování jejich finančních prostředků. Je pro nás tedy daleko jednodušší spolehnout se na historickou metodu využívající již známá historická data
k určení možného očekávaného výnosu. Očekávané výnosové míry jsou výsledkem prognózy a odhadu a nastávají s určitou pravděpodobností a její spekulací. Proto se mnoho drobných
investorů hodlajících zhodnotit své prostředky pomocí podílových fondů rozhoduje právě na základě historických údajů.
ČÁMSKÝ, František. Teorie portfolia. 2., přeprac. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 123 s. ISBN 978-80-210-4252-0. 55
- 42 -
3.1.1 Výnosová míra portfolia
Jak již bylo zmíněno, většina investorů neinvestuje pouze do jednoho investičního
instrumentu, ale ve svém portfoliu z důvodu diverzifikace drží několik titulů, ať už se jedná o
samotné cenné papíry v podobě akcií a dluhopisů, tak investory spoléhající se na podílové fondy. Proto je nezajímá výnosnost jednotlivých investičních instrumentů, ale jsou
zainteresováni výnosností celkového portfolia. Pohled jak na historický tak i na očekávaný výnos je podobný, vždy se jedná o vážený aritmetický průměr složený z jednotlivých
finančních instrumentů a na jejich vahách v daném portfoliu. Co se týká historické výnosové míry portfolia, ta slouží investorovi k zhodnocení situace, zda byla z hlediska výnosnosti daná investice v minulosti zajímavá.
Rovnice 3.2: Výpočet výnosové míry portfolia = r
-
celková výnosová míra portfolia
r
-
celková výnosová míra i-tého aktiva
X
-
podíly (váhy) jednotlivých investičních instrumentů
N
-
počet aktiv v portfoliu
Zdroj: MARKOWITZ, Harry. Portfolio Selection, The Journal of Finance 7, March 1952, s. 81
V případě kalkulace očekávané míry výnosu portfolia je kalkulováno s prognózami výnosu jednotlivých finančních instrumentů a jejich podílu na celkovém portfoliu. Celková
očekávaná výnosová míra je pro investora rozhodující, zda je pro něj očekávaný výnos
zajímavý a rozhodne se pro vložení svých finančních prostředků do portfolia a je ochoten akceptovat s tím spojené riziko.
- 43 -
Rovnice 3.3: Očekávaná výnosová míra portfolia = E r E r X
.
N
.
-
celková očekávaná výnosová míra portfolia
-
očekávané výnosové míry jednotlivých investičních instrumentů
-
váhy jednotlivých investičních instrumentů v portfoliu
-
počet investičních instrumentů v portfoliu
Zdroj: VESELÁ, J. Investování na kapitálových trzích. 2.,rozšířené a aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011. 792 s.
3.2 Riziko
Každá investice je spojena s určitým rizikem. Dle Rejnuše je základním cílem investora získání co možná nejvyššího výnosu, ten je spojen s určitou mírou rizika, které investor
dobrovolně podstupuje.56 Riziko je pro investující subjekt značná nejistota, že nebude možné dosáhnout požadovaného výnosu, nebo dokonce ztratit nějakou část jím investovaných
prostředků. „Analogicky s měřením výnosu také v případě rizika lze s ohledem na použitou datovou základnu měřit a posuzovat jednak riziko historické (ex post), které navazuje na
měření historické výnosové míry ex post, a jednak riziko očekávané (ex ante), jež navazuje na kalkulaci očekávané výnosové míry ex ante. Jako míry rizika se mezi investory těší největší
oblibě absolutní míry variability, kterými jsou rozptyl a směrodatná odchylka, nicméně používá se i relativní míra variability nazývaná variační koeficient“.57
Celkové riziko rozdělil W. Sharpe do dvou základních skupin, a to na riziko systematické (tržní) a na riziko nesystematické (jedinečné).
REJNUŠ, Oldřich. Cenné papíry a burzy. 2., přeprac. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2013. s. 74. ISBN 978-80-214-4673-1. 57 VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 647. ISBN 978-80-7357-647-9. 56
- 44 -
Obrázek číslo 3.2: Rozdělení rizik
CELKOVÉ RIZIKO
SYSTEMATICKÉ
NESYSTEMATICKÉ
POLITICKÉ
PODNIKATELSKÉ
EKONOMICKÉ
FINANČNÍ
POHYBU ÚROKOVÝCH MĚR
NELIKVIDITY
INFLACE
MANAGEMENTU
NELIKVIDITY
KONVERZE
UDÁLOSTÍ
PŘEDČASNÉHO ODKUPU
Zdroj: Vlastní zpracování
3.2.1 Systematické riziko
Systematické riziko je riziko spojené s globálními problémy, a to jak už politickými,
ekonomickými či sociálními. Je tedy zřejmé, že tuto nejistotu nemůže investor ovlivnit, jelikož se jedná o riziko spojené s celým trhem, tudíž není možné, aby bylo ovlivněno.
3.2.1.1 Politické riziko
Jedná se o riziko spojené především se změnami v politickém prostředí. Je možné rozlišovat domácí politické riziko a mezinárodní. U prvního z nich, tedy domácího je potřeba si
uvědomit, že se to týká rizik uvnitř daného státu, kdy je brán ohled na stabilitu politického systému, volebnímu cyklu, jaká je síla byrokratického aparátu, stabilita a aktivita vlády.
Oproti tomu v případě mezinárodního politického rizika se musí investor dívat na politický systém a stabilitu států, ve kterých by měla být jeho investice zahrnuta. Je potřeba si dávat
pozor na indikátory poukazující na případnou hrozbu znárodnění, daňové podmínky, ekologické podmínky,
licence
či
devizové kontroly. - 45 -
Je
totiž
bezprostředním
a
nezanedbatelným aspektem zmínit riziko změn měnových kurzů, to je neodmyslitelně spojeno s investováním do zahraničních instrumentů v cizích měnách. Právě z pohybu devizových kurzů plyne investorovi kladný nebo záporný devizový výnos, ten snižuje či případně zvyšuje celkový výnos.
3.2.1.2 Ekonomické riziko
Ekonomické riziko je v určitých ohledech úzce spojeno s rizikem politickým, jelikož je ovlivňováno průběhem hospodářského a životního cyklu firem, daňovými podmínkami, dostupností surovin a v neposlední řadě souvisí i s problémy nezaměstnanosti. Je tedy zřejmé, že veškeré tyto možnosti ovlivňují tržby a zisky i samotných firem, proto tedy i výnosnost jimi vydávaných cenných papírů.
3.2.1.3 Riziko pohybu úrokových měr
Riziko pohybu úrokových měr je spojeno s nejistotou spočívající v kolísání úrokových měr. Cena investičního instrumentu se pohybuje v závislosti na růst či pokles úrokových měr, a to
převážně protisměrně kvůli časové hodnotě peněz. Nejvíce citlivé na toto riziko jsou investice
s fixním výnosem, nebo dlouhodobou životností, což jsou povětšinou rizikové finanční
instrumenty. Stejně tak je riziko v závislosti na změně kurzu spojeno s vyplácenými kupóny či dividendami, jelikož není vyplacený výnos možné vždy výhodně reinvestovat. Z tohoto
důvodů je nejméně rizikové vložit své prostředky do krátkodobých dluhopisů se splatností do jednoho roku, jako jsou například státní pokladniční poukázky. Zde je riziko minimalizováno,
jelikož nevyplacení vložených prostředků je nebezpečné v případě, že by nebyly občany placeny daně. Avšak i státní pokladniční poukázky mohou být s poklesem úrokových měr pro
investory méně atraktivní, a to z toho důvodu, že nově vydávané státní dluhopisy jsou emitovány s nižším kupónem a stávají se tak neperspektivními.
- 46 -
3.2.1.4 Riziko inflace
Inflační riziko patří mezi jedno z nejdůležitějších systematických rizik, jelikož je výsledkem
změn cenových hladin v ekonomice. U mnoha reálných investičních instrumentů má výnos
tendenci pohybovat se stejně jako cenová hladina, oproti tomu výnos ze spořicích účtů,
termínovaných vkladů a většiny cenných papírů je tomu opačně. Při snížení cenové hladiny neboli deflaci, příjemci fixních důchodů profitují. Na druhou stranu při inflaci své reálné
výnosy spíše ztrácejí, jelikož při inflaci rostou společnostem náklady a pociťují větší riziko, z toho důvodu se snižuje reálná hodnota dividend a zisků. Proto v případě inflace se zvyšuje i nárok investorů na vyšší výnos z investičních instrumentů.
3.2.1.5 Riziko nelikvidity
Riziko nelikvidity se vyskytuje na základě technického, administrativního či dokonce
legislativního fungování trhu, kdy v rámci jedné ekonomiky není možné diverzifikovat riziko a odstranit ho, jelikož dopadá na veškeré subjekty a investiční instrumenty dané ekonomiky.
V případě, že si investor vybere ještě investici, která je obchodována minimálně v úzkém kruhu, toto riziko ještě stoupá. Riziko stoupá z toho důvodu, že není mnoho dalších investorů, kteří by o danou investici měli zájem, není dostatečná nabídka a poptávka po daném investičním instrumentu.
3.2.1.6 Riziko událostí
Riziko událostí má svůj původ v neočekávaných událostech, které nastanou nenadále a mají globální následky. Jedná se především o teroristické útoky, válečné konflikty, přírodní
katastrofy, ale i demise prezidenta či vyslovení nedůvěry ve vládu. Nicméně velkou roli zde hrají sdělovací prostředky, ty celou situaci mohou daleko více medializovat, a mohou tak mít
bezprostřední vliv na hodnotu investice, finanční a podnikatelské podmínky. Velký význam mají psychologické motivy, nálady a dojmy investorů, kdy právě na základě reakce veřejnosti, převážně té investorské, je na případnou událost pohlíženo buď pozitivně či negativně.
3.2.2 Nesystematické riziko
Jedinečné riziko již nevyplývá z ekonomického systému, naopak je spojeno s každým
individuálním instrumentem či emitentem. Díky této jedinečnosti je možné nesystematické
riziko omezit, případně se mu vyhnout, a to správnou volbou investičního instrumentu či rozložením v celém portfoliu diverzifikací.
- 47 -
V odborné literatuře není nesystematické riziko přesně definováno, nicméně většina autorů se shoduje na následujícím výčtu dle subkapitol.
3.2.2.1 Podnikatelské riziko
Podnikatelské riziko je spojeno s nejistotou investorů, zda obdrží své výnosy, a tedy schopnost emitentů dostát svým závazkům ve vyplácení dividend, kupónů a jinými platbami
úroků. Každé podnikatelské odvětví má různou pravděpodobnost náchylnosti k riziku, například jiné riziko je spojeno s potravinářským průmyslem, zemědělstvím či finančním
sektorem. Stejně tak je možné objevit určitý rozdíl i mezi jednotlivými firmami v tom samém odvětví, jelikož každá společnost má jinou míru rentability, zadluženosti, nákladovosti, ale také velikost a historii. Záleží tedy na mnoha jednotlivých skutečnostech, aby si investor mohl prověřit bezpečnost své případné investice.
3.2.2.2 Finanční riziko
Finanční riziko bývá také označováno jako riziko bankrotu a patří mezi jedno
z nejvýznamnějších jedinečných rizik. Závisí na kapitálové struktuře společnosti, to znamená, že pokud společnost funguje především z vlastních zdrojů a je schopna své fungování pokrýt
vlastním kapitálem, většinou to znamená, že firma je finančně zdravá. Avšak s růstem podílu cizího financování formou dluhu, roste její finanční riziko, neboť rostou závazky. Musí být
hrazen úrok, jistina, a to zvyšuje nebezpečí, že společnost nebude moct dostát svým závazkům a nezáleží na tom, zda investor drží akcie nebo obligace. Samozřejmě finanční
riziko je rozpoznatelné z finanční analýzy společnosti, díky tomu případní investoři vědí, že vstupují se svými prostředky do rizikovějšího podniku, na základě toho požadují vyšší výnos spojený s vlastnictvím cenného papíru.
3.2.2.3 Riziko nelikvidity
Riziko likvidity je přímo vázáno na daný investiční instrument a je vázáno na to, jak rychle a za jakých podmínek je možná změna daného instrumentu na finanční prostředky. „Čím delší
je časový horizont a čím vyšší transakční náklady jsou spojeny s konverzí daného investičního
instrumentu na hotovost, tím méně je daný instrument likvidní“.58Toto riziko je pro investora VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 650. ISBN 978-80-7357-647-9. 58
- 48 -
velmi důležité, jelikož představuje nebezpečí, že v případě potřeby nebude možné převést
investici dost rychle na peněžní prostředky, případně jsou s přeměnou spojeny vysoké transakční náklady. Co se týká rizika likvidity, tak pro investora nejnebezpečnějším
investičním instrumentem jsou reálná aktiva, jako umělecké sbírky či nemovitosti, jelikož prodej není možné zrealizovat promptně. Naopak co se finančních investic týká, tak
samozřejmě státní dluhopisy jsou jedny z nejbezpečnějších cenných papírů. V případě investorova zájmu vlastnit poměrně „bezpečné“ akcie, nabízí se mu možnost tak zvaných „blue chips“, což jsou na trhu nejkvalitnější a nejbonitnější akcie na trhu.
3.2.2.4 Riziko managementu
Riziko managementu je spojeno se špatnými rozhodnutími vedení podniku, které jsou činěny nevědomky, nebo za účelem vlastního prospěchu. „Vznikají v případech, kdy lidé, jež
rozhodují o investování do jednotlivých aktiv a o jejich řízení, nerozhodují dostatečně kvalifikovaně a efektivně, čímž se mohou snižovat tržní hodnoty jimi obhospodařovaných
aktiv“59. To však může omezit výnos akcionářů. Pro snížení tohoto rizika se nabízí možnost vybrat si pro investici takovou společnost, kdy management (vedení) firmy budou zároveň i akcionáři společnosti. V tomto případě by cíle manažerů s vlastnickými podíly měly být podobné.
3.2.2.5 Riziko konverze
Toto riziko je zcela specifickým nesystematickým rizikem, jelikož není příliš běžné se s ním
setkat. Je spojené s jedinečnou emisí cenných papírů, které mají určité podmínky a v případě
jejich splnění se konvertují na jiný cenný papír. V případě, že se něco takového stane, hrozí investorovi reálné snížení jeho výnosu.
3.2.2.6 Riziko předčasného odkupu
Riziko předčasného odkupu je naprosto jedinečné riziko, které je spojeno především
s dluhopisy. V případě splnění určitých podmínek má emitent možnost vyžádat splacení
cenného papíru ještě před datem splatnosti. Děje se tak v případě, kdy chce využít tržní situace a je to pro něj nevýhodné vyplácet důchod držiteli cenného papíru. Pro investora to naopak znamená nevýhodu v podobě ztráty příjmu.
LIŠKA, Václav a Jan GAZDA. Kapitálové trhy a kolektivní investování: kam s penězi. Praha: Professional Publishing, 2004, 525 s. Beckova edice ABC. ISBN 80-864-1963-0. 59
- 49 -
3.2.3 Riziko portfolia
Investor sám může ovlivnit rizikovost svého investičního portfolia. V případě, že jsou investiční instrumenty do portfolia vhodně zvoleny, může investor dosáhnout výrazného snížení rizikovosti, známe pod pojmem diverzifikace investičního portfolia. Samozřejmě
nedílnou součástí je správné „navážení“ jednotlivých instrumentů do portfolia, aby výsledek byl co nejideálnější. Základní principy pro tvorbu portfolia, ve kterém je diverzifikováno rizika
portfolia,
formuloval
v 50.
letech
20.
století
H.
Markowitz.
V souladu
s Markowitzovými doporučeními je celkové riziko „vhodně zvoleného“ portfolia daleko
menší než součet jednotlivých rizik jednotlivých instrumentů v portfoliu. Avšak je nutné neopomenout věc, že je potřeba myslet i na počet jednotlivých instrumentů. V případě většího množství investičních instrumentů v portfoliu, je možné snížit riziko.
3.3 Likvidita
Likvidita představuje schopnost přeměnit daný investiční instrument na hotovost. Tato přeměna by měla být co nejrychlejší a s minimálními transakčními náklady. Dalším faktorem, který umožňuje vyšší likviditu, je trh, na kterém je daný investiční instrument obchodován.
V případě, že se jedná o široký trh, kde je velký počet účastníků, je možné tento instrument
prodat „během okamžiku“, jelikož na tomto trhu je velký počet obchodů, střetává se tady nabídka s poptávkou, proto jsou i nižší transakční náklady spojené s přeměnou na hotovost.
Za nejlikvidnější aktiva je považována samozřejmě hotovost a z cenných papírů jsou to
pokladniční poukázky, státní dluhopisy, kmenové akcie či akcie „blue chips“. O tyto typy investičních instrument je velký zájem, protože každý investor má zájem o aktiva s vysokou
likviditou, v případě, že je ochoten mít ve svém portfoliu cenné papíry s nižší likviditou, očekává alespoň zajímavější výnos spojený s investicí.
Likvidita není měřitelná vzorcem, jak tomu bylo u výnosu a rizika, jsou vak využívány metody, které mohou určitý stupeň likvidity posoudit. Pro mnoho investorů se jedná o
porovnání objemů uzavíraných obchodů s danými instrumenty (mnoho obchodů znamená větší likviditu), pokud jsou spojeny s investicí i nižší transakční náklady, je tam i možnost daleko nižší likvidity. Je zde samozřejmě i mnoho dalších možností, na základě kterých je
možné zjistit stupeň likvidity. Avšak jednotlivé možnosti mohou poskytnout i protichůdné
názory na přeměnu cenných papírů na hotovost, proto je nepovažujeme jako za směrodatné a - 50 -
přesné jako je tomu u výpočtu výnosu a rizika. I přes to je však likvidita velmi důležitou součástí strategie při tvorbě daného investičního portfolia, kterou nemůžeme opominout.
Jak bylo zmíněno již několikrát, není příliš složité vykalkulovat výnos, riziko a likviditu jednotlivých investičních instrumentů, nicméně investor své finanční prostředky rozděluje do
několika rozdílných instrumentů. „Pro investora, jenž vlastní či teprve vytváří portfolio, již není nejdůležitější informace o výnosu, riziku a likviditě jednotlivých instrumentů v portfoliu odděleně, ale především je zainteresován na skutečnosti, jak jednotlivé instrumenty svými
charakteristikami ovlivňují výnos, riziko a likviditu celkového portfolia“.60 Samozřejmě na celou skutečnost mají nemálo podstatný vliv rozložení portfolia, respektive co se jednotlivých vah investičních instrumentů týká.
3.4 Výkonnost
Výkonnost je velmi důležitou veličinou, kterou by si měl každý vlastník investičního instrumentu hlídat. Je to veličina, která je založena na poměřování výnosové míry a rizika.61 Musílek uvácí, že mezi nejvíce používané výnosově-rizikové metody měření výkonosti portfolií patří62:
Metoda Sharpa
Metoda Jensena
Metoda Treynora
Veškeré výsledné hodnoty pak mají být porovnávány buď s investičními instrumenty na podobné strategické úrovni, případně s indexem tržního portfolia.
Sharpův index zkoumá historickou výnosovou míru očištěnou o riziko, jehož činitelem je
směrodatná odchylka63. Oproti tomu Treynorův index porovnává dodatečnou výnosovou míru
VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 665. ISBN 978-80-7357-647-9. 60
IBBOTSON, Roger G. a Gary P. BRINSON. Investment Markets: Gaining the Performance Advantage. New York: Mcgraw-Hill, 1987, 294 s. ISBN 9780070316737. 61
MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2., aktualiz a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011. s. 446. ISBN 978-8086929-70-5. 62
63
Míra rizika
- 51 -
s beta faktorem64. Rozdíl mezi metodou Sharpa a Treynora spočívá v tom, že Treynor předpokládá odstranění nesystematického rizika, tudíž cenný papír (portfolio) obsahuje pouze
systematické riziko. Jinak je u obou indexů měřena relativní výkonnost na portfoliích s rizikově očištěnou bází65.
Jensen založil svou metodu na měření absolutní výkonnosti při zohlednění rizika a vychází
z modelu oceňování kapitálových aktiv, kdy se komparuje jejich skutečná dodatečná
výnosová míra k požadované výnosové míře, které by mělo být dosaženo na trhu vzhledem k beta faktoru, a měří tak faktor alfa66.
Beta faktor je míra systematického rizika, které nelze odstranit diverzifikací v rámci jedné ekonomiky. Měří citlivost výnosové míry cenného papíru na pohyb výnosové míry tržního indexu. 65 OBERUC, Richard E. Dynamic portfolio theory and management: using active asset allocation to improve profits and reduce risk. New York: McGraw-Hill, c2004, 325 s. ISBN 00-714-2669-8. 64
Alfa faktor – rozdíl mezi skutečně dosahovanou a rovnovážnou výnosovou měrou z cenného papíru. Na základě toho ukazuje, zda je cenný papír nadhodnocený či podhonocený. 66
- 52 -
4 Investiční strategie
Výsledkem této práce je výběr investičního portfolia pro různé skupiny investorů. Z toho důvodu je potřeba uvést ještě nějaké podrobnosti, bez kterých by nebylo možné tato portfolia sestavit. Jelikož v České republice je převážná většina investorů konzervativních a nechtějí se zhodnocováním svých prostředků příliš zabývat, budou portfolia navážena různými
podílovýmifondy. Podílové fondy jsou spravovány v současnosti z velké části aktivně portfolio manažery, kteří volí přesné stavbu daných investičních fondů, co se týká složení
jednotlivých cenných papírů. Proto investor nemusí hlídat přesné údaje k akciím a dluhopisům, které jsou pro běžnou osobu poměrně vytěžující, někdy i ne příliš dostupné.
4.1 Jednorázové a pravidelné investice
Jednorázová investice je v případě zhodnocování poměrně jednoznačná. Investor si zvolí, jakou sumu by si přál zhodnotit, na jak dlouho a určí si riziko, které je ochoten podstoupit.
Poté prostředky rozmístí do jím zvolených produktů, pokud možná na jím stanovenou dobu, aby se mu investice opravdu vyplatila.
Pravidelné investování je v poslední době bráno jako doplněk jednorázového investování či samostatně. Jak uvádí Syrový „pravidelná investice je cestou k nahromadění zajímavého
kapitálu“.67 Pravidelné investování do podílových fondů má velkou výhodu v tom, že investor může ukládat pravidelnou částku do jím zvolených instrumentů, a to již od několika stokorun, což je dle mého názoru dostupné pro každého. Jelikož se tento druh investování velmi podobá spoření, na které je většina osob zvyklá, proto se mu mnoho lidí ve výsledku nebrání.
Další výhoda pravidelného investování spočívá v tom, že zde investor podstupuje nižší riziko v případě špatného načasování, kdy je fond na vrcholu daného období, jelikož nakupuje pravidelně každý měsíc, a dochází k tak zvanému průměrování nákupní ceny. Navíc to nejsou příliš vysoké částky, které investor každý měsíc ukládá, a odpadá tak pocit nejistoty, zda
investici uskutečnit a zda je na to vhodná doba. „I pokles hodnoty fondu pro nás může být
důvodem radosti. Sice klesá hodnota našeho majetku, který jsme již koupili, ale na druhou SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. Praha: Grada, 2005, s. 105. Finanční trhy a instituce. ISBN 80247-1366-7. 67
- 53 -
stranu máme možnost nakoupit levně další podílové listy. Díky této vlastnosti se dá vydělat i na trhu, který celkově poklesl“.68
Pravidelně investovat se může začít i ukončit kdykoliv, avšak obecně by měla mít pravidelná
investice delší časový horizont, díky kterému mohou být voleny i dynamičtější podílové fondy. Je to z toho důvodu, že na dlouhodobém horizontu, například 10 let, je dostatečný čas na „vymazání“ případných poklesů.
I přes mnohé výhody pravidelného investování je výsledná volba na investorovi, které preference jsou pro něj nejdůležitější, na základě těch si vybere investiční instrument. Avšak
je potřeba, aby si investor uvědomil, že i když se má pravidelná investice za bezpečnější, neznamená to výnos, nebo alespoň návratnost vložených prostředků. V případě, že začne investovat do fondu, který celou dobu roste a na konci držení poklesne, může se dostat investor do ztráty. Naopak jak již bylo zmíněno, při pravidelném investování může investor těžit i v případě nepříznivého období na trzích, tedy v období jejich poklesu.
4.2 Investiční strategie
Pro zvolení správné investiční strategie si musí investor stanovit, jaké jsou jeho cíle, finanční
situace a jaké je ochoten nést riziko. „Investiční strategie se liší investičními cíli (výnos,
riziko) a investičními omezeními (časový horizont investora, regulatorní omezení, daňové aspekty, požadavky na likviditu a tzv. specifická individuální omezení), přičemž konkrétní
produkty zařazené investorem do portfolia by měly vyhovovat jak jeho investičním cílům, tak omezením“.69
Většina začínajících investorů nemá příliš zkušeností a nemá zájem o to, aby si portfolio
spravovali sami, natož si i zvolil investiční strategii. Tento typ potencionálních investorů se nejčastěji obrátí na investičního poradce či bankéře, kteří tyto služby nabízejí svým klientům
bezplatně. Jejich rady jsou směřovány na volbu nejvhodnějších produktů, díky kterým by investor dosáhl svých cílů. Tyto cíle a priority si klient ujasní s poradcem na začátku, stejně tak i na aktuální finanční situaci klienta, jeho očekávání, znalosti a zkušenosti s investicemi.
SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. Praha: Grada, 2005, s. 105. Finanční trhy a instituce. ISBN 80247-1366-7. 68
FILIP, Miloš. Osobní a rodinné bohatství: kam s penězi. Praha: C.H. Beck, 2006. Beckova edice ABC. ISBN 80-7179-416-3. 69
- 54 -
4.3 Investiční zprostředkovatelé
Jak již bylo řečeno v první kapitole, investor má možnost investovat individuálně (tzv. přímé investování) nebo mohou využít investičního zprostředkovatele (tzv. nepřímé investování).70 Výhodou není pouze to, že investiční zprostředkovatel může klientovi poskytnout informace na jednom místě a v takovém rozsahu, které potřebuje znát, ale může vyjednat i lepší
podmínky, co se investičních instrumentů týká (lepší transakční náklady, apod.). Avšak
většina investičních konzultantů je střídmých a raději slibují nižší výnos, aby klient nepodstoupil příliš vysoké riziko. Investiční konzultant se snaží svého klienta vzdělávat a od
nejnižšího rizika (tedy i výnosu) ho vede k vyšším možnostem, které jsou pro klienta v průběhu jejich spolupráce akceptovatelné.
4.3.1 Bankovní zprostředkovatelé
Bankovními zprostředkovateli jsou banky a v této situaci je při kontaktu s klientem zastupují samozřejmě zaměstnanci, kteří jsou na probírané téma proškoleni. Ve většině bankovních institucí jsou jejich zaměstnanci proškoleni a pro poradenství musejí složit zkoušku.
Pro analýzu jsem zvolila investiční instrumenty, především podílové fondy a investiční
certifikáty, poskytované pod záštitou Raiffeisenbank a.s., a to z toho důvodu, že umožňuje investovat do instrumentů Raiffeisen Capital Management, Raiffeisen Investiční Společnosti a díky letošní fúzi se Citi bank a.s. i produkty společností NN, Pioneer, Franklin Tempelton, Fidelity Funds a mnoho dalších.
4.3.2 Nebankovní zprostředkovatelé
Nebankovními finančními zprostředkovateli jsou například pojišťovny, penzijní fondy, investiční společnosti, atd. Veškeré výše zmíněné instituce investují taktéž prostřednictvím
podílových nebo jiných fondů. U pojišťoven se jedná o produkt životního pojištění, které
investiční složku zhodnocuje prostřednictvím podílových fondů. Investiční společnosti mohou vytvářet vlastní podílové fondy v případě, že jim to centrální banka povolí a pro úpis je sehnán minimální požadovaný objem pro fungování daného fondu.
BODIE, Zvi, Alex KANE a Alan J. MARCUS. Investments. 6th ed. New York: McGraw-Hill, 2005, s. 18. ISBN 0072861789. 70
- 55 -
4.4 Stupně rizika podílových fondů
Jak je uvedeno v předchozí kapitole, rizikem je myšlena velikost odchylky od očekávaného výnosu daného instrumentu. Výši rizika samozřejmě ovlivňuje složení portfolia podílového fondu, tedy jak jsou naváženy jednotlivé investiční nástroje.
Z důvodu, že mnoho běžných investorů se příliš nepohybuje ve světě investic. Pro jejich lepší
orientaci a přehlednost je rizikovost investičních instrumentů ve většině případů označena stupni na škále od 1-7. Tato rizikovost je k jednotlivým produktům přiřazena na základě
kolísání ceny za posledních 5 let. V případě, že se jedná o nový podílový fond, je jeho stupeň rizikovosti přiřazen na základě porovnání s benchmarkem nebo s fondem, který má podobnou
investiční strategii. Údaje o rizikovosti jsou aktualizovány na půlroční bázi, kdy v případě opakující se změny (alespoň dvakrát po sobě) je fondu přiřazen nižší či vyšší rizikový stupeň. Obrázek číslo 4.1: Grafické znázornění stupnice rizika
Zdroj:Raiffeisen chráněný fond ekonomických cyklů. Rb.cz [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-06-28]. Dostupné z: https://www.rb.cz/attachments/ris/report_RFGT.pdf
4.5 Poplatky spojené s investičními produkty
S investičními produkty jsou spojené poplatky, které ve výsledku mohou ovlivnit celkový výnos. Investora může velmi nepříjemně ovlivnit především vstupní poplatek, a to především v případě krátkodobé investice. Například zhodnotí-li fond investici o 3% za rok, vstupní
poplatek byl ve výši 1,5% z investované částky a investor drží investici pouze jeden rok, pak reálné zhodnocení je 1,5% za rok oproti původním 3%.
Jedná se především o vstupní poplatek a případný výstupní poplatek, který je účtován v případě, že investor odprodá daný investiční instrument před stanovenou lhůtou. Výše
poplatků je rozdílná, záleží na volatilitě spojené s daným instrumentem. Když bych toto ukázala na příkladu podílových fondů, pak fondy peněžního trhu, či dluhopisové fondy mají
daleko nižší vstupní poplatek, který se pohybuje v rozhraní 0-2%. Oproti akciovým fondům, - 56 -
kde je vstupní poplatek účtován vyšší, v rozhraní 2,5-5%, a to z důvodu vyžadované aktivní správy portfolia fondu v důsledku vysoké volatility.
Mezi další poplatky patří poplatek za správu, to je poplatek za obhospodařování daného
podílového fondu, jelikož je účtován v pravidelných intervalech, investor nepociťuje výrazný pokles hodnoty jeho investice. Tento správcovský a jiné drobné poplatky jsou mnohdy spojené pod poplatkem celkové nákladovosti, označovaný jako TER.71
4.6 Investiční dotazník
„Investiční dotazník je soubor otázek, jehož cíle je zjistit investiční přístup, investorem očekávané zhodnocení jeho prostředků, jeho znalosti a zkušenosti, investiční omezení, ochotu
a schopnost nést riziko, ale také například jeho věk a rodinný stav, zdroj a původ majetku nebo i to, jak se investor sám cítí bohatý apod., neboť i tyto skutečnosti ovlivňují jeho postoj
k investování a umožní zvolit nejvhodnější možnou individuální investiční strategii a naplnit tak investorovo očekávání do budoucna“.72
Investiční dotazník Raiffeisenbank je složen ze 17 promyšlených otázek, jejichž cílem je zjištění investičního přístupu a zkušeností klienta. Na základě odpovědí získáme informace od klienta, jaká á očekávání do budoucna. V souvislosti s vyplněním je i vyhodnocení tohoto
dotazníku, kde je specifikován investiční profil klienta, na základě kterého mu jsou určena doporučení, do kterých instrumentů by měl investovat pro naplnění svých očekávání. Není
tedy nápomocný jen investorovi, ale také bankovnímu poradci při výběru vhodného investičního portfolia pro klienta. Investiční dotazník vyplňuje klient, který má zájem investovat své volné finanční prostředky.
Dotazník je rozdělen do dvou částí, první z nich je tak zvaný test přiměřenosti, ve kterém Raiffeisenbank zjišťuje informace o zkušenostech, odborných znalostech, vzdělání a povolání
související s investicemi. Z této části jsou pro banku informace použity pro zjištění, zda navrhované produkty jsou v souladu se zájmy klienta. Druhá část dotazníku je nazývána jako test vhodnosti, kdy banka získává podrobnější informace o finančním zázemí a investičních Total Expense Ratio – udává výdaje během uplynulého účetního roku, jsou v něm spojeny správcovské poplatky, manažerské poplatky, náklady na audit. Čím nižší je hodnota TER, tím více je snižována výkonnost daného investičního instrumentu. 72 FILIP, Miloš. Osobní a rodinné bohatství: kam s penězi. Praha: C.H. Beck, 2006, 474 s. Beckova edice ABC. ISBN 80-7179-416-3. 71
- 57 -
cílech klienta. V případě, že chce potencionální investor zhodnocovat své finance
prostřednictvím zprostředkovatele, je povinen tento dotazník vyplnit, pokud odmítne nebo informace poskytne pouze v omezeném rozsahu, banka neposkytne investiční službu investičního poradenství či obhospodařování jeho majetku.
V rámci vyhodnocení je poté pro bankéře a klienta dostupná informace o jeho postoji k riziku. Toto vyhodnocení probíhá na základě součtu bodů, které jsou k otázkám a převážně jejich odpovědím přiřazeny.
Samozřejmě vyplnění investičního dotazníku podléhá bankovnímu tajemství, banka tedy s údaji nemůže disponovat jinak, než v rámci komunikace s klientem.
Mnoho bank může veškeré důležité informace získat na základě rozhovoru s klientem, kdy mnohdy tento rozhovor je veden v rámci tak zvaného finančního poradenství. Nicméně je logické, že banka chce znát svého klienta z globálního hlediska.
Již jsem zmínila, že každý jedinec má individuální pohled na výnos, riziko a likviditu, stejně tak má ale i jiné investiční cíle a je ochoten investovat různou výši prostředků. Navíc každý potencionální investor má jiné zkušenosti v oblasti spoření a zhodnocování financí, jako i
znalosti. Mohl vystudovat ekonomickou školu a je dostatečně informován, ale nechce se investicemi jako takovými osobně zabývat a hlídat aktuální tržní cenu. Musíme brát v potaz i
životní situaci, ve které se aktuálně nachází a počítat s tím, že tato situace se může změnit. Mám dlouholetou zkušenost, že klienti mi při schůzce sdělí, že plánují nákup nového auta, rekonstrukci či dovolenou. Poradce by měl s touto situací počítat, jelikož nevhodný zásah do sestaveného portfolia by pro investora mohl znamenat realizaci ztráty.
Právě díky poctivě zodpovězenému investičnímu dotazníku a jeho aktualizaci při změnách životní situace klienta, jsme schopni sestavit investiční strategii, která bude směřovat k naplnění investičních cílů, a to i se zohledněním omezení.
Portfolio se musí brát jako celek, jelikož je rozděleno na několik oblastí pro dosažení investičních cílů. Toto bych ráda zdůraznila, jelikož ze své praxe mohu sdělit, že mnoho klientů i přes vyplnění investičního dotazníku mají sestavena portfolia, která jsou
„podhodnocena či nadhodnocena“. Podhodnocená portfolia mají ze strachu, jsou to většinou investoři, kteří mají zkušenosti pouze s klasickými úrokovými produkty, jako jsou spořicí
účty, termínované vklady, případně investiční životní pojištění či důchodové pojištění. Tito - 58 -
klienti jsou zvyklí na to, že mají „jistotu“ svých peněz pod kontrolou a z navrženého portfolia
jim na míru mají strach. Důležité u těchto klientů je získat si jejich důvěru a navázat s poradcem nějaký vztah. V dnešní době to bývá velký problém, jelikož fluktuace na poradenských místech je značně vysoká. Na místech zkušených investičních poradců sedí
lidé, kteří nejsou dostatečně proškoleni nebo nemají dostatek zkušeností s investicemi, což může mnoho investorů odradit. Takoví klienti si mohou nechat zpracovat, jak bude portfolio vypadat, nicméně poté jej nenakoupí a zůstanou u úrokových produktů, které jsem zmiňovala výše.
Jen velmi malé procento klientů poté investuje daleko rizikověji, než by měli na základě
doporučení z investičního dotazníku. Volí buď daleko rizikovější produkty, nebo špatně naváží jednotlivé investiční instrumenty v portfoliu. V tomto případě klient na „nadvážené“
investici trvá z důvodu, že ho zlákají potencionálně vysoké výnosy, nebo mu to doporučí někdo známý, komu naprosto důvěřuje. Také se může jednat o investora, který má ještě dostatečnou rezervu uloženou jiným způsobem (vklad ve firmě, nemovitost, apod.).
Na základě toho se domnívám, že ačkoliv je investiční dotazník velmi důležitým dokumentem jak pro investora, tak pro bankéře, konečné slovo při rozhodování má vždy investor sám.
4.7 Investiční profil
Na základě kompletního vyplnění investičního dotazníku je klient zařazen do jednoho ze čtyř
investičních profilů, které Raiffeisenbank, stejně jako mnoho jiných finančních institucí
využívá. Jedná se o profil konzervativní, vyvážený, dynamický a agresivní, kdy pro každý
z těchto profilů existuje určité doporučení, jak rozdělit finanční prostředky mezi instrumenty (úrokové, dluhopisové, akciové a alternativní).
4.7.1 Konzervativní profil
Již podle názvu, konzervativní investor, tento klient vyžaduje jistotu, že o své finanční
prostředky nepřijde. Preferuje jistotu nad výnosem, proto u tohoto typu investora nepřipadá
v úvahu do případného portfolia dát akciovou složku, jelikož vysoká volatilita není pro tohoto investora přípustná. I v případě, že klient investiční portfolio drží poměrně dlouhé časové
období, je dost nepravděpodobné, že překoná inflaci. Avšak záleží na ekonomických podmínkách, v jakých hodnotách se inflace pohybuje, jelikož v případě deflace i portfolio konzervativního klienta má šanci na ochranu před znehodnocováním peněz. - 59 -
4.7.2 Vyvážený profil
Vyvážený investor je ochoten podstoupit určité riziko spočívající na možnosti mírného
kolísání investice, nicméně nesmí být příliš významný, aby výrazným způsobem poklesla hodnota investovaných prostředků. Investor je stále konzervativnější, i když se v jeho portfoliu může vyskytovat akciové tituly, jakou váhu by měla tato část portfolia mít, záleží na délce investičního horizontu. Díky této akciové složce může výkonnost portfolia splnit investorovo očekávání, a to je alespoň pokrytí inflace či získat o něco vyšší výnos.
4.7.3 Dynamický profil
Cílem tohoto investora je dosahovat výnosu poměrně výše nad inflací. Tento investor je již
daleko zkušenější a informovanější a je ochoten pro lepší výnos podstoupit i vyšší riziko
v souvislosti s kolísáním hodnoty jeho investičního portfolia. Růstový investor je již natolik zkušeným, že v případě propadu hodnoty jeho portfolia, neodprodá ty investice v poklesu,
jelikož si je vědom, že by realizoval ztrátu. Naopak tento impuls může považovat za příležitost k rozšíření jeho portfolia přikoupením investičních instrumentů za nižší pořizovací
cenu, a „naředit“ tak i současné portfolio. Díky tomu může snížit pokles hodnoty jeho portfolia a při obratu trendu si navyšuje možnost dosáhnout vyšších výnosů.
4.7.4 Agresivní profil
Agresivní investor očekává nadstandardní výnosy a plně si uvědomuje, že je s tím spojen i
vysoký stupeň rizika. Nicméně pokles hodnoty investičního portfolia investora nijak neovlivní jeho životní situaci, naopak v případě volných finančních prostředků se chopí příležitosti nákupu investičních produktů „ve slevě“. Tito klienti mají zájem i alternativní investiční instrumenty.
4.8 Shrnutí základních možností aktiv
Peněžní nástroje sestávají především z hotovosti a úrokových produktů, jako jsou již zmiňované běžné a spořicí účty, termínované vklady pokladniční poukázky a dluhopisy se splatností do jednoho roku. Zhodnocení těchto produktů je závislé na aktuálních úrokových sazbách, které jsou vyhlašované centrální bankou. V současnosti je základní úroková sazba ve
výši 0,05% p.a. Pro tuto skupinu aktiv je charakteristické nízké riziko, tedy i nízký potencionální výnos, ale vysoká likvidita.
- 60 -
Dluhové nástroje zahrnují ty aktiva, jejichž splatnost se pohybuje ve střednědobém horizontu, což znamená splatnost od jednoho do zhruba šesti let. Tato skupina zahrnuje dluhopisy,
dluhopisové fondy, investiční certifikáty, dluhopisovou část smíšených fondů apod. Ohledně zohlednění faktorů magického trojúhelníku, tedy výnosu, rizika a likvidity, se tyto investiční instrumenty pohybují na střední úrovni.
Akcie, jsou dlouhodobé instrumenty zhodnocení a jejich vývoj ve zkratce ovlivňují události ve světě, ale i makroekonomická data. Právě to je příčinou jejich vysoké volatility, kterou je možno sledovat na denní, dokonce i hodinové bázi. Z toho důvodu jsou považovány za
rizikové aktivum, kdy v případě „sázky na jednoho koně“ může investor přijít o všechny jeho prostředky vložené do tohoto instrumentu, jako se již mnohokrát stalo. Je daleko lepší
z hlediska diverzifikace zvolit podílový fond, který je stále vysoce volatilní, nicméně díky složení podílového fondu, je přece jen „bezpečnějším přístavem“ snižujícím riziko.
Alternativní investice bývají „bonbonkem“ pro investory, kteří věří v reálné investiční instrumenty. Tato aktiva jsou spojena s potenciálem velmi vysokého výnosu, ale také
s vysokým rizikem. Jedná se o investice spojené s nemovitostmi či komoditami. Jak jsem se již zmínila, potenciál výnosu je zde velmi slibný, nicméně trh s těmito produkty není příliš likvidní a volatilita je dosti vysoká. Navíc s těmito investicemi jsou spojeny vysoké transakční
náklady, například u komodit (ropa, zemědělské produkty, apod.) jsou vysoké náklady spojené s uložením. V této diplomové práci budou zahrnuty podílové fondy navázané na
komodity, a to z důvodu, že nákup samotných komodit je pro investory na území České republiky již opravdu velmi riziková složka portfolia a po dobu své praxe jsem se s nikým, kdo by měl zájem o tento druh investice, nesetkala.
- 61 -
5 Investiční doporučení
Cílem diplomové práce je navržení portfolia pro klienty s odlišným postavením k riziku. Budou tedy naváženy portfolia pro konzervativního, vyváženého, dynamického a agresivního
investora. V předchozí kapitole je uvedeno, že výběr podílových fondů bude z nabídky Raiffeisenbank a.s., a to z důvodu, že umožňuje svým klientům nakupovat podílové fondy spravované několika investičními společnostmi. Z toho důvodu, je velký výběr z podílových fondů, u kterých jsem mohla pracovat s volatilitou, historickými výnosy, likviditou, výkonností a poplatky spojenými s investicí.
Za účelem dosažení cíle bude pracováno s modelovým příkladem, kdy klient má k dispozici částku ve výši 1.000.000 Kč. Tuto částku například zdědil a v horizontu 10 let nepředpokládá, že ji bude potřebovat. V současnosti mu prostředky leží na běžném účtu, a jsou tedy okamžitě k dispozici. V rámci tohoto modelového příkladu bude uvažováno pouze
s jednorázovou investicí, a budou brány v potaz veškeré náklady spojené s investicí – pro porovnání vhodnosti jednotlivých produktů. Co se týká inflace, jelikož se jedná o dlouhodobou investici, bude počítáno s cílovanou inflací ve výši 2% a v případě podílových
fondů nebude zahrnuto danění výnosu, jelikož investor bude držet dané portfolio déle než tři roky, a bude tak splněn daňový test.
5.1 Konzervativní portfolio
V předchozí kapitole byl definován konzervativní investor, kdy tento profil je klientovi
přiřazen na základě vyhodnocení investičního dotazníku. Většinou se jedná o jedince, který má averzi vůči riziku a obává se o ztrátu hodnoty svých finančních prostředků. Samozřejmě to
není jediná možnost přiřazení takovéhoto statutu. Naopak, klient může mít nedostatek zkušeností, prostředky chce zhodnotit v krátkém investičním horizontu či má omezené
znalosti ve finanční oblasti. Důvodů je mnoho, nicméně tento klient chce pociťovat jistotu, že o své prostředky nepřijde, a to i za předpokladu nízkého výnosu.
Klientovi by měly být nabídnuty produkty, které splňují jeho kritéria. Jedná se tedy především
o úrokové produkty, fondy peněžního trhu a zajištěné fondy. Teoreticky by bylo možné do portfolia zařadit i malou část akciových fondů, nicméně volatilita by klienta mohla naprosto
odradit, i když akciová část by mohla být zastoupena v zajištěných fondech, kde je riziková - 62 -
složka přítomna jako takové „koření“, avšak klient tuto skutečnost může přijmout, jelikož se jedná o zajištěný fond s garancí ochrany vložených prostředků.
V souladu s aktuální nabídkou Raiffeisenbank jsem zvolila pro investora kombinaci
depozitních produktů, dluhopisových fondů a zajištěného fondu. Všechny zvolené produkty jsou denominovány v české koruně, aby klient nepodstupoval kurzové riziko. Akciovou složku je možné najít v zajištěném fondu.
Tabulka číslo 5.1: Rozložení konzervativního portfolia v peněžních jednotkách Investiční instrument
Váha
Suma
Po odečtení poplatku
Spořící účet Flexi bez výpovědní lhůty
15%
150.000,-
150.000,-
Raiffeisen fond dluhopisové stability
40%
400.000,-
400.000,-
Raiffesien chráněný fond ekonomických cyklů
30%
300.000,-
294.000,-
NN (L) International Czech Bond
15%
150.000,-
146.250,-
Zdroj: Vlastní zpracování
Graf číslo 5.1: Konzervativní portfolio
Konzervativní portfolio 15% 30%
15%
Fondy peněžních trhů a státních dluhopisů (risk 1) Fondy státních a podnikových dluhopisů (risk 2)
40%
Zdroj: Vlastní zpracování
Depozitní produkt (risk 1)
Zajištěný fond (risk 3)
- 63 -
Konkrétní rozdělení prostředků je rozloženo na základě faktorů magického trojúhelníkutak, že 150.000 Kč investor uloží na spořicí účet FLEXI bez výpovědní lhůty. Dle aktuálního ceníku
je na spořicím účtu fixní úroková sazba ve výši 0,05% p. a., avšak pokud by investor využíval
i osobní účet, tak tento typ spořicího účtu umožňuje bonusové připsání úrokové sazby ve výši
1% p. a.. Úročení probíhá každý měsíc připsáním úroku na spořicí účet, avšak banka má kdykoliv právo změnit bonusový úrok na spořicím účtu, a to pouze s informační povinností vůči klientovi.
Částku ve výši 400.000 Kč by vložil do Raiffeisen fondu dluhopisové stability, který nese aktuálně rizikový stupeň 1. Tento fond je zaměřen především na nástroje peněžního trhu, státní dluhopisy se splatností do jednoho roku a dluhopisů nadnárodních společností
s vysokým ratingem či jiných vlád, avšak veškeré tyto instrumenty jsou denominovány v českých korunách. To se promítá i do volatility, která se pohybuje kolem 0,49%, čemuž
odpovídá i výnosnost s průměrnou hodnotou 0,87% p. a.. Nicméně výkonnost u tohoto fondu je nižší v důsledku nízkých úrokových měr klesla na 0,44% p. a. V současnosti tento fond
nemá žádný vstupní poplatek a je zde zahrnut TER poplatek v celkové výši 0,66%. Tento
poplatek se samozřejmě odráží, stejně jako u všech fondů, v celkové výkonnosti. Jelikož je tento fond likvidní, nese s sebou nízké riziko, tudíž i výnos je velmi nízký.
300.000 Kč by klient zhodnocoval prostřednictvím Raiffeisen chráněného fondu
ekonomických cyklů. Avšak skutečná investovaná hodnota je ve výši 294.000 Kč, jelikož
tento fond s sebou nese vstupní poplatek ve výši 2% z investované částky. Dalším poplatkem jsou celkové náklady ve výši 0,62%, které jsou průběžně strhávány z výnosu. Výnos tohoto
fondu v závislosti na aktuální situaci na finančních trzích se pohybuje ve výši 1,7% p. a. a
výkonnost je opět bohužel nižší s hodnotou 1,62 % p. a. Tento fond nese stupeň rizikovosti 2, jedná se o chráněný smíšený fond, je tedy aktivně spravován portfolio manažerem, jelikož v tomto fondu může být zainvestováno až 10% z celkového majetku fondu do akciových
titulů. Nicméně tato hodnota je proměnlivá na základě ekonomického vývoje. Z toho důvodu
je spojena i vyšší volatilita pohybující se kolem 1,42%, jelikož v portfoliu je ke květnu 2016 zainvestováno 7,49% z hodnoty fondu v akciových titulech. Nicméně jak napovídá název fondu, jedná se zajištěný fond, kdy počáteční ochranná hodnota pro každého investora je 95%, a v případě, že by výkonnost fondu vzrostla o 2%, tak se ochranná hodnota právě o tyto 2% navyšuje.
- 64 -
Posledních 150.000 Kč by bylo možné zainvestovat do NN International Czech Bond,
respektive by do tohoto fondu po odečtení vstupního poplatku bylo vloženo 146.250 Kč. Jedná se o fond 2. rizikového stupně a jeho portfolio je tvořeno státními a podnikovými
dluhopisy České republiky. Cílem tohoto podílového fondu je z dlouhodobého hlediska
realizovat růst kapitálu. Výkonnost je zde porovnávána s indexem českých státních dluhopisů. Avšak celkové náklady jsou u tohoto fondu nejvyšší, a to s hodnotou 1,4%. Nicméně se
domnívám, že v případě dlouhodobější držby tohoto portfolia bude tento fond tím
nejzajímavějším. Jelikož jeho výnosnost je 3,84% p. a. a jako jediný fond z tohoto portfolia má vyšší výkonnost, 4,18% p. a., než výnosnost, což naznačuje možnost zvýšení výnosnosti. Avšak je nutné podotknout, že právě s vyšším výnosem se u tohoto fondu začíná projevovat i vyšší volatilita, která je ve výši 2,69%.
Na základě vlastních výpočtů jsem počítala výnosnost celého portfolia pro případ, že by se investor rozhodl toto portfolio držet po dobu deseti let. Počítala jsem se dvěma variantami. Varianta A Počítala jsem s neměnnou úrokovou sazbou a prognózou, že inflace vzroste na požadovanou
hodnotu 2%. V případě, že investor bude zhodnocovat částku 990.250 Kč dle navrženého portfolia po dobu deseti let, tak hodnota prostředků po uplynutí této doby bude 949.437 Kč. Varianta B V druhém případě jsem počítala opět s neměnnou úrokovou sazbou, ale i s prognózou stejné inflace, tedy oscilace kolem 0,4%. Na základě této skutečnosti by hodnota portfolia po uplynutí dané doby činila 1.113.504 Kč.
Je tedy zřejmé, že při stagnujících podmínkách by investor hodnotu svých prostředků navýšil, nicméně i tak by hodnotu prostředků neuchránil proti inflaci. U zvoleného portfolia je
doporučená držba minimálně 2,5 – 3 roky, aby výnos pokryl alespoň vstupní poplatek, jelikož celková výnosnost portfolia je 1,58% p. a. bez zahrnutí inflace, kdy výkonnost je o něco vyšší
a to s hodnotami 2,08% p. a. při volatilitě 1,03%. Nicméně toto portfolio je nejlikvidnější a
investor může do některých částí průběžně zasahovat, jelikož v protfoliu je zahrnut i klasický úrokový produkt.
- 65 -
5.2 Vyvážené portfolio
U složení vyváženého portfolia budou převažovat úrokové nástroje spolu s dluhopisovými
fondy, nicméně akciové zastoupení si zde najde již své opodstatnění. Investorovi může být
tento profil přiřazen z několika důvodů, avšak nejčastějšími je neochota podstoupit riziko,
nebo že nemá dostatečné znalosti a zkušenosti ohledně investičních produktů. Samozřejmě si tuto cestu může zvolit dobrovolně, a to z důvodu nedůvěry v investiční produkty. Ačkoliv
jsou důvody zařazení do tohoto profilu jakékoliv, investor je již ochoten podstoupit nějaké riziko na základě očekávání lepší výnosnosti. Pro tohoto klienta je podstatné, aby jeho prostředky neztrácely hodnotu na základě negativního působení inflace. Graf číslo 5.2: Vyvážené portfolio
Vyvážené investiční portfolio 4,4%
8,8%
5,3%1,4%2,1%0
23,4%
11,7%
42,9% Fondy peněžních trhů a státních dluhopisů (risk 1)
Fondy státních a podnikových dluhopisů (risk 2)
Akcie USA
Akcie Evropa
Dluhopisové fondy HY a EM (risk 3) Akcie Japonsko (Pacific)
Globální akcie
Akcie Emerging Markets a CR
Zdroj: Vlastní zpracování
- 66 -
Tabulka číslo 5.2: Rozložení vyváženého portfolia v peněžních jednotkách
Zdroj: Vlastní zpracování
Pro vyváženého investora je na základě investičního dotazníku vhodná kombinace fondů
peněžního trhu, stejně tak i dluhopisové fondy a v tuto chvíli i akciové fondy, jelikož investor má zájem ochránit své prostředky vůči inflaci, ale jeho cílem je i zajímavější zhodnocení.
Konkrétní rozložení může vypadat tak, že 234.000 Kč může investor zainvestovat do fondu peněžního trhu, jako je Raiffeisen fond dluhopisové stability, kde jsou zahrnuty jak státní
dluhopisy, tak i dluhopisy nadnárodních společností s vysokým ratingem. Není to však jediná možnost, samozřejmě existuje více variant, jako je kombinace se spořicím účtem, jak bylo uvedeno u konzervativního portfolia, nebo je samozřejmě možnost investovat finanční
prostředky do jiných podílových fondů peněžního trhu. Nicméně většina investičních
společností má ve své nabídce těchto podílových fondů minimum, jelikož nejsou tolik
výnosné a mohl by se vyskytnout problém, že by to pro investiční společnost byl ztrátový fond.
114.075 Kč je vloží do Fidelity Funds - European High Yield Fund, který je porovnáván
s benchmarkem. Tento fond investuje prostředky do vysoce výkonných firemních dluhopisů emitentů se sídlem v Evropě, čemu odpovídá i volatilita 3,85%. Tento fond je spravován aktivně portfolio manažerem dle filosofie a přístupu k investování s pevným výnosem
společnosti Fidelity, kdy výnosová míra je 5,55% p. a., převážně i díky kupónům, které jsou na dluhopisy navázány. Pozice jsou vybírány portfolio manažerem na základě fundamentální
analýzy jednotlivých titulů. Tento fond je denominován v eurech, proto český investor - 67 -
navyšuje celkové riziko podstoupením kurzovního rizika. Celková nákladovost tohoto fondu se pohybuje kolem procenta ve výši 1,4.
Zbytek prostředků je zainvestován již do různých akciových titulů. Pro toto portfolio jsou vybrány následující tituly.
Prostředky ve výši 42.460 Kč vloží do Fidelity Funds - Global Dividend Fund, jedná se
akciový fond denominovaný v USD. Jeho výkonnost, s hodnotou 10,82% p. a., je porovnávána s benchmarkem, který dokonce převyšuje. Portfolio manažer se snaží vybírat
akcie společností, které z dlouhodobého hlediska vyplácejí dividendu, aby tak zajistil investorům možnost kapitálového růstu, a na základě výnosové míry 8,63% p. a., se mu to
daří. Jak je již z názvu patrné, tyto akcie jsou vybírány na území celého světa, což znamená, že je sám o sobě diverzifikovaný. Díky tomu má poměrně nízkou volatilitu na akciový fond, a
to ve výši 11,49%. Fond s sebou nese celkovou nákladovost ve výši 2,05%. A investor zde opět podstupuje kurzovní riziko navázané USD/CZK.
Částku v hodnotě 84.920 Kč připíše ve prospěchFidelity Funds - America Fund, který je
denominovaný v českých korunách. Tento fond se snaží investovat prostředky do akcií společností, které jsou podhodnoceny, jelikož zde byl v minulosti nějaký problém, který cenu
jejich akcií srazil na nižší hodnotu a portfolio manažer věří, že právě cenné papíry těchto
společností jsou na vzestupu, jelikož se z problémů dostaly. Volatilita tohoto fondu není tolik vysoká, když vezmeme v uvážení o jaké akciové tituly se jedná, je ve výši 13,06%. S výnosovou mírou 8,74% p. a. je to poměrně zajímavá možnost pro zhodnocení.
51.145 Kč vloží do NN L European Equity, který je opět veden v české koruně, a investor je tak zajištěn proti měnovému riziku. Tento fond jsem vybrala, jelikož je to tak zvaný subfond,
což znamená, že má dlouholetou historii, ale donedávna bylo možné do tohoto fondu investovat pouze v eurech. Nicméně od roku 2009 se toto změnilo a je možné investovat
v českých korunách. Portfolio manažer tohoto fondu investuje do akcií společností, které jsou
založeny nebo kótovány ve vyspělých evropských zemích a jsou vedoucími společnostmi, které udávají směr ve svém oboru. Tento fond má ve zvoleném portfoliu nejvyšší volatilitu, 17,47%, což je poměrně vysoká hodnota, vezmeme-li v úvahu, že výnosová míra je 6,32% p. a. a výkonnost 7,59% p. a.
- 68 -
Dalším fondem je s investovanou částkou ve výši 13.510 Kč Fidelity Funds - Asian Special Situations Fund, což je fond rozvíjejících se zemí, denominovaný v amerických dolarech. Portfolio manažer se snaží preferovat akcie, které jsou poměrně levné a výnosy se zvyšují. To může být zapříčiněno několika skutečnostmi, jako je nedocenění ze strany trhu, avšak tyto
společnosti bývají vedoucími společnostmi ve svém oboru, díky rozmanitosti nabízených
produktů či využití technologie. Osobně se domnívám, že fondy rozvíjejících se zemí jsou zajímavou možností případných výnosů. Tento fond je zaměřený na země, kde je předpokládán ekonomický růst, výnosová míra je 8,32% p. a., i když výkonnost je nižší,
6,5%. Nicméně volatilita je poměrně vysoko s hodnotou 16,24%, nicméně na akciový fond
má poměrně nízké celkové náklady spojené s fondem. Nicméně výsledkem je zahrnutí tohoto fondu jen malým poměrem v celém portfoliu, případný pokles klienta nemůže poškodit.
A posledním fondem tohoto portfolia je NN L International Czech Equity s investovanou částkou ve výši 20.265 Kč. Tento český akciový fond investuje prostředky do akcií
středoevropských a východoevropských států. Riziko současného poklesu tohoto fondu by mohlo znamenat očekávání vyššího výnosu v delším časovém období. Výnosová míra se pohybuje na zajímavých 8,92% p. a., což je s volatilitou 10,46% zajímavá příležitost.
Stejně jako u konzervativního portfolia jsem učinila výpočty pro případ držby tohoto portfolia po dobu deseti let. Varianta A Opět jsem uvažovala nad podmínkami stejných úrokových sazeb a započítání inflace ve výši 2%. Po deseti letech by měla být hodnota prostředků ve výši 1.235.385 Kč. Varianta B Oproti předchozí možnosti jsem ponechala výši inflace v dnešních číslech. V tomto případě by budoucí hodnota investice měla dosahovat výše 1.442.806 Kč.
U obou případů by investor zachoval hodnotu uložených finančních prostředků a jeho výnos by byl poměrně zajímavý. Celkové portfolio je již o něco dynamičtější, aby bylo možné splnit
investorův cíl dosáhnout zajímavější výnos a ne jen ochránit své finanční prostředky před inflací. Volatilita hodnoty investičního portfolia je již vyšší a pohybuje se kolem 4,75%, tomu
odpovídá i možnost zajímavějšího výnosu, výnosová míra se pohybuje ve výši 4,29% p. a.
bez započítání inflace. Výkonnost je vyšší, její hodnota je rovných 5%, něž výnosová míra, je - 69 -
zde tedy možnost, že celkové zhodnocení bude poměrně zajímavější. Doporučený horizont
investice by se měl pohybovat mezi 3-5 lety, aby investor nerealizoval ztrátu. Již zde jsou zahrnuty i akciové tituly, tudíž se likvidita o něco ponížila oproti konzervativnímu portfoliu.
5.3 Dynamické portfolio
V případě, že investorovi vyjde z investičního dotazníku, že má již poměrně dostatek
zkušeností s investičními produkty, již nechce pouze ochránit hodnotu jeho finančních prostředků, ale má zájem o vyšší výnos. Aby byl znatelný rozdíl, zvolila jsem stejné portfolio investičních fondů, jako u vyváženého investora, jen jsem pozměnila váhy v tomto portfoliu, aby bylo znatelné, jaké to může mít následky.
Na základě níže uvedených obrázků a grafů je zřetelné, že zastoupení jednotlivých podílových
fondů se poměrně promíchalo. S tím vzrostlo i riziko spojené s tímto investičním portfoliem. Když bych to poukázala opět na příkladech, kdy by klient držel dané portfolio po dobu deseti let, tak bude znatelný rozdíl, jaký udělá jiná váha stejných podílových fondů Varianta A Jak už bylo řečeno u předchozích portfolií, v případě uvažování stabilní úrokové míry a změně v podobě inflace, která bude držet na úrovni 2%. Hodnota původní investice bude po deseti letech 1.595.309 Kč. Varianta B V případě druhém bude opět stabilní úroková míra, jen inflace se bude pohybovat na hodnotách 0,4%, poté bude hodnota prostředků ve výši 1.855.583 Kč.
Je vidět, že v případě změny váhy, se zvýší riziko, a tím pádem i s ním spojený výnos.
Volatilita se v tomto případě zvýšila na 8,56% oproti výnosovému investičnímu portfoliu, nicméně výkonnost poklesla na 5,13% p. a., a je tedy pod úrovní výnosové míry, která bez
zahrnutí inflace činí 7,07% p. a. Doporučený horizont u takovéhoto portfolia by měl být 5-7
let, jelikož je zde zahrnuto více dynamických titulů, likvidita je pro investora již velmi omezena. V případě, že by chtěl prostředky vybrat, či změnit investiční strategii, již by byla dostatečně pravděpodobná realizace ztráty.
- 70 -
Graf číslo 5.3: Dynamické portfolio
Dynamický investiční profil 13,20%
3,50%5,30%
13,50%
24,80% 22% 11%
6,80%
Fondy peněžních trhů a státních dluhopisů (risk 1)
Fondy státních a podnikových dluhopisů (risk 2)
Akcie USA
Akcie Evropa
Dluhopisové fondy HY a EM (risk 3) Akcie Japonsko (Pacific)
Globální akcie
Akcie Emerging Markets a CR
Zdroj: Vlastní zpracování
Tabulka číslo 5.3: Rozložení dynamického portfolia v peněžních jednotkách
Investiční instrument Raiffeisen fond dluhopisove stability NN L International Czech Bond FF - European High Yield Fund FF - Global Dividend Fund FF - America Fund NN L European Equity FF - Asian Special Situations Fund NN L International Czech Equity
Zdroj: Vlastní zpracování
Váha 13,5% 24,8% 6,8% 11,0% 22,0% 13,2% 3,5% 5,3%
- 71 -
Po odečtení poplatku Suma 135.000,135.000,241.313,247.000,65.813,67.500,106.150,110.000,212.300,220.000,127.380,132.000,33.968,35.200,50.952,52.800,-
5.4 Agresivní portfolio
Posledním investičním profilem je agresivní portfolio, kdy je investorův očekávaný cíl
vysoký potencionální výnos i za předpokladu vysokého rizika a poměrně nízké likvidity. Je
pro něj typické, že chce dosáhnout nadprůměrných výnosů. Na základě tohoto profilu jsem
navrhla portfolio, které je zaměřené výhradně na akciové podílové fondy, kde bývají zahrnuty i alternativní možnosti investování.
Graf číslo 5.4: Agresivní portfolio
Agresivní investiční portfolio
6,40%
9,60%
20%
24%
25%
15% Globální akcie Akcie Evropa
Akcie USA
Akcie Japonsko (Pacific)
Alternativní investice
Akcie Emerging Markets a CR
Zdroj: Vlastní zpracování
Tabulka číslo 5.4: Rozložení agresivního portfolia Investiční instrument FF - Global Dividend Fund FF - America Fund NN L Energy NN L European Equity FF - Asian Special Situations Fund NN L International Czech Equity
Zdroj: Vlastní zpracování
Váha 20,0% 25,0% 15,0% 24,0% 6,4% 9,6%
- 72 -
Suma 200.000,250.000,150.000,240.000,64.000,96000,-
Po odečtení poplatku 193.000,241.250,144.750,231.600,61.760,92.640,-
Toto portfolio se vyznačuje čistě akciovým podkladem, jedná se o agresivně růstové portfolio,
do kterého je již kromě již uváděných akciových titulů podílových fondů přidán jeden akciový fond, založený na energetickém podkladu. To znamená, že investor, který je ochoten podstoupit riziko aby na základě takto sestaveného portfolia investoval částku ve výši
144.750 Kč do fondu NN Energy. Jedná se o komoditní subfond, který je denominován v českých korunách. Má stejné podkladové aktivum jako původní energetický fond, který je
však veden v amerických dolarech. V tomto fondu se nacházejí akcie firem, které podnikají především v odvětvích těžebních, převážně společnosti těžících a zpracovávajících ropu a
plyn. Portfolio je diverzifikované napříč celým světem a jsou vybírány akcie na základě
důsledné analýzy společností. Nicméně výkonnost tohoto fondu sahá do minusové položky, a to ve výši -1,98% p. a., volatilita je velmi vysoká díky tomu, že se jedná o fond zaměřený na komodity, které se vyznačují tím, že jsou poměrně spekulativní. Hodnota volatility je 29,27%. Avšak co se týká výnosu, ten může být do budoucna velmi zajímavý. Ačkoliv bylo zmíněno,
že v rámci sestavených portfolií budou uvažovány pouze jednorázové investice, v případě
rozhodnutí se investora pro takovýto typ fondu, bývá mu navrženo, aby částku zasílanou do fondu rozložil na několik částí. Toto portfolio není příliš likvidní, a doporučený horizont se pohybuje 10 let a více. Jelikož se jedná o čistě akciové portfolio, měl by klient ke konci investičního horizontu uvažovat o postupném přesouvání aktiv do stabilnějších podílových fondů.
V případě klasického propočtu, jak by na tom byl investor v případě, že by držel toto portfolio deset let, jsem opět zvolila již známé varianty A a B s tím, že u energetického fondu jsem počítala s výnosovou mírou 8% p. a., z toho důvodu, že tato výnosová míra je pro akciové tituly z dlouhodobého hlediska uvažována v Raiffeisenbank a.s. Varianta A Opět je tady úvaha neměnné úrokové sazby na depozitních produktech a vzestup inflace na
2%. V tomto případě by mohla být hodnota tohoto agresivního portfolia po deseti letech na částce 1.736.337 Kč.
- 73 -
Varianta B Pokud by nastala situace, že úrokové sazby neporostou, ani neklesnou, a stejně tak se chovala
i inflace, která by se pohybovala kolem hodnoty 0,4%, poté by hodnota investice mohla stoupnout i na výši 2.085.292 Kč.
Samozřejmě je nutné uvést na míru, že při sestavování portfolií nebylo při pořizovací a následně i prodejní ceně zahrnuto kurzovní riziko.
- 74 -
Závěr
Za osobní přínos této diplomové práce považuji zpracovanou analýzu fondů, které byly posléze navrhovány do namodelovaných portfolií, kde jsem se držela veškerých investičních
doporučení, která vzešla z analýzy základních faktorů investiční aktivity a investorské strategie, známé jako magický trojúhelník v oblasti investování. Snažila jsem se zachytit
podstatné informace mezi souvztažností výnosu, rizika a likvidity hrajících významnou roli pro potencionálního investora.
Cíl diplomové práce jsem naplnila analyzováním jednotlivých podílových fondů v závislosti
na faktorech magického trojúhelníku. U každého fondu, a následně i portfolia, jsem analyzovala jeho riziko, výnosnost, volatilitu, nákladovost, výkonnost a doporučený investiční horizont. Pro analyzování jsem vybrala fondy, které nabízí svým klientům
Raiffeisenbank a.s., a to z toho důvodu, že spolupracuje s několika investičními společnostmi a škála nabízených fondů je poměrně široká.
V práci jsem se výsledně zaměřila na drobného investora, jelikož souhlasím s Musílkem, který ve své publikaci uvádí, že mnoho českých občanů zanevřelo na kolektivní investování
v důsledku událostí během 20. století (světové války, měnová reforma, období socializmu,
období kuponové privatizace, finanční krize a tak zvané „Harvardské investiční fondy“), kdy mnoho lidí přišlo o své peníze, a ztratilo tak důvěru v tuto možnost zhodnocování.73Nicméně jako velký problém je brána i finanční gramotnost občanů České republiky, kteří neznají ani základní pojmy v oblasti financí a investování. Raději se spoléhají na úrokové produkty, jako
jsou spořicí účty, termínované vklady, investiční životní pojištění a mnoho dalších. Nicméně souhlasím s Rejnušem, že se vše pomalu začíná měnit, jelikož objemy investičních fondů
začínají nabývat.74 Z toho usuzuji, že finanční gramotnost obyvatel naší republiky se postupně zlepšuje, a to včetně povědomí o kolektivním investování.
Než se rozhodne investor zhodnotit své prostředky jakýmkoliv způsobem, musí se v první řadě rozhodnout, jaké riziko je ochoten podstoupit, neboli jakou volatilitu unese. Nadále si
MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2., aktualiz a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011, s. 433. ISBN 978-8086929-70-5. 73
OLDŘICH, Rejnuš. Finanční trhy. Ostrava: Key Publishing, 2008, 565 s. Ekonomie (Key Publishing). ISBN 978-80-87071-87-8. 74
- 75 -
musí určit cíl, kterého chce dosáhnout, což bývá většinou uchování hodnoty jeho finančních prostředků, případně i reálný výnos i za předpokladu snížení likvidity jeho prostředků.
Základním cílem je dle mého názoru právě uchování hodnoty peněz, k čemu dříve stačily
spořicí účty, či termínované vklady, nicméně, jak již bylo řečeno, v současnosti jsou úrokové sazby těchto produktů velmi nízké, a nejsou schopné tak uchránit finance před znehodnocováním v podobě inflace. K tomu v dnešní době slouží dluhopisové fondy, kdy je
však klienta nutné seznámit s možností krátkodobého poklesu hodnoty těchto investičních instrumentů. Nicméně jak bylo v této práci prokázáno, peníze musejí na finančních trzích pracovat, aby s sebou nesli možnost zajímavějšího zhodnocení. Z tohoto důvodu by měl
investor být schopen nějaké riziko akceptovat. Nicméně dluhopisové fondy s sebou mohou nést zajímavější výnos již v poměrně krátkém období, a to zhruba v délce 1-3 let.
Pokud by měl investor zájem o lepší výnos, byl by ochoten více riskovat a věděl by, že
finance nebude potřebovat delší dobu řekněme 3-5 let, může do svého portfolia volit i akciové tituly, které s sebou nesou zajímavé výnosy, jak bylo prokázáno v poslední části diplomové práce.
Pro nejvyšší možný zisk pak nabízejí akciové podílové fondy, které jsou již vysoce volatilní a nesou s sebou i vyšší riziko. Optimální doba pro uložení prostředků do těchto produktů se
pohybuje kolem 7-10 let, kdy by měla být návratnost investice téměř jistá. Avšak z praxe vím, že se tak může stát i daleko dříve, v případě, že se investorovi podaří trefit nákup podílových listů v období propadů na finančních trzích. Je to možné poukázat i na současnost, kdy různé tituly podílových fondů již rok klesají, jdou do strany a celkově oscilují.
Nejvýrazněji tyto propady poskytly komoditní fondy, které jsou z pohledu rizika, likvidity i
zhodnocení na stejné úrovni jako fondy akciové. U těchto fondů bylo možné zaznamenat nejnižší hodnoty za posledních 13 let.
Z poradenského principu, a stejně tak i na základě historických údajů je ideální rozložení
prostředků do více forem investic. Investor tak diverzifikuje riziko, snižuje volatilitu a průměruje výnos.
V porovnání s ostatními vyspělými státy světa, je objem investic v České republice stále velmi malý, ale situace se zlepšuje. Z praxe mohu říct, že dotazy na zhodnocování financí
jsou stále častější a mnoho mých klientů se rozhodlo dát kolektivnímu investování šanci. - 76 -
Osobně se domnívám, že pro drobného střadatele je investování prostřednictvím podílových fondů tou nejlepší cestou jak zhodnotit volné finanční prostředky. Jedná se o poměrně nenáročnou, nízkorozpočtovou možnost, jak dosáhnout lepších výnosů. V současnosti na trhu přibývá více a více různých typů investičních fondů, ze kterých si investor může vybrat.
- 77 -
Seznam požité literatury Literatura
BODIE, Zvi, Alex KANE a Alan J. MARCUS. Investments. 6th ed. New York: McGraw-Hill, 2005, 1090 s. ISBN 0072861789.
BREALEY, Richard A, Franklin ALLEN a Stewart C MYERS. Principles of corporate finance. 9th ed. [international edition]. Boston, Mass: McGraw-Hill, 2008, s. 1330. ISBN 9780071266758.
ČÁMSKÝ, František. Teorie portfolia. 2., přeprac. a rozš. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 123 s. ISBN 978-80-210-4252-0. FIALOVÁ, Helena. Malý ekonomický slovník. 2. vyd. Karviná: ECOMIX-OK, 1993, 136 s. ISBN 80-901-5461-1.
FILIP, Miloš. Osobní a rodinné bohatství: kam s penězi. Praha: C.H. Beck, 2006, 474 s. Beckova edice ABC. ISBN 80-7179-416-3.
IBBOTSON, Roger G. a Gary P. BRINSON. Investment Markets: Gaining the Performance Advantage. New York: Mcgraw-Hill, 1987, 294 s. ISBN 9780070316737. JÍLEK, Josef. Akciové trhy a investování. Praha: Grada, 2009, 656 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-2963-3.
LIŠKA, Václav a Jan GAZDA. Kapitálové trhy a kolektivní investování. Praha: Professional Publishing, 2004, s. 525. ISBN 80-864-1963-0. MARKOWITZ, Harry. Portfolio Selection, The Journal of Finance 7, March 1952, s. 91
MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2., aktualiz a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011, s. 495. ISBN 978-80-86929-70-5. OBERUC, Richard E. Dynamic portfolio theory and management: using active asset allocation to improve profits and reduce risk. New York: McGraw-Hill, c2004, 325 s. ISBN 00-714-2669-8.
PAVLÁT, Vladislav. Kapitálové trhy. Praha: Professional publishing, 2003, 296 s. ISBN 8086419-33-9. REJNUŠ, Oldřich. Cenné papíry a burzy. 2., přeprac. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2013, 404 s. ISBN 978-80-214-4673-1.
REJNUŠ, Oldřich. Finanční trhy. Ostrava: Key Publishing, 2008, 565 s.. Ekonomie (Key Publishing). ISBN 978-80-87071-87-8. STEIGAUF, Slavomír. Fondy: jak vydělávat pomocí fondů. Praha: Grada, 2003, 191 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 80-247-0247-9.
- 78 -
SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. Praha: Grada, 2005, 207 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 80-247-1366-7 TŮMA, Aleš. Průvodce úspěšného investora: vše, co potřebujete vědět o fondech. Praha: Grada, 2014, 224 s. Partners. ISBN 978-80-247-5133-7.
VESELÁ, Jitka. Investování na kapitálových trzích. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 759 s. ISBN 978-80-7357-647-9.
Elektronické zdroje
Fidelity Funds - America Fund. Fidelity.cz [online]. 2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: https://www.fidelity.cz/fondy-a-ceny/factsheet/LU0979392767 Fidelity Funds - America Fund. Morningstar.co.uk [online]. Morningstar, 2016 [cit. 2016-0629]. Dostupné z: http://www.morningstar.co.uk/uk/funds/snapshot/snapshot.aspx?id=F00000QMCG Fidelity Funds - Asian Special Situations Fund. Fidelity.cz [online]. Fidelity International, 2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: https://www.fidelity.cz/fondy-aceny/factsheet/LU0261950983 Fidelity Funds - Global Dividend Fund. Morningstar.co.uk [online]. Morningstar, 2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://www.morningstar.co.uk/uk/funds/snapshot/snapshot.aspx?id=F00000O74P Fund list. Cz.nnfondy.eu [online]. NN Investment Partners, 2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: https://cz.nnfondy.eu/cs/fund-info/fund-list Inflace. Kurzy.cz [online]. ©2000-2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://www.kurzy.cz/makroekonomika/inflace/ ING fondy. Ingbank.cz [online]. Finanční skupina ING, 2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://www.ingbank.cz/ing-podilove-fondy/ing-fondy/ NN (L) Energy. Trustnetoffshore.com [online]. Trustnet, 2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://www.trustnetoffshore.com/Factsheets/Factsheet.aspx?univ=DC&fundCode=YBF42&p agetype=performance NN (L) International Czech Bond: Fact sheet. Trustnetoffshore.com [online]. [cit. 2016-0629]. Dostupné z: http://www.trustnetoffshore.com/Tools/PDFViewer.aspx?url=%2FFactsheets%2FFundFactsh eetPDF.aspx%3FfundCode%3DICF16%26univ%3DDC - 79 -
NN (L) International Czech Equity. Ingbank.cz [online]. Finanční skupina ING, 2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://www.ingbank.cz/ing-podilove-fondy/ingfondy/podrobne.html?isin=LU0082087353 NN (L) International Czech Equity. Trustnetoffshore.com [online]. Trustnet, 2016 [cit. 201606-29]. Dostupné z: http://www.trustnetoffshore.com/Factsheets/Factsheet.aspx?univ=DC&fundCode=IPF74&pa getype=performance Raiffeisen fond dluhopisové stability. Rb.cz [online]. ©1993-2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: https://www.rb.cz/osobni/sporeni-a-investovani/podilove-fondy/raiffeisen-fonddluhopisove-stability Raiffeisen-chraneny-fond-ekonomickych-cyklu. Rb.cz [online]. ©1993-2016 [cit. 2016-0629]. Dostupné z: https://www.rb.cz/osobni/sporeni-a-investovani/podilove-fondy/raiffeisenchraneny-fond-ekonomickych-cyklu Zákon č. 240/2013 Sb.: o investičních společnostech a investičních fondech. Business.center.cz [online]. Havit, ©1998-2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/investicni-spolecnosti-a-fondy/ Zákon č. 513/1991 Sb.: obchodní zákoník [online]. Havit, ©1998-2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obchzak/ Zákon č. 586/1992 Sb.: o daních z příjmů. Http://business.center.cz [online]. Havit, ©19982016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/dprij/cast1.aspx Zákon č.256/2004 Sb: o podnikání na kapitálovém trhu. In: Http://business.center.cz [online]. Havit, ©1998-2016 [cit. 2016-06-29]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/podnikani-na-kapitalovem-trhu/ Zákon o kolektivním investování (zákon č. 189/2004 Sb.). Zakony-online.cz [online]. [cit. 2016-03-18]. Dostupné z: http://zakony-online.cz/?s60&q60=all
- 80 -
