Magda Pekárková 2. Počátky nejstarší literatury ústní slovesnost, orientální hebrejská, řecká, římská literatura 3. Nejstarší písemné památky na

ČTENÁŘSKÝ DENÍK

Magda Pekárková 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.

Počátky nejstarší literatury – ústní slovesnost, orientální hebrejská, řecká, římská literatura Nejstarší písemné památky na našem území ,staroslověnská vzdělanost, legendy, kroniky Literatura rozvinutého feudalismu v Čechách, lit. Doby Karla IV Husitská literatura a vzdělanost Evropská renesanční literatura Česká renesance, Veleslavínova, Blahoslavova doba Barokní literatura v Čechách, dílo J. A. Komenského Literatura klasicismu a osvícenství v Evropě Národní obrození v české literatuře – 1. a 2. Období Preromantismus a romantismus v evropské literatuře Česká literatura 30. – 50. Let 19. Století Realismus ve světové literatuře Česká literatura 60. – 70. Let, májovci Česká literatura 70. – 80. Let – ruchovci, lumírovci Realismus v české literatuře – vědecký, vesnický, historický, naturalismus Moderní básnické směry přelomu 19/20 století Moderní česká poezie přelomu 19. – 20. Století Světová próza 1. Poloviny 20. Století Česká próza 1. Poloviny 20. Století Světová poezie 1. Polovina 20. Století Česká poezie 1. Poloviny 20. Století Světová poezie 2. Poloviny 20. Století Světová próza 2. Poloviny 20. Století Česká próza po roce 1945, žánry, tendence Česká poezie po roce 1945, žánry, tendence

1) Počátky nejstarší literatury 4000-1000 př. n. l. Orientovaná lit. – Mezopotámie

Epos o Gilgamešovi (12/1) Gilgameš – polomytický vládce sumerského města Ur, cestuje za nesmrtelnosti tragický konec, Gilgameš nachází rostlinu mládí ➙ ztrácí ji • rozsáhlá epická báseň, oslavující hrdinu Text: • veršovaná forma, er-forma • přímá řeč, opakování slov Motiv: • Kůzle sněhobíle • Kůzle hnědé ➙ obětní dar, nevinnost • Rozhovor Gilgameše s bohem – žádost o spojenectví • srdce – sídlo citu • jména • anafora – Tam, kde jméno… Idea: Jsem odsouzen k smrti jako každý člověk, ale můj život se zachytil v mých skutcích, nad mými skutky nevládně smrt Potopa světa • ne boží trest pro člověka, „tu sami bozi se potopy lekli“ • psáno v ich-formě Loď • pátý dne navrhnul rozměr (6 střech, 7 pater, vnitřek z 9 částí) Náhled • zlato, stříbro, příbuzní, zvířata • Gilgameš opatření činí sám, ne na cizí příkaz • 7. den se potopa zastavila – „lidstvo v bahno se proměnilo“ • přistál u ostrova – za 2 dny 7 den vyslal holubici z ostrova havrana

Potopa světa – Bible (18/1)

Bible: a) Starý zákon (12.-2.stol.př.n.l.) • pochází z hebrejské literatury • Tóra – Knihy Mojžíšovy • Knihy Proroků – vyprávění z dějin Izraele a výroky a skutky proroků • Soubor svatých spisů – modlitby, přísloví b) Nový zákon (1.-2.stol.n.l.) • křesťanská část Bible • 4 evangelia /Markovo, Matoušovo, Lukášovo, Janovo) • Skutky apoštolů – učedník, žák Ježíše Krista • Polomytický spis o konci světa a posledním soudu – Apokalypsa • boží trest na člověka „a vyhladím ze svrchu země všelikou podstatu, kterou jsem činil“ • psáno v er-formě Loď: • Noe + zvířata a ptáci • Potopa za 7 dní bude „dštíti na zem“ – pršet? • 40 dní bude trvat potopa • Bůh přikáže Noemu učinit opatření • 40 den – „i umřelo všeliké tělo, kteréž se hýbe na zemi“ • 150 dní trvala potopa po celý příští rok voda opadávala

Epos o Gilgamešovi

x

(Potopa světa) V 1. páděNoe vzal řemeslníky, drobnou zvěř i větší zvěř Promlouvá více bohů sucho už za 2 dny holubice vylétla až po 7 dnů + s havranem konec byl za 7 dní a 7 nocí Promlouvá jen 1 bůh • Noe vzal celou svou rodinu a veškerou zvěř • konec byl za 150 dní

Společné znaky: loď, potopa, zvěř na lodi, holubice, opadávání vody

ŘECKÁ LIT.

Bible

Homér (34/1) „Ilias“ (8.-6. stol. př. n. l. – období archaické)

• nejstarší památky evropského písemnictví • obrovský vliv na řeckou literaturu, i pozdější • dílo bráno za historicky hodnověrné Homér – slepý básník, spor o autorství Homéra, rozborem autorství potvrzeno

Dílo: Ilias – Homér nebyl u současných událostí v Trojské válce ➙ zveličuje, začleňuje do děje i bohy • Barvité líčení v díle • Živé popisy okolí Tróje ➙ nemohl být slepý • Homér vychází z ústní lidové slovesnosti – historie měst, válek, hrdinství válečníků • Trojská válka nebyla dokázána ➙ šlo o básníkův výmysl Děj – 4 bitevní dny – poslední, 10 rok války • S ním Heleny a trójský kralevicem Pardem • Řekové prohrávají, brání jen své lodě ➙ jednotlivým bojovníkům pomáhají bohové Postavy – a) bohové – účastní se i boje b) Achilleus, Agamnennón, Hektor, Nestor, Patrokles, Paris Závěr – veršovaná skladba – do zpěvů • bohové zasahují do děje, vzájemně se podvádějí, svádějí • Zeus – všem vládne • Bohové symbolem špatnosti lidí Hrdinové – podobní bohům – sílou, skutky • ovládání osudem, který předurčují bohové Scény – válečné a ukrutné • líčení krásy, loučení Jednotka času, místa a děje ➙ typické pro řeckou tragedii 2. překlad do češtiny 1801, znalost od 16. – 17. století v originále Další Ezop, Sapfó – milostné básně ŘECKÁ LITERATURA – ATICKÉ OBD. – 5.-4. STOL. PŘ. N. L.

Aristofanés (44/1) •

komedie

„Jezdci“ Forma – dialog – postaven na lži, přetvářce, podlézání, lsti ➙ z dialogu se stává hádka, vyčítání • zvolání, řečnické otázky • nadsázka • monolog postav – argumentace • forma veršů – jakoby slavností, pompézní

Postavy: a) běžné – nízké (voják, politik – Paflagon) b) obchodník – jelitář c) symbolické postavy – lid Paflagon – hovorová mluva, neotesanost, přetvářka, lest • slouží lidu tím, že ho tyranizuje Lid – nechá se ovlivnit jelitářem • podplatí ho (polštářem) ➙ lichotka Ironie, satira: a) přetvářka – „a nebráním-li já jediný prospěchu tvého, chci pojít, chci na cucky roztrhán být“ b) nadsázka – „až jsem rozetřen s česnekem, solí a pepřem!“ c) ironie – Paflagon miluje lid, protože, „…na zájem občanů nedal jsem nic…“ d) lichotka – „tys bojoval s Peršany za naši vlast (lid), …ale já jsem ti polštářek uši… muž vstaň a sedni si měkce“ e) kritika – lidu – lid volí to, co je mu prospěšné = „diety sněmovní“ f) aktualizace ➢ ZESMĚŠNĚNÍ + KRITIKA Idea: LID – „Já bloudil dlouho, klamat jsem se dal a zestárl jsem v podvodu a lsti a prospěchářství. Tys mě omladil…“ Satira, ironie: Lid se nechá lichotkou ovlivnit jelitářem ➙ myslí si, ale že jelitář jedná čestně ➙ je opět přelstěn a slouží dalšímu prospěcháři

Anakreón (38/1) •

psal lyriku, psal básně oslavující ženy, víno, a životní radosti

TRAGÉDIE

Aischylos (40/1) „Oresteia“ – je povinen pomstít smrt svého otce, zabít matku

Sofoklés (41/1) „Král Oidipus“ – hlavní hrdina je trestán za viny, jichž se dopustil nevědomky ➙ zavraždil svého vlastního otce a oženil se s vlastní matkou, Oidipus si vypíchne oči

Euripidés (42/1) „Médea“ – téma nevěrné lásky, podvedená žena zabije snoubenku i své vlastní děti

ŘÍM – období staré (3.-2.stol.př.n.l.) •

hlavně překlady z řečtiny, postupně podle řeckých vzorů vzniká v Římské komedii

Plautus „Vychloubačný voják“ „Komedie o hrnci“ • jsou to příběhy z denního života

• •

hlavní postava: zamilovaní vojáci, nevěsty, otroci vzniká náhrobních nápisů „Za živa jsem si rád popil, pijte vy, kdo žijete!“

OBDOBÍ KLASICKÉ (1. STOL. PŘ. N. L.)

•

řečnictví – Cicero

Vergilius Ovididius – nejvýznamnější básnická knížka Proměny, která obsahuje 250 řeckých a římských bájí

Horatius – napsal Ódy – oslavná báseň 2) Nejstarší písemné památky na našem území •

období dočasného vítězství latiny a postupné pronikání češtiny – 12.-13.stol.

I. literatura Staroslověnská 9. stol. II. soupeření staroslovenčtiny s latinou (10.-11.stol.) III. období dočasného vítězství latiny a postupné pronikání češtiny (12 – 1/2 13. stol.) IV. vznik česky psané lit. (od 13. stol.) I.

PROGLAS (96/1) •

veršovaná předmluva v překladu bible, autorem je pravděpodobně Konstantin a najdeme zde poslání Konstantina a Metoděje na našem území

III.

STYL KOSMOVY KRONIKY – KOSMAS (101/1)

• kronika slouží k zápisu dějů v časovém sledu, postihuje rozsáhlejší časové období 3 části: a) Bájná vyprávění starců b) Vyprávění od hodnověrných svědků c) Vlastní doba • obhajuje církev a Přemyslovce • vychází z řeckých a římských dějin • autor cituje římské spisovatele, užívá vtip, obecné úvahy, verše, bohemika )ojedinělá česká slova v cizím textu)

Přemysl a Libuše

• pověst (čerpá z minulosti národa, většinou o hrdinských skutcích, váže se k určitým místům) Slovní zásoba: …že jaksi, neznajíce cesty, váhají… …tu cestu najednou šlapal… …kuropění…přistoupivši… …poslové moudře neučení…putují… …vědomě nevědomi…za koněm… …jako mají sedláci ve zvyku…plnou hubou opakují…

…otka – prut k pohánění vola… …vetkl…pustiv… …jeďte tam, odkud jste přišli…ti, než, to dořekl, z očí zmizeli a nikdy více se neobjevili mluví k volům ne k poslům …jako holubi… Humor: a) slovní b) dějový c) vtipná přirovnání d) aktuální glosy Kompozice: • chronologická • častá přirovnání, přímá řeč (oslovení, zvolání, otázky dialogického rázu) • komentář textu – děje …Co dáte?…, …tomu však „Ať Žid Apella věří“ er-forma • pohled z nadhledu - …Kráčejí poslové… • zázračnost děje (kůň zná cestu, otka se zazelená – „s listím a ořechy“, 2 větve zmodrají 3 větve se zazelená ➙ věštba • moudré úvahy – střevíce, otka, bída z bohatství Motiv: Střevíce – motiv rovnosti lidí, původu Čechů ➙ „poněvadž všichni jsme si od přírody rovni“ Otka – symbol českých králů – budoucnosti Idea: Rovnost lidí od přírody (ne od Boha) „chudoba překonaná ctností, neskrývá se pod vlčí koží,…nýbrž povznáší k hvědzám…“

IV.

ALEXANDREIS (105/1)

• • • • •

nejvýznamnější dílo české světské epiky z přelomu 13/14. století určeno náročnému publiku autor je neznám, byl jím pravděpodobně šlechtic evropského rozsahu z původně rozsáhlého díla (asi 8500 veršů) se dochovaly dvě pětiny skladba zpracovává oblíbené téma ve starověkých a středověkých evropských literaturách – osudy makedonského krále Alexandra Velikého děj – báseň vypráví o tom, jak byl Alexandr připravován na vladařské řemeslo filozofem Aristotelem, který mu radí, jak vládnout. Varuje, aby nebral ke svému dvoru neurozené „chlapy. • skladba má především velkou uměleckou hodnotu • děj je zpomalován pasážemi, ve kterých autor vyjadřuje své názory • často je vkládá i do úst jednajících postav

DALIMILOVA KRONIKA (107/1) •

je to 1. česky psaná veršovaná kronika

• • • • • • • • • • •

autor neznámý, Dalimil se k ní dostal náhodou, říká se jí kronika tzv. Dalimila důležitým rysem této kroniky je vlastenectví není historicky spolehlivá autor vychází z různých kronik, zejména z Kosmovy, ale v předmluvě se zmiňuje i o kronikách boleslavské, pražské, břevnovské,… chce zdůraznit své přesvědčení o tom, že státní zájmy by měly převyšovat zájmy jednotlivce. tento autorův názor vyslovuje Libuše ve 4. kapitole nechtěl se smířit s přívalem němců do státní i církevní správy, je mu blíž český sedlák než německý měšťan nebo šlechtic pro svůj prostý vypravěčský styl a přístupný jazyk se stala Dalimilova kronika velmi oblíbenou, pro jiné kronikáře inspirací, a dokonce byla ve 14. a 15. stol. přeložena do němčiny. snaží se držet daného příběhu, příliš neodbočovat hlavní postavy charakterizuje jejich jednáním často však zařazuje své úvahy, rady či kritiky vypomáhá si fantazií a nerozlišuje historické události od pověsti Dalimilova kronika se stala významným dílem, který v dobách těžkých přinášelo českému národu naději, lidé ji četli, opisovali i citovali

SROVNÁNÍ KOSMOVY A DALIMILOVY KRONIKY čas: autor: jazyk: historicky: význam:

Kosmova kronika vítězství latiny, postupné pronikání češtiny 12.-pol.13. stol Kosmas latinský je to historický pramen je to historické dílo

Dalimilova Kronika česky psané literatury od 13. stol neznámý český nemá historický význam

3) Literatura rozvinutého feudalismu v Čechách, lit. doby Karla IV. (demokratizace literatury – 2. polovina 14. století – 15. století)

KAREL IV. – VITA CAROLI (110/1) • •

nauková lit. psána latinky, životopis Karla IV:

Forma: • ich-forma – plurál majestatikus – my Karel IV a) úcta k otci – „jeho zájem o válku, odjel pro jakousi válku…“ b) skromnost – reálné sebehodnocení – „jsme odmítli, čeho bychom nemohli zastati se ctí…“

c) d) e) f) g)

osamocen ve světě – „nenalezli jsme…aniž koho známého…“ vzdělanost – umí česky, německy, francouzsky, italsky, latinsky dobrý vladař a politik – „dali jsme vystavěti…nový palác s velikým nákladem“ (Praž. hrad) úcta k druhým – „když pak otec šlechetných mužů Čech“ sebedůvěra – „a království prospívalo den ode dne…spravedlnost dostatek vládla v králoství“ h) úklady na Karla IV. – „tehdy zlí a lstiví rádcové zvítězili nad námi u našeho otce…“ – jeho otec proti Karlu IV. (zbaven titulů a funkcí) i) pobožnost – „poznamenané se svatým křížem ve jménu Kristově spali jsme…“ Hodnocení: • reálnost pohledu • skromnost k vlastní osobě • vytříbenost stylu – myšlenková jasnost • vyrovnanost osoby • vedle základní hodnocení i osobní skutečnosti, prožitky, příklady (záhadný sen, příběh číší)

HRADECKÝ RUKOPIS (124/1) • • • • •

satira – sociální autoři jsou neznámí v tomto díle se poprvé objevuje kritika světských i církevních nedostatků satirické skladby vznikly kolem r. 1340 má 3 části

2. • • • • • •

Satiry o řemeslnících a končelých kde autor kritizuje, jak řemeslníci šidí lidi, končelých – nechávají se podplatit každá má kolem 100 veršů kritizují ševce, městské radní, kováře, sladovníky, řezníky, lazebníky a pekaře nehodným řemeslníků hrozí peklem využívá při svém líčení hojně dialogu, humoru a grotesknosti první a poslední báseň cyklu tvoří určitou protiváhu, neboť v první je napomínám za své hříchy sám řemeslník, v poslední řemeslníkova žena • společným znakem všech satir je okrádání zákazníků, ale objevuje se zde i kritika konšelů a nedbalé práce řemeslníků

3. Desatero kázání boží • je veršované kázání • autor kritizuje hříšníky, kteří se provinili proti jednotlivým přikázáním – zejména nejrůznější přestupky, šizení a okrádání • patrné je jeho stanovisko na straně chudých, bohatým dokonce zastřeně hrozí možností sociální vzpoury • je to poprvé, kdy byl v české literatuře uveden postoj drobného měšťanstva a chudiny • kritika není jen pouhým výčtem přestupků, ale své vyprávění autor prokládá různými historkami, názornými příklady, nechybí ani smysl pro humor a jemnou ironii, někdy pro své vyprávění využívá i anekdotu či satirickou povídku • snaží se přiblížit hovorové řeči

4. Bajka o lišce a džbánu • = příklad, krátké vyprávění s mravním posláním, které ukazuje, že na svou chytrost může doplatit i chytrák

ŽÁKOVSKÁ POEZIE – PÍSEŇ VESELÉ CHUDINY (124/1) • •

z 2. pol. 14. st. tato satirická skladba, námětem blízká satiře podkoní a žák, líčí bídu středověkého studentského života • je plná sebeironie, ale také optimismu uprostřed starostí o živobytí i oblečení, které nastávají chudým studentů s přicházející zimou „Jižť nám zima příšla, slyštěž, odrání! Zle sme se přioděli a šatuov nenie! Zlý vietr věje! sychravice jdú jedna za druhú. činiť nám túhu.

Milí chudí, těšmy se, radost se nám stala! Šaty s nás opršaly, hlava oblínala! Milí chudí, núze nás pudí. Kterak učiniti? Nelze jinak býti než Bohu poručiti“

4) Husitská lit. a vzdělanost MISTR JAN HUS – KNÍŽKY O SVATOKUPECTVÍ (1431-15. STOL) (131/1)

• • •

kritika církve z hlediska křesťanské chudoby, církvi chybí pokora, křesťanská služba člověku zdám svými kázáními (výklad Bible a jeho mravní dopad na posluchače) odráží se sem hluboká krize ve společnosti, hluboký ekonomický úpadek, morální úpadek církve, která se vzdala ideálu Bible

Obsah: Hříchy kněží a) krmí pochlebníky b) vydržují si sluhy c) nakupují mnoho zbytečných věcí d) stavějí nákladné domy e) chovají drahé koně a psi ➢ tato činnost je proti slovu Krista = činí svazky s ďáblem Forma: • er-forma • citace z Bible • kritika a) konstatování b) kontrast, srovnávání s Biblí c) doklady z osobní zkušenosti d) příklad ze současnosti Idea:

„a tak jsou ty ďáblovi sluhové poražení duchovní slepotou“ činy ✖ duchovnu slasti těla ✖ duší pozemský život ✖ věčná mravnost ďábel ✖ Bůh Postup literatury: Induktivní – od konkrétního příkladu k obecnému závěru ➙ hromaděním příkladů – synonym – vzniká napětí mezi ideálem a skutečností Základní stavební prvek: ROZPOR, kontrast, napětí Pohled Husa: • více optimistický než Chelčický • dobro je mimo církev, v prostotě člověka • hříchy církve chápe jako souboj pokušení, hříchu, ďáblu s Bohem • posláním církve (podle Bible) ➙ spíše filosoficko-politický pohled • dopad činů církve, jejich hříchů na prosté věřící

JAN HUS – O CÍRKVI

• • • • • • • •

hlavní zásady díla O církvi se staly na kostnickém koncilu podkladem obžaloby proti Husovi spis je psán latinsky a samostatně zpracovává některé otázky a názory Hus zde vyslovil názor, že se církev odchýlila od učení a praxe prvních křesťanů Papež žijící v hříchu není hlavou církve, dokonce není ani jejím členem tak je mož o odepřít papeži poslušnost a neuznávat jeho autoritu jediný znak příslušnosti k církvi pokládal vzorný život hlavní příčinou úpadku církve je podle něho hromadění majetku základem křesťanské nauky je pouze Bible, a co v ní není obsaženo, je výmyslem kněží

O pravopise českém • velmi zjednodušil pravopis • nahradil spřežkový pravopis za diakritický (rozlišovací) • zavedl nabodeníčka – tečky a čárky (czas = čas) Význam Husa • v charakteru – hájil svůj názor i za cenu smrti • jeho učení vyvolalo obrovské revoluční hnutí – Husitství – příjímání podobojí, svobodné hlásání slova božího, život církve bez přepychu

JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA

• vůdce husitských vojsk Petr Chelčický • nejvýznamnější Husův pokračovatel názor: 1. tvrdil Neodpírat zlému násilí – odmítal i spravedlivou válku, odmítal i boj husitů

2. všichni lidé jsou si rovni 3. odmítal rozsáhlejší vzdělání dílo: O trojím lidu – odmítl učení církve o rozdělení společnosti, říkal, že všichni jsou si rovni Síť víry pravé – sítí rozumí církev, kterou se loví spravedliví lidé určení ke spálení Postila – sbírka kázání

PETR CHELČICKÝ – SIET VIERY PRAVÉ (15. ST.) (142/1) •

odráží jeho názory neodporovat zlu, odmítá válku a násilí, odmítá rozsáhlejší vzdělání

Obsah: • církev je přirovnávaná k síti ve které uvízly dvě ryby – císař a papež, spojili se (rozedraly) a od nich vzešlo mnoho špatného ➙ mniši, studenti, farářové, erbovní stavy, měšťané = ti všichni kněží ➙ mezi sebou si rozdělují svět…“jedni jsem páni duchovní a druzí světští“, církev však ovládla svět, šlechta nemá pak komu vládnout, hledá cizího krále, který by jim dával majetek Forma: • er-forma • alegorie (jinotaj) – síť, ryby • konstatování stavu • kritika Idea: Světská svět ✖ duchovní čistota Svět ✖ církev, víra Pohanská vláda ✖ víra Zlo ✖ dobro (spíše nadpozemské) Literární postup: • alegorie – podobenství, skrytý význam • přechází v otevřenou kritiku • podobně jako Hus – synonymičnost • induktivní postup – od konkrétních příkladů k zobecnění Pohled Chelčického: • spíše politický pohled • vědomí vzdělanosti mezi světskou a církevní mocí ➙ obě jsou špatné, dobro se jaksi vytrácí • od alegorie k otevřené kritice • v čele špatného stojí církev • zlo ➙ spíše všemocné • dobro ➙ nedosažitelné, mimo svět

TOMÁŠ ZE ŠTÍTNÉHO – KNÍŽKY ŠESTERY O OBECNÝCH VĚCECH KŘESŤANSKÝCH •

svými díly přiblížil lidu složité náboženské a filosofické otázky a díky tomu je považován za prvního klasika české naučné prózy • sborník traktátů (učené pojednání o nějaké náboženské otázce), které pojednávají o

dokonalém životě • je zde podáno poučení o věcech, jež jsou nezbytné ke křesťanské praxi, k potřebám denního života • důkazem toho je např. traktát o hospodáři nebo hospodyni a čeledi • dává rady také například pánům, jak mají vládnout, aby jejich vláda byla spravedlivá

5) Evropská renesanční literatura WILLIAM SHAKESPEARE - ROMEO A JULIE (14.-17.) (174-181/1+DEF)

• •

postavy jsou renesanční lidé žijící naplno svůj život a samy si určují svůj osud kladou důraz na svůj život, věří ve své schopnosti a rozum

Romeo • vede monolog sám se sebou a poté dialog se Sluncem a Měsícem s Julií • kontrast Slunce (jasné) a Měsíce (bledý, zmírající závistí) • touha dotknout se Julie – „být na těch jejích prstech rukavicí, abych se jí směl dotknout“ Motiv julie • světlo v okně… • Slunce tu vychází • vstaň slunce, uhas měsíc • záříš více nežli slunce • nesluž Slunci • „dvě nejjasnější hvězdy prosí její oči, ať na čas v nebi září místo ní“ • Julie = slunce – setkání v noci Motiv Romea • „Kdo nemá šrámy, vysmívá se jim“ Julie = světlo, Slunce v kontrastu s okolním světem (měsícem) • láska k Romeovi • „sliby milenců jsou nebi k smích“ • větší skeptik, realista než Romeo („ale z úmluvy…radost nemám. Je tak náhlá, nerozvážná a prudká – jako blesk, jenž zhasne dřív, než řekneš: blýsklo se…“) • spojena s prostředky noci – setkání ve tmě – city, obrazotvornost, fantazie • Romeo – jeho jméno – nešťastné jméno Montek – „co sejde na jméně?“ • „a kdy růži nazval jinak, bude vonět stále stejně“ Romeo • jméno – „tvé jméno…odhoď je, vezmi za své jméno mě!“ • více naivnosti, sentimentu, dětinskosti („Slunce tam vychází – má Julie…“) Struktura: • forma monologu, mění se v dialog se Sluncem, Měsícem a Julií • otázky, zvolání Jazyk

•

hovorový od nejnižších dvorských vstev, jazyk řemeslníků,…

znaky • obraz pozemského života, ukazuje kladné a záporné vlastnosti lidí – žárlivost, věrnost = ženy (samostatné si rozhodují o svém životě) • verš se střídá s prózou • komické prvky jsou striktně odděleny od tragických • neomezenost místa a času význam • vytvořil nový typ dramatu • člověk se řídí svou vůlí • zobrazuje pozemský život ve všech radostech a konfliktech Francois Villon (157/1) • básník – jeho básně jsou plné Renesanční touhy po plném životě • Malá závěť – komická přání a odkazy svým přátelům i nepřátelům • Velká závěť – jsou to básně o bídě lidského života, o lítosti z promarněného mládí, o nespravedlnosti ve světě

Francois Villon – VILLONOVA BALADA (160/1DEF) idea – o svém životě, jaký by ho chtěl mít jaký ho nemá kompoziční princip – kontrast villonova balada – lyrická báseň, která má 3 delší sloky + poslání, pravidelně se opakující rým – poslední verš každé sloky se opakuje

Dantes Alighieri – BOŽSKÁ KOMEDIE(150/1) • •

nejvýznamnější dílo má 3 části – peklo, očistec, ráj

námět • hlavní postavou je Dante sám, vyhnanec, který prochází třemi záhrobními říšemi, při čemž peklem a očistcem ho provází Vergilius – symbol lidského vědění a rájem milovaná Beatrice symbolem dokonalé ženy. • Dante zde kritizuje svoji dobou, vyřizuje si zde účty se svými politickými odpůrci, který ho poslali do vyhnanství a stíhá je krutými tresty v pekle. •

básník zabloudil ve svých 35 letech v temném lese, kde jej ohrožují 3 šelmy představující 3 lidské vlastnosti: pardál – smyslnost, lev – pýchu a vlčice – lakotu. Málem se zřítí do propasti. Jediným východiskem z nebezpečí je sestup do pekel a cesta očistcem k ráji. • peklo je líčeno velmi realisticky – řada politických odpůrců známých i přátel, vladařů • očistec má podobu ostrova s hrou a opět musí projít různými pásmy odpovídajícími sedmi hlavních hříchům. Na konci očistce je rajský les, kde básníka opouští Vergilius, protože jako pohan nesmí vstoupit. Danta se ujímá sama Beatrice a putují spolu dalšími, tentokrát blaženými pásmy, za nimiž leží sídlo Boha.

Giovanni Boccaccio (154/1) • psal příběhy s milostnou tematikou • ve stáří ho představy posmrtné odplaty dovedlo k zavržení děl dílo – Dekameron – sbírka 100 novel, které zachycují vyprávění několika mladých lidí, kteří za velké morové epidemie opustili město a na venkově si krátí čas vyprávěním nejčastěji milostných příběhů

Francesco Petrarca (156/1) dílo – Zpěvník – 400 lyrických milostných básní opěvující Lauru, ideál milované ženy – všechny básně mají formu sonetu – znělky – lyrická

6) Česká renesance, Veleslavínova, Blahoslavova čas: 1620 – 1700 Jan z Rabštejna • napsal latinský spis Dialog – postihuje situaci Českého státu v době vlády Jiříka z Poděbrad Bohuslav Hasištejnský z Lobkovi (202/1) • napsal traktát O lidské ubohosti • napsal báseň O čsských mravech

JAN BLAHOSLAV – FILIPIKA PROTI MISOMUSŮM (205/1) filipika = polemický spis, označení pochází z antiky, kdy řecký řečník Démosthenes mluvil proti makedonskému králi misomusové = nepřátelé umění a vědy, je název pro ostrou polemickou rozpravu, která byla namířena proti stoupencům Jana Augusty Přeložil nový zákon do češtiny • na tento překlad navázala skupina vzdělanců z jednoty bratrské • přeložili celou Bibli – byla vydána v bratrské tiskárně v Kralicích na Moravě, říká se jí bible kralická • výborný překlad • patří k vrcholným hodnotám české literatury • jazyk tzv. bibličtina – fungovala jako spisovný jazyk u nás i na Slovensku až do 19. st. Viktorin Kornel ze Všehrad (pocházel z Chrudimi) (203/1) • byl to právník a překladatel • vyjádřil program českého humanismu, kde řekl, že český vzdělanec má psát Česky • chtěl, aby se Čeština vypracovala na úroveň latiny • je autorem jednoho významného spisu O právech, soudech a deskách země České, knihy devatery Václav Hájek z Libočan (203/1)

• • •

napsal kroniku Kronika Česká byla to velmi oblíbená četba, jsou zde poutavě zpracovány české dějiny co nevěděl, tak si přimyslel ➙ hájkování

DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA – KALENDÁŘ HISTORICKÝ (204/1) jedná se o památné příběhy, které

7) Barokní literatura v Čechách J. A. Komenský (207/1 - 215) • biskup jednoty bratrské, spisovatel, myslitel, zakladatel moderního školství = učitel národů • roku 1628 emigrace do Polska, Anglie, Švédska, Uhry, zemřel v Holansku dílo: nábožensko-filosofické spisy – Labyrint světa a ráj srdce, Hlubina bezpečnosti pedagogické práce – Velká didaktika, Moudrost starých čechů, Svět v obrazech, Brána jazyků otevřena, Informatorium školy mateřské encyklopedie – úkolem bylo shrnout veškeré vědění v jednu soustavu – většina mu shořela jako připravovaný slovní význam • je zakladatelem moderní školy • byl předchůdcem snah osvícenců, když se pokusil uspořádat veškeré vědění v jednotnou soustavu • bojoval za světový mír

J. A. Komenský – LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE •

odráží se charakter doby (nicotnost a pomíjivost pozemského života ve srovnání se životem věčným, člověk upíná svůj zrak k Bohu, pozemský život je příprava na život posmrtný) Obraz světa = chaos

Ryňk světa • „nesčíslené zástupy jako mlha“ • „předivné jejich sem tam motání jako při rojení včel“ • „jiní běhali, jiní jezdili, jiní stáli, jiní seděli, jiní leželi, jiní se rozličně vrtěli“ „A tu jsem již začínal běhu světa toho vyrozumívali, ale mlčel jsem“ „Naposledy spatřil jsem smrt mezi nimi všudy se procházející…aby se smrtelnými býti pamatovali, napomínala. Ale jejího volání žádný neposlouchal“ Monotónnost života • řetězce synonym, opakování slov • opakování začátku vět „I dí můj…“

Přetvářka člověka • „každý v houfu mezi jinými chodě, barvu na tváři nosí“ Fyzická ošklivost • „…prašiví či malomocní,…některý měl svinský pysk, jiný psí zuby, jiný volové rohy, jiný oslí uši…“ Nesmyslnost lidských činů • „ale kteréž práce nic nebyly než aneb hříchy dětinské…“ • „někteří i svým stínem hráli, jej měříce, honíce, lapajíce“ Východiska • „Navrať se, odkuds vyšel, do domu rdce svého a zavři po sobě dvěře“ Slovní zásoba díla: • dí, ryňk, hledě, odejda – zastaralá slova, ale je zde pestrost a bohatost SZ • opakování začátku vět – monotónnost života • opakování slov – zdůraznění • komentář díla • častá přirovnání Forma: • er-forma – poutník = autor • ich-forma + er-forma – komentář textu, postav, subjektivní pocity Literární postup: • dialogičnost – otázka – odpověď • základem je podrobné pozorování – poopisnot, rozbor situace – řazení, řetězec synonym Ironie: • „tu, hle máš to ušlechtilé pokolení lidské, ten rozkošný, rozumem, nesmrtelností obdaření vzor…tu jako v zrcadle spatříš důstojnost pokolení svého“ • z díla vyplývá schopnost Komenského popsat chaotičnost života, hrdina nachází útěchu ve víře v Boha

J. A. Komenský – VELKÁ DIDAKTIKA

• • • •

nejvýznamnější Komenského pedagogický spis přeložený do všech evropských jazyků navrhl nové vyučovací soustavy v Didaktice české, kterou dále rozpracoval do latinské verze jsou zde předloženy moderní pedagogické zásady, které platí dodnes zdůrazňoval, že vyučování má být názorné, přiměřené dětskému chápání, učitel má postupovat do jednoduššího ke složitějšímu, nemá být zanedbávána výuka cizích jazyků na základě jazyka mateřského a nemělo by se zapomínat ani na odpočinek a hry. • celkovou výchovu člověka rozdělil Komenský do 4 stupňů podle věkových období, kterým by měli odpovídat i školské instituce: 1. mateřská škola (rodina) od 1 do 6 let, upozorňuje na nezastupitelný význam rodiny v tomto věkové období 2. obecná škola (v obci) – od 7 do 12 let, zde by se žáci měli učit ve své mateřštině 3. latinské školy (gymnázia) – od 13 do 18 let, tyto školy by měly být v každém větším městě

4. akademie, univerzity (školy odborné) – od 19 – 24 let, měly by být v každé zemi, popř. může student odjet za studiemi do země cizí. Bedřich Biebl (216/1) • báseň Co Bůh? Člověk? • kontrast ukazuje nicotnost člověka ve srovnání velikosti boha Adam Michna z Otradovic (217/1) • básník a hudební skladatel • jako skladatel je znám koledou Chtíc, aby spal • jako básník Loutna česká – báseň BOHUSLAV BALBÍN – ROZPRAVA NA OBRANU JAZYKA SLOVANSKÉHO, ZVLÁŠTĚ ČESKÉHO (220/1) • v tomto spise preferuje nárok národa na vlastní jazyk • působí pak na obrozenské spisovatele a na jejich obrany českého jazyka • Balbínova láska k vlasti je nejpůsobivěji vyjádřena v závěru jeho obrany v prosbě určené svatému Václavu: „ty z patronů české země nepřednější a největší, Václave! Vratislavem buď a Čechám svým navrať dávnou slávu! Opět postav nás na to místo, z něhož jsme padli nezaslouženě, vlastní netečností a zločinnou zlobou jiných a pochlebnictvím mnohých, nejvěrněji až po skonání sloužíce Tobě i nejsvětější víře, i králům! Zahyneme-li, Tobě zahyneme…Tudíž v pokoře prosíce, toto opakujeme: Nedej zahynouti nám i budoucím!“

8) Literatura klasicismu a osvícenství v Evropě klasicismus Moliére • syn zámožného měšťana • herec, režisér • ředitel herecké společnosti • psal komedie • pracoval v královských službách • naspal 33 her – otázka postavení žen ve společnosti Škola žen – muž vychovává schovanku do podoby vlastní ženy Tartuffe Don Juan [chuan] – je to pokrytecký šlechtic, střídá ženy a je nakonec pohlcen zemí Měšťák šlechticem – měšťák napodobuje šlechtu Lakomec – člověk, který je ochoten pro peníze obětovat všechno Zdraví nemocný – je to o Hypochondrovi

Moliére – TARTUFFE (231/1)

• •

hra namířená proti církvi, byla zakázána do rodiny se vetře člověk, získá si důvěru rodiny, ale pak rodinu ničí, usiluje o ženu měšťáka, ale ničí ji i ekonomicky • důsledná a nekompromisní analýza pokrytectví a svatouškovstí Jaen Racine • hlavními postavami jsou většinou ženy, milostné vášně je vedou ke zkáze • Faidra – matka miluje nevlastního syna, on ji odmítá a ona ho zabije

PIERCE CORNEILLE – CID •

je to podle španělské předlohy, Cid bojuje proti Turkům za španěl. samostatnost, zabíjí otce své milé, protože on urazil jeho otce

Nicolas Boilean (baló) • zakladatel klasicismu • důraz na jednoduchost, jazykovou přesnost, dodržení stylu, souměrnost

osvícenství Voltaire (238/1) • Francie – klas. • filosof, básník, prozaik, dramatika a novinář filosof. povídka – Candide neboli Optimismus • je o morálně čistém mladíkovi, který putuje světem a hledá lidské štěstí • hrůznému světu je nutno čelit tvořivou prací Prosťáček – příběh prostého člověka jehož názory a zdraví rozum se dostávají do rozporu s předsudky a fanatismem Denis Diders (236/1) • hlav. redaktor • je i autor několika románů Jeptiška – vyprávění dívky přinucené žít v klášteře • odhaluje tabu tématu jako lesbická láska Jakub Fatalista Anglie

DANIEL DIFOE – ROBINSON CRUSOE

• •

o osudech ztroskotance na opuštěném ostrově dobrodružný

JONATHAN SWIFT – GULLIVEROVY CESTY (241/1) • •

filosofický román je to 4 dílný utopický román cestopis. Líčí cesty kapitána Gullivera na utopické (fiktivní) ostrovy • v 1. díle přijíždí mezi trpaslíky – dívá se tam na hemžení lidí – připadá mu to malicherné,

• • • •

titěrné ve 2. díle přijíždí mezi obry – líčí lidi s hnusem a odporem ve 3. díle přijíždí na ostrov s nesmrtelnými obyvateli, zde se zabývá duševní stránkou člověka, jeho znalostmi – všechno co udělal člověk je na nic ve 4. díle přijíždí na ostrov, kde jsou vyměněny role mezi koňmi a lidmi. Koně a lidi srovnává a vyznívá to v neprospěch člověka ostrá kritika lidí

Rusko Lomonosov • umělec, zakladatel univerzity v Moskvě, básník a reformátor jazyka a veršů • filosof. román – autor zde prezentuje své filosofické stanovisko

9) Národní obrození v české literatuře – 1. a 2.fáze Obranná fáze Josef Dobrovský (1753-1829) (260/1) • studium na gymnáziu, filosofie, teologie, kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci, studijní cesty do Švédska a Ruska Jazykověda – Podrobná mluvnice češtiny – 1. vědecká mluvnice, navázal na humanistickou češtinu Kralické bible slovníkářství – Německo-český slovník literární historie – Dějiny české řeči – dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury, oslava českého jazyka doby veleslavínské význam: • položil základy obrozeneckého hnutí a literatury • položil základy novočeského spisovaného jazyka, ustálení jazykové normy • položil základy české moderní vědy – odmítl např. pravost Rukopisů • položil základy slavistiky

2. fáze ofenzivní(útočná) Josef Jungmann (1773-1847) (265/1) • jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny Slovník česko-německý – 5 dílný, čerpal z literárních památek, z řeči lidu, vytvářel novotvary Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. st.

Josef Jungmann – O JAZYKU ČESKÉM (267/1) • •

pro pochopení jeho celoživotního úsilí mají velký význam jeho články v Hlasateli – první a druhé rozmlouvání, které jsou napsány formou dialogu mezi přáteli a nepřáteli češtiny v prvním dialogu mezi sebou vedou vzdělaný Čech Jungmannovy současnosti a Daniel Adam z Veleslavína, významná osobnost době předbělohorské

• •

v druhém dialogu se vysvětluje, že český jazyk je prvořadným znakem českého národa. Jungmann odmítá zemské vlastenectví, jeho myšlenky působily na názory dalších představitelů druhé generace národního obrození

František Palacký (1798-1876) (268/1) • zemský historiograf, jako politik – liberál, zastánce federalistické koncepce rakouského státu = austroslavismu

dějiny národu českého v Čechách a v Moravě •

základní historické dílo do r. 1529, výklad dějin jako zápas němectví a slovanství = principu feudálního a demokratického, vyzdvihuje dobu husitskou, vysoká epická kvalita textu, inspirace pro Smetanu, Jiráska

František Ladislav Čelakovský (1799-1852) (282/1) • ✳ Strakonice, po studiích vychovatel, profesor na univerzitě ve Vratislavi, pak v Praze básník – Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské myšlenky – inspirace ruskou lidovou slovesností, ruské byliny přetváří, dokresluje, anafora, epifora, rusismy Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého života Rukopisné padělky – podvrhy: Rukopis královédvorský Rukopis zelenohorský

10) Preromantismus a romantismus v evropské literatuře PREROMANTISMUS Jean Jacques Rousseau • tvrdil, že člověk je od přírody dobrý, ale špatná společnost ho kazí, proto hlásal návrat k přírodě • říkal, že nerovnost mezi lidmi je způsobena majetkem • Francie

Jean Jacques Rousseau – EMIL ČILI O VÝCHOVĚ (244/1)

• • • •

filosofický a pedagogický román (18. stol.) zdůrazňuje myšlenkové poslání, řeší otázky spojené s lidskou existencí nejde o román klasické podoby – život, výchova dítěte + názory na výchovu a společnost charakterizuje osvícenství (klade důraz na lidský rozum, vyzdvihuje lidskou důstojnost, všichni lidé jsou si rovni a jejich další vývoj závisí na vzdělání)

Idea: b) „všichni se rodí nazí a chudí, všichni podrobeni životnímu neštěstí…konečně všichni jsou odsouzeni k smrti“ c) „Začněte tedy studovat v lidské přirozenosti to, co je od té přirozenosti neodlučitelné, to nejlépe působí pravou humanitu.“ d) „strasti vidět a necítit jich není ještě znát je…“ e) „Tak povstane soucit, první pocit vztahující se k jiným“ a ten vzniká tak, že „vystoupíme sami ze sebe a že se ztotožníme s trpícím živočichem, že zanecháváme vlastní bytost a přijímáme

bytost jeho...“ f) „netrpíme v sobě, nýbrž v ní“ (ve 2. bytosti) Myšlenkové znaky: • důraz na skutečnost, rovnost lidí (=a) • zdůraznění přírodní stránky člověka (=a,b) • důraz na cit, soucit, prožitek (=d) • výchova je aktivní ovlivňování člověka jiným člověkem (ne boží záměr, soud…) • omezenost člověka, není posmrtný život – smrt (=a) • cit zdůrazněn před rozumem (=c) • humanita = přirozený stav člověka (=b) Vypravěč • er-forma přechází do du-formy

Johann Wolfgang Goethe – Faust Děj: • zpracování pověsti ze 16. st. (1. 1/2 18. st.) • doktor Faust prodá duší ďáblu za cenu poznání světa, při uspokojení se životem propadne duše peklu, omládne a zamiluje se do Markétky, stává se favoritem císařského dvora, zestárne, ale plný dalších plánů umírá – jeho duše je spasena • veršovaná tragédie • smysl lidského života spočívá ve službě jedince jiným lidem • navazuje na starou pověst, podle níž učený dr. Faust v rouhavé touze po poznání prodal svou duši ďáblu a tím propadl zkáze, aby Faust dosáhl spokojenosti převede mu ďábel Markétku, lásku končí nešťastně, poté híská jeho vděk od císaře za vynález papírových peněz kus bahnité půdy, kterou se snaží přeměnit na úrodnou půdu a v tom najde smysl života, to znamená smrt, ale že konal v dobru celého lidstva zachrání svou duší před peklem • důraz na city, fantastičnost (preromantismu) Faust - „Nice není sláva. Čin je vším.“ - „k odvážné práci sílu má můj duch“ - „co o lidské ty touze víš?“

Mefisto - snaží se Faustovi vysmívat pro nesplnitelnost jeho cílů - „chceš slávu získat?“ - považuje F. za snílka, blázna „a bláznem bláznové se vznítí“

JOHAN WOLFGANG GOETHE – UTRPENÍ MLADÉHO WERHERA (247/1) •

• • •

byl psán formou dopisů, je to o mladém muži, který řeší své citové problémy sebevraždou (zastřelí se) knížka měla velký literární úspěch rozrostla se tzv. „wertherovská horečka“ – velké množství sebevražd v Německu po vydání této knihy německo - preromantismus

ROMANTISMUS Francie Viktor Hugo (26-29/2) • jeden z největších francouzských autorů 19. stol. • odpůrce Ludvíka Bonaparte • psal poezii, prózu a drama peozie – Legenda věků – básník zde zobrazil vývoj lidstva, vyjadřuje zde víru v lepší budoucnost vliv na básníka Vrchlického próza – Chrám Matky boží v Paříži, Ubožáci (Bídníci)

Viktor Hugo – CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI (KONEC 18. – POČ. 19. ST.) •

projevují se zde znaky romantismu důraz na ideál (rozpor ideálu a reality), důraz na city smutku, pocity, touha po svobodě

Charakter postav: Quasimodo – a) kladné – dobrosrdečný, budí v Esmeraldě lítost, snaží se pomoct, upřímnost, citová otevřenost b) záporné – fyzická ošklivost (nenávist ostatních lidí), naivita, slepá oddanost Esmeralda – dobrosrdečná, plach, soucítí s Quasimodem, fyzicky krásná a statečná Rozpor: Krása ✖ ošklivosti Styl autora: • popis, vyprávění, úvahy, komentář • dobře čtivý děj Forma: • er-forma (umožňuje autorovi zasahovat více do děje) • nezúčastněnost autora Stendhal (31/2) • jeho tvorba představuje přechod mezi Romantismem a Realismem • psal hodně psychologickou prózu • jeho hrdinové prožívají vášnivé lásky, jsou v rozporu se společností, navenek se přizpůsobují, stávají se pokrytci a vzbouří-li se proti společnosti, tak hynou Červený a černý Kartouza parmská

ALFRED DE MUSSET – ZPOVĚĎ DÍTĚTE SVÉHO VĚKU (33/2)

• •

rozbor citové a morální situace mladého francouze ve společnosti po revoluci hlavní hrdina žije v atmosféře bez naděje, ničemu nevěří, není schopen upřímné lásky, pozná vyrovnanou ženu, která by ho mohla zachránit, ale svojí žárlivostí ji ztrácí

Rusko Alexandr Sergejevič Puškin • básník, prozaik, dramatik • lyrickoepická skladby – Kavkazský zajatec, Kapitánská dcerka, Boris Godunov

ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN – EVŽEN ONĚGIN román ve verších Kompozice: • převládá chronologie • začleněn popis – bezprostřední prožitek, větší vliv na čtenáře Forma: • ich-forma – úvodní část Oněgin a Taťána • ve skutečnosti jde o rozhovor (du-forma) • množství forem umožňuje vtáhnout čtenáře do děje Slovní zásoba: • spisovnost, zastaralá slova („Já píši Vám“) • upravený slovosled (že máte právo sice) • opakování slov – jejich zdůraznění • položení otázek – autor si na ně odpovídá sám • zpočátku vykání (ostych) pak přechází na tykání (intimnější zařazení) • personifikace (živé malby) • anafora (opakem epiforam – opakování jednoho nebo několika slov na konci po sobě jdoucích veršů) •

Smysl veršů: • vyvolat v čtenáři pocit Nálady: Oněgin – zaskočen, zaražen Taťána – smutek, bezmoc, zoufalství, bezmezná oddanost Vztah: • Oněgin je vysněn a idealizován a neopětuje lásku Taťána Michal J. Lermontov (54-58/2) • básník, prozaik, dramatik psych. román Hrdina naší doby – první psycholog. román v Rus. lit • mladý šlechtic hledá smysl života, ale nenachází ho ani v lásce, ani v přátelství, postava zbytečného člověka USA Edgar Alan Poe • básník a prozaik • měl velmi pohnutý život (přišel o oba rodiče, s otčínem si nerozuměl a utekl, ze školy ho vyhodili, zůstal zcela bez prostředků, nastěhoval se k příbuzným, vzal si jejich dceru, jeho žena zemřela, pokusil se o sebevraždu Havran, Vraždy v ulici Morgue, Grotesky a aravesttky, Jáma a Kyvadlo • zakladatel detektivky a hororu

Edgar Alan Poe – HAVRAN (42-46/2) příčinou napsání tohoto díla byla smrt spisovatelovy manželky Dojem: •

• • •

tajemno, úzkost, strach, zmatenosti, pocit osamění, strach nesrozumitelnost – chybí místo, čas, pojmenování postav nevíme zda se událost stala nebo zda to byl sen, nebo poblouznění z nemoci • symbol nesrozumitelnosti, strachu a smrti je Havran Prostředí: • zima, chlad, noc, tmavý pokoj, samota Refrén: • opakuje se určitá část textu „dál už ne“ „pak už ne“ – má navodit pocit strachu „a už ne“ Forma: • ich-forma, ve stylu monologu Slovní zásoba • smysl přímé řečí – dramatičnost, snaha o překonání strachu a samoty, vtažení čtenáře do děje • rým je nepravidelný (znak moderního básnictví) • verš je nestejně dlouhý, ale je zde rytmus • přirovnání (pták ve svém černém zjevu) • kontrast: bílá Pallas Athény ✖ černý havran • oxymóron (spojení dvou významově protichůdných slov) – život, láska ✖ smrti • personifikace zosobnění, přenášení lid. vlastností na zvířata, věci – havran symbol smrti Hrdina • citlivost, pesimismus, nostalgie (smutná vzpomínka) • pasivita, bezmocnost George Gordon Byron • představuje romantismus revolučního zaměření = byronismus

GEORGE GORDON BYRON – CHILDE HOROLDOVA POUŤ (14/2) • • •

hrdina se rozchází se svou společenskou vrstvou v nichž není lásky a skutečných lidských vztahů, opouští vlast a vydává se na cestu Evropou je uchvácen krásnou přírodou vzpomínkami na slavnou minulost, uvádí to do kontrastu s nesvobodou a tyranstvým své současnosti. rozsáhlý lyrickoepický básnický epos, skládá se ze 4 zpěvů, obsahuje řadu auto-biografických prvků

Percy Bvysshe Shelley (18/2) „Odpoutaný Prométheus“ Walter Scott (19/2) • zakladatel historické povídky a his. románu „Ivenhoe“

11) Česká literatura 30-50 léta J. K. Tyl (75-81/2) • novinář, povídkář a dramatik, organizátor českého života

J. K. Tyl – STRAKONICKÝ DUDÁK •

láska Dorotky a Švandy, Švanda odchází do světa za penězi, tam se do něj zamiluje princezna Zulika, nakonec je uvězněn ženichem princezny a pak je zachráněn Dorotkou, vrací se domů, do Čech

charakteristika: Švanda • podnikavost • špatné vlastnosti vznikají z mládí a nezkušenosti • kolísavost ve vztahu s Dorotkou • jeho charakter se vyvíjí v průběhu hry k dobrému jazyk • lidový • záměrem autora byla oslava českého lidu • obětavost, láska, schopnost prosadit se, vlastenectví

KAREL JAROMÍR ERBEN – VODNÍK (1830) (82/2)

• •

z textů vyplývá, že literární směrem je romantismus z Kytice z pověstí národních (vlastenecké dílo, cílem je zaznamenat způsob myšlení a života Slovanů)

Vlastnosti hrdinů a) Vodník – sobecký, trestající, lstivý, přístupný k prosbě, chybí cit k ženě, k synovi b) Matka – milující, víra v osud, předtuchu, v závěru chybí porozumění pro lásku dcery k synovi c) Dcera – neposlušná, nedůvěra, nenávist vůči Vodníkovi, milující matku Hodnoty hrdinů Vodník – zlo Matka – láska, dobro Dcera – láska k dítěti, provinění Příčina problémů – neuposlechnutí snu – série tragických událostí Chybí řešení situace – matka ✖ láska k dceři dcera ✖ láska k dítěti nenávist Vodníka ✖ nechuť dcery vrátit se Slovní zásoba • pravidelný verš, rým (zpočátku), dále se pravidelnost ztrácí • častá zvolání, přímá řeč • existence refrénu – rytmický, smyslem je navození strachu • urychlení děje – větší napětí + popis prostředí Forma: • ich-forma – du-forma – Vodní

•

rozhovor matka a dcera – er-forma

KAREL HYNEK MÁCHA – HOJ, BYLA NOC (87-97/2) Forma: • ich-forma – sám autor • 1. sloka – monolog – ich-forma – popis, prožitky • 2. sloka – dialog – du-forma – děj, přímá řeč Autor: • šílený, zoufalý, nešťastný, osamělý Symbol: • hora Blatník – otec, symbol záchrany země • Země česká – matka • úpadek české země • myšlenka – „Můj otec neslyší – a matka umíra!“ Jazykové prostředky: • novotvary – zšílenec, lůn ✖ strůna • básnická slova – lkání • rým není dodržen ve 2. sloce – méně veršů • přirovnání – rovina zelená jako moře • zvolání – dramatizuje děje, bezmoc, zoufalství • barevnost, zvuky – tmavá moc, zelené moře, zelené světlo, zlaté hvězdičky • tichou hudbu tu zpívaje, zvolání a lkání, pláče hlas • ticho + vyváženost = příroda • příroda ✖ společnost – volání, křik • volba takových hlásek nebo slov napodobující určité zvuky

KAREL HYNEK MÁCHA – MÁRINKA • • • • • • • •

novela – krátká povídka s básnickým stylem s překvapivým koncem, zachycuje část života hrdiny z Obrazy ze života mého (autobiografie) + Večer na Bezdězu ich-forma milostná tématika krásné děvče ✖ nemoc, město básnický styl textu potlačení děje, zachycení prožitků – příroda popis spojeny s líčením (citově zabarvený popis)

KAREL HYNEK MÁCHA – MÁJ dějiště – odehrává se okolí Doks (SV Čechy) charakter hlav. hrdinů:

•

strašný pán lesů – miloval Jarmilu, před smrtí uvažuje o smyslu života

děj: • několik tragédií – tragédie Jarmily, Viléma, tyto tragédie slouží jako východisko k úvahám o smyslu života • celá skladba vyznívá jako silná kritika společnosti (rozvrácená rodina, citová lhostejnost) • Vilém očekává svojí popravu za čin, který spáchal • Konfrontuje (porovnává) tragický lidský) úděl s krásnou přírodou umělecké prostředky • obraz přírody je velmi barvitý • personifikace „o lásce šeptal tichý mech“ • básnické přídavky – tichý mech, vonný zdech, večerní břeh • kontrast: života a smrti Vilém – „strašní lesů pán“ • mstí ke svému otci (nevěděl, že ten svůdce je jeho otec) za svedení jeho dívky • Jarmila • vyhnán otcem, musí loupit Máj • lyricko-epická báseň, básnická skladba • přirovnání, , metafora, oxymóron • lyrika – líčení, prostředí, příroda, jezero, vězení, jaro • pocity hrdinů, láska, smutek, neštěstí – rozvrácená rodina • pocit zrady v lásce, nenávist ke svůdci • otázka spravedlnosti, vlastenectví • epika = děj Kompozice – I. úvod II, 1. mezihra III. 1. zpěv (Vilem je mrtev • retrospektivní (vrácené) • prolínání časů a vypravěčů II. vypravěč – autor III. vypravěč – hostinský IV. vypravěč – přítel Viléma . O smrti Viléma • Vilém – vzpomínky na dětství

MÁCHA – FERDINAND PEROUTKA •

Mácha vidí svět a prožívá ho jako věřící v Boha

MÁCHA – F. X. ŠALDA • • •

modernost – srovnává Máchu se Scotem, Baudleirem buřič, kritik spolčenosti, jazykově moderní počátky realismu – satira

Borovský • novinář, básník, prozaik novinář – založil Národní noviny cestopisy – Obrazy z Rus epigram – Epigramy satira – král Lávra, Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra

KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ – KŘEST SVATÉHO VLADIMÍRA (99-111/2) Idea: • zesměšnění Boha, církve a hlouposti • parafráze na epos Peruna a Vladimíra (legenda) • parafráze – záměrné napodobení cizího díla nebo stylu Prostředky satiry: • slovní zásoba (vulgarismy, směšná přirovnání) • slovní humor (čekuláda) Postavy: • záporné, zesměšněny • prolínání er a du-formy venkovský realismus Němcová • zachycuje život českého venkova pohádky – Národní báchorky a pověsti národní studie – Obrazy z okolí Domažlického

BOŽENA NĚMCOVÁ – BABIČKA (112-122/2) • • •

vznik po smrti syna Hynka, hmotný nedostatek, hledá útěchu ve vzpomínkách na dětství cíl – ukázat harmonický život obyčejných lidí postavy: babička, rodiče Barunky (Panklovy), panovačná matka, srdečný otec, Barunka, Jan, Vilém, Adélka, panský svět - kněžna

12) Realismus ve světové literatuře EMILIE ZOLA – ZABIJÁK (2. POL. 19. ST.) (135/2) FR • •

představitel naturalismu, popisuje nechutné scény, zájem o nižší sociální vrstvy, hrdina se nemůže vymanit z vlivu prostředí příběh pokrývače, který po úraze ztratí zaměstnání, propadá alkoholu, dochází k rozpadu rodina a poté umírá

Vlastnosti hrdiny: • alkoholik, agresivní, vulgární (ovlivněn blouzněním) • halucinace, neschopnost se ovládat

Forma: • er-forma • přímá řeč • neutrální postoj autora k hrdinovi a k tématu • autor pociťuje pohrdání s hrdinou • detailní popis prostředí, situace Slovní zásoba: • vulgarismy, běžná řeč Slohový útvar • popis + vypravování

HONORÉ DE BALZAC – LIDSKÁ KOMEDIE (130/2) • • • • 1. 2. 3.

otec realismu je to cyklus 100 povídek líčí zde život francouzské společnosti po fran. revoluci a líčí různé společenské vrstvy nejvýznamnější jsou 3 romány Otec Goriot – příběh otce, který dal veškeré jmění dcerám a byl jimi po té opuštěn Ztracené Iluze – historie venkovského básníka a vynálezce v Paříži Lesk a bída kurtizán – o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím

FJODOR MICHALJOVIČ DOSTOJEVSKIJ – ZLOČIN A TREST (160/2) Děj: • Chudý petrohradský student provede vraždu lichvářky. Zahladí stopy, ale přestože svůj čin racionálně odůvodnil, uvědomuje si jeho hrůzu. Seznámí se Soňou, prostitukou a svěří se jí. Soňa mu poradí, aby se přiznal a přijal trest. On to událá a jako trest dostane nucené práce. Na Sibiř ho doprovází Soňa, která svou nesobeckou láskou způsobí jeho přerod. Forma: • er-forma • vypravěč má dobrou znalost psychiky postav, prostředí Slovní zásoba: • detailní popis citového rozpoložení, sugestivní pocit • převládá líčení popis – děj jde do ústraní • převládá souvětí Hrdina: • úzkost, bezvýchodnost • student vysoké školy – chudoba – spáchá vraždu • odpovědnost vůči Soně, podpora Soni • tajemno, zmatenost • postava ve známém prostředí • nelogicky jedná (jeho jednání je ovlivněno vnitřními problémy) • popis vnitřní prožitcích, jeho myšlenek • nedokončená výpověď = zmatek, zvažování autora, čtenář dotváří

Roviny textu: 2. anekdoticky – absurdita, komično 3. psychologický – dobrá studie psychologie postav 4. mravní – zločin a zasloužený trest Gustav Flaubert – ve své tvorbě zobrazoval lidské vášně a city (132/2) „Paní Bovaryová“ Guy de Maupassant – Kulička, Miláček (137/2) Ivan Segejevič Turginěv – Lovcovi zápisky (153/2) Lev Nikolajevič Tostoj – Vojna a mír, Anna Kareninia (157/2) Ivan Alexandrovič Gončaro – Oblovmov (155/2) Anton Pavlovič Čechov – Tři sestry, Višňový sad (162/2)

NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL – REVIZOR •

hlavní hrdina Chlstakov přijíždí do malého městečka, kde právě očekávají revizora. Měšťané považují mladého povaleče za váženého úředníka. Chlestakov nic nedělá, jen se chvástá a bere úplatky. tím utvrzuje představu o své moci. • kritika úplatkářství, hlouposti a podlézavosti Mrtvé duše Charles Dickens (139/2) • vliv autora na dílo, protože sám autor si musel od 11 let sám vydělávat na živobytí. Jeho romány útočí na sociální nespravedlnost, často se zabývá osudy dětí bez domova a rodiny román – Oliver Turist, Malá Doritka, Kronika Pizkwikova klubu William Mahepearce (tehery) (141/2) • velký kritik a satirik na anglickou společnost román – Kniha o snobech Henryk (šenkjevič) – Quavadis – Polsko Henrik Ibsen – Peer Gynt, Nepřítel lidu, Nora – Norsko Hanz Christian Anderesen – Pohádka mého života – psal pohádky – Dánsko Mark Twain – Dobrodružství Toma (sojera), Princ a chuďas (181/2)

13) Česká literatura 60-70 – májovci Jan Neruda (197-220/2) • za svého života nebyl doceněn, za lepšího básníka byl považován Hálek, přitom Neruda byl umělecky všestrannější Hřbitovní kvítí – je plná pesimismu = vliv básníkovi chudoby, nešťastné lásky a národní situace, kritikou byla tato sbírka přijata nepříznivě Kniha veršů – má 3 části 1. sociální balady (báseň dědova mísa – vnuk použil otce, že se chová k dědovi bezcitně) 2. lyrické básně – cyklus, který se věnuje otci, matičce a Anně

3. básně příležitostné – báseň Vším jsem byl rád – bilanční báseň – hodnotí zde svůj dosavadní život ➙ hodně proher ale i výher Písně kosmické – o vztahu člověka a kosmu – optimismus, vliv vědy Balady a romance – nejlepší sbírka, náměty čerpal z bible a měl národní náměty Romance o Karlu IV. – pokusil se o charakteristiku českého člověka a srovnává ho s vínem Balada dětská – líčí zde smrt malého dítěte Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika – proměny přírody porovnává s proměnami lid. života Zpěvy páteční – byla vydána posmrtně Arabeska – prozaický žánr nevelkého rozsahu, zachycují zajímavé postavy z lidového prostředí Prahy Povídky Malostranské

JAN NERUDA – HŘBITOVNÍ KVÍTÍ (1860-1870) • • • • •

sociální témata, ovlivněno novými básnickými styly pesimismus – první i druhé část hřbitovní – záporné pocity kvítí – kladné pocity patří k Májovcům – almanach Máj

Téma: • smrt, hrob, smutek • melancholie, zklamání ze života Slovní zásoba: • zastaralá, přechodníky, poetismy (charé, zemdlené) • metafory, přirovnání • personifikace „živá myšlenka“ • oxymóron „hrobův myšlenka“ • užití přímé řeči, básnické přívlastky Forma: • ich-forma Idea: • pomíjivost života je součástí přírodní cyklu

JAN NERUDA – KNIHY VERŠŮ • má 3 části 3. část – sociální balady např. báseň dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k dědovi bezcitně) 4. lyrické básně – cyklus, který se věnuje otci, matičce a Anně 5. básně příležitostné – báseň Vším jsem byl rád – bilanční báseň – hodnotí zde svůj dosavadní život hodně proher, ale i výher

JAN NERUDA – TRHANI Prvky realismu:

• • •

sociální problémy (dělníci na stavbě železnice a jejich životní podmínky – bída) realistický popis prostředí a postav – dobrá znalost prostředí hrdina sociálně slabý

Slovní zásoba: • obecná čeština, slang • postoj autora k tématu je neutrální • vypravování, popis + píseň, zamyšlení Forma: • er-forma + oslavuje čtenáře formou dialogu • tématem je práce, chudoba, stavba železnice

JAN NERUDA – ŠKODLIVÉ SMĚRY • • • •

žádný směr není pro literaturu škodlivý, každý má své klady a novoty morální ideály je nutné budovat spolu s blahobytem společnosti nezávislost hodnocení literárního díla nesmí být ovlivněn nikým a ničím pravda je v celém lidstvu, člověk se součástí celé prvky

Vítězslav Hálek – Večerní písně Téma: vlast, Bůh, láska Vypravěč: er, du-forma Motivy: láska, Bůh, národ, pěvci SZ: spisovnější uhlazenější Pocit: naděje, očekávání, východný vliv zveličuje (pompérnost)

Jan Neruda – Hřbitovní kvítí smrt, hrob, zklamání ze života ich-forma smrt, spánek, stín zvláštní, méně typická + nová básnická slova pesimismus, zdrcenost

JAKUB ARBES – NEWTONŮV MOZEK (229/2) Prvky fantastična: • operace mozku – výměna mozků • cestování časem • dobrodružný děj Forma: • ich-forma • autor = hrdina = účastník děje Styl: • jazykově srozumitelné, častá přímá řeč • nedokončená výpověď (…) – zamyšlení čtenáře Slovní zásoba: • spisovná, odborná slova – vazba na odborné poznání Slohový útvar: • úvaha, vypravování (líčení), popis • romeneto (prozaický epický útvar vysvětlující rozumově nějakou záhadu) ich-forma

Myšlenka: • autor se zamýšlí na darwinismem. Tuto teorii nepřímá, ale přiznává její fungování ✖ respektuje darwinismus • autor kritizuje náboženství • dvě koncepce: náboženská, darwinovská Oxymóron ➙ zásady humanity můžou zvítězit nad darwinismem

Téma Žánr Kompozice

Idea SZ

Ruchovec (škola národní) Svatopluk Čech – Písně otroka kritika otroctví, poníženosti poezie – lyrika politická děj potlačen, prvky zamyšlení, popis, líčení, er-forma, satirická kompozice kritika otroctví, poníženosti zkracování slov, spisovnost básnická slova (poetismy), hovorovost (dědouš), verše bez sloves, zvolání oslovení čtenáře, grafika textu – MY poníženost

Lumírovec (škola kosmopolitní) Jaroslav Vrchlický – Spartakus kritika otroctví, poníženosti epika chronologická, vyprávění s prvky líčení svoboda ✖ pomsta, boj o svobodu rým, poetismy, slova přejatá

Hálek • byl přítel Nerudy • novinář – působil v Národních listech básník – Večerní písně, V přírodě prozaik – Na vejminku, touha po majetku, Muzikantská Liduška, Na statku a v chaloupce

VÍTĚZSLAV HÁLEK – VEČERNÍ PÍSNĚ (222/2) • • • • • •

hlavním tématem je šťastná láska, krásná příroda, vznešené poslání básníka = radost ze života sbírka obsahuje 65 krátkých básní, kterou jsou bez názvů, jsou pouze číslovány. jsou jednoduché a melodické oproštěné od náboženských a společenských předsudků sloky jsou tvořeny čtyřmi verši, krátkými a pravidelnými jazyk – hovorový, přirozená hovorovost větné stavby i slovníku byly ve své době novátorským činem a sbírka tím významně přispěla k vývoji české lyriky

K. Světlá (225/2) • autorka venkovské prózy • pro smrti jediné dcery se odstěhovala z Prahy do Světlé pod Ještědem Pražská tvorba – Černý Petříček Ještědské prózy – Vesnický román, Kříž

14) Česká literatura 70-80. – ruchovci, lumírovci Lumírovci J. Zeyer • básník, prozaik, dramatik • hodně cestoval, při svých cestách poznal světovou cizí lit., měl zájem o cizí látky a historii poezie – Vyšehrad, Čechův příchod próza – Jan Maria Plojhar, Dům u tonoucí hvězdy drama – Radúz a Mahulena • silné prvky vlastenectví v jeho díle

Julius Zeyer – TŘI LEGENDY O KRUCIFIXU (251-257/2) Samko pták Styl – přirovnání: • „temná noc jako osud slovanského kraje“ • „bouře duněla jako litý vztek mongolské hordy“ • „nebe plné rudého blesku jako poklad zlata a rubínů“ • „oči jako kus blankytného nebo“ • „srdce se rozbřesklo jako vonná řůže“ • „oči jako hvězdy“ • častá přirovnání k přírodním jevům • záhadnost – složitější přirovnání ve výkladu • melancholie, citový dopad Charakteristika hrdiny: • mladý muž, samotář, chudoba • poznamenán předešlým životem • hluboce citově založený • prostší povaha • dovedl se vcítit do situace (ptačí řeč, situace Krista)

Julius Zeyer – JAN MARIA PLOJHAR • •

psycholog. román s autobiografickými prvky (netýkají se osudů hrdinů, ale vnitřního života hrdinů) tragický příběh snílka, který trpí národní malostí i zklamanou láskou. Potom odchází do Itálie, aby se zotavil z úrazu, který utrpěl při souboji s německým důstojníkem. Teprve láska, kterou zde poznává mu dává smysl života, ale nakonec umírá

Vrchlický • společně s Máchou a Nerudou největší český básník 19. stol. • byl to velmi plodný básník, vytvořil nejbohatší, nejvšestrannější dílo poezie – Okna v bouři, Za trochu lásky šel bych světa kraj vlastenecká lyrika – Má vlast epika – Zlomky epopeje, Selské balady drama – Noc na Karlštejně

překlady – přeložil do češtiny – V. Huga, E. A. Poe význam: - překlady • přinesl nám nové lit. pojmy • obrazný jazyk, užívá metafory, přirovnání, nadsázku • předchůdce impresionismu a symbolismu

Jaroslav Vrchlický – OKNA V BOUŘI (258-266/2) • • •

sbírka je svědkem krize Vrchlického manželství v básních vrcholí jeho těžké osobní zklamání, jeho rodinné štěstí se zhroutilo a básně jsou žalostnými výkřiky žalu zraněného člověka a muže, který si je vědom své porážky, který už nedoufá v žádnou změnu bolest a zklamání budou pak převažujícím tónem skoro všech dalších jeho sbírek, později rezignace

Sládek (247-250/2) • je to zakladatel poezie pro děti • tvorba – typické je prostý výraz, inspiroval se v lidové poezii, často v poezii je smutný tón • ovlivněn potlačování indiánů v USA, ztráta první ženy básník – Jiskry na moři, Světlou stopou, Sluncem a stínem poezie – Sluncem a stínem básník pro děti – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK – Selské písně • • • • • •

nejzralejší umělecký projev vznikly během několika dní ve stavu básníkova tvůrčího vzrušení nalezl hodnoty, které hledal – mravní sílu a mužný životní postoj stylizuje se do životního postoje pracujícího rolníka, jehož prostřednictvím se vyznává ze svého vztahu ke světu zachycuje rolníkův vztah k půdě, kterou sice těžce, ale s láskou obdělává jsou zde představeny dvě základní jistoty, životodárnost země a lidské práce, které se vzájemně doplňují a splývají

Ruchovci Čech lyrika – Písně otroka epika – historická – Husita na Baltu, venkovská – Ve stínu lípy, satirická – epos Hanuman próza – Pravý výlet pana Broučka do Měsíce, Nový epochální výlet pana Broučka tentokráte do 15. stol. – ostrá kritika českého měšťáka

Svatopluk Čech – VE STÍNU LÍPY (259/2) • •

7 povídek podávaných různými vypravěči – venkovany, kteří se sešli pod lípou u hostince a svými zážitky si krátí nedělní odpočinek po lyrickém vstupu, v němž básník se steskem vzpomíná na krásné chvíle svého dětství, jsou představeni jednotliví účastníci besedy a dále následuje vlastní vyprávění. Pravidelně se

střídají příběhy vážné a úsměvné vypráví – sedlák, krejčí, kantor, vysloužilý voják

15) Realismus v české literatuře – vědecký, vesnický, historický, naturalismus Alois Jirásek (280-285/2) • jeho dílo představuje vrchol české historické prózy 19. stol. • Vrchol našich dějin viděl v husitství • Vliv Palackého koncepce dějin Próza : Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Husitský král, z Čech až na konec světa, Temno, F.L.Věk, U nás, Staré pověsti české, Filosofská historie, Psohlavci, Skaláci Dramata : J. Hus, J Žižka =historické, Lucerna=pohádkové, Otec=současné Význam : tvůrce realistického historického románu • ve své tvorbě se opíral o studium historických pramenů • jazyk oživoval archaismy • podal nejucelenější umělecký obraz českých dějin

ALOIS JIRÁSEK – F.L.VĚK (HISTORICKÝ) •

obraz počátku NO, počátky českého divadla, básnictví, vědy=vystupují zde postavy: V. Šhán, Kraméruis

ALOIS JIRÁSEK – PROTI VŠEM • • • • • •

román – husitské revoluční hnutí v letech 1419-1920 převládá spisovnost, přímá řeč, zvolací věty, zastaralá slova prvky z historie – bitva na Vítkově popis a líčení – zdlouhavé vazba na historii – trochu idealizuje (úprava) postavy – pozitivní, vlastenecké, nositelé ideálů (smyšlené + historické)

Václav Beneš Třebížský – Bludné duše Josef Václav Sládek – Paměti katovské rodiny Midlářů v Praze

ZIKMUND WINTER – MISTR KAMPANUS (286/2) (R HISTORICKÝ) Slovní zásoba: • přechodníky, zastaralá SZ, básnická vyjádření • přídavné jméno řadí až za podstatné jméno – archaismus (šneku tmavého) • rým, rytmus – zdůrazňuje situaci • úsečné věty, zvolání, hromadění otázek – dramatičnost děje • nedokončená výpověď – zamyšlení • přejaté výrazy Vypravěč:

• er forma • popis místa • nezaujatost, objektivnost • v úvodní části se prolíná er forma s ich formou Závěr: • sebevražda – Kampanus chtěl zůstat katolík, zachránit univerzitu od jezuitů a neúspěch neunesl Hrdina: • citlivost, bezmocnost, rezignace proti společnosti x věrnost principům 3 vrstvy děje : zprávy o událostech, úvahy Kampa, vlastní děj naturalismus

JOSEF KAREL ŠLEJHAR – PTÁČE (NATURALISMUS) (308/2) • • • • • • •

dynamický spád – působivost textu popis s líčením – vyprávění x není přímá řeč zastaralá slova zaměněné pořadí slov tématem je bezmocnost hrdiny – vnitřní zlo, neštěstí, nemoc hrdina dítě a jeho rodiče – nemoc touží po ptáčkovi – konec smrtí dítěte motiv – klec – pták je v kleci, dítě (v kleci)

J.K.ŠLEJHAR – KUŘE MELANCHOLIK • • • • •

dítě – malé- umírá mu matka otec na dítě zapomíná, dítě si najde přítele – kuře dítě slabé, zapomenuté – kuře dítě onemocní s kuřetem se schovají do ústraní dítě s kuřetem zemřou a nikdo si jich nevšimne

KAREL MATĚJ ČAPEK – CHOD (KAŠPAR LÉN MSTITEL) (306/2) • detailní popis postav, žádný popis prostředí • postavy jsou v zajetí svých pudů (Kašpar se mstí) • špatný konec – soud- smrt kašpara • Čapkův naturalismus je jemnější než Šlejharův nebo Zolův, není tak vystupňován Slovní zásoba: • básnické výrazy, obecná čeština • zastaralá, dlouhá souvětí • převládá vypravování, které je roztříštěné (zmatenost popisu)

JÁN BOTTO – SMRŤ JÁNOŠÍKA (SROVNÁNÍ S MÁJEM) Kompozice: • zpěvy 9 (u Máchy 4), mezihry Prostředí: • příroda (Mácha taky) Hrdina:

• loupežník x společnost, vlastenec, špatný konec (Mácha taky) SZ: • AA ( Mácha podobné), užívá přímou řeč, větší vlastenectví, víc pohádkovosti Realismus v dramatu

BRATŘI MRŠTÍKOVÉ – MARYŠA (303/2) Problém: • manželství z donucení (Maryša) x láska skutečná Slovní zásoba: • nářečí (mnó, tetó) • důraz na vystižení situace, nálady, pocity • vystihnout vnitřní boj postav Vávrová – klade otázky – vyjadřují nejistotu Rozhovor: • vzrušený, vystrašený – Vávrová • větší rozhodnost – Francek Hodnocení postav: • Francek má snahu obhájit svůj cit ,své přesvědčení • Váhavost Maryšy a její jednání (vražda manžela • Problém rozhodování (morálka, osobní láska – Shakespeare) Venkovská próza

KAREL VÁCLAV REIS (291/2) • Ukazuje život poddaných na vesnici Povídkové soubory – Výminkáři, Pantáta Bezoušek Romány – Zapadlí vlastenci, Západ T. Nováková – román JIŘÍ ŠMATLÁN, JAN JÍLEK, DRAŠAR Stašek – BLOUZNIVCI NAŠICH HOR J.Holeček – NAŠI J.Herben – román- DO TŘETÍHO A ČTVRTÉHO POKOLENÍ

16) Moderní básnické směry přelomu 19. a 20. Století (moderna 90. let) A) • • •

MANIFEST FRANCOUZSKÉHO SYMBOLISMU proniká do nitra společnosti a člověka věci jsou pouhé smyslové znaky cílem symbolismu je zachytit skutečnost, odhalit hlubší souvislosti, zdůrazňují prožitek

FRANCIE – Paul Verlaine • známost s Rimbaudem – pokus ze žárlivosti o vraždu, byl odsouzen a věnoval se alkoholu

•

prvky symbolismu – básnické sbírky Písně beze slov, Galantní slavnosti

PAUL VERLAINE - BÁSNICKÉ UMĚNÍ (13/3) • • • • • •

„ vol slova nečekaná až matoucí smyslem“ „v poezii dej přednost všemu, lichému, nestrojenému“ – aby se dívali na svět jiným pohledem „především hudbu, ta buď vším „chceme básnit odstínem, ne barvou“ – neopakovat se, zdůraznění prožitku „dej uzdu rýmu“ – neupřednostňovat první myšlenku píše ve stylu symbolické dekadence, odmítá klasické pojetí krásy, zdůrazňuje hodnoty, které společnost opovrhuje, důraz na umělecké prostředky a cit

Arthur Rimbaud dílo – básnická sbírka – Sezóna v pekle

ARTHUR RIMBAUD – ALCHYMIE SLOVA (15/3) • • • • • • •

měl jsem rád blbé malby – líbilo se mu staré umění chemie slova – míchání slov autor bere báseň jako obraz – vymyslel barvu samohlásek zapisovateli světa zaznamenával nevyslovitelné – jiný pohled na svět básnická veteš má podíl na alchymii slova – inspirace v běžných věcech zachycoval jsem závrati – rozhraní snu a skutečnosti, výjimečné stavy „Já je někdo jiný, špatně se to říká: Myslím mělo by se říct, myslí to ve mně“

on je on, tvoří někdo jiný vidí jinak, cítí jinak

ARTHUR RIMBAUD – OPILÝ KORÁB Autor: • opilý koráb – bloudící – opuštěnost • zosobňuje koráb – koráb jsem JÁ

Já: a) b) c) d)

zabloudilá loď fantazijní zvíře prkno posetá žhavými půlměsíci koráb z mlhovin

Forma: • ich forma Slovní zásoba: • metafora,personifikace(Já,koráb z mlhovin) • anafory(opak stejného slova na začátku, opak epifora)

• •

použití dynamických (dějových)sloves zvláštní pozici ve větě než běžnou –subjetivní pořádek

Cíl: • postavit vlastní prožitky,smysl života,básnický nádherný jazik Charles Baudelaire • má dluhy, účastnil se revoluce 1848, překládá Poe do francouštiny Dílo: Květy zla, umělé ráje

CH.BAUDELAIRE - ZDECHLINA (9/3) • • • •

prvky naturalismu – není cílem tvůrčí princip – protiklad (zamilovaní lidé x zdechlina) cílem je živý obraz,prožitek filosofické vyznění-chybí tradiční témata

Myšlenka: • koloběh života-jednota • je o přirozený princip • v ošklivém lze nalézt krásu Vyznění: • přirozenost • víra v přírodní principy ne v Boha Slovní zásoba: • básnický jazyk,dialogický ráz,základem je oxymorón a kontrast • přirovnání-„prázdně zněl hudbou,jako v délce peřeje nebo vítr zní“ • metafory odraz zdechliny • protiklady v SZ – vulgarismy v textu „a přece jedenkrát budete, není zbytí, jak tohle svinstvo plné much“ • zživotňuje přírodu • barvy – černá, zelená malířské plátno, slunce, květ, vlna • zvukomalba (mouchy bzučely, perlilo se praskajíc, peřej, vítr) Kompozice: • popis, líčení, nenadálý zlom Základ: • rozpor ošklivosti a krásy, ošklivosti scény a krásy jazyka • podobný s Poe – Havran – podobnosti: symbolika, motivy smrti, postavy – muž, žena, zvíře filozofující myšlenka, snaží se vyvolat pocity

CHARLES BAUDELAIRE – Ó, JÁ TĚ ZBOŽŇUJI (11/3) Téma: • láska (fascinující) • láska vyjádřená dekadentně • láska neopětovaná – „tím více tě miluji, čím víc mě unikáš“

•

láska k smrti

Obrazový dojem: • „zbožňuji jak noční nebe v dáli ty velké mlčení, ty vázo temná žáby tím více tě miluji, čím víc mě unikáš“

RUSKO Alexandr Alexejovič Blok (28/3) • jednoduchý až primitivní verš, úsečnost • využívá zvláštních výrazů – rusismy • tématem je politika, zamyšlení nad politickou situací • grafika textu, zkratky – hesla na plakátu • neosobní, studený přístup • kritika bídy • sociální problematika (láska k vlastenectví) • osobní přístup : vypravěč er-forma =snaha o hodnocení kritika – nejsou osobní pocity Idea= ponurost – chybí zde cit – odmítnutí revoluce, kritický postoj Kompozice:1. Sloka – zima večer – navozuje atmosféru 2. sloka – zima večer – navozuje atmosféru prostřední část – téma revoluce závěr – zima, osobní pocity Verš: volný verš, nepravidelnost počtu ve sloce, nepravidelně dlouhý • konce veršů neukončené, vykřičníky, otazníky Metoda střihu – sloky v textu tematické ( babička, večer, revoluce), skoky v detailu – vítr fičí S blízka, z daleka Rusismy- přesný význam slova – vytváří atmosféru ruskou

A . BLOK • častým tématem společenské problémy – revoluce, bída, vlastenectví, ale i láska dílo – poema (oslavná báseň) DVANÁCT

ANGLIE Oscar Wilde (21/3) • díla – Ideální manžel, Jak je důležité míti filipa

NĚMECKO Rainer Maria Rilke • narozen v Praze, přecitlivělá výchova matky – plachost, samotář X vojenské vzdělání • později filozofie a umění Díla – jsou meditativní, filozofické, citově zabarvené, častým motivem je láska a smrt – Sonety Orfeovi, Durinské elegie

17) MODERNÍ ČESKÁ POEZIE (přelom 19/20. století) A) Manifest české moderny • myšlenky – stavěli se proti nacionalismu • moc se nevěnovali literatuře, ale dost politice a veřejnému životu • chtěli: bojovat za své předsvědčení, volnost slova, bezohlednost, od umělce „buď svým a buď to ty“ • „buď svým a budeš čechem“ • sociální požadavky, posílení kritiky = je lit. Vědou a je rovnocenná, požadavek samostatnosti • být lidmi v pravém smyslu slova = zrovnoprávnění lidí

OTOKAR BŘEZINA – MRTVÉ MLÁDÍ (45/3) • řadí se do české moderny Slovní zásoba: • nové tvary, složeniny • moderní výrazy (vibrující) • oxymórony • verše delší, rým na konci • atypický způsob spojování slov – obtížné čtení, těžký text Atmosféra: Pesimismus, smutek

A. SOVA – U ŘEK (41/3) • impresionismus – Květy intimních nálad, Zpěvy domova • próza – Ivův román= pokouší se o experimentální impresionistický román – potlačen děj • Antonín Sova – U řek • Impresionista, symbolista Pocity: • nostalgie, smutno, klid, snění, monotónnost • barvy (červánky, bílá pěna, modravá pára, šedé rysy) • zvukomalba : modravou parou z vod jež stoupá • originalita, barvivost nálady (ponurost, melancholik – uzavřenost) • metafora – lodička líná – (jede pomalu) • elipsa – vynechává se určité slovo („u řek mám břízy nejraději a dál se do nichž stín dere, a cvrčků šum a vášek roj. Účel : naladit atmosféru Forma: ich forma Cíl: • zachytit náladu, pocit – imprese, potlačen děj

KAREL HLAVÁČEK – HRÁL KDOSI NA HOBOJ (49/3) • •

moderní revue (čisté umění) „kdosi“ – hrál na hoboj

• • •

hrál několik dní osamocen, samotář špatné prožitky

pobřeží: • moře – naděje • moře – vzpomínky (ztráta milované osoby) • tajemnost této osoby Charakter situace: • tma, silný vítr, šum moře, opuštěnost • nejistota, statečnost (více pocitů) • bet děje, rozhraní fantazie, snů a skutečnosti • zvukomalba – touž píseň mollovou Petr Bezruč • samotářské povahy, obdržel titul – národní umělec • o autorství jeho díla řada pochybností a sporů • kritika společnost, využívá všech moderních směru, patetičnost (přehání to), slezský dialekt (nářečí), písňová forma

PETR BEZRUČ – ŠKAREDÝ ZJEV (61/3) Forma: ich forma Bezruč vystupuje v textu: a) jako soukromá osoba b) jako představitel slezského národa 2) Bezruč 3) Fantóm 4) Ahasver (nesmrtelný prorok, hledá smysl života) 5) Svědomí Čechů 6) Podrobeného národa bard (lidový pěvec) Autor: • kritizuje Prahy • pyšný na svůj původ (Těšín) • příslušník vymírajícího národa • celkový dojem pesimismus Témata: • vlastí osoba • národ – útlak • bída hornictva • politika Slovní zásoba: • méně srozumitelný (barda, Ahasver) • slezsko–polské nářečí • užití přímé řeči

• množství vlastních jmen • výkřiky, vsuvky, závorky, pomlčky • zvolací věty • sociální balada (spojuje b. prostř. 90. Let s aktuální sociální tématikou) Umělecké prostředky: • prvky naturalismu • častá přirovnání • opak veršů (částí, slok) • ve verších chybí slovesa ( v některých) Fráňa Šrámek (58/3) • anarchista, buřič – Života líto, přec tě mám rád, Modrý a rudý • vitalismus – Splav, Stříbrný vítr, měsíc nad řekou = oslava lásky, přírody, mládí, prvky impresionismu – Léto – divadelní hra • Závěr: silný smysl a cit. Prožitek, impresionismus + vitalismus – osoba základních lidových hodnot

VIKTOR DYK (52/3) Díla: Zmoudření Dona (kichota), Krysař

FRANTIŠEK GELLNER (66/3)

• novinář, kreslíř dílo: užívá ironii a satiru, častým tématem láska, společnost, využívá obecné češtiny a písňové formy • Po nás ať přijde potopa, Radosti života

STANISLAV KOSTKA NEUMANN (69/3)

• • • •

Zájem o dekadenci, satanismus – Satanova sláva mezi námi Období přírodní a milostné poezie = vitalismus = Kniha lesů, vod a strání Proletářská poezie – Rudé zpěvy, Třicátá léta, Srdce a mračna Próza – dějiny lásky, Dějiny ženy, Francouzská revoluce

18) Světová próza 1. 1/2 20. století 76/3 - směry

Franz Kafka • vazba na matku • povídky : Proměna, Ortel • romány – Proces, Zámek, Nezvěstný (Amerika)

FRANZ KAFKA – ZÁMEK(FILM) (98/3) Režie:Balabanov • Rusko- francouzský film Děj:

Do neznámé vesnice přijede zeměměřič K., který má úkol na zámku. Hrabě je velmi tajemná osoba. • tajemnost, neosobní vzhled krajiny, kritika byrokracie, absurdní prvky Hrdina: • mladý, na pokraji společnosti, bez přátel • sám neví nic, okolí o něm ví vše (informace, udavačský systém) • možné tresty shora, ze zámku – strach z vyšší moci (Kafka byl Žid v předválečné Praze) • platí zde absurdní tvrdé předpisy – musí se dodržovat řád • milostné scény – nedokonalý sexuální život Kafky

FRANZ KAFKA – PROMĚNA Téma: • smrt • proměna člověka v hmyz • smrt člověka je bezvýznamná, má stejnou hodnotu jako hmyz • proměna normálního člověka v hnusnou bytost – symbol hmyzu • hmyz – ztráta lidství vlivem civilizace Slohový útvar: • podrobný popis – ztráta děje • monotónní popis • prvky zamyšlení, líčení • prolínání hrdiny a autora(3. os. + 1. os) Forma: • er- forma – neutrální vztah k hrdinovi, lhostejnost Hrdina: • mladší muž, žije s rodiči – je svobodný ( chybí partnerka), vazba na sestru • neutrální povaha • na okraji společnosti, osamocen – chybí nejbližší vztahy • přizpůsobuje se – pasivita • vlastní hodnocení – hodnotí se jako hmyz – nestvůra. • odcizuje se svému tělu – cizí objekt • aktivita – změny místa (překulí se, podrbe se) • chybí řeč, city = hrdina osamocen – opuštěnost lidmi i sebou

FRANZ KAFKA – AMERIKA Hrdina: • Karel – symbol lidskosti, slabosti Děj:Karel odjíždí z prahy do Ameriky za svým bohatým strýce. Začne pro něj pracovat – je statický • barvy – střídá se světlo tma (černá – bílá) • střih – detaily • zvuky – vážná situace = prostředí = technika, odličtění město • děj přeskakuje, útržky • osudovost, tušení špatného konce

• •

změna role Karla, ve vztahu k Tereze – pasivita, skepse člověk X byrokracie – absurdní situace – 5 dolarů – stojí proti strýci, městu, je svázán, technika

MICHAL BULGAKOV (RUSKO) • •

lékař, divadelní herec, textař, libretista román – Bílá garda, Mistr a Markétka

D) • • •

MICHAL BULGAKOV – MISTR A MARKÉTKA (113/3) Změna vypravěčů – změna osob, které vypravují Text bez básnických prostředků, jednoduchost Biblické prvky, děj ji situován do tehdejší Moskvy (na Goethovo dílo Faust)

E. M. Remargue • dobrovolník v 1. sv. válce • hodně zaměstnání – novinář, odchází do Švýcarska, emigrace do USA Romány – Na západní frontě klid,Vítězný oblouk, Čas žít, čas umírat, Černý obelisk, Tři kamarádi

E.M. REMARQUE – NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID (93/3) • • • • • • •

z I. Světové války určitá heslovitost, úsečnost, krátké věty ich- forma v množném čísle, 3. Osoba mn.č. francouzské věty popisnost přímá řeč dějové zvraty

E.M. REMARQUE – TŘI KAMARÁDI • děj – vzpomínky na 1. Sv. válku) • vypravěč – autor – Ich- forma • přátelství 3 bývalých vojáků – po válce provozují autoopravnu • změna – láska 3 k 1 ženě • dochází k lásce 1 z nich s Patricií – nemoc teburkulózou • Gotfrid zastřelen + hledání vraha • Prodej bazaru, Patricie do sanatoria • Smrt Patrície • Časté prostředí – vliv války • Zdůrazněná láska, přátelství – rozpad těchto hodnot Kompozice: • z počátku retrospektivní, pak chronologická, znalost prostředí = vliv na slovní zásobu • znalost prostředí = vliv na slovní zásobu • hodně děje – dějové zvraty

ANTOINE DE SAINT – EXUPÉRY – MALÝ PRINC • Prvky humanismu (vyzdvihuje člověka), částí úvahy, časté lyrické pasáže • Kvalitní jazyk • Čerpá z leteckého prostředí Děj: pilot se potká s malým princem v poušti, nakreslí mu beránka • vypravování pilota a prince o svých domovech • malý princ se setkává s obchodníkem, opilcem, králem • na zemi nachází přítele – lišku • jediná cesta zpět je uštknutí hadem – vrátí se na svou planetku

ANTOINE DE SAINT – EXUPÉRY –CITADELA (87/3) • • •

pevnostní věž děj: zachycuje rodinu vládce a jeho syna, život na poušti v pevnosti základní téma přátelství, láska

FRANCIE Marcel Proust – Hledání ztraceného času (80/3) Romaind Rolland – Petr a Lucie, Dobrý člověk ještě žije, Okouzlená duše (85/3) Henri Barbusse – Oheň ANGLIE George Shaw – komedie Pygmalion, historické hry – Caesar a Kleopatra, Svatá Jana James Joyce – Odysseus (89/3) Herbert George Wells – román Válka světů NĚMECKO Thomas Mann – Buddenbrookovi, Josef a jeho bratři (92/3) RUSKO Maxim Gorkij – Bosácké povídky, div.hry – Měšťáci, na dně (108/3) Michail Šolkov – romány- Tichý don, Rozzuřená země, novela – Osud člověka USA Ernest Hemingway – novinář v Paříži (119/3) Povídky – Muži bez žen, Vítěz nebere nic Romány – Sbohem armádo, Komu zvoní hrana Novela – Stařec a moře John Steinbeck – novela – Plán Tortilla, O myších a lidech, román – hrozny hněvu (121/3) William Faulkner – Absolone, absolone! (117/3)

19) Česká próza 1. 1/2 20 století Jaroslav Hašek • účastnil se 1. sv. války

• • •

problémy s alkoholem, policií člen anarchistů a buřičů díla:Osudy…., Můj obchod se psy, Trampoty pana Tenkráta

JAROSLAV HAŠEK- OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY (131/3) • • • • •

• • • •

•

Humoristický protiválečný román, zcela neobvyklý pohled na válku Kritizuje ji tím, že ji zesměšňuje a ne tím, že líčí její hrůzy Román má 4 díly, poslední je nedokončený, existuje pokus o dokončení(Vaněk), ale není příliš úspěšný Celý román se skládá z jednotlivých epizod Začíná těsně po Sarajevském atentátu na následníka trůnu, když se Švejk rozhodne přes své zdravotní problémy vstoupit do armády, je tam vylíčena jeho služba u polního kněze Katze, který je opilcem a Švejka nakonec prohraje v kartách, Švejk se tak ocitne u nadporučíka Lukáše a po několika průšvizích (krádež psa) je se svým nadřízeným poslán na frontu, tam se setkává s poručíkem Dubem(dříve gymnaziální profesor) Kniha končí tím, že se Švejk dostává do zajetí, někdy je Švejk vykládán jako naprostý hlupák, jindy jako vychytralý člověk, který hloupost jenom předstírá, často bývá označován jako geniální idiot. Všechny problémy řeší v klidu a s humorem Jeho chování údajně charakterizuje typicky českého člověka, Švejk takřka doslovně plní všechny příkazy a tím vychází najevo jejich nesmyslnost a smělost Švejkova postava se objevila už v povídkách, román vycházel původně v sešitové podobě, všechna vydání jsou ilustrována Josefem Ladou, byl několikrát zfilmován(Saša Rašilov, Rudolf Hrušinský), existuje i loutkový animovaný film(Jiří Trnka), kreslený film (využíval Ladovy kresby) Jazyk – běžně nespisovná čeština, výrazy z vojenského slangu, zkomolená němčina, vulgární slova, vše bylo záměrem, aby jazyk působil věrohodně

Ivan Olbracht • pracuje jako novinář levicového tisku, člen KS, vězněn za politickou činnost • kvalitní vypravěč, dobrá znalost prostředí, psychologie postav, kvalitní jazyk + nářeční prvky, mezi hodnoty patří láska, příroda, život psycholog. román –O zlých samotářích, Žalář nejtemnější, Anna proletářka 30. léta – nejkvalitnější práce – Nikola Šuhaj loupežník, Golet v údolí

IVAN OLBRACHT – NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK (145/3) Vypravěč: er- forma Hrdina:- částečně smyšlený – má pohádkové vlastnosti (chudým dává, bohatým bere, kouzelný nápoj, po kterém se Nikolaj stává nesmrtelným • zrada Nikolaje z řad přátel – jeho smrt Slovní zásoba: • nářeční prvky, spisovnost („ohavník nalezl poběhlici“) • básnické obraty, znalost prostředí (mluva regionu) Slohový útvar:

• •

vypravování + popis, líčení do textu je zařazena i vyhláška – grafika textu

Vladislav Vančura • hrdinové jsou renesanční (vášně, vystupují proti celku – jiné jednání, jiné národy) • květnatý a básnický jazyk (archaismy, složitá souvětí, přirovnání) • práce s vypravěčem Román: Pekař Jan Marhoul, Rozmarné léto, Markéta Lazarová, Konec starých časů, Obrazy z dějin národa českého Pohádky. Kuba Kubula a Kuba Kubikula

VLADISLAV VANČURA – ROZMARNÉ LÉTO (142/3) Děj:Odehrává se v bezstarostném prostředí malého městečka, které je jednoho letního dne vyrušeno ze své pohody příjezdem kouzelníka Arnoštka a jeho krásné partnerky Anny. A tak po tři dny a po tři noci se rozbouří klidný život hlavních hrdinů : kanovníka Rocha, upovídaného majora Huga a lidově moudrého a se vším srovnaného správce plovárny Antonína Důry a jeho žárlivé manželky. Slovní zásoba: • používání přechodníků, grafika textu – částečně užití nadpisů (nadpisy charakterizující další vývoj událostí) • užití básnických zastaralých slov • přídavná jména dosazuje před podstatná jména – archaické • použití dlouhých souvětí • častá přirovnání, nepřímá charakteristika • častá přímá řeč – pomáhá charakterizovat postavy ( hrdina – renesanční člověk) • výsměch maloměšťanství

Karel Čapek • • • • •

humanismus – vazba na rodiče, otec lékař zaměření filosofie, literatura, dějiny – téma: obyčejný hrdina ( dřevorubec, princezna, pošťák, lékař) příjemně píše, dá se to číst, srozumitelné sklon idealizovat svět prostých lidí život : dětství prožívá v Úpicích, vystudoval gymnasium v HK, později v Praze, získává doktorát filosofie, později novinář, spisovatel, vystupuje proti fašismu

Znaky: • představuje vypravěčský typ – postavy, vypravěč, řada příběhů, silný myšlenkový podtext = reaguje na problémy doby, kvalitní čeština a styl, humanismus (lidství), pochopení prostého člověka, pestré dílo žánrově – pohádky, noviny, divadlo, cestopisy Hry: • Loupežník, R.U.R. Cestopisy: Anglické listy, Italské listy, Výlet do Španěl Povídky: Povídky z jedné, z druhé kapsy, Apokyfy Romány: Krakatit, Válka s Mloky, Továrna na absolutno, Hordubal, Povětroň, Obyčejný život

Pohádky – Devatero pohádek, zahradníkův rok, Jak se to dělá KAREL ČAPEK – O sobě a svém díle (162-173/3) Vlivy na autora: a) otec – lékař, buditel, spisovatel b) matka – romantika, fantazie, citovost c) babička – vtip a lidové zvyky • záliby otce a jeho svět bolesti (zahradničení, truhlaření) • vášnivý hudební svět sestry • malířská objektivnost bratra „dílo nezmění svět, ale jsou to kapky medicíny poznání“ • lidství, humanismus, protiválečný postoj KAREL ČAPEK – Hordubal Hordubal: • strašpytel • u země/sedlák • bez názoru – ovlivněn Polanou • odjíždí do ciziny vydělat peníze Polana: • láska k čeledníkovi • využívá Hordubala • nevěrná • touha po Hordubalově smrti – odsouzena spolu s čeledníkem Příběh • psychologický příběh s detektivní zápletkou • za jakou cenu Hordubal získal majetek – odcizení rodiny, ženy, vesnice • otázky Polaniny viny – je špatné se zamilovat • láska ✖ majetek • muž se vrací domů s penězi, zjistí, že žena byla nevěrná a zabije toho muže KAREL ČAPEK – Povětroň • vypravují se zde 3 příběhy jak mohl ztroskotat s letadlem jsou hodnověrné • vypravěčský typ – postavy, vypravěč, řada příběhů • silný myšlenkový (filosofický) podtext ➙ reaguje na problémy doby • kvalitní čeština a styl • humanismus (lidství), pochopení prostého člověka • pestré dílo žánrově – pohádky, noviny, divadlo, cestopisy

KAREL ČAPEK – VÁLKA S MLOKY •

kompozice – děj je složen z řady vypravování, novinových zpráv, filmový scénář, fotografie, nálezy

Božena Benešová – Don Pablo, Don Pedro a Věra Lukášková Jarmila Glazarová _ Vlčí jáma, Advent (182/3)

Marie Majerová .- Siréna, Havířská balada,Robinsonka (150/3) Marie Pujmanová – Pacientka doktora Hegla, Lidé na křižovatce (156/3) Eduard Bass – Klabzubova jedenáctka, Cirkus Humberto (177/3) Karel Poláček – Bylo nás pět, Muži v ovsidu, Okresní město, Hostinec u kamenného stolu (175/3) Václav Řezáč – Poplach v Kovářské uličce, Nástup, Bitva, Černé světlo, Svědek (160/3) Jakub Deml – Hrad smrti, Tanec smrti, Zapomenuté světlo (186/3) Jaroslav Durych – Boží duha, Bloudění (187/3)

20) Světová poezie 1. 1/2 10. století (1918 – 1938) Guillaune Apollinaire • dobrovolnost ve válce – zjišťuje nesmyslnost války poezie: Alkoholy, Pásmo, Kaligramy Prsy Théresiovy – experimentální hra. Důraz na hudbu, pocity, rytmus, děj je vedlejší. Žena odmítá plnit svou roli

GUILLAUME APOLLINAIRE- ALKOHOLY (199/3) Téma: • Paříž • Ulice • Antika X křesťanství X současnost • Žena • Praha • Více témat (polytematická), prolínání témat, 1 verš 1 téma Forma: • ich- forma • oslovení – čtenáře, neživé předměty • osobní pocity, postřehy Verš: • bez rýmu • bez interpunkce • bez pravidelnosti Princip tvorby: Princip cesty – volné spojování (chybí logika) – alkoholy – opilost – nesouvislost- básník je opilý životem (vychutnává život) Pásmo – volné spojování myšlenek – asociace Fantazie X skutečnost Pocit času – problém futurismu Vl. Majakovskij • malíř, literát, herec, filmový scénárista • přívrženec levicové strany, je aktivní politik, sebevražda • zakladatel futurismu v Rusku, vliv symbolismu, píše peomy

peomy: V. I. Lenin, 150 000 000, Správná věc Hry – Mystéria – buffa

VLADIMÍR MAJAKOVSKIJ – PLNÝM HLASEM (206/3) • odraz tehdejší doby (hosp. krize, fašismus, zakládání komunistických stran) Téma: • buřičství v literatuře, v politice • autor opovrhuje, bezmocnost Forma: • ich- forma, subjektivní pocity, zdůrazňuje své osoby, sociálně zaměřený Slovní zásoba: • metafora, hyperbola (nadsázka) • častá zvolání – zlepšení pocitů • cizí slova – rusismy • chybí pravidelná verš – chaos a roztržitost • užívá zkratek • převládá spisovnost X hovorové výrazy (šlápl, kašlu) • básnická slova – poetismy (jeseň, psot, strov, rov- hrob) Grafika: • stupínkový verš (každý verš je zdůrazněn, vypíchnut, smyslem je zdůraznění) • osvobozená slova – zdůraznění Provokace: • grafikou, opakováním, neobvyklým spojením( soudruzi potomci, mramorový hnus) Sergej Alexandrovič Jesenin • častým tématem venkov, příroda, náboženské motivy • zakladatel imažimismu =image= obraz – zdůrazňuje obraznost v poezii Krčemná Moskva = období bohémské, Anna Sněgina = poema

SERGEJ ALEXANDROVIČ JESENIN – PLNÝM HLASEM (208/3) • • • • • • • • • • • • •

objevují se náboženské motivy (svíčka, kadidelnice) motivy smrti (zádušní mše) vyznění je smutno v motivech spíše k Majakovskému klasický verš s rýmem častá přirovnání – originální, netradiční motivy přírody, lidu, rovnováhy odmítá civilizační zásahy jedním ze základních prvků je personifikace ( zosobňuje přírodní jevy) zvukomalba – shromažďuje slova s dlouhou slabikou prvky refrénu – opakování obraz – vesnice, kostel vyznavač tradičních hodnot = vesnice= klasická forma básně

FEDERICO GARCIA LORCA (213/3)

Poezie : Cikánské romance, divadlo – Krvavá svatba, Dům Bernardy Albové

21) ČESKÁ POEZIE 1. 1/2 20. STOLETÍ JIŘÍ WOLKER – TĚŽKÁ HODINA (221/3;224/3) • představitel proletářského umění (ovlivněno kolektivním uměním) Motiv srdce: a) chlapce – touha, sen, mládí, později pohřeb srdce – dospělost b) muže – realita, tvrdý život, srdce – ruce a mozoly c) rozpor chlapce a muže – jeho srdce pohřbívá a druhé ještě nemá • důležitost přeměny chlapce v muže • použití metafor • základem je sociální soucítění (sociální balady)

JIŘÍ WOLKER – POŠTOVNÍ SCHRÁNKA -srdce – čekající na dopis • blizna červená – cit metafora- srdce – blizna červená psaníčka jako pel personifikace – schránka kvete modře Závěr:lyrická poezie- cílem je vyjádřit pocit, prožitek Jaroslav Seifert • Skromné životní poměry, později novinář – levicový tisk, spoluzakladatel Devětsilu • Podpis Charty 77, 1984 Nobelova cena, proletářská literatura – Město v slzách • Poetismus – Na vlnách TSF • 30. Léta proti fašismu – Vějíř B. Němcové, Světlem oděná • po r. 1945 – Přilba hlíny • 60. Léta – Halleyova komata,Zápas s andělem

JAROSLAV SEIFERT – PÍSEŇ (131/3) • představitel poetismu (důraz na život, fantazii) Slovní zásoba: • spisovnost • skromnost výrazu • běžná mluva Téma • rozloučení Motiv: • čas Postoj autora: • nostalgie, touha po tom, co odchází – upřímnost

JAROSLAV SEIFERT – NA VLNÁCH TSF Počítadlo • opěvuje techniku Slovní zásoba: • spisovnost • běžná mluva • skromnost básnických výrazů Téma: • žena – milenka/láska Motiv: • čas, posloupnost Postoj autora: • touha Počítadlo – forma kaligramu, spojuje grafiku s textem

MAMINČINO ZRCÁTKO • Humanismus, citovost, osobní prožitky (dětství), skromný ve výrazech Slovní zásoba: • spisovnost, běžná mluva • skromnost básnických výrazů Téma: • žena – matka Motiv: • čas Postoj autora: • nostalgie – vzpomínka na matku, upřímnost Vítězslav Nezval • zakladatel Devětsilu • pestrá umělecky, vlivy moderního umění, žánrová pestrost, kvalitní básnický jazyk – pestrost, květnatost – experimenty • nejkvalitnější období 30. –30. Létá , nekvalitní po r. 1945 – vliv politiky • poetismus- Pantomima, Básně noci • surrealismus – Žena v množném čísle, Praha s prsty deště • konec 30. Let – Pražský chodec, Matka naděje • po r. 1945 – Stalin, zpěv míru • hry – Manon Lescaut, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou

VÍTĚZSLAV NEZVAL – PODIVUHODNÝ KOUZELNÍK (235/3) Poetismus Kompozice: • podobnost se symfonickou skladbou, termíny z hudby • genese – zrození Forma:

• ich forma • prochází městem – záznam prožitků Motivy: • noci – lampy/odstíny barev • klášter, město • ženy – zrození květiny (symbol přátelství, lásky) • kouzelník – básník Nezval Slovní zásoba: • chybí rým, volný verš • netypická slovní zásoba • zvláštní slovosled Princip textu: • popis, líčení • volný tok pocitů – pásmo(podobnost s Apollinairem) Vladimír Holan • ovlivněn přátelstvím s mnichy, ovlivněn studiem češtiny, Březinou • filosofující a meditativní, převládají pocity melancholie a smutku • experimentuje v jazykové rovině – zastaralá slova, nová slova • určitá nezávislost na společenském dění – politickém 30. léta – Triumf smrti ohrožení fašismem – září 1938, Zpěv tříkrálový po r.1945- Rudoarmejci pozdější tvorba – láska, smutek – Noc s Hamletem, noc s Ofélií, Bolest

VLADIMÍR HOLAN – PRVNÍ TESTAMENT, TEREZKA PLANETOVÁ (245/3) •

představy konkrétní se mísí s abstraktními, představy jsou protikladné ( neodpovídá konveční logice) • ovlivněn Březinou Slovní zásoba: • přímá řeč, nedokončené věty • interpunkce, poetismy • spojuje básnický jazyk s obecnou češtinou (koukaj, fotr) • slova zachycující zvuky • zvukomalba (vratký kráčivec) • práce s významem slov – přehazuje jejich pořadí ve verši „ kdo propůjčí mi sílu něh- kdo propůjčí mi něhu síly“ • netradiční spojení slov • využívá zkrácených slov, cizích slov • vytváří slova nová (Je člověk sám, když osamí?)

VLADIMÍR HOLAN – RUDOARMEJCI • prozaický text Hrdina:

• vnímá je jako obyčejné lidi, ne jako zabijáky • neutrální postoj – sympatie, odstup, pochopení • chápe hrdiny Kontrast: • kytice X tanky František Hrubín Tvorba: • láska a dětství, krajina, příroda, kontrast život – smrt, láska – smrt, filosofické problémy, problémy života • ženy, příroda – Krásná po chudobě • láska – Až do konce lásky, Romance pro křídlovku • politika, válka – Hirošima • dětská poezie – Říkejte si abecedu, hrajte si s námi • hry – Srpnová neděle, Křišťálová noc FRANTIŠEK HRUBÍN – Romance pro křídlovku Pomatený děda – jeho fiktivní svět, ve kterém potkává své mrtvé známé – vnuk se o něj stará a je pro něj (pro dědu) pan Berka Děj: • červen 1930, Posázaví – Lešany Motiv: • cesty domů • děvče svádí hrdinu – láska fyzická • Terina – láska citová • Viktor – sok v lásce • Motivy lásky, přírody (řeka, léto) • Břitvy – symbol dospívání (únik, samostatnost) • Zlom v životě, vazba na otce • důraz na zvuky, symboly, vzpomínky • volný verš, užití zkratek Slohový útvar: • romance – závěr baladistický ( Terinu nezíská ani Viktor ani Vojta – umírá totiž v další vesnice • forma deníku, záznamy dní, dat • prvky divadelního scénáře Osoby: a) Terina – Všechno, co naráz svazuje srdce, a přece to není smrt Milenka ještě ne, na to je jí mnoho – je příliš vznešená, než aby ji poskvrnil sexem c) Tonka- Ze zaprášených nohou a snědých lýtek, vytryskla andělsky bílá stehna –fyzično d) Já – Stále jen obletuje vlastní srdce – Vojta e) Viktor – symbol tajemna – čepice (stín v obličeji), divoká tvář Idea:“ Ten dar je nad tvé síly“ – břitva, dospělost, láska, život Mechanismus tvorby textu – deníková podoba, každá sloka má svůj nadpis, prvky scénáře,

volný verš ( lyrizovaná próza), stojí na hranici mezi prózou a básní Bohuslav Reynek (253/3) • autor křesťansky zaměřený • motivy boha, osamění, trestu, smrti, úzkosti + příroda, krajina překládá – francouzštinu, Rybí šupiny, Podzimní motýli, Sníh na zápraží

BOHUSLAV REYNEK – RYBÍ ŠUPINY • • • •

zdůraznění pocitů, prožitku – barevnost, básnické obrazy motivy ryb – bezbrannost, bezmoc, oběti krása hledaná až po smrti ryb (ne v celku, ale v šupinách) – zpětně si uvědomuje krásu skromnost tématu, jazykového výrazu

BOHUSTAV REYNEK – KOČKY • • • • •

společnice, přítel, faleš, první milenka kočka je osobnost – nelze ji zastrčit vzpomínky na dětství sen, spánek proměnlivost symbolu kočky

František Halas – Kohout plaší smrt, Staré ženy (240/3) Konstantin Biebl – Nový Ikaros, S lodí jež dováží čaj a kávu Jiří Ortel – Červená modrá, žíhaná kniha, Mládí, Cesta k mrazu, Ohnice, Elegie, Jeremiášuv pláč (299/3)

21) ČESKÉ DIVADLO 20. – 30 LET 20. STOLETÍ VOSKOVEC A WERICH – RUB A LÍC (336/3) • • • b) c)

kritika společnosti a fašismu základem je naivita, hloupost (výbušná konzerva), stejné založení postavy Krev a Mlíko – jsou symboly, protiklady situační humor – záměna granátu za konzervu slovní rovina – skrytý humor za slovem

EMIL FRANTIŠEK BURIAN – VOJNA (241/3) Syntéza: • poezie – píseň rekruta + hudba • tanec- sbor chlapců a dívek • mluvené slovo • hudba – rytmus + slovo = bubeník Téma: • 1 Sv. válka X láska a domov – vesnice ( prvky lidové slovesnosti) • prvky lidové slovesnosti, lidová zábava – rituál odvodů Slovní zásoba:

• lidové tvary, obecná čeština, nářečí • mluva bubeníka – spisovnost • 2. Část hovorovost, nářečí Nálada : • melancholie, zmatek, lítost

22) Světová poezie 2 1/2 20. Století FRANCIE

RAYMOND QUENEAN (KINÍ) • zdůrazňuje experimenty s jazykem, častá ironie, smysl pro humor Stylistická cvičení, Sto tisíc miliard básní RAYMOND QUENEAN –STYLISTICKÁ CVIČENÍ (12/4) • •

pokus vyjádřit více způsoby jedno téma experimenty

JACQUES PRÉVERT – PRO TEBE MÁ LÁSKO (10/4) Slovní zásoba: • pozitivní vztah k přírodě • láska jako pouto (láska jako těžké řetězy) • prvky melancholie (Hledal jsem tě, ale nenašel) • grafika, posloupnost = logika • jednoduchost, opakování verše • anafora • pointa až ke konci Forma: • ich forma a přechází do du- formy Symboly: a) svobody – pták, květiny, láska b) vlastenectví – koupě, řetězy, otroci Význam básně: 1) ztracená láska 2) láska není otrok, je svobodná

JACQUES PRÉVERT- JAK UDĚLAT PODOBIZNU PTÁKA (11/4) Forma: • er- forma – prolínání vypravěče Slovní zásoba : • jednoduchost sdělení verše • volný verš • posloupnost – pointa v závěru = logika Problém:

Svoboda – pták, malování X nesvoboda – klec

JACQUES PRÉVERT – POHÁDKY PRO NEHODNÉ DĚTI Kůň na ostrově • problém svobody a nesvobody • jednoduchost, srozumitelnost • snaha o rozhovor • základem je metafora, obraz • text je postupně logicky zúžen v pointu Forma: • er- forma – ich- forma – prolínání vypravěče RUSKO

JEVGENIJ JEVTUŠENKO – TANKY JEDOU PRAHOU (16/4) • • •

relativnost, rozporuplnost světa vyjadřuje nesouhlas s touto událostí vliv konce 2 sv. v. , Pražského jara 1968, vznik socialistických zemí, války (Korea, Vietnam, Afganistan) Vypravěč: - 1/3 je er-forma, vnější prostředí změna v du-formu – z pozorovatele účastníka události a rozhovoru, základem rozhovor je střet názoru, střet je v er- formě. Závěr v ich- formě – vyjadřuje osobní názory, pocity – sugestivní pocity Slovní zásoba: • nepravidelný verš • častá interpunkce, přímá řeč • využití grafiky – stopy pásů tanků • vulgarismy X spisovná, básnická • rusismy • = rozporuplnost slovní zásoby Motivy: Praha – strach, hroby, bič, most(spojuje) Hus – svoboda, pravda Puškin – svoboda, odpor Petefi(maďar. Básník) – vazba na maďarský podzim (1956 – okupace Maďarska) Personifikace: • „ strach se honí“ • tank kýval dětem“ Metafora: • „ tanky jedou po vojácích, co sedí uvnitř“ – obrací s proti samotným vojákům, nevědí, co dělají, jednají proti své vůli

VLADIMÍR VYSKOCIJ – NEMÁM RÁD (17/4) •

metoda postupného nabalování

• rozvíjení představ • písňová forma – opakování – rytmus • anafora • chybí kladné hodnocení – vytváří si ho čtenář sám Vypravěč: • ich forma • možnost ztotožnění s autorem (jeho myšlenkami) – morální a filosofické otázky

USA Allen Ginsberg • vliv Starého zákona + budhismu+průkopník (andergrandové) poezie, aktivní zájem o politiku ve světě Kadish, Kvílení a jiné básně

ALLEN GINSBERG – MÍR V BOSNĚ A HERCEGOVINĚ (28/4) • zájem o moderní směry (postmoderna), smutek, hrůza ze života • spíš reportáž, dokument než báseň • osobní zkušenost, citové prožitky, přesnost faktů, subjektivní, osobní zpověď autora Pocity: • bezmoc, zoufalost – chybí řešení, pointa Idea: • předat pocit zoufalosti, kritika války Obsah: • popis důsledků války Grafika: • zpřeházenost, zdůraznění slov komu, kdo- neznalost řešení Slovní zásoba: • verš volný, chybí rým, verš zakončen otazníky • bez básnických prostředků – nelze popsat válku krásnými jazykovými prostředky It. Cesar Pavese – Přijde smrt a bude mít tvé oči, Ďábel a kopcích Eugenio Montale – Konec světa SSSR – Anna Achmatovová – Poema bez hrdiny, Boris Pásternak – Doktor Živago, Básně Julie Živaga Chile – Pablo Neruda – Veliký zpěv

23) Světová próza 2 1/2 20 století WILLIAM STYRON – SOPHIINA VOLBA • •

román líčí osudy polské židovky, která se po válce zotavuje v Americe v jejích vzpomínkách se ale pořád vracejí otřesné zážitky z války, kde ztratila všechny své blízké a sama prošla koncentračním táborem, není tak vlastně schopna normálního života a končí sebevraždou (mnohokrát v životě byla přinucena volit mezi dvěma řešeními, například v koncentračním táboře musela rozhodnout, které z jejích dvou dětí půjde okamžitě do plynu

FRANCIE Albert Camus • Nobelova cena, život končí autonehodou, novinář, bojovník za práva arabů • Filosofující dílo, žánrově pestré • Esej – Mýtus o Sisifovi • Hry – Caligula, Běsi • Román – Cizinec

ALBERT CAMUS – CIZINEC Duševní stav hrdiny: • vnitřní vyrovnanost, klid • stav vyššího poznání – smrt jako vysvobození • úžeh, horečka, úpal, pot, pálivé slunce = všímá se více sebe a okolí než zabití • zabití – určitá zamlženost, na půl při vědomí • hrdina osamocen – pláž, vězení – nikdo za nim nejde • hrdina řeší přežití – soubor s arabem, jestli mu dají milost – vězení • smrt – smrt jako vysvobození (smrt matky), Blízkost smrti – vzpomínky na matku, dětství, štěstí Hrdina: • pasivní – nebrání se obžaloby za vraždu Araba a dostává se do vězení • zabití je pro něj překonání překážky, není to pro něj nic hrozného • prvky rasismu • vzpomínkami se vrací do dětství Prostředí. 2. pláž – písek, teplo, nekonečno, samota, slunce – odpovídá duševnímu stavu hrdiny 3. vězení – oknem obloha(nekonečno), spánek, vzpomínky, vězení – spíše úvahy, vzpomínky, zvuky moře – odpovídá duševnímu rozpoložení motiv smrti prolíná textem jako pocit nekonečna, svobody, uvolněnosti Vypravěč: • ich – forma • citově zabarvený popis, líčení, úvahy • málo přímé řeči, vnitřní monolog • důraz a vzpomínky • přes vyhrocený děj autor používá dlouhá souvětí Styl:

• slohové postupy – popis, prvky úvahy, líčení Děj: Nulový děj

G. MARQUEZ – KRONIKA OHLÁŠENÉ SMRTI (KOLUMBIE) Napětí: • častá přímá řeč, barvitý popis, prostředek je téma Naturalismus: • cíl zachytit hrůzu • prvky natural. Prostředkem napění vypravěč: • není jednotný – ich, du, er • změna vypravěče zvětšuje napětí • vypravěčský styl – vyprávěno, co bylo vyprávěno Slovní zásoba: • vulgarismy – odpovídají prostředí, charakteru postav, je to také výraz tragiky • naturalistický popis celé vraždy – naturalismus je prostředek k vyjádření situace, ne cílem • spojení básnických prostředků s naturalistickým – užívá kontrastu, zvyšuje se účinnost Napětí: • dáno napětím, velkým množstvím vypravěčů, podrobný popis, přímá řeč • vzpomínka se kombinuje s přímým dějem, komentářem účastníků

USA

VLADIMÍR NABOKOV – LOLITA Téma: • láska (až posedlost) staršího muže k 14. Leté dívce • situace zachycena krásným popisem • rozpor mezi perverzním tématem a uměleckými prostředky vypravěč: • hlavní hrdina • obrací se ke čtenáři • komentuje svoje jednání – střídání ich s er formou + du forma • forma – má podobu divadelního scénáře – hlavní postava, čas, místo • prolínají se motivy lásky (jablko, slunce, Venuše) s motivy kontrastními (dítě X muž – nevinnost X sexuální posedlost) • • • • •

užívá metodu komentáře smysl pro detail, začíná koncem metoda obrazů – mozaika humor – situační, černý humor psychologický film, milostný

• •

balancování vztahy spratek X žena manipulace, zahrávání : ona s mužem, on s manželkou, Lolita se psem

FRANCIE Jean Paul Sarte – fil. Úvaha – bytí a nicota, divadlo – Špinavé ruce Román- Cesty svobody ANGLIE A. Christie George Orwell – Farma zvířat William Golding – Pán much Salman Rashdie – Satanské verše ITÁLIE Umberto Eco – Jméno růže Alberto Moravia – Římanka RUSKO Solženicyn – Souostroví Gulag, Rakovina NĚMECKO Gunter Grass USA Joseph Heller – Hlava XXII. William Styron – Sophiina volba Poetismus – Nabokov, John Irwing – Svět podle Garpa Beatníci – William Burrought – Feťák, Teplouš Charles Bukovski – Všechny řitě světa i ta má, Hollywood Henri Miller – Obratník raka Sci-fi – Ray Bradbury – 451 Fahrenhaita, Marťanská kronika

Světové divadlo ITÁLIE Federico Fellini – Amarcord

24) Česká próza, divadlo 2/2 20 století 1. období (1945-1948) Julius Fučík • zájem o proletářské umění, socialis. Realismus – levicová orientace, kvalitní novinář a literární kritik • V zemi milované, V zemi, kde zítra znamená již včera, Reporráž ADOLF BRANALD – Stříbrná paruka, Vizita, Dva muži v jedné válce

MILOŠ VÁSLAV KRATOCHVÍL – Mistr Jan, Život Jana Ámose, Evropa v zákopech! EGON HOSTOVSKÝ – Černá tlupa, Nezvěstný Jan Drda • talentovaný autor, redaktor lidových novin • postavy – obrací klasické postavy dobra zla – lidovost postav • zápletka dobra X zla • lidová čeština, slang, nářečí román – Městečko na dlani, Němá barikáda, Vyšší princip, Panceřová pěst pol. Drama – Hrátky s čertem, Dalskabáty, Hříšná ves

JAN DRDA – NĚMÁ BARIKÁDA(FILM – VYŠŠÍ PRINCIP) Doba: protektorát – atentát 1942 • bez úvodu – skočily jsme do děje • přes hudbu, vojáky, černobílosti – seznamuje s atmosférou – pocit strachu • metoda střihu – přeskakujeme postavy ředitel – strach, nervozita, strach o maličkot němčinář – brýle, přísnost, nelidský pedagogický sbor – lidský, normální latinář – je mimo dobu a strach – nadčasový, klidný, morální dobro, nekompromisní R. Hrušinský – udavač, záletník, hrubost k synovi, neplatí daně, jaký otec takový syn Student Ryšánek – kladná postava, nadaný, matka pradlena, citlivý • •

válka jako vnější prostředí láska nadčasová, studentský humor

2. období 1948 – 1/2 50 let Reportáž: • živé hodnocení, poutavé přiblížení situace, atmosféry • dobrá znalost problémů, prostředí, dostatek informací • autentická zkušenost • v ich formě • kontakt se čtenářem • pestrá SZ, dějový spád • jazykově přizpůsobit tématu J. MAREK – Panoptikum města pražského ANTONÍN ZÁPOTOVKÝ – romány – Vstanou nový bojovníci, Rudá záře nad Kladnem JAN OTČENÁŠEK – Romeo, Julie a tma, Kulhavý Orfeus, Když v ráji pršelo, Občan Brych Vladimír Neff • představitel historické literatury – spojuje historická fakta s výmyslem • dobrá znalost dobové atmosféry, dobrý vypravěč, historii spojuje s výmyslem, užívá • prvky detektivky, trileru, milostného románu

Sňatky z rozumu, Zlá krev, Královny nemají nohy

3. období – 2. Polovina 50. Let –1968 Arnošt Lustig • autobiografické prvky, židovství, válka, existenciální prvky • novela Nemilovaná, román a film Dita Saxová

ARNOŠT LUSTIG – MODLITBA ZA KATEŘINU HOROVITZOVOU • • • •

hrdinou je běžný člověk, ale objevuje se v mezních situacích prvky existencionalismu dobrá znalost prostředí propracovaná psychologie postav

Příběh : Kateřina Horovitzová je polská Židovka, na začátku války se snaží skupina Židů uprchnout přes Itálii na západ – jsou chyceni, KH se mezi ně dostává až v koncentračním táboře – Němci vytuší obrovský majetek této skupiny Židů – vzniká dohoda (bezpečná cesta Židů z koncentračního tábora – plynová komora – Kateřina těsně před smrtí zastřelí bezvýznamného důstojníka – smrt všech Židů • sugestivní text, zvyšuje se hodnověrnost • do příběhu zařazeno hlášení • převažuje popis a líčení, úvahy, děj je potlačen a roztříštěn (vzpomínky) • základem popisu jsou naturalistické prvky (mrtvoly) až laboratorní popis( detaily) • chybí přímá řeč Postava rabína: • sleduje popravy – opatruje mrtvé • duševně trýzněn Postava německého důstojníka • symbol záludnosti, falešnosti dobra • upřednostňuje svoji práci bez ohledu na zlo které přináší Kateřina – morálně převyšuje, statečná Ladislav Mňačko DÍLA: román – Smrt si říká Endelchen, Jak chutná moc

LADISLAV MŇAČKO – JAK CHUTNÁ MOC (216/4) • kritika kultu osobnost ( osvobození politických vězňů) a politických chyb 50 let • dobrý vypravěč, kritik Hrdina: • vůdčí osobnost • revoluce • bez citu • zdánlivá (formální) dokonalost

• jednoduchost v myšlení, v slovní zásobě • zrůdnost „stroj, mašina na drcení lidí“ • despotický typ vůdce • podlézavost • dokonalost v schopnosti ovládat se , neprojevovat city • Galovič = mocenský princip Téma: Hlavní téma – moc a její udrření Dílčí téma – charakteristika Galoviče (mocenské ambice) Slovní zásoba • heslovitá, úsečná • časté otázky, zvolání • ve větách chybí básnické prostředky • informačně jenoznačná • věty vypadají jako hesla, fráze 4. období 70-80 léta – normalizace Bohumil Hrabal • vystudoval VŠ – filosofická fakulta, mnoho povolání – ocelárny, sběr papírů, výpravčí, evropská světová kvalita povídky – Pábitelé, Perlička na dně novela – Ostře sledované vlaky romány – Postřižiny,Městečko, kde se zastavil čas, Halekýnový milióny Nejkvalitnější – Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota • způsob tvorby – motoda koláže – volné působení vzpomínek, příběhů z podvědomí=nůžky • střih + slepování povídek = metoda automatických textů

BOHUMIL HRABAL – JARMILKA • ovlivněn moderní francouzskou poezií, filozofií • silný vliv slangové, lidové mluvy (pivovar, hutě, nádraží) • hrdina na pokraji společnosti, je něčím výjimečný (zjev, úchylka), ale umí prožít život • zvláštní styl psaní (metoda, koláže, střihu) • silný autobiografický vliv (rodina, povolání, dětství) Charakteristika: • přímá řeč (vulgarismy, slang, nářečí), vypravování + přímý popis Slovní zásoba: • nespisovnost, slang, nářečí, vulgarismy, hovorovost • vypravěčský typ • důraz na přímou řeč • využívá metody koláže (nůžky, lepidlo) • souvětí • prolínání ich, er, du formy • znalost prostředí i mluvy

film. Skřivánci na niti vypravěčství: • základem je vyprávěný příběh hrdinky autorem • vypravuje Jarmila, květinářka, Vašek – koleg z práce = vypravování ve vypravování • základem je autorem vyprávěný příběh čtenářům podobnost: O. Pavel, Hašek, Čapek ➙ vypravěči Vladimír Páral Dílo: 60. Léta – Soukromá vichřice, Katapult, Profesionální žena 70. léta- Mladý muž a bílá velryba

VLADIMÍR PÁRAL – SOUKROMÁ VICHŘICE • píše dlouhá souvětí • užívá jiný typ písma – citáty z jiných autorů, odborné chemické názvy • čtenář skládá příběh • převládá spisovnost, užití přechodníků • nespisovnost, obecná čeština v rozhovoru=odpovídá situaci postavy • běžní lidé, běžný styl života • spíše optimistické, žijí svými starostmi • chybí hrdinský čin • spíše než děj v popředí popis jednání postav, hodnocení postav Ladislav Pecháček • prvky recese, humoru, autobiografický prožitky, satirická kritika společnosti, dobrý vypravěč • hrdina – odlišuje se od ostatních – nevýrazný smutný tip – prožívající hrdina – často neúspěšný • povídka – Amatéři (film – Jak svět přichází o básníky) • romány – Dobří holuby se vracejí, Vážení přátelé, ano

DIVADLO Jaroslav Diedl • Tři chlapy a cestách, Tři chlapy v chalupě, Nemocnice na kraji města, Synové a dcery Jakuba Skláře Jiří Hubač • psychologické hry – Nezralé maliny, Ikarův pád, Sanitka Josef Škvorecký Dílo: Zbabělci, povídková kniha – Prima sezóna, TV film – Tankový prapor Román : Příběh inženýra lidských duší, Případy pro pátera Knoxe, Případy detektivní kanceláře ostrozrak

JOSET ŠKVORECKÝ – ZBABĚLCI •

dobrý vypravěč, smysl pro humor, znalost atmosféry, prostředí, prvky autobiografie, postava

běžné vlastnosti, někdy tragikomický, lidskost styl: • užívá líčení, podrobný popis • krátké věty • hovorová, obecná čeština • děj spíš potlačen (pocity, představy) je popisován, není vyprávěn • ich forma vypravěč + komentuje události Milan Kundera • dílo : filosofující autor, dobrý vypravěč, děje jsou promyšlené, postavy také, výborná psychologie, kritika totality, hrdina běžné problémy, chyby povídky: Směšné lásky divadelní hra – Majitelé klíčů román – Žert, Nesnesitelná lehkost bytí, Život je jinde

MILAN KUNDERA – ŽERT •

zfilmováno, děj v 50. Letech, filosof. Román, více vypravěčů, retrospektivní kompozice, do textu vkládá noty, písně, vědecké pojednání a písní děj : student VŠ obrací v legraci dopis své dívce, je vzat rázně politicky, vyloučen ze strany VŠ, práce v dolech, snaha pomstít se, pomstít se, pomsta po letech – svede kamarádovi manželku, v závěru zjistí, že kamarád má milenku, že mu pomohl zbavit se ženy

Ivan Klíma • román: Zámek, Milostné léto, Moje první lásky Václav Havel Dílo: představitel absurdního divadla, prvky autobiografie, filosofující autor ( svoboda, lidskost, jedinec X totalita) • divadelní hry :Audience, Vernisáž, Pokušení, Žebrácká opera, Zahradní slavnost, Dopisy Olze • hrdina často intelektuál – odmítá společnost, hledá vyšší smysl života

VÁCLAV HAVEL – ZAHRADNÍ SLAVNOST •

absurdní divadlo, prvky autobiografie, filosofující autor (svoboda, lidskost, jedinec ✖ totalita) hrdina často intelektuál – odmítá společnosti, hledá vyšší smysl života prvky absurdního divadla • hlavní hrdina (Plzák) si protiřečí (fráze, dlouhé řeči – nemá rád, ale užívá je) • promluvy tajemník – tajemnice = mluví, aby řeč nestála, - mluví o nesmyslech, o nesmyslné věci, - jejich rozhovor vede spíše k zamlžení než k odhalení skutečnosti hrdina – Plzák – organizátor, uvaděč • absurdní povolání prostředí • sál kulturního domu – podoba – zahradní slavnost • smyslem slavnosti – potlačit oficialitu pracoviště, polidštit se

• atmosféra je hraná, uměle vytvořená Hrdina ✖ společnosti • hrdina – vlezlost, nebezpečný funkcionář, falešnosti, přizpůsobivost • tajemník, tajemnice – nemají svůj názor, nuda, nejsou tvůrčí, souhlasí na všechny strany • nezájem jeden o druhého = fráze • postavy formálně respektují skutečnost • chybí upřímnost osobní prožitky • postavy se skrývají za fráze, určitá lhostejnost k prostředí • vztah k prostředí nelze přesně definovat, postavy se neodhalují Slovní zásoba • „Jazyk Zahradí slavnosti je jazykem frází, idiomů, frazeolegismů, přísloví, slangů, rčení, jež ovšem nepomáhají hlubšímu porozumění světu a zpřesnění komunikace, ale naopak jsou nástrojem nedorozumění a odcizení. Protože mají ovšem také podobu jazykových gagů a hříček, jsou zdrojem groteskního a absurdního humoru.“ • hra se slovy „A von i von musí mít nějaký ty lidský vady – vony i vony k němu nějak jako patřej!“ závěr: • autor často využívá prostředí byrokracie, úředního jednání, hrdina (antihrdina), je součástí, kterou nelze ovlivnit 5. období r. 1989-90 JAN NOVÁK – Samet a pára, Valmont VLADIMÍR MACURA – píše z období NO – Znamení rodů, z R-U – Informátor Michal Viewegh Dílo: začíná psát na gymnaziu, vypravěčský typ Román : Názory na vraždu, Báječná léta pod psa, Výchova dívek v Čechách, Zapisovatelé otcovský lásky, Nápady laskavého čtenáře, Účastníci zájezdu

MICHAL VIEWEGH – BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA • • •

autobiografické prvky – autor je připouští – částečně z části příběh dotváří, vymýšlí prvky grotesky – jednání otce, příběhy se psem, život rodiny na balkóně

MICHAL VIEWEGH – VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH (FILM) • první postmoderní román • více vrstevnatý příběh • „pohádka o smutné princezně“ • satira na školství, milostný román • román o psaní románu • více vypravěčů – sám autor , autor coby učitel, autor coby rodič • časté (cizí) citáty • psycholog. román X pohádka X erotika X milostný román hrdina:

• •

komentuje svoje jednání, ironický, srandovní dělá si srandu ze sebe

MICHAL VIEWEGH – ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU Hrdinové : běžní účastníci zájezdu do letoviska v Itálii • autor vypravěč • do textu řazeny citáty, komentáře, úvahy – problém rasismu (ukrajinec), homosexualita, mezilidské vztahy, partnerství • experimenty, odbočuje od příběhu (vzpomínky) + pohled přes filmovou kameru Slovní zásoby: • vulgarismy – ironický • zdůrazňuje absurdní situace • autor umí vystihnout atmosféru a pocity účastníků • potlačen děj – roztříštěn do množství epizod • autor sleduje jednotlivé účastníky – chybí jeden příběh

25) Česká poezie po r. 1945 1. období – 1945-1948 Josef Hiršal • učitel, redaktor, experimentální tvorba • - Job-boj, Experimentální poezie, vrh kostek

JOSEF HIRŠAL – Z TECHNOLOGIE TEXTŮ (124/3) • konec 2. Sv. války, 1948- politický převrat automatický text: • vytvořen ze smyšlených slov – výklad pomocí podvědomí, pocitů • slova mohou nebo nemusí mít význam • vliv citových prožitků, využívá fantazii otevřený text • umožňuje libovolně navazovat, logickou vazbu je asociace (př. Řeči štěky – haf, haf) • slova se vybavují na vnitřních souvislostech • variační – obměňování prolínající přísloví závěr: čtenář se stává vlastním tvůrcem poezie, snaží se odkrýt vlastní tvorbu slov – prvopočátky Jan Zahradníček • patří mezi nejkvalitnější autory • Pokoušení smrti, La Saletta, Čtyři léta

JAN ZAHRADNÍČEK- ZNAMENÍ MOCI (132/4) Forma textu: • jedna dlouhá věta • forma výzvy, dopisu, prosby

vypravěč: • ich forma • zoufalost autora, převládá pesimismus • určitá nesrozumitelnost textu, chaotičnost • řešení problémů ve společnosti – víra v Boha téma: • středověk, biblické motivy, • kritika, odsouzení společnosti • postoj autora k tématu je kritický, patetický (požehnání) • není konkrétně časově určeno • řešení nalézá ve víře v Boha, ve vládě Boha nad světem Slovní zásoba • spisovnost, biblická slova • volný verš – chybí interpunkce, chybí rým • chybí klasické členění slok, různá délka veršů • využití anafory • jeden verš významově přechází do verše dalšího dokončení myšlenky=metoda přesahu • chybí sloky • chybí logika, kriticky zveličuje • osvobození slov 1 verš = 1 slovo • anafora= opakování slov ve verši na začátku • verš odpovídá změně vypravěče – roztříštěnost, nejednotnost=pocity nejistoty, pesimistu • svět=kritizuje, kritika světského světa, lidstva, protikladem Bůh Josef Kainar BÁSNICKÉ SBÍRKY – Nové mýty, Člověka hořce mám rád, Český sen Texty písní – Moje blues Tvorba divadelní – Divadlo satiry Brno

JOSEF KAINAR – STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA (118/4) • písňová forma, spojení epiky a lyriky • využívá hovorovou češtinu • baladičnost, lidství, všednost slovní zásoba: • převládá spisovnost, slang, nespisovná slova • zdrobněliny • kombinace spisovnosti a nespisovnosti • použití refrénu prvky existenciální filozofie • železná židle – nesvoboda • kadeře – symbol odcházejícího mládí • kabáty – symbol oběšence • pohřeb – motiv hrobu • hlavní hrdina zařazen po společnosti proti své vůli

2. období – 1958 – 1/2 50 let 3. období – polovina 50. Let –1968 Pražské jaro 68, vlna emigrace Václav Hrabě Díla: Korunovační blues, Blues v modré a bílé • hovorová čeština, slang, vulgarismy

VÁCLAV HRABĚ- BLUES PRO BLÁZNIVOU HOLKU (199/4) • • • •

podobnost s Kainarem autobiografické prvky – změna zaměstnání snaha zlidštit socialismus + historické události 20. Století blues – hudební forma, melancholie, USA, černoši, tématy je svoboda, těžký život, je založeno na zvolání a na skandované výpovědi • věnování částečně běžným lidem Symboly: . Bláznivá holka – jeho láska, radikální změna jeho chování, naučil se hrát jazzu, dříve byl spokojený, nyní je nespokojený Betonář – bída drsný život Žena s koncentráku, prodavač limonád – představitelé chudoby Slovní zásoba: Není to běžný básnický text Užití anafory Argot, slang, lidové výrazy Použití přímé řeči Přesah „pasáci poezie“ – kazí poezii, zneužívá ve svůj prospěch „kaštéři metafor“- autor, čtenář Postoj autora: • silné lidství, protiválečný postoj, střet vlastního života s životem politickým Myšlenka- autor je naladěn protiválečný sociální pohled = lidství

4. období – 70.-80. Léta – normalizace • normalizace, Charta 77, návrat k reálnému socialismu Jiří Žáček Básnické sbírky – Okurková sezóna, Ptákoviny Pro děti – Slabikář, Aprílová škola

JIŘÍ ŽÁČEK – REPUBLIKA (245/4) • •

báseň – nápodobna života replika – nápodoba, výstižná myšlenka

JIŘÍ ŽÁČEK – DÍVKA VE STUDOVNĚ (246/4) • • • •

přemýšlivý autor smysl pro vtip jazykový cit rytmus odpovídající SZ

Karel Kryl DÍLA:Bratříčku, zavírej vrátka, Rakovina, Maškary

KAREL KRYL – PÍSEŇ NEZNÁMÉHO VOJÍNA (294/4) SZ: hovorová čeština + vulgarismy (nasrat, kašlu na to, s děvkama…) Časté otázky Citová vzrušenost, rozlišení Rozkazy- nasrat, jo nasrat! • • • •

vyznění básně – pesimismus, naštvanost, smutno vyprávění banálního příběhu – uvádí filozofické závěry – o smrti, o smyslu života epika X lyrika )oslovuje určitou vrstvu, zdůraznit skutečnost, vyjádřit svůj postoj, kontrast s formou písně, básně, s prostředím Vypravěč: • er forma, mění se v 1.os, 2. Os, • velice skromně užité umělec. Prostředky = odpovídá situaci pohřbu, smutečního obřadu Verš: • chybí čárky, rým, volný verš postoj autora: • kritičnost • nechuť k přetvářce, naštvanost • má snahu pochopit mrtvého, odmítá falešnou morálku Jaroslav Hutka Klíč pluhu – verše Požár v Bazaru=fejetony

6. období – čas 1989-90. ZDENĚK ROTREKL – divadelní tendence ANTONÍN PŘIDAL – divadelní hry – Půl domu bez ženicha, Sáňky na zvonci, básnické sbírky Smrt na ostrově JÁCHYM TOPOL- Miluji Tě k zbláznění, T úterý bude válka Název: Mladý muž a Bílá velryba Autor: Vladimír Páral Nakladatelství: Československý spisovatel Rok vydání: Praha 1985 Počet stran: 312 Stručný obsah: V knize je zachycen příběh lidí pracujících v chemickém průmyslu. Příběh je psán z pohledu Vika – bývalého velmistra chemie, Edity – Vikova milenka a laborantka. Nadi – Editina laborantka a Břéti – mladého

chemika který bydlí s Vikem. Vik odejde z práce, ztratí Editu a je se sebou spokojen. Edita ho vyhledá, protože potřebuje vymyslet chemický provoz. Vik se zamiluje do Naďi a Edita i s Naďou se zamilují do Břéti, který miluje Editu. Nakonec Brěťa umírá v chemičce u provozu který vymyslel.

Bohumil Hrabal - Slavnosti sněženek Kniha Slavnosti sněženek je sbírkou povídek z kerského polesí. Jsou to imaginativní portréty obyvatel tohoto lesního městečka, s nimiž se autor setkal ve své zvláštní, měnlivě protichůdně symbióze. Ta se čas od času projeví v tvůrčím objevování lidí žijících ve zdánlivě banálním, klidném prostředí, v nalézání tvůrčích podnětů této znovu se rodivší životní energie a síly, klíčící pod povrchem rezignace. Na tomto základě se rodí nový styl výpovědi, jenž vychází z autentického autobiografického zážitku. K podstatě se nesnaží proniknout cestou extatických scén, nýbrž výraznou kresbou charakterů. Jejím jádrem je prostota a zdánlivě samozřejmá přítomnost lidství („myslím, že moje povídky se podobají dennímu chlebu, který je smíšen z obilí, které je na zemi od nepaměti, že však vedle pecnu jsem položil i užitečný nůž, který je potřebný nejen chlebu, ale i lidským osudům, a tedy i psaní.“) Základním tématem Hrabalovy tvorby je zázrak všednosti, snaha proniknout do reality a popřít panující banalitu. Pokora a prostota příběhů ze života, zklidnění stylu, zachycujícího přítomnost, však neznamená „harmonizaci“, ztrátu výraznosti. Slavnosti sněženek objevují zázrak nejvšednějších okamžiků pozorným zahleděním do vnitřního světa druhých lidí. Hrabal všední okamžiky běžného života dokáže přenést na papír neobyčejným způsobem. Všímá si banálních věcí – jako věcích nevšedních, které vyzdvihne, až hyperbolicky zobrazí. A právě proto mají Hrabalovy povídky humoristický tón. Humoristický tón v zobrazování lidských typů a charakterů: „… A vyšla paní Vlašťovková, pořád v dobré náladě, naše paní vedoucí v bílém plášti a zvolala, Ale to je dobře, pane Junek, že jdete, hele, moje dcera se bude vdávat, prosím vás, nemáte doma nějaký nepovedený obraz? Ale pan Junek se rozkatil… Ale já žádný nepovedený obraz nemám! Ale paní vedoucí, snědá jak cikánka, řekla, Ale jen kdybyste se podíval, já myslím takovej vobraz, kterej byste chtěl zahodit, tak… A pak Junek se durdil… Ale co si vo mně myslíte? Já, kterej jsem udělal slabikář, deset let se děti učejí podle mýho slabikáře, tak já žádný nepovedený obrazy, nebo dokonce vobrazy k zahození nedělám!“ ….,,Pane Junek, mistře, řekla, když tedy nemáte pro mě nějaký obraz, kterej se vám nepovedl, tak prosím vás, nemohl byste mi spravit tady toho přelomenýho andělíčka, slepit tu prdýlku? Panu Junkovi se zatmělo v očích a zakřičel a odtahoval se… Ale já jsem vám řekl, já žádný nepovedený obrazy nedělám! a navíc, já žádný rozbitý prdýlky andělům neslepuju…“ „…ale taky zálibou v dobrém jídle, já vždycky jsem rád jedl fajnový věci… a hodně!“ ….„ Ježíši, já to dneska mám hlady… s jakou ohromnou chutí já ještě dneska sním celou štangli turistickýho salámu, salámu, který školím ve větráku na záchodě, ale ten salám nikdy nedoškolím, protože ho sežeru hned tu noc, co jsem si tu štangli na školení koupil“…. „…domovník ve svěráku má velikej kus salám a pilkou na železo krájí kousky, hned podle barvy jsem poznal, že se tam krájí uherák, tak hned dolů, a povídám, já mám plnou hubu slin, kolik za ten salám, a řekl si dva tisíce, tak jsem je dal, ale ten salám byl vopravdu tak tvrdej, že se dal krájet jen pilkou na železo, tak jsem mu přidal ještě dvě stě korun, a von to pilkou nakrájel na kolečka, a já jsem se zapomněl a ty kolečka jsem stačil, tak jak to krájel, sežrat, až jsem nakonec sežral i ten provázek…“ CHARAKTERISTIKA POSTAV Hlavními hrdiny se stávávají obyčejní lidé, protože jsou životodární pro Hrabalovu tvorbu. Zároveň to jsou ale lidé originální, kteří v sobě uchovali zbytky očistných rituálů, kteří jsou naplněni radostným viděním života a naplňují jej citem a nadšením. Jsou to „směšnohrdinové“, citově odevzdaní s pokorným přístupem ke světu. Hrabalovy figury nejsou psychologicky ani sociálně charakterizovány. Autor je označuje obecně jako příslušníky „čtvrté vrstvy“.Hrdinové všech povídek vynikají svou lidovostí a hlavně uměním sáhodlouze vyprávět o obyčejných věcech. FORMÁLNÍ STRÁNKA Slavnosti sněženek, stejně jako většina Hrabalových děl, nejsou poutavé pro svůj děj, který je ve většině případů nevýrazný. Hrabal poutá svým jazykem. Svým vtipným jazykem, který je založen na hovorové češtině, obecné češtině, vulgarismech. Na jazyku lidí z periferie, z ulice, z hospody („…ale ten salám tou krásou mě tak láká, že si říkám, školíš ho pro kamarády, školíš ho pro kamarády, ale najednou vstanu a řeknu, hovno!, a jdu na záchod, uříznu půlku, a tak ten salám žeru, až ho sežeru v posteli, a manželka mi jen ze spaní jen řekne, Neumasti peřiny…“…..“…tak jsem si hluboce oddychnul a manželka se zdvihla a řekla mi, Karle, nemuč se a sežer ten salám…“). Na nekonečných souvětích, zdůrazněných adresovaným monologem, kombinovaným s monologem ostatních („….To už mám, pane, za sebou, já jsem taky jatej touhou, co je za obzorem lidskejch cest, ale jen na útraty těchhle nohou, já jsem taky jatej touhou bojovat, ale už jen sám proti sobě, jasem taky jatej touhou žít, ale skoro na útraty sebe sama a beru si jen, co mi kdo dá, a nechci víc než se najíst nebo šaty po mrtvým za to zreju lidem zahrádky a pokosím loučku, já jsem teďka taky jatej touhou vraždit, ale zabít všechno to, co je ve mně ještě špatný, ale nejvíc jsem jatej touhou umenšit zlo, kterého je na světě víc než dost, a proto neškodím nikomu, a když, tak jen sám sobě, jděte mi do Mekky s Alexandrem Velikým, takhle byl malej, když umíral na zápal plic, ani mu nepomohl Homér, kterýho mu daroval jeho učitel Aristoteles… to víte, vo mně říkají lidi, že jsem blázen, ale já to mám lidsky v hlavě v pořádku… tak spánembohem, já jdu jatej touhou navštívit paní Jaruškovou a naštípat jí dříví…“) Styl vyprávění také doceňuje prostou a přirozenou krásou metafory, její konkrétnost, která už nemá nic z vlastnosti „křečovité

krásy“. Metafory, čerpané z bedlivého a pozorného zahledění do světa kolem nás, se stávají kvalitou Hrabalovy prózy („… Karel má krásné a tak husté a kučeravé vlasy, jako mají negři, kučeravý drátek za drátkem přilehlý k hlavě jako kučeravá přílba.“, „…a já jsem naslouchal, jaký krásný zvuk vydává jen tak prstem strhávaný lůj, suchý zvuk, jako když jdete čerstvým suchým sněhem zasypanou mrazivou dubinou, dubovým lese, když vaše šlépěje suše sviští a boty chrupají ve sněhem zasypaném dubovém listí…) Pro Hrabala je také typická groteskně hyperbolická linie vyprávění, která vychází z konkrétní životní situace, která se liší od banality a pravděpodobnosti jen nepatrným posunutím úhlu pohledu („ a tam na začátku závodiště vystoupil spisovatel Gel a jeho mladá žena, a tu uviděl Nelse a mladá žena na ten kilometr zavolala, Nelsi! A Nels viděl, že to je jeho paní, ta, kterou miloval, a rozběhl se a zabral, aby byl tam co nejřív. Bratranec Heinrich měl vmotané kožené vodítko tak pevně kolem zápěstí, že nejdříve utíkal, pak Nels zabral a bratranec letěl vzduchem jako prápor a Nels běžel kolem dvaceti stolků, kde sedělo sto a víc přísežných znalců psích ras a rodokmenů, a znalců psích předností a vad… a bratranec Heinrich, jak letěl nad těmi stoly, jednou rukou tažen za zápěstí, stačil, že zvedl švarcemberský klobouček a zdravil komisi psích soutěží… avšak komisaři byli zděšeni tím úkazem a předseda všech předsedů řekl pohoršeně, když kolem něho vzduchem proletěl bratranec Heinrich, tažený bernardýnem Nelsem: ,Hrůza! Dopoledne, a už opilí…´ A Nels zatím se položil na záda nabídl své paní svoje slabiny, svoje nejslabší místo, a bratranec Heinrich sundal švarcemberský klobouk a představil se: ,Heinrich Kocian, levoboček hraběte Lánského z Růže…´ a oprašoval si trávou a prachem zamazanou budu…“)

SROVNÁNÍ

Hrabal sám o sobě napsal: „Jsem dědic Jaroslava Haška. Ovšem současně se považuji za žáka Franze Kafky, který mne ohromuje svým vzděláním a svojí existenciální úzkostí a svým směřováním k transcendentu. Myslím, že styl mého psaní je rytmizace těchto dvou světů, které tvoří základ pražské ironie“ Hrabal i Hašek ve své tvorbě se ve druhé polovině století dotkli téhož fenoménu – pražské ironie. Týká se historie i mentality národa, který žil po staletí ve stísněném prostoru. Pražská ironie sahá od každodenní banality až k nejvyšším duševním ideálům. Oba se vlivem okolností stali výrazem českosti, mentality a dramatického osudu obyčejného člověka, obyvatele malé země uprostřed Evropy. Hospodské prostředí se pro ně stalo tvůrčí dílnou. Černý výraz „hospodský kec“ je hlavním rysem, který Haška a Hrabala spojuje. Jde o „hospodskou historku, pejorativní kec“, formu městského folklóru humorného charakteru. Vypravuje se tedy proto, aby se vyvolal smích. Chápání smíchu jako výrazu lidové pravdy, staví Haškova a Hrabalova díla do „smíchové kultury“, jak ji Michail Bachtin nazval. Ta vznikla právě v pivnici. Tam padají veškeré zábrany,mluví se původním jazykem, jenž se liší od vrchnosti, uniforem, oficiální kultury. Hašek, jako i Hrabal, proslavil pražské lidové prostředí ve světě svým nesmrtelným typem Švejka, v němž vyzdvihl anonymní vyprávění, historku a anekdotu, a uvedl je do literatury dvacátého století. Hašek ale zaujímá v českém životě postavení prokletého básníka, neboť jeho ironie je zžíravá, kritická, satirická. Byla provázena vidinou přeměny společenských poměrů, neboť jen s touto představou může být kritika skutečně důsledná a podstatná. Jeho vztah ke světu byl sice komplexní, dotýkal se i mravů, i psychiky lidí, ale byl ideologický, revoluční. Hrabal naproti tomu nechce svět měnit, už proto, že jeho pohled je spíše introvertní než extrovertní. Jeho doménou je poezie, zvnitřelý pocit, jenž vychází z rozeklanosti moderního člověka. S tím souvisí i rozličný vztah k banalitě, jež je realitou každodenního života člověka. Hašek banalitu viditelně nenávidí, chápe ji jako součást maloměšťácké malosti a přízemnosti. Hrabal naproti tomu banalitu tajně miluje a obdivuje, jeho stále zamilovaný vztah ke světu se stává zdrojem nečekaných objevů. Stejně jako Hašek směřuje Hrabal k zobrazování anonymního lidského typu, stejně jako u Hrabala jsou to postavy plebejské, směšní antihrdinové.

KAREL ČAPEK Bílá nemoc (1937) Na světě se objevila nemoc postihující jen lidi starší 45let. Na tuto nemoc neexistoval žádný lék a nemoc byla smrtelná. Bez výjimky postihovala chudé i bohaté, zaměstnané i nezaměstnané. Začala se projevovat vždy zcela stejně. Na těle nakaženého se objevila bílá necitlivá skvrna. Proto byla také veřejností nazvána „Bílou nemocí". Nemoc byla velmi bolestivá a mohla se táhnout mnoho let, ale vždy se stejným výsledkem. Je zcela samozřejmé, že na celém světě se intenzivně pracovalo na léku, ale jediné, co se vymyslelo byly přípravky, které jen utlumovaly bolest nebo jen zmírňovaly příznaky. Tato nemoc byla věcí celého světa, hrozbou všech lidí. Do jedné slavné nemocnice přišel doktor Galén s prosbou, zda by mohl léčit nakažené. Všichni se na něj koukali trochu jako na blázna, neboť v této nemocnici pracovali nejlepší doktoři z celého světa a pacienty byli převážně lidé ze zámožných vrstev. I nejvyšší šéf nemocnice, dr. Sigelius se zpočátku domnívá, že se jedná jen o dalšího mastičkáře. Galénovi se nakonec podaří umluvit vedení nemocnice, také díky tomu, že Galén byl asistentem Sigeliova tchána , zakladatele nemocnice. Má povoleno léčit ty, kteří nemají dostatek financí na zaplacení drahého léčení. Během nedlouhého léčení se všichni Galénovi

pacienti postupně uzdraví a o Dr. Galéna začínají mít ostatní veliký zájem. Úspěch léčení však nepadá na dr. Galéna, ale na nemocnici jako celek. Před novináři prohlásí dr.Galén, že předá lék světu jen když všechny státy přislíbí trvalý mír. Nebudou-li však jeho podmínky splněny, bude se věnovat jen léčbě chudých, prostých lidí. Je samozřejmé, že to vyvolá vlnu nevole hlavně u odpovědných lidí , u iniciátorů válek a u lidí jež z nich mají zisk. I když už onemocní mnoho vlivných lidí, jejich vliv není přeci jenom tak veliký, aby to byl důvod pro zastavení válečného úsilí a nastolení období trvalého míru. A tak není divu, že když onemocní hlavní zbrojař baron Krüg a Galén ho odmítne léčit, neboť ho i v přestrojení pozná a iniciátor války kvůli tomu nechce zastavit boje, tak se baron zastřelí. Přestože iniciátor války - maršál na sobě nalezne onu nemoc signalizující skvrnu, stále fanaticky vyzývá k dalším výbojným tažením. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén chce dostát svému slibu a jde léčit maršála, ale před jeho domem je fanatickým davem, provolávajícím slávu válce, zabit a jeho lék rozdupán. Maršál se tak svého léku nedočkal. V Galénovi Karel Čapek ztvárnil hrdinu toužícího po vyšších ideálech. Je až neskutečné, jak většina jeho děl dokonale předpověděla budoucnost. Bohudík zatím se po světě nešíří bílá nemoc, ale jí velice podobná - AIDS. Bílá nemoc měla být vlastně pomocníkem, jež by uvolnil místo mladým, kdežto AIDS hlavně postihuje ty, kteří nežijí „správným" životem. Měli bychom se trochu sami nad sebou zamyslet, neboť lidské problémy bychom si měli umět vyřešit sami, nebo příroda zasáhne pomalu ale jistě a nějakým způsobem udělá to, co bylo naším úkolem, ale rozhodně přitom nebude brát ohled na lidské utrpení. HLAVNÍ POSTAVY A JEJICH CHARAKTERISTIKA: Doktor Galén :jeho hlavním rysem je laskavost a šlechetná obětavost.Často vypadá trochu bezbranně a naivně,proto se mu říká také doktor „Dětina“. Prokazuje však neobyčejnou charakterovou pevnost a statečnost, která vrcholí ve střetu s Maršálem. Baron Krüg, maršál - touží oba po moci, nadvládě, jsou bezohlední, nelidští a zbabělí, jsou posedlí vírou ve spasení Hlavní myšlenka díla: varování před nebezpečím fašismu, projevuje se konflikt demokracie a diktatury. Konflikt jedince a společnosti.

KAREL ČAPEK Bílá nemoc (1937) drama o 3 dějstvích 1. blíže neurčené místo, autorova současnost 2. epidemie nebezpečné ”bílé nemoci” (přízrak fašismu) – podle malé bílé skvrny, která se zvětšuje; do tří měsíců se tělo zaživa rozpadá; účinný lék vynalezl jen dr. Galén, ale odmítá léčit ty, kteří ohrožují mír, připravují válku; léčí jen chudé; nemocí postižený zbrojař baron Krüg spáchá sebevraždu; když onemocněl i maršál, splnil Galénovu podmínku, aby mohl být vyléčen, ale bylo už pozdě – zfanatizovaný dav lidí volajících po válce lékaře ušlapal a lék zničil 3. dr. Galén – představitel individuálního odporu (požadoval zastavit válku), jako lékař brání život; humanista, charakterově pevný a statečný; protiválečný postoj, neústupný, rozhodný, důsledný obránce míru; přezdívka ”doktor Dětina”; neoblomný, laskavý a člechetný zbrojař Krüg (symbolické jméno) a maršál – strůjci války, touha po moci, nadvládě, bezohlednost, nelidskost, zbabělost, neústupnost; nejvyšší cíl – fanatická víra ve své poslání 4. autorovo varování před nebezpečím fašismu konflikt ideálů demokracie a diktatury, konflikt jedince a společnosti paradox: Galén přesvědčil vůdce války × ušlapán těmi, za něž bojoval 5. živé dialogy, stejné promluvy – charakterizují postavy fantastický motiv

Gabriela Preissová – Její Pastorkyňa Preissová je autorkou dvou velice známých dramat: Gazdina roba a Její pastorkyňa, které později zhudebnili Josef Bohuslav Foerster a Leoš Janáček. Jedním z hlavních témat, které se snažila ve svých knihách vystihnout, byla láska dvou mladých lidí.. Tak je tomu i v knize Její pastorkyňa, kterou původně napsala jako divadelní hru, která však dostala prozaickou formu. Hlavním cílem této autorky, bylo upoutat čtenáře a zobrazit svět a lidovou skutečnost volbou nové látky. Tou se pro ni stal život korutanských Slovinců. Děj se odehrává na sklonu 19. století v malé dědině Bystrance. Hlavní postavu této knihy představuje Petrona Buryjovka, zvaná kostelnička. Za mlada se provdala za vdovce Tómu Buryju, který už měl malou dcerku Jenůfku.

Petrona se tak stala její pěstounkou a Jenůfka je nazývána její pastorkyní.. Později se ale ukázalo, že manželství s Tómou nebylo zrovna to nejšťastnější. Tóma byl lehkomyslný a bezcharakterní mladík, který všechny své peníze prohrával v kartách a o domov se už vůbec nestaral. Po tom, co Tóma zemře, Buryjovka zůstává sama a rozhodne se tak Jenůfce všechno vynahradit a stát se tou nejlepší matkou. To se jí i daří a ve vesnici je velice obdivována. Tak jak Jenůfka rostla a dospívala stávalo se z ní velmi pohledné a veselé děvče. Nedaleko od jejich chalupy, žijí v mlýně dva nevlastní bratři Laco a Štefa. Jenůfka zde pracovala jako služebná a oba chlapci se do ní zamilují. Jenůfce se zprvu více zamlouvá Laco, ale po té co je odveden na vojnu, Jenůfa se zamiluje do Štefy. Po dvou letech se Laco vrací z vojny a zjišťuje, že Jenůfka už ho nemá ráda. Má proto na Štefu obrovskou zlost. Zná ho totiž až moc dobře a ví, že to s Jenůfou nemyslí vážně a že na ní obdivuje jenom její krásu. Úmyslně proto zraní Jenůfku na tváři a jí zůstává jizva. Štefovi se Jenůfa nezdála už tak hezká a přestává ji milovat. Lacovi se vyplnilo přesně to, co předpovídal. Po čase Jenůfa zjistí, že čeká se Štefem dítě. Ona i matka se to snaží na vesnici utajit, a tak se Jenůfa schovává v komoře, aby lidé nevěděli, že je těhotná. Matka kostelnička tak všem říká, že Jenůfa odjela za prací do Vídně. Když Jenůfka porodí chlapečka je velmi šťastná, ale kostelnička v něm vidí překážku v Jenůfčině životu. Rozhodne se ještě promluvit se Štefou a přesvědčit ho, aby si Jenůfku vzal. Ten však odmítne. Laco se stále o Jenůfku zajímá a dokonce ji přijde i znovu navštívit. Jenůfa ho přesto nechce. Kostelnička mu řekne pravdu i když ne úplně celou. Po té co Laca zjistí, že Jenůfa čeká se Štefou dítě, ulekne se, a kostelnička zjišťuje, že by se to mezi nimi tím dítětem celé pokazilo. Namluví mu proto, že dítě již zemřelo. Protože však chce, aby Jenůfka byla ve svém životě šťastná a provdala se za Lacu, rozhodne se k hroznému činu. Uspí Jenůfku a její narozené dítě odnese do lesa a hodí ho pod led. Jenůfě pak sdělí, že dítě v době, co spala, zemřelo, a že ho pochovala na hřbitově. Jenůfa je z toho velmi nešťastná, ale zase tak trochu cítí jistou naději ve svém životě. Časem se Jenůfa opět zamiluje do Laca a chystají spolu svatbu. Na jejich svatbě, ale vyjde vina kostelničky najevo. Celá vesnice se tak dozví pravdu a kostelnička je odsouzena na tři roky do vězení. Nakonec se ale Jenůfa s Lacem vezmou a chystají se na příchod jejich společného dítěte. Po té, co se kostelnička vrátí z vězení, všichni tři odjedou pryč, založit nový domov. Myslím si, že Gabriela Preissová v této knize dokázala velice dobře vystihnout chování a povahy hlavních postav. Ať už to byl Laca, kterému šlo o upřímnou lásku k Jenufě, nebo Štefa, který na ní viděl pouze její krásu. Postava Petrony Buryjovky měla ztvárnit láskyplnou matku, která pro svojí nešťastnou dceru byla schopná udělat cokoli, jen aby byla ve svém životě spokojená. Tato kniha se mi velice líbila, ať už svým dějem ale i malým napětím, které se v něm vyskytlo. Všem vám ji můžu jen vřele doporučit

Willam Shakespeare Zkrocení zlé ženy ( The Taming of The Shrew ) Rok vydání: 1975 Překladatel: Břetislav Hodek Stručný obsah: V Padově v Lombardii, žil Baptista Minola, který měl dceru Biancu a Kateřinu. Jelikož byla Bianca milá , klidná a hezká, měla plno nápadníků. Ale její otec ji nechtěl provdat dříve, než-li bude provdána jeho nejstarší dcera Kateřina. A tak sa nápadníci Bianci rozhodli, že najdou Kateřině ženicha. Mezitím však Baptista sháněl pro Biancu učitele. I proto se Gremio a Hortenssio nabídli, že jí ty učitele seženou. Při cestě domu se Grumio setkal s Lucentiem z Pisy, převlečeným za Cambia, a ten se nabídl, že by šel Biancu učit poezii a dějiny. Stejně tak jako Grumio, se i Hortensio snažil najít učitele, až přišel na nápad, že by toho učitele mohl dělat on sám. Po nějakém čase se všichni Biančiny nápadníci sešly na svatbě Kateřiny a Petruchia. Po svatbě už měli Gremio, Hortensio a Lucentio ( Cambio ) větší možnost dvořit se Biance. Ze všech těchto nápadníků si však Bianca nejvíce oblíbila Lucentia. A nyní k novomanželům: Petruchio s Kateřinou se odstěhovaly do Petruchiova sídla, kde Kateřina dostávala od Petruchia do těla. Používal na ni stejné zbraně, jaké používala ona na ostatní. Když něco řekla, Petruchio ji přesvědčil o pravém opaku. Za nějaký čas, když už Kateřina byla hodná jako beránek, konečně konala vytoužená

svatba Bianci a Lucentia. Hlavní postavy - charakteristika: Kateřina- tvrdohlavá, panovačná, hádavá. Petruchio- tvrdohlavý, vždy dosáhne svého cíle, přátelský, veselý. Vedlejší postavy: Lucentio, Tranio, Baptista, Bianca, Gremio, Hortensio, Biondello, Grumio, Curtis, Vincentio, učitel, Mik Hlavní myšlenka knihy: Napravení tvrdohlavosti.

Karel Jaromír Erben Kytice Rok vydání: 1948 Stručný obsah: Kytice- pověst o prvopočátku Mateřídoušky, v níž se zesnulá matka vrací na svět v podobě mateřídoušky, aby měli její sirotci památku. Poklad- balada vypráví o vdově a dítěti. Na Velký pátek šla vdova do kostela a po cestě , při zpěvu pašijí, spatřila vchod do země. Vstoupila a spatřila poklad. Oslepena bohatstvím odložila dítě a začala nabírat poklad. S plnýma rukama se rozhodla nechat dítě na místě a později se pro něj vrátit. Ale, když se pak vrátila, cesta k pokladu byla zavřena a dítě ztraceno. Tak se vdova celý rok modlila a prosila boha o odpuštění. Přesně za rok na Velký pátek šla vdova opět do kostela, když spatřila opět vchod do podzemí. Bez rozhodování se vrhla do podzemí a na tom samém místě, kde ho před rokem nechala, našla svého syna. Tak ho odnesla domu o pořád děkovala Bohu. Svatební košile- pana čeká svého milého a prosí Panu Marii, aby se jí vrátil. Když tu najednou někdo zatluče na dveře. Pana otevře a tam stojí její milý lákajíc ji, aby šla s ním. Dívka šla a na cestu si vzala modlu, růženec a křížek. Tyto věci jí však milí po cestě zahodil se slovy, že je už nebude potřebovat. Na konci cesty došly ke hřbitovu, kde ji její milí lákal, aby sním šla do hrobu. Děvče se však uleklo a uteklo do kaple, kde setrvalo až do úsvitu. Polednice- matka, rozzlobená na své zlobivé dítě, ho chce postrašit a vyhrožuje mu polednicí. Když tu se otevřou dveře a v nich stojí polednice, že jsi jde pro dítě. Matka se strachem tiskne dítě a padá do mdlob. Když přijde otec , podaří se mu matku vzkřísit, dítě však nikoliv. “ Matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě zalknuté. ” Zlatý kolovrat- jednoho dne zastavil u opuštěné chalupy král a spatřil krasavici. Hned si ji chtěl vzít za ženu, ale dívka namítala, že se musí dovolit nevlastní matky. Druhý den přijel král znovu a nabízel maceše zlato a stříbro za její nevlastní dceru. Macecha mu nejprve nabízela dceru vlastní, ale pak svolila. Druhý den při cestě na zámek zatáhla macecha s dcerou Doru do lesa, kde ji uťaly údy a zbavili ji očí. Vše vzali s sebou a pokračovali na zámek. Král je vřele přivítal a s tím, že si bere Doru se oženil. Za týden odjel král do války a jeho žena měla příst na kolovrátku. Doru mezitím našel stařeček a jeho syn měl jít na zámek a vyměnit zlatý kolovrat za nohy, zlatou přeslici za ruce a zlatý kuželík za oči. Chlapec se se vším vrátil a stařeček dal části těla k sobě a pokropil je živou vodou. Na zámek se mezitím vrátil král a manželka mu měla zahrát na kolovrat, který ji však udal. A tak si odjel král pro svou pravou nevěstu , s kterou se pak oženil. A jak to dopadlo s macechou a její dcerou? “A což ta matka babice? A což ta dcera hadice?Hoj! Vyjí čtyři vlci v lese, každý po jedné noze nese ze dvou ženských těl Z hlavy jim oči vyňaty, ruce i nohy uťaty: co prvé panně udělaly, toho teď na se dočekaly v lese hlubokém."

Štědrý den - před Štědrým dnem sedí pany a předou. Najednou se od kolovrátku dozví, že o půlnoci v jezírku, kde se sklání vrba uvidí svou budoucnost. I jdou dvě pany k jezírku. První pana, Hana, poklekne a vidí chlapce a svatbu. Tu poklekne druhá pana, Marie, a vidí kostel a rakev. Druhý den si bere Hana chlapce, kterého viděla v jezírku a po třech měsících má Marie pohřeb. Holoubek- truchlila žena, protože ji zemřel manžel. Šla po cestě, kde ji potkal panic a hned ji nabídl, že se s ní ožení. Truchlila žena po tři dny, čtvrtý den však smutek zmizel a do měsíce byla svatba. Mezitím na nebožtíkově hrobě vyrostla tráva a u jeho hlavy vyrostl doubek, kde po třech letech začal žalostně pět bílý holoubek. Vdova to nemohla psychicky unést a vzala si život skokem do potoka. Záhořovo lóže- Krajinou se ubírá poutník. Lidé ho zvou k sobě, on se však beze slova ubírá za svým cílem. I dojde do lesa, kde má své sídlo lesní muž. Ten se ho nejprve chystá zabít a sníst, avšak po vyslechnutí poutníka, ho nechá žít pod přísahou, že mu přinese z pekla zprávy. Uplynul rok a poutník pořád nikde. Lesní muž si začíná vyčítat že poutníka nechal jít, když se za jeho zády ozve poutníkův hlas, který mu sděluje nejžhavější novinky z pekla. Po chvilce ticha začne poutník lesního muže kárat a slibovat mu, že když se nezačne kát, bude uvržen v Záhořovo lóže ( nekrutější trest všech dob ). Lesní muž se zalekl, poklekl a začal spitovat své hříchy. Když to poutník viděl, slíbil mu, že se vrátí. Po devadesáti letech se poutník, nyní už stařec, vrací zpět k lesnímu muži doprovázen mladíkem. I došli k místu, kde stařec před lety zanechal lesního muže, ale na tomto místě je jen jabloň plodící zlatá jablka a starý ohromný pařez. Když se učedník snažil utrhnout zlaté jablko, pařez se pohnul a proměnil se v lesního muže, který v tom mladíkovi zabránil. Když však lesní muž patřil starce, podíval se na něj a čekal na verdikt. Stařec mu sdělil že mu bylo odpuštěno, že může v klidu odejít. Po těchto slovech se lesní muž proměnil v hromádku popela a stařec se sesunul k zemi mrtev. Vodník- pana ráno vstala, a že jde k jezeru prát prádlo. Ale matka se jí snažila zabránit, ale dceru to pořád táhlo k jezeru. Došla k jezeru, lávka praskla a dívku pohltily vlny. A byla svatba. Vodník si bral panu. Po nějaké době, když už měli syna, dívka prosila, aby ji vodník dovolil navštívit matku. Po nějaké době vodník svolil, ale pod podmínkou, že se pana do klekání vrátí. Přišla dcera domu, radovala se s matkou, ale když začalo zvonit klekání, matka zamkla a dceru nepustila zpět. Když tu najednou vodník začal klepat na dveře, aby už šla žena domu,. Že má hlad, ale matka ho poslala pryč. V půlnoci přišel vodník znovu, aby šla jeho žena domu, že mu nemá kdo ustlat lože. I tentokrát ho matka poslala pryč. Nad ránem přišel vodník do třetice, že má dítě hlad. A tentokrát mu matka řekla, že ho má donést před práh. I vrátil se vodník po chvíli a něco hodil ne zem. Když šla matka otevřít strnula co nespatřila: “Dvě věci tu v krvi leží mráz po těle hrůzou běží. Dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy. ” Vlastní názor na knihu: Kniha Kytice od Karla Jaromíra Erbena je velmi zajímavá a velice dobře se čte. Proto se k této knize jednou velmi rád vrátím.

Ernest Hemingway Stařec a moře Vydavatelské poznámky: : Vydal Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p., jako svou 4348. publikaci v redakci krásné literatury. Praha 1985. ISBN: 13/34. 01-025-85 Překladatel: František Vrba Doba a místo děje: Časově přesně neurčeno, patrně autorova současnost(1952) na pobřeží na

Kubě a na moři v okolí Kuby (Sargasové moře). Hlavní postavy: Santiago - stařec, nezdolný a zkušený rybář; v poslední době smolař; miloval baseball Manolin - chlapec; přítel a někdy i společník Santiagův DiMaggio - slavný baseballista, kterého Santiago obdivoval a s kterým se pořád srovnával Obsah díla: Původně jezdil chlapec se starcem, ale po čtyřiceti dnech, kdy neulovili ani rybu, mu to rodiče zakázali; musel lovit s jinou lodí. Dnes je to 84 dní, co stařec nechytil ani rybu. Pořád jsou s chlapcem přátelé a večer si povídají - hlavně o baseballu - jejich velký koníček. Chlapec dal starci sardinky jako návnady a popřál mu na další den dobrý lov. Šli spát. Brzy ráno se vydal stařec na lov. Ze začátku se nic nedělo - pozoroval oceán. V poledne mu však na tuňáka zabrala nějaká velká ryba. Držel šňůru a nechal se rybou táhnout. Nemohl lanko jen tak připevnit k lodi, protože v případě, že by ryba sebou škubla, lanko by se přetrhlo. Ryba vytrvale táhla po celé odpoledne i noc. Dopoledne si k němu na loďku sedl ptáček, který s ním zůstal do té doby, než sebou ryba trhla. Začínala zpomalovat. Stařec snědl na posilněnou tuňáka, kterého měl v zadu na lodi. Dostal do levé ruky křeč - nadával ruce, že ho neposlouchá. Levička se nakonec zbavila křeče. Ryba začala vyplouvat na hladinu. Stařec byl překvapen - tak velkou rybu nikdy neviděl. Na její lov byl sám, ale říkal si, že to musí zvládnout. Měl velmi pevnou vůli. V průběhu doby, po kterou se nechal táhnout, přemýšlel o všem možném - o své minulosti a budoucnosti, o rybách, baseballu - slavném DiMaggiovi. Ulovil menší ryby - něco snědl a zbytek si nechal na ráno. V noci spal asi dvě hodiny; pak začala ryba prudce tahat a vzbudila ho; zároveň mu provaz velmi popálil ruce a záda. Snědl rybu, co mu zbyla od večeře. Ryba začínala kroužit - to bylo dobré znamení - byla unavená. Při třetí obrátce ji již viděl. Připravil si harpunu. Přitáhl jí lanko, co to šlo. Když už byla blízko lodi,snažil se ji převrátit na bok. Dlouho se mu to nedařilo a několikrát málem omdlel. Nakonec se mu to povedlo. Jak plula ryba po boku, vrazil jí harpunu přímo do srdce. Ryba stihla ještě vyskočit vysoko do vzduchu, pak padla mrtvá do moře. Přivázal ji k lodi a vydal se na zpáteční cestu. Asi za hodinu se objevil první žralok. Zabil ho harpunou. Začali se objevovat další žraloci - zničil si na nich i pádlo a nůž, ale nakonec ryba v noci podlehla převaze. Nad ránem se vrátil domů už jenom s kostrou ryby. Šel spát. Ráno se všichni divili, co to přitáhl - ta kostra totiž měřila 5,5 metru. Myšlenky: Člověk se nesmí nikdy vzdávat; nutnost bojovat až do smrti. Nesmí se podlehnout panice, ani skepsi z neúspěchu. Závist okolních tvorů ze zisku něčeho velkého je vždy větší než radost z dané věci. Jazykové zpracování: Psáno velmi stručným a hutným jazykem. Autor zde používá mnoho španělských slov. Ukázka: ❷ Stařec pustil šňůru, stoupl na ni nohou, zdvihl harpunu, jak jen mohl vysoko, a veškerou silou, kterou v sobě právě zburcoval, ji vrazil rybě přímo do boku těsně za ohromnou hrudní ploutev, která trč• ela do vzduchu do výše jeho hrudníku. Cítil, jak železo vniká dovnitř, a nalehl na ně, aby jej vrazil hlouběji, a potom se na ně vrhl celou svou vahou. • Tu ryba ožila, cítíc v sobě smrt, a vyhoupla se vysoko z vody a vystavila se na odiv v celé nesmírné délce a šířce a ve vší své mohutnosti a kráse. Zdálo se, že visí ve vzduchu nad starcem v loďce. A pak dopadla do vody s drtivým plesknutím, které postříkalo starce i celou loďku vodním popraškem. • ... • Pluli dobře a stařec si máč• el ruce ve slané vodě a snažil se udržet si jasnou hlavu. Vysoko nad nimi se hromadily oblač• né kupy a táhly lehké beránky, takže stařec věděl, že bríza vytrvá celou noc. Díval se v jednom kuse na rybu, aby se ujistil, že je to všechno pravda. To bylo hodinu před tím, než ho napadl první žralok.

Romain Rolland Petr a Lucie

Rok vydání: 1985 Stručný obsah: Při náletu roku 1918 se v Pařížském metru náhodně setkávají Petr a Lucie. Petr má být za půl roku odveden na vojnu. Během jedné procházky potkává Petr na seinském nábřeží potkává opět s Lucií. Když se jejich oči setkají, přeskočí mezi nimi jiskra lásky. Petr a Lucie se společně sblíží a zamilují se do sebe. Tento vztah je velmi romantický, i když ve světě zuří válka. Oni se to však nepřipouštějí. Žijí jen sami pro sebe. Jejich vztah vyvrcholí svatbou na Velký pátek v pařížském chrámu sv. Gervaisa. Jejich štěstí však netrvá dlouho, neboť při jednom nočním náletu zasáhne jedna z bomb zasáhne jejich dům. Oba milenci se běží schovat pod nedaleký most. Avšak zamřeli opřeny o jeden mostní pilíř, když je zasypali jeho trosky. Hlavní postavy: Petr Autier – 18-ti letý mladík, syn pařížského soudce a silně nábožensky založené matky. Nenávidí válku, ale zato miluje Lucii. Lucie – mladá dívka, která umí velmi dobře malovat. Její matka byla dělnice v továrně na výbušniny. Mezi Luciiny koníčky patří vytváření kopií vzácných obrazů. Od malinka se musela starat sama o sebe. Hlavní myšlenka knihy: Tato kniha je psychologického rázu. Autor v ní popisuje nesmyslnost a zmatenost války a poukazuje na to, že i ve velké celonárodní krizi je možno vypěstovat velmi silný a krásný lidský vztah. Můj názor na knihu: Tato kniha je povedená a výborně vystihuje dobu, v které se odehrává, ale není to můj žánr.

Ernest Hemingway Komu zvoní hrana Rok vydání: 1993 Překladatel: Miloslav Jirda Stručný obsah: Příběh se odehrává ve Španělsku během občanské války. Místní učitel španělštiny Američan Robert Jordan se zapojil do občanské války a spolu s republikánskými partizány chce zabránit přísunu nepřátelským silám na území. Po mnoha nevydařených pokusech shledalo vedení partizánu jako jediné východisko zničení železničního mostu a tím zabránit možnosti nepřátel využít železnici. Mezitím Robert potká velkou lásku, dceru zavražděného starosty Marii Sanchezovou, se kterou prožije mnoho šťastných chvil a na nějakou dobu zapomene na strasti a útrapy války. Když Robert odchází do akce, slibují si s Marii věčnou lásku. Po dlouhém plánování akce se partizánům most podaří zničit, ale při ústupu dojde k přestřelce a Robert dostane zásah do nohy, což mu znemožní ústup do nebezpečí.Tak se Robert rozhodne spolu s několika dalšími partizány zůstat na místě a trochu zpomalit nepřítelův postup. Tato hrstka lidí si dobře uvědomuje svou nulovou šanci na přežití, ale nepodává se depresím, protože věří, že umírají pro správnou věc. Hlavní postavy: Robert Jordan – mladý učitel španělštiny, který se bez strachu vrhá do nebezpečí, i když si je plně vědom rizika, které postupuje. Je to typický příklad kladného hrdiny. Marie Sanchezová – dcera brutálně zavražděného starosty, která bezmezně miluje Roberta a zprávu o jeho smrti přijímá velice těžce. Hlavní myšlenka knihy: Autor se snaží čtenáře seznámit s občanskou válkou ve Španělsku. Dále zde ukazuje víru a oddanost temnějších partizánů ve věc které věří a že se za ni nebojí zemřít. Můj názor na knihu: Kniha je to velmi povedená a výborně vystihuje dobu španělské občanské války