Magazín společnosti New World Resources

Magazín společnosti New World Resources

č. 1 2012

interview

6–9

Kowalczyk: Lidé chtějí být úspěšní technologie

12 –13

Chodba ojedinělé délky i profilu spojí doly Darkov a Karviná odpovědnost

23

Nadace OKD ocenila nejlepší projekty

Editorial Vážení čtenáři, určitě to znáte také: kdykoli provázíme přátele, kteří se po letech strávených v cizině vracejí do míst, odkud pocházejí, neskrývají svůj obdiv nad proměnou, jakou naše země či město za tu dobu prošly. Je to přirozené – jen ten, kdo má potřebný odstup, dokáže bezezbytku vidět onen rozdíl. Podobné pocity jsem zažíval, když jsem se po pětileté přestávce vrátil do OKD. Právě zde jsem kdysi začínal svou profesionální kariéru a na různých úrovních skupiny tu strávil celých patnáct let.  Společnost OKD, do níž se vracím, je úplně jinou firmou, než kterou jsem před lety opouštěl. Nové nejmodernější dobývací technologie instalované v rámci programu POP 2010, které ulehčují práci našim horníkům a umožňují těžit uhlí v hůře dostupných prostorech a větších hloubkách. Nová koksárenská baterie v sesterské firmě OKK Koksovny vybudovaná podle nejmodernějších poznatků a dodržující nejvyšší nároky kladené na ekologičnost provozu. Nový systém řízení těžby, který zaručuje jistotu dodávek uhlí naším klientům a větší flexibilitu v produkci koksu. Znatelně vyšší standardy bezpečnosti a hygieny práce v důlních i koksárenských provozech. A k tomu všemu moderně řízená, otevřená, transparentní a společensky odpovědná firma. Již půl roku mám na starost prodej uhlí a koksu našim zákazníkům. Mým cílem je jejich naprostá spokojenost s našimi produkty i s péčí, kterou jim věnujeme. Věřím, že se mi to podaří.   Zdeněk Durčák, obchodní ředitel OKD

Open Mine č. 1 I 2012  Vydavatel: New World Resources Plc c / o Hackwood Secretaries Limited | One Silk Street | London EC2Y 8HQ | United Kingdom  Headquarters: Jachthavenweg 109h | 1081 KM | Amsterdam | Netherlands Tel.: +31 20 570 2200 | Fax: +31 20 570 2222 E-mail: [email protected] Web: newworldresources.cz   Šéfredaktor: Tomáš Píša | Editor: Marek Síbrt | Spolupráce: Roman Grametbauer Produkce, výroba a distribuce: BISON & ROSE Grafická úprava a sazba: BISON & ROSE Registrace: MK ČR E 18829 Uzávěrka čísla: 9. 3. 2012   Veškerá práva vyhrazena. Používání a kopírování obrázků, které jsou obsaženy v této publikaci, je bez písemného souhlasu NWR zakázáno. Loga společností, produkty a služby uvedené v této publikaci jsou obchodními značkami příslušných firem. Své případné dotazy, náměty či připomínky můžete posílat na e-mailovou adresu: [email protected]. Elektronická verze dokumentu včetně aktivních odkazů je dostupná na webových   stránkách společnosti.

Se čtečkou QR kódu nemusíte vyťukávat webovou adresu, stačí čtečkou naskenovat obrázek vlevo.

6–9 Jak to funguje na dole ČSM? To ví nejlépe jeho ředitel.

10 –11

12 –13

Které uhlí koksovat a které použít v energetice?

Ze dvou stran se razí tříkilometrový tunel propojující dva doly

18 –19

14 –17

Čína je největší producent uhlí, i tak ho musí navíc ještě dovážet

Koks není jeden – pro různé účely se připravují různé druhy

Obsah 4–5 ekonomika NWR v roce 2011: Výborné výsledky v náročných podmínkách interview 6–9 Kowalczyk: Lidé chtějí být úspěšní technologie 10–11 Uhlí je koksovatelné, když… Aneb o laboratořích v OKD technologie 11 NWR Karbonia – moderní a bezpečná firma technologie 12–13 Chodba ojedinělé délky i profilu spojí doly Darkov a Karviná

technologie 14–17 Zušlechťujeme černé zlato: vyrábíme koks ekonomika 18–19 Uhelný průmysl v Číně ekonomika 20 Potřebuje Evropa vlastní nerostné suroviny? odpovědnost 21 Voda: nepostradatelná pro život i pro těžbu černého uhlí odpovědnost 22 Kdo je stakeholder? odpovědnost 23 Nadace OKD ocenila nejlepší projekty

ekonomika

interview

technologie

NWR v roce 2011: Výborné výsledky v náročných podmínkách Dne 23. února 2012 zveřejnila společnost NWR předběžné hospodářské výsledky za rok 2011, které zhruba odpovídají očekávání trhu. S výnosy ve výši 1,6 miliardy eur a s hodnotou EBITDA ve výši 454 milionů eur dosáhla firma jednoho ze svých nejlepších výsledků vůbec. A to i v období, kdy se světová ekonomika potýkala s vážnými problémy.

Zisk na akcii za celý   rok ve výši 0,47 eura a dividenda za celý   rok ve výši 0,23 eura na akcii.

Dosáhli jsme solidních provozních výsledků a jak v těžbě, tak v prodeji uhlí jsme především díky vyšším objemům energetického uhlí překročili plánované cíle. Kromě toho se nám opět podařilo zlepšit výsledky v oblasti bezpečnosti, a to do té míry, že společnost NWR dosáhla nejnižší hodnoty koeficientu úrazovosti ve své historii.    V průběhu roku 2011 jsme i nadále plně využívali našich předchozích rozsáhlých investic do důlního vybavení, což nám umožnilo částečně zmírnit negativní dopady rostoucích peněžních nákladů těžby na tunu i obtížných geologických podmínek těžby ve větších hloubkách. Těžba v hloubkách kolem 1000 metrů pod povrchem klade značné nároky jak na zajištění bezpečnosti, tak na samotnou těžbu. Proto naše schopnost překonat celkové cíle těžby stanovené pro celý rok a zároveň dále snižovat hodnotu koeficientu úrazovosti podtrhuje přínosy těchto investic, jakož i nasazení a disciplínu našich zaměstnanců.

  V roce 2011 proběhla reinkorporace NWR do Velké Británie, akcie společnosti jsou nyní zařazeny indexů FTSE 250 a FTSE 350 Mining, což zajišťuje ještě lepší prezentaci mezinárodním finančním investorům

Růst Nejvýznamnějším mezníkem pro NWR v roce 2011 bylo v souladu s naší strategií organického růstu zahájení prací směřujících k otevření dolu Dębiensko. Tento důl představuje zásoby 190 milionů tun převážně koksovatelného uhlí na jihu Polska, na jejichž těžbu získala polská dceřiná společnost NWR KARBONIA těžební licenci platnou 50 let. V průběhu roku jsme pro tento projekt sestavili tým zkušených mezinárodních odborníků a v prosinci jsme zahájili práce na hloubení první ze dvou plánovaných úpadnic. Práce na projektu pokračují a v roce 2012 do něj

plánujeme investovat až 50 milionů eur s cílem zahájit těžbu v roce 2017.   Reinkorporace Dalším velice významným mezníkem byla reinkorporace Společnosti do Velké Británie a její následné zařazení do indexu FTSE 250 a sektorového indexu FTSE 350 Mining, které společnosti NWR umožňuje se ještě více zviditelnit v očích mezinárodních investorů.   Dlouhodobá podstata naší obchodní činnosti Pevně věříme, že těžba koksovatelného uhlí zůstane nadále atraktivní jak celosvětově, tak v regionu naší působnosti.

Open Mine 1 I 2012

4

bezpečnost

Navzdory složitým makroekonomickým podmínkám došlo v roce 2011 v odvětví výroby automobilů, jež je jedním z hnacích motorů pro výrobu oceli v našem regionu, k výraznému růstu – o 12 procent v České republice a o 13 procent na Slovensku. Tato skutečnost dále posiluje naši víru v dlouhodobou budoucnost ocelářského průmyslu ve střední a východní Evropě.   Podobné je to i s energetickým uhlím, které se vzhledem k pokračující vysoké poptávce v Polsku a obnově investic do uhelných tepelných elektráren v zemích, jako je například Německo, zdá být přímo

rekultivace

předurčeno hrát stále významnější roli v regionálním energetickém mixu.   Dividenda Vzhledem k dobrým výsledkům dosaženým v roce 2011 a v souladu s deklarovanou dividendovou politikou NWR rozdělovat 50 procent čistého ročního zisku v průběhu obchodního cyklu navrhlo představenstvo firmy konečnou dividendu ve výši 0,07 eura na akcii. Ta, pokud bude schválena dubnovou valnou hromadou Společnosti, zvýší celkovou dividendu za rok 2011 na 0,23 eura na akcii.   Shrnutí Trh na naše výsledky zareagoval pozitivně a v den jejich zveřejnění překonal vývoj hodnoty našich akcií na londýnské burze vývoj indexu FTSE 350 Mining. Zejména naše výsledky v oblasti omezování nákladů považovaly trhy za významný úspěch.   Jak uvádí jeden z analytiků, který sleduje vývoj akcií NWR: „Plán NWR udržet peněžní náklady těžby na tunu v roce 2012 se jeví jako náročný úkol…Ovšem skutečnost, že konečné peněžní náklady na tunu v roce 2011 odpovídaly předpokladům, dodává tomuto cíli na věrohodnosti.“ Trhy kromě toho nadále oceňují skutečnost, že ceny za dodávky koksovatelného uhlí sjednáváme plně v souladu s celosvětovým vývojem cen.  

odpovědnost

Výčet hlavních údajů za rok 2011 výnosy ve výši 1,6 miliardy eur EBITDA ve výši 454 milionů eur čistý zisk ve výši 130 milionů eur méně než osm úrazů s pracovní neschopností na milion odpracovaných hodin těžba uhlí ve výši 11,2 milionu tun, externí prodeje ve výši 10,6 milionu tun zahájení stavebních prací na dole Debiensko   na jihu Polska záměr provést průzkum zásob černého uhlí v Dole Frenštát v České republice reinkorporace do Velké Británie a začlenění do indexu FTSE  

Výhled pro rok 2012 – hlavní údaje cena koksovatelného uhlí sjednána na první čtvrtletí 2012 ve výši 142 eur za tunu a cena koksu ve výši 311 eur za tunu průměrná sjednaná cena energetického uhlí pro   rok 2012 ve výši 74 eur za tunu, o 11 procent více než v roce 2011 cíl těžby uhlí ve výši 10,8 až 11 milionů tun a cíl prodeje uhlí ve výši 10,25 až 10,5 milionu tun předpokládaný prodejní mix uhlí v poměru 48 procent koksovatelného uhlí a 52 procent energetického uhlí cíl výroby koksu ve výši 700 tisíc tun a cíl prodeje koksu ve výši 600 tisíc tun náklady těžby na tunu, vyjádřené v českých korunách, převážně v nezměněné výši předpokládané investiční výdaje ve výši 250 milionů eur, z čehož 40 až 50 milionů eur připadá na projekt Debiensko

Radek Němeček manažer pro vztahy s investory [email protected]

Open Mine 1 I 2012

5

ekonomika

interview

technologie

Kowalczyk: Lidé chtějí být úspěšní Důl ČSM, který vede, má za sebou úspěšný rok 2011 s nejvyšší těžbou v historii. Počet úrazů se snížil, díky nové klimatizační jednotce se podařilo zlepšit klimatické podmínky v dole, program POP 2010 kromě zvýšení efektivity těžby ulehčil horníkům práci a instalace nových pásových dopravníků zlepšila systém odtěžení. Přesto během rozhovoru stále nahlas přemýšlí, v kterých oblastech a jakým způsobem práci zlepšit a zefektivnit. Boleslav Kowalczyk, ředitel dolu ČSM.

2 862 000 tun uhlí

Tolik vytěžil v minulém roce Důl ČSM. O 262 tisíc tun překročil plán a dosáhl nejvyšší těžby ve své historii.

Jak jste se dostal k hornictví? Jde o rodinnou tradici typickou pro region historicky spjatý s těžbou uhlí?   Naopak. V naší rodině nikdo nikdy v dole nepracoval, i když celá rodina žije po několik generací na Karvinsku. Po základní škole jsem šel studovat hornické učiliště tehdejšího Dolu Dukla maturitní obor Důlní elektromontér. Líbilo se mi, že maturita mi otevírá cestu na vysokou školu, ale zároveň budu mít vystudované řemeslo. Tehdy jsem měl tři roky praxe v závodě ČSM Jih a dostal se poprvé do kontaktu se svým současným působištěm. Po studiu na vysoké škole jsem nastoupil na tehdejší Důl 9. květen, z něhož po spojení s Dolem 1. Máj vznikl současný Důl Darkov. Strávil jsem tam 31 let.   Jak jste se stal ředitelem Dolu ČSM?   V polovině roku 2010 došlo k „rošádě“ ve vedení

jednotlivých dolů a já byl jmenován ředitelem Dolu ČSM. Začátek byl těžký a rok 2010 pro nás nebyl příliš podařený. Ale ve výsledku si myslím, že mě tento přesun obohatil a doufám, že to samé platí opačně i pro Důl ČSM. S nově utvořeným týmem jsme před sebou měli velkou výzvu a nebojím se říci, že jsme v ní obstáli. Tento důl je specifický tím, že dlouho fungoval samostatně mimo OKD a trochu odlišným způsobem. Ale

nakonec jsem pochopil, že lidé jsou všude stejní a chtějí být úspěšní. To je moje základní krédo: lidé chtějí být úspěšní, nikoli neúspěšní, a těch, kterým je to jedno, je jen zlomek. O to jsem se vždycky opíral a zjistil, že to funguje. Snažím se dávat všem šanci, aby mohli vyniknout, aby ukázali, co umí. Pouze stanovím jasné mantinely, ale nechci kontrolovat všechny jejich kroky a zbavit je svobody a kreativity. To se mi vždy vyplatilo.

Open Mine 1 I 2012

6

bezpečnost

Na Dole Darkov jste strávil více než 30 let. Můžete ho porovnat se svým současným působištěm?   Geologické podmínky Dolu ČSM jsou specifické a náročnější než v případě Darkova. Důl ČSM byl zároveň – vzhledem ke své samostatnosti v historii – podinvestovaný a chyběly zde nejmodernější technologie. Tuto mezeru bylo nutné překlenout, což se

rekultivace

podařilo především díky programu POP 2010. Současně jsme museli za velice krátkou dobu naučit lidi pracovat s nejmodernějším zařízením, na které nebyli do té doby zvyklí. Ať šlo o nejmodernější razicí a dobývací komplexy, úpravnu nebo nové pásové dopravníky.   Jaký byl pro důl ČSM rok 2011?   Jsem skromný člověk, ale myslím, že mohu s plnou odpovědností říct, že úspěšný. Vytěžili jsme nejvíce uhlí ve více než čtyřicetileté historii dolu a překonali rekord z roku 1981. S 2 862 000 tun jsme o 262 tisíc tun překročili plán. Ale úspěšní jsme byli i jinde. Naši přípraváři vyrazili 18 846 metrů důlních děl. Tím dali dobrý základ pro splnění plánu těžby v letošním roce. Ale nechci, aby to vyznělo, že jsme se hnali za rekordy. Vytěžili jsme tuny navíc, protože jsme na to měli nachystané poruby a společnost OKD to potřebovala. Hlavně po otřesech v Dole Karviná a Dole Darkov. Jednou se daří jednomu lépe a druhému hůře, příště to může být naopak. V tom je nesmírně cenná hornická solidarita.   Takže vžitá představa neústupné rivality mezi jednotlivými doly se nezakládá na pravdě?   Ale samozřejmě, každý chce být lepší než ostatní. Ovšem rivalita může fungovat jenom v pozitivní rovině jako motivační faktor pro zlepšování vlastní práce. Společnost OKD

odpovědnost

už není vnímána skrze jednotlivé šachty, ale jako celek podle toho, jak se chová ke svým zaměstnancům, lidem v regionu a životnímu prostředí, jak se jí daří v těžbě a jakých dosahuje hospodářských výsledků.   Jaké jsou cíle Dolu ČSM v letošním roce? A co je třeba udělat, aby se je podařilo splnit?   Podle plánu máme vytěžit 2 750 000 tun uhlí, zvýšit důlní výkon, tedy těžbu na jednoho pracovníka za směnu, ze 4,2 na 4,6 tuny. To znamená správně naplánovat, včas obfárat a připravit nové kapacity, efektivně těžit a namotivovat lidi. Naprosto klíčové pro splnění cílů jsou příznivé geologické podmínky. Musíme respektovat, že hornictví je každodenní střetávání se s přírodními zákony, které mnohdy směřují proti našim záměrům. Ale vždy k nim musíme přistupovat s úctou. Jen tak může být práce stovky metrů pod zemí úspěšná, ale hlavně bezpečná.   Jaké větší problémy se loni vyskytly?   Jeden z největších problémů se nám podařilo přetavit v úspěch, který se ukázal jako rozhodující pro loňskou rekordní těžbu. Z minulých let totiž přetrvávaly potíže s pásovým odtěžením, které neodpovídalo našim potřebám. Zjednodušeně řečeno: nové technologie pracují tak výkonně, že s ní staré pásové linky nedokázaly držet krok a odtěžit vyrubané uhlí. My jsme v roce 2011

dokončili nový systém pásového odtěžení na nesrovnatelné úrovni v porovnání s předchozími linkami. V tom byl základ úspěchu.   Důl ČSM má dva závody: Sever a Jih. Jaké je jejich postavení v rámci ČSM z hlediska těžby nebo počtu zaměstnanců?   Uhlí vyjíždí na povrch na závodě Sever, kde máme úpravnu. Jinak je pozice závodů z hlediska těžby a počtu zaměstnanců rovnoměrná. V minulosti mezi nimi jistá rivalita existovala, ale ta už je minulostí. Všichni si uvědomují, že vše souvisí se vším a pracujeme na společném výsledku. Dnes již většina zaměstnanců, včetně zhruba 1 100 zaměstnanců dodavatelských firem, mezi závody flexibilně přechází podle aktuální potřeby.    Společnost OKD tvrdí, že program POP 2010 jí spolu s dalšími projekty otevřel perspektivu do budoucna. Kam dohlédneme, když se podíváme do vzdálenější budoucnosti Dolu ČSM?   Aktuálně máme schválenou dokumentaci o vlivu na životní prostředí (EIA) do roku 2020. Když ale rozfázujeme všechny poruby, vychází nám, že poslední z nich bychom měli vytěžit v roce 2028. To samozřejmě závisí na mnoha faktorech, jako jsou poptávka po uhlí a s tím související roční objem těžby, nebo geologické problémy, které mohou nastat a my je nedokážeme ovlivnit.

Open Mine 1 I 2012

7

ekonomika

Důležité je, že do roku 2020 máme uzavřené dohody s obcí Stonava a městem Karviná, pod jejichž územím těžíme. Co bude následovat potom, je záležitost dalšího jednání. Náš dobývací prostor například přímo sousedí s Dolem Morcinek na polském území, který je jedním ze dvou rozvojových projektů naší mateřské společnosti NWR v Polsku.  

18 846 metrů důlních děl. Tolik vyrazili   přípraváři Dolu ČSM   a vytvořili základ pro  rekordní těžbu.

Zmínil jste Stonavu a Karvinou. Jaké jsou vlastně Vaše vztahy s obcemi, na jejichž území těžíte, a ovlivňujete tak v mnoha ohledech život lidí v nich?   Pro nás jsou zásadní především vztahy se Stonavou, pod jejímž územím dobýváme především. Karvinou už příliš neomezujeme. Vztahy jsou oboustranně korektní a vždy se snažíme najít řešení vhodné pro všechny strany. Střetům předcházíme i tím, že máme jednoznačnou domluvu na tom, kde občané mohou stavět domy, a kde nikoliv, protože pod lokalitou těžíme. Problémy řešíme průběžně, aby nedošlo k tomu, že jedna strana odejde od stolu

interview

a zablokuje tím možnost rozvoje dolu nebo obce.   Důl ČSM leží v blízkosti polských hranic. Zaměstnáváte proto více Poláků než ostatní doly OKD? Vycházejí z blízkosti Polska nějaká specifika týkající se zaměstnanců?   Poláci tvoří největší část pracovníků dodavatelských firem. Zaměstnáváme je podle aktuálních potřeb, které nejsme schopni pokrýt našimi lidmi. Problém s nedostatkem odborníků historicky vznikl v souvislosti se zánikem hornického školství. Proto oceňuji, že se tradice hornického školství do regionu vrátila a letos vyjdou ze střední školy v Karviné první vyučení důlní zámečníci a elektrikáři. Náš tým se snažíme průběžně doplňovat lidmi s hornickou praxí, někteří zaměstnanci pocházejí z tradičních hornických rodin. Při práci s lidmi se mi osvědčila jedna zásadní věc. Zjistil jsem, že svědomitějšími zaměstnanci jsou ti, kteří jsou ženatí a mají rodiny. Potřebují peníze pro zabezpečení rodiny. Tím se totálně mění jejich přístup k práci i bezpečnosti.   Vidíte nějaký rozdíl mezi kmenovými a dodavatelskými pracovníky?   Žádný rozdíl mezi nimi nevnímám. Všechny beru jako své lidi, kteří si přišli vydělat peníze a chtějí být úspěšní. Lidem se chodí lépe do práce na šachtu, které se daří, má úspěchy a cítí se tam jako

doma. Základní myšlenka je jednoduchá: jdeš do práce a chceš udělat z ČSM šachtu, která je úspěšná.   Daří se Vám přilákat pro práci v dolech mladé lidi? Ano, v poslední době jsem zaznamenal, že se zájmem u nás pracovat přichází stále více mladých lidí. Souvisí to s celosvětovou ekonomickou nejistotou. Přednost mají mladí zámečníci, ale především elektrikáři, protože všechny moderní technologie vyžadují vysoké kompetence v oblasti elektroniky.   Jak často fáráte mezi řadové horníky?   Snažím se fárat každý týden. Někdy se mi to podaří dvakrát, někdy ani jednou. Času je strašně málo.   A co tam na adresu vedení firmy i Dolu ČSM slýcháte?   Mojí výhodou je, že si přede mnou nikdo nemusí brát servítky. Všechny předáky znám, a když přijdu do porubu nebo na čelbu, vědí, že se nemusí bát říct něco, co bych nechtěl slyšet. Naopak, chci vědět o všech problémech, které nastanou. Vycházím z toho, že je vždy lepší reagovat na začátku, když je plamínek malý, než když už oheň plápolá a musíte řešit požár celého domu.   Co znamenal pro Důl ČSM program POP 2010

technologie

obvykle zmiňovaný jako technologická revoluce v dolech OKD?   Slova uznání by měla směřovat především na adresu Klause-Dietera Becka, kterému se po příchodu do pozice generálního ředitele OKD podařilo sehnat finance na tento ambiciózní projekt. Otevřel nám novou budoucnost a posunul nás do 21. století. Kromě zlepšení ekonomických ukazatelů zmíněný program učinil náš důl bezpečnější. Ulehčil lidem práci díky tomu, že stroje většinou fungují v automatickém nebo poloautomatické režimu. Aktuálně budeme kupovat čtvrtý dobývací set. Naším

Open Mine 1 I 2012

8

bezpečnost

rekultivace

  Skipová věž Dolu ČSM dostala v roce 2011 novou, svítivě oranžovou barvu. Její lesk předznamenával úspěšný rok pro celý důl

úkolem nyní je připravovat nové poruby tak, abychom do nich mohli co nejrychleji a nejefektivněji přesouvat nové komplexy. Průměrně máme aktivních pět až šest porubů, podle plánu by v průběhu druhého kvartálu měly být tři z nich vybaveny sety z programu POP 2010 a jeden se bude převybavovat.   Můžeme tedy říct, že díky programu POP 2010 dokážete vytěžit zásoby, které byly s předchozími technologiemi nedobyvatelné?   Klíčové jsou geologické podmínky. Technicky bychom

byli schopni vytěžit zásoby i předchozími technologiemi, ale neslo by to s sebou řadu nebezpečí právě kvůli komplikované geologické situaci a velké hloubce. Navíc bychom nebyli schopni těžit s takovou efektivitou a výkonem.   Jak lidé zvládají práci s moderními technologiemi ovládanými elektronicky?   Se sofistikovanou technologií lidé nemají problém. Naopak. Jsou motivovaní naučit se pracovat s něčím novým, chtějí, aby byly stroje v provozu co největší část směny. Nikdo

odpovědnost

nechce na konci směny předávat svým kolegům porouchaný nebo rozbitý stroj.   Jaký byl na Dole ČSM rok 2011 z hlediska bezpečnosti práce?   Oproti roku 2010 jsme vykázali zlepšení. Přispěla k tomu nová technologie, ale myslím, že se především mění myšlení lidí. Úcta k vlastnímu zdraví nabírá stále na větší důležitosti. Všichni chtějí být zdraví a vydělávat peníze. Nikdo nechce být na nemocenské a poškozovat svou absencí sebe i své kolegy, ale naopak si ve zdraví užívat rodiny a svých koníčků. Program POP 2010 má pozitivní vliv na bezpečnost v první řadě proto, že „řídí strop“. Ten je lépe krytý a je možné snadněji kontrolovat, co se děje s uvolňující se horninou. Sekce vhodněji reagují na tlaky. Odpadly činnosti, které byly spojeny s rizikem. Zásluhou nových technologií se zlepšily klimatické podmínky. Prostor mezi sekcemi a uhelným pilířem je díky rozměrům dobývacích komplexů větší, a proto tudy může lépe proudit vzduch. Zefektivnilo se i větrání. Přímo v porubech jsme nasadili nové klimatizační jednotky, které by se tam v případě předchozích technologií nevešly, a nemohly by se tedy používat.   Jaká konkrétní opatření jste přijali, aby se bezpečnost i nadále zvyšovala?   Máme stále co zlepšovat. Dokud nebude počet úrazů na nule,

musíme hledat rezervy a pracovat na nich. Stroj je stroj, i když stojí třeba stovky milionů, ale každý člověk je jedinečný a o jeho zdraví nám musí jít v první řadě. Důležité jsou i zdánlivé maličkosti, protože většina úrazů vzniká z nepozornosti nebo podcenění situace. Udržujeme pracoviště v takovém stavu, aby k nim nedocházelo. Instalujeme speciální rošty zamezující uklouznutí a přechodové můstky přes pásy. Snažíme se přesvědčit prostřednictvím předáků a techniky všechny řadové zaměstnance, že je pro nás klíčové, aby pracovali bezpečně.   Co dělá ředitel dolu, když nepracuje?   Nejsem typ člověka, který odpracuje svých deset, dvanáct hodin, vyjde z areálu dolu, práci pustí z hlavy a věnuje se jen koníčkům. O práci přemýšlím prakticky pořád. O tom, co by se dalo udělat lépe nebo jinak. Když se na šachtě nedaří, tak se budím i v noci, dívám se na osvětlenou skipovou věž, kterou vidím přímo z ložnice, a přemýšlím, co dál (smích). Ale samozřejmě, nikdo nežije jen prací. Rád pracuji na zahradě. Mám dva syny, z nichž jeden je už ženatý, má syna, takže jsem už dědečkem. Baví mě golf, jsem myslivec a chodím rybařit, teď jsem si dokonce pořídil novou výbavu. Chytat chodím na místní říčku Stonávku. Ale na koníčky mi zbývá strašně málo času.   Marek Síbrt, [email protected]

Open Mine 1 I 2012

9

ekonomika

interview

technologie

Uhlí je koksovatelné, když… Aneb o laboratořích v OKD Jak a kdo pozná, že uhlí vytěžené v dole dceřiné společnosti NWR, ve společnosti OKD, je svými parametry koksovatelné a bude se dále zušlechťovat v koksovnách, nebo je naopak energetické a využije se v průmyslu při výrobě tepla a elektřiny? Kdo posoudí, jestli uhlí splňuje veškeré a často specifické požadavky zákazníků? A jaké vlastnosti uhlí je potřebné sledovat a proč?

O2, CO, CO2, CH4, H2 V plynových zkouškách se v laboratořích sledují zejménea tyto hlavní látky.

Odpověď je jednoduchá, ale pro splnění všech požadavků odběratelů klíčová. Každý důl NWR je vybaven moderní laboratoří, v níž kompetentní lidé vyhodnocují parametry vytěženého uhlí. Laboratoř Dolu Karviná na závodě Lazy má navíc akreditaci pro rozbory paliv. „Řízení kontroly jakosti se provádí v každém z našich čtyř dolů. A platí to pro celý proces od přípravy přes samotnou těžbu až po následnou úpravu, prostě dokud uhlí ve vagonech neopustí areál dolu směrem k zákazníkům,“ říká specialista pro úpravárenství OKD Marek Špok.   Už v dole se odebírají vzorky uhlí, které se následně zpracovávají a vyhodnocují v laboratořích. Podle přesně daných norem se kontrolují jejich základní vlastnosti. Zjištěné výsledky kvality rozhodnou, zda se vytěžené uhlí po své cestě vysoce sofistikovaným procesem v úpravně bude využívat jako koksovatelné, nebo energetické.

  Laboratoře jsou vybavené tak, aby dokázaly uhlí posoudit z různých hledisek

Zjednodušeně řečeno má proces v laboratořích dvě základní části: palivovou a plynovou. „V první z nich se zaměřujeme například na stanovení obsahu vody, popela, prchavých látek, síry nebo spalného tepla. Pečlivě sledujeme také podíl uhlíku, vodíku a dusíku, stanovujeme index puchnutí SI a dilataci, které udávají schopnost uhlí zvětšovat svůj objem při výrobě koksu, teploty tavitelnosti popelovin důležité především pro energetické uhlí, když charakterizují vlastnosti popela při spalování a granulometrické rozbory udávající velikost zrna,“ vysvětluje Špok.   Plynová část se soustředí na rozbory plynů v důlním ovzduší a v degazovaném plynu

odsátém z dolu a spalovaném v kogeneračních jednotkách. Sleduje se obsah O2, CO, CO2, CH4, H2 a uhlovodíků. Vyhodnocují se i podíly prachu. Všechny laboratoře OKD pracují v souladu s normami ČSN a správnost jejich činnosti se ověřuje mezinárodními mezilaboratorními analýzami.   Výrobní procesy a kvalita uhlí jsou v úpravně kontrolovány řídicími systémy a odběry technologických vzorků, které sledují stavy technologií a posílají všechny potřebné informace bezprostředně kompetentním pracovníkům. „Informační systém nám dává komplexní přehled o aktuálním stavu procesů a zajišťuje stabilní dodržování kvalitativních parametrů jak

Open Mine 1 I 2012

10

bezpečnost

rekultivace

odpovědnost

NWR KARBONIA – moderní a bezpečná firma

koksovatelného, tak energetického uhlí,“ říká Špok.   Předtím, než je uhlí vyexpedováno zákazníkům, prochází v souladu s příslušnými normami vzorkováním. „Vzorkovače pracují na automatické nebo mechanické bázi. Odebrané vzorky se kontrolují prostřednictvím rychloanalyzátorů, a následně pak vyhodnocují v laboratořích. Systém je nastavený na kontinuální monitoring, takže v případě reklamace ze strany zákazníků jsme schopni určit detailní informace o dodávce. Včetně jména pracovníka, který ji provedl,“ tvrdí Špok.  

NWR KARBONIA, polská dceřiná společnost NWR, zahájila loni v prosinci stavební práce symbolickým začátkem hloubení úpadnice nově otevíraného dolu Debiensko u města Czerwionka-Leszczyny. Před zahájením těžby v roce 2017 je toho potřeba ještě mnoho udělat a firma se nyní zaměřuje na pořizování potřebných pozemků a na přípravu a rozvoj infrastruktury potřebné k provozu dolu, na nábor zaměstnanců a včasné zavádění bezpečnostních postupů.   Bezpečnost zaměstnanců je pro NWR prioritou, a proto firma investuje značné množství času i prostředků do vytváření co nejbezpečnějšího pracovního prostředí. Ovšem vytvoření kultury bezpečnosti je v těžařském průmyslu možné pouze tehdy, pokud překročíme obyčejné odškrtávání splněných technických a zákonných požadavků. Musíme pilně pracovat na tom, aby si naši lidé byli vědomi své odpovědnosti za zdraví své i svých kolegů a povinností z toho plynoucích. Proto bude náš tým manažerů a předáků pracovat společně s horníky na tom, aby zajistili režim bezpečnosti založený na důkladném proškolení, disciplíně a důsledném dodržování stanovených zásad.   Systém interního školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci společnosti NWR KARBONIA seznamuje zaměstnance s pokyny a poučeními k předpisům platným pro oblast BOZP, řízením hrozeb a rizik na pracovištích, postupy v případě nehody, poskytováním první pomoci, zajištěním bezpečných a hygienických pracovních podmínek, a především s jejich vlastní

odpovědností za bezpečnost jich samotných a jejich kolegů.   Jako doplněk k našemu internímu režimu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci navíc angažujeme externího dodavatele, který pro nás zajistí zákonem předepsané zdravotnické a lékařské služby. Ty budou zahrnovat identifikaci potenciálních nemocí z povolání, posuzování zdravotního stavu zaměstnanců a jejich způsobilosti k práci, a rozbory možné přítomnosti nebezpečných látek na pracovištích. Dodavatel bude zároveň zajišťovat zdravotnické služby pro zaměstnance a učně, včetně pravidelných zdravotních prohlídek a poskytování první pomoci.   Bezpečnost začíná s posouzením rizik, a proto má jejich včasná identifikace zásadní význam pro adekvátní kroky a řízení v této oblasti. Investice do nejmodernějších technologií zajistí, že naši lidé budou mít k dispozici nejlepší pracovní nástroje, aby svou práci mohli provádět bezpečně a účelně. A  přísné bezpečnostní postupy budou pomáhat našim lidem vytvářet skutečnou kulturu bezpečnosti, v níž budou nehody a onemocnění omezeny na minimum.   Tomasz Wielgo ředitel odboru bezpečnosti   NWR KARBONIA

Marek Síbrt, [email protected]

Open Mine 1 I 2012

11

ekonomika

interview

technologie

Chodba ojedinělé délky i profilu spojí doly Darkov a Karviná V mnoha ohledech ojedinělé důlní dílo buduje společnost OKD, když razí téměř tři kilometry dlouhý spojovací překop mezi závodem ČSA Dolu Karviná a Dolem Darkov. Kromě délky je projekt výjimečný profilem, v němž horníci chodbu razí, používanými technologiemi, ale i předpokládaným budoucím vybavením a využitím díla. Překop se razí současně z obou stran, vyžaduje tedy mimořádnou přesnost a preciznost v práci měřičů.

1700 metrů Taková bude délka nejdelšího z pěti pásových přepravníků v překopu.

Doly společnosti OKD na Karvinsku jsou mezi sebou pod zemí propojeny. Platí to pro spojení Dolu ČSM a Dolu Darkov, pro závody Lazy a ČSA Dolu Karviná nebo závody Sever a Jih Dolu ČSM. První úvahy o propojení Dolu Karviná s Dolem Darkov se datují k roku 2008, k realizaci projektu tehdy nakonec nedošlo. Myšlenka byla znovu vzkříšena o dva roky později, kdy se naplno rozeběhly inženýrské práce, aby v dubnu 2011 mohla začít samotná ražba. Podle plánu má být projekt dokončený na konci roku 2012.   Překop: efektivnější využití moderní úpravny Dolu Darkov   Proč se společnost OKD do ambiciózního díla vlastně pustila? Jaké budou jeho přínosy? „Důvody jsou strategické. Na Dole Darkov máme nejmodernější úpravnu v revíru, která je svou kapacitou dimenzovaná na vyšší objem uhlí, než se zde těží. Naopak Důl Karviná má úpravnu starší. Proč tedy v budoucnu investovat do údržby a rekonstrukce jedné

z nejstarších úpraven, když můžeme více používat moderní s kapacitou vsázky 4,5 milionu tun ročně? Směřujeme tedy k jejímu efektivnějšímu využití a doplnění kapacity, která není naplněna z vlastní těžby, z dalšího dobývacího prostoru,“ vysvětluje zástupce technického ředitele OKD pro báňskou projekci Jiří Golasowski.   Unikátní délka, profil i technologie   Dílo bude v první řadě unikátní svou délkou, protože ražba podobného rozsahu se v revíru nedělala mnoho let. Historicky se k ní navíc používaly tunelovací stroje, což platí například právě pro závod ČSA a překopy jeho 11. patra. Důlní dílo mezi závodem ČSA a Dolem Darkov je oproti tomu raženo standardně pomocí vývrtů, trhacích prací a razicího komplexu.   Překop je ojedinělý svým průměrným profilem se šířkou 6,7 metru a výškou 4,5 metru. V místech maximálního profilu pak výška dosahuje 5,5 metru a šířka 8,7 metru. Ražba díla

obdobných parametrů není samoúčelná a nese s sebou další konsekvence, které ještě umocňují ojedinělost projektu. „Profil, v němž razíme, otevírá širší návaznosti možného použití překopu. Ať již jde o dopravu vytěženého uhlí, materiálu, technologických celků nebo lidí. Ve hře je i varianta dopravy sekce technologie středního POPu v celku. Nevíme, jestli tato situace nastane, nebo ne. Ale my na tuto variantu budeme připraveni,“ říká Golasowski. Dílo bude vybaveno pěti pásovými dopravníky, z nichž ten nejdelší bude s téměř 1,8 kilometry v revíru unikátní.   Počítá se nejen s dopravou lidí a těživa, ale i lidí na vydobytém uhlí. To je v mnoha hornicky vyspělých zemích, například v Německu, kde se společnost OKD inspirovala

Open Mine 1 I 2012

12

bezpečnost

rekultivace

  Překop s ojedinělým profilem, délkou a dalšími technickými inovacemi, který propojí závod ČSA Dolu Karviná a Důl Darkov, razí zkušení hodníci polské firmy Alpex

především, naprosto běžné, protože výrazně zkracuje čas přepravy a přináší synergický efekt využití dopravníku. Obdobný způsob dopravy, který nebyl donedávna v revíru OKD příliš obvyklý, se úspěšně praktikuje například v Dole Paskov. Doprava bude obousměrná, což vyžaduje jistý komfort v rozměrech dopravníků.   Změna myšlení lidí   Pro ražbu byl poprvé v revíru nasazen dvoulafetový vrtací komplex firmy DeilmannHaniel. Odtěžení probíhá spojením hřeblového dopravníku s drtičem, přičemž obě součásti fungují a posouvají se jako komplex. V souvislosti s velkým profilem chodby se z bezpečnostních důvodů používají pracovní plošiny.

„Projekt je v mnoha ohledech novátorský. Vyžaduje tak změnu myšlení lidí. Horníci byli zpočátku konzervativní, zvyklí na zažité pracovní postupy. Například využití plošin pro ně bylo naprosto nové a zprvu mu nedůvěřovali. Teď na ně nedají dopustit, protože pochopili, že práce s jejich využitím je pro ně bezpečnější a pohodlnější. V hornictví vše souvisí se vším a pro netradiční dílo je třeba hledat netradiční cesty, jak ho úspěšně zvládnout,“ popisuje Golasowski.   Velký profil a předpokládaná dlouhá životnost díla minimálně dvaceti let klade nároky na technologické vybavení. Kde to profil chodby vyžaduje, tam se používají kombinované výztuže (hajcmany se svorníky), volné prostory se

odpovědnost

zaplňují rychle tuhnoucí popílko-cementovou směsí o pevnosti až 15 MPa. Vysvětlení je stejné jako v jakékoliv jiné oblasti činnosti OKD: bezpečnost je na prvním místě.   Výzva pro měřiče   Vzhledem k tomu, že horníci dodavatelské firmy Alpex z Polska razí chodbu v nepřetržitém provozu 168 hodin týdně z obou stran a různých dobývacích prostorů, klade projekt vysoké nároky na přesnost práce měřičů OKD. „Je jednoduché propojit dílo v rámci jedné měřičské sítě. Ale v tomto případě horníci razí chodbu ve dvou sítích proti sobě a ve dvou různých dobývacích prostorech. Bylo nutné provést připojovací měření, zafixovat základní body a sjednotit obě sítě. Z hlediska měřičské práce spadá projekt do nejvyšší kategorie speciálního měření s odchylkou do 10 cm. Tu se nám zatím daří úspěšně držet. Kromě špičkové práce našich expertů také díky tomu, že jsme koupili nové měřicí přístroje s nejvyšší možnou přesností,“ vysvětluje Golasowski.   Ražbu zajišťují dva kolektivy horníků, tedy zhruba 70 lidí. Firma Alpex byla ve výběrovém

řízení zvolena především díky vysoké odbornosti svých pracovníků a referencím, které má.   Rychlejší postup zatím zaznamenávají horníci z Dolu Darkov, kde začali s ražbou dříve. Přístup k vlastnímu překopu byl navíc ze závodu ČSA komplikovanější a horníci ve velkoprostorových částech budují náročnější stavby, jako jsou například kříže.   Do projektu vkládá společnost OKD velké naděje. Po ukončení ražby v závěru roku 2012, bude v první polovině roku 2013 vybaven nezbytnou technologií, aby mohl v jeho polovině začít plnit svou funkci. „Je to pro nás velká výzva. Vzhledem k různé úrovni úpraven v revíru, která je dána historickým vývojem a pohybu objemu těžby v jednotlivých dobývacích prostorech, pro nás tento překop představuje důležitou možnost, jak zefektivnit činnost úpraven, dopravu lidí, materiálu a vytěženého uhlí a dosáhnout synergických efektů v mnoha dalších oblastech. To, co tady popisuji, se dá shrnout jednoduše: jde o snížení nákladů,“ uzavírá Golasowski.   Marek Síbrt, [email protected]

Profil autora Marek Síbrt vystudoval Filozofickou fakultu Ostravské univerzity. Pracoval jako mediální analytik pro společnosti InnoVatio a Media Tenor, kde měl na starosti audity komunikace klíčových klientů (České dráhy, Vodafone, T-Mobile). Pro klienty z mediální branže (Česká televize, Český rozhlas, TV Nova, STV) realizoval projekty monitorující dodržování kvalitativních standardů žurnalistiky a zákonných norem. Mediální komunikaci a sociologii vyučoval na několika univerzitách. Ve společnost OKD zastává pozici poradce pro PR a projektového manažera.

Open Mine 1 I 2012

13

ekonomika

interview

technologie

Zušlechťujeme černé zlato: vyrábíme koks Jet autem, vlakem nebo na kole, zahrát si golf, tenis nebo se svézt na moderních lyžích z karbonových vláken. Nic z toho by tady nebylo bez uhlí. Málokdo si uvědomuje, že z něho při koksování vzniká kromě samotného koksu řada vedlejších produktů využívaných pro výrobu věcí každodenního použití. Jak vlastně koks z uhlí vzniká? Jak, kde a kdy začali lidé uhlí na koks upravovat? A není možné nahradit koks a chemické produkty vznikající při jeho výrobě v hutnictví, slévárenství nebo chemickém průmyslu jinou surovinou? Již v 16. století začali lidé kvůli nedostatku dřeva pro vytápění tepelně upravovat uhlí a zbavovat ho prchavých plynných látek. První patent k úpravě uhlí nazývané coking pochází z Anglie z roku 1568, první licence z roku 1590 hovoří o „čistění kamenného uhlí od nepříjemného zápachu“, které původně probíhalo primitivní formou v milířích. „Princip zůstává stejný do dneška. Koksování lze zjednodušeně charakterizovat jako zbavování uhlí prchavých látek. Výsledkem je koks tvořený pouze uhlíkem, částečně popelovinami a zbytkem prchavých látek na úrovni maximálně jednoho procenta,“ vysvětluje Petr Mokroš, náměstek ředitele pro výrobu dceřiné společnosti NWR, OKK Koksovny.   Za historií koksování u nás   Nedostatek dřeva pro hutě byl od 16. století typický pro celou Evropu, tedy i naše země. Odsiřování uhlí v milířích má u nás počátky v době vlády Rudolfa II., tedy na přelomu 16. a 17. století. Třicetiletá válka pak první snahy v této oblasti

hospodářství až na drobné výjimky přerušila. Na konci 18. století dochází k pokusům vyrábět koks v milířích a využít ho pro výrobu železa. Výsledky byly ale často neuspokojivé a v praxi nepoužitelné.   Počátek 19. století je určován především dynamickým rozvojem těžby černého uhlí a výroby železa. První vysoká pec s využitím koksu jako paliva a redukčního činidla se začala stavět ve Vítkovicích, dnešní části Ostravy, v roce 1830 a do provozu byla uvedena o osm let později. V roce 1843 se majiteli vítkovické hutě stávají Rotschildové a kupní smlouva uvádí existenci 26 anglických koksovacích pecí (dnešních komor).   V ostravské části uhelného revíru byly pece obvykle umístěny přímo u aktivních dolů a uhlí mohlo být koksováno podle aktuální potřeby a poptávky. Klíčový vliv na rozvoj hutnictví a koksárenství měla výstavba Severní dráhy Ferdinandovy, jejíž hlavní část mezi Ostravou a Vídní byla uvedena do provozu v roce 1847. Na přechodnou dobu se

koks stal palivem pro lokomotivy, proto byly u důležitých stanic budovány koksovací pece, kterých bylo na Ostravsku v roce 1850 celkem 18. Například v roce 1851 činil koks 42 procent veškerého paliva pro lokomotivy, což ročně představovalo téměř 3 600 tun. Tuto jeho funkci ale postupně nahradilo uhlí.   Všechny práce v různých typech pecí využívaných v této době se prováděly ručně a byly fyzicky velmi namáhavé. Pece se vyráběly z ostře pálených cihel, exponované části ze žáruvzdorných materiálů (šamot). Podle dochovaných údajů bylo v roce 1881 v železárnách Vítkovice 64 pecí Gobiet (horizontální plamenné pece s kanály v mezistěnách pro odvod plynů), které ročně vyrobily více než 22 600 tun koksu. Koksovací pece se nacházely z praktických důvodů také v blízkosti dalších dolů v revíru, jako byly Anselm, Karolina, Hlubina nebo Terezie, ale i mnoho dalších.   „Ostravsko-karvinský revír byl základnou výroby koksu pro celé Rakousko-Uhersko.

Open Mine 1 I 2012

14

bezpečnost

rekultivace

odpovědnost

  Po vytlačení z komory je koks sprchován vodou, která jeho teplotu sníží zhruba na 100 stupňů Celsia, a směřuje na odkládací rampu,   kde dále chladne a vypaří se z něj většina vody

Můžeme říct, že v případě naší země to platí do současnosti. Nikde jinde než v Moravskoslezském kraji totiž koksovny v České republice nefungují. Kromě nás jako výrobce koksu, který dále prodáváme konečným zákazníkům, mají v regionu vlastní koksovny hutničtí giganti ArcelorMittal Ostrava a Třinecké železárny. Ti koks využívají pro své vysoké pece jako redukční činidlo,“ dodává Mokroš. Původně se vyráběl pouze jeden druh koksu, zatímco v současnosti je jeho typů, které se liší řadou parametrů, několik.   V roce 1885 došlo k radikální modernizaci koksoven ve Vítkovických železárnách, která umožnila využít cenné chemické produkty vznikající při koksování. Produkce koksu v ostravsko-karvinském revíru představovala v té době tři čtvrtiny jeho celkové spotřeby

v monarchii. Díky modernizaci se stala koksovna prvním závodem, který dokázal svou produkcí krýt vzrůstající spotřebu sousedních vysokých pecí. V roce 1885 se v revíru vyrobilo přes 430 tisíc tun koksu.   Základna výroby koksu v Rakousku-Uhersku   S rozvojem koksárenských provozů se zároveň zvyšo-

Na přelomu 19. a 20. století existovalo v ostravsko-karvinském revíru více než 830 pecí, které v roce 1900 vyprodukovaly přes 1,1 milionu tun koksu.   Postupně docházelo k využívání chemických produktů vznikajících při koksování (dehet, síran amonný, benzol). „Prchavé látky, které se z uhlí v průběhu koksování

O nové koksárenské baterii   OKK Koksovny jsme psali   v Open Mine 2/2011 val podíl uhlí, které bylo dále zušlechťováno pro výrobu koksu. Zatímco v roce 1882 šlo o 13 procent, v roce 1917 se pro koksování využívalo již 38 procent vytěženého uhlí.

uvolňují, odcházejí ve formě plynných frakcí. V počátcích se vypouštěly do ovzduší. Pro další zpracování se chemické vedlejší produkty koksování začaly používat až na přelomu

19. a 20. století. O přísných normách v oblasti kontroly produkce na životní prostředí, jak je známe dnes, nemohla být řeč,“ dodává Mokroš.   Že poptávka po koksu dynamicky rostla, potvrzuje následující fakt: v roce 1917 vyprodukovaly koksovny v ostravsko-karvinském uhelném revíru více než 2,5 milionu tun uhlí ve více než dvou tisících komorách. V koksovnách v regionu bylo zaměstnáno přes 4300 dělníků.   Kromě mnoha dalších koksoven, které vznikaly především v blízkosti dolů, byla v roce 1908 postavena také Koksovna František – předchůdce současné Koksovny Svoboda. Ta byla od roku 1911 v majetku Severní dráhy Ferdinandovy. V roce 1917 produkovala 505 500 tun koksu. Právě Koksovna Svoboda společnosti

Open Mine 1 I 2012

15

ekonomika

interview

  Nová koksárenská baterie v Koksovně Svoboda v Ostravě, která byla nejvýznamnější součástí programu   COP 2010, splňuje nejpřísnější ekologické limity. Od uvedení do provozu produkuje slévárenský koks

OKK Koksovny je v současnosti jediným samostatným výrobcem koksu v České republice, který své produkty nespotřebovává ve vlastních vysokých pecích, ale prodává ho dalším zákazníkům.   Více druhů uhlí, kvalitnější koks   Jak tedy celý proces zušlechťování uhlí na koks probíhá? Především: kvalitní koks nelze vyrobit z jednoho typu uhlí. „V koksárenství platí nepřímá úměra. Kvalitnější koks vyrobíme například z osmi druhů uhlí průměrné kvality než ze tří druhů špičkových parametrů. Uhlí má proměnné vlastnosti a ani z různých míst jednoho dolu není nikdy stejné. My přitom vyžadujeme, aby koks měl vlastnosti co nejstabilnější. Proto potřebujeme co nejvíce druhů uhlí vhodných parametrů. Pro nás je velká výhoda, že naše sesterská společnost OKD má čtyři doly s kvalitním koksovatelným uhlím. Proto

většinu odebíráme odsud a jen minimum pro zvýšení pestrosti směsi dovážíme z USA nebo Polska. Jako kritická minimální hranice pro výrobu kvalitního koksu je často experty uváděno pět až šest druhů uhlí,“ vysvětluje Mokroš.   Podle vlastností jednotlivých druhů uhlí se namíchá směs s přesností jednotlivých komponent v řádech jednotek procent. Uhlí se pomele tak, že minimálně 90 procent zrna je menší než tři milimetry. Pro mletí se v jednotlivých koksovnách využívají různé typy mlýnů. Například společnost OKK Koksovny používá kladivové mlýny, kdy jsou na hřídeli umístěna volně otočná kladiva, uhlí se drtí a roštem vypadává jen pomleté uhlí. Uhelná směs se ještě před odtažením do uhelných věží homogenizuje, aby byla zaručena stálá kvalita koksu. Následně se směs natáhne na uhelné věže, kde je připravena pro koksování.

 Před vstupem do komory se uhlí upěchuje, zhutní až na 1 100 kg na kubický metr. Poté, co se zasune do komory, se pec hermeticky uzavře a připojí na chemickou část koksovny. Koksování tak může začít.   Jedna komora v bateriích v Koksovně Svoboda je vysoká 3,5 metru, široká půl metru, dlouhá 13–14 metrů a vejde se do ní 20 tun uhelné směsi. Komora se ze stran otápí plynem, který vzniká při samotném koksování. 20–25 procent z hmotnosti uhlí odchází při koksování do chemické části provozu koksovny, především ve formě koksárenského plynu. Ten je následně přiveden zpět jako palivo. Na konci koksování zůstane z 20 tun uhlí 14–16 tun koksu.   „Technicky čistý koksárenský plyn, tzv. svítiplyn, byl prvním plynem, který lidé začali používat ke svícení a topení. V podmínkách Československa byl až

technologie

v osmdesátých letech minulého století postupně nahrazen ve všech domácnostech zemním plynem,“ vysvětluje Mokroš. Vyráběl se v moravskoslezském regionu a zásoboval celou tehdejší republiku.   Koksování probíhá při teplotách 1100–1200 stupňů, stěny postupně zahřívají masu uhlí, které se nejdříve vysuší. Při teplotách 250–300 stupňů začíná rozklad uhelné hmoty, při 350–400 stupních přechází uhlí do plastického stavu, kdy je tekuté a intenzivně se odplyní. Od teplot 450–500 stupňů opět tuhne a je vytvořen tzv. polokoks. Při teplotách nad 500 stupňů již dochází ke konečnému odplynění, smrštění uhelné hmoty a k vytvoření koksu. Celý proces je dokončen v okamžiku, kdy se plastická pásma o šířce 10–30 mm postupující od jednotlivých stěn setkají ve středu komory. Teplota ve středu komory dosáhne zhruba 950 stupňů, u stěn až 1200 stupňů.   Koksování trvá v podmínkách společnosti OKK Koksovny 32–38 hodin. Koks se následně z baterie vytlačí, sprchováním vodou se ochladí pod 100 stupňů Celsia a směřuje na zhruba 20 minut na odkládací rampu. Během tohoto času se většina vody odpaří a koks dále chladne. Koks o velikosti nad 70 mm se nakládá bezprostředně po roztřídění v hrubé třídírně do vagónů a expeduje k zákazníkům. Koksy s menší velikostí směřují do jemné třídírny. Následně jsou před expedicí dočasně skladovány v jednotlivých zásobnících. Koks se třídí v hrubé třídírně na roštových třídičích nebo na vibračních sítech, menší zrno směřuje do jemné třídírny, kde se rozdělí na prach (0–10 mm), hrášek (10–20 mm), ořech II (20–40 mm),

Open Mine 1 I 2012

16

bezpečnost

ořech I (40–60 mm) a otopový koks (60–90 mm).   Slévárenský koks: produkt s největší přidanou hodnotou   Na světě se ročně vyrobí více než 500 miliónů tun koksu, z toho 99 procent připadá na vysokopecní koks. Technicky velmi jednoduchý princip vysoké pece se v průběhu času ukázal z hlediska nákladů i vlivů na životní prostředí pro výrobu surového železa nenahraditelným. Proto bude mít dominantní postavení i v budoucnosti a v dohledné době nebude ničím nahrazen.   Společnost OKK Koksovny se ve své produkci ale specializuje na výrobu slévárenského koksu. Toho se ročně v Evropě spotřebuje 1,3–1,5 miliónu tun, přičemž OKK Koksovny jsou s převahou jeho největším evropským producentem s roční výrobou více než třetiny z celkové spotřeby.   Prvním parametrem, kterým se od sebe liší vysokopecní a slévárenský koks, je velikost zrna. Zatímco v případě vysokopecního koksu končí velikost kusu na 90 mm, v případě slévárenského naopak na 100 mm začíná. Vysokopecní koks se navíc vyrábí za jiných podmínek (vyšší teplota) a z jiných typů uhlí, které mohou obsahovat vyšší podíl prchavých látek. Proto zrno nenaroste do takové velikosti, jako je tomu v případě slévárenského koksu.   Funkce vysokopecního koksu jako paliva se postupně snižuje a ve vysokých pecích se používá především jako redukční činidlo a zajišťuje prodyšnost pece po celé její výšce. Slévárenský koks vykazuje větší pevnost, menší pórovitost, používá se jako palivo a při styku s kusem

rekultivace

litiny se nesmí rozbít.  Obecně platí, že cena slévárenského koksu na trhu je vyšší než u vysokopecního. Největší odběratelé slévárenského koksu ho spotřebují ročně zhruba 50 tisíc tun, ve většině případů jde o řádově nižší hodnoty. Proto se žádné ze sléváren nevyplatí vybudovat vlastní koksovnu a produkt odebírají od primárních výrobců. Přeprava k zákazníkům historicky probíhala po železnici. Nicméně menší firmy postupem času zrušily vlečky u svých závodů, a tak dopravu v současnosti ve většině případů zajišťují kamiony. V případě OKK Koksovny směřuje drtivá většina slévárenského koksu do zahraničí, především do Německa.   Chemická část výroby: továrna v továrně   Zhruba 20–30 procent z celkové hmotnosti uhlí jako vstupní suroviny pro koksování tvoří prchavé látky. Ty se dále zpracovávají v chemické části koksovny, a uplatnění pak nacházejí v různých průmyslových sektorech. Nejvýznamnějším vedlejším produktem zušlechťování uhlí je plyn. Ten se po uvolnění z uhlí postupně čistí, odstraňuje se čpavek, benzol, sirovodík a další frakce. Technicky čistý koksárenský plyn pak při spalování nezatěžuje životní prostředí. V případě provozu OKK Koksovny je hluboce odsířen na hodnotu pod 50 mg sirovodíku na metr krychlový. „To je desetkrát nižší hodnota, než stanovuje česká legislativa. Více než 50 % z čistého koksárenského plynu tvoří vodík, který shoří na vodní páru,“ popisuje Mokroš. Při hoření plynu tak vzniká především vodní pára a CO2.   Koksárenský plyn se používá hlavně pro vlastní vytápění koksárenských baterií, jeho

odpovědnost

přebytky se pak spotřebovávají v teplárnách. V případě OKK Koksovny jde o sousedící provoz společnosti Dalkia Česká republika, která díky koksárenskému plynu dodává teplo domácnostem v Ostravě.   Dalším významným produktem je surový dehet, kterého OKK Koksovny ročně vyrobí zhruba 25 tisíc tun. Z něho se následnou destilací získávají různé oleje až po tuhý zbytek, smolu, která nalézá mimo jiné uplatnění při výrobě oceli a hliníku. Rovněž saze využívané pro výrobu pneumatik mají svůj základ v dehtu. Důležitým vedlejším produktem koksování je surový benzol, z něhož se destilací získává čistý benzen, jedna z hlavních složek pro následný chemický průmysl. Při čistění surového koksárenského plynu se z něj odstraňuje čpavek, který končí v síranu amonném využívaném jako hnojivo v zemědělství.   Ačkoliv si to neuvědomujeme, s věcmi, které mohly vzniknout jen díky černému uhlí a koksu, se setkáváme každý den. Koks je produktem, který nemá v současnosti ani blízké budoucnosti alternativu. Navíc, jeho výroba již není špinavou prací, kdy se vracíte domů z práce a nevypratelně zaprášenou košili musíte vyhodit do koše. Nová baterie v Koksovně Svoboda, která byla zkolaudována na jaře roku 2011, plní nejpřísnější ekologické limity dané zákonem. Hodnoty vypouštěných látek se kontinuálně monitorují přímo na baterii, v jejím okolí i blízkosti celého areálu OKK Koksovny. Ale to platí pro všechny čtyři baterie, které společnost OKK Koksovny v Koksovně Svoboda v Ostravě-Přívoze provozuje.  

Společnost OKK Koksovny produkuje několik druhů koksu  

Slévárenský koks Využití k výrobě litiny, při výrobě izolačních materiálů. Vysoká pevnost, kusovost a otěruvzdornost. Zrnitost:



<100 mm 70 –130 mm 60 – 90 mm

Vysokopecní koks Využití ve vysokých pecích jako redukční činidlo a zdroj tepla, nosný a výplňkový materiál pro cirkulaci plynu ve vysokopecní vsázce. Zrnitost:



40 – 90 mm 25 –90 mm

Otopový koks Ekologické palivo díky nízkému obsahu škodlivých zplodin při hoření. Otopová směs: Ořech 1: Ořech 2:

< 40 mm 40 – 60 mm 20 – 40 mm 

Koks k technologickým účelům Hrášek: Prach:

10 – 20 mm 0 – 10 mm

Koksochemické výrobky Koksárenský plyn, dehet, benzol, síran amonný, síra kapalná i pevná.

Marek Síbrt, [email protected]

Open Mine 1 I 2012

17

ekonomika

interview

technologie

Uhelný průmysl v Číně Neutuchající hospodářský růst Číny v posledních dvaceti letech a jeho dramatický dopad na takřka každou oblast mezinárodního obchodu a výroby se projevuje také v uhelném průmyslu. Tento vliv dosáhl takových rozměrů, že všechny významné světové těžební společnosti nyní plánují vlastní růst a expanzi podle předpovědí pro čínskou ekonomiku. malých dolů. Podle oficiálních prohlášení bylo do současnosti uzavřeno 1693 malých dolů s celkovou kapacitou těžby ve výši 155 milionů tun uhlí. V důsledku tohoto opatření se počet dolů s roční produkcí nižší než 300 tisíc tun snížil pod deset tisíc.   Kromě nejvyšší produkce je Čína s přehledem i největším spotřebitelem uhlí na světě – za posledních deset let zaznamenala v tomto ohledu obrovský růst. Jen mezi lety 2005 a 2010 se celková poptávka po uhlí v Číně zvýšila o 50 procent v důsledku obrovského nárůstu jeho spotřeby ve výrobě elektřiny a v těžkém průmyslu. Dnes na Čínu připadá téměř celá polovina celkové světové spotřeby uhlí, což je více než dvojnásobek srovnatelné poptávky po ropě ve Spojených státech amerických. Takže jen v důsledku samotného objemu spotřeby

má jakákoli nerovnováha mezi produkcí a spotřebou uhlí v Číně schopnost vyvolávat obrovské dopady na globální trh s uhlím. I drobný nesoulad mezi domácí nabídkou a poptávkou vyvolává značný dopad na ceny uhlí v celosvětovém kontextu, obchodní toky a míru využití dodávkových řetězců.   Právě k takovému narušení rovnováhy došlo v roce 2009, kdy se pozice Číny změnila z čistého vývozce uhlí na druhého největšího čistého dovozce na světě. Dovoz uhlí dosáhl v roce 2010 výše 177 milionů tun a stejná úroveň se předpokládá pro rok 2011. Toto navýšení úrovně čínské poptávky pokrývají především Indonésie a Austrálie, a do určité míry také Jihoafrická republika, Rusko a Mongolsko. Od roku 2010 se do čínských přístavů dováží dokonce i kolumbijské energetické uhlí, jelikož asijští

Produkce oceli 700 600 v milionech tun

Neutuchající hospodářský růst Číny v posledních dvaceti letech a jeho dramatický dopad na takřka každou oblast mezinárodního obchodu a výroby se projevuje také v uhelném průmyslu. Tento vliv dosáhl takových rozměrů, že všechny významné světové těžební společnosti nyní plánují vlastní růst a expanzi podle předpovědí pro čínskou ekonomiku.   Samotná Čína má obrovské zásoby uhlí, z nich těží neuvěřitelných 3,1 miliardy tun uhlí ročně (2010), čímž dalece předčí jakoukoli další zemi. Například čínský podíl na celosvětové těžbě uhlí je téměř čtyřikrát vyšší než v celosvětovém objemusaúdskoarabská produkce ropy. Nejvýznamnější uhelné pánve se nacházejí daleko na severu a severovýchodě země, odkud vedou dlouhé trasy nutné k dopravě uhlí do velkých měst a průmyslových oblastí podél pobřeží. V průměru se více než 60 procent čínské produkce uhlí přepravuje na vzdálenosti přesahující 550 km.   Ačkoliv došlo v posledních letech k podstatnému zlepšení, je počet smrtelných úrazů v čínských dolech stále velmi vysoký. Jen v roce 2010 bylo hlášeno více než 2400 úmrtí. Ve snaze zlepšit úroveň bezpečnosti a celkovou efektivitu realizuje čínská vláda plán systematického omezování počtu

500

Evropa Čína USA

400 300 200 100 0 2000

2001

2002

2003 2004 2005 2006

2007

2008 2009

2010

  Zdroj: World Steel Association

Open Mine 1 I 2012

18

bezpečnost



rekultivace

0 –1,000 Mt

odpovědnost

Russia

1,000 –10,000 Mt 10,000 –50,000 Mt HEILONGJIANG

50,000 –100,000 Mt 100,000 –250,000 Mt Mongolia

NEI MONGOL (INNER MONGOLIA)

JILIN

LIAONING BEIJING

SIN JIANG HEBEI

Pakistan

SHANXI

NINGXIA

North Korea

TIANJIN

South Korea

Yellow Sea

SHANDONG

QINGHAI GANSU SHAANXI

JIANGSU

HENAN

XIZANG (TIBET)

ANHUI

HUNEI

SICHAN

ZHEJIANG

CHONGOING

Nepal HUNAN

Bhutan

FUJIAN

GUIZHOU India

East China Sea

JIANGXI

Bangladesh

Taiwan

YUNNAN

Laos

500 Kilometers

HAINAN

Thailand

500 Miles

GUANGDONG

Vietnam

Barma

Bay of Bengal

GUANGXI

South China Sea

Philippines

  Sever země je klíčovou oblastí pro těžbu uhlí. Do průmyslových oblastí u pobřeží je nutné uhlí přepravovat   po přetížené železniční síti

dodavatelé nebyli schopni držet krok s narůstající čínskou poptávkou.   Převážná většina uhlí spotřebovaného v Číně se používá k výrobě elektřiny, jelikož 80 procent její produkce v zemi pochází z tepelných elektráren

spalujících uhlí. V Číně ovšem existuje i značná poptávka po koksovatelném uhlí, protože země nyní vyrábí více než polovinu světového objemu oceli ve snaze držet krok se svou rychlou industrializací. Jelikož převládá názor, že domácí koksovatelné uhlí je

Výše čistého dovozu koksovatelného uhlí do Číny 60 50

46,2

48,3

51,9

v milionech tun

40 32,5

30 20 10

1,0

0 -16,1

1,9

0,4

3,7

5,6

-10,5

-10 -20 2000

2001

  Zdroj: AME

2002

2003 2004 2005 2006

2007

2008 2009

2010

horší kvality, zvyšuje se závislost země na dovozu ze zahraničí ruku v ruce s tím, jak domácí ocelárny požadují vyšší kvalitu koksovatelného uhlí pro svůj pokračující postup vzhůru hodnotovým žebříčkem produkce. Většina dováženého koksovatelného uhlí pochází z Austrálie a Mongolska, přičemž se očekává, že především druhá jmenovaná země bude svou produkci v nejbližší době zvyšovat v důsledku toho, jak se budou v provozu odrážet nové investice a projekty rozvoje infrastruktury. Značné vzdálenosti mezi čínskými doly a většinou oceláren na pobřeží země jsou dalším faktorem, který zvyšuje podíl dovozu po moři, jelikož náklady na přepravu z Austrálie jsou mnohdy nižší než

náklady přepravy po železnici, navíc po již tak přetížené železniční síti v Číně.   Ve snaze naplňovat rostoucí poptávku po uhlí se v nadcházejících letech bude muset čínský uhelný průmysl vyrovnat s mnohými výzvami. Ke sladění těžební praxe s mezinárodními normami a k dalšímu zvyšování úrovně bezpečnosti horníků budou zapotřebí otvírky nových dolů a pokračující konsolidace stávajících provozů. Kromě toho bude také nutné zajistit rozšíření a zkvalitnění přetížené vnitrostátní dopravní infrastruktury tak, aby byla schopná zajišťovat přepravu zvýšených objemů uhlí z oblastí soustředěné těžby do center poptávky. I za podmínek výrazného navýšení domácí produkce se však předpokládá, že se i nadále bude zvyšovat čínská poptávka po dovozu po moři, čímž bude dále narůstat vliv země na mezinárodní trhy s uhlím.   Stephen Hough,   analytik trhu, New World Resources [email protected]

Stephen Hough vystudoval University College Dublin v Irsku a Rotterdam School of Management při Erasmus University v Nizozemsku v oborech ekonomie, finance a obchodní správa. Pracoval v Bank of Scotland (v Irsku) a jako konzultant působil ve společnosti Capgemini v nizozemském Utrechtu. Nyní zastává pozici analytika trhů ve společnosti New World Resources se sídlem v Amsterdamu.

Open Mine 1 I 2012

19

ekonomika

interview

technologie

Potřebuje Evropa vlastní nerostné suroviny? V roce 2008 představil  Gunter Verheugen dokument „The Raw Materials Initiative“ zdůrazňující význam nerostných surovin pro Evropu, ta opožděně zareagovala na diplomacii, kterou už 40 let provádí Japonsko, Jižní Korea a v posledních 10 letech i Čína.

  Hlavní budova Evropské komise

Přestože je česká společnost tradičně a často oprávněně k evropským dokumentům spíše skeptická, měla by této strategii věnovat pozornost. Jedná se o materiál na evropské poměry progresivní, jasně pojmenovávající limity a slabá místa v zajištění dostatku vstupních surovin. Dokument se zatím týká jen neenergetických nerostných surovin, tedy zejména kovů a nerud. Právě u nich čelí evropský kontinent obrovským dovozním závislostem (v případě neželezných kovů jde o více než 80 procent), což může představovat bezpečnostní riziko. Strategii lze v mnoha rysech zobecnit pro všechny skupiny nerostných surovin.   Strategii připravil tým expertů z okolí komisaře Verheugena spolu s celoevropskou pracovní skupinou Raw Materials Supply

Experts Group, včetně zapojení českých odborníků. Je postavena na třech pilířích:   1)  využívání evropských zdrojů v maximální možné míře, a to včetně důkladného zmapování nerostně-surovinového potenciálu pomocí moderních metod,   2)  zahájení „surovinové“ diplomacie, tedy vzájemně výhodných ekonomických vztahů se zeměmi třetího světa, které disponují širokým spektrem nerostných surovin a nejsou „zabrány“ konkurenčními globálními hráči, a to včetně využití rozvojové pomoci,   3)  využívání materiálově úsporných technologií, vyšší podpora recyklace a celkový důraz na šetrné nakládání s přírodními zdroji.

 Maximální využívání domácích surovin je nejefektivnějším způsobem, jak posílit surovinovou a energetickou bezpečnost země. Středoevropské státy mají oproti řadě západoevropských zemí velkou výhodu v tom, že z dnešního pohledu nesprávnou strategii (tedy útlum domácí produkce a spoléhání na import z mimoevropských teritorií), aplikovaly jen jedno, resp. dvě desetiletí. Zásadní změny na světovém trhu nerostných surovin, vyvolané modernizací řady někdejších rozvojových zemí (Čína, Indie, Indonésie, Brazílie, Vietnam), vyvolaly potřebu dosavadní strategie zásadně přehodnotit.Tomu se dostalo oficální podpory právě zveřejněním Verheugenovy iniciativy. V současné době dochází k jejímu rozpracování, např. vytipováním strategických komodit pro EU. Zásoby a zdroje komodit na území členských států by do budoucna měly podléhat speciálnímu režimu.   Členské země EU by také v souladu s druhým pilířem strategie měly aktivněji provádět ekonomickou diplomacii a využívat možností, které jim dávají historické vazby na země třetího světa. U Česka či Slovenska se jedná o Balkán, postsovětský prostor, Mongolsko, Vietnam, Kambodžu, Laos, některé země v Africe či Latinské Americe. Ideální platformu pro tuto tzv. soft diplomacy

představuje rozvojová spolupráce. Pro Balkán platí další specifikum: není v zájmu surovinové bezpečnosti Evropy, aby tyto země opakovaly chyby západní a střední části kontinentu a zbytečně utlumovaly těžební průmysl. Problémy s dopady na životní prostředí je třeba řešit transferem moderních a životnímu prostředí přátelských technologií – nikoliv uzavíráním ložisek. Ostatně bez Balkánu, který je na evropské poměry stále nadstandardně vybaven nerostnými zdroji, si nelze posilování surovinové bezpečnosti EU představit.   Neopomenutelný je samozřejmě třetí pilíř Verheugenovy iniciativy, který vyzývá k hospodárnému a šetrnému využívání nerostů, k podpoře využívání úsporných technologií a maximální recyklaci i opětovnému využívání již použitých komodit všude tam, kde to je možné.   Vznik dokumentu Raw Materials Initiative se vedle rozsáhlých systémových změn na světovém trhu s nerostnými surovinami stal i jedním z důvodů pro aktualizaci surovinové politiky České republiky, do níž budou principy evropské strategie v souladu s programovým prohlášením vlády zapracovány.   Mgr. Pavel Kavina, Ph.D. ředitel odboru  Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR

Open Mine 1 I 2012

20

bezpečnost

rekultivace

odpovědnost

Voda: nepostradatelná pro život i pro těžbu černého uhlí Hlubinná těžba černého uhlí je náročná na spotřebu vody. Společnost OKD si to uvědomuje a cítí odpovědnost za kvalitu vody vypouštěné do okolního prostředí.

  Společnost OKD realizuje řadu opatření, které snižují náročnost těžby uhlí na spotřebu vody

Proto klade velký důraz na dodržování všech předpisů souvisejících s jejím využitím, recyklací a vypouštěním do okolní přírody. Přísná interní pravidla zabraňují poškozování životního prostředí a zdrojů. Překvapí vás potom, že polovinu potřebné technologické vody činila v roce 2011 recyklovaná (vratná) voda?   Společnost OKD vypouští do okolního prostředí a vodních toků několik typů vody, stejně tak ji odebírá z více zdrojů. „Ke své činnosti odebírá technologickou vodu z vodních nádrží a větších vodních toků, ze sítě pak vodu pitnou,“ vysvětluje Irena Filipcová, vodohospodářka OKD.

Pro odběr neupravené povrchové vody používané k technologickým účelům vybudovala společnost OKD pod hrází Těrlické přehrady čerpací stanici a návazné výtlačné potrubí, které ústí do akumulačních nádrží. Voda na Karvinsku se z Kosteleckých nádrží rozvádí ke všem dolům v oblasti. Tato soustava potrubí je dlouhá 50 km. Pro Důl Paskov na Frýdecko-Místecku jde o akumulační nádrže Kuboň I, II a III, do nichž přichází voda z vodního toku Olešná. „Tyto technologické vody prvního stupně jakosti se používají buď neupravené do úpraven k praní surového uhlí, či k plavení popílku do dolu, nebo jsou po předčištění ve vlastních úpravnách vody vhodné jako užitková voda ke koupání a ke klimatizaci v dole,“ popisuje Filipcová.

 Všechny doly OKD jsou vybaveny úpravnami, z nichž surové uhlí směřuje přes sofistikovaný proces zušlechťování k nakládce zákazníkům. Úprava uhlí je náročná na spotřebu vody. „Je totiž nezbytným komponentem při praní uhlí, jeho roztřídění v úpravně, k oddělení jemné a hrubé frakce uhlí, či k oddělení nejjemnějších zrnek uhlí a hlušiny v třídících cyklónech nebo v sázečkách či kalolisech,“ říká Filipcová. Voda se po použití čistí v magnetických separátorech od magnetitu, který se využívá v těžkokapalinové suspenzi pro oddělení uhlí a hlušiny. Následně putuje podle potřeby buď znovu do úpravárenského procesu, nebo do soustavy odkališť u dolu.

 „Každý důl je vybaven soustavou sedimentačních nádrží neboli kališť. Nazýváme je ‚průmyslovou čistírnou odpadních vod‘. Jde o velkoplošné nádrže, v nichž dochází k sedimentaci a dalšímu usazování flotačních hlušin nebo uhelných kalů,“ vysvětluje Filipcová. Do vod z úpraven se přidává tzv. flotační činidlo, které podporuje shlukování malých zrnek z praného uhlí, čímž dochází k jejich snadnějšímu usazování a čištění vody. Sedimentačních nádrží je větší počet (obvykle minimálně tři) a jsou cyklicky napouštěny odpadní vodou z dolu. Z první nádrže voda přetéká do další buď přepadem, nebo odběrnými objekty či filtrací. Stejným procesem se voda dostává z druhé nádrže do té poslední, kde již jde o vyčištěnou vodu druhého stupně jakosti. Tato recyklovaná voda je znovu použitelná pro praní surového uhlí v úpravně, kam se zpět dostává díky čerpací stanici tzv. vratné vody, která je umístěna v poslední ze sedimentačních nádrží. „To má ekonomické i ekologické důvody. Nemusíme nakupovat vodu pro technologické procesy a šetříme životní prostředí tím, že se snažíme co nejvyšší podíl těchto vod recyklovat,“ tvrdí Filipcová.   Nepotřebná voda vyčištěná v systému sedimentačních nádrží se vypouští jako zpoplatněná odpadní voda do okolních toků.   Marek Síbrt, [email protected]

Open Mine 1 I 2012

21

ekonomika

interview

technologie

Kdo je stakeholder? V každodenním životě nás ovlivňuje velké množství lidí. A my zase ovlivňujeme je. Někdy pozitivně, jindy negativně, někoho přímo, dalšího zprostředkovaně. Nikdo není izolovaný ostrov sám pro sebe, ale je v permanentním a dynamickém vztahu s jinými. Co platí pro každého z nás, funguje i ve světě byznysu.

  Společnost NWR aktivně komunikuje se zástupci komunity v lokalitách, kde realizuje činnost nebo zveřejnila plány na její rozšíření

Skupina NWR vyvíjí prostřednictvím dceřiných společností OKD a OKK Koksovny svou činnost v Moravskoslezském kraji, rozvojové projekty Debiensko a Morcinek NWR Karbonia mají dopad na životy lidí na jihu Polska. „Tak jako každá firma, je i skupina NWR v permanentním kontaktu se subjekty, které svou činností ovlivňuje, a které naopak ovlivňují ji,“ vysvětluje Tomáš Rak, manažer udržitelného rozvoje NWR.   Stakeholder je ten, kdo… Pro skupiny zainteresovaných lidí se vžil termín stakeholdeři. O koho se jedná? Těžba uhlí má na severu Moravy a ve Slezsku více než dvousetletou tradici. Proto je prakticky v každé rodině někdo, kdo pracoval, pracuje nebo bude pracovat ve společnosti, která má co dočinění s uhlím. Ať už jako producent, nebo jako článek v obchodním řetězci. Proto je významným stakeholderem

komunita lidí žijících v oblastech, kde NWR vyvíjí činnost.   Další klíčovou skupinou jsou zaměstnanci, kterých má NWR téměř 19 tisíc. Ti představují pro společnost nejcennější kapitál, proto je péče o ně její trvalou prioritou.   „Jako skupina kótovaná na třech burzách nesmíme zapomenout na akcionáře, investory a analytiky,“ vysvětluje Rak.   Těžba uhlí a výroba koksu jsou přísně regulovány, proto hrají důležitou roli orgány státní správy a místní samosprávy. Ať již jde o báňský úřad, ministerstvo průmyslu, ministerstvo životního prostředí nebo obce, které NWR ovlivňuje.   „Nesmíme zapomenout na dodavatele a odběratele. A samozřejmě na školy. Vždyť jsme stáli u renesance hornického učňovství v regionu po dvacetileté

pauze, od příštího roku bude možné studovat hornictví jako maturitní obor. Pravidelně spolupracujeme s VŠB-TU Ostrava. Tradiční líhní našich důlních inženýrů,“ upřesňuje Rak.   Vztahy se stakeholdery se v čase mění a NWR si uvědomuje význam průběžného kontaktu s nimi na různých úrovních. Ať již jde o interní vztahy v rámci skupiny, nebo externí se zájmovými skupinami. Vazby jsou ukotveny i geograficky. Komunikace probíhá na lokální (obce), národní (báňský úřad, ministerstva) i mezinárodní úrovni (investoři).   Peníze až na prvním místě Jak silně NWR jednotlivé skupiny ovlivňuje? A jak silně působí ony na ní? V jakých oblastech je vliv největší? Panují mezi stakeholdery v některých oblastech obavy z chování NWR? „Tyto otázky jsou relevantní. Vedly nás ke zpracování analýzy, která nám poskytla odpovědi, na co je nutné se soustředit,“ popisuje Rak. To, že “peníze jsou až na prvním místě“ potvrdila i analýza. Stakeholdeři nejčastěji zmiňují obavy ze špatných finančních výsledků NWR. „Zhoršením finanční situace by byly ovlivněny všechny skupiny, a proto z něj vyjadřují obavy. Mluvíme o mzdách, darech u podporovaných organizací a obcí či odvodech do veřejných rozpočtů,“ potvrzuje Rak. Případné zhoršení hospodaření vytváří obavu o ztrátu

zaměstnání. V moravskoslezském regionu poznamenaném útlumem těžkého průmyslu a relativně vysokou nezaměstnaností, jde o citlivé téma. Výraznější propouštění by mělo přímý dopad na sociálně-ekonomický vývoj region.   Prioritou je bezpečnost Těžba uhlí je často spojována s rizikem úrazu a těžkými pracovními podmínkami. Skupina NWR si uvědomuje, že oblast bezpečnosti a úrovně pracovního prostředí jsou vnímány velmi citlivě.    „Zdraví lidí je na prvním místě. Oblast dalšího zvyšování bezpečnosti má prioritní postavení. V minulých letech byli všichni horníci vybaveni nejmodernějšími ochrannými pomůckami za půl miliardy korun. Motivujeme zaměstnance k bezpečnému chování soutěžemi, bonusy a kampaněmi. K zvýšení bezpečnosti přispěl i program POP 2010,“ říká Rak.   Oblastí, kterým věnuje společnost NWR pozornost, a byly jednotlivými skupinami zmiňovány, je pochopitelně široká škála. Všechny informace o přístupu NWR k jednotlivým oblastem si budete moci přečíst v připravované Zprávě o udržitelném rozvoji NWR za rok 2011. Její vydání ve třech jazykových mutacích (čeština, polština, angličtina) se plánuje na druhé čtvrtletí roku 2012.   Marek Síbrt, [email protected]

Open Mine 1 I 2012

22

bezpečnost

rekultivace

odpovědnost

Nadace OKD ocenila nejlepší projekty Nadace OKD již potřetí předala ceny nejlepším projektům, jež svým grantem podpořila. Ceny získaly například organizace, které provozují chráněnou dílnu pro hendikepované, pomáhají mladým lidem z dětských domovů při vstupu do dospělého života a nebo pořádají hudební festival. Přehled oceněných projektů Program Pro zdraví Organizace: Letní dům (Praha)  Projekt: Doprovázení mladých lidí z dětských domovů na cestě k životní jistotě Program Pro radost Organizace: Iniciativa Dokořán (Karviná)  Projekt: Festival Dokořán – pro jedny práce, pro mnohé zábava

  Zástupci oceněných organizací převzali na slavnostním večeru ceny z rukou zástupců Nadace OKD a jejího zakladatele – společnosti OKD

Vítězem kategorie Mediální čin roku se stal novinář Dalibor Dostál za vydání seriálu o firemních nadacích. V hlavní kategorii Osobnost roku si cenu odnesl Česlav Santarius, který před 20 lety založil humanitární organizaci Slezská diakonie a letos odešel do zaslouženého důchodu.   Nadace OKD se stala za necelé čtyři roky svého působení lídrem neziskového sektoru v Moravskoslezském kraji a druhou největší firemní nadací v České republice. „Peníze od OKD a dalších dárců se mění v dobré skutky díky neziskovým organizacím, které v našem regionu i v celé republice působí. Považuji za důležité je alespoň takto symbolicky ocenit, protože v nich pracují lidé, kteří často za minimální odměnu nebo

zdarma dělají radost svému okolí, a především pomáhají těm, kteří tolik štěstí nemají a musí se spolehnout na pomoc svého okolí,“ vysvětlila smysl udílení cen během slavnostního večera v listopadu 2011 Petra Mašínová, předsedkyně správní rady Nadace OKD.   Letošní ročník byl podle pozorovatelů velmi pestrý, svůj podíl na tom zřejmě mělo i zapojení veřejnosti. „Byla by škoda, kdyby loňské aktivity zůstaly jen historií. Neziskovky a obce dělají aktivity pro lidi, proto jsme letos vyzvali právě veřejnost, ať rozhodne o těch nejlepších,“ řekl ředitel Nadace OKD Jiří Suchánek.   Specialitou Nadace OKD je oceňování médií, která pomáhají s propagací neziskových organizací a věnují se tématu

společenské odpovědnosti firem. V kategorii Mediální čin roku získal hlavní cenu redaktor týdeníku Profit Dalibor Dostál za ojedinělý seriál mapující působení firemních nadací. Sošku za Pozitivní zprávu, která se udělovala vůbec poprvé, získala novinářka MF Dnes Ivana Karásková.   Osobností roku vyhlásila Nadace OKD Česlava Santariuse, nadšence a zároveň profesionála, který před 20 lety začal od základů budovat charitativní organizaci Slezská diakonie. Letos, v době jeho odchodu do důchodu, poskytovala diakonie 95 sociálních služeb více než šesti tisícům uživatelů a stala se vzorem pro podobné organizace v České republice.  

Program Pro budoucnost Organizace: Charita svatého Alexandra (Ostrava)  Projekt: Využití chráněné kulturní památky „Administrativní budova“ pro sociální účely Program Pro Evropu Organizace: Mateřské a rodinné centrum Krůček Svitavy (Svitavy)  Projekt: Příprava projektu Partnerství generací Mediální čin roku Cenu získal: Dalibor Dostál  Čin: Vydání seriálu o významu firemních nadací pro českou společnost Pozitivní zpráva roku Cenu získala: Ivana Karásková, MF DNES  Zpráva: Dětský časopis, který přišel o finanční dotace, podpořily desítky sponzorů Osobnost roku Cenu získal: Česlav Santarius

Vladislav Sobol, [email protected]

Open Mine 1 I 2012

23