M: V práci, na pracovní věci LinkedIn, na soukromý věci Facebook

Rozhovor 1 (V=výzkumník, M=matka, S=syn) -

K dispozici synův tablet Přátelé, tykáme si, nenahrávaný krátký „pilotážní“ rozhovor s rodiči již proběhl před prázdninami, proto jsou některé otázky formulovány uzavřeně Domluva podmínek rozhovoru a vyplňování demografických dat nenahráváno

1) Rozhovor s matkou – syn přítomen, hrál na tabletu V: Používáš ty a *manžel+ nějaké sociální sítě? M: Jo. V: A jaké? M: V práci, na pracovní věci LinkedIn, na soukromý věci Facebook. V: A kdo založil *synovi+ profil? M (obrací se na syna): Kdo ti dělal ten první profil? Táta ti s tím pomáhal nebo *bratr+? S: Táta mi s tím pomáhal. V: A bylo to tak, že *syn+ to chtěl sám? M: Tys to chtěl? Já už si to ani nepamatuju… S: Jo, já jsem to chtěl. V: A vy jste s tím hned souhlasili nebo proběhly doma nějaké debaty, jestli ano nebo ne? M: Moc jsme to asi nediskutovali, já si myslím, že to bylo v době, kdy jsme tak všichni si ho zakládali, takže jsme tak vůbec přemýšleli, k čemu to použít a na co. V: A stanovili jste předtím nějaká pravidla, třeba jak to používat bezpečně? M: Určitě jsme to nedělali jako nějaký formální pravidla, ale jako taková prostě normální debata o tom, o bezpečnosti, jako když jdeš do školy, musíš se rozhlídnout, což řeknu každý ráno, že jo. A když jdeš na Facebook tak si musíš dávat pozor na informace. Většinou když jedeme na dovolenou, tak říkáme: Nikomu neříkejte a nedávejte fotky z dovolený, když tam jsme, když je jasný, že jsme všichni pryč. Žádný samozřejmě nahý fotky a takový věci, ale nemá to formu pravidel, to je spíš tak, že se o tom normálně bavíme. V: Jasné. A máš *syna+ mezi svými přáteli? M: Jo, jo. V: Takže ti to slouží i k tomu, že víš, co tam třeba dělá? M: Jo, vidím, co tam dává, ale pak samozřejmě je ta část, kde je většina tý komunikace, a to je chat, a do toho samozřejmě nevidím, takže jako příspěvky… (obrací se na syna) Ale ty jich tam zase příspěvků tak moc nedáváš, viď? (syn přitakává) Tu a tam nějaká fotka nebo něco olajkuješ…nebo sharuje nějaký video, ale toho tam není moc. No a samozřejmě nad těma chatama úplně extra kontrolu nemam… Tam něco zasvítí na telefonu, tak já se takhle kouknu nenápadně, (směje se) vim, že se to nemá dělat, tak to… V: A kolik bylo *synovi+, když si ten profil založil?

M (obrací se na syna): No, jak dlouho ho máš? Teď ti bude jedenáct… S: Devět mi bylo. M: No, devět a něco. V: A neznáš tedy jeho přihlašovací údaje, jako třeba heslo? M: Neznám. V: Ani [otec]? M: Ten to asi bude mít někde napsaný, protože už několikrát jsi to zapomněl (obrací se na syna), tak ti to táta nějak dělal, viď? (syn přitakává) Že ti to dával, viď? Protože on to má přihlášený pořád, na jiných zařízeních se nepřihlašuje, takže to nepoužívá, a vim, že když se to nějak ztratilo nebo něco, tak že mu to táta dával dohromady, takže táta bude vědět. V: A kdo myslíš, že se na tom Facebooku orientuje líp, vy jako rodiče nebo *syn+? M: Já si myslim, že teď už já, ale to jenom díky tomu, že jsem tam začala zkoumat ty věci, jak dávat dohromady eventy, takže jsem vyloženě začala zkoumat, jak fungujou události, jak tam lze zvát lidi nebo jak naopak omezit přístupy, že jo, a už jsem začala zkoumat i právě takový ty záležitosti…ty privacy, aby neviděli všichni všechno, a jak to vlastně nastavovat a tak. A to si vlastně myslim, že jsem teda nejdál, že možná velký děti si tak s tim hrajou… a *otec+ to moc nepoužívá, ten jako tak pasivně, že mu tam přiletí, že jsem tam něco dala, tak se koukne, takže já myslim, že já budu nejdál… (obrací se na syna) A jak ty, ty to zas tak moc nepoužíváš, jako že bys tam nějak moc… na ten chat. S: No, a na takovou zábavu, třeba se tam dívám na videa. M: Jo, na videa, s *kamarádem+ si tam sdílíte videa nějaký, viď, vtipný… V: A stává se, že tedy přijde někdy s žádostí o radu, že třeba neví, jak něco udělat? M: Já myslim, že ani ne, že krom toho, že si zapomněl přihlašovací heslo nebo něco takovýho, tak ani si tam nic netvořil takovýho…Nebo já si nevzpomínám (obrací se na syna), že bys někdy přišel s něčím, že něco chceš… S: Ne, no jenom poprvé když jsem ho měl, tak jsem se maximálně *sestry] zeptal jakoby, jak se tam dávají fotky, jak se mění profilovka, a tak. M: A to ti poradily děti asi většinou, viď? (syn přitakává) V: A umíš odhadnout, kolik tam tak asi stráví času denně? M: No já myslim, že na Facebooku ani moc ne, že tam jako tak něco chatujete (obrací se na syna), ale to jsou tak po chvilkách, že jo… S: Maximálně půl hodiny, třičtvrtě. M: No, to je tak spíš jako po chvilkách…daleko víc času stráví vůbec nějakýma hrama na iPadu anebo potom na X-Boxu. V: A na mobilu je stále připojený? M: No, on ale nemá datovej tarif, takže vlastně jenom když je na wifině.

V: A jaké vidíš výhody v tom, že má *syn+ Facebook? M: Ale tak že by to mělo vyloženě nějaký výhody…prostě je to dneska zvykem, ty děti to mají, komunikujou přes to, tak… Určitě je dobrý, že se snadno dokážou domluvit na nějakou akci, když někam jdou nebo tak, ale to by se domluvily podle mě i bez toho, kdyby chtěly. Takže, že by to mělo vyloženě nějaký přínosy nevim, prostě to patří k dnešní době, tak to tak prostě je. A já jediný, kdy jsem to, ale to jsem zas, to dělam já, to nedělá *syn+, že mně to přijde užitečný na ty na to organizování akcí, kam chceš pozvat hodně lidí, který na tom Facebooku máš, anebo to sdílení fotek mi přijde jako fajn prostě v nějakých skupinkách, jo. Ale že by vyloženě z toho měl *syn+ nějakej užitek, ani nevim. Včera jsme zrovna zjistili, že jak je to, kamarád, vlastně nemá ani telefon na kamaráda, kamarád nemá ani Facebook, tak je nedostupnej. Tak spíš jako komunikační nástroj asi, bych řekla. V: A takhle když je *bratr+ pryč, tak to *syn+ taky nepoužívá? M: Já nevim, (obrací se na syna), ty si píšeš s *bratrem+? *Sestra+ s *bratrem+ si píšou furt, a ten Messenger používáme často, používáme takový ty skupinový chaty, že si píšem všichni 4 dohromady, takže na tu komunikaci je to dobrý asi. V: Ale to teda není *synovo+… S: No on mně občas pošle nějaký video, který se mu líbí, a jinak nic teda… M: No, jasný, tak protože my to většinou používáme na organizaci, že jdeme někam na večeři nebo něco takovýho, že jo, tak to zas *syn+ úplně tak nedělá… Že občas si něco napíšou… (obrací se na syna) Ale že ty bys byl nějakej aktivní, že bys napsal *sestře nebo bratrovi+? S: Mmm, jedině, když já něco potřebuju nebo oni něco potřebujou. M: Jako pro mě je to třeba užitečný v tom, ale na to je *syn+ ještě malej, a navíc nemá data, pro mě je to užitečný u těch velkejch dětí, když třeba nejsou doma, a já nevim, spí někde, tak já se kouknu, a vidim, že byli online kolem půlnoci, tak si řikam, že to je dobrý jako jo, že byli přihlášený, tak asi je to v pořádku. Nebo kouknu, jestli *starší syn+ je už vzhůru v Anglii, ještě asi ne, protože byl naposledy online před osmi hodinama, tak vim, že ještě spí. Takže takhle ten přehled mi přijde, že je docela šikovnej, ale to si myslim, že by vyloženě *syn+ to využíval, to asi ne. V: A vnímáš i nějaká rizika? M: No určitě, protože nikdy nevíš, že jo, kdo ty profily prohlíží… To jsem ještě nevyzkoumala, třeba na LinkedInu víš, kdo se ti díval na profil, pokud nemá nějak nastavený v tom privacy, že to není vidět, ale vidíš, že se někdo díval, a většinou je tam aspoň nějaký určení, odkud ten člověk je. Kdežto na Facebooku to podle mě není, nebo já nevim, kde bych se podívala, ale myslim, že tu funkci to ani nemá, že by ti to ukazovalo. V: No, fakt to tam není. M: No, takže asi vůbec nevim, kdo se na to dívá. A už jsem kolikrát dělala to, že jsem si třeba něco omezila, a pak jsem se šla koukat z *manželova+ profilu, jak on to vlastně vidí, ale pak bych se ještě potřebovala podívat z někoho, koho nemám v přátelích, co on o mně vlastně vidí, protože já mám pocit, že jsem si to nějak nastavila… V: (vysvětluji, že to jde a jak)

M: Tak to se musím podívat… Takže samozřejmě kdo tam chodí, co tam brousí, co tam, že jo, tak ty chaty vůbec nevim, s kým tam vede… No, jako, jednak sama ta aplikace o sobě o nás sbírá mraky údajů, že to je samozřejmě nebezpečný, ale to nejenom Facebook, to je prostě Google, Internet obecně, takže…s tím jsou nějaký rizika, ale to není nic konkrétního, z pohledu toho dítěte si říkám, aby se na něj nenapojil, říkám nepřipojuj si lidi, který neznáš, opravdu, protože pod profilem malýho kluka se může připojit nějakej úchyl nebo někdo takovej, že jo. Takže samozřejmě nějaký riziko tam je, na druhou stranu, nějak to asi úplně nepřeceňuju, protože si říkám, no rizika jsou dneska všude, prostě tě může přejet auto na silnici anebo můžeš potkat úchyla někde v podchodu, no tak na tom Facebooku taky. No, tak musí bejt člověk prostě obezřetnej, obezřetnej všude, no. Je pravda, že když nemáme žádnou špatnou zkušenost, tim pádem člověk není možná ani tak ostražitej. Jakmile nabereš nějakou špatnou zkušenost, tak si začneš dávat pozor, že jo. Tak zatím se nám nic takovýho nepřihodilo, tak to jakoby tak nějak úplně extra neřešíme, no. V: A ještě poslední otázka, když jste si založili ten Facebook všichni naráz, přibližně, tak jestli jsi potom vnímala nějakou změnu v životě rodiny? Nebo v té komunikaci? M: No, tak určitě je to šikovný… Takhle: Facebook je s velkejma dětma nejlepší v tom, že tam jako nejrychlejš dostanu odpověď, když něco chci. Já jsem byla vždycky zvyklá používat maily, ale na mail mi nikdy nikdo nezareagoval, takže poté, co jsem si pořídila taky Facebook, a vlastně já jsem to udělala, když byla *dcera+ v Austrálii, tak jsme se časově míjely, takže vlastně posílat si ty zprávy přes Facebook bylo nakonec nejlepší. Takže to jsme to začali používat, a od tý doby vlastně používáme. Tam jsem zjistila, že je to vlastně nejrychlejší odpověď a ještě přesně přes ten hromadnej chat, když chceme jít na večeři, no tak napíšu: půjdeme v kolik kam, a všichni si to mezi sebou vydiskutujou, tak to mi přijde, že je docela jako šikovný. Takže z toho pohledu…jinak asi žádná zásadní změna jako mezi náma asi nenastala, jako spíš jsem jako pozorovala, že děti ze začátku byly do toho nadšený a věšely tam spoustu fotek a to, a pak se jim to tak nějak rozleželo v hlavě, a řekly, že vlastně vůbec, a prakticky vůbec nevěší, nepostujou nic, občas něco olajkujou, teď už si i změnily jména, že tam mají zkrácený, že tam nedávaj ani plný jméno do toho, a takový, že jsem třeba měla obavy, aby tam nedávaly informace, kde jsou, takovýto, že tam dáš teď jsem tady a tak, tak vůbec, jako naopak teď přešla taková ta vlna nadšení, že tam všechno musí být, a teď jsou v tej vlně že jako moc ne, že jako šetří s těma informacema, který tam dají, a drží se vlastně v rámci tý naší skupiny. Když dělam jako rodinnej event a pozvu tam všechny ty, no tak to jo, to se mnou komunikujou, ale navenek jako moc ne… V: Tak to je asi všechno, děkuju, teď ještě se *synem+… 2) Rozhovor se synem – bez přítomnosti dalšího člena rodiny (pouze cca v půlce přišla sestra, jen prošla místností) V: Používáš jenom Facebook nebo ještě nějaký další podobný stránky? S: Instagram. V: A co jsi měl první? Facebook nebo Instagram? S: Facebook, Instagram jsem si pořídil asi před čtrnácti dnama. V: Aha, tak to máš úplně nový. A co je lepší podle tebe? Nebo na co třeba používáš co?

S: Jako když se jdu podívat na nějaký vtipný fotky nebo prostě co se stalo nebo tak, tak jdu spíš jakoby na Instagram, ale když se chci podívat jakoby…nějaký vtipný videa, fotky, takovýhle věci, tak většinou jdu na Facebook. Nebo když si s někym jdu psát. V: A chtěl bys mít ještě někde jinde svůj profil? S: Ne. V: Stačí ti to takhle, jak to je. S: Jo. V: A na tom Instagramu sis ten profil založil sám nebo ti někdo pomoh? S: To jsem si založil sám. V: A kolik máš napsáno na Facebooku, že je ti let? S: To nevim, ale asi víc jak patnáct je mi tam. V: Protože víš, že je to až od třinácti, viď? S: Jo. V: A co nejvíc používáš, aby ses podíval na ten Facebook nebo Instagram? S: No určitě častěji využívám Facebook. V: Ale používáš k tomu častěji třeba tablet nebo mobil? S: Jo takhle, no tak jako když jsem třeba u někoho, tak většinou nemám s sebou tablet, takže využívám mobil. V: A doma? S: Doma nejspíš iPad. V: A co tě nejvíc baví na tom Facebooku? S: Na Facebooku mě baví třeba stránky jako je BestVines, tam jsou vtipný videa a tak. V: A ještě nějaký další stránky? Máš nějaký třeba lajknutý? S: No, tak většinou třeba nějaký zpěváci, který mám rád, a takový věci. Nebo…takhle nevim, no různý, který posloucham a tak… V: A nějaký hry tam taky hraješ? S: No, ne. Jakoby jenom občas použiju Facebook jakoby na to, že já tu hru jakoby sharnu, a za to dostanu jakoby třeba nějaký peníze v tý hře. Jakoby že dostanu odměnu v tý hře za to, že jsem udělal, jakoby že jsem tu hru sharnul na Facebooku, takže jakoby jim udělam reklamu, jakože to hraju, a můžu to jakoby ukázat, aby to hrálo víc lidí. A za to dostanu něco v tý hře. V: Ale ta hra není facebooková, ta je někde jinde? S: Jo. V: A píšeš někam taky komentáře? S: Komentáře ani ne…

V: A co přidáváš na svůj profil? S: No, tak jako buďto ze zážitků anebo…třeba co jsem měl dobrýho k jídlu, když to dobře vypadalo, tak jsem tam dal nějaký jídlo, a tak, i s fotkou. V: A chat teda používáš, viď? S: Jo, my máme takovou…v podstatě všichni, co máme Facebook, tak máme jakoby jednu skupinu, kde si všichni píšem. V: Všichni ze třídy? S: No. V: A to jsi říkal, že vás je tam šest? S: Jo. V: A celkem je vás ve třídě kolik? S: 21 asi teďko. V: A o čem si tam třeba píšete, v tý skupině? S: Tak jako většinou o tom, co budeme dělat nebo co se stalo anebo, jakoby, prostě… V: Jestli je to tajný, tak mi to nemusíš říkat… S: Ne, tajný věci tam v podstatě vůbec…ne, jako vůbec tam nepíšem tajný věci. No prostě si tam píšem blbosti takový…prostě vtipy si tam píšem nebo si tam píšem prostě události, co se staly nebo tak. V: A píšete si tam někdy i něco, co byste si normálně ve škole neřekli? S: Ne… V: Bavíte se tam úplně normálně jako ve škole… S: Jo. V: A kolik si tak myslíš, že tam trávíš času denně? S: Tak denně maximálně…asi nejvíc maximálně fakt dvě hodiny. V: Dohromady, vším, i tím chatem i prohlížením stránek a tak? S: Hm, jo. V: A rodiče tě v tom teda nijak neomezujou, že bys měl určenej nějakej čas? S: Ne, neomezujou. V: A jaký by to pro tebe bylo, kdybys byl třeba týden někde, kde není Internet, takže bys nemoh na Facebook jít? S: No tak v pohodě, nevadilo by mi to. Jakoby…zas tak nepotřebuju to tolik a přežil bych to úplně v pohodě. V: A víš, kolik máš přátel na Facebooku?

S: Docela dost, asi kolem třiceti nebo tak nějak. V: Tak pak se na to ještě můžem kouknout? S: Jo. V: A máš tam celou rodinu, viď, i rodiče i sourozence. S: Hm. V: A jsi členem nějaké skupiny? Těch *název+? S: Jo… a to je všechno. V: A taťka zná to tvoje heslo na Facebook, viď? S: Hm. V: A to ti nevadí? S: Ne, já bych řek, že on to jakoby nepoužívá. V: A víš, kdo může vidět ty příspěvky na tvým profilu, který tam dáš? S: No, jakoby…já si to nijak neomezuju. Já tam dávám takový fotky, že když to uvidí jakoby…prostě veřejně…jakoby že to uvidí všichni, tak mě to prostě nijak nevadí, protože tam dávám takový fotky, který mi prostě nevadí. V: Takže to není moc soukromý. S: Hm. (šel otevřít sestře, vrátil se) V: A uměl bys to tak nastavit? S: No asi ne. (přerušeno na chvíli sestrou) V: A uměl bys to teda tak nastavit, aby to nemohli vidět všichni? S: No, asi takhle to neumím, ale kdybych to potřeboval, tak se zeptám. V: A myslíš si, že jsou věci, který bys tam vůbec neměl dávat nebo by neměly být veřejný? S: No jako…který bysem tam nedal, tak asi když jsem na tý dovolený, tak bych tam nedal, že tam zrovna jsem, a třeba nedal bych tam nahý fotky, a tak. V: A proč myslíš, že je blbý tam dát to, že jsi na dovolený třeba? S: No tak protože oni by pak mohli zjistit, že jsem pryč, mohli by se sem jakoby vloupat a vykrást… V: Ještě něco tě napadá takovýho, co by nebylo dobrý tam dát? S: Nic mě ani nenapadá… V: A když si třeba rozmyslíš, že už tam nějakej příspěvek nechceš mít, tak umíš ho smazat? S: Jo, jakoby smažu…já tam dam jakoby jinej. V: A když tam dáváš fotku, tak umíš označit lidi?

S: No…jako ještě nikdy jsem to nepoužíval, takže asi ne… V: Ale víš, že to jde, ale nedělals to. S: Hm. V: A ty víš, jestli jsi byl na nějakých fotkách označenej? S: Jo, vim, vim. V: A jak získáváš ty přátele? Většinou je to tak, že tebe někdo požádá nebo ty si je vyhledáš? S: No, když mě někdo požádá, a třeba ho nepoznam podle profilovky, tak se podívám na ten jeho Facebook, a pokud ho budu znát, tak ho přijmu, ale pokud to bude někdo neznámej, tak to radši nechám a jinak to prostě dávám já, ty žádosti. V: A je to tak, že si tam hledáš nějaký lidi, nebo se dozvíš od někoho mimo Facebook, že tam má profil, tak se domluvíte, že budete přátelé? S: No, tak to ani ne. V: Spíš, že si tam teda někoho najdeš? S: Jo. V: A už jsi někdy dělal to, žes tam vytvářel nějakou událost? S: Ještě ne. V: Takže to bys asi ani neuměl, viď? S: Ne. V: A skupinu? S: Ne. V: A jak máte ten skupinovej chat ve třídě? S: Jo, to jako založit umim. V: Takže skupinovej chat jo, ale skupinu ne. S: Jo. V: A stránku, tos asi taky ještě nedělal, viď? S: Ne, to jsem ještě nedělal. V: A stává se ti někdy, když děláš to, co chceš nebo potřebuješ, že něčemu nerozumíš nebo nevíš, jak něco udělat? S: To ani ne, protože já většinou si tak jenom prohlížim, když se mi něco líbí, tak to lajknu anebo jakoby sharnu, a nic víc. V: A když jsi byl mladší? Třeba že ti táta pomohl to založit? S: Hm. V: A jinak seš tam samostatnej.

S: Jo. V: A jak to je ve škole? Používá někdo facebook i během hodiny, třeba na mobilu? S: Ne, to ne. V: A s paní učitelkou jste to neprobírali? S: Ne. V: A zažil jsi někdy na Facebooku něco, co tě naštvalo nebo ti to vadilo? S: Ne, ještě se mi nestalo nikdy nic takovýho. V: Tak super, a můžeš se tam teda přihlásit teďka? S: Jo, jasně. (bere si tablet, kde má trvalé přihlášení, takže pouze otevírá facebook) V: A můžem teda kouknout, kolik tam máš těch přátel? S: Jo, to bude asi na tom mým profilu…nejspíš… (hledá, našel seznam přátel)… Přátelé, tady by to mělo někde být napsaný…asi ne… (v tomto zobrazení to opravdu není)… Informace, že by? V: Tady není, kolik jich je, ale přibližně, když jsi to tak projel…. S: No, přibližně jich tam mám kolem čtyřiceti, padesáti, tak nějak. V: A máš tam spolužáky, rodinu, a pak? S: No, tak buďto tam mám známý, třeba *jméno rodiny+, nebo tam mám ve škole, když jsme měli na angličtině takovej projekt, tak tam byli studenti jakoby z jiných zemí, tak ty mám taky v přátelích, a tak. V: A používáš to i na komunikaci s lidma, který jsou takhle zdaleka, píšeš si s nima třeba i anglicky? S: No, já si s nima moc nepíšu, jakoby občas se koukam na ty jejich příspěvky a tak… V: Tak to je asi všechno, dík.

Dokončení rozhovoru se synem V: Tys mi předtím říkal, že sis kromě Facebooku nedávno založi i Instagram. Proč? S: No, dívám se na různý Youtubery, takže sleduju ty jejich fotky a takový věci. A kdybych já vyfotil něco, což mě docela baví, tak bych to tam taky dával. Protože na ty fotky je to lepší než Facebook. V: A v čem to je lepší? S: No jakoby že Instagram je udělanej jakože na ty fotky. V: Co konkrétně se tam s nima dá dělat a na Facebooku ne? S: No, jako ono je to v podstatě stejný, ale…no…na ty fotky prostě mně to přijde takový lepší. V: A ty už jsi tam nějaký fotky dával?

S: Ještě ne, ale asi dám. V: Jo, takže zatím jenom koukáš na ty ostatní. S: Hm. V: Tys říkal, že ti Facebook pomáhal založit taťka. Myslíš, že teď už bys to zvládnul sám? S: Jo, zvládnul. V: A co tě víc baví – Facebook nebo Instagram? S: No asi spíš Facebook. V: A co nejvíc? S: Nějaký vtipný videa, ty stránky jako Best Vines a tak… V: A taky jsi říkal, že máš lajknutý nějaký stránky zpěváků, jaký třeba? S: No, tak třeba já nevím, AC/DC a takovýhle. V: A k čemu je dobrý mít je lajknutý? S: Tak dávám najevo, že to mám rád. V: A kdo může vidět, co se ti líbí? S: No, já nevím, já to prostě lajknu. V: A umíš teda nastavit, co je veřejný a co soukromý? S: No, jako když tam přidávám příspěvek, a nechci, aby byl veřejnej, tak to neumím, ale když třeba lajknu nějakou stránku, a chci jakoby, aby posílala ty věci jenom mně a ne veřejně, teda mým přátelům, tak to dokážu. V: A kdo myslíš, že kouká na tvůj profil? S: Tak to nevím… V: Třeba když tam něco dáváš, jestli přemýšlíš, kdo to uvidí… S: No, to takhle asi ne… Mně je to nějak jedno, kdo se mi tam na to kouká. V: A setkal jsi se tam s něčím, čemu jsi nerozuměl? S: Ani ne. V: A něco, co ti vadilo? S: Ne. V: A když jsi to měl nový, myslíš, žes tam trávil víc času než teď? S: No, jako ze začátku jsem to spíš jakoby poznával, no, moc času jsem tam netrávil, ale jakmile jsem to víc poznal, tak už tam trávím spoustu času teďka. V: Co to je spousta? Třeba denně? S: Denně maximálně hodinu.

V: A čím tam ten čas trávíš nejvíc? S: No, já si tam většinou projíždím ty příspěvky, co tam ti lidi dávají. V: A ty tam taky něco dáváš? S: No, to moc často ne. V: A když už, tak co? S: No, tak většinou třeba, když něco dostanu, nebo když se něco hezkýho stane a vyfotím si to nebo tak. V: Takže třeba dárek, že chceš ukázat kámošům? S: No. V: A jak to probíhá, když získáváš ty přátele? S: Jako normálně je požádám o přátelství, a oni mi to buď přijmou anebo ne. Ale většinou jo. V: A když tebe někdo požádá? S: No, když ho nepoznám podle profilovky, tak se podívám na ten jeho účet, a pokud zjistím, kdo to je, tak přijmu přátelství, ale pokud nevím, tak to radši nechám. V: Necháš nebo odmítneš? S: No, já to nechám. V: Takže tam máš nějaký nevyřízený žádosti? S: Hm, mám. V: A taky tam hraješ nějaký hry, ne? S: No, na Facebooku jakoby ne…Já se jenom na těch hrách přihlásím přes Facebook a jakoby udělám, že v podstatě tý hře reklamu. Jakože je tahle hra, zahrajte si ji, a pak v tý hře za to něco dostanu. V: A to se teda pak ukáže na tvým profilu? S: No, na mým profilu a mým přátelům, a tak. V: A když ve škole někdo má a nemá Facebook, je v tom nějakej rozdíl, jak se spolu bavíte? S: No, jsme spolu trochu míň v kontaktu. Ale jinak žádnej rozdíl není. V: A když se na něčem domlouváte, tak teda spíš ti, kteří Facebook máte? S: No, jo, ale když se domlouvám s někým, kdo Facebook nemá, tak přes telefon nebo přes Skype. V: Takže ti, co nemají Facebook mají aspoň Skype? S: Hm. V: Já už jsem se tě ptala minule, ale třeba tě ještě něco napadne – co by se nemělo podle tebe na Facebook dávat?

S: No tak určitě nahý fotky, nějaký prostě sprosťárny a takovýhle věci. A třeba když jsem na dovolenej, a když tam pořád jsem, tak tam nedávat ty fotky, protože oni pak ví, že nejsem doma. To je asi všechno. V: A kdyby sis s něčím nevěděl rady? S: Tak jdu za bráchou nebo za rodičema. V: A ještě jsem se tě minule nezeptala, proč sis vlastně zakládal ten Facebook? S: No, když *sourozenci+ měli ten Facebook a byli tam docela často, tak mě zajímalo, co na tom vidí, tak jsem si to taky chtěl pořídit a zkusit to. V: A když sis ho pořídil? S: Tak jsem zjistil, co je na tom tak baví a tak. V: Takže díky sourozencům. S: Hm. V: A pak jsi pochopil, proč na tom tráví tolik času? S: No, jako že si tam většinou píšou a tak. V: A sdílíš tam taky něco? S: Často to nedělám. Občas. V: A co třeba? S: Když třeba někdo zveřejní nějakou písničku, která se i mně líbí, jako že si jí můžeš pustit, tak jí lajknu a sharnu. V: Jo, aby si to mohli pustit i další. S: Hm. V: A co tě baví ve volném čase, teď myslím mimo Facebook? S: Tak baví mě squash, a s kámošema běháme venku a takhle, a taky mě baví hraní her a tak. V: A kdybys týden nemohl být na internetu vůbec? S: No, tak to bych přežil, to by bylo v pohodě. V: Dělal bys prostě něco jinýho. S: Hm. V: A o čem si píšete v tom skupinovým chatu ve třídě? S: No, co se stalo nebo co budem dělat, nebo takový věci… V: A spíš, co se týká školy nebo obecně? S: Tak třeba, já když něco nevím do školy, třeba když jsem chyběl a máme něco mít, tak většinou tam jdu. Prostě, když něco nevím.

Rozhovor 2 (V-výzkumník, M-matka, D-dcera) -

Přihlašujeme se na Facebook na matčině laptopu, kde nemá dcera (na rozdíl od stolního PC) trvalé přihlášení – matka vyplňuje přihlašovací jméno, dcera sama heslo (matka jej ale zná) Na mobilním telefonu nemá dcera internet z důvodu špatné zkušenosti se synem, kdy si jej půjčili spolužáci a ve škole navštěvovali nevhodné stránky, rodiče pak navíc platili vysoké účty za mobilní internet

Rozhovor s matkou V: Jaké používáte vy sociální sítě? M: Klasicky internet, mailová adresa, facebook, co ještě… Tak nevím, v podstatě internet využíváme, co nabízí. Akorát co, tak ty Twittery a teď ještě to další, tak to teda zatím ne, na to nezbývá čas, se tam vypisovat. V: A kdo založil profil dceři? M: Já, když šla do první třídy. V: A s manželem jste to diskutovali? M: Tak manžel to moc neřeší, ale obecně manžel je proti pobytu dětí na počítači, jo, obecně, to je jedno, jestli tam hrají hry nebo si tam malují, říká, že jim to kazí oči. Takže obecně manžel je proti, takže jsme to nekonzultovali, tak nějak sama o své vůli jsem to udělala. V: A bylo to na dceřino přání? M: Bylo, protože vlastně *11letá dcera+ už měla svůj facebook a ona ji tam nechtěla pouštět. Takže vlastně z toho důvodu jsem povolila a zřídila jsem jí její facebookovou stránku, protože ona tam vlastně chodí skrz to, že tam hlavně hraje hry. V: A když jste ho zakládala, stanovila jste nějaká pravidla, jaká? M: Tak byly pravidla, že tam může mít maximálně dvě hry, takže víc her aby si tam neinstalovala, protože pak by skákala z jedné hry do druhé a vydržela by tam u toho celej den, protože každá ta hra by byla zajímavá. -

Přišla druhá dcera ze školy, rozhovor na chvíli přerušen

V: Skončili jsme i u těch pravidel, že může mít jen dvě hry… M: Jo, dvě hry, ale s postupem času, jak sama se na tom naučila pracovat, na tom Facebooku nebo s *11letou dcerou+ tam spolu u toho seděly, tak se naučila hrát všechno a sama si to ovládá, takže teď už ani nevim, kolik tam má těch her. Takže tak. Takže teď je bez pravidel. Na začátku pravidla byly, ale nevydrželi jsme je dlouho dodržovat. V: A nějaká časová pravidla? M: Časový pravidla taky byly, ale většinou je to tak, že ten školní rok, tam se nám to daří nějak udržet v nějakých mantinelech, horší jsou prázdniny, tam se to docela rozveze. Ale to je podmíněno i tím, že jednou na tři týdny na tábor, *dcera+ už letos vlastně byla taky, tak pak když přijedou, tak je mi jasný, že ty děcka mají absťák, jo, prostě po tom všem. Tak je to takový volnější, no. V: A nějaká další pravidla?

M: Tak je jasný, že jsou nějaký ty hry, to už mi pomáhají starší děcka, hlavně tedy syn, tak pokud je to hra, kterou by neměly hrát, a on si toho všimne, protože vlastně já mám svůj notebook, tak tam moc nechodím na ten počítač, skoro vlastně vůbec, takže když syn si všimne, že ta, holky mají něco, co by zrovna nemusely, tak mi to řekne anebo sám je…aby to daly pryč, tyhle hry. Takže neomezeně si tam dělat nemůžou, co chcou. V: A ony tedy nejvíc používají ten počítač? M: Jo, ten pevnej, nejvíc používají ten. Někdy taky, když třeba se syn připravoval na maturitu a byl tam hodně, tak taky byly na mém notebooku, tablet jsme vlastně koupili až někdy v půlce června, takže to už jako moc v tom školním roce nevyužily, takže spíš až teď přes ty prázdniny, a jak říkám, přes ty prázdniny to bylo takový hodně benevolentní. Ale spíš teda většinou jsou na tom pevným, a tam je fakt, že oni se tam střídají *11 letá dcera, dcera, syn+ a manžel. Takže jsou na to čtyři a toho času už tam odpoledne moc nezbývá, takže jsou tam tak půl hodiny, hodinu maximálně. Takže takhle to odpoledne, než si udělají úkoly, eventuálně nějakej kroužek, tak ono toho času moc nezbyde, že. V: A kontrolujete to tedy nějak? M: Já vyloženě musím říct, že nevím, co holky na Facebooku nebo vůbec takhle, mají. Opravdu to nevím, já ne. V: A máte je v přátelích? M: Malý holky? Mám, v přátelích je mám, ale je fakt, že ony tolik nesdílí, takže spíš jako od těch svých kamarádů, jo, že tam mají ty příspěvky a to, tak to že sledují, a víc teda spíš ty hry. Takhle když třeba náhodou holky něco sdílí, tak jasně ukáže se mi to…takže tak. V: A heslo dcery znáte? M: Jo, znám její heslo, je to její datum narození. V: A kdo myslíte, že se na tom Facebooku orientuje lépe? M: Asi se orientuju víc a víc ho využívám než dcera, protože ona to má jen na ty hry, a že se podívá, jo, co tam sdílejí ti její přátelé, jako chatovat zatím, že by si s někým psala, to akorát s *kamarádkou+, to si posílají smajlíky a podobně. Takže já myslim, že jo, že ten facebook, že já se podívám taky, co tam sdílí přátelé nebo když potřebuju někomu něco napsat a podobně, tak vlastně mám i vlastní stránku na Facebooku, takže asi to používám víc než dcera. V: A jak se orientujete v těch nastaveních soukromí a zabezpečení? M: Moc ne. Zatím mě to asi nijak nezasáhlo, že bych to potřebovala řešit, jo, takže v případě, že je něco novýho a potřebuju to řešit, tak řeknu synovi, a on mi to ukáže, já to jednou udělám blbě, tak mi to ukáže znovu, ale pak už musim sama. V: A když jste zakládala dceři facebook, jak jste to udělala s datem narození? M: Ano  Ono to vyhodí, že je na to ještě příliš mladá, že by neměla…hm…no já mám pocit, že jsme to o sto let ponížili  Já fakt nevím, já bych kecala…ale vím, že jsme si u toho dělali srandu, a že jsme to tak nějak to, tak nějak udělali. Zkoušeli jsme, no, protože její datum narození to nevzalo, tak jsme to ponížili, aby ji to vzalo. V: A jak se tedy stavíte k tomu, že facebook není primárně určen pro takhle malé děti? M: No… (váhá, neví, jak odpovědět)

V: Vidíte v tom třeba nějaké výhody? M: No, já nevim… Osobně si myslím, že to je jen výplň času, výhoda z toho pro ty děti asi žádná neplyne… Vim, že třeba i když dcera byla nemocná, tak jsem jí říkala: napiš děckám na facebook, jestli víš, že jsou přihlášení, co se máš učit, a ty děcka jí stejně neodpověděly. Takže, přijde mně, že ty děti to takhle ani komunikačně nevyužívají, že fakticky kdyby existovala nějaká stránka, kde jsou jenom na stahování nebo online hraní her, tak by těm dětem to bohatě stačilo. Opravdu to je můj názor, že, myslim si, že ty děcka se tam zbytečně ztotožňujou s nějakýma příspěvkama nebo statusama, který nejsou úplně pro jejich věkovou kategorii vhodný. Takže facebook jako takhle, takhle jak vypadá, myslím si, že není pro děti ani na základní škole vůbec. Protože má v přátelích i děti na druhém stupni už, jako náctileté, a kolikrát, když to vidím, co tam ty děti sdílí, znám jejich rodiče, vím, z jakých poměrů vyšly, tak si říkám, že to není proto, že to dítě by se s tím bytostně ztotožňovalo, ale protože je to zajímavý. Jo, a proto, že teda sdílí něco na tom Facebooku. A že kdyby se k tomu nedostalo, tak to nikdy neudělá, tak nikdy neřekne, víš, kdyby někde jsem viděla to a to, tak to se mi líbí, s tím se ztotožňuju. To rozhodně ne. Takže přijde mně, že ten facebook se těm dětem podbízí, a ty děti to vlastně konzumují jenom. Takže nevidím v tom žádnej přínos pro děti. Opravdu ne. V: A co vás tedy vedlo k tomu, že jste ho holkám dovolili mít? M: Protože jsem vlastně v té době, když jsme ten facebook zřizovali, tak krátce předtím jsem si ho zřídila i já. Takže já jsem ho měla čerstvě, úplně jsem to neznala, jak to tam funguje, a starší dcera *11 letá+, ta teda s tím přišla, že děcka mají ve třídě facebook a to… Takže vlastně jsme ho zřídili jí, asi měsíc nebo tak nějakou dobu ho měla *11 letá dcera+ a protože vlastně jsem zjistila, že tam hlavně hraje ty hry, a [dceru] k tomu nechtěla pustit, aby si u ní na Facebooku hrála hry, tak vlastně proto. Jenom pro ty hry. Jo, opravdu jenom pro ty hry. Protože v tom co vlastně dávala nabídka toho Facebooku, co se nabízelo, tak ty hry nebyly, nebo nepřišlo mně, že by se tam dala najít nějaká škodlivá hra. To, co to tam nabízelo, vlastně u té *11leté dcery+ co jsem viděla, co ona ke své kategorii tam měla vybraný, tak mi to nepřišlo jako úplně špatný. Tady třeba to Happy Pets (ukazuje na obrazovku), to je vlastně chování kočiček. A tím vlastně holky začaly, tak mi to nepřišlo zase až tak strašný, protože jsem si říkala dobře, chce něco, hrát hru, tak zase aby tam nehrála nějaký úplně stupidní skákání a sbírání jablíček, já nevím čeho, jo nebo zabíjení nějakejch kostlivců… Tak jsem si říkala, že to chování těch kočiček a starání se o ně, krmení, že přece jenom je to trochu smysluplný. Ale s odstupem času musím dát za pravdu té dceři *23 let+, která řekla: mami nedělej to, nezřizuj jim facebook. A do dneška nemá ani jednu z těch sester v přátelích. Ona to bojkotuje, prostě říká, že to není dobře. Takže musím jí dát s odstupem času za pravdu, že to tak je. Myslím si, že to nic nepřineslo. Opravdu, pro ty děti je to opravdu jenom že se ztotožňujou s něčím, čemu možná ještě ani do důsledku nerozumí. V: A pomáhá někdo dceři, když něco neví, něčemu tam nerozumí? M: Tak to je většinou kdo je vlastně nejblíž jí, takže většinou je to *11 letá sestra+ nebo bráška. V: Takže spíš sourozenci. M: Jo, spíš jde za sourozencema. V: A vnímáte i nějaká rizika, která to může mít tak, jak to teď dcera používá? M: No, co se týče těch rizik, tak zatím teda to neřešíme. O některých konkrétních, jako fakt co se stalo, tak rizika to má, určitě. Hmm, ale zatím si myslím, tyhle rizika, o kterých já teď mluvím, tak to už se stává spíš u těch starších. A myslím si, že tohle, nějakýho zneužívání, by jejich věková kategorie ještě nebyla ani schopná. Ale že se to dá zneužít, určitě, stoprocentně. Tady jde o to, jak člověk bere

vážně ty informace, který se mu tam zobrazují. Dovolím si tvrdit, že většina dospělých lidí ty informace bere s takovým určitým nadhledem, že většinou nad tím mávne rukou nebo to přeroluje, prostě ani to nečte, že, vůbec aby se to nezobrazovalo, vyhodí to. Ty děti to vnímají tak, že všechno, co k nim přichází zvenku, tak je důležitý a je hodno to nějak jakože vnímat nebo přečíst, zhlédnout. Je to taky tím, koho mají v přátelích si myslím, a dcera zatím má v přátelích lidi, který známe. Vlastně bratranci, sestřenice nebo naši kamarádi, jako moji nebo manželovi, a kamarádi dospělých sourozenců, který vlastně známe všechny tady odtud. Takže zatím jako konkrétně vůči dceři se nějakýho rizika zneužití toho Facebooku nebo že by prostě se tam potkala s něčím škodlivým… Vždycky se člověk bojí, jo, ale neberu to zatím tak důležitě. -

Dcera přerušila rozhovor s tím, že už by sama chtěla mluvit

M: Takže já prostě co se týče toho negativního…no a toho pozitivního se na tom dá asi najít fakt málo. Protože ony ty děcka ani mezi sebou tam nekomunikujou, nebo aspoň naše ne. Takže je fakt, že dceřini vrstevníci asi tolik ještě ten facebook nemají, nebo já nevím, jo. (ptá se dcery na konkrétní spolužáky, ti facebook nemají) No ony ty děcka mi přijde, že o tom mezi sebou tak ještě nemluví, ti drobci, že jim stačí ještě ten mobil. Ale i to je problém, zavolat, a zeptat se, co bylo ve škole, natož napsat si na Facebooku. Přijde mi, že teď jak o tom mluvím, že ty děcka to neberou tak, že by to byl další komunikační nástroj pro důležitý věci, oni to fakt berou jen jako konzumaci zábavy. Ale je fakt, že někdy taky, že když potřebuju něco napsat důležitýho, tak to napíšu, když vidím, že je přihlášenej ten dotyčnej, využiju to, téhle možnosti, než psát esemesky, za které člověk musí platit, tady je to zadarmo. Ono těch možností že je tolik, tak se nedá říct, že by člověk využíval jenom jednu, ono se to tak rozprostře, jak se to hodí.

Rozhovor s dcerou -

Mimo nahrávaný rozhovor říkala, že je někdy na počítači i celý den Nedokáže na Facebooku nic sdílet, nerozumí hrám v angličtině Začaly jsme rovnou u laptopu s otevřeným profilem dcery, během rozhovoru průběžně hrála nějaké hry

V: Tak, teď už můžeš povídat ty, a jestli chceš, tak mi něco ukaž na tom Facebooku… D: (kliká na hru Dragon Village) Tohle je taková hra, že tam máš na začátku jednoho draka, kdyžtak ti tam řeknou, ať nějakýho koupíš nebo to… V: A co znamená tady to, víš to? (upozornění v angličtině) D: Nevím… Já neumím číst anglicky, takže je to blbý. V: (překládám) Tady píšou, že jsi dostala 500 jídel od nějaké *cizí jméno+. To víš, kdo je? D: Ne. V: A jak to, že jsi od ní tedy dostala to jídlo? (neodpovídá, kliká) Kdo by to mohl být, nevíš? D: Třeba ten trpaslík tady. (ukazuje na obrazovku, kliká, trpaslík je postava ve hře) V: A co teda děláš tady v té hře? D: Já tady vždycky…tady se mně ještě nenačetly zvířata. V: Tady jsou nějaký draci.

D: Hm, tady ještě chodí panáčci. V: A co máš v té hře udělat, splnit? Co je tam za cíl? D: (kliká, něco nejde) Hmm, tam není žádný cíl. V: A co je to tady? D: To je jídlo. V: A tady jsou peníze? D: Jo, to jsou peníze a tady jsou taky peníze, ale to jsou úplně jiný. A tady ty draci, to mám toho a toho, a tady kliknu start a oni chodí a dělají vajíčko. V: A co z toho vajíčka? D: Potom až se mi tady udělá, tak potom ho dam někam na nějakou zem sem nebo sem a potom ho posupně vylepšuju. Oni mají, tenhle má čtvrtej level. V: A co to znamená, že má čtvrtej level? D: Nic. Jenom má čtvrtej level. V: A to je lepší? D: Jo, protože je silnější. Tady mám ws a to tam bojuju furt. Když můžu. V: A ukážeš mi ještě nějakou jinou hru? D: Hraju tuto, tuto (ukazuje hry v levém panelu), toto jenom někdy, to vůbec ne, to mě ani neba, stejně mám málo rytířů, a nehraju, a hraju, jenom když mně to půjde spustit. V: A co to je? D: To tam běhám, běhám a sbírám tady ty šneky prostě. A potom jich mam několik, a nevim, na co to je. A to sbírám a postupuju do jakýchkoliv kol a nevím, jestli tam je někde cíl. V: A co tě ještě baví na tom Facebooku? D: Mě tam baví to, že když tam máme, když tam někdo uvidí, že tam někdo je na Facebooku, třeba já, tak jsem ráda, že on o mně ví a můžu si s ním psát. V: Takže si píšeš s někým? D: Jenom někdy, když tam bude. V: A s kým si třeba píšeš? D: Třeba (komentovala něco ve hře, pak otevřela lištu chatu, komentovala jednotlivé lidi), v podstatě *jméno+ s tou si píšu, tady s těma ne, i když tady ten kluk je můj bratranec, vůbec neznám, znám… V: Takže tam máš i lidi, který vůbec neznáš? D: Jo, ale to tam dala máma. Jinak já za nic nemůžu, že tady mám nějaký. Tady si můžu napsat, když nějakýho chcu (klikla do vyhledávacího pole chatu). Třeba nějakýho panáčka na „M“ (napsala M), tak se mi tam můžou objevit úplně všechny na „M“. A nemusí. V: A kolik tam máš tak těch přátel?

D: Mám určitě takhle plnou tabulku (celý sloupec chatu) V: A můžeš mi to ukázat? D: Ach jo, právě že já nevim, jak to je. Počkat, já to zkusim (kliká na hlavní stránku), myslím, že je to teď tohle. A tak ne, jo je to. Dobrý, neposouvá se to (opět klikla na kartu chatu). Tady by mohli být ještě nějací panáčci, mám jich tady docela málo, já jich mam víc, ale… V: A ukážeš mi, jak vypadá ten tvůj profil? Víš, co to je? D: Ne. V: To je ta tvoje stránka. Víš, jak se na to dá dostat? (nevěděla) Tady, když klikneš na to *jméno+. D: (ukazuje na fotky) Tady mám sestřičku. Tady jsme my tři králové. Ale je tam víc ještě králů. Já nevím, co všechno tady mám. (klikla opět na hru) Tady chodím a snažím se dostat dřív než tahle k jedné sušence, ale to tady není vidět. A tady mi to ukazuje, kudy mám chodit. V: A ještě tam děláš něco jiného kromě toho, že hraješ hry a někdy si s někým píšeš? D: Ne. Jako já bych chtěla odeslat třeba nějakou věc, která se mi líbí, ale nemůžu, protože to neumím. V: A nezeptáš se, jak se to dělá, někoho? D: Ne. V: A tady, jak máš ty fotky, tak kdo je tam dal? D: To tam je už samo. Ale tady mám hody (ukazuje na fotky), tady jsem ve skautě, to se tam fotíme. Tady, to jsem myslím tady, tady já jsem tady, sestřička je tady, tady je zase skaut (po celou dobu ukazuje na miniatury fotek, neotevře je) a tady jsou hody a tady je další skaut. V: No ale jak se tam teda ty fotky dostaly? D: Nevim. To ví určitě máma. (někdo přišel) V: A dáváš někdy tady to (tlačítko „to se mi líbí“) D: Jo, někdy, když se mi něco líbí. Třeba jednou tam byla jedna věc a já jsem na to stejně neodpověděla, protože to bylo hrozně hezký, že jsem na to koukala furt. V: Co to bylo? D: On tam byl prostě takovej nádhernej obrázek, kterej jsem nikdy neviděla, a byl hrozně hezkej, tak jsem na to furt koukala, jak je to hezký. V: Jenom jsi na něj koukala nebo jsi ještě něco udělala? D: Koukala, a pak jsem jenom sjela níž. V: A co se stalo, když jsi sjela níž? D: Potom tam byli jinačí panáčci, a oni tam taky buď mají něco napsaný, nebo něco jinýho. Třeba *jméno+, tady ten pán, tak on furt tam něco posílá, když se tam něco napíše. Prostě on tam píše, tam je asi takovej odstavec, a je tam něco napsaný. V: A co?

D: Nevim. V: Ty si to nečteš? D: Ne, mě nebaví čtení, vůbec. V: Ani ve škole? D: Ne. Stejně celá třída přečte víc než já, já jsme ani nepřečetla stránku a oni už víc jak stránku, já hrozně pomalu čtu. V: Takže i na tom Facebooku tě baví víc ty hry nebo když tam jsou obrázky. D: Hm. V: A na tom chatu, když si píšete, tak o čem třeba? D: Prostě o něčem, o čem začneme, já teď nevím. Třeba, jak jsme se někde měli. V: A ty víš, od kolika let je ten facebook? D: To nevim moc přesně, ani si moc nepamatuju to číslo. V: To nevadí, ale říkala jsi, že ve třídě ho další děti nemají, viď? D: Já to nevim, možná že ho mají, ale já ani to nevim. V: Takže se o tom ve třídě nebavíte? D: Ne. V: A kolik tedy myslíš, že tam denně strávíš času? D: Někdy jsem tam hodinu, někdy dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm (počítá rychle) a i deset možná, teď nevim. V: Fakt? I takhle dlouho tě to tam baví? D: Jo. Ale teďka mě už to někdy nebaví, hrát hry. Já tam jenom hraju samý hry. V: A jaké to je, když jsi třeba na táboře, kde to nepoužíváte? D: No, tam nemáme ani mobil ani počítač, to jsme prostě na nějaké louce v lese. V: A jaký to teda je? D: No, je to blbý, ale vedoucí mají, to je štěstí. Protože když se nám něco stane, že budeme muset jet domů… V: Ale jinak ti to chybí nebo ne, když jsi tam? D: Nechybí. Oni tam dávají třikrát nebo čtyřikrát za den nějakou hru. To nám připraví. V: A co tě tedy ještě baví kromě Facebooku? D: Hrát si se ségrou, no já teďka mám v jednom sešitě pár příkladů, a nevypočítala jsem ani jeden, ale vypočítala jsem na lístečku pár příkladů, já ani se do toho nechcu pouštět. V: A to tě baví?

D: Jo, protože to mám napsaný v tom sešítku, ty příklady. V: Tak se ještě vrátíme k tomu Facebooku… Píšeš něco i na tu svojí stránku, tady sem? (ukazuji) D: Ne, jenom sem (ukazuje na chat) V: A co myslíš, že by se na facebook vůbec nemělo dávat? D: Nějaký škaredý věci. Ale už mě někdo poslal nějakou divnou věc, ale mě to stejně bavilo. Já vím, že to nesmím na to koukat, ale když se mně to líbí, ale rodina říká, že se na to nesmím koukat, to je hrozně blbý. V: A co to bylo? D: Prostě jakási blbost, a to bylo hrozný. V: Jak hrozný? To nechápu, vysvětlíš mi to? D: To bylo…jak to říct…nevim…to zas není… to video není dobrý… V: A co na něm bylo? D: No, bylo spíš sprostý… V: Tak mi můžeš pošeptat, co tam bylo… (nechtěla) Tak jestli nechceš, nemusíš mi to říkat. D: Nechcu. V: A kdo ti to poslal vůbec? D: Já už nevím, je to hrozně hrozně dávno. V: A co jsi udělala? Podívala ses na to a pak? D: No, koukla a nechala jsem to být. V: A říkala jsi o tom někomu? D: Ne. Protože to není zrovna super věc, tak jsem prostě nechtěla. V: Chápu. A víš, když je tady napsáno, žes začala hrát hru s drakama, kdo to může vidět, kdo to ví? (příspěvek na Timeline) D: Ale jo, můžu se dostat třeba na mamčinu stránku nebo na nějakou stránku, kterou třeba neznám. V: A jak třeba? D: Já už nevim, jak se tam dostává… V: A kdyby ses chtěla podívat na nějakou stránku, třeba na ségru? D: To já bych si kdyžtak zjistila u mámy, ale mně se to teďka nechce zjišťovat. V: Takže to ani nepotřebuješ vědět… D: Ne. Ale mám několik žádostí ve hrách. Třeba v Petu, a já ho vůbec nehraju. V: Jakých žádostí?

D: Abych jim to prostě odklikla, tam vždycky je v rámečku, je to anglicky, ale já vím, že když se to klikne, tak potom to povolím tomu člověkovi. V: A co to je za lidi, od kterých máš ty žádosti? D: Různě. Třeba od *jméno+ nebo *jméno+. Různě. V: Takže jen od lidí, které znáš, nebo i od nějakých, které neznáš? D: No oni to můžou poslat jakože všem lidem, ono se to dá kliknout. V: Víš, já ty hry nehraju, tak to neznám, proto se pořád ptám… O co jsou ty žádosti? Vy to hrajete nějak dohromady? D: To hraju úplně sama. Tam nemůže se nikdo dostat, že by tam hrál hry. Jako možná se to dá udělat, ale asi ne. V: A na co je teda ta žádost? D: To bych mohla zkusit ukázat… V: To by bylo dobrý. D: Tak já to zkusím ukázat, už zase tam něco naskočilo… V: A co to tam naskočilo? D: Já vim od koho to je, ale naši kamarádi mají morčata (byla to fotka morčat). Teď přesně nevím, já nějakou hru spustím, možná Peta (Pet Rescue), tam možná můžu něco… (dlouho hledá) Já ho ani nedokážu hrát… V: Jakto? D: Protože ho prostě nehraju a ani to nedokážu… ale na tabletu je to na mě jednoduchý. A teď jsem to odklikla, já jsem číslo. (něco ve hře) V: To bylo ono? D: Jo, tam byl takhle rámeček a tam byl kamarád *jméno+ a tam měl obrázek a tady bylo cosi napsaný a já jsem to teďka odklikla, to jsem číslo. V: A co se stane? Vadí to? D: Ne. (hraje hru, vysvětluje, ukazuje) Já můžu klidně ztratit jedno srdíčko, protože je mi to na nic. V: A co se tam děje s těma zvířátkama? D: Oni se musí dostat dolů a někteří se tam už dostali…. Já to vypnu, mně ta hra vůbec nebaví. (klikne na jinou hru) V této hře, tu teď pořád hraju, a v ní pořád něco kupuju. A to není jako za ty peníze, co máme tady, ale v té hře, co si nasbírám. Teď je tu halloween. Tady mám takovou holčičku oblečenou teď takhle. A tady tu šipku, tu vůbec neklikám, já vím, co chce, a není to dobrý. V: A co? D: Abych klikla. V: A co by se stalo?

D: Musela bych, teď už nevím, co dělat, protože jsem to zapomněla. Tady toto je šatna a já tam mám plno oblečků. V: A to už jsi vlastně říkala, že jsou všechny ty hry v angličtině… D: Ale tady mně to nevadí. V: A u jiných? D: Ne, moc ne. V: A co když v té hře něčemu nerozumíš, co pak uděláš? D: Nic, nechám to být. Já jsem dala pryč ten náhrdelník a už je oblečená. V: Pěkný. A dokázala bys najít, kde máš ty přátele? D: (ukazuje na chat) Tady je napsaný, kolik jich tam teďka je…kteří jsou na něm, ale… V: A jak jsi tam ty lidi získala? D: To teď klidně ukážu, můžu poslat žádost své sestřičce, protože ona mě tam furt nechtěla vzít, ale teďka mě vezme, jestli půjde na ten… Myslím, že se tam…já teď nevím, jak se tam dostává, myslím tudy…cože? Já nevím, jestli mně to teďka tady vyhledá, já nevím, co to je, ale zkusím to (píše do vyhledávací lišty, pomalu hledá písmenka na klávesnici) Kde je to R? Jo tady! (už se zobrazil sestřin profil) Tady mám její stránku, a vím, že se to nějak dělá, ale teď nevím. Počkat… Tak já se tam zase dostanu, ale (dostala se na stránku s žádostmi o přátelství) potvrdit, jo… V: A tady ty lidi znáš? (5 žádostí o přátelství) D: Tohle nevím, kdo je, ale kliknu buď potvrdit, když mně ten člověk se ptá, jestli chcu nebo nehccu u mě na Facebooku. V: A proč tu tady ti jsou? D: To jsou různí lidi, kteří mají facebook. Tohle je jedna vedoucí ze skautu. V: A proč jsi je nepotvrdila? D: Nepotvrdila, protože je neznám. Jo, tady je potvrdit do přátel už a to už můžu kliknout, aby byl tady v téhle řadě (na chatu). Klidně jí to i teď to… V: Ne, tak to teď nedělej… D: Škoda, že tady teď nemůžu najít nikoho známýho, je jich tam jenom málo. V: A ty přátele, které už tam máš, ty sis našla takhle sama? D: Hm, jako oni většinou se mě zeptají. V: A tys jim to potom potvrdila. D: Já většinou potvrzuju, když jsou to kamarádi, který chcu, hlavně ze třídy, ale ti tam asi nebudou… No, můžu zkusit tu spolužačku *jméno+. V: A jak poznáš, jestli to máš potvrdit nebo nemáš? D: Tady je vždycky napsaný jméno a já to podle toho poznám, jestli je znám nebo neznám.

V: A když si nejsi jistá, jestli toho člověka znáš? D: Tak to neklikám moc. V: A umíš to tedy odmítnout, když tam ty lidi nechceš? D: Ne, nevím, jak se to odmítá. (má tam stále 5 nezodpovězených žádostí) V: A ještě se ti kromě toho videa, o kterém jsi mi říkala, stalo ještě něco, co se ti tam nelíbilo? D: No měla jsem tam hodně těch, který byly hodně hezký videa, ale je blbý, že se teďka nemůžu koukat na videa. (vešel bratr) Brácha to musí říct. Bratr: No tak se můžeš na něco podívat. D: On to zakázal všem. V: A ty by ses chtěla koukat na videa? D: Jako teďka ne, ale jinak jo. V: A to se koukáš taky přes ten facebook? D: Jo, přes facebook se taky koukám, ale většinou chodím na youtube a pouštím si tam minecraftovský (popisuje jedno video) V: A ty taky hraješ Minecraft? D: Ne, nemůžu kvůli bráchovi. V: A jak máš tady tohle, to si někdy čteš? (příspěvky na hlavní stránce) D: Jako když tam třeba mám…jé tohle je hezký! Ale škoda, že mně to nikdo neposlal, to je blbý. To nevadí. Tady je třeba nějaký video. (sjíždí níž na stránce) Na to se nekoukám, tady je toho hodně napsanýho, to si nechcu číst… Tady je ten *jméno+, kterej hrozně posílá věci, který si čte… Tady je třeba nějakej obrázek. No jo, hodně se ke mně dostávají nějaký věci. Proč jsou tady asi hasiči, tak to nevim. (čtu příspěvek) V: A ty si to teda nečteš, ty koukáš jen na obrázky a videa? D: Jo. Jé, tady chodím do plavání! (fotka bazénu, ukazuje mi a vysvětluje, jak bazén vypadá, a co tam dělají) V: Tak to je všechno, díky, žes mi toho tolik řekla…

Rozhovor 3 (V-výzkumník, M-matka, S-syn) -

K dispozici synův stolní PC a tablet – na Facebook se přihlašuje většinou přes tablet nebo mobil, přes PC výjimečně Na tabletu i mobilu má trvalé přihlášení Nejprve rozhovor se synem v jeho pokoji, pak s matkou v obývacím pokoji

Rozhovor se synem -

Hned začal komentovat, co dělá, jakmile jsme se domluvili, že mi ukáže Facebook na tabletu

V: …takže používáš ho na tabletu, a na mobilu taky? S: Jo, když jsem někde třeba jinde a je tam internet, tak taky. V: A na počítači teda vůbec nikdy? S: Ne, nikdy, protože tam se to načte až za…za nějakejch pět set let. To je hrozně dlouhý, prostě. V: A používáš ještě nějaké jiné sítě než Facebook? S: Skype. V: A chtěl bys mít ještě něco dalšího? S: Ne, to stačí bohatě. V: Co tě nejvíc baví na tom Facebooku? S: Nevím, tyjo… No tak takhle třeba tady, když někdo dává nějaký fotky, tak občas se u toho zabavím. V: Co třeba tam je za fotky? S: Třeba tohle je nejčastější, třeba já nevim, třeba je tam: koho máš nejradši? A pak je tam třeba…já nevim, jestli to můžu říct…třeba Justin Bieber – like nebo nějakej Fatty Pillow – comment. To prostě… Třeba tady, to samý: Kde žiješ? Město - like, vesnice – comment. Úplně to stejný. V: A co s tím pak děláš? S: Nic, prdím na to. To je jenom takovej asi test. (čte další příspěvek na hlavní stránce, fotku školní třídy s nápisem) Toľko retardů pokope prostě nenájdete… Prostě, fotky. V: A ty tam sám taky něco dáváš? S: Počkat, co jsem to chtěl…tady…ježiš já už jsem to úplně zapomněl! (chce mi ukázat svůj profil) Tady…tady zobrazit profil. (ukazuje) No, tak moc tam toho fakt nedávám, skoro vůbec. Fotky…asi jenom dvě. Nějaký, nevím třeba, co jsem tam dal… Zatím jenom nic, tyjo. Jsem tam nic nedal. (má tam jen profilovou a úvodní fotku, jednu jinou) V: Jo jenom tady ty fotky, jak tam máš… S: A občas tady nějak sdílím (směje se) V: Co sdílíš? S: Nějaký třeba hry, z nějakejch her sdílím… Já ji nenajdu! (hledá nějakou konkrétní fotku) V: Tak třeba tuhle fotku, tu jsi tam dal ty?

S: No, to jsem taky tam dal, no. V: Jo ale to nejsi ty, viď? S: Nejsem to já (smích). A tohle, to mi poslal někdo z Německa: (čte) …protože mají královnu. Kdyby měli parlament, tak mají hovno. No, zase furt, prostě takový nějaký fotky, no… V: A ty máš i nějaký kamarády z Německa na Facebooku? S: No, nemají Facebook, ale mam je. Ne, takhle: mám je jako kamarády, ale jsou to Češi, kteří jsou v Německu, ale jako nejsou na Facebooku. V: A koho máš tedy na Facebooku v přátelích? S: Tak třeba já nevím, kde mám přátele? No tak třeba nějaký ze školy. Jak se jmenuje, *jméno+ třeba… V: To mi nemusíš říkat přesně jména… S: Třeba tady to. (ukazuje na jedno ze jmen přátel) To jsem teďko objevil, že to někdo převzal, ten profil, že vůbec není pravá, takže to si musím za chvilku odendat. Jakože…byl tam prostě na účtu, byla, a někdo jí ho ukrad, takže tak. (čte zprávu na chatu od této osoby) „Ahoj, nepřidávej si do přátel *jméno+, je to úchyl, bude po tobě chtít fotky. Pošli to dál hlavně holkám.“ Což určitě neudělam. V: Aha, takže tahle holka myslíš, že to není ona? S: Co když to je kluk, nevím. Prostě on/ona. V: A ty už jsi ji měl předtím v přátelích? S: Jo, měl. Ona mi to i říkala ve škole, že nějak přišla o ten profil. V: Aha, tak to jsem ještě neviděla… S: Jo, znám i třeba, třeba *kamarád+ mi ukazoval, jak se hacknout na nějakou síť, když je zaheslovaná. Tak to prostě…jako fungovalo to, takže…může se stát cokoliv. V: A jak ty sám to máš zabezpečený, ten profil? S: Jak jako zabezpečený? V: No kdyby se ti tam chtěl někdo taky takhle hacknout. S: No jako třeba, kde to mám…tady. No mně to jakoby avast chrání. Tady mi to jako říká, jestli to nechce chránit Facebook, že…prostě chrání. Takže nemůže se tam nikdo hacknout. Stejně by to asi nikdo nedělal, protože já mám tak blbej profil, že by to za to ani nestálo. V: Proč myslíš, že je blbej? S: No, blbej…blbej zrovna nevím, ale moc toho tam není. No taky ho využívám třeba na ten Messenger, jakože volání zadarmo. V: S kým třeba? S: Třeba lidem ze školy. V: A vás je hodně, kteří máte Facebook? S: Devadesát procent.

V: Fakt? S: Asi tak zhruba. Nějaký šprtky ho nemaj. V: A se spolužáky to používáte hlavně na tu komunikaci? S: No oni tam taky nějaký fotky dávaj. Nějaký fotky nevím, jestli najdu. To je úplně, to je prostě přemnožený těmahle blbostma (prohlíží příspěvky na hlavní stránce) V: A koho máš ještě v přátelích kromě lidí ze školy? S: No, to asi…ne, nikoho. No na ten Facebook když se podívám jednou za dva měsíce, víckrát ne. V: Takže ho moc nepoužíváš? S: No hlavně ho používám třeba, když je nějaká, když je tam něco napsáno, tak prostě na to ještě kliknu, nějak si to prohlídnu a jdu zase… Nebo jak bych to řek… Využívám to prostřednictvím, jak bych to řek. Na moc věcí ho prostě nevyužívám. Skoro vůbec. V: Ani ten Messenger? S: No ten nejvíc, vlastně asi jenom. Jenom Messenger. Třeba když *spolužák+ tady píše, co si má vzít, tak mu napíšu, že si má vzít třeba penál. Tady si píšu. V: A jak teda používáš ten Messenger často? S: No, to záleží na tom, jestli mi chce *kamarád+ zavolat nebo mi něco říct, to záleží jenom na tomhle. V: Takže to používáš hlavně s ním? S: No, jinak s ostatními používám Skype. Protože nemají Facebook… V: A třeba hry na Facebooku taky hraješ? S: Jako přes? V: Hm. S: Tak nějaký jo, třeba nějaký ty onlinovky co tady seženu na internetu. Já se ještě podívám tady… Zase to má prázdný! (kouká na mamčin profil) V: To je mamky? S: No, ona si ho zrušila a zase vytvořila. Chce vědět, co se stane, když já tu budu přítel a pak když si ho zruší, co se stane, chce vědět. V: A co stalo? S: Zatím jsme to nezkusili. V: A ten tvůj profil, ten sis založil sám nebo ti s tím někdo pomáhal? S: Sám (samozřejmě). Jenomže takhle, když jsem jel z tábora, tak jsem… Tak mi táta fotil nějakou věžičku nebo nevím v nějakým městě, nevím, jak se jmenovalo, tak mi vyfotil tady tu věžičku, tak jsem si to dal to… (jako profilovou fotku) V: A ta úvodní fotka? S: Ta je z Itálie. Tady je vidět I.

V: No a jak dlouho už ho máš? S: Nevím. Ta fotka z dovolený je ze září 2014, tak rok. V: A to sis tedy zvládnul udělat sám, jo? S: Jo, zvládnul. (smích) To mi jenom říkalo: vaše jméno, nové heslo, e-mail, to je všechno. Po mně nic víc nechtěli. V: No a proč jsi ho vlastně chtěl? S: Nevím, myslel jsem, že ho nějak využiju. Nějak se očividně nestalo. V: Takže ho nevyužíváš tak, jak sis myslel předtím? S: Přesně tak. V: A kolik tedy myslíš, že tam trávíš denně času, když počítáme i ten Messenger? S: Nula hodin, jednu minutu denně (smích) V: A jaký by to teda bylo, kdybys byl někde, kde není internet? S: To ten Facebook funguje taky, ale jenom ty fotky, prostě co se načte. No tak ten Facebook prostě nevyužívám, a jdu na mobil, jakože volám. Protože jiná možnost nezbývá. V: A víš, jak tam máš nastaveno, kdo může vidět třeba ty fotky, které tam dáš? S: Ono jako mně zná asi jenom patnáct lidí, tak to posílám jako jenom do tý skupiny, to neposílám veřejně. V: Můžem se na to kouknout? S: Tak co jsem tam dal… Tohle jsem třeba dal veřejně, ale zbytek ne… Třeba tady tu jsem dal taky veřejně. Tuhle fotku jsem jenom poslal přátelům. Ten vtípek asi nikdo nepochopil… (popisuje fotku) Tady se mi ta fotka trošku… (ukazuje na z poloviny uříznutou fotku, kterou tam nechal a nahrál znova) Tady jsem to vyfotil ještě jednou. To jsem měl jako původní ve fotce. (ukazuje na další příspěvek) V: To je z Minecraftu? S: Jo. Vy to znáte? (udiveně) V: Trošku. S: To je, jako že on kouká dolů a tenhle zas na něj čumí (smích). A je k tomu komentář: Kouká dolů. To ani nevím, že mi *kamarád+ to… (čte jeho příspěvek) Už jenom jedna. Jo, knížka… Tak jsem tam dával nějaký z her třeba fotky. Tadytu, to je ta věžička z toho města. Já si furt nemůžu na to vzpomenout (na jméno města). Kdybych se podíval někam třeba do atlasu… V: To nevadí. Takže ty bys to uměl změnit, to nastavení, kdo může vidět tu fotku? S: Jo, to jde. Třeba když tady udělám tohle. Třeba tady mi to píše: Co se vám honí hlavou. Tak tady na to kliknu, tady to „komu“ a tady je „jenom já“, „veřejný“, „přátelé“. Takže tak. Vždycky to tam dám. V: A co datum narození, jak jsi to udělal?

S: (smích) No, vzhledem k tomu, že je to jako od třinácti, tak jsem tam dal tak o těch pět let, dva tisíce jsem tam dal. V: To nemusíš přesně, mně jenom zajímalo, jak ses přes to dostal. S: Kdyžtak bych mohl dát přeskočit! (smích) V: Aha. A jak si tam hledáš přátele? S: No, buď se zeptám ve škole, jestli to, pak to třeba tady přijmu… (odstraňuje žádosti o přátelství) Odstranit, odstranit… To kdo je za lidi? To nechci, nikoho, né. To jsou nějaký cizí lidi, který neznám. Tak, to dám ignorovat. V: Tyhle všechny žádosti byly od lidí, co neznáš? S: No. Teďko někdo… (všiml si nového příspěvku) Co to je? V: To je logo firmy. S: Nic k tomu nenapsala. Aha, tady. Blablabla, jo je to nějaká značka. V: Tak jak je to tedy s těmi přáteli? S: No, zeptám se jich ve škole, jestli se nechtějí přidat, a pak jim to tady takhle potvrdím. Tady. No, a kdyby to byl nějakej cizí člověk, tak to si ani nepřidávám. V: To umíš odmítnout, to jsem teď viděla. S: No, to je lehký. Přijmout, odmítnout (smích) V: No, někdo to třeba neumí. S: Fakt? No to už je co říct! V: A zná ještě někdo další tvoje heslo na Facebook? S: Tyjo, teď jste mě dostala, já ho ani sám nevím. Počkej…jo, už ho vím. Ne, nikdo to neví, nikdo neví heslo. V: Ani rodiče? S: Ne. Já si teď nejsem jistej, jestli je to heslo správně. Ale vlastně včera jsem to zadával do počítače a bylo to správně. A na počítači to používám tak jednou ročně, protože jak jsem už zmínil, jak tam jsou třeba ty internetový hry, tak tam je třeba login to Facebook, tak takhle jednoduše kliknu a ono mi to dá ok a ještě mi to ukáže nějaký práva, co jako to může dělat. Může to dávat jenom like, což mi vůbec nevadí. V: Tím, že hraješ tu hru, tak ji automaticky lajkneš? S: No, nějak takhle. Co to je, bože můj? (kouká na příspěvek). Třeba tohle taky někdo sdílí… Kočka, jak hraje Fruit ninja… (kouká na video, směje se) V: A ty sám dáváš něčemu like? S: Jo, občas něco. Jako kdyby to bylo něco takový…hm…no, tohle bych taky moh třeba, ale nechce se mi moc. Nějak tak. V: A komentáře?

S: Komentáře taky. V: A co myslíš, že by se vůbec nemělo dávat na Facebook? S: Nějaký třeba sprostý slova, nevím. To mě jen tak teďko napadlo. V: Ještě něco by tě napadlo? S: No, co by mě tak mohlo napadnout? Nevim, asi jenom ty sprosťárny. V: A stalo se ti, žes narazil na něco takovýho? S: Zatím ne. No, třeba tady. No jako narazil, jenom slovo hovno tam bylo. V: Nic jinýho? S: Ne, zatím nejsou takoví blbí. V: A kromě tý holky, jak jsi říkal, že jí ukradli ten profil, tak něco jinýho podobnýho už jsi zažil nebo od někoho slyšel? S: Ne. Jenom jsem slyšel o viru, kterej krade účty, ale nestalo se mi to. To jsou takový jenom… (během této části rozhovoru upravuje na počítači obrázek z Minecraftu) V: A stalo se ti někdy, žes na Facebooku něčemu úplně nerozuměl? S: Ne, to se mi ještě nepřihodilo. V: Vždycky víš, jak udělat všechno, co chceš? Jo? S: Jo. V: A jsi členem nějaké skupiny na Facebooku? S: Ne, jsem takovej samostatnej. V: A uměl bys udělat skupinu? S: No…ne. V: A jak si píšete s lidma ze třídy? S: No asi jenom jednotlivě. V: A kolik tam tedy máš celkem přátel? S: No, tady jich je devět, tak kolem devíti, no. V: A rodiče máš taky mezi přáteli? S: (smích) Nemají Facebook. V: Protože mamka si to zrušila? S: No, teď si to zrušila, tam kdysi měla nějaký fotky. V: A co říkali rodiče na to, když sis ho udělal? S: Říkali mi: tak si ho udělej. To ne…prostě říkali mi, já už ani nevim, něco takovýho.

V: Takže tě nechali a nemluvili ti do toho? S: Ne. Dokonce ani o tom nevěděli. V: Aha, a jak se to pak dozvěděli? S: Našli mě. V: To tě myslíš, hledali? S: No, já jsem si ho vlastně založil, když už máma ho neměla… Počkat, teď tu někdo něco přispěl, že by to zmizelo? (kouká na hlavní stránku) No, co bych k tomu ještě řek… V: A jak je to tedy ve třídě, když ho někdo má a někdo nemá? Je rozdíl v tom, jak se spolu bavíte? S: Takhle. Většinou mají Facebook jenom ti, se kterýma se bavím. Kdyby ho náhodou neměli, tak všichni mají Skype. Jako z těch známých mají všichni Skype, tak jim můžu zavolat. V: Takže všichni, se kterýma se bavíš, mají buď Skype anebo Facebook? S: Jo, Skype nebo Facebook. V: A kdyby to neměli? S: No tak bych jim volal asi normálně na mobil. Jéžiš, mně přišla nějaká esemeska, to se vyřeší pak… V: To si v klidu přečti. S: No to, to jsem šel jako kvůli třem tečkám??? (vrací se k počítači) V: A co kdybys tam dal nějaký příspěvek, který bys tam už nechtěl mít, šlo by to vymazat? S: Tak jeden můžu zkusit smazat… V: Ne, to nemusíš dělat, jenom mi to řekni. S: Jako určitě by to nějak šlo, ale já to neumím. Nic se mi omylem ještě nestalo, že bych tam dal. V: A máš nějaký stránky lajknutý, který sleduješ? S: No, tak nějaký jo, no. V: Co třeba? S: Ach jo… V: Nemusíš mi říkat, co přesně, jestli nechceš. S: (kouká na hlavní stránku) Aha, tohle přišlo! V: Co to je? S: To je taková hra a někdo ji sdílel. Očividně. V: A jak je to teda s těma stránkama, co se ti líbí? S: No, jako stránky… Facebook by se dalo říct, že je jako stránka už celý.

V: No ale něco konkrétního na tom Facebooku? S: No tak třeba tady, když se na to podívám, tak tady u tý fotky už jsou tři lajky a jeden komentář. Aha. (čte komentář u fotky na svém profilu) LOL to je týpek (smích) V: Já jsem spíš myslela celý stránky, třeba nějakýho zpěváka nebo tak… S: Ne zpěváka ne. V: Ani něco jinýho? S: Ne, to nemam. V: A ty příspěvky, co tam dáváš, ty máš odkud? Třeba tohle? S: No třeba tohle jsem zrovna našel v e-mailu. V: A sdílíš taky něco, co tam dal někdo jinej? S: Jestli to sdílím? Jako když mi něco pošle *kamarád+, tak většinou to jako nepochopim, co tam jako je, jako třeba tady ty knížky. No, prostě tady někde jsou ty knížky, a tam je nad tím komentář: už jenom jedna. Tak jako nechápu ten význam. V: Ještě tě něco napadá k tomu Facebooku? S: Ne. V: Takže to prostě není pro tebe úplně nejoblíbenější zábava. S: Ne. V: A co tě baví jinýho? S: Tak něco třeba honim tady (ukazuje na počítač)…občas si tady dám šachy nebo nějakej Minecraft. Anebo když nějakej kamarád řekne, tak za ním zajdu.

Rozhovor s matkou V: Vy sami používáte nějaké sociální sítě? M: Já jenom Facebook a manžel vůbec nevím, že by tam byl. To by možná malej spíš věděl, my se doma tak moc nepotkáváme, takže… (smích) V: No, ten říkal, že ne. M: My jsme rádi, když se sejdem doma, že se nám tak překrejvají ty časy nevhodně, že se moc nevidíme. Takže asi akorát já, ale já teda tomu taky moc nedám, jakože bych nějak moc chatovala, jako moc čas nemám prostě. Ale měla jsem asi před rokem kamarádku z Kolína, a s tou jako jsme komunikovaly hodně, i v noci třeba. To jsme sdílely obchodní informace, tak to jsme využily bohatě, ale jinak ho moc nevyužívám. V: A jak jste se stavěli k tomu synovu připojení k Facebooku? M: No, tak on asi oznámil, že se přihlásil, a to bylo všechno (smích) Já mu tak nějak nechávám v tomhle svobodnou volbu, aby prostě si vytvořil svůj pohled na svět, a nechci ho moc ovlivňovat. Byla bych ráda, kdyby se tak jako protlačil do světa sám. Chci, aby si našel svojí cestu i v tý komunikaci. Nechci mu do toho nijak zasahovat.

V: A mluvili jste s ním o tom nějak? M: Asi ani nějak moc ne… Je teda pravda, že já jsem se dívala, co si tam vložil za fotky, že tam má fotky z dovolený, to mi zaujalo, jako jak si to sestavil. To mě zaujalo, že jsme asi tak měsíc předtím, nebo já nevím, kdy si zakládal ten účet, ale jsme se vrátili z dovolený z Itálie, tak to mi zaujalo, že tam má policejní auto, který fotil z autobusu. Jako co ho napadne, jaký si tam ty děti dají kombinace, to mě zaujalo. A jinak jsem mu do toho nemluvila, co si jak má sestavit, to zase takhle jako ho neovlivňuju. V tom mu nechávám svobodnou volbu. V: A kontrolujete to pak nějak? M: Ne, občas se podívám, to samozřejmě by mi vadilo, kdyby se kontaktoval s někým, s nějakou nevhodnou, nebo sociálně odstrčenou skupinou jedinců, myslím s nějakýma úchylákama, ale jiank asi nechci ho ovlivňovat prostě, ani v tom výběru kamarádů. Jako řeknu mu třeba, co se mi nelíbí, co se mi prostě nelíbí na některých jeho přátelích, jako zacházení nebo když se k sobě chovají nevhodně nebo když si sní něco, tak to se mi třeba nelíbí, na to ho upozorním, ale jinak ho ve výběru přátel nijak neovlivňuju, to nechávám na něm. Takže asi ani na tom Facebooku bych do toho nijak nezasahovala, to mi přijde moc takový direktivní, to bych asi nedělala. V: A s ničím nepříjemným jste se tam zatím nesetkali? M: Jako s nějakým útokem? Ne. V: No, s čímkoliv. M: To asi ne, já si myslím, i když se dívám na profily jiných, že prostě si sdílejí takový kulturní zážitky a fotky z cest, a tak. Tak to mi přijde dobrý, že se člověk i podívá nebo si udělá přehled o různých destinacích, kam se nedostane nebo různý zajímavosti, na to určitě je to dobrý, že to člověka ani nenapadne, že by měl sledovat takovej směr. A určitě je to dobrý na nákupy, třeba když jsem se připojila přes Pinterest, tak to jde vlastně taky přes Facebook. V: A výhody pro děti v synově věku v tom vidíte? M: No, myslim, že určitě, když ty děti prostě jsou v takový větší tísni, než byla ta moje generace, my jsme ventilovali všechno tak, že jsme vyběhli před dům a tam jsme si to nějak posdíleli někde na větvi na stromě, a mně přijde, že to přeci jen dneska tak nemají, protože je tu větší pohyb různých živlů, když to tak řeknu, tak člověk má větší obavy o ty děti, tak my jsme měli určitě větší volnost. Takže si myslim, že to je pro ně příležitost, jak si sdělit určitý úzkosti, jo, že se z toho vypovídaj. Že třeba je ani nenapadne se nějak zaobírat příliš sám sebou, když můžou si povídat s kamarádem, že není taková ta mezera nebo prostor pro to, aby vznik nějakej problém v mysli toho jedince nedospělýho, řeknu, tak asi bych to viděla. Že prostě když má nějakou krizi trošku, když se třeba urazí, tak jde na ten počítač, a tam si to vyřeší, si najde svůj virtuální svět… Jako myslím, že tomu věnuje hodně času, nechci říct teda konkrétně Facebooku, ale různýmu sdílení s kamarádama že věnuje hodně času, že v podstatě má jenom ten kroužek šachovej, potom teda denně hraje na kytaru, a jinak bych řekla, že takový tři, možná i čtyři hodinky denně že tráví s počítačem, a z toho bych tak polovinu času viděla, že tak sdílením s kamarády. Nevím teda, jestli přes Skype nebo přes Facebook, to konkrétně nemám úplně přehled, protože tady přece jenom dělám různý jiný činnosti, ale určitě tak ty dvě hodinky minimálně denně komunikuje s těma kamarádama, když teda nejsou tady přímo. Takže určitě to využívá, nevím teda, ten Facebook asi tolik ne spíš ten Skype. To tam slyším pořád, že si teda povídají. V: A vnímáte i nějaká rizika, která z toho můžou plynout?

M: No rizika určitě, ale to bude problém celý týhle generace, že jsou příliš vzdálený tý běžný realitě, ale jak můžem říct, co to dneska je běžná realita…že už se posunula jinam, že ty hodnoty jsou jinde úplně, že už se nepracuje na poli, jako dřív (smích) Prostě je to všechno přesunutý víc do tý mediální oblasti. Těžko říct, jak se k tomuhle postavit, no. Prostě ta generace se od malička vytváří nebo fungujou prostě úplně jinak. Jsou s tím počítačem odmalinka, náš teda od dvou let, prostě už si přepisoval třeba názvy států, jako ještě neuměl psát, bylo mu dva a půl roku, my jsme teda jako opravdu koukali, on se hrozně rychle naučil písmenka, názvy států a vlajky. Takže už odmalinka je to dítě s tím počítačem spjatý, že se mu ten obraz světa vytváří přes to. Takže si myslím, že bude asi těžký nebo obtížný je nějak jako motivovat jiným způsobem pro vnímání reality. Jsou s tím prostě srostlí, s těma médiama odmalinka, no. (ukazuje mi fotku na počítači) Takže tady jsou mu čtyři, to už byl profík, to už to s těma počítačema zvládal líp než my (smích). Takže jsou s tím tak spjatý, že v tom nevidím žádný rizika. Já si myslím, že pro ně je to přirozenost. V: Takže si i myslíte, že je v tom zběhlejší než vy? M: No, to rozhodně (smích). My jsme teda jako počítač doma měli, protože brácha už jako studoval, já jsem o šest let mladší, takže mě bylo dvanáct, takže asi jako můj syn, když jsme měli doma první počítač, ale já jsem k němu neměla takovej ten správnej zdravej přístup, já jsem se k počítačům dostala až tak po dvacítce, takže určitě už to není tak, jako to má on. Prostě je v tom mnohem obratnější. Nevím, co bych v tom viděla za riziko nějak zvlášť, no. Je to jinej způsob uvažování, takový bych řekla urychlenější. Ale to je takovej ten můj generační pohled jinej. No a co si myslím, ten Facebook je určitě přínosnej pro něj, že si tak popovídají. V: A máte pocit, že nějak Facebook zasáhl do života rodiny, do běžného dne? M: Do běžnýho dne asi ne ale určitě to v něm zlomilo určitou ostýchavost, on byl takovej jako dost neprůbojnej, protože my jsme jako všichni tak laděný, jako můj manžel i já i babičky obě, takže určitou komunikační bariéru mu to porazilo nebo odbouralo, že je takovej průraznější nebo sdílnější možná. Jo, určitě. V: I v jiné komunikaci než online? M: Jo, i v jiný komunikaci, určitě. I v tý běžný denní, jakože určitej nadhled mu to vytvořilo. Já bych řekla, že jo, určitě. Protože i vlastně nějak v té době se připojil i na ten Skype a nejednou zjistil, jé, že je to pro něj úplně jiná dimenze. Takže já bych řekla, že tam nějakej posun je. On to možná sám tak nevnímá, ale já bych řekla, že jo. Možná, že je to taky daný určitou zase jeho vyzrálostí, protože přece jenom první druhá třída je větší zlom, pro ty děti, ale řekla bych, že jo, že mu to určitou komunikační bariéru odstranilo. V: A jak se stavíte k tomu, že je Facebook určen až pro děti od 13 let? M: No, no, já vim, ale… Já myslím, že (dlouhá pauza) spíš je to proto, že by se tam mohli setkat s něčím, co je pro ně jako nevhodný, jako nějakej materiál nebo tak, ale to myslím, že na ně útočí ze všech stran dneska, i když se projdou kolem novinovýho stánku a vidí tam prostě různý fotografie. Takže myslim si, že bych ho v tom nechtěla nijak omezovat, že asi záleží, jaký má z rodiny dítě ten rozhled, jak je vyspělý a jak je vyspělá celá ta rodina, na jaký je úrovni inteligence a tak, no. Že určitě všechno je zneužitelný, to si myslím, že se týká čehokoliv, v podstatě. Takže asi je třeba o tom mít přehled, jako ze strany rodičů, co tam provádí, to určitě občas je dobrý zkontrolovat. No, ale nijak jako, říkám, direktivně. V: A jak to tedy kontrolujete?

M: Občas se podívám, prostě si to prohlídnu, co tam má teda. No, přátele vím, že tam má spolužáky ze třídy, i zlobiče jednoho, s kterým jako nebyl zadobře, tak ho tam má dokonce přidanýho, no, potom vím, že tam má celou rodinu bratrovo a kamarádku nějakou ze třídy, *jména+. Jako úplně všechny ty přátele nevím, co tam má, ale prohlížela jsem to. Já si myslím, že je důležitý, aby ten rodič měl k tomu dítěti důvěru určitou, samozřejmě ve zdravé míře, určitej stupeň tý důvěry, aby tam byl. Že je to takovej pevnej bod pro to dítě, když má pocit, že ten rodič mu věří, že je tam ta vazba, že se na sebe můžou vzájemně spolehnout, tak to myslím, že je důležitý. Takže tu důvěru ode mě má, tak mu věřím (smích) a myslím si, že jako když je zdravý zázemí, tak nemá potřebu vyhledávat nějaký negativní vlivy, že prostě ta motivace ze strany rodiny pro to dítě – pozitivní – když ho nijak nebrzdí nebo nemlátí nebo není tam nějakej zásadní konflikt, tak myslím, že asi by neměl mít důvod hledat nějaký úniky v tom. To si asi myslím, že tak je nejdůležitější. V: Takže doma neproběhla debata o tom, co by tam měl nebo neměl dávat? M: Ne, to jsem ho nijak neomezovala, akorát jako my, protože manžel se zabývá silně estetikou, tak třeba říká: "No tady ta fotka“ nebo tak, občas tady nějakej takovej komentář proběhne, nebo: „Tady se ti to nějak nepovedlo, podívej se, jak to vypadá.“ (smích) Tak jako tenhle komentář proběhne, ale jinak jako ten infantilní projev mu tam necháváme, aby se projevil přirozeně, adekvátně svýmu věku. Nechceme to někam posouvat, kde to aktuálně vlastně není, kam k tomu ještě sám rozumově nedospěl. Tak to netlačíme určitě. V: Aha. Ještě Vás k tomu něco napadá? M: Nevím, co bych…jako pro ty kamarády je to určitě takhle příznivý, že prostě nemají tolik času nebo jsou omezený ze strany rodiny nebo mají víc sourozenců, je tam větší zátěž pro ty rodiče, takže ty děti se dneska jako obtížněji setkávají. Taky je hodně kroužků. My jsme měli prostě větší svobodu, bylo to daný taky tím režimem, že prostě jsme se scházeli venku nebo jsme šli z kroužku a ještě jsme si popovídali. To oni dneska tolik tu možnost nemají, protože ještě spousta bydlí za městem, takže obtížně se prostě setkávají. Jako jsou tady kamarádi, ale tak dvakrát třikrát do týdne na hodinu. Většinou, tím to vadne, tak tu hoďku, a to je pro ty děti málo. Myslím, aby si vytvořily nějaký hlubší vazby. Takže pro tohle určitě je to příznivý, že se to tím kompenzuje, že prostě si sednou a dvě hodiny si tam spolu něco řeší a sdílejí si teda. To bych řekla, že v tomhle…to mi i přijde divný, že proč by až od třinácti, když jako mentálně pro to vyspělý jsou, no. Jako určitě je to kvůli nějakejm závazkům, to chápu, aby tam nebyly nějaký urážky nebo tak nebo aby někoho někdo nepostihnul, že je to tak taky spíš kvůli trestní zodpovědnosti, to chápu, ale jako prostě ty děti potřebujou mít kontakt se sebou a je na to málo času dneska. Jako na všechno, je to prostě úplně uchvátaná doba. Tak určitě by bylo lepší, kdyby se děti víc scházely osobně, ten osobní kontakt je určitě nenahraditelnej, ale tak takhle se taky vidí, že jo. V: Je to jedna forma. M: Je to jiná forma, no. A hlavně večer, když už nemají možnost, a teď se něco, tak je to prostě dobrá možnost, kdy si můžou něco sdělit i v době, kdy už by nám to přišlo nevhodný na tu návštěvu, tak že je něco třeba před spaním napadne z jejich fantazie, tak si to můžou ještě sdělit, než to zapomenou do rána. Takhle pro ty bezprostřední zážitky je to dobrý, no. To my jsme tuhle možnost třeba neměli. Ale je fakt, že jsme si psali různý deníky, to u nich odpadá tohle to. Ale to zase bych řekla, že je negace na to, takovej ten introvertní pohled, ta hloubavost, to se vytrácí. Že když se mají nad něčím zamyslet do hloubky, tak nejsou schopní jít hodně pod povrch, že nejsou moc hloubaví jakoby. Že to tak jako přeletí rychle, fofrem a dělá jim problém vlastní úvaha potom. Je taky možný, že je to tím, že je kluk, že kluci na to moc nejsou, to spíš holky. Ale když se má nad něčím zamyslet, tak to je problém. To ho vždycky musím popostrkovat, když má tohle téma ve škole. Těžko říct, ale takovýto

hlubší zamyšlení jim chybí, a možná je to taky tím, že míň čtou kvůli těm médiím, že jsou víc spjatý s tím počítačem. Já teda se snažím s ním číst, teď zrovna ne úplně každej večer, ale čteme docela často. V: Tak oni zase čtou tam. M: Ale je to jiný, ten rozdíl tady je, určitě. Ale v tom, že se můžou bezprostředně podělit o ty zážitky, to mi přijde vynikající. V tom vidím takový hlavní plus. (smích) V: Tak tím to klidně můžeme zakončit? M: Jo.

Rozhovor 4 (V-výzkumník, O-otec, M-matka, D-dcera) -

V čekárně soukromého medicínského centra, nejprve oba rodiče, pak dcera

Rozhovor s rodiči -

Rodiče začali hned samostatně popisovat svoje postoje k Facebooku

O: No já jsem obecně docela proti všem sociálním sítím… M: No, to je pravda, ale ona zase není ten typ, co by tam byla pořád… Kdyby ses podívala na její Facebook, tak jestli se tam dvakrát vyfotila, nějaký to á, nějakej takovej výraz (předvádí focení selfie), ale že by so fotila, co máme k večeři nebo že někde sedíme v divadle, to prostě neděláme. Jo, párkrát jsem tam dala, že *starší dcera+ vyhrála nějakou soutěž, člověk z toho má radost a chce to ukázat těm svým nejbližším, ale nemáme…dcera jestli má možná patnáct přátel? *Starší dcera+ určitě víc, v tý škole je to trošku jinak. Ale teď se bavíme o tý mladší, tak u tý starší jsem to udělala z toho důvodu, že chtěla mít kontakt s těma gymnastkama, který jsou furt někde, a telefon byl drahej, takže ty děti se takhle, to bylo fajn. A u *mladší dcery+, když marodí, tak ty děti si píšou úkoly. To není, že ona by u toho seděla neustále, to naštěstí tak to nemá, ale využívá toho, že nemusí telefonovat, protože to stojí peníze, ale ten Messenger, prostě ty zprávy, to je fajn. Nebo se svolaly, že budou narozeniny, teď si to sice, ona ještě rozdá ve škole pozvánku, ale ještě si tam popíšou, co budeme dělat, a tak. A *otec+ to vidí strašně černě, že jí tam někdo může lézt, a že ji tam někdo pozoruje, ano, jsou holky kopyta, který se tam svlíkaj, ale to se mý rodiny teda netýká, a já vím, že holky tohleto nedělají, takže já si myslím…ano vidím tam fotky, že se kolikrát tomu musím smát, co si lidi jsou schopní vyfotit, ale pak tam jsou různý videa těch zvířat, že to j i někdy docela fajn, že se tomu zasmějou. A když dělám nějakou akci, než bych je obvolala, tak to mi přijde dobrý, ale u *dcery+ vidím, že je to opravdu jenom ten kontakt lidí ze třídy, že tam není nic navíc. Nevidím v tom úplně nic jako, ano, kdyby jí tam někdo psal, že myslím, že by mi to řekla, mamino, hele, tady mi někdo píše, nevím, kdo to je, myslím, že by mi to určitě řekla. A i se jí tam dívám, takže jako vím, to je zásadní přece, i *starší dceři+ se tam dívám. Chci vědět, co tam, kolikrát řeknu: co to tam máš za fotku??? Ale to jsou furt fotky, který mě neuráží, nenaštvou mě, spíš se tomu zasměju. A ani si nemyslím, že by tam dělala něco vyzývavýho, ani jedna prostě, vůbec. To jsou spíš takový, říkám, legrace, ale má to míru, určitě to má míru. (obrací se na manžela) Ty na to moc nekoukáš, takže jako já nevím… O: Mně připadá, že to zabírá čas třeba, aby si přečetla knížku… U *dcery+ ne, ona třeba si čte. My to jako v rodině nemáme tak, ale ona se v tom vymyká, že ta odmalička inklinuje ke čtení. Třeba má rozečtený čtyři knížky současně a bere to jako normální potřebu. Takže u ní mi to nepřipadá, že by jí to bralo čas, který by mohla věnovat třeba hraní na hudební nástroj nebo čtení. Ona to dělá, ona to splňuje. Ale nicméně si myslím, že by to mohlo ovlivňovat ty děti, protože když to dítě nemá žádný koníčky, tak bohužel to sklouzává k počítači, k tý facebookový stránce. U nás to tak není, ale a priori, prostě všeobecně se na to dívám tak, že si myslím, že to je strašně moc informací pro mozek, to je další věc, a jsou tam informace, podle toho, jak jsi furt starší a starší, tak by se to mělo plynule stupňovat, a u těch dětí si myslím, že ty informace přes ten Facebook můžou být od začátku strašně velký, že vlastně ten přetlak v tý hlavě třeba může někomu pomoct, ale myslím, že by to dítě mělo mít čistější tu hlavu a soustředit se třeba jenom na užší obor toho koníčka nebo toho zájmu. A ten Facebook je takovej, že jim tam dává informace, nebo může dávat informace o věcech, který třeba by mohly počkat tři čtyři roky. To si tak jenom myslím za sebe. M: To je pravda o tom Facebooku, že asi už dva roky ho má, si myslím, to bych se musela podívat… O: To je jako mobilní telefon. Jo, je důležitej, abys věděla, že ona z tý hudebky, z těch houslí jde prostě v ten čas, to je strašně fanatstický, to dřív nebývalo. Ale zase z druhý strany, mobilní telefon

na to, aby hrála na tom hry od rána do večera, to je špatný. Takže využívat prostě ty technologie a tu modernost jenom v určitým čase a v určitým smyslu. M: Určitě, ale je úžasný, že ty děti dneska mají možnost, když potřebujou zjistit informace, ona jde a vyhledá si absolutně všechno. O: Jo, to už od deseti let, když něco neví, hned si to najde. To *starší dcera+ neměla takový základy, *mladší dcera+ jak je druhorozená, čtyři roky rozdíl, tak u ní opravdu ta práce na tom počítači a výcuc určitých informací, to ona bere jako samozřejmost. Je vidět, že ty děti jsou víc a víc takový… V: Jsou s tím víc srostlý? O: Ano, přesně. Ale to je třeba dobrá věc. Ale komplexně a všeobecně tam je problém, aby to člověk uřídil. M: Musí se to hlídat. O: No, to je určitě na rodičích. M: Třeba děti teď mají čipy do školy, ale k čemu to je? Já třeba vím, že moje dítě vždycky půjde do školy, že nehodí za A, prostě to vím, to samý vím, že kdyby se něco na tom Facebooku dělo, tak mi to řekne. Mami, tady se asi něco, tady mi někdo píše, co s tím, že jo. Myslím si prostě, že to mám tak nastavený, že mi to ty děti říkaj. Že nejsme tak, že my jsme dole, oni jsou nahoře a my spolu nekomunikujem, je pravda, že u *dcery+ to občas takhle je, ale ona si čte. Ona má tu potřebu sedět, a hodinu nebo dvě si prostě číst, a nikoho nepotřebuje. Občas samozřejmě taky sedí u počítače, to ne že ne, ale tam je to o tom, že třeba se dívá na videa, jak se jezdí na penny boardu, že se to chce taky naučit, a to je trošku jinak. Protože jí něco chybí, ona nemá takový množství kamarádů, jako měla *starší dcera+ ze sportu, tak ona to vyhledává jinak… O: Ona si třeba zavírá dveře do pokoje, což je taková známka jako určitý samostatnosti. Což třeba *starší dcera+ nikdy nedělala. A dcera přijde ze školy, zavře si dveře, a je tam v tom svým prostoru a cítí se tam šťastná. Jo, ale proč ne, to je prostě ta rozmanitost, každý to dítě je jiný. M: A i ten druhej mám pocit, že to má vždycky trochu snazší, i když není to úplně pravidlo, ale ten první mu trochu ten směr ukazuje, takže… A *starší dcera+ byla vždycky na sport, a *dcera+ ne, že by nebyla, ale víc ji zajímají spíš ty knížky a ty informace hledat sama, což je takový… O: Takový samovzdělávání. Což třeba u mě to tak nebylo, ale u ní je to zajímavý. Třeba jak se plete nebo něco, to si všechno ona najde, a pak podle toho začne ty věci dělat. M: Takže ten počítač využívá i k tomu, že se naučila s gumičkama, všechny tady ty věci ruční, aniž by potřebovala od nás nějak pomoct… O: A my jí to neříkáme, jako najdi si tohle, ne, ona na to prostě přijde. M: A pak si třeba přes ten Facebook posílají ty výrobky. Tak já nemám pocit, že by mě Facebook omezoval. Já ho mám taky, reaguju tam, proč ne? Proč nepomoct? (tuto rodinu jsem sama našla díky Facebooku) Jo, někdy jsou informace, i třeba si říkám, ten *jméno+ posílá takový různý informace ze světa, a lidi na to reagujou. A teď je moje věc, jestli zareaguju nebo ne. Ale když někdo něco komentuje z těch mých dětí, tak já vím, že to komentujou, co mají rády, takže u nich já vím, co se děje. Takže si myslím, že mě snad by to nemělo nijak omezit, ohrozit a děti, myslím, že ne prostě. Myslím si, že ne, pokud to má fakt tu míru. Jako ve škole vím, že byl problém, tam na tom druhým stupni, ta kyberšikana, že si tam mezi sebou posílali nějaký věci. Vím, že to funguje, ale taky jsem jí na to reagovala, jsem říkala: (rázným hlasem) dozvím-li se, že TY tam budeš někoho komentovat,

jakýmkoliv způsobem, nebo znemožňovat a ztrapňovat, tak bude zle. Prostě to neexistuje. Můžu někomu říct, jsi šikovnej, povedlo se ti to, gratuluju. Jo, samozřejmě lepší kontakt je, abyste se viděli a řekli si to, ale ta možnost bohužel v tom rychlým světě není. Takže si myslím, že tohle je úplně ideální. I to, že vím, že má někdo z mých kamarádů narozeniny. To je přece úžasný, že to vím. A buď ho mám natolik ráda, že ten telefon zvednu a řeknu to je super, máš narozky, přeju ti, prostě dozvěděla jsem se to z Facebooku. Což je taky dobrý, tu informaci nemusím nosit v hlavě a mám ji v mobilu, tak tohle mně připadá jako fajn. V: A nějaká pravidla jste doma stanovili? M: Určitě. Určitě jsem jí řekla, jakmile uvidíš, že by tě tam někdo něco posílal ošklivýho nebo se tě na něco ptal, co máš pocit, že mu do toho nic není, no tak mi to prostě řekni. Ale já se jí tam prostě normálně kouknu, kdykoliv se jí kouknu, a nemá tam nikoho, že by měla zaškrtnutý, že s ním nechce nebo to… Takže já to vidím. Nemám pocit, že bych z toho měla mít strach, prostě. Myslím si, že máme ty holky vychovaný tak, že by nám tyhle informace říkaly, a že nedostávají do skupin dětí, který by je nějakým způsobem mohly ohrožovat nebo že by jim mohly nějakým způsobem ublížit. To si myslím, že prostě ne. Takže to beru tak, jako že to chtěly mít, tak jsem jim to dovolila. Asi tak jako. A nevidím v tom úplně jako tu černou díru, jako že panebože, hlavně aby na ně někdo za rohem nečíhal. O: Jo, tak ale ono je to i o tom, jestli si plní svoje povinnosti, za který jsou nějako zodpovědný, jo. Takže pokud to všechno funguje, ta škola a ty kroužky, který dělají, a prostě to chování jako takový, tak potom nemáš potřebu v něčem je omezovat. A necháváš to na cíťák toho člověka nebo toho dítěte, aby si to řídilo, že jo. Ale ty kontroluješ. *Matka+ víc, ta tam chodí, já tyhle věci neřeším, ale řešíme jak pak spolu posléze třeba. Kdyby se tam něco událo nebo mělo se změnit třeba. M: Jo, když vidím, že tam něco není košer, co se mi nelíbí, že tam vidím nějaký fotky nějaký *starší dcery+ kamarádky nebo tohle, tak to samozřejmě komentuju a říkám: máš pocit, že tohleto je normální? To jako takhle tě tam vidět, tak tě roztrhnu jak hada. Takže já si myslím, že ony mají tuhletu záklopku, jakože prostě to ne, tudy cesta nevede, to je nesmysl, tohle dělat nebudu. Ale že si tam jako...já nevím…se s někým vyfotí, tak s tím já jako nemám problém. Teď byli v Národním divadle, já jí furt žadoním, jakto, že nemám fotku z Národního divadla, že se tedy nevyfotili s kamarádem, se kterým tam šla, a to vůbec nemá potřebu tam dávat, takový jakoby věci. Ona tam moc není. Ony tam jdou jenom občas, občas tam něco dají, že zrovna dneska mám náladu, ale že by tam chodily každej den, to prostě vůbec ne. Zprávy asi se přeposílaj, u tý mladší ale asi moc ne, ona je tam jednou za čas, to není, že by to měla zapotřebí každej den, to vůbec ne. To je, že se spíš s kamarádkou domluví: napíšem si večer, tak si napíšou, no copak děláš? Ale jinak fakt ne, u tý mladší určitě ne. V: A kdo jí založil profil? M: U *dcery+ já nevím… *dcera+ sama. O: Myslím, že sama, no. M: Protože to je takovej ajťák náš. O: Ona dokáže jako založit třeba i účty e-mailový nám. M: Protože já jsem u počítače a mně to napíše stránku nelze zobrazit, tak říkám *dceři+ proboha. A ona: mamino, ty si k tomu radši nesedej (smích) A prostě mi to tam udělá.

O: Teď vlastně doma máme Windows a máme doma Mac, jo. Takže ona vlastně pracuje v obou těch systémech, že jo, ve škole se učí Windows a doma jede furt na Macovi. Což je taky zajímavý, to se mi líbí. M: Takže určitě na tohleto je šikovná, to je nom se přišla zeptat… O: Ono ji to zajímá, myslím, že ji to i zajímá technicky. Jo, ona je takovej výzkumník trošku, takovej chemik, chtěla chodit do chemika, tak je takovej výzkumník. M: No, taky jsme koupili mikroskop. Takže si myslím, že pro ni Facebook prostě není nic zásadního. Mám to a napíšu kamarádce, ale že by z toho dělala nějakou vědu… V: Takže spíš komunikační nástroj. M: Jo, přesně. Teď jednou jsem tam, se tam po dvou letech objevila fotka její s pejskem, co máme vlastně druhej rok, tak říkám no, to je třeba hezký, ta vzpomínka, že tam někde něco bylo. Ale to jsou fakt věci, nemá tu potřebu, že by nemohla bez toho bejt, to fakt ne. To jako v žádným případě. O: A vždycky, když jdeme nakupovat, tak jdeme spolu do toho Appla, to se jí strašně líbí. Teď se na informatice dozvěděla, že jsou nějaký programy, který můžou běžet na Windows z Maca, a to jí přišlo hrozně nefér, ona teď tak jako bojuje za něj (smích) M: Jo, to si myslím, co se týče těch počítačů, tak dobrý, ale co se týče Facebooku, není to vůbec pro ni priorita, že by musela tam být každej den, to v žádným případě, prostě jednou za čas tam něco komentuje. Teď měla narozeniny, takže jí tam psali ti lidi, tak to samozřejmě jí bylo příjemný, ukazovala nám to, jo, hele mamino, to je hezký, viď? Ta mně napsala, ta mně napsala, ta si na mě vzpomněla… To je fajn, jako. No a pak tejden tam třeba vůbec nejde. U ní to určitě nefunguje tak, jako… O: To bude spíš zajímavý, co ti řekne *dcera+. Ona je od přírody spíš takovej introvert nedůvěřivej… Ona je taková opatrná. Proto ona si vždycky zavře ty dveře a v tom svým prostoru je šťastná. M: Jo, naučili jsme jí, že když vstupujem do pokojíka, tak musíme ťukat. Já to chápu, já to beru prostě podle sebe, chci mít soukromí, no tak prostě mě chvilku nechte, že jo. Vyžaduje to a já s tím nemám vůbec žádnej problém, prostě chce být v pokojíku zavřená, no tak tam má to svý… O: Ne zamčená, zavřená. M: (polohlasem) No to tak! Ale že musíme ťuknout, protože ona se na tu věc strašně soustředí a chvílema to vůbec nevnímá, to svý okolí, takže ji vyděsíš, když tam přijdeš a nezaťukáš. (smích) No, taková trošku víla je to, má to jinak, no. V: To chápu. M: Jo, je to dobře, no. U *starší dcery+ tam trošku musím už být opatrnější, ta už je starší, že jo. Ale u *dcery+ teda, opravdu to pro ni není vůbec, jakože úplně podstatný důležitý. Měla to asi starší ségra, proto jsme si to as udělali taky. Jinak si asi myslím…no, to je taky důležitý říct, že ta starší ji k tomu trochu dovedla, a pak jsem si to udělala já. To nebylo jenom tak, spíš kvůli tý kontrole. Pak bylo taky fajn, že ty máš telefon a zjistíš, že ti tví kamarádi na tom Messengeru jsou… (přišla dcera, pak ještě odešla) V: A jak vnímáte to, že je Facebook až od třinácti let?

M: Jo, třináct, já vim. No prostě jsme napsali datum narození jinak, no. To jsme vlastně udělali první, zjistili jsme, že je to pořád málo, (obrací se na dceru, která se vrací) jak dlouho ty ten Facebook máš? D: No tak dva tři roky určitě… O: No tři určitě ne… D: No tak ty dva roky… (odchází do auta pro mobil) M: No tak dva tři, já fakt nevím. No jo, no, ale u *starší dcery+ to bylo taky tak, tý je teď patnáct, takže jsme to udělali stejně… To bylo, ten to měl, ten to měl, všichni to měli, tak jsme to udělali taky, no. V: A má to víc lidí ze třídy? M: Určitě, určitě. Teď už mají taky ten Viber, ten WhatsApp, ale to myslím dcera…máme spolu ten Viber, pak má pár kamarádek, který jdou přes to, tak párkrát mi volala, ale na to volání je lepší to klasický. Takže tak, no. Asi proto, že to měli druhý, když o tom tak přemejšlím, proč jsme to vůbec dělali, asi jo. To měli ti kamarádi, tak to tak nějak vyplynulo, člověk o tom vlastně nepřemejšlí nějak, no. Protože ty pravidla zase někdo nastavil, že jo, že to musí bejt od třinácti. Jestli třináct nebo patnáct nebo deset… Pokud, říkám, je to o rodičích. Tohle je vždycky všechno o rodičích. Pokud máš v to dítě důvěru, a prostě to dítě se absolutně bez problémů, a bere to jako normální, že přece kontroluju její sešity ve škole, kontroluju jí žákovskou, všechno jí kontroluju, tak jí kontroluju i tohle, že jo. O: No to zas ty učitelky vyžadujou. M: Jo, ty kontroly ve škole. Ale pokud jsou děti zvyklý, že je nikdo nekontroluje, dělají si, co chtějí, no, tak to už je druhá stránka, to tady u toho prostě nefunguje. (dcera je zpátky s mobilem, přihlašuje se na wi-fi) M: Tak my vás tu necháme o samotě… O: (na dceru) Ne abys o mně mluvila špatně nějak! (s úsměvem)

Rozhovor s dcerou V: Jaká zařízení používáš, když chceš jít na Facebook? Mobil, tablet, počítač? D: Nejvíc mobil. Tablet, to málokdy. A počítač už vůbec. V: A co děláš na Facebooku? D: No, tak já si píšu s lidma ze třídy třeba anebo si to prohlížim, jako co kdo tam dal za ty fotky. V: A co tě tam baví nejvíc? D: (smích, přemýšlí, dlouhá pauza) Nevim… V: A co ty tam sama dáváš? D: Tak třeba když jsme někde na nějakým výletě, tak si vyfotim třeba hrad nebo zámek a to tam dám. V: A když to tam dáš, tak kdo to může vidět? D: Kamarádi. To mi mamina vždycky řekne, že to tam mám dát takhle.

V: Aha, takže víš, jak se to dělá. D: Hm. V: A kolik tam tak máš těch kamarádů, na Facebooku? D: Tak šedesát tak asi, tak nějak. V: A můžem se na to kouknout? (otevírá Facebook na mobilu) D: Vždycky, když mě tam někdo dá tu žádost, tak třeba to je před někým, a… (hledá přátele na mobilu)… tak vždycky moje sestra mi vždycky řekne: Ale tu znám, tu si tam přidej! A já říkám, vždycky nad tím tak přemýšlím, a říkám: znám ji? A pak třeba ji potkám, tak si s ní povídám, a pak najednou ji znám. Ale vždycky to je tak, nikdy si tam nepřidávám nějaký…hmhmhm (kroutí hlavou, jako že pochybuje) D: (stále nenašla, kde jsou přátelé) Tak kde jsou přátelé? Tady by to mělo být. Jo. (našla stránku) V: A všechny tyhle znáš? D: Jo. V: A už se ti stalo, že tě někdo požádal o přátelství, koho jsi neznala? D: Jo, ale vždycky jsem to pak odmítla. V: A podle čeho to poznáš? D: Tak já se dívám na fotku, a pak třeba, když nevím, kdo to je, tak se…třeba pošlu zprávu, kdo to je, a on třeba mi napíše to jméno, přesně jak se jmenuje, a pak jako i podle těch informací, co tam má napsáno. V: Jasný. A ty sis ten profil založila sama? D: Ne, se sestrou. Vždycky mi na počítači řekla, jak to mám všechno udělat, a pak jako…sama bych to nezvládla, bych nevěděla, jak to mám udělat. V: A používáš ještě něco jinýho než Facebook? D: Skype. Ale tam mám hlavně ty kamarády ze třídy, protože tam jde vždycky hlavně o ty úkoly. Protože na tom Facebooku nejsou všichni ze třídy, ale na tom Skypu skoro všichni. V: Kolik tak ze třídy myslíš, že je vás na Facebooku? D: No já tam mám v přátelích asi pět lidí ze třídy. V: To není zas tak moc. A proč jsi vlastně tehdy ten Facebook chtěla? D: No vždycky sestra mi říkala, že už to taky měla, a že jakoby se tam můžeš spojovat s těma lidma, no a pak mě to zlákalo, tak jsem si řekla, že si to jako taky založím, no a pak když jsem to měla, tak jako už pak… (smích) V: A na co tam koukáš? D: No hlavně vždycky na to hlavní, kdy si tam přidávají ti přátelé. Na stránky jenom někoho, když třeba někoho hledáš.

V: A označuješ někdy, že se ti něco líbí? D: Jo. V: Co třeba? D: No hlavně třeba vždycky od tý maminy nebo *sestry+, ale když tam se mi to…když pak třeba je tam, že se to musí sdílet nebo tak, tak to třeba pak jako udělám, protože tam někdy jsou ty ošklivý věci, tak to pak třeba smažu jako… V: Jaký ošklivý věci? D: (ožila, mluví více nahlas) Já nevim, tak tak třeba tam jsou ty pejsci, který jsou, že jsou hrozně hubený, a pak jako já to tam třeba úplně nemůžu vidět, tak rychle pryč… V: Setkáváš se tam ještě s něčím, co se ti nelíbí? D: Spíš ne. V: Takže jsou tam spíš pěkný věci? D: Spíš jenom nějaký ty fotky, třeba jak vypadaj nebo když je nějaká ta oslava nebo tak. V: A něco, co by ti vyloženě vadilo? D: Ne. V: A máte doma nějaký pravidla, co ty tam máš nebo nemáš dávat? D: Tak vždycky, když tam něco dám, tak mamina se dívá jakoby hlavně třeba na nás někdy, tak to tam vidí, a když třeba se jí to nelíbí, tak já to musím smazat třeba jako. Ale málokdy se to stane. V: A vadí ti, že ti to mamka kontroluje? D: Když tam nedávám špatný věci, tak jako ne… V: A tvoje heslo někdo zná? D: No sestra myslím, protože ta, když to zakládala, tak to ví, a jako já ty hesla mám úplně stejný ve všem, takže ona myslím, že ví, ale ona by mi tam nic neudělala… V: A kolik tam trávíš času? D: No já tam málokdy jsem, když třeba vidím, že už je tam toho hodně, co tam kdo přidal, tak se tam třeba podívám, ale mě…to tak vždycky jednou za měsíc, tak jako někdy, moc to nepoužívám. *Sestra+ ta jako hodně! (spiklenecky, pohoršeně) Ta jako vždycky, jenom ji vidím, ano ona jenom furt takhle něco píše, jo (rychlými pohyby předvádí psaní na mobilu). Vždycky schválně to zavře a najednou po pěti minutách zase. (smích) A začne tam něco ťukat. V: A ty to tak moc nepoužíváš… D: Moc ne. V: Takže by ti nevadilo, kdybys byla někde na delší dobu, kde není internet, třeba na táboře. D: Ne. V: A jsi členem nějaké skupiny na Facebooku?

D: Na Facebooku…jo, asi jedný. Jo, jedný. To teprve nedávno, protože teprve si začali zakládat ty Facebooky ti kamarádi, tak jsme to tam jako úplně, se tam přidali. V: A co to je za skupinu? Co tam je za lidi? D: Tak všechny skoro…jenom na jednoho, tak tam všechny jinak znám. Jsou ze třídy nebo jakoby z kroužků tak. V: A na jaké chodíš kroužky? D: (povzdech, že to bude dlouhý výčet, vypočítává) Housle, klavír, tancování, si teď nevybavuju najednou, nauka… Tenis taky někdy hraju. No, to asi…já nevím teď vůbec (smích) V: To toho máš dost. D: (polohlasem) No taky že to je hrozný úplně! (smích) V: Já jsem jich taky měla v tvém věku hodně… No zpátky k Facebooku, co myslíš, že by se tam nemělo dávat? D: No třeba kde bydlím. Nebo…nevím. V: Co bys tam třeba nikdy nedala ty? D: (pauza) Nevím (smích) V: A kdybys tam dala něco, co už tam nechceš mít, tak to pak umíš smazat? D: Hm. Nejhorší bylo, když jsem tam dala fotku, a teď jsem tam měla blbě takový to napsaný. A teď mi to všichni začali říkat. A já říkám, vždyť je to jedno, vždyť jsme se to ještě ani neučili. A oni: no, to musíš udělat. Já nevím, jak se to dělá, tyjo, najednou. Tak mi to tam museli všichni vysvětlovat, ale vždyť jako každej tam má nějaký chyby v pravopisu, no. V: Tak jsi to pak předělala? D: Nějak jsem to pak udělala, no. Tak byli všichni šťastný, určitě. (rázně) V: Tak to se může stát… A hraješ tam taky nějaké hry, na Facebooku? D: (kouká udiveně) Já ani nevím, že tam jsou… V: A co máš na svém profilu? D: Tak třeba…já tam dávám jako málo. Ale třeba mojí fotku nebo tu fotku z něčeho, třeba z nějakýho výletu. Nebo jsem tam dala jednou video, jak ten pes chrápe. (smích) A ona takhle někde leží, třeba jsme byli v koupelně, lehla si na ten koberec, a po asi minutě najednou (předvádí chrápání). A to je úplně hrozně vtipný, když ten pes chrápe. V: To jsem ještě neslyšela… D: Ten náš hrozně! V: A ve třídě, když mají Facebook jenom někteří spolužáci, tak je nějaký rozdíl v tom, jak se spolu bavíte? D: Ne… V: A už se ti stalo, žes byla označená na fotce, a že se ti to pak ukáže na profilu?

D: Jo, ale třeba to byla mamina nebo tak… V: A umíš to zrušit, kdybys to tam nechtěla? D: Nevím jako…nikdy se mi to nestalo, tak nevím. V: A jak si získala všechny ty přátele, které tam máš? D: No, spíš oni mě vždycky požádali, ale tak jako někdy, když jsem nevěděla, jestli ten facebook mají, tak jsem je tam hledala, a když tam byl, tak jsem ho taky požádala. V: A stalo se ti, že by sis s něčím nevěděla rady? D: Asi spíš ne. V: Takže všemu rozumíš? D: Jo, to co potřebuju… V: A řešíte ty sociální sítě taky někdy ve škole, třeba s paní učitelkou? D: No, my jsme tam měli teďka poslední dva roky policistu, jako strážistu, a ten nám říkal vždycky jakoby co to, tak jsme si to říkali, a měli se přihlásit ti, kteří mají facebook a tak. Takže se někdo přihlásil, a on nám řek, jakože může na tom počítači sedět někdo jinej, ale pak třeba když si s ním píšete, a jakoby ti píše ty věty přesně, třeba co máš za úkol, tak už pak víš, že je to on… V: A to se ti nestalo, že bys tam narazila na nějakýho takovýho podvodníka? D: Ne. V: A můžeme se ještě kouknout na něco? D: Hm. V: Třeba na ten tvůj profil… D: (potichu na telefon) Dělej! To je doba tohle… (koukáme na její profil) V: Jo, tak to je váš pes? (úvodní fotka, na profilové má svůj portrét, obě jsou veřejné) D: Ano (pyšně). Tak co tam mám třeba…(ukazuje na přátele) Tihle jsou ze třídy všichni tihle, a tihle jsou zase, tu taky znám, protože její ségra chodí se mnou do třídy, tohle je zase maminy kamarádka, manžel, toho taky znám. Jo, tady mi všichni přáli k narozeninám, to je krásné! Jů (fotka psa)! To je dort, moje moje moje… (pouze pro přátele) Tady to vždycky, když jsem se na to dívala, tak najednou se to tam objeví, když patnáct sekund se na to díváš na ten nos, tak když pak dáš ty oči sem, tak najednou to jako úplně vidíš (sdílela fotku, kde se po čase ukáže obličej). A tady právě to je špatný, a to právě nemám ráda (fotka vychrtlého psa, kterou sdílela). V: To chápu. D: No, to krásný, tohle! (fotka laptopu Apple) No, tady to zase taky (mrtvý pes, sdílela) Ale ono se to…pak už to musíš prostě dát, protože kdyby někdo to tam dával, a když pak to sdílíš, tak prostě tomu psovi něco, no já to pak už sdílím, protože je mi ho líto úplně jako. V: A z jaký je to stránky? D: Mně se to vždycky třeba ukáže na tý stránce, kde všechny jsou ty fotky, kdo to tam přidává. (potichu, nesrozumitelně něco mumlá) Tady jsem s tím hercem nějakým… (projíždí své příspěvky –

její fotky, štěně, hlavolamy) Osmičku, já jsem ji poprvé našla do třiceti vteřin, ale teďka už ji nemůžu najít zase. Jako hned se mně tam poprvé objevila, ale podruhý už to třeba nevím. V: Taky mi to chvíli trvalo. D: (dál projíždí příspěvky) Tady jsme na *kopci+. To byla asi moje první fotka. Tady to je to samý… (jejich pes) V: Tady jste se ségrou… D: Tady jsme na dovolený všichni a tady je to chrápání toho psa (smích). A nejlepší, mně dneska přišlo, vzpomínka nějak jakoby před to, když tohle ještě, ten pes byl malej, a jak mě vyfotila a je tam úplně maličkej…tak to je krásný! Mamina krásně, jak ho drží (fotka se psem). Snědl všechno. To jsme na lyžích. To jsme se *sestrou+. A to je úplně první fotka, co byla, ještě když jsem dostala, když byly Vánoce, a když jsem dostala mobil. (dojeli jsme na konec) Devadesát jakoby (datum narození; smích)… 2013 (datum založení Facebooku), takže jak jsem říkala, dva roky. V: Aha, a taťka říkal, že máš ráda počítače. D: No na počítač jdu třeba tak jednou za tejden, jakože ten počítač je někde, a já se vždycky bojím to říct, že chci na počítač, tak vždycky tam jdu třeba potichu (smích) Ale víc třeba, to skoro každej den, na tom tabletu něco dělám jako na Internetu a tak. V: A na mobilu můžeš taky na Internet, i když tam třeba není wifina? D: Jo, taky můžu, ale dělám to jako málo, protože mamka říká, hlavně když budu potřebovat něco do školy třeba, když něco fakt potřebuju vědět, tak třeba se tam můžu podívat. Ale jakože abych to nepoužívala furt. Jako ségra třeba (potutelně) Ta vždycky, prostě někde jedeme, a ona si tam najednou něco začne psát, a není tam wifina jako, ale ona si začne psát. To je úplně hrozný jako. A pak vždycky nejvíc peněz je od ní. Já vždycky říkám: Mami, u mě taky něco? Ne, u tebe nic (pyšně). (rodiče se vrátili, konec rozhovoru)

Rozhovor 5 (V-výzkumník, S-syn, M-matka) -

V kuchyni bytu, nejprve se synem, pak s matkou K dispozici laptop

Rozhovor se synem (přihlašuje se na svůj facebookový účet – rychle, bez váhání vyplňuje jméno a heslo) V: Chodíš na Facebook většinou takhle přes počítač nebo přes něco jiného? S: Ne, mně to přes mobil nejde a navíc já na tom Messengeru moc nejsem. Takže když už, tak na počítač. V: A co tě na tom Facebooku nejvíc baví? S: Já nevím, já jsem teďka tady začal hrát jednu hru, ale pak si píšu, a dívám se tady na to různý, kdo tam dal… V: A co hraješ za hru? S: Mám to ukázat? V: Můžeš. (kliká na hru) V: To jsou nějaký mutanti? (hra se jmenuje Mutants) S: Jo, to si takhle vytváříš postavy a potom s nima bojuješ. V: A to hraješ sám nebo s někým? S: To hraju sám. Ale kdyby se na ní někdo připojil…tak…tak hraju i s ním (mluví pomalu, částečně se soustředí na hru) V: Takže to jde hrát i nějak skupinově? S: Jo. Ale zase já to hraju teďka jedinej z toho, koho mám v přátelích… V: A koho máš v přátelích? S: Já tam mám *jméno+, to je spolužák… V: Kolik jich tak máš? S: Já nevím, dvacet něco. Víc spolužáků, tady *jméno+, spolužák, *jméno+, ale ten je o něco větší, tady *jméno+…pak tady mám různý kámošky, *jméno+, taťku, mamku, různý lidi, který znám. (ve skutečnosti jich má 46) V: Takže tam máš jenom ty, se kterýma se znáš? S: Jo, s kterýma jsem se potkal. V: A jak jste se tam stali přáteli? S: Normálně. Třeba my jsme, nevím, třeba z basketu, někdo, teďka já tady nikoho nemám (kouká na kartu chatu), protože nemají Facebook, vlastně mají, ale já je nemám prostě…ale normálně, prostě mi poslali žádost nebo já jim, a pak už jsme si začali psát. Potvrdili jsme žádost a bylo to.

V: A už se ti někdy stalo, že ti poslal žádost někdo, koho jsi neznal? S: Jo, ale já když ho neznám, tak to prostě škrtnu. Ani když nebude nějak známej po internetu. Stejně bych si s ním nepsal, takže by tam byl zbytečně. V: No, to jo. A ty jsi říkal, že rodiče taky mají Facebook… S: Jo, to jo. V: A mluví ti do toho, co ty tam děláš? S: Ne, vůbec. Ale já jsem většinou tady na tom, já si s někým píšu. Ale já jsem teďka poslední dobou ne moc na Facebooku, já se dívám spíš, když už, tak na youtube. V: A jak dlouho už ho máš? S: Tak rok. V: A kdo ti založil ten profil? S: Já jsem se prvně zeptal mamky a taťky, jestli můžu mít Facebook, tak jsme se ségrou vytvořili můj účet. V: A ségra je starší? S: Jo, třináct. V: A to víš, od kolika let… S: Jo, od třinácti (úsměv). Já vím. V: Takže jste tam museli vymyslet nějaký jiný datum narození? S: No jo (s povzdechem), nějaký dva tisíce, myslím, že tam dala. V: Proč myslíš, že to takhle je? S: Já nevím právě, to by mě hrozně zajímalo. V: A co tam dáváš za příspěvky? S: No jako občas jo, třeba když jsme na nějaké dovolené, třeba když jsme byli v Londýně, tak jsem tam dal pár fotek, to je tak všechno, jinak nic. V: A víš, kdo ty fotky může vidět? S: Jenom přátelé. V: A to umíš nastavit sám nebo ti s tím někdo pomáhá? S: No, já to dělám z taťkovýho mobilu, já se tam přihlásím na Facebook, potom tam dám, abych si našel nějakou tu fotku, kterou tam chci dát, pak ji dám, pak je tam s kým to dáš, jako s kým to sdílíš, tak přátelé, a tak to je. V: A máš od rodičů nějaká pravidla, jak používat Facebook? S: Nemám právě, ale jako já právě, že jsem na to Facebooku hrozně málo. V: Co to je málo?

S: Jakože třeba tak dvakrát do týdne, že na něm jako nejsem furt. V: A ze třídy je vás hodně, kdo ho má? S: Docela jo. Čtvrtka, asi tak pět šest lidí. V: A na co tam tak ještě koukáš, kromě těch her? S: Na ty věci, co tam kdo dal. V: A nějaký stránky? Máš nějaký „lajknutý“? S: Ne, moc ne, jenom Kometu, to je tak všechno. V: A už ses tam setkal s něčím, co ti vadilo? S: Jo, ale mně když to přijde divný, tak to ignoruju a jdu na něco jinýho. V: A co se ti tam líbí, co třeba komentuješ? S: Já moc nekomentuju, já spíš lajkuju a sdílím. Občas jenom, když nějakej kámoš tam něco dá, co se mi líbí, tak to okomentuju, ale sdílím, když třeba tam je něco vtipnýho nebo tak. V: A co třeba? Můžeš mi něco ukázat? S: Nevím, třeba tohle se mi líbí, tak to olajkuju kolikrát, tak něco takovýho. Tam mám kolikrát ty videa. (projíždí postupně příspěvky) To je právě spolužák, on byl včera na Kometě, tak jsem mu to olajkoval. No, třeba tohle sdílím, něco takovýho, jé štěňátko! (fotka) Né, to je králík! To je [kamarádův+ králík. V: Aha. A jsi taky členem nějaké skupiny na Facebooku? S: Jo, právě, že nějaký tý Kometa, abychom zachránili Rondo, a ještě něco…no tři, ale všechno je to s Kometou, to vím jistě. V: Tak to jsi skalní fanoušek! S: Ne já jsem tam právě, že s *kamarádem+, on je taky ve všech těch třech, a ještě…s…možná s *jiný kamarád+, ale ten je asi tak v jedné. V: A když jsi říkal, že jste Facebook zakládali se ségrou, tak ona zná tvoje heslo, nebo někdo jiný? S: Ne, nezná. Ale kdybych musel, tak bych řekl, (rozvzpomene se) ale asi možná znají, jako já mám to samý heslo úplně na všechno, takže možná znají. Ale to mě až tak netrápí, protože vím, že oni mi na to nebudou chodit. V: A proč jsi vlastně tehdy ten facebook chtěl? S: No protože já jsem si chtěl hlavně psát s kámošema, když jsem někde na horách nebo tak… Ne kvůli těm hrám a těm věcem, co tam lidi dávaj. V: Takže kvůli tomu… S: Abych si měl s kým psát, jo. V: A to myslíš teď používáš nejvíc, ten chat nebo Messenger? S: Ne, nepoužívám. Já to právě skoro moc nepoužívám, já jenom, když jsem někde a dlouho jsem bez kámošů, tak si s nima napíšu, třeba teďka, jak jsem byl nemocnej, tak jsem si s nima psal.

V: No, to chápu. A je něco, co bys na Facebook nikdy nedal? S: Jo, je, rozhodně. Třeba já nevím, něco o týraných psech, protože mně se to hrozně nelíbí. V: A s tím se tam setkáváš? S: Jednou, ale to si moc dobře nepamatuju. Třeba teďka psali, že v parku jsou otrávený nástrahy, tak to jsem úplně smazal. V: Napadá tě ještě něco kromě toho? S: Ne, už nic. V: Zkus, co ještě by se tam nemělo psát… S: Tak třeba sprostý slova, to je takový na prd. V: A kdybys tam přidal nějaký příspěvek, který už tam nechceš mít, tak bys o uměl smazat? S: No to bych se zeptal taťky, ségry, a oni by mi určitě nějak poradili. V: Takže když něco nevíš… S: Tak se zeptám. Abych to ještě nezhoršil. Protože se mi kolikrát stalo, že jsem to pak sdílel omylem, ale nebylo to jako nic hroznýho, jenom jsem to sdílel a nebylo to přesně dobrý. V: A jak je to v těch hrách? To pak taky někdo vidí na Facebooku, když to hraješ? S: Ne, jenom když mu přepošlu tady žádost, že chci, aby to hrál taky, tak on to uvidí, ale jinak nebude vědět, co já na tý hře dělám. V: Takže můžeš nějakýho kamaráda přizvat ke hře. S: Jo, ale nemusí to přijmout. V: Víš, já se v těch hrách moc neorientuju… S: No tady (ukazuje tabulku kontaktů, které může přizvat ke hře). Teďka všichni ti, co jsou modrý, tak těm to můžu poslat, takže já si většinou ségru vymažu, protože ta by mě ještě sprdla, taťku, mamku, občas i já nevím, koho ještě… V: A to ti nevadí, že jsou ty hry jenom v angličtině? S: Ne, já se v tom orientuju právě. Já, když takhle hodně hraješ těch her, tak potom začínáš vnímat, co, co je třeba, abys hrál, co je, aby ses vrátil zpět, a tak. V: Myslíš, že ses díky tomu naučil nějaký nový anglický slova? S: Možná trochu i jo… V: A máte taky s někým skupinovej chat, třeba ve třídě? S: No, oni jsou hodně na Viberu. V: Takže používáte Viber? S: Já ne, protože mně to přišlo zbytečný, protože já bych i to zase stahoval a stejnak bych na to moc nebyl. V: A co ještě děláš na počítači, kromě Facebooku?

S: Já jsem hodně na YouTube, ale to se jenom dívám, co tam dělají Youtubeři. Jak hrajou hry takový dobrý. V: A mimo počítač, co tě baví? S: (ožil) Mimo počítač, jako já bych nejraději chodil víc ven, než byl na počítači, protože venku mě to nejvíc baví s *kamarády+. My jsme totiž v tom takovým parku u školy, a tam my si třeba, my jsme tam udělali takovej katapult, takovej, že jsme našli prkno, dali jsme ho na jednu prolézačku, zaplnili jsme to kamenama, vyskočili jsme, a to se takhle vyhodilo, úplně hrozně vysoko. Takže jsme to takhle dělali. To bylo dost dobrý. V: Takže tě baví víc být někde venku? S: JO, to mě baví o něco víc. V: A děláš nějaký sport? S: Jo, já hraju basket, a taky tenis hraju. (přišel otec, zase hned odešel) V: Tys mi říkal, že když něco nevíš, pomáhají ti rodiče. Bavíte se taky o Facebooku s kamarády? S: Jo, ale to málokdy, to jenom občas, když je třeba nějaká novinka na té hře nebo když je nějaká nová hra. V: A paní učitelka ve škole vám něco říkala? S: No, jednou říkala, to bylo minulej rok právě, že bysme neměli mít ten Facebook. Ale jako já jsem si ho zkoušel zrušit, ale ono to nešlo, no. Tak jsem se na to vyprd, a potom jsem zase na něm byl, takže teďka je takový trošku štěstí, že jsem si to nezrušil. V: A to sis chtěl zrušit kvůli tomu, co říkala paní učitelka? S: No, mně to pak trochu došlo, že to moc nepoužívám, a že na tom nějak extra nejsem, a tak že mám mobil a můžu si psát esemeskama. I když je to dražší, ale to je mi jedno. V: A co to udělalo s ostatními spolužáky? S: No, *spolužák+ ten to úplně ignoroval, *spolužák+ ten asi taky, a *spolužák+, tak ten si ho právě pár dní potom založil. No protože chtěl být s náma na Facu. V: A myslíš, že jsou u vás ve třídě nějaký rozdíly, když někdo ten Facebook má a někdo nemá? S: Jako podle mě ne, ale taky když ten facebook máš, tak je to takový zábavnější, protože na tom Facu, když ti něco dobrýho pošle třeba *kamarád+, tak je to fakt sranda. V: Jakože ti, co ho nemaj, o tu srandu přijdou. S: Jo, ale to není nijak podstatný podle mě. V: Takže se bavíte ve třídě všichni úplně stejně, ať bez Facebooku nebo s Facebookem. S: Jo, my teda spíš si na tom nějak moc nepíšem, protože i *spolužák+ má trénink i *spolužák+, takže je to tak, no. Takže se málokdy potkáme.

Rozhovor s matkou V: Jak proběhlo to, když vám syn řekl, ž chce mít profil na Facebooku? M: Bylo už to jednodušší, protože jsme měli tu zkušenost s dcerou, která už ho měla, takže jsme věděli, že se tomu stejně nevyhneme, že si ho pak můžou založit i prostě na tajnáře, že jo. A to se nám nelíbilo, aby to bylo na tajno, tak ho založil s náma ten facebookový profil, a vlastně máme přístupy k jeho Facebooku. V: Takže znáte i heslo? M: Ano, nebo, no heslo neznám, ale vždycky, když mu řeknu, aby mě tam pustil, tak mě tam pustí. Zatím to tak funguje (smích). V: Takže máte nějakou kontrolu nad tím, co tam dělá? M: Částečnou. V: A říkal, že vás má i v přátelích, takže to taky funguje jako kontrola? M: Jo. V: A to, že je to od třinácti let, jste nějak diskutovali? M: Jo, diskutovali, ale strašně povrchně, protože už měla ten Facebook, vlastně ono se to odvíjí od toho staršího sourozence, kterej vyškolí ty rodiče, takže s ní jsme to řešili víc, ale vzhledem k tomu, že jsme zjistili, že vlastně polovina dětí ve třídě ho opravdu má, tak jsme se podřizovali trochu i té, i jakoby polovině, nebo té, nevím, jestli většině, ale nějak jsme to příliš neřešili, protože i v okruhu známých všechny ty děti prostě, co mají přístup na internet, tak Facebook mají. V: A vidíte v tom nějaká rizika, která může Facebook přinášet? M: Tak určitě to může přinášet rizika s tím, že oslovují úplně neznámý lidi s úplně neznámou identitou. Ale věřím tomu, že pořád ještě jsou tak nějak trošku pod dohledem víc, takže…a i to, že sami rozliší, co je dobrý, co není dobrý, nebo kde by teda nějaký riziko mohlo hrozit, takže by třeba řekli. Ale jinak…jinak si myslím, že to bohužel patří tady k tomu. Nechodí ven zas tak, jak jsme chodili my sami, takže mají Facebook (smích). V: A nějaké výhody pro ty děti? M: Já si myslím, že to seznámení s tím počítačem a s tím prostředím počítačovým, že jim to přijde úplně normální a nějak nemají problém, na rozdíl třeba ode mě, že je ta technika tolik neposlouchá (smích). V: Ještě něco? M: Mmm, možná lepší přístup k informacím, ale to nevím, jestli je vysloveně výhoda (smích). Nevím, jestli to je výhoda, no. A co se týče toho virtuálního přátelství, tak to si myslím, že je spíš nevýhoda. Že tam je omezená možnost komunikace. V: Tak záleží, s kým se tam baví… M: Zatím to tak je, že víceméně to, co se zná ve třídě, ve škole, tak vlastně pak jsou spolu na tom Facebooku a podobně, takže zatím si myslím, že to nemá takovej smysl jak u těch větších, kteří mají výrazně širší okruh třeba už…dcera, ta už má okruh přátel z dovolených, koho potká, a podobně. To jsou fakt lidi, který potká, mám pocit, jednou za život. (nechápavě)

V: A vy tedy jeho přátele znáte? M: Ano, z 99 procent, co tam byli, tak to jsou jeho spolužáci, dceřini spolužáci, a ještě kluci z oddílu, z basketbalovýho. V: A vy mu nějak radíte, pomáháte s něčím? M: Když potřeboval se naučit stáhnout film v nějaký kvalitě, aby to mělo český překlad, tak na co se má podívat. Jenom toto, co si má kde vyhledat, když chce. V: A do toho Facebooku mu nějak zasahujete? M: Ne, zatím ne, jenom občas to prostě zkontroluju, uvidím, co mi přijde vlastně z těch přátel, ale zatím jsem ani neměla potřebu to nějak korigovat. Zatím to je všechno furt ještě takový dobrý. (smích) V: A kolik tak myslíte, že tam tráví času? M: Na Facebooku jako konkrétně? V: No, nebo na sociálních sítích obecně. M: On pak hraje hry nějaký, ale to nejsou síťový hry, a ještě si tam pouští videa. Myslím si, že přímo na sociálních sítích nebude víc než hodinu denně. Tam si myslím, že ještě moc aktivní není. V: A má na mobilu datový tarif? M: Má, ano. A má ho omezenej teda. Máme všichni omezenej, do stažení jedné giga. V: A když jste ten facebook zakládali, když už jste měli zkušenosti s dcerou, nastavovali jste na začátku nějaká pravidla? M: Jenom to, abychom měli přístup, když budeme chtít, aby nás tam pustil, kdykoli. Nebo takhle, dokud nebude nějaký průser, zatím nic. Jinak ne. V: Ještě něco vás k tomu napadá? M: Nevím, no, rádi bysme se tomu vyhli, ale myslím si, že to prostě nejde vůbec, udržet od toho dál, a i to, jak je to prostě strašně dostupný, že třeba dcera dostala tablet a babička přijde za půl roku s tím, že jí T-Mobile nabídne tablet za korunu, tak ho dá *synovi+, aby chudák nestrádal, jo. Tak mi to přijde úplně…nevim…strašný. Ale nějak nevím, jako vysloveně že bysme proti tomu bojovali, to ne. Základ je, aby malej měl dobrý známky ve škole, a ty zatím má, takže od toho se odvíjí i to, že může být třeba na tom Facebooku nebo obecně si půjčit ten počítač a hrát a podobně. V: Takže jsou takový nevyřčený pravidla? M: To jsou vyřčený pravidla (smích). Je to…takový ty obecný spíš, že prostě podmínka je ta škola, dobrý známky ve škole, nezapomínat, nemít prostě poznámky jako za ukecanost a takový, nebo za cokoli. Tak potom samozřejmě by jako ten trest bylo, že nebude…nemůže být třeba týden, už jsme se taky k tomu snížili, že jsme zabavili počítač, nemohl být prostě, protože to je jeden z takových podle mě efektivních trestů. To my jsme…jako ono fakt není co, co zakázat, jo. Protože oni samy ven nechodí ty děcka prakticky, jo, to už tak není, tak to je tak jediný. I když ven taky ještě chodí po škole občas, no. Když je hezky nebo když bylo hezky, tak chodil ven. To ještě taky hrozilo jako trest. A to si na Facebook teda nikdo nevzpomněl z nich. To přišli utahaní, a byli v pohodě. Tak to je tak celý, no.

Rozhovor 6 (V-výzkumník, S-syn, M-matka) -

Doma v kuchyni, nově přestěhovaní do menšího města K dispozici matčin laptop, pak syn přinesl ještě svůj tablet

Rozhovor se synem V: Nejdřív se tě zeptám, jaké používáš sociální sítě? S: Facebook, Skype a Viber. V: A co tě nejvíc baví? S: Nejvíc jsem asi na Facebooku. V: A co tě tam baví? S: Nejvíc si tam píšu s kamarádama. V: A jaké tam máš ty kamarády? S: Mám tam z rodiny, a ještě kamarády ze školy. V: Je vás hodně ve škole, co máte Facebook? S: Docela jo. V: A o čem si tak píšete? S: Třeba občas si jen tak píšeme, jako co děláme nebo třeba když někdo zapomene úkol, tak se tam třeba zeptá, co je to za úkol. Prostě takový co děláme a jak se máme… V: A když někdo ve třídě facebook má a někdo ne, je v tom nějaký rozdíl? S: Ne. Jeden kamarád nemá facebook a taky s ním normálně kamarádí hodně. Takže mezi tím není rozdíl. V: A ty bys ještě chtěl mít někde jinde profil? S: Jo! (vzpomněl si) A ještě mám Instagram. V: A ten používáš jak dlouho? S: Ten mám asi měsíc. V: A Facebook? S: Dva roky. V: A co tě vedlo k tomu, zařídit si ještě Instagram? S: Nevím, protože…(přemýšlí) V: V čem je to jiný než Facebook? S: Že na instagram se nepíše a spíš se tam posílají jakoby fotky. V: A co tam posíláš za fotky ty? S: Já spíš koukám jakoby na ty ostatních než tam nějaký dávat… Jsem tam dal asi zatím jenom dvě.

V: A co to bylo za fotky? S: Třeba jsem se normálně vyfotil a dal jsem to tam. V: Jen tak doma… S: Jo. V: No a na Facebook, tam dáváš co? S: Tam nedávám nic, tam si jenom píšu. V: A můžem se kouknout na ten tvůj profil? S: Na mamčině počítači asi ne, nebo já se zeptám. (šel se zeptat) Tak jo. (přihlašuje se na Facebook) V: Můžem se kouknout, co tam máš? S: Tady to je třeba moje sestřenice (fotka na hlavní stránce), je jí půl roku. (prohlíží další příspěvky) Já spíš nedávám lajky, já se spíš na to jenom dívám. V: A koukám, že mamku máš taky v přátelích? S: Jo. V: A co tě tam tak baví, když na to koukáš? S: Já si spíš jako s těma kamarádama nejvíc píšu, ale taky se koukám třeba na nějaký fotky, který tam dají třeba…teta nebo mamka. V: A kolik tak tam máš přátel? Můžem na to kouknout? S: (počítá přátele na chatu) Měl bych jich mít třicet něco. Nebo dvacet něco. V: A hraješ tam teda i nějaký hry? S: Nehraju, ale hraju na tabletu, teďka už jí moc nehraju, ale hrál jsem Dragon City. To byla jediná. Ale nehrál jsem jí, hrál jsem ji, jakoby že jsem si to stáhnul přes obchod Play a tam jsem se musel zaregistrovat přes Facebook. V: A pak to s tím Facebookem něco dělalo? S: Ne, je to úplně normální, to nic s tím facebookem nezměilo. V: A můžeme se teda kouknout na ten tvůj profil, co tam máš? S: Jo. Tak mám 46 přátel (vidí na profilu). No tady žádný informace asi nemám. V: A jak jsi tam dal ten věk? S: Já jsem jednou byl u kamrádky, a já jsem chtěl mít facebook, tak ona mi tam dala jakoby, že mi je víc. V: Takže nějaká kamarádka ti pomohla i ho založit? S: Jo. Tý bylo asi v tý době šestnáct nebo sedmnáct. V: A co na to říkala mamka? S: Asi první hoďku tak byla trochu naštvaná, ale potom už to bylo lepší.

V: A mamka už ho tou dobou měla? S: Jo, měla. Už dávno. V: Takže věděla, o co jde… S: Jo, věděla. V: A tys jí to pak nějak vysvětlil, proč ho chceš mít? S: Já ani nevím. V: Takže přestala být naštvaná sama od sebe? S: Jo. V: Máš tam víc fotek než tu profilovou a hlavní? S: Jsem tam dal, tohle jsou, tyhle dvě jsem tam dal já (ukazuje fotky na timeline)… a tady ty jsou, tady ty tam dal kámoš, tady tu tam dal můj trenér a tady ty tam dala mamka. V: Jakože tě na těch fotkách označili? S: Jo. V: A tobě to nevadí, že se ti to zobrazí na profilu… S: Ne, to mi vůbec nevadí. V: A ty fotky, cos tam dal ty, to je co za fotky? S: Já tam mám auta a potom tady mám tu svojí profilovku, tady jsem dal, že jsme s kámošem jednou vysekali velkej kus kopřiv, tak jsem to dal na Facebook. V: A co děláš za sport? S: Fotbal. V: To je tedy fotka ze zápasu? S: No, z turnaje. V: A ty fotky od mamky? S: Třeba jedna…kde jsou teďka ty fotky…no, tak třeba tady ta, tak to nás fotila jedna profesionální fotografka, tady toto jsme byli v Praze, mamka mi řekla, abych se k tomu postavil, a tam mě vyfotila, a tady to je na Vánoce. (všechny tyto fotky jsou jen pro přátele) (požádal někoho o přátelství) V: Teď jsem koukala, žes někoho požádal o přátelství? S: Hm, kamaráda taky ze školy. V: A jak to je, když tobě někdo pošle žádost o přátelství? S: Tak podle toho, jestli ho znám, když ho neznám, tak jakoby se nejdřív zeptám mamky, jestli nezná toho člověka, a když ho nezná, tak si ho radši do přátel nepřidávám. V: A to pak odmítneš nebo to necháš být?

S: To potom odmítnu. V: A jak ty přátele vyhledáváš? Třeba teď? S: No ono tady je to „lidi, které možná znáte“, tak občas třeba si založí někdo facebook, tak se to tam ukáže, tak si ho přidám, a jinak normálně buď mi přijde žádost a já to přijmu…anebo třeba tady se *kamarádem+, on mi řek, že má facebook, a já jsem si ho pak našel a potom jsem ho požádal o přátelství. A potom tam mám přátele ještě z fotbalu. V: Takže všechny znáš? S: Jo. V: A máš tam nějaký stránky oblíbený, který máš olajkovaný? S: Jo, mám. Já jsem asi lajknul nějakou mamky fotku. Asi dvě nebo tři. V: A celý stránky? Třeba nějakýho zpěváka? S: To u nikoho nemám. (koukáme, co má označeno jako Co se mi líbí) Jenom ze začátku, tak se…tak se to zeptá, jaký filmy máme rádi, tak tam zadáme pár. V: Takže jsi tam něco zadal? S: Jo, to se asi musí jakoby. Jaký filmy třeba doporučíme ostatním. V: A víš, když něco dáváš na svůj profil, kdo to může vidět? S: Můžu to dát, aby to bylo jenom pro mě nebo aby to bylo pro přátele nebo aby to bylo pro všechny. V: A jak to máš ty? S: Já to mám pro všechny. V: U všeho? S: Hm. V: A proč? S: Já nevím. Prostě aby to vidělo co nejvíc lidí. V: A stalo se ti někdy na Facebooku něco, co ti vadilo? S: Ani ne…akorát…asi ani ne. V: Třeba i maličkost… S: Akorát, že kamarádovi, tak se někdo na ten facebook dostal a napsal tam nějakou nesmyslnou zprávu. Akorát to. V: Jakože to vypadalo, že je to od toho kamaráda, ale nebylo? S: Hm. Akorát to bylo poznat, že to nebylo od něj, protože tam prostě nebyly…tam byly docela velký chyby. V: Ale tobě samotnými se nic podobnýho nestalo? S: Ne, mně ještě ne. A doufám, že se mi nikdy nestane. Protože jsme si mysleli, že to je vlastně od něj, a chvíli jsme na něj byli naštvaný. A potom se vysvětlilo, že to on nebyl.

V: A to byl někdo ze spolužáků? S: Jo, to byl jeden spolužák. Jeden den jsme na něj byli naštvaný, a potom se to vysvětlilo, že to nebyl on. V: A jak ty to máš zabezpečený, aby se ti to nestalo? S: To nijak nejde zabezpečit, to je prostě, že se buď na to někdo dostane anebo ne. V: A ví třeba ještě někdo jinej tvoje heslo? S: Ne. Jo, mamka ví. Ta ví moje heslo. V: A kontroluje někdy, co tam děláš? S: Nevím. V: Nevíš…a co myslíš? S: Ani nevím… V: A vadilo by ti to? S: Ani ne. V: A nikdo jinej heslo neví? Ani ta kamarádka, která to s tebou zakládala? S: Ne. V: A jsi členem nějaké skupiny na Facebooku? S: Jo, jsem. Jsem ve skupině Plzeňáci. V: Ta je veřejná, koukám. S: A je tam i mamka a kámoši. V: A když si s lidma píšeš, tak jednotlivě nebo i v tom skupinovým chatu? S: Jo, někdy si píšeme i ve skupinovým chatu. Třeba když…když chcem něco napsat třeba jednomu třeba dva, tak prostě jdeme do toho skupinovýho chatu. V: A proč ses vlastně přidal tady do té skupiny? S: No protože tam…protože mi jakoby poslali žádost, jestli do tý skupiny chci. A byla tam mamka a kámoši, tak jsem se tam taky přidal. V: A co tam třeba je, v té skupině? S: V tý skupině, tak tam se v tý skupině může…jakoby…psát v tý skupině takový to, prostě že si píše víc lidí. Prostě ti, kteří jsou zrovna aktivní, tak si prostě píšou. V: Zkus otevřít tu skupinu… S: (hned ví, kam kliknout) A tady se prostě takhle, to je prostě normální veřejná stránka, akorát, že tady je to prostě jenom v tý skupině. V: Takže se na to může podívat… S: Jenom ten, kdo je v tý skupině.

V: A kdybych si našla ten tvůj profil a vůbec bych neměla facebook, tak se tam můžu podívat? S: No hlavně abyste našla ten profil, tak musíte mít Facebook, abyste se sem jakoby dostala. Protože jinak byste byla jenom v tom hlavním menu a tam je jenom nahoře na přihlášení a potom je tam na registraci pod tím. V: Takže se nemůžu kouknout? S: Ne, jedině přes někoho Facebook. V: A proč jsi vlastně tehdy ten facebook chtěl? S: Já ani neví, ale oni ho některý kamarádi měli a ta kamarádka ho měla taky, takže se mi to líbilo, tak jsem ho chtěl taky. V: A je to tak dobrý, jak sis myslel? S: No, je to dobrý, jako. V: Takže pořád tě to tam baví? S: Jo. V: Jak myslíš, že jsi tam často? S: Nevím, třeba jak kdy… Někdy třeba i pětkrát tejdně, někdy dvakrát, je to různý. V: Na čem to záleží? S: Podle toho, jestli si s kamarádama něco říct chceme nebo ne. Nebo třeba jestli tam chci přidat nějakou fotku nebo nechci, a tak. V: A kdy tam třeba chceš přidat nějakou fotku? S: Třeba když je nějaká událost nebo tak, tak si to prostě občas vyfotím a přidám si to tam, ale zatím jsem si tam přidal jenom ty dvě fotky, jak jsem vám ukazoval. (kromě profilové a fotek aut) V: A kdyby sis tam dal nějakou fotku a pak by sis to rozmyslel, že ji tam nechceš mít? S: Tak to jde odstranit. V: Už jsi to někdy dělal? S: Ne, zatím jsem to ještě neodstraňoval. V: A co tam máš vlastně o sobě za informace? S: Žádný. Neměly by tam být teda žádný. (klikl na informace na svém profilu, má tam datum narození a telefonní číslo, to ale nelze vidět jinými uživateli) To ani nevím, že tam mám telefonní číslo. V: A myslíš, že je to číslo vidět? S: To asi, to nevím. (kouká na další informace) Tady vlastně nic nemám, tady vlastně nic nemám… Tady mám jenom kontakt, to je mobil, aha. V: Tak se pak můžeme podívat, jestli je to vidět veřejně. S: (kouká na datum narození) Nevím, narodil jsem se sice o deset let dýl… (smích) V: A co chceš teď zkusit? (kouká na profil kamaráda)

S: Jako jestli je tam vidět to telefonní číslo. Tady, kontaktní a základní údaje. Kamarád tu má jenom nějakej e-mail. V: Facebookovej, hm. S: Jako mělo by to tam být vidět, ale asi to tam nemají přidaný. Tak já si ani nepamatuju, že bych si to tam přidával, ale je to možný. (tel. číslo) V: A chceš ho tam mít? S: Mně je to tak nějak jedno, když mi zavolá nějaký neznámý číslo, tak to nepřijmu. (kouká na další profil) No, taky nemá telefon. V: A proč myslíš, že je ten Facebook až id třinácti let? S: Asi, že tam můžou být prostě nějaký lidi, který by to mohli využít, (špatně slyšet) o těch dětech někdo by si to moh zjistit. V: Jak myslíš, třeba? S: Třeba by mohli psát nějaký věci, který by prostě mohly ty děti prostě nějak zlákat, a tak. V: A zlákat myslíš jako na něco špatnýho? S: Hm. V: Co třeba? S: Třeba…tam jsou prostě různý nějaký…nevím…třeba…poslat nějakou fotku svojí nebo poslat adresu, aby se tam jakoby ten člověk dostal, a tak. V: Takže myslíš, že jsou věci, který by se na ten Facebook neměly dávat kvůli takovým lidem? S: To by tam nesměly být akorát zprávy, no. To by tam se nesmělo psát. Normálně fotky by se tam dávat mohly, ale nemohlo by se tam prostě psát a nemohly by se tam dávat informace a tak, aby se to prostě nezjistilo. V: A když ty si píšeš jenom s lidma, který znáš? S: No ale někdo mi může napsat jakoby něco prostě…takže jakoby ty zprávy jsou v něčem dobrý a v něčem špatný. V: A když by ti napsal někdo, koho neznáš? S: Já bych si toho nevšímal. V: A zatím se ti to nestalo? S: Zatím ne. V: A už tě požádal o přátelství někdo, koho neznáš? S: Možná, párkrát jo, asi dvakrát nebo jednou, ale nejsem si jistej. V: A to jsi odmítnul? S: Jo, to jsem odmítnul. V: Teď koukám, že tam máš víc těch skupin, že jsi ještě ve fotbalový?

S: Jo, tady jsem taky. Tady taky, a tady taky. Jsem v nich, protože vlastně hraju fotbal a mám rád ten (tiše) směr(?) tu Viktorku. V: Jak tě označujou lidi na těch fotkách, umíš taky někoho na fotce označit? S: Třeba tady takhle, tady kliknu takhle na tu fotku, a tady… V: To je zajímavá fotka… S: A tady jsem dal, že to je kámoš. (je na ní označen jeho kamarád) V: A kdo vás takhle fotil? S: My jsme vlastně, my jsme tam parkovali takhle s autem, my jsme to opřeli ten telefon, dali jsme tam čas…časovaný, aby se to vyfotilo, pak jsme tam rychle přiběhli, ono nás to vyfotilo a potom jsem to upravil. V: No, je to fakt pěkný. A stává se ti někdy na Facebooku, že něčemu nerozumíš? S: To se mi stávalo ze začátku. V: A když se ti to stalo, tak cos dělal? S: Tak jsem se zeptal mamky. V: A mamka věděla. S: Hm. A třeba to nevím, jestli to jde, ale kdyby to šlo, tak jsem na to nepřišel, a to dávat jakoby, třeba si s někým psát v chatu, jakoby že bych si takhle psal třeba s kámošem, a třeba poslat fotku, to nevím jak. Tady to jsem vlastně poslal jakoby přes Messenger, a to je aplikace na telefon a na tablety a tak. V: Takže to taky používáš? S: Jo, ale to je vlastně jakoby Facebook. Jenomže tam se posílají vlastně zprávy. V: A na tom Messengeru víš, jak se tam ta fotka dá, a tady ne? S: Jo, ale tady myslím, že to ani možná nejde. (zkouší) Když to dám takhle…tady…takhle možná možnosti, tady možná přidat soubory. To je možná ono. V: Jo, to je ono. Tak už to víš. S: Já jsem si ale nebyl jistej, jestli to ono je, tak jsem to radši posílal přes ten Messenger. V: A posíláš teda fotky i takhle kamarádům, že to nedáš na svůj profil… S: Jo. Třeba tady ten hraje taky se mnou v tom týmu, a on chtěl vědět, jaký mám kopačky, tak jsem mu je takhle poslal. V: A říkali vám někdy něco o Facebooku ve škole? S: Neříkali. Jenom my kamarádi si tam o to povídáme, ale že by nám o tom něco říkali učitelé, to ne. Ti nám spíš říkají o tom, co se může stát v pravým životě. A ne na internetových stránkách. V: A co ty myslíš, že se tam může stát? S: No třeba to, že někdo napíše tu zprávu, a vy prostě byste mu něco poslal a on si pak zjistil, kde bydlí a tak.

V: Ale to nezjistí, když mu to nenapíšeš, ne? S: No to nezjistí, ale prostě některý, tak třeba jakoby tam napíše, že za to něco dostane, a tak třeba o napíšou. V: Ale ty by ses tak nenechal nachytat? S: Nejspíš ne. V: A ještě myslíš, že je tam něco, na co by sis měl dávat pozor? S: Já nevím. V: Třeba tě ještě něco napadne… S: (přemýšlí) Mně teďka žádný jiný nenapadá… V: Tak co ti naopak přijde fakt dobrý na tom, mít Facebook? S: Třeba když si můžem napsat něco přes telefon úplně normálně, a třeba nemáme kredit a tak, tak si třeba přes ten facebook napíšeme. V: Jo, že to je zadarmo. S: No, protože na to je potřeba vlastně jenom internet. V: A ten v telefonu máš? S: Hm, a tady vlastně máme wifinu. V: A kromě psaní, na co myslíš, že je ten Facebook ještě dobrej? S: Když chci třeba někomu ukazovat nějaký věci, třeba ty fotky. Třeba když někdo neví, co si má koupit za sešit, tak mu to třeba poslat. V: No, to je praktický… A máš pocit, že se od té doby, co máš Facebook něco změnilo? S: Ani ne, akorát trochu víc si s těma kamarádama píšeme. Jakože normálně přes ten telefon, tak jsme měli jakoby málo kreditu, tak nemohli tak hodně psát, a tady je to prostě jenom na internet, tak si tady můžem psát do nekonečna. V: A s kým si píšeš nejvíc? S: Nejvíc si píšu s kamarádama ze školy. V: A vídáte se spolu i mimo školu? S: Jo, taky se vídáme mimo školu. V: A chodíš do školy tady nebo v *větším městě+? (stěhovali se nedávno) S: V *větším městě+. Já už tam chodím do pátý a mám tam hodně kamarádů, tak nechci přestoupit do jiný. V: A vídáš se s nima i přes to, že bydlíš tady. S: Jo, akorát to trvá hodinu tam, no. Nebo skoro hodinu, autobusem. Autem je to tak za patnáct dvacet minut. V: A když si píšete, tak se třeba i domlouváte na to, co pak budete dělat?

S: Jo, taky si občas napíšeme, že třeba někam půjdeme a tak… V: A už jsi na Facebooku dělal nějakou událost? S: Jak jako? V: No, tam jde vytvořit událost, když je třeba nějaká akce, a lidi tam odkliknou, jestli přijou. S: Ne, tak to ne. Jenom tady mamky brácha, tak ten vlastně má kapelu, tak taky, tak ten občas, když má nějakej koncert, tak to tam dá. V: A jaký by to bylo, kdybys ten Facebook nemohl delší dobu používat, kdybys byl někde, kde není internet? S: Vydržel bych to. To zase není nic takovýho, aby se to muselo používat každou chvíli. V: I třeba měsíc? S: Nevadilo by mi to. V: A jak by ses pak spojoval s kamarádama? S: Tak bych jim třeba zavolal, protože já mám, jakoby asi nevím kolik hodin zdarma volání, takže bych jim zavolal. A když jsem třeba na dovolený, tak jim třeba napíšu jednu zprávu. V: Jako smsku? S: Hm. V: A ten Instagram, to sis zakládal sám nebo ti s tím taky někdo pomáhal? S: To jsem si založil sám. Protože vlastně mám Facebook, tak jsem si založil i instagram, protože na to je vlastně potřeba Facebook, ale dávaj se tam fotky a nepíše se tam jenom. Je to prostě jenom na fotky. V: A víc používáš ten Facebook, jsi říkal? S: Asi jo, ale on ten Instagram a Facebook je tak na stejno. V: A co tě víc baví? S: Nevím, každý má něco, tady můžu vlastně jakoby si psát, a tam můžu třeba poslat nějakou fotku. V: A děláš to hodně? S: No na tom instagramu mám jenom dvě fotky, co jsem tam zatím poslal, protože to mám jenom měsíc a půl nebo měsíc. V: A tam jsi dával stejný, jako máš na Facebooku, nebo jiný? S: Ne, tam jsem dával jiný, tam jsem dal třeba sebe, že jsem si prostě udělal selfie. V: A jaký fotky vidíš na tom Instagramu? Jenom od lidí, který znáš? S: Ne, třeba tam se může, normálně si do vyhledávače napíšete třeba, já nevím, třeba nějakýho známýho herce nebo tak, a pokud má Instagram, tak vám ho tam najde, prostě se tam můžete podívat na jeho fotky, který dává na Instagram. To prostě stačí zadat do vyhledávače to jeho jméno. Nebo třeba nějakej fotbalista.

V: Tak to třeba si tam hledáš? S: Hm. V: A třeba, když víš jméno nějakýho kamaráda, tak taky? S: Jo. V: A ty tam takhle spíš koukáš na nějaký ty fotky? S: No, já tam na ty fotky spíš koukám. V: A na čí? S: Já tam koukám na fotky takových…třeba youtuberů taky koukám…třeba na ty se koukám a taky třeba na kámoše. V: A na Youtube taky teda koukáš na videa? S: Hm. V: A mamka ti dává nějaký pravidla, jak používat Facebook? S: Ne, jenom mi říká, abych se nenechal nachytat od nějakejch těch lidí. V: A časový pravidla? Jak dlouho tam jsi? S: Jí je to nějak jedno. V: Tak s tím jsi spokojenej? S: (kývá hlavou, směje se) V: A jaký to je, mít mamku v přátelích? S: Jak jako jaký to je? V: Jestli třeba přemýšlíš na tím, že to uvidí i mamka, když tam něco dáš? S: No, já to můžu poslat i jenom určitým, nemusím to posílat všem. Můžu to poslat buď nějakým určitým, nebo jenom sobě nebo všem přátelům nebo normálně veřejně pro všechny. V: A proč dáváš něco veřejně? S: Protože mi to vlastně nevadí, že to uvidí všichni…Kdyby to bylo třeba něco soukromějšího, tak to dám jenom přátelům. V: Co by to třeba bylo, soukromějšího? S: Nevím tak úplně co…třeba svůj novej…jak tady bydlíme nově, tak třeba že bych ho vyfotil a dal bych ho na ten facebook, tak jako aby nikdo jinej nevěděl, kde bydlíme, jenom ti kamarádi. V: A je něco, co bys tam nedal vůbec? S: (přemýšlí) V: Nebo co by se tam obecně nemělo dávat? S: Já nevím…

V: Zkus něco vymyslet… S: Třeba nějaký nadávání na ostatní nebo tak… (hraje hru na Facebooku) V: Už jsi tam někdy něco komentoval? S: Zatím asi ještě ne. V: A můžu se ještě zeptat, co je to tam nahoře, to one gift sent by Oscar Rivera? S: To je tam jakoby z tý hry. V: Z toho Dragon city? A co tam vlastně děláš? S: Tam je vlastně, tam jsou různý farmy na jídlo, tam si kupujete draky, krmíte je, bojujete s ostatníma drakama, jakoby s ostatníma lidma z Facebooku. V: Takže to hraješ s více lidma na Facebooku? S: Jakože tu hru hraje hodně lidí, a potom se tam klikne vlastně na bojování, a tam jsou prostě asi pět nebo šest lidí z Facebooku, který ho mají a hrajou tu hru. V: A to hraješ s přátelema? S: Ne, úplně s cizíma lidma. V: A ti jsou jenom v tý hře nebo pak i na Facebooku? S: Vlastně tam se jenom bojuje s těma drakama a vlastně tady na Facebooku to nic nezmění. V: A můžeš se nějak s těma lidma z tý hry spojit? S: Ne, to nejde. Jenom si je pak vyhledat třeba a přidat si je do přátel. V: Už sis tam někoho takhle našel, ze hry? S: Ne. Já tam mám fakt jenom kamarády ze školy. V: A ty hry hrajou lidi z celýho světa… S: Jo, to jsou úplně z celýho světa, to klidně hrajou i Číňani a tak… V: A ty hry jsou jenom v angličtině? S: Hm. V: A to ti nevadí? S: (kroutí hlavou) V: Rozumíš tomu… S: (kývá) (šel pro tablet, aby mi lépe ukázal hry) V: A jiný hry tam nehraješ? S: Občas si zahraju Agaiu? (špatně rozumět), a ta je taky na tabletu V: A ta je o čem?

S: (dlouho neodpovídá, zabrán do hry, povídá si potichu pro sebe) To jsem nechtěl, běžte pryč…to je co? Je to tady, dobrý. To se tam takhle normálně zadá jméno, a pak se tam prostě jezdí po světě a prostě ty kuličky se navzájem jakoby jí, a snažíte se být co nejlepší, no. V: A ti lidi, jak jsou dole napsaní? S: To jsou přátelé. V: Který taky hrajou tuhle hru? S: Jo. V: Takže to můžeš hrát i proti nim nebo s nima? S: Nevím, myslím, že by jakoby šlo vyhledat… Teď se to nějak seká. No to je prostě taková hra. V: A co je tam za cíl? S: To je prostě jakoby nekonečná hra prostě… Tady jsou třeba, jaký draky mám… V: A co tě baví na té hře? S: No já vlastně…ještě mám vlastně na tabletu…a potom mám ještě Clash of Clans, a to jsou vlastně jakoby podobný hry, a tam se taky prostě jako, akorát, že tam je to trochu jiný. No, tak tady budu muset asi na telefon (nešla spustit na tabletu) V: To je jedno, to nemusíš… S: To je prostě podobná hra, a tam se snažíte být nejlepší prostě. V: A nejlepší z koho? Ze všech nebo z kamarádů? S: Tady nevím, jestli to je, ale v tom Beach?, tam je vlastně tabulka, a tam jsou nejlepší hráči světa. V: Takže se snažíš dostat do tý tabulky? S: Hm V: Už se ti to povedlo někdy? S: (kroutí hlavou) V: A ty teda tomuhle všemu rozumíš v tý angličtině? S: Jo. Tak už to asi můžu zavřít… V: Tak dík, tak můžeš říct mamce…

Rozhovor s matkou V: Viděla jsem, že taky používáte Facebook? M: Jo. V: Ještě něco? M: Asi ne. Co se týče sociálních sítí, tak ne.

V: A syn říkal, že si ten profil založil s kamarádkou…ptal se Vás na to? M: No, se sousedky dcerou (smích) Neptal, měl to zakázaný v tý době. V: A to mu bylo kolik? M: Před dvěma lety, osm. V: A jak jste potom na to vy reagovala? M: No, tak ono za prvý to bylo u sousedky, takže jsem nemohla rozvinout nějaký, že bych se nějak hodně rozčilovala, ale nelíbilo se mi to, no…ale pak jsem si zase řekla, že to je prostě vývoj, no. A většina těch dětí v jeho okolí už prostě ten Facebook měla. No, tak jsem si řekla, že pokud bude vědět, jak s tím zacházet, tak to nemusí být tak strašný. V: Takže jste se s tím pak smířila. M: Jo, smířila jsem se s tím. Jako štvalo mě hlavě to, že to udělal proti mý vůli, jo. A ani jsem se nezlobila tak na něho, jako spíš na tu sedmnáctiletou holku, která prostě mu de facto ten Facebook založila, protože ona ho v tom iniciovala, že jo, úplně bych řekla…kdyby nebylo jí, tak si ten Facebook sám prostě neudělá. V: Vy jste říkala, když bude vědět, co a jak, tak o tom jste se nějak bavili? M: No, vysvětlovala jsem mu jakoby, že nesmí přijímat žádosti o přátelství od nikoho, nesmí se scházet nebo jakoby skomunikovat, co se týče, koho nezná. Že tam nesmí dávat žádný údaje o nás a celkově o sobě. Takový ty, myslím, základní věci. Protože samozřejmě mám strach, že jo, ten Facebook je veřejně přístupnej, chodí na něj různý lidi. (přišel syn) S: Já tam mám telefonní číslo. M: No ono tam musí být na ověření nebo já nevím… V: Ale ono e soukromý, to tam není vidět. M: No, já si taky myslím, snad. Nezjistila jsem to, když jsem na to koukala. Někdo ho tam má jako oficiální, si myslím, ale to jsou asi spíš takový ty firemní. (syn odešel) V: A kontrolujete nějak, co tam dělá? M: Tak občas mu projedu profil, no. To heslo už jsem dávno zapomněla, takže tam spíš koukám z pozice toho uživatele, co vlastně můžou vidět všichni. Nebo všichni, všichni přátelé, tudíž přátelé víc než všichni ostatní. Takhle to beru z toho pohledu. Takže jako nikde jsem nenašla nic špatnýho, takže si myslím, že jako… Já ani nevím, jestli na něj chodí nějak hodně nebo ne, já většinou vím, že s kamarádama komunikujou přes Viber, takže nevím, jestli tam nějak hodně chodí, protože příspěvků tam moc nemá. V: Tak možná víc na tu komunikaci… M: No, to má asi okoukaný ode mě, protože já ten Facebook taky používám převážně jako na komunikaci s přátelema. V: Takže tím, že ho máte v přátelích, víte, co tam dělá.

M: No veškerý aktivity se mi tam zobrazujou. V: Takže takhle to kontrolujete. M: No ono upřímně, vlastně od tý doby, co mám nastavenej Facebook na mobilu, tak mi vlastně vůbec nepřišlo, že on by tam nějak něco dělal. A i když jako kouknu, tak opravdu má poslední příspěvky někdy ze začátku léta, poslední příspěvek, že tam dával nějakou fotku, a jinak nic… V: A přátele, které má na Facebooku, vy znáte? M: Neprohlížela jsem všechny, ale jako asi je znám, myslím si, že znám všechny. A když je neznám úplně osobně, tak vím, že jsou to děti od nich ze školy. To jako jo. V: Takže když na tom Facebooku je, tak mu důvěřujete. M: Důvěřuju mu, no, v okamžiku kdybych zjistila, že dělá něco špatně, tak asi ta důvěra by skončila. V: A zatím jste se nesetkali s ničím rizikovým tam? M: Zatím asi ne…ne, zatím s ničím. V: A jaké myslíte, že má Facebook výhody pro děti jeho věku nebo pro něj konkrétně? M: No, nevím úplně o tom, že by to mělo nějaký výhody pro děti jeho věku a konkrétně pro něho, já spíš jakoby vnitřně s tím stále nesouhlasím, protože, že jo, má mobil, má paušál, kdy může…prostě já jsem na tom, že to má spíš na komunikaci s těma kamarádama, a prostě od toho má telefon, že jo. (mluví rychleji, rázněji) Ale právě já jsem spíš jako naštvaná, nebo naštvaná, to se nedá tak říct, ale že jeho kamarádi nemůžou komunikovat jinak než přes tyhle sociální sítě. Mě spíš jako udivuje, že rodiče těch dětí malejch tak jako dítěti radši povolí Facebook a tyhle sociální sítě, než aby jim jako dobili kredit, třeba. Aby se mohli spojit se svýma kamarádama, a nechají je volně vlastně fungovat na internetu. Myslím si, že teda co se týče toho okolí jeho jako kamarádů, tak jsem jedna z mála, který nějakým způsobem kontrolujou vlastně profil toho dítěte…a říkám jako, malej mi oponuje tím, když mu říkám: proč tam lezeš, máš telefon, máš neomezený zprávy, můžeš kdykoliv napsat, můžeš kdykoliv zavolat, a on mi právě řekne, že kamarádi nemůžou. Že oni nemůžou, že mají přístup jenom na ten internet, že rodiče jim to dobíjí jakoby na ten internet a jinak ne. A jako i to vím, protože se s nějakýma těma rodičema kamarádím, tak vím, že mají vysloveně kartu v tom telefonu udělanou na internet. To mně nejvíc jakoby vadí, protože přes ten telefon, tam nehrozí takový nebezpečí jako přes ten Facebook, no. Teďka když člověk čte ty zprávy, že jo, kde vydírají ty děti a tohlencto, tak je to takový nepříjemný. Že člověk má strach třeba, no. Takže není to o tom, že bych si myslela, že to má nějakej ten přínos, má to přínos pouze ten, že pro něj v tuhle chvíli, v situaci, jaká je, tak to představuje prostě určitý začlenění do toho jeho kolektivu. Jinou výhodu to pro mě, jako z mýho hlediska nemá. Takže vlastně on, kdyby to neměl, tak ti kamarádi se s ním bavit nebudou, myslím mimo školu. Protože nebude mít šanci, pokud on jim nezavolá a nebude se s nima bavit, oni po telefonu za svoje peníze, teda vlastně za naše peníze, tak se s nima nespojí, protože oni sami ho neosloví. Takže přínos vidím jenom tenhle, že má možnost se s těma kamarádama spojit. V: Tak, jak to teď mezi nima je, v týhle situaci. M: Takže přínos jinej jakoby nevidím. A celkově, když to vezmu obecně, tak nevím, no, co pro ty malý děti by moh mít Facebook konkrétně za přínos. Protože je pravda, že tam veškerej obsah je přístupnej, že jo, když vezmu, na co tam koukám, že jo, že se tam zveřejňujou fakt brutální fotky, co se týče třeba, ani ne třeba pravdivý věci, třeba co se týče současný situace s imigrantama, že jo, tak to jsou někdy dost brutální fotky, a ty děcka se na to volně koukaj. Nemyslím si, že je to dobře. Jo, to

třeba. Spíš že tam vidím ty negativní věci. Veškerý diskuze, ať už náctiletých nebo dospělých, který nejsou zrovna na slušný úrovni jako, takže spíš ty negativa v tom vidím, že ten přístup tam prostě je, a tomu nezabráním. Zabránit můžu tomu, aby to sdílel, aby komunikoval s někým cizím, to můžu, ale aby se koukal na to, co tam je, tomu nezabráním prostě. A když mu zakážu Facebook, tak bude koukat u kamarádů, že jo. To už je pro mě taková schůdnější cesta jako dám ti důvěru mít ten Facebook, než aby mi to dělal za zády. V: A myslíte si, že ten Facebook nějak zasáhnul do života *syna+? M: Asi ne to si nemyslím, jako z kraje tam bylo takový to nadšení, teď si myslím, nebo teď už, jakoby krátce poté, co si ho vlastně založil, tak zjistil, že jako vlast…protože ty děcka jsou naladěný jinak, mi přijde. Ty děti potřebujou nějakou akci, nějakou zajímavost vysloveně, a ten Facebook jim to podle mě nepřináší. Tam prostě, tam maximálně můžou hrát nějaký ty hry na Facebooku, který pro ně nejsou zajímavý, a který stejně nehrajou, jo, a nebo tam prostě komunikovat s těma kamarádama, a víc to podle mě pro ně nepřináší, aspoň teda ne pro malýho. Protože on teďka spíš, co dělá, tak kouká, toho zaujali Youtubeři, takže kouká na ty videa na Youtube, a to je to, co ho jakoby zajímá, jo. A Facebook jako takovej bere spíš jako ten komunikační prostředek nebo se eventuálně pochlubit něčím, nějakou fotkou nebo něco, kdy v ten okamžik to dítě má takovej ten pocit, protože opravdu jsem byla překvapená, jak dneska ty děti kolem těch osmi až dvanácti let jsou strašně jakoby upnutý, až bych řekla, na ty Youtubery, že prostě pro ně jsou to lidi zajímavý, oni chtějí být jako oni, oni mají tu vizi, že vydělávají spoustu peněz prostě, oni se tam předvádí, což pro ně je taky, že jo, oni taky by se chtěli předvádět, aby je někdo pozoroval a likoval, že jo. A zažila jsem to právě u syna svého přítele, kterej na Youtube natáčel nějaký videa, podle mě teda nebezpečnýho obsahu, protože tam natáčel věci, vlastně z domova, kde říkal, kde co mají, a bylo vidět z okna, asi byl pohled z okna, kde bylo vidět, kde bydlí, takový nebezpečný to bylo až jako, že jsme mu vysvětlili vlastně, že to nesmí. Takže jako si myslím, že ten Facebook ani tak ne, ten bych řekla, že nezasáhnul jako nějak do toho života, no. To spíš jakoby pak tyhle videa, jo to jsem naštvaná, jo, to bude asi věčným dilematem teda, jakože se na ně hodně upíná, ztrácí u nich spoustu času a je těžký ho od toho dostat pryč, no. V: A jak se vám to teda daří, pokud někdy jo? M: No… (smích) Po zlým. Hádky. Nejde to jinak prostě. Protože oni ti jeho kamarádi, prostě, ti na to koukaj taky, a oni si prostě mezi sebou furt sdělujou, co tam viděli, jestli už to viděli, prostě, že jo. A on mi pak oponuje: já pak nevím, o čem oni mluví a já jsem pozadu. Takže jako já chápu jeho stanovisko, na jednu stranu, ale na druhou stranu vím, že je to takový to zlo, který ho odpoutává od takových těch běžných radostí a starostí, takže jako když ho nechám, tak on je na tom schopnej bejt pět hodin. A pět hodin do toho koukat, což jako, já jsem se jednou na to koukala s ním, abych věděla vůbec, na co kouká, jo, a to jsou naprostý nesmysly, jo, na co oni koukají. Já jsem říkala, to je úpadek lidský inteligence, co tam prostě vidím. V: A co dělá jinak ve svém volném čase? Koukala jsem, že hraje fotbal. M: Hraje fotbal, chodí na kytaru, florbal ještě hraje trochu, jak chodí do školy, čte si nebo teďka staví z něčeho… On jakoby, on toho času má dost málo volnýho, takže spíš ty večery, a večer už moc věcí dělat nemůže, takže většinou je tráví, že ta hodina zbyde na ten počítač, jo, na ten tablet teda. A druhou věcí teda je, že když jsem doma já, tak ho od toho honím, ať jde prostě dělat něco jinýho, jenže já jsem doma málokdy. Právě, že jsem hodně v práci nebo ve škole, takže je s ním doma přítel, a ten prostě ho tam nechává, takže tomu nezabráním, tam prostě pokud nefunguje domluva mezi dospělejma, tak se to těžko pak přenáší na to dítě, no. V: A jak byste zhodnotila obecně svůj přístup k výchově?

M: Liberální spíš, hm. Spíš od malička já ho nevedu k tomu, jako nás vedli naši rodiče, prostě seš dítě, a budeš poslouchat a nesmíš mít svůj názor, jo, prostě já ho od malička vedu k tomu, že můžeš projevit svoje emoce, můžeš říct svůj názor, promluvíme si o tom, ale ve finále prostě je třeba, abys poslechl. Říkám, já ti to vysvětlím, se svýma zkušenostma, který mám, se to snažím předat, tak mám na tu věc takovýhle náhled a snažím se, aby to pochopil, aby se podle toho zařídil. Jsem přístupná diskusi, jsem přístupná emocím, ale samozřejmě vyžaduju to, aby poslechnul, no. Jo, takže jaoby takhle. Ale když on mi to vysvětlí tak, že jako opravdu mě přebije argumentama, že řeknu: ano, máš pravdu, a nechám to prostě tak, že to může být taky tak, jak říká on. Jo, jak říká, takovej ten liberální přístup jakoby, nikdy jsem nerazila takovou tu metodu, prostě teď uděláš tohle, a teďko se jí, a teďko se spí prostě, je to spíš takový přirozený, no. Tak to nechávám. Akorát říkám, akorát se snažím právě, co se týče, nejsem úplně zastáncem těch multimédií, no. Takže tam se snažím omezovat, zatím neúspěšně, teda. (smích) Takže spíš se s tím srovnávám, ale nevím, no. Říkám v okamžiku, zatím to nijak neovlivňuje, ovlivňuje to mě jenom, že jo, protože mě to rozčiluje, ale v okamžiku, kdy u něj by to začalo mít vliv třeba na školu, že třeba by se mu zhoršil prospěch, protože on je jedničkář, takže v okamžiku, kdy uvidím, hele, sedíš u počítače a potřebuješ se učit, tak to ne. Tak pak bych teda zakročila důraznějš. Takže teďko se snažím spíš mu to vysvětlovat, říkat mu o těch negativech, že se mu kazí oči a zhoršuje si paměť a celkově prostě ztrácí všechny ostatní aktivity, že jo. Tak jako jinak ho to nějakým jiným směrem zatím neovlivňuje. Nebo třeba, kdyby opravdu tam koukal na něco, co by nějak výrazně měnilo jeho postoj jak k nám, jako dospělým, tak i k ostatním lidem, tak potom bych to nějak řešila, no. V: A to zatím není nutný. M: No zatím ne. Jako někdy jo, někdy mu řeknu, že má móresy, který odkoukal někde (smích), ale to jsou spíš takový moje domněnky, spíš v tom afektu, kdy se to dítě snažíte od toho vyhnat a ono nějak reaguje, že jo (smích), takže spíš tohle ne. Zatím ne, zatím je to v pohodě. V: A kdo myslíte, že je na Facebooku nebo na sociálních sítích obecně, obratnější? M: Tak to jsem nikdy neposuzovala, nad tím jsem se nikdy nezamýšlela, ale co se týče internetu, tak si pořád myslím, že já, protože kolikrát za mnou malej přijde o radu. Takže co se týče internetu, tak asi určitě já, co se týče sociálních sítí, tak asi taky já. Já jsem takovej člověk, že v čem se pošťourá, tomu za chvíli porozumí, jakoby, takže v tom si myslím, že jako já, zatím. Naštěstí (smích). Ale i když teďko mě taky překvapil, že si stáhnul nějakou aplikaci, která, na telefon teda, aby si mohl uzamknout pod heslo zprávy a tohlencto, tak o tý jsem já nevěděla třeba jako. Takže tu jsem já dlouho hledala a nenašla. Jo, že se dá zamknout buď celej telefon pod heslo nebo jenom jednotlivý složky. Což jako na jednu stranu je to super, ale u toho dítěte je to blbý zase, ale on mně svoje hesla říká, zatím je ještě v tom stádiu, kdy přede mnou ještě ty tajnosti nemá. Doufám, že hned tak nepřijdou, ale těžko říct, co přijde s pubertou, že jo. V: Takže je to spíš kvůli cizím lidem? M: Asi, no a asi i pro ten pocit, protože on ten telefon stejně nikomu nepůjčuje, on ho z ruky nedá, takže spíš myslím, že pro ten pocit, že to má zaheslovaný. V: A jak se stavíte k tomu, že je na Facebooku limit pro založení profilu 13 let? M: Od třinácti? Já myslela od osmnácti. To třeba nevím. Teda od osmnácti, od patnácti jsem si myslela. V: No, je to od třinácti.

M: Ale bývalo to od patnácti, to museli snížit tu hranici, ne? V: Já myslím, že to tak bylo vždycky. M: Aha, no já ho mám pět let, a myslím, že to bylo patnáct… (smích) Ale to je jedno, no tak stejně za tři roky, za dva, už bych mu to stejně nijak nezakázala. No protože si myslím, že v těch třinácti je to dítě už nějakým způsobem psychicky vyzrálý, trošku aspoň. Aby chápalo nějaký souvislosti. Aby dokázalo odhadnout určitou míru rizika, a takhle. Protože třeba teď, jak ho srazilo auto, tak prostě vím, že on neodhadne nějaký ty situace, jaký by to mohlo mít dopad. Kdežto v těch třinácti myslím, že třeba už jo. My jsme třeba ve třinácti ne, ale ve čtrnácti už jsme končili základní školu, že jo, takže tam se předpokládá určitá úroveň rozumových schopností teda. Takže si myslím, že právě z těch důvodů je tam ta hranice. Jenomže bohužel je špatně, že je obejitelná, že jo. Velice snadno, no. Což je špatně, že jo. Sice je hezký, že to tak je, ale to si říkám, že je spíš ochrana vývojářů Facebooku před napadením, kdyby se něco stalo díky tomu, že dítě desetiletý má Facebook, tak řekne: my tam máme ale zákaz do třinácti let, že jo. Takže si spíš myslím, že je to ochrana obráceně, že jo, proti veřejnosti, než těch dětí před tím, aby si to udělaly, no. V: Takže myslíte, že ta hranice má svůj smysl, kdyby tedy byla funkční. M: Tak určitě jo, já bych jí ale klidně i zvýšila, já bych to klidně dala až od těch patnácti, prostě od tý doby, kdy to dítě je zodpovědný samo za sebe. Protože je pravda, ale ono těžko říct, jestli desetiletý dítě má míň rozumu než třicetiletej člověk… Já když vidím, že ti lidi na ten Facebook dají tak dneska odjíždíme na dovolenou, jo, tak mi to přijde naprosto příšerný, tak si říkám, všichni najednou ví, že je barák prázdnej, že jo. Takže nevim, no, ale jako ono je to diskutabilní, no. V: Jako že to nemusí být jenom o tom věku? M: No, že to není jenom o tom veku, myslím. Ale jako jo, já tu hranici, kdyby byla funkční, tak ji tam schvaluju, no. Myslím, že má svůj smysl, už jenom kvůli tomu, že ten obsah není vždycky vhodnej pro ty děti. V: No, ten obsah tam není regulovanej, to je pravda. M: Je třeba fajn, jak jsou takový ty uzavřený skupinky třeba, že normálně se člověk nepodívá, co tam mají za příspěvky, pokud není členem, takže tímto způsobem to řešit, jakože ano, ať s udělá Facebook, ale nedostane se nikam, pokud ho někdo do tý skupiny nepřidá, jo, neschválí prostě přidání. Ale pak by to bylo stejně zase o lidech. (přemýšlí) Anebo, variantou by bylo, jak to vyřešit s těma dětma, aby byla funkční hranice třinácti let třeba, nebo nějakýho věku, jako to má řešený třeba Aukro. Na Aukro se nepřihlásíte jako uživatel jinak, než že vám přijde domů poštou heslo. Takže by to bylo fakt kontrolovaný těma rodičema, protože ty děcka si to často dělají bez vědomí rodičů tím, že si tam zadají narození úplně jindy, že jo, a to Aukro to vlastně řeší tak, že chcete se přihlásit, založíte, ale nedostanete se tam bez, vlastně heslo nemáte, ale až vám ho potom pošlou poštou. A poštu většinou kontrolujou rodiče, takže ano, pokud to rodiče povolí, je to na jejich vlastní riziko, oni s tím souhlasí, jo a to dítě by si to vlastně nemohlo založit bez vědomí těch rodičů. A pak ano, pak přebírají zodpovědnost rodiče. Ale jak můžou převzít zodpovědnost, když to dítě si to udělá kdykoli kdekoli bez jejich vědomí. To by vlastně bylo řešení, jak zefektivnit tu hranici. Kdyby to šlo…jsou portály, který to mají takhle, aby nedošlo ke zneužití, tak to jde vlastně přímo do rukou toho, ještě písemně, člověka. V: No, to by ani nebylo moc složitý.

M: No, není to vůbec složitý, stejně si člověk to zakládá přes mail, takže si myslím, že by to nebyl problém, založit, zadat si tam jméno uživatelský, který se stejně zadává, že jo, a heslo přijde vygenerovaný s tím, že pak si ho člověk může změnit, tak jako třeba na tom Aukru. V: A když si ho syn založil bez vašeho vědomí, nepřemlouvala jste ho potom k tomu, aby si to zase zrušil? M: Ne. Nesnažila, protože mi to přišlo takový, prostě…jak bych mu to vysvětlovala, že jo. Nenašla jsem argumenty, kterýma bych mu to vysvětlila, proč chci po něm, aby si to zrušil, když ho má založenej, a hlavně jsem si představila sebe v jeho kůži, že jo. Dobře, já ho tady zruším, a za rohem si ho založím znova. To bych musela…nesměli bysme doma mít vůbec internet, a musela bych ho totálně hlídat, aby neměl nikde na to přístup bez mýho vědomí, což je nemožný. Takže prostě jednodušší je povolit, aby to dítě mělo ten pocit, maminka mi to povolila, to je dobře, než jako máma mi to zakázala, tak já si to na just udělám, a budu to před ní tajit, že jo. A s tím tajením jsme zase taky měli zkušenost z druhý strany, protože přítelovo syn, on má stejně starýho syna přítel, takže tam to bylo na zapřenou, a opravdu je to nepříjmený, když to dítě lže a když vlastně vy mu to prokážete, a i v tu chvíli to dítě lže, tak se vlastně stavíte do tý situace, kdy dělá horší věci než to, že si ten Facebook založil. Jo, takže tam jsme si to zažili, akorát že jako já to neřeším, tam to řeší přítel, a ten to vyřešil pokrčením ramen, že jo. V: A když si ho syn založil, jak jste se vlastně o tom dozvěděla? M: On mi to sám řek, os se tím jakoby pochlubil, on na tom neviděl nic špatnýho prostě. Je fakt, že on to bral jako super, mám Facebook a mami, hádej, co jsem udělal. Takže tímhle způsobem. A já jsem si založil Facebook. A já: jak to, já jsem ti to zakázala. A on: já jsem to udělal tady s *kamarádkou], no. Takže jsem říkala no, to je pěkný, přes můj zákaz (smích). Takže spíš to bylo takový skoro úsměvný, bych řekla. Že jako spíš vnitřně jsem se s tím poprala, a říkám nemá smysl to úplně zrušit. Třeba moje sestra, která má dvanáctiletýho syna a sedmiletýho, tak ta říkala: já bych jim to…musel by to okamžitě zrušit. No ale co bys tím docílila, druhej den ho bude mít znova. A už bez tvýho vědomí. A už nebudeš vůbec vědět, že ho má, a co tam dělá, a bude pod jiným jménem, a už se nikdy nedozvíš, co tam může dělat, že jo, a nebudeš ani brát v potaz to riziko, že ten Facebook prostě má. Takovej jako názor mám na to já. V: Chápu. A už jste se tedy o tom bavili předtím, než si ho založil? M: Jo, protože ho chtěl hrozně dlouho ten Facebook. Protože všichni okolo, teda všichni, v uvozovkách všichni, protože dítě říká všichni, a oni jsou to dva třeba ve finále, takže prostě už dlouho na mě žadonil, že chce Facebook, a proč ho nemůže mít, a že ho všichni maj, Takže tam jako už to bylo delší dobu, já nevím, třeba rok, co jako ten Facebook chtěl, ne-li dýl, možná. Takže spíš to byl takovej ten přirozenej vývoj, bych řekla. Ale ten…věci o tom věděl předem, už vlastně věděl, proč nechci, aby ho měl, čeho se tam bojím jakoby. V: A jak jste mu to vysvětlovala před tím, než si ho založil? M: To já si teď tak přesně nevybavím, ale určitě jsem mu říkala o tom, že tam všichni všechno vidí, je to veřejně přístupný, prostě někdo třeba mu tam něco nabídne a on je dítě, jo, tam jsem spíš apelovala na to, že já vím, jak děti, ne zrovna on třeba, ale nikdy nevím ani, jak zareaguje on, že co když mu tam někdo napíše třeba: hele, když mi tady napíšeš tohle to nebo přijdeš tam, tak já ti dám třeba tablet. Tak jak na to zareaguješ? Já si prostě myslím, že půjdeš, a uděláš to, protože ten tablet budeš chtít, a protože tomu člověku uvěříš prostě. A ti lidi, který tam s tím špatným úmyslem jdou, tak mají ty přesvědčovací schopnosti silný, že jo, a kór na malý děti. Takže tohle jsem mu

vysvětlovala, že toho se bojím, hlavně toho, že mu může někdo ublížit nebo nám, že může ublížit. Že spíš z tohohle hlediska jsem jakoby nechtěla. Ale ptala jsem se ho, co by tam dělal, k čemu by mu to bylo prostě (smích). V: Co vám na to řekl? M: To už si nepamatuju, ale já jsem se prostě odvolávala na to, že má ten telefon, a že když…no asi mi říkal kvůli kamarádům, a že se bude chtít spojit s kamarádama…jako fakt podle mě nemluvil o tom, že by tam chtěl něco vkládat, nějaký příspěvky nebo na něco koukat, fakt jakoby akorát mluvil o tý komunikaci s těma přátelema. Já si myslím, že pro ty děti dneska mít Facebook je takovej určitej společenskej status. Jo, prostě: ty máš Facebook? Fakt? (obdivně) Spíš jako takovýhle to. Spíš než cokoliv jinýho, v tom to dítě vidí ten společenskej status, že jo, Facebook, Skype, Viber, teď nově Instagram, já vlastně ani nevím, jak funguje Instagram, ale to asi je nějak pod tím Facebookem jakoby. Já jenom vím, že je Instagram lepší na sdílení fotek. To jsem slyšela akorát, ale jinak jako pořádně nevím. Musím od malýho si to nechat vysvětlit. V: A kolik myslíte, že stráví času celkem na sociálních sítích? I s tím Instagramem? M: Já si myslím, že málo. Nevím, nedokážu to takhle odhadnout, ale prostě kdykoliv ho vidím na internetu, tak je prostě na Youtubku, takže…nebo eventuálně nějakou hru, ale jakoby co se týče tohohle, tak nevím, já myslím, že to využívá opravdu, když třeba náhodou, jako třeba Viber využívá jenom, když ho někdo na ten Viber osloví z těch kamarádů, když mu zavolají, když mu napíšou. Takže on na tu chvíli ho využívá, ale jinak jako si myslím, že ne moc. Nebo fakt, když má nějakou rozvernou, nějakou praštěnou fotku tam chce dát, tak v tu chvíli ji tam vloží, ale jinak jakoby si nemyslím. Jo, prostě když jsem viděla, že on má narozeniny v únoru, a když jsem viděla, že přání, kamarádce, která mu přála k narozeninám, tak reagoval v dubnu, že si toho všimnul až teď, tak jako asi tam úplně tak často nechodí, no. Takže myslím si, že moc ne, že ten čas tam využívá minimálně. Že opravdu když jeho na tom někdo osloví, tak v tu chvíli. Anebo třeba, když se mu tam zobrazí, že já jsem něco sdílela, tak se možná na to koukne, že jo. To možná.

Rozhovor 7 (V-výzkumník, M-matka, D-dcera, D2-starší dcera) -

V kuchyni bytu, čas od času procházeli další členové domácnosti FB na tabletu Dcery jsou nevlastní sestry

Rozhovor s matkou -

Před nahráváním mi sdělila, že na dceřin Facebook se dívá, ale sama jej nemá

V: A když se tam díváte, máte k dispozici i její heslo? M: Já ne, to je teda pravda, já ne. (obrací se na starší dceru, která přišla do kuchyně) Asi vy ho navzájem máte, ne? D2: Ne. M: Taky ne? (udiveně) Tak nemaj. Ony si dělaj naschvály, no, ale víceméně když řeknu nebo to, tak to má, ona to tam třeba má puštěný a já se můžu kdykoliv podívat. Jako není to o tom, že by to vypla, jen co skončí, jo. Takže asi tak. Ale heslo nemám. V: Ale nějakou kontrolu tedy máte? M: Asi určitě ne stoprocentní, když by se to takhle dalo říct, ale myslím si, že jako kontrola je, protože jsou i v přátelích, že jo, a jsou tam ještě jako rodina nebo jak. (dcery) Tak já jsem tý starší dala jako za úkol, aby tady…ona tam nemá danej svůj věk, sice fotky tam asi jsou, nevím, jestli, to mně tvrděj, že je širý okolí vidět nemůže, ale věk se teda nikomu neukáže, věk tam je, že je jí asi osmdesát, takže tak. To je asi jediný…ale tak jako poučená, člověk se snaží o tom mluvit, nebo tak nějak, když jsme něco slyšeli, tak jí vždycky říkáme, ať tam nic nedává nebo…ale tak to jsem nadávala i tý starší, že jo, protože ony jak se fotily a všechno dávaly, tak říkám, kdyby se na to někdo podíval, tak vlastně ví hodinu po hodině, kde seš. Kde jsi se…u čeho jsi se fotila, že jo. Takže dneska, co se týče asi úplně tý bezpečnosti, stoprocentní to není, no. To je jako můj pohled na to. V: A vy sama tedy žádné sociální sítě nepoužíváte? M: Jako Facebook? Facebook ne. V: No, nebo Instagram nebo něco podobného… M: Ne, to ani pořádně nevím, co je. Já jsem akorát s mailama, že mailuju, to je jediný, a jinak asi nic, no. V: A to založení Facebooku dceři proběhlo jak? M: S tou větší. Takže nevím, jestli tu nemá stát místo mě (smích) V: Já ráda uslyším váš pohled… M: No, ono to bylo ze začátku takový… No, tak je jasný, že to začne s kamarádkama, pak měla všechny přátele vlastně tý velký ségry, protož sama neměla žádný, ta vlastně jí tam naskákaly, tak všechny žádala její kamarádky (smích) o přátelství, ony z toho měly bžundu, že jo, caparta, takže si ho všechny přidávaly, pak vím, že loni už byl trochu problém, že je otravovala, že jim psala: ahoj! Holky, že jo, velký… Ale takže spíš takhle… (přišla dcera)

D: Já jsem si ho chtěla i kvůli tomu odhlásit, já jsem říkala: já už nechci Facebook! V: Fakt? D: Jo, protože mi jedna napsala: Neotravuj. M: No, protože co by jako…no, velkejm holkám, ony si s ní psát nechtěly, a ona jim psala: Ahoj, co děláš? D: Ale já jsem ještě byla malá… M: No vždyť jo. Proto říkám, že ty začátky byly takový vtipný, no. V: A jaký je váš názor na tu věkovou hranici třináct let? Má to podle vás opodstatnění? M: No, opodstatnění svým způsobem… Je průšvih okolí, že když to mají ostatní, a vidím, jak spolu komunikujou, a dneska ta technika jde tak strašně dopředu, že bych jim to strašně nerada brala. Oni mají vlastně už i tu informatiku ve škole, tudíž si myslím, že tím, že na tom doma nějakým stylem pracujou, tak ona už umí víc než já. Tím, že já vlastně jakoby…zase je to o tom, třeba přítel, tím, že to používá v zaměstnání, tak umí obsluhovat ten počítač, já třeba jsem ho jako zubní technik vůbec nepotřebovala celej život, teď tady u paní doktorky, po mně chce základy počítače, já jsem z toho hotová (smích). Je to prostě, tyhlety děti, je to úplně někde jinde, oni uměj to ovládat, ví, co kde zmáčknout, já když to občas pozoruju, já to úplně obdivuju, jo. A vlastně není to, že by je to úplně někdo učil, ale vlastně jim je to úplně přirozený, jak na tom od mala pracujou. Takže já si myslím, věc budoucnosti to prostě je, a asi je to věc rodiny, takový tý komunikace, si myslím, a tak to je jako ve všem. Že vím, kde se mi ty děti toulaj, a v ten moment já k tomu takhle přistupuju, i tady k tomu. Já teda jim vždycky říkám: Zjistím nějakou jednu věc, a je konec se vším, a to vědí obě dvě. Ať je to v čemkoliv. Takže asi tak. V: Takže jste jim na začátku nastavila nějaká pravidla? M: To určitě ze začátku, kór u tý starší, ta s tím začala dřív, tak jsem z toho byla…a nebylo to, jako dneska, dneska už to má každej, by se dalo říct. No, takže asi ze začátku ten strach byl, že jo. To jdou vždycky takový to, ti úchyláci a tak různě, takže určitě to bylo, ale tak i byla větší kontrola, že jsem to chtěla častěji ukazovat a furt jsem říkala: žádný fotky tam nedávej, a prostě tohle. Dneska třeba už to zas týhle tak neříkám. Je pravda, jak ta doba jakoby přeběhla… Ale jako ony mi různě ukazujou, třeba jsem se takhle dostala dřív, zase u tamtý, když byla mladší, v pubertě začala bejt, nějakých těch čtrnáct, patnáct, tak jsem se zase dozvěděla od kamarádek, co jí měly, moje kamarádky, co jí měly v přátelích, hele, ona tam přidala fotku, a ona ti kouří, jo, je tam s cigárem (smích). Takže člověk jako dostal informace, který by normálně nevěděl, jo, protože oni si to neuvědoměj, že se to sdílí dál, takže některý informace i se provalily, ale furt si asi teda myslím, že věděly, kam až můžou zajít. No, nebo když by zašly dál, tak pak zase já jsem schopná všechno zlikvidovat, takže to asi taky vědí. V: A jaká jsou například nějaká konkrétní pravidla? M: No tak určitě ne ve spodním prádle. Třeba teď už u tý starší je to jiný, ona hubla, takže jsem viděla fotky, ale zas to bylo jenom, ona říkala, pro ten úzkej okruh, že se fotila v plavkách před zrcadlem, jak byla před a po, jo, tak to už je zase jiný, ale určitě ne žádný nějaký, protože já jsem třeba viděla u kamarádek, že tam prostě dávají vyzývavý, i že si třeba takhle jako stoupnou a dělají si ty prsa, tak to bych…tohle, kdybych zjistila (stoupne hlasem), takže fotky jako neexistujou takovýhle vůbec. No, pak já nevím, asi u tý starší, když to bylo v tom začátku, tak vím, že jsem fakt chtěla, aby nebylo vidět, kde hodinu po hodině je, ale dneska už zase, tahleta to nedělá, otázka je, až jí bude třináct čtrnáct, tak je to zase jiný, že se ty holky fotěj. Jo, ten věk je zase posunutej, ona je ještě na tohle bych řekla malá.

Až takhle. Ten věk třináct čtrnáct je asi horší. Nebo byl. (smích) On se dneska ten věk, jak se ty děti, tak se posouvá. Zatím bych řekla, že tohle tady není problém. Zatím vidím, že to využívá fakt jenom ke komunikaci s kamarádkama. A ještě nějak si přes to – já nevím, co to je – ale vím, že si tam jako nahrávaj hlasový zprávy, že vždycky to tak jenom tak jako, není to žádná věta, je to tak jenom… Já nevím, je to vždycky divný, když to slyším. Nevím, já bych si radši zavolala, jo. (smích) Tomuhle moc nerozumím, ale prostě seděj v pokoji a povídaj si přes to. D: To je lepší, abys nemusela psát, když tě třeba bolí prsty. M: Takže já vidím, že ona to fakt jenom využívá z hlediska kamarádství. Ale co se mi teda určitě nelíbí, je, že se přes to dokážou krásně nenávidět a pohádat a hanět a pomlouvat, to jako… Jako ono to bylo i tam, že se dokážou rozejít ve škole jako nejlepší kamarádky a za hodinu se nenávidí. Jo, v tom zase vidím jakoby nevýhodu. To zase za nás nebylo, že jo. Tam jsme se rozešly a druhej den zase sešly. A oni, co si dokážou provést za zády nebo to, tak to je taky ošklivý, no. Ale tak my jsme se třeba zase pomlouvaly. No, takže to je zase věc tady toho. V: A myslíte, že je to tím Facebookem. M: No, určitě. Tím pádem se to dostane rychlejc. Já netvrdím, že by si ve škole neubližovali nebo tak, ty pomluvy, ale určitě by to nebylo tak častý a nebylo by to možná, bych řekla, až tak zákeřný občas. Jako co si dokážou… Oni spolu i víc vlastně komunikujou, protože oni se rozejdou ve škole, pak mají ty svoje kroužky a to, jdou třeba spolu i někdy ven, ale pak ještě spolu nonstop, anebo teda povídaj, jo. Oni mají velikej kontakt, bych řekla, oproti nám. Takže potom bych řekla, že i takový ty holčičí různý intriky nebo tak, nebo pomluvy, že jsou přes to jakoby rychleji v oběhu. Jedině tohle můj názor. V: A máte přehled, koho tam má mezi přáteli? M: No když se podívám, tak určitě, ale říkám, větší část jsou přátelé tý velký, ale jinak jo. A i když jsem třeba chtěla, aby někoho dala pryč, tak bez problémů obě dvě. Když se mi něco nelíbilo, okamžitě to šlo pryč. Ale třeba, i když náhodou jí přišlo něco od někoho, něco z ciziny nebo tak, tak okamžitě s tím přiběhla, co to je, a tak jsme jí hned řekli: vymazat, neodpovídat, prostě nic. Stalo se to u týhle asi jenom jednou a u tý možná taky. Ale vím zase, že ty holky hned přišly, co se děje, a hned v pohodě. Ony jako jsou dost vyplašený, že od malinka jim člověk říká, že jo, venku, když je někdo, ono to tak je spojený se vším, protože člověk od malinka jak jako se o ně bál, hlídal je a tak, a říkal jim, co musej, když jsou samy do školy nebo tak, tak myslím si, že to pak i vlastně přejde v tu bezpečnost i v tomhle tom, že ony vědí, že ten strach je snad nějakým stylem oprávněnej, no. Tak ono v tý televizi toho taky viděj dost, když se náhodou něco děje. A jsou to holky. Nevím, jak by to bylo s klukama. Mám dvě holčičky (smích). V: A ty přátele tedy znáte, víte, o koho jde? M: Jo, tak určitě, když to jsou ze třídy, a ty co nevím, tak jsem se občas ptala, kdo to je. A tak to buď byli z lázní, protože ona byla taky měsíc v lázních, a to jsou někdy třeba i větší děti, a já je ani neznám, já jsem tam za ní jezdila, vždycky mi půjčili jí, že jo, a já jsem ty děti okolo neznala. No a pak zbytek vlastně má přátele dcery. Takže to je tak… Jo, a nebo tam má i moje kamarádky, protože ty mají všechny Facebook, takže proč by se všichni nepřidali, že jo. (smích) Takže asi takhle, no. V: A má v mobilu datovej tarif, že může kdykoliv na internet? M: Hm, určitě jo, ale má ho omezenej. Takže když je někde, tak zas tolik až nemůže vyčerpat, doma máme wifinu, takže tam problém není, no. V: A kolik myslíte, že tam denně tráví času?

M: Hodně. Čím je starší… Já bych řekla…jako hodinově? Já se nad tím budu muset zamyslet, protože jsem nad tím nepřemýšlela, člověk zase bere, že teda spí, chodí do školy, no a zase pak tam je víkend, takže když to zprůměrníme, no a teďko je doma sama, když jsem v práci (dcera byla nemocná), no, já bych klidně řekla, ale i když ono je tam, že si třeba maluje, a má to vedle, že si píše… No ale je na tom. Takže já bych tipovala kolik, pět hodin? Ne v kuse, to jako ne, ale že se podívá, pak jde si večer lehnout a ještě slyším, jak jí to tam pinká, jo…tak jako průběžně si myslím, že jako připojená je. Samozřejmě pak když někam jede, tak ne, nebo na chalupě, že jo, na soustředění taky úplně minimálně, protože má málo dat a ani to tam třeba nejde. Takže ale budem brát ten průměr, běžnej život, tak si opravdu myslím, že to i u ní přešlo, a možná zase, i když ba ne, jedno období se mi zdálo, že má lepší, že víc koukala na film, ale ony se pak zase koukají na filmy přes to, tak zase mají internet takhle. Ale vy myslíte ten Facebook vyloženě. V: No. M: Jako ten Facebook. No to zas taky ne tolik. Tak když jsme teď u Facebooku, tak to ne, to spíš já jsem brala, že ona je jakoby na Youtube, to furt prohlíží tady ty Youtubery, a to já jsem z toho šílená, co tam ti lidi jsou schopní dávat za hovadiny, jak se malujou…a co jedí, challenge. No, tak to já občas když nakouknu, tak to vždycky říkám: no, to zaplať pánbůh, že já jsem si venku driblovala balonem. V: Tak záleží, o čem to je. M: No, ale je to žrout času, dobře, beru to s dobou, nechci to nějak jako to…prostě to tak je, no. Takže znova, takže ten Facebook určitě tolik ne, takže Facebook je možná tak hodina. Tak to jo, protože mně to pak došlo, že… To tahle (starší) bude asi víc na Facebooku, protože už přece jenom okruh těch přátel a ohledně školy tam něco probírají. Tak jo, tak hodinu. Tak jsme se, pak že mi to došlo (smích) V: A jaké myslíte, že z toho plynou výhody pro děti? M: Z toho Facebooku? V: No. I když ho sama nemáte, tak jestli vás něco napadá. M: (dlouhé zamyšlení) Pro mě by to byl žrout času. Já vím o sobě, že já bych pak chtěla vidět všechny ty příspěvky, a já už bych doma nic neudělala takhle vůbec. To já jako vím. Takže já když se chci občas na nějaký vtípky podívat nebo tak, protože nějaký ty příspěvky jsou fakt zajímavý, tak vždycky: Připojte se nebo půjčte mi to někdo, já se podívám…jako když mám zrovna čas. Takže jako já bych řekla i pro ty děti je to žrout času, to je stejný. Možná je tam větší osvěta, že možná něco vědí víc takhle ze světa, jakoby různý takový ty zajímavosti z přírody, možná ze světa, takový asi tam zajímavý věci jsou některý, nebudu říkat, že ne, ke kterým by se normálně nedostaly. No ale nějakej přínos, zrovna Facebook… (mezitím přišla dcera) D: Můžeš se domluvit s kamarádkama a jít ven. M: No, ale jestli to je přínos… Když já se nad tím zamyslím… Ano, je tam komunikace větší s přáteli, ale jestli je to přínos… Protože mně se zase zdá, že jinak zase lidi k sobě mají dál, než měli dřív, takže jakoby, teď myslím lidsky, takže…jak říct tohleto…no pro ně asi je to příjemný, asi by se mi to taky líbilo v době, kdy se, protože takhle oni jsou v kontaktu s těma svýma vrstevníkama. Ale jako přínos… (úsměv) v tom bych byla poskrovnější. Spíš zábava. Takhle to vidím já. V: No a naopak nevýhody? Něco už jste zmínila…

M: Žrout času určitě, nebudu mluvit oči, jak do toho čouhaj… No tím pádem od toho je teda všechno, vlastně když beru ten žrout času, ať sporty nebo všechno, oni se na všechno vykašlou, jenom na to koukaj… No a nevýhody, ty pomluvy asi se mi nelíbí, nebo že si i navzájem můžou dělat naschvály nebo takový ty videa, co se můžou navzájem takhle pošpinit, to se mi nelíbí, možná se můžou přes to i šikanovat. My jsme to teda nezažili, ale člověk to takhle vidí, slyší…takže asi ty nevýhody jsou takovýhle. No a pak je nevýhoda, když asi by to, že by se to dalo zneužít určitě nějakým stylem, když bude někdo nějakým stylem nemocnej, tak určitě by se to dalo zneužít, jakoby ty děti, že by pak mohli. Někdo se do toho umí nabourat, nebo když je to blbě zabezpečený, že to mají třeba na prohlížení pro všechny, že tam neudělají jenom pro ty přátele. Otázka je, jak je to pro ty přátele zabezpečený, že ten, kdo to bude umět, tak jestli to nepřekoná, jo… Dneska tomu zas tolik nevěřím. Ale zas pak musí to dítě být vyškolený, a pak doufat, no. Jako samozřejmě, když si jí někdo někde venku vyčíhá, tak si jí může vyčíhat nejen přes Facebook, že to dítě existuje, ale i normálně, že někde pojede autem a někoho uvidí, že jo. Takže zas takhle bych to až úplně nehrotila. V: A když si holky založily Facebook, vnímala jste nějakou změnu, že to třeba zasáhlo do běžného dne? M: Ne. Jestli je to zrovna ten Facebook…asi nějak ani ne. Já si myslím, že jako celkově ta technika zasáhla. To jo. Ale jestli samotnej Facebook… V: A ta technika celkově tedy? M: No, tak to jasně, že jo. Protože ty děti nic jinýho nedělaj, než že u toho dřepí doma. To jako, dneska už ty děti moc neznaj, co to je chodit moc ven. Minimálně. Jako já netvrdím, že nejdou ven, ale minimálně. A to řekne každej. A pak jsou ještě další ty hry na tom, že jo. A to je další. A nehledě, když byly menší, tak to bylo o strachu, aby se nepřipojily na nějaký ty přisprostlý hry, no. Jo, to zas bylo takový… Já jako až tak tu techniku, tak se mi to vůči těm dětem nelíbí, no. Že jim to vzalo možná dětství? Ale zase, co je dětství? Pro mě to naše dětství bylo hrozný. Takže, jde to s dobou. Takže já nejsem k *dceři+ nějak striktní, protože ta doba jde dál a já s tím nic neudělám, a zakazovat to, jakože jsou lidi, který to vyloženě zakazujou, tak já tvrdím, že jsou ty děti chudáci, protože to všichni okolo mají. Já vim, jako jo, ale prostě už to tak je. Anebo když mají ty starší sourozence, jo. V: Takže tohle byl ten důvod, proč jste s tím souhlasila? M: Určitě, no. Protože ona to vlastně viděla u tý starší a určitě to má tím pádem dřív, než to měli její vrstevníci, co byli prvorození. To je přímá úměrnost k tomu, že tady ti druhorození mají všechno, všechno dřív. Jsou i vyvinutější ve všem. To jako je. Protože máme i kamarádky, co mají první takhle strarý, a pak mají malý. No a to je rozdíl, tahle je vyspělá proti nim. V komunikaci, ve všem. A samozřejmě, já si myslím, je to i tím, jak se člověk narodí, ale určitě to je hodně sourozencem straším. To by tahleta určitě takhle nebyla. Jo, to je další pohled na věc, že ti druhorození to mají určitě dřív. V: No, můj mladší brácha ho měl dřív než já. M: Tak asi pro ty puberťáky je to fakt, asi by pak bylo jak to, že ho nemaj (udiveně). Ještě jako říkám, tady ta by to asi ještě přežila, ještě si myslím, že by ji nešikanovali, jo, ale jako v tom určitým období, třináct čtrnáct, nemít Facebook dneska, komu je třináct čtrnáct, tak podle mýho vůbec neexistuje. Vůbec neví, co se děje, prostě byl by úplně mimo. Proto já říkám, takový to nějaký určitý zakazování, jak někdo prostě, já až tak striktní nejsem. Možná je to taky, nic špatnýho se mi nestalo, mně ani v mým okolí přímým, aby fakt člověk měl příklad. Pak je to taky jiný, když se setkáte v blízkosti s něčím takovýmhle, tak potom na tu věc taky koukáte jinak. Takže já zatím musím říct, že holky zatím fungovaly, když něco málo bylo, to bylo fakt maličko…tak člověk trošku věří a doufá.

V: A ve výchově obecně, jste spíš liberálnější? M: Asi jo, spíš se snažím domluvou, tak občas musí být nějakej zákaz nebo to, ale myslím si, že spíš tou formou jakože kamarádi, ale vždycky pak, když to dojde někam, tak pak řeknu: furt jsem vaše máma. Takže pak jako umím zařvat, umím zakázat, umím dát tresty, když teda už opravdu něco se mi nelíbí, tak samozřejmě, že jo. Ale zase na tohle je lepší chlap, bych řekla. Jako když pak člověk není sám, tak pak je dobrý, že se to vyvažuje, že to nechám teďka víc na něm tu přísnost…nebo důslednost. On říká: ty nejseš ta důsledná vůbec. Ale ono to tak musí být. Já když budu brát od svých rodičů, tak mamina taky byla ta hodnější, a taťka byl takovej ten…ale tak to musí podle mě fungovat. Jako respekt z někoho být musí, a nejde to z obou, aby ty děti byly vyplašený. Myslím si prostě, že nejsem moc přísná. Nevím, jestli je to dobře asi taky ne, ale každej to máme nějak postavený. Já to jinak neumím. V: A co se týče volného času dcery, ten nějak organizujete? M: Volnýho času přes tejden…tak ta velká teďko studuje v Praze, takže tam je u babi a u dědy a o víkendu, ona má už pár let přítele, tak jsou tak nějak spolu. Ale samozřejmě mám přehled, co dělají, kde jsou, oni jsou dost doma, hodně jsou s náma, když jedeme na chalupu, jsou s náma. A organizuju to asi do tý míry, když chci, aby se někam šlo společně, tak samozřejmě jdou, jde celá rodina, neexistuje, že… Teď jsme byli naposledy na laser game, takže jsme si zastříleli, takže dobrý, no, ale přes tejden, když chodí ze školy domů, ale ona má teda třikrát tejdně tréninky (mladší), no, takže pár těch hodin předtím závisí… Musí do školy si udělat, než přijdeme z práce, a pak jde třeba s holkama ven, ale to nám zas musí dát vědět, a zeptat se, jestli může. To je zas ten přehled, že víme, kde je a proč, a jinak nesmí, musí ze školy domů. Takže asi tak. Ale když se něco děje, nebo teď chtěla jít do kina zítra, tak to není problém ji tam odvézt, přivézt nebo tak… Ale je to tak asi napůl, co chtějí oni a co chceme my, jak je ten volnej čas. Ale zase víkendy plánujeme asi tak na 90% vždycky my, ale my většinou jezdíme za babi, a tam se pak přizpůsobí něco, co se tam dělá, a jenom minimálně, když něco se děje, tak to zůstává podle nich, když někdo něco vyloženě…že by tam chtěly jít nebo je tady ten koncert nebo festival nebo tak… Takže to se samozřejmě zůstávalo, ale zase tam jdeme všichni dohromady, tak nějak, aby ta rodina aspoň trošku fungovala. Bez Facebooku (smích) V: A nějak časově se to snažíte omezovat, když jste třeba doma? M: No určitě. Tak jako hlavně i na tom počítači, i bych řekla, vzhledem k třeba, u nás je i problém, že má nález EEG, má nález jako epileptik, ale nemá zatím epilepsii. Tudíž třeba pro tyhlety lidi je to absolutně…by to vůbec neměli mít, že jo. To je ale i televize a celkově tyhle monitory. Takže my spíš na ni jdeme hlavně tady z toho hlediska, že jako už seš tam dlouho, koukej to zavřít, to je tak asi… Takže určitě, když je na tom dlouho, tak určitě: zavři to a… (přišla starší dcera) D2: No ale na mobilu může odepisovat pořád, to ji nijak neomezuješ… M: No, tak na mobilu asi…asi ten Facebook až tolik ne, ale jakoby počítač celkově, když má před sebou už dlouho, tak to ne, no. To jako je řevu. D: Ale na počítači nejsem skoro vůbec. M: (smích) No, ne, haha, ty svoje youtubery, hele… D: Ale to není na počítači, to je na tabletu. M: Ježiš, to je stejný. Tak já nevím, jestli je to pro vás stejný, jestli se bavíme o stejný věci…

V: Jo, bavíme. M: Jo, takže určitě jo, určitě se snažím, aby na tom nebyla. Protože to by se přilepila… Tahleta, ta se přilepí. (starší dcera) Ale ona tím, že už je větší, tak na tom třeba kouká na filmy nebo si čte knížku nebo tak…už je to taky zase jiný. Takže tady se to omezuje jakoby slovně víc (u mladší). D: Mně to nevadí. M: No já vím, i když, no nevadí… (smích) V: Tak já si teď popovídám s dcerou…

Rozhovor s dcerou V: Používáš ještě něco jinýho než Facebook? D: Instagram a…ale jenom občas Snapchat, ale ten moc ne. V: A co tě baví nejvíc z toho? D: Asi ten Facebook (smích). V: A na co ho nejradši používáš? D: Na psaní. V: Jako na chat? D: Jo. V: Takže i Messenger? D: No. V: A jak ho máš dlouho? D: Jako kdy jsem si ho zařídila? Asi před třema rokama. Ale to je kvůli tý, *kamarádce+, protože ona ho měla taky, tak já jsem ho chtěla taky. V: A to ti někdo pomáhal si ho založit? D: No, ona mi to pomáhala ta kamarádka mi ho udělat. Jenže ona byla jako už starší, takže… V: A věděla jsi, na co to je? D: Jo, to jako jo. V: A když jsi ho pak měla, tak jaký ti to přišlo? D: No, mě to jako nijak nezklamalo… V: A proč používáš ještě ten Instagram a Snapchat? D: No, to jsem od ségry okoukala, takže jinak bych to asi teďka neměla, no. V: A v čem ti přijde lepší třeba Instagram? D: No, asi, že si tam ty fotky můžeš třeba víc upravovat přes to, a tak…

V: A ten Snapchat? D: No, ten jako moc nepoužívám, skoro vůbec. Se tam spíš koukám, když tam někdo něco přidá, ale nic tam jako nefotím na to… V: Já vím jenom tak matně, že se tam dávají fotky, ale jsou tam jenom chvilku? D: Jo, to si musíš nastavit ten čas, jak dlouho aby se ti tam objevilo. V: Aha. A jaký fotky dáváš na Instagram nebo na Facebook? D: No spíš jenom se ségrou (smích). V: Jako kde jste obě? D: Hm. V: A můžem kouknout na nějaký na tom Facebooku? D: Tam přidávám třeba jako s kamarádkou fotky, a tak (pitvořící se)…nebo třeba tady tahle je z chalupy, jak jsem chytla slepici. A prostě takhle, no. Jak jsme byli tady na dovolený…takže spíš jenom takhle, no. V: Ta je se ségrou? D: Jo. (další) Tady je to prostě, to dostal mamčin přítel k narozkám (celá rodina kolem stolu). Takže spíš jenom takhle nebo že si změním profilovej obrázek a tak… Tady jsme taky se ségrou, tady jsme celá rodina na soutěžích, takže já tam jako sebe moc nemám, no. To nás fotil ten fotograf, co na soutěžích vždycky fotí. V: A třeba tadyta fotka byla jenom pro přátele, a to ty umíš nastavit? D: No, ona to tam přidávala ségra, tady tu fotku, a ona mě tam jako označila, ale jako umím to, ono se to tam vždycky ukáže pod tou fotkou. V: A jaký fotky třeba dáváš veřejně, pokud nějaký? D: No, jako spíš jenom s tou ségrou a tak. Nebo se psem, když tam vyfotím psa, takže… (většinu fotek má jako veřejné – i sama sebe, sestru, fotky doma) V: A ještě něco kromě fotek tam dáváš? D: Ne, nic jinýho jsem tam zatím nedala. V: A koukáš tam na nějaký stránky? D: No třeba se tam koukám na nějaký účesy, s mamkou se díváme na nějaký účesy, aby mi to třeba zkusila někdy… (má olajkováno hodně stránek, určitě více než 50 – účesy, gumičkování, tanec, youtubery…) V: A co tam ještě lajkuješ? D: No já tam lajkuju fotky, když se mi nějaký líbí nebo nějaký ty srandovní videa. V: Co třeba? D: No na tom You.bu, You.bo tam přidává vždycky různý srandovní prostě videa. V: A to je nějaká stránka na Facebooku?

D: Jo. (má ji olajkovanou) V: A píšeš někdy komentáře? D: No jenom u ségřinejch potek. V: A jaké tam máš ty přátele? D: No, ty, co znám. Ségry kamarádky a ze školy prostě a ty, co znám z těch lázní. V: A kolik třeba lidí ve třídě má Facebook? D: No jako asi čtvrtka nebo půlka nebo nějak tak. V: Je nějakej rozdíl, když někdo ten Facebook má a někdo ne? D: Ne. V: A kolik myslíš, že tam těch přátel máš celkem? D: Nevím, to vůbec nevím. V: Tak se můžem kouknout… (hledá na tabletu) D: Já nevím, jak se to zjišťuje, kolik jich jako mám. (kouká na seznam přátel) Mám jich tu jako dost, mám tu takový jako z tancování a tak… Takže tak, no. Ale možná nějakejch osmdesát nebo tak (má jich 116). V: A všechny teda znáš? D: No. V: A kolik myslíš, že tam trávíš denně času, i s Messengerem? D: No jako na Messengeru jsem jako hodně, že prostě si s kamarádkou píšeme pořád, takže jsem tam hodně často na tom (trochu zahanbeně) a na Facebooku jsem jako minimálně. Na tom Messengeru jsem hodně. V: A na tom Messnegeru jsi říkala, že jsou i ty hlasový zprávy? D: Hm. V: V čem to je dobrý? D: Nevím…je to takový srandovní, že si tam takhle můžeš posílat legrační hlasy, když něco nahraješ, a tak. V: A to používáš jenom s tou jednou kamarádkou? D: No, jako jenom asi se třema, jako jenom ze školy. V: A na tom chatu, s kým si tak nejvíc píšeš? D: Se ségrou a s dvěma kamarádkama si tam píšu nejvíc. Jinak si tam s nikým jiným nepíšu (smích). V: A kromě chatu, tak co tam děláš? D: Já si vždycky jenom projedu ty nový příspěvky a potom jdu zase pryč. V: A co ti přijde zajímavý na těch příspěvcích, které dávají lidi na Facebook?

D: No třeba…když tam něco přidají, tak si to můžeš taky vyzkoušet třeba si to udělat nebo jako tak… V: To myslíš třeba ty videa? D: Hm. To taky, no. V: A máš teda nějakou tu stránku celou olajkovanou, že to sleduješ? D: To You.bo tam mám olajkovaný. V: Ještě něco? D: Asi myslím, že ještě ty vlasy tam mám asi olajkovaný. Ale jinak jako žádný stránky nelajkuju. (ve skutečnosti cca 50 stránek) V: Proč ne? D: Nevím. (smích) Prootže nechci, aby mi tady chodily třeba ty příspěvky, že mi ta stránka nepřijde třeba úplně zajímavá, takže to prostě nelajknu, no. V: A zdá se ti, že ti chodí spíš zajímavý nebo nezajímavý příspěvky? D: No, jak kdy, ale asi spíš ty nezajímavý. Jakože tam jsou třeba jenom fotky těch lidí a tak. V: A umíš to dát pryč, když to tam jako už nechceš? D: No, to ne, vždycky poprosím ségru. Jako aby mi tam nechodily ty příspěvky? V: No. D: No, tak to nevím, jak to mám udělat. V: Ale když se ti stane, že něco nevíš… D: Tak jdu za ségrou. V: A ta ti vždycky poradí? D: Jo. V: A myslíš, že to bylo nějak jiný, když jsi měla ten Facebook novej, žes tam třeba byla víc nebo míň? D: Míň určitě jsem tam byla, protože jsem tam neměla ještě tolik přátel prostě, a neměla jsem si s kým psát, takže jsem tam moc nebyla na tom. V: A jaký by to bylo, kdybys byla třeba týden někde bez internetu? D: Mně by to bylo asi jedno, protože já jsem byla skoro celý prázdniny na chalupě a tam vůbec žádnej internet není, takže je to jakoby jedno. Já jsem byla venku a hrála jsem si tam, takže mně by to bylo jedno. V: A pak, když ses vrátila, tak ti chyběl Facebook, že sis to chtěla vynahradit? D: No, jako moc ne zase. Protože jako o prázdninách tam třeba žádný příspěvky nedávají, protože všichni byli na dovolený a tak. V: A jsi tam taky členem nějaký skupiny? D: Ne. No, tak třeba těch kamarádek, co mám ve škole, rodiny jako… (je členem skupiny z tancování)

V: A na co je to dobrý, být v tý skupině? D: Že si tam můžeš psát s více lidma asi jako najednou. V: A to myslíš teď skupinu na tom chatu? D: Hm. V: A vadilo by ti, kdyby někdo znal to tvoje heslo? Třeba ségra? D: Nevadilo by mi to. To já si ani to heslo na Messenger nepamatuju, takže jako… (smích) Protože já se vůbec neodhlašuju, já si pamatuju jenom na Facebook, jinak si na nic nepamatuju hesla. V: To by mělo být stejný, ne? D: Nevím, asi jo. V: A kdo tak myslíš, že kouká na ten tvůj profil, na to, co tam dáváš? D: No, asi nejvíc ty kamarádky, bych řekla. V: Takže když tam dáváš nějaký ty příspěvky, tak to dáváš s tím, že je to pro ty kamarádky? D: No, to jako, to taky, ale prostě, když třeba jsem prožila dobrej den s někým, tak jsem to tam taky dala… Že tam jako když tam dáš tu fotku, tak se tam na to můžeš podívat a vzpomenout si a tak. V: Takže je to i pro tebe jako takový fotoalbum? D: Jo. V: A ten Facebook a Instagram používáš podobně, dáváš tam stejný fotky, nebo to nějak rozlišuješ? D: Jako já na ten Instagram jsem nedala asi rok už nic, takže… (smích) V: A jak ho máš vlastně dlouho? D: To asi já nevím, ale jako míň než ten Facebook. A asi jsem na něj nikdy asi moc příspěvků nepřidávala. V: Takže spíš na to koukáš? D: Hm, jenom koukám. V: A ten Inastagram jsi chtěla proto, že ho měla ségra? D: Jo. V: A proč myslíš, že by bylo blbý, kdyby ty tvoje příspěvky mohli vidět všichni lidi? D: No, že by mě moh někdo jako najít prostě a mohl by mi něco udělat. V: A myslíš si, že je něco, co by se tam vůbec nemělo dávat? D: No, asi třeba se tam fotit ve spodním prádle a tak, to bych tam určitě nedávala. V: Proč? D: No, prostě když to tam dáš veřejně, tak ti to tam všichni můžou najít a tak. Je to nebezpečný, prostě.

V: Ještě něco tě napadá? D: No, asi třeba nějaký fotky, kde jsem vyfocená úplně divně, třeba že tam děláme prostě blbosti, tak to bych tam asi taky nedala. V: Proč? D: Nevím, bych si přišla trapně asi. V: Ještě něco? D: Nevím, no. V: A proč tam nedáváš jiný příspěvky než fotky? D: Mně to nikdy nezajímalo nějak, no. V: Že bys třeba ani nevěděla, co tam napsat? D: No. Nebo třeba ty smajlíky, když tam někdo dává, třeba cítím se šťastně nebo nemocně, tak to bych tam taky nikdy nedala. V: A proč? D: Nevím, prostě je to takový divný to tam dávat? V: A už jsi tam někdy dala něco, co sis pak rozmyslela a chtěla to smazat? D: To ne. V: Ani nic, co by ti někdo jiný řek, abys smazala? D: Ne. Ale jednu fotku tam mám, kterou bych si teď nejradši smazala, ale to je prostě hrozně trapná fotka. V: Jak je trapná? D: No protože jsem byla jako, to jsem to měla na začátku hnedka ten Facebook, a my jsme byli ve škole zrovna na ten den, kdy je Mikuláš a tak, a my jsme přišli ze školy úplně pomalovaný, tak já jsem se prostě vyfotila, jenom, že jsem pomalovaná (smích). (fotka je dva roky stará) V: To mi nepřijde tak trapný. D: Protože potom ve škole, když jsme byli ještě…chodila do družiny, no tak tam jeden kluk, říkal mi: Jak jsi tam vyfotila tu fotku jako, že říkal, no tys tam vyfotila tu fotku… V: Jo, jakože o tom věděl, jo? D: Hm. V: A jaký to je, když se mamka chce podívat, co tam máš? D: Nevím, asi jako je to kontrola, ne, že tam chce vidět, co tam dám, a tak, a já i jí to někdy dám, aby si to třeba prohlídla, když chce, když to nemá. V: Takže ti to vůbec nevadí? D: No, moc ne, třeba ale jako když si píšu s tou *kamarádkou+, no tak někdy mi to jako vadí, že se na to třeba podívá, i když tam jako není nic soukromýho, tak prostě. Ale moc ne, moc mi to nevadí.

V: To je nejlepší kamarádka? D: Hm. V: A co ti na tom vadí? D: Nevím, prostě my si tam vždycky píšem takový kravinky, takže jako… V: Takže mamka kouká i na ty zprávy? D: No, jako moc ne, když něco třeba řeknu, tak řekne, abych jí to ukázala třeba nebo tak. Ale moc ne. V: A už ses tam setkala s něčím, co se ti nelíbilo? D: Ne. V: Nějaká fotka, příspěvek, zpráva? D: Já si nevzpomenu teďka. V: A jak jsi říkala, že tě požádal o přátelství někdo, koho jsi neznala? D: Tak mu to nepotvrdím. V: Takže to umíš odmítnout? D: Jo. A já jsem řekla *sestře+, aby to napsala za mě v angličtině, aby neotravoval. V: A podle čeho si tam ty kamarády teda vybíráš? D: No podle toho, jestli je znám. V: A někdy taky žádáš ty o přátelství nebo ne? D: Jo někdy já taky. V: A jak jsi říkala, že tě někdo označil na fotce, taky to děláš? D: Jo. V: K čemu je to dobrý, myslíš? D: Nevím. Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, k čemu je to dobrý. To vůbec nevím. V: No, ono je to vlastně tak, že když někoho označíš, tak se to objeví i na tom profilu toho člověka, ne? D: No, i když mě někdo označí, tak mě to štve, že to mám na tý stránce, protože tam třeba vůbec nejsem jako na tý fotce vyfocená. Třeba mně se to jednou stalo, že tam někdo dal fotku, a nebyla jsem na ní já, a prostě mě tam někdo označil. V: A proč myslíš, že tě označil? D: To vůbec nevím. V: A ty označuješ koho? D: Jenom ty, který tam jsou. V: A když ě někdo o značí, a ty to na tý stránce nechceš, víš, jak to dát pryč?

D: No já jsem jako pozorovala ségru, ale moc jako to nechápu, jak se to dává pryč, já vždycky řeknu ségře, aby to dala pryč nebo takhle. V: A když tu ségra není, je v Praze? D: No, tak já jí napíšu nebo se zeptám mamčinýho přítele. Ten mi taky pomůže jako. V: A říkali jste si o těch sítích někdy ve škole? D: Ne, to ne. V: A už ses tam setkala s něčím, když ne, co se ti nelíbilo, ale třeba ti to nějak jinak vadilo? Mamka něco říkala… D: Mně se to stalo zrovna nedávno, asi před dvouma dněma prostě, tak já mám ty kamarádky z tý školy, a ony se prostě nějak sešly, jakože šly normálně spolu ven, a tam si prostě něco řekly, a potom ta moje kamarádka z toho byla hrozně smutná, že mi to i musela napsat, že si takhle mezi sebou píšou, že ona řekne, že já jsem její nejlepší kamarádka, ona nepíše, že to není pravda, že ona je moje nejlepší kamarádka, takže ony se tam takhle dohadujou a třeba někdy já jsem hrozně naštvaná, protože si to i vymýšlí a není to pravda… V: Jakože si to vymýšlí a píšou si to mezi sebou na tom Facebooku? D: No, ono je to teďka spíš s tím jako, že já s tou kamarádkou, že mám za nejlepší kamarádku, jakože mám jinou nejlepší kamarádku, nebo že když jsem byla nemocná tejden, že jsem měla chřipku, tak ony byly ve škole ty moje kamarádky, a ony si tam povídají, že jsem vůbec, jako ta jedna holka říkala, že jsem vůbec nebyla nemocná, že jsme nejlepší kamarádky a že jsme spolu byly v Aqua palace Praha, a že jsme byly v Dinoparku a v ZOO, a jako stihly jsme toho hrozně moc za ten jeden den (posměšně, ironicky) No a ona mi to příště potom musela napsat, jako jestli je to fakt pravda, takže jako potom se cítím, jako kdybych všem říkala, že jsme jako nejlepší kamarádky. V: Počkej, teď už to asi nechápu… D: No tam, když mi vždycky napíše, že jsem jako se všema, nejlepší kamarádky mám, no tak já s potom přijdu, jako kdybych všem říkala, že jsme nejlepší kamarádky a všem jako jim lhala. V: Aha, protože ona to napíše. D: Hm. V: A ona to napíše tobě i těm ostatním? D: Ne, ona vždycky, když jí to někdo řekne, tak to napíše mně, jako jestli je to fakt pravda. Jako jestli ještě jsme nejlepší kamarádky. V: A ještě něco jinýho se ti stalo, co ti vadí? D: No, vadí mi asi, když si vůbec nechci psát, a furt mi to cinká, a já si to třeba nechci vůbec vypínat, abych prostě…abych měla zaplý zvuk, tak si to prostě nechci vypínat a furt mi tam něco cinká a už si psát třeba nechci vůbec. No a já se nikdy neodhlašuju, takže… V: A to se ti stává často? D: No já třeba napíšu, jako že už jdu, a on mi furt píše: A kam jdeš? A proč si už nemůžeš psát? Anebo když neodepisuju, tak protože jsem pořád jako aktivní, tak když neodepisuju, tak mi tam píšou: Halo,

kde jsi? (smích) A já přitom jsem si to ještě ani nezobrazila, že ani neví, že mi to napsali. Já mám mobil třeba v pokojíku a tady se třeba bavím s mamkou a tak. V: A ono to pořád ukazuje, že jsi aktivní? D: No. V: Tak to je takový… D: Blbý. (smích) V: A kromě psaní, na co ti přijde ještě Facebook dobrej? D: No, to asi už jako nic, no. Nevím no. Že tam třeba můžeš vidět fotky některých lidí, který třeba hrozně dlouho nevidíš, a takhle, no. V: A hry na Facebooku hraješ? D: To vůbec. V: A dřív, když jsi byla malá? D: No, já jsem tam hrála nějaký rybičky. Že jsem se tam o ně starala. Ale to jde vždycky ty hry jenom na počítači, takže… V: Na tabletu nejdou? D: No, já jsem to zkoušela na tomhle, a mně to nejde jako vůbec spustit a tak. V: Takže už nehraješ? D: Ne, mě to jako ani moc nebavilo, takže na tom nic nehraju, no. V: A když něco třeba komentuješ té ségře, co třeba? D: No, tam píšu nějaký smajlíky nebo takhle… V: Jo, když se ti něco líbí… D: Anebo když tam třeba napíše, že je to se mnou fotka, a tam napíše: Mám tě moc ráda, tak já jí napíšu: Já tebe taky, a tak. V: A můžem ještě kouknout na něco na tom Facebooku? D: No, já jsem teda teď přihlášená na ségry… V: Takže teď je to tak, jak to vidí ségra. D: No, ale ona tam vidí všechno, protože ji mám v přátelích a nic před ní neskrývám, takže… V: Jasně. Kouknem tedy na ty fotky, cos tam dávala ty? D: No, tady mě prostě někdo označil, no to je něco o tom, co je tam napsáno, mě prostě někdo tam označil, no. To je jedna holka ze školy, mě tam označila. (příspěvek o přátelství) V: Tak asi tě označila, protože tě má ráda… D: No, to jako jo… (dál prohlíží fotky) Já tady mám hlavně fotky se ségrou a tak… V: A ty starší?

D: No, to je z Vánoc, to jsem dostala… Tady jsme byli s tím jejím přítelem na Václaváku… No tady jsme byly s tou mojí kamarádkou… V: To jste si barvily vlasy? D: Jo, my jsme si koupily takový barvy, tak jsme si to… Tady jsme byly taky, tady jsem s tou mojí kamarádkou, tady taky. A tady jsem se namalovala, a tady to přidal mamčin přítel. Tady jsem si fotila plechovku, tady jsme byly s tou kamarádkou. V: Děláš náramky z gumiček? D: Hm. V: A na to taky koukáš tady, pro inspiraci? D: Hm. V: A tady to je všechno z tancování? D: Jo. V: A tancovat jsi chtěla sama nebo tě k tomu někdo přivedl? D: No, já jsem chodila na balet jako malá, tam mi to jako hodně šlo, ale tam mi to potom nebavilo už, a potom, když jsem přešla na tuhle školu, tak moje kamarádka tam tancovala, tak jsem chtěla taky tancovat, takže…tak jsem se tam taky přihlásila. Takže tam mám takhle ty fotky, no. V: No, máš jich tam docela dost. D: To mi tam dává třeba i ta ségra… V: A můžem dojet na konec, kdy sis ho založila? D: No, ono to nejde zjistit. (je tam pouze rok narození 1951) V: Tak podle první fotky, to je 2013… D: No, tak asi před dvouma rukama… V: Jo, s pejskem… D: Takže to je všechno, no. V: A můžem ještě kouknout na ty přátele? D: No, to jsou hlavně ty ségry kamarádky, a takhle, no…nebo tady mám trenérku. Nic víc tam prostě nemám.

Rozhovor 8 (M-matka, O-otec, D-dcera, V-výzkumník) -

V obývacím pokoji, nejprve s oběma rodiči, pak jen s matkou, pak jen s dcerou FB na tabletu – dceru musel přihlásit otec

Rozhovor s rodiči V: Používáte sami sociální sítě? M: Já vůbec. O: Já jo, já používám jak osobní, tak firemní. V: Facebook? O: No, firma je i na Facebooku. V: A jak proběhlo založení profilu u dcery? O: To jsem dělal já, takže proběhlo to normálně, akorát mě tam překvapilo, že tam je věk asi nad šestnáct let nebo patnáct… V: Třináct je tam. M: Třináct, jo? O: Takže jako jsme jí tam museli udat ten věk větší, aby ten profil se zřídil, což si myslím, že jako třeba měli udělat tak, ten Facebook, že by to těm dětem do těch šestnácti měli nějak omezit, aby ten profil neměli veřejnej. Aby se tam mohly zaregistrovat, ale aby nebyly veřejný třeba. To každej obchází, že tam udá jinej věk, no. Což si myslím, že není řešení. V: A proč ho dcera chtěla? O: No, chtěla ho, protože říkala, že ho mají kamarádky, tak že by to chtěla taky, že by si tam s nima povídala. V: A jak jste na to přání reagovali vy? M: No já jsem jí řekla, že v žádným případě. Čímž nám tady vyvstala hádka, nebo prostě spor, protože manžel že jo, ten sám hraje na telefonu a to, a já teda jako nemyslím si, že je to něco dobrýho, no. Mně jako celkově se v podstatě moc nelíbí dnešní doba, kdy tam přijde do školy, a prostě děti si spolu nepovídají, nehrajou, ale každej sedí nad telefonem, nad tabletem, jo. Takhle se prostě nemůžou kamarádit, nevznikají žádný vztahy, že jo, a nic, každej si prostě jede nad tou svojí elektronikou. Takže ale museli jsme jí to pořídit, protože v podstatě byla jediná ze třídy, kdo jako nic neměl. Takže pak jako aby nebyla někde vystrčená někde na okraji, tak… O: Tak jsme maminku přemluvili. (přišla dcera, aby ji otec, než odejde přihlásil na Facebook, odešla) M: Ona teda se tam nemůže přihlásit sama, má to jakoby pod dozorem. V: Takže vy znáte její heslo… M: To zná manžel, já vůbec, já s tím vůbec nedělám, neumím. O: To znám já.

M: Co se týče Facebooku, takže já k tomu mám prostě odmítavej postoj, protože jako si myslím, že to je spíš ke škodě než ku prospěchu. Prostě tyhlety malý děti důvěřivý, prostě leckdo toho zneužije a jako ona to těžko pochopí, já jsem jí to vysvětlovala různejma způsobama, a nic. Až pak se mi osvědčilo, nevím, jestli víte, dávali někdy před prázdninama Ulici, a tam právě byl problém s Facebookem, kdy patnáctiletý holky, že v podstatě jedna se tam, jejich dávná kamarádka, spolužačka, která jí záviděla, a v podstatě tam od ní získala informace, který pak šířila tam, kde prostě neměla. Takže pak, když jsem jí pustila ty díly, a viděla to tam, tak pak to teda pochopila, co všechno to může způsobit. Jo, takhle když jsem jí to vyprávěla, tak tomu moc nevěřila, ale když to viděla takhle potom v tom seriálu, tak sama jako uznala, že ne. Nakonec teda je na tom Facebooku, jeden čas ho teda potom vůbec nepoužívala, je teda teďko na něm, ale když vám řeknu, že v srpnu měla narozeniny, psala jí kamarádka k narozeninám, a ona na to přišla na začátku října, jo. Jo, že na něj chodí fakt jako, fakt zřídka. O: Spíš, když se domluví. V: Jako třeba ve třídě? M: No, jakože třeba ve tři budou na Facebooku. Jenomže má taky kroužky, takže málokdy to stíhá, no tak aby prostě měla ten pocit, že ho má. V: A víte, na co ho nejvíc používá, když už tam je? M: No já si myslím, že jenom na tu komunikaci s těma spolužákama. Nebo ona měnila školu od září, takže na komunikaci s těma bývalýma spolužákama. Ale je pravda, že i s novým spolužákem byli domluvený. Nakonec tam teda v ten čas na tom internetu…na tom Facebooku nebyla, ale vím, že jako k tomu. Nevím jinak, k čemu jinýmu. (obrací se na otce) Spíš ty si to kontroluješ… O: Já teďka to zkouknu… M: Teďka? Tys mi říkal, že to průběžně kontroluješ… No tak k čemu ho používala? Průběžně? O: Vydrž. Nějak mi to nechce běhat. (kouká na dceřin Facebook na tabletu) Jsem přihlášenej, ale nějak to nemaká. V: Takže ale je to všechno pod vaší kontrolou. M: No, domníváme se, no. On si to člověk myslí, a pak… V: Třeba ty přátele, co tam má, tak ty znáte? M: Jo, ty známe. O: Jo. M: To je buď z rodiny anebo ti spolužáci. Nikdo jako jinej, cizí, ne. A i jednou říkala, že jí někdo psal, že jo, a přišla s tím, ukázat nám to, a říkali jsme jí, že ne, tak ani neodpovídala. O: Někdo se tam k ní chtěl jakoby přihlásit do přátel, tak ho neznala, tak to odmítla. V: Takže takhle, když se tam setká s něčím divným, tak za vámi přijde. M: No, snad, no. Už s tím přišla. (smích) Víte co, kolikrát si člověk myslí, že má něco pod dozorem, až pak, když se něco stane, to člověk vidí takhle v okolí, tak pak zjistí, že ne. Tak snažíme se být jako opatrní v tom, ale já…ta dnešní doba, mně se to moc prostě…moc s tím nesouhlasím. Jako je pravda, že musím se tomu podvolit, že by byla prostě úplně mimo, no, ale nevidím na tom nic dobrýho, no.

V: A ty rizika nebo to špatný, co to je pro vás? M: V podstatě to, co jsem jí vysvětlovala, že jakoby se jí tam může představit jako kamarádka v podstatě kdokoliv cizí, ona si bude myslet, že e to kamarádka, kterou zná, a prostě je to člověk z druhýho konce republiky, o kom nemá prostě šajn jako. Takže prostě ta anonymita tam… Myslím si, že tyhle děti, on to kolikrát neprokoukne dospělej, natož takhle malý děti důvěřivý. Ono teda na něco je pravda, že jsou vyčůraný, ale v lecčems jsou ještě dost důvěřivý, někdo dokonce bych řekla až naivní, jo. Že prostě je nenapadne, že pod tím by mohlo bejt něco. V: Ale osobně jste se zatím s ničím takovým nesetkali? M: Ne, jenom tohleto s tím, že se přihlásil. Ona teda říkám, je na něm opravdu minimálně. Ona i na tom internetu, ona má jednu dvě hry, pro ní je větší relax televize. Ale říkám, přijde ze školy ve dvě ve tři hodiny, má kroužek, takže moc času na to nemá, no. (mladší dcera si pustila na mobilu pohádku) O: Ona si tam pouští pohádky. S tím umí víc než moje paní (smích) M: No, já to opravdu moc neuznávám. (společně koukáme na dceřin profil) M: Ona podle toho, co tu má, to je vlastně její jakoby… O: Kamarádka. M: Není. O: To je teta, moje teta, no v podstatě, takže prateta. M: Tohle je spolužačka, to jsme jako my z práce, to je kamarádka, to je teta, to je strejda, a co tu ještě má? O: De facto je tam jakoby rodina, no. M: Jsou tu ještě nějaký ty přátelé nebo to je takhle…já to vůbec neumím. O: Jo jo, je jich tam víc. M: To jsou příbuzný, příbuzný, kamarádka, kamarádka, příbuzná, příbuzná, sestřenka, bratranec, babi, to jsou babičky sousedi…ježišmarjá, já s tím vůbec neumím, já teď vůbec nevím… Teta, a to je vlastně všechno. Takže ona opravdu jako moc… V: Takže myslíte, že s tím umí líp než vy? M: No určitě. Já to vůbec neumím. (přišla dcera s tím, že už má hotové úkoly, matka ji poslala ještě na chvíli pryč, aby si uklidila, že ji pak zavoláme) V: Takže ani nemáte pocit, že od tý doby, co ten Facebook má, by s nějak změnilo její trávení volného času? M: Ne, to vůbec, Facebook určitě ne, spíš jako ona teda, ona říká, že pro ní je relax ty hry. O: Spíš na Youtube je. Že si tam hledá různý videa…

M: Různý písničky… O: No, různý písničky, a ze superstar, a Československo má talent…a ona si umí všechno najít. (rodiče mluví přes sebe) M: Ona už začíná ta puberta, takže furt jako písničky… O: No, takže hledá písničky, hledá videa, hledá srandy a takový věci, no. Takže tak, na youtube je furt. (otec odchází s mladší dcerou) V: A vidíte v tom teda i nějaký výhody, vy osobně? M: Ne. (rezolutně) Já žádný. Já jako bych jí to vůbec nedovolila. Já zase si myslím, že jako něco na tom je, že by to měli až od těch třinácti, já bych to dala klidně až od patnácti jako, jo. I když chápu, že dneska dospívají, všechno, dřív, ale nevím no, myslím si, že ta doba už je prostě taková, prostě nikde nic moc dobrýho, a jako tohleto tomu nijak nepřispěje, přidělává to leckdy další starosti, problémy. V: Takže to věkový omezení vám přijde opodstatněný. M: Jo, já bych s tím souhlasila. My se v tomhle prostě neshodnem, no. Proto to taky byla moje podmínka, že aspoň jako bude nad tím mít kontrolu, protože já se v tom vůbec neorientuju, v tomhle. V: Takže jste to tak probírali spolu, a nakonec… M: No, nějakej kompromis, no. Aby se jako vlk nažral a koza zůstala celá. Jako ona má pocit, že má teda Facebook, ale zase jsem ráda, že to moc nepoužívá, no. Jako spíš ty příbuzný a to… V: A obecně, jak byste popsala vaší výchovu? Organizujete třeba nějak dětem čas? M: No, organizuju. To právě souvisí s tou dnešní dobou, že my jsme přišli ze školy, hodili aktovku, a byli jsme celý odpoledne venku. Dneska to nejde. Jako když vidíte, co se prostě potlouká před domem, tak z těch dětí neroste nic dobrýho, ty co tráví čas takhle před tím barákem. To prostě se chytnou nějaký party, a nevím, no. Zase jako so říkám, aby něco dělala, aby se nějak, hezky zpívá, tak chodila do sboru, hraje na kytaru, takže takový, prostě nějakej sport, aby se někde vybila, vylítala, takže ono se to jako tak… Ono zase v tý škole toho má opravdu hodně, to zase není tak, jako to bylo za nás, takže oni docela mají furt velkou domácí přípravu plus úkoly. A nevím, jak na ostatní děti, co slyším, tak je toho dost, a na nás jako taky. Takže já třeba nechápu, když jako rodiče přijdou v šest z práce, a teďka mají s tím dítětem dělat přípravu na druhej den jako, jo. Přijde mi, že my jsme měli prostě úlohu a hotovo, a oni ne teda, oni toho mají fakt dost. Jako vždycky něco proberou a mají se to naučit doma. Takže je ráda, když vyšetří tu hodinu denně, vlastně trénuje ještě každej den na kytaru, na nauku se vlastně učí, takže jako je ráda, když vyšetří tu hodinu na tu televizi nebo tablet. To buď hrajou jako hry nebo hodně, no hodně, taky si hrajou spolu, i když to jako nekončí vždycky moc dobře, protože se pohádaj (smích) Ale tak… No a o víkendu někde jsme nebo jdem ven, takže jako není to, že by seděla půl dne u toho… To je její sen, kdyby mohla jako. Jedině, když je nemocná, to je pravda, že teď už třeba bývá doma sama, že já ji akorát kontroluju telefonem a přijedu třeba po tom obědě, tak má vždycky úkol, co musí udělat do tý školy, protože oni v podstatě musejí mít hotovo to, co oni udělají v tý škole, tak oni si musejí udělat doma. Takže my vždycky odpoledne proberem novou látku, ona si druhej den udělá cvičení, když už teda je jí líp, že jo, první dny, když má angínu, tak neudělá nic. No a pak má teda volno, může si většinou, v pokojíčku nemají televizi, takže si většinou hraje na tom tabletu v posteli. Takže to je jako takový, to by se jí líbilo nejvíc, kdyby nemusela nic. (smích) V: Takže myslíte, že běžně tak tu hodinu je na televizi nebo tabletu.

M: No, někdy si pustí jenom televizi… A když pak je něco, tak to má zakázaný, když je nějakej malér nebo prostě něco nechce, říkám, až po povinnostech, takže pak to má třeba zakázaný, že na to tejden vůbec nejde. V: Takže to funguje i jako trest. M: No, je to už teda taková krajní mez, jako. To vím, že opravdu, že to je jediný, co spolehlivě zabere. Že vím, že ta televize, telefon, když se zabaví, tak to je smutno. V: A telefon tedy má svůj, ale bez internetu? M: Jo, bez internetu. To jsme říkali, že asi koupíme novej, protože právě na tom hrajou ve škole všichni ty hry, a jí je k ničemu. Jí je tak akorát, abych já jí zavolala a zkontrolovala, kde je, ale nemůže na tom nic, no. Ze začátku bojovala, aby ho mohla nosit, to právě byl boj, když jsme změnili tu školu, že tady vlastně na škole telefon mít vůbec nesměly, kvůli kyberšikaně, a vlastně na tý nový škole je to normálně dovolený. Akorát během vyučovacích hodin ho musí mít vypnutej. No, takže to právě jsme bojovali. Takže nejdřív jsem jí ho vůbec nedovolovala, protože ona je taková pomalejší, jí říkám, ty si budeš na telefonu, zazvoní, a ty zjistíš, že jsi nebyla na záchodě, nemáš připraveno nic. Pak teda jsme to zkusili, asi dvakrát třikrát ho měla, jako v pohodě, zvládala to, teď i paní učitelka, když jsem s ní mluvila, tak říkala, že by bylo lepší, kdyby ho měla, že jako jsou pak ty děti jakoby stranou, že ho mají opravdu všichni. No, a pak sama řekla, když jsem jí říkala, že jestli si bere telefon, vždycky abych měla přehled, jestli ho má nebo ne, když ho nemůžeme najít, protože občas jí ho zabavím, on se vypne, a pak ho nemůžeme najít. Protože vždycky to dávám někam, a pak už nevím, do jaký skrýše, no ale pak zase ona jako docela ztrácí věci ve škole, tak ať vím, jestli ho má s sebou, kdyby si ho teda nechala ve škole, nebo jestli ho mám někde tady. No, a pak jsem se jí ptala, a ona už ho ani nechce, protože nemá tam ten internet… Takže teď dostala k svátku nějaký peníze, tak jí ho asi nějakej obyčejnej koupíme, no. V: Aby měla ten internet? M: No. Aby tam měla nějaký hry. V: A jak tedy myslíte, že konkrétně na tom Facebooku je často? M: Dá se to tady z toho zjistit? V: To úplně ne. To leda podle posledního příspěvku, ale to kdyby tam často něco dávala… M: No, jako přes prázdniny tam snad nebyla. No a říkám vám, k narozeninám 18. srpna jí tam přála kamarádka, a přišla na to na začátku října. Jo, ale teď ale vím, že na tom dvakrát asi byla, že tady o tom s manželem mluvili. V: Takže je to tak… M: Nepravidelný, no. Asi tak dvakrát do měsíce, když to tak nějak zprůměruju. V: Tak to není tak často. M: Zatím se mi to daří, nevím, jak dlouho. Toho se obávám, že to přijde. Jako je to všude. Přijde mi, že pak, když je člověk třeba v zahraničí tak to má smysl, ale takhle, když chodí do školy, tak to nemá podle mě žádnej význam. (přišla dcera) M: Viď, že jsme koukaly na Ulici, jak se dá zneužít Facebook?

D: Jo. V: A jak? Řekneš mi, co se tam stalo? D: Že tam byla hyperšikana. M: Hyper? Ne, kyber. D: Já nevím, jak se to říká, nějak tak podobně. V: A co tam dělali? D: Ta holka, ta Lucie, nebo jak se jmenuje, říkala tý holce druhý, že má dělat tohle a vyhrožovala jí jakoby. Jak bych to popsala… M: Zjistila tam o ní vždycky nějaký informace, viď, a chtěla je pak říct před třídou a zesměšnit jí, a když ta si to nepřála, tak třeba za ní musela co, napsat sloh, nebo přijít s copama s červenýma mašlema, jo, že opravdu jí jako šikanovala, no. Viď? D: Hm. V: A u vás ve škole není nic podobnýho? D: Ne. V: A je vás hodně ve třídě, kdo má Facebook? D: Ne. Já jsem totiž přestoupila. V: A předtím jo? D: Předtím nás tam bylo docela dost, bych řekla. M: Jo? Fakt? Tady? D: No. Já jsem si všechny dávala do přátel. M: Cože? D: Že už jsem všechny z těch přátel zrušila. Většinou. M: Jo? D: No. M: Máš tam akorát *kamarádku+ a tu…ne? D: Kdo? M: Ty, v těch přátelích. D: Ne, *kamarádku+ a tu *kamarádku+. M: No, no. To tam máš, a jinak jsi všechny zrušila? D: No. M: Aha. V: Jakože jsi je tam měla, a pak jsi je dala pryč?

D: No protože už jsme se jakoby nevídali a neříkali jsme si, co bysme si tam psali. A tak, takže to bylo k ničemu. (matka odešla, zůstaly jsme s dcerou samy) V: Tak mi tam můžeš něco ukázat (na tabletu), taťka tě tam přihlásil. D: Jupí! V: Mamka říkala, že tam nejsi moc často… D: Moc ne, protože teďka se mi to vymazalo, a já jsem se tam nemohla dostat, a taťka je většinou, my máme podnik v *blízkém městě+, a on je tam, a moc mi to nemůže přihlásit. V: Takže taťka ví tvoje heslo, a ty ho nevíš? D: Ne, já ho nevím. V: Takže musíš vždycky počkat, až tě taťka přihlásí. D: Jo. (polohlasem) Já se v tom nevyznám už, tady (hledá na Facebooku) třeba. V: A štve tě to? D: No, docela jo, protože někdy je tam až do desíti v noci, což je docela dost náročný, že se neužijem. Ale v pondělí a úterý musí být brzo doma, protože v úterý jde s *mladší dcerou+ do sokola, a v pondělí jde se mnou. V: A co ty děláš v Sokole? D: Já chodím na míčový hry. A jinak moje zájmy jsou kytara, a na akordy už umím tady třeba Princeznu ze mlejna, pak umím i Buráky a Citronky a učím se Rodný údolí. V: A to chodíš do hudebky? D: Jo, na nauku chodím tady a na kytaru *jinam+. Že paní učitelka na kytaru tam není, tak jsem přestoupila i s kytarou k jinýmu učiteli. Letos. (ukazuje na tabletu) Tady to je taková moje hra, a já už jsem si jí našla i na Facebooku, jakože tady takhle, když si na to kliknu, tak už se mi tam to, a na tom s kámošema hodně jakoby….vyděláváme peníze, když tam jdeme spolu. My tam máme jakoby takový skupinky, a tam v tom, jak se tomu říká, kulečníku, vyděláváme společně peníze a tak. Snažíme se s těma penězma hospodařit, a třeba si tam můžeme i koupit třeba hezký hokej…ty, jak se tomu zase říká…takový ty páčky, jak se do těch, jak to říct, takový ty jakoby ty tyče. V: Tága? D: Jo, tágo. V: A co to je za peníze? D: Můžu ti to ukázat? Vám to ukázat? V: Hm. D: Takhle tam nakliknu, a takhle dám play, jo, teďka nevím, jestli jsem klikla správně. Tak sebe přihlásím… V: Přes e-mail?

D: No. V: A to je teda hra jako kulečník? D: Hm. V: A to hraješ s kamarádama? D: Jo. V: A tam je nutný hrát to pravidelně nebo je to jedno? D: To je jedno, ale občas se musíme jako domluvit, kdy tam budem, protože se musíme většinou domluvit, co za ty peníze utratíme. Tam kupujeme do skupiny hodně. Já teďka jsem se z toho odhlásila z tý skupiny, protože oni potřebujou teďka něco udělat, a oni tam jsou, jenom jedna holka, já a ještě jedna, a my jsme se teďka odhlásili, protože oni potřebujou něco probrat s klukama, my to prostě nesmíme vědět. Takhle si dám start a takhle teďka hraju. Takhle, a já si takhle najedu dolů, a takhle (ukazuje šťouch). V: Ale takhle hraješ jenom ty sama? D: No, ale my jsme v takovým jako řeknu klanu, protože ještě mám takovouhle vesnici, a tam jsme s taťkou v klanu, a tam jsem taky přes e-mail, to je taky přes Facebook. V: A co to je za hru? D: Clash of Clans se to jmenuje. V: A to je o čem? D: To je jakoby tam si postavíte takovou vesnici, já mám takovouhle, už docela velikou, a pak si tam můžu dávat různý ty… A tady to je taťka, a já jsem tady to you, jinak se jmenuju *jméno+, ale tady mi to říká you anglicky. (čte jou) Tady to jako mám peníze, jsem si hodně našetřila, atdy za to utrácím, za buildera, tomu se říká builder, ten mi jako všechno staví. Jako když potřebuju postavit, tak tady na to ťuknu a to je tady to. V: A to ti nevadí, že jsou ty hry jenom v angličtině? D: Nee. Jako ono to není jenom v angličtině, protože my si tady píšeme česky, my máme českej klan. A ono je tady jenom to you. V: Takže tam není nic, čemu bys nerozuměla? D: Ne, to ne. V: A kdyby jo? D: Tak se zeptám taťky, protože jsme spolu v tom klanu. V: A v tý druhý, v tom kulečníku? D: V tom kulečníku teďka jsem sama, že si tam můžete vydělat hodně peněz, a když se přidáte do nějakýho klanu, tak ty peníze společně střádáte. V: A to jsou peníze jenom pro tu hru? D: Jo, normálně z bankomatu se vyndat nedaj (smích). Tak, tady mám ty kamarády, ty přátele.

V: Tohle je taťkovo firma? D: Jo. Mám docela dost přátel. V: A to jsou hlavně ti noví spolužáci? D: Ne ne, spolužáky tam mám z bývalý školy jenom dva, tohle je můj nevlastní strejda od sestřenice, to je moje sestřenka, tady sestra, vlastně taky moje sestřenky, tady to je ta bývalá spolužačka, vám ukážu třeba, jak vypadá. (klikne na její jméno) Taková její rodina větší, měla oslavu, tady to je ona (ukazuje). Tady to je ta *spolužačka+. (dala like u její fotky) V: Ty jsi dala, že se ti to líbí? D: No, docela hezký. V: Dáváš to často? D: Moc ne. V: A když, tak k čemu? D: Když třeba se mi líbí ty zvířátka, protože ona má hodně zvířátek. Tady mám taťku. To je teta, taky teda. Ta má teďka dvě, tady ta teta. (dva profily) V: Aha, proč myslíš? D: Já nevím. To je, z béčka byla, její kámoška, má hodně ráda Violetu, to máme společný. V: Kdo je Violeta? D: To je od Disneyho. (ukazuje mi její profil) To je vlastně sestřenka, ale takhle nevypadá. Měla to daleko lepší. (profilovku) To je *jméno+, s ním jsem taky v klanu, to je bratranec. To je zase strejda, tady to je bratranec, tak a tady to je vlastně mý babi ta…sestra. A já už jsem teta. Nedávno se tady tomu pánovi narodila dcera… V: A to je tvůj bratarnec? D: Jo, koukej… (ukazuje mi fotku miminka na jeho profilu) A to je vlastně asi všechno. A tady to je babi. V: Babi má taky Facebook? D: Jedna jo. V: A co tě tam nejvíc baví, na tom Facebooku? D: (neodpovídá, ukazuje mi fotky na svém profilu) To jsme byli na Šumavě. (směje se) Jak je tam s Německem ta hora, nevíte? (zkoušíme, nevíme) D: Jé, tady mám vypadnutý ještě zoubky. Vlastně tady to je na stříbrný svatbě babi a dědy. To je vlastně, tý, sestřenice manžel. To je zajímavý, jak si je mám přidat do přátel, když je všechny mám? V: To ti tam píše? D: Ne, jako společní přátelé, podle toho jich mám třináct a tady jaký má přátele mám taky, zobrazit všechny přátele (kliká), ta jich má hodně, hele tady jsem já, hip hip hurá.

V: Tak když na to klikneš, budem u tebe na profilu. D: (kliká) Jo. A jsme tam. To já mám tady, abych vydělala. (příspěvek ze hry) V: Co to je? D: To je z hry takový, a abych tam vydělala, tak si to dám na Facebook, a dá mi to třeba…no, když mám tu fotku…já vám to ukážu. Tady vyjedu, já pěstuju vlastně žirafky… V: A tahle hra není přes Facebook? D: (směje se) Je taky přes Facebook. Tam hraju hodně přes Facebook. V: A ty je můžeš hrát, i když nejsi přihlášená? D: Nemusím tam být přihlášená, ale jde to přes Facebook jakoby. Když máte Facebook, tak se tam dá zapojit. Já tady mám takový žirafky, a když kakaj, tak se mi z toho vydělává (smích). Už mám docela dost peněz. Ale já si třeba můžu cestovat do vesmíru. Jejda, a jsme tam. Tady to je vlastně můj nejnovější drak, sem dám takhle pár vajíček, a už nemám penízky. Takže takhle…a beránka nemám. Nemám penízky. Je budu muset vydělat. Tak až mi nakakaj. Oni kakaj diamanty ve vesmíru a tady peníze. Budu to muset dát takhle na sebe, ať nemám fullko. V: Co? D: Fullko. Ony se mi tam totiž takhle dávaj bedny, když si všimnete, takhle to tam spadne, a já když tam můžu mít nejvíc tak deset, já potřebuju, abych neměla fullko, jé, už to mám, ono mi to ty bedny dává za peníze, ale když mám fullko, tak mi to jako nedává už. To je na tom to špatný, že když tam třeba nejsem…tak se mi to tam zastaví a budu to muset platit znova. Aaa, kde mám ten Facebook…tady. Já jsem to teď celý předělávala, abych tam neměla tolik zabranýho místa. (na tabletu) V: Aha. Jo, tady to je ta hlavní stránka (už na FB) D: Ach jo! To mi všichni psali ke svátku. V: Kdys měla svátek? D: Teďka před čtrnácti dněma. V: A to ti psali na Facebook přání? D: Protože oni neměli všichni…(ukazuje na panel vpravo) tady ten Facebook většinou nabízí hry, jaký jdou přes Facebook, tady tu už jedu (smích). To vám ukážu, ale tady tu mi nabízeli, ale to jsme nechtěla. Tak, kdepak to mám. To bude někde tady. Tak musím hledat. V: Ty jich tam máš (na tabletu). A tenhle tablet je jenom tvůj? D: Jo, my jsme ho vyhráli. Ani jsme tomu nevěřili. V: A co to bylo za soutěž? D: V Globusu mělo Lenovo, když nakoupíte určitý výrobky, tak oni vám dají kód na internet a pak tam zavoláte v tu nejbližší hodinu. A taťka to tipnul správně. Už to hraju. Takhle běžím a sbírám penízky. V: Aha, tu znám. D: Ta má, deset tisíc hráčů už to hraje.

V: Jak to víš? D: To bylo napsaný pod hvězdičkama na Facebooku. A už jsem mrtvá. A když chci jet dál, tak potřebuju klíč, ale běží to pořád rychlejš. Ale už jsem si na to našetřila. Tady jsem. Jsem mistr světa v Český republice, jsem tam jako nejlepší z Čechů. V: To hraješ tak často, že jsi v tom tak dobrá? D: Jo, docela jo. A já tady mám jednoho odebíratele, když si všimnete, tady. V: To nechápu. D: On si mě odebírá, jako tady to všechno se natáčí a on si mi to odebírá jako v Youtubku. V: Aha, a toho znáš? D: Ne. (smích) Ale on jako není se mnou, ale odebírá mi to, protože se mu to líbí. Jo, tady to vidíš, deset milionů hráčů. Tady to už mi taky nabízeli (další hry) V: A proč myslíš, že ti to nabízí? D: (nereaguje) Hele, ona tady má profil Violeta? (udiveně) Nebo se za ní jenom někdo vydává? Ne, má ho tam! To jsem si ani nevšimla. V: To je ta od Disneyho? D: No, to je přímo ta herečka. V: A to je z nějaký pohádky? D: Ne, to je hraný. Je to pohádka, ale je hraná. To vám ukážu. Tady z toho vyjedu…už to mám vymakaný. To je taková menší televize tady to hionso(?). V: Aha, to neznám. D: Hionso si tam napíšete do vyhledávače her, teď tady třeba běží Big time rush, ale to je jedno. Je Disney Channel, a tam to všechno běží ty Violety. No dělej… (na tablet) V: Tak než to naběhne, co tě na tom Facebooku nejvíc baví? D: Že si tam můžeme psát a nic to nestojí, to je i ten Skype dobrej. V: Tak Skype taky používáš? D: Nepoužívám, protože mi na to nejde přihlásit, je takovej divnej. No, koukejte. (ukazuje mi Sykpe) Tady Skype, já si ho stáhnu, to je chvilinka…né já už ho tam mám. Ale nejde mi tam přihlásit. Nebo už mě táta přihlásil? Co já vím? To jo, ale já si musím dát velký písmo, jak to udělám? Tady. Tak, hotovo. A heslo nevím. Sem nějaký dám, moje oblíbený. No. (nešlo to) V: Tak možná to není správný heslo. D: Počkejte… (čte „otevřít přihlašovací údaje“ místo ověřit) Přihlašovací údaje? To by mě zajímalo teda jaký. V: Asi tam máš nějaký jiný. A kromě psaní s kamarádama, co tě tam ještě baví? D: Hm…jako…já se musím kouknout…jako nějak nevím. Hele, někdo mi něco udělal. Ne. (odmítla přátelství)

V: Někdo tě žádal o přátelství? D: Hm. V: A ty ji neznáš? D: Ne. (čte její jméno) Ne. V: Proč myslíš, že tě teda žádala? D: To nevím. V: Tak jsi jí radši zrušila. D: Ne, jaký lidi neznám, jenom ty, co kamarádí s tatínkem a jaký osobně znám, že už jsem je někdy v životě viděla, tam dávám, ale jinak ne. Co to je? (je docela rozptýlená Facebookem) V: Takže na tom Facebooku nejvíc používáš ten chat a ty hry? D: Jo. Hele, někdo psal! Hele, zrovna dneska. Proč to píše? (příliš se neorientovala v tom, že některé zprávy jsou starší a některé novější, četla je kontinuálně) To by mě zajímalo. Já jí tam dám jenom jednu takhle to… (odpověděla asi deseti palci nahoru) Takhle pořád takový dlouhý texty… (unaveně) To není možný číst… (čte) „Promiň, jestli tam mam chyby“ To je dobrý (smích) (čte dál, pomalu) Já jí musím odepsat. V: Ale to už psala dávno, ne? D: Ne, to psala včera. V: I tohle? (asi měsíc staré) D: No, ono jí to nešlo přihlásit, tak já jsem musela jít k ní domů, abysem jí to přihlásila. To je hrozný! V: Tys to uměla a ona to nezvládla? D: No, ona tam neviděla to OK dole na obrazovce. (píše, pomalu) Jé, te%d jsem z toho vyjela. (pokračuje v psaní, šeptá si písmenka, „To se do devítky naučíš“) V: Měla tam chyby, jo? D: Hm, hrozný. Já jí tam dám nějakýho smajlíka. (hledá) V: A tobě ten profil založil taťka? D: Jo. V: Musela jsi rodiče přemlouvat hodně? D: JO. (smích) V: A jak jsi je přemluvila? D: Hele pejsek… V: Nový samolepky, jo? D: Hm. V: Tak jak jsi je přemluvila, rodiče?

D: Skákací pejsek. (nedává pozor) To je dobrý hele, to je hezký. Hele, to jsem psala nějak hodně. Dolů, dolů… To jsem psala všechno já. Ty velký samolepky jsou dobrý. (odepisuje na další starou zprávu od stejné kamarádky, zda je online – „Teď už jo“). (znova čte) Cus *jméno+, jses tu? – Uz jo. (smích). Volat jí nebudu, ale jak se to dělá? To je zajímavý. (všimla si na kartě chatu možnosti volání) V: Už jsi někomu volala přes Facebook? D: Ne, to jsem ani nevěděla, že se to dá. V: Tak jsi to teď zjistila, vidíš to. No a jak jsi teda přemluvila ty rodiče? D: To by mě zajímalo, jak se z tohohle dá volat. (předvádí) V: Asi jako přes Skype. D: Jo, ale tam dáváš normálně telefonní číslo. V: No, ale bude to taky videohovor. D: To je dobrý. Doufejme, že jo. A kdyžtak budu mluvit jenom: Ahoj, jak se máš? (předvádí) V: Tak co, povíš mi, jak jsi přemluvila ty rodiče? D: Hm… Pořád jsem tak: Tati, ono to po mně na tom telefonu chce, ať si udělám Facebook. Přitom to vůbec nechtělo. (smích) Tak taťka: (hlubším hlasem) Tak já už ti ho udělám. V: Jo? D: Jo, protože už mě měl plný kecky. Já ten den jsem ho pořád otravovala, dokud mi to nedovolil. V: A co mamka? D: No, to jsem jí zatím neříkala, to zjistila až měsíc potom (smích). V: Aha, vy jste to s taťkou udělali tajně? D: Mamča, když to zjistil, taky byla docela úplně…protože začali dávat zrovna to o tý hyperšikaně v tý televizi (smích). Hele, události! Zajímavý! Jo! V: Co tam je? D: Události. Viktorka Plzeň vyhrála nad Spartou 1:0. V: Ukaž…počkej, to teprve bude… D: Ne. V: No, to není 1:0, to je prvního listopadu. D: Aha! No hustý… V: Ukaž, co to je? D: 17. listopadu to bude. V: A co ty tam dáváš na ten Facebook? D: Já teďka už nevím, já jsem tam hodně dlouho nebyla. Ale teď si tam můžu něco dát. V: To teď nemusíš.

D: Ale mě teď něco napadlo tam dát. V: A většinou to děláte tak, že tam něco děláš s taťkou? D: Ne, já si tam dělám sama a on to pak jenom kontroluje v práci. V: Jakože tě přihlásí, a ty si tam pak děláš, co chceš? D: Jo. V: A co tam teda děláš? D: Kdepak to je? Tady. (neposlouchá) V: Co děláš? Fotíš? D: Jo. Co jsem to udělala? No super, vyfotila jsem si jedno oko. To nevím, jak se povedlo. Ale dám tam hezký rozlišení, takže… V: Aha, tys to udělala modrý… D: Hm. To dám na ten Facebook. V: A cos tam dávala do teďka? D: Do teďka, to se musím kouknout… Né, přátelé ne, já chci my profil, takhle se tam jde na můj profil, já už jsem to i zapomněla. V: A jak už jsi tam nebyla dlouho? D: No, takových… tři měsíce? V: Fakt? D: No. Docela dost. V: Ale mamka říkala, že teď ses tam koukala, jak jsi měla svátek, ne? D: Já nevim, ale to jej jedno. Teďka jak se to tam dává. Hele, sem můžu dát víc věcí. Telku… (vybírá fotky z tabletu do příspěvku) V: Tak to teď nedělej, když tu taťka není. D: To máš jedno…to máte jedno. Koukněte, jak to vypadá, když je zamyšlenej (smajlík). To tam dám. Načítání…je to tam! V: Už je to tam? D: Jo. (fotka sebe) V: A co tam jdeš napsat? D: Nevím, jak se to píše, ale nějak jsem to napsala. V: A víš, kdo to může vidět? D: Jo, jako co tam mám za přátele, anebo co jsem tam dostala přes moje přátele? V: No, já myslela, kdo může vidět ty fotky, cos tam teď dala.

D: Já tam napíšu anonym. (smích) V: No ne, já se tě ptám. D: Já jsem nevěděla, že se to tak dělá. Takhle to odstraním. A co tam můžu dát? V: Ale víš, kdo to může vidět? D: Ale tohle tam můžu dát, ten fotbal. (vyfocená obrazovka s fotbalem) V: Klidně. D: Ale já to nejsem. V: Tak víš, kdo to může vidět nebo ne? D: Jo, vím, všichni skoro. V: Jak všichni? D: Ten, kdo má ten Facebook. V: Takhle to udělám. Telka zápas (píše). (prošla matka) V: Tak teď jsme tam daly ten zápas… D: No, komu. No, tak já to tam chci zadat. (chtěla psát jména konkrétních lidí vedle, tam však nelze najet kurzorem). V: No, teď to máš tak, že to uvidí jenom ti přátelé, ne? D: No, ale já tam teď potřebuju dát, komu to mám dát. Ale nejde tam nějak nakliknout. (čte) „Příspěvek uvidí lidé, kteří můžou zobrazit toto album.“ Dám přidat příspěvek. Cože, já jsem tam taky? V: No to je tvůj profilovej obrázek. D: No jo, už jsem se lekla. V: A tos tam dala taky ty, ten profilovej obrázek? D: Hele, proč je tam tohle? (sjela až dolů na svém profilu) V: To je tam vždycky, no. Jakože jsi se narodila. D: Jo aha. Já už vím, jak to udělat. V: A co? D: Ono se to tam nedalo, já nevím, kam se to poslalo. (nepovedlo se jí tam dát fotku) V: A tu profilovku tam dal kdo? D: (neposlouchá, říká, co dělá) Fotku, nahrát fotku, vyber obrázek. Vytvořit album. Cože? Ne! V: A co tam chceš udělat? D: Tady tu tam dát. Hotovo! Ne. (zase se jí to nepovedlo) Tuhle. Přidat fotky. Ne!

V: To by tam přidalo jiný, víš? D: Ale jak to mám uložit? V: Ty chceš tuhle fotku dát na tu velkou obrazovku? D: No, nejde mi to tam dát. V: Tady musíš kliknout. (ukazuji) D: Jo aha! To už je výhodnější! Uložit. Hotovo! V: A tu profilovku, kdo jí tam dal? D: Já. Teda já jsem si vybrala fotku, a táta mi jí tam dal. V: Aha. A myslíš, že bys zvládla ten profil sama založit, kdyby ti to taťka neudělal? D: Ne. Fotka! (pořád popojíždí po svém profilu, moc mě nevnímá) V: A víš, od kolika let je Facebook? D: No, určitě ne jako já. Od jedenácti? Od patnácti? V: Od třinácti. D: Aha. V: A to ti nevadí? D: Ne, protože si tam nedávám ty lidi, jaký neznám. Takže se mi nemůže nic stát, když tam nedávám ty lidi, jaký neznám. V: A kdyby sis tam dala někoho, koho neznáš, co by se ti třeba mohlo stát? D: No, tak tamto v tý Ulici… V: A ještě něco tě napadá? D: (neposlouchá, povídá si pro sebe) V: Co teď děláš? D: Dávám si tam nějaký fotky. V: A ty vždycky chodíš na Facebook takhle přes tablet? D: Jo, ale jde to i přes telefon, ale já tam teďka nemám zrovna přihlášeno to, jak se tomu říká… (vybírá samolepky) Tady to tam dám, protože já jsem lev, znamení mám lva, to taky. Narozeninová páty. V: A ty jsou všechny zadarmo? D: Jo. V: A proč jsi vlastně tehdy chtěla ten Facebook? D: Protože je to jedinej to, jak se s nima dorozumět, podle mě, no aby to nic nestálo, peníze nebo ten kredit, je to zdarma, a ten ten mi vlastně nešel stáhnout (skype), takže jsme to udělali přes to.

V: Ale zas tak často to nepoužíváš… D: Ne, to ne. Ale když jsem teďka zjistila, že se přes to dá i volat, přes ten Facebook, tak to vyzkouším se sestřenkou, protože my se tak často nevidíme, protože ona je na Moravě. U Slezska. V: A jak už ho máš vlastně dlouho? D: No, hodně dlouho. V: Jak? D: Tak…tak…já nevím…tak…rok a půl. V: A koukáš na ty věci, co se ti zobrazujou na tý hlavní stránce? D: Hotovo! V: Co to je? D: Rodina? Ne, přátelé. V: A co tam teď píšeš? D: No komu to pošlu. V: Ale to takhle stačí, ne? (pro přátele) D: Ne, já tam musím napsat, komu to pošlu. (píše jméno kamarádky) No, tak jsem to teďka vymazala, to je bomba. V: Já myslím, že se ti to vymazalo samo. Protože když tam dáš pro přátele, tak je to pro všechny přátele a nemusíš tam psát jejich jména. D: Aha! Pro přátele! V: Ne, to je tady. (měla zvoleno přátelé přátel) D: Aha. V: Tady to je přátelé přátel. Víš, co to znamená? D: Jo. (smích) V: Tak mi to řekni. D: To…přátelé těch přátel a přátelé přátel přátelů, přátelů (drmolí). V: Což znamená? D: Že by to mohli vidět všichni. V: Takže je lepší dát tam jenom ty přátele? D: Hm. Další! Ne, zase vymazala! Jo, trefa. Jo *jméno+. Bomba. (zjistila, jaké je facebookové jméno kamarádky, kterou se předtím snažila napsat k fotce). V: Počkej, ale cos to sem teď dala? Jak to, že tu máš třikrát ten fotbal? D: Cože??? Co to je?

V: Tys to tam dala třikrát. D: Nedala. V: A co tam teďko píšeš? D: To píšu do pocitů teďka. V: Kam? D: Tady. Co se vám honí hlavou. V: A co se ti honí hlavou? D: (neposlouchá) V: Ty to chceš dát k těm fotkám? D: Jo. V: A nebylo by lepší je vymazat, než to tam psát? D: (čte popisky u emotikonů). Cítí se pohodlně, cítí se nad věcí (směje se, nevnímá). V: Co tam chceš dát? D: No, že jsem je tam nechtěla dát. V šoku, to je dobrý, cítí se v šoku. Přidat příspěvek. A jsem tam. V: A víš, kdo může vidět tady tu fotku toho fotbalu? D: Ne. V: Víš, co je tady to, ta zeměkoulička? D: A sakra. V: Víš, co to je? D: Jo. Jsem to tam dávat neměla. V: A co to znamená? D: Můžou to vidět všichni. Doprčic. (kouká na další) Jenom pro přátele… Ale tady to se mi tam dalo samo! V: No tak to smažem, ne? D: Ale jak? (zkouší kliknout na možnosti) Ne zkopírovat. (klikla pravým tlačítkem) Nebo to tam někdo zkopíroval. V: Ne! (zastavuji ji před kliknutím) D: Odstranit. Odstranit. Nějak mi to nefunguje. V: Víš co, počkej. D: Ale tady se odstraní. Odstranit fotku. Odstranit. Je odstraněná? Není odstraněná. V: Jo, bylo jich tam víc. D: Odstranit (druhou). Nejde to.

V: Ukaž, já to zkusím. To je divný… D: A co uvidí na tom? V: No jenom tohle. D: No právě že. V: Tak to neva? D: No. V: Tak aspoň tuhle dáme ještě pryč (přebytečnou druhou) D: Jo, to už je tam jenom pro mě takhle, jakože tam není už ta cenovka. Nebo co to je. V: No, tohleto je jakože to máš úvodní. Tady je, že jsi přidala novou fotku, a tady je, že tam máš úvodní fotku. D: To je jedno. Podle mě ten zápas je asi jedno. No, to se mi líbí. (stránka) V: A máš tam ještě něco, že se ti líbí? Nějaký takový stránky? D: Hele, tvoření z gumiček, to by mohlo být zajímavý! Jo, to už jsem dělala… V: A kde na to hledáš ty návody? D: Na Youtube. V: A máš tam tedy ještě něco? D: To ne. Hele, to si můžu přidat. V: To jsi teďko dala první, tu Violetu? D: Jo. Ne, to není Violeta, to je pletení z gumiček. Tak. (poslala žádost o přátelství) V: To jsi poslala žádost komu? D: To je tý sestřenky manžel. V: Takže ho znáš. D: Hm, jsem ho osobně viděla. Takže nic špatnýho to není. V: A když tam nejsi tak moc často… (nenechala mě domluvit) D: Hele, toho znám taky. V: Koho? D: Ne, neznám, to jsem si spletla. (kouká na žádosti o přátelství) V: Abys neklikla vedle, bacha. (odmítá žádosti o přátelství, směje se) D: No já ji stejně znám, tady tu paní. V: A kdo to je? D: Tý kámošky, tý *jméno+, jak jsem jí psala…

V: Tak je její co? D: Maminka! A tady to… je, kdepak je. Tady je. (ukazuje mi její profil) Společný přátel jedna. A to je, kdepak je *jméno+. V: A jak jsi získala ty přátele? Spíš oni tě požádali nebo ty je? D: Já je. Protože je znám. (pitvoří se) Ale kámošky ze školy mě požádaly samy. V: A tys jim to pak potvrdila. D: Jo. V: A už se ti stalo, že tě požádal někdo, koho neznáš? D: Jo, hodně se mi to stává. V: A co pak děláš? D: Prdím na něj. V: Necháš to být nebo to dáš pryč? D: (neposlouchá) Koukej, jak je ten nápis velikej. V: Tak jak jsi to teda udělala? D: Odstranila. V: A kdo teda myslíš, že kouká na ten tvůj profil, víš to? D: No ono jde o to, že já nejsem veřejně dostupná, ale kámoška je. Ona přímo, když si dám vyhledat přátele, někde tady bude. Nedávno tady měla… Toho znám. S tím taťka chodil na golf. V: A nevadí ti, že ti tam taťka kouká? D: Ne. V: A s kým si tak píšeš? D: Se všema. Já se musím kouknout, jestli mně… (neodepsala kamarádka) V: A když něco nevíš? D: Hele, tohle je hustý! (smích) V: Počkej, co teď hledáš? D: Já jsem tam dala můj e-mail, ale nic takovýho se nejmenuje. To je zajímavý. (smích) V: A když… D: Šťouchni, hele. V: Na co je to dobrý? D: To já nevím, já se právě chci kouknout. Ne, tu šťouchat nebudu, to je sousedka. V: No tak na co by to mohlo být? D: To nevím. Šťouchnem. Proč do ní mám šťouchnout?

V: Já nevím. D: Já ji zkusím šťouchnout…. (smích) *jméno+, šťouchnu do něj! V: A toho znáš? D: Jo. V: To jsou všechno kamarádi? D: Jo. V podstatě ano. V: Tak už asi nešťouchej. D: Do tý šťouchat nebudu, ta je docela přísná. V: Aha. D: Hele, zase mi nabídl někdo přátelství nebo co to je. Hele tři minuty, osmnáct minut. Před čtyřmi hodinami, před deseti minutami… Hezký. Takže, *jméno+ mi psala. Já jsem nic nechtěla. (diví se) V: No, tys psala „Já jsem nic nechtěla“ a ona ti psala „Copak jsi nechtěla?“ D: Jo takhle! (odpovídá na příspěvek, píše) Jak se píše fotbal? (diktuji) Normálně, jak to slyším? Hopla, je to tam! Právě teď! V: A kdo ti tam ještě napsal komentář? D: Mmm, to je bratranec. V: A co napsal? D: (čte potichu) V: No napsal „Copak dávaj?“ D: Já napíšu pohádku. V: To nevypadá moc jako pohádka. D: Napíšu pohádku o červeným kůzlátku. Musím vtipkovat. (píše, říká i potichu, co) V: A kdo může vidět takhle ty příspěvky, ty komentáře? D: Jenom ten, kdo to napsal. To píšu jenom *kamarádovi+. V: To nepíšeš jenom jemu. D: Jo, píšu. V: Fakt ne. Protože to píšeš na ten profil, takže to může vidět každej, kdo tě má v přátelích, si myslím. D: No, tak to mi nevadí. To by mě zajímalo, co na to řekne. V: A co myslíš, že by se vůbec nemělo na Facebook dávat? D: Nějaký osobní věci. V: A jaký? D: To nevím.

V: Něco tě napadne, ne? D: Ne. V: Vždyť jsi chytrá holka. D: To bych neřekla. Já jsem dyslektik. Po taťkovi jsem to zdědila, bohužel. V: No tak na čtení je to náročný, ale vymyslet něco dokážeš, ne? D: Ne, nedokážu. Já chytrá nejsem. V: Tak zkus… D: Ne, to nevím. (směje se, co napsal kamarád) V: Co napsal? Jo smajlíky. Tak co by se tam nemělo dávat za osobní věci. D: (směje se, hledá samolepky, které by mu poslala) Jé, to mu tam dám! (směje se psu kroutícímu zadkem) To bude koukat. To se mi líbí! V: Tak co bys tam ty třeba nikdy nedala? D: Já? Já nevím. V: No něco určitě, ne? (vešla matka) S: Píšu si s *kamarádem+, mami. M: Teďko? D: Radši se na to nekoukej. M: Proč? V: Protože tam dala pejska, co vrtí zadkem. D: (směje se hodně) (matka odchází) V: Tak to teď nech na chvilku… D: To se mi taky líbí, to taky (samolepky) Všechny se mi líbí. V: Tak co, co bys tam nedala? D: Já nevím. Mě by zajímalo, jestli ještě bude vrtět prdelí. (směje se) (znova vešla matka) M: Hele, tak děláš nebo…povídáš nebo si tady to… D: Povídám… (matka odešla) Nepovídám. V: Tak já ti ten tablet na chvilku zakreju… D: Hele, stejně vidím.

V: Tak stačí, už toho tam máš dost, ne? D: Tomu napíšu… V: Co mu napíšeš? Na co čekáš? Na signál? (píše refrén z písničky) Tak hotovo? D: Ne. V: Co tam píšeš? D: Čekám na signál, ten však nepřichází, a tak čekám dál. V: Aha. Tak až to dopíšeš, tak už mi budeš odpovídat? D: Jo. V: Tak domluveno. Tak poslední, jo? Ne, nedávej tam víc, to bude plný jenom těch smajlíků. D: (směje se) V: Tak mi řekni, co bys tam nikdy nenapsala. D: Ten *kamarád+ se z toho zblázní. V: Teď to nech chvilku. D: Já dám všude To se mi líbí, ať mám aspoň jeden. (ke svým odpovědím) V: Tak co, co bys tam nikdy nenapsala? D: Já nevím. Že mi mamka plete novej svetr, ale napsala bych to, až bude hotovej. (smích) V: A proč? D: Protože mi ho plete. V: Ale proč? D: No protože je to tajemství. (ukazuje mi svetr, vrací se k tabletu) V: A už ses tam setkala s něčím, co se ti nelíbilo? D: Tak já se kouknu. Sedm minut. *jméno+ V: Jo, to je tohle. D: Tady to je deset minut. Nahlásit. V: Ne! To nedělej. D: Jsem čekala, jak budeš reagovat. (směje se) V: Tak počkej, tak to chvilku nech. Jenom mi řekni, jestli jsi něco takovýho viděla, co se ti nelíbilo. D: Ne. Počkej, viděla jsem tam jednu ošklivou fotku. V: Jak ošklivou? D: Takhle ošklivou. Nevím, jestli tam ještě bude. (kouká na svůj profil) Kde je? V: Na tvým profilu?

D: Ne, na mým profilu ne. Já se kouknu, jestli je tady něco ošklivýho. Tohle je ošklivý. (jídelna) V: To je normální jídelna, ne? D: To je ošklivý. Oni tam vaří takový hnusy. Tady to, tady to, to určitě ne. (jídla) To by mně zajímalo…tady to je nádhera. (dala like) V: (chystá se psát) Ty tam taky budeš něco psát taťkovi? Nepiš, nepiš tam. Cos tam napsala? D: No aby věděl, kdo to tam dal. (napsala svoje jméno) V: Ale to on by věděl. D: Nene. Jídelní lístek… V: Už to nech. Já nechci dostat vynadáno, že jsem tě neuhlídala. D: To nedostanete. V: A tys tam dávala předtím jen tu jednu fotku, tu profilovou, a dneska až ten fotbal? D: Jo. V: Takže mezitím nic? D: Jo, dávám ještě, z her. V: A co z her? Třeba ty žirafy? D: Jo. V: A to tam dáš ty nebo ta hra sama? D: Ne, to tam dám já. Ale já jsem… V: A jak se tam dává ta fotka ze hry? D: Úplně normálně. Takhle. Jestli to vůbec půjde. Ale myslím, že to půjde, ale nevím to jistě. Tatata. (zpívá si) Já miluju jednu písničku úplně…já teď nevím, jak se jmenuje. Ale je z ledovýho království. Hele, já mám asi novou žirafku. Nebo co já vím. Jo, mám novou žirafku. Hustý! V: A říkali jste si někdy ve škole o Facebooku? D: Ne. V: A kolik teda ve třídě vás má Facebook? D: Tak bylo nás ve třídě deset, ale teďko je nás docela míň. Ale je to jedno. V: Jo? D: Jo, mně je to jedno a všem ostatním taky. Pro nás je takhle podstatný, kdo tam je. Takže jestli je nás tam dost. V: Jak jako? Jako na Facebooku nebo ve škole? D: Na Facebooku. V: A tam je vás kolik?

D: Docela dost. V: Ale jakože ti je jedno, jestli je to ze třídy nebo odjinud? D: Ne, musí to být lidi, který znám. V: Ale když ve třídě někdo Facebook má a někdo nemá? D: Tak je to fuk. (přišla matka) D: Nebo ještě hraju jednu hru přes Facebook. M: Ty hraješ hru přes Facebook? D: No, to ani nevíš, viď? M: No, to nevím. D: No, ale to nic zásadního není. M: Takže ty seš takhle na Facebooku častěji, než si myslím? D: Jak jako? M: No tak často jsi na Facebooku? D: Tak málo. Hodně málo. Akorát tam dávám jako fotky z těch her, abych vydělala peníze. M: Co? (udiveně) D: To ty neznáš. M: Neznám. Asi budu muset do toho proniknout, protože koukám, že na taťku není spoleh. Budu si to muset ohlídat sama. D: To není nic špatnýho, když tam dáš fotky, tak vyděláš peníze v tý hře, a ty fotky tam jsou jako jenom z tý hry. V: A jak jsi tam dávala, že se ti něco líbí, tak proč? (neodpovídala, hrála) M: Poslouchej! D: No protože jsem si to dala sama sobě, aby se mi to líbilo. V: Ale taky jsi to dávala i na nějakou fotku kamarádky? D: No, je docela hezká. V: A na tu stránku tý Violety? D: No, to je známá osobnost jakože. (matka už musela odejít, přišel otec s mladší dcerou, rozhovor musel být ukončen) -

Po rozhovoru chtěla, abych zase přišla a stali jsme se na FB přáteli, otec jí nebránil, spíše podporoval, pomáhal

Rozhovor 9 (V-výzkumník, M-matka, D-dcera) -

FB na laptopu, s matkou nejprve v herně, s dcerou pak v jídelně Rodina věřící Nejmladší dcera pobíhala kolem, někdy přítomná rozhovoru

Rozhovor s matkou V: Jak dlouho má dcera Facebook? M: Vlastně tři tejdny, jak byla v nemocnici, tak je to čerstvý. Ale jako…dneska už je to, že i všechny ty kroužky a všechno už jsou ty skupiny na Facebooku, tak vlastně když je to, teď chodí do sboru, tak tam jsou… D: No já v ní nejsem. M: No ty v ní nejsi, ale *bratr+ třeba jo. A když vlastně měla tance, kam teď taky nechodí, tak vlastně se to taky řešilo přes Facebook. Ale tam může být rodič, nemusí tam být dítě. V: A vy používáte sociální sítě? M: Já ano, manžel ne. V: A jaké? M: Facebook jenom. V: A jak proběhlo to založení profilu dceři? M: No přemlouvala mě tak dlouho, až jsem povolila, ale s tím, že vlastně mě má v přátelích, a já kdykoliv můžu se podívat, co prostě tam je, a hlavně jsem ji upozornila na to, aby si tam dávala opravdu jenom kamarádky z vesnice a spolužačky, jinak nikoho prostě navíc. Máme to nastavený to soukromí hodně pečlivě, aby tam nebyl prostě nikdo cizí. V: A nakonec jste souhlasili oba rodiče nebo ještě proběhla nějaká debata? M: Ano. Já myslím, že ani…my jsme to nejdřív vůbec nechtěli, chtěli jsme počkat, a i v rámci…musel souhlasit i brácha, protože brácha to měl až půl roku před třináctýma narozeninama, takže škemrala u nás a i u bráchy, aby s tím souhlasil brácha. My jsme řekli, že když nebude souhlasit brácha, a by to bylo spravedlivý, tak…tak i brácha potom souhlasil (smích). Možná toho litoval trošku… (smích) Takže jsme se tak potom shodli, protože bohužel to má čím dál tím více dětí, a třeba tady dvě kamarádky z vesnice, který taky ještě nejsou třináctiletý, tak taky ho mají takhle brzo už. Ale jako je mi to proti srsti, u [syna] jsem s tím bojovala dýl, protože prostě tam musím zalhat jakoby s tím narozením, s tím věkem, což mi bylo strašně proti srsti, ale teď teda jsem podlehla. (smích) V: Takže víte, že to je od třinácti… M: No, přesně tak, museli jsme nastavit starší to, no…takže tak. V: A jak jste se s tím nakonec vyrovnala? M: Je to tak, že prostě už, tak brácha ho má, a pak nakonec jsem si říkala, že pořád lepší, vlastně já vidím kdykoliv, a ona nechtěla zase chodit pod mým účtem jakoby, tak je to takový hloupý taky, že jo, ale takže já můžu kdykoliv vlastně se k ní podívat a jakoby hlídat to, co se tam děje nebo…a vlastně i myslím, že informovanost dětí v dnešní době je taky veliká, i si o tom jakoby povídají, i my jsme to

probírali, že může snadno dojít i nechtěně ke kyberšikaně nebo takový věci, že e to prostě hrozně citlivý, ty sociální sítě, takže jsme prostě s velkým poučením podlehli a založili účet. V: A vy jste říkala, že hodně hlídáte to nastavení soukromí, můžu se zeptat jak? M: No vlastně, že můžu kdykoliv, i kdybych jí řekla, ať se přihlásí jako *dcera+, tak vlastně ale, když jsem to nastavovala, tak jsem to nastavovala já, takže vlastně nemohla si tam sama něco… A když vidím, že ta, ono je hodně takových spamových věcí třeba, takový ty lajkni…já nevím, takový ty blbosti, nevím teď, co tam…tak jako vždycky si o tom jakoby povídáme, že prostě, že je to takovej spam nebo já nevím, tyhlety, třeba dvacet kamarádů, jak to vybírá tyhlety věci, tak jí vždycky říkám, ať si tyhle věci vůbec ne…nebo nějaký přiblblý fotografie, aby si tam dávala nějaký selfíčka furt nebo takhle, tak to mi přijde taky jakoby to… Tak to se snažím si s ní vždycky o tom promluvit, aby to prostě používala, že tak jako ví, co kdo si píše, nebo takhle si může s těma kamarádka tam povídat nebo chatovat, ale nechci, aby tam dělala tyhle věci, který jsou strašně…by se snadno moh už někdo nabourat do toho nebo takhle, no. V: Takže jste na začátku nastavili nějaká pravidla? M: Určitě, jo. Tak některý děti si vůbec rodiče nevezmou jako přátele, aby vlastně o tom vůbec nevěděli, že jo, takže my tím, že vlastně kdykoliv já se můžu podívat, co se jí líbilo nebo nelíbilo nebo co tam prostě má, tak to mně přijde, že vlastně je to lepší, než čekat třeba do třinácti, a pak jsou ty děti třeba úplně fakt bez dozoru, že vlastně vůbec o tom ti rodiče neví. Což si myslím, že je problém, nebo dneska naštěstí i v tý škole si o tom hodně povídají, že si myslím, že jsou informovaný, že…jo, nebo to třeba probíhá i v nějakých dětských pořadech, že třeba, já nevím, jsou cizí lidi, který vypadají, že jsou jako třeba mladší, že jsou to jejich kamarádi, ale může to být třeba chlap a může jí říkat, aby se vyfotila, já nevím, polonahá nebo takhle, tak jako dochází k tomu, a naštěstí v různejch dokumentech nebo takhle to dneska jakoby bylo, takže… D: Mami, k nám chodil ten nějakej policajt, a ten nás poučoval, když máme třeba Facebook, abychom si tam nepřidávali nikoho cizího. M: No, takže takhle. On jak člověk jakoby ví, já to používám vlastně i pracovně, my musíme vlastně pracovně používat Facebook, takže člověk to ví, a dneska poměrně, až jsem překvapená, že přes ten Facebook jako kolik lidí na to kouká, ale prostě má to svý…někdy tomu taky nerozumím, tomu systému. Někdy to vidí tihle ti lidi, někdy to vidí zase ti, jo funguje to tam, třeba v tý práci taky to vidím, jak máme víc těch už, tak to vždycky jakoby projde, když tam třeba dáme nějakou zprávu, neprojde to úplně všema. Takže když to tam dá člověk několikrát, tak se to vždycky dostane někam, jakoby…zajímavej systém a jako musí být člověk ostražitej prostě. Je to prostě hrozně zneužitelný, a když potom ty děti jsou jakoby naivní, a ještě, i takhle v těch jedenácti, ale teda jakoby poučený, ale pak si myslím, že někdy i ten věk zase není až tak rozhodující, spíš prostě jako aby ty děti, protože spíš prostě v těch třinácti je v uvozovkách větší ta puberta, že si myslím, že snadno jakoby podlehnou nějakýmu takovýmu tlaku z hlediska těch kluků a tohohle, který by mohli nabádat k nějakým věcem, který potom by mohly být s fatálníma následkama, třeba opravdu, že by pověsili něco, a četlo by si to třeba víc lidí ze školy nebo takhle. Zrovna teďko jsem včera s někým mluvila, a ti mi říkali, jo s *jméno+, a právě, že taky zjistili, že vlastně, tý ale bylo třináct teda, ale zjistili, že má jako opravdu citlivý téma, něco o uprchlíkách, nějaký jakoby ošklivý, já nevím, „ty černé huby“, něco prostě tak se u ní, na tý zdi vlastně se to, já nevím, ta holčina napsala, a bylo to tam, takhle zpráva a fotka s těma uprchlíkama, a ona to tam vlastně vůbec nedala, někdo se jí do toho naboural, a takhle, a zjistili to jakoby její známí, jakoby známí rodičů, a ti to zavolali těm rodičům, takže oni to s ní pak řešili, ale vlastně fakt se může stát leccos a trvalo jim hodinu, než to prostě jakoby sundali. Jo že někdo jí to tam prostě dal anebo jí to nějakým způsobem, já nevím taky, tomu až tak nerozumím, jak se to dá

udělat, ale prostě to napsali, že ona napsala tohle, ta třináctiletá holčička, a ona z toho byla jakoby špatná, nebyla to ona, dostalo se to v momentě, že jo ke spoustě lidí a…takže jako je důležitý o tom prostě mluvit, a občas to hlídat, jestli to…ale já si myslím, že dneska je nabouratelný všechno, no, já nevím. Takže takhle. V: Takže jim takhle pomáháte se v tom orientovat? A myslíte si, že jako rodiče tomu rozumíte líp než děti? M: Já si myslím, že furt jako…nebo furt kladu důraz na to, aby prostě nelajkovala nebo prostě, tam jsou takový ty hromadný věci, tak to se mi moc nelíbí, jakoby rád bych, kdyby se toho moc jako…moc do toho jakoby nešly, aby, jo, spíš si třeba komentovat nějaký fotky a hlavně prostě fakt třeba nějaký ty selfíčka nebo tak, tak to si taky myslím, jako v rozumný míře. A naštěstí oni jako jsou vzorný oba dva zatím, že jakoby tam všechno nedávat úplně, jako občas to, takže spíš tak jako si přečtou, co se děje novýho, ono je to taky takový jakoby…taková nemoc trošičku. Ale dneska je potíž v tom, že prostě Facebook je součást každodenního života, že i prostě potom pracovně a i, takže ono jednou to přijít muselo, akorát mně bylo prostě proti srsti lhát s tím datumem narození, ale pak zase jsem si říkala, že když to člověk takhle jakoby ohlídá zase, a fakt já tam kdykoliv můžu a můžu se i podívat, tak jako mi to nepřišlo až takový. A hlavně prostě je řada spolužáků, který to takhle mají. Jo, že člověk se tomu tak jako brání, brání, ale když vlastně to všichni mají, ale jedno dítě ne, tak je to prostě těžko ubranitelný. Akorát mi přijde, že ten nátlak jakoby je dřív, že jo, malýmu jsme to udělali těsně před třináctým, tak jsem jako tak myslela, že budem odolávat, ale tím, že jde i tady na vesnici ke kamarádce, a prostě se třeba podívají a takhle, a nemá ho, tak jako je pravda, že zase přes maminky profil se nebude dívat, že jo, ke kamarádkám. Takže takhle. A já to spíš mám, že to využívám z toho důvodu, že vlastně co jsem byla jako na škole na vejšce s holkama, který jsou jakoby dál, s kamarádkama, tak vlastně jakoby o nich vím. Vím o dětech, což bych třeba vůbec nevěděla, kdyby Facebook nebyl. Takže to mi přijde zase fajn, ale nejsem zase nějakej aktivní, že bych fotila každý, já nevím, jídlo nebo prostě něco, já spíš na to nemám nějak čas. Ale je pravda, že prohlídnu jednou za dva dny, co je novýho, a vylezou mi tam právě spíš tyhlety…a chráním si to taky, nedávám si tam prostě každýho, dávám tam opravdu jenom ty, co chci, a ne prostě víc. Takže to kladu na důraz jako dětem, aby si to nezahltily lidma třeba, s kterýma nejsou až tolik v kontaktu. V: A vy tedy znáte lidi, který mají děti v přátelích. M: Jo, jo. Jenom vlastně mají nás a kamarádky. V: A kolik tam myslíte, že tam stráví času denně? M: Na Facebooku ani nevím, ono jako na počítači hodně, my se snažíme jakoby, teď jsme dali hodinu denně, ale ona to hodina nebude, ono to bude víc, bohužel. Ale na Facebook se jenom koukne, na Facebooku je málo, to tak bych řekla tak do deseti minut. To není tak strašný, ale celkově třeba potom počítač nebo ty věci…tak přes tejden tolik času není, ale pak když jsou doma, tak to, tak si myslím… Ale jakoby mají většinou, protože oni jsou vlastně, my těch počítačů tolik zase nemáme, oni nemají svůj, a je to vlastně dva počítače, ale pro celou rodinu, ale jenom na jednom, jeden je takovej novější, takže my vlastně máme jeden počítač pro všech pět, *nejmladší dcera+ samozřejmě ještě ne, pro čtyři lidi jeden počítač, takže ono toho času tolik není. Spíš oni se musí mezi sebou domluvit, tu hodinu si jakoby obhájit. V: A říkala jste, že ho má teprve tři týdny? A to bylo nějak v nemocnici? M: No, ona byla v nemocnici, měla tam spolužačku, a pak mě teda ukecala. A my jsme to furt tak jako oddalovali, že až až až… Ale spíš prostě, že tam jsou i tady ty z vesnice holky, tak jsem potom

podlehla, no. Že potom vlastně mi najížděli, měla jsem je taky jakoby v přátelích a najížděli mi, a mě to tak jako celkem…že jsem si říkala, tak jestli bude chodit přes můj, anebo bych udělala jí a budu to hlídat, tak asi jakoby tak… Kdyby si myslím to nebylo, kdyby ty kamarádky to neměly, tak bysme to vůbec nikdo neřešil, rozhodně bych to nedělala dřív, ale tím, že opravdu ty největší kamarádky, nebo se kterýma je nejvíc v kontaktu, tady místní, tak díky tomu jsme teda podlehli. V: A v čem vidíte nějaké přínosy nebo možnosti, které to pro ní má? M: Já si myslím, že velký přínosy to nemá, spíš je to takový jakoby…taková trošku závislost, koukat se, co kdo se jakoby děje, ale zase teda furt se snažím, ale vidím to, ty děti dneska, když třeba má u nás kamarádku, tak nejčastěji by ty děti byly jakoby na počítači nebo takhle, a ke komukoliv přijde, tak nejradši by taky byly, a já se třeba snažím je vždycky vyhánět, chvíli je nechám, a pak je vyháním ven, ať jdou ven. Takže…ale dneska, co se týče nějakých třeba potom kroužků, tak vlastně se řeší věci jenom přes Facebook. Že je to vlastně okruh, co se týče tancování, nebo malej, když má spolčo nebo něco, tak si vlastně ty věci řeší přes tu skupinu, takže jakoby nějaký termíny nebo něco si tam musí prostě zkontrolovat, ale jako jinak u *dcery+ třeba ještě jakoby ne, ale jako nějakej přínos extra ne, to spíš prostě je to taková…bych řekla, doba blbá. Ale jakože si myslím, když jsou větší, tak si to ještě užijou až až. Ale jako furt se budu snažit, aby to tak nehrotily, protože mi to dneska tak přijde, že lidi neumí prostě jít někam radši ven a společně, a každej si sedí doma radši a řeší blbosti přes Facebook, přitom by mohli třeba se sejít a vidět se osobně, ale je to tak prostě nastavený zvláštně, že nevím… Ale budu se vždycky snažit, aby spíš prostě běhaly, a rozhodně jí nenechám…jako měl by s nima člověk klid, ale nelíbí se mi to taky. Jako fakt se podívat, co se děje, ale ne tam aktivně prostě furt něco nahrávat a něco prostě s kždou věcí hned běžet a jako psát na Facebook, tak to snad doufám, že ne, no. Ale furt záleží, že jo, jaký bude mít ty kamarádky a kamarády v okolí, si myslím, to je prostě, jaká bude jakoby parta. Kdyby to takhle dělali všichni, tak jako sama nemůže jít proti, proti to… Ale doufám, že ne. A tak takhle já je vždycky vyženu od toho (smích). V: A jak jinak organizujete dětem volný čas? M: Oni mají, vlastně *dcera+ má dvakrát týdně sport, jako kroužek sportovní, a pak vlastně hraje na klavír a mají sbor dvakrát v týdnu, pak ještě nauka, nábožko, takže ten volnej čas se jako poskládá sám, to plyne samo. Takže přes ten tejden moc toho času není, aby byli prostě… Ale to si myslím, že musí být, protože to potom by strašně jakoby ty děti jako, když to řeknu ošklivě, zmagořily s těma počítačema. Protože nám se tady stalo, když byl malej syn, tak jsme tady měli kamaráda z vesnice, a ten místo, jsem byla fakt úplně naštvaná, že vlastně místo toho, aby šel třeba k nám, já jsem jako jezdila, měla jsem jenom půl dne v práci a pak jsem byla doma, takže bych na ně i dohlídla, a on místo toho, aby šel třeba k nám, tak jel domů, protože než přišli rodiče z práce, tak udělal v nějaký hře třeba dva levely. Jo, a on přemejšlel, než jsme sem dojeli přes kopec, jestli k nám půjde nebo nepůjde, a pak stejně nakonec zvolil ten klid doma u toho počítače, což mě prostě přišlo úplně jako strašně smutný, ale nedá se s tím noc dělat, když nezakročí ti rodiče, že jo. Holt musí rodiče tak nějak to sledovat. Jo, ale taky si říkám, ta doba je jakoby to, je tak jako nastavená, ale těma kroužkama se to vyplní, ale zase musí být nějaká jakoby mez, taky nemůže toho být hromadu, ale tak my, si myslím, že sport musí bejt, tak oba mají jakoby dva sporty, a pak teda tý hudebky mají dost. Ale zase to k tomu nějak jakoby dospělo, to bych chtěla, aby to tak jakoby bylo. V: A ještě se zeptám obecně, jaká rizika vnímáte ve spojitosti s Facebookem? M: No, jako to zneužití. To zneužití, vždycky jim říkám, že nesmí nikde psát, to svý soukromí si musí prostě chránit. To znamená, jakoby tam nemáme, nenastavovali jsme samozřejmě, kde bydlíme, a takovýhle věci, aby prostě se nemoh někdo nabourat do toho soukromí, to jako vůbec neventilovat. A hlavně aby se tam nenaboural někdo cizí, a to prostě tak jakoby ví snad, že když by někdo se tak

tvářil, že to třeba může bejt někdo úplně…cizí lidi vůbec ne. Jenom opravdu ty přátele, aby to používala opravdu k týhle komunikaci, ale jako jinak ne, protože fakt je to takový hrozně citlivý. A nechtěl by taky člověk, že jo, aby se jim pak něco stalo kvůli Facebooku. Ale to ono dneska, jak my jsme dojíždějící, tak prostě často musí někde čekat ve městě v hudebce, takže ten…to s těma cizíma se můžou setkat jakoby kdekoliv, nemusí to být přes Facebook, ale je…vždycky říkám, kdyby cokoliv se jim nezdálo nebo cokoliv by se jim zdálo jakoby divný nebo někdo, tak aby mi to prostě řekli, aby neměli strach s čímkoliv přijít a říct. Takže všechno to, a ví jakoby co, nebo jsme si i říkali, nevím, kam utíkat, když by někdo auto…tak takhle, ale ono většinou se pohybujou s někým nebo přes den, a když zase jsou kroužky, který jsou třeba večer, tak my pro ně jezdíme. Takže vlastně nejezdí večer, večerníma autobusama nejezdí. Ale čím budou starší, že jo, tak tím potom budou někam odjíždět třeba, i když já si myslím, že oni budou v *blízkém městě+ asi na gymplu. Naštěstí se dobře učí, tak to není až takový náročný. No, a když zlobí, tak mám jakoby pěknej bič, že zruším vše. (smích) V: Takže to funguje? M: No my jsme zatím ještě krátce, tak jsem to ještě až tak nemohla posoudit, ale jako potom mají zákazy počítač, všechno. Když zlobí. To je jakoby bič, no. Nebudu jim zakazovat, aby chodili s kamarádkama nebo prostě kroužky, to si myslím, že některý rodiče to taky dělají, ale to si myslím, že prostě jako je nesmysl. Ale tyhlety věci, ty se dají zakazovat. I by se t dalo zrušit. (smích) V: A vnímáte, když to máte tak krátce, že nějak Facebook zasáhl do běžného dne? M: Ne, já myslím, že naštěstí ne. A pak, když jsem si všimla, že třeba fakt tam takový ty, já právě se toho neúčastním, takže jakoby mně to tam nenabíhá, ale takový ty, jak se posílají ty srdíčka nebo se lajkuje něco, tohle to, tak naštěstí ona, jednou jsem tam něco viděla, tak jsem jí říkala, ať radši tohle nedělá, že to je prostě takovej spam, potom zase chodí, mně přijde, potom zase chodí další ty jakoby nabídky, ale to zase záleží, co se motá…co tam motají ty kamarádky, takže… D: Já jsem tam jednou viděla, abysem to sdílela, abysem zachránila svojí mámu, a tam hořel nějakej domeček… M: No, to je…hrozný. D:…a já jsem to sdílela (trochu zahanbený smích) M: No, ty jsi trdlo. Takže právě tyhlety věci jako nemusíš sdílet. (smích) V: To je docela drsný… M: No, to je hrozný. Ono opravdu někdo potom…jako leccos by tam mohlo bejt, si myslím. Jo, to je taky, to chodí i v mailech, že jo, jestli to nepošleš dalším dvanácti, tak jako uvidíš za dva dny, že bude nějaký hrozně velký štěstí, a když ne, tak prostě bude smůla, já už taky tyhlety maily ani neotvírám. D: Ale teď už jsem to jako nesdílela, něco tam bylo, že od vedení Facebooku, to založil ten Mark to, ten Facebook, že nejsou lidi aktivní, a když jsou, že se to prej seká, a že si na to lidi stěžujou, tak když to prej nepošlu deseti, tak se mi za dva týdny zničí Facebook, ale jako aby zjistil, že, aby tam nebylo tolik lidí, aby se to tolik prej nesekalo, tak že když uvidí, že tam nejsme aktivní, tak nám to prostě zničí nebo co. M: No, tak holt to budeš mít zničený, no. (smích) Ale je to taky zvláštní, co, tohle, zrovna tohle kdyby ti ještě vyjelo někde, tak mi to musíš ukázat, to by mě zajímalo, co to je. Kdy se ti to…tenhle tejden, se ti to… D: No, tenhle tejden. A všichni mi to posílají, a já jim říkám, že…

M: Ale to ještě dohledáme vlastně možná někde, ne, možná to tam budeš mít, kdybychom se přihlásili, že to tam někde najdeme u někoho. D: Jo, v chatu! Já jsem jim jenom napsala, že je to pitomost. M: Tak to se podíváte. V: A znáte přihlašovací údaje dcery? M: Heslo neznám, ale kdykoliv bych mohla. Jako psala jsem je vlastně, ale nenapsala jsem si je. Ono jakoby nám to nějak nešlo taky se přihlásit. My jsme to dělali jako docela dlouho, že zrovna to nějak jakoby nešlo se přihlásit nějak jednoduše. Buď jsme měli nějak jméno, nebo já nevím. Když jsme se registrovali, tak to bylo nějaký zaseknutý nebo tak, že jsme od toho museli jít, a pak jsme to udělali ještě jednou. A ono taky i to jméno, že jo, taky je hromadu, pak trefit třeba to jméno, já nevím, jak to tam bylo. A my jsme obě, že stejně se jmenujeme, takže ono je to i potom… (říká e-mailové adresy sebe a dcery) Ale heslo teda si nepamatuju, ani jsem si nenapsala. Na Facebook. D: No, to. Chceš ho říct? M: Teďko ho nepotřebuju. Já když budu chtít, tak se tam přihlásíš, a když budu chtít, tak se podívám od sebe. (smích) V: A v jakých oblastech obecně myslíte, že je dobré rozhodovat za dítě v tohle věku? M: Já bych řekla, že člověk by je měl trošku nasměrovat, jakoby do toho volnýho času, ale vysloveně nestát, my jsme měnili třeba ty sportovní aktivity má jiný, netrvám na tom, aby od první třídy dělala tohle, tohle, tohle, a je teda pravda, že chtěla třeba přestat s klavírem, ale tam jsme měli problém trochu s učitelkou, tak jsme vyměnili učitelku, a snažím se jí jakoby vysvětlit, že dokud by to šlo, protože je šikovná, není to kvůli tomu, že by jí to nešlo, ale prostě tak musí se každej den cvičit, mělo by se, takže jí říkám, že kdyby chtěla potom studovat jakoby paní učitelku, by chtěla dělat, buď ve školce nebo ve škole, tak vlastně zase tohleto je jakoby plus, když ten nástroj bude umět, než když potom v pozdějších letech bude muset chodit na nějaký hodiny, aby na ten nástroj mohla hrát, že na to nebude mít čas, teď na to ten čas je. Takže jsme měnili paní učitelku a trošku se nám to jakoby vylepšilo, ona je hodná, a ten přístup v tý hodině je jinej, takže to jsme jako to…a hraje jakoby zatím, takže to jsme rádi, že… A to taky, kdyby si vzpomněla, tak bych řekla dobře, tak nebudeš, tak to jsem jakoby trošku přemlouvala, a říkali jsme, tak ještě uvidíme půl roku, a pak jsme se snažili změnit, a ono se nám to povedlo, že to bylo kvůli paní učitelce, že vždycky říkala dneska je pátek, to je nejhorší den, to mám klavír. Takže už to přerostlo takovou určitou mez z obou stran. A i při předávání vysvědčení ji jakoby řekla, že je tam nejhůř připravená, přitom měla jedničky, tak jsem říkala, tak ať jí dává špatný známky třeba. Jo, a už mezi sebou měl i blok ony spolu. A jednou mi i volala, že by potřebovala, abychom zrušili nějaký kroužky, aby měla víc času na ten klavír. A já jsem jí říkala: nezlobte se, ale *dcera+ má problém jakoby s nadváhou a s celkovým držením těla, prostě dvakrát v tejdnu ona ten sport prostě mít musí, z hlediska zdravotního. A pak má sbor, že jo, dva dny v tejdnu, ale to ona chodí ráda, tak jako jí nebudu rušit kroužky, který má ráda, a hejbat se musí, nemůže prostě sedět u klavíru. Takže to bylo takový zvláštní, že jsme si teď jako celkově ulevili teďko. A půlhodina byla o tom, že na ni křičela. A já si to sama dovedu představit, kdybych takhle jako dítě chodila na hudební nástroj, kde mám učitelku hned vedle sebe, a byla půl tý hodiny vyučovací na mě nepříjemná, tak prostě taky z toho budu… My teda, děti nechodí na hudebku kvůli tomu, že by prostě šly na konzervatoř, chodí kvůli tomu, že prostě jsou na to šikovný nebo jim to trošku jde, a říkám si, že je to výhoda, až budou třeba v pubertě, udělají si skupinu, budou moct někam chodit do garáže hrát, vyplní si jakoby volnej čas, takže si říkám, ta hudba jakoby zjemňuje, nebo ty děti prostě zase

mají… Teď na to čas mají, takhle malý, ale potom… Tak jsem si říkala, kvůli tomuhle, jako rozhodně bych nechtěla, aby se nějak cepovala. Mně by se to docela jako dítěti líbilo, kdybych mohla hrát, ale rodiče nás nevozili, my jsme měli spíš hasiče a takhle. Ale teď zase máme skupinu, že skoro všechny ty děti chodí hrát, že je vozí rodiče do hudebky, tak to přišlo prostě nějak samo, a oni nakonec jsou docela šikovní na ten sbor, že jsou v tom nejlepším sboru, takže mají takhle aspoň vyplněnej volnej čas. A jako jsou zase se správnýma lidma, a mají už skupinu dětí, takže je to takový fajn… Ne, naštěstí musím říct, že já vždycky říkám, důležitý je všechno říct. Taky člověk neví, jestli všechno řeknou vždycky, ale jednou právě vím, že v kavárně rozbili popelník, a to mi řekla, a to jsem byla hrozně ráda, že to řekli. A vždycky říkám, to je správný, když se to prostě řekne, než když se to zatlouká. Oni mají i super, že ve škole každej pátek mají takový kolečko, co se komu líbí a nelíbí, ono ten holčičí kolektiv je takovej složitější než klučičí, tak to je fajn. Já jí teda vždycky říkám, se všema jsi kamarádka, s někým samozřejmě víc, s někým míň, ale prostě to nějak nekomentovat… Ale někdy člověk se snaží vysvětlovat… Ale co se týká těch kroužků, tak chtěla přestat s tancováním, tak jsem řekla ano, ale vyber si jinej sport. Takže chodí na pinčes a na lezení. A kdyby chtěla cokoliv navíc, tak by mi to nevadilo, kdyby přidala, tak by mi to nevadilo, ale… (pak se hovor stočil jinam, k alergiím – nezaznamenáno) M: (chybí začátek věty)…se neseznámili, jak si nevšímají lidí skutečnejch, takže by se vlastně s těma přátelema nebo že by se vůbec neseznámili třeba už. D: Já jsem jednou vyplnila takovej dotazník, jestli bych šla radši do přírody nebo zůstala na Facebooku. V: A cos napsala? D: Že bych šla do přírody. M: No, hlavně aby to skutečně tak bylo. (smích) To by mamina musela přijít, ale vidím to na těch dětech, že ty holky, ty kamarádky jsou rády jakoby na těch počítačích, a jako není to regulovaný, tak prostě to mě trošku mrzí. Jako když jsou tady, tak já je vyženu, ale z tý druhý stránky si myslím, jak kdy asi. Já teda musím říct, že děti naštěstí teda čtou, že si vezmou i knížku. Akorát myslím, že pro ty holky je to, těch deset, jedenáct let, že je to těžký, my jsme třeba měli takový hezký knížky… (přesunuli jsme se do jídelny, kde je internet)

Rozhovor s dcerou (ukazuje mi zprávu, o níž jsme již mluvili předtím) D: Tohle mi poslala *kamarádka+: (čte nahlas) „Čus, tohle mám zkopírovat od vedení FB. Všem: Zakladatel Facebooku Mark nějakej ten (nemůže přečíst jméno) píše, že se prý Facebook stal velmi populárním mezi lidmi a lidé si stěžují, že je pomalý. Důvodem je mnoho nových členů a také mnoho neaktivních členů. Tato zpráva bude obíhat, aby se zjistilo, jestli jste aktivní nebo ne. Jestli ano, pošlete tuto zprávu alespoň 15 lidem za pomoci Copy+Paste. Ti, kteří to nepošlou dál během dvou týdnů, budou bez váhání vymazáni, aby se vytvořilo více místa. Pošlete to všem přátelům, abyste mu ukázali, že jste aktivní a nebudete smazán.“ V: Aha. D: Ale já tomu nevěřím. (Čte, co odpověděla): „Nevěřím tomu, je to pitomost.“ (smích)

V: To jsi napsala dobře. D: (čte příspěvek na hlavní stránce, citát od papeže Františka) Like. (kliká, směje se) Fuj! Co to je? (další příspěvek) M: To bude nějaká fotomontáž. (přišel otec, jen prošel, matka vedle v kuchyni, která je ale s jídelnou propojená) M: Taky jak tady najíždí ti lidi (na hlavní stránce), snadno by člověk jako podlehl, ne? Nebo si myslím, když dítě nějaký to vůbec neví, nebo třeba by to bylo ještě dřív… D: No a tohle! Jestli máš hnědý oči, tak dej koment, jestli modrý, tak dej like. M: A to se mi právě nelíbí, kdyby se něčeho takovýho účastnila, to je úplná blbovina tam trávit čas takovýma… D: A když máš zelený, tak to sdílej. Já mám hnědý. Mám svůj styl a nestydím se za něj se někdo jmenuje. (smích) V: No a kolik tam vlastně máš těch kamarádů? D: (kliká, nejdřív na přátele, pak jím matka poradí, ať klikne ne svůj profil) V: Jo, 31, už to vidím. D: Tady jsem já. (smích, ukazuje mi svoji fotku) S koněma. M: To bylo: Nelezte ke koňům. – Mami, já ti musím něco říct, my jsme tam vlezly. Ještě mě *kamarádka+ u toho vyfotila. D: To jsem taky já (sjíždí níž, směje se) M: Ale o tom vím. Ale tohle jsou blbosti, viď? (další příspěvky na profilu) D: Jo, já vím. Hele, tady je to. (čte) „Sdílej, ak by jsi zachránil svoju mamu.“ (fotka spáleného domu) M: No, tak to ani nemusíš, takový blbosti, viď? V: Tak mě to zajímá, protože jsem zatím nic takovýho neviděla. M: To je drsný hrozně. D: Tady jsou nějaký ty… M: Tady vidíš, kdo je, kdo byl kdy přihlášenej, že jo, nebo jestli tam je, že si potom můžeš s těma lidma… V: A tady ten králík, to je váš? (na úvodní fotce) D: Ne, ten jsem si tam dala nějak… V: A co tam tedy nejčastěji dáváš, když už tam dáváš něco ty? D: Asi jenom nějaký fotky třeba. V: Jako třeba tady s koňma. M: A to z toho autobusu tam dala *kamarádka+, ne?

D: Jo, to tam dala, to jsem tam nedala já. M: To jely autobusem a vyfotily se. No, ona *kamarádka+ tam vždycky dává takový ty selfíčka. D: (klikla na profil této kamarádky, čte) Nej kámoši a kámošky. Zobrazit. Hej, a já tam jako nejsem nebo co? V: Ne, to je někoho jinýho. D: (čte příspěvek u kamarádky) Tady je: Moji kámoši ze *třídy+ od prvního do dvacátého místa, tak snad jste tu všichni. (čte si jména) Ale tady budu já určitě! Jo, tady jsem já! Jsem tu já! (má radost) Na čtvrtým místě. Hele, co to je? Co tady *kamarádka+ fotí do toho? (udiveně na selfie kamarádky) To jsou nějaký vyřazovačky, který někdo dělá, a jako ona je tady nebo co… V: Jak vyřazovačky? D: Jakože třeba kdo je hezčí, tak ten půjde dál, a kdo je z nich nejhnusnější, tak, hele, nebo tam do komentářů napíšou nějaký lidi, koho by chtěli vyřadit, kdo je z nich třeba nějak nejošklivější nebo něco… M: A to už zavání kyberšikanou. Protože kdyby ten někdo se mu to jakoby nelíbilo nebo prostě z toho měl psychickej nějak blok potom, tak je to špatný. D: Tady mají zase nějaký vyřazovačky. (pořád na profilu kamarádky, která je o rok starší) Tohle maluje. V: Ta tam toho má teda hodně. D: (kliká) Takhle dáš to, pak to, pak to, a takhle se mi tam objeví, kdo je špatný vliv nebo co. A to je úplně náhodně. To je nějakej name…kdo hraje jakou roli ve vašem kruhu kamarádů. No, ty jsou prej jako dvojčata nebo co (smích). Já a moje dvojče. (stránka, která generuje vztahové sítě nebo něco podobného, také nalezeno na profilu kamarádky) S tou je prej dvojče. V: A co ty na to říkáš, na takový fotky? D: No, jako já bych tam tam třeba nedávala „Nuda o volné hodině“ (to tam má kamarádka, sedí s mobilem). Mně to přijde takový jako divný. V: No a co děláš ty o volné hodině? D: Já bych šla na čaj. (smích) Co to je? (udiveně nad dalším kamarádčiným příspěvkem) „Tak sorry, že nejsem podle tvých představ.“ To je hodně na hlavu. V: A co tě tam nejvíc baví? D: Mmmm, já nevím. V: Já vím, že ho máš krátce, ale zatím? D: Asi povídat si tam s kamarádkama. V: Takže ten chat? D: Hm. V: A takhle, když koukáš na ty příspěvky, tak jaký jsou podle tebe zajímavý nebo dobrý?

D: No, některý jsou dobrý, ale některý jsou takový divný, jakože třeba fotit si tam nějaký jídlo, který jíš nebo takhle. V: A jaký jsou teda dobrý? D: Mmm, třeba když někdo byl někde, tak tam dá třeba fotky. V: Myslíš jako z dovolený a tak? D: Jo. A takhle. V: A koho máš v těch přátelích? D: To jsou moje kamarádky třeba, tyhle jsou ze sboru, *jména+, ty jsou z vesnice tady, nějaký jsou ze školy. V: A tady vidím mamku a bráchu? D: Jo. V: A jak jste zakládali ten profil, to ti pomohla mamka? D: Jo, to mi pomohla. V: Myslíš, že bys to zvládla sama nebo ne? D: Ne, asi ne. (smích) Ne, ono tam byly třeba nějaký věci, já nevím… (přišla nejmladší dcera, hledala tablet) V: A ještě bys chtěla mít profil na nějaký jiný sociální síti? D: Ne, mně stačí ten Facebook. V: A používáš třeba Skype? D: Jo, to jo. V: A taky s kamarádama? D: Jo. Tam jde myslím si jenom volat a povídat si. V: A na jaký koukáš stránky na Facebooku? Myslím třeba nějaký zpěváky a tak… D: Já se asi nedívám na nic jako, nějaký stránky na Facebooku, nějaký zpěváky, tak já to tam nehledám. V: A hry tam hraješ? D: Ne nehraju. Jako mně tady nic… V: A víš, že tam jsou? D: Jo, to vím, ale mě zatím nic nezaujalo tady, nebo nevím. V: A s kým si nejvíc chatuješ? D: Asi s *kamarádkou, jejíž profil jsme předtím viděly+, my jsme nejlepší kamarádky, a tak si píšem. V: A o čem, jestli to není tajný?

D: No třeba jako jestli dneska nemůžu ven nebo jestli můžu v úterý nebo já nevím… V: Takže se domlouváte, kdy se sejdete? D: No. V: A kolik myslíš, že jsi tam času? D: Já tam moc jako nejsem třeba. Já tam někdy na nějakej den ani nejsem. V: A kdybys byla někde, kde není internet, třeba 14 dní? D: No, já jsem byla na táboře, ale ani mi to nějak nescházelo, protože jsem tam jako byla, měli jsme tam hry a já jsem na to úplně zapomněla přes ten tejden. V: A přes co chodíš na ten Facebook? D: Mmm, takhle přes počítač, občas tam zajdu i přes mobil, ale tam se mi to dlouho načítá, na tom počítači je to rychlejší, mi přijde. V: Takže to máš radši? D: Jo. V: A jak jsi vlastně získala ty přátele? D: Já jsem se o nich nějak dozvěděla, třeba jsem se jich zeptala. A o některých jsem to už věděla dřív, že to mají, tak jsem jim poslala žádost o přátelství. V: A taky někdo tobě? D: Jo. V: A pak sis ho přidala? D: Jo. V: A stalo se ti, že tě požádal někdo, koho jsi neznala? D: Jo, stalo, ale já jsem mu to nepřijmula. V: A jenom jsi to nechala být nebo jsi to odmítla? D: Já jsem to odmítla. (smích) V: A už se ti tam stalo něco, co ti vadilo nebo ti to přišlo divný? D: Ne. V: A co to s tím domem? D: Jo, tak nějaký takový věci to jo, ale že by mi tam někdo nadával nebo něco takovýho, tak to vůbec. V: To já jsem nemyslela, že to musí být až takhle ošklivý, klidně i nějaký ty příspěvky jenom… D: Jo, třeba nějaký fotky, nebo když jsem jednou tam viděla, že si tam někdo fotil, nejdřív tam byla snídaně, pak oběd, pak večeře a všechny svačiny mezi tím, prostě kde byl, tak si to všechno fotil, úplně do detailu. V: A to ti přišlo?

D: Takový jako dovný, že já bych to tam radši nedávala. V: A co ještě bys tam nedávala? D: Mmm, nějaký třeba, nebo někde, když je tam někdo nahej nebo to, jako to jsem zatím neviděla, ale už jsem to slyšela, že tam někdo byl. V: Ještě něco tě napadá? D: Asi ne. Že třeba někdo je blbej a takhle. Třeba někdo, kdo nemá Facebook, tak si z něj dělat srandu, že ho zatím nemá. V: A jak je to vlastně ve třídě? Kolik z vás má Facebook? D: Asi půlka. V: A ti, který ho nemají? D: Těm je to jedno asi, nebo já nevím, možná ho někdo z nich chce. V: A jsou kvůli tomu ve třídě nějaký rozdíly? D: Ne, my se o tom nebavíme. V: Takže je to jedno, když ho nemají. D: No. V: A víš, kdo může vidět ty příspěvky, který tam dáváš? D: Jenom mí přátelé. Jenom ti, co jim to přijmu, ale nikdo jinej tak to nemůže vidět. V: A umíš to sama nastavit? D: Ne, já to neumím. V: A když tam třeba dáváš tu fotku? Můžem kouknout ještě na ten tvůj profil? D: Jo, jo. To se třeba vyfotím, a na Facebooku je, já už nevím, jak jsem to tam… Jo, já jsem tam neměla tu fotku, a tady bylo takový plus, tak jsem na to klikla, a dala jsem si tam nějakou fotku. V: A tady, jak je třeba tahle, tak tady je ten zámeček… D: (najela na něj, čte) Jenom já. Že to vidím jenom já? (udiveně) Aha. (překlikává) Přátelé. Jo proto mi *kamarádka+ říkala, že to tam neviděla! V: Takže to jsi teď objevila? D: Jo, já jsem si myslela, že to všichni vidí, a on to tam nikdo neviděl (smích) V: Všichni? D: No, přátelé, jako všichni z mých přátel. V: A co tam máš ještě o sobě? D: Já asi nic, já jsem tam zatím nic nepsala, já jenom fotky jsem tam dala. M: No, my jsme nastavili jenom *město poblíž+, nenastavovali jsme *jméno vesnice+, aby to nebylo…

D: Ale já vůbec nevím, co tam mám napsat… V: Tam nemusíš nic psát. A jak ti to tady nabízí lidi přidat do přátel, tak ty znáš nebo neznáš? D: Jako tuhle znám ze sboru, ale já si jí nechci přidávat, protože my se známe jenom z toho sboru a ani si moc nepovídáme, takže jako… A tyhle další neznám, jo tohle je mamina kamarádky, ale… V: A jaký lidi si teda přidáváš? D: Jako abych se s nima aspoň znala, jako abych se s nima neznala jenom, že jsem je někdy viděla, ale abychom si už někdy třeba povídali a takhle, že jsme se už prostě to. V: A už jsi někdy potřebovala něco vymazat? D: Ne. V: A když tam něco přidáváš, tak sama nebo ti někdo pomáhá? D: Já to tam přidávám sama. Ale zeptala jsem se mamky. V: Takže se zeptáš, jestli to tam můžeš dát? D: Jo. Já se třeba zeptám, jestli tam můžu dát, že jsem se fotila s koňma, a mamina mi třeba řekne, že jo, tak si to tam dám. V: A vždycky se ptáš? D: No… M: Akorát toho králíka, ale naštěstí mi to vždycky ukazuje, a já kdyby se mi tam něco nezdálo, tak vlastně jí můžu říct, ať to tam vymaže. D: To se dá nějak vymazat? V: Hm. A když si teda nevíš s něčím rady? D: No to bych se asi zeptala maminy, kdyby se mi tam něco nezdálo. V: A vy jste teda měli i ve škole o tom nějakou přednášku? D: Jo. Vždycky k nám chodil policajt nějakej, a ten nám říkal, že nějaká holka tam dala fotky, že měla novej nábytek, a pak odjela na dovolenou, a že oni jí vykradli a televize tam nebyla, nová skříň tam nebyla, a pak byla vykradená. V: Takže vám i říkali, co tam nemáte dávat? D: Jo. V: A můžeš ještě sjet níž? (na jejím profilu) D: Tady to dělala nějak *kamarádka+. A ona mě napsala, že jsem tam byla. V: A takhle, když tě někdo označí, tak se ti to zobrazí na profilu? D: Jo, když někdo tam napíše, že se vyfotil se mnou, tak se mi to tam objeví. (smích) V: A tobě to nevadí nebo jsi ráda, že to tam je, nebo tě to štve?

D: Mně je to jedno. Jako tohle třeba jsem nevěděla, že to tam dává, jako taky se mě mohla třeba zeptat, ale třeba tohle je divný, že jsem tam chtěla zrovna asi mrknout nebo co (smích), ona mě tam dala takhle hnusně. (smích) V: A uměla bys to dát pryč, kdybys to tam nechtěla mít? D: Ne. (zkouší někam klikat) To odstr…já nevím. V: Tak radši na to neklikej… A když tam ty dáváš fotku, tak tam taky někoho označuješ? D: Ne, já jsem se asi zatím s nikým nefotila. Nebo jako… V: A k čemu myslíš, že je to označování dobrý? D: Asi jako, že jsme třeba kamarádky nebo jako že mě tam dala. V: A jsi členem nějaké skupiny? D: Jo, něco z *vesnice+, tak oni mě tam přidali, tam jsou všichni z *vesnice+. V: Jo, tady v tý konverzaci. A tam si píšete? D: No, já jsem tam asi napsala jenom někdy „ahoj“, ale jako já tam nic nepíšu něco… V: A kdo tam je? D: Tam je…třeba je tam, jsou tam asi úplně všichni z *vesnice+, i mamka. A tady jsou nějaký řetězce nebo co. Nějaký smajlíci. (čte) „Bude ti patřit osoba, která ti leží v tvojim srdci. Jestli tento řetězec přetrhneš, ztratíš lásku navždy. Dnes večer o půlnoci si tvá láska uvědomí, že tě miluje. Zítra tě čeká šok, budeš překvapená. Nepřetrhni tento řetězec, jestli jo, čeká tě deset roků neštěstí. Pošli tento řetěz 15 lidem do 10 minut od přečtení včetně mě.“ (smích) V: A tos nepřeposílala? D: Ne, já ani nevím, co to tady je. Jsou tam úplně všichni z *vesnice+ V: A já jsem ještě myslela, kromě toho chatu, jestli seš i v nějaký skupině, třeba lidí z kroužku nebo tak něco. D: Já už, já nemám nic. Já jsem jenom v tomhle. V: A kdo myslíš, že kouká na ten tvůj profil? D: Asi moje kamarádky nebo tak jako… V: A dáváš tam ty fotky třeba proto, že chceš, aby to právě ty kamarádky viděly? D: Já nevím, já to tam dávám asi jenom tak. V: A jak si vybíráš fotky, který tam dáš? D: Jako třeba, aby byly nějaký, třeba kde jsem byla, z dovolený, kdybych se fotila někde na hoře, jako na nějaký hoře, když jsem vyšla něco, tak abych se vyfotila. Ale to zatím ještě ne, to jsem neměla. (klikla na něco) Tam bylo něco, že můžu dát telefonní číslo nebo co… V: Tak jsi to zrušila. D: Jo.

V: A jakým věcem dáváš to „To se mi líbí“? D: Třeba když se tam moje kamarádky vyfotí nebo když se tam vyfotí s někým slavným nebo když jsou někde v kině, ale tam je, nebo když jsou v divadle a vyfotí se tam, třeba tam někdo hraje a s ním se vyfotí nebo tak… V: A sdílíš taky něco? D: No, sdílela jsem jenom tamto asi. (příspěvek s hořícím domem) V: Jo, to s tím domem. M: Ses bála o maminku, viď? D: Ale já jsem myslela, že fakt tam jsi. Nebo ty jsi byla asi zrovna v práci… V: Takže ses fakt bála? D: Jo. V: Ale nic podobnýho se ti zatím nestalo? D: Ne, zatím ne. V: A kromě toho chatu, ještě tě něco baví? D: Koukat se, co je novýho. (smích) Jo, tady jsou všichni moji přátelé. Třicet jedna. (kouká na ně) V: A když klikneš vedle přátel na ty fotky, nahoře? D: (chvíli to hledá) Jo, tady jsem! Já jsem se taky vyfotila. (má tam celkem 5 fotek) V: A co říkáš na ty pravidla od rodičů? D: No, já myslím, že to říkají asi správně nebo já nevím. V: Takže bys na tom nic neměnila? Nechtěla bys tam třeba dávat něco jinýho nebo tam být víc? D: Ne, já bych tam nechtěla dávat nic jinýho. V: Tak ti to tak přijde dobrý? D: Jo. Protože kdybych tam třeba byla sama, a byla bych třeba v nějaký pubertě, a dala bych tam nějak sebe třeba jenom v podprsence nebo takhle, tak by se mi tam potom…někdo ze mě utahoval a takhle. Kdyby oni mi něco takovýho neřekli, tak asi jako, bych byla… (rodiče) V: A proč jsi vlastně úplně původně ten Facebook chtěla? D: Já nevím, protože ho měli všichni a já jsem si myslela, že to bude nějak extra, a ono to zas až takový není extra, ale je to dobrý. V: Takže to není taková bomba, jak sis myslela, ale stejně tě to baví? D: Jo, je to dobrý. M: Tak ono až budeš starší, tak budete řešit starší věci, budeš mít třeba kamarádky, který jsou zdaleka, a tak. D: Hele, tady je superstar. Ale ono se mu teďka někdo naboural do Facebooku.

V: Fakt? D: No, nabourali. Tohle třeba on tam nechtěl dát a třeba ho tam někdo dal polonahýho nebo něco jsem viděla. V: A jak to víš? D: No že to tady bylo na tý hlavní stránce. (tam se jí to objevilo, protože se to líbilo její kamarádce) V: No, možná mu založili novej profil… D: Já jsem tam jednou viděla, a to jsem se fakt zasmála, že nějakej kluk, on si myslel, že jeho…on měl novej mobil a měl na to novej i kryt, a on si myslel, že ten kryt ho ochrání toho, ten mobil, i když na něj bouchne kladívkem, a on na to bouchnul kladívkem a on se mu ten mobil rozbil (smích). V: A to bylo video? D: Jo, bylo. (smích) V: A když si píšete na chatu, tak je to v něčem jiný, než když si povídáte? D: Ne, asi ne jako, já nevím. Jenom, že když se třeba někde máme to, když se máme domluvit, třeba kdy půjdeme spolu ven, tak si jenom řeknem „Sejdem se u tebe doma třeba v jednu hodinu.“ Ale že bysme si tam psali o něčem jiným, tak to asi ne. My si víc povídáme, jako když jsme u sebe, než když si píšeme. V: A to ti přijde lepší. D: Jo, a protože i když to píšeš, tak to zabere víc času (smích). V: A v čem ti teda přijde ten Facebook dobrej? D: Asi, že vím, jednou jsem tam třeba viděla, že něco se máme sejít, a já jsem neměla na to papíry nebo to měl *bratr+ a já jsem to nevěděla, tak jsem se to dozvěděla. Že to tam bylo. Já jsem nevěděla, že ho má *bratr+, ten papírek, tak jsem se tam koukla. V: Takže je to někdy i praktický. D: Hm, někdy jo. V: A v čem myslíš, že je to naopak špatný? D: Že (polohlasem) se tam může třeba někdo šikanovat. Že třeba může mi tady někdo napsat, nebo já nevím, jestli to jde, ale může mi někdo cizí napsat něco, že bych se třeba bála, abych se bála, že přijde ke mně domů a zabije mě a takhle. V: A co bys s tím dělala, kdyby ti někdo něco takovýho napsal? D: Já bych to řekla mamině a (smích) a strašně bych se bála. V: A co, že se ti na tý hlavní stránce zobrazujou ty příspěvky ze Superstar? D: Já, já jsem to tam nedala, nic jako. Ale já si myslím, že jsem tomu nikdy… V: Takže asi někdo z kamarádů, viď? Popojeď nahoru… D: Jo. V: Jo, *jméno+, tý se to líbilo.

D: Já jí ale taky fandím, týhle. Já fandím těm sourozencům. V: Já na to nekoukám, tak je neznám… (matka mi vysvětluje, o koho jde) D: A oni na něj něco říkají, na Facebooku jsem něco viděla, že tam něco, že prej mutuje nebo co. (pak se hovor stočil k Superstar, pak už jsme museli končit) V: Ještě poslední otázka, zná někdo tvoje heslo na Facebook? D: já nevím, jestli mamina (ta ne), ale já jsem to nikomu neříkala. V: Takže jenom ty. D: Jo.

Rozhovor 10 (M-matka, D-dcera, V-výzkumník) -

V kuchyni, nejprve s matkou, pak s dcerou FB na mobilu, pak na laptopu

Rozhovor s matkou V: Nejdříve se zeptám, jestli vy sama používáte nějaké sociální sítě? M: Ano, používám Facebook, hodně Facebook používám. Přítel až říká, že to je neuvěřitelný, jak jsem na Facebooku, ale já ho používám hlavně kvůli bazárkům a takhle, ne, že bych tam hledala nějaký, nebo prohlížela kamarádů fotky a přátel, to ne, spíš ty bazárky takhle využívám. Takže prodej, nákup dětskýho zboží, všeho možnýho. V: A přítel? M: Přítel nemá Facebook vůbec, ten ne. V: A jak dlouho má dcera Facebook? M: Dcera má Facebook asi rok, možná, no, je to možný, zhruba rok. Já jsem totiž měla dva Facebooky za svobodna, pak když jsem se vdala, tak jsem ten jeden přestala používat, tak jsem ho napsala jakoby na ní. Takže to je jakoby můj Facebook, ale přepsala si tam uživatelský jméno, takže ho používá teď ona. V: Takže znáte její heslo? M: No takhle, já ho neznám, ale ono je, já myslím, že je tam přihlášená trvale, tady na počítači zrovna, takže bych se tam dostala určitě. V: A využíváte toho? M: Ne, nevyužívám toho moc. Občas jako na jejím telefonu se kouknu, ale jinak moc ne, jinak ne. V: Takže jí to nekontrolujete? M: Ne, moc ne. Tak já to vidím, když něco třeba sdílí nebo takhle, tak to vidím na svým profilu, protože ji mám v přátelích, ale jinak jako moc ji tam nekontroluju. Vím, že je to možná chyba, protože jako občas mi i říkal táta její, že občas kouká na videa, na který si myslí, že by neměla koukat, ale to je spíš na tom Youtubku. Na to ona kouká hodně. Pouští si písničky a nějaký ty videa a tohlencto. Nějaký ty její Youtubery, to já vůbec neznám, tomu nerozumím, jo, ona vždycky přijde… V: No to je teď velkej trend. M: No právě, no. Já jí vždycky říkám „Já tomu vůbec nerozumím“, protože ona: „Znáš toho, znáš toho?“ Neznám. V: A jak proběhlo to založení jejího profilu? M: Jo, říkala, že by chtěla mít Facebook, tak jsem jí právě říkala, že jí dám ten svůj. Prostě když už je založenej, tak abych ho nemusela rušit, aby si ona nemusela dělat. Takže ho chtěla, protože to samozřejmě viděla u spolužáků a tohle. Ve škole si o tom povídali, myslím teda, že takhle s tím přišla jakoby za mnou, no. V: A vy jste hned souhlasila nebo proběhla nějaká debata?

M: Jo, souhlasila, protože vlastně mý kamarádky, který mají stejně starý děti nebo mladší, tak už Facebook měly, tak jsem říkala, no když to bude ten můj, tak jo. Protože já tam mám vlastně zablokovaný, jakoby že to vidí jenom přátelé a tohle, ne všichni jako. Nebo aspoň by to tam tak mělo být teda. Já jsem to tam dávala. (pozn. Mnoho fotek na profilu dcery je veřejných, včetně rodinných) V: A znáte její přátele, které tam má? (jejich seznam není veřejný) M: Jo, určitě, ona tam má vesměs ty mý. A pak vlastně spolužáky ze třídy. V: A co si myslíte o tom, že je Facebook oficiálně až od třinácti let? M: No, jo. Je pravda, že ona tam má vlastně rok narození mý narození, můj rok narození, jinak teda datum má svý (není veřejné), ale je fakt, že možná je to pro starší, no. Ono jak se to vezme. Protože ona je to dobrá komunikace mezi těma lidma, jo, to je docela výhoda. Třeba ten Messenger, to myslím, že je přes Facebook zrovna, tak to je dobrý, to využívám já teda hodně taky právě, takže si myslím, že to je dobrý, ale některý věci prostě ne. Některý, když tam koukám, tak některý tam i sdílí sprostý obrázky a tak dále, jo. Tak to myslím, že není zase dobrý pro ty děti, no. V: A to sdílí i ti přátelé, které tam má? M: Ne, ony tam chodí samy, ony tam chodí samy občas. Nějaký reklamy nebo prostě nevím, z jakých je to, z čeho to je, odkud. To vůbec nevím. V: A stanovila jste předem dceři nějaká pravidla? M: Já jsem jí jenom vysvětlovala, k čemu to je, jenom, že tam bude mít přátele, že si tam může vkládat fotky třeba, který teda ve finále jsem řekla, ať tam radši žádný fotky nedává, protože dneska je to spíš takový rizikový, tam ukazovat fotky, já už je tam taky moc nedávám, sice tam nějaký mám, z dávna už, ale už tam nepřidávám. No a jinak jsem jí říkala jenom, že si tam může psát s přátelema a takhle. Jinak jsem ji nějak moc toho nevysvětlovala, protože já sama nevím, pořádně ho nevyužívám, to všechno, co to umí nebo prostě co všechno můžu, tak to já ani nevím. Mně stačí ty moje obchůdky, bazárky, pak vlastně ten Messenger, a to je všechno. Občas si tam přečtu nějaký ty citáty nebo něco, pak to sdílím, ale to je všechno, co já tam dělám. V: A chodí někdy za vámi dcera s žádostí o radu? M: Ne, spíš bych…ne, já si myslím, že ona je spíš na Youtubku než na tom Mess…Facebooku. Každopádně nechodí moc, párkrát přijde jenom, jestli tohle znám, tohle znám, ale jinak moc jako ne. V: A kolik myslíte, že tam tedy tráví času? M: Na Facebooku si právě myslím, že moc není. To si myslím ale. Já si spíš myslím, že ona je právě na tom Youtubku. Tam písničky, to tady hraje furt. Nebo hry, na Facebooku si myslím, že hraje hry hodně. V: A tak celkově na počítači nebo na internetu? M: No na telefonu na internetu doma furt. Jo. To je každou minutu, co má volnou, tak je telefon, a tam samozřejmě na internetu. Tak buď jsou to hry, nebo ty písničky… V: A když vy jste jí dovolila mít Facebook, zapojili se do toho ještě třeba tatínek nebo přítel? M: Ne, do toho ne, když jsme to zakládali, tak jsem s přítelem asi ještě nebyla, to, ono to bude ještě dýl jak rok, teda, každopádně…on to nemá rád u mě, jo, ten Facebook, protože já jsem furt na něm taky, každou chvíli tam sleduju, a na *dceru+ mi řekne, že by se měla spíš učit, než furt být na

Facebooku jí říká, a takhle. Nebo vůbec jako na internetu, na telefonu. To je furt, protože ji furt vidíte s telefonem v ruce. Ta se na vás těšila, jenom že ho bude moct mít v ruce (smích). V: A víte tedy tak nějak, co tam dělá? Říkala jste, že hraje hry… M: Hm, hraje hry, pouští písničky… V: A říkala jste, že ji máte v přátelích… M: Jo, tak to tak nějak sleduju, co ona tam sdílí, nebo že by tam dávala fotky, tak to bych věděla určitě. A to ona tam právě moc nedává. Jednou si pamatuju, že si tady natočila nějakou bouračku a dala to na Facebook, tak jsem jí jako hnedka řekla, ať to smaže, protože prostě takovýhle věci se tam nedávají jako. Tak to smazala, to vím, že za mnou chodila, že jí to nejde, a proč jí to nejde a tohle, nakonec teda se jí to nějakým způsobem podařilo. A od tý doby si myslím, že tam nedává fotky nějak moc, protože to by se mi ukázalo na profilu taky. V: Takže nějaký takovýhle hranice máte. M: Jo, to jo. To jsem jí říkala, aby tam radši nedávala takhle. V: A co ještě kromě tohohle? M: No, fotky s holkama třeba. Fotky s holkama si dávala. To si myslím, že to se hodně fotí do mobilu, ale myslím si, že na Facebook to nedává. Ale jako vím, že její spolužačky určitě jo. To jsem viděla i fotky a tak. V: A kdo myslíte, že je na tom líp v tý technický zdatnosti? M: Jestli my dospělí nebo ty děti? No to si myslím, že ty děti. Ti teenageři určitě, protože jako, já nevím, ti jedou tam. V: A je to tak i u vás? M: Asi možná jo. Hm, protože já tam opravdu moc nechodím, a ona to má zmáklý, si myslím. Nevím, přímo ten Facebook nevím, ale to Youtubko asi jo. V: A kdybyste mohla shrnout pozitiva, co ten Facebook může přinášet? M: Pro mě ten bazárek, ten obchod. Pro ní teda rozhodně nevím. Možná tu komunikaci s přátelama, to je snad jediný asi, k čemu je dobrej. K tomu je asi výbornej, ale jinak pro ní si myslím, že nevím, no. Že akorát vidí fotky přátel nebo takhle, nebo že se s nima může dorozumět jako, že si napíšou, ale jinak v tom nic moc nevidím dobrýho. Takže asi tak… V: A nevýhody? M: Nevýhody? No právě, to právě nechci do záznamu říct, ale řeknu to, ti úchyláci a tohle to, že by si jí někdo mohl najít a tohle, a potom odchytnout někde venku, že jo třeba nebo takhle, tak to je hodně velká nevýhoda, no. Že na ní vlastně vidí každej. Že když si tam bude dávat svoje fotky, tak si ji každej prohlídne a…když si to teda nedá na přátele. Jenomže tam si to můžete dát přátelé přátel, že vás uvidí, a tam už nevíte, že jo. V: Ještě něco vás napadá, co se vám na tom úplně nelíbí? M: Nevím, teď mě nenapadá nic… V: Takže hlavně tohle?

M: No, ty fotky, že by si ji mohl někdo vyhlídnout a takhle. Jinak si myslím, že mě nenapadá nic, co by tam mohlo být nebezpečný. Samozřejmě když tam píše informace svoje o sobě a tohle, třeba kde bydlí nebo takhle prostě, tak že opravdu si jí může někdo třeba najít nebo to. V: Ale to zase vy víte, že tam nemá. M: No jasně, no. No, to určitě nemá, jako nějakou adresu nebo to, to ne. V: A když s tím Facebookem začala, vnímáte nějakou změnu v jejím běžným dni? M: Ne, to určitě ne. V: A zatím jste se tam tedy ani nesetkali s něčím nepříjemným? M: Ne, jenom to video, jak tam dala, protože jsem říkala: natáčíš cizí lidi, a to by se nemuselo někomu líbit. Tak to jsem jí řekla, ať vymaže, ale jinak jako nic nepříjemnýho jsem tam nenašla zatím. V: A když se zeptám obecně, jak organizujete dětem jejich volný čas? Má třeba nějaký kroužky? M: Má, určitě, chodí na trumpetu. Chodí na trumpetu, v *den v týdnu+, ve *den v týdnu+ má nauku vlastně jakoby, no a jinak má volnej čas po škole. V: A v čem myslíte, že je dobrý za děti v tomhle věku rozhodovat a v čem jim nechávat volnost? M: No já myslím, že to právě není dobrý. Já si myslím, že to moc není dobrý, právě to vidím na ní, čím víc jí dám volnosti, tak tím prostě ona je oráchlejší. Takže já si spíš myslím, že bych měla teďka, protože než jste přišla, tak jsem jí řekla: udělej to, to, přijdu, a nic nebylo hotovo. Jo, samozřejmě věřím tomu, že byla na tabletu, protože tablet je šoupnutej v nabíječce. Tak zjistila, že je vybitej, takže určitě chtěla na to. Takže já si myslím, že prostě by měla být zapřáhnutá víc. Jenomže já to neumím. Já jsem prostě hodně benevolentní k ní, a to je špatně. Měla bych být tvrdší. Já to vím, já to vím, ona je hrozně rozmazlená. Všechno chci pro ní vždycky jenom to nejlepší, to dobrý, a když potom po ní chci něco já, tak ne, to ne. Takže tady fakt vládne ten telefon. V: A funguje to tedy pro vás i jako možnost, co třeba zakázat? M: Jo, to jí taky říkám, no, ale to moc nefunguje. Protože já, já jsem zase taková, že to moc dlouho nevydržím, jo. Neumím být spíš asi zásadová, že jsem řekla ne, tak ne. Pak mně jí začne být líto, takže ji nechám být, ona si zaleze do pokojíku, a tam už jede. To vím, že je chyba, no, u mě, ale v sobě to musím změnit, no já vím, ale nevím, jestli to dokážu. V: A co myslíte, že jí ten Facebook přináší? M: To nemůžu říct, co jí to přináší. To fakt nevím, protože si myslím, že nic. Samý blbosti. Jenom ji to vyloženě zdržuje, protože to nevím, no. Já si myslím, že na tom Facebooku moc není, možná se dozvíte něco víc, protože furt poslouchá jenom písničky, takže já si myslím, že to Youtubko tam vede, a hry. Že by třeba sdílela nebo koukala na lidi, co mají na zdi a tohle, nevím, to si myslím, že moc nekouká. Že je spíš na tom Youtubku. A hry. Možná na Facebooku hraje hry, protože to vím, že mi říkala, že hraje hry. V: A jaký myslíte, že by to pro ni bylo, kdyby ho neměla? M: Jo, kdybych jí ho třeba zrušila… Ten Facebook možná by tak neřešila, jako kdyby jí někdo vymazal Youtube. To si myslím, že by bylo asi horší. V: A kdyby byla někde, kde není internet? Jestli třeba jezdí někam na tábory…

M: Jo, to jezdí, a to zvládá dobře. To ona zase je taková, že se s tím smíří. V: Že tam je zase něco jinýho. M: Jo, to ona zase nepotřebuje, no. Ona to má, vlastně wifinu má tady doma, nikde jinde venku ne, třeba když, jo, tak ona jde s kamarádama ven, takže to zase jí nedělá problém. Ale jak je někde wifina, tak jede. To jo, no. V: A kdybyste popsala takovej její běžnej den? M: Tak ráno vstane, jde do školy, přijde ze školy, a je na telefonu. Když jí teda já řeknu, aby něco udělala, tak jde, a udělá to třeba, nebo jde do tý hudebky nebo s kamarádama ven občas, ale když je doma, tak prostě, a jakoby nedbám na to, aby něco dělala, tak prostě sedí u toho telefonu a jede furt. V: A nejvíc teda telefon? M: Hm, nejvíc telefon, no. V: Vy jste říkala, že jste jí zakázala to video, ještě vás napadá něco, o není podle vás dobrý dávat na ten profil? M: No psát tam, podle mě psát tam ty svý pocity. To si myslím, že taky není dobrý. Nebo takhle, beru to z tý stránky, že třeba moje ségra tam prostě píše každou věc, co se jí stane s přítelem třeba, a to si myslím, že není dobrý, protože pak chodí přátelé naši, protože se známe všichni, a „copak se jí stalo?“ a „copak zase?“, protože chvilku je to dobrý, chvilku je to špatný, jo, takže to si myslím, že taky zasahuje docela do soukromí. Zase na druhou strnu tyhle děti, když tam píšou ty svý pocity, tak já nevím, když chtějí třeba spáchat sebevraždu, tak podle toho se zase dá jakoby zjistit, že se s tím člověkem něco děje, jo. Takže ono je to takový půl na půl. Protože kolikrát, když se někdo, já nevím, spáchal sebevraždu nebo něco, tak se řešilo, jo, na Facebooku už psal, je mi takhle, je mi takhle, a nikdo si toho nevšímal. Takže ono je to tak půl na půl asi. (přišel malý syn, na chvíli přerušil rozhovor) V: A jste spokojená s tím, na kolik víte, co tam dcera dělá? M: Jo, jo, už jsem přemýšlela nad tím, že bych měla zvýšit tu kontrolu nad ní. I jsme se právě o tom bavili s tím tátou jejím, že by to chtělo. (tišeji) Moc to nekontroluju, to je pravda. V: A z jeho strany? M: Já si myslím, že tam občas nahlídne, protože on chce třeba hrát na jejím notebooku, tak nahlídne třeba do historie a zjistí, kde byla, co dělala. Takže tak. Jenomže ten ji má jednou za tejden, za čtrnáct dní, tak že ten toho taky moc nezjistí, no. Ale ona zase na tom notebooku doma moc není, ona spíš ten telefon. V: Takže u vás to bylo tak jako hned jasný, že jí to dovolíte. M: Jo, to jo, nemusela nějak prosit, to je pravda, ale já jsem věděla, že ona na tom nebude zase tak, řešit nějaký věci nebo takhle, to si myslím, že jako rozumí tomu, ale ne úplně až tak do detailu, aby tam vkládala něco nebo tak. Třeba nějaký fotky, nebo víte, co myslím, nějaký nahatý fotky nebo takhle, aby si to posílala. Protože některý, já vím, že jsem se bavila vlastně s jejíma spolužačkama, ale s rodičema, a ti zase říkali, že jiná jejich spolužačka už jim posílala holkám fotky prostě v podprsence a takhle jako, jo. To vím, že naše malá prostě nedělá. Takže jako, to vím. (rozhodně) Ne, to určitě ne. V: Že máte mezi sebou důvěru…

M: Jo, to jo. V tom jí věřím. To já myslím, že na to je ještě taková stydlivá, aby to dělala. V: A jaký myslíte, že byl důvod, proč chtěla Facebook? Ti spolužáci? M: Jo, myslím si, že jo. V: A vnímáte to tak, že je to dneska pro děti téměř jako nutnost? M: Pro ty děti? Já nevím. Já když to vezmu podle tý naší malý, a podle jiných dětí, tak si myslím, že ty jiný děti to řeší víc než naše malá. Jo, ty tam dávají příspěvky, a sdílejí si tam prostě všechny možný videa a tohlencto, fotky si tam dávají, a právě ty komentáře jak se mají a jak se cítí, ale myslím si, že naše malá tam tohle nedává. Protože mně by se to tam objevilo. Ta si sdílí nějaký zvířátka, koně třeba nebo takhle. Ale jako ani, jsem si všimla, kamarádka její tam dá fotku, komentujou to tam její kamarádky a všichni, ale naše *dcera+ prostě ne. I když je na tý fotce třeba označená, ta kamarádka ji označí, ale prostě nekomentuje to jako třeba. No, takže myslím si, že ona opravdu ho jako nevyužívá nějak extra hodně. Myslím si, že spíš na ty hry a na ty videa.

Rozhovor s dcerou V: Používáš jenom Facebook nebo ještě něco jinýho? D: Messenger, a pak už asi nic. V: A stačí ti to. D: Hm. V: A jak dlouho už ho máš? D: No, dost dlouho, ale jakoby můj to není Facebook. V: Jo, to říkala mamka, že byl původně její. D: Jo, jenom heslo jsem si tam změnila. V: Takže heslo víš jenom ty nebo ještě někdo jinej? D: Mmmm…asi já, a ty? (obrací se na matku, která přišla do kuchyně se synem) M: Asi jo, asi ho vím. V: A přes co se nejradši připojuješ na Facebook? D: No, notebook, no jakoby notebook používám víc. V: A ten mamky profil sis předělala sama nebo ti někdo pomáhal? D: Mamina. V: A proč jsi vlastně tehdy chtěla ten Facebook? D: Nevím. Od tý doby se mi nevešly to…kamarádů čísla by se mi nevešly do telefonu, a stejně na tábor si ho neberu, takže to…si je najdu na Facebooku a pak si je přihlásím nebo oni mě. V: A jaký máš teda kamarády na Facebooku?

D: Jakoby málo, hlavně z naší třídy, jinak tam mám z tábora a potom z oslavy ještě a tak, třeba *vyjmenovává jména+, jejich maminu, a pak tam mám ještě *jméno+, to je naše sousedka, ale ta chodí, ta bydlí někde jinde, takže si s ní vůbec nemůžu povídat a to, když já jedu k taťkovi, tak ona právě tady přespává, a když já tady přespávám, tak ona jede to, ona bydlí to, u maminy. Potom mám maminu, taťku, tetu, a rodinu tam mám pak. V: A jaký to je, mít rodiče v přátelích? D: Dobrý. V: A kolik tam celkem máš přátel? Nebo jestli se můžeme podívat? D: Osmdesát jedna? Si myslím. (hledá na mobilu) V: Já nevím, jestli na mobilu je to někde vidět, já tam taky chodím spíš přes notebook… D: Ale tady někde bych…tyhle přátele tam mám. (ukazuje mi seznam) Nějak kolem osmdesáti. V: A ty sis tam nechala i ty přátele, který tam měla předtím mamka? D: Ne, ty už tam nemám. V: Takže všechny tyhle znáš ty? D: Jo. V: A už tě někdy požádal o přátelství někdo, koho jsi vůbec neznala? D: Mm, jo. V: A co děláš, když se to stane? D: No, zeptám se maminy, jestli ho nezná, a když ho nezná, tak se mu kouknu, jakoby to, já si nejdřív ty lidi jako prohlížím fotky, jestli je znám, protože oni mají na tý profilovce úplně jinou fotku, takže já se nejdřív kouknu na fotku, jestli jakoby je znám, a když je znám, tak si je přidám do přátel, a když ne, tak počkám, jestli mi pošlou ještě jednu žádost. A pak si je přidám. V: A když si je nepřidáš, tak to necháš být nebo to odmítneš? D: No odmítnu, a potom mi znovu přijde ta žádost ještě jednou. A pak už to, jestli mi přijde víc než dvakrát, tak už to, že ho znám. V: Takže to už se ti stalo, že ti někdo víckrát poslal žádost? D: Hm. Právě *kluk+ už mi posílá třetí žádost. Já jsem mu to ještě neodeslala, a on furt to, jakoby už potřetí, mi posílá žádost. V: A kdo to je? D: Z tábora. V: Takže ho znáš. D: Jo. V: A proč jsi mu to zatím nepotvrdila? D: Já nevím. (smích) Já už mám z tábora jako hodně těch přátel. Mám *3 holky+. A už asi nikoho, ale hodně jich mám.

V: A zrovna jeho se ti nechtělo přidávat. D: Ne. Já moc jako kluky si nepřidávám do přátel. V: Proč? D: Nevím. Já jenom si přidávám buď ze třídy, anebo když ho dost dlouho znám. V: A na co si myslíš, že je ten Facebook nejvíc dobrej? D: Aby se tam dávaly obrázky. V: Ještě něco? D: (přemýšlí) A by se tam mohli přidávat přátelé, nebo když někoho neznám, tak tam si ho najdu, nebo když ho zná kamarádka. V: A používáš teda taky ten Messenger? D: Hm, na ten mi už ale dlouho nikdo nepsal, takže dlouho jsem už na něm nebyla. V: A když ho používáš, tak s kým si tak nejvíc píšeš? D: (přemýšlí) S *jméno+… V: To je spolužačka? D: Ta tady bydlela, ale už se odstěhovala, ale já už nevím kam, ale oni mi místo ní píšou její sourozenci, a potom ještě si tam píšu s *jméno+, to je moje taky kamarádka, ta je z…to taky už nevím, ale už jsem tam byla, z nějaký vesnice, a má tady strejdy dva, a ještě si píšu s *2 holky+ a s mojí sestřenicí, a už s nikým asi. V: A píšeš si spíš s lidma, se kterýma se pak scházíš, nebo spíš s těma, který dlouho nevidíš? D: No, jakoby oboustranný, protože *kamarádka+ ke mně chodí nebo já k ní někdy přespávat, moje sestřenice, tak s tou se vídám u babi a s *kamarádkou+ jsme se dlouho neviděly. To si jenom, ani to, jsme si nepsali, to mi psala jenom její ségra, asi *jméno+ a *kluk+. V: A když si píšete, tak o čem třeba? D: Jak se mají, co dělají, nebo mi telefonujou, to mě už nebaví. V: A co děláš ty nejradši na Facebooku? D: Když jsem na notebooku, tak si tam vyhledám nějaký hry, protože jako na Facebooku mě baví nejvíc ty hry, jinak nic asi. Prohlížím si tam, jestli mi někdo neposlal žádost nebo jestli mi někdo nedal zprávu, nebo se dívám na ten telefon, na Messenger. V: A jaký hry tam hraješ? D: Jednou hru, kterou mám dost oblíbenou, jsou takový kuličky, a ony se požírají. Asi Agar? A dá se to stáhnout i na telefon. Akorát já jsem si to stáhla na telefon, ale mně to vůbec nešlo spustit, takže jsem si to musela zase vymazat. V: Takže to můžeš hrát jenom na tom notebooku? D: Hm. V: A to je hra, kterou hraješ sama, nebo je to díky tomu Facebooku nějak propojený s více lidma?

D: Sama. Ale já jsem právě…vůbec nevím, jak se napojit na někoho, takže to hraju sama, s *kamarádkou+, když, ona má úplně stejnej notebook jako já, takže si ho vytáhnem a začnem hrát ten Agar. Ale nejčastějš ho hrajeme na Seznamu. V: Tam je to taky? D: No, tam si to zapíšeme, a to… Protože na Facebooku to musíme hledat a na internetu si to jenom napíšem a máme to tam. V: A je v tom nějakej rozdíl? D: No, je to stejný. Ale nevím, jestli to, ony tam jsou i nějaký kuličky, který jsou barevnější, že mají i nějakej obrázek. No a právě já nevím, jestli to jde na Facebooku i na internetu, takže chodím víc na ten internet. V: A to je jediná hra, kterou hraješ přes Facebook? D: Hm, jo. V: A ještě chodíš na Facebooku na nějaký jiný stránky? D: Mmm, to už nevím, pak ještě na videa, jaký tam jsou, jinak na nic. V: Prohlížíš nějak ty profily těch známých? D: No, jako jestli si tam nedali nějakou novou fotku. V: A sdílíš taky něco? D: Fotky, když tam jsou třeba s někým, koho neznám, tak třeba to jim olajkuju, anebo třeba když jedu po Facebooku a něco hezkýho tam najdu, tak to taky olajkuju. Anebo oni tam jsou strašně ti roztomilí pejsci, a oni už mají něco asi dvacet milionů lajků, tak že jim taky přispěju, jinak to, i videím, když mi přijdou strašně vtipná, tak těm taky dávám like. V: A jenom like nebo to i sdílíš? D: Like. Já se jakoby bojím tam dát ten, jakoby komentář, protože nevím, co mě čeká za odpověď, nebo já nevím, jestli odpovídají, a to samý se bojím i na Youtubku nějakýmu Youtuberovi, se ho na něco zeptat. Toho se nejvíc bojím, co je na Yuotubku a na Facebooku. V: A koukáš tam i na nějaký stránky, třeba nějakých slavných osobností? D: Hm. A největší můj problém je, že jako už moje dvě kamarádky, nebo už více kamarádek, mají toho Youtubera jakoby za přátele, prostě v přátelích, a já prostě mám takovej problém, že se strašně bojím si ho dát do přátel, nevím, co mi bude psát, a nevím, co já jemu budu psát. No a on právě můj nejoblíbenější Youtuber je Hoggy, ten natáčí strašně vtipný videa, a on furt říká, že na YOutubku, teda na Facebooku, říká těm, kdo ho mají v přátelích, tak píše, co bude za další díly, jako dřív, než se to…jakoby dozvíme my, co se na něj koukáme. V: Takže by sis ho chtěla přidat do přátel, ale stydíš se? D: Nevím, strašně se bojím. V: A co myslíš, že by se stalo, kdybys ho požádala o přátelství?

D: A já jsem, ona kamarádka mi řekla, že někde se vyhrávají lístky na jeho koncert, akorát ono to bylo minule, a ona mi to nestihla říct, takže jsme to to…po internetu hledala, a pak mi řekla druhej den, že už to bylo minulej rok, takže jsem to… V: A on i hraje nebo zpívá? D: On je Youtuber i zpěvák. V: A on má svůj profil nebo i svojí stránku, který můžeš dát like? D: Hm. V: A to děláš? D: Jo, já dávám spíš lajky než komentáře. V: Takže i když ho nemáš v přátelích, tak mu můžeš něco olajkovat? D: Hm. On nedávno točil video na Facebooku, že bude další video na Youtubku, tak to jsem mu jakoby olajkovala, to bylo jediný video, který jako to, jakoby nenaznačil jenom ti, který ho maj v přátelích, ale i ostatním, co se na něj koukaj. Takže já jsem to jakoby věděla a koukala jsem se na to a to video mi přišlo strašně vtipný než ty ostatní, to bylo snad nejvtipnější video. Jinak jakoby není sprostej a to, někdy se přeřekne, a jinak to, všichni mu píšou do komentáří, že strašně rychle mluví. On právě když hrál takovou kostičku, to nevím už co, ale vyhýbá se tam nějakým čtverečkám, ale on tam mluvil strašně rychle, a on to málem dotáhnul až do konce. A potom tam začal říkat, že když je mezi lidma, tak strašně rychle mluví, a i když je sám, tak strašně rychle mluví, a ještě jedno video natáčel, a to řek, že natáčí se svým bráchou, akorát toho bráchu tam nevidíme. V: A o čem má ty videa? D: Třeba jeho přezdívka je Hoggy a on má strašně rád prasata, takže všechny jeho challenge se týkají prasat, třeba prasečí pošta, prasečí otázky, a to je asi všechno. A já právě nevím, jak mu poslat poštu, protože on bydlí v Praze i v Českých Budějovicích, a já právě nevím, kam mu to posílat. A on právě řek, že když mu to budeme posílat do Budějovic, tak potom že mu bude volat máma a bude muset proto jet, a zase zpátky, a potom když mu to pošleme do Prahy, a bude doma, tak bude muset zase jet do Prahy a zpátky domů, takže vůbec nevím to, jak mu to dát. V: A co? D: Já mám pro něj prasátko (smích). Oni mu posílají hlavně to divoký prase od Kofoly. A on nám při každým videu říká, že to je přesně on, že prase je jakoby v češtině divoký prase, a že to není obyčejný prase, ale divoký. V: Aha. Tak se zase vrátíme k tomu Facebooku… Co ty dáváš na ten svůj profil? Co tam máš? D: Já tam jakoby nic nedávám, já tam nechávám ty fotky, který tam mamina nechala. Protože jakoby já se i bojím tam dávat fotky, protože strašně se bojím, jakoby co tam budu mít za komentáře nebo to. Protože už se mi jednou stalo, nebo mý kamarádce, ta sice netočila na Facebook, ale točila video na Youtubko, a tý tam vyskytly strašný komentáře a milion disliků, takže se od tý doby bojím prostě to, dávat na Facebook ty fotky. Tak tam nechávám jakoby ty fotky, který tam jsou. V: Ale na Facebooku není dislike, ne? D: Ale zase komentáře, to je to nejhorší. V: A co myslíš, že by ti tam napsali?

D: Já nevím, ale jakoby mám tam víc nepřátel než přátel. V: Jako mezi těma přátelema na Facebooku? D: Třeba *kluk+, toho jsem si přidala já do přátel, ale on asi mě ne, a teď mi posílal prostě to, on s náma chodil do školy můj nejlepší kamarád, a prostě my jsme chodili ven a prostě z oběda domů a tak, a on nás prostě furt urážel nějakýma urážkama, a on mi to do teďka píše i na Messengeru, a právě, i když už do tý školy nechodí, tak mi to furt píše. V: A to je bejvalej spolužák? D: Jo. V: A on už s váma nechodí do školy, ale pořád ti to píše? D: Jo, akorát *ten kluk+ mi to píše, on je z céčka, a my jsme z áčka. V: A proč ti to píše? D: Já nevím. V: A co ti píše za zprávy? D: No, já si ho nevšímám, ale prej, že se s ním miluju nebo co, to mi nejvíc na něm vadí. Anebo *jiný kluk+, ten zase mě to, ten zase mě uráží ve škole, protože já ho nemám přidanýho do přátel ani on mě, a když jsem si ho tam přidala, tak on mi dal to, odhlášku, a když jsem si přidala *holku+, to je moje spolužačka, tak jsem jí nepochopila, protože ona mi nejdřív dala, že si mě nepřidá do přátel, ale pak, když jsem jí to dala znovu, jakoby poslala, tak si mě už přidala. A to právě jsem nepochopila, když tam byl *druhý kluk+ mezi tím, tak nevím, jestli to bylo kvůli němu, že by si mě nepřidala do přátel anebo že nechtěla. V: Tak třeba to odklikla omylem, to se taky může stát. Ale co teda děláš, když ti ti kluci píšou něco ošklivýho? D: Já si jich nevšímám nebo to, hlavně *prvnímu klukovi+ píšu, jestli se mu už podařilo získat tu, *holku+, a on mi furt píše, že ne, a furt mi píše ty zprávy, a já mu furt píšu to, a až mě to přestane bavit, tak už mu prostě nic neodepíšu, a prostě odejdu. Anebo si jdu zahrát nějakou hru. V: Ale pořád ho máš mezi přátelema? D: No to právě já nevím, když si ho zruším, tak jakoby nevím, jestli ho už mám zrušenýho anebo ne. Protože já jsem ho nemohla najít ve svých přátelích, ale mám ho na Messengeru, takže nevím, jestli on mě má v přátelích a já jeho ne nebo já jeho a on mě ne. Protože já jsem vůbec to, nemohla ho najít v přátelích, takže nevím, jestli on mě má, a posílá mi přes Messenger. V: A myslíš, že to jde nějak zablokovat, kdybys od něj už nechtěla ty zprávy dostávat? D: No to právě já nevím. Furt jakoby mi otravuje s tím, ale už dlouho mi jako nic nepsal, tak doufám, že už se to zklidnilo. V: A ještě máš zkušenosti s něčím, so ti vadilo, na tom Facebooku? D: No že se to dá zablokovat, že třeba mi ho může někdo zablokovat. To právě nevím, jak si ho uchránit, aby mi ho nikdo nezablokoval. V: Jak to myslíš?

D: Můj profil jakoby. V: Jak jako zablokovat? D: No to právě nevím, ale moje kamarádka se na mě naštvala jenom kvůli tomu, že jsem jí upravovala fotky, tak se naštvala, a říkala, že se mi pomstí. A ona mi chtěla zablokovat Facebook jen kvůli tomu, že jsem jí upravila fotky, a ona to našla tady někde takhle, a to právě já nevím, asi tohle, ne ale někde to musela najít. A já jsem se jí ptala, kde to našla, a ona: neřeknu! Protože ona se hrozně bojí, že bych jí ho zablokovala, když se jí zeptám. A já jí furt říkám, že jí ho nechci zablokovat, že tohle by mě nenapadlo nikdy, prostě, že ani nevím, proč bych jí ho zablokovala. V: A co se s tím stane, když se to zablokuje? D: No to právě já nevím, ale když se zablokuje, tak už na tom nemůžu asi bejt. V: A ty teda myslíš, že tobě může ten profil zablokovat někdo zvenku? D: (kývá). A já právě jsem jí říkala, aby mi ho neblokovala, jakoby jsem jí odehnala k tomu, aby mi ho neblokovala, že jsem jí řekla, že když jsem na Facebooku, tak mi ho nemůže ani zablokovat, a jakoby to jsem si vymyslela, protože ona by mi ho zablokovala, protože já jak jí znám, tak ona všechno bez zkoušení hned na to jde. Protože ona se bojí o ten Facebook strašně. V: O ten svůj? D: Hm. V: A cos jí tam upravila za fotky? To byly na jejím profilu? D: No, já jsem si takhle stáhla nějaký fotky, třeba tyhle všechny fotky mám z Facebooku. (uložené v mobilu) No a pak si je nějak upravím takhle třeba. V: Jako barvy a tak? D: Jo. V: A cos s tím pak dělala? Jenom jsi to upravila v mobilu nebo jsi to pak někam dala? D: Tohle je taky z Facebooku. (další upravená fotka) A já jsem to právě upravovala na notebooku, protože na notebooku se to upravuje líp. A no já jsem jí to jednou právě říkala, že jestli mi zablokuje notebook (myslela Facebook), tak její všechny fotky dám na Facebook, který jsem upravovala. A ona začala říkat, že mi ho celej zablokuje, jakoby že se na něj u ž nikdy nedostanu, tak jakoby já jí říkám, že já jí to tam dám, a ona mi pak tam začala říkat, že jak se na ten Facebook dostanu, když mi ho zablokuje. A já jsem tam asi půl hoďky mlčela, a přemýšlela jsem, co jí řeknu, abych od ní měla klid, tak jsem tam seděla a přemýšlela, a ona si mě mezitím hledala, protože tam měla jiný *se stejným jménem+, a ona teda šla na můj profil, a taky si stáhla fotky, a já právě jsem chtěla udělat nějak, že z telefonu, ty fotky, který tam mám, stáhnu do telefonu, a já jsem upravila i *kluka+, protože ona ho strašně má ráda, a já jsem ho nějak upravila, a pak do telefonu si to nějak stáhnout, a pak je dát k sobě a do srdíčka. Protože jednou už se mi to stalo, já jsem omylem vyfotila *jiného kluka+, a… V: To je spolužák? D: Jo. A měla jsem Poa, tak jsem si i Poa vyfotila, a mně se to nějak spojilo, když jsem to upravovala. Takže jako jsem dala do srdíčka *spolužáka+ i Poa, a nevěděla jsem, jak to vymazat, když jsem dostala ten telefon, takže jsem nevěděla, jak to mám smazat, ať to nezjistí ten *spolužák+. V: Ale to máš jenom v tom telefonu, ne? Tak jak by to zjistil?

D: No, jakoby já jsem si teďko dala tohleto, aby se mi tam nikdo nedostal (kód na odemčení), jinak se mi do toho dostávali lidi. V: A na ten Facebook jsi nějaký ty upravený fotky dávala? D: Ne, ještě ne. Já je jako upravuju směšně, jakože takhle, já jsem měla nějakou hru, a tam jsem měla berany, a ti kadili, a právě mě se to podařilo vyfotit, jak tady ještě byl výraznej, a pak jsem to upravila, že jsem tam dala méďu před to, jak tam říká fuj. Tak takhle prostě směšně upravuju ty fotky. Anebo jsem ještě upravovala tuhle fotku, a to jsem je dala jako upíry, a mojí sestřenici, to mi i dovolila, takže to jsem ji upravila jakoby odhadem. Tady mám Kitty, a tady to, to jsem vůbec nevěděla, co tam dělám, a z tý fotky světlý mi vyšla tady ta tmavá, a to jsem vůbec nevěděla, co jsem tam dala. V: A to seš ty na tý fotce? D: Moje sestřenice. Anebo tam mám ještě mojí tetu někde upravenou, ale teďka nevím kde. V: Ale žádný tady z těch fotek nejsou na Facebooku? D: Ne. Nebo tady jsem ještě upravovala *bratra+. (pak mi ukazovala další upravené fotky, má jich v mobilu hodně, mluví o tom s velkým zaujetím) Já jsem tady ještě měla fotky tety a tety, to jsem právě upravovala bez těch aplikací, ale nevím, jestli to tu ještě mám. Jinak z Facebooku jako na telefonu jsem nic neupravovala, jenom tuhle jednu fotku, která je hustá, tak tu jsem upravila jakoby odhadem. (stáhla si z Facebooku a upravila) Mě strašně baví upravování. (mluvila o tom dlouho) V: A kolik myslíš, že seš na Facebooku často? D: Nevím, já tam chodím, hlavně když je tady *kamarádka+, tenhle víkend by měla přijet, příští víkend jedu k taťkovi, takže jako ob týden sem přijíždí. V: A to jsi nejvíc na Facebooku. D: Jo. V: A jindy? I ten Messenger? D: Tak když mi něco přijde na telefon, já když mám špatnou náladu, tak ono se mi to tady ukáže, tak to hned šoupnu a zase to vypnu, protože mě to nebaví, když mám špatnou náladu, a když mám dobrou, ta se na to kouknu, ono mi to sice zmizí, ale pak si to odemknu. A nejvíc mi na tom štve, že když to odemknu, tak že se mi to samo spustí, a já jsem vždycky zvyklá udělat tohle, takže si to vždycky vykřížkuju, a zase si to musím hledat. V: A jak teda myslíš, že jsi tam často? Třeba když jsi doma na wifině? D: No, když jsem na wifině, tak jsem víc na tom Youtubku než na Facebooku. V: A na Youtube jsi každej den? D: Hm. V: A na Facebooku ne. D: Ne, tam jsem, když mám dobrou náladu. V: A můžem se ještě na ten Facebook podívat? Tady na tý hlavní stránce, prohlížíš si to? D: Jo, to takhle prohlížím, to, co se mi líbí, nebo co má nejvíc komentářů, tak to tam dám nebo co se mi líbí…

V: Jakože tomu dáš like? D: Hm, ony tady nejsou ty kočky a to… Tady ta kočka, ta je taky hustá. Anebo nejvíc jsou tady ti psi anebo mě taky na Facebooku štve, že se to hrozně seká. V: A to se ti seká všude? D: Jenom na mobilu. Když tam něco spustím, tak se mi to neseká, jenom Facebook. Anebo taky dorty, když se mi líbí (dává like). Já teďko právě hledám dort, protože mně bude jedenáct, takže hledám dorty hlavně, takže se teďko o Facebook nezajímám, a říkám mamině, jakej dort bych chtěla. V: A od koho ti tam chodí příspěvky, na tu hlavní stránku? D: Třeba tady mám od *holky+, tu znám, a já ani nedávám jakoby komentáře na to. V: A tady to je ten [kluk]? D: Jo, to je on. To je z céčka. Ten je strašně hroznej. Anebo tady mám toho Hoggyho. V: A tak ho máš v přátelích? D: Ne, to právě nevím, co tohle, nebo jakoby on má strašně těch Facebooků, takže já nevím, jakej je jeho hlavní. A já když tam napíšu jeho jméno (ne pseudonym, píše do vyhledávacího pole) V: Ty znáš jeho jméno, jo? D: Hm. A on má i takhle přes to hrozně Facebooků, a já nevím, jakej je jeho. (bylo tam víc profilů se stejným jménem) A já mám taky sice strašně Facebooků, třeba tenhle je můj, a ten jsem ztratila, protože jsem ztratila telefon, a tady jsem měla jenom tyhle dvě fotky, to jsem měla nejraději. V: A ten jsi měla před tímhle? D: Jo. V: A ten, co máš teď, je po tý mamce, ne? D: Jo, a tenhle byl můj vlastní. V: A jak dlouho to je, cos ho měla? D: (kouká) Ona mi mamina napsala jinej ten, *datum+, to jsem se narodila, ale vyměnila mi ten *rok+. V: A proč myslíš, že je to až od těch třinácti? Že tam nejde napsat tvůj datum narození? D: Kdybych si ho tam napsala, jakoby můj pravej, tak jako bych to…no mamina mi ho tam píše, ten datum. A neříká mi ani, kolik mi bude nebo kolik mi bude za rok, a tak. To si nechává hlavně pro sebe. A to, já ani nevím, proč tyhle Facebooky jsou jako od třinácti, protože stejně nějaký dítě se na něj přihlásí třeba od šesti a prostě dá si tam, že mu je dvacet něco. A ona mi teta říkala, že prej Facebook může být i od pěti. To jsem nepochopila, ale já jsem jí řekla, proč ho teda *její dcera+ nemá, protože tý teprve bude šest, a ona mi řekla, že jí ho nebude dávat, ale že až jí bude deset, tak bude mít určitě Facebook. V: A u vás ve třídě ho má hodně lidí? D: Celá třída kromě *2holky, 3 kluci+. V: Takže většina ho má?

D: Jenom pět dětí ho nemá. V: A ti, co ho nemají? D: Tak ti jakoby spíš hrajou na telefonu než to. V: A víš, proč ho nemají? D: *spolužačka+ mi říkala, že ho musí mít od třinácti, *spolužák+, ten ho vůbec neřeší, a *spolužák+ nikdy nepřemýšlel o Facebooku, *spolužák+ ten, kdyby měl Facebook, tak už vím jeho profilovku, to by byla to…a to je na mně nejhorší, já něco chci říct, ale prostě zapomenu to. Formule 1. Protože on se hrozně dívá na formuli, každej den to vytahuje, i má hry o formulích, a když se řekne, abychom napsali, co máme nejraději, tak on vždycky napíše formule 1. V: Co bys tam měla ty? D: Já bysem tam měla koníky. Mně se strašně líbí koníci. Já jsem hrozně dlouho chtěla pokoj pro sebe, a tak jsem se radovala, než přišel *bratr+ na svět, protože jsem tam mohla mít, co chci, třeba koníky. (pak mi vypráví o pokoji, o své oslavě narozenin) A taky mám strašně ráda smajlíky. A už nevím. V: A co máš na tom Facebooku vlastně za profilovku? D: Když mi bylo šest, asi. Já totiž jsem tamten Facebook ještě před tímhle měla strašně moc ráda, protože tenhle byl jedinej můj jedinej můj, ale teďka když dám přidat do přátel, tak přidám někoho cizího, protože mně se ztratil. V: Teď asi nechápu, jak jsi to myslela. D: Já když si přidám tenhle Facebook do mých, tak přidám úplně někoho jinýho, než bych chtěla přidat. Protože tenhle starej Facebook jsem měla na jiným telefonu, a ten telefon jsem ztratila, když jsem jela k taťkovi. A jakoby pro mě je snažší řešení, že i když si přidám ten můj starej Facebook do přátel jakoby, tak i ten telefon najdu, ale moc tomu nevěřím. V: A ty jsi na tom telefonu byla trvale přihlášená na ten Facebook? D: Jo. Takže jakoby to…a tyhle fotky tam dávala mamina (fotky na jejím novém Facebooku, některé jsou veřejné, některé pro přátele), tady jsem s taťkou, s kterým se rozešla v mých pěti, tady jsme na oslavě, to já už koukám na dort, tady jsme ve škole, tohle byly moje nejlepší kamarádky, který ve třetí třídě šly do jiný školy. Tady mám zase, já jsem strašná, když se někdo fotí tak já koukám někam jinam a nikdo mi to ani neřekne, takže já jsem na všech fotkách úplně mimo. (smích) Tady je *bratr+, mně se strašně líbí jeho fotky, když byl malej. A já mám tady ještě telefon od mých pěti let, tak tam mám jeho fotku, jak spí jako Superman. V: A všechny tyhle fotky tam dávala mamka? D: Jo. V: A tys tam nedávala vůbec žádnou? D: Ne. Tohle jsou všechno fotky, který tam dávala mamina. V: A víš, kdo ty fotky může vidět? D: Hm, všichni jakoby. Jé, to jsem já. Ba ne, to je *bratr+. (vypráví o bratrovi) Tady, když byl Ježíšek, tohle nevím, to si tam dává mamina.

V: To tam máš hodně fotek… D: Hm, tuhle neznám. V: Nějaká vánoční. D: Tu taky neznám, neznám, a tady už je maminy svatba, a tady jsme u fotografa, jakoby maminy kamarád. A on strašně hezky fotil. Tady jsem malá. To je taky hustý, tahle fotka, (smích) ona mamina je jakoby živější, než jsem očekávala, jakoby mně vždycky přijde taková…ne, že by měla ze všeho srandu jako teď, jako na tutěch fotek, ale když si vzpomenu na její Facebook, kterej mám já, tak se prostě na něj kouknu a kouknu se na ty fotky, a pak hnedka poznám, co je v ní, a co niky nám o tom neřekla. Takže jakoby já to… V: Takže jsi tam nechala úplně všechny fotky, co tam mamina dávala nebo jsi nějaký smazala? D: Ne, nic jsem nemazala. V: Ani mamina nic nemazala, než ti to dala? D: No, doufám, že ne. (pak začala vyprávět o výmalbě) Jo a tady jsem pak přidala, já jsem přidala, tady mám, mamina dávala… V: Aha, takže tyhle taky tam dala mamka? D: Jo. Tady by měla být jedna fotka, kterou jsem přidávala. V: Takže přece jen nějakou. D: No. Akorát na ten svůj profil. Tady jsem zabalená do toho, to nevím ani proč, tady jsem s kloboukem, tady jsem ležela, jo, tady jsem s tím kocourem. (pořád ukazuje fotky, které vložila maminka) Mami! Máš nabitej tablet? (volá na matku do obýváku) Mně se úplně vybil telefon. (matka řekla, ať si vezme notebook, dcera pro něj jde) D: Já mám jakoby dobrej notebook, ale co je na tom nejhorší, že se mi sama spouští hra. Takže si ji vždycky musím celou vypnout. (notebook je taky vybitý, musí ho připojit) Já se z toho zblázním. Jednou, když jsem byla sama doma, tak jsem si chtěla pustit telefon. Takže jsem měla vybitej. Tak jsem si pustil notebook, ale ten byl taky vybitej. Tak jsem si pustila tablet, ale ten byl do pěti minut taky vybitej. Tak jsem musela koukat jenom na televizi. V: Vždyť to jde dát do zásuvky, a hned to jde, ne? D: Mě právě nebaví dávat věci do zásuvky. Nebo na mně je nejhroznější, že prostě mamina se nikam nemůže dostat, protože já ji furt držím doma, protože já se hrozně bojím tmy, já jsem cvok. (pak mi vypráví o vyvolávání duchů s kamarádkou, zapíná počítač) V: A tady se teda taky můžeš dostat na Facebook? (na notebooku) D: Jo. V: Já se tě ještě mezitím zeptám, tys říkala, žes tam tedy nějakou fotku dala, na ten profil. Jenom jednu? D: Jo, jednu, tak jako na zkoušku. (spustila se hra) A já nevím proč se to spouští samo. A všech se ptám, proč se mi to spouští? V: A ty tam jsi teda rovnou přihlášená? (na FB)

D: Jo. V: A tu profilovku sis vybrala z fotek, co už tam byly? D: Tu mi tam dala mamina. Tu tam měla jakoby mamina. (polohlasem) Všechno od *kluka, který ji štve+, já ho zabiju. On mě se vším otravuje prostě, on mi tam všechno posílá, co já nechci. Osmdesát jedna přátel. V: Tak jo, tak jsi měla pravdu. (má 81 přátel) D: Já jako nikdy nepočítám, kolik tam mám přátel. Jé, já to přejela. Tohle je jediná fotka, kterou jsem tam dala, která se mi tam jako dostala sama. V: Aha, ale to nejsi ty. D: A to právě nevím, jak se mi tam dostala sama, protože já mám jakoby všechny fotky založený v tom telefonu, a mně se to muselo nějak tam dát samo. Takže jakoby to je jediná fotka, kterou jsem tam dala, jinak tuhle tam dala mamina, a tady mi to…dávaly jenom kamarádky komentáře. (pod fotkami) V: A víš, kdo může ty fotky vidět? Třeba tuhle? D: No podle mě jakoby ti, který mi tam dali komentáře. Jakoby ti, který mám v přátelích, si myslím. Nebo mi tady píše hodně taťka. „To je moje kočička, srdíčko.“ A já mám na nějakých fotkách, třeba zdálky mám, na všech fotkách mám strašně velký oči, nebo prostě ty zorničky. A to já nevím proč. V: Vždyť je to hezký. D: A když jsem byla malá, tak jsem měl…nějakou bližší fotku! Ach jo, tady jsou samý maminy fotky. (prohlíží) To je hrozný, už ať mám svůj Facebook. My jsme se s maminou domluvily, že ho budu mít zase už svůj Facebook, abych furt nelezla do jejího, a já jsem taky už dost měla hodně Facebooků. V: No, ten první, to jsi říkala, že jsi ztratila ten telefon, a pak sis nepamatovala heslo? D: No, ještě předtím jsem si nepamatovala heslo a ještě předtím, co jsem měla Facebook, můj první Facebook, kterej jsem měla, to jsem ztratila papírek s heslem a e-mailem. Takže jsem se na něj nemohla dostat. Takže jsem si ho odinstalovala a zase stáhla. A další Facebook, to byl druhej Facebook, tam jsem zase zapomněla heslo, protože tam jsem věděla e-mail, kromě hesla, pak třetí Facebook byl ten můj a čtvrtej je tenhle. V: A jak dlouho už máš tenhle? D: Už dlouho. Jakoby tohle je jedinej Facebook, kterej jsem si – jo, tady! (našla fotku, kterou chtěla) Prostě když jsem byla malá, tak tady jsem měla strašně velký ty, zorničky. V: A ty jsi říkala, že už máš tenhle Facebook dlouho, ale štve tě, že není založenej jako tvůj? D: Hm. V: Ale vždyť to můžeš používat jako svůj, ne? D: Hm. Tady lituju, že jsem měla *bývalého matčina přítele+ brýle. Protože jako už jsem ho dlouho neviděla, a on byl strašnej. My jak tady máme ty dveře, jak tam nemáme to sklo, tak to udělal on. V: A kdo to je? D: (zavrčí) Maminy přítel.

V: Aha. D: Lituju, že si ho brala. On byl strašnej. On sliboval, že toho udělá pro ní, ale jakoby nic pro ní neudělal. Takže jako i mně bylo maminy líto, že jsem jí ho povolila si ho vzít. A do teďka si za to nadávám. Že jsem jí na to kejvla, že jo, že na tu svatbu půjdu, že jí tím udělám radost aspoň, a do teďka si to vyčítám. V: To ale není tvoje chyba, to si nevyčítej. D: Ale já od samýho začátku jsem prostě věděla, že *bývalý přítel, nebo tedy manžel?+ má něco za lubem. On už dvakrát nám rozbil sklo. Zavřít. (vyskočilo jí okno na počítači) Tohle mi přichází furt, a já nevím, co to je. V: Nějakej antivirus. B: Aspoň, že mám to cédéčko. V: Jaký cédéčko? D: Na ten notebook, aby se mi tam nedostal žádnej vir nebo co. V: Aha. Ale jakej by byl teda rozdíl, kdybys měla svůj novej Facebook a ne ten po mamině? D: No skoro všichni už to ví, že mám maminy Facebook, protože tam jako vidí rodinný fotky, a já, kdybych měla svůj Facebook, tak jako určitě rodinný fotky tam nemám. V: A nechceš je vymazat nebo to neumíš? D: No prostě já je chci vymazat, ale do tý doby, než to bude maminy Facebook, tak prostě nemůžu. (trochu naštvaně) V: Jo, takže je to pořád myšleno jako mamky, a mamka je tam chce nechat? D: Jo. Protože je na něm asi i přihlášená ona nebo teda ona má ještě jinej… Tady to je můj bratranec. (fotka) V: A můžeš se ještě vrátit na ten tvůj profil? Tady, jak ti psala ta holka, to je kamarádka? D: Jo. V: A co tam máš níž, kromě zpráv od ní? (na timeline) D: Pak tady mám takhle seřazený ty přátele, ale já nechápu, proč tam mám jenom devět přátel ukázaných. Protože já mám 81 přátel. Pak tady mám 331 fotek. To nesnáším. Pak hudba, to si tam dávala mamina. V: Takže tady nemáš nic svého? D: Ne. V: A tady to, ta hra? D: To je taky maminy. Jinak tohle je moje, moje, a tihle pejsci, ti jsou hrozně roztomilí. V: Aha, takže jsi dala, že se ti to líbí. (celé stránce) D: Těm dávaj strašně like. Jinak…tohle přesně nesnáším, když mi do toho oskočí, když někomu něco říkám nebo ukazuju.

V: No, to se stává. D: Právě třeba *kamarádka+, když jsem ukazovala jí ten Facebook, tak právě tohle mi tam vyskočilo, a já jsem nevěděla, co mám dělat, tak jsem to musela celý vykřížkovat. A tady mám už ty fotky. V: A to tam dal taťka, tu fotku s tebou? D: Tu tam dala taky mamina. V: Ale tady je napsáno *jméno otce+. D: On to má taťka i mamina na telefonu akorát, taťka už to asi nebude mít, protože…Tohle jsme fotili, když jsem byla zmalovaná jak kopýtko, a když jsme byli před školou, tak tam byla soutěž koloběžek. Tak jsme se vyfotili na památku, tady mám tu koloběžku. V: Jo, a tady tě taťka označil, takže je to tu. D: Takže jakoby to dal na můj Facebook, na můj profil, ale je to jakoby od něj. V: A ty umíš někoho na fotce taky označit? D: Ne. Já dávám nejradši koňům liky, protože mně se strašně líbí koně. Já mám takovej sen jezdit na koni, ale mamina a taťka mi to nedovolí, protože to stojí moc peněz. V: Tak třeba časem se ti to splní. A když tě někdo na tý fotce takhle označí, tak ti to nevadí, že to máš na tom svým profilu? D: Ne. V: A uměla bys to zrušit? D: No, jako…to zas jsem tam, můj android. A to je, o tomhle mluvím. Když někdo na Facebooku nemá nikdo co dát komentář, tak prostě mi tam nic nedává. A tohle už tam mám jaký roky. V: A tady ty skupiny jsou tvoje nebo maminy? D: Maminy. V: A na chatu? D: Já chat asi nemám. Nebo já nevím, co to je. V: No, jako ten Messenger. Tak tam si píšeš zvlášť s lidma nebo ve skupině? D: Zvlášť, protože kdybych psala ve skupině, tak by se všichni v tom ztráceli, a já bych se v tom potápěla. Takže…hele! Přátelé 2014! (sjela níž na timeline) Takže tam mám *jméno+, *jméno+ to je moje teta ze Slovenska, *jméno+ tu nesnáším… V: Ty ji nesnášíš, a máš ji v přátelích? D: Hm. Já totiž, ona se naštvala jenom proto, že jsem volala *dvěma kamarádkám+. Tady moje teta, taťka, to nevím. V: Kdo to je? D: To nevím. V: Tu neznáš? To je zvláštní jméno.

D: Ne. Tuhle taky neznám. V: A není to od mamky někdo? D: Mmm. A tohle je *kluk, o němž jsme mluvily+, toho nesnáším taky. V: Aha. A jak se ti dostal do přátel někdo, koho neznáš? D: To nevím právě, možná, že mamina prostě tam dává, jako že ho zná nebo že ho já znám. Tohle jsou fotky z *bratrova+ dětství, a jinak na hlavní stránce toho jako najdu víc, než bych očekávala. V: A už jsi tam našla něco, co se ti nelíbilo? D: Já nesnáším tyhlety psaníčka. Oni tam dávají psaníčka, který třeba se mi líbí, ale nesnáším, když prostě si to musím číst. Nebo prostě mě zajímá, a nesnáším, když si to musím číst. Takže je to úplně stejný. Jinak se mi jako, když si to přečtu, když dostanu rozum a přečtu si to, tak jakoby už to… V: A kdo je tohle? Ten tu hodně sdílí. D: Toho asi neznám nebo nevím. V: A tenhle? D: Taky neznám. Oni tam jsou strašně lidí, který já neznám. V: A to jsou ještě mamky přátelé? D: Jo. V: A ty sis je tam nechala? D: Jakoby mamina nechtěla, aby si mysleli, že to… Oni tady…jak jsou ty videa, tak já na telefonu jich mám prostě víc, a tady míň. Já vůbec nevím proč, když mám úplně ten samej Facebook, na tom samým jakoby. V: Tuhle taky neznáš? D: To je moje teta. V: A tahle? D: To je moje kamarádka, ta byla se mnou na táboře. V: Tohle je od mamky… D: Jo. A tohle nevím, od koho je, ode mě určitě ne, protože takovýho blázna bych tam nikdy nedala. A tu znám, to je *kamarádka+. V: A co ještě bys tam nedala? D: Tohle. Ale to vím, že je od *kamarádky+ V: Jo bláznivá fotka. A co ještě? D: Tohle bych tam něco podobnýho dala. (roztomilá kočka) (ukazuje mi další upravené fotky, taky z GTA) D: A takhle hra mě hrozně baví. (upravená fotka ze hry)

V: A ta není přes Facebook? D: Ne, ta je přes telefon, to je od Androidů. (další fotky v počítači, upravené, opět GTA) V: A ještě na tom Facebooku, tává se ti že někdy tam něčemu nerozumíš? D: Jo. Třeba když půjdu na svůj profil, tak tam něco mám, ale vůbec nevím, co to je. Tady ty dvě věci, ale nevím vůbec, co to je. V: No aktualizovat informace, to není nutný, a zobrazit záznamy o aktivitách, to taky ne. D: Já když tady tohle dám, tak prostě se mi tady objeví tohle. V: Aha, že tady někdo požádal. D: Hotovo. Co je tady tohle? Ono se mi tam stává hrozně věcí. V: A když takhle něčemu nerozumíš, tak co pak děláš? D: Tak to neřeším, a vyjedu z toho. (smích) A tady to, třeba ty videa o iPhonech, mně se hrozně líbí iPhony, tak třeba se kouknu na to video, akorát mě strašně štve, že to trvá tak dlouho. V: Tady vidím nějakou další skupinu, to je tvoje nebo maminy? D: Asi maminy. A oni třeba na Facebook dávají hrozně bláznivý videa, jakože dají 20 iPhonů prostě popořadě, a pak je všechny rozflákají kladivem. A tady ty hry hledám… A tady jsem si nějak dala do těch her tuhle hru (Agar) A pak se mi tady nabízí další jiný. A to je právě ta věc, kterou si musím přiblížit, to mi vůbec nebaví, protože se mi to takhle seká. A je to takhle malinký (obrazovka hry). A po každý hře mě někdo sežere, protože nemám šanci nikam zdrhnout. V: A Minecraft hraješ taky? (měla tam obrázek) D: Jo, na telefonu, ten mě strašně baví, a protože mamina mi nechce koupit X-BOX, protože stojí asi dvacet tisíc. A prostě tady vůbec nevím, jak to mám spustit (jinou hru) V: No ono je to tu napsaný španělsky. D: Ou. A to mám jako španělsky napsat i jméno? V: To asi ne, ale taky tomu nerozumím. D: No, my máme souseda, kterej se v tom vyzná, a on má bráchu, kterej se v tom taky vyzná. A já, kdybych za nima nešla, tak bych na tom notebooku vůbec nic nevěděla. V: A ještě za někým takhle jdeš, když něco nevíš? D: Ne. A oni mi právě stáhli to GTAčko. My ho s *kamarádkou+ hrajem velej den, od rána do večera, a když musíme ven něco zařídit, tak hrajem od osmi večer do dvou. V: Fakt? Tady? D: No, nahoře. Ona bydlí *nahoře+, a my takhle dlouho vydržíme, teda já, ona mi říká, ať už jdu spát, ale mě se nechce. A my takhle dlouho vydržíme, protože mi si vždycky řeknem *matčinu příteli+ o peníze, a pak si jdeme koupit energiťáky, protože ty jsou prý od desíti, a mně už je jedenáct. A jí teprve bude deset, ale to už má povolený, když v tomhle roce jí bude deset. A koupíme si k tomu

ještě to mražený kafe, to mi taky chutná. A ještě džus. A pak nás bolelo břicho. A pak se *přítel+ zeptal, jestli chceme pizzu, a my jo, a pak jsem ani nemohla spát, jak mě bolelo břicho. V: A tu máš taky v přátelích na Facebooku? D: Jo. V: A říkali jste si něco ve škole o Facebooku a takových věcech? D: Ne. V: Ani se spolužákama se o tom nebavíte? D: Ne, já to neřeším ve škole tak nějak moc. (ukazovala mi další upravené fotky v počítači) V: A kromě těch zpráv od toho kluka, o kterých si mluvila, ještě něco tě na Facebooku štve? D: Ne, na Facebooku mě nic neštve, jenom že mi tam něco nejde spustit.